DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtim weaver. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtim weaver. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 21. června 2024

KNIŽNÍ TIPY - Poslední sbohem - Tim Weaver (2024)


Poslední sbohem - Tim Weaver
2024, Mystery Press

Minulý pátek jsme byli od čtyřech hodin v hospodě a probírali jsme tam nejen hudbu. Řeč se občas stočila i na knihy a já už mohl říct, že mám Poslední sbohem v Alzaboxu, do kterého Knihy Dobrovský také posílají. Byli jsme na koncertě, ze kterého jsem odešel kolem jedenácté. Tramvají domů, měl jsem v hlavě napsáno, že musím ještě knížku vyzvednout. Jenže jsem byl tak ospalý, že jsem si šel lehnout. Spal jsem skoro jedenáct hodin a potom seděl u snídaně a nevěděl jsem, co mám dělat. Byl jsem utahaný jako starý pes. Udělal jsem fotky z koncertu, sepsal pár slov o kapelách a potom jsem musel ven. Dnes nic jiného dělat nebudu a pustil jsem si nové Sarke. Koupil jsem jen pár rohlíků na večer a něco málo k obědu. Byli jsme doma jen se synem a ten je samozřejmě ve věku, kdy je pořád venku s kamarády. Kniha mi připadala ještě teplá, voňavá. Roztrhl jsem karton, rozložil úlovky před sebe a potom jsem jak nějaký úchyl přivoněl.

Naladil jsem hlasitost hudby tak, aby mě norští black thrash metalisté nerušili a zároveň, abych je vnímal. Udělal jsem si kafe, které normálně moc nepiju. A potom jsem se na několik hodin ztratil v příběhu. Byl jsem jen já, kniha a hudba. Čtenáři metalisté určitě ví, o čem píšu. Tohle je něco nezaměnitelného. Spojení skladeb a knížky, v podstatě dokonalá esence. Mám to takhle moc rád a Tim Weaver patří dlouhodobě k mým nejoblíbenějším spisovatelům. Nezklamal mě ani letos. Ono na rovinu, David Raker zase patří k mým nejoblíbenějším postavám. Tentokrát je příběh velmi temný, chladný, šílený. Zpočátku působí vše obyčejně, záhadně. Ale pak se děj rozjede, že jsem zase jednou hltal stránky po desítkách. Tati, mám hlad, vyruší mě večer synek a já si uvědomím, že mi kručí v břiše jako jemu, který je v pubertě. Ještě půjdu s klukama ven, řekne mi, když povečeříme a já jen kývnu souhlasně hlavou. Jen mi dej vědět, v kolik přijdeš. Je doma poměrně brzy a já se ani neskočil osprchovat. Byl jsem zcela mimo, kniha mě schlamstla. 

Jsem rád, že mám doma promo od Sarke už asi dva měsíce. Občas na to zapomínám a počítám s tím, že i mí kamarádi desku slyšeli. Jsem ale vázán mlčenlivostí a tak si píšu poznámky, poslouchám album nejen při čtení. Příběh pokračuje, vše postupně graduje, přemýšlím nad dějem, jsem vlastně taky takovým soukromým vyšetřovatelem. Někdy se trefím, jindy jsem zcela mimo. Je zajímavé, kolik temných myšlenek někteří lidé mají. Netvor může být i váš milý soused. Do hlavy nikomu nevidíte. Říká se, že oči jsou dveřmi do duše, jenže oni někteří umí působit hodně přesvědčivě. Bývám opatrný, když potkám někoho s falešným úsměvem. Stará příkoří znovu ožívají. Bolest, ztráta, smrt. Tim Weaver na mě někdy působí až melancholickým dojmem. Stejně jako nové album Sarke. Něco chladného je ve větách i melodiích. Padá na mě zvláštní smutek. Někteří lidé jsou opravdu bestie. Musí být hodně těžké napsat knihu tak, aby byla takto napínavá. 

Možná vám bude připadat, že je vše hodně spletité, různé postavy působí až podivně, ale postupně se začne všechno rozkrývat. Ta kompozice, ten jazyk, zase zobu autorovi z ruky a dělá si se mnou, co chce. Hádanky, které je třeba rozluštit. Občas jsem zapomínal dýchat, musel jsem knížku zaklapnout, dojít si do ledničky pro pivo nebo se jen tak podívat z okna. Už byla tma a na balkon přiletěl krkavec. Nějak se to naučil. Pokaždé si sedne na zábradlí a natáčí hlavu. Jasně, připadal jsem si jako v jedné slavné povídce, akorát s tím rozdílem, že tam to byl Havran. Dívám se do tmy a čekám až odletí. Posel smrti? Napadne mě několikrát. Nevím, ke čtení se ale vrátím až po delší době. Jenže mě už bolí oči a jdu spát. Ráno je taky den. Chybí mi pár desítek stránek a než pojedu po obědě pro manželku, chci knížku dočíst. I stane se a potom potřebuji několik hodin na vstřebání. Mám to takhle vždycky. V autě mi hrají Sarke a když svoji ženu uvidím, tak nadšeně vyprávím o tom, jakou napsat zase Tim Weaver skvělou knihu. 

Osud tomu chtěl, že jsem nedávno o některých lidech ze svého okolí také zjistil pár temných informací. Je to zvláštní pocit, jakoby ve vás bylo něco prázdného, jste zklamáni, poníženi, že jste jim věřili. Možná nebo právě proto, se mi kniha trefila do nálady. I když na druhou stranu, jak jsem již zmiňoval, Tim Weaver nikdy nezklame, takže jsem ani nečekal nic slabého. Čtyřicet let otázek, na které najde postupně David Raker odpovědi. Někdy si říkám, jestli by neměla raději historie spát. No jo, ale co spravedlnost, co pravda, co oběti a pozůstalí? Hodně jsem o tom po přečtení přemýšlel. A samozřejmě, poslouchal u toho nové album Sarke. Doporučuji vám obojí, album a hlavně knihu. Mějte se co nejlépe, opatrujte se a mějte se co nejlépe. Děkuji za pozornost.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
PŘED ČTYŘICETI LETY SE PO NÍ SLEHLA ZEM. TEĎ SE VRÁTILA. JE TO VŠAK SKUTEČNĚ ONA? Rebece byly tři roky, když se její matka Fiona jednoho dne nenápadně vytratila ze dveří a už se nikdy neukázala. Rodina o ní neslyšela skoro čtyřicet let. Po bratrově pohřbu však Rebeka obdrží nepodepsané kondolenční přání. Neví, jestli ho poslala její matka… ale něco jí říká, že ano.

Rebeka se rozhodne zjistit, co se před lety s Fionou stalo, proč tak náhle opustila své děti a proč se s nimi už nikdy nepokusila spojit. Obrátí se proto na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera. Ten souhlasí, že jí pomůže, přestože je to pro něj v mnoha ohledech neobvyklý případ. Čím víc ale rozplétá vlákna celé hádanky, tím detailněji se před ním skládá příběh plný tajemství, bolesti, ztráty a smrti. A netvor, který ho začal psát, ještě zdaleka neřekl poslední slovo.

Démoni Fioniny minulosti jsou až příliš živí, a aby toho nebylo málo, musí se David popasovat s kostlivci z vlastní skříně. Takovými, kteří by ho mohli poslat za mříže… nebo rovnou do hrobu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 18. srpna 2023

KNIŽNÍ TIPY - Nářek drozda - Tim Weaver (2023)


Nářek drozda - Tim Weaver
2023, Mystery Press

David Raker je jednou z literárních postav, kterou mám velmi rád. Vždycky se mi líbil jeho styl uvažování, jeho náhled na svět, na lidi. Je to pro mě hrozně důležité, když čtu nějakou knihu, abych jí věřil. Je jasné, že vše je fikce, záleží jen na tom, zda na autorovu hru přistoupíte. Knihy mého oblíbeného Tima Weavera bývají velmi často složitě vykonstruované, až si někteří čtenáři říkají, že je vše přitažené za vlasy. Nemyslím si to. Vždyť pokud by se psalo jen o obyčejných věcech, nudilo by nás to. U detektivek a thrillerů to platí dvojnásob. Potřebujeme svoji dávku napětí, no nemám pravdu? Novinku Nářek drozda jsem zhltl jako malinu. Trvalo mi to dva dny a všech 440 stránek uběhlo jako voda. Je to napínavý příběh. Hledání ztracených osob musí být hrozná disciplína. A Tim Weaver umí perfektně vystihnout atmosféru, nálady, takovou tu těžko popsatelnou beznaděj, kterou musí všichni prožívat. Bylo mi opět velkou ctí, že jsem si mohl tuhle knížku přečíst.

Vždycky si říkám, jak musí být hrozné, když se při vyšetřování postupně objevují různá temná místa, která máme každý v hlavě. Většina z nás si představuje jen lehce neškodné věci, něco trošinku zakázaného. Jsou ale jedinci, do kterých byste to neřekli. Skryté bestie. Jako třeba dva kluci kolem třiceti z oddělení IT, kteří k nám před lety chodili udržovat počítačové systémy. Usměvaví a vtipní kluci od klávesnic, do kterých byste řekli, že po večerech tráví svůj čas v Dračím doupěti. Jednoho dne nepřišli do práce. Několikrát přijela policie, potom bulvár a nakonec i televize. Člověk by řekl, že se v dnešní době lidé prostě neztrácejí. Jenže oni jeli na výlet do Albánie. Tam stopa končí a dlouho se myslelo, že tam leží někde v údolí a stali se obětí místní mafie. Sem tam nějaký novinář případ připomenul, ale jinak nic. Nedávno, v době, když už to nikoho nezajímalo a nebude zajímat, se zjistilo, že oba milí kluci byli napojeni na síť pedofilů. Když jsem se to dozvěděl, udělalo se mi blbě od žaludku. Knihy jsou jedna věc, ale realita, to vás sundá. Nebo alespoň mě. Tím vším chci říct, že Nářek drozda je sice napínavý a velmi dobře vykonstruovaný (a složitý) případ, ale věřím tomu, že se klidně mohl stát. Lidem do hlavy nevidíte.

Když vám umře někdo blízký, máte najednou v srdci černou díru. Nojo, ale co když se po letech dovíte, že všechno bylo úplně jinak a třeba ještě žije? Nedovedu si představit, jaké pocity musí člověk zažívat. Tim Weaver je umí popsat. Ovládá totiž jednu, pro spisovatele velmi důležitou vlastnost, je velmi lidský, nehodnotí. Jeho hlavní postava není žádný super muž, ale chlápek z masa a kostí, který má "akorát" talent na to, rozplést pavučinu zla. Musí to být hrozná práce. Vždycky si říkám, jak obdivujeme práci různých policistů a kriminalistů, ale dovedete si představit, jaké to musí být, když je kolem vás jenom nenávist a smutek? Musí to být hrozné a psychicky velmi náročné. Připadal bych si, že se neustále brodím v bažině, která mě stahuje dolů, do hlubin. Ono někdy stačí, když člověk musí na večírek s lidmi, se kterými by normálně nikam nešel. Víc alkoholu, víc padlých zábran a to pak někdy slyšíte věci, o kterých nechcete vědět. Jsem na tohle hrozně citlivý a vadí mi to. Takové to nadávání na partnerky, zesměšňování, hnusné kecy o dětech. Já vím, řeči se vedou, ale kdyby z toho byla jen desetina pravda, je to šílené. A to prosím popisuji klidový stav, žádnou válku, ve které musí platit úplně jiná pravidla.

Měl jsem při čtení zase takový ten pocit, že musím číst dál a dál. Chtěl jsem všechno objasnit a rozplést spolu s Davidem. Každé postavě jsem dal v představách obličej. Často mi připomínaly někoho, koho jsem potkal, někoho, kdo se mnou pracuje. Možná to bude znít divně, ale mě podobné knihy připomínají matematickou rovnici, kterou musíte vyřešit. Ujdete několik slepých cest, občas narazíte do zdi, jste nešťastní, že nevíte jak dál a nakonec výledek podtrhnete dvakrát a máte radost, že jste vše spočítali. Přesto vám vzadu v hlavě hlodá červ pochybnosti. Postupoval jsem správně? Neudělal jsem nějaké chyby? Mě vyšetřování zmizení dvou manželů, kteří měli bouračku a jejich těla se nenašla, takovou rovnici o mnoha neznámých připomíná. Pochybnosti. Co je vlastně pravda? A nelhali nám, když nás učili, jak tyhle příklady počítat? Všechny knihy tohoto skvělého autora mají takovou zvláštní, melancholickou, smutnou náladu. Možná bychom byli překvapení, pokud bychom věděli, kolik lidi se každý rok opravdu ztratí. 

Co dodat na závěr? Myslím, že pokud máte Tima Weavera rádi jako já, tak chybu rozhodně neuděláte. Někomu se bude líbit trošku méně, než předchozí knihy, ale to u mě fakt nehrozí. Já jsem dostal přesně to, co jsem chtěl. Napínavou detektivku se spoustou zvratů a různých odboček. Četla se víceméně sama. Nemusel jsem se vracet ani jednou. Zkrátka jsem jeden den došel do PPL boxu, doma otevřel recyklovanou krabici, přičichl si k voňavému papíru (ne, já fakt eknihy číst nebudu) a sundal jsem obal, aby se nepoškodil. Kolem chodila rodina a ptala se mě na různé věci. Nevnímal jsem. Byl jsem mimo. Vyšetřoval jsem spolu s Davidem. To mi nemůže dávat nikdo za zlé. Když je jednou člověk fanoušek, tak to se nedá nic dělat. Pokud to máte jako já, jděte do toho! Nářek drozda je jízda od začátku do konce. Buďte dobří a přeji vám, abyste nikdy nikoho neztratili. Hezký den.

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------

DÁVNÁ VRAŽDA. NEVYSVĚTLITELNÉ ZMIZENÍ. A DĚSIVÉ TAJEMSTVÍ, KTERÉ JE SPOJUJE.

Krátce před nehodou zachytí Cate a Aidena Gascoigneovy na silnici dopravní kamera. Smějí se a všechno se zdá být v naprostém pořádku. Pouhých pár vteřin nato se jejich auto zřítí do třicet metrů hluboké propasti, kde okamžitě vzplane jako pochodeň.

Takovou nehodu nemohli manželé přežít. Jenže když se hasičům konečně podaří ohnivé peklo uhasit, čeká na ně překvapení. Ve voze ani v blízkém okolí nenajdou žádná těla nebo ohořelé ostatky. Po Gascoigneových se slehla zem.

Po dvou a půl letech se zoufalá rodina obrací na soukromého vyšetřovatele Davida Rakera, který se ihned pouští do rozplétání záhady. Proč sjelo auto Gascoigneových ze silnice? A kam se manželé poděli? Chtěli předstírat vlastní smrt? Ale proč zrovna takhle? A kvůli čemu? Nebo komu?

Před Davidem Rakerem se vrší otázky bez odpovědí. A to ještě netuší, jaké hrůzné tajemství pod vrstvami lží objeví a že se při honu za pravdou sám stane lovnou zvěří.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 3. června 2022

KNIŽNÍ TIPY - Stín ve dveřích - Tim Weaver (2022)


Stín ve dveřích - Tim Weaver
2022, Mystery Press

Pokud bych měl zvolit svého nejoblíbenějšího detektiva posledních let, byl by jím určitě David Raker. Hrozně se mi líbí způsob, jakým uvažuje a přemýšlí. Jeho empatie, schopnost dedukce. Není žádným superhrdinou, ale člověkem z masa a kostí. Pátrá po pohřešovaných osobách. Tohle téma je velmi zajímavé už ze své podstaty. Mimochodem, před lety se ztratili dva kluci, co u nás v práci měli na starosti počítače. Slehla se po nich zem. Stejně jako po Paulovi. Tentokrát je příběh opravdu netypický. Čtyři zdánlivě nesouvisející směry, které se na závěr spojí v jeden. Četl jsem od začátku jedním dechem. Knihy si kupuji a Zásilkovna si dala tentokrát trošku načas. Vybalil jsem svůj výtisk na lavičce v parku, tolik jsem se těšil.

A málem neodešel domů, protože jsem se začetl hned na místě. Najednou koukám, že už jsem měl dávno dělat něco jiného. Nešlo to, tenhle den zkrátka ne. Tim Weaver patří dlouhodobě u nás v rodině k nejoblíbenějším autorům. Měl jsem tu čest číst jako první. A doteď mám co dělat, abych své ženě i dceři neprozradil děj. Baví nás pak o knížkách diskutovat, probírat různé pasáže. Určitě to znáte, nejlepší je sdílené nadšení. A Stín ve dveřích je vynikajícím dílem. Obsahuje v sobě napětí, touhu číst dál. Ještě jednu kapitolu! A pak jste ráno jako mátoha a přemýšlíte, kam se bude příběh dál ubírat. Z práce chodím svižněji než normálně. Ne, do tramvaje se tenhle autor nehodí, potřebuji klid. Lampičku, otevřené okno a svěží vzduch.

Na Timovi Weaverovi je super, že každá jeho knížka je trošku jiná. Pokaždé jsem překvapen, tolik fantazie, tolik vášně a touhy. Tolik smutku. Vyjádřit tohle všechno chce velkého autora. A Tim je neskutečně čtivý. Vlastně bych mohl napsat, že jsem od něj nečetl žádnou knihu, která by mě nebavila. Má svůj jasný a rozpoznatelný styl. A musím to znovu zmínit. Postava Davida Rakera je mi velmi blízká. Autor svým způsobem navazuje na starou poctivou britskou detektivní školu. Ctí její pravidla a zároveň je modernější a neskutečně svěží. Kapitoly se čtou tak nějak samy. A pokaždé, když už mě začnou bolet oči, tak se dívám do zdi a přemýšlím. Promítám se znovu celý příběh. Jsem v tom, uvnitř. Procházím se stejnými ulicemi. Vnímám přesné kontury jednotlivých postav. 

Psát o knížkách je pro mě pokaždé velká výzva. Na rozdíl od hudby nesmím prozradit děj, což je hodně těžké. Zkuste popsat něco, co se vám líbí, když nesmíte říci detaily. Vždycky jsem spíš chtěl, abych vás navnadil. Dnešní doba čtení příliš nepřeje. Lidé už jen konzumují různé plivance, výkřiky a úryvky. Bez ladu a skladu, jen na efekt. Ale takoví vy nejste. Jinak byste se o knihy nezajímali. Knihy totiž vyžadují dnes již starý přístup. Čtenář musí přemýšlet, vnímat, klidně se i vrátit. Někdy vás příběh nezaujme, tak se vrátíte třeba až po týdnu, když jste odpočatí. Je to vlastně podobné prokletí, jako hudba. Ale krásné. Poctivé. Stín ve dveřích patří přesně k tomu druhu knih, kvůli kterým tolik rád čtu. Zajímavé je, že čím jsem starší, tak mě to baví víc a víc. Čtení je totiž osobní věc. Spojení mezi autorem a čtenářem. A abych pravdu řekl, tak Tim Weaver a David Raker jsou přesně tím druhem lidí a postav, které mají rozhodně co říct. Oblíbil jsem si je.

Když někdo zmizí, je to vždy šílené. Ta nejistota, strach, ale také spousta lží, pomluv, temných komnat, které musí být otevřeny. Špína vybublá na povrch jako nafouklá mrtvola. Tahle knížka je pro mě dokonalou esencí toho, co mám na detektivkách rád. Snad jsem vás dostatečně navnadil. Nezbývá nic jiného, než opět poděkovat za přízeň. Moc si jí vážím. Děkuji, přeji vám hezký den a příjemné světlo ke čtení.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
ČTYŘI ZÁHADY. ČTYŘI PŘÍBĚHY. JEDEN SPOLEČNÝ KLÍČ…

Pro Conisterovy to byl večer jako každý jiný, dokud Paul nevyšel po schodech do prvního patra. Dlouho se nevracel, a tak se Maggie, jeho manželka, vydala nahoru za ním. U postele našla jeho telefon a peněženku, všechna okna byla zamčená zevnitř.

Po Paulovi se slehla zem.

Soukromý vyšetřovatel David Raker se specializuje na pátrání po pohřešovaných osobách a ví, že každé zmizení – jakkoli nepravděpodobné se zpočátku zdá – má logické vysvětlení. Ani ve snu by ho ale nenapadlo, kam ho případ Paula Conistera zavede. A to je jen začátek jeho potíží…

Co spojuje hrozivý objev v londýnském metru, znovu otevřený odložený případ, z něhož záhadně zmizely klíčová svědkyně i hlavní podezřelá, a zdánlivě náhodnou střelbu, k níž došlo tisíce kilometrů daleko?

Klíčem k nalezení pravdy bude právě David Raker.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 16. července 2021

KNIŽNÍ TIPY - Ztracené střípky - Tim Weaver (2021)


Ztracené střípky - Tim Weaver
2021, Mystery Press

O některých pasážích se mi několikrát zdálo. Natolik jsem se do nové knihy mého oblíbence Tima Weavera ponořil. Rebeca zůstala sama na opuštěném ostrově. Je to silná žena, přesně takové mám rád. Chytrá, rozumná a zažívá věci, které by nedal kdejaký chlap. Děj je tentokrát trošku nepřehledný, ale jenom z počátku. Taky jsem někde četl, že v knize není David Raker. Omyl, to víte že se objeví, ale nebudu vám říkat kdy. Autor sám o téhle knize píše, že je takovým předvojem, že už má napsané i pokračování. 

Mě se hrozně líbí styl, jakým Tim vypráví. Sympatický mi je i vyšetřující detektiv, který se více ke slovu dostane až v druhé půlce knížky. Zmizení, násilí, lidský hnus, tohle všechno jsou hlavní témata příběhu, ale pro mě osobně je to nejvíc samota. Právě v kapitolách, když mluví Rebeca sama se sebou, když se na ostrově ochladí, když objeví konečně něco k jídlu, jsou Ztracené střípky nejsilnější. 

Tim Weaver je trošku jiný autor. V jeho knihách nenaleznete tolik mrtvol, ale zase jsou více psychologicky propracované. Navíc má tu obrovskou výhodu, že mu všechno věřím. Ano, tohle se může v dnešním světě opravdu stát. Musíte mít sice alespoň trošku nějakou fantazii, ale já si novinku opravdu užíval. Můj oblíbenec pracuje s myšlenkou, že každý má nějaké temné tajemství. To nejdříve pobublává v pozadí, sem tam vypluje na povrch, aby se nakonec vrátilo v plné síle.

Knihu jsem četl převážně v noci a druhý den byl v práci chvílemi úplně mimo. Pořád jsem přemýšlel, těšil se, vytvářel si v hlavě různé verze, kam bude děj směřovat. Pro mě je zrovna tohle jeden z důkazů, že se jedná o opravdu skvělou knihu. Třeba se bude líbit i vám. Má v sobě totiž něco navíc, kus temnoty, záhadnosti. Nechte si chutnat přátelé!

----------------------------------------------------------------------------------
NEZNÁ SVÉ NEJTEMNĚJŠÍ TAJEMSTVÍ. ALE NĚKDO JINÝ ANO. A CHCE SE JÍ ZBAVIT…

Rebeka Murphyová je od rozchodu s manželem na všechno sama a náročná práce v nemocnici a výchova dvou malých dcer si na ní začíná vybírat svou daň. Proto se Rebeka rozhodne na jeden den všeho nechat a doprovodit bratra Johnnyho na pracovní výlet na odlehlý ostrůvek sto šedesát dva kilometrů od pevniny. Jenže jeden den se protáhne na pět měsíců.

Rebeka s Johnnym se hodinu po příjezdu na ostrov stanou oběťmi útoku. Po bratrovi se slehne zem a Rebeku nechá útočník na místě v domnění, že je mrtvá. Než se jí podaří dostat zpět do přístavu, je už pozdě… Sezóna skončila, poslední trajekt odplul a ostrov zůstal opuštěný. Na pět měsíců.

Rebeka si záhy uvědomí, že bratrovo zmizení je pouze jedním z jejích mnoha problémů. Nemá loď, telefon ani na koho se obrátit, a návratem do civilizace její noční můra ani zdaleka nekončí.

Někdo tam na ni totiž čeká – a ten někdo si nepřeje, aby se vrátila domů živá…
_____

Samostatný krimi thriller od autora bestsellerové ságy s Davidem Rakerem.


----------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. března 2021

KNIŽNÍ TIPY - Není cesty zpět - Tim Weaver (2016)


Není cesty zpět - Tim Weaver
2016, Mystery Press

Nejdřív bych chtěl všem moc poděkovat za kladné ohlasy na mé Knižní tipy. Ani jsem nečekal, že v dnešní době ještě tolik skvělých lidí čte. Asi jako pro každého, je pro mě čtení soukromou záležitostí, kdy se vydávám na výlet spolu s autorem, následuji jeho stopy, někdy mě hlavní hrdina štve, občas mi je smutno. Není cesty zpět je posledním dílem, které jsem od Tima Weavera zatím četl. V květnu vyjde další novinka a já se samozřejmě těším. Jenom nevím proč, ale po přečtení jsem byl tentokrát takový rozjitřený, smutný, jestli mi rozumíte. On je totiž celý příběh takový hodně pochmurný, ztracená rodina, děti, prostředí malé vesnice někde u moře. Tohle všechno na mě padlo jako splín.

Tentokrát jsem dočetl, knihu odložil a dlouho seděl. Mám tu před sebou nového Miniera - Údolí a pořád se nějak nemůžu dokopat k tomu, abych začal číst. Žena je z Miniera nadšená, ale ve mě Není cesty zpět pomalu doznívá, pořád se vracím k jednotlivým pasážím. Ne že bych znovu četl a listoval, ale v hlavě, když chodím odpoledne po lesích. Timovi se opět povedlo mě zasáhnout nějak hlouběji, než ostatní. Možná je to tím, že Raker je jako postava velmi blízká mému naturelu. On je David v podstatě šíleně opuštěnej chlápek (a já mám kolem sebe velkou rodinu a spoustu kamarádů, přesto se někdy cítím hodně podobně). Není cesty zpět pro mě nebyla jen obyčejná detektivka, ale taky spousta momentů k zamyšlení. Schválně, zkuste si ji koupit a uvidíte sami. Mě totálně dostala. 

-----------------------------------------------------------------------------

Měl to být skvělý večírek, jenže když Emily Kaneová dorazí ke své sestře Carrie, objeví jen prázdný dům s dveřmi dokořán. Večeře se vaří na sporáku, televize je zapnutá. Carrie, její manžel a dvě dcery jsou pryč.

Policie nad záhadou brzy zlomí hůl, a Emily tak nezbývá než se obrátit na svého bývalého přítele Davida Rakera, který se specializuje na pátrání po nezvěstných osobách. Někdo má totiž evidentně zájem na tom, aby se na její sestru s rodinou rychle zapomnělo.

Pavučina klamu a zlověstných rodinných tajemství obestírající celý případ rychle pohltí i Rakera, a ten brzy zjišťuje, že by se snadno mohl stát další z řady obětí, které si za celá desetiletí tahle obrovská lež vyžádala.


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

TWITTER