DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 29. června 2026

Report, photos, video - BASINFIREFEST 2026 - VENOM INC., PARADISE LOST, ROOT, NAPALM DEATH, PROTECTOR, DEATH TO ALL, BLOOD RED THRONE - Spálené Poříčí - 25. 6 - 27. 6. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/basinfirefest-2026

promoter: https://basin.cz/cs

Poslední roky dost často přemýšlím nad tím, že my, co chodíme na metal, vlastně žijeme každý dva životy. V tom jednom, oficiálním, jsme doktory, inženýry, soustružníky, zemědělci a v tom druhém odhodíme všechny své chmury, problémy, frustrace a stáváme nekonečné hodiny pod pódiem, abychom každý viděli své oblíbence. Některé z vás vídám jen na koncertech, mnohdy nevím nic o vašem soukromí, mnohé ani neznám jménem. Jste pro mě ti milí, usměvaví lidé, se kterými je mi dobře. V pondělí jsem měl poslední rehabilitaci po zlomené noze. Vedra vrcholila a i když jsem si vstupenku koupil už někdy v březnu, tak jsem pořád váhal.

V kosti mě pořád občas pálí, někdy je to až k nevydržení, ale podle rentgenu je vše v pořádku a tak nasazuji jak nějaký důchodce stahovací punčochu kvůli trombóze a modlím se, aby mě pustili s hůlkami dovnitř do areálu. Minule byl problém deštník a na infolince festivalu mi odpověděli hodně nejasně. Stojím tak zpocený jak vrata od chlíva ve čtvrtek ráno na autobusáku v Plzni a čekám na spoj. Mám nabitý foťák, přesný rozpis toho, co chci vidět, v hlavě představu o tom, že nebudu tolik pít. Abych se nezrakvil ještě víc. Jenže, všechna předsevzetí  vezmou jako vždy zasvé.

Náladu si dělám v již od půl deváté v hospodě naproti kostelu. Je tu chládek, mají dobré pivo, česnečku a pomalu se dostanu do nálady. Potkám první metly, pokecáme, je nám fajn, ale pak už mě čeká kopec. Možná shořím na popel, říkám si někde v půlce. Předchází mě jeden usměvavý metalový důchodce. Snad to dám. 

Ještě, že mám potvrzení od doktora, hůlky projdou, uff. Nabíjím si chip. Kupuji si první pivo. Rozhlížím se. Potkávám první známé. Trvá to asi hodinu až dvě, co všechna moje předsevzetí padají a já se ztrácím ve víru muziky, užívám si atmosféru a hlavně, jsem ve svém druhém, lepším životě. Ještě jedno pivo a jdu na kapely. Spoustu jich vynechám, nějak mi občas ubývají síly, buďte tedy tento rok ke starému raněnému pánovi trošku shovívaví. Vybírám si, někdy se zakecám, ale vždyť to znáte. To si takhle vyberete v programu nějakou kapelu, pak potkáte dvě pěkný holky a jakže se vlastně máte? Cože, my jsme se přeci viděli na Symbolicu. Dělám, že si je pamatuji. Tak asi takhle probíhal celý prodloužený víkend. Něco málo jsem ale viděl, to zase ano. Pojďme na to. 


čtvrtek/Thursday 25. 6. 2026

NOISEBLEED - hudba absolutně mimo můj záběr, přesto jsem si vystoupení, které v sobě mělo neskutečnou dávku energie, přesnosti a surových emocí, užil. Navíc, mezi námi, zpěvačka Dahlien je ve skvělé formě. 


LAID TO WASTE - kluky sledují již dlouhé roky a vždy byli a jsou zárukou kvality. I na Basinu nás rozsekali. Měl jsem je možná trošku raději, když hráli čistý thrash, ale dobrý heavík si nechám také líbit. Bylo to divoké, nespoutané, syrové a hlavně, bavilo mě to. Masakr!


BLOOD RED THRONE - načernalý death metal, na který jsem dnes přijel. Norové vydávají poslední roky skvělé nahrávky a chtěl jsem je vidět už několik let. Pro mě, starého death metalistu byla tahle kapela černým koněm festivalu a také smečkou, která mě neskutečně rozsekala. Bylo to lámání kostí, pukání lebek, vše ušpiněné zkaženou krví a absolutním nasazením. Peklo dostalo nové jméno! Blackish death metal, which I came to see today. The Norwegians have been releasing great records in recent years and I've wanted to see them for several years. For me, an old death metaller, this band was the dark horse of the festival and also a pack that really cut me up. It was bone-breaking, skull-cracking, all stained with rotten blood and absolute dedication. Hell has a new name!





Někdy v těchto chvílích se potkáme s Jirkou od Berouna, s Katkou a Pavlem z Vysočiny, Jardou z Prahy. Od té doby se festival změní ve smršť vtipů, po kterých nás bolí bránice. Pivo, k tomu stín, na paletách, ze kterých nás bolí zadky. Ale super, všichni jsou na mě hodní, pomáhají mi, jsou ohleduplní. 

DEATH TO ALL - viděl jsem je před lety v Praze v klubu. Myslím si, že death metal je spíše intimnější záležitost, ale Chuck Schuldiner měl tak velký talent, že jeho hudba zvládne i větší prostory. Byl to génius a ti, co po něm pozůstali a nesou jeho odkaz stále dál, obstáli se ctí. Nejsem moc příznivec různých revivalů (teď to myslím dobře), ale DEATH TO ALL nám nakopali zadky a rozsekali na malé kousky. Bylo to skvělé po všech stránkách. I saw them in a club in Prague years ago. I think death metal is more of an intimate thing, but Chuck Schuldiner was so talented that his music could handle even larger venues. He was a genius and those who survived him and continue to carry his legacy have stood the test of time. I'm not a big fan of revivals (I mean that now), but DEATH TO ALL kicked our asses and chopped them into little pieces. It was great in every way.



Musím se nějak dostat domů. Nakonec volíme kyvadlovou dopravu a MHD. Když se v Plzni loučíme, je mi to tak trošku líto, kalil bych klidně dál. Nohu mám v jednom ohni, chvílemi syčím bolestí, ale jsem tvrdej chlap a pivo s muzikou jsou pro mě tentokrát i anestetikem. To dám, říkám si, když uléhám konečně do postele.


pátek/Friday 26. 6. 2026

Původně jsem si myslel, že mě odveze manželka, která jede na víkend za rodiči. Ale ne. Jedu zase Arrivou. Moc nespím, nohu mám napuchlou a ráno sedím hodinu v křesle a přemýšlím, že se na to vybodnu, že se svět přeci nezboří. Mám v krvi zbytky alkoholu, doma jsem jen s dcerou, která zrovna vstává na brigádu. Tati, ty teda vypadáš. Namažu si ranění krémem a věřím placebo efektu. Hlavně nohu nepřetěžujte, zní mi v hlavě slova pana doktora. Zatnu zuby a vydám se znovu do víru surových melodií. 

Opakuji scénář z minulého dne, jen s tím rozdílem, že přijde Jarda a dáme si pivo spolu. Pomalu se dostávám zase do formy. No a co, tak jsem přiopilý, podle mě to k metalu patří, jako k mrtvému zimník. Jo, zima, tu bych si teď přál. 

Když můj zmuchlaný obličej vstoupí do areálu, trvá mi trošku déle, než se srovnám. Hergot brácho, kdeže ty loňské sněhy jsou. Když jsem byl mladý, vydržel jsem pít týden v kuse a ještě u toho balil holky. Teď se dobelhám k raketám. Zrovna se tu nějaké děvče myje. Má krásnou postavu. Jen se zasním, narovnám v zádech a najednou vám mám v těle novou sílu. Jdu na pivo a na nějaké ty kapely. Přijdou i kamarádi. Asi není zvláštní, že se potkáváme na stejných jménech? 


EMBRYONIC AUTOPSY - brutalita po ránu. Death metal podle mého vkusu, gusta. Melodie, které se mi zadřou hluboko do podvědomí, pod kůží i dostanou do žil. Jsme jedné krve, já i kapela. Užívám si atmosféru, jednotlivé postupy. Je to silné, zahrané s elegancí starých mistrů v oboru. Jakoby mě někdo zavřel spolu s kapelou do plesnivé mučírny. Vynikající to bylo. Brutality in the morning. Death metal according to my taste, my taste. Melodies that get deep into my subconscious, under my skin and into my veins. We are of the same blood, me and the band. I enjoy the atmosphere, the individual procedures. It's strong, played with the elegance of old masters in the field. As if someone locked me in a moldy torture chamber together with the band. It was excellent.




DARKNESS - svoje staré thrash metalové kořeny budu vždy uctívat. Mám tyhle německé maniaky ve velké oblibě a tak byl pro mě jejich set i nostalgickou vzpomínkou. Nahrubo nařezané riffy, divoké melodie. Veteráni scény zase jednou všem ukázali, jak by to mělo vypadat. Najednou už mě nebolí noha, už necítím nic, vnímám jen muziku, jsem v tom až po uší a odcházím na další pivo se spokojeným úsměvem na tváři. Bylo to tam? Bylo! I will always honor my old thrash metal roots. I really like these German maniacs, so their set was a nostalgic memory for me. Rough-cut riffs, wild melodies. The veterans of the scene once again showed everyone how it should be. Suddenly my leg doesn't hurt anymore, I can't feel anything anymore, I only perceive the music, I'm up to my ears in it and I go for another beer with a satisfied smile on my face. Was it there? It was!




SIX FEET UNDER - tuhle kapelu uznávám, i když je pravda, že poslední roky ji už moc neposlouchám. Přesto jsem zašel a znovu si potvrdil, že se toho už asi moc nezmění. Valivý death metal se spoustou groove prvků. Chris Barnes zase o něco zestárl a i když jsem se chvilku pohupoval do rytmu a některé starší skladby mě opravdu bavily, tak jako celek to bylo takové obyčejné (a ukňourané). Rád jsem ale kapelu po letech viděl. I recognize this band, even though it's true that I haven't listened to them much in recent years. Still, I went and confirmed to myself that not much will change. Rolling death metal with a lot of groove elements. Chris Barnes has aged a bit again and even though I swayed to the rhythm for a while and I really enjoyed some of the older songs, as a whole it was kind of ordinary (and whiny). But I was glad to see the band after so many years.


PARADISE LOST - srdcovka. Spousta vzpomínek. Na Paradise Lost jsem kdysi balil svoji manželku. Když se nám narodily děti, tak nám prarodiče hlídali a my si před mnoha lety na Basin právě na tuhle legendu vyrazili. Bylo to tenkrát super a líbilo se mi to i letos. Vlastně toho nemůžu moc dalšího psát, protože jsem zaujatý a byl jsem naměkko. Já si tuhle skupinu užil vrchovatě, pro mě byli jedním z vrcholů festivalu a také určitým rozjímáním. Krása střídala nádheru. A smutek. Heartfelt. Lots of memories. I once took my wife to Paradise Lost. When our children were born, our grandparents looked after us and many years ago we went to Basin to see this legend. It was great then and I liked it this year too. Actually, I can't write much more because I'm biased and I was soft. I enjoyed this group immensely, for me they were one of the highlights of the festival and also a kind of meditation. Beauty alternated with splendor. And sadness.



Jsem ve špatný čas na špatném místě. On za to nemůže, stál jsem blbě, schválně vzadu, ale je mi dupnuto na nohu. Koncert vydržím do konce, ale je to taková bolest, že si trošku pobrečím. Kolega Goro mě usadí ke stolu, proti učitelce Evě. Nikdy v životě jsme se neviděli a po dvaceti minutách mám pocit, že se známe celý život. Díky za překonání bolesti. Opravdu díky moc. Ona jde pak za manželem a mě si najdou kamarádi, kteří mi koupí bolestné, ano hádáte dobře, je to pivo. 

NAPALM DEATH - k britské legendě mám takový zvláštní vztah. Jednak se mi od nich líbí jen něco a potom jsem taky na několika jejich koncertech zažil mezi fanoušky dost agresivity. Navíc nemám rád, když se do muziky tahá politiky. Nicméně, vystoupení to vůbec nebylo špatné. Naopak. Kapela i přes své "stáří" nasypala svoji hudbu do lidí pod tlakem. Stál jsem raději bokem a v závěru byl vlastně hodně spokojený. I have a special relationship with the British legend. First of all, I only like a few things from them, and then I also experienced a lot of aggression among the fans at several of their concerts. Moreover, I don't like it when politics gets involved in music. However, the performance wasn't bad at all. On the contrary. Despite their "age", the band poured their music into people under pressure. I preferred to stand aside and was actually very satisfied in the end.


PROTECTOR - další původně německá úderka, se kterou jsme chodívali s kamarády po sídlišti s kazeťákem. Mám rád stará alba, líbí se mi ale i ta nová. Zobu z ruky kapele i letošní vystoupení. Vzpomínám, občas mám dokonce pocit, že jsou mezi fanoušky mí kamarádi, co už nejsou mezi námi. Přelud? Ne, já to tak cítím. Tahle muzika a všechno kolem, je hlavně o srdci. Skvěle zahrané, přesně zacílené. Na solar, do podvědomí. Miluju PROTECTOR! Another originally German band that my friends and I used to hang out with in the housing estate with a cassette player. I like old albums, but I also like the new ones. I will definitely listen to this year's performance. I remember, sometimes I even feel that there are my friends among the fans who are no longer with us. A mirage? No, that's how I feel. This music and everything around it is mainly about the heart. Greatly played, precisely targeted. On the solar, into the subconscious. I love PROTECTOR!



No a co, že mě bolí noha jako čert. No a co, že mi buší srdce. Možná dnes domů nedojdu. Uvidíme. Kyvadlová doprava. MHD, vtipy, které chápeme asi už jen my. Spousta střípků, vtipů, postav. Blikající lampa u nás před domem. Vedro letního bytu. Spánek? Kdo by chtěl ještě spánek? Zdá se mi o kapelách, o lidech, všechno se mi to mele v hlavě a najednou je zase světlo. 


sobota/Saturday 27.6. 2026

Pálí mě oči. Pomalu se pokouším vstát. Je to dobrý, noha drží. Lehce napuchlá. To dáš vole, říkám si. Pochoduj a nebo zemři, ke snídani si pouštím Motorhead a na cestu si dám do hlavy nové SOULBURN. Třeba dnes neshořím, říkám si v další Arrivě, kamarádi jedou se mnou. Jsem utahaný, jedu spíš na autopilota. Někdo se mě na něco ptá, asi ještě trošku blábolím.

Protože dnes toho pro nás moc není, zahájíme tradičně den dole v hospodě s česnečkou, utopenci, hermelínem. Stará škola, co byste po nás chtěli, připíjíme si každou chvílí a probereme všechno, včetně pand, Saskie Burešové, starých metalových koncertů, alb, současný svět, nastavení vesmíru, mezilidské vztahy a klidně i válku ve vesmíru. Hlavní ale je, že všechno je děsná sranda, chvílemi mi vyhrknou až slzy. Jako za tohle díky, měl jsem zase aspoň na chvilku pocit, že doopravdy žiju a i ta noha, ta mě tolik nebolela.

Je takový vedro, že jedeme do areálu taxíkem, jo těch pár metrů. A je to prdel. Dneska mě to bude asi hodně bolet. Pivo? Fuj pivo. Ano, jedno prosím. Jdu si opláchnout hlavu vodou. V sobotu tu žádná krásná mladá metalistka není, ale tlustej vousatej chlap. Zdááár, zdraví mě. Ukážu mu paroháče a hledám stín. Dnes moc kapel v plánu nemám. Bude to dlouhé. 


VENOM INC. - jdu až na tyhle veterány. Viděl jsem je před mnoha lety v Brně, dokonce s nimi seděl u stolu. Jedli jsme knedlíky a byla legrace. Pak vylezli na pódium a totálně mě rozsekali. V sobotu to bylo úplně stejné. I když je pravda, že téhle kapele sedne klub přeci jen trošku víc. Nicméně, na některé legendy se nesahá. Metal to byl starý, jako metuzalém, riffy ostré a nekompromisní, přesto svým způsobem propracované a perfektně zacílené. Byl to starý, pradávný rituál, obřad, který jsem si neskutečně užil! I'm going to go all the way to these veterans. I saw them many years ago in Brno, I even sat at the table with them. We ate dumplings and it was fun. Then they climbed on stage and totally chopped me up. On Saturday it was exactly the same. Although it's true that this band is a bit more suited to the club. However, some legends are not touched. The metal was old, like Methuselah, the riffs were sharp and uncompromising, yet in their own way elaborate and perfectly targeted. It was an old, ancient ritual, a ceremony that I really enjoyed!



ROOT - musel jsem na ně zajít. Mám je rád od jejich počátků. A bylo to dobré. Vzhledem k Big Bossovu věku ano. Kapela hrála sehraně a mistr v rámci možností slušně zpíval. Víte, my jsme toho spolu s kapelou prožili tolik, že by to bylo na knihu. Obejmula mě opět nostalgie, vzpomínky a spousta dalších osobních věcí. Byl jsem spokojený. I had to go see them. I've liked them since their beginnings. And it was good. Considering Big Boss's age, yes. The band played well together and the master sang decently as much as possible. You know, we've been through so much together with the band that it would be enough for a book. I was once again overwhelmed by nostalgia, memories and a lot of other personal things. I was satisfied.



TORTURE SQUAD - brazilský thrash death metal. Zašel jsem na ně, protože mě baví z desek a naživo jsem je viděl dávno. A bylo to přesně podle mých představ. Kapele se povedlo přenést energii z alb i na pódium. Nahrubo nasekané, zahrané s nadšením a odhodláním. Kýval jsem se do rytmu a i když už jsem byl totálně unavený, tak jsem na jejich set vydržel. A to v mém případě již něco znamená. Byl to nářez! Brazilian thrash death metal. I went to see them because I enjoy their records and I saw them live a long time ago. And it was exactly what I expected. The band managed to transfer the energy from their albums to the stage. Roughly chopped, played with enthusiasm and determination. I swayed to the rhythm and even though I was totally tired, I lasted through their set. And that means something to me. It was a blast!



S organizací jsem neměl sebemenší problém. Trošku jsem se bál, jestli mě pustí s hůlkami, ale u vstupu mi vždy vyšli velice mile vstříc. Velká pochvala směřuje na hasiče, voda byla opravdu osvěžující a když se mlhou proběhla i nějaká ta pěkná děvčata, bylo na co i koukat. Pitná voda také potěšila, za mě super a v té výhni nutnost. Více stinných míst mi zachránilo možná i život. Časy se dodržovaly, na zvuk si nemůžu stěžovat. Jediné co mi moc nechutnalo, tak bylo pivo. Nikdo nemůže za to, že rychle teplalo, ale občas se tvořily až moc dlouhé fronty a hlavně, moc mi nejelo chuťově. Ale možná to bylo tím, že jsem si dával předtím každý den v hospodě. Kyvadlová doprava v pořádku. Abych to shrnul, jsem starý pes a nic mě nenaštvalo tak, že bych o tom musel napsat. 

Bolí mě hlava. Na nohu našlapuji opatrně a pěkně kulhám. Zvládnu ale poslední cestu v MHD, ve které zakončíme i naši společnou misi s kamarády. Když dorazím domů, tak největší radost mám z toho, že jsem přežil, že jsem to zvládl. Bylo to náročné, každý rok je to těžší, ale nelituji, že jsem vyrazil. Jako vždy jsem si vybral své kapely a užil si je. Potkal jsem spoustu známých, na kterých jsem viděl, že na tom byli stejně jako já. Pro mě je Basinfirefest vždycky takovým výletem z komfortní zóny. Jsem spíš klubový typ. Mám ale, asi jako každý z vás, dvojí život. V tom obyčejném jsem táta od rodiny, manžel, zaměstnanec. V tom druhém zase klasické metalové hovado. Děkuji všem, co jsem vás potkal, seznámil se. Děkuji pořadatelům, mým fanouškům (jo, zase jste mě dojali), děkuji za všechna upřímná objetí. Bude na co vzpomínat. Mějte se co nejlépe a obdivuji vás, že jste dočetli můj report až do konce. Bylo to epesní! 


about BASINFIREFEST on DEADLY STORM ZINE:



about bands on DEADLY STORM ZINE:

- se spoustou kapel mám rozhovory, recenze, reporty. V pravém rohu je vyhledávací okno (když máte stránky přepnuté na webové rozhraní), tak pokud máte chuť, koukněte. Mluvil jsem s VENOM INC., PROTECTOR, BLOOD RED THRONE, DARKNESS.....


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - HEXENALTAR - Descending Curse (2026)


HEXENALTAR - Descending Curse
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Odložím pivo na víko od rakve a spokojeně se usmívám. Nejsem sám. Společnost mi dělají moji vlastní démoni a občas přijde na návštěvu i Satan. Scházíme se pravidelně dole v podzemí, několik pater pod povrchem, pod starým znesvěceným kostelem. Uctíváme staré pořádky, posloucháme hudbu z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Popíjíme pivo a pořádáme nekonečné diskuze o životě a smrti. Dnes jsem vám, moji milí ďábelští přátelé, přinesl jednu novinku. Jedná se o polské tmáře HEXENALTAR, o kapelu, která propadla peklu.

Kapela působí v podzemí od roku 2021 a má na svém kontě ještě dvě EP. Členové působili ve skupinách jako ABOMINATED, INCINERATOR. Máme tu co do činění s prašivým, surovým a temným black thrash death metalem, který vás navěky prokleje, přikove na zeď a nakonec spálí na popel. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a nejlépe v nějaké staré studené kobce. 


Jsem už starý pes, který zvedá hlavu opravdu už jenom v případech, kdy mě nějaká kapela zaujme. Když se mi jejich hudba dostane do podvědomí, pod kůži i do žil. U HEXENALTAR se mi tohle všechno stalo již při prvním poslechu. Seděli jsme uprostřed noci a kývali se spokojeně do rytmu. Řvali jsme do tmy. Věrni odkazu starých předků, stejně jako tahle smečka, která uctívá jako my kapely typu SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, MIDNIGHT, jsme byli spokojení a nadšení. Tenhle temný rituál se opravdu povedl! Poláci jej provádějí s nadhledem, s upřímností, opravdovostí, ryzostí a naprostou autenticitou. Přidávají spoustu svých nápadů, invence, sekají ostře, útočí na přímo, trefují se do srdce i na solar plexus. Svět je při poslechu velmi temné místo k životu. Zavřeni ve svých ulitách, zahleděni sami do sebe, pochodujeme s hlavami skloněnými na smrt. Někdy je velmi příjemné roztrhnout řetězy a naplno se oddat záhrobním orgiím. Při poslechu "Descending Curse" se otvírají staré hroby a prokletí lezou z děr. Nahoře nad námi, v kostele plném lží a přetvářky, kněz opět přednáší o lásce a odpuštění. Jakmile skončí, začne znovu žít v hříchu. Nové album je pro mě velmi zdařilým výletem po časové ose zpět, do doby, kdy jsem byl mladý a sedával jsem s kamarády nekonečné hodiny u kazetového přehrávače a poslouchali jsme zásadní kapely žánru. Poláci by mezi naše oblíbence tenkrát určitě patřili a patří mezi ně i dnes, když je svět nasměřován podivným směrem sebedestrukce. Tohle album smrdí zkaženou krví a sírou! Black, thrash, death metal, který vás navěky prokleje! 

Asphyx says:

I set my beer down on the coffin lid and smile contentedly. I’m not alone. My own demons keep me company, and sometimes even Satan stops by. We meet regularly down in the underground, several floors below the surface, beneath an old, desecrated church. We honor the old ways, listening to music from the late ’80s and early ’90s. We sip beer and engage in endless discussions about life and death. Today, my dear devilish friends, I’ve brought you some news. It’s about the Polish dark metal band HEXENALTAR, a band that has fallen into hell.

The band has been active in the underground since 2021 and has two EPs to their credit. The members have previously played in bands such as ABOMINATED and INCINERATOR. What we have here is filthy, raw, and dark black thrash death metal that will curse you for eternity, chain you to the wall, and ultimately burn you to ashes. I recommend listening to this at full volume, preferably in some old, cold dungeon.


I’m an old dog now, and I really only perk up when a band catches my attention when their music seeps into my subconscious, under my skin, and into my veins. With HEXENALTAR, all of that happened to me the very first time I listened to them. We sat there in the middle of the night, swaying contentedly to the beat. We roared into the darkness. True to the legacy of our ancestors just like this pack, which, like us, reveres bands such as SODOM, MERCILESS, SARCÓFAGO, HELLHAMMER, APOCALYPTIC RAIDS, POWER FROM HELL, and MIDNIGHT we were satisfied and thrilled. This dark ritual was a real success! The Poles perform it with poise, sincerity, authenticity, purity, and absolute authenticity. They add plenty of their own ideas and creativity; they strike sharply, attack head-on, and hit you right in the heart and the solar plexus. While listening, the world feels like a very dark place to live. Locked in our shells, lost in our own thoughts, we march with our heads bowed toward death. Sometimes it’s very satisfying to break free from the chains and fully surrender to otherworldly orgies. As you listen to “Descending Curse”, old graves open up and curses crawl out of the holes. High above us, in a church full of lies and hypocrisy, the priest once again preaches about love and forgiveness. As soon as he finishes, he returns to a life of sin. For me, this new album is a very successful journey back in time, to a time when I was young and would sit with my friends for endless hours by the cassette player, listening to the genre’s seminal bands. Poláci would certainly have been among our favorites back then, and they remain so today, as the world is heading in a strange direction toward self-destruction. This album reeks of rotten blood and sulfur! Black, thrash, and death metal that will curse you for eternity!


Tracklist:
1. Intro (02:11)
2. Maledictus Abyss (03:15)
3. Confession of the Slaughter (02:08)
4. Destroyer of Life (02:35)
5. Sacred Doom Through Inquisition (03:25)
6. Black Light (02:24)
7. Xecutioner's Spell (02:12)
8. Stakes Are Burning (02:31)
9. Apocalyptic Domination (02:28)
10. Torture of Death (03:50)

středa 17. června 2026

Recenze/review - FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn (2026)


FUNEBRE DEVASTATION - The Verminous Spawn
CD 2026, Black Legion Records, Morbid Shrine Productions, Vertebrae, Morbid Kvlt Records

for english please scroll down

Sestupuješ po starých shnilých schodech dolů, do podzemí. Otevíráš rezavou bránu a vstupuješ dovnitř. Obejme tě chlad, usadí se ti v kostech. Po zdech stéká hnis a pod nohama ti křupou kosti těch, co byli prokleti. Otevře se před tebou velká místnost plná bolesti a strachu. Uprostřed stojí trůn, na kterém sedí on, ten, o němž se nemluví. Potkával si jej během svého života. Pokaždé se usmíval, měnil podobu, pronásledoval tě ve snech, stal se postupně tvojí součástí i noční můrou. Poslouchal si celý život hudbu, podobou té, kterou hrají španělští maniaci FUNEBRE DEVASTATION a je tvým prokletím i teď, co jsi již několik měsíců po smrti.

Je to moje první setkání s kapelou a musím rovnou napsat, že jsme stejně krve. Sedl jsem si do sklepa, odstřihl jsem se od současného podivného světa a vrátil se po časové ose zpět, do doby, kdy se formoval i můj hudební vkus. Světu tehdy vládly kapely jako MALEVOLENT CREATION (ano, dnes mám na sobě opět jejich triko), POSSESSED, SODOM (kurva!), CELTIC FROST, MAYHEM, BLASPHEMY, DEICIDE (peklo!). Těmi se volně inspirovali i tihle démoni a nahráli album, které zabíjí na potkání. 


Smrt je při poslechu hodně blízko. Kdysi dávno, v metalovém pravěku, v dobách, kdy jsme se toulali po periferii našeho města s kazeťáky na ramenou, oblečeni v ošoupaných džínových vestách posetých nášivkami kapel, které jsme k smrti milovali, jsme s podobnou hudbou, jako hrají FUNEBRE DEVASTATION začínali. Nutno rovnou dodat, že Španělé působí velmi uvěřitelně, opravdově, s pověstnou zabijáckou krvavou jiskrou v oku. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, album má podmanivě morbidní atmosféru, smrdí sírou a když budete poslouchat pozorně, tak potkáte i své vlastní démony. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, celkově je novinka přesně tou nahrávkou, kterou chcete mít ve své morbidní sbírce. Skladby jsou napsány s jediných účelem, zabít vás hudbou. Budete pohřbeni zaživa, roztrháni na kusy a budete si tenhle jedovatý koktejl, umíchaný s pravěkého death metalu, thrashe, blacku, užívat jako exhumaci vlastního hrobu. Osobně se mi potom na "The Verminous Spawn" nejvíc líbí nakažlivá, plesnivá, řezající atmosféra. Jako bych byl zavřený ve studené, temné kobce a čekal na to, až mě zítra popraví za to, že jsem se rouhal, že jsem hanobil svaté ostatky. Španělé ukovali letošní nahrávku z té nejkvalitnější oceli a udělali to s noblesou a morbidní elegancí starých mistrů. Marně přemýšlím, co bych albu vytkl. Nic mě nenapadá. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než 35 let a jako takový vám novinku doporučuji a potvrzuji její pravost podpisem vlastní krví. Sestupuji po starých shnilých schodech dolů, do podzemí. Otevírám rezavou bránu a vstupuji dovnitř. Obejme mě chlad, usadí se mi v kostech. Po zdech stéká hnis a pod nohama mi křupou kosti těch, co byli prokleti. Black thrash death metalové ozvěny ze starých pohřebišť! Album, které vás strhne do temnoty a které smrdí sírou! Masakr v márnici!

Asphyx says:

You descend the old, rotten stairs into the underground. You open the rusty gate and step inside. A chill envelops you, settling deep in your bones. Pus runs down the walls, and the bones of the damned crunch beneath your feet. A vast room filled with pain and fear opens up before you. In the center stands a throne, upon which he sits the one of whom no one speaks. You’ve encountered him throughout your life. Each time he smiled, changed his form, haunted you in your dreams, gradually becoming both a part of you and your nightmare. You’ve listened to music your whole life, the kind played by the Spanish maniacs FUNEBRE DEVASTATION, and it remains your curse even now, months after your death.

This is my first encounter with the band, and I have to say right off the bat that we’re cut from the same cloth. I sat down in the basement, cut myself off from the strange world of today, and traveled back in time to the era when my musical taste was taking shape. Back then, the world was ruled by bands like MALEVOLENT CREATION (yes, I’m wearing their T-shirt again today), POSSESSED, SODOM (fuck!), CELTIC FROST, MAYHEM, BLASPHEMY, DEICIDE (hell!). These demons were loosely inspired by them and recorded an album that kills everything in its path. 


Death feels very close when listening to this. Long ago, in the prehistoric days of metal, back when we roamed the outskirts of our city with cassette players slung over our shoulders, dressed in worn-out denim vests covered in patches of the bands we loved to death, we got our start with music similar to what FUNEBRE DEVASTATION plays. It must be said right away that the Spaniards come across as very believable, genuine, with that legendary killer, bloodthirsty spark in their eyes. Nothing is superfluous, nothing is missing; the album has a captivatingly morbid atmosphere, reeks of sulfur, and if you listen closely, you’ll even encounter your own demons. I like the sound, the cover art overall, this new release is exactly the kind of record you want in your morbid collection. The songs are written with a single purpose: to kill you with music. You’ll be buried alive, torn to pieces, and you’ll enjoy this poisonous cocktail a mix of primal death metal, thrash, and black metal as if you were exhuming your own grave. Personally, what I like most about "The Verminous Spawn" is its infectious, moldy, cutting atmosphere. It’s as if I were locked in a cold, dark dungeon, waiting to be executed tomorrow for blasphemy, for desecrating holy relics. The Spaniards have forged this year’s recording from the finest steel, and they’ve done so with the nobility and morbid elegance of the old masters. I rack my brain in vain, trying to find something to criticize about the album. Nothing comes to mind. I am an old dog who has guarded the entrance to the underworld for more than 35 years, and as such, I recommend this new release to you and confirm its authenticity with my signature in my own blood. I descend the old, rotten stairs down into the underground. I open the rusty gate and step inside. The cold embraces me, settling deep into my bones. Pus runs down the walls, and the bones of the damned crunch beneath my feet. Black thrash death metal echoes from ancient burial grounds! An album that drags you into the darkness and reeks of sulfur! A massacre in the morgue!

tracklist:
1. Intro - Epoch of Decimation
2. Verminous Spawn
3. Mockery of the Crucified
4. Allegiance In Torment
5. A New Age of Darkness
6. El Sacrificador
7. Unholy Orgy of the Black Blood Goat
8. The Heretic Path
9. Atroz
10. Metal Mayhem

band:
Ha-Shatan (Bass)
Erun-Dagoth (Vocals, Guitars) 
Argus (Drums)





sobota 6. června 2026

Interview - GOUGE - A rotten, stinking chunk of death thrash metal flesh, mangy bones, bleached skulls!


Interview with death thrash metal band from Norway - GOUGE.

Answered Chris (Vocals, Guitars, Bass), thank you!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Ave GOUGE! I’m listening to your new album “Pure Deathfuck” right now, and I’m thinking this is exactly what the music will sound like when the world ends. I think you’ve really pulled off a masterpiece. How do you feel about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they go over?

Aye aye from the abysmal Death Abyss! That’s a huge compliment and I feel much gratitude towards that. I’m happy it resonates. This album stands for total freedom. The release of all feelings and thoughts, to play out the end of the world or whatever you personally want to end. It’s been a huge help for me to have an arena in my life where I can play out a version of reality that should never happen – but also one that through history does happen more than one thinks. It’s very early in the process but the few feedback we have got has been positive. We have not played the songs live yet. That will happen at Hellbotn metal fest at Kolbotn in August.


How do new songs actually come about for GOUGE? Are you a traditional band that locks itself in the rehearsal room to write, or do you use the internet so popular these days and send ideas back and forth via email? I’m interested in the creative process itself.

Gouge is a very face-to-face band, the only thing that really goes over digitally are the text ideas. The text come from nowhere when it’s suddenly urgent to express something or when the most crazy idea pops in from nowhere. We typically meet with some riffs each of us and play them out in the rehearsal room, testing different feelings and attitudes. For the Pure Deathfuck album, I tried something new early in the process; I sat down and improvised short riffs and melodies, one riff at a time. No matter what came out, I added another or two more guitars. I put them together in different „songs“ with no structure to get the feeling of how it works together when you mix fast vs slow etc. – I guess mostly inspired by Acts of the Unspeakable. That worked well to not get locked into a typical „verse, chorus, verse“-structure, and it feels more resonant to the lyrical and visual expression which is too dark and insane to be structured.

The lyrics are a whole other story with GOUGE. What are they about on the new album, and where did you draw inspiration for them? On “Pure Deathfuck,” they complement the music beautifully. Which came first, the music or the lyrics?

That is a correct description of the lyrics! Haha. There’s something magical in the artistic expression of the personas on Autopsy’s Shitfun. That is the main inspiration. For once, I tried to consciously use Gouge as a place for total freedom and anger release. But the „twisted“ insane parts are more artistic, to create a mood, a small insight into crazy, sick minds. The music and lyrics come usually separately and then we find while working on it different things that fits better to scream here and there, and also which descriptions fits better to a certain riff – how to highlight or support the music/lyrics both ways.


I have to admit that the cover for “Pure Deathfuck” is excellent it fits the music perfectly! It literally gives you the creeps. How did you choose the cover, and who took the photo?

This is a photo from late 1800‘s after the Batak massacre in Bulgaria. It just resonated with me the first time I saw it. It was true, honest, brutal, horrible, and what resonated the most was the living people left in the situation, having to grapple with the existence of this unbelievable, morbid tragedy. What do you feel in that situation? What are you supposed to do? What kind of thoughts do you create about other people, humanity in general? What do you want to do to those who slaughtered your family? Who do you become? This part of history is not interesting to most people. They don’t really give a fuck about war. But they should. These are not ancient, forgotten acts. They happen constantly. Hundreds of millions of people all over the world are forced to live through unbearable situations. I don’t think we should look away from that.

The sound of the entire recording is great. It’s dark, cold, and sharp all at once. Which studio did you record the album in? Did you, as a band, have a say in the final sound and mastering?

It turned out better than expected. There are so many coincidences that make the sound. We just recorded ourselves at the youth club at the local school. We used my old drum set that we have used since the beginning (I got it in ca. 2006 for maybe 200 euro!). For the vocals, we have a track with the ambience from the hall. The guitars were just recorded on whatever was there. I believe we used 2-3 different mics at the same time to mix for strange guitar sounds. It worked pretty well in the end, but they could have been even more “present” in the sound – in the fast parts the guitar riffs are not really audible. But the big picture sound on the album is punching and screaming, so that’s a good result. We didn’t hear the masters until it was released on Spotify, so it will be interesting to hear the different formats.


The new album was released by the excellent Hells Headbangers Records. Why did you choose this particular label, and how satisfied are you with their work?

We chose them because we have experience with them. They are solid and deliver. They also gave us a good deal that is inspiring us to make more music as well, which is an important motivation.

The band’s history dates back to 2011. How did the idea to form GOUGE come about in the first place? Who were your role models? Please take us back in time and walk us through the band’s history! By the way, you aren’t exactly one of the most prolific bands. Why is that?

I believe Herman and I were sitting next to each other in IT-class in high school listening to music on headsets and just having some ideas about Repulsion-style music. The Repulsion demos were particularly important at that time for us, the mix of youthful punk and horrible seriousness (and serious horribleness). We were very productive at those early years, but got tired of that style and had many other projects and life changes going on. I guess around the time we stopped in 2014, we had Condor, Flight, later I had Black Viper, Black Magic, unreleased disco-project, etc.. Too many projects, and in general a personal style moving away from metal at that time. That was a very healthy break for me. I got back during covid, and it felt like extreme metal suddenly had a new dimension for me.


It’s really obvious how much you enjoy your music. Do you have any goals you’d like to achieve? For some, it’s a famous record label; others might want to play at a big festival.

If we have goals, it’s more as musicians. But Gouge does not have goals like that. The first goal is to express the ideas we have for a new EP or album and go beyond Pure Deathfuck. To find the right next path building on what we have. I am imagining another aftermath-theme, maybe include even more of a desolate black metal vibe underlying the death metal style.

Both members of GOUGE are also active in other bands. You’re experienced musicians, and I’d be curious to know who has the final say in your band? Who decides how a song will sound and look?

It never gets to the point where we need to argue about it (so far! Maybe we stab each other at the next rehearsal). It’s just death metal and as long as it’s close to what we imagine, we can drag and shape the specific ways of expressing it a lot.

What’s it actually like to play death metal in Norway? Do people come to your concerts? Do they support you, buy your CDs? When you organize an event, for example, how many people show up?

We haven’t played live in 10 years, so we have no experience with that. But death metal shows for sure have a crowd in Oslo and around. More internationally, they also support buying merch and albums.

Death metal is a demanding hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it, and how do you see it? How did you actually get into it?

I always enjoyed death metal since I was an early teenager. But these days I don’t live the slaughtering and deathfucking, mostly just making the music. I think death metal as a genre has a specific vibe that I don’t get anywhere else. At the same time, the different death metal styles on different albums are pretty incredible. So much can be done inside a similar style. I think the first albums I listened to were Soulside Journey, Obliteration – Total Fucking Obliteration, Suffocations debut, a few songs by Cannibal Corpse and everything by Autopsy I swallowed whole. It was always more about a certain vibe or mood for me – which means the riffs – It was not about the “death” etc. I had no idea what Suffocation were singing about anyway.

I ask this question to all bands on purpose, so they can get a little publicity for the future. Please tell us, what does GOUGE have planned in the near future? What can we look forward to? If you have something on your mind and would like to share it with fans, labels, or promoters, here’s your chance…

We are playing at Hellbotn at Kolbotn in August as mentioned. That is the only gig we have this year. There might be something in 2027, but not yet planned. We would love to play some gigs if it’s a good offer.

Thank you very much for the interview, and I wish GOUGE lots of album sales and nothing but sold-out venues. May you also find success in your personal lives. I’ll be looking forward to the next death metal apocalypse!

Thank you for a good interview!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GOUGE - Zkažený, smradlavý kus death thrash metalového masa, prašivé kosti, bělostné lebky!


Rozhovor s death thrash metalovou skupinou z Norska  - GOUGE.

Odpovídal Chris (zpěv, kytara, basa), děkujeme!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

Ave GOUGE! Právě poslouchám vaši novinku „Pure Deathfuck“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Hej, hej z propastné Smrtonosné propasti! To je obrovský kompliment a jsem za to velmi vděčný. Jsem rád, že to rezonuje. Toto album symbolizuje naprostou svobodu. Uvolnění všech pocitů a myšlenek, možnost zahrát si konec světa nebo cokoli, co si osobně přejete ukončit. Velmi mi pomohlo, že jsem v životě měl prostor pro verzi reality, která by se nikdy neměla stát – ale také takovou, která se v historii děje častěji, než si člověk myslí. Je to na začátku procesu, ale pár ohlasů, které jsme dostali, bylo pozitivních. Písně jsme ještě nehráli naživo. To se stane v srpnu na metalovém festivalu Hellbotn v Kolbotnu.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro GOUGE? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Gouge je kapela, která hraje velmi přímočaře, jediné, co se skutečně digitálně projevuje, jsou textové nápady. Texty se objevují odnikud, když je najednou naléhavé něco vyjádřit, nebo když se odnikud objeví ten nejbláznivější nápad. Obvykle se každý z nás setká s několika riffy a hrajeme je ve zkušebně, testujeme různé pocity a postoje. U alba Pure Deathfuck jsem zkusil něco nového hned na začátku procesu; sedl jsem si a improvizoval krátké riffy a melodie, jeden riff po druhém. Ať už vzniklo cokoli, přidal jsem další nebo dvě kytary. Dal jsem je dohromady do různých „písní“ bez struktury, abych získal představu o tom, jak to funguje dohromady, když mixujete rychlé vs. pomalé atd. – myslím, že to bylo většinou inspirováno Acts of the Unspeakable. To fungovalo dobře, abych se neuzavřel do typické struktury „sloka, refrén, sloka“, a působí to více rezonančně s lyrickým a vizuálním výrazem, který je příliš temný a šílený na to, aby byl strukturovaný.

Samostatnou kapitolou jsou u GOUGE texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Pure Deathfuck“ krásně doplňují muziku. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

To je přesný popis textu! Haha. V uměleckém vyjádření postav na albu Shitfun od Autopsy je něco magického. To je hlavní inspirace. Pro jednou jsem se pokusil vědomě využít Gouge jako místo pro naprostou svobodu a uvolnění hněvu. Ale ty „zvrácené“ šílené části jsou umělečtější, pro vytvoření nálady, malého vhledu do šílených, nemocných myslí. Hudba a text obvykle vznikají odděleně a pak při práci na nich nacházíme různé věci, které se lépe hodí k zakřičení tu a tam, a také které popisy se lépe hodí k určitému riffu – jak hudbu/text zvýraznit nebo podpořit oběma způsoby.


Musím se přiznat, že cover pro „Pure Deathfuck“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a kdo je autorem fotografie?

Tohle je fotka z konce 19. století po masakru v Bataku v Bulharsku. Hned na první pohled ve mně zarezonovala. Byla pravdivá, upřímná, brutální, hrozná a nejvíc ve mně rezonovala existence živých lidí, kteří se museli vyrovnat s existencí této neuvěřitelné a morbidní tragédie. Co v takové situaci cítíte? Co máte dělat? Jaké myšlenky si vytváříte o ostatních lidech, o lidstvu obecně? Co chcete udělat s těmi, kdo povraždili vaši rodinu? Kým se stanete? Tato část historie většinu lidí nezajímá. Válka jim je vlastně úplně jedno. Ale mělo by je to zajímat. Nejsou to žádné starodávné, zapomenuté činy. Dějí se neustále. Stovky milionů lidí na celém světě jsou nuceny prožívat nesnesitelné situace. Myslím, že bychom se od toho neměli odvracet.

Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Dopadlo to lépe, než se očekávalo. Je tam tolik náhod, které dělají ten zvuk. Nahráli jsme vše sami v mládežnickém klubu v místní škole. Použili jsme moji starou bicí soupravu, kterou používáme od začátku (sehnal jsem ji asi v roce 2006 za možná 200 eur!). Na vokály máme skladbu s ambientním zvukem z haly. Kytary jsme prostě nahráli na tom, co tam bylo. Myslím, že jsme použili 2-3 různé mikrofony najednou, abychom mixovali podivné kytarové zvuky. Nakonec to fungovalo docela dobře, ale mohly být ve zvuku ještě více „přítomné“ – v rychlých částech nejsou kytarové riffy moc slyšet. Ale celkový zvuk na albu je úderný a křičící, takže to je dobrý výsledek. Mastery jsme slyšeli až po vydání na Spotify, takže bude zajímavé poslechnout si různé formáty.


Nové album vyšlo u vynikajících Hells Headbangers Records. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Vybrali jsme si je, protože s nimi máme zkušenosti. Jsou solidní a plní svoje povinnosti. Také nám dali dobrou nabídku, která nás inspiruje k tvorbě další hudby, což je důležitá motivace.

Historie kapely se datuje do roku 2011. Jak vůbec vznikl nápad založit GOUGE? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím a proveď nás historií kapely! Mimochodem, nepatříte zrovna k příliš plodným kapelám. Proč tomu tak je?

Myslím, že jsme s Hermanem seděli vedle sebe na hodině informatiky na střední škole, poslouchali muziku do sluchátek a prostě jsme přemýšleli o hudbě ve stylu Repulsion. Dema Repulsion byla v té době pro nás obzvlášť důležitá, ta směs mladistvého punku a hrozné vážnosti (a vážné hroznosti). V těch raných letech jsme byli velmi produktivní, ale ten styl nás unavil a měli jsme spoustu dalších projektů a životních změn. Myslím, že zhruba v době, kdy jsme v roce 2014 přestali, jsme měli Condor, Flight, později jsem měl Black Viper, Black Magic, nevydaný disco projekt atd. Příliš mnoho projektů a obecně osobní styl, který se v té době odkláněl od metalu. To pro mě byla velmi zdravá přestávka. Vrátil jsem se během covidu a cítil jsem, jako by extrémní metal najednou pro mě dostal nový rozměr.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Pokud máme cíle, tak spíše jako hudebníci. Ale Gouge takové cíle nemá. Prvním cílem je vyjádřit nápady, které máme pro nové EP nebo album, a jít nad rámec Pure Deathfuck. Najít tu správnou další cestu, která bude stavět na tom, co už máme. Představuji si další téma po skončení death metalu, možná bychom do něj zahrnuli ještě více zoufalé black metalové atmosféry, která je základem death metalového stylu.

Oba členové GOUGE působí i v jiných kapelách. Jste zkušení muzikanti a mě by zajímalo, kdo má u vás v kapele hlavní slovo? Kdo řekne, jak bude skladba znít a vypadat?

Nikdy se to nedostane do bodu, kdy bychom se o tom museli hádat (zatím! Možná se na příští zkoušce navzájem píchneme). Je to prostě death metal a dokud je to blízké tomu, co si představujeme, můžeme si specifické způsoby jeho vyjádření hodně upravovat.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Norsku? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Nehráli jsme naživo 10 let, takže s tím nemáme žádné zkušenosti. Ale death metalové koncerty v Oslu a okolí určitě mají davy. V mezinárodním měřítku také podporují nákup merchandise a alb.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Death metal mě bavil už od raného puberty. Ale dnes už nežiji masakrem a deathfuckingem, hlavně dělám hudbu. Myslím, že death metal jako žánr má specifickou atmosféru, kterou nikde jinde nenajdu. Zároveň jsou různé death metalové styly na různých albech docela neuvěřitelné. V rámci podobného stylu se toho dá dělat tolik. Myslím, že první alba, která jsem poslouchal, byla Soulside Journey, Obliteration – Total Fucking Obliteration, debutové album Suffocation, pár písní od Cannibal Corpse a všechno od Autopsy, ty jsem spolkl celé. Vždycky mi šlo spíš o určitou atmosféru nebo náladu – což znamená riffy – nešlo o „smrt“ atd. Stejně jsem neměl tušení, o čem Suffocation zpívají.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají GOUGE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Jak už bylo zmíněno, hrajeme v srpnu v Hellbotnu v Kolbotnu. To je jediný koncert, který letos máme. Možná bude něco v roce 2027, ale zatím to neplánujeme. Rádi bychom odehráli nějaké koncerty, pokud by to byla dobrá nabídka.

Děkuji moc za rozhovor a přeji GOUGE spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

Děkuji za dobrý rozhovor!

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/05/recenzereview-gouge-pure-deathfuck-2026.html

Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine