Slunce dnes znovu umře. Dotýká se skoro země. Led a sníh, odlesky smrti. Podivný stav mezi bytím a nicotou. Hledání temnoty, tajemna. Magické chvíle, které se nemusí opakovat. "Mørketid" je norský výraz pro polární noc. Je to také nové album kapely MORTEM, jejíž kořeny sahají až do roku 1987. Je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří jsou součástí scény již odnepaměti, od samého vzniku stylu, zvaného norský black metal.
Ano, pánové pokračují volně v tom, co kdysi dávno nahráli MAYHEM, ARCTURUS, se kterými se historie této kapely propojuje. Jejich tvorba je plná i odkazů na kapely typu THORNS, 1349, EMPEROR a DIMMU BORGIR. Činěno je tak ale s vlastním výrazem, spoustou nápadů a hledáním jiných, odlišných cest. Na novinku se tak můžete buď dívat pohledem přísného hudebního kritika, který nad novinkou jen mávne rukou se slovy: "Tohle všechno tady už bylo snad tisíckrát". A nebo můžete muziku poslouchat srdcem jako já a užít si ji.
Na norských kapelách jsem měl vždycky nejraději kombinaci naprosté tmy a chladu, takové ty mrazivé melodie, které se mi pokaždé zadřou pod kůži, do kostí a donutí mě utéct někam do lesů, na stará pohřebiště. MORTEM tohle všechno umí na výbornou a když dáte novému albu čas, tak vězte, že po nějaké době vylezou na povrch velmi zajímavé momenty. Samozřejmě, pro úplný zážitek je nutná naprostá tma, okno otevřené dokořán. Potom k vám začne proudit pradávná energie ze severu, z nekonečných zasněžených plání, z lesů, ve kterých přebývá smrt. A je úplně jedno, jestli jste zrovna uprostřed rušného města nebo třeba na prosluněné pláži. Při každém společném setkání se mi zpomalily životní funkce, byl jsem zasažený hluboko do podvědomí. V žilách mi začaly kolovat kousky ledu a moje tvář byla zcela bílá, jako obličeje nemrtvých a upírů. "Mørketid" vnímám jako nahrávku, která má ostrý a chladný zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně pochmurně krvavou atmosféru. Jako bych právě sestupoval do starých katakomb, ve kterých byla kdysi pohřbena těla prokletých mnichů. Daleko v zemi nikoho, mezi vlky, byly kdysi marné pokusy šířit křesťanství. Síla přírody a démonů ale zvítězila a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je ze samé podstaty morbidní, nechutná a zahalená do krvavé mlhy. Kapela umí být vznešená a majestátní, ale i zemitá a surová. Za mě osobně se jedná o album, které chce sice čas a trošku trpělivosti, ale pak se stane vaší součástí. Navěky vás prokleje a vy se budete chtít stále vracet. Směr je jasně nastaven, do tmy, do záhrobí, do nicoty. Slunce dnes znovu umře. Dotýká se skoro země. Led a sníh, odlesky smrti. Podivný stav mezi bytím a nicotou. Hledání temnoty, tajemna. Magické chvíle, které se nemusí opakovat. Temný black metal z dalekého severu, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Děsivé, magické, mrtvolné ozvěny z polární noci!
Asphyx says:
The sun will die again today. It almost touches the ground. Ice and snow, reflections of death. A strange state between existence and nothingness. A search for darkness, for mystery. Magical moments that may never happen again. “Mørketid” is the Norwegian term for the polar night. It is also the new album by the band MORTEM, whose roots date back to 1987. The band consists entirely of experienced musicians who have been part of the scene since time immemorial, from the very inception of the style known as Norwegian black metal.
Yes, these gentlemen are freely continuing in the vein of what MAYHEM and ARCTURUS recorded long ago bands with which this band’s history is intertwined. Their work is also full of references to bands like THORNS, 1349, EMPEROR, and DIMMU BORGIR. However, they do so with their own unique style, plenty of ideas, and a quest to explore new and different paths. So you can either approach this new release through the eyes of a strict music critic, who would simply dismiss it with the words, “We’ve seen all this a thousand times before.” Or you can listen to the music with your heart, like I do, and simply enjoy it.
What I’ve always loved most about Norwegian bands is the combination of utter darkness and cold—those chilling melodies that always get under my skin, right down to my bones, and make me want to run off somewhere into the woods, to old burial grounds. MORTEM does all of this perfectly, and if you give their new album some time, know that after a while, some very interesting moments will come to the surface. Of course, for the full experience, you need complete darkness and a window wide open. Then, ancient energy will begin to flow toward you from the north, from the endless snow-covered plains, from the forests where death dwells. And it doesn’t matter at all whether you’re in the middle of a bustling city or on a sun-drenched beach. Every time I encountered this music, my vital signs slowed down; I was struck deep into my subconscious. Pieces of ice began to circulate through my veins, and my face turned completely white, like the faces of the undead and vampires. I perceive “Mørketid” as a recording with a sharp and cold sound, an interesting cover design, but above all, a gloomy, blood-soaked atmosphere. It’s as if I were descending into ancient catacombs where the bodies of cursed monks were once buried. Far away in no man’s land, among the wolves, there were once futile attempts to spread Christianity. But the power of nature and demons prevailed, and so you can enjoy music that is, by its very nature, morbid, repulsive, and shrouded in a bloody mist. The band can be sublime and majestic, but also earthy and raw. For me personally, this is an album that takes time and a little patience to appreciate, but once it does, it becomes a part of you. It will curse you forever, and you’ll want to keep coming back to it. The direction is clear: into the darkness, into the afterlife, into nothingness. The sun will die again today. It almost touches the ground. Ice and snow, reflections of death. A strange state between existence and nothingness. A search for darkness, for mystery. Magical moments that may never be repeated. Dark black metal from the far north that will make your blood run cold! Terrifying, magical, deathly echoes from the polar night!
Odkládám pivo na víko od rakve. Už jsem tu zase zavřený před současným divným světem, kterému přestávám postupně rozumět. Jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen v případě, že ho nějaká kapela doopravdy zaujme. Poslechnu si ukázky a utíkám dolů, do katakomb, po schodech, po kterých stéká hnis a špína. Sednu si do snad stoletého křesla, zapnu play na svém přehrávači a nechám se unášet ostrými melodiemi, divokými riffy, temně podmanivou atmosférou.
Kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, jsem patřil do jedné party, která chodila v otrhaných džínách po periferii průmyslového města a hledala kout, kde by si mohla naplno pustit právě podobné nahrávky, jako jsou ty od MORTAL TERROR. I letos pánové na sto procent ctí staré dobré pořádky. A dělají to s elegancí, zkušenostmi a nadšením starých mistrů v oboru. Kurva brácho, ze všech kamarádů jsem tu zbyl sám a stále poslouchám stejnou muziku. Je škoda že tu nejste, i když tak trošku ano. A to pokaždé, když odkládám lahev od piva na víko od rakve a zapínám znovu a znovu play.
Novinku musíte poslouchat hodně nahlas, jedná se o starý německý thrash metal, zahraný s noblesou, nadhledem. Uvěřitelně, opravdově, ryze a naprosto autenticky. Psal jsem již o předchozím albu "Bite of the Underdog" a mám s kapelou i skvělý rozhovor (odkazy najdete dole pod dnešním článkem). Již kdysi dávno (a letošní deska mi to jenom potvrzuje) jsem zjistil a stále si to myslím, že jsme jedné krve. Koluje nám v žilách od doby, kdy jsme poprvé uslyšeli opravdovou metalovou muziku. Tihle veteráni vám nakopou zadky. Samozřejmě, celou dobu se zde bavíme o nahrubo nasekaném thrash metalu, opředeném spoustou syrových melodií. Pokud jste fanoušci třeba takových SODOM, DESTUCTION, KREATOR, PROTECTOR, TANKARD, je pro vás novinka "Filthy Old Thrash" povinnost. Vše je ohlodané až na kost. Novinka vás smete z povrchu zemského, strhne do hlubiny, spálí, rozdrásá vás zevnitř, abyste potom vstali z popela, silnější než kdy dřív. Vím moc dobře, že pokud by mí kamarádi ještě žili, setkal bych se s nimi v mosh-pitu. Já vím, svět se dnes točí úplně jinak, vše je umělejší, podivnější a moje slova mohou znít jen jako výkřiky do tmy, ale z nového alba cítím pověstnou pradávnou sílu opravdového metalu, takovou tu krvavě černou jiskru, drive, chcete-li. MORTAL TERROR do mě zkrátka a dobře zasekli svůj dráp i letos a už mě nepustili. Nezbývá mi nic jiného, než vám nové album doporučit a označit jej vysokou známkou kvality. Kurva brácho, je to zase tam. Odkládám pivo na víko od rakve. Už jsem tu zase zavřený před současným divným světem, kterému přestávám postupně rozumět. A cítím se skvěle! Opravdový, ryzí, nahrubo nasekaný thrash metal, u kterého odpadává maso od kostí! Tohle album se vám dostane do hlavy i do podvědomí!
Asphyx says:
I set my beer down on the coffin lid. Here I am again, shut away from this strange modern world that I’m gradually losing track of. I’m an old dog who only lifts his head when a band really catches my attention. I listen to some samples and run downstairs, into the catacombs, down the stairs covered in pus and grime. I sit down in an armchair that’s probably a hundred years old, press play on my player, and let myself be carried away by sharp melodies, wild riffs, and a darkly captivating atmosphere.
A long time ago, at the turn of the ’80s and ’90s, I was part of a crew that would wander the outskirts of an industrial city in ragged jeans, looking for a spot where we could crank up recordings just like those by MORTAL TERROR. This year, too, these guys are staying true to the good old ways one hundred percent. And they do it with the elegance, experience, and enthusiasm of old masters in the field. Damn, bro, of all my friends, I’m the only one left here, and I’m still listening to the same music. It’s a shame you’re not here though in a way, you kind of are. And that’s every time I set my beer bottle down on the coffin lid and hit play again and again.
You have to listen to this new release really loud it’s old-school German thrash metal, played with class and a sense of perspective. Believably, genuinely, purely, and completely authentically. I’ve already written about their previous album, "Bite of the Underdog", and I also have a great interview with the band (you’ll find the links below today’s article). A long time ago (and this year’s album only confirms it), I realized and I still believe that we’re cut from the same cloth. It’s been coursing through our veins ever since we first heard real metal music. These veterans are going to kick your asses. Of course, we’re talking here about brutally choppy thrash metal, interwoven with plenty of raw melodies. If you’re a fan of bands like SODOM, DESTRUCTION, KREATOR, PROTECTOR, or TANKARD, their new album “Filthy Old Thrash” is a must listen. Everything is stripped down to the bone. This new album will sweep you off the face of the earth, drag you into the depths, burn you, and tear you apart from the inside, so that you can then rise from the ashes, stronger than ever before. I know very well that if my friends were still alive, I’d be meeting them in the mosh pit. I know, the world is a completely different place today everything is more artificial, stranger and my words may sound like nothing more than cries into the darkness, but from this new album I sense the legendary, ancient power of true metal that blood-black spark, that drive, if you will. MORTAL TERROR have, quite simply, sunk their claws into me again this year and haven’t let go. I have no choice but to recommend this new album to you and give it a high mark for quality. Damn, bro, it’s back. I’m setting my beer down on the coffin lid. Here I am again, shut away from this strange modern world that I’m gradually losing the ability to understand. And I feel great! Real, pure, brutally chopped up thrash metal that makes the flesh fall off your bones! This album will get into your head and your subconscious!
Jsme všichni spojeni v jednu všemocnou síť. Přesto je stále víc osamocených lidí, ploužících se ulicemi jako digitální zombie. Návrat do špinavé, hnusné reality bývá velmi těžký. Domy šílenství se plní jedinci, kteří nedokáží rozlišit, co je a co už není pravda. Nakonec se zničíme sami. Umíme zabíjet na dálku, tak už nám v tom nic nebrání. NUCLEAR TOMB je kapela z Baltimore, která letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem.
Když jej budete poslouchat, tak se ocitnete na hranici nemožného, ve špinavé kobce, pod sedativy, svázáni ve svěrací kazajce. Přesto se budete cítit svobodnější více než kdy jindy. Pánové totiž kombinují progresivní thrash metal s death metalem a dělají to způsobem, který je zajímavý, hravý, ostrý a divoký, temný i chladný, ale hlavně neskutečně opravdový a autentický.
Abyste podobné album složili a nahráli, tak samozřejmě potřebujete potřebnou technickou dovednost, talent a hlavně také schopnost napsat dobré skladby. Tohle všechno NUCLEAR TOMB mají a svoje řemeslo ovládají na výbornou. Zároveň, a to je prosím pěkně velmi důležitá věc, dokáží do své hudby propašovat takovou tu zdravou dravost, energii, tlak a pradávnou sílu. Pokud máte rádi kapely jako VOIVOD, DEATH, NOCTURNUS, CORONER a další kreativní metalové tvůrce, neváhejte ani chvilku. Tahle smečka vás rozseká na kusy, bude vás vždycky řezat jen tou správnou stranou nože. A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, podupávám si nohou, řvu do tmy a každý riff, melodie i úder bicích se mi zadírají hluboko pod kůži. Je prostou pravdou, že mám pro podobnou odrůdu extrémního metalu slabost, ale zároveň si velmi vybírám. Je skvělé, že se kapela vyhnula zbytečným, prázdným preludiím. Naopak, vše tu sedí přesně na svých místech. Jsou jako perfektně seřízený stroj, který k nám přišel z blízké budoucnosti a který se vám dostane do hlavy, aniž by prolil kapku krve. Osobně se mi potom hrozně líbí pestrost, střídání nálad. Vše působí zpočátku opravdu jako návštěva blázince, ale když dáte novince čas, tak potom vylezou na povrch jednotlivé, velmi zajímavé, podmanivé nuance. Opět zde platí, že je lepší poslouchat, užít si hudbu samotnou, která je zahraná od srdce, než psát nějaká slova, která nikdy nedokáží přesně definovat, co se na albu odehrává. Jsme všichni spojeni v jednu všemocnou síť. Přesto je stále víc osamocených lidí, ploužících se ulicemi jako digitální zombie. Návrat do špinavé, hnusné reality bývá velmi těžký. Domy šílenství se plní jedinci, kteří nedokáží rozlišit, co je a co už není pravda. Nakonec se zničíme sami. Umíme zabíjet na dálku, tak už nám v tom nic nebrání. Tahle smečka nastavuje zrcadlo našim nejtemnějším myšlenkám a dělá to velmi přesvědčivě. Progresivní, divoký, propracovaný thrash death metal, který se vám dostane do podvědomí! Album ostré jako břitva!
Asphyx says:
We are all connected in a single, all powerful network. Yet there are more and more lonely people, wandering the streets like digital zombies. Returning to the dirty, disgusting reality is often very difficult. The houses of madness are filling up with individuals who can no longer distinguish between what is true and what is not. In the end, we will destroy ourselves. We know how to kill from a distance, so nothing stands in our way anymore. NUCLEAR TOMB is a band from Baltimore releasing their second full-length album this year.
When you listen to it, you’ll find yourself on the edge of the impossible, in a filthy dungeon, under sedatives, strapped into a straitjacket. Yet you’ll feel freer than ever before. These guys combine progressive thrash metal with death metal, and they do it in a way that’s interesting, playful, sharp, and wild dark and cold, but above all, incredibly genuine and authentic.
To compose and record an album like this, you obviously need the necessary technical skill, talent, and above all the ability to write good songs. NUCLEAR TOMB has all of this and has mastered their craft to perfection. At the same time and this is, please note, a very important point they manage to infuse their music with that healthy dose of ferocity, energy, intensity, and primal power. If you like bands like VOIVOD, DEATH, NOCTURNUS, CORONER, and other creative metal artists, don’t hesitate for a second. This pack will tear you to pieces, always cutting you with just the right side of the knife. And so, once again, I’m nodding contentedly to the beat, tapping my foot, screaming into the darkness, and every riff, melody, and drum beat is digging deep under my skin. It’s simply true that I have a soft spot for this kind of extreme metal, but at the same time, I’m very picky. It’s great that the band has avoided unnecessary, empty preludes. On the contrary, everything here fits exactly where it should. They’re like a perfectly tuned machine that’s come to us from the near future and gets inside your head without spilling a drop of blood. Personally, I really love the variety and the shifting moods. At first, it all really does feel like a visit to a madhouse, but if you give this new release some time, individual, very interesting, and captivating nuances will come to the surface. Once again, it’s better to just listen and enjoy the music itself which is played from the heart than to write words that can never accurately define what’s happening on the album. We’re all connected in one all-powerful network. Yet there are more and more lonely people, shuffling through the streets like digital zombies. Returning to the dirty, ugly reality is often very difficult. The houses of madness are filling up with individuals who can’t tell what’s true and what isn’t anymore. In the end, we’ll destroy ourselves. We know how to kill from a distance, so nothing stands in our way anymore. This pack holds up a mirror to our darkest thoughts and does so very convincingly. Progressive, wild, sophisticated thrash death metal that will seep into your subconscious! An album as sharp as a razor!
Poslední roky dost často přemýšlím nad tím, že my, co chodíme na metal, vlastně žijeme každý dva životy. V tom jednom, oficiálním, jsme doktory, inženýry, soustružníky, zemědělci a v tom druhém odhodíme všechny své chmury, problémy, frustrace a stáváme nekonečné hodiny pod pódiem, abychom každý viděli své oblíbence. Některé z vás vídám jen na koncertech, mnohdy nevím nic o vašem soukromí, mnohé ani neznám jménem. Jste pro mě ti milí, usměvaví lidé, se kterými je mi dobře. V pondělí jsem měl poslední rehabilitaci po zlomené noze. Vedra vrcholila a i když jsem si vstupenku koupil už někdy v březnu, tak jsem pořád váhal.
V kosti mě pořád občas pálí, někdy je to až k nevydržení, ale podle rentgenu je vše v pořádku a tak nasazuji jak nějaký důchodce stahovací punčochu kvůli trombóze a modlím se, aby mě pustili s hůlkami dovnitř do areálu. Minule byl problém deštník a na infolince festivalu mi odpověděli hodně nejasně. Stojím tak zpocený jak vrata od chlíva ve čtvrtek ráno na autobusáku v Plzni a čekám na spoj. Mám nabitý foťák, přesný rozpis toho, co chci vidět, v hlavě představu o tom, že nebudu tolik pít. Abych se nezrakvil ještě víc. Jenže, všechna předsevzetí vezmou jako vždy zasvé.
Náladu si dělám v již od půl deváté v hospodě naproti kostelu. Je tu chládek, mají dobré pivo, česnečku a pomalu se dostanu do nálady. Potkám první metly, pokecáme, je nám fajn, ale pak už mě čeká kopec. Možná shořím na popel, říkám si někde v půlce. Předchází mě jeden usměvavý metalový důchodce. Snad to dám.
Ještě, že mám potvrzení od doktora, hůlky projdou, uff. Nabíjím si chip. Kupuji si první pivo. Rozhlížím se. Potkávám první známé. Trvá to asi hodinu až dvě, co všechna moje předsevzetí padají a já se ztrácím ve víru muziky, užívám si atmosféru a hlavně, jsem ve svém druhém, lepším životě. Ještě jedno pivo a jdu na kapely. Spoustu jich vynechám, nějak mi občas ubývají síly, buďte tedy tento rok ke starému raněnému pánovi trošku shovívaví. Vybírám si, někdy se zakecám, ale vždyť to znáte. To si takhle vyberete v programu nějakou kapelu, pak potkáte dvě pěkný holky a jakže se vlastně máte? Cože, my jsme se přeci viděli na Symbolicu. Dělám, že si je pamatuji. Tak asi takhle probíhal celý prodloužený víkend. Něco málo jsem ale viděl, to zase ano. Pojďme na to.
čtvrtek/Thursday 25. 6. 2026
NOISEBLEED - hudba absolutně mimo můj záběr, přesto jsem si vystoupení, které v sobě mělo neskutečnou dávku energie, přesnosti a surových emocí, užil. Navíc, mezi námi, zpěvačka Dahlien je ve skvělé formě.
LAID TO WASTE - kluky sledují již dlouhé roky a vždy byli a jsou zárukou kvality. I na Basinu nás rozsekali. Měl jsem je možná trošku raději, když hráli čistý thrash, ale dobrý heavík si nechám také líbit. Bylo to divoké, nespoutané, syrové a hlavně, bavilo mě to. Masakr!
BLOOD RED THRONE - načernalý death metal, na který jsem dnes přijel. Norové vydávají poslední roky skvělé nahrávky a chtěl jsem je vidět už několik let. Pro mě, starého death metalistu byla tahle kapela černým koněm festivalu a také smečkou, která mě neskutečně rozsekala. Bylo to lámání kostí, pukání lebek, vše ušpiněné zkaženou krví a absolutním nasazením. Peklo dostalo nové jméno! Blackish death metal, which I came to see today. The Norwegians have been releasing great records in recent years and I've wanted to see them for several years. For me, an old death metaller, this band was the dark horse of the festival and also a pack that really cut me up. It was bone-breaking, skull-cracking, all stained with rotten blood and absolute dedication. Hell has a new name!
Někdy v těchto chvílích se potkáme s Jirkou od Berouna, s Katkou a Pavlem z Vysočiny, Jardou z Prahy. Od té doby se festival změní ve smršť vtipů, po kterých nás bolí bránice. Pivo, k tomu stín, na paletách, ze kterých nás bolí zadky. Ale super, všichni jsou na mě hodní, pomáhají mi, jsou ohleduplní.
DEATH TO ALL - viděl jsem je před lety v Praze v klubu. Myslím si, že death metal je spíše intimnější záležitost, ale Chuck Schuldiner měl tak velký talent, že jeho hudba zvládne i větší prostory. Byl to génius a ti, co po něm pozůstali a nesou jeho odkaz stále dál, obstáli se ctí. Nejsem moc příznivec různých revivalů (teď to myslím dobře), ale DEATH TO ALL nám nakopali zadky a rozsekali na malé kousky. Bylo to skvělé po všech stránkách. I saw them in a club in Prague years ago. I think death metal is more of an intimate thing, but Chuck Schuldiner was so talented that his music could handle even larger venues. He was a genius and those who survived him and continue to carry his legacy have stood the test of time. I'm not a big fan of revivals (I mean that now), but DEATH TO ALL kicked our asses and chopped them into little pieces. It was great in every way.
Musím se nějak dostat domů. Nakonec volíme kyvadlovou dopravu a MHD. Když se v Plzni loučíme, je mi to tak trošku líto, kalil bych klidně dál. Nohu mám v jednom ohni, chvílemi syčím bolestí, ale jsem tvrdej chlap a pivo s muzikou jsou pro mě tentokrát i anestetikem. To dám, říkám si, když uléhám konečně do postele.
pátek/Friday 26. 6. 2026
Původně jsem si myslel, že mě odveze manželka, která jede na víkend za rodiči. Ale ne. Jedu zase Arrivou. Moc nespím, nohu mám napuchlou a ráno sedím hodinu v křesle a přemýšlím, že se na to vybodnu, že se svět přeci nezboří. Mám v krvi zbytky alkoholu, doma jsem jen s dcerou, která zrovna vstává na brigádu. Tati, ty teda vypadáš. Namažu si ranění krémem a věřím placebo efektu. Hlavně nohu nepřetěžujte, zní mi v hlavě slova pana doktora. Zatnu zuby a vydám se znovu do víru surových melodií.
Opakuji scénář z minulého dne, jen s tím rozdílem, že přijde Jarda a dáme si pivo spolu. Pomalu se dostávám zase do formy. No a co, tak jsem přiopilý, podle mě to k metalu patří, jako k mrtvému zimník. Jo, zima, tu bych si teď přál.
Když můj zmuchlaný obličej vstoupí do areálu, trvá mi trošku déle, než se srovnám. Hergot brácho, kdeže ty loňské sněhy jsou. Když jsem byl mladý, vydržel jsem pít týden v kuse a ještě u toho balil holky. Teď se dobelhám k raketám. Zrovna se tu nějaké děvče myje. Má krásnou postavu. Jen se zasním, narovnám v zádech a najednou vám mám v těle novou sílu. Jdu na pivo a na nějaké ty kapely. Přijdou i kamarádi. Asi není zvláštní, že se potkáváme na stejných jménech?
EMBRYONIC AUTOPSY - brutalita po ránu. Death metal podle mého vkusu, gusta. Melodie, které se mi zadřou hluboko do podvědomí, pod kůží i dostanou do žil. Jsme jedné krve, já i kapela. Užívám si atmosféru, jednotlivé postupy. Je to silné, zahrané s elegancí starých mistrů v oboru. Jakoby mě někdo zavřel spolu s kapelou do plesnivé mučírny. Vynikající to bylo. Brutality in the morning. Death metal according to my taste, my taste. Melodies that get deep into my subconscious, under my skin and into my veins. We are of the same blood, me and the band. I enjoy the atmosphere, the individual procedures. It's strong, played with the elegance of old masters in the field. As if someone locked me in a moldy torture chamber together with the band. It was excellent.
DARKNESS - svoje staré thrash metalové kořeny budu vždy uctívat. Mám tyhle německé maniaky ve velké oblibě a tak byl pro mě jejich set i nostalgickou vzpomínkou. Nahrubo nařezané riffy, divoké melodie. Veteráni scény zase jednou všem ukázali, jak by to mělo vypadat. Najednou už mě nebolí noha, už necítím nic, vnímám jen muziku, jsem v tom až po uší a odcházím na další pivo se spokojeným úsměvem na tváři. Bylo to tam? Bylo! I will always honor my old thrash metal roots. I really like these German maniacs, so their set was a nostalgic memory for me. Rough-cut riffs, wild melodies. The veterans of the scene once again showed everyone how it should be. Suddenly my leg doesn't hurt anymore, I can't feel anything anymore, I only perceive the music, I'm up to my ears in it and I go for another beer with a satisfied smile on my face. Was it there? It was!
SIX FEET UNDER - tuhle kapelu uznávám, i když je pravda, že poslední roky ji už moc neposlouchám. Přesto jsem zašel a znovu si potvrdil, že se toho už asi moc nezmění. Valivý death metal se spoustou groove prvků. Chris Barnes zase o něco zestárl a i když jsem se chvilku pohupoval do rytmu a některé starší skladby mě opravdu bavily, tak jako celek to bylo takové obyčejné (a ukňourané). Rád jsem ale kapelu po letech viděl. I recognize this band, even though it's true that I haven't listened to them much in recent years. Still, I went and confirmed to myself that not much will change. Rolling death metal with a lot of groove elements. Chris Barnes has aged a bit again and even though I swayed to the rhythm for a while and I really enjoyed some of the older songs, as a whole it was kind of ordinary (and whiny). But I was glad to see the band after so many years.
PARADISE LOST - srdcovka. Spousta vzpomínek. Na Paradise Lost jsem kdysi balil svoji manželku. Když se nám narodily děti, tak nám prarodiče hlídali a my si před mnoha lety na Basin právě na tuhle legendu vyrazili. Bylo to tenkrát super a líbilo se mi to i letos. Vlastně toho nemůžu moc dalšího psát, protože jsem zaujatý a byl jsem naměkko. Já si tuhle skupinu užil vrchovatě, pro mě byli jedním z vrcholů festivalu a také určitým rozjímáním. Krása střídala nádheru. A smutek. Heartfelt. Lots of memories. I once took my wife to Paradise Lost. When our children were born, our grandparents looked after us and many years ago we went to Basin to see this legend. It was great then and I liked it this year too. Actually, I can't write much more because I'm biased and I was soft. I enjoyed this group immensely, for me they were one of the highlights of the festival and also a kind of meditation. Beauty alternated with splendor. And sadness.
Jsem ve špatný čas na špatném místě. On za to nemůže, stál jsem blbě, schválně vzadu, ale je mi dupnuto na nohu. Koncert vydržím do konce, ale je to taková bolest, že si trošku pobrečím. Kolega Goro mě usadí ke stolu, proti učitelce Evě. Nikdy v životě jsme se neviděli a po dvaceti minutách mám pocit, že se známe celý život. Díky za překonání bolesti. Opravdu díky moc. Ona jde pak za manželem a mě si najdou kamarádi, kteří mi koupí bolestné, ano hádáte dobře, je to pivo.
NAPALM DEATH - k britské legendě mám takový zvláštní vztah. Jednak se mi od nich líbí jen něco a potom jsem taky na několika jejich koncertech zažil mezi fanoušky dost agresivity. Navíc nemám rád, když se do muziky tahá politiky. Nicméně, vystoupení to vůbec nebylo špatné. Naopak. Kapela i přes své "stáří" nasypala svoji hudbu do lidí pod tlakem. Stál jsem raději bokem a v závěru byl vlastně hodně spokojený. I have a special relationship with the British legend. First of all, I only like a few things from them, and then I also experienced a lot of aggression among the fans at several of their concerts. Moreover, I don't like it when politics gets involved in music. However, the performance wasn't bad at all. On the contrary. Despite their "age", the band poured their music into people under pressure. I preferred to stand aside and was actually very satisfied in the end.
PROTECTOR - další původně německá úderka, se kterou jsme chodívali s kamarády po sídlišti s kazeťákem. Mám rád stará alba, líbí se mi ale i ta nová. Zobu z ruky kapele i letošní vystoupení. Vzpomínám, občas mám dokonce pocit, že jsou mezi fanoušky mí kamarádi, co už nejsou mezi námi. Přelud? Ne, já to tak cítím. Tahle muzika a všechno kolem, je hlavně o srdci. Skvěle zahrané, přesně zacílené. Na solar, do podvědomí. Miluju PROTECTOR! Another originally German band that my friends and I used to hang out with in the housing estate with a cassette player. I like old albums, but I also like the new ones. I will definitely listen to this year's performance. I remember, sometimes I even feel that there are my friends among the fans who are no longer with us. A mirage? No, that's how I feel. This music and everything around it is mainly about the heart. Greatly played, precisely targeted. On the solar, into the subconscious. I love PROTECTOR!
No a co, že mě bolí noha jako čert. No a co, že mi buší srdce. Možná dnes domů nedojdu. Uvidíme. Kyvadlová doprava. MHD, vtipy, které chápeme asi už jen my. Spousta střípků, vtipů, postav. Blikající lampa u nás před domem. Vedro letního bytu. Spánek? Kdo by chtěl ještě spánek? Zdá se mi o kapelách, o lidech, všechno se mi to mele v hlavě a najednou je zase světlo.
sobota/Saturday 27.6. 2026
Pálí mě oči. Pomalu se pokouším vstát. Je to dobrý, noha drží. Lehce napuchlá. To dáš vole, říkám si. Pochoduj a nebo zemři, ke snídani si pouštím Motorhead a na cestu si dám do hlavy nové SOULBURN. Třeba dnes neshořím, říkám si v další Arrivě, kamarádi jedou se mnou. Jsem utahaný, jedu spíš na autopilota. Někdo se mě na něco ptá, asi ještě trošku blábolím.
Protože dnes toho pro nás moc není, zahájíme tradičně den dole v hospodě s česnečkou, utopenci, hermelínem. Stará škola, co byste po nás chtěli, připíjíme si každou chvílí a probereme všechno, včetně pand, Saskie Burešové, starých metalových koncertů, alb, současný svět, nastavení vesmíru, mezilidské vztahy a klidně i válku ve vesmíru. Hlavní ale je, že všechno je děsná sranda, chvílemi mi vyhrknou až slzy. Jako za tohle díky, měl jsem zase aspoň na chvilku pocit, že doopravdy žiju a i ta noha, ta mě tolik nebolela.
Je takový vedro, že jedeme do areálu taxíkem, jo těch pár metrů. A je to prdel. Dneska mě to bude asi hodně bolet. Pivo? Fuj pivo. Ano, jedno prosím. Jdu si opláchnout hlavu vodou. V sobotu tu žádná krásná mladá metalistka není, ale tlustej vousatej chlap. Zdááár, zdraví mě. Ukážu mu paroháče a hledám stín. Dnes moc kapel v plánu nemám. Bude to dlouhé.
VENOM INC. - jdu až na tyhle veterány. Viděl jsem je před mnoha lety v Brně, dokonce s nimi seděl u stolu. Jedli jsme knedlíky a byla legrace. Pak vylezli na pódium a totálně mě rozsekali. V sobotu to bylo úplně stejné. I když je pravda, že téhle kapele sedne klub přeci jen trošku víc. Nicméně, na některé legendy se nesahá. Metal to byl starý, jako metuzalém, riffy ostré a nekompromisní, přesto svým způsobem propracované a perfektně zacílené. Byl to starý, pradávný rituál, obřad, který jsem si neskutečně užil! I'm going to go all the way to these veterans. I saw them many years ago in Brno, I even sat at the table with them. We ate dumplings and it was fun. Then they climbed on stage and totally chopped me up. On Saturday it was exactly the same. Although it's true that this band is a bit more suited to the club. However, some legends are not touched. The metal was old, like Methuselah, the riffs were sharp and uncompromising, yet in their own way elaborate and perfectly targeted. It was an old, ancient ritual, a ceremony that I really enjoyed!
ROOT - musel jsem na ně zajít. Mám je rád od jejich počátků. A bylo to dobré. Vzhledem k Big Bossovu věku ano. Kapela hrála sehraně a mistr v rámci možností slušně zpíval. Víte, my jsme toho spolu s kapelou prožili tolik, že by to bylo na knihu. Obejmula mě opět nostalgie, vzpomínky a spousta dalších osobních věcí. Byl jsem spokojený. I had to go see them. I've liked them since their beginnings. And it was good. Considering Big Boss's age, yes. The band played well together and the master sang decently as much as possible. You know, we've been through so much together with the band that it would be enough for a book. I was once again overwhelmed by nostalgia, memories and a lot of other personal things. I was satisfied.
TORTURE SQUAD - brazilský thrash death metal. Zašel jsem na ně, protože mě baví z desek a naživo jsem je viděl dávno. A bylo to přesně podle mých představ. Kapele se povedlo přenést energii z alb i na pódium. Nahrubo nasekané, zahrané s nadšením a odhodláním. Kýval jsem se do rytmu a i když už jsem byl totálně unavený, tak jsem na jejich set vydržel. A to v mém případě již něco znamená. Byl to nářez! Brazilian thrash death metal. I went to see them because I enjoy their records and I saw them live a long time ago. And it was exactly what I expected. The band managed to transfer the energy from their albums to the stage. Roughly chopped, played with enthusiasm and determination. I swayed to the rhythm and even though I was totally tired, I lasted through their set. And that means something to me. It was a blast!
S organizací jsem neměl sebemenší problém. Trošku jsem se bál, jestli mě pustí s hůlkami, ale u vstupu mi vždy vyšli velice mile vstříc. Velká pochvala směřuje na hasiče, voda byla opravdu osvěžující a když se mlhou proběhla i nějaká ta pěkná děvčata, bylo na co i koukat. Pitná voda také potěšila, za mě super a v té výhni nutnost. Více stinných míst mi zachránilo možná i život. Časy se dodržovaly, na zvuk si nemůžu stěžovat. Jediné co mi moc nechutnalo, tak bylo pivo. Nikdo nemůže za to, že rychle teplalo, ale občas se tvořily až moc dlouhé fronty a hlavně, moc mi nejelo chuťově. Ale možná to bylo tím, že jsem si dával předtím každý den v hospodě. Kyvadlová doprava v pořádku. Abych to shrnul, jsem starý pes a nic mě nenaštvalo tak, že bych o tom musel napsat.
Bolí mě hlava. Na nohu našlapuji opatrně a pěkně kulhám. Zvládnu ale poslední cestu v MHD, ve které zakončíme i naši společnou misi s kamarády. Když dorazím domů, tak největší radost mám z toho, že jsem přežil, že jsem to zvládl. Bylo to náročné, každý rok je to těžší, ale nelituji, že jsem vyrazil. Jako vždy jsem si vybral své kapely a užil si je. Potkal jsem spoustu známých, na kterých jsem viděl, že na tom byli stejně jako já. Pro mě je Basinfirefest vždycky takovým výletem z komfortní zóny. Jsem spíš klubový typ. Mám ale, asi jako každý z vás, dvojí život. V tom obyčejném jsem táta od rodiny, manžel, zaměstnanec. V tom druhém zase klasické metalové hovado. Děkuji všem, co jsem vás potkal, seznámil se. Děkuji pořadatelům, mým fanouškům (jo, zase jste mě dojali), děkuji za všechna upřímná objetí. Bude na co vzpomínat. Mějte se co nejlépe a obdivuji vás, že jste dočetli můj report až do konce. Bylo to epesní!
- se spoustou kapel mám rozhovory, recenze, reporty. V pravém rohu je vyhledávací okno (když máte stránky přepnuté na webové rozhraní), tak pokud máte chuť, koukněte. Mluvil jsem s VENOM INC., PROTECTOR, BLOOD RED THRONE, DARKNESS.....
Odložím pivo na víko od rakve a spokojeně se usmívám. Nejsem sám. Společnost mi dělají moji vlastní démoni a občas přijde na návštěvu i Satan. Scházíme se pravidelně dole v podzemí, několik pater pod povrchem, pod starým znesvěceným kostelem. Uctíváme staré pořádky, posloucháme hudbu z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Popíjíme pivo a pořádáme nekonečné diskuze o životě a smrti. Dnes jsem vám, moji milí ďábelští přátelé, přinesl jednu novinku. Jedná se o polské tmáře HEXENALTAR, o kapelu, která propadla peklu.
Kapela působí v podzemí od roku 2021 a má na svém kontě ještě dvě EP. Členové působili ve skupinách jako ABOMINATED, INCINERATOR. Máme tu co do činění s prašivým, surovým a temným black thrash death metalem, který vás navěky prokleje, přikove na zeď a nakonec spálí na popel. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a nejlépe v nějaké staré studené kobce.
Jsem už starý pes, který zvedá hlavu opravdu už jenom v případech, kdy mě nějaká kapela zaujme. Když se mi jejich hudba dostane do podvědomí, pod kůži i do žil. U HEXENALTAR se mi tohle všechno stalo již při prvním poslechu. Seděli jsme uprostřed noci a kývali se spokojeně do rytmu. Řvali jsme do tmy. Věrni odkazu starých předků, stejně jako tahle smečka, která uctívá jako my kapely typu SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, MIDNIGHT, jsme byli spokojení a nadšení. Tenhle temný rituál se opravdu povedl! Poláci jej provádějí s nadhledem, s upřímností, opravdovostí, ryzostí a naprostou autenticitou. Přidávají spoustu svých nápadů, invence, sekají ostře, útočí na přímo, trefují se do srdce i na solar plexus. Svět je při poslechu velmi temné místo k životu. Zavřeni ve svých ulitách, zahleděni sami do sebe, pochodujeme s hlavami skloněnými na smrt. Někdy je velmi příjemné roztrhnout řetězy a naplno se oddat záhrobním orgiím. Při poslechu "Descending Curse" se otvírají staré hroby a prokletí lezou z děr. Nahoře nad námi, v kostele plném lží a přetvářky, kněz opět přednáší o lásce a odpuštění. Jakmile skončí, začne znovu žít v hříchu. Nové album je pro mě velmi zdařilým výletem po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a sedával jsem s kamarády nekonečné hodiny u kazetového přehrávače a poslouchali jsme zásadní kapely žánru. Poláci by mezi naše oblíbence tenkrát určitě patřili a patří mezi ně i dnes, když je svět nasměřován podivným směrem sebedestrukce. Tohle album smrdí zkaženou krví a sírou! Black, thrash, death metal, který vás navěky prokleje!
Asphyx says:
I set my beer down on the coffin lid and smile contentedly. I’m not alone. My own demons keep me company, and sometimes even Satan stops by. We meet regularly down in the underground, several floors below the surface, beneath an old, desecrated church. We honor the old ways, listening to music from the late ’80s and early ’90s. We sip beer and engage in endless discussions about life and death. Today, my dear devilish friends, I’ve brought you some news. It’s about the Polish dark metal band HEXENALTAR, a band that has fallen into hell.
The band has been active in the underground since 2021 and has two EPs to their credit. The members have previously played in bands such as ABOMINATED and INCINERATOR. What we have here is filthy, raw, and dark black thrash death metal that will curse you for eternity, chain you to the wall, and ultimately burn you to ashes. I recommend listening to this at full volume, preferably in some old, cold dungeon.
I’m an old dog now, and I really only perk up when a band catches my attention when their music seeps into my subconscious, under my skin, and into my veins. With HEXENALTAR, all of that happened to me the very first time I listened to them. We sat there in the middle of the night, swaying contentedly to the beat. We roared into the darkness. True to the legacy of our ancestors just like this pack, which, like us, reveres bands such as SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, and MIDNIGHT we were satisfied and thrilled. This dark ritual was a real success! The Poles perform it with poise, sincerity, authenticity, purity, and absolute authenticity. They add plenty of their own ideas and creativity; they strike sharply, attack head-on, and hit you right in the heart and the solar plexus. While listening, the world feels like a very dark place to live. Locked in our shells, lost in our own thoughts, we march with our heads bowed toward death. Sometimes it’s very satisfying to break free from the chains and fully surrender to otherworldly orgies. As you listen to “Descending Curse”, old graves open up and curses crawl out of the holes. High above us, in a church full of lies and hypocrisy, the priest once again preaches about love and forgiveness. As soon as he finishes, he returns to a life of sin. For me, this new album is a very successful journey back in time, to a time when I was young and would sit with my friends for endless hours by the cassette player, listening to the genre’s seminal bands. Poláci would certainly have been among our favorites back then, and they remain so today, as the world is heading in a strange direction toward self-destruction. This album reeks of rotten blood and sulfur! Black, thrash, and death metal that will curse you for eternity!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
