DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical deathmetalband. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical deathmetalband. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 31. října 2022

Recenze/review - SOREPTION - Jord (2022)


SOREPTION - Jord
CD 2022, Unique Leader Records

for english please scroll down

Dlouho to vypadalo, že nás čeká krásný nový svět. Bez bolesti, bez násilí. Jenže se zase všechno vymklo kontrole. Jako pokaždé. Nacházíme se momentálně ve stavu, kdy nikdo nikomu nevěří. Existuje už jenom černá nebo bílá, zlo a nebo dobro. A všemu vládne smrt. Máme skvělou techniku, nové technologie, ale v jádru nás stále ovládají temné pudy. Vidím to tak já, i švédští SOREPTION. 

Kapela, která hraje jako perfektně seřízený stroj. Přesné riffy, údery bicích, atmosféra chladu a beznaděje. Existuje už jenom temnota, umělá inteligence ovládla naše mozky. A my si můžeme vychutnat nahrávku, která by klidně mohla znít všude po světě, až nastane absolutní apokalypsa. 


Přiznám se bez mučení, že většina technických kapel mi připadá poměrně nezajímavá. Soutěže v tom, kdo zahraje komplikovaněji a rychleji mě příliš nezajímají. SOREPTION jsou ale výjimka. Hrají sice složitě, ale skladby mají jasné a zřetelné melodie, základní motivy. Hlavní pro mě byla vždy atmosféra a tu umí vytvořit Švédi hodně černou a neútěšnou. Jsem opravdu zavřený v továrně na smrt. V hlavě mám zcela nový chip a dávno neovládám svoje tělo. Jsem jenom kusem masa, řízeným na dálku. Pokud máte rádi smečky jako NECROPHAGIST, DECAPITATED, DECREPIT BIRTH, PSYCROPTIC, CRYPTOPSY, ARKAIK, tak neváhejte ani chvilku. Dostanete pořádnou porci velmi kvalitního smrtícího kovu, které je nejen propracovaný, ale také se opravdu dobře poslouchá. "Jord" působí jako ozvěny z vesmíru. Hlasité našeptávání. Nový program, který nás všechny zničí. Velmi kvalitní zvuk, skvělý obal, perfektní řemeslo. Novinku si užívám a rád se k ní vracím. A pořád objevuji nové motivy. Není to lehký poslech, nic nedostanete zadarmo. Ale když budete trpěliví a budete poslouchat pečlivě, budete odměněni hodně temným zážitkem. Někde jsem četl, že i stroje mají duši. Nevím, nedokážu to posoudit. Co ale mohu odpřisáhnout je, že SOREPTION vydali album, které zabíjí na potkání. Temná, technická death metalová symfonie smrti!


Asphyx says:

For a long time, it looked like a beautiful new world was waiting for us. No pain, no violence. But things have gone out of control again. Just like always. We're in a state where nobody trusts anybody. There is only black or white, evil or good. And death rules everything. We have great technology, new technology, but at our core, we are still ruled by dark instincts. That's how I see it, and so do the Swedish SOREPTION.

A band that plays like a perfectly tuned machine. Precise riffs, percussive beats, an atmosphere of coldness and despair. There is only darkness, artificial intelligence has taken over our brains. And we can enjoy a record that could easily be played all over the world when the apocalypse comes.


I admit without torture that I find most technical bands rather uninteresting. Competitions in who can play the most complicated and fastest don't interest me much. But SOREPTION are an exception. Their playing may be complex, but their songs have clear and distinct melodies and basic themes. The main thing for me has always been the atmosphere, and the Swedes can create a very black and bleak one. I'm really locked in a death factory. I have a brand new chip in my head and I haven't controlled my body for a long time. I'm just a piece of meat, controlled remotely. If you like packs like NECROPHAGIST, DECAPITATED, DECREPIT BIRTH, PSYCROPTIC, CRYPTOPSY, ARKAIK, don't hesitate a moment. You'll get a good portion of very high quality death metal that is not only sophisticated but also really good to listen to. "Jord" feels like echoes from outer space. Loud whispers. A new program that will destroy us all. Very high quality sound, great packaging, perfect craftsmanship. I enjoy the new stuff and I love coming back to it. And I keep discovering new themes. It's not easy listening, you don't get anything for free. But if you are patient and listen carefully, you will be rewarded with a very dark experience. I read somewhere that even machines have souls. I don't know, I can't judge. But what I can swear is that SOREPTION have released an album that kills on cue. A dark, technical death metal symphony of death!


Recenze/review - SOREPTION - Monument of the End (2018):


Tracklist:
01. The Artificial North
02. The Forever Born
03. Prophet
04. Each Death More Hollow
05. A Story Never Told
06. The Chasm
07. The Nether Realm's Machinery
08. Död Jord



úterý 19. července 2022

Recenze/review - ORIGIN - Chaosmos (2022)


ORIGIN - Chaosmos
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Naše naivní představa, že je ve vesmíru nějaký život vzala zase za své. Představovali jsme si milé bytosti, které na tom budou lépe než náš druh. Což není zase tolik těžké. Velký omyl! Podívejte se kolem sebe. Kam jsme to dopracovali. Dobré myšlenky jsou pokaždé utlučeny hloupostí a tupostí. Ještě, že nám zůstala hudba, tu pořád umíme. Alespoň tak vnímám novou desku maniaků ORIGIN. Ti mě pokaždé dokážou překvapit. Nejsem sice častým hostem v technickém brutálním death metalu, většinou se u něj nudím, ale tahle smečka mě vždy přišpendlí na zeď. Připadám si z toho všeho tlaku opravdu jako hmyz ve sbírce vesmírného predátora.

Základem je stále brutální death metal, na který jsou naroubovány různé technické pasáže, progresivní vsuvky. Někomu se může zdát album zpočátku lehce roztříštěné, ale není to pravda. Jen se vám dostane pod kůži postupně, jako nějaký písečný červ, který vám bude číst myšlenky, děsit vás a vyžere vám celý mozek. Stejně jste měli v hlavě jen zbytečnosti. 


Je to opět jízda od začátku do konce. Ve stylu HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY, NILE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, KRISIUN, DEFEATED SANITY. To ale není zase tolik důležité. Tyhle přirovnání si žádají fanoušci, mě osobně jsou víceméně jedno. Já hodnotím vždy desku jako celek, jak na mě působí, jaké na mě přenese emoce. ORIGIN si mě postupně zcela podmanili. Zajímavé, protože já opravdu v tomto stylu vyzobávám jen to, co mě opravdu baví. Psát tentokrát o zvuku, obalu, produkci, nemá vůbec cenu. Pánové jsou natolik zkušení, že nepodcenili vůbec nic. Vše odsýpá jak má a vy se tak můžete proletět na jinou planetu. A když se budete vracet, tak vám to naše hemžení bude připadat úsměvné. Někdy řešíme zbytečnosti, místo toho, abychom svůj drahocenný čas věnovali právě deskám jako "Chaosmos". V tomhle případě platí víc než kde jinde, že slova jsou zbytečná, nechte mluvit hudbu. Buď vás osloví a užijete si ji nebo půjdete pryč. Jasně, že je to extrém, jdoucí v mnohém za hranu. Pánové jsou hledači, objevovači nových zákoutí a odstínů. A to je právě to, co je odlišuje od ostatních. Nejsou předvídatelní, jsou odlišní, jiní, zajímaví. Když už tedy uslyšíte v mém přehrávači tenhle styl, tak v podobném duchu. Nechte se pozvat na parádní výlet do hlubin temnoty. Nasajte prach z jiných dimenzí. Technický brutální death metalový průlet vesmírem!


Asphyx says:

Those maniacs are great musicians who perfectly control their instruments. But a lot of people can do that today. But not everyone can compose a good song which has some meaning and graduates, has a power and great energy. Even with first meetings with the band it seemed that I absolutely failed to the hell. This album is incredibly believable, has a lot of pressure, restlessness and insanity.

ORIGIN continues with their music which is quite similar to HATE ETERNAL, WORMED, DECAPITATED, CRYPTOPSY, NILE, DEEDS OF FLESH, SUFFOCATION, KRISIUN, DEFEATED SANITY. In addition, they add their own face to it and thanks to that you can recognize them among others. I like the combination of more rolling, screaming passages and then the fast graduating onslaughts. You can hear that those gentlemen really thinks while they are composing. The new album is one of the most played in my collection (in case of this style). It contains a great amount of dark energy and the songs are filled with it. The songs do not lack of memorable riffs and colourful palette of bad moods. I am looking forward to go to my cell, to the new torture, to the next listening session. Personally, the album "Chaosmos" is for me on the top of brutal death metal albums. Gentlemen are seekers, explorers of new corners and shades. And that's what sets them apart from the rest. They're not predictable, they're different, different, interesting. So when you hear this style in my player, it's in a similar vein. Let them take you on a cool trip into the depths of darkness. Soak up the dust of other dimensions. A technical brutal death metal trip through space!



about ORIGIN on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ORIGIN - Unparalleled Universe (2017)

čtvrtek 7. července 2022

Recenze/review - DECAPITATED - Cancer Culture (2022)


DECAPITATED - Cancer Culture
CD 2022, Nuclear Blast

for english please scroll down

Svět už nebude nikdy takový jako dřív. Alespoň pro tebe. Zažil si až příliš bolesti a cítil moc dlouho přítomnost smrti. Dávno si ztratil víru v lidi. Pevně svíráš ruce v dlaních. Zarýváš  nehty do masa, když čteš komentáře od lidí, co tam nebyli. Touha po krvi, bolesti a strachu. V klidu pokoje, za obrazovkou, kde je každý chytrý až to bolí. Odhlásíš se od sítě, zemřeš a znovu se narodíš. Konečně vidíš slabé světlo na konci tunelu.

K polským DECAPITATED mám takový zvláštní vztah. Jejich první desky se mi hodně líbí. Uznávám je a mám je ve své sbírce. Od nějaké doby ale sleduji kapelu spíše zpovzdálí. Nelíbil se mi jejich příklon ke "core". Letos je ale všechno jiné. S troškou nadsázky by se dalo napsat, že se pánové vrátili k technickému death metalu. A já je vzal znovu na milost.


Novinka představuje kapelu přesně v té podobě, v jaké jsem je měl vždycky rád. Songy jsou ostré, temné, šílené a nepostrádají potřebnou atmosféru. Velmi dobře se poslouchá, techničtější pasáže jsou totiž vloženy zkušeně, se samozřejmostí a nadhledem. "Cancer Culture" vás přikove doslova na zeď. Roztrhá vás na kusy. Riffy jsou ohlodané až na kost. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Úder přímo na solar plexus. Je pro mě velmi příjemné, dávkovat si album v jakékoliv denní době. Pokaždé, když mě štve pokřivený svět okolo, pokaždé, když čtu jedovaté poznámky lidí, kteří ze své podstaty chtějí ubližovat. Mám sto chutí jim vymáchat hubu ve špinavé kaluži a pustit jim pořádně nahlas tuhle nahrávku. Je v ní spousta nakumulovaného vzteku. Je propracovaná, složená s elegancí zkušených mistrů. Má v sobě chvění, tlak, energii. Jako bychom se vrátili zpět do středověku a dívali se na nedělní popravu. Náměstí plné lidí, lámání v kole, dav je nadšený. Dnes jsme dál, máme vše online, ale v podstatě jsme zůstali stále stejní. Bohužel a nebo bohudík? Nevím, ale je mi je naprosto jasné, že "Cancer Culture" si pustím rozhodně častěji a raději, než abych se zařadil mezi hyeny. Zvuk, obal, celkové provedení je jak jinak - na výbornou. DECAPITATED jsou zpět, alespoň pro mě. Svět už nebude nikdy takový jako dřív. Pamatujte na to. Technické death metalové tsunami, které vás smete z povrchu zemského!


Asphyx says:

The world will never be the same again. At least for you. You've been in too much pain and felt the presence of death for too long. You lost faith in people a long time ago. Your hands are clasped tightly in your palms. You dig your nails into the flesh when you read comments from people who weren't there. Bloodlust, pain, and fear. In the quiet of the room, behind the screen, where everyone's so smart it hurts. You log off the grid, you die and you're born again. You finally see the faint light at the end of the tunnel.

I have a special relationship with the Polish DECAPITATED. I like their first albums a lot. I acknowledge them and have them in my collection. But for some time I've been following the band more from a distance. I didn't like their inclination toward "core". But this year everything is different. With a bit of exaggeration, one could write that the gentlemen have returned to technical death metal. And I took them back to the grace.

The new album presents the band exactly as I've always liked them. The songs are sharp, dark, and crazy and don't lack the necessary atmosphere. It's very easy to listen because the more technical passages are inserted with experience, confidence, and detachment. "Cancer Culture" will literally nail you to the wall. It will tear you apart. The riffs are gnawed to the bone. No frills, no compromises. It hits right on the solar plexus. I find it very enjoyable to batch the album at any time of the day. Every time I get annoyed by the warped world around me, every time I read venomous comments from people who inherently want to hurt. I have a hundred urges to wash their mouths out in a dirty puddle and play this record loud. There are a lot of pent-up rages in there. It's sophisticated, composed with the elegance of seasoned masters. It's got a tingle, a pressure, energy. It's like we're back in the Middle Ages, watching a Sunday execution. The square is full of people, breaking into a circle, the crowd is excited. Today we're further along, we've got everything online, but essentially we're still the same. Unfortunately or unfortunately? I don't know, but it's abundantly clear to me that I'll definitely be putting on "Cancer Culture" more often, rather than lump myself in with the hyenas. The sound, the cover art, and the overall performance is - as otherwise - excellent. DECAPITATED are back, at least for me. The world will never be the same again. Remember this. A technical death metal tsunami that will wipe you off the face of the earth!


Tracklist:
01. From The Nothingness With Love
02. Cancer Culture
03. Just A Cigarette
04. No Cure
05. Hello Death
06. Iconoclast
07. Suicidal Space Programme
08. Locked
09. Hours As Battlegrounds
10. Last Supper



sobota 18. června 2022

Recenze/review - EXOCRINE - The Hybrid Suns (2022)


EXOCRINE - The Hybrid Suns
CD 2022, Unique Leader Records

for english please scroll down

Vždycky jsme byli přesvědčeni o své velikosti a dokonalosti. My jsme přeci ti, co vládneme žebříčku druhů. Jenže to není pravda. Kdysi tomu tak možná bylo, ale ta doba je dávno pryč. Příliš mnoho hloupých a průměrných způsobilo, že jsou ti chytří stahováni dolů. Do temnoty. My vlastně ani nepotřebujeme žádný zásah z vesmíru. My se zničíme sami. Žijeme příliš rychle a kus žvance je nám bližší, než chvilka zamyšlení. Ještě, že jsou kapely jako EXOCRINE. Ty přinášejí do jinak zatuchlého death metalu svěží vítr.

Nejsem vlastně nijaký příznivec různých progresivních výletů. Raději se držím ve starých katakombách, ale dokážu ocenit i progresivní záležitosti. Jen to nesmí být prázdné mlácení slámy, ale musí mi přinést něco nového. Novinka "The Hybrid Suns" se poslouchá tak nějak samozřejmě. Člověku se nechce ani psát. Raději bych seděl nebo chodil ulicemi a sledoval bídné lidské snažení. Novinka mě baví hrozně moc. Tím bych vlastně mohl skončit.


Jenže formát recenze (pokud tak budeme tedy mým postřehům říkat), si žádá víc. EXOCRINE jsou hlavně skvělí skladatelé. Prosím neplést s dobrými muzikanty. Těch běhají po světě zástupy, ale jen někteří mají dar složit songy, u kterých budete létat vesmírem. Ano, je to tak, při poslechu "The Hybrid Suns" mě nejčastěji napadají zážitky spojené s létáním. Každá muzika na mě působí jinak a Francouzi jsou v podstatě dokonalí po všech stránkách. Zvuk, obal, náplň textů, všechno stojí za pozornost. Ale to by dnes nestačilo. Mohl bych napsat, že se jedná o záležitost ovlivněnou třeba takovými CRYPTOPSY, ARCHSPIRE, DESPISED ICON, GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION, ale to by bylo málo. Umně vložený ženský vokál, který na albu doslova miluju. Kruté, surové vyhrávky, spousta progresivních výletů. Navíc deska nepůsobí roztříštěně. Vše je jako jeden velký monolit, který se sune dopředu. Bez kompromisů, přesto promyšleně a chytře. Fantazie mi pracuje na plné obrátky. Podobné záležitosti si dávejte odpočatí, s dobrou náladou. Případně po četbě nějakého slušného sci-fi románu. EXOCRINE nám vyprávějí svoje příběhy a já jím visím na rtech. A to po celou dobu, pořád a stále dokola. Je to vlastně jednoduché. Pokud se rádi necháváte překvapovat, jste tu správně. Tohle je totiž neskutečný, promyšlený nářez, který jinde neuslyšíte. Progresivní, technický death metalový opus! Temnota z vesmíru!


Asphyx says:

It's a simple fact that some music has to mature. It's like good wine. When you taste it for the first time, it seems sour and you have a bitter taste on your tongue. You last a few weeks and you still don't like it anyway. Something similar happened to me when listening to French progressive technical death metal maniacs EXOCRINE. Even though they like to discover new bands and I like to let new and new records always work on me, this time I somehow couldn't get through their new album "The Hybrid Suns".

But then I read a great sci-fi book and word got out. I literally saw it. Suddenly I sat and sucked in individual songs, as if my brain were a sponge, like in my young years. The fantasy flew through space and I suddenly found that the news was a great thing.


If you like CRYPTOPSY, ARCHSPIRE, DESPISED ICON, GORGUTS, ATHEIST, GOROD, CYNIC, OBSCURA, BEYOND CREATION, then don't hesitate for a moment. You will be thrilled! The riffs are breakneck, complicated, at first maybe a little lifeless, but if, like me, you like to discover, I think you will spend many beautiful moments with the record. It is old and modern at the same time, it is restless, reminiscent of a living organism of unknown origin. The universe will be small for you. You just can't keep your mind and imagination closed. Personally, I like the band's ability to write a good song the most. It's not just a frequent prelude without ice and storage today, but full-fledged songs with a high octane number. It is not a problem for the French to play very fast, complicated. Screaming here and there, cutting with a claw, then suddenly calming down and swinging out a passage behind which old metal legends would not be ashamed. EXOCRINE may think too much about music, but they do it in a way that is interesting, attractive, I wouldn't be afraid to write magically. I float in a state of weightlessness, with headphones on. Once you're down, once you're up, there's only one music. The one on "The Hybrid Suns" is noble, elegant, furious, crazy, but above all really very high quality. Progressive, technical death metal opus! Darkness from space!




about EXOCRINE on DEADLY STORM ZINE: 



TRACK LISTING:
1. The Hybrid Suns
2. Dying Light
3. Horns
4. Watchtower
5. Vortex of Shadow
6. End of Time
7. Burning Sand
8. Blast
9. Shrine

EXOCRINE ARE:
Sylvain Octor-Perez - guitars
Jordy Besse - bass & vocals
Nicolas La Rosa - guitars
Théo Gendron - drums



pondělí 13. června 2022

Recenze/review - SADIST - Firescorched (2022)


SADIST - Firescorched
CD 2022, Agonia Records

for english please scroll down

Někdy se díváš na svět přes krvavou mlhu. Bývá to v momentech, když ztratíš jakoukoliv víru v lidi. Přečteš si ošklivý článek, komentář, který chce jen ublížit. Nebo když jdeš temnou ulicí a od stěny se odlepí dva stíny. Nůž zabodnutý do břicha, cítíš velkou bolest, ale hlavně ponížení a strach, že našemu druhu už není pomoci. Utíkáš do pokoje, lížeš si rány jako raněná šelma a vnímáš jen hudbu, která ti přináší energii. Italské SADIST mám velmi rád. Pro jejich schopnost zaujmout.

Pro jejich schopnost napsat zajímavý, pestrý song. I letos se vše odehrává v tmavých barvách a deska musí udělat radost každému, kdo se dívá na svět podobným pohledem. Když poslouchám "Firescorched", tak mi připadá, že mám rentgenové oči. Dokážu poznat vaše nejtemnější myšlenky. Těch je na nahrávce velké množství. Surové, syrové, šílené. Jako death metal se spoustou progresivních prvků, které nám pánové opět předkládají ve velmi vysoké kvalitě. 


Připadám si jako na velké hostině někde hluboko pod zemí. Podávají se shnilé kousky masa. S elegancí, nadhledem a spoustou zajímavých ingrediencí. Jako tohle album, v některých momentech odkazující na kapely jako CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH. Jako bych chodil za oponou a sledoval tep ulice velkoměsta. Jen s tím rozdílem, že vidím lidem do hlavy. Všechny jejich myšlenky, nápady. Někdy je to k zbláznění, ale novinka na mě takhle zkrátka působí. Je svěží, zajímavá, neotřelá, s velkou porcí tlaku a energie. SADIST mají navíc tu velkou výhodu, že je díky jejich rukopisu a originalitě poznáte ihned mezi ostatními. Stačí jen pečlivě poslouchat. Zpočátku to bude pro některé fanoušky možná příliš složité, ale věřte tomu, že stačí dát nahrávce čas a budete odměněni skvělým zážitkem. Věříte na život po smrti? Existuje Bůh a nebo jen Satan? Ano, podobné otázky jsem si při setkáních s "Firescorched" často kladl. Někdy je zvláštní, co ve mě hudba probouzí. Italové hrají inteligentně a pro chytré lidi. Donutí vás přemýšlet, vyvolají u vás spoustu představ. Někdy se budete dívat na svět přes krvavou mlhu. Ucítíte jed na jazyku. Všechno kolem vás bude pálit a žhnout. Progresivní death metal, u kterého shoříte v plamenech! 


Asphyx says:

Sometimes you see the world through a bloody fog. It's when you lose all faith in people. You read a nasty article, a comment that's just trying to hurt. Or when you're walking down a dark street and two shadows peel off the wall. A knife stabbed in your stomach, you feel intense pain, but mostly humiliation and fear that our species is beyond help. You run to your room, licking your wounds like a wounded beast, and all you feel is the music that brings you energy. I like Italian SADIST very much. For their ability to impress.

For their ability to write interesting, colourful songs. Again, everything takes place in dark colors and the record is bound to make anyone who looks at the world with a similar perspective happy. Listening to "Firescorched" makes me feel like I have x-ray eyes. I can recognize your darkest thoughts. There's a lot of them on the record. Raw, brutal, insane. It's like death metal with a lot of progressive elements, which the gentlemen once again present to us in a very high quality.


I feel like I'm at a big feast somewhere deep underground. They're serving rotten pieces of meat. With elegance, perspective and lots of interesting ingredients. Like this album, in some moments referring to bands like CYNIC, SADUS, ATHEIST, NOCTURNUS, DEATH. It's like I'm walking behind the curtain and watching the pulse of the streets of a big city. The only difference is that I can see inside people's heads. All their thoughts, their ideas. Sometimes it's maddening, but the novelty just works for me. It's fresh, it's interesting, it's innovative, it's got a lot of pressure and energy. SADIST have the great advantage that you can recognize them immediately among the others thanks to their signature and originality. All you have to do is listen carefully. At first it may be too difficult for some fans, but trust that you just have to give the recording time and you will be rewarded with a great experience. Do you believe in life after death? Is there a God or just Satan? Yes, I have often asked myself similar questions during my sessions with "Firescorched". Sometimes it's strange what music brings out in me. The Italians play intelligently and for intelligent people. They make you think, they make you fantasize. Sometimes you look at the world through a bloody fog. You'll feel the poison on your tongue. Everything around you will burn and glow. Progressive death metal that will burn you up in flames!



about SADIST on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. Accabadora (04:24)
02. Fleshbound (04:59)
03. Finger Food (04:00)
04. Burial of a Clown (04:17)
05. Loa (03:49)
06. Aggression Regression (04:06)
07. Three Mothers and the Old Devil Father (04:13)
08. Trauma (Impaired Mind Functionality) (03:53)
09. Firescorched (04:05)



sobota 12. března 2022

Recenze/review - DISCHORDIA - Triptych (2022)


DISCHORDIA - Triptych
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vše se opakuje v neustálých kruzích. Vzpomínky na krev, vzpomínky na násilí. Lidé jsou nepoučitelní. Vypálená města, bolest v očích, smrt stojí rozkročena v poli a kosí vše, co se jí dostane pod ruku. Bojíme se jí pohlédnout do tváře a tušíme ji za každým rohem. Místo letů do vesmíru se vracíme zpět do temnoty. Jsem pak rád za každou kapelu, jako jsou američtí DISCHORDIA. Ti letos přicházejí se zbrusu novým albem toho nejkvalitnějšího technického death metalu.

Jsem založením spíše stará škola, ale mám také fantazii a k četbě nějakého dobrého sci-fi si nedovedu představit lepší nahrávku, než je "Triptych". Komplikované pasáže jsou protkány nekonečnu tmou. Hudba na mě působí velmi nelidsky, strojově, chladně. Jako dnešní doba.


Kapela se volně inspirovala třeba takovými GORGUTS, WORMED, ULCERATE, SUNLESS, OBLIVION, REPLICANT. Patří mezi hledače neprobádaných zákoutí, mezi mistry hluku, kteří ale na rozdíl od jiných dokáží napsat skladby, tak aby se velmi dobře poslouchaly. Jasná, i když zpočátku lehce nepřehledná, struktura skladeb, morbidní vokál, skvělý zvuk (Colin Marston (Gorguts, Replicant)). Tohle všechno dohromady tvoří celek, který mě opravdu baví. Není to jen hra na co největší rychlost a progresi pro progresi, ale masivní, brutální útok na mozkové závity. Pokud u hudby rádi přemýšlíte a k smrti milujete odvrácenou stranu lidské mysli, tak neváhejte. Po chvilce (to asi záleží na vkusu každého z vás) vzájemného respektu a hledání, se songy usadí a vypálí vám do mozku hlubokou díru. Stejně, jako u jiných podobných skupin v tomto stylu, doporučuji si v klidu poslechnout ukázky a pokud vás zaujmou, jděte do toho! Slova jsou nakonec stejně zbytečná. Vše se opakuje v neustálých kruzích. Vzpomínky na krev, vzpomínky na násilí. Lidé jsou nepoučitelní. Je mi divně na duši a nechce se mi nic psát. Raději poslouchám alba jako je "Triptych". Temný, chladný technický death metalový stroj na zabíjení! Skvěle!


sumarizace:

Novinka amerických technických death metalistů DISCHORDIA připomíná morbidní útok z jiné planety. Je komplikované, extrémní, pestré a zároveň temné. Cítím z něj neskutečnou energii a sílu. Vesmírní vetřelci opět zabíjí. Nekompromisně, krutě, zákeřně. Album proniká do krve postupně, pomalu, i po delší době je stále co objevovat nového. S "Triptych" jsem velmi spokojený. Obsahuje v sobě totiž velké množství dobrých nápadů, zajímavých pasáží a má skvělou produkci. DISCHORDIA se vydali na nelehkou cestu do vesmíru. Potkávají jen samá šílená monstra, tmu a brutalitu. Album neskutečně řeže, pálí, bolí a zároveň je temné jako noční obloha. Doporučuji všem brutálním maniakům, hledačům hudební krutosti i death metalovým gurmánům. Letošní nahrávka vás rozemele na masokostní moučku! Temný, chladný technický death metalový stroj na zabíjení! Skvěle!

pro fanoušky: GORGUTS, WORMED, ULCERATE, SUNLESS, OBLIVION, REPLICANT



Asphyx says:

The news of American technical death metal DISCHORDIA recalls the morbid attack from another planet. It's complicated, extreme, colourful and also dark. I feel the incredible energy and strength. Space invaders kill again. Uncompromisingly, cruelly, insidiously. Album comes into the blood gradually, slowly, even after a long time there is always something new to discover. With "Triptych" I am very satisfied. It contains a large number of good ideas, interesting passages and great production. DISCHORDIA set out on the difficult journey into space, meeting only mad monsters, darkness and brutality. Album cuts, burns, hurts incredibly and it's as dark as the night sky. I recommend to all brutal maniacs, seekers after music's cruelty and death metal gourmets. This year's record will grind you to meat and bone meal! A dark, cool technical death metal killing machine! Great!


Recenze/review - DISCHORDIA - Thanatopsis (2016):

Track Listing:
1. Minds of Dust
2. Bodies of Ash
3. Spirits of Dirt
4. The Wheel
5. The Whip
6. The Carriage
7. Panopticon
8. Purifying Flame
9. Le Petite Mort

Line up -
Bass, Flute, Vox, Percussion, & Wrenches by Josh Turner
Guitars, Vox, & Slam Ball by Keeno
Drums, Guitar, Piano, & Filing Cabinet by Josh Fallin

Mixed & Mastered by Colin Marston (Gorguts, Replicant)

Artwork by Gianna Martucci-Fink

pátek 11. března 2022

Recenze/review - HATH - All That Was Promised (2022)


HATH - All That Was Promised
CD 2022, Willowtip Records

for english please scroll down

Poslední dobou dost často přemýšlím o tom, kde se v lidech bere tolik zla. Jakoby se všude kolem vznášel jedovatý plyn. Pomalu se dostává skoro všem do krve a mění jejich tváře ve zlostné škleby. Jako bychom žili jenom ve tmě. Přesto věřím v dobro, přesto věřím v záblesky světla. Můžete se snažit odvracet hlavu, můžete se setkávat a bavit jen s dobráky, ale stejně budete mít pocit, že nás postupně pohlcuje krvavá mlha. Občas bývá jedinou nadějí hudba. Pro mě osobně ještě knihy a mí blízcí a alba jako "All That Was Promised", která dávají alespoň nějakou naději.

A to přesto, že se jedná o progresivní, chladný death metal s black metalovými prvky. O amerických HATH jsem již jednou psal. O albu "Of Rot And Ruin" v roce 2019 (odkaz na recenzi je dole pod článkem). Novinka je pokračováním nastaveného směru. Znovu se toulám nekonečnými chodbami podzemí a doufám, že potkám i něco pozitivního. 


Asi všichni už dávno moc dobře víte, že moje stránky nejsou jen obyčejným přepisováním promo materiálů, ale snažím se vám vždy zprostředkovat i nálady a atmosféru desek, o kterých si myslím, že by vás mohly zajímat. U HATH se samo nabízí přirovnání k mnoha současným progresivním kapelám. Dokáží být brutální, ale nebojí se i experimentovat. Všechno je pak zabaleno v pekelných náladách. Platí zde víc než kdy jindy, že je lepší uskutečnit několik poslechů, než si uděláte názor. Ukázky vám totiž dají rozhodně víc, než jen popisná slova. Američané jsou rozevlátí, ale takovým tím děsivým způsobem. Nečekejte žádná exhibiční preludia, skladby jsou kompaktní, mají jasný směr a myšlenku. Jen musíte mít pro tenhle styl pochopení. Můžu si tisíckrát myslet, že jsme se jako lidé dostali do slepé uličky, ale když potom slyším "All That Was Promised", tak je mi i přes veškerou temnotu a zlo, které z nahrávky cítím, tak nějak dobře. Rád se k albu vracím, objevuji nová zákoutí, nasávám atmosféru. Jasně, musím být při poslechu bdělý, jako kulisu jej nelze rozhodně doporučit, ale určitě se jedná o zajímavý kousek hudby. Doslova cítím energii, nadšení a samozřejmě talent, na který se dnes tolik zapomíná. Černá duše, černá fantazie! Progresivní black death metalový opus!


Asphyx says:

Complicated, carefully built songs with lots of interesting moments. "All That Was Promised" is an album that really inflicts pain. You can imagine a badly healed wound when someone stick in a rusty knife. HATH bet on a pied palette of dark moods and it work well for them!

The record have perfect sound, excellent player performances, but also a huge portion of black moods. Once, the song is floating around you like a dying nightmare, noble and ungraspable. Followed by an earthy leap down, buried alive and essentially perfect death. I also have to mention a very nice cover. HATH can be brutal, technical, cool, progressive and magical in one song. I have to admit that I have completely felt down to this record after I listen it several times. First league is played here, the talent is felt from every tone like sulfur in a hot solution. American maniacs can be incomprehensible and mysterious in some moments. At the same time, they retain the rawness and the crushing effect. An excellent black / death metal album for everyone looking for hopelessness in the dark. I bow down to the ground and recite a prayer for all the cursed. Progressive black death metal opus!



about HATH on DEADLY STORM ZINE:

Tracklist:
01. The Million Violations
02. Kenosis
03. Lithopaedic
04. Iosis
05. Decollation
06. Death Complex
07. Casting Of The Self
08. All That Was Promised
09. Name Them Yet Build No Monument

pátek 25. února 2022

Recenze/review - THE LAST OF LUCY - Moksha (2022)


THE LAST OF LUCY - Moksha
CD 2022, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Dnes to mají vnímaví a klidní lidé hodně těžké. Ze všech stran na ně útočí neskutečné množství falešných informací. Přežijí jen silní a nebo ti, kteří mají srdce z kamene a sází jen na materiální věci. Chladný kalkul podporuje napojení na všemocnou síť. Jako bychom už byli dávno ovládáni něčím hodně temným z vesmíru. Bez slitování, bez úsměvu. Bez emocí. Existuje jen prázdnota.

Katastrofických scénářů jsem poslední dobou četl možná až příliš. A vždy jsem si u nich vzpomněl na novou desku amerických technických death metalistů THE LAST OF LUCY. Působí na mě hodně podobně. 

 

Rozkročena nad hořícím světem černých myšlenek se nechala inspirovat smečkami typu THE FACELESS, ARCHSPIRE, GOROD, ARKAIK a jim podobným. Někomu se možná bude zdát nové album ukřičené, ale je to hlavně kvůli tlaku. Umně jsou samozřejmě vkládány klidnější pasáže, s až spirituálními náladami. Američané hrají pro všechny hledače, přemýšlivce, pro všechny ty, kterým v hlavě neustále hlodá stín pochybnosti a nechávají své myšlenky v klidu plynout. Progresivita, technika, bolest a strach, to jsou věci, které mají na "Moksha" hlavní roli. Hodně komplikované kompozice, plné různých odboček, ocelových zákoutí i momentů, které se vám zaryjí hluboko do mozku a přenesou vás do dosud neprobádaných dimenzí. Je to extrém, který asi nebude vyhovovat každému. Pokud rádi a často hledíte ke hvězdám a obdivujete smečky jdoucí za hranu, budete určitě spokojeni. Na mě je album možná až moc odlidštěné a studené, ale to je jen a jen můj problém. Musím uznat, že to klukům neskutečně sype, umí perfektně hrát a s ničím se moc nepářou. Občas zamíří až do míst, ve kterých se ztrácím a jsou na mě až moc nepřístupní. Ale tak to má být. Schválně, zkuste je a posuďte sami. Progresivní, technický death metal, který vám vybuchne v rukou!


sumarizace:

"Moksha" mi připomíná tlakový hrnec, až po okraj naplněný extrémními nápady. Nechybí ani melodie a odlehčené pasáže. Po nějaké době nádoba praskne a nám bude umožněno se setkat s gejzírem riffů, různých zvuků, valících se pasáží i komplikovaných momentů. Album je tak určeno všem příznivcům progresivity, hudební nekorektnosti a šílenství. THE LAST OF LUCY jsou nejvíc extrémní právě v tom, že se vymykají všem obvyklým představám o hudbě. Pánové před námi roztáčí pestrý kolotoč neotřelých, barevných melodií. Nenechte se ale mýlit, nahrávka je zároveň velmi ostrá, kořeněná. Připomíná pozření té nejchladnější chilli papriky. Vítejte v továrně na radost i bolest! Extrémní záležitost pro labužníky! Vřele doporučuji všem, kdo se rádi nechávají unášet na vlnách šílených a krutých představ! Progresivní, technický death metal, který vám vybuchne v rukou!

pro fanoušky: THE FACELESS, ARCHSPIRE, GOROD, ARKAIK


Asphyx says:

"Moksha" reminds me a autoclave full of extreme ideas. It is not lack of melodies and light passages. After some time the autoclave is going to crush and we will be able to see a torrent of sounds, rolling passages and complicated moments. So, this album is for fans of progressivity, incorrect music and madness. THE LAST OF LUCY are extreme because they are beside every ordinary ideas of music. These guys are able to roll a colorful whirligig of unordinary, colorful melodies. However, this record is very shape at the same time and spicy. It reminds me eating the hottest chili pepper in the world. Welcome to factory of happiness and hurt! I highly recommend it to everyone who likes to be carried away by the waves of crazy and cruel ideas! Progressive, technical death metal that will explode in your hands!

for fans: THE FACELESS, ARCHSPIRE, GOROD, ARKAIK



Track Listing -
1.Moksha
2.Agni
3.Aforethought
4.Ego Death
5.Ritual Of The Abraxas
6.Parasomnia
7.Temple Of Rati
8.Ganga's Cenote
9.Covenant
10.The Demiurge

Line up -
Josh De La Sol - Vocals
Brandon Ian Millan - Drums
Gad Gidon - Lead Guitar & Bass
Christian Mansfield - Rhythm Guitar

Artwork by Par Olofsson (Aborted, Cutterred Flesh)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine