DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 24. prosince 2024

Recenze/review - DREAMING DEATH - Sinister Minister (2024)


DREAMING DEATH - Sinister Minister
CD 2024, Lavadome productions

for english please scroll down

Jednou se rozplynu ve věčnosti. Rozpadnu se v prach a stanu se jenom mlhavou vzpomínkou. Zatím na druhou stranu, za řeku Styx, občas nahlížím. A přemýšlím, jakou si s sebou vezmu muziku. Moje první setkání s metalem probíhalo na konci osmdesátých let minulého století. Není tedy divu, že mám dodnes rád kapely, které umí exhumovat staré hroby. Musejí to ale dělat opravdově, uvěřitelně a surově. S DREAMING DEATH jsem se setkal poprvé jedno mlhavé, sychravé ráno. 

Ihned jsem věděl, že pánové hrají přesně takovým tím démonickým způsobem, který mám na kapelách tolik rád. Starý, prašivý a zahnívající death metal je zde kombinován s ostře řezajícím thrash metalem. Stačilo několik společných setkání a moje vnitřnosti byly v jednom ohni. Musel jsem ale přidat pořádně hlasitost. 


Kapela je tvořena členy BEYOND MORTAL DREAMS a OATH OF DAMNATION, tedy zkušenými muzikanty, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Pokud jste někdy měli možnost drtit kosti ze starých prokletých hrobů, určitě víte, o čem píšu. Ve skladbách se zde potkávají vlivy POSSESSED, VADER, MORGOTH, VITAL REMAINS, PESTILENCE, SODOM, MASSACRE i MASTER. Na uvěřitelnosti všemu dodává masivní a špinavý zvuk (Andy Kite - Against the Grain Studio) i stylový obal (Jenglot Hitam). Zkrátka a dobře, fanoušci dostanou perfektně napsaný a složený materiál, který nejen že se velmi dobře poslouchá, ale navíc má v sobě takovou tu černou prokletou duši. Jako bych se vrátil po časové ose zpět, do doby, kdy byly pohřby do země samozřejmostí a démoni se toulali ulicemi. DREAMING DEATH nahráli desku, která je chladná a temná na povrchu a uvnitř žhne a pálí. Skladby mi připomínají vyvěrající sopku, která spala dlouhé roky v nečinnosti, aby nám letos ukázala svoji sílu. Po téhle nahrávce zůstává jenom spálená země a pořádně krvavá stopa. Pevně věřím, doufám, že tahle krypta vydá brzy další děsivé svědectví. Líbí se mi přístup, rukopis i celkový výraz. Za mě osobně, za starého psa, který hlídá vchod do podsvětí již několik dekád, nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž po okraj narvaná opravdovým metalem. Naleznete zde jak surové, drtivé melodie, tak i nahrubo nasekané tajemno a tmu. Beru do rukou kříž, obracím jej směrem dolů a kývám souhlasně hlavou. Jsme jedné krve, já i kapela. Dávám vysokou známku kvality! Jednou se rozplynu ve věčnosti. Rozpadnu se v prach a stanu se jenom mlhavou vzpomínkou. Než se tak ale stane, budu kapely jako DREAMING DEATH podporovat. Amen! Morbidní, prašivá, temná a chladná exhumace pradávné krypty! Surový death thrash metal par excellence!


Asphyx says:

One day I will dissolve into eternity. I'll crumble into dust and become just a vague memory. Meanwhile, on the other side, beyond the River Styx, I occasionally peer. And I wonder what music I'll take with me. My first encounter with metal was in the late 1980s. No wonder I still like bands that can exhume old graves. But they have to do it in a real, believable and raw way. I first encountered DREAMING DEATH one foggy, drizzly morning. 

I knew immediately that the gentlemen were playing in that demonic way that I love so much about bands. Old, dusty and rotting death metal is combined here with sharp cutting thrash metal. All it took was a few sessions together and my insides were on fire. I had to turn the volume up really high though. 


The band is made up of members of BEYOND MORTAL DREAMS and OATH OF DAMNATION, experienced musicians who know exactly what and how they want to play. If you've ever had the opportunity to crush bones from old cursed graves, you'll know what I'm writing about. Influences of POSSESSED, VADER, MORGOTH, VITAL REMAINS, PESTILENCE, SODOM, MASSACRE and MASTER meet in the songs here. The massive and dirty sound (Andy Kite - Against the Grain Studio) and the stylish cover (Jenglot Hitam) add to the believability. In short, fans get perfectly written and composed material that is not only very easy to listen to, but also has that black cursed soul to it. It's like being transported back in time, back to a time when burials in the ground were commonplace and demons roamed the streets. DREAMING DEATH have recorded a record that is cold and dark on the surface and glows and burns on the inside. The songs remind me of an erupting volcano that has been dormant for years, only to show us its power this year. All that remains of this record is scorched earth and a trail of blood. I firmly believe, I hope, that this crypt will soon bear further horrific witness. I like the approach, the handwriting and the overall expression. Speaking for myself, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I can't help but recommend the novelty. For it is packed to the brim with real metal. You'll find raw, crushing melodies as well as rough-hewn mystery and darkness. I take the cross in my hands, turn it downwards and nod my head in agreement. We are of one blood, the band and I. I give high marks for quality! One day I'll dissolve into eternity. I'll crumble into dust and become just a vague memory. But until that happens, I'll support bands like DREAMING DEATH. Amen! A morbid, dusty, dark and cold exhumation of an ancient crypt! Raw death thrash metal par excellence!


tracklist:
01. With The Blessing Of The Dead 
02. Corpse Flayer 
03. The Coin And The Rune 
04. Necrospell 
05. Sinister Minister

The Culprits:
Pahl Hodgson - Guitar & Vocals
Ross Duncan - Bass & Vocals
Matt ‘Skitz’ Sanders - Necro-Percussion



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - CONDOLENCE - Dying (2024)


CONDOLENCE - Dying
CD 2024, Raw Skull Recordz, Into It Records

for english please scroll down

Moje srdce sevřela ve svých chladných dlaních smrt. Její oči byly bez emocí, bez svědomí. Pod krásnou tváří se ukrývala nenávist a nahrubo nasekané zlo. Už dlouhé roky se toulám v temnotě. Potkávám duše zemřelých, přízraky, které bloudí mezi naším a oním světem. Zde, na starém pohřebišti, ve stínu stoletých stromů, vyniklo debutové album holandských CONDOLENCE nejvíce. Je po okraj narvané špínou, hnilobou a ozvěnami z nekonečných močálů nicoty.

Pokud se o death metal zajímáte hlouběji, tak určitě víte, že tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1989. V roce 1990 došlo k vydání demonahrávky "Pernicious Segregation", která tenkrát, pokud se nepletu, byla pouze na kazetě. Vše je znovu nahráno a přidáno bylo 8 nových, nikdy nevydaných skladeb. Máte tak možnost se vrátit po časové ose zpět, do dob, kdy se pohřbívalo do země a death metal byl prašivý a ostrý jako břitva. 


CONDOLENCE jsou věrni základním myšlenkách death metalu, hrají poctivě, uvěřitelně, s takovým tím pravověrným a ortodoxním nadšením a opravdovostí. Letošní album je tak nejen takovým dárkem pro všechny opravdové fanoušky, ale i důkazem, že tahle smečka bude navěky zapsána ve starých archívech krvavým písmem. I když je hudba stará a připomíná prach usazující se postupně v prašivých rakvích, tak je nebývale pestrá, svěží a zajímavá. Pánové si, jako zkušení bardi, dali hodně záležet na zvuku, který je masivní, divoký a studený zároveň. A když zazní zvon, svolávající k bohoslužbě za nově zemřelého, věřím kapele úplně všechno. Znovu musím napsat, jsme jedné krve a tu nelze, jak je všeobecně známo, jen tak vyměnit. Jako bych opravdu seděl zavřený v dávno opuštěných katakombách a proséval mezi prsty prach svých předků. Pohybuji se mezi stíny od doby, kdy Holanďané nahráli své první demo a jako starý pes se musím poklonit jejich tvorbě. Jsem moc rád, že nové album vzniklo. Troufám si tvrdit, že bude v mé sbírce zaujímat čestné místo. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, mě baví "Dying" poslouchat. A není to jen díky nostalgii, která na mě samozřejmě také působí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Morbidní riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí. K tomu nezaměnitelná mrtvolná a hnilobná atmosféra. Máte rádi mlhavá rána na hřbitově? Užíváte si dlouhé noci v márnici? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, i pro všechny nemrtvé. Chladný a syrový death doom metal, u kterého se budete toulat mezi naším a oním světem! Hnilobné ozvěny ze záhrobí! 


Asphyx says:

My heart was clasped in the cold hands of death. Her eyes were without emotion, without conscience. Beneath the beautiful face was hatred and coarsely chopped evil. I have been wandering in darkness for years. I meet the souls of the dead, ghosts that wander between our world and the next. Here, in an old burial ground, in the shade of centuries-old trees, the debut album of the Dutch CONDOLENCE stood out the most. It is packed to the brim with filth, rot and echoes from the endless swamps of nothingness.

If you're into death metal, you'll know that this pack dates back to 1989. 1990 saw the release of the demo "Pernicious Segregation", which at the time, if I'm not mistaken, was only on cassette. Everything has been re-recorded and 8 new, never released tracks have been added. This gives you a chance to go back in time, back to the days when death metal was buried in the ground and death metal was dusty and razor sharp. 


CONDOLENCE are faithful to the basic ideas of death metal, they play honestly, believably, with such a true and orthodox enthusiasm and sincerity. This year's album is not only such a gift for all true fans, but also a proof that this pack will forever be written in the old archives in bloody writing. Even though the music is old and reminiscent of dust gradually settling in dusty coffins, it is unusually colourful, fresh and interesting. The gentlemen, as experienced bards, have put a lot of thought into the sound, which is massive, fierce and cold at the same time. And when the bell rings, calling for a service for the newly deceased, I trust the band completely. Again, I must write, we are of one blood, and that blood, as is well known, cannot just be replaced. It is as if I were really sitting locked in long-abandoned catacombs, sifting the dust of my ancestors through my fingers. I've been moving among the shadows since the Dutch recorded their first demo and like an old dog I have to bow to their work. I'm so glad the new album has been made. I dare say it will take pride of place in my collection. Moreover, and this is as always very important for me, I enjoy listening to "Dying". And it's not just because of the nostalgia, which of course also affects me. Everything here fits perfectly in its place. Morbid riffs, sick vocals, killer drums. Plus the unmistakable dead and rotten atmosphere. Do you like foggy mornings in the cemetery? Do you enjoy long nights in the morgue? Then don't hesitate a moment. It's for you, and for all the undead. Cold and raw death doom metal that will make you wander between our world and the next! Rotten echoes from beyond the grave!


tracklist:
01. Realm Of The Dead 
02. Pernicious Segregation 
03. Dying 
04. Immortal Human 
05. Carnage Of The Dead 
06. Unperceptive Life (Sempiternal Deathreign Cover) 
07. Vanished Hope 
08. Condolence 
09. Many Ways To Die 
10. The Dead..Resurrect 
11. No Prospect 
12. The Zombies Rise 
13. The Dead..Ressurrect (Vegan-Redux)

band:
Thomas Luijken - Guitars
Marc Ouwendijk - Guitars, Bass
Ric Brand - Drums
Mick Boogerd - Vocals



Recenze/review - GOREBRINGER - Condemned to Suffer (2024)


GOREBRINGER - Condemned to Suffer
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Kapely, která hraje melodický death metal takovým zvláštním  a zajímavým způsobem. 

Všímavý a pečlivý čtenář ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Její předchozí album "Terrified Beyond Measure" (recenze je odkazována dole pod článkem) bylo nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným drahokamem, ale i poctivě odvedenou prací. I letos pánové pokračují ve své energické, temné a chladné jízdě. Opět se jedná o zásek, který vás nenechá ani chvilku v klidu. 


Abych pravdu řekl, tak mě nová deska doslova pohltila. Její podmanivá, mrazivě neotřelá atmosféra ve mě vyvolala velké množství emocí. Stačilo několik poslechů a byli jsme spolu s kapelou naladěni na úplně stejnou vlnu. A to i přesto, že si v tomhle stylu velmi pečlivě vybírám. "Condemned to Suffer" je jako ledový vichr ze severu, jako zvedající se tsunami. Nezůstává po něm nic, jenom zničená a spálená země. Skladby mají v sobě takový zvláštní neklid, zároveň jsou náležitě heavy a syrové. Není to ale jenom melodický death metal, který je sice základem, ale přidávána je taková ta chladná black metalová aura. Pokud bych měl tvorbu této smečky k někomu připodobnit, volil bych kapely jako AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Už jste někdy vylezli na nějakou vysokou skálu? A dívali jste se dolů, vznášeli jste se, létali, padali po zádech do hlubiny? Tak ani nemusíte, z nového alba mám velmi podobný dojem. Líbí se mi zvuk, obal, oceňuji takovou tu klasickou poctivost, se kterou muselo být nové album nahráváno. Znáte to, jsem starý pes, který se snaží podporovat opravdovou, upřímnou a reálnou muziku. A téhle smečce věřím každý tón, melodii i notu. Jsme stejné krve, chce se mi řvát do větru. Stíny se pomalu prodlužují, mraky jsou zase nízko a na mě padá spánek. Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Mocné, démonické ozvěny z temných melodických black death metalových snů!


Asphyx says:

The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream comes back to me with regularity and cruelty. I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. A band that plays melodic death metal in such a strange and interesting way. 

The observant and careful reader knows that we have already covered this band once. Their previous album "Terrified Beyond Measure" (review linked at the bottom of the article) was not only a stylish gem, polished to perfection, but also a job well done. This year, the gentlemen continue their energetic, dark and cool ride. Once again, this is a hit that won't leave you wanting for a moment. 


To be honest, I was literally absorbed by the new album. Its captivating, frosty and novel atmosphere evoked a lot of emotions in me. Just a few listens and the band and I were on the same page. And that's even though I choose very carefully in this style. "Condemned to Suffer" is like an icy blast from the north, like a rising tsunami. It leaves nothing but a scorched and scorched earth. The songs have a strange restlessness to them, at the same time they are properly heavy and raw. It's not just melodic death metal though, which is the base, but there is this cold black metal aura added. If I had to compare the work of this pack to someone, I would choose bands like AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Have you ever climbed a high rock? And have you looked down, floated, flown, fallen on your back into the depths? Well, you don't have to, I got a very similar impression from the new album. I like the sound, the cover, I appreciate the classic honesty with which the new album had to be recorded. You know, I'm an old dog trying to promote real, honest and real music. And I trust this pack with every note, melody and note. We're of the same blood, it makes me want to scream into the wind. The shadows are slowly lengthening, the clouds are low again and sleep is falling on me. The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream returns to me with regularity and cruelty. In it, I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. Powerful, demonic echoes from dark melodic black death metal dreams!


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022):

neděle 22. prosince 2024

Recenze/review - SCYTHROW - Blameless Severed Extremities (2024)


SCYTHROW - Blameless Severed Extremities
CD 2024, Awakening Records

for english please scroll down

Vždycky mě fascinovala mrtvá těla pokrytá pavučinami. Jejich pohledy plné strachu a utrpení. Rád jsem trávil dlouhé hodiny v márnicích, na hřbitovech a uprostřed temných katakomb. Pokaždé, když jsem byl v záhrobí dostatečně dlouho, uslyšel jsem šepot nemrtvých. Vyprávěli mi svoje příběhy o tom, jakým způsobem zemřeli. Zrovna sedím v jedné staré kobce. S nápisem SCYTHROW nad vchodem. A užívám si mrtvolně chladnou atmosféru.

Tahle smečka je z Finska a ctí bezezbytku všechna psaná i nepsaná pravidla pravého, ryzího death metalu. Syrové melodie se zde potkávají s chorobným vokálem a takovou tou starodávnou patinou. Jedná se o třetí dlouhohrající album kapely a také o zásek, který se vám dostane ihned do hlavy. Alespoň u mě, starého death metalového psa, tomu tak bylo. 


Jakoby kapela přivezla do mého pokoje, ve kterém novinku "Blameless Severed Extremities" poslouchám, náklaďák plný prašivých kostí. Dostanu do rukou kladivo a spolu s těmito finskými maniaky musím vše rozdrtit na prach. Hudba nám hraje do rytmu úderů a já si naplno užívám nejen temné nálady, které se vznášejí všude kolem, ale i krví nasáklé momenty. Jako bych se procházel po starém pohřebišti, na kterém jsou pochováni prokletí. Pánové nezapřou svoje thrash metalové kořeny, ale jinak jsou základem jejich tvorby odkazy na smečky jako DEATH, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, BOLT THROWER. Samozřejmě s tím, že SCYTHROW přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Pochválit musím masivní, dobře čitelný a zároveň plesnivý zvuk (produced, mixed, and mastered by Arttu Muukkonen). Zajímavý a stylový je i povedený obal (Apostle Ink). Zkrátka a dobře, pokud jste jako já fanoušci nahrubo nasekané tmy, dlouhých stínů, močálů plných mrtvol, opuštěných jatek i piteven, tak neváhejte ani chvilku. Nová nahrávka je totiž velmi dobře napsaná, má v sobě potřebný drive i sílu. Navíc, a to je nakonec vždy stejně nejdůležitější, mě baví desku poslouchat a rád se k ní vracím. Neznám nic lepšího, než se zavřít před současným podivným světem do nějaké prašivé kobky a poslouchat tohle album. Myslím si, že mi to určitě potvrdí všichni démoni i prokletí. Vždycky mě fascinovala mrtvá těla pokrytá pavučinami. Jejich pohledy plné strachu a utrpení. Rád jsem trávil dlouhé hodiny v márnicích, na hřbitovech a uprostřed temných katakomb. Čerstvě exhumovaná, stará prašivá death metalová rakev! Mrtvolná hudba pokrytá vrstvou pavučin! 


Asphyx says:

I've always been fascinated by dead bodies covered in cobwebs. Their looks of fear and suffering. I loved to spend long hours in morgues, cemeteries and dark catacombs. Every time I was in the beyond long enough, I heard the whispers of the undead. They told me their stories of how they died. I'm sitting in an old dungeon right now. With a sign that says SCYTHROW over the entrance. And I'm enjoying the deathly cold atmosphere.

This pack is from Finland and they honor all the written and unwritten rules of true, pure death metal. Raw melodies meet sick vocals and that old-time patina. This is the band's third full-length album and also a hit that gets into your head immediately. At least for me, an old death metal dog, it did. 


It's as if the band brought a truckload of mangy bones into my room, where I'm listening to the new "Blameless Severed Extremities". I get my hands on a hammer and I have to smash it all to dust with these Finnish maniacs. The music plays to the rhythm of the beats and I fully enjoy not only the dark moods floating around, but also the blood-soaked moments. It's like walking through an old burial ground where the cursed are buried. The gentlemen don't deny their thrash metal roots, but otherwise the references to packs like DEATH, MORBID ANGEL, CANNIBAL CORPSE, BOLT THROWER are the basis of their work. Of course, with SCYTHROW adding a large portion of their own ideas and inventiveness. I have to praise the massive, clear and at the same time mouldy sound (produced, mixed, and mastered by Arttu Muukkonen). The hilarious cover art (Apostle Ink) is also interesting and stylish. In short, if like me you're a fan of rough-hewn darkness, long shadows, swamps full of corpses, abandoned slaughterhouses and morgues, don't hesitate a moment. The new record is very well written and has the necessary drive and power. Moreover, and this is always the most important thing in the end, I enjoy listening to the record and I like coming back to it. I don't know anything better than to shut myself away from the current weird world in some dingy dungeon and listen to this album. I think all the demons and curses will surely confirm that for me. I've always been fascinated by dead bodies covered in cobwebs. Their looks of fear and suffering. I loved spending long hours in morgues, cemeteries, and in the middle of dark catacombs. A freshly exhumed, mangy old death metal coffin! Dead music covered in a layer of cobwebs!



Tracklist:
Reluctant Possession
Kinemortophobia
Nerve Rot
Necrotic High
Blameless Severed Extremities
The Remorse Declines
Bare Bones
The Fatal Point of Closure

Line-up:
Markus Erling – Guitar, Vocals
Arttu Muukkonen – Guitar, Backing Vocals, Synths
Nuutti Myllynen – Bass, Synths
Benjamin Niemelä – Drums



pátek 20. prosince 2024

Recenze/review - MOONDARK - The Abysmal Womb (2024)


MOONDARK - The Abysmal Womb
CD 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Práchnivějící těla, probodnutá dřevěným kůlem. Pach smrti a nenávisti, který se vznáší kolem jako děsivé svědectví. V některých hrobkách se ukrývá zlo. Temné, špinavé a krvavé zlo. Vstupuji pomalu dovnitř a prosévám mezi prsty prach. Na zdech jsou nakresleny pradávné symboly. Kamenný oltář je stále od krve. Jakoby se zde zastavil čas, jakoby démoni jenom spali a čekali na svoji příležitost. Mám pocit, že mě někdo sleduje. Jedno mrtvé tělo se posadí a v očích zahlédnu záblesk krutosti a absolutního zla. Celé moje tělo obejme, jako pevná pavučina, chlad.

Pamatuji si, že se k nám kdysi dávno, v devadesátých letech, dostalo Demo #1 s velkým zpožděním. Stokrát přehrávaná kazeta s logem, které mám stále před očima. Kapela se potom uložila na dlouhou dobu do staré kobky, aby o sobě dala vědět až v roce 2015 s další demonahrávkou ("The Shadowpath"). Recenze je odkazována dole pod článkem. Letos jsme se konečně dočkali dlouhohrajícího alba "The Abysmal Womb". Je po okraj narvané špínou, hnisem, nahrubo nasekanou tmou a prvotřídním death a doom metalem. Kruh se uzavřel. 


Zhudebnění mrtvolných nálad se zhostili mistři ve svém oboru. Pokud nejen švédskou undergroundovou scénu sledujete pozorně, tak vám určitě něco říkají jména jako Johan Jansson - INTERMENT, Kennet Englund - INTERMENT, UNCANNY, Mattias Norrman - OCTOBER TIDE, Allan Lundholm - CONVULSION, NECROPHOBIC, Alexander Högbom - OCTOBER TIDE. Ano, sešla se zde švédská death metalová šlechta, aby exhumovala staré prašivé hroby. Byli v nich kdysi uloženy hnilobou nasáklé melodie, chorobný vokál, zdrcující bicí. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, opravdově, uvěřitelně. Stačilo mi jen několik poslechů, abych věděl - ano, to je přesně ono, takovou muziku mám rád, koluje i v mých žilách. Stejně jako kousky ledu. smíchané s takovou tou starodávnou patinou, kterou umí jenom staré kapely hrající od srdce. Zmínit musím i velmi povedený, prašivý a syrový zvuk (mixing and mastering handled by Peter Bjärgö (Tyrant, Crypt Of Kerberos, etc) at Erebus Odura Studio). Netřeba diskutovat ani o obalu (The cover artwork for “The Abysmal Womb” was conceptualized by Johan Jansson and Allan Lundholm), který krásně doplňuje celou nahrávku. MOONDARK se vrátili ve velmi dobré formě, působí jako polití mrtvou vodou. Jejich nové album má v sobě drive, sílu, tlak i energii. V některých momentech mi novinka lehce evokuje staré CREMATORY, CIANIDE, ale i třeba CATHEDRAL, CROWBAR. Práchnivějící těla, probodnutá dřevěným kůlem. Pach smrti a nenávisti, který se vznáší kolem jako děsivé svědectví. V některých hrobkách se ukrývá zlo. Temné, špinavé a krvavé zlo. Vstupuji pomalu dovnitř a prosévám mezi prsty prach. Na zdech jsou nakresleny pradávné symboly. Kamenný oltář je stále od krve. Jakoby se zde zastavil čas, jakoby démoni jenom spali a čekali na svoji příležitost. Kdysi prokletá, do temnoty a krvavé mlhy zahalená kobka, vydala děsivé svědectví. O pravém, ryzím a prašivém doom death metalu! Absolutní temnota a chlad! 


Asphyx says:

Stinking bodies, pierced by a wooden stake. The stench of death and hatred hovering around like a terrible testimony. Some tombs harbour evil. Dark, dirty and bloody evil. I step slowly inside, sifting the dust between my fingers. There are ancient symbols painted on the walls. The stone altar is still stained with blood. Time seems to have stood still here, as if the demons were just sleeping and waiting for their chance. I feel like I'm being watched. One dead body sits up and I see a flash of cruelty and absolute evil in its eyes. My whole body is enveloped in a tight web of cold.

I remember a long time ago, back in the nineties, Demo #1 came to us very late. A tape played hundreds of times with the logo still in front of my eyes. The band then put themselves in the old dungeon for a long time, only to make their presence known in 2015 with another demo ("The Shadowpath"). The review is linked at the bottom of the article. This year we finally got to see the full-length album "The Abysmal Womb". It's packed to the brim with filth, pus, coarsely chopped darkness and top-notch death and doom metal. The circle has come full circle. 


Masters in their field took on the task of setting the dead moods to music. If you follow the Swedish underground scene closely, names like Johan Jansson - INTERMENT, Kennet Englund - INTERMENT, UNCANNY, Mattias Norrman - OCTOBER TIDE, Allan Lundholm - CONVULSION, NECROPHOBIC, Alexander Högbom - OCTOBER TIDE will surely tell you something. Yes, the Swedish death metal nobility has gathered here to exhume old dusty graves. They once housed rot-soaked melodies, morbid vocals, crushing drums. The songs are written in a very urgent, real, believable way. It only took me a few listens to know - yes, that's exactly it, that's the kind of music I like, it runs through my veins too. Like chunks of ice mixed with that old patina that only old bands playing from the heart can do. I must also mention the very hilarious, dusty and raw sound (mixing and mastering handled by Peter Bjärgö (Tyrant, Crypt Of Kerberos, etc) at Erebus Odura Studio). The cover artwork for "The Abysmal Womb" was conceptualized by Johan Jansson and Allan Lundholm, which complements the whole record beautifully. MOONDARK are back in very good form, they look like dead water poured on them. Their new album has drive, power, pressure and energy. In some moments the new album slightly evokes old CREMATORY, CIANIDE, but also CATHEDRAL, CROWBAR. Stinking bodies, pierced by a wooden stake. The smell of death and hatred hovering around like a horrifying testimony. Some tombs harbour evil. Dark, dirty and bloody evil. I step slowly inside, sifting the dust between my fingers. There are ancient symbols painted on the walls. The stone altar is still stained with blood. Time seems to have stood still here, as if the demons were just sleeping and waiting for their chance. The once cursed dungeon, shrouded in darkness and bloody mist, bears a terrible testimony. Of true, pure and dirty doom death metal! Absolute darkness and coldness!



Minirecenze/minireview - MOONDARK - The Shadowpath (2015):



TRACKLIST
1. Where Once Was Life
2. Suffer The Dark
3. Palliative Dusk
4. Sterile Earth
5. Infernal Genocide
6. Beyond Darkness
7. The Abysmal Womb
8. Immersed To Crypts

LINE-UP
Alexander Högbom - Vocals
Johan Jansson - Guitars
Mattias Norrman - Guitars
Allan Lundholm - Bass
Kennet Englund - Drums


Recenze/review - OLD FOREST - Graveside (2024)


OLD FOREST - Graveside
CD 2024, Soulseller Records

for english please scroll down

Už dávno vím, že nepatřím do tohoto podivného světa. Toulám se ulicemi a sleduji mrtvé tváře prokletých. Pochodují v nekonečných zástupech. Rodí se a umírají a zůstává po nich jenom krvavá stopa. Bez svědomí, bez síly a energie. Potřebuji něco, k čemu se mohu vracet. Jistotu, která mě uklidní a nechá spočinout. Jako asi každý, kdo poslouchá podobnou muziku, mám rád staré, zdánlivě opuštěné hřbitovy. V black metalu jsem si vždy velmi vybíral, ne všechny kapely mě dokázaly oslovit. Britské OLD FOREST mám ale rád od konce devadesátých let minulého století.

Tihle bardi totiž vždy dokázali vytvořit podmanivě mlhavou atmosféru. Mám ve své sbírce několik nahrávek a když jsem se poprvé setkal s letošní novinkou "Graveside", venku zrovna pršelo. Přízraky dávno ovládly ulice a mraky se dotýkaly země. Ideální počasí pro poslech této desky. Nebudu vás dlouho napínat. Pokud máte rádi klasický, syrový a chladný black metal, jste zde správně. Album se povedlo po všech stránkách. Koneckonců, posuďte sami. 


Ne, už dávno nejsem ve svém temném pokoji. Sedím na hřbitově, kývám se spokojeně do rytmu a čekám na démony, až se probudí. Ostré riffy mi pronikají pomalu do krve, pohupuji se do rytmu, nechávám krvavý déšť, aby mě promočil na kost. V skladbách naleznete velké množství zajímavých momentů. Potkáte staré krvelačné vampýry, vlkodlaky i upíry. OLD FOREST patří mezi vyvolené, mezi ty, kterým jejich hudbu bezezbytku věřím. Zavřený v márnici si čtu o démonech, prohrabuji se ve starých spisech a přes den uléhám do chladné rakve. Mám rád hudbu, která ve mě dokáže probudit emoce. A "Graveside" je albem, které je záhadné, temné i děsivé, majestátní i zemité. Jedná se nejen o poctivě odvedenou práci, co se týká zvuku, obalu i celkového provedení, ale hlavně o motivy, které vás přenesou mezi pískovcové náhrobky. Britové hrají postaru, tradičně, klasicky (ve své hudbě odkazují na smečky jako EMPEROR, SATYRICON, DIMMU BORGIR, GEHENNA), ale zároveň jsou zajímaví a dokáží i překvapit. Těším se každý večer, až se setmí a ochladí. Ve tmě a samotě vynikne nová nahrávka nejvíce. Dostala se mi pomalu do krve a zanechala po sobě černé kousky ledu v žilách. Pokud máte tento styl rádi, tak neváhejte ani chvilku. Atmosféra je velmi podmanivá a připomíná mi staré hororové filmy. Bojíte se rádi? Máte noční můry? Potom přidejte hlasitost. Už dávno vím, že nepatřím do tohoto podivného světa. Toulám se ulicemi a sleduji mrtvé tváře prokletých. Pochodují v nekonečných zástupech. Rodí se a umírají a zůstává po nich jenom krvavá stopa. Bez svědomí, bez síly a energie. Potřebuji něco, k čemu se mohu vracet. Teď už je mi jasné, že se "Graveside" dostalo i do mých snů. Klasický, tradiční black metal s hororovou atmosférou! Potkáte duše prokletých! 


Asphyx says:

I've known for a long time that I don't belong in this strange world. I wander the streets and watch the dead faces of the damned. They march in endless processions. They are born and die, leaving only a trail of blood. No conscience, no strength, no energy. I need something to come back to. Something to reassure me and let me rest. Like anyone who listens to music like this, I like old, seemingly abandoned cemeteries. I've always been very selective in black metal, not all bands have been able to appeal to me. But I've liked British OLD FOREST since the late 1990s.

These bards have always managed to create a hauntingly hazy atmosphere. I have several records in my collection and when I first encountered this year's new release "Graveside", it was raining outside. Phantoms had long since taken over the streets and clouds were touching the ground. Perfect weather for listening to this record. I won't keep you in suspense for long. If you like classic, raw and cold black metal, you've come to the right place. The album is a success in every aspect. After all, judge for yourself. 


No, I'm not in my dark room anymore. I'm sitting in the graveyard, swaying contentedly to the beat, waiting for the demons to wake up. The sharp riffs seep slowly into my blood, I sway to the beat, letting the bloody rain soak me to the bone. There are plenty of interesting moments in the songs. You meet old bloodthirsty vampires, werewolves and vampires. OLD FOREST is one of the chosen ones, one of the ones I trust their music implicitly. Locked in a morgue, I read about demons, dig through old writings and lie down in a cold coffin during the day. I like music that can stir my emotions. And "Graveside" is an album that is mysterious, dark and terrifying, majestic and earthy. It's not only a job honestly done in terms of sound, cover art and overall performance, but most importantly, the themes that transport you among the sandstone tombstones. The Brits play old-fashioned, traditional, classic (they reference packs like EMPEROR, SATYRICON, DIMMU BORGIR, GEHENNA in their music), but they are also interesting and can surprise. I look forward to every night when it gets dark and cool. In the darkness and solitude the new record stands out the most. It slowly got into my blood and left black chunks of ice in my veins. If you like this style, don't hesitate a moment. The atmosphere is very captivating and reminds me of old horror movies. Do you like to be scared? Do you have nightmares? Then turn up the volume. I've known for a long time that I don't belong in this strange world. I wander the streets and watch the dead faces of the damned. They march in endless processions. They are born and die, leaving only a trail of blood. No conscience, no strength, no energy. I need something to come back to. Now it's clear that "Graveside" has made it into my dreams. Classic, traditional black metal with a horror atmosphere! You will meet the souls of the damned!




TRACKLIST
1. Curse of Wampyr
2. Witch Spawn
3. Solstice Sacrifice
4. Interment of Ashes
5. Decrepit Melancholy
6. Halfway Human
7 .Soil of the Martyrs
8. Forgotten Graves

Old Forest Lineup:
Kobold – Drums, Vocals, Keyboards
Beleth – Guitars, Bass


čtvrtek 19. prosince 2024

Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024)


PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls
CD 2024, These Hands Melt

for english please scroll down

Říznutí nožem do tmy. Strach a bolest, otištěné do chladných zdí. Další z děsivých snů, které se stále vrací. Potkáváš v nich přízraky toužící po krvi. Najednou, když posloucháš nové album britských maniaků PURGATORIAL, jsi zcela mimo tento zkažený svět. Už dávno si vstoupil za oponu, do nekonečných močálů nicoty. Jsou kapely, které mě osloví již při prvním poslechu.

Nevěděl jsem o této skupině vůbec nic. K jejich letošnímu debutovému albu jsem přistupoval hezky postaru. Sedl jsem si v temném pokoji, postupně přidával hlasitost a nechal jsem na sebe novou desku "Fading Whispers of Voidbound Souls" působit. Bylo zcela přirozené, že se kolem začali procházet démoni, že jsem několikrát potkal vlastní smrt. Riffy jsou velmi ostré, vokál chorobně naléhavý a bicí drtivé. Stačí jenom zaplatit převozníkovi vlastním svědomím a nechat se převést přes řeku Styx. 


Kapela si dala velký pozor na celkové provedení. Novinka je zvukově velmi dobře ošetřená. Ze skladeb doslova mrazí v kostech (Kris Mayers - recording, mixing, Neil Schneider - mastering). Zaujal mě i obal od italského autora Tryfara, jinak také člena kapely TRYFAR. Stylově lze potom nalézt v hudbě odkazy jak na starý, surový death metal, tak i chlad a zimu severských black metalových klasiků. Celou nahrávkou se vznáší takový zvláštní neklid, krvavě doomová aura, chcete-li. PURGATORIAL na to jdou opravdově, uvěřitelně a nové album mě baví opravdu poslouchat. Líbí se mi, že mají svůj vlastní výraz, rukopis, že je poznáte během několika prvních tónů. Jasně, není to nic nového, ani převratného, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, skladby hoří jasným plamenem, tepají pod povrchem. Nejdříve se kolem mě plazily jako jedovatí hadi, aby mě postupně uhranuly a zcela pohltily. Už jste někdy navštívili dávno opuštěné pohřebiště nebo místa, kde byly prováděny krvavé obětní rituály? Ani nemusíte, z "Fading Whispers of Voidbound Souls" mám totiž velmi podobné dojmy. Jedná se o hudbu, která je zahraná od srdce, s jasnými a zřetelnými motivy, se spoustou do šedých barev zahalených nálad, s drsností, která vás rozdrásá do krve. Pro mě osobně, se jedná o velké překvapení a příslib do budoucna. Britové totiž dokáží být suroví i vznešení, majestátní i záhadní. Nová deska je jako nějaká starodávná mantra, jako zaříkávání, které vás nakonec uhrane a prokleje. Říznutí nožem do tmy. Strach a bolest, otištěné do chladných zdí. Další z děsivých snů, které se stále vrací. Potkáváš v nich přízraky toužící po krvi. Mlhavý a temný black death metalový rituál! Démoni se vrátili! Záhadné ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

A knife cut in the dark. Fear and pain imprinted on cold walls. Another of the terrifying dreams that keep coming back. In them, you meet ghosts out for blood. Suddenly, listening to the new album from British maniacs PURGATORIAL, you're completely out of this wicked world. You've long since stepped behind the curtain, into the endless swamps of nothingness. There are bands that speak to me at the first listen.

I didn't know anything about this band. I approached their debut album this year in a very old-fashioned way. I sat down in a dark room, gradually turned up the volume and let the new album "Fading Whispers of Voidbound Souls" work its magic on me. It was only natural that demons started to walk around, that I met my own death a few times. The riffs are very sharp, the vocals are morbidly urgent and the drums are crushing. All you have to do is pay the ferryman with your own conscience and let yourself be ferried across the River Styx.


The band paid great attention to the overall performance. The novelty is very well treated sonically. The songs literally chill your bones (Kris Mayers - recording, mixing, Neil Schneider - mastering). I was also intrigued by the cover artwork by Italian author Tryfar, otherwise also a member of the band TRYFAR. Stylistically, then, one can find in the music references to both old, raw death metal, as well as the coldness and coldness of Nordic black metal classics. There is a strange uneasiness floating through the whole record, a bloody doom aura, if you will. PURGATORIAL go at it in a real, believable way and I really enjoy listening to the new album. I like that they have their own expression, their own signature, that you get to know them within the first few notes. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but it's definitely not just good craftsmanship. On the contrary, the songs burn with a bright flame, beating beneath the surface. At first they slithered around me like venomous snakes, only to gradually enchant and completely consume me. Have you ever visited long-abandoned burial grounds or sites where blood sacrificial rituals were performed? You don't have to, because I got a very similar impression from "Fading Whispers of Voidbound Souls". This is music that is played from the heart, with clear and distinct themes, with lots of moods shrouded in grey colours, with a harshness that will tear you to blood. For me personally, this is a great surprise and a promise for the future. For the British can be both brutal and sublime, majestic and mysterious. The new record is like an ancient mantra, an incantation that will eventually sweep you away and curse you. A knife cut in the dark. Fear and pain imprinted on cold walls. Another of the terrifying dreams that keep coming back. In them, you meet ghosts out for blood. A misty and dark black death metal ritual! The demons have returned! Mysterious echoes from the other world!



tracklist:
1. Harvesting Nightmares
2. Blind Fervour
3. The False Ones
4. Wings Of Wax Melting
5. Pelagic
6. Always Watching
7. Call Of The Void
8. Doomed To Repeat

band:
Kris Mayers - Vocals, Guitars, Bass
Ryan Eastham - Guitars
Neil Schneider - drums



Recenze/review - CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design (2024)


CRIMSON BUTCHERY - Violence by Design
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a poslouchám novou desku irských death metalistů CRIMSON BUTCHERY. Kapely, která se stala již před nějakým časem mým soukromým objevem. Postupně přidávám hlasitost a ocitám se na jedněch dávno opuštěných jatkách. Tahle hudba je surovým masakrem, který vás rozseká na kusy.

Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, ale přiznejme si, že to dnes nepřináší skoro nikdo. Irové ale nepředkládají jenom velmi dobré řemeslo. Naopak, jejich hudba je něčím zajímavá. Je v ní obsažen jakýsi neklid, surovost, divokost, hniloba a špína. Věřím jim každý tón, každou notu. Navíc řeže tou správnou stranou nože. 


Měli jste vždycky rádi stará klasická alba CANNIBAL CORPSE? A nelíbí se vám příliš jejich novější směřování? Potom byste měli zpozornět. CRIMSON BUTCHERY se totiž touhle smečkou hodně inspirovali. Ale dělají to velmi zajímavě, mají skvělého bubeníka i vokalistu. Je to taková ta nahrávka, kterou začnete poslouchat, postupně si podupávat nohou do rytmu, abyste nakonec pařili doma v pokoji. V lepším případě si vezmete do rukou kladivo a jdete zbourat nejbližší zeď. Zkrátka a dobře, je to tam a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Kapela vylezla z toho nejhlubšího undergroundu a inspirovala se v těch nejlepších pitevních sálech. Brutální death metal s klasickým ksichtem je okořeněn i technickými prvky. Je to ale děláno s elegancí a velmi vkusně. Rozhodně se nejedná o dnes tolik častou a mnohdy zbytečnou ekvilibristiku. Jednotlivé motivy se mi dostaly ihned pod kůži a rád jsem se k "Violence by Design" vracel. Pokaždé, když jsem potřeboval propláchnout mozek kyselinou, byla tahle nahrávka jasnou volbou. Má v sobě totiž něco neklidného, morbidně přitažlivého. Jakousi pradávnou sílu a energii, poctivost a uvěřitelnost. Patřím k fanouškům, kteří si v tomhle stylu hodně vybírá. A Irové mě přesvědčili, zničili a pohřbili zaživa. Do zdí je již dávno otištěná bolest umírajících. Těla tu kdysi visela na hácích a z hrdel vytékala krev. Vyděšené pohledy těch, co byli odsouzeni na smrt. Nakonec jsou z nás jenom kusy masa. Procházím se galerií smrti a kývám spokojeně hlavou. Tahle deska dostává vysokou známku kvality, to mi věřte. Surový, morbidní brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! Masakr na pitevně! 


Asphyx says:

The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The terrified stares of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and listen to the new album by Irish death metallers CRIMSON BUTCHERY. A band that became my private discovery some time ago. I gradually turn up the volume and find myself in a long abandoned slaughterhouse. This music is a brutal massacre that will cut you to pieces.

Sure, it's nothing new or groundbreaking, but let's face it, hardly anyone brings that these days. But the Irish don't just present very good craftsmanship. On the contrary, their music is something interesting. There is a kind of restlessness, rawness, ferocity, rottenness and filth in it. I trust every note, every note. Plus, it cuts with the right side of the knife.


Have you always liked the old classic CANNIBAL CORPSE albums? And you don't like their newer direction too much? Then you should pay attention. CRIMSON BUTCHERY were inspired by this pack. But they do it very interestingly, they have a great drummer and vocalist. It's the kind of record that you start listening to, gradually tapping your foot to the beat, to end up partying at home in your room. At best, you pick up a hammer and go knock down the nearest wall. In short, it's there, and I'll sign it in my own blood. The band came out of the deepest underground and took inspiration from the best autopsy rooms. Brutal death metal with a classic face is spiced up with technical elements. But it's done with elegance and very tastefully. It is definitely not the so common and often unnecessary equilibristics of today. The individual motifs got under my skin immediately and I was happy to return to "Violence by Design". Every time I needed to flush my brain with acid, this record was the obvious choice. There's something unsettling, morbidly appealing about it. A kind of ancient power and energy, honesty and believability. I'm one of those fans who has a lot of choice in this style. And the Irish have convinced me, destroyed and buried me alive. The pain of the dying has long been imprinted on the walls. Bodies once hung here on hooks, blood oozing from their throats. The horrified looks of those who were condemned to die. In the end, we are but pieces of flesh. I walk through the gallery of death and nod my head in satisfaction. This record gets high marks, believe me. Raw, morbid, brutal death metal that will tear you apart! A massacre in the autopsy room!


tracklist:
01. Defleshed and Shredded 
02. Senseless Brutality 
03. Henny and a Plan B 
04. Violence by Design 
05. Evolution of Malice 
06. Sodomized to Insanity 
07. Sacrament Excrement 
08. Assault on Shermer High 
09. Nightmare blunt Rotation 
10. Cleansed in Pestilence (Blade OF Elohim)


středa 18. prosince 2024

Recenze/review - STABWOUND - As Humanity Dies (2024)


STABWOUND - As Humanity Dies
CD 2024, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Jakási vyšší síla, temnota, touha po záhadách. Nějak podvědomě jsem cítil, vnímal celým tělem, že jednou potkám přízraky. Duše zemřelých, toulajících se navěky mezi naším a oním světem. Poslouchal jsem u toho debutové dlouhohrající album francouzských tmářů STAWBOUND

Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že se jedná přesně o druh muziky, která koluje i v mých žilách. Sedával jsem na studených lavičkách, kýval se do rytmu a vychutnával si jednotlivé mrazivé melodie. Líbí se mi, že si kapela dala záležet na formálních věcech, jako je zvuk (Camile Giraudeau) i obal (Costin Chioreanu). Všichni odvedli profesionální práci a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je velmi podmanivá, návyková, záhadná a nebál bych se napsat magická. 


Syrový, tradiční death metal se zde potkává s chladným black metalem a v některých momentech i doomovými náladami. Skladby se mi pomalu dostávají pod kůži i do podvědomí. Mám to nastavené tak, že nechávám na sebe novou muziku jen tak působit. Pokaždé si nové, neznámé album několikrát poslechu a potom se rozhodnu, jestli budu o kapele psát. STAWBOUND si mě získali nejen svým přístupem, ale také nadšením a schopností navodit záhadnou a velmi temnou atmosféru. Jsem během poslechu opravdu na hřbitově, pomalu se stmívá a já čekám, co se stane. Také cítíte z hudby napětí, takový ten drive, pradávnou sílu a energii? Já ano, Francouzi jsou pro mě opravdoví, uvěřitelní, hrají si s jednotlivými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a ihned jsem je zařadil do nejposlouchanějších nahrávek měsíce. Líbí se mi jejich rukopis, výraz. Zkrátka a dobře, kapela přistupuje ke své hudbě velmi poctivě, s velkou porcí talentu. Ne, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka rozhodně není jenom dobrým řemeslem. Naopak, je v ní něco navíc, jakýsi punc kvality. A také, což je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. V některých momentech si s touhle smečkou zavzpomínáte na kapely jako BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. Těmi se nechali, dle mého skromného úsudku, tihle maniaci volně inspirovat. Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Ano, bylo to tohle album. Starosvětský, tajemný a záhadný death metal s temně podmanivou black doomovou atmosférou! 


Asphyx says:

Actually, I don't even know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It's as if something kept drawing me to these cursed places. A higher power, a darkness, a longing for mystery. Somehow, subconsciously, I felt, sensed with my whole body, that one day I would meet ghosts. The souls of the dead, wandering forever between this world and the next. I was listening to the debut long-playing album of French obscurantists STAWBOUND

The first few notes were enough for me to know that this is exactly the kind of music that runs through my veins. I sat on the cold benches, swaying to the rhythm and enjoying each chilling melody. I like that the band took care with formal things like the sound (Camile Giraudeau) and the cover art (Costin Chioreanu). They all did a professional job so you can focus on the music itself. It is very captivating, addictive, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. 


Raw, traditional death metal meets cold black metal and in some moments even doom moods. The songs are slowly getting under my skin and into my subconscious. I have it set in such a way that I just let new music affect me. Every time I listen to a new, unfamiliar album a few times and then decide if I'm going to write about the band. STAWBOUND won me over not only with their attitude, but also with their enthusiasm and ability to evoke a mysterious and very dark atmosphere. I'm really in a graveyard while listening, it's slowly getting dark and I'm waiting to see what happens. Do you also feel a tension from the music, a kind of drive, an ancient power and energy? I do, for me the French are real, believable, they play with each melody like a beast with its prey. They stuck their claw into me and I immediately put them in my most listened to records of the month. I like their handwriting, their expression. In short, the band approaches their music very honestly, with a great deal of talent. No, the gentlemen are not inventing anything new or groundbreaking, but the novelty is definitely not just good craft. On the contrary, there is something extra in it, a kind of quality stamp. And also, which is very important for me, it is very easy to listen to and I like to come back to it. At some moments with this pack you remember bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. In my humble opinion, these maniacs were freely inspired by them. Actually, I don't know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It was as if something kept drawing me to these cursed places. Yes, it was this album. Old world, mysterious and enigmatic death metal with a darkly captivating black doom atmosphere!



Tracklist:
01. Dies Irae - Intro 
02. Thorns 
03. Devoured 
04. Filth 
05. As Humanity Dies 
06. Angel Of Lust 
07. The Aftermath 
08. Steel Coffin 
09. Slashed 
10. Death Assembly



TWITTER