Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Svojí vlastní hloupostí, svými egy, svým strachem. Existují kapely, na jejichž nahrávky se vždy velmi těším. O finských WRETCHED PATH jsem psal již v roce 2022 u příležitosti vydání jejich debutového alba "Heavy Lies the Crown". Máme i krátký rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem).
Líbil se mi tehdy celkový přístup kapely k muzice jako takové, jejich nadšení pro chladné melodie, jejich schopnost vyjádřit temnotu. Letos pánové pokračují tam, kde minule přestali, navazují na předchozí myšlenky a motivy. Mám pocit, že se možná i trošku vracejí více ke kořenům samotného death metalu. Stále u toho mají svůj vlastní, originální výraz a obličej. Při poslechu mám opravdu pocit, že se topím v hlubinách jedovatého oceánu.
Základem je zde stále melodický death metal ze severu (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Přidávány jsou potom vlastní, neotřelé a zajímavé myšlenky. Celým albem se navíc vznáší taková zvláštní, melancholická, záhadná atmosféra. Jedná se přesně o takový ten druh muziky, kterou když posloucháte delší čas, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Začne vás hlodat zevnitř, jako nějaký červ. Album se mi pomalu usadilo v hlavě, stalo se mojí součástí a vždycky jsem se těšil celý den, až se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a zapnu play. WRETCHED PATH si dokáží hrát s náladami jako šelma se svojí kořistí. Jednou jsou syroví a drsní, potom na chvilku zvolní, aby nechali vyniknout tmu a chlad, aby vás nakonec totálně zničili. Líbí se mi silné melodie, oceňuji dobře čitelný vokál se zajímavou barvou a odstínem. Určitě to znáte. Pokud posloucháte hudbu srdcem jako já, tak jste určitě zažili momenty, ve kterých jasně a zřetelně víte, o čem kapela hraje, jste na stejné vlně. Chybí mi snad jenom jediné. Rád bych tuhle smečku viděl někde naživo. Zajímalo by mě, jak dokáže svoji hudbu přenést na pódium. Povedený je i zvuk (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). Jestliže bylo pro mě jejich první album zajímavým zjevením, tak letos pánové potvrdili svoji silnou pozici a já nemohu jinak, než se stát jejich fanouškem. Z novinky je totiž cítit opravdovost, ryzost, upřímnost. Věřím jim každou notu, melodií, úder do bicích. Tahle deska v sobě má feeling, sílu, nakumulovanou energii. Je jako sopka, která se právě probudila. Jenom s tím rozdílem, že z ní nevytéká láva, ale led. Vznáším se na hladině. Mezi zbytky zničené lodi, s krvavou skvrnou kolem hlavy. Padám do hlubiny a sleduji, jak kolem mě umírají ostatní. Zničili jsme postupně vše krásné. Jedovatá voda, děs v očích. Všichni jsme chyceni do sítí, které jsme si sami upletli. Chladná a temná death metalová nahrávka se silnými melodiemi, které se vám zadřou až do morku kostí! Uhrančivé, majestátní, podmanivé!
Asphyx says:
I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. Our own stupidity, our egos, our fear. There are bands whose records I always look forward to. I wrote about Finland's WRETCHED PATH back in 2022 on the occasion of the release of their debut album "Heavy Lies the Crown". We also have a short interview (links can be found at the bottom of today's article).
I liked the band's overall approach to music at that time, their passion for cold melodies, their ability to express darkness. This year the gentlemen pick up where they left off last time, picking up on previous ideas and themes. I feel that they may even be returning a bit more to the roots of death metal itself. They still have their own, original expression and face to it. I really feel like I'm drowning in the depths of a poisonous ocean when I listen to them.
The basis here is still melodic death metal from the north (BLOODBATH, THE CROWN, HYPOCRISY, EDGE OF SANITY, ENTOMBED, DISMEMBER). Then their own, new and interesting ideas are added. Moreover, a strange, melancholic, mysterious atmosphere floats through the whole album. This is exactly the kind of music that, when you listen to it for a long time, gets into your blood and subconscious. It starts gnawing at you from the inside, like a worm. The album slowly settled in my head, became a part of me, and I always looked forward to locking myself in my room all day, turning off all the lights and putting it on. WRETCHED PATH can play with moods like a beast with its prey. One minute they're raw and harsh, then they slow down for a moment to let the darkness and coldness stand out, and finally they totally destroy you. I like the strong melodies, I appreciate the easy to read vocals with interesting color and tone. I'm sure you know it. If you listen to music with your heart like I do, you've definitely experienced moments where you know clearly and distinctly what the band is playing about, you're on the same wavelength. There's only one thing missing. I'd love to see this bunch live somewhere. I'd be interested to see how they can bring their music to the stage. The sound is great too (Jussi Riikonen - mixing, mastering, Teemu Grönberg - recording). If their first album was an interesting revelation for me, this year the gentlemen have confirmed their strong position and I can't help but become a fan. The new album reeks of genuineness, sincerity, honesty. I trust them with every note, melody, drum beat. This record has feeling, power, accumulated energy. It's like a volcano that just woke up. Only the only difference is that it's not lava coming out of it, it's ice. I'm floating on the surface. Among the remains of a destroyed ship, with a bloodstain around my head. I fall into the depths and watch others die around me. We've destroyed everything beautiful. The poisonous water, the terror in our eyes. We're all caught in nets of our own making. A cold and dark death metal record with powerful melodies that will chill you to the core! Enchanting, majestic, captivating!
Čím jsem starší, tím víc se vracím ke svým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých jsem zažil mnoho dobrého i zlého. Jakoby do mě byla otištěna půda, země, budovy, stromy, cesty, strach i bolest. Někdy se usmívám, jindy je mi do pláče. Kamarádi, co už nejsou mezi námi, krásné dívky, co už nebudou nikdy kráčet ulicí. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Přiznám se, že ukrajinskou kapelu DRUDKH jsem vždy sledoval spíše zpovzdálí. Věděl jsem o nich, znám jejich nahrávky, ale nikdy jsem nebyl takovým tím naplno oddaným fanouškem.
Letos je to ale jiné. Seděl jsem zrovna na hřbitově, kde je pochovaný jeden můj kamarád a vzpomínal jsem. Stromy se skláněly nad náhrobky a v korunách šuměl vítr. Přehrával jsem si stále dokola novinku "Гра тіней (Shadow Play)" a najednou jsem přesně věděl, o čem kapela hraje a zpívá. Přitom zrovna v atmosférickém black metalu si opravdu hodně vybírám. Jen tak něco se mi nelíbí. Jenže tahle deska se mi dostala hluboko do hlavy a stala se mojí součástí.
Těch emocí, nálad, těch pocitů, které létají kolem, je opravdu velké množství. Odkazy na historii, na poetiku vlastní země, ty melodie, skvěle zpracované vokály, ta melancholie, naléhavost, tohle všechno dohromady tvoří koktejl s velmi zvláštní a podmanivou atmosférou. Ona se hudba téhle kapely vůbec špatně popisuje, je totiž osobní. Jakoby jste se dívali do kaleidoskopu proti jarnímu slunci. Vše je o kontrastech. Tma a světlo, bolest a radost, meditace nad ztrátou, smutek a spočinutí. Určitě si prostudujte texty, nechte se unášet melodiemi, nechte nálady, aby si vás podmanily. Vždycky jsem měl rád nahrávky, které ve mě dokáží probudit emoce, které mě umí rozervat zevnitř. "Гра тіней (Shadow Play)" je přesně tím druhem alba, které se musí poslouchat srdcem. Většinou tu píšu o úplně jiných hudebních stylech, vyhovují mi drsnější a surovější podoby extrémního metalu, ale novinka těchto tmářů mě zasáhla přímo na solar plexus. Je vlastně jedno, k jakému bohu se modlíte nebo jestli věříte jenom sami sobě, hlavní je tu hudba, s jasným a zřetelným rukopisem, se spoustou zajímavých momentů, se zvukem, který připomíná mráz na poli, s nápady, které si vás získají svoji jadrností, syrovostí a hlavně uvěřitelností. Bylo pro mě velmi příjemné, přesto neklidné a zvláštní, nechat se unášet na vlnách těchto melodií. Nové album se pro mě stalo průvodcem, našeptávačem, tichým stínem v pozadí, který se objevil pokaždé, když jsem zastavil svoje kroky. Dost ale bylo slov, nechme raději mluvit hudbu. Je totiž křišťálově mrazivá, záhadná a uhrančivá. Jsou zkrátka momenty, kdy bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a poslouchám u toho hudbu, která mi koluje v žilách. Atmosférický black metal, který vás vrátí k vašim vlastním kořenům! Syrová intenzita, úchvatný otisk melancholických vzpomínek, bolest i síla všedních dní!
Asphyx says:
The older I get, the more I go back to my roots. I visit places where I have experienced many good and bad things. It is as if the soil, the land, the buildings, the trees, the roads, the fear and the pain have been imprinted on me. Sometimes I smile, sometimes I feel like crying. Friends who are no longer with us, beautiful girls who will never walk down the street again. There are moments when I like to be alone, reading old writings and listening to the music that runs through my veins. I must admit that I have always followed the Ukrainian band DRUDKH from afar. I knew about them, I know their recordings, but I was never a fully devoted fan.
But this year it's different. I was just sitting in the cemetery where a friend of mine is buried and I was reminiscing. The trees leaned over the headstones and the wind rustled in the canopy. I played the new song "Гра тіней (Shadow Play)" over and over again and suddenly I knew exactly what the band was playing and singing about. I really choose a lot in atmospheric black metal. Just something I don't like. But this record got deep into my head and became a part of me.
There are a lot of emotions, moods, feelings flying around. The references to the history, to the poetry of one's own country, the melodies, the well crafted vocals, the melancholy, the urgency, all this together creates a cocktail with a very special and captivating atmosphere. It is hard to describe the music of this band at all, because it is personal. It's like looking into a kaleidoscope against the spring sun. It's all about contrasts. Darkness and light, pain and joy, meditation on loss, sadness and rest. Be sure to study the lyrics, let the melodies take you away, let the moods capture you. I've always liked records that can stir emotions, that can tear me up inside. "Гра тіней (Shadow Play)" is exactly the kind of album that must be listened to with the heart. I usually write about completely different styles of music here, I'm comfortable with harsher and more raw forms of extreme metal, but the new release from these darkies hit me right on the solar plexus. It doesn't really matter what god you pray to, or if you only believe in yourself, the main thing here is the music, with a clear and distinct signature, with lots of interesting moments, with a sound that reminds of frost in the field, with ideas that win you over with their edginess, rawness and most importantly believability. I found it very pleasant, yet unsettling and strange, to be carried along on the waves of these melodies. The new album became a guide for me, a whisperer, a silent shadow in the background that appeared every time I stopped my steps. But enough with the words, let the music do the talking instead. For it is crystal chilling, mysterious and enchanting. There are simply moments when I like to be alone, reading in old writings and listening to the music that runs through my veins. Atmospheric black metal that brings you back to your own roots! The raw intensity, the haunting imprint of melancholic memories, the pain and power of everyday life!
Tracklist: 1. Scattering the Ashes 2. April 3. The Exile 4. Fallen Blossom 5. The Eve 6. The Thirst
Ave GRAVE INFESTATION! Greetings to the realm of Hades! I've had your new album "Carnage Gathers" at home for review for some time now and I have to say that it's a cool trip for me back to when I was young and starting out with death metal. Excellent hit! How did the record come about and where did you want to go from your previous releases?
That’s exactly it, the sound for the band is to create albums and music that we want to listen to and that made us remember what got us interested in this genre in the first place, I suppose going back to some of the basics and roots of this genre. Appreciate your comments about the record. The record came about because after our first LP “Persecution of the Living” we were ready to make a second record and for this one we really wanted to embody really specific production and raw sound for the album, and also to give GC the space to try some ideas he had for the vocals specifically around treatment and effects. So, this record was really about developing our production and sound and finding out exactly what we needed to release the record we all wanted to make. There was a lot of focus on making a cohesive record with some growth in the writing, but most definitely developing our production and sound.
I was introduced to the morbid game by the cover art from Misanthropic-Art. Awesome work! How did you choose the theme and how does it relate to the music and lyrics? How did you and Chris Kiesling get together and why him?
We have all been following Chris’ art for a long time, he has done a lot of cool work and art for bands and puts a lot of effort into his work, we had a specific concept for this record and after discussing as a band, we had a feeling that he would capture the concept really well. We wrote to him and he was really into it and then the back and forth between us to get the concept art to the right spot was super easy, he was very open to our adjustments/requests and ideas.
The cover art is related to a track on our album called “The Anthropophagus”, it's about a 17th century French cannibal hermit. That's the cave he lived in. People called him the Anthropophagus, which means cannibal, but he was just basically starved to madness, a starving hermit who murdered and ate people to feed himself. The cover art is his world in his cave.
The sound, that's what death metal is all about. Did you manage to achieve a sound that's straight out of the late 80s/early 90s? It strikes me as analogue. Am I right? Where did you record the album, who signed the mixing and mastering?
The album was recorded at Earhammer Studios in Oakland, CA with engineer Greg Wilkinson who plays in bands like Brainoil, Deathgrave, and now Autopsy. He recorded and mixed the record. We decided to work with Greg because we wanted someone experienced with playing, recording, and mixing death metal and it was clearly the correct choice. Greg is also our friend so the sessions were super friendly and easy to navigate. It’s interesting that you feel it sounds analog, because I think that’s the thing that Greg brings into his recordings, an organic sound. But the recording is digital, analogue is something we’d love to do one day but it isn’t in the budget/resources just yet.
The great thing about working with Greg is he's entrenched in the music we love and play. He could see our vision, and helped us make it happen. He had death metal solutions for death metal problems. He had great old cabinets and amps. Even the studio itself gives off deathly ambience. We definitely had old school stuff on the brain when we were going back and forth in the mixing process, and he worked really closely to hear our vision and make things happen when we expressed ideas, like for example, he was super receptive to our ideas for how for example the vocals should sound, be effected, be mixed, and be treated overall - and that took a lot of collaboration. Without that, the record would sound entirely different.
Death metal lyrics are often about bad and ugly things. What are they about on "Carnage Gathers"? Who is the author and where did you get the inspiration for them? What influenced you?
GC writes all of our lyrics, the lyrics for Carnage Gathers are about death. In this case, each song is a specific instance of murder or a story related to death or dying. The lyrics were focused on subjects maybe an 80’s metal band would write about. For example living inhumation is about falling asleep and being buried alive, black widow is about a woman grave robber who turns to murder to sell fresher cadavers to make money to feed her children. Most lyrics are from true stories researched from recent history or from as far back as a couple hundred years ago, like some are kind of late medieval true crime. A few are from literature about war or horror.
How is death metal perceived in Canada? You're from Vancouver and to be honest I'm not too familiar with your scene. How does it work for you, what about the fans, the bands? Like do you have a club where you hang out? What about other packs? Can you recommend anyone?
There is a strong commitment to death metal in Canada, as we write this we are on a European tour with fellow Canadian death metal band SEDIMENTUM who are from Quebec City, which is basically on the other side of Canada from where we are from, but they are a really incredible live band and have great records. Vancouver has a very strong death metal.
I think you'll agree with me that the best gigs are still the gigs. Nowadays you can listen to a band from the other side of the world, but when you go to a club and see them live, party under the stage, buy a CD, buy a t-shirt, you get a completely different relationship. Do you play often and do you like it? What about some tours, festivals? How do you feel about playing live as a musician?
We play live on a regular basis and tour at least a few times a year. I agree that it’s really different being in person and meeting people, especially when you get into the realm of international touring and start meeting people across language barriers and cultural differences and realize that we all have one thing in common, which is death metal. Festivals are obviously awesome because you meet tons of people in bands and in the audience, and it’s super condensed and always a big massive party and whirlwind. But individual shows, especially small gigs like the one we played in Slavonice CZ the other night during this tour we are on are still always really special because you get to meet people more one on one and have conversations and hang outs that you can’t at larger festivals. Sometimes you end up hanging out with someone for hours and you aren’t even really communicating in the same language. it’s super cool.
Death is an often quoted theme in death metal. Personally, I often think of old books and legends, the realm of Hades. How do you feel about death? Do you think there is something beyond? Another dimension, hell?
I think we all have different interpretations of it, but the interesting thing about death is that so many fear it, but it is really the most knowable thing - everything dies. The fear therefore of death is the fear of the unknown, or the void, or the abyss, however you want to describe it, so this unknowability is really the horrifying thing. And when you think of classic death metal lyrics, or like the lyrics in our track Living Inhumation, or Edgar Allan Poe works, there is an intense fear of being buried alive or in another sense, meeting death before you feel it is your time, and being trapped in this place between life and death, like a coma or something. This constant decay is an important theme for all death metal.
You play death metal influenced by the old school. Nowadays, the band can't really avoid comparison, but I'm curious how the idea to form GRAVE INFESTATION came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?
We have so many influences, but definitely Swedish/Finnish bands like NIHILIST, ABHORRENCE, RIPPIKOULU to name a few, and obviously bands like AUTOPSY, REPULSION and DEATH are huge for us. We are also influenced heavily by bands outside of our exact genre, like for example BLASPHEMY, TEITAN BLOOD, and someone at the gig last night pointed out some HELLHAMMER/CELTIC FROST influence they could hear which is totally correct in our opinion, because it all seeps in.
We just want to be able to continue to make records and tour as much as possible, ideally it would be nice for it to be sustainable enough that our jobs wouldn’t get in the way, but we just want to be able to do as much as we can within our financial reach. We all dedicate vacation time from work and our own money into this band.
Big festivals are cool if we are a good fit, we don’t need to prove anything and play a big festival or join a big touring package. If it fits, makes sense, and would be a good experience for us as musicians, it’s an option. But playing to a bigger audience for the sake of JUST playing to a bigger audience, with nothing else that means anything to us isn’t interesting to us. We need to have something we give a fuck about when we do this.
Personally I see GRAVE INFESTATION as a great old school death metal band. I'd be interested to know what is your goal, direction, base, where you want to get to. Is it a big label? A festival? Or maybe a tour with POSSESSED?
Thanks for the words here. Our goal is to be able to tour and play cool gigs as much as possible with like-minded bands to an audience of dedicated metal maniacs. Travelling the world and playing music is a crazy opportunity and we want to continue this. And we want to have enough resources and time to continue to make killer records. So. really we just want to make records and play gigs all over the world with our friend’s bands and see people we’ve met everywhere at fests and stuff at our gigs. In terms of labels, i’m not sure what a big label is exactly for a band like us. Darragh (Invictus) and Matt (Dark Descent) run two killer underground metal labels and there is something really cool about working closely with a label just run by metal maniacs. It’s a really cool and friendly relationship and they do their best to support us. And we of course always want to keep playing festivals, they can be big or small but most importantly the lineup including cool bands we like and friends is always a huge bonus.
Interesting you mention Possessed because they keep coming up a lot in reviews about Carnage Gathers as comparison, and of course that would be super cool to tour with them. We like touring with cool bands who play good music and are cool to hang out with of course.
How did you get into death metal in the first place? When did you first pick up an instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal Canada? First gig?
We all got into death metal in different ways, GC was listening to death metal since his teenage years when he’d hear old school bands on the radio with their new releases, for example Obituary’s Slowly We Rot, and he actually started as a bassist and then moved towards guitar eventually. The drummer was first introduced to death metal also in her teenage years through Much Music metal shows where they would play metal music videos online. In her hometown of Toronto, bands like Morbid Angel would go through and do interviews in the downtown core and then would be replayed on the music video shows. TS comes to death metal through hardcore punk but also noting the similarities in approach by Swedish and Finnish hardcore punk bands to the death metal scenes. And BC has always been a metal head, and has been dedicated to various forms of metal throughout his life. When he joined Grave Infestation he shared that he had a specific interest in doing a death metal band in this style and genre specifically. Growing up with death metal in Canada means being part of punk, harsh noise, and black metal communities too, as our gigs are often cross-genre. In many Canadian cities, it’s a bit too small to get specific about particular genres, so mixed genre bills but that still share basic aesthetics, are the best attended and coolest shows.
I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
For us, we see it as an opportunity to practice expression with a focus on how things hit you on gut-level impact, like without things becoming overly cerebral or intellectualized. So we bring our ideas and interests in the organic, human, and honest parts of life including questions we have around the complications of morality (for example in the lyrical content it’s not just death is bad, but rather in some cases some stories share stories about death/murder etc being part of survival, social illness, mental illness). The disgusting parts of life are brought to the forefront for us to dissect and witness.
What are GRAVE INFESTATION planning in the next few months? What can fans look forward to?
We are currently on a European tour, but after this we will be performing live in Seattle at Disembowled God Fest, then in Toronto and Montreal to promote our record and we are planning some tours coming up. But our priority for the next few months is to get back to writing, since we are all eager to start working on our 3rd LP.
Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to listen to "Carnage Gathers" again. It's excellent! Thank you so much for your new record, too. I wish you the best sales and good luck in your private life!
Ave GRAVE INFESTATION! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Carnage Gathers“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?
To je přesně ono, zvukem pro kapelu je vytvářet alba a hudbu, kterou chceme poslouchat a která nás přiměla vzpomenout si na to, co nás k tomuto žánru vůbec přivedlo, předpokládám, že se vracíme k některým základům a kořenům tohoto žánru. Vážím si vašich komentářů k desce. Deska vznikla proto, že po našem prvním LP „Persecution of the Living“ jsme byli připraveni natočit druhou desku a u té jsme chtěli opravdu ztělesnit ryzí, specifickou produkci a syrový zvuk alba a také dát GC prostor vyzkoušet si některé nápady, které měl ohledně vokálů, konkrétně kolem zpracování a efektů. Takže tahle deska byla opravdu o vývoji naší produkce a zvuku a o zjištění, co přesně potřebujeme, abychom vydali desku, kterou jsme všichni chtěli. Hodně jsme se soustředili na vytvoření soudržné desky s určitým růstem v psaní, ale rozhodně jsme rozvíjeli naši produkci a zvuk.
Do morbidní hry mě uvedl už obal od Misanthropic-Art. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Chrisem Kieslingem dohromady a proč právě on?
Všichni už dlouho sledujeme Chrisovu tvorbu, má za sebou spoustu skvělých prací a výtvarných návrhů pro kapely a dává do své práce hodně úsilí. Měli jsme pro tuhle desku specifický koncept a po diskuzi v kapele jsme měli pocit, že by ho mohl dobře vystihnout. Napsali jsme mu a on se do toho opravdu pustil, a pak už to mezi námi probíhalo tam a zpátky, abychom dostali výtvarný koncept na správné místo, bylo to super snadné, byl velmi otevřený našim úpravám/požadavkům a nápadům.
Obal souvisí se skladbou na našem albu s názvem „The Anthropophagus“, je o francouzském kanibalském poustevníkovi ze 17. století. To je jeskyně, ve které žil. Lidé mu říkali Anthropophagus, což znamená kanibal, ale on byl v podstatě jen vyhladovělý poustevník, který vraždil a jedl lidi, aby se uživil. Na obálce je jeho svět v jeskyni.
Zvuk, o ten jde v death metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?
Album bylo nahráno v Earhammer Studios v kalifornském Oaklandu s inženýrem Gregem Wilkinsonem, který hraje v kapelách Brainoil, Deathgrave a nyní i Autopsy. Ten desku nahrál a smíchal. Pro spolupráci s Gregem jsme se rozhodli, protože jsme chtěli někoho, kdo má zkušenosti s hraním, nahráváním a mixováním death metalu, a byla to jednoznačně správná volba. Greg je také náš kamarád, takže sezení bylo super přátelské a snadno se v něm orientovalo. Je zajímavé, že máte pocit, že to zní analogově, protože si myslím, že to je věc, kterou Greg do svých nahrávek vnáší, organický zvuk. Ale nahrávka je digitální, analogová je něco, co bychom jednou rádi udělali, ale zatím to není v rozpočtu/zdrojích.
Na spolupráci s Gregem je skvělé, že je zakořeněný v hudbě, kterou máme rádi a kterou hrajeme. Viděl naši vizi a pomohl nám ji uskutečnit. Měl deathmetalová řešení na deathmetalové problémy. Měl skvělé staré kabinety a zesilovače. Dokonce i samotné studio vyzařuje deathovou atmosféru. Rozhodně jsme měli v hlavě oldschoolové věci, když jsme se v procesu mixování vraceli tam a zpátky, a on opravdu úzce spolupracoval, aby slyšel naši vizi a uskutečnil věci, když jsme vyjádřili své nápady, jako například, že byl super vnímavý k našim nápadům, jak by například měl znít vokál, jak by měl být efektovaný, jak by měl být smíchaný a jak by měl být celkově zpracovaný - a to vyžadovalo hodně spolupráce. Bez toho by deska zněla úplně jinak.
Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Carnage Gathers“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Co vás ovlivnilo?
GC píše všechny naše texty a na Carnage Gathers jsou o smrti. V tomto případě je každá píseň konkrétním případem vraždy nebo příběhem souvisejícím se smrtí či umíráním. Texty jsme zaměřili na témata, o kterých by možná psala metalová kapela z 80. let. Například Living Inhumation je o usínání a pohřbívání zaživa, Black Widow je o ženě vykradačce hrobů, která se uchýlí k vraždě, aby prodala čerstvější mrtvoly a vydělala peníze na obživu svých dětí. Většina textů vychází ze skutečných příběhů vypátraných z nedávné historie nebo až z doby před několika sty lety, jako by některé byly jakousi pozdně středověkou skutečnou krimi. Několik jich je z válečné literatury nebo hororu.
Jak je vnímán death metal u vás v Kanadě? Jste z Vancouveru a abych pravdu řekl, tak vaši scénu příliš neznám. Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely? Máte třeba nějaký klub, kde se scházíte? A co další smečky? Mohl bys nám někoho doporučit?
V Kanadě se death metalu hodně věnují, v době, kdy tohle píšeme, jsme na evropském turné s další kanadskou deathmetalovou kapelou SEDIMENTUM, která pochází z Quebecu, což je v podstatě na druhé straně Kanady, než odkud pocházíme my, ale je to opravdu neuvěřitelná kapela naživo a má skvělé desky. Ve Vancouveru je velmi death metal velmi silný.
Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?
Pravidelně hrajeme živě a alespoň několikrát ročně vyrážíme na turné. Souhlasím s tím, že je to opravdu jiné, když se člověk setkává s lidmi osobně, obzvlášť když se dostane do sféry mezinárodních turné a začne se setkávat s lidmi přes jazykové bariéry a kulturní rozdíly a uvědomí si, že všichni máme jednu věc společnou, a to death metal. Festivaly jsou samozřejmě úžasné, protože potkáváš spoustu lidí v kapelách i v publiku, je to super zhuštěné a vždycky je to velká masivní párty a smršť. Ale individuální koncerty, obzvlášť ty malé, jako byl ten, který jsme nedávno odehráli ve Slavonicích CZ během turné, na kterém jsme, jsou stejně vždycky hodně speciální, protože se s lidmi potkáš víc jeden na jednoho a můžeš si s nimi povídat a trávit čas, což na větších festivalech nejde. Někdy se stane, že s někým trávíš celé hodiny a ani spolu pořádně nekomunikujete stejným jazykem. Je to super.
Smrt je v death metalu často citované téma. Osobně si často vzpomenu právě na staré knihy a pověsti, na Hádovu říši. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo?
Myslím, že si ji každý vykládáme jinak, ale na smrti je zajímavé to, že se jí mnozí bojí, ale přitom je to ta nejznámější věc - všechno umírá. Strach ze smrti je tedy strachem z neznáma, z prázdnoty nebo z propasti, ať už to popíšete jakkoli, takže tato neznámost je skutečně děsivá. A když se zamyslíte nad klasickými deathmetalovými texty nebo třeba nad textem naší skladby Living Inhumation nebo nad díly Edgara Allana Poea, je tam intenzivní strach z pohřbení zaživa nebo v jiném smyslu setkání se smrtí dřív, než cítíte, že nadešel váš čas, a uvěznění v tomto místě mezi životem a smrtí, jako v kómatu nebo tak něco. Tento neustálý rozklad je důležitým tématem pro celý death metal.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVE INFESTATION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Máme spoustu vlivů, ale určitě jsou to švédské/finské kapely jako NIHILIST, ABHORRENCE, RIPPIKOULU, abych jmenoval alespoň některé, a samozřejmě kapely jako AUTOPSY, REPULSION a DEATH jsou pro nás obrovské. Hodně nás ovlivňují i kapely mimo náš přesný žánr, jako třeba BLASPHEMY, TEITAN BLOOD, a někdo na včerejším koncertě poukázal na vliv HELLHAMMER/CELTIC FROST, který byl slyšet, což je podle nás naprosto správné, protože to všechno do nás prosakuje.
Chceme prostě být schopni pokračovat v nahrávání desek a koncertování, jak jen to bude možné, v ideálním případě by bylo hezké, kdyby to bylo natolik udržitelné, aby nám v tom nebránila naše práce, ale prostě chceme být schopni dělat co nejvíc v rámci našich finančních možností. Všichni věnujeme kapele dovolenou z práce a vlastní peníze.
Velké festivaly jsou v pohodě, pokud se nám to hodí, nepotřebujeme si nic dokazovat a hrát na velkém festivalu nebo se připojit k velkému balíku turné. Pokud se to hodí, dává to smysl a byla by to pro nás jako muzikanty dobrá zkušenost a možnost. Ale hrát pro větší publikum jen proto, že JEN hrajeme pro větší publikum, aniž by pro nás cokoli jiného znamenalo, pro nás není zajímavé. Musíme mít něco, co nás při tom zajímá.
Osobně vnímám GRAVE INFESTATION jako skvělou old school death metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?
Děkuji za tvoje slova. Naším cílem je, abychom mohli co nejvíce koncertovat a hrát na pohodových koncertech s podobně smýšlejícími kapelami pro publikum plné oddaných metalových maniaků. Cestování po světě a hraní hudby je šílená příležitost a my v tom chceme pokračovat. A chceme mít dostatek prostředků a času na to, abychom mohli dál dělat zabijácké desky. Takže...vlastně chceme jen dělat desky a hrát koncerty po celém světě s kapelami našich kamarádů a vidět lidi, které jsme všude potkali na festivalech a tak, na našich koncertech. Co se týče labelů, nejsem si jistý, co přesně je velký label pro kapelu, jako jsme my. Darragh (Invictus) a Matt (Dark Descent) vedou dva zabijácké undergroundové metalové labely a je něco opravdu skvělého na úzké spolupráci s labelem, který vedou jen metaloví maniaci. Je to opravdu pohodový a přátelský vztah a oni dělají vše pro to, aby nás podpořili. A samozřejmě chceme pořád hrát na festivalech, můžou být velké nebo malé, ale hlavně lineup zahrnující super kapely, které máme rádi, a kamarády je vždycky obrovský bonus.
Je zajímavé, že zmiňuješ Possessed, protože se v recenzích na Carnage Gathers neustále objevují jako srovnání, a samozřejmě by bylo super s nimi jet na turné. Rádi jezdíme na turné s fajn kapelami, které hrají dobrou muziku a je s nimi samozřejmě fajn trávit čas.
Jak si se vlastně k death metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalové Kanadě? První koncert?
Každý z nás se k death metalu dostal jiným způsobem, GC poslouchal death metal od svých teenagerských let, kdy v rádiu slyšel staré kapely s jejich novinkami, například Slowly We Rot od Obituary, a vlastně začínal jako baskytarista a nakonec přešel ke kytaře. Bubenice se s death metalem poprvé seznámila také v teenagerovských letech díky metalovým pořadům Much Music, kde se pouštěly metalové videoklipy online. V jejím rodném městě Torontu hrály kapely jako Morbid Angel a dělaly rozhovory v centru města, které se pak přehrávaly v pořadech s videoklipy. TS se k death metalu dostal přes hardcore punk, ale zároveň si všímá podobností v přístupu švédských a finských hardcore punkových kapel k deathmetalové scéně. A BC byl vždycky metalista a po celý život se věnoval různým formám metalu. Když se připojil ke Grave Infestation, svěřil se, že měl specifický zájem dělat deathmetalovou kapelu právě v tomto stylu a žánru. Vyrůstat s death metalem v Kanadě znamená být také součástí punkové, harsh noise a black metalové komunity, protože naše koncerty jsou často napříč žánry. V mnoha kanadských městech je to trochu málo na to, aby se dalo specifikovat na konkrétní žánry, takže žánrově smíšené akce, které ale stále sdílejí základní estetiku, jsou nejnavštěvovanější a nejpohodovější koncerty.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Pro nás je to příležitost k procvičování vyjadřování se zaměřením na to, jak na vás věci působí na úrovni nitra, aniž by se věci stávaly příliš mozkovými nebo intelektualizovanými. Takže přinášíme naše myšlenky a zájmy o organické, lidské a upřímné části života, včetně otázek, které máme kolem komplikací morálky (například v obsahu textů to není jen o tom, že smrt je špatná, ale spíše v některých případech některé příběhy sdílejí příběhy o tom, že smrt/vražda atd. je součástí přežití, sociální nemoci, duševní nemoci). Do popředí se dostávají nechutné části života, které můžeme pitvat a být jejich svědky.
Co chystají GRAVE INFESTATION v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit?
Momentálně jsme na evropském turné, ale poté budeme živě vystupovat v Seattlu na Disembowled God Festu, pak v Torontu a Montrealu, kde budeme propagovat naši desku, a chystáme se na další turné. Ale naší prioritou pro příštích pár měsíců je vrátit se ke skládání, protože všichni už se nemůžeme dočkat, až začneme pracovat na naší třetí desce.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Carnage Gathers“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!
Stal si se postupně stínem, děsivou vzpomínkou. Zůstala po tobě mrtvola se zbraní v ruce. Prvotní nadšení do boje tě postupně opustilo. Zbyly jenom kruté a krvavé obrazy v tvé hlavě. Čekal si na příkaz k zabíjení a shnil si v temnotě. Poslouchal si jenom hudbu, která byla špinavá, krutá a ošklivá ze své podstaty. Krmený nejdříve syrovým masem, potom hladový a zmrzlý do morku kostí. Voják temnoty, čekající na smrt. O německých black death metalových maniacích PANZERKRIEG 666 jsem již jednou psal. Líbila se mi syrovost, totální tma i definice zla, které jsem z jejich hudby cítil.
Pánové přicházejí po roce s novou sadou mokvajících skladeb, které se mi ihned zadřely hluboko pod kůži. Jedná se samozřejmě o hluboký underground, o hudbu, která se hraje v protiletadlových krytech, o mrazivé ozvěny války. Doporučuji zhasnout všechna světla a hluboký sklep. Tam vynikne nové EP "Day of Genocide" nejvíce.
I novinka v sobě obsahuje velké množství zabijáckých nápadů. Pokud máte rádi muziku ve styl MARDUK, BEHERIT, BLASPHEMY, jste tu správně. Jasně, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale pro mě je důležité, že jejich muzice věřím. Navíc, válečná tématika se k black a death metalu hodí jako k mrtvému rakev. Sledoval jsem zrovna nějaký starý dokument z války a potom následovaly zprávy. Bylo až šokující, že jsme se z historie vůbec nepoučili. Stále činíme stejné chyby, opakujeme je dokola, se smrtící účinností. Znovu umírají nevinní. Jsem vždy velmi rád, když potkám na svých toulkách kapely, které na válečné hrůzy upozorňují. Když se potom ještě navíc jedná o dobře odvedené řemeslo se shnilou krvavou jiskrou, tak není co řešit. "Day of Genocide" má v sobě takovou tu tradiční, klasickou poctivost, mrtvolný nádech, který mám u kapel tolik rád. Určitě jste byli někdy navštívit nějaký kryt. Vnímali jste chlad a temnotu. A teď si představte, že v něm budete zavřeni několik měsíců. Atmosféra nového EP je velmi podobná. Skladby jsou napsány tak, aby ve vás podobné myšlenky evokovaly. Čtvrtá nahrávka se povedla přesně podle mých představ. Nelze jinak, než vám ji doporučit. Stal si se postupně stínem, děsivou vzpomínkou. Zůstala po tobě mrtvola se zbraní v ruce. Prvotní nadšení do boje tě postupně opustilo. Zbyly jenom kruté a krvavé obrazy v tvé hlavě. Čekal si na příkaz k zabíjení a shnil si v temnotě. Mrtvolný, blasfemický black death metalový útok z toho nejhlubšího podzemí!
Asphyx says:
You have gradually become a shadow, a terrifying memory. You were left a corpse with a gun in your hand. Your initial enthusiasm for the fight gradually left you. All that was left were the cruel and bloody images in your mind. You waited for the kill order and rotted in the darkness. You listened only to music that was dirty, cruel and ugly by its very nature. Fed first on raw meat, then hungry and frozen to the bone. A soldier of darkness, waiting to die. I have already written once about German black death metal maniacs PANZERKRIEG 666. I liked the rawness, the total darkness and the definition of evil I felt from their music.
After a year, the gentlemen come with a new set of soaking tracks that immediately dug deep under my skin. This is, of course, deep underground, music played in air-raid shelters, chilling echoes of war. I recommend turning off all the lights and a deep basement. That's where the new EP "Day of Genocide" stands out the most.
Even the novelty contains a large number of killer ideas. If you like music in the style of MARDUK, BEHERIT, BLASPHEMY, you've come to the right place. Sure, the gentlemen aren't inventing anything new or groundbreaking, but what's important to me is that I trust their music. Moreover, the war theme fits black and death metal like a dead coffin. I was just watching an old documentary from the war and then the news followed. It was shocking that we hadn't learned from history at all. We keep making the same mistakes, repeating them over and over again, with deadly efficiency. Innocents are dying again. I'm always very happy when I meet bands on my travels that draw attention to the horrors of war. Then again, when it's a craft well done with a rotten bloody spark, there's nothing to complain about. "Day of Genocide" has that traditional, classic honesty, the deadpan feel that I love so much in bands. I'm sure you've been to see a cover at some point. You've felt the cold and the darkness. And now imagine being locked in there for months. The atmosphere of the new EP is very similar. The songs are written to evoke similar thoughts. The fourth record was exactly what I thought it would be. I cannot but recommend it to you. You've gradually become a shadow, an eerie memory. You were left a corpse with a gun in your hand. Your initial enthusiasm for the fight gradually left you. All that was left were the cruel and bloody images in your mind. You waited for the kill order and rotted in the darkness. A deadly, blasphemous black death metal attack from the deepest underground!
Pokaždé, když plavu někde v přírodě, tak si představuji, že se v hlubinách objeví nějaká příšera, která mě roztrhá na kusy. Moje tělo se bude vznášet na hladině a až mě vyloví, tak mě nikdo nepozná. Natolik budu zničený. Kam Lee se tentokrát inspiroval u filmu Čelisti (ale i třeba u legendárního italského režiséra FULCIHO), který mě kdysi, stejně jako H. P. Lovercraft děsil ve snech. MASSACRE jedou stále dál, jsou jako dobře seřízený stroj na zabíjení.
Vše je ohlodáno na kost, jak se u téhle legendy sluší a patří. Nikde žádné zbytečnosti, kudrlinky, nudně spletité riffy a melodie. Naopak, útočí se zde přímo na solar plexus. Znáte to, zapnete play a po chvilce začnete mlátit pěstí do zdi a do žil se vám dostane pradávná death metalová síla. Jasně že MASSACRE nepřinášejí nic nového, ani převratného. Zaplať Satan za to! Potřebuji asi jako každý nějakou jistotu, záchytný bod ve vesmíru. A na tuhle smečku je spolehnutí.
Všichni víme, že se svět dávno točí úplně jinak, hudba včetně death metalu se zcela změnila. Je mi to jedno, já zůstávám pevný, ortodoxní a stojím si za tím, že když mám náladu a chuť, tak si otevřu pivo, pustím si nějaký dobrý klasický horor a potom, když už je tma a stíny jsou dlouhé, tak nastane čas na "Mermaid in a Manhole". Pánové si jedou svojí vlastní cestou, neohlížejí se a útočí jako žraloci ze starých časů, jako monstra, kterých jsme se kdysi báli. Já vím, tahle smečka už asi nepřinese nic nového, ani převratného, ale osobně mi to vůbec nevadí. Nedovedu si představit razantní změnu stylu. Jsem naopak rád, že jsou v kapele Rogga Johansson a Jonny Pettersson, kteří skládají hudbu. Je to vlastně jednoduché. Vždycky budu mít raději smrtící kov, který smrdí jako zkažené maso, než umělou produkci, lesklé fotky v časopisech a rádoby děsivé pózy. Novinka je zkrátka hudbou pro všechny, kteří si rádi otevřou pivo, nic neřeší a mlátí pěstí do stolu. Navíc, i u nových songů je naprosto jasné, že budou fungovat naživo. A o to tu jde především. MASSACRE jsou, i přes svoji pohnutou historii stále tím silným a děsivým monstrem z nočních můr. Jednou za čas potřebuji novou dávku v podobě skladeb a tak nemůžu jinak, že vám nové album doporučit. Jen musíte vnímat smrt postaru, upřednostňovat pohřby do země před kremací a stále se dívat do tmy. Abych to nějak shrnul. Máte rádi klasické, tradiční MASSACRE? Máte je mít! Přímočarý, chytlavý death metal ze staré školy, bez jakýchkoliv zbytečností! Děsivý horor ohlodaný na kost!
Asphyx says:
Every time I swim somewhere in nature, I imagine that some monster will appear in the depths and tear me apart. My body will float on the surface and when I'm fished out, no one will recognize me. I'll be so devastated. This time, Kam Lee took inspiration from Jaws (but also perhaps from the legendary Italian director FULCI), who, like H.P. Lovercraft, once terrified me in my dreams. MASSACRE keeps going, like a well-tuned killing machine.
Everything is gnawed to the bone, as befits this legend. No frills, no frills, no boringly convoluted riffs and melodies anywhere. On the contrary, it attacks the solar plexus. You know, you turn on the play and after a while you start pounding your fist against the wall and the ancient death metal power gets into your veins. Of course MASSACRE don't bring anything new or revolutionary. Pay Satan for that! I guess like everyone else I need some kind of security, a clue in the universe. And this pack is reliable.
We all know that the world has been spinning in a completely different direction for a long time, music including death metal has changed completely. I don't care, I remain firm, orthodox and I stand by the fact that when I'm in the mood and in the mood, I open a beer, put on some good classic horror and then when it's dark and the shadows are long, it's time for "Mermaid in a Manhole". The men go their own way, not looking back, and attack like the sharks of old, like the monsters we once feared. I know, this pack probably won't bring anything new or groundbreaking anymore, but personally I don't mind it at all. I can't imagine a drastic change in style. On the contrary, I'm glad that Rogga Johansson and Jonny Pettersson are in the band and writing the music. It's actually very simple. I'll always prefer death metal that smells like rotten meat to artificial production, glossy magazine photos and wannabe scary poses. In short, the new music is music for those who like to open a beer, do nothing and pound their fists on the table. Plus, even with the new songs, it's pretty clear that they'll work live. And that's what it's all about. MASSACRE are, despite their troubled history, still that powerful and terrifying monster from nightmares. Once in a while I need a new dose in the form of songs, so I can't help but recommend the new album. You just have to see death the old fashioned way, preferring in-ground burials to cremations, and keep looking into the darkness. To sum it up. Do you like classic, traditional MASSACRE? You got it! Straightforward, catchy death metal from the old school, with no frills! Horrifying horror gnawed to the bone!
Několik mrtvol, zasypaných v mělkém hrobě. Zbytky oblečení, kusy masa, dávno shnilého a sežraného červy. Stopy po násilí, tichý šepot, plný bolesti a utrpení. Hluboko v lesích, na místě, kde kdysi dávno stála celá vesnice. Objeveny náhodou, vyskládány na pitevní stůl. Oběti dávných vražd se samozřejmě probudí a všem prokousnou hrdlo. Není divu, v márnici hraje zrovna debutové album švýcarských tmářů TREPHINING. Stačilo mi jen několik poslechů a jeden tanec s nemrtvými, abych věděl, že jsem zde správně.
Podobné smečky totiž vyhledávám, podporuji a hlavně si rvu jejich hudbu pod tlakem do hlavy. Od prvního setkání si užívám hnilobu, špínu a všude přítomnou smrt, která čeká ve stínu. Stačí, abyste udělali jednu malou chybu a vezme vás sebou. Do podsvětí, do záhrobí, do nekonečné temnoty. A hrát vám k tomu bude novinka "Cranial Offerings".
V katakombách se snažím trávit čím dál tím víc času. Mohu vám jenom potvrdit, že švýcarští maniaci uchopili kov smrti za ten správný konec. Skladby v sobě mají nejen pradávnou energii a tlak, ale také spoustu zajímavých momentů. Pokud máte tenhle styl, nasáklý zkaženou krví, rádi stejně jako já, hraje se zde pro vás. Jsem rád, že si kapela dala pozor i na formální věci. Líbí se mě masivní, prašivý zvuk (S. Morbid - recording). Mám slabost i pro černobílý motiv na obalu, který krásně sedí s předkládanou hudbou a morbidně ji doplňuje. Autorem je Manu Stänker. Když se venku setmí a ochladí se, ze stínů vystoupí démoni. Kývají souhlasně hlavou. "Cranial Offerings" je totiž přesně tím druhem nahrávky, která má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, aby mohly být zahájeny veškeré záhrobní rituály pro vyvolávání samotné Smrti i Ďábla. Pokud máte rádi kapely typu BENEDICTION, AUTOPSY, BOLT THROWER, DISMEMBER, ASPHYX, neváhejte ani chvilku, švýcarští maniaci jsou stejné krve. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že kapele věřím každý tón, každou notu. Beru do rukou lopatu, počkám až nastane půlnoc a vydám se odkrýt další děsivé tajemství. Jsem rád, že jsem na svých toulkách temnotou tuhle smečku objevil. TREPHINING určitě věnujte pozornost, jejich hudba vás strhne do hlubiny a pohřbí zaživa. Navíc mají poctivý old schoolový feeling. Několik mrtvol, zasypaných v mělkém hrobě. Zbytky oblečení, kusy masa, dávno shnilého a sežraného červy. Stopy po násilí, tichý šepot, plný bolesti a utrpení. Hluboko v lesích, na místě, kde kdysi dávno stála celá vesnice. Objeveny náhodou, vyskládány na pitevní stůl. Oběti dávných vražd se samozřejmě probudí a všem prokousnou hrdlo. Hnilobný, chladný a prašivý death metal ze starých katakomb, u kterého se rozpadnete v prach! Smrt útočí ze stínu!
Asphyx says:
Several corpses buried in a shallow grave. Remnants of clothes, pieces of meat, long rotten and eaten by worms. Traces of violence, silent whispers, full of pain and suffering. Deep in the woods, in a place where a whole village once stood long ago. Discovered by chance, piled on the autopsy table. The victims of the ancient murders wake up, of course, and they all get their throats cut. No wonder, the debut album of Swiss darkies TREPHINING is playing in the morgue. It only took me a few listens and one dance with the undead to know I was right here.
I seek out similar packs, support them and most importantly, I rip their music into my head under pressure. From the first time I met them, I have enjoyed the rot, the filth and the omnipresent death that waits in the shadows. All you have to do is make one small mistake and it will take you with it. Into the underworld, into the beyond, into the endless darkness. And the new "Cranial Offerings" will be playing for you.
I'm trying to spend more and more time in the catacombs. I can only confirm that the Swiss maniacs have grasped the death metal by the right end. The songs not only have an ancient energy and pressure, but also a lot of interesting moments. If you love this style, soaked in tainted blood, as much as I do, it's playing here for you. I'm glad the band paid attention to the formal stuff as well. I like the massive, dusty sound (S. Morbid - recording). I also have a soft spot for the black and white motif on the cover, which fits beautifully with the music presented and complements it morbidly. The author is Manu Stänker. When it gets dark and cold outside, demons come out of the shadows. They nod their heads in agreement. "Cranial Offerings" is exactly the kind of record that has all the necessary ingredients to initiate all the afterlife rituals to invoke Death and the Devil himself. If you like bands like BENEDICTION, AUTOPSY, BOLT THROWER, DISMEMBER, ASPHYX, don't hesitate a moment, the Swiss maniacs are of the same blood. For me, the most important thing is that I trust the band with every note, every note. I'll take a shovel in my hands, wait until midnight and set out to uncover another terrifying secret. I'm glad I discovered this pack on my wanderings through the darkness. Be sure to pay attention to TREPHINING, their music will take you into the depths and bury you alive. Plus they have an honest old school feel. A few corpses buried in a shallow grave. Remnants of clothes, pieces of meat, long rotten and eaten by worms. Traces of violence, silent whispers, full of pain and suffering. Deep in the woods, in a place where a whole village once stood long ago. Discovered by chance, piled on the autopsy table. The victims of the ancient murders wake up, of course, and they all get their throats cut. Rotten, cold and dusty death metal from the old catacombs that will make you crumble into dust! Death attacks from the shadows!
