DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemthrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 7. září 2025

Recenze/review - DEATHHAMMER - Crimson Dawn (2025)


DEATHHAMMER - Crimson Dawn
CD, LP, TAPE 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené v hlavě vy, ale mě někdy současný digitální svět neskutečně štve (i když si samozřejmě užívám všechny jeho výhody). Vyrůstal jsem ve zcela jiných časech. Každé nové album jsem si musel zasloužit, koupit, podpořit kapelu. Nahrávky nevydával každý, kapely si musely oddřít svoje, mít talent, dobrý label, musely projít sítem jak u vydavatelů, tak i u fanoušků. Vyměňovali jsme si kazety, nocovali před obchody a čekali, že budeme mít štěstí a budeme si moci novinky koupit. Nechci působit jako stařec, křičící na mraky, ale občas se mi po tomhle všem stýská.

Netřeba zoufat, pořád ještě existují kapely jako DEATHHAMMER, které jsou schopné vás na podobné výlety do historie vzít. Pokud máte rádi thrash metal, speed metal, black metal a třeba i starý heavy metal, potom dejte téhle smečce určitě šanci. Jejich diskografie je totiž plná vzpomínek na dobu, kdy se hrál metal ještě opravdově, od srdce. 


Já vím, dnes se hraje úplně jinak, kapely mívají úplně odlišnou produkci, muzikanti mnohdy připomínají perfektně seřízené stroje. DEATHHAMMER jsou zkrátka jiní, sázejí spíše na nostalgii mě podobných a nebo také na novou generaci fanoušků, kteří si chtějí také prožít to, co pro nás kdysi na konci osmdesátých a počátku devadesátých let minulého století bylo samozřejmostí. Pánové velice umně, inteligentně a zajímavě citují ze starých metalových učebnic. Skvělé je pro mě osobně hlavně to, že jim jejich hudbu věřím. Dnes se takhle snaží vracet poměrně velká spousta skupin, ale většina mě nechává zcela chladným. Norové za to zkrátka a dobře umí vzít. Jsou opravdoví, reální, autentičtí. S ničím se moc nepářou a tak lze ve skladbách vystopovat velké množství tlaku a energie. Jednou jsem v nějakém hodně starém béčkovém hororu viděl psychopata, který přivázal krásnou blondýnku ke sloupu. Řezal do ní ostrými žiletkami. Ona křičela a trvalo to nekonečně dlouho, než zemřela. Při poslechu "Crimson Dawn" si na to velmi často vzpomenu. Novinka totiž hoří zevnitř, je neskutečně heavy. Hele, na rovinu, tohle všechno tady už bylo snad tisíckrát a je velmi lehké tuhle kapelu zavrhnout. Jenže když ono mě jejich hudba tak nějak podvědomě baví, užívám si ji. Je v tom samozřejmě spousta osobních vzpomínek, ale komu to vadí? Viděl bych to spíše tak, že už jsem zkrátka starý pes, který poslouchá jenom hudbu, která se mi líbí. Proč bych měl psát o něčem, co pro mě není dobré? Těším se, až bude víkend. To si dělám doma retro večery. Je vám doufám jasné, že tahle nahrávka nebude v mé sbírce chybět. Black thrash speed metalový útok z toho nejhlubšího podsvětí! Ohně byly znovu zapáleny! 

Asphyx says:

I don't know how you're wired, but sometimes the current digital world really annoys me (although I enjoy all its benefits, of course). I grew up in completely different times. Every new album I had to earn, buy, support the band. Not everyone released records, bands had to do their own thing, have talent, a good label, they had to pass the test of both publishers and fans. We swapped cassettes, spent the night in front of stores and waited for luck and to be able to buy new releases. I don't want to sound like an old man shouting at the clouds, but sometimes I miss all this.

Don't despair, there are still bands like DEATHHAMMER that are able to take you on similar trips into history. If you like thrash metal, speed metal, black metal and maybe even old heavy metal, then definitely give this band a chance. Their discography is full of memories of a time when metal was still played truly, from the heart.


I know, today's music is completely different, bands tend to have completely different production, musicians often resemble perfectly tuned machines. DEATHHAMMER are simply different, they rely more on the nostalgia of people like me or on a new generation of fans who also want to experience what was once a matter of course for us in the late eighties and early nineties of the last century. The gentlemen quote from old metal textbooks very skillfully, intelligently and interestingly. What's great for me personally is that I trust them with their music. Nowadays, quite a lot of bands are trying to make a comeback like this, but most of them leave me completely cold. The Norwegians simply know how to take it well. They are genuine, real, authentic. They don't mess with anything much, and so you can trace a lot of pressure and energy in the songs. Once, in a very old B-rated horror movie, I saw a psychopath who tied a beautiful blonde to a pole. He cut her with sharp razor blades. She screamed and it took an infinite amount of time for her to die. I remember that very often when listening to "Crimson Dawn". The new album burns from the inside, it's incredibly heavy. Look, let's face it, all of this has been here a thousand times before and it's very easy to dismiss this band. But if I somehow subconsciously enjoy their music, I enjoy it. Of course, there are a lot of personal memories in it, but who cares? I would rather see it as me being an old dog who only listens to music that I like. Why should I write about something that's not good for me? I'm looking forward to the weekend. That's what I do at home for retro evenings. I hope you understand that this record will not be missing from my collection. Black thrash speed metal attack from the deepest underworld! The fires have been lit again!


about DEATHHAMMER on DEADLY STORM ZINE:


tracklist:
Abyssic Thunder
Satan's Sword
Stygian Lust
Nocturnal Windz of Fire
Crimson Dawn
Legacy of Pain
Die Eternal
Into the Blackness of Hell

band:
Sergeant Salsten - Bass, Guitars, Vocals
Sadomancer - Drums, Guitars, Vocals (backing)



pátek 5. září 2025

Recenze/review - VIOLATOR - Unholy Retribution (2025)


VIOLATOR - Unholy Retribution
CD 2025, Kill Again Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale mě baví kapely, které mi dokáží rozproudit krev v žilách. Určitě to znáte, člověk si sedne k reproduktorům, unavený po těžkém dni. A buď mu létají myšlenky někde v prostoru a nebo si začne podupávat nohou, mlátit pěstí do stolu a neustále dokola si číst, o čem jsou texty. VIOLATOR patří mezi vyvolené. Je to právě jejich schopnost mě přikovat ke zdi, rozdrtit, nabít energií, co mám na nich asi nejraději. Jak asi všichni víte, jedná se o maniaky z Brazílie, kteří si již svými předešlými nahrávkami získaly srdce nejednoho pravověrného fanouška thrash metalu.

Novinka, stejně jako všechna starší alba, by se ale mohla líbit třeba i punkerům. Má v sobě totiž něco nespoutaného, živočišného, divokého. Působí na mě jako ostré žiletky, kterými do mě kapela řeže, dokud nejsem celý od krve. Ano, "Unholy Retribution" se opět povedlo. 

U thrash metalu je více než kde jinde nutné, aby v sobě měla hudba přitažlivost, aby pálila a žhnula, aby byla jako čerstvě vyvřelá láva. VIOLATOR tohle všechno umí. Mají v určitých ohledech šokující texty, se kterými ne vždy plně souhlasím, ale přátelé, přesně o tomhle tenhle styl vždycky býval. Zatímco mnoho starších smeček se statusem legend má již značně vylámané zuby a nudí mě, Brazilci v sobě mají pověstnou jiskru, drive, sílu, tlak a energii. Jasně, pánové citují z jasně daných osnov thrash metalových učebnic (SLAYER, VIO-LENCE, DARK ANGEL, KREATOR, SODOM), nevymýšlejí nic znovu, ani neobjevují, ale oni to vlastně ani nepotřebují. Jsou jako tsunami, jako přírodní živel, který nelze spoutat. Můžete jen podlehnout a nebo utéct. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi thrash metal v jeho klasické, neotesané a surové podobě, jste zde správně. Pokud hledáte navíc progresi, technické finesy nebo hluboká zamyšlení, není novinka pro vás. Osobně se mi nejvíc osvědčilo aplikovat "Unholy Retribution" v momentech, když mě všechno kolem už hodně štvalo. Falešné úsměvy politiků, debilní kecy v diskuzích, hloupost, tupý dav, hromady mrtvol ve světových válkách. Řval jsem do tmy, raději se zavíral do své ulity, s pivem v ruce a touhle nahrávkou. Jako starý metalový pes jsem s novinkou velmi spokojený. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi nic nechybí. Dostal jsem přesně to, co jsem čekal, chtěl a přál si. Nahrubo nasekaný, surový thrash metal, po kterém vám zůstane v hlavě špinavá krvavá stopa! 


Asphyx says:

I don't know how you set it up, but I enjoy bands that can get my blood pumping. You probably know it, a person sits down at the speakers, tired after a hard day. And either their thoughts are flying somewhere in space or they start stamping their feet, banging their fists on the table and constantly reading what the lyrics are about. VIOLATOR is among the chosen ones. It is precisely their ability to pin me to the wall, crush me, charge me with energy that I probably like the most about them. As you probably all know, these are maniacs from Brazil, who have already won the hearts of many a true thrash metal fan with their previous recordings.

The new album, like all the older albums, could also appeal to punkers. It has something unbridled, animalistic, wild in it. It seems to me like sharp razor blades, with which the band cuts into me until I am completely covered in blood. Yes, "Unholy Retribution" was a success again.


In thrash metal, more than anywhere else, it is necessary for the music to have appeal, to burn and glow, to be like freshly erupted lava. VIOLATOR can do all of this. They have shocking lyrics in certain respects, which I don't always fully agree with, but friends, that's exactly what this style has always been about. While many older bands with legendary status have already broken their teeth and bore me, the Brazilians have the famous spark, drive, strength, pressure and energy. Sure, the gentlemen quote from the clearly given syllabus of thrash metal textbooks (SLAYER, VIO-LENCE, DARK ANGEL, KREATOR, SODOM), they don't reinvent or discover anything, but they don't really need it. They are like a tsunami, like a natural element that cannot be restrained. You can only succumb or run away. In short, if you like thrash metal in its classic, uncouth and raw form, you've come to the right place. If you are looking for progression, technical finesse or deep thoughts, this is not news for you. Personally, I found it most useful to apply "Unholy Retribution" in moments when everything around me was really annoying. Fake smiles of politicians, stupid crap in discussions, stupidity, stupid crowd, piles of corpses in world wars. I shouted into the darkness, preferring to close myself in my shell, with a beer in my hand and this record. As an old metal dog, I am very satisfied with the new release. When I take it around and around, I don't miss anything. I got exactly what I expected, wanted and wished for. Roughly chopped, raw thrash metal, which will leave a dirty bloody mark in your head!


Tracklist:
1. Hang The Merchants Of Illusion
2. Cult Of Death
3. Persecution Personality
4. Destroy The Altar
5. The Evil Order
6. Chapel Of The Sick
7. Rot In Hell
8. Vengeance Storm

Line-up:
Poney Ret Crucifier - Bass,Vocals
Capaça Bloody Nightmare - Guitars
Cambito Chains Killer - Guitars
Batera Bone Crusher - Drums

VIOLATOR

Kill Again Records

čtvrtek 4. září 2025

Recenze/review - KORP - And Darker It Shall Become (2025)


KORP - And Darker It Shall Become
CD 2025, Grind to Death Records

for english please scroll down

Chodívali jsme s jednou partou ze sídliště na jedno temné místo za hřbitovní zdí. Psaly se devadesátá léta minulého století a pivo nám chutnalo stejně jako krásný holky a syrový metal. Kazety v přehrávači, džínové vesty, vlasy do půlky zad. Bývala to doba mládí, objevování a hudby, která zůstala navěky zakódována v našich duších. Uběhla spousta vody v řece Styx a někteří z nás už leží na hřbitově několik metrů pod zemí.

Zůstala nám jenom naděje, že potkáme při svých toulkách podzemím další kapelu, která umí říznout do živého. Pokud máte podobnou historii jako já, tak určitě švédské tmáře KORP znáte. Pánové působí na scéně od roku 1996 a stále drží vlajku s lebkou a zkříženými kostmi hrdě vztyčenou. Kapela je zpět, silnější než kdy dřív. Staroškolský zvuk, poctivé riffy, jedovatý vokál. Až se setmí, vydám se znovu ke hřbitovní zdi. Tentokrát již půjdu jenom sám. Víc nás nezbylo. 


Pro mě bývají podobné nahrávky osobní výpovědí. Ostře nasekaný thrash metal, temný smrtící kov i chladný black metal, tohle všechno zde najdete, navzájem smíchané v děsivém poměru. Skladby jsou velmi dobře napsány, navíc se celou nahrávkou vine jako nějaký hodně jedovatý had, určitý druh tajemna. Znovu usedám na dřevěnou lavici, hned vedle náhrobku se jmény prokletých. Sem tahle hudba patří a odjakživa patřila. Také cítíte takovou tu pradávnou sílu, tlak a energii? Já ano, ale nutno rovnou dodat, že rozhodně nemám nadhled, protože znáte to, už dávno neposlouchám muziku ušima, ale spíše srdcem. Jsme zkrátka s KORP stejné krve. Vnímáme pach hniloby velmi podobným způsobem. Jasně že je v tom velký kus nostalgie. Při poslechu "And Darker It Shall Become" se mi vrací spousta vzpomínek. Jakoby se při každém společném setkání zatáhlo celé nebe, mraky padaly na zem a déšť byl studený jako ruka dávno zpuchřelé mrtvoly. V tomhle případě je více než kdy jindy jasné, že je lepší poslouchat, než psát slova, která stejně nedokáží nikdy přesně vyjádřit celkovou atmosféru alba. Ta je děsivě podmanivá, tajemná, připomíná starodávné čarodějnické procesy. Vstal jsem dnes ráno velmi brzy, probudily mě staré noční můry. Najednou jsme stáli u hřbitovní zdi všichni. Zase jsme byli mladí, plní síly a z přehrávače nám hrála  tahle deska. Kýváme se spokojeně do rytmu a řveme do tmy! Old school swedish black thrash death metalové album, které probudí i nemrtvé! Temné a chladné ozvěny ze záhrobí! 

Asphyx says:

A group of us used to go from the housing estate to a dark place behind the cemetery wall. It was the 1990s and we liked beer as much as beautiful girls and raw metal. Cassettes in the player, denim vests, hair halfway down our backs. It used to be a time of youth, discovery and music that remained encoded in our souls forever. A lot of water has flowed in the Styx River and some of us are already lying in the cemetery several meters underground.

All we had left was the hope that during our underground wanderings we would meet another band that could cut to the quick. If you have a similar history as me, then you are certainly familiar with the Swedish darkies KORP. The gentlemen have been active on the scene since 1996 and still proudly hold the flag with a skull and crossbones high. The band is back, stronger than ever. Old school sound, honest riffs, venomous vocals. When it gets dark, I'll head back to the cemetery wall. This time I'll go alone. There's no more of us left.


For me, such records are personal statements. Sharply chopped thrash metal, dark death metal and cold black metal, you can find all of this here, mixed together in a terrifying ratio. The songs are very well written, and what's more, a certain kind of mystery winds through the entire record like a very poisonous snake. I sit down on a wooden bench again, right next to the tombstone with the names of the damned. This is where this music belongs and has always belonged. Do you also feel that ancient power, pressure and energy? I do, but it must be added right away that I definitely don't have a clear view, because you know, I don't listen to music with my ears anymore, but rather with my heart. We are simply of the same blood with KORP. We perceive the smell of rot in a very similar way. Of course, there is a lot of nostalgia in it. When listening to "And Darker It Shall Become", a lot of memories come back to me. As if at every meeting together the whole sky would be overcast, clouds would fall to the ground and the rain would be cold like the hand of a long-decayed corpse. In this case, it is more clear than ever that it is better to listen than to write words, which can never accurately express the overall atmosphere of the album anyway. It is terrifyingly captivating, mysterious, reminiscent of ancient witch trials. I got up very early this morning, old nightmares woke me up. Suddenly we were all standing by the cemetery wall. We were young again, full of strength and this record was playing on the player. We sway contentedly to the rhythm and roar into the darkness! Old school Swedish black thrash death metal album that will wake up even the undead! Dark and cold echoes from the afterlife!



tracklist:
1. Blood Upon The Throne
2. Furious Tempest Rise
3. I Swear Allegiance
4. Bloodstorms
5. The Ritual
6. Heaven Ablaze
7. The Night’s Embrace
8. Black Winter Masses
9. Feast Upon The Spineless
10. Graced By Flames

Line-up:
Kenny Olsson - Guitars
Henke Westin - Guitars
Tomas Rosenborg - Bass
Peter Andersson - Drums
Erik Hillströms - Vocals



úterý 2. září 2025

Recenze/review - DESASTER - Kill All Idols (2025)


DESASTER - Kill All Idols
CD 2025, Metal Blade Records

for english please scroll down

Už zase zvedáš oči k obloze. Marně hledáš pomoc. Nikdy nepřijde. Nebe stále mlčí, ale Satan je přítomný. Můžeš ho potkat v chladných kostelech, jen tak na ulici nebo u svého kamaráda, o kterém sis myslel, že ho znáš. Přetvářka a klam, temnota v duši, spousta zážitků, které bys chtěl raději zapomenout. Snažíš se stále bojovat, objevovat, pořád máš v sobě touhu ničit hudbou. Už dávno nemusíš nikomu nic dokazovat. Jsi silný, jako stará šelma, která má ještě všechny zuby. DESASTER jsou na tom velmi podobně. Tahle smečka prašivých psů svůj styl vybrousila k dokonalosti.

Chladný black metal, ostrý thrash, tohle všechno zamíchané v jedovatém koktejlu. S perfektním vokálem, riffy i bicími. Se zvukem, který zabíjí. Zapalte ohně a strhněte všechny modly. Začněte konečně věřit sami sobě. Dejte do držky hlupákům, kteří šíří lži. Tohle je hudba mého mládí, tohle jsou kazety, džínové vesty, pivo a krásný holky. Je to výlet po časové ose zpět, ale také muzika, která je stále neskutečně silná a divoká. Jako život samotný. Dejte mi někdo pivo!


Jen si tak sedím, spokojeně se kývám do rytmu a marně hledám něco, co bych novému albu vytkl. Nic jsem opět nenašel. Němečtí maniaci jsou ve skvělé formě (stále). Určitě znáte ty chvíle, kdy na vás padá celý svět, když jsou mraky nízko, když máte splín, protože všeho toho zla a špíny a hloupých zpráv, válek, násilí, krve a tupých celebrit, je zkrátka moc. Potřebujete, stejně jako když vám bylo sedmnáct a štvaly vás umělé hvězdy na MTV, restart, nakopnout, zapálit znovu oheň. DESASTER tohle všechno umí, pořád dokáží nahrát skladby, které v sobě mají potřebnou sílu, energii a tlak. Stále smrdí sírou. Už dávno nevěříš v Boha, ani v jeho poskoky. Viděl si příliš mnoho zla. Přesto, možná proto, že si starý bastard, neztrácíš naději. Jo, kamaráde, tahle hudba ti vyrve všechny vnitřnosti z těla a poláme kosti  v těle, o kterých si ani nevěděl, že je máš. Budeš hrozit pěstí  ve svém pokoji u starého přehrávače, pít u toho pivo a tvé děti budou kroutit hlavou, co jsi za blázna. Jenže ty víš, ty stále věříš v sílu hudby, v poctivý mosh-pit, v koncerty, které v tobě zanechaly krvavou stopu. "Kill All Idols" je albem, které je reálné, opravdové, divoké, uvěřitelné a autentické. Když potkáš podobně prokletého kamaráda a on se tě zeptá, jestli si slyšel nové DESASTER, tak ty jen kývneš spokojeně hlavou na souhlas. Nemusíš nic dodávat, oba víte své. Je mi úplně jedno, že se svět točí úplně jinak a je po okraj narvaný umělými kapelami. Určitě umějí lépe hrát, mají lepší promo materiály, hezčí fotky, ale kurva, tohle je metal, jak si jej pamatuji já. Novinka se mi zadřela pod kůži, věřím kapele každý tón, každou notu, každý úder bicích i výkřik do tmy. Pro mě to pořád hodně znamená. Amen! Strhněte všechny modly! Ohně znovu hoří do tmy! Pekelný black thrash metal, který smrdí sírou! 

Asphyx says:

You raise your eyes to the sky again. You search in vain for help. It will never come. Heaven is still silent, but Satan is present. You can meet him in cold churches, just on the street or at the house of your friend you thought you knew. Pretense and deception, darkness in your soul, many experiences that you would rather forget. You are still trying to fight, to discover, you still have the desire to destroy with music. You have long since stopped having to prove anything to anyone. You are strong, like an old beast that still has all its teeth. DESASTER is very similar. This pack of mangy dogs has honed its style to perfection.

Cold black metal, sharp thrash, all this mixed in a poisonous cocktail. With perfect vocals, riffs and drums. With a sound that kills. Light fires and tear down all idols. Start finally believing in yourself. Put a stop to the fools who spread lies. This is the music of my youth, these are cassettes, denim vests, beer and beautiful girls. It's a trip back in time, but also music that is still incredibly strong and wild. Like life itself. Someone give me a beer!


I'm just sitting here, nodding along to the beat and searching in vain for something to criticize about the new album. I haven't found anything yet. The German maniacs are in great shape (still). You know those moments when the whole world falls on you, when the clouds are low, when you're exhausted because all the evil and filth and stupid news, wars, violence, blood and stupid celebrities are just too much. You need, just like when you were seventeen and the artificial stars on MTV annoyed you, a reboot, a kick, a rekindle the fire. DESASTER can do all this, they still manage to record songs that have the necessary strength, energy and pressure. They still stink of sulfur. You haven't believed in God or his minions for a long time. You've seen too much evil. Still, maybe because you're an old bastard, you don't lose hope. Yeah, buddy, this music will rip all the guts out of your body and break bones in your body that you didn't even know you had. You'll be banging your fists in your room at your old record player, drinking beer in front of it, and your kids will be shaking their heads at how crazy you are. But you know, you still believe in the power of music, in an honest mosh-pit, in concerts that left a bloody mark on you. "Kill All Idols" is an album that is real, genuine, wild, believable and authentic. When you meet a similarly cursed friend and he asks you if you've heard the new DESASTER, you just nod your head in agreement. You don't have to say anything, you both know your stuff. I don't care that the world spins completely differently and is filled to the brim with fake bands. They can definitely play better, have better promo materials, nicer photos, but damn, this is metal as I remember it. The news got under my skin, I believe the band every tone, every note, every drum beat and scream into the darkness. It still means a lot to me. Amen! Tear down all the idols! The fires burn into the darkness again! Hellish black thrash metal that stinks of sulfur!



about DESASTER on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DESASTER - Churches Without Saints (2021)



tracklist:
1. Great Repulsive Force
2. Emanation of the Profane 
3. Towards Oblivion 
4. Kill the Idol 
5. Ash Cloud Ritual 
6. Fathomless Victory 
7. Throne of Ecstasy 
8. They Are the Law 
9. Stellar Remnant 
10. Idols' End (Outro) 

pondělí 25. srpna 2025

Recenze/review - MOUTH OF MADNESS - Event Horizon (2025)


MOUTH OF MADNESS - Event Horizon
CD 2025, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

Víko mi připadá doslova zarostlé. Prší a do kostí se mi vkrádá chlad. Už dávno se setmělo a zvenčí musím vypadat jako sprostý vykradač hrobů. Jenže tomu tak není. Dostal jsem tip na další prokletou, dobře uleželou mrtvolu. Již první příznaky ukazovaly na to, že se bude jednat o zahnívající metal z konce osmdesátých a počátku devadesátých let. Tedy doby, kdy jsem i já vyrůstal a nasával muziku jako houba. Konečně víko povolí. V něm leží práchnivějící tělo. Kousky látky, zbytky vlasů a ruce sepnuté v tiché modlitbě. Je tu ale ještě něco. Kazeta (vychází i na vinylu a CD) německých tmářů MOUTH OF MADNESS.

Domů jdu za zvuků divoké bouře. Ani se neosuším a zapínám ihned play. Z reproduktorů vylézají nemrtví a na stěnách tančí děsivé stíny. Ano, tohle je pradávný death metal, black i thrash, zahraný s noblesou a nadšením starých mistrů. Mrtvolnosti je podřízeno vše. Grafika, zvuk, produkce, ale hlavně postupy, které jsou jak vystřižené z pradávných demonahrávek. Troufám si tvrdit, že jsem zde správně. Přidávám hlasitost a znovu se ocitám v říši nekonečné bolesti a utrpení. 


Pokud tenhle jedovatý koktejl vypijete, ocitnete se pravděpodobně ve stejném podivném stavu jako já. Mezi sněním a bděním, mezi smrtí a tím, co se bude dít jednou po ní. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, kolik v sobě mají energie, tlaku a špíny. Užívám si jednotlivé motivy a cítím, že i když jsou na povrchu chladné jako ruka mrtvoly, tak uvnitř hoří a drásají. Jasně, na první pohled se nejedná o nic nového, ani převratného, staré pravidlo metalu stále platí - všechno tu už bylo, ale o to tu nejde. Osobně vnímám hlavně energii, tlak, takovou tu pradávnou touhu ničit, rozsekat vás, exhumovat hroby. Tak k nahrávce "Event Horizon" přistupuji a ihned jsem si ji zařadil po bok dalších alb, která poslouchám převážně o víkendech, když mám chuť na něco "starého" a plesnivého. Troufám si tvrdit, že tahle hudba patří opravdu hlavně na kazetu a na vinyl. Je stará ze své podstaty, dobře zahraná. Odkazuje se zde jak na MORBID ANGEL, tak na starý black metal, ale třeba i na švédskou školu, zazní i ambientní pasáže, či epické vsuvky. Kapela bývá přirovnávána k tomu, co hrají třeba takoví VENENUM, TRIBULATION, SKELETONWITCH, BÖLZER, CHAPEL OF DISEASE. Ano, tento názor mohu s jasným svědomím potvrdit. Nenechte se ale mýlit, dejte nahrávce čas a potom zjistíte, že oba pánové mají svůj vlastní rukopis a jsou svým způsobem originální. Víko mi připadá doslova zarostlé. Prší a do kostí se mi vkrádá chlad. Už dávno se setmělo a zvenčí musím vypadat jako sprostý vykradač hrobů. Jenže tomu tak není. Dostal jsem tip na další prokletou, dobře uleželou mrtvolu. Exhumace starého prašivého, pavučinami opředeného black, death, thrash metalového hrobu! Album v sobě obsahuje patinu starých pohřebišť! 

Asphyx says:

The lid seems literally overgrown. It's raining, and the cold is creeping into my bones. It's been dark for a long time, and from the outside I must look like a common grave robber. But that's not the case. I got a tip about another cursed, well-aged corpse. The first signs indicated that it would be rotting metal from the late eighties and early nineties. That was the time when I was growing up and soaking up music like a sponge. Finally, the lid gives way. Inside lies a decaying body. Pieces of fabric, remnants of hair, and hands clasped in silent prayer. But there is something else. A cassette (also available on vinyl and CD) by the German obscurantists MOUTH OF MADNESS.

I walk home to the sounds of a wild storm. I don't even dry myself off and immediately press play. The undead crawl out of the speakers and terrifying shadows dance on the walls. Yes, this is ancient death metal, black and thrash, played with the nobility and enthusiasm of the old masters. Everything is subordinate to death. The graphics, sound, production, but above all the techniques, which are like something out of ancient demo recordings. I dare say I'm in the right place. I turn up the volume and find myself once again in a realm of endless pain and suffering.


If you drink this poisonous cocktail, you will probably find yourself in the same strange state as me. Between dreaming and waking, between death and what will happen after it. I like the way the songs are written, how much energy, pressure, and dirt they contain. I enjoy the individual motifs and feel that even though they are cold as a corpse's hand on the surface, they burn and tear inside. Sure, at first glance, it's nothing new or groundbreaking, the old rule of metal still applies—everything has been done before, but that's not the point. Personally, I mainly perceive the energy, the pressure, that ancient desire to destroy, to chop you up, to exhume graves. That's how I approach the recording "Event Horizon", and I immediately placed it alongside other albums that I listen to mainly on weekends when I feel like something "old" and moldy. I dare say that this music really belongs on cassette and vinyl. It is old in essence, well played. It references both MORBID ANGEL and old black metal, but also the Swedish school, with ambient passages and epic interludes. The band is often compared to the likes of VENENUM, TRIBULATION, SKELETONWITCH, BÖLZER, and CHAPEL OF DISEASE. Yes, I can confirm this opinion with a clear conscience. But don't be mistaken, give the recording time and you will find that both gentlemen have their own style and are original in their own way. The lid seems literally overgrown to me. It's raining and the cold is creeping into my bones. It's been dark for a long time, and from the outside I must look like a vulgar grave robber. But that's not the case. I got a tip about another cursed, well-aged corpse. The exhumation of an old, mangy, cobweb-covered black, death, thrash metal grave! The album contains the patina of old burial grounds!


tracklist:
1. Transhimalaja Part I
2. Sex And Thanatos
3. Year Of The Dog
4. At The Heart Of The Unknown
5. Worms
6. Transhimalaja Part Ii
7. Foreborn
8. Masaan
9. Transhimalaja Part Iii

MEMBERS:
Florian Exner – vocals, guitar, bass
Marko Bieniek – drums



sobota 9. srpna 2025

Interview - HAXPROCESS - A devastating, progressive death thrash metal album that will burn you from the inside out!


Interview with progressive thrash death metal band from United States - HAXPROCESS.

Answered Lothar Mallea (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Greetings to the Florida underground. Before we take a look at your album, I have to thank you. I heard your new album, Beyond What Eyes Can See, for the first time on Friday when I was coming home from work totally pissed off. You know how it is, everything was getting on my nerves. The people around me seemed dull and stupid. I felt like setting up my speakers in front of them and blasting your music. You've made a killer album! How and where did you want to move forward from your previous album, "The Caverns of Duat"? The new album seems rawer, wilder to me.

Our debut was essentially a „proof of concept“ album. Haxprocess used to sound very different, which I will get into a little later, but after having the desire to change the sound of the band, I wrote a group of songs to demonstrate the new direction, and thus „The Caverns of Duat“ was born. Naturally, the next step was to create a follow-up album, and I wanted „Beyond What Eyes Can See“ to not only be heavier and more aggressive, but also performed and produced better, and I think we accomplished all of these goals with the album.


Before I forget, could you please introduce your band? Die-hard fans of progressive death metal and thrash probably know you, but for everyone else, please walk us through the history of HAXPROCESS. How did you get together in 2020 and why this particular style of music? Please reminisce for us.

Haxprocess began once myself (Lothar) and drummer Adam began jamming in my garage. In those days, the band was very different from what it is today. We sounded like an Opeth tribute band, with heavy influence from 80’s metal, such as Mercyful Fate and Megadeth. We went through some lineup changes which are typical of bands early on, before we soldified our current lineup of Adam on drums, Davis on Bass, Shane on lead guitar, and myself on guitar and vocals. This was also the period of time in which I slowly but surely began changing the sound of the band, by committing to extreme metal, making the songs more ambitous, things like that.

Let's move on to the new release. Probably everyone who discovers new music, myself included, pays a lot of attention to the cover. They say that the cover sells. Who is the author of this year's successful motif? How did you get together? And how does the cover theme relate to the music?

The artwork for „Beyond What Eyes Can See“ was done by Juanjo Castellano. We originally contracted someone else for the artwork, but his results were unuasable, so fortunately, Juanjo was able to step in last minute and provide us with that excellent piece, and I think it complements the songs well, particularly the first track.


As I mentioned, the songs literally crush my bones. The sound contributes a lot to that. It's dirty, raw, reminiscent of a bulldozer working in a cemetery. Tell us where you recorded, who is responsible for the mastering and mixing?

We record all Haxprocess songs in my home studio. I handle all of the „engineering;“ microphone placement and stuff like that. We then send the tracks over to Pete DeBoer for mixing and mastering. So far, Pete has mixed and mastered all of our albums, including our third full length, which is already completed, and Pete really is like the 5th member of the band.

What are the lyrics on "Beyond What Eyes Can See" about? Is it classic death thrash metal - graves, bones, skulls, cemeteries? Or are you trying to convey a message? Who is the author?

The songs are all about death and dying, which is the kind of thing I think death metal is supposed to be about. However, they explore suffering through multiple different routes of administration. „Where Even Stars Die“ deals with being torn apart in space, a level of suffering none of us are likely to every experience, while „The Confines of the Flesh“ explores the pain caused by christianity’s influence on the world. „Thy Inner Demon Seed“ is sort of the inverse of the previous track in terms of it’s lyrical content: it explores how a demon takes control of an individual and destroys their flesh in order to „free the spirit.“ The final track has a strong black metal influence, so I wrote lyrics more appropriate to that style, with themes of misery and introspection.


My favorite question, and I think the readers' too. How does HAXPROCESS create new songs? Please give us a glimpse into your kitchen. Who is the author of the basic motifs? Does everything originate in the rehearsal room? I'm interested in the process of composing new songs.

I write all of the music by myself. I spend a lot of time listening to music, and when a section or a melody catches my attention, this is often the initial spark for inspirtation to start writing a new song. Coming up with the first riff or sequence is always the hardest part. Once that has been accomplished, the rest of the song usually writes itself. Then I will record guitar tracks, send it out to the other members, and we begin rehearsing every weekend until we become confident with performing the song.

One thing is bothering me a little. You're from Florida, and I follow your scene quite closely. Most underground death metal bands from your area play very dark, cold music, but at the same time, their music has a certain wildness, animalistic quality to it. For me, that's the hallmark of your bands (at least that's how I see it). But you are "different," you have your own identity! Raw, uncompromising, yet technical, unrestrained. Do you feel music differently? Did you have different role models?

I certainly think Haxprocess is „different.“ I love a lot of Florida death metal, especially Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus, and this very underrated band called Burning Inside, and while Haxprocess is clearly a death metal band, I always want our music to be very exploratory and ambitous, and I think we do this succesfully.


Everyone started out somehow, learned, discovered. HAXPROCESS is a band of very talented musicians. But what were your beginnings like? What was the first impulse that made you pick up an instrument, what bands did you listen to as a young man?

I started playing music on the saxophone when I was in the 6th grade. Shortly after this, I began taking lessons under a well-respected jazz musician by the name of Cornelius Johnson, and his teachings were crucial for my understanding of music. Around this time, I went to a friend’s house, and he happened to have an accoustic guitar. I was very much into stuff like Led Zeppelin and Jimi Hendrix, so without knowing how to actually play the guitar, I tried to play Stairway to Heaven and Voodoo Child. Since then, I have played guitar almost every single day. Led Zeppelin I was a cricial album for me as a beginner guitarist, as well as Lightning to the Nations by Diamond Head and Rust in Peace by Megadeth, once I got a little more skilled on the instrument.

You released the album on the excellent Transcending Obscurity Records. Great choice! The new release came out on cassette, CD, and digitally. The album will even be released on vinyl. What is your relationship to music media? Are you a collector? Do you support bands?

I like CD’s a lot. Never been much of a fan of other physical formats, but I try my best to collect CD’s of bands and albums that I like. Although digital gets a lot of negativity, espeically as time goes on, it’s unquestionable that the internet is the best tool for discovering new music. So while I always encourage people to support the bands they like by buying their albums and merchandise, I do have to give a lot of credit to the internet for allowing me to have the music taste that I currently have.

I'm always interested in the underground scene in the country where a band comes from. How is Florida doing in terms of death thrash metal? Do people go to concerts a lot? Do they buy media and merchandise? How does a concert that you consider very successful go?

Honestly the metal scene in Florida is barely alive anymore. In the five or six years I’ve been acitve in the metal scene here, I’ve watched almost every band here either breakup, dissolve, or simply stay dormant for long periods of time, making apperances occasioanlly before vanishing again. It;s pretty depressing honestly, but I’m determined to make Haxprocess continue for as long as I am physically able to.


What about concerts in general? How important are they to you? Do you prefer large festivals or small clubs? What about a tour? Obscene Extreme or Brutal Assault would be ideal festivals for you!

I‘ve come to realize I’m not very fond of tours and constant gigging. I’m much more interested in playing festivals, and I would love to get to a point where Haxprocess can appear on Obscene Extreme or Brutal Assualt, with the occasional local show and club date here and there

Finally, allow me to ask a slightly philosophical question. What does music mean to you? How would you define death thrash metal? Is it relaxation, recreation, or a lifestyle for you?

Music is by far my greatest passion in life, and quite frankly it’s one of the few things I care about. I see a lot of people that claim to be „interested in“ or „dedicated to“ a wide variety of different things, arts, crafts, medias, etc. I am always very skeptical of this, because I think it means they aren’t truly and perosnally invested in any of them. Myself, I adore music, I have a good appreciation for certian genres of film as well, and that’s about it. I have zero interest in sports, or video games, or dancing, etc. Music fulfills me, and I don’t really need much else in life to satisfy me.

Please tell us what HAXPROCESS has planned for the coming months. Give us a little preview. If you have anything you'd like to say to your fans, labels, or promoters, now is your chance...

I imagine by the time this interview is published we will have performed „Beyond What Eyes Can See“ in it’s entirety live, and hopefully the footage of this show will be available on YouTube for your readers to check out. As mentioned earlier, our Third album is completely ready to go, we just need to get artwork made for it and then we can begin the process of scheduling a release date. So stay tuned for developments with that as they unfold, and thank you to everyone reading this and to everyone who has listened to or supported us in some way!

Thank you very much for the interview. When I get annoyed at work again or when I watch the news and need to clear my head, I know what I'll be listening to—of course, "Beyond What Eyes Can See"! It's a great album, thank you very much for that! All the best!

Thank You!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HAXPROCESS - Zničující, progresivní death thrash metalové album, které vás spálí zevnitř!


Rozhovor s progresivní thrash death metalovou skupinou z USA - HAXPROCESS.

Odpovídal Lothar Mallea (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Ave HAXPROCESS! Zdravím do floridského podzemí. Ještě, než se podíváme na vaše album, tak vám musím poděkovat. Novinku „Beyond What Eyes Can See“ jsem slyšel poprvé jednou v pátek, když jsem šel totálně naštvanej z práce. Znáš to, všechno na mě padalo. Lidi kolem mi připadali tupí a hloupí. Měl jsem sto chutí postavit repráky proti nim a dát pořádně vaši hudbu nahlas. Povedla se vám deska, která láme kosti! Jak a kam jste se chtěli posunout oproti předchozímu albu „The Caverns of Duat“? Mě připadá novinka surovější, divočejší.

Náš debut byl v podstatě „proof of concept“ album. Haxprocess dříve zněli úplně jinak, k čemuž se dostanu o něco později, ale poté, co jsem dostal chuť změnit zvuk kapely, jsem napsal skupinu písní, které měly demonstrovat nový směr, a tak se zrodila „The Caverns of Duat“. Dalším krokem bylo samozřejmě vytvoření následného alba a já jsem chtěl, aby „Beyond What Eyes Can See“ bylo nejen těžší a agresivnější, ale také lépe zahrané a vyprodukované, a myslím, že všech těchto cílů jsme albem dosáhli.


Abych nezapomněl, mohl bys nám prosím vaši kapelu představit? Poctiví fanoušci progresivního death metalu a thrashe vás asi znají, ale pro ostatní. Proveď nás prosím historií HAXPROCESS? Jak jste se dali v roce 2020 dohromady a proč právě tenhle styl hudby? Zavzpomínej pro nás prosím.

Haxprocess vznikl, když jsme já (Lothar) a bubeník Adam začali jamovat v mé garáži. Tehdy byla kapela úplně jiná než dnes. Zněli jsme jako tributní kapela Opeth se silným vlivem metalu 80. let, jako jsou Mercyful Fate a Megadeth. Prošli jsme si několika změnami v sestavě, které jsou pro kapely na začátku typické, než jsme dali dohromady naši současnou sestavu: Adam na bicí, Davis na basu, Shane na sólovou kytaru a já na kytaru a zpěv. To bylo také období, kdy jsem pomalu, ale jistě začal měnit zvuk kapely tím, že jsem se začal věnovat extrémnímu metalu, písně byly ambicióznější a podobně.

Pojďme k novince. Asi každý, kdo objeví nějakou novou muziku, i já dám hodně na cover, Říká se, že obal prodává. Kdo je autorem letošního povedeného motivu? Jak jste se dali dohromady? A jak souvisí námět obalu s hudbou?

Obrázek pro „Beyond What Eyes Can See“ vytvořil Juanjo Castellano. Původně jsme na grafiku objednali někoho jiného, ale jeho výsledky byly nevalné, takže Juanjo naštěstí na poslední chvíli zasáhl a poskytl nám tuto vynikající práci a myslím, že dobře doplňuje písně, zejména první skladbu.


Jak už jsem zmiňoval, songy mi doslova drtí kosti. Hodně k tomu přispívá zvuk. Je špinavý, surový, připomíná buldozer, který úřaduje na hřbitově. Prozraď nám, kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

Všechny skladby Haxprocess nahráváme v mém domácím studiu. Já se starám o veškerou techniku, umístění mikrofonů a podobně. Pak je posíláme Petu DeBoerovi, aby je smíchal a zmasteroval. Pete zatím smíchal a zmasteroval všechna naše alba, včetně třetího, které už je hotové, a Pete je opravdu jako pátý člen kapely.

O čem jsou texty na „Beyond What Eyes Can See“? Je to death thrash metalová klasika - hroby, kosti, lebky, hřbitovy? Nebo se jimi snažíte i něco sdělit, předat nějaké poselství? Kdo je autorem?

Všechny písně jsou o smrti a umírání, což je přesně to, o čem by podle mě death metal měl být. Nicméně zkoumají utrpení prostřednictvím více různých cest podání. „Where Even Stars Die“ pojednává o roztrhání ve vesmíru, což je úroveň utrpení, kterou pravděpodobně nikdo z nás nikdy nezažije, zatímco „The Confines of the Flesh“ zkoumá bolest způsobenou vlivem křesťanství na svět. „Thy Inner Demon Seed“ je z hlediska textového obsahu jakousi inverzí předchozí skladby: zkoumá, jak démon ovládne jedince a zničí jeho tělo, aby „osvobodil ducha“. Závěrečná skladba má silný vliv black metalu, takže jsem napsal text, který se více hodí k tomuto stylu, s tématy utrpení a introspekce.


Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří HAXPROCESS nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.

Veškerou hudbu si píšu sám. Hodně času trávím poslechem hudby, a když mě nějaký úsek nebo melodie zaujme, často je to prvotní inspirace k tomu, abych začal psát novou píseň. Vymyslet první riff nebo sekvenci je vždycky to nejtěžší. Jakmile se to podaří, zbytek písně se obvykle napíše sám. Pak nahraji kytarové stopy, rozešlu je ostatním členům a každý víkend začneme zkoušet, dokud si nebudeme jisti provedením písně.

Trošku mi vrtá hlavou jedna věc. Jste z Floridy a já vaši scénu docela podrobně sleduji. Většina undergroundových death metalových skupin od vás hraje hodně temně, studeně a zároveň má jejich hudba v sobě určitou divokost, živočišnost. Pro mě je to poznávací znak vašich kapel (alespoň tak to vnímám). Vy jste ale přeci jen „jiní“, máte svůj ksicht! Suroví, nekompromisní, přesto techničtí, nespoutaní. Cítíte hudbu jinak? Měli jste jiné vzory?

Rozhodně si myslím, že Haxprocess je „jiný“. Mám rád hodně floridského death metalu, zejména Morbid Angel, Atheist, Cynic, Nocturnus a jednu velmi nedoceněnou kapelu jménem Burning Inside, a přestože Haxprocess je jednoznačně death metalová kapela, vždycky jsem chtěl, aby naše hudba byla velmi objevná a ambiciózní, a myslím, že se nám to daří.


Každý nějak začínal, učil se, objevoval. HAXPROCESS jsou kapelou velmi talentovaných muzikantů. Jaké ale byly tvoje začátky? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj, jaké smečky si jako mladý poslouchal?

Na saxofon jsem začal hrát v šesté třídě. Krátce poté jsem začal chodit na hodiny k uznávanému jazzovému hudebníkovi jménem Cornelius Johnson a jeho výuka byla pro mé chápání hudby zásadní. Zhruba v té době jsem šel ke kamarádovi domů a on měl náhodou akustickou kytaru. Hodně mě bavily věci jako Led Zeppelin a Jimi Hendrix, takže aniž bych věděl, jak se na kytaru vlastně hraje, zkoušel jsem hrát Stairway to Heaven a Voodoo Child. Od té doby hraji na kytaru téměř každý den. Led Zeppelin byli i pro mě jako pro začínajícího kytaristu bylo zásadní album, stejně jako Lightning to the Nations od Diamond Head a Rust in Peace od Megadeth, jakmile jsem se v hraní na nástroj trochu zdokonalil.

Album jste vydali u vynikajících Transcending Obscurity Records. Skvělá volba! Novinka vyšla jako kazeta, CD a digitálně. Album vyjde dokonce i na vinylu. Jaký je vlastně tvůj vztah k hudebním nosičům? Jsi sběratel? Podporuješ kapely?

Mám CD hodně rád. Nikdy jsem nebyl příznivcem jiných fyzických formátů, ale snažím se sbírat CD kapel a alb, která mám rád. I když se na digitální média snáší spousta negativních reakcí, zejména s postupem času, je nezpochybnitelné, že internet je nejlepším nástrojem pro objevování nové hudby. Takže i když vždycky lidem doporučuji, aby podporovali kapely, které se jim líbí, nákupem jejich alb a merchandise, musím hodně děkovat internetu za to, že mi umožnil mít takový hudební vkus, jaký v současné době mám.

Vždycky mě zajímá, jaký je underground v zemi, ze které kapela pochází. Jak je na tom Florida a death thrash metal? Chodí lidé hodně na koncerty? Kupují nosiče, merchandise? Jak u vás probíhá třeba koncert, který považujete za hodně povedený?

Upřímně řečeno, metalová scéna na Floridě už skoro nežije. Za těch pět nebo šest let, co se tu pohybuji, jsem viděl, jak se tu téměř každá kapela buď rozpadla, rozpustila, nebo prostě zůstala dlouho nečinná, občas se objevila a pak zase zmizela. Upřímně řečeno, je to docela deprimující, ale jsem odhodlaný zajistit, aby Haxprocess pokračovali tak dlouho, jak budu fyzicky schopen.


Co vy a koncerty celkově? Jak jsou pro vás důležité? Baví vás spíš velké festivaly nebo malé kluby? Co nějaké turné, bude? Třeba Obscene Extreme nebo Brutal Assault by pro vás byly ideální festivaly!

Uvědomil jsem si, že nemám moc rád turné a neustálé koncertování. Mnohem víc mě zajímá hraní na festivalech a rád bych se dostal do bodu, kdy se Haxprocess objeví na Obscene Extreme nebo Brutal Assualt, s občasným místním vystoupením a klubovou akcí tu a tam.

Na závěr si dovolím jednu trošku filozofickou otázku. Co pro tebe znamená hudba? Jak bys definoval death thrash metal. Je to pro tebe odpočinek, relax nebo životní styl?

Hudba je zdaleka mou největší životní vášní a upřímně řečeno je to jedna z mála věcí, na kterých mi záleží. Vidím spoustu lidí, kteří tvrdí, že se „zajímají“ nebo „věnují“ nejrůznějším věcem, umění, řemeslům, médiím atd. Vždycky jsem k tomu velmi skeptický, protože si myslím, že to znamená, že do žádné z nich nejsou skutečně a personálně zainteresováni. Já osobně zbožňuji hudbu, mám pochopení i pro určité filmové žánry, a to je asi tak všechno. Nemám žádný zájem o sport, videohry, tanec atd. Hudba mě naplňuje a v životě vlastně nepotřebuju moc dalších věcí, které by mě uspokojovaly.

Ještě nám prosím prozraď, co chystají HAXPROCESS v nejbližších měsících? Navnaď nás trošku. Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl sdělit fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Předpokládám, že v době, kdy bude tento rozhovor zveřejněn, budeme mít za sebou živé provedení celé skladby „Beyond What Eyes Can See“ a doufám, že záznam z tohoto vystoupení bude k dispozici na YouTube, aby se na něj mohli podívat i vaši čtenáři. Jak už bylo zmíněno, naše třetí album je kompletně připravené, jen pro něj musíme nechat udělat obal a pak můžeme začít plánovat datum vydání. Zůstaňte tedy naladěni na vývoj v této oblasti, jak se bude vyvíjet, a děkujeme všem, kteří si to přečtou, a všem, kteří nás poslouchají nebo nějakým způsobem podporují!

Děkuji moc za rozhovor. Až mě zase naštvou v práci nebo až se podívám na zprávy a budu potřebovat vyčistit hlavu, tak vím, co budu poslouchat – jasně, že „Beyond What Eyes Can See“! Je to skvělé album, díky moc i za něj! Ať se vám daří!

Děkujeme!

Recenze/review - HAXPROCESS - Beyond What Eyes Can See (2025):

Recenze/review - HAXPROCESS - The Caverns of Duat (2023):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine