DIABLATION - Irrévérence
CD 2024, Osmose Productions
for english please scroll down
Čím jsem starší, tím raději navštěvuji opuštěné chrámy i stará pohřebiště. Představuji si životy lidí, kteří zde kdysi žili. Jejich bolest, utrpení, strach i nenávist. Jakoby se mnou rozmlouvali, stáli stále ve stínu a nechali mě prožívat veškerou temnotu i chlad, kterých je schopen pouze náš druh. K francouzským DIABLATION jsem se dostal letos poprvé. Kapela má na svém kontě již dvě dlouhohrající alba, která, pokud máte rádi symfonický black metal, určitě nevynechejte.
Novinka je smutně melancholickým příběhem, je ozvěnou ztracených duší, je zdánlivě klidně plynoucí řekou, která ukrývá uvnitř děsivá svědectví. Album mě zaujalo nebývale šedými a pod povrchem žhnoucími náladami, které poletují u reproduktorů jako můry kolem pohasínající svíčky. Nastal čas na spočinutí. Zastavte své kroky i čas a sledujte krvavý déšť, který padá z černých mraků. Je to hodně povedená nahrávka.
Jednotlivé melodie jsou velmi návykové, mají zřetelnou nosnou konstrukci, na které jsou budovány další, vzdušné a mrazivé nadstavby. Novinka "Irrévérence" se navíc opravdu velmi dobře poslouchá, "sama leze do hlavy" a zároveň po ní zůstává v mé mysli hluboká stopa. Zrovna je venku mlha a teplota se potácí kolem mrazu. Beru si na uši sluchátka, oblékám se teple, ale tak, aby měla zima přístup k mým kostem i srdci. Až totiž usednu do dřevěné lavice a kolem mě budou modlící se zástupy, budu odříkávat zcela jinou mantru. DIABLATION jsou jako našeptávači, jako démoni ze záhrobí, kteří ke mě přicházejí pokaždé, když je mi těžko. Přiznám se vám ještě k jedné zcela zásadní věci. Tenhle styl příliš neposlouchám, připadá mi v mnohém provedení až moc pompézní a nezáživný. Francouzští tmáři jej ale hrají způsobem, který mě baví. Líbí se mi i zvláštní neklid, který se prolíná a proplétá celou deskou jako klubko hadů. Textově nám potom kapela představuje příběh o budoucnosti nově zvoleného lidu, který přežil apokalypsu, která nás v brzké době čeká. Stačí se rozhlédnout kolem sebe. Zmínit musím i formální věci, jako zvuk a obal, které považuji taktéž ze povedené. Pokud bych měl někomu nahrávku doporučit, tak především těm, kteří mají pestrou a divokou fantazii, všem, kteří rádi přemýšlejí a nechávají se unášet nihilismem. Existuje svět za oponou, do kterého bývá dobré občas nahlédnout. Oprostit se od přízemnosti a stereotypu všedních dní. Jsem moc rád, že mi to DIABLATION umožnili. Patří jim za to velký dík. Čím jsem starší, tím raději navštěvuji opuštěné chrámy i stará pohřebiště. Představuji si životy lidí, kteří zde kdysi žili. Jejich bolest, utrpení, strach i nenávist. Jakoby se mnou rozmlouvali, stáli stále ve stínu a nechali mě prožívat veškerou temnotu i chlad, kterých je schopen pouze náš druh. Chladný a temný symfonický black metal, který vám ukáže cestu do hlubin čirého zoufalství!
Asphyx says:
The older I get, the more I like to visit abandoned temples and old burial grounds. I imagine the lives of the people who once lived there. Their pain, suffering, fear and hatred. It's as if they were talking to me, always standing in the shadows, letting me experience all the darkness and coldness that only our species is capable of. I got to French DIABLATION for the first time this year. The band has already released two full-length albums, which, if you like symphonic black metal, are not to be missed.
The new album is a sadly melancholic story, an echo of lost souls, a seemingly calmly flowing river that hides terrifying testimonies inside. The album captivated me with its unusually grey and glowing moods beneath the surface, flitting around the speakers like moths around a dying candle. It's time to rest. Halt your steps and time and watch the blood rain fall from the black clouds. It's a very good recording.
The individual melodies are highly addictive, with a distinct supporting structure on which other, airy and chilling superstructures are built. Moreover, the new song "Irrévérence" is really very easy to listen to, it "crawls into your head" and at the same time it leaves a deep trace in my mind. It's foggy outside right now and the temperature is hovering around freezing. I take my headphones to my ears, dress warmly, but in such a way that the cold has access to my bones and heart. For when I sit down in the wooden pew and the praying crowds are around me, I will be reciting a very different mantra. DIABLATION are like whisperers, like demons from beyond the grave, who come to me whenever I'm feeling heavy. I'll confess to you one more crucial thing. I don't listen to this style much, I find it too pompous and uninteresting in many performances. But the French darkies play it in a way that I enjoy. I also like the strange restlessness that weaves in and out of the whole record like a ball of snakes. Lyrically, the band then presents us with a story about the future of a newly elected people who have survived the apocalypse that is soon to come. Just look around you. I must also mention the formal things, such as the sound and the cover, which I also consider good. If I should recommend the record to anyone, it should be especially to those who have a colourful and wild imagination, to all those who like to think and let themselves be carried away by nihilism. There is a world behind the curtain, which is good to look into sometimes. To get away from the mundanity and stereotype of everyday life. I am very glad that DIABLATION made it possible. Thanks a lot for that. The older I get, the more I like to visit abandoned temples and old burial grounds. I imagine the lives of the people who once lived there. Their pain, suffering, fear and hatred. It's as if they were talking to me, always standing in the shadows, letting me experience all the darkness and coldness that only our species is capable of. Cold and dark symphonic black metal that will show you the way to the depths of pure despair!
Tracklisting:
1. 144000 (1:23)
2. Eternel (6:38)
3. Purification (8:46)
4. Par La Haine (5:24)
5. Chrysanthèmes Au Nouveau Monde (7:43)
6. Ad Universum (5:49)
7. Le Dernier Roi (6:26)
