Bůh je mlčenlivý. Ďábel šeptá. Je stínem, mužem s hezkou tváří, který se objeví pokaždé, když se stane něco zlého a ošklivého. Australští démoni WEREWOLVES to moc dobře vědí. Když jsem s nimi dělal rozhovor, prozradili mi svůj tajný recept na dobré nahrávky. Metal je prostředek k vyjádření hněvu, vzteku a nenávisti. Letos to opět dokazují a potvrzují. Mám tuhle smečku moc rád. Protože dokáže pomocí své hudby znázornit, jaký obličej má samotný Satan. Sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se zde hlavně pro něj.
Pokaždé, když se s touhle smečkou setkám, mám pocit, že stojím uprostřed tsunami. Masivní zvuk, zničující riffy, bicí, které neznají slitování. Hlas bestie. Tohle všechno dohromady tvoří jedovatý koktejl, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích. Už ve starých spisech bylo řečeno, že temnota se ukrývá v každém z nás. V případě alba "My Enemies Look and Sound like Me" byla vypálena jako cejch. Přímo do mé hlavy, do mé mysli.
Opět se jedná o třaskavou směs, namíchanou z ingrediencí, které používají kapely jako MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER. Samozřejmě, s vlasním výrazem, invencí a spoustou zkažené krve. Na posluchače je vytvářen tlak a budete mít po celou dobu poslechu pocit, že vám někdo stojí okovanou botou na prsou. Budete se dusit, zalykat vztekem a budete si přát, aby vám konečně někdo vystřelil mozek z hlavy. Nahrávka je velmi intenzivní, dynamická a zároveń si zachovává pestrost. Kombinace death metalu, blacku, thrashe a technických prvků je zahraná s elegancí starých mistrů. Určitě znáte takový ten pocit, když si pustíte nějakou desku poprvé a ihned si říkáte - ano, to je přesně ono, tohle jsem potřeboval. Tak přesně takhle zní "My Enemies Look and Sound like Me"! Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Skladby se mi ihned dostaly do žil. Poslouchat tohle album je jako souboj s nějakou šílenou šelmou. Připomíná mi její hladový řev. Propracované songy si zachovávají živelnost, takový ten primitivní smrad, který mám tolik rád. WEREWOLVES vás vezmou na výlet bez konce. Poznáte spoustu zvrácených myšlenek, černých zákoutí. Jakobych se díval do absolutní tmy. Objeví se žhnoucí oči. Spálí mě na popel, stejně jako tahle nahrávka, která má v sobě velkou sílu a energii, které nejsou z tohoto světa. Zalykám se vlastní zkaženou krví. Neustále přidávám hlasitost. Bůh je mlčenlivý. Ďábel šeptá. Absolutní inferno! Maniakální, blasfemický black death metalový útok na vaše podvědomí!
Asphyx says:
God is silent. The devil whispers. He is a shadow, a man with a pretty face who appears every time something bad and ugly happens. The Australian demons of WEREWOLVES know this all too well. When I interviewed them, they told me their secret recipe for good records. Metal is a vehicle for expressing anger, rage and hatred. This year they prove and confirm it again. I like this pack a lot. Because they can use their music to show the face of Satan himself. Sitting on his throne and smiling. It's no wonder, they're playing for him.
Every time I meet this pack, I feel like I'm standing in the middle of a tsunami. Massive sound, devastating riffs, drums that know no mercy. The voice of the beast. All of this together makes for a poisonous cocktail that, when you taste it, you'll die of insane convulsions. It's been said in the old scriptures that the darkness lies within each of us. In the case of "My Enemies Look and Sound like Me", it was burned like a brand. Right in my head, in my mind.
Again, it's a shaky mix, blended from ingredients used by bands like MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER. Of course, with their own expression, invention and a lot of bad blood. Pressure is put on the listener and you will feel like someone is standing with a shod shoe on your chest the whole time you are listening. You'll choke, gasp with rage and wish someone would finally blow your brains out. The recording is very intense, dynamic and at the same time retains its variety. The combination of death metal, black metal, thrash and technical elements is played with the elegance of the old masters. I'm sure you know that feeling when you listen to a record for the first time and immediately think - yes, this is it, this is what I needed. That's exactly what "My Enemies Look and Sound like Me" sounds like! Nothing is missing or missing anywhere. The songs immediately got into my veins. Listening to this album is like fighting with some crazy beast. It reminds me of its hungry roar. The elaborate songs retain an elemental quality, that primitive stink that I love so much. WEREWOLVES will take you on a journey without end. You'll get to know a lot of twisted thoughts, black corners. It's like looking into absolute darkness. You'll see glowing eyes. They burn me to the ground, just like this record, which has a great power and energy that are not of this world. I'm drowning in my own corrupted blood. I keep turning up the volume. God is silent. The devil whispers. Absolute inferno! A maniacal, blasphemous black death metal assault on your subconscious!
„Hudba je nejdokonalejší typ umění: neprozradí nikdy svoje tajemství“: napsal můj oblíbený spisovatel Oscar Wilde. Na citát jsem si vzpomněl, když jsem nějaký čas poslouchal nové EP "Premiant" od kapely !T.O.O.H.!. Muzika, texty, atmosféra, nálady, všechno se mi spojilo v jedno. Pro podobné okamžiky mě stále baví o nových deskách psát a podporovat je. Pokaždé si připadám jako objevitel nových světů. Nahlížím do autorovy fantazie a surfuji na zpěněných vlnách spolu s ním.
Určitě to znáte, vzájemné propojení. Když si řeknete, to je přesně ono! Začnete si podvědomě podupávat nohou, utkví vám v hlavě nejdříve úryvky textů a pak, po nějaké době se vyryjí do mozku celé rýmy, spolu s melodiemi a rytmem. No není to krása, říkáte všem okolo a když na vás udiveně civí, tak se raději stahujete do své ulity. Jen já a hudba. Neexistuje nic jiného. Žádný svět, žádné problémy, práce, nic - pouze bicí, vokál, riffy.
Jako bych znovu létal vesmírem a nahlížel do jiných dimenzí. Jsem starým budhistickým mnichem, který ale moc dobře ví, co je pořádná pařba. "Premiant" je dalším zběsilým útokem na vaše podvědomí. To vyplave ve skladbách na povrch jako špína z odpadu. EP je opět velmi pestré, košaté, neučesané a zároveň drží pohromadě. Slova nestačí, lepší je si pomoci ukázkami. Neptejte se, zda je to normální, nechte na sebe songy jen tak působit. Smějte se, vztekejte, nadávejte, ale vězte, že přenesených emocí bude velká spousta. Jedná se sice jen o necelých 11 minut, ale přesto - rochnil jsem si jako růžové prasátko v bahýnku. Novinka mi moc chutná. Broukám si ji, chodím s ní po ulicích, i do postele, než jdu spát. Přetransformovala se i do mých snů. Je to tak! Gradace, legrace, zamyšlení, trepanace, smutek i technické finesy. Vše skvěle zahrané, jdoucí na hranu i kousek za ní. Možná se tentokrát neobjevují úplně nové sféry, vše mi přijde zemitější. Přesto je zajímavé nové rovnice řešit. Parádní zvuk plus spousta zajímavých nápadů, děleno progresí a násobeno velkým tlakem a šílenými texty - výsledek dvakrát podtrhnout! Tohle všechno připomíná větrný vír, ze kterého není úniku. Harmonie zloby, pánové opět dokázali rozvibrovat všechny mé kosti i zubní sklovinu. Prostě lovískuju! Epické, jak by řekla mladá generace. Avantgardní, death grindová mozaika!
Asphyx says:
"Music is the most perfect kind of art: it never tells its secrets": wrote my favourite writer Oscar Wilde. I remembered the quote when I was listening to the new EP "Premiant" by the band !.T.O.O.H.!. The music, the lyrics, the atmosphere, the moods, all came together for me. For moments like that I still enjoy writing about and promoting new albums. I feel like a discoverer of new worlds every time. I look into the author's imagination and surf the foamy waves with him.
I'm sure you know, the interconnectedness. If you say to yourself, that's exactly it! You start to unconsciously stomp your feet, first snippets of lyrics get stuck in your head and then, after a while, whole rhymes are etched into your brain, along with melodies and rhythm. Isn't it beautiful, you tell everyone around you, and when they stare at you in amazement, you prefer to retreat into your shell. Just me and the music. There's nothing else. No world, no problems, no work, nothing - just drums, vocals, riffs.
It's like flying through space again and looking into other dimensions. I'm an old Buddhist monk who knows what a good party is. "The Premiant" is another frantic assault on your subconscious. It comes out in the songs like dirt from the garbage. The EP is once again very colourful, vibrant, unpolished and holds together at the same time. Words aren't enough, better to help yourself with samples. Don't ask if this is normal, just let the songs work on you. Laugh, rage, swear, but know that the emotions transferred will be a great deal. It is only less than 11 minutes, but still - I was crawling around like a pink pig in a puddle. I really like the new stuff. I hum it, walk the streets with it, even go to bed with it before I go to sleep. It's transformed itself into my dreams. That's right! Graduation, fun, reflection, trepanation, sadness and technical finesse. All superbly played, going to the edge and just over it. Maybe this time there are not entirely new realms, everything seems more earthy to me. Still, new equations are interesting to solve. Awesome sound plus a lot of interesting ideas, divided by progression and multiplied by great pressure and crazy lyrics - the result underlined twice! This all feels like a wind vortex from which there is no escape. Harmonies of malevolence, the gentlemen once again managed to vibrate all my bones and tooth enamel. I just love it! Epic, as the younger generation would say. Avant-garde, death grind mosaic!
The Czech prog-grind entity !T.O.O.H.! has arrived to close the year with a brand new, 4-song EP Premiant. The creative outburst of the new material has been crafted with quantum mechanics' perplexity and while getting more frantic, nastier, musically expressive and complex than ever, there's still a contrast maintained with sparkling harmonies and synth-waves which add a memorable boost to the intricacy of new songs. Listen to the complete EP now:
The EP is out now digitally - exclusively available from the !T.O.O.H.! Bandcamp - and will be released as a limited tape edition via Lavadome Productions in January. The tape version can be pre-ordered from Lavadome productions web store or Bandcamp page.
Track list:
1. Premiant
2. choco_afro
3. Na všech životech záleží
4. V lóži
Total time: 10:55
!T.O.O.H.! are:
Humanoid: Guitars, Bass, Vocals, VST Instruments
Schizoid: Drums, Backing Vocals
Premiant was recorded at Studio Šopa, Studio 53 and Studio 27 (2021)
ENTHRALLMENT - Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace
CD 2022, Rebirth the Metal Productions
for english please scroll down
Vždycky je nechával ještě trošku žít. Zohavené, ponížené. Bez očí i uší. Pozoroval je. Jak pláčou a trpí, jak marně hledají záchranu. Ve válce by byl možná i za hrdinu. Záleželo by, na jaké straně by stál a bojoval. Svět je někdy hodně krutý, zlý a ošklivý. Snažíme se před špatnými věcmi zavírat oči. Vytěsnit je, zapomenout na ně. Jenže ony se vracejí. Ve vzpomínkách, v nočních můrách. Byl znovu na lovu. Usmíval se. Jeho nikdy nedostanou.
Jako v hororovém filmu si připadám i při poslechu nové desky bulharských brutálních death metalistů ENTHRALLMENT. Ti letos přicházejí s pokračováním nahrávky "Against the Will to Live - Sky Burial" (2021). Šílený vrah zase obchází kolem a ulicemi zní nové skladby. Krutost, šílenství, death metal!
Na ENTHRALLMENTse mi vždy líbilo, že dokáží do svých alb propašovat takový ten staroškolský feeling. Umí být hodně brutální, techničtí, ale nezapomínají ani na atmosféru. Ta je laděná samozřejmě do pestré palety černých a krvavých barev. Jako bych se opravdu procházel špinavými ulicemi na okraji vašeho města. Stahují se sem podivní lidé. Mnozí připomínají už dávno zombie a tak nikomu chybět nebudou. Nálada je na desce hodně podobná. Pochmurná, děsivá. Vše je napsáno velmi surově, syrově. S parádním zvukem i obalem. Některé postupy byly inspirovány smečkami jako IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION. Bulhaři ale samozřejmě původní myšlenky dále rozvíjejí a vy si tak můžete užít opravdu hodně jedovatý a drásavý smrtící kov. Schránka, ve které byly uloženy starodávné choroby, byla znovu otevřena. Po ulicích chodí čím dál tím víc oživlých mrtvol. Během celého poslechu mám pocit, že mi na prsou stojí šílená bestie a tlačí mi na srdce okovanou botou. "Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace" je tak pro mě velmi povedenou záležitostí, kterou lze jenom doporučit. Temné, záhrobní vibrace, které snad nejsou ani z našeho světa. Smrt a nekonečná tma! Masivní, brutální death metalové tsunami!
Asphyx says:
He always let them live a little longer. Embarrassed, humiliated. Without eyes or ears. He watched them. Crying and suffering, searching in vain for rescue. In war, he might have been a hero. Depending on which side he fought on. The world can be a very cruel, mean and ugly place. We try to turn a blind eye to the bad things. To push them out, forget about them. But they come back. In memories, in nightmares. He was on the hunt again. He was smiling. They'll never get him.
I feel like in a horror movie listening to the new album of Bulgarian brutal death metallers ENTHRALLMENT. They come this year with the sequel to "Against the Will to Live - Sky Burial" (2021). The mad killer is circling around again and new songs sound through the streets. Cruelty, madness, death metal!
What I've always liked about ENTHRALLMENT is that they can sneak that old school feeling into their albums. They can be very brutal, technical, but they don't forget about the atmosphere. It's of course in a colourful palette of black and blood. It's like really walking through the dirty streets on the outskirts of your city. Strange people are flocking here. Many of them look like zombies, so no one will miss them. The mood on the record is very similar. Gloomy, eerie. It's all written in a very raw, brutal way. With great sound and cover art. Some techniques were inspired by bands like IMMOLATION, INCANTATION, MORBID ANGEL, SUFFOCATION. But of course the Bulgarians develop the original ideas further and you can enjoy a lot of really poisonous and scratchy death metal. The box in which the ancient diseases were stored has been reopened. More and more reanimated corpses are walking the streets. During the whole listening I feel like a mad beast is standing on my chest and pressing on my heart with a shod boot. "Against The Will To Live - Macabre Universe Embrace" is thus a very successful affair for me, which can only be recommended. Dark, otherworldly vibes that are perhaps not even of our world. Death and endless darkness! Massive, brutal death metal tsunami!
Když se setká ocel s kostí, tak železo většinou vyhrává. Výjimkou to nebývá ani u technického death metalu. I u tohoto stylu se mi nejvíc líbí, když je kapela surová, syrová a temná. Když umí natlakovat skladby takovým způsobem, že vám pukne lebka. Vše musí být ve správném poměru. Energie, špína, chlad, zběsilost. Nového už asi moc vymyslet nelze, ale jako vždy samozřejmě nejvíc záleží na přístupu.
Nová deska "Somnambulant Foregoer" se mi dostala do rukou více méně náhodou. Možná mě zaujal obal, možná pár prvních tónů, kdy se mi líbil zvuk. Nakonec to ale byl asi vokál, který připomíná rozzuřenou bestii. Některá setkání bývají nenadálá, ale o to víc překvapivá. Album mě začalo bavit a tak jsem si říkal, že se o něm zmíním i na našich stránkách.
Z "Somnambulant Foregoer" je hodně slyšet, že si u skládání dala kapela hodně záležet. Vše je postaveno na ostrých, nekompromisních riffech. Pak už je to samozřejmě vše o vkusu a náladě posluchače. Zajímavé, spousta dnešních protežovaných a propagovaných technických smeček mě k smrti nudí, ale DELPHIAN v sobě mají něco navíc. Kus jakési zkaženosti, odhodlání, touhy ničit, vytrhnout vám srdce z těla a sníst ho za zvuků jednotlivých songů. Pod jménem skupiny jsou podepsání zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, kdy přitlačit na pilu, kdy lehce zvolnit (i když takových pasáží mnoho není). Jako bych se díval na veřejnou pitvu, kde mistři patologové předvádějí nejen řemeslně skvěle zvládnutý koncert, ale dodávají i kusy sebe samého. Cituje se ze starých technických a brutálních death metalových učebnic. Dělá se to ale s elegancí a nadhledem. Možná stačilo napsat, že mě zkrátka baví desku poslouchat, jako to dnes dělá většina lidí v krátkých zmínkách na sociálních sítích. Američané si vás vezmou do parády, vymlátí z vás duši a vy za to budete ještě moc rádi. Odehrávají se tady totiž morbidní hudební orgie. Smrt je někdy ošklivá a zlá. Než ale nastane, vyplatí se poslouchat podobné nahrávky. Technický death metal s černou jiskrou!
sumarizace:
"Somnambulant Foregoer" je přesně tím druhem hudby, která bude znít všude po světě, až nastane apokalypsa. Já vlastně ani nevím, jak podobná alba hodnotit. Jsem novinkou zcela pohlcen, jsem jejím otrokem a užívám si všechny ty pestré okamžiky. Death metal v podání DELPHIAN je takovým jedním velkým šílenstvím. Ostré riffy, složité melodie, všude přítomné zlo. Mé pocity sice byly zpočátku zmatené, ale časem album dozrálo v obrovské monstrum. Všude kolem se vznáší beznaděj, já tápu v nekonečné tmě. Pouštím si nahrávku znovu a znovu a zjišťuji, že se mi do žil dostává hodně temný jed. Technika, progrese a velká přitažlivost. To jsou slova, která mě napadají při poslechu asi nejčastěji. Agresivní, hodně emotivní a zároveň černé album. Absolutní inferno! Technický death metal, který vás smete z povrchu zemského!
Asphyx says:
"Somnambulant Foregoer" is exactly the kind of music that will sound all over the world, when the apocalypse comes. I don't even know how to evaluate similar albums. I'm completely enthrailled by this novelty, I'm its slave and I enjoy all varied moments. Death metal by DELPHIAN is such great madness. Sharp riffs, complicated melodies, ever-present evil. Although my feelings were confused at first, the album got into a huge monster. All around despair is rising, I grope in the endless darkness. I'm listening to the recording again and I find there is coming some dark poison in my veins. Technology, progression and large attraction. These are the words that are coming to my mind most when listening. Aggressive, very emotional as well black album. Absolute inferno! Technical death metal that will sweep you away from the earth!
Tracklist:
01. A Suicide Speech To Persuade
02. Devout Magisterial Form
03. Drip Me Toward The Ground
04. Speaking With The Shadows
05. How I Long For The Oort Cloud
06. Somnambulant Foregoer
07. Meanwhile, More Polemics With Kurt Gurkillis And Scud Moothers
Interview with avantgarde, progressive death grind band !T.O.O.H.!.
Answered Schizoid, thank you!
Questions prepared Jakub Asphyx.
Ave !T.O.O.H.!! Hey, I do experiments like this sometimes – I take some music, in this case your latest CD "Free Speech", and I play it to people who have no idea what it's about. They're pure as a lily, untainted by listening to thousands of metal albums. You know what's interesting? Everybody likes your record! The girl who listens to disco, the old dad who rides a fox tail to the potlucks. At most, somebody had said that it was creepy, but they always say it was great! Can you please explain how that's possible? How do people, listeners, reviewers perceive you anyway? And what kind of response do you get to the record?
Hi Jakub! That's interesting, those experiments of yours. If people who don't listen to metal tend to like our record, that may be because it's musical and it has vocals one can clearly understand. So that's probably the reason. Otherwise, it's nice of you to broaden people's musical horizons. And how do other people perceive us? I don't really know. We've read some reviews, but there haven't been many. The response has been mostly positive. The main thing is to make ourselves satisfied with our efforts. And so we are.
I'll admit it without torture. I have my rituals, like everyone else, I guess. Monday through Thursday at work, I listen to whatever I feel like to, but on Friday I'm so tired that I either put on something totally off metal or !T.O.O.H.!. I return home happy, with a clean head and feeling just fine somehow. I am not afraid to say, your music has literally a chilling effect on me like a way of meditation. What state of mind do you have to be in order to compose music? How did "Free Speech" come about? When do you say to yourself - okay, it's time, let's go, let's compose!?
The music on Free Speech (hereafter FS) was composed quite quickly. Of course, one has to be in a good state of mind, which Humanoid usually was. Composing FS was a continuous process. With Humanoid grabbing guitar and recording his ideas with his phone. Later on, he transcribed those into GuitarPro and I laid down the drum patterns which we programmed into the demo. Everyone of us practiced his parts separately, we didn't even have one rehearsal together. My brother practiced directly with GuitarPro and I practiced with the Wave file he emailed me. We then tweaked and improved the songs for the better here and there. At the end of the day, the drums I recorded on the album turned out to be completely different from the ones we demoed. I improvise a lot...
When I listen to contemporary progressive and technical death metal bads, it's some mad stuff. Seventeen-year-old boys playing like gods. Technically, they're actually perfect. It's just that quite often their music doesn't have any balls. You guys aren't really young anymore, but tell me, how do you actually play so fast and complicated? How much time do you spend practicing? I would see it that you have to sleep with the instruments or am I wrong? Correct me in case I am wrong but I can imagine you even sleeping with your instruments.
We don't overdo it with the practicing. I think the main thing is talent. When working on FS, my brother grabbed guitar and played two to three hours a day, sometimes more if needed. Once the album was done, he played it once or twice almost every day to stay in shape. I practiced as needed and as the mood took me. Sometimes I would sit behind the drums for two hours, sometimes just an hour. Sometimes I sit somewhere else... ie. behind the computer screen where I spend more time than behind my drums... :-) And yes, you're right. Today's youngsters play like gods. It's because there are expanded learning opportunities. That's something our generation could only dream of. Speaking on behalf of drummers, nowadays you can find everything on YouTube – from the way of how to hold drumsticks to learning what techniques to use when playing the snare, drum kicks... Everything. But I listen to these new bands just out of curiosity. The vast majority of them sound very similar. It's as if the music has been manufactured in one and the same manufactory...
All your songs sound different from one another. The mood, the energy differ. Does that mean the songs are composed in different moods or settings? Things coming more aggressive when you're angry, etc.? How does all that you feel, see around you, all the politics, human dullness, but also joy and humility, mirrors in the music you create?
I'm glad you noticed that. In our case, it's a very natural thing. It's not like we would compose only when we were angry or something. My brother sends me a song that's composed from A to Z. With a clearly defined tempo. Occasionally, we may speed up the song during the process but I am not involved in the composing process as such that's all my brother's thing. I'll just run with what he delivers but at the same time, in return, my brother has no say in whatever drum patterns I create for the song. It's a mutual respect and I think it works for us. And the world around us and the emotions it brings, that's rather imprinted in the lyrics...
You are both very talented. And I don't mean just technically, but also compositionally. Plus, you're brothers. Is music in your genes? Did you trace a great-grandfather who composed, let's say, some classical music? Did anyone sing in your family? Oh, and not to forget, I have a brother too, but we don't get along at all, he's completely different from me. Are you arguing with each other? Who does usually have the final say?
Thank you. Music is definitely a part of our genes. When it comes to immediate family, my mom used to sing when she was young. And very well. From the age of 10, she went to a singing teacher once or twice a week. At 16, she was preparing for the State Conservatory. But because it was 1969, the specialization in Musical Comedy she wanted to apply to got cancelled because a lot of people were fired and stuff... In the end, she was offered to enter an Opera Singing course. But my mother declined that opportunity since she always hated opera singing with all her heart. So she joined the Folk-art Conservatory and started singing various (also jazz) songs in Prague. Those songs were written straight to fit her mezzo-soprano. But then she met her dad and... the singing was over. Eventually, she finished medical school and worked in a nursing home. Her singing career was over. Her dad, our grandfather, played mandolin. And his whole family, his sisters, they all played musical instruments. So my mom liked to sing with them even when she was a little girl. On my dad's side, his grandfather, my namesake, played the clarinet. Maybe I'm his reincarnation... hahaha.
It's sad to hear about your brother. I mean, from my point of view. Having a sibling I don't get along with, I don't even want to imagine that... I always got along well with my brother.
You know we argue with each other. But only sometimes. When one of us is irritated which is mostly myself. We had a few fights. But that was a long time ago, and it was always caused by the demon alcohol. My brother's been abstinent and a non-smoker since 2008. So there's no danger of a fight anymore... -)))
I really liked the reaction to your board from an old gentleman at the workshop. He said, dude, that's passion in disguise. And he was smiling like me. I'm telling you straight up, you just have a gift for conveying emotion, for shocking or even more shocking, for captivating. Tell me, what were your beginnings, why and how did !T.O.O.H.! come about? Please dive deep into the history with us.
Thank you very much. My brother and I decided to start a band sometime in elementary school. We discovered a beautiful style of music. We discovered metal. I remember at the cottage, we were fooling around in front of the mirror with badminton bats that represented guitars, swaying to the beat of Kern's "Blízko nás. There was no internet then, it was before 1989 and we had a complete lack of information. When my friends and I were scavenging in salvage yards, I would cut out all the mentions of metal in the press at the time. We knew a lot of bands just by name. It was better just before the revolution. My brother used to go to the Havel market with his friends, so he experienced the police raids on metal record sellers. We didn't have a gramophone at home, so he just admired the covers. Then we found a contact in the Holešovice market. We used to buy recorded tapes from him. Overkill, Sodom, Coroner, Living Death, Laaz Rockit... And of course Polish original tapes... That was after the revolution. There used to be stock exchanges at Letná, at the Sparta stadium. That's where we discovered other bands. After that, it got easier and easier...
Our first project was called VVD. That is: Veselý, Veselý, Dvořák. It was actually pure noise. We made noise on everything and recorded it on a cassette recorder. It had funny names and we screamed, shouted and mutated into all this mess. That was fun. My brother and I still have the tapes. Then me and another friend started a band called Devastator. We had just discovered Napalm Death, so it was clear that we wanted to do the biggest shit of the time. Heavy metal was the style of a different generation, thrash metal was slowly peaking and death metal was coming on the scene. It was clear what direction we were going to go in. It took us quite a long time before we decided to come out with our own work. That was in 1995. Demo You guys are pieces of fucking meat. I think our fans know the story by then. From our online biography.
You went through the beginning in the 1990s, then the turbulent period in 2000-2005, and then suddenly it was gone. You've been coming back at greater intervals since then. Why is that? Have you been consumed by work, families? Or "not so many ideas", the desire? I'm asking because you know, nowadays if you don't see the band, it's like it doesn't exist.
We first came back in 2011. My brother decided to buy a guitar again and rebuild the band. Before that he was always creating, writing electronic music and painting pictures. I had no objections -) The work definitely didn't swallow us or our families. We are both childless. Neither of us has ever been married in our lives. Could you imagine us being bothered by the families with the lyrics we spawn? Maybe so, but it would be very strange... -))
We disbanded in 2013 for the second time. It was because of my brother being diagnosed with paranoid schizophrenia. He just decided to call it quits again. I had no objections whatsoever...
In 2017 we announced a comeback again. The impetus came again from my brother. I'm glad it happened. I think we still have a lot to offer. My brother is just a pioneering soul. Our music and lyrics are constantly evolving, so it makes sense. If I, or my brother felt we lost our drive and inspirations, I'm sure we would put the band to rest.
!T.O.O.H.! You two are Schizoid and Humanoid. But Android, Freedom, Wokis have played with you over the years. Always just for a little while. Why is that? Didn't anyone fit in with you guys?
No, no, we've had guys fit in and get along well with us, but it has usually been the circumstances that did not work to our favour. Pavel Slavíček (Android) started a family and his own band Misogynist. He started writing his own music and playing guitar, something that he enjoyed more doing than just playing bass guitar. And at the time of the release of "Order and Punishment", we were also a great bunch of friends. But again, circumstances didn't favor us. The only one guy who was able to keep up the pace with whatever my brother came up with was the bass player Freedom. Guitarist Wokis was in college at the time and had other hobbies... And then the problems with the label occured and some unpleasantness in personal life. So my brother decided to lay it down to rest.
If I'm not mistaken, you haven't performed in a long time. I think you still have a lot of fans. How about Prague, maybe my favourite Modrá Vopice, invite a few friends to make the possible embarrassment less (joke) and get it back on the boards? How do you feel about gigs? Smaller tours?
We are planning to start playing gigs again. It's going to be a very interesting experience. Since my brother is schizophrenic, he doesn't have as much energy as he used to have. Still, he made the decision to give it a try. We've already started practicing together a compilation of songs from the demo and old albums. We've upped the tempo of the songs by a bit and added synths here and there... We're still figuring out how exactly we're going to perform everything live. We will use playback for electronic bass and the synths. I will be drumming on the electronic drum-kit set. We're going to play to a click which we are used to... We're going to try out the performance at a private event first, to see how things will work out and if my brother can perform the songs live in front of people. After that we'll see. I'm confident he will pull it off. In fact, I can even tell you where our first show will be. It's going to be at our friends' place in Studanka, North Bohemia. The guys have a band called Evil Regiment. We made a promise that our first public performance will také place there and we will keep that promise. And I hope it won't be a shame, don't worry... -)) You can be there if you want. You're entitled to that just for making these great questions. It's going to be an exclusive event and I'm looking forward to it.
It's such a weird time these days, everyone's commenting on everything. The problem is that most of them are people who have not been given much by nature, God or Satan. You're musicians, you must be a little crazy, different, different. Still, do you have anyone whose opinion you'll give? Who's gonna tell you, like, this is over the line, this is too much. Or on the contrary, you can lean into it here?
We are setting that line, that boundary ourselves. But we actually have such a person. It's our publisher, Honza. I think that if he had any problem with our lyrics, which he hasn't had so far, we would definitely take his recommendation or opinion. I recently sent him the titles of our new texts and wrote to him what they are about. He wanted me to send the lyrics over, so he could read them. But then it wouldn't have been a surprise if he knew the content in advance. So we'll see what he'll say when he hears the new madness in the complete package (with music)... -))) We just like it when the lyrics are provocative. And since the boundary is constantly being pushed further (who is shocked by brutal scenes nowadays?), we decided to push it a bit...
!T.O.O.H.! cover arts and the band's sound. Those are the two things that take your band into a whole different realm. I love the cover art for Komouš, I love it, and if I had a gallery, it would take pride of place. Where do you go for those ideas? They're so fresh, fresh, funny. And the sound by the master Standa Valášek. Why him? Is he the one who understands your fuzzy souls the most?
I'm so happy to see how you perceive our band. As for the ideas, I guess we ate a lot of funny porridge... -))) Do you know what it really is? It's a program we have been already born with. I'm very interested in astrology. When I saw our horoscopes, it's all written there... My brother often laughs at me, saying that I'm like an old woman who believes everything... But I see it there. It's all there. My brother's imagination, his energy, his artistic inclinations and, after all, his illness... In my case, it includes artistic inclinations too, of course, and I also got to know that „sarcasm is my second language“, etc. etc. It's a very interesting subject.
Also, about the ideas which grace the cover-arts my brother paints. It has always been his imagination and his ideas. But on Free Speech we agreed to come up with the content together. So we sat down together in front of the computer screen and had that something going on, I think it's called brainstorming nowadays.
And why Standa Valášek? He's just a professional and a nice person. We've had a great experience with him since the album Order and Punishment. At that time my brother and I wanted to go back to the Hacienda Studio. But the guitarist Wokis was worried about analogue equipment, so he persuaded us to try a digital studio. So we went to the Šopa. In the end it was a very good idea. Dodo from Hacienda Studio was also able to manage the recording process digitally but but he just prefers analogue sound. When we relaunched the band in 2017, we decided to go with Standa again. Although he also does analogue, of course. We wanted to symbolically start where we left off with our most successful period...
My wife is a teacher and she told me that it's starting to scare her how kids today don't read books at all. It's like they're losing perspective, imagination. I don't know, I'm not an educator, but I always liked your lyrics. These are masterpieces! Where do you get the inspiration for them? What influences you?
It's a gift, as I mentioned before. We were born with that gift. When we first started, my brother wrote the majority of lyrics. But he always encouraged me to write something too. Nowadays, he doesn't have to do it anymore. Speaking for myself, it's like when you want to poop... Your stomach hurts, you know you're full of inspiration... -)) Then comes the first rhyme. If I laugh at it and don't forget it by the other day, it's almost certain that something will come out of it. It's stuck in my mind for a day, a week, it doesn't matter. Or things simply happen when the setting is really good, I'll get right at it and if it continues to evolve smoothly, I know it's going to be good. When I finish the lyrics, I am not revising it in any way. It has to be coming out of the same water, so to speak. Well, sometimes I'll fix some details. Or if my brother has a note, we adjust the lyrics.
And the kids are not reading books anymore, it is a plague. It's modern technology. The new people will soon be completely demented... Even monkeys can learn to operate devices at a user level. I've read about how there was an experiment to teach monkeys to use tokens to obtain food when they were hungry and things soon went downhill. Prostitution and shit like that occurred amonst them, just the way like in our society. Humans are still basically animals. Critical thinking is being suppressed. Just be obedient, follow the entertainment...
I'm quite conservative in my personal life, but I do like science fiction, for example, and in music I also sometimes choose things that move me from our stinking planet to higher realms. I love VOIVOD! Who influenced you? What music do you like, do you listen to, do you go to concerts? What about books, movies? Other hobbies?
I totally understand. My brother loves Alien and Terminator. He's still watching those flicks a lot and relaxing. He's seen the last Terminator about 20 times... -)) Or now he's obsessed with Underwater with Kristen Stewart (his other favorite actress)... He's seen that one about six times. I like sci-fi, especially movies. It attracts my attention. I barely read science fiction books.
VOIVOD. The first time I heard them, it didn't grab me at all. I think it was some of their early albums. Compared to what I was listening to back then, they were a flop. So it was a quick resolution and I didn't bother following them. But after some time, Petr Korál played some songs from Negatron on a radio station “Radio 1“ and I liked it a lot. So I am still not a real fan, but they have some great songs.
If I wrote down what music I like, it would be a very long list. I like mostly good music. The genre doesn't matter. I love Depeche Mode. I like all their albums, even the new ones. I also listen to a lot of remixes from different artists. I like classical music. I like rock. I like jazz, especially from the '50s. I appreciate a well-written pop song. I'm pretty picky.
I don't go to concerts. Music occupies most of my time already. And you can't talk much in the noisy environment that live events are about.
I love books. I've always loved to read. Nowadays, I more read the news about what's going on in the current world. Alternative media that brings serious topics. With links to sources of information (evidence based), of course. I'm interested in what's going on around us. I don't follow disinformation news of the mainstream, and when I do, it's just for fun... Corporate media tells you nothing. They just lie, cover up and obfuscate. Filthy stuff.
In your email you told me that we fans can look forward to a new EP from your stable. Can you tell us more? What's it about, where have you been trying to push it, where did you record it, where will you be releasing it? Tell me, exaggerate.
The EP is called Premiant. The recording process was the same as with FS. We recorded the guitars at Šopa Studio, the remaining instruments and vocals were recorded in our home studio. Mixing and general supervision by Standa Valášek.
This material is probably the peak of our work in my opinion. Seriously. I'd probably just be bragging if I had to describe it... -))) And the cover-art my brother painted is just perfect. It's got four songs on it. Compared to FS, the EP sounds different. Everyone would be able to hear the progress. I can't wait for it to be out.
Damn, I'm talking again, but you know, if I like a band, I don't know my brother. Anything you want to say to the fans? To the promoters? To the government? To the Facebook debaters? There's room.
Jakub, first of all, thank you so much for the opportunity to speak out. We could probably have conducted the interview with ourselves, but that wouldn't have been the right thing to do... -)) You did a great job. I like reading your site, you know that.
To the fans I want to say: By supporting Lavadome production, you are supporting us too, thanks. To the promoters: We don't play gigs for the travelling costs anymore -)) I won't say anything to the government. I didn't vote for this bunch. To the FB debaters: Wake up and just be factual. Everyone can just criticize.
Thanks for your time!
Thank you so much for the interview. I appreciate it. I look forward to more music from !T.O.O.H.! or just a beer concert somewhere. I wish you all the best in your personal lives and may strength follow your steps.
Rozhovor s avantgardní progresivní death grind kapelou !T.O.O.H.!.
Odpovídal Schizoid, děkujeme!
Otázky připravil Jakub Asphyx.
Ave !T.O.O.H.!! Hele, občas dělám takový pokusy. Vezmu nějakou muziku, v tomhle případě vaše poslední CD „Free Speech“, a pouštím ji lidem, kteří nemají vůbec žádné ponětí, o co jde. Jsou čistí jako lilie, nepoznamenaní poslechem tisícovky metalových alb. Víš co je zajímavý? Vaše deska se líbí každýmu! Holce, co poslouchá disko, starýmu fotrovi, co jezdí s liščím ohonem na potlachy. Maximálně někdo prohodil, že je to úchylárna, ale vždy dodal, že výborná! Můžeš mi prosím tě vysvětlit, jak je to možné? Jak vás vůbec vnímají lidé, posluchači, recenzenti? A jaké máte na desku ohlasy?
Ahoj Jakube! To je zajímavý, ty tvoje pokusy. Jestli se naše deska líbí i lidem, co neposlouchají metal, možná je to proto, že je muzikální a má čitelné vokály. Takže to je asi ten důvod. Jinak je to od tebe hezký, že rozšiřuješ lidem hudební obzory. A jak nás vnímají ti ostatní? Vlastně ani nevím. Přečetli jsme si nějaké recenze, ale nebylo jich mnoho. Ohlasy byly vesměs pozitivní. Hlavní je, abychom byli spokojení my sami. A to jsme.
Přiznám se bez mučení. Mám, asi jako každý, své rituály. Pondělí až čtvrtek poslouchám v práci na co mám chuť, ale v pátek jsem tak unavený, že si dávám buď něco absolutně mimo metal nebo !T.O.O.H.! Přicházím domů veselý, s hlavou čistou a je mi tak nějak fajn. Vaše hudba na mě má a já se toho nebojím, doslova očišťující účinek. Něco jako meditace. V jakém rozpoložení musíte být, abyste něco složili? Jak vznikalo „Free Speech“? Kdy si řeknete - tak a je čas, jdeme na to, skládáme!?
Hudba na Free Speech (dále jen FS) byla složená poměrně rychle. Samozřejmě, člověk musí být v dobrém rozpoložení, což Humanoid většinou byl. FS skládal průběžně s kytarou v ruce a nápady nahrával do mobilu. Poté je zapisoval do programu GuitarPro. Já pak vymyslel bicí, které jsme naprogramovali do dema. Každý cvičil sám, dohromady jsme neměli ani jednu společnou zkoušku. Brácha cvičil přímo s GuitarPro a já s Wave souborem, který mi poslal emailem. Songy jsme pak malinko upravovali a vylepšovali, jak se nám zdálo vhodné. Nakonec jsem ale na album stejně nahrál úplně jiné bicí, než byly na demu. Já totiž hodně improvizuji…
Když se podívám na současný progresivní a technický death metal, tak koukám jako blázen. Sedmnáctiletí kluci hrají jako bohové. Technicky jsou vlastně dokonalí. Akorát se dost často stává, že jejich hudba nemá koule. Vy už nejste vyloženě mladíci, ale prozraď mi, jak se vlastně dá hrát tak rychle a komplikovaně? Kolik času věnujete cvičení? Já bych to viděl, že musíte s nástroji i spát nebo se pletu?
S cvičením to moc nepřeháníme. Myslím, že hlavní je talent. Brácha měl při práci na FS kytaru v ruce tak dvě až tři hodiny denně, někdy i více, jak bylo potřeba. Když už bylo album kompletně složené, přehrával ho jednou až dvakrát skoro každý den, aby byl stále ve formě. Já jsem cvičil podle potřeby a nálady. Někdy sedím za bicími dvě hodiny, někdy jenom hodinu. Někdy sedím úplně někde jinde… Třeba u počítače. Tam určitě sedím více než za bicíma… -)) Jo a máš pravdu. Dnešní mladíci hrají jako bozi. Je to dané tím, že existují rozšířené možnosti výuky. O tom se mohlo naší generaci jenom zdát. Když budu mluvit za bubeníky, tak dneska najdeš na YouTube úplně všechno. Jak máš držet paličky, jaké používat techniky při hře na malý buben i na pedály. Všechno. Ale já ty nový kapely poslouchám už jenom ze zvědavosti. Drtivá většina jich zní hrozně podobně. Jako kdyby ta hudba pocházela z jediný fabriky…
Každá vaše skladba je jiná, má jiný náboj, náladu. Znamená to, že je složena v různém rozpoložení? Třeba když jste naštvaní, tak je agresivnější apod.? Jak se to, co cítíš, vidíš kolem sebe, všechna ta politika, lidská tupost, ale i radost a pokora, otiskují do hudby?
Jsem rád, že sis toho všiml. V našem případě se jedná o naprosto samozřejmou věc. Není to nějaký kalkul, že by jsi šel skládat naštvaný nebo tak. Brácha mi pošle skladbu složenou od A do Z. S jasně daným tempem. Občas se může stát, že skladbu v průběhu procesu ještě zrychlíme. Já do skládání bráchovi vůbec nemluvím. Přijmu to tak, jak mi to naservíruje pod nos… Na oplátku brácha vůbec nemluví do toho, jaké si udělám bicí linky. Vůbec. Je to oboustranný respekt a myslím, že nám to funguje. A svět kolem nás se otiskuje spíše do textů…
Jste v kapele oba velmi talentovaní. A to nemyslím jen technicky, ale i skladatelsky. Navíc jste bráchové. Máte muziku v genech? Vystopoval si pradědu, co tvořil třeba vážnou muziku? Zpíval někdo? Jo, a abych nezapomněl, já mám taky bráchu, ale nerozumíme si vůbec, je úplně jiný než já. Hádáte se? Kdo má poslední slovo?
Díky. Muziku v genech určitě máme. Když to vezmu z nejbližšího okruhu, tak máma za mlada zpívala. A velmi dobře. Od 10 let chodila jednou, dvakrát týdně zpívat k profesorce zpěvu. V 16 letech se připravovala na Státní konzervatoř. Protože byl ale rok 1969, tak obor Hudební komedie, na který chtěla nastoupit, zrušili, protože vyhazovali různé lidi a tak… a přijali ji na obor Operní zpěv. To ale máma odmítla, protože ho bytostně nesnáší. Takže nastoupila na Lidovou konzervatoř a zpívala po Praze různé (i jazzové) písničky, které jí psali přímo pro její mezzosoprán. Pak ale potkala tátu a… bylo po zpěvu. Nakonec si dodělala Zdravotní školu a pracovala v kojeneckém ústavu. Kariéra zpěvačky tak byla pryč. Její táta, náš děda, hrál na mandolínu. I celá jeho rodina, sestry, všichni hráli na hudební nástroje. Takže máma s nimi ráda zpívala už jako malá. Z tátovi strany, jeho dědeček, můj jmenovec, hrál na klarinet. Třeba jsem jeho reinkarnace… hahaha.
S tvým bráchou je to smutný. Teda, z mého pohledu. Mít sourozence, s kterým si nerozumím, to si ani nechci představovat… Já si s bráchou vždycky rozuměl.
To víš, že se hádáme. Ale jenom občas. Když je někdo z nás podrážděný. Většinou já… -)) Několikrát jsme se i pobili. Ale to už je dávno a vždycky v tom byl démon alkohol. Brácha je od roku 2008 abstinent a nekuřák. Takže bitka už nehrozí… -))
Hrozně se mi líbila reakce na vaši desku od jednoho starého pána na dílně. Říkal, ty vole, to je přetavená vášeň. A usmíval se u toho jako já. Říkám to na rovinu, máte prostě dar předávat emoce, lehce nebo i více šokovat, zaujmout. Prozraď mi, jaké byly vaše začátky, proč a jak vlastně !T.O.O.H.! vznikli? Ponoř se s námi prosím do hluboké historie.
Díky moc. S bráchou jsme se rozhodli založit kapelu někdy na základní škole. Objevili jsme krásný hudební styl. Objevili jsme metal. Pamatuju se, jak jsme na chalupě blbli u zrcadla s badmintonovými pálkami, které představovaly kytary a kývali se do rytmu skladby od Kern: Blízko nás. Tehdy nebyl internet, bylo to před rokem 1989 a měli jsme naprostý nedostatek informací. Když jsme s kamarády zevlovali po sběrných dvorech, tak jsem si pak vystřihoval všechny zmínky o metalu v tehdejším tisku. Hromadu kapel jsme znali jenom podle názvu. Těsně před revolucí už to bylo lepší. Brácha chodil s kamarády na burzu na Havelské tržiště, takže zažil i zátahy policajtů na prodejce metalových desek. My jsme jenom obdivoval obaly. Potom jsme objevili kontakt v holešovické tržnici. Od něj jsme nakupovali nahrané kazety z CD. Overkill, Sodom, Coroner, Living Death, Laaz Rockit… A samozřejmě polské originální kazety… To už bylo po revoluci. Na Letné, na stadionu Sparty bývaly burzy. Tam jsme objevili další kapely. Pak už to bylo čím dál jednodušší…
Náš první projekt se jmenoval VVD. Tedy: Veselý, Veselý, Dvořák. Byl to vlastně čistý noise. Dělali jsme rámus na všechno možný a nahrávali to na kazetový magnetofon. Mělo to vtipný názvy a do toho všeho bordelu jsme řvali, křičeli a hlavně: mutovali. To byla zábava. Ty kazety ještě s bráchou máme. Pak jsme ještě s dalším kamarádem založili kapelu Devastator. Zrovna jsme objevili Napalm Death, takže bylo jasný, že chceme dělat ten největší nářez tehdejší doby. Heavy metal byl styl jiné generace, thrash metal pomalu vrcholil a na scénu se začal drát death metal. Bylo jasný, jakým směrem se budeme ubírat. Dost dlouho nám trvalo, než jsme se odhodlali vylézt s vlastní tvorbou na světlo. To bylo v roce 1995. Demo Vy kusy mrdacího masa. Pak už to asi naši fanoušci znají. Z naší biografie na netu.
Prošli jste začátkem v devadesátých letech, pak turbulentním obdobím v roce 2000 - 2005 a najednou šlus. Od té doby se vracíte ve větších intervalech. Proč vlastně? Pohltila vás práce, rodiny? Nebo „není tolik nápadů“, chuť? Ptám se, protože znáš to, dneska když kapela není vidět, jakoby neexistovala.
Poprvé jsme se vrátili v roce 2011. Brácha se rozhodl, že si opět koupí kytaru a obnovíme kapelu. Předtím neustále tvořil, skládal elektronickou muziku a maloval obrazy. Neměl jsem žádný námitky -) Práce nás rozhodně nepohltila, ani rodiny. My jsem totiž oba bezdětní. Ani jeden z nás nebyl v životě ženatý. Dokážeš si představit, že bychom byli fotříci od rodin s texty, které plodíme? Možná jo, bylo by to ale dost divný… -))
To druhé ukončení činnosti v roce 2013 bylo způsobené tím, že brácha onemocněl paranoidní schizofrenií. Prostě se rozhodl to znovu zabalit. Neměl jsem námitek…
V roce 2017 jsme znova ohlásili obnovení činnosti. Impuls přišel opět od bráchy. Jsem za to rád. Myslím, že máme stále co nabídnout. Brácha je prostě pionýr. Naše hudba i texty se neustále vyvíjí, takže to má smysl. Kdybych měl pocit, nebo brácha, že to stojí na mrtvém bodě, určitě by jsme se na kapelu vykakali.
!T.O.O.H.! jste vy dva - Schizoid a Humanoid. Ale hrávali s vámi v průběhu let i Android, Freedom, Wokis. Vždy ale jen chvilku. Proč? To mezi vás nikdo nezapadl naplno?
To ne, kluci mezi nás zapadli, ale většinou nám nepřály okolnosti. Pavel Slavíček (Android) založil rodinu a vlastní kapelu Misogynist. Tam skládal vlastní hudbu a hrál na kytaru, která ho bavila více než baskytara. A v období vydání alba „Řád a trest“, jsme byli také super parta. Ale okolnosti nám opět nepřály. Jediný, kdo stíhal hrát vše, co brácha zrovna vymyslel, byl basák Freedom. Kytarista Wokis tehdy studoval vysokou školu a měl další koníčky… No a pak tu byly ty problémy s vydavatelem a do toho ještě nějaké nepříjemnosti v osobním životě. Tak se brácha rozhodl, že to uspí…
Jestli se nepletu, tak už jste hodně dlouho nevystupovali. Myslím, že fanoušků máte pořád dost. Co takhle Praha, třeba má oblíbená Modrá Vopice, pozvat pár kámošů, aby případná ostuda byla menší (vtip) a zase to rozjet na prknech? Jak se díváš na koncerty? Menší turné?
Koncerty máme opět v plánu. Bude to hodně zajímavá zkušenost. Jelikož je brácha schizofrenik, nemá tolik energie jako dříve. Přesto se rozhodl znova to zkusit. Začali jsme spolu cvičit výběr z demokazet a starých alb, něco jsme trochu zrychlili a někde jsme přidali syntezátory… Zatím ještě vymýšlíme, jak to budeme přesně dělat. Hrajeme totiž s doprovodným playbackem (elektronická basa a syntezátory) a já bubnuju na elektronické bicí. Každopádně budeme hrát s klikem. Jako dříve... Vystoupení si vyzkoušíme nejdříve na soukromé akci, abychom věděli, jak to bude fungovat a jestli to brácha před lidmi zvládne. Pak se uvidí. Já jsem přesvědčený, že to dá. Vlastně i můžu prozradit, kde se náš první koncert odehraje. Bude to u našich přátel ve Studánce v severních Čechách. Hrají v kapele Evil Regiment. Dali jsme slib, že naše první veřejné vystoupení proběhne právě tam a ten slib dodržíme. A ostuda to doufám nebude, nestraš… -)) Můžeš být u toho, jestli chceš. Za tyhle super otázky na to máš nárok. Bude to exkluzivní akce a už se na ní moc těším.
Dneska je taková divná doba, každej se vyjadřuje ke všemu. Problém je, že většinou jsou to lidé, kterým příroda, bůh ani Satan moc nenadělili. Vy jste muzikanti, musíte být trošku šílení, jiní, odlišní. Přesto, máte někoho, na jehož názor dáte? Kdo vám řekne třeba - tohle už je přes čáru, tohle je moc. Nebo naopak, tady se do toho klidně opřete?
Tu čáru, tu hranici, jsme si stanovili sami. Ale vlastně takového člověka máme. Je to náš vydavatel Honza. Myslím, že kdyby měl s našimi texty nějaký problém, což zatím neměl, tak bychom na jeho doporučení či názor určitě dali. Nedávno jsem mu posílal názvy našich nových textů a napsal mu, o čem pojednávají. No a Honza je chtěl poslat. Jenže, to by pak pro něj nebylo překvapení, kdyby znal obsah dopředu. Takže uvidíme, co nám řekne, až uslyší ty nové šílenosti nazpívané ze studia… -)) Nás prostě baví, když jsou ty texty provokativní. A jelikož se ta hranice neustále posouvá (koho dnes šokují brutální scény?), tak i my jsme se rozhodli pro určitý posun…
!T.O.O.H.! a obaly, !T.O.O.H.! a zvuk. To jsou dvě věci, které vaši kapelu posouvají do zcela jiných sfér. Obal ke Komoušovi žeru, miluju a kdybych měl galerii, tak bude na čestném místě. Kam na ty nápady chodíte? Jsou tak svěží, neotřelé, vtipné. A zvuk od mistra Standy Valáška také. Proč právě on? Rozumí nejvíc vašim rozevlátým duším?
To mám radost, jak nás vnímáš. Co se týče těch nápadů, asi jsme pojedli hodně vtipné kaše… -)) Víš čím to ale ve skutečnosti je? Je to program, s kterým jsme se už narodili. Hodně se zajímám o astrologii. Když jsem viděl naše horoskopy, tak tam to všechno je vepsané… Brácha se mi kolikrát směje, že jsem jak nějaká stará bába, co všemu věří… Já to tam ale vidím. Je tam všechno. Bratrova imaginace, energie, umělecké sklony a koneckonců i ta nemoc… V mém případě umělecké sklony samozřejmě také, a ještě jsem se tam dočetl, že sarkasmus je můj druhý jazyk, atd. atd. Je to hodně zajímavý téma.
A ještě k těm nápadům na obalech, které brácha maluje. Vždycky to byla jeho fantazie a jeho nápady. Na FS jsme se ale domluvili, že vymyslíme ten obsah společně. Takže jsme si spolu sedli k počítači a proběhlo něco, čemu se dnes říká Brainstorming.
A proč zrovna Standa Valášek? Je to prostě profesionál a příjemný člověk. Máme s ním výbornou zkušenost od alba Řád a trest. Tehdy jsme s bráchou chtěli jít opět do studia Hacienda. Kytarista Wokis měl ale obavy z analogu a tak nás přemluvil, abychom zkusili digitální studio. Takže jsme šli do Šopy. Nakonec to byl velmi dobrý nápad. Dodo samozřejmě také dělal digitální nahrávání, ale dává přednost analogovému zvuku. Když jsme s bráchou obnovili v roce 2017 činnost, tak jsme se rozhodli opět pro Standu. I když ten dělá samozřejmě i analog. Chtěli jsme symbolicky navázat na naše nejúspěšnější období…
Manželka je učitelka a říkala mi, že ji začíná děsit, jak dnešní děti vůbec nečtou. Jakoby ztrácely nadhled, fantazii. Nevím, nejsem pedagog, ale u vás se mi vždy líbily texty. To jsou majstrštyky! Kde pro ně berete inspiraci? Co vás ovlivňuje?
Je to dar, jak už jsem zmínil výše. S tím se rodíš. Když jsme začínali, tak brácha psal většinu textů. Vždycky mě ale pobízel, abych taky něco napsal. Dneska už nemusí. Když budu mluvit za sebe, tak je to jako když se ti chce kadit… Bolí tě břicho, víš, že jsi plný inspirace… -)) Pak přijde první rým. Když se mu zasměju a do druhého dne nezapomenu, tak je jasný, že z toho něco bude. Mám ho v hlavě třeba den, týden, na tom nezáleží. Nebo když je zrovna fakt dobrá konstelace, tak se do toho hned pustím. Jakmile to jde plynule, vím, že je to dobrý. Pokud text napíšu, už se k němu nevracím, nepřepisuju ho. Musí být takříkajíc z jedné vody. Občas něco poopravím, nějaký detail. Nebo má brácha nějakou dobrou připomínku a to opravíme spolu.
A že děti nečtou je fakt mor. To jsou ale ty moderní technologie. Z nových lidí budou brzy úplní dementi... Ovládat přístroje na uživatelský úrovni se naučí i opice. O tom jsem četl, jak byl pokus, že je naučili používat žetony na žrádlo a brzy se to zvrtlo. Prostituce a podobný sračky, jako v naší společnosti. Lidi jsou v podstatě stále zvířata. Kritický myšlení se potlačuje. Hlavně buď poslušný, tady máš zábavu…
Já jsem v osobním životě poměrně konzervativní, ale mám třeba rád sci-fi a v muzice si taky občas vybírám věci, co mě posunou z naší smradlavý planety do vyšších sfér. Miluju VOIVOD! Kdo ovlivnil tebe/vás? Jakou hudbu máš rád, posloucháš ji, zajdeš na koncert? A co knihy, filmy? Jiné koníčky?
Úplně ti rozumím. Brácha třeba miluje Vetřelce a Terminátora. Hodně si to pouští a relaxuje u toho. Poslední díl Terminátora viděl asi 20krát… -)) Nebo teď třeba ujíždí na filmu Underwater s Kristen Stewart (další jeho oblíbená herečka)… Ten už viděl asi šestkrát. Já mám sci-fi rád hlavně ve filmech. To udrží mojí pozornost. Knížky sci-fi skoro nečtu.
VOIVOD. Když jsem je poprvé slyšel, tak mě to vůbec nechytlo. Bylo to asi nějaké jejich rané album. Ve srovnání s tím, co jsem zrovna poslouchal, propadli. Takže tam to bylo rychle vyřešené. Už jsem je nesledoval. Pak ale pouštěl Petr Korál na Rádiu 1 nějaký songy z Negatron a ty se mi hodně líbili. Takže je nesleduju, ale skladby mají některý výborný.
Kdybych ti napsal, jakou mám rád hudbu, tak by to byl hodně dlouhý seznam. Mám rád hlavně dobrou hudbu. Takže nezáleží na žánru. Já třeba miluju Depeche Mode. Líbí se mi všechny jejich alba, i ty nový. Hodně poslouchám i jejich remixy od různých umělců. Mám rád vážnou hudbu. Mám rád rock. Líbí se mi jazz, hlavně z padesátých let. Ocením dobře napsanou popovou písničku. Jsem dost vybíravý.
Na koncerty nechodím. Hudby mám až nad hlavu. A v hluku si stejně moc nepopovídáš.
Knihy miluju. Vždycky jsem rád četl. Dneska už si čtu spíše aktuální informace ze světa. Alternativní média, která přinášejí vážná témata. S odkazy na zdroje informací, samozřejmě. Zajímá mě, co se kolem nás děje. Dezinformační zprávy hlavního proudu nesleduji, nebo jenom pro zábavu… Korporátní média ti neřeknou nic. Jenom lžou, zatajují a mlží. Hnus hnusů.
V emailu si mi prozradil, že se my fanoušci můžeme těšit na nové EP z vaší stáje. Prozradíš nám víc? O čem je, kam jste se snažili posunout, kde jste nahrávali, kde jej budete vydávat? Povídej, přeháněj.
EP se jmenuje Premiant. Nahrávací proces proběhl stejně jako u FS. Kytary jsme nahráli ve studiu Šopa, zbytek nástrojů a vokály v domácím studiu. Mix a celkový dozor: Standa Valášek.
Ten materiál je podle mě asi vrchol naší tvorby. Vážně. Asi bych se jenom chvástal, kdybych ho měl popisovat… -)) A obal, který namaloval brácha je prostě dokonalý. Jsou tam čtyři skladby. Oproti FS zní EP jinak. Každý ten progres uslyší. Nemůžu se dočkat, až to bude venku.
Hergot, to jsem se zase rozkecal, ale to víš, když mám nějakou kapelu rád, tak neznám bratra. Chtěl bys něco vzkázat fanouškům? Promotérům? Vládě? Facebookovým diskutérům? Zde je prostor.
Jakube, předně díky moc, za možnost se vyjádřit. Asi bychom mohli spáchat rozhovor sami se sebou, to by ale nebylo ono… -)) Dal jsi si s otázkami záležet. Dobrá práce. Rád si čtu tvoje stránky, to víš.
Fanouškům chci vzkázat: Podpořte Lavadome production, podpoříte i nás, díky. Promotérům vzkazuji: Za cesťák už nehrajeme -)) Vládě nic vzkazovat nebudu. Tuhle sebranku jsem nevolil. FB diskutérům: Proberte se a buďte jenom věcní. Jenom kritizovat umí každý.
Díky za váš čas!
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si jej. Budu se těšit na další hudbu od !T.O.O.H.! a nebo jen tak někde na koncertě u piva. Přeji vám vše dobré i v osobních životech a ať vaše kroky provází síla.
