DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

pondělí 2. prosince 2024

Recenze/review - GORGON - For Those Who Stay (2024)


GORGON - For Those Who Stay
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Dusím se ve špinavé a chladné vodě. V kostech se mi usadil mráz a kolem se vznáší těla utopenců. Hudba nás stahuje do hlubin, do podzemí. Potkáváme černé ohně, zapálené na břehu řeky smrti. Osamoceni ve svých děsivých myšlenkách posloucháme nové album francouzské black metalové legendy GORGON. Jejich cesta započala kdysi dávno, v roce 1991, potom byla na mnoho let přerušena. V roce 2017 následoval návrat ve velkém, majestátním stylu.

Letos pánové navazují na všechny ty roky rouhání a hanobení svatých ostatků. Při společných rituálech potkáte spoustu ledových melodií, drásavých pasáží i drtivých bicích. A samozřejmě chorobami nasáklý vokál. Francouzi nám letos umíchali velmi jedovatý koktejl. Když jej ochutnáte, stanete se na něm závislí jako já. Vaše umírání bude velmi bolestivé. Spadnete po zádech do temné hlubiny a přejdete na druhou stranu. Nové album ve mě probudilo spoustu nočních můr. Povedlo se po všech stránkách.


Na starém black metalu se mi vždy líbila autenticita, uvěřitelnost. Pokaždé jsem si představoval, že během poslechu potkávám stíny nemrtvých. GORGON tohle všechno umí na výbornou. Samozřejmostí je vynikající zvuk, u kterého budete mezi prsty prosévat prach svých předků. Stylový je i obal, který jenom potvrzuje moje domněnky o návratu prokletých zpátky na zem. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si do odstínů šedé zabarvené nálady. Beru do rukou znovu lopatu a exhumuji další hrob padlého kněze. Jsem rád, když si mohu poslechnout podobná alba, jako je "For Those Who Stay". Je pro mě potvrzením, že záhrobí je stále silné ve svých základech. Francouzští tmáři hrají klasicky, přesvědčivě, podobných způsobem, jako to staré smečky umí. Melodie se zde potkávají s agresivitou. Nová nahrávka je sice tradiční, ale zároveň živá a se spoustou zajímavých momentů. Pro mě je potom hlavní a zásadní, že mě baví ji poslouchat a vracet se k ní. Kapela působí jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili, aby nás spálili na popel. Mají za sebou armádu nemrtvých a démonů. A to, prosím pěkně, si v tomto stylu hodně vybírám. Jako bych byl odsouzený za kacířství a čekal na upálení v chladné kobce. Ostatní se klaní k dávno padlým modlám a věří kněžím, kteří lžou. Jsem rád, že ještě existují kapely, které umí svojí hudbou zapálit pradávné ohně. GORGON to navíc dělají s elegancí starých mistrů. Připomínají mi smečku vzteklých prašivých psů, kteří stráží vchod do podsvětí. Dusím se ve špinavé a chladné vodě. V kostech se mi usadil mráz a kolem se vznáší těla utopenců. Hudba nás stahuje do hlubin, do podzemí. Potkáváme černé ohně, zapálené na břehu řeky smrti. Mrazivý, temný a drásavý black metal, u kterého vám začnou hořet stigmata! Budete navěky prokleti! 


Asphyx says:

I'm suffocating in dirty, cold water. A chill has settled in my bones and the bodies of drowning men float around. The music pulls us down into the depths, underground. We meet black fires lit on the banks of the river of death. Alone in our terrifying thoughts, we listen to the new album by French black metal legend GORGON. Their journey began long ago, in 1991, then was interrupted for many years. A return in 2017 followed in grand, majestic style.

This year, the gentlemen are following up on all those years of blasphemy and defamation of holy relics. You'll encounter plenty of icy melodies, poignant passages, and crushing percussion during their communal rituals. And, of course, disease-soaked vocals. The French have mixed us a very poisonous cocktail this year. If you taste it, you'll become as addicted to it as I am. Your dying will be very painful. You'll fall on your back into the dark depths and cross over to the other side. The new album has awakened a lot of nightmares in me. It's a success in every way.


What I always liked about old black metal was the authenticity, the believability. I always imagined I was meeting the shadows of the undead while listening to it. GORGON can do all that perfectly. Of course there is an excellent sound that will make you sift the dust of your ancestors between your fingers. The packaging is stylish too, which only confirms my speculation about the return of the damned back to earth. I sway contentedly to the rhythm, reveling in the shades of grey tinged mood. I pick up the shovel again and exhume another grave of a fallen priest. I'm happy to listen to albums like "For Those Who Stay". It is a confirmation to me that the beyond is still strong in its foundations. The French obscurantists play in a classic, convincing way, similar to the way the old packs can. Melody meets aggression here. The new recording is traditional, but at the same time lively and with a lot of interesting moments. For me, the main thing is that I enjoy listening to it and coming back to it. The band seems like the horsemen of the apocalypse who have returned to burn us to ashes. They have an army of undead and demons behind them. And please, I'm picking on this style a lot. It's like I've been convicted of heresy and am waiting to be burned in a cold dungeon. Others bow to long-fallen idols and believe priests who lie. I'm glad there are still bands that can light ancient fires with their music. And GORGON do it with the elegance of the old masters. They remind me of a pack of rabid mangy dogs guarding the entrance to the underworld. I'm suffocating in dirty, cold water. A chill has settled in my bones and the bodies of drowned men float around. The music pulls us down into the depths, into the underground. We meet black fires lit on the banks of the river of death. A freezing, dark and thrilling black metal that will make your stigmata burn! You will be damned forever!





Tracklisting:
1. For Those Who Stay (5:05)
2. Tod. Mort. Death. (2:39)
3. Next To The Mill (3:11)
4. Hypnotic Fire (3:49)
5. Vatican's Fall (3:11)
6. The Art Of Dying (2:58)
7. Despicable Beggars (4:56)
8. Shelter (3:33)
9. When It Rains In Hell (3:47)
10. Troops Of The Fallen (4:13)
11. Deserters As Prey (3:17)



Recenze/review - APOCRYPHAL - Facing The End (2024)


APOCRYPHAL - Facing The End
CD 2024, The Circle Music

for english please scroll down

Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.

Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album. 


Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř! 


Asphyx says:

A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.

This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album. 


This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!



tracklist:
1. Smells Like The End Of The World
2. All Is Empty
3. He Forgot You
4. It Wasn’t So Complicated
5. Plague Doctor
6. My Hero Inside
7. Just Behind
8. Swallow My Lies
9. Taste My Hate
10. Stella
11. From Depths



neděle 1. prosince 2024

Recenze/review - RAZVALINA - Zatirani (2024)


RAZVALINA - Zatirani
EP 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Ráno vstaneš a bojíš se otevřít zprávy. Všude jenom násilí, války a nenávist. Kousek od tvého domu se stala další vražda. Smrt zase jednou obchází kolem a usmívá se. Nakonec stejně všichni zemřeme. Nemám řešení, jak z toho ven. Co ale dobře vím je, že existují kapely, které mě dokáží přenést na druhou stranu, za oponu, do země nekonečných stínů. Je zde absolutní tma, chlad a hlavně klid, abych se mohl soustředit na hudbu. Potkávám své vlastní démony a vyhledávám desky, u kterých praskají víka od rakví.

RAZVALINA je death metalová kapela ze slovinské Lublaně. Když jsem si jejich v pořadí druhé EP "Zatirani" pustil poprvé, ihned jsem věděl, že jsme stejné krve, že máme stejný vkus a líbí se nám zpuchřelá těla prokletých uložená hluboko v podzemí. Říká se, že tenhle styl musíte hrát od srdce. Opravdově, reálně a upřímně. A tohle všechno Slovinci dělají na výbornou.


Z reproduktorů se na vás vyhrne hrubozrnný smrtící kov staré školy, s parádním zvukem, se zajímavým obalem, ale hlavně s nápady, které se mi ihned zadřely pod kůži. Pokaždé, když potřebuji restartovat svoje myšlenky, pokaždé, když mě štve svět okolo, když je toho na mě moc, tak se zavírám do svého pokoje nebo chodím se sluchátky na uších a sleduji dění kolem sebe. Někdy mám před očima krvavou mlhu, to když vidím nějaké bezpráví nebo bezmoc, když se ubližuje nevinným. To potom beru do rukou kladivo, pouštím si stále dokola tohle EP a bourám nejbližší zeď. Líbí se mi i slovinština, ve které jsou texty. Přeci jenom, slovanské jazyky mají k sobě blízko. Zkrátka a dobře, RAZVALINU jsem si oblíbil a rád se k jejich tvorbě vracím. Bylo pro mě tak nějak samozřejmé, že musím tuhle smečku podpořit. Riffy jsou ostré, divoké a zničující, vokál smrdí sírou a u bicích mě pálí ve vnitřnostech. Tohle je pro mě přesná definice undergroundového death metalu v morbidní podobě, v jaké jej mám tolik rád. Skladby se valí kupředu a zůstává po nich jenom spálená země. Možná mě jednou upálí na hranici za mé názory, možná mě pověsí na náměstí pro výstrahu všem, kteří se nedokážou zařadit do davu, ale k téhle desce se budu rád a vždycky vracet. Jsou to uvěřitelné a syrové ozvěny z podzemí, je to hlas bestie, která spala v katakombách, právě se probudila a touží po čerstvé krvi. Ráno vstaneš a bojíš se otevřít zprávy. Všude jenom násilí, války a nenávist. Kousek od tvého domu se stala další vražda. Smrt zase jednou obchází kolem a usmívá se. Nakonec všichni zemřeme. Teď už řešení mám. Pouštím si stále dokola "Zatirani". Je totiž skvělé po všech stránkách. Starodávný, zničující death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Velmi chorobná záležitost!


Asphyx says:

You get up in the morning and you're afraid to open the news. There's nothing but violence, wars and hatred. There's been another murder not far from your house. Death walks by once more and smiles. In the end, we all die anyway. I don't have a way out of this. But what I do know is that there are bands that can transport me to the other side, behind the curtain, to the land of endless shadows. There is absolute darkness, coldness and, most importantly, peace so that I can concentrate on the music. I meet my own demons and seek out records that crack coffin lids.

RAZVALINA is a death metal band from Ljubljana, Slovenia. When I listened to their second EP "Zatirani" for the first time, I knew immediately that we are of the same blood, that we have the same taste and we like the rotten bodies of the damned stored deep underground. They say you have to play this style from the heart. Real, real and honest. And the Slovenians do all of that very well.


Rough-grained, old-school death metal comes out of the speakers, with great sound, interesting packaging, but most importantly, ideas that immediately got under my skin. Every time I need to reboot my thoughts, every time I get annoyed with the world around me, every time it gets too much, I lock myself in my room or walk around with my headphones on and watch what's going on around me. Sometimes I have a bloody fog in front of my eyes, it's when I see some injustice or helplessness, when innocents are being hurt. That's when I pick up a hammer, play this EP over and over again, and smash down the nearest wall. I also like the Slovenian in which the lyrics are in. After all, Slavic languages are close to each other. In short, I liked RAZVALINA and I like to come back to their work. It was kind of obvious to me that I had to support this pack. The riffs are sharp, fierce and devastating, the vocals reek of sulfur and the drums make my insides burn. This is for me the exact definition of underground death metal in the morbid form I like it so much. The songs roll forward and all that's left is scorched earth. Maybe one day I'll be burned at the stake for my opinions, maybe I'll be hung in the town square as a warning to all those who can't fit in with the crowd, but this is a record I will gladly and always return to. It's believable and raw echoes from the underground, it's the voice of a beast that has been sleeping in the catacombs, just awakened and thirsty for fresh blood. You get up in the morning and you're afraid to open the news. There is only violence, war and hatred. There's been another murder not far from your house. Death walks by once more and smiles. In the end, we all die. Now I have a solution. I'm playing "Zatirani" over and over again. It's great in every way. Ancient, devastating death metal that will crack every bone in your body! Very morbid stuff!




tracklist:
01. Agonija 
02. Digitalni Fevdalizem 
03. Človek 
04. Zgodovina Je Ista 
05. Izčrpanost

band:
Gašper Flere - Vocals/Guitars
Klemen Ribič - Bass
Tani Babuder Briški - Drums

PŘÍBĚHY MRTVÉHO MUŽE - Příběh čtyř stý osmdesátý pátý - Navoněná bída


Příběh čtyř stý osmdesátý pátý - Navoněná bída

Na spoustu lidí jsem působil jako takový rozevlátý umělec. Přiznám se, že mi to dělalo dobře. I když na strojárně, rád jsem se obklopoval lidmi, kteří měli rádi umění, kteří třeba i něco sami tvořili. Dlouhé dýchánky v oblacích dýmu, filmové i knižní večery, tohle všechno se mi moc líbilo. Nikdy jsem nechodil na fotbal, jako půlka Plzně, nikdy mě nezajímaly sportovní výsledky. Sice celý život sportuji, ale nebaví mě se dívat na televizi na zápasy. Nudí mě to. Kolejním životem kolem mě prošla spousta různých postav, lidí, kteří se třeba jen na chvilku zastavili, pokecali, ovlivnili mě a pak šli dál. Měl jsem oproti jiným trošku víc peněz, ale jen díky brigádám. Tenhle kluk byl děsně hubenej, a pořád machroval s prachama. Nosil bankovky v ponožkách a každýmu druhýmu říkal socka. Nechal jsem se blbec jednou pozvat na pivo, když jsme zrovna u sebe neměl hotovost. On si potom znovu a znovu pročísl ulízané vlasy sčesané vlasy dozadu a hodně nahlas vtipkoval, že mi zaplatil pivo, rozumíš, tý metalový srágoře. Usmál jsem se a myslel si, že je to dobrej vtip. 

Jenže tímhle to jen začalo. Nejhorší, co se vám může stát je, když se dostanete do řečí. Už jsem nebyl naivní, tohle jsem už zažil. Nejde se tomu moc bránit a připadáte si zraněný. Když vám totiž někdo zlý naruší slupku, kterou jsme každý obklopený, když vám totiž někdo zasáhne do soukromí, bolí vás to. Můžete navenek říkat, že ne, ale někde uvnitř ve vás to začne hlodat a pálit. Nemůžete spát. Začalo to nevinným zakoupením jednoho piva a pokračovalo to pomlouváním. Najednou mě ve škole někteří spolužáci přestávali zdravit. Odcházeli s omluvou za něčím hrozně důležitým. Občas jsem vycítil, že mě někdo pozoruje, abych to neviděl. Nechápal jsem to, vždyť jsem se na každého upřímně a opravdové usmíval. Otec byl z baráku, nic už mi nebránilo v tom, být konečně kurva taky trošku šťastný. Měl jsem skvělou holku, byli jsme zdraví, opravdoví kamarádi mě měli rádi a byla s nimi sranda. On se ale jako přítel jenom tvářil. A já, který si vždy zakládal na tom, že vycítím lidské svině, jsem to nepoznal. 

Normálně jsme šli ze školy, kecali o životě, o učení, já ho pozval na pivko. Abych mu vrátil těch pár desítek korun, co za mě minulý týden zaplatil. Jsme si kvit, řeknu a on že jo, že je všechno v pohodě, že jsme přeci kámoši, vole jsme na stejný lodi. Pomlouval holky, že na strojárně nejsou moc hezký, co má která za křivej nos, malý kozy, velkej zadek, hnusný brejle, ale hlavně jsou všechny úplně blbý. Nejdřív si myslím, že je to jen takový to chlapský machrování, ale pak se mi někde vzadu v hlavě objeví velký červený vykřičník. Pijeme dál, pořád mi říká, že dnes má chuť se opít. Mě se moc nechce, ale jak jsem blbej a naivní, tak souhlasím. Vytáhne z ponožky několik mafiánsky zmuchlaných bankovek. Hodí je na stůl a začne křičet, že tenhle pajzl je pod jeho úroveň. Nevím, proč s ním jdu do města. Asi jsem zvědavej, jak to dopadne. Je pátek, blondýnka je v Táboře. Asi jste si všimli, že většina mých příběhů se odehrává o víkendu. Přes týden se totiž nic moc, o čem by se dalo psát, nedělo. Normálně jsem chodil do školy, na brigádu, žil se svoji milou, poslouchal hudbu a sportoval. To dělá každý. To by byla nuda.

Zalezeme na náměstí do takovýho divnýho podniku. Číšníci jsou jak ztopořený a servírky mají vlasy vyčesané do drdolů. Mluví jen o sobě. Jak to na střední všechno kolem sebe klátil, jak byl úspěšný ve fotbale, s kým vším se zná. Občas jsem něco prohodil, ale jeho ego mě pokaždé zašlapalo do země. Nebavilo mě to, ale pořád lepší, než sedět na koleji a koukat se do zdi. Tohle je vždycky zajímavý. Já už dávno uměl pít. Jen jsem si tak nějak udržoval hladinku, neopil jsem se do němoty. Mám rád spíš takové to popíjení, pohodičku. On ale do sebe házel jedno za druhým, a na povrch začal vytékat hnis. Najednou začal mluvit o tom, jak je skvělý nějakou holku svázat a dát jí jen tak na prdel, chápeš, děsná sranda, každá děvka to chce. Pokaždé řekl něco hnusného a nezapomněl dodat, z jak dobré a kvalitní rodiny je. Geny, chápeš, mám skvělý geny. A sehnat dneska čubku s takhle dobrým rodokmenem, to bude těžký. Zamyslel se a já si říkal, že je to nějaká hra, že je to celý blbost a neděje se to.

Když jste ho totiž potkali poprvé, tak působil velmi sebevědomě, rozhodně, upraveně. Nebyl to žádnej krasavec, ale myslel si to o sobě. On byl něco víc, vyvolený, který to tady jednou bude řídit. Tenkrát jsem ještě nic moc o psychopatech nevěděl. Dnes bych ho tak ale určitě vyhodnotil. Vykazoval všechny rysy. Typický vedoucí ve středním až vyšším managementu. Tedy čest výjimkám. Jednu ze servírek zdeptal tak, že odešla s brekem. Přišel dokonce šéf restaurace a velice opatrně nás poprosil, abychom se chovali slušně. Styděl jsem se, ale on ne, jen vytáhl další prachy a hodil je na stůl. Kde se to v lidech bere? On byl fakt zlej, s takovým tím nejistým pohledem, když něco nevěděl. Jdeme do bordelu, pronesl a já ho poprvé poslal do prdele. U kostela na mě řval, jeho ksicht se změnil, najednou vypadal fakt zlej. Šel jsem za klukama do jedný klasický hospody a musel si dát rum. Bylo toho na mě moc. Sedl jsem si a byl rád, že se ostatní baví o normálních věcech. Dokonce jsem se po chvíli začal i smát. 

Přešlo mě to asi za tři hodiny, kdy ke mě přišel nějakej mladej klučík, a že prej pro mě posílají z jednoho bordelu. Je tam můj známý z odpoledne, nemá na zaplacení a prý je to ještě horší. Řeknu mu, že s ním nemám nic společnýho, ale on mě pak skoro plačtivě prosí. Je na něm vidět, že má strach. Asi z čisté dobroty, nebo blbosti, to si vyložte sami, se tedy vydám do jedné temné ulice. Byl konec devadesátek a mafie ovládala naši zem rukou pevnou a nekompromisní. Nic z toho jsem neviděl, neznal a bylo mi to jedno, ale měl jsem z podobných typů strach. Chlápek měl kolem krku zlatej řetěz, masitou tvář a samolibý sadistický úsměv. Prej za něj mám zaplatit deset tisíc. Jinak mu zpřerážejí všechny kosti v těle. Objednal si jednu malou dívku, spal s ní a pak ji zmlátil. Nejde o ní, ale chce prý příplatek. Jinak...a pak jmenoval věci, který nechcete ani slyšet. Byl jsem vyděšenej. Podobným lidem jsem se vždycky vyhýbal, měl jsem z nich strach.

Nevím, co mám dělat, tak jdu s nějakou gorilou k bankomatu. Tenkrát šlo vybrat i přes limit, jen jste museli do jiný banky. Trvalo nám to snad hodinu, než jsme vše našli. Moc nemluvil, já raději ani nevtipkoval. Nechtěl  jsem skončit někde na skládce. Na rozloučenou dostane pěstí. Upadne a když se před podnikem zvedá na nohy, z projíždějícího policejního auta se na nás usmívá policajt. To si pamatuji přesně. Musím se vydýchat. Klepou se mi nohy. On je chvíli zticha a pak začne. O tom, jaká to byla super kurva, jak hezky řvala, jak vypadala. To už jsem nevydržel a seřval ho na tři doby. Všechno šlo ze mě ven. Fakt jsem se naštval, poslal ho do prdele. Moje peníze našetřený na výlet do Paříže. Slíbil jsem to svojí holce. Když jsme asi 500 metrů před kolejí, tak mě v tichosti napadne zezadu. Prolomí se mi záda a padnu na zem. Moc nevím, jak se dostanu na nohy. Vaří se ve mě krev. A tak se zase po velmi dlouhé době peru. Fyzičku mám dobrou, něco jsem už zažil a tak není těžké ho sundat k zemi. Když na něm klečím a z nosu na něj kape moje krev z nosu, rozbrečí se. Ta svině fakt pláče. Mě ho ale líto vůbec není. 

Nechám ho tam a ve sprše si říkám, že jsem si měl raději číst. Knih mám dost a možná bych otevřel i nějaká skripta. Usnu a druhý den jsem hodnej a přešlej. Večer jdu pro blondýnku a všechno ji ihned řeknu. Kývá hlavou, nic mi nevyčítá. V pondělí se o sobě ve škole dozvím spoustu hrozných věcí. Že jsem byl v bordelu, nezaplatil tam, že jsem zmlátil nějakou ženskou. Kroutím nad tím hlavou, ale teď už vím, za kým mám jít. Za tou navoněnou bídou, za tím navrch huj, vespod fuj. Vytáhnu ho z přednáškového sálu, on dělá, že jsem já ten špatnej. Co po mě jako chceš? O co ti jde? Ty peníze mi dáš do týdne, jsem fakt naštvanej. Dělal to všechno kvůli mý holce. Líbila se mu. A tak se snažil ze mě udělat debila, pomlouval mě naschvál tak, aby se to dostalo k ní. Jenže to se panáček spletl. Ona mě zná, věří mi, kámo. Měl jsem co dělat, abych ho na chodbě neuškrtil. Ale ovládl jsem se. Tentokrát ano. Pomluvám se nedá moc bránit. Nakonec pomůže stejně jen to, že ti opravdoví kamarádi vám pomůžou, jsou s vámi, bojují za vás. Mluvím teď o těch ryzích, skalních, kterých nikdy moc není. Já měl ale štěstí, kolejní tamtamy roznesly pravdu.

Náš debílek si to ale nepřipouštěl. Bylo mi divný, že i po týdnu pořád prohlašoval, že ty peníze nemá. Přitom pořád vytahával bankovky z ponožek. Špatný bylo, že když jsem se po nějaké době vydal vymáhat jeho dluh, pokoj byl prázdný. Odešel prý šířit svoji slávu do Prahy. Normálně přešel na jinou školu. Přišel jsem tenkrát o deset tisíc. To bylo tehdy opravdu hodně. Vrátil jsem se na pokoj ke své milé a bylo mi fakt blbě. Ona mě ale objala a řekla mi, že si z toho nemám nic dělat. V životě přijdeš o víc, hlavně, že jsi takový, jaký jsi. Žádná navoněná bída, viď? Odpovím jí a věděl jsem, že budu muset zase začít šetřit. My si svoje sny musíme splnit. 


Vize je taková, že každou neděli vyjde jeden příběh (pokud mi do toho tedy něco nevleze). Všechny pak budou postupně doplňovány zde (pravý sloupec na stránkách):

sobota 30. listopadu 2024

Interview - PUTRIDARIUM - Dead rotting, swamping and dark doom death metal!


Interview with death doom metal band from Germany - PUTRIDARIUM.

Answered Giona (guitars, vocals), thank you!


Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024): https://www.deadlystormzine.com/2024/11/recenzereview-putridarium-necrologia.html

Ave PUTRIDARIUM! Greetings to the German catacombs. First, let me pay my respects. I've been following your band since 2021 when you released your first demo "Putrefaction '21" and you've been one of my favourite bands ever since. But you are not very well known here in the Czech Republic, we are a small country with a small underground community. How did you actually get together and how did PUTRIDARIUM come into being? Please take us through the history of your band.

G: Uuuuaaargh Jakub!

first at all thanks for follow us since the start and thanks for this interview! we slowly make our name in Europe but since our main label is American we somehow are better know there eheh. We really like the Czech death metal scene in particular i’m a big fan of Mordloch!

I had the idea of Putridarium in 2020 probably, i don’t remember actually when but i remember that the same day i got this idea i wrote the Putrefaction demo. was a intense night but was fun and I got completely in to the music and beer helped a lot ahah. The day after i ask J and E to join and we start to work on the demo.


You have a new album out this year, "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind", which again is full of pure true death metal and doom. With what feelings did you go into the studio? For example, did you have a plan for where and how you wanted to move on from the previous recordings? Personally I find the new record more darker and colder at the same time. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally won me over.

G: The plan was to write a album for Death metal maniac ahah. we did’t go in a studio but we build one. Our goal was to record the album live, without any trigger, overdub or any modern shit that influences the sound and the dynamic but the most important thing is that it sound like us and not like every death metal band nowadays.

I always had this dream and ideas to record live my music i always do but since last year we finally find the perfect place and we manage to get a killer clean sound. i’m quite proud about but it didn’t was a easy work it takes years to manage this quality of recording with a proper results.

We rehearsal a lot the months before the recording, the plan was to take the best of the 3. so we play 3times each song and we choose the best one, small error are still there we didn't’’t edit anything. the all process take 2 days and the results are amazing!

Who's behind the sound? I like that the sound is massive, dusty, dirty and cold, but at the same time legible. What studio did you record in and who mixed and mastered the album? Did you have a lot of say in the final sound or did you leave it up to the sound engineer?

G: The sound is the sound of our amps and drums.. we didn't’’t change much, we work a lot on our sound but from the roots.. equipments.. the band have the 90’ feeling so first thing we used only(most) 80/90 equipment.. drum is a fantastic Mapex end 90’ with amazing toms sound, guitars are both 90’ a Ibanez destroyer and a bich from B.C.Rich start 90’ both guitar are played on transistor amp (Marschall and Crate) and same for bass, Ibanez destroyer on peavey 90’ transistor amp. all this stuff make the sound already good so our sound engineer had to record and mix everything but the sound it din’t change that much.. live you will listen the same shitty sound of the album. Of course Chris work was on the end sound really relevant because he manage in the perfect way to mix everything. I had a clear idea of what i wanted have and Chris made the magic!


I'm also a big fan of CD artwork and I really like your covers. Who is the author on the new release "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind" and what is it supposed to express? I really like the motif a lot, it complements the music beautifully, just please tell us how they relate to the music, how are they thematically interconnected?

G: Oh yes! Maria (Altar of Worms) made a fantastic work. i’m quite happy to had work with her! the idea was to make the cover look like a 70/80 Horror film poster. The bassist is quite into horror films and i’m into Erotic Horror comics was quite a natural logical process. at the end all album is a represent of our passions.

I wrote the cover project before finish the album lyrics let’s say is quite thematically connected if not 1to 1 but nearly.. horror, gore.. killing and a lot of perversions and sex with body parts eheh. you can not ask for better themes.

I would be interested in the process by which a new song is created in PUTRIDARIUM. Are you classical musicians who lock yourselves in a rehearsal room and jam or do you use modern technology and send ideas to each other? Do you even go out for a beer together?

G: 99% of the times i write the song at home or alone and after we meet in our rehearsal room and we work on the song together. In the writing process i don’t use any computer anyway.. i normally play all on my cabinets and i write all on papers (that’’s why my room is full of papers everywhere). one time i finish the song i normally put my telephone nearby the box and i record one time the full song. Drums we do by rehearsal together, we try always different drumming to see which one fit better the riff.

We used hang together at the start, now 2 band members have move from Marburg so is not always that easy party together.


You are experienced dogs who play in your own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten nowadays. A lot of bands just sound like copies of other bands. Are you sure you had any role models? Who influenced you as a musician and who was your role model? When and how did you actually start playing? What was the first impetus for you picking up an instrument?

G: yeah now are quite some years that i’m releasing my shitty music (sorry for that). Of course by playing old school death doom is difficult to don’’t sound like other bands.. i try to give some more personal taste in my music but i just use feeling i never learn to play guitar, it just happened and probably this is my lucky part because i’m free to do what i like without let the theory interfere with my ideas. i think as role models Tom G. Warrior was quite important for me and his philosophy to do music will always influences me. there are some Guitarist/songwriter that i really like are Kyle (-ex Acephalix) that guys have always the right riff in hand! other are: E.Rutan, Annti Boman and Jeff Hanneman. My first approach to heavy metal was 24 years ago with Iron Maiden and immediately i wanted to be like Steve Harris fo for the first 10 years i just play bass eheh

I think the biggest reward for any band is the reaction of the fans. I like smaller clubs the most, where the musicians and fans are close to each other. How often does PUTRIDARIUM perform? Do you tour, for example? I've searched the internet and haven't found much live footage of your shows. So how are PUTRIDARIUM's live shows? How about a tour in Europe? I would love that.

G: play live is everything we play every time we can! we love Tour be overnight somewhere else and drinking partying knowing new people, that’s why we do music! eheh

we had a tour last September with Trollcave (amazing guys and bad) and we had one show in Czech R. at Tones of Decay fest, where was you? eheh but we have other tours in plan for next year! And we really love to play outside Germany so anybody want us vomiting on their stage please don’t edits to ask! we always ready to rot!


I've always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to revisit often? What about any new releases from the last few years? Anything that intrigued you enough to buy a CD?

G: I listen quite a lot of music and i always on search for something new! and i collect LP,Tapes,cds..

yes i have some album that i need to listen in a weekly dose ahah

Acephalix - Interminable Night

Cannibal Corpse . The wretched Spawn

Voivod - Dimension Hatross

Autopsy - Acts of the unspeakable

Cianide . the dying truth

Temple Nightside - the Hecatomb

this album minimum 1 time a week are spinning my head away as the first time i listen to it!

new release that i enjoyed in this last years… a lot but in particularly :

Atramentus - Stygian

Morbific . Ominous sleep of putridity

Mordloch Ep , Dipygus - Dypigus , Scolopendra - VM 18 , Morsch demo… so many ahah last 2 new autopsy!! Uuuuaaaargh!

You're from Marburg, Hesse. What's the state of the underground in your country? Our bands like to come to Germany because you have a strong fan base and the bands support each other here. What is your scene really like? I'd be interested in your perspective as someone who is right at the source. Do people go to a lot of death metal? Do the fans support you?

G: Marburg is quiet outside all germans scene… sad fact, i have to drive every-time a lot of hours for see some good shows, here there is no scene.. probably 10 people that understand about death metal.

I really like the NRW scene. they do always a lot of shows and Berlin too at the end there are always the same maniacs all around ahah i really like more Holland and Poland for playing. the most of our fans are from Usa so one day we rally wanna go play there! is just hard as fuck!

 

Death metal is my favorite style of music. I'm fascinated by the darkness of it, the dusty stench from old graves. Then also the power and the pressure. When I listen to a good record, I'm literally energized. What does it mean to you? How does it affect your life, your worldview, how do you perceive it as a creator?

G: Death metal is everything, is a way of life, if not for everybody but sure for me.. i can’t live without. i love the adrenaline that give. i like the family that create and friendship, partying. It connect disturbed people in all world ahahah i write music but first at all I'm a death metal maniac, is the only way for real understand this music is living it! That’s why we write on the album that this album is from maniacs for maniacs! Uh!

Thank you so much for the interview! I wish not only the new album "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind", but also the whole PUTRIDARIUM a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Good luck in your personal lives too.

Thanks to you! Feel the madness and stay dead, stay ugly!

Giona/Putridarium

Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024): https://www.deadlystormzine.com/2024/11/recenzereview-putridarium-necrologia.html




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PUTRIDARIUM - Mrtvolně hnilobný, mokvající a temný doom death metal!


Rozhovor s death doom metalovou skupinou z Německa - PUTRIDARIUM.

Odpovídal Giona (kytara, zpěv), děkujeme!


Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024): https://www.deadlystormzine.com/2024/11/recenzereview-putridarium-necrologia.html

Ave PUTRIDARIUM! Zdravím do německých katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2021, kdy jste vydali své první demo „Putrefaction '21“ a patříte od té doby k mým oblíbeným kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli PUTRIDARIUM? Proveď nás prosím historií vaší kapely.

G: Uuuuuaaargh Jakub!

Především díky, že nás sleduješ od začátku a díky za tento rozhovor! Pomalu si děláme jméno v Evropě, ale protože náš hlavní label je americký, tak jsme tam nějak známější eheh. Máme opravdu rádi českou deathmetalovou scénu, zejména jsem velký fanoušek Mordloch!

Nápad na Putridarium jsem dostal pravděpodobně v roce 2020, už si vlastně nepamatuju kdy, ale vzpomínám si, že ten samý den, kdy jsem ten nápad dostal, jsem napsal demo Putrefaction. Byla to intenzivní noc, ale byla to zábava a já se do té hudby úplně dostal a pivo tomu hodně pomohlo ahah. Den poté jsem požádal J a E, aby se přidali, a začali jsme pracovat na demu.


Letos máte venku novinku „Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind“, která je opět plná ryzího pravého death metal a doomu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulých nahrávek posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.

G: Plán byl napsat album pro death metalové maniaky ahah. nešli jsme do studia, ale postavili jsme ho. Naším cílem bylo nahrát album naživo, bez triggeru, overdubu nebo jakýchkoli moderních sraček, které ovlivňují zvuk a dynamiku, ale nejdůležitější je, aby znělo jako my a ne jako každá deathmetalová kapela v dnešní době.

Vždycky jsem měl tenhle sen a nápady nahrávat živě svou hudbu, vždycky jsem to dělal, ale od minulého roku jsme konečně našli perfektní místo a podařilo se nám získat zabijácký čistý zvuk. Jsem na to docela hrdý, ale nebyla to snadná práce, trvá to roky, než se podaří takhle kvalitní nahrávka s pořádným výsledkem.

Měsíce před nahráváním jsme hodně zkoušeli, plán byl vzít to nejlepší ze tří skladeb. Takže jsme každou skladbu hráli třikrát a vybrali tu nejlepší, drobné chyby tam stále jsou, nic jsme neupravovali. celý proces trval dva dny a výsledek je úžasný!

Kdo je podepsán pod zvukem? Líbí se mi, že je sound masivní, prašivý, špinavý a chladný, ale zároveň čitelný. V jakém studiu jste nahrávali a kdo album míchal a provedl mastering? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku nebo jste to nechali na zvukovém inženýrovi?

G: Zvuk je zvuk našich zesilovačů a bicích... moc jsme toho nezměnili, hodně pracujeme na našem zvuku, ale od kořenů... vybavení... kapela má 90' feeling, takže první věc, kterou jsme použili, bylo vybavení 80/90... buben je fantastický Mapex end 90' s úžasným zvukem tomů, kytary jsou obě 90' Ibanez destroyer a Bich od B. C.Rich start 90' obě kytary jsou hrané na tranzistorových zesilovačích (Marschall a Crate) a to samé basa, Ibanez destroyer na tranzistorovém zesilovači Peavey 90'. všechny tyto věci dělají zvuk už dobrý, takže náš zvukař musel všechno nahrát a smíchat, ale zvuk se moc nezměnil... naživo budete poslouchat stejně posraný zvuk alba. Samozřejmě, že Chrisova práce byla na výsledném zvuku opravdu důležitá, protože se mu podařilo všechno perfektně smíchat. Měl jsem jasnou představu o tom, co chci, a Chris to dokázal!


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, krásně doplňuje hudbu, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak jsou tematicky navzájem propojeny?

G: Ach ano! Maria (Altar of Worms) odvedla fantastickou práci. jsem docela rád, že jsem s ní mohl pracovat! Záměrem bylo, aby obálka vypadala jako plakát k hororovému filmu ze 70/80 let. Baskytarista má docela rád horory a já zase erotické hororové komiksy. Byl to docela přirozený logický proces. Nakonec je celé album reprezentací našich vášní.

Projekt obalu jsem napsal ještě před dokončením textů alba, řekněme, že je docela tematicky propojený, i když ne 1:1, ale skoro... horor, gore... zabíjení a spousta zvráceností a sexu s částmi těl eheh. Lepší témata si nemůžete přát.

Zajímal by mě proces, jakým vzniká u PUTRIDARIUM nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?

G: V 99 % případů píšu písničku doma nebo sám a pak se sejdeme v naší zkušebně a pracujeme na ní společně. Při psaní stejně nepoužívám žádný počítač... normálně hraju všechno na skříňkách a píšu všechno na papíry (proto mám všude plný pokoj papírů). Jednou, když píseň dokončím, normálně položím telefon poblíž krabičky a nahraju celou píseň. Bicí děláme na společné zkoušce, zkoušíme vždycky různé bicí, abychom zjistili, které se lépe hodí k riffu.

Na začátku jsme se scházeli, teď se dva členové kapely odstěhovali z Marburgu, takže není vždycky tak snadné pařit spolu.


Jste zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj?

G: Jo, teď už je to pár let, co vydávám svou posranou hudbu (omlouvám se za to). Samozřejmě tím, že hraju old school death doom, je těžké neznít jako ostatní kapely... snažím se dát do své hudby trochu víc osobního vkusu, ale prostě používám pocit, že jsem se nikdy neučil hrát na kytaru, prostě se to stalo a to je asi moje štěstí, protože můžu dělat, co se mi líbí, aniž by mi teorie zasahovala do mých nápadů. Myslím, že jako vzor byl pro mě dost důležitý Tom G. Warrior a jeho filozofie, jak dělat hudbu, mě hodně ovlivnila. Jsou kytaristé/skladatelé, kteří se mi opravdu líbí, jako Kyle (-ex Acephalix), kteří mají vždycky ten správný riff v ruce! Další jsou: E.Rutan, Annti Boman a Jeff Hanneman. Můj první přístup k heavy metalu byl před 24 lety s Iron Maiden a hned jsem chtěl být jako Steve Harris, protože prvních 10 let jsem hrál jen na basu.

Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně PUTRIDARIUM vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy PUTRIDARIUM s koncerty? Co takhle tour po Evropě? To by se mi moc líbilo.

G: Hrát naživo je všechno, hrajeme pokaždé, když můžeme! Milujeme turné, kde jsme přes noc někde jinde a pijeme a bavíme se s novými lidmi, proto děláme hudbu! eheh

Loni v září jsme měli turné s Trollcave (úžasní kluci a zlí) a měli jsme jeden koncert v Čr na Tones of Decay festu, kde jste byli? eheh ale máme v plánu další turné na příští rok! A opravdu rádi hrajeme mimo Německo, takže kdokoliv by chtěl, abychom mu zvraceli na pódiu, ať se prosím neptá, jsme vždy připraveni hnít!


Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD?

G: Poslouchám docela hodně hudby a vždycky hledám něco nového a sbírám LP, kazety, CD.

Ano, mám vždy nějaké album, které potřebuji poslouchat každý týden.

Acephalix - Interminable Night

Cannibal Corpse . The wretched Spawn

Voivod - Dimension Hatross

Autopsy - Acts of the unspeakable

Cianide . the dying truth

Temple Nightside - the Hecatomb

tohle album minimálně 1× týdně se mi točí hlava pryč jako při prvním poslechu!

Nové vydání, které jsem si užil v tomto posledních letech... hodně, ale zejména:

Atramentus - Stygian

Morbific . Ominous sleep of putridity

Mordloch Ep , Dipygus - Dypigus , Scolopendra - VM 18 , Morsch demo ... tolik ahah poslední 2 nové AUTOPSY!!! Uuuuaaaargh!

Pocházíte z Marburgu, z Hessenu. Jak jste na tom u vás s undergroundem? Naše kapely jezdí do Německa rády, protože máte silnou fanouškovskou základnu a kapely se u vás navzájem podporují. Jaká je vaše scéna doopravdy? Zajímal by mě tvůj pohled člověka, který je přímo u zdroje. Chodí lidé hodně na death metal? Podporují vás fanoušci?

G: Marburg je mimo německou scénu tichý... je smutné, že musím pokaždé jet hodně hodin, abych viděl nějaký dobrý koncert, tady není žádná scéna... asi 10 lidí, kteří rozumí death metalu.

Mám moc rád scénu v NRW. vždycky dělají hodně koncertů a v Berlíně taky, nakonec jsou tam pořád ti samí maniaci všude kolem ahah, opravdu mám rád víc Holandsko a Polsko, kde se hraje. Většina našich fanoušků je z USA, takže jednoho dne tam chceme jet hrát! Je to prostě těžký jako prdel!

 

Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?

G: Death metal je všechno, je to způsob života, ne-li pro všechny, tak pro mě určitě... nemůžu bez něj žít. Miluju ten adrenalin, který mi dává. Mám rád rodinu, kterou vytváří, a přátelství, párty. Spojuje to narušené lidi na celém světě ahahah, píšu hudbu, ale především jsem death metalový maniak, je to jediný způsob, jak tuhle hudbu skutečně pochopit, je žít ji! Proto jsme na album napsali, že je od maniaků pro maniaky! Uh!

Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind“, ale i celým PUTRIDARIUM hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.

Díky vám! Pociťte šílenství a zůstaňte mrtví, zůstaňte oškliví!

Giona/Putridarium

Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024): https://www.deadlystormzine.com/2024/11/recenzereview-putridarium-necrologia.html

pátek 29. listopadu 2024

Recenze/review - MOLDER - Catastrophic Reconfiguration (2024)


MOLDER - Catastrophic Reconfiguration
CD 2024, Prosthetic Records

for english please scroll down

Venku se už dávno setmělo a za dveřmi márnice se ozývají podivné zvuky. Beru do rukou lopatu a kopu další hrob. Nerad odcházím od rozdělané práce. Zítra brzy ráno má být pohřeb jedné bestie. Za svého života neudělala nic dobrého, všem ubližovala a obžalovaná byla i z vraždy. Všichni se přijdou přesvědčit, jestli je doopravdy mrtvá. Aby už nikomu nemohla ubližovat. Bohužel, zlo je stále živé, pořád číhá v temnotě. Konečně mám hotovo. Čeká mě dlouhá noc. Pouštím si nové album amerických MOLDER a tančím s nemrtvými nekonečný tanec smrti.

Těmto tmářům jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Troufám si tvrdit, že se jedná o kapelu, která přesně pochopila ducha starých death thrash metalových časů. I letos se jim povedlo vrátit po časové ose zpět a přinést nám skladby, které smrdí zkaženou krví. Jsou napsány s jediným účelem - pohřbít vás zaživa. 


Necelých 34 a půl minuty syrových melodií, chorobného vokálu a devastujících bicích. To všechno v podobných rytmech, jako to umí kapely typu CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Jsem při poslechu opravdu zavřený ve staré márnici a rozmlouvám s mrtvolami, čekajícími na pohřeb do země. Každá mi vypráví svůj příběh o bolesti a utrpení, které nám život přináší. A to vše za zvuků ostrých riffů, které se mi postupně zadírají hluboko do hlavy. Mlátím kladivem do prašivých kostí, rovnám lebky na hromadu. Dívám se do tmy a čekám, až se objeví přízraky. Přicházejí pokaždé, když se nějaké album povede. Novinku "Catastrophic Reconfiguration" lze označit vysokou známkou morbidní kvality. Hodně k tomu přispívá plesnivý zvuk (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording), který vás opravdu přenese mezi staré hroby. Mrtvolný obal od Juliana Felipe Mora Ibañeze potom krásně doplňuje celkovou mrtvolnou náladu celé nahrávky. Jsem starý pes, který stále rád ochutnává z podobných, dobře zahraných a složených desek. Pravý, reálný death metal ani thrash nesmí nikdy zemřít. Dokud budou hrát kapely jako MOLDER, tak o to strach  nemám. Jedná se o opravdu velmi uvěřitelnou hudbu ze starých katakomb, z pohřebišť, na kterých se obětovalo padlým bohům. Jakoby se probudila nějaká stará choroba, která byla dlouhé roky uložena v jednom prokletém hrobě. Když se jí nakazíte, tak nejen, že tuhle desku naplno pochopíte, ale také zemřete v dlouhých křečích. Dnešní svět už sice hoří zcela jiným plamenem, ale já budu nadále podporovat podobně opravdové a ortodoxní kapely. Satan je mi svědkem! Hnilobou nasáklý, krví znesvěcený death thrash metal, u kterého shnijete zaživa! Masakr v márnici!


Asphyx says:

It's long since dark outside and there are strange noises outside the morgue door. I pick up the shovel and dig another grave. I'm reluctant to leave the work I've done. There's a beast to be buried early tomorrow morning. She did nothing good in her life, hurt everyone and was accused of murder. Everyone's coming to see if she's really dead. So she can't hurt anyone else. Unfortunately, evil is still alive, still lurking in the darkness. I'm finally done. It's going to be a long night. I put on the new American MOLDER album and dance the endless dance of death with the undead.

We've covered these darkies several times in our pages. I dare to say that this is a band that understood exactly the spirit of the old death thrash metal days. This year they managed to go back in time and bring us songs that smell of bad blood. They are written with one purpose - to bury you alive.


Less than 34 and a half minutes of raw melodies, sick vocals and devastating drums. All this in similar rhythms as bands like CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. I'm really locked up in an old morgue while listening, talking to dead bodies waiting to be buried in the ground. Each telling me their story of the pain and suffering that life brings us. And all this to the sound of sharp riffs that gradually dig deep into my head. I'm hammering on the scabby bones, straightening the skulls into a pile. I stare into the darkness, waiting for the ghosts to appear. They come every time an album does well. The new album "Catastrophic Reconfiguration" is a high mark of morbid quality. A lot of it is contributed by the moldy sound (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording) that really transports you among the old graves. The deadpan cover by Julian Felipe Mora Ibañez then beautifully complements the overall deadpan mood of the whole record. I'm an old dog who still likes to sample from similar, well-played and composed records. True, real death metal or thrash must never die. As long as bands like MOLDER keep playing, I'm not worried about it. This is really very believable music from the old catacombs, from the burial grounds where sacrifices were made to the fallen gods. It's like some old disease that has been stored in a cursed grave for years has been awakened. If you contract it, not only will you understand this tablet fully, but you will also die in long spasms. Today's world may be burning with an entirely different flame, but I will continue to support bands of similarly genuine and orthodoxy. Satan is my witness! Rotten, blood-soaked death thrash metal that will rot you alive! Massacre in the morgue!


about MOLDER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - MOLDER - Engrossed in Decay (2022)

TWITTER