DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 10. listopadu 2026

Recenze/review - HOSTILIA - The Curse of Khamun (2026)


HOSTILIA - The Curse of Khamun
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Kletba zvaná thrash metal na mě byla uvalena někdy v osmdesátých let minulého století. Toulal jsme se s partou mě podobných na periferii našeho města, popíjel jsem s partou pivo, balil holky a hlavně si rval do hlavy veškeré tehdy dostupné klasiky žánru. Tenhle styl se mi navěky usadil hluboko v podvědomí, zadřel se mi pod kůži i do morku kostí. Dodnes, když potkám někde na koncertě nějakou dobrou smečku, tak se mi všechno vrací. Srdci neporučíš, opakuji si stále dokola, když poslouchám nové album švédských maniaků HOSTILIA.

Měl bych mít boomerské řeči o tom, že všechno tu už bylo, že pánové neobjevují nic nového, že  jen opakují již dříve zahrané. Jenže, můj milý čtenáři, když ono je nové album velmi dobře napsané, skvěle se poslouchá a řeže mě. A tak se oprošťuji od všech předsudků, které někdy my, šediví metalisté máme a rvu si novinku pod tlakem do hlavy. Netrvá to dlouho a musím si otevřít pivo. Zavřen ve svém pokoji, pořádám zase jednou soukromý mosh-pit a headbanging. Budiž to důkazem, že se mi album opravdu líbí. 


Džínová bunda, co mám nostalgicky uloženou ve skříni a jednou s ní budu pochován i do studené země, mi už je dávno malá, ale nášivky na ní stále září do tmy. IRON MAIDEN, METALLICA, SLAYER, EXODUS, OVERKILL, a spousta dalších klasiků. Ano, těmito legendami se volně inspirovali i HOSTILIA. A udělali to po svém, vlastním způsobem, vložili do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Navíc, novinka působí naprosto autenticky, má v sobě potřebný drive a pradávnou sílu, touhu ničit hudbou. U riffů a melodií odpadává maso od kostí. Nahrávka se mi dostala do hlavy, rád jsem se k ní vracel a pokaždé, když mám chuť na dobrý thrash metal, tak po ní rád znovu sáhnu. Zajímavé je, že stále vycházejí i alba starých veteránů, kteří mi někdy ale připadají až příliš unavení. Švédi v sobě mají ještě mladický zápal, vztek, dokáží do mě zaseknout svůj dráp. "The Curse of Khamun" je volně inspirováno historií starého Egypta a italskými horory z osmdesátých let. Tedy tématy, které mám osobně také velmi rád. Když mi přišlo album na recenzi, tak jsem poslech trošku odkládal, říkal jsem si, zase další mladá parta, co se pokouší oživit ducha staré doby a moc se mi do téhle desky nechtělo. Mýlil jsem se. Novinka mě opravdu baví. Je zahraná od srdce, má v sobě takovou tu pradávnou patinu, masivní, dobře čitelný zvuk, i spoustu zajímavých pasáží. Zkrátka a dobře, baví mě. Otevírám si tedy s chutí další pivo, odkládám lahev na víko od rakve, do které si jednou lehnu a snad najdu klid. Než se tak ale stane, budu si tohle album rvát do hlavy pod tlakem. Mí kamarádi z mládí již nejsou mezi námi, ale jsem si jistý, že by se jim tahle hudba také hodně líbila. Kurva brácho, je to fakt dobrý! Nahrubo nasekaná thrash metalová pomsta faraona! Stará škola zahraná s elegancí a morbidním citem pro věc! 

Asphyx says:

The curse known as thrash metal was cast upon me sometime in the 1980s. I used to hang out with a bunch of guys like me on the outskirts of our town, drinking beer with the crew, hitting on girls, and most of all absorbing every classic of the genre available at the time. This style has forever taken root deep in my subconscious; it’s seeped under my skin and into the marrow of my bones. To this day, whenever I come across a good band at a concert, it all comes flooding back. “You can’t control the heart,” I keep telling myself over and over as I listen to the new album by the Swedish maniacs HOSTILIA.

I should be spouting boomer-ish nonsense about how we’ve seen it all before, how these guys aren’t discovering anything new, how they’re just repeating what’s been done before. But, my dear reader, the fact is that this new album is very well written, a joy to listen to, and it really gets under my skin. And so I’m shaking off all the prejudices that we gray-haired metalheads sometimes have and forcing this new release into my head. It doesn’t take long before I have to crack open a beer. Locked in my room, I’m once again hosting my own private mosh pit and headbanging. Let that be proof that I really like this album.


The denim jacket which I’ve kept tucked away in my closet out of nostalgia and will one day be buried with me in the cold ground has long since become too small for me, but the patches on it still shine in the dark. IRON MAIDEN, METALLICA, SLAYER, EXODUS, OVERKILL, and plenty of other classics. Yes, HOSTILIA were also loosely inspired by these legends. And they did it their own way, infusing their songs with plenty of their own ideas and creativity. What’s more, their new album feels completely authentic; it has the necessary drive and primal power a desire to destroy through music. The riffs and melodies are bone crushing. The album got stuck in my head; I enjoyed coming back to it, and whenever I’m in the mood for some good thrash metal, I’m happy to reach for it again. It’s interesting that albums by old veterans are still coming out, though sometimes they strike me as a bit too worn out. The Swedes still have that youthful fervor and rage; they know how to sink their claws into me. “The Curse of Khamun” is loosely inspired by ancient Egyptian history and Italian horror films from the ’80s themes that I personally love as well. When the album arrived for review, I put off listening to it for a while I thought to myself, “Here’s yet another young band trying to revive the spirit of the old days,” and I wasn’t really in the mood for this record. I was wrong. I’m really enjoying this new album. It’s played from the heart, has that ancient patina to it, a massive, clear sound, and plenty of interesting passages. In short, I’m loving it. So I happily open another beer, set the bottle down on the lid of the coffin where I’ll one day lie down and hopefully find peace. But before that happens, I’m going to blast this album into my head. My friends from my youth are no longer with us, but I’m sure they would have really liked this music, too. Damn, bro, this is really good! A brutally chopped-up thrash metal revenge of the pharaoh! Old school played with elegance and a morbid sense of style!



tracklist:
1. The Awakening
2. Lost in the Void
3. The Curse of Khamun
4. No Mercy for the Weak
5. Sleeping Water
6. Escape from Hell
7. The Ritual
8. Enchanter of the Sea
9. Lightning Warfare

Line up:
Tim Angelini - Vocals
William Lindeblad - Guitars
Petter Hernroth - Guitars
Gabriel Sepúlveda - Bass
Albert Lindeblad - Drums



sobota 7. listopadu 2026

Report, photos, video - SLAUGHTER MESSIAH, MOHYLA, SPACE HAMSTER - Parlament club, Plzeň - 6. 11. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/slaughter-messiah-mohyla-space-hamster-parlament-club-plzen-6-11

klub: https://parlamentclubplzen.cz

Vylezli z kanálů, temných chodeb, z prokletých hrobek, z plesnivých sklepení, z podzemí, ve kterém můžete potkat přízraky. Fanoušci extrémního metalu se vydali do jednoho z posledních undergroundových klubů v Plzni, do Parlamentu. Jsem vždycky takový povznesený a nebál bych se napsat hrdý, že můžu vyrazit na hudbu také v mém městě. Oblečen stylově v křiváku, martenách, s vlasy sepnutými do culíku, protože moje šediny už by mohly pobuřovat, kráčím pátečním sídlištěm. Pod nohama mi křupají listy opadaných stromů. Před několika dny jsme oslavili svátek všech mrtvých, ale myslím, že vše teprve začíná. Říkají, že listopad je depresivní, pochmurný měsíc, ale pro mě se jedná o období, které mám svým způsobem moc rád. Dojdu na tramvaj, sednu si bokem, jedu na pivo. Metal může začít.

Zapadnu do Plzeňky, pak přijde kamarád Petr a v mém srdci i žaludku se rozhostí takový zvláštní klid. Konečně jsem zase mezi svými, daleko od světa kolem, který vypadá, jako by měl každou chvíli shořet. Někdo chodí na ryby, jiný diskutuje na internetu. Každý máme to svoje. Mě nalákali na dnešní akci belgičtí SLAUGHTER MESSIAH. Viděl jsem je před lety v pražské hospodě Brouk a bylo to skvělé vystoupení. Odkaz na report i recenzi naleznete dole pod dnešním článkem. Mám na sobě tričko švýcarských MESSIAH, které jsem dostal od kapely a je to taková moje slovní hříčka, kterou stejně nikdo nepochopí. Kecáme, jsem ve svém živlu, jsem rád, že to v Plzni stále žije. Extrémní metal nesmí zemřít!

Když zase po nějaké době vlezu dolů do parlamentního sklepa, tak se o to nebojím. Vždycky se mi líbila výzdoba klubu, skvělá obsluha, dobré pivo. Soustředím na to, abych korzoval, pokecal se známými, pozdravil, popíjel. Zkrátka dělal věci, které se na metalu sluší a patří. Víte co je nejlepší? Všichni do jednoho se usmívají a těší se na první kapelu. Chodím si pro pivo, je mi dobře, jsem v takovém tom blahosklonném stavu. Je pátek, nemusím se táhnout kvůli koncertu přes půl republiky, užívám si atmosféru, lidi, na hubě mám rohlík od ucha k uchu. Takhle to mám rád, takhle by to mělo vypadat. Na malém pódiu ale už někdo hrábnul do strun, jdu se podívat, kdo to je. 

MOHYLA - melodický death metal je pro mě sice stylem, který mám rád, ale také si v něm velmi vybírám. U téhle kapely se mi něco líbilo opravdu hodně, něco méně a některé pasáže vůbec. V závěru, když to ale vezmu jako celek, tak převážily spíše pozitivní dojmy. Možná bych si koncert užil více, kdybych znal skladby dopředu. Ale i tak považuji jejich vystoupení za povedené. 



SPACE HAMSTER - prolezl jsem za svůj život kde jaký kout, ale tuhle kapelu jsem viděl poprvé. Nejdříve mě trošku odrazoval nápis death core v popisu jejich stylu, ale takhle naživo to nebylo vůbec špatné. Velmi dobře zahrané, napsané skladby, zněly mým starým uším libozvučně. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, nechal se postupně strhnout a v závěru si sám pro sebe slíbil, že se téhle smečce podívám určitě někdy na jejich zkažený zub. Dobré to bylo. 



SLAUGHTER MESSIAH - A potom to přišlo. Inferno! Belgičané mě přikovali na zeď, ukřižovali hlavou dolů. Vytáhli mě z mého prokletého hrobu a narvali do mě pod tlakem jejich ostrý, divoký, jeskynní black, death, thrash metal. Byl to hodně jedovatý koktejl, po jehož konzumaci odpadávalo maso od kostí, chřestilo se pytlem plným kostí a rouhalo se o 666. Spousta vzteku, nakumulované energie, prastarých riffů, zničujících melodií. Tohle všechno dohromady vytvořilo naprosto autentickou atmosféru, která mě zcela pohltila. Vykopal jsem si svůj vlastní hrob, lehl si do dřevěné prašivé rakve a nechal se zaživa kapelou pohřbít. Byla to vichřice, která vznikla v tom nejhlubším podzemí a zničila všechny márnice v okolí. Absolutní ďábelský rituál! Byli jsme upáleni na hranici!





And then it hit me. Inferno! The Belgians chained me to the wall, crucified me upside down. They dragged me out of my cursed grave and forced their sharp, wild, cavemen-style black, death, and thrash metal down my throat. It was a highly toxic cocktail; after consuming it, flesh fell from the bones, a sack full of bones rattled, and blasphemies about 666 were uttered. A lot of rage, pent-up energy, ancient riffs, and devastating melodies. All of this combined to create a completely authentic atmosphere that utterly engulfed me. I dug my own grave, lay down in a wooden, rotten coffin, and let the band bury me alive. It was a storm that originated in the deepest underworld and destroyed every morgue in the vicinity. An absolutely diabolical ritual! We were burned at the stake!

Musím si dát pivo, poděkovat kapele. Jsem v rauši, jsem mimo, musím se z té hlubiny, kam jsem byl stržen, vydrápat pomalu nahoru. Chvilku mi to trvá. Následuje pokec, ale už mám dost, postupně se přesouvám na noční MHD. Je to na autopilota. Jdu pomalu do kopce k nám domů, pod nohama mi křupou kosti. Nebo ne? Měl bych se vrátit do svého sklepení, do své kobky, zalézt zpátky a počkat tam, až zase bude nějaký koncert. Ráno budu zase za normálního otce od rodiny. Nebojte, ale teď, než usnu, tak si ještě všechno několikrát přehraju v hlavě. Bylo to totiž skvělé po všech stránkách. A to i díky pořadatelům, i vám, moji milí kamarádi a čtenáři. Rád se s vámi potkám i příště. Metal nesmí zemřít! Dokud tady budu, tak se budu snažit bojovat. Amen!


about SLAUGHTER MESSIAH on DEADLY STORM ZINE:




Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/slaughter-messiah-mohyla-space-hamster-parlament-club-plzen-6-11

---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 24. října 2026

Recenze/review - TOMBSTALKER - Chaos Monolith (2026)


TOMBSTALKER - Chaos Monolith
CD 2026, Awakening Records, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Kráčím ulicemi kdysi krásného města. Všechno kolem hoří, lidé se navzájem zabíjejí, děti už se dávno nerodí. Jakoby se splnily vize starých šílenců, jakoby nás Bůh navěky proklel. Na počátku byl chaos a my se k němu po tisíci let zase vracíme. Satan sedí ve stínu a usmívá se. Překračuji další zohavené tělo. Ještě před několika měsíci tu lidé diskutovali o obyčejných věcech. Dívali se do obrazovek a spokojeně se usmívali. Potom všechno zhaslo a nastala tma. Naprostá tma, která se promítla i do lidských duší a vytáhla na povrch ty nejhnusnější myšlenky.

Odkládám pivo na prašivé víko od rakve. Co nám to zase poslali za kapelu na recenzi, říkám do tmy a zapínám play na svém přehrávači. Venku pokračuje apokalypsa a já zapínám play na svém pravěkém přehrávači. Z reproduktorů začne vytékat zkažená krev a směs syrového, chladného death metalu, thrashe, crustu, d-beatu, black metalu a nakumulované nenávisti. Chvíli se kývám do rytmu a potom mám sto chutí vzít do rukou sekyru a dát se znovu do práce. Tohle album řeže tou správnou stranou nože!


Hele, kamaráde, máš rád kapely jako ENTOMBED, BOLT THROWER, ale i třeba ABOMINANT? Říkám to jedné mrtvole, která je již ve značném stádiu rozkladu. Neodpovídá mi rovnou, jen něco zašeptá, jak je tomu u nemrtvých zvykem. Kývá souhlasně hlavou, zvedá se na nohy, odpadává jí maso od kostí a zve mě k nekonečnému mosh-pitu na našich vlastních hrobech. Jo, tohle se mi líbí, skladby v sobě mají drive, sílu, pradávnou energii, spoustu prašiviny, takový ten zdravý vztek a frustraci, které ze sebe každý potřebujeme dostat, protože žijeme všichni v podivném zlém světě, za jehož stav si sami můžeme. Líbí se mi nadšení, touha a odhodlání zabíjet hudbou, které ze skladeb cítím, vnímám, slyším. Jednotlivé motivy se mi dostávají postupně pod kůži, do mozku, do podvědomí, ničí mě zevnitř, trhají mě na kusy. Jsou jako nějaká pradávná choroba, která byla dlouhé roky uložena v podzemí, aby byla vytažena na povrch a způsobila u nás děsivé šílenství. Je to moje první setkání s kapelou TOMBSTALKER a ihned potvrzuji, že dopadlo na výbornou. Sehnal jsem si i předešlé nahrávky a jsou také výborné. Vřele doporučuji a dávám vysokou známku kvality! "Chaos Monolith" je přesně tím druhem nahrávky, která hoří zevnitř a na povrchu je chladná a temná. Kapela má navíc velmi dobrý zvuk, zajímavý obal, působí opravdově, uvěřitelně, zajímavě a hlavně naprosto autenticky. Svět kolem nás možná brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat stále dokola! Amen! Kráčím ulicemi kdysi krásného města. Všechno kolem hoří, lidé se navzájem zabíjejí, děti už se dávno nerodí. Jakoby se splnily vize starých šílenců, jakoby nás Bůh navěky proklel. Na počátku byl chaos a my se k němu po tisíci let zase vracíme. Syrové, chladné, temné black death thrash crust metalové album, které vás roztrhá zevnitř! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

I walk through the streets of a city that was once beautiful. Everything around me is burning; people are killing one another; children haven’t been born here for a long time. It’s as if the visions of old madmen have come true, as if God has cursed us forever. In the beginning there was chaos, and after a thousand years, we are returning to it once again. Satan sits in the shadows and smiles. I step over yet another mutilated body. Just a few months ago, people were discussing ordinary things here. They were looking at their screens and smiling contentedly. Then everything went dark. Complete darkness, which seeped into people’s souls and brought their most vile thoughts to the surface.

I set my beer down on the rusty lid of a coffin. “What kind of band did they send us to review this time?” I say into the darkness as I press play on my player. Outside, the apocalypse rages on, and I press play on my prehistoric player. Rotten blood begins to ooze from the speakers a mixture of raw, cold death metal, thrash, crust, d-beat, black metal, and accumulated hatred. I nod along to the beat for a moment, and then I’m tempted to grab an axe and get back to work. This album cuts with the right side of the knife!


Hey, buddy, do you like bands like ENTOMBED, BOLT THROWER, or even ABOMINANT? I’m saying this to a corpse that’s already in an advanced state of decomposition. He doesn’t answer me right away; he just whispers something, as is customary among the undead. He nods in agreement, gets to his feet flesh falling from his bones and invites me to an endless mosh pit on our very own graves. Yeah, I like this the songs have drive, power, primal energy, plenty of filth, that healthy rage and frustration we all need to let out, because we all live in a strange, evil world, and we’re the ones to blame for its state. I love the enthusiasm, desire, and determination to kill with music that I feel, sense, and hear in these songs. The individual motifs gradually get under my skin, into my brain, into my subconscious; they destroy me from the inside, tearing me to pieces. They’re like some ancient disease that lay buried underground for many years, only to be dragged to the surface and unleash terrifying madness upon us. This is my first encounter with the band TOMBSTALKER, and I can immediately confirm that it turned out brilliantly. I also got my hands on their previous albums, and they’re excellent as well. I highly recommend them and give them top marks for quality! “Chaos Monolith” is exactly the kind of album that burns from the inside while remaining cold and dark on the surface. Plus, the band has a great sound, interesting artwork, and comes across as genuine, believable, intriguing, and above all completely authentic. The world around us may soon go up in flames, but until that happens, I’ll keep listening to albums like this over and over again! Amen! I walk the streets of a city that was once beautiful. Everything around me is burning; people are killing one another; children haven’t been born for a long time. It’s as if the visions of old madmen have come true, as if God has cursed us for all eternity. In the beginning was chaos, and after a thousand years, we’re returning to it once again. A raw, cold, dark black death thrash crust metal album that will tear you apart from the inside! Every bone in your body will shatter!


tracklist:
01. Chaos Monolith 
02. Inexorable Slaughter 
03. Fully Armed And Filthy 
04. Unto The Anvil Of War 
05. Warp Storm Imminent 
06. Penitent Engine 
07. Iron Within Iron Without 
08. Eternal Enslavement

čtvrtek 15. října 2026

Recenze/review - MASTER - Among the Seeds of Death (2026)


MASTER - Among the Seeds of Death
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Ráno se probudíš a jsi rád, že jsi ještě živý. Zkontroluješ svoje stárnoucí tělo a poděkuješ Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek od tebe, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Plní se ty nejčernější vize autorů sci-fi, které jsem čítával jako mladý. Na první pohled to vypadá, že svět se stále řítí do záhuby. Jsou ale věci, kvůli kterým stále stojí za to žít. Pořád se mi líbí mladé holky, stále mi chutná dobré pivo a co se týká muziky, tak na legendární MASTER je spolehnutí jako na smrt.

Pro mě, jako pro starého věrného fanouška, který se s prvními nahrávkami téhle americko-české kapely poprvé setkal na konci osmdesátých let, je hrozně příjemné znovu zapnout play na svém přehrávači a nechat do sebe zaseknout další ostré melodie. Vesmír i svět se dnes možná točí jiným směrem než kdysi, ale na své krvavé kořeny bychom neměli zapomínat. Devět nových skladeb je ostrých jako hřeby, které jednou zatlučou i do tvé rakve. 


Paul Speckmann, který stále kouše jako vzteklý pes, i jeho věrní, si dál jedou svoji cestou, nijak zbytečně neuhýbají a kolem se válejí vybělené kostry těch, co se zpronevěřili. Zajímavé je, že kolem vychází spousta nových skvělých alb, ale já nakonec stejně sáhnu po "Among the Seeds of Death". Připadá mi totiž, jsem si s tím naprosto jistý, že mám s touhle kapelou stejné DNA, stejnou krevní skupinu. Co tedy dostanete? Jako vždy masivní, ostrý a zabijácký zvuk (Pavel Hlavica - mastering, mixing), texty plné nakumulovaného vzteku a kritiky, se kterou souhlasím, ale hlavně hudbu, která se vám zadře pod kůži. MASTER jsou letos divocí, nespoutaní, ctí pradávné rock´n´rollové postupy, ale i temnotu a chlad klasických death metalových kapel, u jejichž zrodu kdysi dávno sami stáli. Nové songy jsou zahrané od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně a naprosto autenticky. Už teď se těším, až si jejich pravost ověřím na nějakém z podzemních koncertů. Mají v sobě pověstný heavy efekt, sílu, posbíranou za dlouhé roky na starých pohřebištích, v katakombách, v márnicích i v dnešním podivném světě. Pro mě vždycky byla tahle smečka (a letos svůj status znovu potvrzuje) ztělesněním absolutního undergroundu. Jasně, už mám objednané triko s novým motivem, který se mimochodem velmi povedl! Ráno se probudím a jsem rád, že jsem ještě živý. Zkontroluji svoje stárnoucí tělo a poděkuji Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek ode mne, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Zapínám play na svém přehrávači a ukazuji fuck off všem hlupákům! Raději tančím na svém vlastním hrobě a otevřu si další pivo. Jsem rád, že kapely jako MASTER existují. Pomáhají mi přežít v dnešním světě plném zla a nenávisti. Ryzí, opravdový, surový a naprosto autentický death metal ze staré školy! Album, u kterého odpadává maso od kostí! Hroby byly znovu otevřeny! 

Asphyx says:

You wake up in the morning and are glad you’re still alive. You check your aging body and thank Satan that everything’s still working. On the news, another war has broken out, not far from you; someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is treating us like puppets. The darkest visions of the sci-fi authors I used to read as a young man are coming true. At first glance, it seems like the world is still hurtling toward destruction. But there are things that still make life worth living. I still like young girls, I still enjoy a good beer, and when it comes to music, you can count on the legendary MASTER like you can count on death.

For me, as an old, loyal fan who first encountered this American Czech band’s early recordings in the late 1980s, it’s incredibly satisfying to hit play on my player again and let those sharp melodies sink in. The universe and the world may be spinning in a different direction today than they once did, but we shouldn’t forget our bloody roots. The nine new tracks are as sharp as nails that will one day be hammered into your coffin.


Paul Speckmann, who still bites like a rabid dog, and his loyal followers continue on their path, never veering off course, while the bleached skeletons of those who have betrayed their principles lie scattered around them. It’s interesting that there are plenty of great new albums coming out, but in the end, I’ll still reach for "Among the Seeds of Death". It seems to me and I’m absolutely certain of this that I share the same DNA, the same blood type, with this band. So what do you get? As always, a massive, sharp, and killer sound (Pavel Hlavica - mastering, mixing), lyrics full of pent-up rage and criticism that I agree with, but above all, music that gets under your skin. This year, MASTER are wild and unbridled; they honor ancient rock ’n’ roll traditions, but also the darkness and coldness of classic death metal bands, which they themselves helped bring into being long ago. The new songs are played from the heart genuinely, believably, realistically, and completely authentically. I’m already looking forward to verifying their authenticity at one of their underground concerts. They possess that legendary heavy vibe, a power gathered over many years in ancient burial grounds, catacombs, morgues, and even in today’s strange world. For me, this band has always been (and is proving it once again this year) the embodiment of the absolute underground. Sure, I’ve already ordered a T-shirt with the new design which, by the way, turned out great! I wake up in the morning and am glad I’m still alive. I check my aging body and thank Satan that everything’s still working. Another war has broken out on the news; not far from me, someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is playing with us like puppets. I hit play on my player and tell all the idiots to fuck off! I’d rather dance on my own grave and open another beer. I’m glad bands like MASTER exist. They help me survive in today’s world full of evil and hatred. Pure, genuine, raw, and utterly authentic old-school death metal! An album that makes the flesh fall from your bones! The graves have been reopened!



about MASTER on DEADLY STORM ZINE:















tracklist:
1. Twas Always a Plan 
2. Among the Seeds of Death 
3. Injustice and Lack of Remorse 
4. A Cell with a Door and No Slave 
5. Unsettled Loss 
6. Within My Grasp 
7. Watch as Children Burn 
8. Dust’s Arrival 
9. Let’s Revoke

Line up:
Paul Speckmann - Bass and vocals
Alex Nejezchleba - Guitars
Peter Bajci - Drums



středa 7. října 2026

Recenze/review - HELL-BORN - VII (2026)


HELL-BORN - VII
CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Tentokrát má velmi krutou a hnusnou podobu. Poslouchám nové album polských tmářů HELL-BORN a černé mraky se skoro dotýkají země.

Mám s touhle smečkou velmi dobrý rozhovor, který je spolu s recenzí na předchozí album "Natas Liah" odkazován dole pod dnešním článkem. Poláci pokračují ve své rouhačské cestě. Stále obracení kříže směrem dolu, protiví se falešnému a zlému Bohu. Jejich black a death metal je i letos velmi jedovatým koktejlem, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích a bolestech. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu. A činěno je tak s elegancí starých mistrů 


Zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří patří mezi polskou undergroundovou šlechtu. Mají talent na to napsat velmi dobré, řezající a tajemné skladby. Je něco typicky polského v jednotlivých motivech. Kývám se zase jednou spokojeně do rytmu, procházím se v podzemí, v chrámech bolesti, mezi runami starých kostelů i na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Jakoby všechno tohle bylo do nových skladeb otištěno, vypáleno jako cejch. Novinka má velmi podmanivou, zvláštní a neklidnou atmosféru. Na jednu stranu řeže, jako dobře nabroušený obětní nůž, na druhou nepostrádá ani chladné a magické pasáže. Kolem nohou se plazí jedovatí hadi, poslové z onoho světa. Uhranou mě, uštknou a do krve se mi dostane jed stejným způsobem jako nové album "VII". Je určeno pro všechny pravověrné, prokleté, pro démony i samotného Satana. Jednotlivé motivy se mi dostaly pod kůži, do žil i do podvědomí. Už teď moc dobře vím, že se k nahrávce budu často a dlouho vracet. U minulé desky tomu tak bylo a ta letošní mi přijde jejím volným pokračováním. HELL-BORN jsou stále ve skvělé formě a je pro mě opravdu velmi příjemné se nechat unášet na zpěněných krvavých vlnách jejich melodií. Svět je možná poslední roky divným místem k životu. Než ale přejdu na druhou stranu, do země nekonečných stínů, budu poslouchat podobnou hudbu. Je totiž opravdová, zahraná od srdce, upřímná, syrová ze své podstaty a hlavně naprosto autentická. Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela, zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Syrové, chladné a nekonečně temné black death metalové album, které vás navěky prokleje! Mrazivé ozvěny z onoho světa! 

Asphyx says:

A blood-red mist shrouds the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharpened knives in their hands. The whispers of victims who have never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. The world is once again engulfed in the chaos from which we emerged long ago. Death stands in the darkness and smiles. This time, it takes on a very cruel and hideous form. I’m listening to the new album by the Polish dark metal band HELL-BORN, and the black clouds are almost touching the ground.

I had a very good interview with this band, which, along with the review of their previous album "Natas Liah", is linked below today’s article. The Poles continue on their blasphemous path. With the cross still turned upside down, they defy the false and evil God. Their black and death metal is once again a highly toxic cocktail this year one that, if you taste it, will kill you in mad convulsions and agony. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence. And it’s done with the elegance of the old masters.


The sound, the cover art, and the overall production everything here fits perfectly into place. These guys are seasoned musicians who rank among the elite of the Polish underground scene. They have a knack for writing excellent, cutting-edge, and mysterious songs. There’s something distinctly Polish about the individual motifs. Once again, I find myself swaying contentedly to the rhythm, wandering through the underworld, in temples of pain, among the runes of ancient churches, and in cemeteries where the damned are buried. It’s as if all of this were imprinted on the new tracks, seared into them like a brand. The new album has a very captivating, peculiar, and unsettling atmosphere. On the one hand, it cuts like a well-sharpened sacrificial knife; on the other, it doesn’t lack cold and magical passages either. Poisonous snakes, messengers from the other world, slither around my feet. They bewitch me, bite me, and the poison seeps into my blood just as the new album “VII” does. It is intended for all the true believers, the damned, the demons, and Satan himself. The individual motifs have gotten under my skin, into my veins, and into my subconscious. I already know very well that I’ll be returning to this album often and for a long time. That was the case with their last album, and this year’s feels like a loose sequel to it. HELL-BORN are still in great form, and it’s truly a pleasure for me to let myself be carried away on the foaming, bloody waves of their melodies. The world may have been a strange place to live in recent years. But before I cross over to the other side, to the land of endless shadows, I will listen to music like this. For it is genuine, played from the heart, sincere, raw at its core, and above all, completely authentic. A bloody mist has shrouded the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharp knives in their hands. The whispers of victims who never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. Chaos from which we once emerged long ago once again engulfs the world. Death stands in the darkness and smiles. A raw, cold, and infinitely dark black death metal album that will curse you for all eternity! Chilling echoes from the other world!



about HELL-BORN on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Therion Calls
2. Chaotic Entities
3. In Scarlet And Death
4. Blood In Stone
5. The One With Horns
6. Funeral Of All
7. Exodus (Cross The Styx)

LINE-UP
Baal Ravenlock – Vocals, Bass
Les – Guitars, Vocals (backing)
Diabolizer – Drums
Rambo – Guitars


neděle 4. října 2026

Recenze/review - LEPER COLONY - Back To Primal Sludge (2026)


LEPER COLONY - Back To Primal Sludge
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Přehrabuji se ve starých kostech. Některé odkládám stranou, nechávám je na později, jiné rovnou drtím. Sedím tu již dlouhé roky, od konce osmdesátých let a moje práce je surová, náročná a smradlavá. Už dávno jsem nasákl hnilobou a viděl jsem tolik způsobů, jakým může člověk zemřít, že už mě jen tak něco nepřekvapí. Slyšel jsem staré kapely, které mi hrály k morbidním exhumacím, setkal jsem se s moderními způsoby smrti. Hlubokou stopu ve mě ale zanechaly dvě školy - floridská a stockholmská. 

A přesně takhle hrají i LEPER COLONY. Syrově, přesvědčivě, brutálně, ale i chladně a temně. Spojení několika zkušených osobností je zárukou kvality. Všichni asi víte, že pod touhle smečkou jsou podepsáni Rogga Johansson, Marc Grewe a Jon Rudin. Letos se vrátili opět plní síly. Na novince je to znát. Je brutálnější, než minulý počin, alespoň taková mi připadá. 


Jsem už také starý pes, který zvedá hlavu jen v případě, když ho nějaká hudba zaujme. Hudba musí řezat, musí mít záhrobní atmosféru, dobrý zvuk, ale i takovou tu pradávnou živočišnost, která se dle mého nedá naučit, musíte ji mít v sobě. LEPER COLONY tohle všechno splňují na sto procent a přidávají ještě něco navíc. Je to jízda od začátku do konce. Příliš kompromisů nebo možností se nadechnout, zde nenajdete. A je to tak dobře. Spokojeně se kývám do rytmu, usmívám se na své vlastní démony. Někdy, když zavítám do márnice pro další těla, která mám zpracovat, tak mám neodbytný pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Úplně stejně se cítím i při poslechu této nahrávky. Je totiž opravdová, ryzí, zahraná od srdce, hezky po staru, s touhou ničit a zabíjet hudbou. Dostala se mi do žil, do podvědomí. Působí na mě neurvale, vztekle, autenticky. Možná tenhle styl nebude vyhovovat každému, ale to je v nejlepším pořádku. Osobně tuhle morbidní odrůdu morbidní smrti miluju a proto už teď moc dobře vím, že se budu k albu "Back To Primal Sludge" rád a často vracet. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám letos přinášejí tihle bardi, je krutá, hnusná a ošklivá. Je pro mě opět čest drtit staré prašivé kosti během jejího poslechu. Kdysi dávno jedna kapela napsala, berte nebo nechte být. Myslím si, že zde to platí na sto procent. Představte si starou hrobku, o které víte, že v ní jsou pochovány ty nejděsivější vzpomínky. Nad vchodem může být klidně napsán název téhle kapely. Poslouchejte o samotě, v klidu, naprosté tmě a chladu. Teprve potom naplno vyniknou všechny její nuance. Určeno pro fanoušky DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! Surový, nespoutaný, divoký a masakrující death metalový útok,  u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m rummaging through old bones. I set some aside for later; others I crush right away. I’ve been sitting here for many years now, since the late ’80s, and my work is raw, demanding, and stinky. I’ve long since been steeped in decay, and I’ve seen so many ways a person can die that hardly anything surprises me anymore. I’ve listened to old bands that played for my morbid exhumations, and I’ve encountered modern methods of death. But two schools the Florida and Stockholm schools have left a deep mark on me.

And that’s exactly how LEPER COLONY plays raw, compelling, brutal, yet also cold and dark. The combination of several seasoned musicians is a guarantee of quality. You probably all know that Rogga Johansson, Marc Grewe, and Jon Rudin are the brains behind this band. This year, they’ve returned full of energy. You can tell from the new album. It’s more brutal than their last release at least that’s how it strikes me.


I’m an old hand myself now I only perk up when some music really grabs me. The music has to cut through, have an otherworldly atmosphere, and great sound, but it also needs that primal, animalistic energy that, in my opinion, can’t be learned you have to have it inside you. LEPER COLONY checks all these boxes one hundred percent and adds something extra. It’s a wild ride from start to finish. You won’t find too many compromises or chances to catch your breath here. And that’s just fine. I nod contentedly to the beat, smiling at my own demons. Sometimes, when I visit the morgue for more bodies to process, I have the nagging feeling that the dead are talking to me. I feel exactly the same way when listening to this recording. It’s genuine, pure, played from the heart, in the good old-fashioned way, with a desire to destroy and kill through music. It’s seeped into my veins, into my subconscious. It comes across as rough, furious, and authentic. Maybe this style won’t suit everyone, but that’s perfectly fine. Personally, I love this morbid variety of morbid death metal, and that’s why I already know for sure that I’ll be happy to return to the album “Back To Primal Sludge” time and time again. Death, as is well known, takes many forms, and the one these bards bring us this year is cruel, vile, and ugly. It is once again an honor for me to crush old, mangy bones while listening to it. A long time ago, a certain band wrote, “Take it or leave it.” I think that applies one hundred percent here. Imagine an old tomb where you know the most terrifying memories are buried. The name of this band could easily be written above the entrance. Listen alone, in peace, in complete darkness and cold. Only then will all its nuances truly come to the fore. Intended for fans of DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! A raw, unbridled, wild, and devastating death metal assault that will strip the flesh from your bones!


about LEPER COLONY on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Madness Is a Kingdom
2. These Blades
3. Dead Soul Consortium
4. Thrown to the Pigs
5. Back to Primal Sludge
6. Flesh Grater
7. Seelenjäger
8. Harness the Undead
9. Beneath the Fat and Gristle

LINE-UP
Marc Grewe – Vocals
Rogga Johansson – Guitars, Bass
Jon Rudin – Drums


úterý 22. září 2026

Recenze/review - THE BLEEDING - Godless Communion (2026)


THE BLEEDING - Godless Communion
CD 2026, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Další rezavý hřeb, který mi zatloukají do hlavy. Sedím ve staré prašivé kobce a kolem mě tančí krysy na ostrých střepech vzpomínek. Objímá mě temnota a chlad. Hluboko v podzemí čekám na smrt. Hlavou mi létají myšlenky jako zběsilé. Připomínají můry, které padají spálené ohněm k zemi. Všechno má barvu krve a pokaždé, když uslyším zvuk otevírajících dveří, očekávám nový druh bolesti. Přitom to začalo tak nevinně. Šel jsem tichou ulicí a ve stínech na mě čekaly přízraky. Napadly mě jako smečka vzteklých psů, jako britská kapela THE BLEEDING.

Jsme jedné krve, křičím zase jednou do tmy, když znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Psal jsem o téhle smečce již dvě recenze a máme spolu i skvělý rozhovor. Odkazy naleznete dole pod dnešním článkem. Svět je i letos zahalen do těžké, smradlavé mlhy, já čekám na smrt v podzemí a vy si můžete vychutnat nové album, které opět řeže tou správnou stranou nože. 


Je to smršť, vichřice v záhrobí, tsunami, tlaková vlna, která vás smete z povrch zemského. Budete spáleni na popel, sežehnuti ostrými riffy, zabijáckými bicími a vokálem, připomínajícím řev raněné bestie. Tahle kapela touží po čerstvém mase a předkládá vám na víku od rakve prvotřídní death a thrash metal ze staré školy. Dejte mi někdo další pivo, potřebuji spláchnout pachuť současného podivného světa. Raději znovu a znovu utíkám do nekonečných chodeb podsvětí a rvu si tohle album pod tlakem do hlavy. Má v sobě totiž vše, co potřebuji pro své nekalé záhrobní rituály. Je velmi dobře napsané, je ušpiněno potřebnou dávkou nakumulovaného vzteku i energie posbírané na starých pohřebištích. Jasně kámo, všechno tady už bylo a kapela má ve svých genech stejnou DNA jako skupiny typu SODOM, KREATOR, MORBID ANGEL, SEPULTURA, SLAYER, DEATH, SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION. Jenže tihle gentlemani, na rozdíl od mnohých jiných, přidávají do skladeb i spoustu svých nápadů a invence. Máme tu tak opravdu co do činění se smečkou prašivých psů, kteří stejně jako já hlídají vstup do podzemí několik dekád. THE BLEEDING jsou na svém čtvrtém albu ve skvělé formě. Sekají kolem sebe, připomínají démony ze starých časů, kteří se přišli pomstít za všechna příkoří, která jim byla způsobena. Nedokážu sedět v klidu, když "Godless Communion" poslouchám. Podupávám si nohou, tančím znovu a znovu na svém vlastním hrobě. Naslouchám šepotu nemrtvých a vyzývám všechny nejkrásnější zombie, aby se ke mě přidaly. Ne kamaráde, tohle není jen nostalgický výlet do starých dobrých časů, tohle je nahrávka, která se ti dostane do hlavy, pod kůži, do žil i do podvědomí. Mám vůbec psát něco dalšího? Že má album skvělý zvuk, motiv na obalu? Ale to je přeci u téhle kapely samozřejmost. Zničující death thrash metalové album, u kterého odpadává maso od kostí! Budete tančit s démony na svých vlastních hrobech!

Asphyx says:

Another rusty nail they’re hammering into my head. I’m sitting in an old, dingy dungeon, and rats are dancing around me on the sharp shards of memories. Darkness and cold envelop me. Deep underground, I’m waiting for death. Thoughts race through my head like mad. They resemble moths falling to the ground, scorched by fire. Everything is the color of blood, and every time I hear the sound of a door opening, I brace myself for a new kind of pain. And yet it all started so innocently. I was walking down a quiet street, and in the shadows, spectres were waiting for me. They attacked me like a pack of rabid dogs, like the British band THE BLEEDING.

“We’re of the same blood”, I shout into the darkness once again as I hit play on my player over and over. I’ve already written two reviews about this band, and we’ve also done a great interview together. You’ll find the links below today’s article. The world is shrouded in a heavy, stinking fog again this year; I’m waiting for death underground, and you can enjoy the new album, which once again cuts with the right side of the knife.


It’s a whirlwind, a gale in the afterlife, a tsunami, a shock wave that will sweep you off the face of the earth. You’ll be burned to ashes, scorched by sharp riffs, killer drums, and vocals reminiscent of a wounded beast’s roar. This band craves fresh flesh and serves up top-notch old-school death and thrash metal right on your coffin lid. Someone give me another beer I need to wash down the bitter aftertaste of this strange modern world. I’d rather flee again and again into the endless corridors of the underworld and force this album into my head under pressure. It has everything I need for my sinister rituals of the afterlife. It’s very well written, tainted with just the right dose of pent-up rage and energy gathered from ancient burial grounds. Sure, buddy, we’ve seen it all before, and the band carries the same DNA in its genes as groups like SODOM, KREATOR, MORBID ANGEL, SEPULTURA, SLAYER, DEATH, SOLSTICE, and MALEVOLENT CREATION. But these gentlemen, unlike many others, also inject their songs with plenty of their own ideas and creativity. So we’re really dealing with a pack of mangy dogs who, just like me, have been guarding the entrance to the underworld for several decades. THE BLEEDING are in top form on their fourth album. They’re tearing everything apart, reminiscent of demons from days gone by who’ve come to exact revenge for all the wrongs done to them. I can’t sit still when I listen to “Godless Communion”, I tap my foot, dancing over and over again on my own grave. I listen to the whispers of the undead and call on all the most beautiful zombies to join me. No, my friend, this isn’t just a nostalgic trip down memory lane this is a record that gets into your head, under your skin, into your veins, and into your subconscious. Do I even need to say anything else? That the album has great sound and a cool cover art? But that’s a given with this band. A devastating death thrash metal album that’ll make the flesh fall off your bones! You’ll be dancing with demons on your own graves!


about THE BLEEDING on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - THE BLEEDING - Monokrator (2023)





tracklist:
01. Immortal Flesh 
02. Altar Of The Ram 
03. Bestial Bloodlust 
04. Praise Of The Succubi 
05. Godless Communion 
06. Black Incantation 
07. Death Eternal 
08. Through The Morphean Gate 
09. Sacrificial Onslaught 
10. Born In A Casket (Cannibal Corpse Cover)

THE BLEEDING is: 
Craig Land – Vocals 
Tasos – Guitar 
Guy – Bass 
Davide Marini – Drums



úterý 15. září 2026

Recenze/review - MINDWORK - Adrift (2026)


MINDWORK - Adrift
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Vracím se na místa, kde jsem prý kdysi žil. Ztracený ve svých myšlenkách přemýšlím, vnímám, nasávám atmosféru. Beru do rukou věci, které jsem znal. Lidé se na mě usmívají. Nemůžu si vzpomenout. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Sleduji zástupy lidí žijících své virtuální životy. Možná se také hledají. V jedné staré krabici objevím starý popraskaný kaleidoskop. Podívám se proti slunci a sledují pestrou hru světla a tmy. Jsem ztracený v dnešním podivném světě.

Čeští progresivní death metalisté vydali nové album a jeho základním motivem je ztráta paměti a následný rozpad identity. Poslouchám novinku již nějaký čas, chodím s ní ulicemi a užívám si zvláštní neklid, který je v ní patrný snad na každém kroku. Lehký saxofonový motiv, hra s melodiemi, cit pro napětí. Ano, poslouchat novinku "Adrift", je jako se dívat do kaleidoskopu, jako ochutnávat nová jídla, jako se nechávat unášet na zpěněných vlnách řeky věčnosti. Talent se zde potkává se schopností napsat velmi dobré skladby. Což je mimochodem věc, která se dnes zase tolik často nevidí. 


Není nutné hovořit o zvuku, o motivu na obalu a dalších formálních věcech. Vše je v nejlepším pořádku. Osobně se mi hrozně líbí, že se kapela vyhnula dnes tolik obvyklé umělosti. Skladby jsou velmi propracované, v některých momentech komplikované a pro mnohé budou náročné pro poslech, ale zároveň si zachovávají opravdovost, uvěřitelnost, autenticitu a nebál bych se napsat živočišnost. Kapela si hraje s melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Jednou je surová, nekompromisní a řezající jako čerstvě nabroušený skalpel, jindy zase přemýšlivá, vznešená a majestátní. Naleznete zde spoustu různých poloh, změn tempa a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že je album roztříštěné. Omyl! Chce to jen trošku času a fantazie a sami uslyšíte. MINDWORK se nebojí objevovat, vydávat se různými cestami. Zvolnit, když je to potřeba, když mají chuť, když to do skladeb patří a sedne. Určitě znáte takové ty zvláštní momenty, když se ocitnete na nějakém místě, na kterém jste nikdy nebyli, přesto máte pocit, že to tam znáte, že tam patříte. Přesně takhle se cítím i při poslechu "Adrift". Píšu většinou o trošku jiném druhu hudby, dokonce by se dalo napsat, že mě v tomto stylu zaujme máloco. Přesto mám pocit, jako by mi album kolovalo v žilách, stalo se mojí součástí. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, poslouchají se tak nějak samy a pokaždé objevuji nové pasáže a momenty. Navíc, novinku je třeba poslouchat jako celek. V kuse, teprve potom vynikne její síla naplno. Lehké nuance, náznaky, říznutí až do bolesti. Najdete zde absolutně vše. Marně jsem hledal něco, co by mi vadilo. Vracím se na místa, kde jsem prý kdysi žil. Ztracený ve svých myšlenkách přemýšlím, vnímám, nasávám atmosféru. Beru do rukou věci, které jsem znal. Lidé se na mě usmívají. Nemůžu si vzpomenout. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Můžete ztratit identitu i vlastní paměť, ale hudba zůstává. Progresivní death metalové album, které vám dá ochutnat z pestré palety roztodivných nálad! Kaleidoskop věčnosti!

Asphyx says:

I’m returning to places where I’m told I once lived. Lost in my thoughts, I ponder, take in my surroundings, and soak up the atmosphere. I pick up things I used to know. People smile at me. I can’t remember. Who am I? Where did I come from? I watch the crowds of people living their virtual lives. Perhaps they, too, are searching for themselves. In an old box, I discover an old, cracked kaleidoscope. I look into the sun and watch the colorful play of light and darkness. I am lost in today’s strange world.

This Czech progressive death metal band has released a new album, and its central theme is memory loss and the resulting disintegration of identity. I’ve been listening to this new release for some time now, walking the streets with it and enjoying the peculiar restlessness that’s evident in it at almost every turn. A light saxophone motif, playful melodies, a sense of tension. Yes, listening to the new album “Adrift” is like looking into a kaleidoscope, like tasting new foods, like letting yourself be carried away on the foaming waves of the river of eternity. Here, talent meets the ability to write very good songs. Which, by the way, is something you don’t see all that often these days.


There’s no need to talk about the sound, the cover art, or other formal aspects. Everything is in perfect order. Personally, I really love that the band has avoided the artificiality that’s so common these days. The songs are very sophisticated, at times complex, and for many, they’ll be challenging to listen to, but at the same time, they retain their sincerity, believability, authenticity and I wouldn’t hesitate to call them animalistic. The band plays with melodies like a predator with its prey. At times it’s raw, uncompromising, and as sharp as a freshly sharpened scalpel; at other times, it’s contemplative, noble, and majestic. You’ll find plenty of different moods and tempo changes here, and to the uninitiated, the album might seem fragmented. Wrong! It just takes a little time and imagination, and you’ll hear it for yourselves. MINDWORK isn’t afraid to explore and venture down different paths. To slow down when necessary, when they feel like it, when it fits the songs and feels right. You’re surely familiar with those strange moments when you find yourself in a place you’ve never been before, yet you feel like you know it, like you belong there. That’s exactly how I feel when listening to “Adrift”. I usually write about a slightly different kind of music you could even say that very little in this genre catches my attention. Yet I feel as if the album is coursing through my veins; it has become a part of me. The songs are very well written; they have the necessary drive, and they just kind of play themselves I discover new passages and moments every time. What’s more, this new album needs to be listened to as a whole. All at once only then does its full power shine through. Subtle nuances, hints, and cuts that cut to the bone. You’ll find absolutely everything here. I searched in vain for anything that would bother me. I return to places where I’m told I once lived. Lost in my thoughts, I ponder, take in, and soak up the atmosphere. I pick up things I used to know. People smile at me. I can’t remember. Who am I? Where did I come from? You may lose your identity and even your memory, but the music remains. A progressive death metal album that offers a taste of a colorful palette of bizarre moods! A kaleidoscope of eternity!


tracklist:
1. Adrift 
2. The Great Deception of Mind
3. Breach the Cosmos 
4. A Moment of Clarity 
5. The Party's Over (Talk Talk cover) 
6. Solitary Man 
7. The Branches and the Wind and the Rain 
8. Mess from Now On 
9. Stars 

band:
Dominik Vozobule - Bass
Filip Kittnar - Drums
Martin Schuster - Vocals, Guitars (rhythm), Guitars (lead) 


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine