DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemstephen king. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemstephen king. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 31. května 2024

KNIŽNÍ TIPY - Holly - Stephen King (2024)


Holly - Stephen King
2024, Beta-Dobrovský

Občas se v životě stávají věci, které potom po letech vyprávíte. Byla sobota minulý týden a jeli jsme do Jižních Čech na oslavu padesátin. Oblékl jsem se sportovně a pro moji ženu to byla po dlouhé době akce, na kterou mohla vyrazit. Těšili jsme se. Jenže když jsme dorazili, volají nám z nemocnice, že se máme ihned dostavit. Kamarádi nás naložili do auta a odvezli nás na nádraží. Vlak ale neodjel. Zůstali jsme sami dva na opuštěném nádraží. Museli jsme si zavolat sanitku. Než ale přijela, obtěžoval nás zfetovaný cikán. Představte si to. Široko daleko nikde nic, jenom pole a v dálce lesy. Pár domů, jinak prázdnota. Vůbec nevíme, odkud se vynořil. Šel samozřejmě ihned k nám. Když jsem se mu podíval do obličeje, měl kůži na polovině svraštělou, hnijící a hnusnou. Smrděl na kilometr daleko. Byl jako zombie, která před chvílí vylezla z hrobu. Otravoval nás, až jsem jej musel zahnat. Něco mumlal, divně se kýval a občas vycenil zuby.

Byli jsme rádi, když jsme seděli v sanitce a měli co dělat, abychom se udrželi v sedačkách. Serpentiny, divoká jízda, nakonec nemocnice a potom na chvilku domů. Potom jsem sedl do auta a řítil se nočními ulicemi. Věřte tomu nebo ne, ale potkali jsme tři černé kočky, které nám skočily přes cestu. Druhý den ráno jsem si říkal, že si musím objednat nějakou dobrou knihu. Něco, co mi alespoň trošku napraví pocuchané nervy. Kniha přišla v pondělí odpoledne a večer jsem měl půlku přečtenou. Stephnen King má sice poslední roky trošku výkyvy v kvalitě, ale Holly je opravdu povedeným dílem. Text jsem doslova hltal, připadal jsem si jako hladovec, který dostane před sebe pořádnou porci masa. Skvěle napsáno, kombinace detektivky, thrilleru a hororu. Na Středozápadě zmizí několik lidí. Je potřeba to vyšetřit. Ještě, že je tu kdysi plachá dívka, která se stala silnou vyšetřovatelkou. Je už tma, jdi spát, vstáváš brzy. Řekla mi manželka, ale já byl jak malý dítě. Ještě chvilku, prosím. Byl jsem ale po víkendu hodně vyčerpaný. Už jsem moc dlouho nevydržel.

King opět ukazuje, že je mistr děsu. Příběh je pečlivě vystavěný. Vždyť co může být horšího, než když se vám ztratí dítě? Jen pár domů od místa zmizení žijí staří manželé. Nevenek působí solidně, jak už tomu tak bývá, ale jejich sklep ukrývá šílené tajemství. Možná by to mohlo pomoci ve vyšetřování. Víc vám prozrazovat nebudu, ale garantuji vám, že pokud máte Kinga rádi, tak budete spokojeni jako já. Je až fascinující, jak vysoko si drží laťku. Vím, některé knihy z posledního období jsou takové nemastné, neslané, ale Holly k nim rozhodně nepatří. Naopak, těch 400 stránek uteče jako krev z proříznuté tepny. Autor vůbec neztratil na síle. Pořád dovede chytit a nepustit, vybudovat mrazivou a napínavou atmosféru. Šel jsem si lehnout a jak jsme prožili zase jednou velký stres, tak jsem nemohl spát. Nakonec jsem po dlouhém převalování zabral, ale pořád se mi vracel do mysli ten cikán s rozpadlou tváří a jeho smích. Když se probudím a chce se mi na záchod, tak vedle mě manželka není. Sedí v obýváku a listuje si v Holly. Řeknu jí:" Ale tuhle knihu přeci teď čtu já....". Jdeme si znovu lehnout, ale už nezabereme. 

Další den je kolem všeho děsný frmol. Děti, nákupy, rodinný život, jak jej všichni známe. Konečně je všechno hotovo a já se uvelebím znovu v křesle. Volají výsledky z nemocnice a tak znovu usedám do auta a čekám na nemocničních chodbách. Aspoň, že je den a černé kočky spí. Beru si tentokrát knihu s sebou. A dočtu ji. Když se ještě víc utahaní vrátíme zpátky domů, už jen sedím a dívám se do zdi. Chci klid, chci spát. Zalezu si a manželka usne v pokoji u televize. Někdy kolem půlnoci vstanu a najdu ji zase s knihou. Je fakt super, usměje se na mě a já jen kývnu na souhlas. Pojď už spát, měla bys odpočívat. Když mě chytne za ruku, tak mám konečně klidné sny. Kingovi se to opět povedlo. Nevím, jestli má nějaký tajný recept, ale na mě Holly opět funguje. Autor je pro mě taková jistota. Jen nějak netuším, kdo to jednou po něm převezme. Jeho jazyk i styl je totiž nezaměnitelný. Jsem jeho fanoušek od svých osmnácti, tak si nedovedu představit, že jednou přestane psát. Vzhledem k jeho věku si každou novinku neskutečně užívám. 

Přemýšlel jsem, jestli bych chtěl Holly doopravdy potkat. Asi spíše jo, mám rád zajímavé ženy, líbí se mi, když je někdo trošku jiný, odlišný a inteligentní. Víte co je zajímavé? V té malé vesničce, ve které jsme čekali na vlak, který nejel, se mi něco podobného stalo již potřetí. Jednou vykolejil vlak, ve kterém jsem jel, jednou popadaly na koleje díky větru stromy a strávil jsem na nádraží noc. Tentokrát to bylo ale ještě děsivější. Navždy budu mít tenhle náš příběh spojený z Holly. Byla takovou mou náplastí na stres. Relaxem a dalším mým tipem pro vás. King je stále ve skvělé formě a umí překvapit. Fascinuje mě lehkost, s jakou je kniha napsaná. Nezbývá nic jiného, než vám knížku doporučit. Mějte se co nejlépe, dávejte si bacha na lidi, co vylezli z hrobů a opatrujte se. Děkuji za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Holly Gibneyová, jedna z nejpodmanivějších a nejvynalézavějších postav Stephena Kinga, se vrací v tomto napínavém románu, aby vyřešila hrůznou pravdu o několikanásobném zmizení v městečku na Středozápadě. Holly Stephena Kinga představuje triumfální návrat oblíbené postavy Holly Gibneyové. Čtenáři byli svědky Hollyina postupného přerodu z plaché (ale také statečné) samotářky v románu Pan Mercedes přes partnerku Billa Hodgese v knize Právo nálezce až po plnohodnotnou, chytrou a občas drsnou soukromou detektivku v knize Outsider. V novém Kingově románu je Holly odkázána sama na sebe a stojí proti dvojici nepředstavitelně zvrácených a skvěle maskovaných protivníků.

Když Penny Dahlová zavolá do detektivní agentury Finders Keepers a doufá, že jí pomůžou najít její ztracenou dceru, Holly se zdráhá případ přijmout. Její partner Pete má covid. Její velmi komplikovaná matka právě zemřela. A Holly má být na dovolené. Ale něco v zoufalém hlase Penny Dahlové způsobí, že Holly nemůže odmítnout.

Jen pár bloků od místa, kde zmizela Bonnie Dahlová, žijí profesoři Rodney a Emily Harrisovi. Jsou to manželé osmdesátníci, oddaní jeden druhému a celoživotní akademici v částečném důchodu. Ve sklepě svého dobře udržovaného, knihami obloženého domu, však ukrývají hrozivé tajemství, které možná souvisí s Bonniiným zmizením. A ukáže se, že je téměř nemožné odhalit, co mají za lubem: jsou bystří, trpěliví a bezohlední.

Holly musí zapojit všechny své ohromné schopnosti, aby v tomto novém mrazivém mistrovském díle Stephena Kinga přechytračila a přelstila zvrácené profesory.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. listopadu 2023

KNIŽNÍ TIPY - Cyklus vlkodlaka - Stephen King (2023)


Cyklus vlkodlaka - Stephen King
2023, Beta-Dobrovský

Vstávám velmi brzy, nemám moc času. Znáte to, když máte chalupu na druhém konci republiky, tak musíte všechno stihnout rychle, protože pak se tam třeba ani nedostanete. Když padá listí ze dvou obrovských kaštanů a kolečko a hrábě jsou vašimi společníky, když sekáte dříví na zimu, ocitnete se v takovém zvláštní stavu. Vzduchem už poletuje sníh a za dva dny místnosti pořádně nevytopíte. Vyčistím si vždycky pořádně hlavu a přemýšlím o věcech, které mě normálně nenapadají. Vylezu do kopce, podle chytrých hodinek jdu právě 25 kilometr. Vysypu listí a koutkem oka zahlédnu stín. Srna, kanec? Liška? Napadne mě jako první. Jenže ne, ti vypadají jinak. Je mlha a dívá se na mě. Opravdu je to on? Jak je to možné. To bude nějaký toulavý pes, občas tu nějací jsou. Sevřu v rukou pevněji sekyru a raději couvám, abych ho měl na očích. Ještě chvíli mě sleduje a potom odběhne. Konečně mám hotovo. Tma je už brzy, tak musím svítit. Uvařím si čaj a začnu si číst. Cyklus vlkodlaka je takovou klasickou Kingovinou. Někde na pomezí mezi fantasy a hororu. Ale příběh je to silný, a dobře se čte. To musím říci již po několika stránkách. 

Zaklepe soused a jestli to prý vím. Zeptám se, o co jde a on si mne vousy. Vlci se vrátili. Mává mi před obličejem místní vyhláškou, která navazuje na tu evropskou. Jak prý máme lovit a chytat vlky, jak na křížence mezi vlkem a psem. Nečtu to, já nikoho střílet nebudu a klást pasti už teprve ne. Ale je to zajímavé. Možná jsem jednoho dnes viděl. Nebo ne? Nevím, a tak si raději nechám všechno pro sebe. Usínám někde v polovině knížky. Mrzí mě to, protože jsem chtěl těch pár stránek dočíst. Není to dlouhé, ale já jsem po fyzické práci opravdu utahaný. V noci mě vyžene močový měchýř. Mám tlačítkový telefon, ten chytrý většinou vypínám. Na horách chci mít klid. Rozsvítím kužel světla, který jde od mobilu. Probudím na chobně několik můr. Vykonám, co je potřeba a pak se leknu. To vypadá jako vytí. Ne, to je hloupost. Nějak se mi propojí kniha i temné lesy kolem chalupy. Dole se rozštěká pes, ale když uslyší další zavytí, jen zakňučí. Vezmu do ruky sekyrku (protože se nebojím, ale co kdyby, že ano). A vylezu před dům. Měsíc je velký a září. Na kopci stojí můj kamarád z odpoledne. Nebo to není on? 

Zamknu na všechny západy a zalezu si pod spacák. Vyhasly mi kamna, ale pro dřevo ven nepůjdu. Nechce se mi. Ne fakt jsem línej, já se nebojím. Vlci jsou provázeni velkou spoustou legend, dohadů a aurou strachu. Přitom je to takový menší pes. Ale je to také lovec. Přemýšlím o tom a usnu. Druhý den je více méně stejný jako ten včerejší. Makám od rána do večera. Někdo to musí udělat. Bolí mě záda, nohy a kyselina mléčná ze mě doslova stříká. Samota je zvláštní v tom, že chvílemi nevím, co je pravda a co se mi zdálo. Myšlenky mám celý den rozevláté a těším se na večer a na Kinga. Říkám si, že kdybych jej četl někde jinde, možná by síla téhle knížky tolik nevynikla. Naše vesnice na horách mi fakt připomíná tu v knize. Navíc jsme byli před pár týdny na Dušičky na místním hřbitově. Zvláštní pocit a nějak moc mrtvých za poslední roky, zdálo se mi. V knize si také všichni myslí, že je to vlkodlak, ale znáte Kinga, nakonec je to sprostý vrah. Nebo ne? Nechám vás samozřejmě napnuté. Neslyšel jsem náhodou vrčení? Otočím se a hrozně se leknu. Uff, ne, je to jen sousedovic obrovský pes. 

Jsou to právě ty zvláštní chvíle mezi dnem a nocí, kdy se vydávají šelmy na lov. Dole v krámě ženský říkaly, že prý někdo našel potrhanou srnu. Moc dobře vím, že vlci jsou plachá zvířata. Ale to lidem nevysvětlíte. Jsou to možná právě tyhle knížky, které záhadný status tohoto krásného predátora potvrzují. Věřím tomu, že kdyby byl zahnaný do úzkých - zaútočí, věřím i tomu, že je problém s roztrhanými ovcemi a dalšími domácími zvířaty. Regulace je opravdu asi nutná. Nechme to ale raději odborníkům. Já jsem večer knihu dočetl a potom jsem jako vždy chvilku seděl a díval se do tmy. Zhasnul jsem a mnul si oči. Bolí mě celý člověk a pořád je tu nějak chladno. Kamna naložím po okraj a přehodím na sebe deku. Po nějaké době mi to nedá, znovu knížku otevřu a přelouskám jí úplně celou znovu. Je už lehce po půlnoci a dnes je venku mlha. Psi jsou zalezlí v boudách nebo v chalupách. Trošku lituji, že žádného nemám. Spím jako dřevo, jako vždy po fyzické práci. Hřeje mě pocit, že mám vše hotovo a že zima může přijít. Ještě zítra vypnu vodu, aby mi nezamrzla v trubkách. Nebude se mi chtít do civilizace. Mezi troubící auta a frustrované lidi na ulicích. 

Dovedu pochopit některé mé kamarády, kteří nemají Kinga rádi. Mě se od něj také nelíbí úplně všechno, ale Cyklus vlkodlaka mě opravdu zaujal. Kniha má spád, pořád se něco děje. A když přistoupíte na magickou hru autora a necháte svoji fantazii pracovat, mohla by se líbit i vám. Přijedu domů do Plzně a celé odpoledne vybaluji věci. Knžku uložím na místo do knihovny, kam dávám ty, které jsem už přečetl. Hned druhý den zmizí, dcera se ihned začetla. Večer ve zprávách vypráví o vlcích, kteří se vrátili. Přišli k nám z Polska a naše lesy se jim líbí. Musíme se s nimi naučit žít, je to krásné zvíře. A co se týká vlkodlaků. Já vám nevím, podle mě vznikli jako takové přirovnání ke zlým lidem. Nebo ne? Nechám to na vás. Každopádně. Pokud máte rádi Stephena Kinga a jeho styl, tak určitě neprohloupíte. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První výkřik se ozval od zasněženého železničáře, který cítil, jak se mu tesáky zahryzly do krku. Další měsíc se ozval výkřik extatické agónie napadené ženy v její útulné ložnici. Nyní se scény neuvěřitelné hrůzy objevují pokaždé, když na odlehlé mainské městečko Tarker Mills zasvítí úplněk. Nikdo neví, kdo bude napaden příště.

Jedno je však jisté. Když měsíc ztloustne, Tarker Mills zachvátí ochromující strach. Ve větru je totiž slyšet skučení, které připomíná lidská slova. A všude kolem nechává stopy netvor, jehož hlad nelze ukojit...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 28. července 2023

KNIŽNÍ TIPY - Rosemary má děťátko - Ira Levin (1976)


Rosemary má děťátko - Ira Levin
1976, Odeon

Kolem vedlejšího stolu sedělo několik vystajlovaných vousáčů. Kluci ze satelitu, pánové původně z města, kteří řezají dřevo podle návodů na youtube. Bylo zajímavé je pozorovat. Zasvěceně se bavili o trávnících, plotech a o tom, jaké sázejí bylinky. Piva přibývalo a já si četl. Jako za starých časů, za dob mého mládí. Původně jsem si myslel, že zde bude prázdno. Většinou to tak je. Dnes už do hospody nikdo odpoledne nechodí. Jenže oni měli sraz. Pili jen ochucená piva a rozplývali se nad příchutěmi. Sladký jak cecek to je, řekl somrák v rohu. Vypadal jak z dávných dob. Nevím proč, ale nějakým záhadným způsobem mi byl sympatický. Rozhodně víc uvěřitelný a opravdovější než kluci s fousíky. To já, když zrovna zvedal na bench (následuje číslice a chvilka ticha, plus kontrola chytrých hodinek)....tak jsem ho tam potkal, zmrda. Sprosté slovo vždy zaujme. Už jsem si nemohl číst, normálně jsem neslušně poslouchal. Nešlo jinak.

Hipsterský synek povídal o nějakých svých sousedech a že tohle fakt nečekal. V satelitu chceme klid a oni sekají trávu odpoledne v týdnu. Tuhle se třeba zeptali, jestli nemůžou chovat slepice. Kdo to kdy viděl? Ještě to bude smrdět jak někde na vsi. Jako jsme na vsi, ale nejsem vidláci, ne? Pak následovala taková ta klasika. Větev jabloně (samozřejmě nej odrůda z Norska), přesahující přes plot. Už mě to nebavilo. Četl jsem si dále. Asi chápete, že jsem byl spolu s Rosemary a jejím děťátkem na české vsi, nějak se mi to spojilo. Tenhle hororový příběh je aktuální, co světem svět stojí. Začíná to divnými sousedy. Pořád tak čumí a ona, ona se neumí oblékat. Jo, jako prachy mají, ale neumí ani pozdravit. A ta jejich dcera, ta je taková fakt divná. Jakoby to Ira Levin psal o nás, o Češích. Jasně, v téhle knize se příběh zvrhne, ale když si to vezmu kolem a kolem, není třeba kauza o sektě z poslední doby náhodu dost podobná čarodějnictví? 

Takovej hodnej kluk to byl, vždycky zdravil. Známe to. Vařil perník a pak vystřílel celou rodinu. Rosemary má děťátko je strhující, záhadný příběh. Poprvé jsem jej četl v dobách, kdy jsem svět vnímal ještě o hodně víc naivně. Rodiče mě chránili před zlem a sám jsem měl postupně přijít na to, že ne všichni lidé jsou hodní. Pokud máte rádi psychologii, rozklad osobnosti, záhady a tajemno, je kniha pro vás jako stvořená. Navíc je skvěle napsaná, má spád a čte se vlastně sama. Pro někoho to bude jednohubka na odpoledne (to taky je), ale nejde přece o délku. Na 213 stránkách se zde odehrává něco velmi děsivého, neklidného, co působí pomalu. Jako nějaký jed, který vám soused přidává každý den do společného kafe. Tak jak bylo v práci, co žena? A děti? Bíbři se u vedlejšího stolu zhádali jako koně. Tématem bylo, kdo má lepší kvásek na chleba. Dokonce si hrozili pěstí a vypadali jako upravení vikingové ze současných fantasy seriálů. Vágus se zvedl s tím, že na tohle nemá nervy a odešel někam žebrat. Já si dal ještě jedno. Chybělo mi padesát stránek do konce. To je řekněmě pár piv, to dám. A dal jsem.

Asi znáte film od Romana Polanského (rok 1968) se skvělou Miou Farrow. Je opravdu dobře natočený a pokud nejsou knihy zrovna vaše vášeň, určitě oceníte alespoň tohle zpracování. Představte si, že vyrůstáte ve městě, obklopeni lidmi, kteřé vás mají rádi a pak si postavíte barák na vsi. Nikoho tam neznáte a máte strach. O své děti, které jsou zkrátka jiné, než ty ostatní. Dneska je všechno rychlejší než dřív. A nemyslete si, i Satan se vyvíjí, používal dávno sociální sítě, ještě v dobách, kdy vy jste o nich říkali, že to je blbost. Láká to, co? Drby a pomluvy, koukání do cizích životů. Lidem do hlavy nevidíte a někdy je děsivé, když vám odhalí svoji osobnost a povahu. Navíc, přátelé, pro kluky vedle od stolu přišly manželky. Většina s sebou měla malé děti. Tak pět, šest let a když naplnily hospodu, nechci se rouhat, ale moc normálních těch dětí nebylo. Nevím, jestli je standartem nevychovanost, ale tady nešlo o temperament. Na tohle jsem tolerantní, koneckonců mám dvojčata, ale tyhle prckové měli divný oči. Byl v nich vztek, zaťatost. Zase se mi to spojilo v jedno a pak už jsem knížku dorazil. 

Všichni odešli. V hospodě jsem zůstal sám a knížka ve mě pomalu doznívala. Šel jsem domů a říkal jsem si, jak je to vlastně silný příběh. Hele a co vy? Taky máte divný sousedy? Nebo jste divní vy? Ne, dělám si samozřejmě srandu. Tohle je přesně ten druh hororu, který mám rád. Plíživý, jedovatý, překvapivý. Vždycky se mi líbily knihy typu, co by se stalo kdyby. Fantazie potom pracuje na plné obrátky. Je léto, doba dovolených a myslím si, že takhle někam na terásku nebo jen tak do křesla pod kaštan se tahle knížka více než hodí. Alespoň já si to myslím. Snad jsem vám svým dnešním tipem udělal radost. Nechte si chutnat. Hezké léto, příjemný den a dobré počtení přeji!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Slavný román balancující na pomezí psychologického příběhu a hororu. Odehrává se koncem šedesátých let dvacátého století v New Yorku. Novomanželé Rosemary a Guy se nastěhují do velkého bytu v Bramfordu - starém velkém domě s temnou pověstí. Guy je začínající herec a Rosemary se svědomitě připravuje na roli matky, i když dítě zatím nečeká. Zakrátko se mladý pár seznámí s trochu vlezlými sousedy - manžely Castevetovými a přes lehký odpor Rosemary se Guy spřátelí s Romanem Castevetem. Zakrátko Rosemary za podivných okolností otěhotní a Guy dostává velkou hereckou šanci, když jeho konkurent náhle oslepne. Castevetovi se mezitím stále více vtírají do přízně mladého páru a nepokrytě Rosemary organizují život. Postupem času začne mít nastávající maminka z řady náznaků a podivných náhod podezření, že jejich sousedé praktikují čarodějnictví a chtějí její dítě pro své temné obřady. Jestli jde o chorobné vize, které v citlivé Rosemary vyvolává samota milionového velkoměsta a tísnivý dům, nebo jde o skutečné děsivé události už Ira Levin nechává na zvážení čtenáři. Rosemary má děťátko je nevšední a velmi sugestivní příběh, který pravděpodobně zůstane dlouho vryt do paměti každého čtenáře. Román se dočkal i úspěšného filmového zpracování.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. července 2023

KNIŽNÍ TIPY - Pohádka - Stephen King (2023)


Pohádka - Stephen King
2023, Beta-Dobrovský

Celý život pracuji v technických oborech. Vstávám brzy ráno a chodím šedivými ulicemi. Není to většinou nic pozitivního. Musí se makat a teď myslím opravdu vyrábět. Někdy je to hodně ubíjející. V případech, kdy je to už hodně depresivní, tak mi vždycky pomůže moje fantazie. Dívám se z okna a představuji si, jak bude pokračovat děj právě rozečtené knihy. Mám to takhle nastavené odmalička. Na některých poradách musíte být, i když třeba zbytečně. To se mi potom rozlétnou myšlenky do úplně jiných světů. Jsem tulákem, který nezná hranice. V případě četby téhle knihy to platilo více než je u mě obvyklé. Byl jsem velmi mile překvapen. Fantasy svět pod Stephena Kinga mě doslova schlamstnul. Začátek byl sice tentorkát trošku pozvolný, ale potom se vše rozjelo a v druhé polovině už jsem byl zcela chycený. Mrzí mě vždy jen jediné. Nemám si s kým o knihách moc promluvit. Přeci jen, v technických oborech lidé zase tolik moc fantazie nemají.

Někdy je člověku smutno jen tak samo o sobě. Nezná vlastně ani příčinu. Možná na něj doléhá počasí nebo si tělo říká podvědomě o odpočinek. Nevím, ale je pravda, že dovolenou už potřebuji jako sůl. Knížka má 728 stránek a nechtělo se mi ji příliš tahat s sebou. Raději něco lehčího, menšího, smím-li prosit. Nakoupil jsem hromadu výtisků a jsou v ní jak novinky, tak i několik starších věcí. Bude o čem psát a hlavně co číst. Pohádku jsem louskal po nocích a chodil do práce utahaný. Už se mi to nestalo docela dlouho. Knihy mě dokáží pohltit, ale taky se mi chce spát. Tentokrát to bylo jiné. Asi jsem už opravdu přetažený a nebo mi čím dál tím víc nedělá dobře vedro. Stephen King si i přes svoje pokročilé stáří stále drží laťku velmi vysoko. Nemá to tak vždy, u několika posledních knížek jsem si říkal, že už to není ono, ale tentokrát ťal přímo do živého. On totiž umí stále perfektně popsat postavy a jejich pocity.

Jo, možná jsem se s sedmnáctiletým Charliem trošku ztotožnil. Což je asi žádnoucí. Chápal jsem jeho pocity i myšlenkové pochody. Navíc, můj otec byl taky alkoholik a taky jsem měl psa. Víte, ona se pak kolem člověka vznáší taková zvláštní temná aura. Trvá to hrozně dlouho, než vymizí. Možná právě (a nejen) proto jsem se zase jednou cítil jako hlavní hrdina. Ale i ostatní postavy jsou vykresleny velmi pečlivě a přesně. Nevím, jak to máte vy, ale já si vždycky přesně představuji obličeje, pohyby, mimiku. Někdy jsou to lidé, které potkávám v tramvaji, někdy někteří mí známí. Promítám si děj i do svého života kolem mě. Chodím všude pěšky a mám na uších sluchátka. Jsem jako stín, kterému to ale v hlavě neustále šrotuje. Od probuzení až do noci. A to i když normálně pracuju. Třeba datluji nějaká data do počítače a najednou se přistihnu, že myslím na Pohádku. Svět je jedna velká džungle. Je to neustálý boj o moc a pozice. Alespoň tak to vidím kolem sebe. Snažím se být lehce mimo, spíše sledovat a zabojovat jen ve chvílích, kdy je to bezpodmínečně nutné. Nebo pokud jde o mojí rodinu.

Číst Pohádku pro mě bylo ale i velmi isnpirativní. Musím pochválit překlad Adély Bártlové. Má velký jazykový cit. Možná i právě proto nikde nic neskřípalo, nevrzalo a mohl jsem si celý příběh užít. Stephen King je známý tím, že mu moc nejdou konce. Pravda  je to i tentokrát, i když je to lepší než jindy. Víc vám prozrazovat nebudu, nebojte. Poslední roky přemýšlím nad tím, že si koupím psa. Kdysi jsem, ve věku Charlieho, jednoho měl. Dodnes chodím na chalupě na jeho hrob si popovídat. Já vím, je to divný, ale kdybyste zažili chvíle, kdy si nemáte s kým promluvit a jediná živá duše, která je vždy u vás, je pes, asi byste pochopili. Možná právě proto chápu myšlenkové pochody hlavního hrdiny. Opravdu platí, kdo nezažil, nepochopí, ale co jsem tak slyšel názory některých svých kamarádů, tak je tahle dějová linka také velmi zaujala. A to psy nemají moc v lásce. Ještě jedna věc, mám právě doma dva puberťáky na střední škole, tak možná i proto mě tahle knížka tolik vzala.

Je to prostý fakt. Stephen King ještě do starého železa nepatří. Stále umí napsat strhující příběh, který by si učtitě zasloužil i zfilmovat. Já jsem si Pohádku opravdu užil. Stihl jsem ji dočíst ještě před dovolenou a dokonce i sepsat knižní tipy. Je to takový dárek ode mě pro vás. Pokud chcete nějaké prázdninové čtení na deku, pod strom nebo jen tak do ložnice, neváhejte a kupujte. Příběh má spád, pořád se něco děje a jestli jste ještě navíc mistrovi fanoušci jako já, je to pro vás povinnost. Život není žádná (P)pohádka. Ale nebojte, pořád je ještě spoousta dobrých lidí. Nezapomínejte na to, až vás zase někdo ráno naštve cestou do práce. Hezké léto nejlépe s knihou! Děkuji za pozornost!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------

Charlie Reade vypadá jako obyčejný středoškolák, ale už toho má dost za sebou, život se s ním rozhodně nemazlil: máma mu umřela při autonehodě, z táty se stal alkoholik. Ve svých sedmnácti Charlie potkává Howarda Bowditche, samotáře z domu na vysokém kopci. Na zahradě za domem stojí zamčená kůlna, z níž se linou příšerné zvuky. Pan Bowditch umírá a Charlie zjišťuje, že mu dům odkázal – spolu s tajemstvím, které bude zatraceně těžkým břemenem.

V kůlně je totiž portál do jiného světa. Ten jiný svět je v ohrožení a spolu s ním i ten náš. V paralelním vesmíru jsou honosné paláce s vysokými věžemi, zatuchlé podzemní kobky a magické hodiny, které umějí vrátit čas.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 23. září 2022

KNIŽNÍ TIPY - Pavučina snů - Stephen King (2001)


Pavučina snů - Stephen King
2001 (2002), Beta-Dobrovský, Knižní klub

Zrovna přivezli další tělo. Přistávající vrtulník, který neznamenal nic jiného, než další bolest a utrpení. Nebyl jsem na to ještě zvyklý, sloužil jsem na civilní službě v nemocnici teprve druhý týden. Byl to pro mě šok, temnota. Hodně mě to změnilo. Začal jsem si vážit obyčejných věcí. Třeba, že si zalezu odpoledne doma do kouta a budu si číst. Nejdřív jsem se nemohl soustředit, viděl jsem až příliš krve, ale nakonec mě Stephen King a jeho Pavučina snů chytla. Je totiž skvěle napsaná. Se spoustou nápadů. Zajímavá i napínavá. Nechala mě na chvilku zapomenout. Na krev, na bouračky, na vyděšené pohledy lidí, kteří mají šílený strach. A ano, umíralo se. Poměrně často. Někdy jsem chodil zvracet ven, na čerstvý vzduch. Svět nebyl zrovna spravedlivé místo k žití. Ani ke smrti.

Měl jsem za sebou již spoustu Kingových knih, ale Pavučina snů ve mě zůstala tak nějak víc otisknutá. Nevím, jestli to bylo tím, že jsem byl na civilní službě nebo tím, že je opravdu parádní, ale to je vlastně jedno. Když totiž smícháte UFO, telepatii a čtenářům notoricky známé město Derry, musí z toho vzniknout další symfonie. S touhle knihou dle mého zažívá King jeden ze svých vrcholů. Mám jej rád pro jeho řemeslnou zručnost, perfektní popis postav, ale hlavně proto, že je úžasným vypravěčem. A pro mě navždy autorem, který mi pomohl přežít. Abych se nezbláznil. Kamarádi, kteří šli na vojnu, jenom chlastali, lovili místní dívky a vyprávěli jak se nudí, jakej je to vopruz. Já vozil utržené ruce, asistoval při operacích hlavy. Představoval jsem si, že je to jenom zlý sen, ze kterého se jednou probudím. Jsem na podobné věci moc citlivý a vnímavý. Pomalu jsem si sice "zvykl", ale byly chvíle, kdy mi bylo hodně těžko. Ale nebudu vás tím zatěžovat.

Ne, film se mi nelíbí a nepovedl se. Ale kniha je přesnou definicí toho, co mám na čtení rád. Neuvěřitelná fantazie, silný příběh, spousta zajímavých momentů. Dodnes jsem nepochopil, proč je King řazen mezi "brak". Ale to asi jen intelektuálové nedokáží pochopit, že čtení by mělo také bavit. Poprvé jsem knihu četl v období, kdy to se mnou moje milá neměla vůbec lehké. Moc jsem nemluvil, klepaly se mi ruce a budil jsem se ze spaní. Připadal jsem si jako houba, která nasává všechno špatné a časem se rozpadne na tisíc kousků. Moc jsem v té době nepil, ani neposlouchal muziku. Nešlo to. Chodili jsme do přírody a četl jsem si. Zbytečné mi připadalo jídlo. Třeba maso jsem nedokázal pozřít. Vytvořil jsem si svůj svět, daleko od všeho zlého. Byl vystavěný z knih. Byla ale jedna první, která celé tohle šílenství začala. Pavučina snů. Chtěl jsem být v lovecké chatě ve vánici. Nebo raději ne? 

V Pavučině snů se dotkl King sci-fi. A udělal to způsobem sobě vlastním. Stal se pro mě nejen autorem děsivých příběhů, ale i spisovatelem, který perfektně píše i jiné odnože. Kniha měla 600 stran a přečetl jsem ji ihned dvakrát. Zůstala ve mě, jako krvavá rýha. Pálila mě a uklidňovala zároveň. A když jsem se k ní vrátil po letech, bylo to jako obřad. Přijímal jsem knihu znova a vzpomínal. Nedokázal jsem se tomu ubránit. Vyprávěl jsem o tom manželce a ona mi říkala, že si schválně Pavučinu snů také přečte. Neznala ji a myslím si, že nás tahle knížka ještě víc spojila dohromady. Má v sobě totiž něco magického. Ano, dlouho jsem hledal to správné slovo a myslím, že magická je opravdu nejlepší. Ale je také prostým faktem, že k ní mám osobní vztah. Tak by to mělo být, nemám pravdu?

Dokonce, když byly děti malé, tak jsem jim některé děsivější pasáže vyprávěl na chalupě. Když byl kolem sníh. Zaklepal soused a dodnes si úryvky textu moji milí pamatují. Je to vlastně zvláštní. Knížky jsou pro mě tak trošku něco jako droga. Když mi je smutno, když mi připadá svět divný nebo zažiju něco ošklivého v práci, tak se k nim uchyluji čím dál tím častěji. Hledám v nich klid a většinou jej i nacházím. Zajímavé co? Napínavé příběhy, které zklidní moji mysl. Je to vlastně paradox, který pochopí jen čtenáři. Troufám si tvrdit, že Pavučina snů patří k jedněm z mých nejoblíbenějších knížek. Možná je to kvůli tomu, kdy a jak jsem ji četl a nebo možná kvůli tomu, jak je skvělá. Alespoň pro mě. 

Tak to by byl můj dnešní tip pro vás. Je pátek, víkend za dveřmi. Doporučuji dlouhou procházku v lesích (koukat do zeleného je pro mě už dávno povinnost) a pak...schválně, co myslíte. Jasně, křeslo, lampička, tichý kout a třeba zrovna Pavučina snů. Mějte se co nejlépe a děkuji za pozornost.

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kdysi dávno se v prokletém městě Derry (dějišti klasických románů To a Nespavost) spojili čtyři kluci a odhodlali se ke statečnému činu. K činu, jenž je všechny změnil způsobem, který nikdy nebudou schopní pochopit. Teď, o pětadvacet let později, jsou z kluků dospělí muži, každý se svým vlastním životem a vlastními starostmi. Ale vzájemné pouto přetrvalo.
Každou loveckou sezónu se čtveřice znovu schází v lesích severního Maine. Letos do jejich chaty zabloudí dezorientovaný cizinec, který mumlá cosi o světlech na obloze. A jeho nesrozumitelné blouznění se brzy ukáže až nepříjemně blízké pravdě. Zanedlouho jsou čtyři přátelé vtaženi do děsivého souboje se stvořením z jiného světa. Jejich jediná naděje na přežití leží ve společné minulosti - a v pavučině snů...

------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. srpna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Billy Summers - Stephen King (2022)


Billy Summers - Stephen King
2022, Beta-Dobrovský

Stalo se již nepsaným pravidlem, že si na dovolenou beru několik knížek. K večeru se zavírám do pokoje nebo sedím pod starým kaštanem. Čtu si a přemýšlím. Poslední roky je to pro mě nejlepší odpočinek. Nová knížka od mistra hororů Stephena Kinga je takový úkrokem stranou, trošku netypickým příběhem o nájemném zabijákovi. Ale znáte to, není to jen obyčejný příběh. Billy není jak tak někdo. Je chytrý, vlastně i hrozně lidský. Jen ho život tak nějak semlel. Neměl lehké dětství a abych pravdu řekl, tak jsem si jej během několika kapitol oblíbil. Má totiž jednu zásadu. Zabíjí jen zlé lidi. A dělá to velmi dobře. Tam kde selhává spravedlnost, on je k dispozici a i když je jasné, že se pohybuje daleko za zákonem, nedalo mi to a moje sympatie byly velmi velké.

Kniha je na to, kolik autorovi je, napsána velmi svižně, takovým tím způsobem, že ji budete doslova hltat. Stylem vyprávění mi trošku připomínala Dallas 63 (o které si myslím, že patří k tomu nejlepšímu, co kdy King napsal). Pro mě je navíc hrozně zajímavé se podívat do Ameriky současnosti. Ano, autor je velmi aktuální, má spoustu skvělých postřehů a stále drží vlajku vysoko nad hlavou. Četl jsem a říkal si, že bych se sice chtěl někdy za velkou louži podívat, ale pokud je jen desetina z toho, o čem píše pravda, žít bych tam rozhodně nechtěl. Jiná země, jiný mrav, ale já jsem doma spokojenej. I když, znáte to, problémy jsou všude. Tady ale aspoň nemá každej druhej bouchačku a když už, tak si pořádně rozmyslí, než ji použije. Aspoň doufám. 

Postavy, ano, o ty tu jde nejvíce. Nebudu prozrazovat, ale někdy tak od poloviny se k Billymu přidá jedna opravdu velmi parádně vykreslená. On byl King vždy skvělý psycholog, umí si hrát s lidskými osudy. Zajímavé je, že poslední roky mu jdou nejvíc právě podobné, pro něj netypické příběhy. Jakoby na něj těch příšer a záhad bylo moc, v těch se ztrácí. Ale jakmile zabrousí mezi "obyčejné lidi", je vynikající. Miluju malá zaprděná města někde uprostřed středozápadu. Úplně před sebou vidím ulice, bary, obchody. Hnis i pozlátko. Billy vykoná svoji špinavou práci a protože musí čekat a ukrývat se, začne vyprávět svůj životní příběh. Byl vojákem, který bojoval v Iráku. Vzpomíná a mě u jeho příběhu opět mrazilo. Válka je fakt svinstvo a znovu musím Kingovi vyseknout poklonu. Vykreslil vše opět dokonale. Najednou jsem byl někde v poušti, kolem umírali kamarádi. Slunce pálilo a slunce bolelo jako čerstvá rána. 

Mám rád postavy, jako je Billy. Líbí se mi, že nejsou dokonalé, ale zároveň si na nic nehrají. Billy tak trošku předstírá, že je hlupák, ale opak je pravdou. Je nebývale zkušený a má rozhodně co říct. Nevím, jak se stane, že někoho napadne takhle dobrý námět na knížku, ale nejde jen o hrubou kostru, pak musíte vše sepsat, stanete se otrokem u klávesnice. I o psaní jako takovém knížka je. Má mnoho vrstev. Je detektivkou, válečným dramatem, ale zároveň lidským příběhem. O tom, co se může stát. Když vás jako malého týrají, když vás odvedou do armády. Ale nechci prozrazovat. Chodil jsem po horách a představoval jsem si, co by v některých situacích Billy asi udělal. King má opravdový dar. Zcela mě pohltit svými slovy. Nedokážu pak myslet na nic jiného a bývám neklidný. Dokud všechny kapitoly nedočtu. 

Psát o knihách je stejně jako o muzice velmi troufalé. Vždycky jsem se snažil (a bude tomu tak i nadále), přistupovat ve všemu s pokorou. Já vím, ono se to dnes moc nenosí, ale víte, pořád si myslím, že by poslech i četba měly dělat hlavně radost. King sepsal knihu, kterou každému doporučuji na potkání. Je daleko vzdálená od klasického sci-fi nebo severských thrillerů, ale možná právě proto si ji budu pamatovat o to víc. Měl jsem dovolenou, užíval jsem si rodinu, pohodu, lesy, louky, práci se dřevem. Byl jsem součástí přírody i příběhu, který je velmi pečlivě vystavěný. Mám rád dobré vypravěče a King patří k nejlepším. Jak říká Billy Summers: "Někoho zabít, to není žádná maličkost". Až si knihu přečtete, určitě pochopíte. 

Děkuji a děkuji. Jsem rád, že mé knižní tipy tolik čtete. Kdysi jsem myslel, že budou jen pro pár věrných, ale ukazuje se, že lidé pořád mají knihy rádi. To je přeci super! Jsem zato vděčný, svět nebude zase tak ztracený, nemyslíte? Mějte se co nejlépe!

----------------------------------------------------------------------------------------
Billy Summers je nájemný vrah, nejlepší v oboru. Ale svou práci zvládne, jen když je terčem opravdu zlý člověk. A teď chce Billy skončit. Nejprve však vezme poslední práci.
Billy je jedním z nejlepších ostřelovačů na světě, vyznamenaný válečný veterán z Iráku, Houdini, pokud jde o mizení po dokončení práce. Co by se tedy mohlo pokazit?
Nová Kingova kniha je částečně detektivkou a válečným příběhem, ale také románem o lásce, štěstí, osudu a složitém hrdinovi, který stojí před poslední možností vykoupit se.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 4. března 2022

KNIŽNÍ TIPY - Když teče krev - Stephen King (2021)


Když teče krev - Stephen King
2021, Beta-Dobrovský

Všichni ten den stáli a mlčeli. Dívali se smutnýma očima do tmy. Brzké ráno v továrně, ve které pracuji a zástup lidí u píchaček. Začala válka. Nechápali jsme. Bál jsem se otevřít internet, bál jsem se sundat sluchátka z uší, protože někteří z našeho druhu jsou opravdu zlí. Ono to tak bývalo vždy, jenže dnešní doba je taková, že jsou víc slyšet. Díky telefonům, díky sociálním sítím. Bohužel. Ještě před lety by je někdo rozumnější poslal v hospodě do prdele a byl by klid. Doba se změnila, jen zlo je pořád stejné. Znovu a znovu si nachází nové cesty, jak škodit, ubližovat. Možná právě proto se uchyluji ke knihám čím dál častěji. Novou povídkovou knížku od Stephena Kinga jsem dostal jako dárek k vánocům. A musím rovnou napsat, že se mi moc líbí. 

Přitom povídky nejsou zrovna útvar, který bych četl rád. Jenže King je King a i když občas slýchávám od zmlsaných čtenářů něco jiného, všechny čtyři příběhy si pamatuji a dokážu je stále odvyprávět. Hlavní myšlenky i nápady, zasazené do typického autorova světa, mě bavily, donutily k zamyšlení. Bylo pro mě hrozně příjemné sledovat volání do záhrobí, další pokračování s Hollyberry. Nějak jsem nezaznamenal, že by někdy spadl řetěz, že bych se nudil nebo nedej bože dostal rouhačskou myšlenku, že bych knihu odložil. Hrozně rád jsem se znovu a znovu zavíral se sluchátky na uších do své ulity. Ostřižený od války, utrpení, od debilních příspěvků známých, do kterých byste to nikdy neřekli. King má pořád nadhled, umí vystavět napínavé příběhy. Je to klasik, velký znalec lidských duší, jejich slabostí i bolesti.

Díval jsem se do tmy a přemýšlel jsem. Velmi brzy ráno, když byla ještě většina domů zahalena do černé, jsem kráčel ulicemi a v autobuse i tramvaji se mnou jely smutné obličeje, které se jindy smějou, nadávají na práci a vůbec v klidu žijí. Není mi příjemné vidět strach ve tvářích. Raději jsem rozevřel knihu a četl si. Bylo mi lépe v malém městečku v Maine. Jezdil jsem ve starých fordkách a přemýšlel, kdo z mých spolucestujících se živí strachem a bolestí. Ano, Holly tu byla se mnou a moje fantazie pracovala na plné obrátky. Stále a znovu musím obdivovat, s jakým zápalem a nadšením dokáže být King zajímavý, jak umí perfektně vykreslit postavy i jak zná reálie.

Svět se za poslední roky hodně změnil. Spousta lidí se odkopala a odhalila svoje stinné stránky. Možná právě proto si víc vážím těch normálních, hodných, opravdových. Nanic je přetvářka a klam, nanic jsou prázdná slova. Jak člověk stárne a je víc unavený, jsou pro něj chvíle pod lampičkou s knihou vonící novotou jedny z nejlepších, co poslední roky mám. Hýčkám si je jako vlastní děti a ženu. Myslím, že je to potřeba. Abychom přežili a nezbláznili se. Měl bych vlastně panu Kingovi poděkovat, protože mi znovu dodal ten úžasný pocit, že žiju. Nevím, vůbec netuším a ani si nechci představovat, co bude dál. Jedno vím ale jistě. Ke knihám jako je Když teče krev, se budu vždy rád vracet. Dodávají mi totiž sílu.

I odvrátil jsem zrak od knihy a viděl bolest. Nemusím do průvodu, nemusím mít vlaječku na profilu. Poslal jsem peníze a svou vlastní krev. Když totiž teče krev, tak to hodně bolí. Buďte silní! Děkuji za pozornost.

-------------------------------------------------------------------------------------
Čtyři dosud nepublikované povídky v souborném vydání, které v angličtině vyšlo v dubnu 2020, dostávají v éře světové pandemie nový rozměr.

Kromě očekávaných nadpřirozených hororových témat a nové pohledy na povahu zla jsou Kingovy příběhy podtrženy veskrze pozemskými strachy, jako jsou obavy z blížící se smrti. V jedné z povídek se Stephen King vrací ke svému oblíbenému hrdinovi – spisovateli, tentokrát neúspěšnému, a fanoušci předchozí „kingovky“ Outsider budou potěšeni návratem Holly Gibneyové ve třetí povídce.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. února 2022

KNIŽNÍ TIPY - Později - Stephen King (2021)


Později - Stephen King
2021, Beta-Dobrovský

Téma rozmlouvání s mrtvými je poměrně ohrané. Už jsem o něm četl tolikrát, že když jsem si koupil po vánocích tuhle knihu, moc se mi do ní nechtělo. Jenže je pod ní podepsán sám mistr, od něhož mám tolik výtisků, že když bych je vyrovnal na sebe, sloupec bude větší než já. Mladý dospívající kluk, ve kterém se probudí schopnost vidět mrtvé, vypráví takovým způsobem, že jsem byl schopen vše přelouskat za jedno odpoledne a kus noci. Chytlo mě to hned od začátku a pořád mi vrtalo hlavou, kde se v Kingovi bere tolik fantazie? Jako bych se vrátil do doby, když jsem s ním začínal u titulů jako Žhářka, Osvícení, Řbitov zvířátek, To. 

Mistr hororu je už starý, ale pořád ve svých knihách neztratil svěžest. Hrozně dobře se čte, jako bych byl přímo v příběhu, díval se na jednotlivé postavy. Na jeho mámu, na Jamieho, na zkaženou policistku. Možná to už není na dnešní dobu nic šokujícího, ale pořád se nejedná jen o dobře odvedené řemeslo. King byl vždy velmi dobrý v reáliích a pak samozřejmě v popisu postav. Ano, i já kdysi býval podobným klukem. Jen jsem tedy neviděl mrtvé. A pokud ano, tak rozhodně nemluvili. Někde na hranici mezi fantazií, temnotou, fikcí a hororem. Perfektně odvyprávěno.

Stejně je to svým způsobem zvláštní. Pořád jsme různými záhadami přitahováni. Moc dobře víme, že existuje i něco jiného, než jen obyčejný materiální svět. Tušíme to, ale neumíme a asi ani nemáme pochopit. Já vím, je to jen knížka, ale věřte mi, že když jsem chodil po ulicích v našem městě, občas jsem si říkal, jestli jsou někteří živí a nebo už mrtví. Přemýšlel jsem o tom, opravdu ano. Možná je právě tohle důkazem, že je kniha opravdu dobrá. Mistr King si mě prostě zase namazal na chleba. Celý příběh, vyprávění Jamieho, plyne samozřejmě, automaticky, s nadhledem. Jako když jdete do hospody a celá společnost visí na rtech dobrému vypravěči. 

Tak jo, dnes svůj tip trošku zkrátím, protože se jedná vlastně o takovou pěkně zahnívající jednohubku. Bylo pro mě opět velkou ctí Mistře. Pevně doufám, že je ještě párkrát u podobných dobrot potkáme. Vlastně stačilo napsat - Máte rádi Kinga? Tak s chutí do toho, určitě neprohloupíte.

Děkuji moc za pozornost. Přeji vám dobrý zrak a jak jinak - spoustu napínavých zážitků s knihou.

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Syn svobodné matky, Jamie Conklin, nechce nic víc než prožít obyčejné dětství. Jenže Jamie není obyčejné dítě. Jamie se narodil s nadpřirozenou schopností, matka ho ale nabádá, aby to tajil. Může vidět to, co nikdo jiný nevidí, a naučit se to, co se nemůže naučit nikdo jiný. Ale cena za užití této schopnosti je vyšší, než si Jamie dokáže představit. Zjistí to ve chvíli, když ho detektiv vtáhne do pronásledování vraha.

https://www.dobre-knihy.cz/pozdeji-590653.html

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 5. března 2021

KNIŽNÍ TIPY - Růženky - Stephen King & Owen King (2018)


Růženky - Stephen King & Owen King
2018, Beta-Dobrovský

Trošku mě zaráží, že spoustu lidí tahle kniha nechytila. Mám to přesně naopak. Ten apokalyptický nádech se mi přesně trefil do nálady a rozpoložení. Navíc, nemívám ve zvyku se ke knihám vracet, nebaví mě číst již kdysi přečtené. U "Růženek" jsem udělal výjimku. Stejně jako každý chlap příliš nerozumím ženskému myšlení. Myslím si, že v mnohém se mu King přiblížil. Děj je vystavěný opět parádně, u autora se můžete vždy spolehnout na perfektní reálie. Člověk doslova vidí "film", příběh, který se před ním odehrává. Navíc nedávné události ve světě, pandemie chřipky a její vývoj, je v mnohém velmi podobný. Poslední roky trávím, asi jako většina milovníků thrillerů a napínavých knih, převážně na severu Evropy. Ale ke Kingovi se vždy a rád vracím.

Jeho knížky, Růženky nevyjímaje, v sobě mají vlastní styl vyprávění, napínavé pasáže, tajemno, záhady, ale i lidskost. Ano, někdy hnusnou a ošklivou, ale tak tomu je i v realitě. Nemám pravdu? Na tuhle knihu se dívám spíše jako na zlý sen, který se postupně stával realitou. Navíc, poslední roky mám neodbytný pocit, že se svět řítí do záhuby. Jen pořád namohu přijít na to, co nás zničí. King dává nápovědu, představuje jednu z možností. Hele, přečtěte si knížku a uvidíte, že potom první, co uděláte, tak půjdete obejmout svoji manželku, partnerku, dceru, babičku a budete se na ženy dívat trošku jinak. Alespoň já jsem to tak měl. Růženky jsou pro mě dalším vstupem do mistrovy temné říše fantazie! Bavilo moc!

------------------------------------------------------------------------------------


V budoucnosti, tak blízké a skutečné, že se může odehrávat v tomto okamžiku, se stane něco podivného. Když ženy usnou, obalí se jemnými sítěmi a znehybní, takže připomínají kokon. Pokud je někdo probudí, nebo se pokusí protrhnout síť zahalující jejich tělo, ženy se rozzuří a reagují nesmírně násilnicky. A když spí, odebírají se kamsi do neznáma... Muži v našem světě zůstali opuštění a musejí si nějak poradit sami. Avšak jedna žena, záhadná Evie, je vůči spavé nemoci imunní. Je ta nemoc požehnání nebo kletba? Je Evie medicínskou anomálií, kterou je třeba studovat, nebo je to démon, kterého je třeba zabít? Děj Růženek je zasazený do malého městečka v zákoutí Apalačských hor, v němž se nachází ženská věznice, a ta v tomto provokativním a strhujícím románu, který napsal Stephen King spolu se svým synem Owenem, sehraje zásadní roli.


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

TWITTER