DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pátek 28. března 2025

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025)


MALTUKA - Black Rite
EP 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Někdy se ocitnu ve stavu, kdy začnu hledat svoje krvavé kořeny. Většinou se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a otevřu okna do tmy. Nové EP norských MALTUKA jsem dostal na recenzi jednoho chladného večera. Nečetl jsem promo materiály, ani jsem si o kapele nic nezjišťoval. Nechal jsem na sebe hudbu jen tak působit. Po několika společných setkáních a vypitých pivech jsem zjistil, že jsme jedné krve. Já i tahle smečka.

Líbí se mi přístup, s jakým pánové k tomuto stylu přistupují. Melodie jsou velmi ostré, hlas jedovatý, riffy naléhavé a u bicích vám vylétne mozek z hlavy. Ten den jsem nespal, ale jen si rval nové EP pod tlakem opakovaně do hlavy. Hergot, tahle hudba hoří jasným černým plamenem a smrdí sírou. 


Novinka je neučesaná, syrová, po okraj narvaná takovou tou starodávnou patinou, kterou mám u kapel tolik rád. Netuším, jestli jste někdy potkali na ulici smečku prašivých psů, kteří touží po jediném - roztrhat vás na kusy. Tak ani nemusíte, Norové totiž působí úplně stejně. Uvěřitelně, opravdově. Hudba na mě útočila takovým tím poctivým, neurvalým způsobem. Dovedu si představit koncert v malém klubu, někde na periférii. I když už jsem starý pes, rád bych si skočil z pódia, to je jasná věc. Co se týká stylu, jaký nám tihle gentlemani předkládají, tak je ovlivněn kapelami jako SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, ale i třeba IMMORTAL. Osobně se mi potom líbí, že tahle smečka přistupuje k hudbě přeci jen trošku jinak, než ostatní. V současné době můžete všude potkat velkou spoustu různých retro skupin bez duše. MALTUKA na to jdou po svém, nebojí se říznout do živého. Chladné a temné melodie se zde potkávají se surovostí. Přesně takhle to mám rád. Norové se snaží o svůj vlastní rukopis a nutnou rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Novinka mě opravdu baví poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Jestliže mě většina o hodně slavnějších jmen v současnosti už moc neoslovuje, k "Black Rite" se budu rád vracet. A to nejen ve chvílích, když budu mít nostalgickou náladu. Mimochodem, zvuk mě opravdu baví a s chutí se dívám i na motiv na obalu (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). Zkrátka a dobře, pokud jste na stejné vlně jako já, neváhejte ani chvilku. Už aby tu bylo dlouhohrající album. Těším se už teď! Ostrý, temný thrash metal, u kterého objevíte své vlastní krvavé kořeny! Černý plamen byl zažehnut! 

Asphyx says:

Sometimes I find myself in a state where I start looking for my bloody roots. I usually lock myself in my room, turn off all the lights and open the windows to the darkness. I was given the new EP from Norway's MALTUKA to review one chilly evening. I hadn't read the promo materials or done any research on the band. I just let the music affect me. After a few meetings and a few beers together, I found out that we are of the same blood. Me and this pack.

I like the approach the gentlemen take to this style. The melodies are very sharp, the voice is venomous, the riffs are urgent and the drums will blow your brains out. I didn't sleep that day, I just ripped the new EP repeatedly in my head under pressure. Damn, this music burns with a bright black flame and smells like brimstone. 


The new stuff is unpolished, raw, packed to the brim with that old patina I like so much in bands. I don't know if you've ever met a pack of mangy dogs on the street who want only one thing - to tear you apart. You don't have to, because the Norwegians look exactly the same. Believable, real. The music attacked me in that honest, uncouth way. I can imagine a gig in a small club, somewhere on the outskirts. Even though I'm an old dog, I'd like to jump off the stage, that's for sure. As for the style these gentlemen present us, it is influenced by bands like SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, but also IMMORTAL. Personally, I like the fact that this pack approaches music a bit differently than the others. Nowadays you can find a lot of different retro bands without soul everywhere. MALTUKA are doing it their own way, they are not afraid to cut into the live. Cold and dark melodies meet rawness here. That's how I like it. The Norwegians are trying to make their own signature and I have to say that they succeed in doing it perfectly. I really enjoy listening to this new album. It has something appealing that keeps me coming back. If most of the much more famous names these days don't appeal to me much anymore, I'll keep coming back to "Black Rite". And not just when I'm in a nostalgic mood. By the way, I really enjoy the sound and I also look with relish at the motif on the cover (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). In short, if you're on the same wavelength as me, don't hesitate a moment. I wish there was a full-length album already. I'm already looking forward to it! Sharp, dark thrash metal where you will discover your own bloody roots! The black flame has been ignited!


TRACKLIST
1. Judgement (Intro)
2. Blood Sacrifice
3. Condemnation
4. Xolotl
5. Black Rite

LINE-UP
Viljar Brunvoll - Guitar, Vocals
Sondre Hovden - Guitar
Mats Hovden - Drums
Johannes Gade Glesner - Bass



KNIŽNÍ TIPY - O čem se nemluví - J. D. Barker (2025)


O čem se nemluví - J. D. Barker
2025, Kniha Zlín

Sedí kousek ode mě v práci. Je mu asi 25 a nemá holku. Hledá jí na seznamkách a sociálních sítích. Listuje mezi obrázky, kritizuje jejich obličeje, těla, názory. Je hodně vybíravý. Což je divné, protože sám vypadá nic moc. Ale ego mu nechybí. Tedy, takhle u obrazovky. Když potká reálnou ženu, tak neví kam s očima, dívá se do země a vyloženě se stydí. Někdy to vypadá, že už tenhle svět fakt nechápu. Kolem je spousta normálních dívek, co bych s klidem, kdybych byl v jeho věku, ihned oslovil. Vždyť na internetu v životě nepoznáš, jak se tváří, jak se chová, jak voní. Asi tomu už nerozumím, ale děsí mě představa, že budeme mít jednou aplikaci úplně na všechno. Stejně jako v nové knize J. D. Barkera.

Jel jsem na chalupu o den dříve. Vybíral jsem si loňskou dovolenou a musel jsem topit v kamnech. Přes den jsem seděl venku na lavičce, s reprákem, ze kterého hrály nové desky. V lednici několik piv a čerstvý chleba. Jsem tu sám. Není zde záměrně ani wifina a data jsem si také vypnul. Potřebuji se soustředit na čtení, na muziku, jsem tu, abych si odpočinul, odstřihl se od internetu. Přiznejme si to na rovinu, je to děsný žrout času. Tvrdím to už hodně dlouho, minimálně od nástupu sociálních sítí mě přítomnost všemocné sítě spíše děsí, než aby mi dělala radost jako dříve. Paradox, co? Vždyť celé moje stránky jsou také na internetu. Beru je ale jako pokračování papírových magazínů. To jsem ale odbočil. Jsem už asi na sté stránce a jsem rád, že jsem si stihl tuhle novinku ještě vyzvednout, než jsem vyrazil.

Je to víkend plný změn počasí. Přes den je teplo, ale v noci se ochladí pod nulu. Zapomínám kvůli čtení topit a první den mám za sebou asi polovinu. Klíží se mi oči a větev, která se kývá za oknem, mě uklidňuje. Je to dobrý příběh, ale to už bývá u tohoto autora pravidlo. Je na něj spolehnutí a mám od něj doma všechny knížky, které vyšly v češtině. Líbí se mi takový zvláštní, temný způsob vyprávění. Navíc je knížka opravdu hodně napínavá. Kolem mě se vznášel, stejně jako i u minulých knih, takový zvláštní neklid. Padal jsem s hlavními hrdiny do propasti. Všimli jste si nástupu depresí a podivných stavů u generace, která už nezná svět bez obrazovek? Každodenní dávka dopaminu, rychlé scrollování, dnes musíte zaujmout ihned, šokovat, jít za hranu. Jinak nikoho nezajímáte. Dřív se lidé seznamovali po barech a hospodách, na zábavách. Postupně se očuchali, viděli, jak se chovají ve společnosti. Každý nemusel být dokonalý a podle stejného mustru. Krásná byla právě ta rozmanitost. 

Ale já už do toho nemám co kecat. Moje názory jsou zastaralé a fosilní. Samozřejmě, existuje spousta mladých, co se seznamují normálně, obyčejně. Navíc, kolem nás se všichni rozvádějí, jeden příklad máme i u nás doma a můžu říct, že je to šílené. Lidé už neumí řešit problémy, přitom je to zvláštní. Vezměte si naše babičky a dědy, co prošli jako děti válkami, strádáním, nedostatkem jídla, někteří trpěli pod náckama, pak pod komoušema. A když jste je potkali, tak se usmívali a užívali si každý den. Chovali se k sobě navzájem mile a i když si prožili mnohé, tak i po mnoha letech z nich měl člověk pocit, že se mají rádi. Jak to mohli vydržet? Bez aplikací, různých koučů, bez neustálých návodů, jak by měli žít. Kolegyně z práce neustále dokola sleduje, co dělá její manžel špatně. Divně kouká, on si nevšiml, že mám špatnou náladu. Řeší kraviny. Jejich děti se sebepoškozují a ona pořád čumí do facebooku na falešné fotky štěstí. Místo toho, aby svým potomkům udělala obyčejnou radost. 

A tak jsem si říkal, že se J. D. Barker opět trefil do černého. Jak tématem knihy, tak i způsobem, jakým je napsána. Vždycky jsem měl rád příběhy, které mě chytli u srdce, které si pamatuji a vyvolají ve mě nějaké myšlenky. Už se těším, až si O čem se nemluví přečte i moje manželka. Hodně mě bude zajímat její názor a moc dobře vím, že se půjdeme projít po lese a budeme se o knize bavit. Míváme mnohdy hodně podobné názory. A když ne, tak se tomu zasmějeme. Jsem moc rád, že nepotřebuji na svůj život aplikace, které mi budou říkat, co mám dělat. Mám vlastní hlavu i názory. Za touhle knihou si stojím. Je fakt hodně dobrá. Snad jsem udělal svým tipem radost i vám. Držte se, mluvte se svými blízkými a děkuji opět za pozornost. Moc si vaší přízně vážím.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zabili byste cizího člověka, abyste zachránili někoho, koho milujete? Aplikace Sugar & Spice vévodí světovým žebříčkům – stáhly si ji už miliony lidí. Své manželské problémy se jejím prostřednictvím rozhodnou vyřešit i Abby a Brendan Hollanderovi. Co nejdřív vypadá jako vzrušující hra, se ale postupně změní v boj o život. Aplikace je čím dál šílenějšími úkoly nenápadně stahuje do propasti, z níž vede cesta jen přes intriky a násilí. Dokážou se z ní ještě někdy vyškrábat, nebo už není cesty zpět?

Mistr napětí J. D. Barker, autor bestsellerové série s detektivem Samem Porterem, přichází s dalším vzrušujícím temným thrillerem.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 27. března 2025

Recenze/review - DEATH PULSATION - Demo (2025)


DEATH PULSATION - Demo
demo 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Pokaždé, když prosévám mezi prsty prach, tak přemýšlím o tom, jaký byl asi její život. Jak vypadala, jak se smála, co ji trápilo. Vše je pomíjivé a smrt je jediná jistota, to ví každý alespoň trošku zkušený hrobník. DEATH PULSATION jsou kapela ze Švédska, která hraje prašivě a uvěřitelně. Ihned se stala mojí kulisou ke každodenním exhumacím starých hrobů. Hrát poctivý death metal je svým způsobem poslání. Pokud plně věříte v záhrobí a uznáváte temnotu jako základ světa, potom jste zde správně.

Máte rádi takový ten mokvající, prašivý a smradlavý death metal? Tak DEATH PULSATION jej hrají. A činí tak opravdově, uvěřitelně, syrové, s takovou tou krvavou jiskrou v oku a nadšením pro záhrobní věci člověka. Zhasněte všechny světla a sestupte po schodech dolů. Do podsvětí. Zde vynikne tahle demonahrávka nejvíce. 


Kapele se povedlo namíchat smrtící koktejl ve velmi shnilém poměru. Pánové se volně inspirovali smečkami typu ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, VORUM, NECROVORE, KATAHARSIS. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je spíše to, že mě baví demo poslouchat, rád se k němu vracím a užívám si takovou tu morbidní, podmanivou a záhadnou atmosféru. Smrt je za každým rohem, číhá ve stínu. Záhrobním rituálům bylo podřízeno všechno. Prašivý, masivní a zničující zvuk i tematický, stylový obal (Artwork by Cracked Skull Revelation). Vy si tak můžete naplno vychutnat hudbu, která není z našeho světa. Přišla sem z těch nejtemnějších katakomb, z míst, kde jsou pochována těla prokletých. Při poslechu lze potkat duše, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Nejvíc jsem si užil nahrávku ve své cele, zavřený a odstřihnutý od celého světa. Pověšený na háky, ukřižovaný hlavou dolů. Pevně věřím, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Těším se už teď. Švédi se vydali cestou, která je lemována kostrami, mršinami a smrdí sírou. Směřuje přímo do pekla. Troufám si tvrdit, že se jim jejich prvotina povedla na výbornou. Tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. A teď už mě prosím nechte, čeká mě další exhumace. Znovu zapínám play, prosévám mezi prsty prach a přemýšlím o tom, jaký byl asi její život. Jak vypadala, jak se smála, co ji trápilo. Vše je pomíjivé a smrt je jediná jistota, to ví každý alespoň trošku zkušený hrobník. Zhasněte všechny světla, démoni přicházejí. A touží i po vaší krvi. Nahrubo nasekaná death metalová tma, bolest a utrpení! Smrt číhá ve stínu! 

Asphyx says:

Every time I sift the dust between my fingers, I think about what her life must have been like. What she looked like, how she laughed, what troubled her. Everything is fleeting, and death is the only certainty, as any experienced gravedigger knows. DEATH PULSATION is a band from Sweden that plays dirty and believable. It immediately became my backdrop for the daily exhumations of old graves. Playing honest death metal is a mission in a way. If you fully believe in the afterlife and acknowledge darkness as the foundation of the world, then you've come to the right place.

Do you like that kind of swampy, dusty and smelly death metal? Then DEATH PULSATION play it. And they do it in a real, believable, raw way, with that bloody sparkle in their eye and passion for the things of the grave. Turn off all the lights and come down the stairs. To the underworld. That's where this demo stands out the most.


The band managed to mix a lethal cocktail in a very rotten proportion. The gentlemen were loosely inspired by packs like ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, VORUM, NECROVORE, KATAHARSIS. But that's not so important. The main thing is that I enjoy listening to the demo, I like to come back to it and enjoy such a morbid, captivating and mysterious atmosphere. Death is around every corner, lurking in the shadows. Everything has been subjected to the rituals of the grave. The dusty, massive and devastating sound and the thematic, stylish cover art (Artwork by Cracked Skull Revelation). You can fully enjoy music that is not of our world. It came here from the darkest catacombs, from the places where the bodies of the damned are buried. Listening to it, one can meet souls forever wandering between our world and the next. I enjoyed the recording most in my cell, locked away and cut off from the world. Hung from hooks, crucified upside down. I firmly believe we'll soon see a full-length album. I'm looking forward to it now. The Swedes have gone down a road that's lined with skeletons, carcasses and smells of sulphur. It's heading straight to hell. I dare say their first album was a great success. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins. Now, please leave me alone, I'm about to be exhumed again. I turn the play back on, sift the dust between my fingers and wonder what her life was like. What she looked like, how she laughed, what troubled her. Everything is ephemeral and death is the only certainty, as any experienced gravedigger knows. Turn out all the lights, the demons are coming. And they're out for your blood. Coarsely chopped death metal darkness, pain and suffering! Death lurks in the shadows!


tracklist:
1. Thunderous Pulse
2. Eater of Stars
3. Death Salvation

LINEUP
Vocals - The Throat of Open Graves
Guitars - Cracked Skull Revelation
Bass & Vocals - Emissary of Endless Perdition
Drums - The Thunderous Pulse of Death

Session drums by Primordial Jaws of Extinction

Artwork by Cracked Skull Revelation



Recenze/review - URN - Demon Steel (2025)


URN - Demon Steel
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Měl jsem pocit, že jsem ho zahlédl ve stínu. Pokaždé jenom prošel kolem. Moc lidí mi ale nevěřilo. Jenže já jsem věděl své. Pokaždé, když je mi těžko na duši, tak se vydám na cestu do podsvětí. Moc dobře vím, o čem píšu. Jsem starý pes, který na podobné hudbě kdysi vyrůstal. Můžu vám tedy garantovat, že démona jsem opravdu viděl. Držel v ruce novou desku finských black thrash metalistů URN. Kapely, která má za sebou velmi dlouhou a hudebně zajímavou historii. Co se týká data založení, tak byste museli hledat až v roce 1994. První demo potom spatřilo světlo světa tři roky potom. 

Máte tedy jistotu, že zde máte co do činění se starými bardy, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Umí být divocí, nespoutaní, prašiví a stále dokáží kousnout tak, že se vám zastaví a zmrzne krev v těle. Nové album "Demon Steel" je toho jasným důkazem. Doporučuji poslouchat v chladu, naprosté tmě a hlavně pořádně nahlas. Tahle muzika smrdí sírou!


Jakoby mě někdo zavřel do staré kobky s kapelami jako DESTROYER 666, NIFELHEIM, DESASTER, POWER FROM HELL, HELLHAMMER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO. Tak si alespoň při společných seancích s novou deskou připadám. Jedná se přesně o takový ten surový black thrash metal, který je pokrytý pavučinami a starodávnou, poctivou patinou. Kříže jsou obráceny směrem dolů, svěcená voda je plná zkažené krve a kněz konečně přiznal, že v žádného boha nevěří. Satan sedí na svém trůnu, usmívá se a démoni tančí do rytmu se všemi prokletými. Patřím samozřejmě mezi ně. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Dostanete hudbu, která je ukována v pekelném ohni z těch nejkvalitnějších surovin. Berte a nechte být, nic jiného mezi tím neexistuje. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk a obal, tak je vše v absolutním pořádku. Skladby v sobě obsahují poctivý drive, nahrubo nasekanou tmu i zlo, které se ukrývá hluboko i ve vašem podvědomí. Finové jej vytáhli na povrch, smíchali s prachem z hrobů a narvali jej do nás pod tlakem. Na URN je zkrátka a dobře spolehnutí. Novým albem jenom potvrzují svoji pozici v záhrobí a právem nosí titul legenda. Nemám vlastně žádných námitek a album "Demon Steel" si neskutečně užívám. A to hlavně v noci, když se ulicemi toulají přízraky a zvou mě na nedaleký hřbitov. Tohle je pozvánka, která se nedá odmítnout. Tohle je poctivá, klasická a tradiční muzika, zahraná od srdce. Black thrash metalový útok z pekla, který vás spálí na popel! Nové album smrdí sírou, vztekem a nenávistí! Démoni číhají v temnotě!


Asphyx says:

I thought I saw him in the shadows. He just walked by each time. But not many people believed me. But I knew my own. Every time my soul is heavy, I take a trip to the underworld. I know exactly what I'm writing about. I'm an old dog who grew up on music like this. So I can guarantee you that I have seen a demon. He was holding the new album by Finnish black thrash metallers URN. A band with a very long and musically interesting history. As for the date of foundation, you would have to look back to 1994. The first demo saw the light of day three years later. 

So you can be sure that you are dealing with old bards who know very well what and how they want to play. They can be wild, unbridled, mangy and still manage to bite so hard that your blood stops and freezes in your body. The new album "Demon Steel" is a clear proof of that. I recommend listening to it in the cold, complete darkness and especially really loud. This music stinks of brimstone!

It's like someone locked me in an old dungeon with bands like DESTROYER 666, NIFELHEIM, DESASTER, POWER FROM HELL, HELLHAMMER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO. At least that's how I feel during our sessions with the new album. This is exactly the kind of raw black thrash metal that is covered in cobwebs and an old, honest patina. The crosses are upside down, the holy water is full of tainted blood, and the priest has finally admitted that he doesn't believe in any god. Satan sits on his throne, smiling, and the demons dance in rhythm with all the damned. I'm one of them, of course. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but that's not even the point here. You get music that is forged in hellfire from the finest ingredients. Take it and leave it, there is nothing else in between. As far as formal things like sound and packaging go, everything is absolutely fine. The tracks contain honest drive, rough-hewn darkness and evil that hides deep even in your subconscious. The Finns have brought it to the surface, mixed it with grave dust and shoved it down our throats under pressure. URN can be relied upon, in short. With their new album they only confirm their position in the beyond and rightfully carry the title of legend. I actually have no complaints and I enjoy the album "Demon Steel" immensely. Especially at night, when ghosts wander the streets and invite me to a nearby cemetery. This is an invitation that can't be refused. This is honest, classical and traditional music, played from the heart. A black thrash metal assault from hell that will burn you to the ground! The new album reeks of brimstone, rage and hate! Demons lurk in the darkness!


Tracklisting for Urn (Finland)’s Demon Steel:

1. Retribution Of The Dead [1:45]
2. Heir Of Tyrants [4:42]
3. Are You Friends With Your Demons [4:05]
4. Burning Blood’s Curse [4:28]
5. Turbulence Of Misanthropy [4:44]
6. Iron Star [4:22]
7. Wings Of Inferno [5:09]
8. Cold Void Skin [4:16]
9. Ruthless Paranoia [4:46]
10. Predator Of Spiritforms [5:22]

středa 26. března 2025

Recenze/review - BLASPHAMAGOATACHRIST - Bestial Abominator (2025)


BLASPHAMAGOATACHRIST - Bestial Abominator
CD 2025, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Mrtvola zakopaná hluboko pod kostelem. Kněží vždycky uměli skrývat zlé a ošklivé věci. Důkazy o mučení, o pohřbu zaživa, byly exhumovány až letos, když kanadská brazilská četa prokletých válečníků temnoty přišla s novou desku "Bestial Abominator". V rakvi tu před nám leží prokletý hříšník, který odmítl věřit v dávno padlého boha. S přeraženými kostmi, s lebkou, která se směje do ticha. Stačí jen naslouchat, stačí jen obrátit všechny kříže směrem dolů a přesně pochopíte, o čem je tohle nové blasfemické album.

Tato smečka vznikla tajným spolčením několika muzikantů z kapel jako BLASPEMY a ANTICHTRIST. Pánové mají na svém kontě již jednu nahrávku z roku 2020, která je neméně šílená, jako letošní počin. Pokud máte chuť na opravdovou temnotu, na skladby, které smrdí sírou, nezbývá vám nic jiného, než se připravit na pradávný, surový, špinavý a krvavý rituál. 


Vše je zahalené do krvavé mlhy. Kapela se vrátila, přesto že basák odešel na druhou stranu. A působí stejně silná, šílená a děsivá, jako dřív. Pokud máte tenhle dřevní, prašivý black death metal, pokud vyznáváte absolutní tmu, mrazivé nálady opuštěných katakomb, potom jste zde správně. BLASPHAMAGOATACHRIST jsou naplno oddáni stínům. Zlu a rouhání je podřízeno úplně vše. Motiv na obalu, připomínající středověké znázornění pekla i masivní, ostrý a špinavý zvuk. Hlavní jsou ale, ostatně jako vždycky, nápady a těch dodala kapela velké množství. Přiznám se, že jsem se nenudil ani chvilku. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, obracel jsem všechny kříže směrem dolů a snažil se usvědčit kněze z nekonečných lží a pokrytectví. Tahle smečka vzešla z toho nejhlubšího podsvětí a je nutné s tím počítat. Hraje se tu hudba, která rozhodně není pro slabé povahy. Naopak, pánové připomínají smečku vlků, kteří se právě vydali na lov. Číhají ve tmě, vždy připraveni v útoku. Na "Bestial Abominator" naleznete na kost ohlodaný materiál, dokonalou esenci obrácených modliteb. Jedná se o obřad, u kterého dochází ke samovznícení. Někdy, když se dívám na současný podivný svět, říkám si, že už by měli nemrtví povstat a přijít se pomstít za všechno zlo, které na nich bylo spácháno. Je vám doufám jasné, kdo jim bude k apokalypse hrát. Mrtvola zakopaná hluboko pod kostelem. Kněží vždycky uměli skrývat zlé a ošklivé věci. Důkazy o mučení, o pohřbu zaživa byly opět předloženy s velkou silou. Opravdově, upřímně, uvěřitelně. Blasfemický black death metal, který smrdí sírou! Temná a chladná exhumace prokletého! 

Asphyx says:

A corpse buried deep under the church. Priests have always been good at hiding bad and ugly things. Evidence of torture, of being buried alive, was only exhumed this year when a Canadian Brazilian squad of cursed warriors of darkness came out with a new record, "Bestial Abominator". Here in a coffin before us lies a cursed sinner who refused to believe in a long fallen god. With broken bones, a skull that laughs into silence. All you have to do is listen, all you have to do is turn all the crosses upside down and you'll understand exactly what this new blasphemous album is all about.

This pack was formed by a secret collaboration of several musicians from bands like BLASPEMY and ANTICHTRIST. The gentlemen have already released one record in 2020, which is no less insane than this year's effort. If you're in the mood for some real darkness, tracks that reek of sulfur, you have no choice but to prepare yourself for an ancient, raw, dirty and bloody ritual.


Everything is shrouded in a bloody mist. The band's back, even though the bass player's gone to the other side. And they're as strong, crazy and scary as ever. If you've got this gnarly, dusty black death metal, if you profess the absolute dark, chilling moods of abandoned catacombs, then you've come to the right place. BLASPHAMAGOATACHRIST are fully committed to the shadows. Evil and blasphemy are subordinated to everything. The motif on the cover, reminiscent of a medieval representation of hell, and the massive, sharp and dirty sound. But the main thing is, as always, the ideas and the band has delivered a lot of them. I admit that I was not bored for a moment. I was swaying contentedly to the beat, turning all the crosses downwards and trying to convict the priests of endless lies and hypocrisy. This pack has risen from the deepest underworld and must be reckoned with. The music being played here is definitely not for the faint of heart. On the contrary, the gentlemen resemble a pack of wolves that have just gone on the prowl. Lurking in the dark, always ready to attack. On "Bestial Abominator" you'll find bone gnawing material, the perfect essence of converted prayers. It's a ritual that involves spontaneous combustion. Sometimes when I look at the strange world we live in today, I think that the undead should have risen by now and come to avenge all the evil that has been done to them. I hope it's clear to you who will play them to the apocalypse. A corpse buried deep beneath the church. Priests have always been good at hiding evil and ugly things. Evidence of torture, of being buried alive, has again been presented with great force. Real, honest, believable. Blasphemous black death metal that stinks of brimstone! A dark and cold exhumation of the damned!


tracklist:
1. Intro (50 Cal. Demonic Chant)
2. Bastardizing The Purity
3. Black Nuclear Shadows
4. Abysmal Commands
5. Intro (Weapons Of Fire And Steel)
6. The Final Blood Orgy
7. Death Alchemy
8. Genocide Evocation
9. Intro (Apocalyptic Battlefields)
10. Fire Demons Of Blokula
11. Evil Revelation
12. Death March To Irradiated Hell 
13. Tank Treads Of Mutilated Corpses 
14. Beastial Abominator 
15. Lechmistress Of The Depths



Recenze/review - METAPHOBIC - Deranged Excruciations (2025)


METAPHOBIC - Deranged Excruciations
CD 2025, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Už jsme se báli promluvit nahlas, už jsme se báli přemýšlet. Propojeni v jednu velkou a nekonečnou síť, která se sbíhala pouze k několika jedincům, tahajícím v pozadí za nitky, jsme se stali jenom na dálku ovládaným stádem. Manipulace naší myslí dosáhla vrcholu. Bylo jasně dané, prokládané krásnými usměvavými reklamami, co máme jíst, co si oblékat, jak se chovat, s kým se seznamovat. Zbylo ještě pár jedinců, kteří se protivili novému řádu, ale s těmi si brzy poradí. Nejhorší na tom bylo, že jsme všechno dělali dobrovolně.

O manipulaci, o kontrole lidské mysli, je i debutové album death metalových maniaků METAPHOBIC z Atlanty. Novinku jsem chvilku poslouchal a nejednou si u ní vzpomněl na staré sci-fi autory, kteří nás před současností varovali. A také jsem si užíval smrtící kov té nejvyšší kvality. Jinak se nenechte mýlit, jedná se sice o nové jméno na scéně, ale také o muzikanty, kteří mají za sebou dobře odvedenou práci i v jiných kapelách (CASSPOOL, MALFORMITY, HOMICIDAL). Je tak od začátku jasné, že pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. 


METAPHOBIC se povedlo namíchat velmi ostrý koktejl z těch nejkvalitnějších surovin. A to, prosím pěkně, ve velmi dobrém poměru mezi klasickým death metalem, brutalitou, lehkou progresí a technikou, i disonancí. Výsledek je, i když se jedná o debutovou nahrávku, skvělý po všech stránkách. V určitých momentech lze zaslechnout odkazy třeba na takové DEMILICH, ale přidáváno je samozřejmě velké množství vlastních nápadů a invence. Stalo se již nepsaným pravidlem, že se s každou deskou zavřu na několik dní po sobě do svého pokoje, bez jakýchkoliv vnějších vlivů a nechávám ji na sebe jen tak působit. Tentokrát mi chvilku trvalo, než se mi album dostalo do krve, ale to je v absolutním pořádku. Máte aspoň jistotu, že bude mít velkou trvanlivost. I po delší době lze totiž objevovat nová zákoutí, momenty, zajímavé pasáže. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají vždy jasný a zřetelný cíl, nosnou pasáž, na kterou jsou potom nabalovány další a další prvky. Líbí se mi  zvuk i obal, ale hlavně takový zvláštní neklid, jedovatost, které se vinou celou nahrávkou jako černé svědomí. Někdy mám chuť vzít sekyru a rozsekat všechny obrazovky kolem mě. Toho jedu, který z nich stéká, je někdy až příliš. Zatím to řeším poslechem "Deranged Excruciations". Na novince se totiž potkává staré s modernějším pojetím hudby, což samozřejmě oceňuji. METAPHOBIC mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Na závěr mi tak nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Nelze jinak. Už jsme se báli promluvit nahlas, už jsme se báli přemýšlet. Propojeni v jednu velkou a nekonečnou síť, která se sbíhala pouze k několika jedincům, tahajícím v pozadí za nitky, jsme se stali jenom na dálku ovládaným stádem. Manipulace naší myslí dosáhla vrcholu. Technický, surový death metal, ve kterém se potkává progrese s disonancí! Nahrávka, která se dostane do vaší mysli a zničí vás zevnitř!

Asphyx says:

We were afraid to speak up, afraid to think. Connected in one big and endless net that converged to only a few individuals pulling strings in the background, we became just a remotely controlled herd. The manipulation of our minds had reached its peak. It was clearly given, interspersed with beautiful smiling advertisements, what to eat, what to wear, how to behave, who to meet. There were still a few individuals who opposed the new order, but they would soon be dealt with. The worst part was that we did everything voluntarily.

The debut album of Atlanta death metal maniacs METAPHOBIC is also about manipulation, about controlling the human mind. I listened to the new album for a while and more than once thought of the old sci-fi authors who warned us about the present. And I also enjoyed the deadly metal of the highest quality. Otherwise, make no mistake, this is a new name on the scene, but also musicians who have done good work in other bands (CASSPOOL, MALFORMITY, HOMICIDAL). So it is clear from the beginning that the gentlemen know very well what and how they want to play. 


METAPHOBIC has managed to mix a very sharp cocktail from the finest ingredients. And that, please, in a very good balance between classic death metal, brutality, light progression and technique, and dissonance. The result, even though it is a debut record, is great in every aspect. At certain moments you can hear references to such as DEMILICH, but of course a lot of own ideas and inventiveness is added. It has become an unwritten rule that with every record I close myself in my room for a few days in a row, without any outside influences, and just let it affect me. This time it took a while for the album to get into my blood, but that's absolutely fine. At least you are assured that it will have great durability. Because even after a long time you can discover new corners, moments, interesting passages. The songs are very well written, they always have a clear and distinct goal, a supporting passage, on which more and more elements are then packed. I like the sound and the cover art, but especially the strange restlessness, the poisonousness that winds through the whole record like a black conscience. Sometimes I feel like taking an axe and chopping up all the screens around me. The venom that oozes from them is sometimes too much. For now, I'm dealing with it by listening to "Deranged Excruciations". On the new album, the old meets the more modern concept of music, which of course I appreciate. METAPHOBIC have their own expression, a face if you will. In conclusion, I have no choice but to recommend the album to you. I can't recommend it any other way. We've been afraid to speak up, we've been afraid to think. Connected in one big and endless network that converged to only a few individuals pulling strings in the background, we became just a remotely controlled herd. The manipulation of our minds had reached its peak. Technical, raw death metal where progression meets dissonance! A record that gets into your mind and destroys you from the inside!


tracklist:
01. Spectral Circle 
02. Mental Deconstruction 
03. Execration 
04. Disciples Of Vengeance 
05. Veiled Horizons 
06. Hypnosis Engram 
07. Reconstituted Grey Matter 
08. Insatiable Abyss



úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INBORN SUFFERING - Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Francie - INBORN SUFFERING.

Odpovídal Emmanuel Ribeiro (basa), děkujeme!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! Je to už nějaký čas, co jsem dostal vaše nové letošní album „Pale Grey Monochrome“ na recenzi. A ihned jste se dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Wordless Hope“?

Dobrý den, děkujeme za možnost odpovědět na tyto zajímavé otázky!
PGM se od předchozích alb liší minimálně třemi věcmi:
První je, že album vzniklo jako určitý druh terapie. Hodně se na něm mluví o mých osobních zkušenostech z posledních pěti let. Téměř všechny texty a hlavní téma alba jsem napsal já.

Za druhé, Laurent napsal poprvé téměř celou hudbu. Měl spoustu nápadů a chtěl zkusit dělat melodické doom deathové písně. Hudba a jeho úžasný hlas se k textům skvěle hodily. Stephane byl zaneprázdněn svou druhou kapelou Fractal Gates, takže poté, co s nimi skončil své povinnosti, začal psát hudbu a texty pro ‚The Oak‘, mluvil o svých vlastních zkušenostech a dělal spoustu aranží a všechny klávesy na albu.

Poslední věcí bylo, že jsme spolu nehráli více než deset let a bylo to skládání na dálku, opravdu jiné než společné zkoušení a hledání inspirace.


Pojďme trošku do historie. INBORN SUFFERING vznikli v roce 2020 v Paříži. Potom jste (v roce 2012) se na deset let odmlčeli a vrátili jste se až v roce 2022. V dnešní době není lehké začínat znovu. Nebo jste nepřerušili činnost? Proč o vás vlastně nebylo slyšet?

Páni... 2002, to už je hodně, hodně dávno. Nebylo snadné znovu začít tvořit hudbu. Po znovu vydání dema jsme se bavili o tom, že uděláme písničku „one more thing“, protože jsme odešli na pauzu se spoustou zloby a nevraživosti vůči sobě navzájem. Veškerá činnost s Inborn Suffering byla v roce 2012 úplně zastavena.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Olmo Lipani (Déhà). Všichni jeho práci známe. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Nahrávku vlastně dělal Stephane doma, mix a mastering dělal Déhá, chtěl jsem Déhá, protože mi v posledních letech hodně pomohl, abych se udržel v klidu. A nejen s touhle hudbou, taky jsme si hodně povídali.

Na ‚From Lowering Tides‘ také zpívá. Laurent s ním spolupracoval už na albu Mourning Dawn a odvádí úžasnou práci.


Když se dívám na obal, tak mi je svým způsobem trošku nepříjemný. Líbí se mi, ale je v něm takový zvláštní neklid. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Autorem je Franck Besançon, který se specializuje na hororové umění. Je Stephanovým dobrým přítelem a pracoval na Silent Hillu: Townfall, jedné z dalších her ze série Silent Hill.

Můžete vidět těla, která se snaží najít světlo, ale vždy je tu někdo, kdo vás tlačí dolů do tmy. Je to skvělé ztvárnění deprese, ale i dnešního světa. Odvedl úžasnou práci.

Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci? Kdo je jejich autorem? A o čem pojednávají na novém albu?

Jsem autorem všech textů kromě „The Oak“. Všechna témata alba hovoří o depresi a zejména o mých vlastních zkušenostech z posledních několika let. Takže inspirace byla jednoduchá... prostě jsem vybíral střípky ze svého života.


K nové skladbě „The Oak“ máte takový melancholický, velmi podmanivý a skvěle natočený klip. Kdo je jeho autorem a jak se mu povedlo tak krásně spojit obrazy se zajímavým a pro mě až osobním textem?

Stephane udělal pro „The Oak“ všechno: píseň, text, klip. Vše je vytvořeno pomocí volných obrázků a je to koncepční píseň vypovídající o jeho vlastních zkušenostech. Chtěl, aby se posluchač místo na text soustředil na hudbu - jako by četl hudbu a poslouchal text. Rád tomu říkám obrácená píseň. Asi nejtemnější věc, kterou jsme udělali. Hlavním zpěvákem je Fred z kapely Wordless Hope.

Ovlivňuje vás nějak francouzská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii, lehkou progresi. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde u vás na severu.

Ne kvůli textu, možná spíš kvůli smutku z města, ve kterém žijeme. Laurent žije na jihu Francie a hodně cestuje. Myslím, že pro něj je příroda určitě inspirací.

Paříž byla vždy centrem kultury. Jak je na tom ale s doom metalem? Není to zrovna styl, na který chodí davy. Alespoň tak tomu je u nás v Čechách. Hrajete i s dalšími doom metalovými kapelami nebo vystupujete spíše se smečkami z jiných stylů? Doom metal je dle mého disciplína, která vyžaduje odlišný přístup, než třeba thrash nebo death metal. Vystupujete spíše jen na doomových festivalech nebo hrajete „se všemi“?

Máme tu skvělou doomovou scénu, počínaje Hangman’s Chair.

V průběhu let jsme hráli se spoustou kapel, zejména doom metalových. Už nehrajeme, ale hráli jsme například s Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric a Pantheist.


Jak vnímáš vaši scénu celkově? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného. Chodíš na koncerty i jako fanoušek? Sleduješ scénu v Paříži?

Ve Francii máme spoustu opravdu dobrých blackmetalových kapel, několik doomových nebo deathových kapel a spoustu renomovaných labelů jako Les Acteurs de L'ombre, Season of Mist atd.

Mladší fanoušci tady mají tendenci poslouchat hodně věcí jako deathcore.

Na koncerty teď moc nechodím, ale minulý měsíc jsem byl na Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Tři skvělé francouzské blackmetalové kapely.

Mě osobně připadá „Pale Grey Monochrome“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Opravdu nevím, jestli bude kapela pokračovat ve své činnosti. Čekalo se, že uděláme jednu písničku, udělali jsme album. Žádné plány nemáme. Myslím, že Laurent bude dál hrát s Mourning Dawn, ale na Inborn Suffering už momentálně nemá čas. Nemáme žádné plány s novými písněmi ani s živými akcemi.

 

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

K hudbě jsem se dostal díky kapelám jako New Order a A-ha - jsem jejich velkým fanouškem!

Můj první koncert jako fanouška byl Paradise Lost v roce 1995 a můj první koncert jako hudebníka byl v roce 2005 nebo 2006.

Co se týče divokého zážitku, tak to byl koncert v Belgii. Pořadatel nám hodinu před tím, než jsme měli hrát, řekl, že nemá peníze na zaplacení. Přesto jsme hráli, protože jsme tam byli a lidi na nás čekali. Byl to dobrý koncert s My Lament.

Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Hudba je způsob života. Při poslechu hudby nacházím klid. Hudbu poslouchám pořád. Je tolik emocí, které můžete najít pouze v hudbě.

Co chystají INBORN SUFFERING v nejbližší době?

V tuto chvíli nemáme žádné plány.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Pale Grey Monochrome“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Děkujeme.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine