DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemtechnical death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 19. prosince 2024

Recenze/review - CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design (2024)


CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a poslouchám novou desku irských death metalistů CRIMSON BUTCHERY. Kapely, která se stala již před nějakým časem mým soukromým objevem. Postupně přidávám hlasitost a ocitám se na jedněch dávno opuštěných jatkách. Tahle hudba je surovým masakrem, který vás rozseká na kusy.

Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale přiznejme si, že to dnes nepřináší skoro nikdo. Irové ale nepředkládají jenom velmi dobré řemeslo. Naopak, jejich hudba je něčím zajímavá. Je v ní obsažen jakýsi neklid, surovost, divokost, hniloba a špína. Věřím jim každý tón, každou notu. Navíc řeže tou správnou stranou nože. 


Měli jste vždycky rádi stará klasická alba CANNIBAL CORPSE? A nelíbí se vám příliš jejich novější směřování? Potom byste měli zpozornět. CRIMSON BUTCHERY se totiž touhle smečkou hodně inspirovali. Ale dělají to velmi zajímavě, mají skvělého bubeníka i vokalistu. Je to taková ta nahrávka, kterou začnete poslouchat, postupně si podupávat nohou do rytmu, abyste nakonec pařili doma v pokoji. V lepším případě si vezmete do rukou kladivo a jdete zbourat nejbližší zeď. Zkrátka a dobře, je to tam a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Kapela vylezla z toho nejhlubšího undergroundu a inspirovala se v těch nejlepších pitevních sálech. Brutální death metal s klasickým ksichtem je okořeněn i technickými prvky. Je to ale děláno s elegancí a velmi vkusně. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou a mnohdy zbytečnou ekvilibristiku. Jednotlivé motivy se mi dostaly ihned pod kůži a rád jsem se k "Violence by Design" vracel. Pokaždé, když jsem potřeboval propláchnout mozek kyselinou, byla tahle nahrávka jasnou volbou. Má v sobě totiž něco neklidného, morbidně přitažlivého. Jakousi pradávnou sílu a energii, poctivost a uvěřitelnost. Patřím k fanouškům, kteří si v tomhle stylu hodně vybírá. A Irové mě přesvědčili, zničili a pohřbili zaživa. Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a kývám spokojeně hlavou. Tahle deska dostává vysokou známku kvality, to mi věřte. Surový, morbidní brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr na pitevně! 

Asphyx says:

The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The terrified stares of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and listen to the new album by Irish death metallers CRIMSON BUTCHERY. A band that became my private discovery some time ago. I gradually turn up the volume and find myself in a long abandoned slaughterhouse. This music is a brutal massacre that will cut you to pieces.

Sure, it's nothing new or groundbreaking, but let's face it, hardly anyone brings that these days. But the Irish don't just present very good craftsmanship. On the contrary, their music is something interesting. There is a kind of restlessness, rawness, ferocity, rottenness and filth in it. I trust every note, every note. Plus, it cuts with the right side of the knife.


Have you always liked the old classic CANNIBAL CORPSE albums? And you don't like their newer direction too much? Then you should pay attention. CRIMSON BUTCHERY were inspired by this pack. But they do it very interestingly, they have a great drummer and vocalist. It's the kind of record that you start listening to, gradually tapping your foot to the beat, to end up partying at home in your room. At best, you pick up a hammer and go knock down the nearest wall. In short, it's there, and I'll sign it in my own blood. The band came out of the deepest underground and took inspiration from the best autopsy rooms. Brutal death metal with a classic face is spiced up with technical elements. But it's done with elegance and very tastefully. It is definitely not the so common and often unnecessary equilibristics of today. The individual motifs got under my skin immediately and I was happy to return to "Violence by Design". Every time I needed to flush my brain with acid, this record was the obvious choice. There's something unsettling, morbidly appealing about it. A kind of ancient power and energy, honesty and believability. I'm one of those fans who has a lot of choice in this style. And the Irish have convinced me, destroyed and buried me alive. The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The horrified looks of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and nod my head in satisfaction. This record gets high marks, believe me. Raw, morbid, brutal death metal that will tear you apart! A massacre in the autopsy room!


tracklist:
01. Defleshed and Shredded 
02. Senseless Brutality 
03. Henny and a Plan B 
04. Violence by Design 
05. Evolution of Malice 
06. Sodomized to Insanity 
07. Sacrament Excrement 
08. Assault on Shermer High 
09. Nightmare blunt Rotation 
10. Cleansed in Pestilence (Blade OF Elohim)


středa 20. listopadu 2024

Recenze/review - DEFEATED SANITY - Chronicles of Lunacy (2024)


DEFEATED SANITY - Chronicles of Lunacy
CD 2024, Season of Mist

for english please scroll down

Sedím ve starém archívu, několik metrů v podzemí. Nad hlavou mi blikají žárovky a na starých spisech se dávno usadil prach. Čtu si i o šílencích, kteří kdysi dávno vraždili, o jejich léčbě, o elektrošocích, o trepanaci lebky. Prohlížím si fotografie a snažím se pochopit, kde se v lidech bere zlo. Jak se to vlastně stane, že některé z nás pohltí temnota? Poslouchám u toho nové album maniaků DEFEATED SANITY a moje fantazie je zbarvená do odstínů černé a krvavé barvy.

Technický brutální death metal je velmi těžká disciplína. Předpokládá se v něm, že všichni muzikanti umějí perfektně hrát, hodně důležitý je i zvuk (Colin Marston - mixing, mastering, recording, producer), aby vynikly jednotlivé nuance. Mnohdy se stává, že ego převáží nad dobrou skladbou. DEFEATED SANITY jsou pro mě jasnou definicí toho, co mám na tomhle stylu rád. Rádi objevují nová zákoutí a dimenze, ale stále si zachovávají schopnost mě totálně zničit, smést z povrchu zemského. Novinka můj názor jenom potvrzuje. 


Každá skladba má jasný a zřetelný motiv. Řeže se tu opravdu jenom ostrou stranou nože. Dostanete jak klasické, nadále rozvíjené brutální postupy, tak i spoustu různých progresivních  i jazzových odboček. Novinka je velmi pestrým albem, které je nutné poslouchat v klidu, musíte jej nechat uzrát. DEFEATED SANITY mají navíc tu skvělou schopnost do mě zaseknout svůj dráp a už mě nepustit. Nenudím se ani chvilku a i po dlouhé době, kdy stále objevuji nové pasáže a momenty, se rád k nahrávce vracím. Skvělé muzikantské výkony (ty bicí jsou fakt úžasné) se zde potkávají s takovým tím nadhledem a schopností napsat velmi dobré skladby. I přesto, že se jedná samozřejmě o náročnou a mnohdy nepřístupnou záležitost, se nová deska velmi dobře poslouchá. Nebál bych se napsat, že je svým způsobem zajímavá i pro fanoušky, kteří zrovna tenhle styl příliš nemusí. Songy v sobě mají navíc takový ten neklid, heavy efekt, který se velmi těžko popisuje a definuje, ale je nutný k tomu, abych se rád k "Chronicles of Lunacy" vracel. Líbí se mi i obal (Jon Zig) a hlavně jakási zvířeckost, živočišnost, neurvalost, která se celým albem prolíná. Pánové jsou zkrátka ve skvělé formě a letošním počinem vás, jak je jejich dobrým zvykem, opět roztrhají na kusy. Kapela se postupně vyvíjí, nadále brousí k dokonalosti svůj výraz. Pokud máte tenhle styl rádi, neváhejte ani chvilku. Pokud ne, tak stejně ochutnejte, protože zde jde o extrémní muziku, kterou musí ocenit každý, kdo má jenom trošku morbidní fantazii. Sedím ve starém archívu, několik metrů v podzemí. Nad hlavou mi blikají žárovky a na starých spisech se dávno usadil prach. Čtu si i o šílencích, kteří kdysi dávno vraždili, o jejich léčbě, o elektrošocích, o trepanaci lebky. Prohlížím si fotografie a snažím se pochopit, kde se v lidech bere zlo. Jak se to vlastně stane, že některé z nás pohltí temnota? Masivní, divoký, progresivní, brutálně technický útok na vaše podvědomí! Šílenství, ukryté v brutálním death metalu! 

Asphyx says:

I'm sitting in an old archive, a few meters underground. Light bulbs flicker above my head and dust has long since settled on the old files. I also read about madmen who murdered long ago, about their treatment, about electric shocks, about skull trepanation. I look at photographs and try to understand where evil comes from in people. How does it happen that some of us are consumed by darkness? I'm listening to the new album by maniacs DEFEATED SANITY and my imagination is colored in shades of black and blood.

Technical brutal death metal is a very difficult discipline. It assumes that all the musicians can play perfectly, and the sound (Colin Marston - mixing, mastering, recording, producer) is very important to make the nuances stand out. Often it happens that ego overrides a good song. DEFEATED SANITY are for me a clear definition of what I like about this style. They like to explore new corners and dimensions, but still retain the ability to totally destroy me, to blow me off the face of the earth. The novelty only confirms my opinion.


Each song has a clear and distinct theme. You really only cut with the sharp side of the knife. You get both the classic, still developed brutal procedures, as well as a lot of different progressive and jazz branches. The new album is a very varied album that you have to listen to in peace, you have to let it mature. DEFEATED SANITY also have the great ability to sink their claw into me and never let go. I'm not bored for a moment and even after a long time, when I'm still discovering new passages and moments, I like to come back to the record. Great musicianship (those drums are really amazing) meets such insight and ability to write very good songs. Even though this is obviously a challenging and often inaccessible affair, the new record is very easy to listen to. I wouldn't be afraid to write that it is in a way interesting even for fans who are not too fond of this style. Moreover, the songs have that restless, heavy effect that is very hard to describe and define, but it is necessary to keep me coming back to "Chronicles of Lunacy". I also like the cover art (Jon Zig) and especially the kind of animalistic, animalistic, uncouthness that runs through the whole album. The gentlemen are simply in great shape and this year's release will, as is their good habit, tear you to pieces again. The band is gradually evolving, continuing to hone their expression to perfection. If you like this style, don't hesitate a moment. If not, give it a taste anyway, because this is extreme music that must be appreciated by anyone with even a slightly morbid imagination. I'm sitting in an old archive, a few meters underground. Light bulbs flicker above my head and dust has long since settled on the old files. I also read about madmen who murdered long ago, about their treatment, about electric shocks, about skull trepanation. I look at photographs and try to understand where evil comes from in people. How does it happen that some of us are consumed by darkness? A massive, savage, progressive, brutally technical assault on your subconscious! Madness hidden in brutal death metal!



about DEFEATED SANITY on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
1. Amputationsdrang (2:30)
2. The Odour Of Sanctity (3:36)
3. Accelerating The Rot (3:22)
4. Temporal Disintegration (5:52)
5. Extrinsically Enraged (4:09)
6. A Patriarchy Perverse (4:16)
7. Condemned to Vascular Famine (6:00)
8. Heredity Violated (3:48)

Lineup:
Josh Welshman - Vocals
Vaughn Stoffey - Guitars
Jacob Schmidt - Bass
Lille Gruber - Drums



úterý 19. listopadu 2024

Recenze/review - DEAMONOLITH - The Monolithic Cult of Death (2024)


DEAMONOLITH - The Monolithic Cult of Death
CD 2024, Godz ov War Productions, Ancient Dead Productions

for english please scroll down

Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Všechna bolest bude násobena tím, jak jsme ubližovali jiným, jak jsme se nechali pohltit temnotou. Jsou nahrávky, které mě dokáží donutit k podobným úvahám. Když jsem zjistil, že na debutové nahrávce polských death metalistů DEAMONOLITH je pouze jedna, přes 35 minut dlouhá skladba, byl jsem trošku skeptický.

Je velkou pravdou, že tohle album chce klid a zhasnutá světla. Také určitou porci fantazie a vstřícnost pro nové, neotřelé věci. Základem je zde surový death metal, přidávány jsou potom progresivní prvky, thrash metal, ale třeba i saxofon, piano nebo ženský zpěv. Už při prvním poslechu jsem věděl, že s touhle hudbou chci trávit dlouhý čas. Od začátku do konce se v ní totiž neustále něco děje a vzduchem se vznáší takový ten zvláštní neklid, který mám u muziky tolik rád. 


Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří za sebou mají spoustu zajímavých počinů. Líbí se mi, že je v hudbě narvaná velká spousta emocí. DEAMONOLITH dokáží být suroví a nekompromisní, potom náhle změní směr a zažijete atmosférické plochy, lehké chvění, neklid. Skladba je rozdělena do šesti segmentů, které ale drží kompaktně pohromadě. Co se týká texů, tak ty pojednávají o kolapsu a konci lidské rasy, o nicotě, o prázdnotě, o spáse. Rozhodně stojí za prostudování. Nejdříve jsem si myslel, že si kapela vzala příliš velké sousto, ale opak je pravdou. Neustále se něco děje, byl jsem doslova přikovaný k reproduktoru. Zajímavé je, že se i po delší době k "The Monolithic Cult of Death" rád a často vracím. Jenom musím být odpočinutý. Poslech je pro mě náročný, protože se musím pečlivě soustředit a rád objevuji spolu s kapelou další a další nová temná zákoutí. Nejlépe bych asi novinku přirovnal k vichřici, která se probudila někde hluboko v podzemí. Smršť riffů útočí s velkým tlakem, melodie se mi dostávají až do morku kostí, jsem trhán na kusy. Nadechnu se jen občas, když je před další bouří. Jako bych doopravdy zemřel a procházel se ve světě za oponou. Zapomenout nesmím ani na masivní a dobře čitelný zvuk i zajímavý obal, který mi připomíná symboly, vytesané nad vchodem starých chrámů. Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Možná ale jenom shnijeme v chladné zemi. Netuším. Co ale moc dobře vím je, že nové album se povedlo po všech stránkách. Doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl. Experimentální, progresivní death metal, temné příběhy z onoho světa! Neklidná definice zla!

Asphyx says:

Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. All the pain will be multiplied by how we hurt others, how we let the darkness consume us. There are recordings that can make me think like that. When I found out that the debut record of Polish death metallers DEAMONOLITH has only one song, over 35 minutes long, I was a bit skeptical.

It's very true that this album wants peace and lights out. Also, a certain amount of imagination and openness for new, novel things. The basis here is raw death metal, then progressive elements are added, thrash metal, but also saxophone, piano or female vocals. I knew from the first listen that I wanted to spend a long time with this music. From the beginning to the end, something is always happening and there is that special restlessness in the air that I like so much in music.


The band is composed of experienced musicians who have done many interesting things. I like that there is a lot of emotion packed into the music. DEAMONOLITH can be raw and uncompromising, then suddenly change direction and you experience atmospheric surfaces, slight tremors, restlessness. The track is divided into six segments, but they stick together compactly. As for the lyrics, they deal with the collapse and end of the human race, with nothingness, with emptiness, with salvation. Definitely worth studying. At first I thought the band took too big a bite, but the opposite is true. Something was constantly happening, I was literally riveted to the speaker. Interestingly, even after a long time, I still like to come back to "The Monolithic Cult of Death" often. I just need to be relaxed. Listening is challenging for me, because I have to concentrate carefully and I like to discover more and more new dark corners together with the band. I guess the best way to compare the novelty is to a storm that has awakened somewhere deep underground. The whirlwind of riffs attacks with great pressure, the melodies get to my bones, I am torn to pieces. I only catch my breath occasionally when it's before the next storm. It's like I've really died and I'm walking in the world behind the curtain. I mustn't forget the massive and easy-to-read sound and the interesting cover art, which reminds me of the symbols carved above the entrance of ancient temples. Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. But maybe we'll just rot in the cold earth. I don't know. What I do know is that the new album is a success in every way. I recommend it to anyone with an open mind. Experimental, progressive death metal, dark stories from the other world! A restless definition of evil!


tracklist:
01. The Monolithic Cult of Death

DEAMONOLITH Line-up:
Major • Guitars
Desecrate • Drums & Dark Ambients
Sunrise • Guitars & Classical Guitar
Lukas • Bass
Kobuch • Vocals

• Guest musicians:
- saxophone by Łukasz Wypych
- piano appearance in the opening intro by Magdalena Sienkiel
- piano appearance in the interlude by Sebastian Świciak
- male clean vocals and choirs by Michał "Xaay" Loranc
- female vocals by Anna Malarz



pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - GIGAN - Anomalous Abstractigate Infinitessimus (2024)


GIGAN - Anomalous Abstractigate Infinitessimus
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Určitě všichni znáte takové ty podivné horečnaté stavy, když se uvnitř vašeho těla probouzí nějaká zákeřná choroba. Mysl je najednou zahalena do mlhy a nejste schopni uvažovat v běžně dostupných pravidlech. Vidíte najednou věci, které jsou ostatním ukryty. Na povrch vylezou vaše nejniternější pocity, mnohdy temné a pro jistotu ukryté hluboko v podvědomí. Jsou kapely, které je umějí vytáhnout ven, na světlo a donutit vás nad nimi přemýšlet. Páté dlouhohrající album amerických GIGAN rozhodně nelze považovat za obyčejné, nudné, ani stereotypní.

Pánové se opět vydávají na svoji trans galaktickou misi, na dlouhý výlet, ze kterého vám přinášejí obrovskou porci neotřelých melodií. Zpočátku na mě působila (ostatně jako vždycky) nová nahrávka neuchopitelně, rozervaně. Usadila se až po nějakém čase a troufám si tvrdit, že když se k novince vrátím třeba za několik měsíců, budu stále objevovat nové motivy a pasáže.


Dokážu pochopit, když vám bude nová deska připadat nepříjemná a nebude se vám líbit. Kapela se rozhodně nikomu nepodbízí. Přichází s kůži na trh a v rámci technického a progresivního death metalu nadále kombinuje tento styl i s dalšími vlivy. Zazní tak klidně jazz, rock ze starých časů, ale i spousta dalších prvků. Vše je potom umícháno v jeden zajímavý a rozervaný celek, který se vám dostane postupně do hlavy. A nebo také ne. Záleží, jaký máte celkový přístup k hudbě. Líbit se bude určitě všem hledačům a objevovatelům, všem, kteří se rádi nechávají stále překvapit něčím novým. Některé skladby jsou opravdu dlouhé, motivy se opakují a nejdřív na mě působily lehce rozpačitě. Nenechte se ale mýlit, stále se něco děje. Navíc je album dobře zvukově ošetřené a všechny nástroje jsou dobře čitelné. Někomu možná bude chybět víc zla a špíny, ale zeptám se vás jinak - vy víte, jak se hraje ve vesmíru? GIGAN to rozhodně ví a přinášejí nám porci pravé, pestré a divoké muziky s mnoha vrstvami a odstíny. Pro fanoušky GORGUTS, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE, WORMED, DISKORD, PORTAL AD NAUSEAM je nová deska doslova povinností. Zapomenout nesmím ani na obal, pod kterým je podepsán Max Winter. Myslím si, že motiv krásně vystihuje to, co se na albu odehrává. Jakoby přede mnou ožívaly vize klasických sci-fi autorů. Apokalypsa určitě brzy nastane, pokud nezačneme konečně jednat. Určitě všichni znáte takové ty podivné horečnaté stavy, když se uvnitř vašeho těla probouzí nějaká zákeřná choroba. Mysl je najednou zahalena do mlhy a nejste schopni uvažovat v běžně dostupných pravidlech. Vidíte najednou věci, které jsou ostatním ukryty. Transgalaktická progresivní technicko-death metalová mise! Temné ozvěny z dalekého vesmíru!

Asphyx says:

I'm sure you're all familiar with those strange feverish states when some insidious disease awakens inside your body. The mind is suddenly shrouded in a fog and you are unable to think in the usual terms. You suddenly see things that are hidden to others. Your innermost feelings, often dark and hidden deep in the subconscious for safety, come to the surface. There are bands that can bring them out into the light and make you think about them. The fifth full-length album from American GIGAN certainly cannot be considered ordinary, boring, or stereotypical.

Once again the gentlemen embark on their trans-galactic mission, a long trip from which they bring you a huge portion of fresh melodies. At first (as always), the new record had an ungraspable, disjointed effect on me. It settled down after some time and I dare to say that when I come back to the new release, maybe in a few months, I will still discover new motifs and passages.


I can understand if you find a new record uncomfortable and don't like it. The band is definitely not pandering to anyone. They come with skin in the game and continue to combine that style with other influences within technical and progressive death metal. You can hear jazz, rock from the old days, but also a lot of other elements. Everything is then mixed into one interesting and disjointed whole that gets into your head gradually. Or not. It depends on your overall approach to music. All seekers and explorers, all those who like to be constantly surprised by something new, will like it. Some of the tracks are really long, the motifs are repetitive and at first they made me feel a bit self-conscious. But make no mistake, there is always something going on. In addition, the album is well sound treated and all instruments are clearly audible. Some may miss more evil and dirt, but let me ask you another way - do you know how to play in space? GIGAN certainly do, and they bring us a serving of real, colourful and wild music with many layers and shades. For fans of GORGUTS, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE, WORMED, DISKORD, PORTAL AD NAUSEAM, the new album is literally a must. Not to forget the cover artwork, signed by Max Winter. I think the motif beautifully describes what is happening on the album. It's as if the visions of classic sci-fi authors came to life in front of me. The apocalypse will surely come soon if we don't take action. I'm sure you all know those strange feverish states when some insidious disease awakens inside your body. The mind is suddenly clouded in a fog and you are unable to think in the normal rules. You suddenly see things that are hidden to others. A transgalactic progressive techno-death metal mission! Dark echoes from a distant universe!


tracklist:
01. Trans-Dimensional Crossing Of The Alta-Tenuis 
02. Ultra-Violet Shimmer And Permeating Infra-Sound 
03. Square Wave Subversion 
04. Emerging Sects Of Dagonic Acolytes 
05. Katabatic Windswept Landscapes 
06. Erratic Pulsitivity And Horror 
07. The Strange Harvest Of The Baganoids 
08. Ominous Silhouettes Cast Across Gulfs Of Time

Line-up:
Eric Hersemann - All electric, acoustic and bass guitars, theremin, otomatone, synths, lyrics, concepts and madness.
Nathan Cotton - Drums, percussion and Sunny weather.
Jerry Kavouriaris - Vocals and violence.



čtvrtek 17. října 2024

Recenze/review - DEIVOS - Apophenia (2024)


DEIVOS - Apophenia
CD 2024, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Zavřený hluboko v podzemí, jsem pročítal starodávné spisy. Psalo se v nich o přírodních zkázách, o tom, že se brzy stane člověk člověku vlkem. O synech, co zabijí svoje otce, o démonech, kteří vstoupí na zem, aby nás zničili. Vše bylo zaznamenáno s přesností a pečlivostí. Tajemné symboly, poskládané do neřešitelných rovnic. Vzorce, kterým můžete buď věřit a nebo je nenávidět. Dostaly se mi do hlavy, hluboko do podvědomí, stejně jako nová deska polských maniaků DEIVOS.

Tahle smečka, která datuje svůj vznik do roku 1997, na mě vždy působila jako perfektně seřízený stroj na zabíjení. I letos dostanete technický death metal té nejvyšší kvality. "Apophenia" je univerzální lidská tendence vidět vzory v náhodných datech. Myslím si, že v současné době se jedná o velmi aktuální téma. Nemocných přibývá.


Jakoby ke mě DEIVOS promlouvali z temnoty, z jiné dimenze. Jejich death metal je sice postavený na klasických, tradičních motivech (SUFFOCATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED, CRYPTOPSY, MONSTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY), ale přidávány jsou navíc zajímavé a neotřelé prvky. Poláci mají svůj k dokonalosti vybroušený rukopis, výraz a rozhodně si je s jinými nespletete. Riffy se valí kupředu jako lavina za kostí, bicí drtí vše živé v okruhu několika kilometrů a vokál je mocný, jako řev bestie. Celou nahrávkou se potom prolíná krvavá, neklidná linka. Skladby jsou vystavěny velmi pečlivě, vše působí propracovaně. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Zároveň si kapela zachovává živočišnost a schopnost zabíjet. Technické prvky jsou aplikovány s rozvahou, rozumně, rozhodně se nejedná o dnes tak častá preludia bez duše. Naopak, všechno zde hoří, mokvá, máte chuť mlátit kladivem do zdi. "Apophenia" se mi zadřelo pod kůži i do hlavy. Najednou jsem hledal tajné vzorce v místech, ve kterých neexistují. Masivní zvuk vás rozseká, opravdu se povedl (Mixed and mastered by Tomek Zalewski at Zed Studio) a o obalu netřeba snad ani hovořit. Mariusz Lewandowski je dlouhé roky mým oblíbeným autorem a jeho práce hovoří sama za sebe. Nezbývá, než se zavřít do své kobky a poslouchat tuhle desku pořádně nahlas. Tajemné symboly, poskládané do neřešitelných rovnic. Vzorce, kterým můžete buď věřit a nebo je nenávidět. Schizofrenie ve svém ranném stádiu. Temný a chladný, devastující, perfektně seřízený technický death metalový stroj na zabíjení! Děsivé iluze vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

Locked deep underground, I read ancient writings. They spoke of the ravages of nature, of man soon becoming man's wolf. Sons killing their fathers, demons coming to earth to destroy us. Everything was recorded with precision and care. Mysterious symbols, put together in unsolvable equations. Patterns you can either believe or hate. They got into my head, deep into my subconscious, just like the new record by Polish maniacs DEIVOS.

This pack, which dates back to 1997, has always struck me as a perfectly tuned killing machine. Also this year you get technical death metal of the highest quality. "Apophenia" is the universal human tendency to see patterns in random dates. I think this is a very timely topic at the moment. There are more and more sick people.


It was as if DEIVOS were speaking to me from the darkness, from another dimension. Although their death metal is based on classic, traditional motifs (SUFFOCATION, MORBID ANGEL, DECAPITATED, CRYPTOPSY, MONSTROSITY, BRUTALITY, OBSCENITY), interesting and novel elements are added. The Poles have their handwriting and expression polished to perfection and you definitely won't confuse them with others. The riffs roll forward like an avalanche behind the bones, the drums crush everything alive within a radius of a few kilometers and the vocals are powerful, like the roar of a beast. A bloody, restless line then weaves its way through the entire record. The songs are built very carefully, everything feels sophisticated. Nothing is missing or missing anywhere. At the same time, the band retains its animalism and ability to kill. The technical elements are applied judiciously, sensibly, and they are definitely not the soulless preludes so common today. On the contrary, everything here is burning, wet, you feel like hitting the wall with a hammer. "Apophenia" got under my skin and into my head. Suddenly I was looking for secret patterns in places where they don't exist. The massive sound will shred you, it's really done well (Mixed and mastered by Tomek Zalewski at Zed Studio) and the cover artwork needs no mention. Mariusz Lewandowski has been a favourite of mine for many years and his work speaks for itself. There is nothing to do but to shut yourself in your dungeon and listen to this album really loud. Mysterious symbols, put together in unsolvable equations. Patterns you can either believe or hate. Schizophrenia in its early stages. Dark and cold, devastating, perfectly tuned technical death metal killing machine! Terrifying illusions of your own thoughts!




about DEIVOS on DEADLY STORM ZINE:



--TRACKLISTING--
1. Feretory
2. My Sacrifice
3. Sermon of Hypocrisy
4. De Materia Turpi
5. Revelations
6. The Great Day of His Wrath
7. Apophenia
8. Maelstrom of Decay
9. Persecutor

--LINEUP--
Hubert Banach –vocals
Tomasz Kołcon – guitars
Piotr Bajus – guitars; backing vocals
Krzysztof Saran – drums
Kamil Stadnicki – bass



úterý 15. října 2024

Recenze/review - GRACE DISGRACED - Revoltality (2024)


GRACE DISGRACED - Revoltality
CD 2024, Soundage Productions

for english please scroll down

Nicota. Prázdno. Počátek i konec, které se spojí v kruhu. Zrození a smrt. Jsme jen zrnka písku ve vesmíru. Žijeme v temnotě a snažíme se zachránit zbytky světla. Číslo v davu. Spočinutí. Někdy bývá zvláštní, jak na mě hudba působí. Kupříkladu nové album mých oblíbených GRACE DISGRACED má v popisku novinky právě slova o nicotě. Ihned jsem si vzpomněl na staré autory sci-fi knížek. Na jejich apokalyptické vize, ke kterým se postupně jako lidstvo dostáváme. Někdy pro mě bývá velmi inspirující opustit náš současný podivný svět a nechat se unášet na vlnách extrémních melodií.

Na téhle smečce mě vždy fascinovala hravost a schopnost napsat zajímavé a neotřelé melodie. Vždycky si sednu, zhasnu světla, oprostím se od všeho nedůležitého a jenom poslouchám muziku. Kapela se vrátila po čtyřech letech, aby opět rozdrásala moji mysl do krve. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou.


Základem je opět klasický death metal, velmi volné pokračování slavných DEATH. Přidávány jsou potom různé technické a progresivní prvky. Kapela má již dlouhé roky svůj jasný rukopis, hraje si s melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Někdy jsou zemití, suroví a nekompromisní, jindy zase vznešení a majestátní. Fantazii se meze nekladou, ale zároveň drží nové album "Revoltality" pohromadě, je kompaktní. Opravdu doporučuji poslouchat v celku, jednotlivé pasáže na sebe totiž navazují, mají svůj jasný směr a účel. Navíc dostanete masivní a dobře čitelný zvuk (Arkadiy Navaho - recording, mastering, mixing) a obal, evokující naši temnou budoucnost (Aleksey "Erothanatoguru" Virus). Zajímavá je ještě jedna věc. Jakýsi neklid, chlad, temnota, melancholie, které z nahrávky slyším. Ostré riffy, ale i melodie, které se vám zadřou do hlavy, do podvědomí. Typický a ještě víc propracovaný a zajímavý hlas Poliny Berezko je nadále jasným rozpoznávacím znamením téhle smečky a dodává celému albu na ještě větší uvěřitelnosti. Ano, sešli se tu opět muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Povedlo se jim promítnout vlastní vize a talent do hudby, která je neklidná, zajímavá a rád se k ní vracím. Má v sobě takovou tu těžko definovatelnou černou a chladnou náladu, heavy efekt, chvěni chcete-li. Jsem už starý pes a hodně si vybírám, co si pořídím do své soukromé sbírky. GRACE DISGRACED jsou pro mě opět jistotou, povinností a pevným záchytným bodem ve vesmíru. Neznám nic lepšího, než chodit ulicemi, sledovat zachmuřené tváře lidí beze jména a poslouchat "Revoltality". Nicota. Prázdno. Počátek i konec, které se spojí v kruhu. Zrození a smrt. Jsme jen zrnka písku ve vesmíru. Žijeme v temnotě a snažíme se zachránit zbytky světla. Číslo v davu. Spočinutí. K dokonalosti vybroušený technický death metal, který vás přenese do jiných sfér! Temný, vznešený opus! Nicota a chlad vesmíru!


Asphyx says:

Nothingness. Empty. A beginning and an end that come together in a circle. Birth and death. We are but grains of sand in the universe. We live in darkness, trying to save the remnants of light. A number in the crowd. The twisted. Sometimes it's strange how music affects me. For example, the new album by my favourites GRACE DISGRACED has the words about nothingness in the new album's description. I immediately thought of the old science fiction authors. Their apocalyptic visions that we as humanity are gradually reaching. Sometimes I find it very inspiring to leave our current strange world and let myself drift on the waves of extreme melodies.

What has always fascinated me about this pack is their playfulness and ability to write interesting and novel melodies. I always sit down, turn off the lights, let go of everything unimportant and just listen to the music. The band returned after four years to once again tear my mind to shreds. I should add right away that they are doing a great job.


The basis is again classic death metal, a very loose continuation of the famous DEATH. Various technical and progressive elements are added. The band has had a clear signature for many years, playing with melodies like a beast with its prey. Sometimes they are earthy, raw and uncompromising, sometimes they are sublime and majestic. There are no limits to the imagination, but at the same time the new album "Revoltality" holds together, it is compact. I really recommend listening to it as a whole, because the individual passages build on each other and have a clear direction and purpose. Moreover, you get a massive and clear sound (Arkadiy Navaho - recording, mastering, mixing) and a cover that evokes our dark future (Aleksey "Erothanatoguru" Virus). One more interesting thing. A kind of restlessness, coldness, darkness, melancholy that I hear from the recording. Sharp riffs, but also melodies that get stuck in your head, in your subconscious. The typical and even more sophisticated and interesting voice of Polina Berezko continues to be a clear identifying mark of this pack and adds even more believability to the whole album. Yes, musicians who know exactly what they want to play and how they want to play it have come together again. They've managed to project their own vision and talent into music that is restless, interesting and a joy to return to. It has that hard to define black and cold mood, a heavy effect, a shiver if you will. I'm an old dog and I'm very selective about what I get for my private collection. GRACE DISGRACED are once again a certainty, an obligation and a solid clue in the universe for me. I know nothing better than walking the streets, watching the grim faces of nameless people and listening to "Revoltality". Nothingness. Emptiness. A beginning and an end that come together in a circle. Birth and death. We are but grains of sand in the universe. We live in darkness, trying to save the remnants of light. A number in the crowd. The twisted. Technical death metal polished to perfection, which will transport you to other realms! A dark, sublime opus! The nothingness and coldness of the universe!




tracklist:
01. When The Damned Unite
02. The Hope
03. 22 Bloody March
04. The Culture Of Pain
05. Thought Of Pure Revolt
06. Inventing The Unkill
07. Time Of True Heroes

pátek 11. října 2024

Recenze/review - VITUR - Transcending the Self (2024)


VITUR - Transcending the Self
CD 2024, Deformeathing Production

for english please scroll down

Padáš po zádech do hlubiny, topíš se v bahně a jsi stahován dolů svým svědomím, černými myšlenkami. Přemýšlel si o provaze, o střelné zbrani, ale nakonec si zvolil močály zapomnění. Pomalu přecházíš na druhou stranu a posloucháš u toho debutové album polských technických death metalistů VITUR. Kapely, která dokáže již během několika poslechů vytvořit morbidně pochmurnou atmosféru.

Opravdu si připadám, jako bych se topil v hlubinách, jako bych se dusil vlastní krví. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří nejen, že umí perfektně hrát, ale také dokáží napsat skvělé skladby, po okraj narvané neklidnými motivy. Až budeš jednou sedět v chladu a temnotě a přemýšlet, jestli si přeřízneš žíly, tak to nedělej, raději si poslechni "Transcending the Self".


Je to propracovaný, brutální death metal se spoustou zajímavých momentů. Skladby jsou napsány tak, že se vám ihned dostanou do hlavy, do vnitřností. Shnijete u nich zaživa a stane se tak v podobném stylu, jako to umí kapely typu HATE ETERNAL, ULCERATE, CRYPTOPSY, GORGUTS, NECROPHAGIST, MONSTROSITY, BRUTALITY, SINISTER. Poláci navíc přidávají své nápady a invenci a nadále technický death metal rozvíjejí. A dělají to po svém, s vlastním ksichtem. Když si to vezmu kolem a kolem, tak mi vlastně sedí úplně vše. Masivní, surový a zároveň velmi dobře čitelný a chladný zvuk, opravdu povedený obal, který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jedná se o hudbu, která vás nenechá v klidu. Je v ní určitý neklid, zvláštní nálady, samozřejmě zabarvené do šedých odstínů, které se prolínají celým albem jako jedovatý had. Pro mě osobně je potom asi nejdůležitější, že mě baví album poslouchat, že se k němu rád a opakovaně vracím. Ve skladbách je vztek, bolest i utrpení, nekonečná temnota i spousta progresivních prvků. Ty jsou dávkovány ale tak, aby se dobře poslouchaly. "Transcending the Self" je pestrým albem, s velkým množstvím energie a tlaku. Pro mě osobně se jedná o velké překvapení a také o hudbu, kterou si budu rvát do hlavy ještě hodně dlouho. Padáš po zádech do hlubiny, topíš se v bahně a jsi stahován dolů svým svědomím, černými myšlenkami. Přemýšlel si o provaze, o střelné zbrani, ale nakonec si zvolil močály zapomnění. Temný, surový technický death metal, vybroušený až k dokonalosti! Děsivé ozvěny vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

You fall on your back into the depths, drowning in the mud and being pulled down by your conscience, by black thoughts. You thought about a rope, a firearm, but in the end you chose the swamps of oblivion. Slowly you cross over to the other side and listen to the debut album of Polish technical death metallers VITUR, a band that can create a morbidly gloomy atmosphere in just a few listens.

I really feel like I'm drowning in the depths, like I'm choking on my own blood. The gentlemen are experienced musicians who not only know how to play perfectly, but also can write great songs, packed to the brim with restless motives. Once you're sitting in the cold and dark wondering if you're going to cut your veins, don't, instead listen to "Transcending the Self".


It's sophisticated, brutal death metal with a lot of interesting moments. The songs are written in such a way that they immediately get into your head, into your guts. You rot alive to them and it happens in a similar style as bands like HATE ETERNAL, ULCERATE, CRYPTOPSY, GORGUTS, NECROPHAGIST, MONSTROSITY, BRUTALITY, SINISTER. Moreover, the Poles add their ideas and inventiveness and continue to develop technical death metal. And they do it in their own way, with their own face. When I take it around and around, everything fits me actually. Massive, raw and at the same time very clear and cool sound, really hilarious cover art, which of course inspired me to start today's article. This is music that won't let you down. There's a certain restlessness to it, a strange mood, of course tinged with shades of grey that run through the whole album like a poisonous snake. For me personally, then, I guess the most important thing is that I enjoy listening to the album, that I like coming back to it repeatedly. There is anger, pain and suffering in the songs, endless darkness and plenty of progressive elements. But these are dosed in such a way that they are good to listen to. "Transcending the Self" is a varied album, with a lot of energy and pressure. For me personally, this is a big surprise and also music that I will be banging my head to for a long time. You fall on your back into the depths, drowning in the mud and being pulled down by your conscience, black thoughts. You thought about a rope, a firearm, but in the end you chose the swamps of oblivion. Dark, raw, technical death metal, polished to perfection! Terrifying echoes of his own thoughts!


Tracklist:
01. Overwhelming The Soul 
02. The Entity 
03. The Empty Mind 
04. Hunger 
05. Absorbing Liquid 
06. Dual Consciousness 
07. Into Nothingness 
08. Only Vacuum Remains 
09. For Ages

band:
Kamil Stefański - vocals, guitars
Mateusz Prusak - guitars
Michał Kotwas - bass
Ignacy Zieliński- drums

neděle 22. září 2024

Recenze/review - ANOXIDE - Morals & Dogma (2024)


ANOXIDE - Morals & Dogma
CD 2024, Ghastly Music

for english please scroll down

Musel si utéct ven, pryč z města, daleko od všech obrazovek. Už si nedovedl rozlišit, co je ještě pravda a co lež. Stala se z tebe mrtvola, přilepená k internetu. Bez duše a vlastního názoru. Nespal si, ani nejedl, jenom si psal slova, plná nenávisti a jedu. Pohltilo tě to, zničilo a začal si mít strach sám ze sebe. 

ANOXIDE jsou z Londýna a od roku 2012, kdy byla kapela založena, vydali dvě EP a jednu demonahrávku. Osobně jsem se ale k jejich hudbě dostal až letos, když přišli přišli se svým prvním dlouhohrajícím albem. Ihned mě zaujal zvuk, časté změny tempa, divoké i syrové pasáže, ale hlavně spousta nápadů, které dělají nahrávku velmi pestrou. 


Pánové velmi umně a zkušeně kombinují prvky z klasického, tradičního death metalu, techniky, progresivity a v některých momentech i slamu. Je to výživný koktejl, který vám možná zpočátku nebude chutnat, ale počkejte, až se chuť i nálady usadí. Chce to opět klid a plné soustředění. Kapela vám nedá nic zadarmo. Abyste jejich novou desku pochopili, budete se muset snažit. Také je nutná určitá porce fantazie, bez té to také nejde. Poslouchat "Morals & Dogma" je jako si číst staré sci-fi příběhy, které se staly krutou skutečností. Novodobý mor, lehkost a nadsázka, to téhle smečce také nechybí. Hrají si s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí, jednou jsou ostří a nekompromisní, potom vás nechají na chvilku nadechnout, abyste byli ihned strženi do dalšího víru. Tahle kapela vás rozemele na prach, roztrhá na kusy a ani nebudete vědět jak k tomu došlo. Viděli jste někdy někoho, jak jej zasáhl blesk? Ani nemusíte, stačí si tuhle desku pustit několikrát po sobě a výsledek zažijete na vlastní kůži. Podle mého skromného úsudku se jedná o velmi povedené album po všech stránkách (i obal je vynikající). Pokud máte rádi podobně laděný death metal,  určitě veďte tuhle kapelu v pozornosti. Osobně je pro mě potom nejdůležitější, že mě baví ANOXIDE poslouchat, ano, tak jednoduché to je. Schválně, zkuste jejich novinku také a uslyšíte sami. Musel jsem utéct ven, pryč z města, daleko od všech obrazovek. Už jsem nedovedl rozlišit, co je ještě pravda a co lež. Stala se ze mě mrtvola, přilepená k internetu. Bez duše a vlastního názoru. Nespal jsem, ani nejedl. Propracovaný, surový death metal se spoustou zajímavých momentů! Pestrá paleta temných odstínů!

Asphyx says:

You had to get out, away from the city, away from all the screens. He couldn't tell what was still true and what was still a lie. You became a corpse, glued to the internet. Without a soul or an opinion. You didn't sleep, you didn't eat, you just wrote words full of hate and venom. It consumed you, destroyed you, and you became afraid of yourself. 

ANOXIDE are from London and have released two EPs and one demo since the band formed in 2012. Personally though, I only got into their music this year when they came out with their first full-length album. I was immediately taken by the sound, the frequent tempo changes, the wild and raw passages, but most importantly the many ideas that make the record very varied. 


The gentlemen combine elements of classic, traditional death metal, technique, progressiveness and in some moments even slam very skillfully and expertly. It's a nutritious cocktail that you may not like at first, but wait until the taste and moods settle down. It takes calm and full concentration again. The band won't give you anything for free. You'll have to make an effort to understand their new record. You also need a certain amount of imagination, and you can't do without that. Listening to "Morals & Dogma" is like reading old sci-fi stories that have become a harsh reality. Modern morality, lightness and exaggeration, this pack doesn't lack that either. They play with the tunes like a beast with its prey, one moment sharp and uncompromising, the next they let you breathe for a moment only to be immediately swept away into another maelstrom. This band will grind you into dust, tear you apart and you won't even know how it happened. Have you ever seen someone get struck by lightning? You don't even have to, just play this record a few times in a row and you'll experience the results for yourself. In my humble judgement, this is a very good album all round (even the cover art is excellent). If you like similarly tuned death metal, definitely keep this band in your attention. Personally then, the most important thing for me is that I enjoy listening to ANOXIDE, yes, it's that simple. By all means, try their new album too and hear for yourself. I had to get out, away from the city, away from all the screens. I couldn't tell what was still true and what was still a lie. I became a corpse, glued to the internet. Without a soul or an opinion. I didn't sleep or eat. Sophisticated, raw death metal with lots of interesting moments! A variety of dark shades!


Tracklist:
01. Simulacrum 
02. Indoctrinated 
03. Tear Down Their Citadels 
04. Age Of Austerity 
05. The Ceaseless March 05:17 
06. An Old Foe Emerges 
07. Theses Walls Shall Crumble 
08. The Weighing Of The Scales 
09. To Starve In Decadence



https://ghastlymusick.bandcamp.com/album/morals-dogma

čtvrtek 29. srpna 2024

Recenze/review - NILE - The Underworld Awaits Us All (2024)


NILE - The Underworld Awaits Us All
CD 2024, Napalm Records

for english please scroll down

Slunce pálí a vzduch je těžký. Mám písek v očích a duny se přede mnou převalují jako špinavá voda v řece. Zatím netuším, kdy odejdu na druhou stranu, zatím nevím, kdy spadnou mraky k zemi. Zvedá se vítr. Nastal můj čas. Zase se jednou loučím se světem a vstupuji do nekonečné země stínů. S novou deskou amerických maniaků NILE. Ti mají za ty dlouhé roky svůj vlastní nezaměnitelný rukopis. Poznáte je podle několika prvních tónů a pokaždé to bývá zajímavý výlet do Hádovy říše. 

Novinka pokračuje v tom, co umí NILE nejlépe. V natlakovaném brutálním, technickém death metalu, letos zazní i thrash metalové vlivy. A samozřejmě, spousta progresivním pasáží, které máme my, fanoušci tolik rádi. Již po několika prvních setkáních působí Američané ve velmi dobré formě. Jakoby je někdo polil mrtvou vodou. 


Znovu se otevírají staré hroby, opět z nich vylézají děsivě vypadající zombie. Také cítíte ten pach ze záhrobí? Já ano, i když třeba zvuk bych si dovedl představit lehce špinavější, temnější. Každopádně, pánové stále mají takové množství nápadů, že dokáží udržet moji pozornost. Nikde zbytečně nepreludují, útočí napřímo. Nekompromisně a surově. Mocné nástupy, hrobový vokál, zničující a skvěle zahrané bicí a samozřejmě riffy a melodie, které v sobě mají obrovskou porci energie. Nejvíc se mi potom NILE líbí v momentech, kdy trošku zvolní a nechají vyniknout egyptské motivy. Je v tom určitá majestátnost, která ve mě opravdu evokuje návštěvu pyramid. Kapela by mohla díky svému jménu ustrnout ve vývoji a stejně by ji měli fanoušci rádi. Nestalo se tak, novinka "The Underworld Awaits Us All" je pestrá, neklidná, záhadná a praskají u ní kosti. Svět se možná mění, ale historie zůstává. Je dobře, že jsou stále kapely, které umí vytáhnout její temnou stránku na povrch. Možná mě jednou také pohřbí v sarkofágu. Vyndají mi vnitřnosti a bude mě hlídat sfinga. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat tohle album. Má v sobě totiž vše, co mám na téhle kapele rád. Silné motivy, pradávnou energii z temných chodeb podsvětí a schopnost mě vyvrhnout zaživa. Jasně, produkce je na mě možná až příliš umělá, ale dokážu to kapele "odpustit". Slunce totiž pálí a vzduch je těžký. Mám písek v očích a duny se přede mnou převalují jako špinavá voda v řece. Zvedá se vítr. Nastal můj čas. Zase se jednou loučím se světem a vstupuji do nekonečné země stínů. Mocný a surový, technický brutální death metal, který otevírá brány do podsvětí! Bůh temnoty a zemřelých Anubis se usmívá!


Asphyx says:

The sun is scorching and the air is heavy. I have sand in my eyes and the dunes roll in front of me like dirty water in a river. I don't know yet when I'll go to the other side, I don't know yet when the clouds will fall to the ground. The wind is picking up. My time has come. I say goodbye to the world once more and enter the endless land of shadows. With the new album from American maniacs NILE. They've had their own unmistakable signature over the years. You can recognize them by the first few notes and it's always an interesting trip to Hades. 

This new release continues what NILE does best. In the pressurized brutal, technical death metal, this year you can also hear thrash metal influences. And of course, plenty of the progressive passages we fans love so much. Already after the first few meetings the Americans seem to be in very good shape. It's as if someone poured dead water on them. 


The old graves open up again, with scary-looking zombies crawling out again. Can you smell the stench from the dead, too? I do, although I could imagine a slightly dirtier, darker sound. Anyway, the gentlemen still have enough ideas to keep my attention. They don't preach unnecessarily, they attack directly. Uncompromising and brutal. Powerful build-ups, sepulchral vocals, devastating and well played drums and of course riffs and melodies that have a huge amount of energy in them. I like NILE the most then in the moments when they slow down a bit and let the Egyptian motifs stand out. There's a certain majesty to it that really evokes a visit to the pyramids for me. The band could stagnate in their development due to their name and still be loved by fans. It didn't happen, the new track "The Underworld Awaits Us All" is colorful, unsettling, mysterious, and bone cracking. The world may be changing, but the history remains. It's a good thing there are still bands that can bring out its dark side. Maybe one day they'll bury me in a sarcophagus too. They'll take out my guts and I'll be guarded by a sphinx. But until that happens, I'll keep listening to this album. It's got everything I love about this band. Strong themes, ancient energy from the dark corridors of the underworld and the ability to eviscerate me alive. Sure, the production may be a little too artificial for me, but I can "forgive" the band for that. Because the sun burns and the air is heavy. I've got sand in my eyes and the dunes roll in front of me like dirty water in a river. The wind picks up. My time has come. I say goodbye to the world once more and enter the endless land of shadows. Powerful and raw, technical brutal death metal that opens the gates to the underworld! The god of darkness and the dead, Anubis, is smiling!


about NILE on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Stelae Of Vultures 
02. Chapter For Not Being Hung Upside Down On A Stake In The Underworld And Made To Eat Feces By The Four Apes 
03. To Strike With Secret Fang 
04. Naqada II Enter The Golden Age 
05. The Pentagrammathion Of Nephren-Ka 
06. Overlords Of The Black Earth 
07. Under The Curse Of The One God 
08. Doctrine Of Last Things 
09. True Gods Of The Desert 
10. The Underworld Awaits Us All 
11. Lament For The Destruction Of Time

band:
Vocals, Guitar, Bass, Keyboards: Karl Sanders
Guitar, Vocals: Zach Jeter
Bass: Dan Vadim Von
Drums: George Kollias
Guitar, Vocals: Brian Kingsland

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine