DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemreview. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 1. listopadu 2025

Interview - GOMORRHA - Dark, raw, and mangy old school death metal that takes you straight to the battlefield!


Interview with death metal band from Germany - GOMORRHA.

Answered Peter König (bass, vocals), thank you!

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Ave GOMORRAH! Greetings from the Death Metal battlefield in Germany. I'm listening to your new album "Straight into Beyond" right now and it's the second time it's literally pinned me to the wall! The last time was with your previous album "Doomed Mankind". How did this new album come about and where did you want to go after your last album?

Ave Jakub, the doomed greet you. We are glad that you like our new work. After our first album Doomed Mankind, our guitarist Steffen left the band for health reasons. He was the main songwriter with me and the loss hurt us. So I started writing new songs and lyrics right away and recording them with the guys. The result is Straight into Beyond, which we are all very proud of. We hope to move forward with the new album and play as many shows as possible to make the old school death metal maniacs happy with our sound.


You are one of those old bands that go back to 1986. In the late 1980s and early 1990s, you released three demo recordings, and then it was as if you had disappeared from the face of the earth. The rebirth did not come until 2018. What was the reason why you got back together? Could you please tell us something about the history of your band? What did your beginnings look like? Please reminisce about the good old days.

My best buddy Thomas (drums) and I (bass+vocals) made a hell of a noise in my parents' basement with self-made instruments before 1986. We were absolute metal freaks, as so many were in the mid-80s. The metal scene was in a spirit of optimism at that time, new sounds were emerging. Speed, Black and Thrash Metal were born, Death Metal was about to be born. Then we bought instruments in 1986, and Gomorrah was born. With Joerg we found our first guitarist. Then came the demos and the band dissolution in 1994. But we were still metalmaniacs with heart and soul. We went to concerts and festivals, we met regularly to listen to new and old metal music. As it happens when you have drunk a few too many beers, we decided in 2018 to bring Gomorrah back to life. I haven't regretted it at any time, in retrospect we should have done the reunion much earlier.

If I'm not mistaken, you originally played thrash metal. But now you're a real Death Metal band. Why the change? Or was it a natural development? I still hear that thrash metal rage in your music.

Absolutely, we have Thrash Metal elements in our songs, we can't deny our roots. I think that the debut of Death "Scream Bloody Gore" drove us to Death Metal. We went all out for the album, the riffs were absolutely evil and I've never heard anyone sing like that before. Young Chuck is my absolute idol. I've always admired the art of sounding so aggressive and evil.


Let's get to the new album "Straight into Beyond". How did you manage to achieve such an old-school sound? When I listen to the new album, I feel like I've been transported back to the nineties and have brought home a new album by MASSACRE or DEATH (I don't know why, but Symbolic keeps coming to mind). Where did you record the new album, who is responsible for the mixing and mastering?

We often hear that, especially after live performances, that metal fans at our age felt like they were in their youth, like in a time machine transported back to the glorious late 80s, early 90s. We owe this authentic old school sound to Dennis Hauk. He has recorded, mixed, mastered and produced all 3 works with us since the reunion. Dennis is a stroke of luck for us. While looking for a studio, we got a tip to knock on his door. He has set up a small studio in his home in our hometown of Frankenthal. We were a bit skeptical, because Dennis has nothing to do with metal music. We played him some old school death metal stuff, and told him that the sound should go in that direction and he just did it. We also call him our Rick Rubin.

The cover is also stylish. Who is the author? If I'm not mistaken, were you supported by artificial intelligence? Or not? What is the relationship between the motif and the music itself?

You are right. The cover was generated by me, from a free AI app. For us as a small band that finances everything ourselves and puts every euro back into the band, this is a blessing. I know the discussion about it, but without a label behind you, with a budget for a painted cover and contacts to good graphic designers, it's difficult to get good covers. In addition, the motif fits very well, which we want to express with our music. To pillory the senseless dying on so many fronts around the world is the goal of the cover.


As for the lyrics, you're dealing with war, violence, and death. These are classic Death Metal themes. Can you tell us where you got your inspiration from? Are they books, films? Personal experiences?

I try to convey a certain message with my lyrics. Inspiration comes from many directions. From old books that you often find at flea markets, from movies, I use one or the other quote. Of course, also from personal experiences. At the moment, all you have to do is turn on the TV and watch the news. You can't get more inspiration than that. But even in such seemingly meaningless lyrics as Slaughtered and Sausaged, there is a message. I deliberately leave it up to the listener in his imagination what is being slaughtered. I don't mention it with a syllable what's dangling on the hook.

You come from the small town of Frankenthal in Germany. Mannheim is not far from you. What does the death metal scene look like there? As a fan from the Czech Republic, I consider your country to be a metal paradise. I get a lot of promo material from old and new bands from there, so from the outside it looks like it's really alive. What is your opinion? How do you perceive your scene, fans, labels?

There are many bands of different metal styles in our region. The offer of concerts is also plentiful, so that you can really visit an event somewhere every weekend. This then also leads to a certain competitive pressure, and some concerts are not so well attended. The scene here is lively, and more and more young metalheads are coming to the events again. I'm happy about that, and it shows me that metal in its many styles and the metal scene will never die.

 

If I'm not mistaken, you've recently played in the Czech Republic and Slovakia. How did you like it here? What do you think of the Czech and Slovak fans?

Yes that's right. We played in Poprad, in Chodow and at the Ilfest. Every time it was wonderful, we can't say anything negative. We have always been welcomed with open arms by warm and very pleasant people who share our passion for metal music. This also applies to the Czech and Slovak fans. We have met great people who are metal fans with passion and heart and soul. We would love to come back.

What about concerts in general? Do you like to play live? I would be interested to know how you perceive the differences between today and the beginnings. The world has changed a lot since you've been on the scene; We have the internet, new technologies, sound. How have these changes affected you? Are you planning a longer tour for the new album?

We are a live band, we love to play live. We put on our studded bracelets and belts, go on stage and always give it our all. This is the old school spirit that catapults many a metalhead back into their youth. In the past there were fewer bands, but it was harder to get concerts, there weren't as many festivals and events as there are today. With the internet you have a medium today where you can present your band and reach many metalheads. In the past, you always sent copied band flyers in the letters with your promo demo tapes to get attention. The tape trader scene in the 80s/90s was legendary. The world has already changed a lot in the last 40 years. With AI, the next big change is in store for us, but AI will never be able to replace an honest, authentic live performance.

 

You've been playing metal for many years. What does music mean to you? As with anything you want to do well, it's about sacrifice, self-denial, work, and sometimes pain. What has music given you and what has taken away from you? Feel free to engage in light philosophical reflection.

I've been listening to metal since I was 13 years old, metal is more than music for me. It's a way of life. I see the metal scene as a second family that sticks together, where no one is excluded, where everyone is welcome and treated with respect. Sometimes you come to a metal concert as a stranger and leave as a friend. Playing in a metal band is almost like in a relationship, the chemistry between the band members has to be right, you have to trust each other and you have to be reliable, otherwise there will be problems like in real life. Until a new album is finished, from the first riff to the time when you have your new work in your hands is exhausting, time-consuming, there are some conflicts that have to be solved. But in the end, you're happy and just proud because you've created something that no one can take away.

You have two great albums under your belt. But are you also looking ahead? How far do you want to take GOMORRAH? Do you have a goal, something you want to achieve? Is it a good label, a festival you want to play at?

It's been 7 years since our reunion, and we've done 3 releases, we've done more concerts than I could have imagined 7 years ago. We have more than fulfilled the goals we had at the beginning. But now we have new goals, we want to make the leap to bigger festivals, present our music to a larger audience. It's hard without a label behind us, but we'll do everything we can to make it.

What does GOMORRAH have planned for the coming months? If you have something in mind that you want to say to your fans, promoters or labels, here's your chance...

The first reactions to our new album are consistently positive, we want to release "Straight into Beyond" on vinyl by the end of the year. I would like to thank the metalheads for their support, come to the underground concerts and support the small bands. Without you there is no underground and that is the foundation for the bands that are up in the sun. Organizers and promoters, if you have a slot available, contact us, you won't regret it.

I prepare the questions on Friday evening. I'm about to drink a beer and put on some music. Sure, not only today "Straight into Beyond" is a clear choice for me! Thank you very much for that and for this interview. I really appreciate that. Good luck, may you have a lot of inspiration for the future, and may everything be fine in your private life as well! I'm looking forward to seeing you at a concert somewhere. The beer is on me!

Hopefully that will be very soon. Thank you for the questions and the opportunity to present our band to the Czech fans. All the best to you from the Deadly Storm Zine.


Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Recenze/review - GOMORRHA - Doomed Mankind (2023):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GOMORRHA - Temný, surový a prašivý old school death metal, který vás vezme přímo na bojiště!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Německa - GOMORRHA.

Odpovídal Peter König (basa, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Ave GOMORRHA! Zdravím na death metalové bojiště do Německa. Poslouchám zrovna vaše nové album „Straight into Beyond“ a je to již podruhé, co mě doslova přikovalo na zeď! Minule to bylo u vaší předchozí nahrávky „Doomed Mankind“. Jako novinka vznikala a kam jste se chtěli od minulého počinu posunout?

Ave Jakub, zatracení tě zdraví. Jsme rádi, že se ti líbí naše nové dílo. Po vydání našeho prvního alba Doomed Mankind opustil kapelu ze zdravotních důvodů náš kytarista Steffen. Byl spolu se mnou hlavním skladatelem a jeho odchod nás velmi zasáhl. Okamžitě jsem se tedy pustil do psaní nových skladeb a textů a nahrávání s ostatními členy kapely. Výsledkem je album Straight into Beyond, na které jsme všichni velmi hrdí. Doufáme, že se s novým albem posuneme dál a odehrajeme co nejvíce koncertů, abychom potěšili fanoušky old school death metalu naším zvukem.


Patříte mezi staré kapely, které datují svůj vznik až do roku 1986. Na konci osmdesátých let a na začátku devadesátých jste vydali tři demonahrávky a potom jako by se po vás slehla zem. K znovuzrození došlo až v roce 2018. Co bylo vlastně příčinou, že jste se dali zase dohromady? Provedeš nás prosím historií vaší kapely? Jaké byly vaše začátku? Zavzpomínej prosím na staré dobré časy.

Můj nejlepší kámoš Thomas (bicí) a já (basa + zpěv) jsme před rokem 1986 dělali v suterénu mých rodičů pekelný randál na vlastnoručně vyrobených nástrojích. Byli jsme absolutní metaloví fanatici, jako mnoho jiných v polovině 80. let. Metalová scéna byla v té době plná optimismu, objevovaly se nové zvuky. Zrodil se speed, black a thrash metal, death metal se chystal na svět. V roce 1986 jsme si koupili nástroje a vznikla kapela Gomorrah. V Joergu jsme našli našeho prvního kytaristu. Pak přišla dema a v roce 1994 se kapela rozpadla. Ale my jsme zůstali metalovými fanatiky tělem i duší. Chodili jsme na koncerty a festivaly, pravidelně jsme se scházeli, abychom poslouchali novou i starou metalovou hudbu. Jak to bývá, když se vypije pár piv navíc, v roce 2018 jsme se rozhodli Gomorrah znovu oživit. Nikdy jsem toho nelitoval, zpětně si myslím, že jsme se měli dát dohromady mnohem dříve.

Jestli se nepletu, tak původně jste hrávali thrash metal. Teď jste ale pravověrnou death metalovou kapelou. Proč ta změna? Nebo to byl přirozený vývoj? Já tedy pořád u vás takovou tu thrash metalovou naštvanost slyším.

Rozhodně, v našich skladbách jsou prvky thrash metalu, nemůžeme popřít své kořeny. Myslím, že debut Death „Scream Bloody Gore“ nás přivedl k death metalu. Do alba jsme dali všechno, riffy byly naprosto ďábelské a nikdy předtím jsem nikoho tak zpívat neslyšel. Young Chuck je můj absolutní idol. Vždy jsem obdivoval umění znít tak agresivně a ďábelsky.


Pojďme k novému albu „Straight into Beyond“. Jak se vám povedlo dosáhnout tak staroškolský zvuk? Když novinku poslouchám, tak mám pocit, že jsou zase devadesáté roky a přinesl jsem si domů nové album MASSACRE, DEATH (nevím proč, ale pořád mi v hlavě naskakuje Symbolic). Kde jste novinku nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Často slýcháme, zejména po živých vystoupeních, že metaloví fanoušci v našem věku se cítili jako v mládí, jako by se ve stroji času vrátili do slavných pozdních 80. a raných 90. let. Tento autentický old school zvuk vděčíme Dennisovi Haukovi. Od našeho znovusjednocení s námi nahrál, smíchal, zmasteroval a produkoval všechna tři alba. Dennis je pro nás výhra. Když jsme hledali studio, dostali jsme tip, abychom zaklepali na jeho dveře. Ve svém domě v našem rodném městě Frankenthalu si zřídil malé studio. Byli jsme trochu skeptičtí, protože Dennis nemá s metalovou hudbou nic společného. Pustili jsme mu nějaké old school death metalové věci a řekli mu, že zvuk by měl směřovat tímto směrem, a on to prostě udělal. Říkáme mu také náš Rick Rubin.

Stylový je i obal. Kdo je jeho autorem? Jestli se nepletu, tak vám ale pomáhala umělá inteligence? Nebo ne? Jak souvisí motiv s hudbou samotnou?

Máš pravdu. Obal jsem vytvořil já sám pomocí bezplatné aplikace s umělou inteligencí. Pro nás jako malou kapelu, která si vše financuje sama a každé euro vkládá zpět do kapely, je to požehnání. Vím, že se o tom diskutuje, ale bez vydavatelství v zádech, s rozpočtem na malovaný obal a kontakty na dobré grafické designéry je těžké získat dobré obaly. Navíc motiv velmi dobře ladí s tím, co chceme vyjádřit naší hudbou. Cílem obalu je pranýřovat nesmyslné umírání na tolika frontách po celém světě.


Co se týká textů, tak se zabýváte válkou, násilí a smrtí. Jedná se o klasická death metalová témata. Prozradíš nám, kde jsi se pro ně inspiroval? Jsou to knihy, filmy? Osobní zážitky?

Snažím se svými texty sdělit určitou zprávu. Inspiraci čerpám z mnoha zdrojů. Ze starých knih, které často najdete na bleších trzích, z filmů, používám tu a tam nějakou citaci. Samozřejmě také z osobních zkušeností. V současné době stačí zapnout televizi a sledovat zprávy. Větší inspiraci než tam nenajdete. Ale i v tak zdánlivě bezvýznamných textech, jako jsou Slaughtered a Sausaged, je skryta zpráva. Záměrně nechávám na posluchači, aby si ve své fantazii domyslel, co je zabíjeno. Ani slovem se nezmiňuji o tom, co visí na háku.

Jste z malého města Frankenthal z Německa. Kousek od vás je Mannheim. Jaká je u vás death metalová scéna? Já, jako fanoušek z Čech, mám vaši zemi zafixovanou v hlavě jako metalový ráj. Chodí mi od vás spousta promo materiálů od starých i nových kapel, takhle zvenku to vypadá, že to u vás opravdu žije. Jaký je tvůj názor? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

V našem regionu působí mnoho kapel různých metalových stylů. Nabídka koncertů je také bohatá, takže každý víkend můžete opravdu navštívit nějakou akci. To pak vede také k určitému konkurenčnímu tlaku a některé koncerty nejsou tak dobře navštěvované. Scéna je zde živá a na akce opět chodí stále více mladých metalistů. Jsem za to rád a ukazuje mi to, že metal v jeho mnoha stylech a metalová scéna nikdy nezemřou.

 

Jestli se nepletu, tak jste u nás v Čechách i na Slovensku nedávno hráli. Jak se vám u nás líbilo? Co říkáš na české a slovenské fanoušky?

Ano, to je pravda. Hráli jsme v Popradu, v Chodově a na Ilfestu. Pokaždé to bylo úžasné, nemůžeme říct nic negativního. Vždy nás přivítali s otevřenou náručí vřelí a velmi příjemní lidé, kteří sdílejí naši vášeň pro metalovou hudbu. To platí i pro české a slovenské fanoušky. Potkali jsme skvělé lidi, kteří jsou metalovými fanoušky s vášní, srdcem a duší. Rádi bychom se vrátili.

Co vy a koncerty obecně? Hraješ rád naživo? Docela by mě zajímalo, jak vnímáš rozdíly mezi současností a vašimi začátky? Za tu dobu, co jste na scéně, se svět hodně změnil, máme internet, nové technologie, zvuk. Jak vás tyhle změny ovlivnily? Chystáte nějaké delší turné k novému albu?

Jsme živá kapela, milujeme živá vystoupení. Nasadíme si náramky a opasky s cvočky, jdeme na pódium a vždycky do toho dáme všechno. To je ten old schoolový duch, který mnoho metalistů katapultuje zpět do jejich mládí. V minulosti bylo méně kapel, ale bylo těžší sehnat koncerty, nebylo tolik festivalů a akcí jako dnes. Díky internetu máte dnes médium, kde můžete představit svou kapelu a oslovit mnoho metalistů. V minulosti jste vždy posílali kopie letáků kapely v dopisech s promo demo kazetami, abyste upoutali pozornost. Scéna kazetových obchodníků v 80. a 90. letech byla legendární. Svět se za posledních 40 let hodně změnil. S umělou inteligencí nás čeká další velká změna, ale umělá inteligence nikdy nebude schopna nahradit upřímné, autentické živé vystoupení.

 

Hraješ metal už spoustu let. Co pro tebe muzika znamená? Jako asi všechno, co chce dělat člověk pořádně, je to o odříkání, sebezapření, práce a někdy i bolesti. Co ti hudba dala a vzala? Můžeš se klidně pustit i do lehkých filozofických úvah.

Poslouchám metal od svých 13 let, metal je pro mě víc než jen hudba. Je to způsob života. Metalovou scénu vnímám jako druhou rodinu, která drží pohromadě, kde nikdo není vyloučen, kde je každý vítán a kde se s každým zachází s respektem. Někdy přijdeš na metalový koncert jako cizinec a odejdeš jako přítel. Hrát v metalové kapele je skoro jako být ve vztahu, chemie mezi členy kapely musí být správná, musíte si navzájem důvěřovat a musíte být spolehliví, jinak nastanou problémy jako v reálném životě. Než je nové album hotové, od prvního riffu až po okamžik, kdy máte své nové dílo v rukou, je to vyčerpávající, časově náročné a je třeba vyřešit některé konflikty. Ale nakonec jste šťastní a prostě hrdí, protože jste vytvořili něco, co vám nikdo nemůže vzít.

Máte na svém kontě dvě skvělá alba. Díváte se ale i dopředu? Kam až chcete GOMORRHA posunout? Máte nějakou metu, cíl, něco, čeho chcete dosáhnout? Je to dobrý label, nějaký festival, na kterém si chcete zahrát?

Od našeho znovusjednocení uplynulo už 7 let, vydali jsme 3 alba a odehráli jsme více koncertů, než jsem si před 7 lety dokázal představit. Cíle, které jsme si na začátku stanovili, jsme více než splnili. Nyní ale máme nové cíle, chceme se dostat na větší festivaly a představit naši hudbu širšímu publiku. Bez podpory nahrávací společnosti je to těžké, ale uděláme vše pro to, abychom to dokázali.

Co chystají GOMORRHA v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys chtěl vzkázat fanouškům, promotérů, labelům, tak zde je prostor…

První reakce na naše nové album jsou jednoznačně pozitivní, do konce roku chceme vydat „Straight into Beyond“ na vinylu. Chtěl bych poděkovat metalistům za jejich podporu, choďte na undergroundové koncerty a podporujte malé kapely. Bez vás by underground neexistoval a ten je základem pro kapely, které jsou na výsluní. Organizátoři a promotéři, pokud máte volné místo, kontaktujte nás, nebudete litovat.

Otázky připravuji v pátek večer. Za chvilku si dám pivo a pustím si nějakou muziku. Jasně, nejen dnes je pro mě „Straight into Beyond“ jasnou volbou! Díky moc za něj i za tenhle rozhovor. Moc si toho vážím. Ať se vám daří, ať máte spoustu inspirace do budoucna a ať je vše dobré i v soukromí! Budu se těšit někde na koncertě. Máš u mě pivo!

Doufejme, že to bude velmi brzy. Děkujeme za otázky a za příležitost představit naši kapelu českým fanouškům. Všechno nejlepší tobě i Deadly Storm Zine.

Recenze/review - GOMORRHA - Straight into Beyond (2025):

Recenze/review - GOMORRHA - Doomed Mankind (2023):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 31. října 2025

Recenze/review - BINAH - Ónkos (2025)


BINAH - Ónkos
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Už dlouho předtím, než si propadl peklu, si cítil uvnitř sebe něco ošklivého, tíživého. Probouzel ses uprostřed noci a netušil si, odkud bolest přichází. Ztrácel ses před očima, ukrýval se ve stínu. Navenek ses usmíval, abys nevyděsil své bližní, ale měl si strach. Teď se díváš do tmy, sleduješ stíny, které nejsou z tohoto světa. Uklidněn silnými léky odcházíš dlouho a pomalu. Co bude dál, šeptáš do ticha. Nakonec na všechno zbydeme úplně sami. I na smrt. Nové album britských tmářů BINAH přichází po dlouhých sedmi letech. Hlavním tématem je tentokrát ónkos (ὄγκος), jinak také řecky drdol nošený na masce ve starověké řecké tragédii, v přeneseném slova smyslu potom hmotnost, tíha, zátěž, nádor.

Dvě nové skladby jsou nebývale děsivé, temné, magické, kapela v nich přináší spoustu pochmurných nálad. Dotýká se smrti, zapomnění, neznámého. Činí tak pomocí velmi propracované, záhadné hudby, která je zahalena do krvavé mlhy. Je něco velmi neklidného, v jejich smrtícím kovu. Něco, co mě neustále nutilo k opakovaným setkáním. Nedávno odešel jeden můj kamarád. Navždy a nahrávka tak u mě získala zcela jiný, osobní rozměr. 

Záměrně vám nebudu nové album připodobňovat k tvorbě někoho jiného. Jednak si myslím, že to ani moc dobře nejde a potom je vždy lepší si jen tak sednout, zhasnout světla, otevřít okno do tmy a jen tak poslouchat. I letos se jedná o velmi komplexní dílo. Jako první vás určitě zaujme zajímavý a velmi dobře zapamatovatelný motiv na obalu (kresbu opět vytvořil renomovaný grafik Jaume Mayans a grafickou úpravu dlouholetý spolupracovník Pino Fabelo). Dalším bodem obhajoby je zvuk. Krásně čitelný, masivní i chladný zároveň, surový i děsivý (Aort s přispěním I.R.G). Po formální stránce, která zde krásně a zajímavě doplňuje muziku samotnou, se tak můžeme soustředit na jednotlivé nápady. Doporučuji vám poslouchat "Ónkos" v celku, najednou. Nálada je zde budována postupně, vše má své jasné místo. Pro mnohé to nebude lehké, některé momenty jakoby snad ani nebyly z tohoto světa, působí složitěji, progresivněji. BINAH vždy přistupovali k tvorbě jinak, odlišně. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis. Zároveň, a to se mi samozřejmě osobně velmi líbí, se novinka dobře (i když postupně) vstřebává. Jen musíte mít bohatou fantazii a vkus. Pro mě se tak i letos každé společné setkání stává rituálem, obřadem. Cestuji při nich v jiných dimenzích, ocitám se v nekonečné říši stínů, navštěvuji pokoje, ve kterých se pomalu a bolestivě umírá. Nová nahrávka mě drásá zevnitř, je jako návykový jed, který se usadí ve vnitřnostech a pomalu tam hlodá, kouše a pálí. Koneckonců posuďte sami. Mraky jsou zase nízko a mají barvu havraních křídel. Už dlouho předtím, než si propadl peklu, si cítil uvnitř sebe něco ošklivého, tíživého. Probouzel ses uprostřed noci a netušil si, odkud bolest přichází. Ztrácel ses před očima, ukrýval se ve stínu. Emotivní, temný a chladný, epický death metalový opus! Symfonie bolesti, strachu a utrpení! Budete rozdrásáni zevnitř! 


Asphyx says:

Long before he fell into hell, he felt something ugly and oppressive inside himself. He woke up in the middle of the night and had no idea where the pain was coming from. He was disappearing before his eyes, hiding in the shadows. Outwardly, he smiled so as not to frighten those around him, but he was afraid. Now you stare into the darkness, watching shadows that are not of this world. Calmed by strong medication, you depart slowly and for a long time. What will happen next, you whisper into the silence. In the end, we are left completely alone. Even in death. The new album by British dark musicians BINAH comes after a long seven years. The main theme this time is ὄγκος, otherwise known as the Greek bun worn on masks in ancient Greek tragedies, and in a figurative sense, weight, burden, tumor.

The two new songs are unusually terrifying, dark, magical, and the band brings a lot of gloomy moods to them. It touches on death, oblivion, and the unknown. It does so with the help of very sophisticated, mysterious music shrouded in a bloody fog. There is something very unsettling about their deadly metal. Something that kept me coming back for more. A friend of mine recently passed away. Forever. And so the recording took on a completely different, personal dimension for me. 


I will deliberately refrain from comparing the new album to anyone else's work. For one thing, I don't think it's really possible, and for another, it's always better to just sit down, turn off the lights, open the window to the darkness, and just listen. This year's album is once again a very complex work. The first thing that will surely catch your attention is the interesting and very memorable motif on the cover (the drawing was once again created by renowned graphic artist Jaume Mayans and the graphic design by long-time collaborator Pino Fabelo). Another point in its favor is the sound. Beautifully clear, massive and cold at the same time, raw and terrifying (Aort with the contribution of I.R.G). Formally, which beautifully and interestingly complements the music itself, we can focus on individual ideas. I recommend listening to "Ónkos" as a whole, all at once. The mood is built up gradually, everything has its clear place. For many, it will not be easy, as some moments seem almost otherworldly, more complex and progressive. BINAH have always approached their work differently, uniquely. They have their own clear and distinct style. At the same time, and this is something I personally like very much, the new album is easy to absorb (albeit gradually). You just need to have a rich imagination and taste. For me, every meeting together this year becomes a ritual, a ceremony. During these meetings, I travel in other dimensions, find myself in an endless realm of shadows, visit rooms where people are dying slowly and painfully. The new recording tears me apart from the inside, it is like an addictive poison that settles in my insides and slowly gnaws, bites, and burns. After all, judge for yourself. The clouds are low again and the color of raven wings. Long before he fell into hell, he felt something ugly and oppressive inside himself. You woke up in the middle of the night and had no idea where the pain was coming from. You were disappearing before your eyes, hiding in the shadows. An emotional, dark, and cold, epic death metal opus! A symphony of pain, fear, and suffering! You will be torn apart from the inside! 


Recenze/review - BINAH - Phobiate (2018):


tracklist:
1. Mount Morphine (23:00)
2. The After Evermath (20:21)


band:
A. Carrier – Drums
Aort – Guitars, Bass, Synths
Ilia R. G. – Vocals, Guitars, Synths



čtvrtek 30. října 2025

Recenze/review - RUNEMAGICK - Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms) (2025)


RUNEMAGICK - Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms)
CD 2025, Hammerheart Records

for english please scroll down

Pod nohama mi křupou lehce zmrzlé kousky spadaného listí. Podzim pomalu přichází a příroda kolem mě postupně utichá. Hladina temného horského jezera je zbarvená krví. Jakoby násilná smrt narušila přirozený koloběh. Bledá tvář s překvapeným výrazem. Ruce vznášející se jako křídla havranů na hladině. Bolest, utrpení, smutek, strach. Míchá se v tobě tisíc nálad, emocí a pocitů. Všechny jsou zabarvené do odstínů šedé a černé. Tenhle děsivý zážitek se ti vypálil do podvědomí a vyleze na povrch pokaždé, když se setkáš s podobně naladěnou hudbou.

Není žádným tajemstvím, že mám pro švédské tmáře RUNEMAGICK velkou slabost. S jejich tvorbou jsem se setkal poprvé kdysi dávno, na konci devadesátých let minulého století. Kapela mě provedla životem a každé nové album očekávám s napětím. Pod letošní novinkou je podepsán již jen Nicklas "Terror" Rudolfsson. Nutno rovnou doplnit, že kapela nijak neztratila na své uvěřitelnosti, intenzitě. Pokud jste na tom jako já, budete určitě spokojeni. Hladina horského jezera se zdá být stále křišťálově čistá. Dokud nevyplave na povrch další tělo. 


Měl jsem tu čest udělat s kapelou rozhovor a napsat i několik dalších recenzi (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). I letos se jedná o zážitek, který se krásně morbidně hodí k nastávajícím podzimním dnům. Jakoby temnota dostala další rozměr. Smutné, táhlé doom metalové melodie, ale i ostrost death metalu, obojí namíchané ve vzájemném poměru. Vkusně, s elegancí a zkušenostmi starých mistrů. Velmi dobře čitelný zvuk, několik hostů, ale i třeba motiv na obalu, tohle všechno dělá z letošní nahrávky opravdu komplexní dílo. Hudba je to stará, prašivá, jako metal samotný. Přesto stále svěží, zajímavá, neotřelá. Přiznám se vám k jedné věci. Poslech jsem si opravdu nejvíc užíval v lesích, když se mi pomalu dostával do kostí chlad, když jsem se toulal po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Stal jsem se pomalu stínem, vnímal jsem sílu nového alba. Stalo se i mojí součástí. Mám to zkrátka v sobě takhle nastavené, poslouchám hlavně srdcem. Cítím zde pradávnou sílu opuštěných pohřebišť. I já jsem si nejvíc album "Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms)" užíval v ruinách rozpadlého, znesvěceného kostela. Je něco neklidného, zvláštního, přesto velmi přitažlivého, nebál bych se napsat i magického, co mě neustále přitahuje a nutí k dalším společným seancím. Obejmuly mě pevné pavučiny, upletené z těch nejlepších záhrobních ingrediencí. Tahle nahrávka má v sobě něco navíc, spoustu energie, tlaku, ale i smutku a bolesti. Osobně ji řadím mezi to nejlepší, co letos zatím vyšlo. Jsme stejné krve! Pod nohama mi křupou lehce zmrzlé kousky spadaného listí. Podzim pomalu přichází a příroda kolem mě postupně utichá. Hladina temného horského jezera je zbarvená krví. Temná krása umírajících dní! Smutný, naléhavý, bolestivý doom death metal, u kterého se rozpadnete v prach! 

pro fanoušky: PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID

Asphyx says:

Lightly frozen pieces of fallen leaves crunch under my feet. Autumn is slowly approaching and nature around me is gradually falling silent. The surface of the dark mountain lake is stained with blood. It is as if violent death has disrupted the natural cycle. A pale face with a surprised expression. Hands floating like raven wings on the surface. Pain, suffering, sadness, fear. A thousand moods, emotions, and feelings stir within you. All of them are tinged with shades of gray and black. This terrifying experience has burned itself into your subconscious and resurfaces every time you encounter similarly themed music.

It's no secret that I have a soft spot for the Swedish dark metal band RUNEMAGICK. I first encountered their work a long time ago, at the end of the 1990s. The band has accompanied me through life, and I eagerly await each new album. Only Nicklas "Terror" Rudolfsson is credited on this year's new release. It should be added that the band has lost none of its credibility or intensity. If you're like me, you'll definitely be satisfied. The surface of the mountain lake still seems crystal clear. Until another body floats to the surface. 


I had the honor of interviewing the band and writing several other reviews (links can be found below today's article). This year, it is once again an experience that fits beautifully and morbidly with the approaching autumn days. It is as if darkness has taken on another dimension. Sad, drawn-out doom metal melodies, but also the sharpness of death metal, both mixed in perfect proportion. Tastefully, with the elegance and experience of old masters. A very clear sound, several guests, but also the motif on the cover, all this makes this year's recording a truly complex work. The music is old, raw, like metal itself. Yet still fresh, interesting, original. I'll admit one thing to you. I really enjoyed listening to it most in the woods, when the cold was slowly getting into my bones, when I was wandering along paths that only animals walk on. I slowly became a shadow, I felt the power of the new album. It became a part of me. That's just how I'm wired, I listen mainly with my heart. I feel the ancient power of abandoned burial grounds here. I also enjoyed the album "Cycle of the Dying Sun (Dawn of Ashen Realms)" the most in the ruins of a dilapidated, desecrated church. There is something unsettling, strange, yet very attractive, I would even dare to say magical, that constantly draws me in and compels me to listen to it again and again. I was enveloped by solid cobwebs, woven from the finest ingredients of the afterlife. This recording has something extra, a lot of energy, pressure, but also sadness and pain. Personally, I rank it among the best that has been released so far this year. We are of the same blood! Slightly frozen pieces of fallen leaves crunch under my feet. Autumn is slowly coming and nature around me is gradually falling silent. The surface of the dark mountain lake is stained with blood. The dark beauty of dying days! Sad, urgent, painful doom death metal that will reduce you to dust!

for fans: PARADISE LOST, WINTER, CELTIC FROST, BOLT THROWER, ASPHYX, HOODED MENACE, SOLOTHUS, HALBERD, DRUID LORD, TEMPLE OF VOID



about RUNEMAGICK on DEADLY STORM ZINE:







Track-list:
1. Wyrd Unwoven
2. Old Bones
3. The Hollow Chant of the Seer
4. The Runestone’s Lament
5. Womb of the Veiled Sun
6. Ashen Realms
7. Spires of the Drowned Horizon
8. Embers of the Unwritten Dawn (Part 1)
9. Embers of the Unwritten Dawn (Part 2)
10. Beneath the Solar Embers (Demo)

Line up:
Nicklas Rudolfsson: vocals, guitars, bass, synthesizers and drums

Special guests:
Dísa Draugurinn: shamanic trance voice
Lussidotter: vocals
Louvrianne Roux: dulcimer



Recenze/review - ARCHAIC THORN - Malicious Spears (2025)


ARCHAIC THORN - Malicious Spears
CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Stále v nás je něco krutého a barbarského. Jakmile ucítíme krev, tak se nám rozzáří oči. Přitahuje nás násilí a když dojde na nejhorší, tak dokážeme být pěkně hnusní. Jsou kapely, které umí zlo vytáhnout na povrch a ukázat nám, co se ukrývá v našich temných myslích. Němečtí ARCHAIC THORN to zvládají na výbornou. Důkazem budiž jejich nové i předešlé album (pokud máte chuť, přečtěte si recenzi a rozhovor s kapelou, obojí je odkazováno dole pod článkem).

Novinka pokračuje tam, kde kapela minule přestala. V naprosté tmě, hluboko v podzemí, ve kterém spí naši vlastní démoni. Je to velmi okultní záležitost, se zvláštní, nebál bych se napsat až magickou přitažlivostí. Tenhle obřad si určitě užijete. Kapela dokázala opět vložit do skladeb velkou spoustu energie, tlaku i zkažené krve.  


Základem je inspirace kapelami jako POSSESSED, VENOM, VITAL REMAINS, ACHERON, NECROPHAGIA,, NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION. Samozřejmě s tím, že Němci vkládají do své hudby spoustu vlastních nápadů a invence. Výsledný letošní smrtící koktejl je tak velmi jedovatý, cítím lehký posun k větší melodičnosti, záhadnosti. Vše je propracované, má v sobě pověstnou jiskru. Zahráno od srdce s touhou zabíjet hudbou. Povedl se zvuk a o obalu netřeba také diskutovat, je vynikající. Němci jsou i letos ve vynikající formě a mě to tak neustále nutí se vracet a znovu a znovu zapínat play. Je něco neklidného, zvláštního a neotřelého, co v sobě novinka obsahuje. Poslouchat "Malicious Spears" je jako navštívit hroby prokletých. Z jednotlivých motivů doslova odkapává krev, album se pro mě stalo doslova návykovým. Právě teď, co píšu tato slova, se někde na světě opět zabíjí. Umírají nevinní. Pro kousek území, pro víru, pro nenávist. Věřím tomu, že jednou všichni padlí  znovu povstanou z hrobů a za zvuků téhle nahrávky se přijdou pomstít. Za bolest, za utrpení, za strach. Abych to nějak shrnul. Nový letošní počin považuji za velmi povedený po všech stránkách a rád jej budu doporučovat všem, kteří mají rádi poctivou, uvěřitelnou, reálnou smrtící muziku, která je velmi dobře napsána a složena. Stále v nás je něco krutého a barbarského. Jakmile ucítíme krev, tak se nám rozzáří oči. Přitahuje nás násilí a když dojde na nejhorší, tak dokážeme být pěkně hnusní. Chladný a temný death metalový obřad pro vyvolávání děsivé síly, která není z tohoto světa! Nahrubo nasekaná tma! 

Asphyx says:

There is still something cruel and barbaric inside us. As soon as we smell blood, our eyes light up. We are attracted to violence, and when it comes down to it, we can be pretty nasty. There are bands that can bring evil to the surface and show us what lurks in our dark minds. The German band ARCHAIC THORN does this excellently. Proof of this can be found on their new and previous albums (if you feel like it, read the review and interview with the band, both linked below the article).

The new album picks up where the band left off last time. In complete darkness, deep underground, where our own demons sleep. It's a very occult affair, with a strange, I wouldn't be afraid to say magical appeal. You'll definitely enjoy this ritual. The band has once again managed to put a lot of energy, pressure, and rotten blood into their songs.


The basis is inspiration from bands such as POSSESSED, VENOM, VITAL REMAINS, ACHERON, NECROPHAGIA, NECROS CHRISTOS, GRAVE MIASMA, and DEAD CONGREGATION. Of course, the Germans put a lot of their own ideas and inventiveness into their music. This year's deadly cocktail is very poisonous, and I sense a slight shift towards greater melodiousness and mystery. Everything is well thought out and has that famous spark. It is played from the heart with a desire to kill with music. The sound is great, and the cover art is excellent. The Germans are in excellent form again this year, and it keeps me coming back to press play again and again. There is something unsettling, strange, and unusual about this new release. Listening to "Malicious Spears" is like visiting the graves of the damned. Blood literally drips from the individual motifs, and the album has become literally addictive for me. Right now, as I write these words, people are killing each other somewhere in the world. Innocent people are dying. For a piece of land, for faith, for hatred. I believe that one day all the fallen will rise from their graves and come to take revenge to the sounds of this recording. For the pain, for the suffering, for the fear. To sum it up somehow. I consider this year's new work to be very successful in all respects, and I will gladly recommend it to anyone who likes honest, credible, realistic, deadly music that is very well written and composed. There is still something cruel and barbaric in us. As soon as we smell blood, our eyes light up. We are attracted to violence, and when it comes down to it, we can be pretty nasty. A cold and dark death metal ritual to summon terrifying powers that are not of this world! Roughly chopped darkness!



about ARCHAIC THORN on DEADLY STORM ZINE:






TRACKLIST
1. Lord of Tombs
2. A Blessed Ground Remains
3. Conquering Spirits
4. Advancing without Mercy
5. Massgrave Transformation
6. Angel of Havaz
7. Malicious Spears

LINE-UP
CL - Guitars
MF - Vocals, Bass
TR - Drums


středa 29. října 2025

Recenze/review - ABOMINATOR - The Fire Brethren (2025)


ABOMINATOR - The Fire Brethren
CD, LP, TAPE 2025, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Pod nohama ti praskají staré kosti. Jdeš pomalu tmou a nasloucháš zvukům podsvětí. Absolutní temnota, zlo číhající ve stínu. Ze stěn stéká špinavý hnis. Přivedly tě sem tvoje vlastní noční můry. Již dlouho si měl pocit, že jsi vyvolený, že to musíš udělat. Sestoupit po schodech dolů, otevřít rezavou bránu do podzemí a hledat obětiště. Těžký, smradlavý vzduch prořízl první riff. Už to nebude dlouho trvat. Zahlédneš ohně. Jsi tu správně. Tohle je pravý a ryzí black death metalový obřad.

Australští ABOMINATOR se vracejí po dlouhých deseti letech, aby nám opět zvěstovali příchod samotného Satana a démonů na svět. Nemrtví spali až příliš dlouho. Letos se přišli pomstít. A provádějí to pomocí divokých, nespoutaných, od krve ušpiněných melodií. Tohle je útok ze samotného pekla! 


Tahle smečka měla vždycky svůj vlastní, jasný a zřetelný rukopis, originální otisk a jinak tomu není ani letos. Jakoby bylo nové album "The Fire Brethren" nahráváno v hlubokých jeskyních v divočině. Do skladeb se promítl nejen tradiční vztek a touha ničit hudbou, ale i absolutní tma a zlo. Na své si přijdou určitě fanoušci třeba takových ANGELCORPSE, BESTIAL WARLUST, MORBID ANGEL, IMPIETY, PERDITION TEMPLE, KRISIUN. Pánové jsou i letos velmi nekompromisní, s ničím se nepářou. Po celou dobu poslechu budete mít pocit, že vám stojí na prsou samotný rohatý. Budete se dusit zkaženou krví, marně lapat po dechu, abyste nakonec konečně přešli na druhou stranu. Určitě moc dobře víte, že nebe bylo dávno spáleno na popel a existuje již jen jeho odvrácená strana. Pamatujte, že rozhřešení nikdy nedojdete! S touhle nahrávkou určitě ne. Jednotlivé skladby v sobě mají potřebný tlak, sílu, pověstnou energii, která musela být opravdu načerpána někde hluboko v podzemí. Zmínit musím i velmi dobrý, ostrý, surový zvuk, který měl na starosti Adam Calaitzis a který dodal albu na uvěřitelnosti. Určitě ve vás bude evokovat vzpomínky na devadesátá léta minulého století. Za opravdu povedený považuji i motiv na obalu. Podepsán je pod ním legendární Chris Moyen. Po formální stránce se tak jedná rozhodně o velmi povedený počin, který bude určitě krásně morbidním artefaktem každého opravdového fanouška. Navíc je novinka dostupná ve všech formátech (CD, LP, TAPE). Pod nohama ti praskají staré kosti. Jdeš pomalu tmou a nasloucháš zvukům podsvětí. Absolutní temnota, zlo číhající ve stínu. Ze stěn stéká špinavý hnis. Přivedly tě sem tvoje vlastní noční můry. Nihilistický, útočný, maniakální, divoký a nespoutaný blasfemický black death metal! Budete ukřižováni hlavou dolů! 


Asphyx says:

Old bones crack beneath your feet. You walk slowly through the darkness, listening to the sounds of the underworld. Absolute darkness, evil lurking in the shadows. Dirty pus drips from the walls. Your own nightmares brought you here. For a long time, you have felt that you are the chosen one, that you must do this. Descend the stairs, open the rusty gate to the underground, and search for the sacrificial altar. The heavy, foul air is pierced by the first riff. It won't be long now. You see the fires. You are in the right place. This is a true and pure black death metal ritual.

Australia's ABOMINATOR returns after ten long years to once again herald the arrival of Satan himself and his demons upon the world. The undead have slept too long. This year, they have come to take revenge. And they do so with wild, unrestrained, blood-stained melodies. This is an attack from hell itself! 


This pack has always had its own clear and distinct style, an original imprint, and this year is no different. It's as if the new album, "The Fire Brethren", was recorded in deep caves in the wilderness. The songs reflect not only traditional rage and a desire to destroy through music, but also absolute darkness and evil. Fans of ANGELCORPSE, BESTIAL WARLUST, MORBID ANGEL, IMPIETY, PERDITION TEMPLE, and KRISIUN will definitely get their money's worth. The gentlemen are very uncompromising again this year, not messing around with anything. Throughout the entire listening experience, you will feel as if the devil himself is standing on your chest. You will choke on rotten blood, gasping for breath in vain, until you finally cross over to the other side. You surely know very well that heaven was burned to ashes long ago and only its dark side remains. Remember, you will never receive absolution! Certainly not with this recording. The individual songs have the necessary pressure, power, and legendary energy that must have been drawn from somewhere deep underground. I must also mention the very good, sharp, raw sound, which was the responsibility of Adam Calaitzis and which added credibility to the album. It will certainly evoke memories of the 1990s. I also consider the cover design to be really well done. It is signed by the legendary Chris Moyen. Formally, this is definitely a very successful work, which will certainly be a beautifully morbid artifact for every true fan. In addition, the new release is available in all formats (CD, LP, TAPE). Old bones crack under your feet. You walk slowly through the darkness and listen to the sounds of the underworld. Absolute darkness, evil lurking in the shadows. Dirty pus drips from the walls. Your own nightmares brought you here. Nihilistic, aggressive, maniacal, wild, and unrestrained blasphemous black death metal! You will be crucified upside down!



Recenze/review - ABOMINATOR – Evil Proclaimed (2015):


tracklist:
1. The Templars Curse
2. Underworld Vociferations
3. Covens for Azmodeus
4. Progenitors of the Insurection of Satan
5. Author of all Calamity
6. Desolation Epoch
7. The Fire Brethren
8. Sulphur from the Heavens

band:
Chris Volcano - drums, vocals
Andrew Undertaker - guitars, bass



Recenze/review - HETEROPSY - Embalming (2025)


HETEROPSY - Embalming
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Někdy ti připadá, že svět je hrozně těžké místo k životu. Vidíš jen odstíny šedé a černé barvy. Venku zrovna prší a mraky mají barvu krve. Něco uvnitř tebe tě bolí, drásá zevnitř. Jako bys v každé noční můře zemřel a znovu se narodil do temnoty. Už ani nepočítáš, kolikrát si vzal do rukou žiletku. Jenže potom ses pokaždé uviděl v zrcadle, usmál ses, protože si věděl, že i v temnotě je krása. Potvrzuje to i nové album japonských death doom metalistů HETEROPSY. 

Kapela letos přichází se svojí první dlouhohrající nahrávkou. Pánové z Tokia mají na svém kontě ještě čtyři EP a jeden split. Schválně jsem si prošel celou diskografii a musím rovnou dodat, že tohle je přesně hudba, která koluje i v mých žilách. Prašivá, chladná, podmanivá, děsivá, morbidní, surová. Jako život samotný. 


Líbí se mi přístup, který z hudby těchto tmářů slyším. Kapela je sice volně inspirována severskými kapelami jako DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE (Boss HM-2 pedal forever!), ale jde na to svým vlastním způsobem. Zaslechnout tak můžete i vlivy třeba takových AUTOPSY, SADNESS, NAGLFAR, RIPPIKOULU. Jasně, to by nebylo zase tolik neobvyklé. Jenže tihle maniaci vložili do skladeb i svoji vlastní invenci, nápady a emoce. Pro mě je vždy velmi důležité, aby mě bavilo hudbu, o které píši, poslouchat. Při "Embalming" jsem byl ihned stržen do hlubiny. Stačilo mi opravdu jen několik prvních setkání, abych věděl, že k téhle smečce se budu rád a často vracet. Je to pro mě totiž absolutně uvěřitelný, opravdový, reálný a autentický návrat po časové ose zpět. Samozřejmě, s vlastním rukopisem a výrazem. Určitě to znáte, ty nepříjemné chvíle, kdy na vás padá celý svět, když vás pronásledují stíny, když vám všechno připadá podivné a nepříjemné. Býváte rádi sami a potřebujete energii, která by vás znovu vrátila do hry. HETEROPSY ji mají na rozdávání. Při poslechu jejich novinky praskají kosti tlakem a nadskakují víka od rakví. Pokud jste, stejně jako já, začínali z hudbou v devadesátých letech, tak neváhejte ani chvilku. Tohle album vás rozseká na kusy, pohřbí zaživa. Zrozeni z popela se potom budete kývat do rytmu a stanete se svým vlastním démonem. Nová nahrávka v sobě obsahuje vše pro poslední věci člověka na tomto světě. Někdy ti připadá, že svět je hrozně těžké místo k životu. Vidíš jen odstíny šedé a černé barvy. Venku zrovna prší a mraky mají barvu krve. Něco uvnitř tebe tě bolí, drásá zevnitř. Temné, chladné doom death metalové album, u kterého vás budou pálit vnitřnosti a mrazit v kostech! Definice naprosté tmy! 

Asphyx says:

Sometimes you feel like the world is a terribly difficult place to live in. All you see are shades of gray and black. It's raining outside and the clouds are the color of blood. Something inside you hurts, tearing you apart from within. It's as if you died in every nightmare and were reborn into darkness. You've lost count of how many times you've picked up a razor blade. But then you saw yourself in the mirror and smiled, because you knew that even in the darkness there is beauty. This is confirmed by the new album from Japanese death doom metal band HETEROPSY. 

The band is releasing their first full-length album this year. The gentlemen from Tokyo have four EPs and one split album to their credit. I deliberately went through their entire discography and I must say that this is exactly the kind of music that flows through my veins. Dusty, cold, captivating, terrifying, morbid, raw. Like life itself. 


I like the approach I hear in the music of these dark souls. The band is loosely inspired by Nordic bands such as DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE (Boss HM-2 pedal forever!), but they do it their own way. You can also hear influences from bands such as AUTOPSY, SADNESS, NAGLFAR, and RIPPIKOULU. Sure, that wouldn't be so unusual. But these maniacs have also put their own invention, ideas, and emotions into the songs. For me, it's always very important that I enjoy listening to the music I write about. With "Embalming", I was immediately drawn into its depths. It only took me a few initial encounters to know that I would gladly and often return to this pack. For me, it's an absolutely believable, real, and authentic return back in time. Of course, with their own style and expression. You surely know those unpleasant moments when the whole world is falling apart, when shadows are chasing you, when everything seems strange and unpleasant. You like to be alone and need energy to get you back in the game. HETEROPSY has plenty of it to spare. Listening to their new album, your bones crack under the pressure and coffin lids bounce open. If, like me, you started out with music in the nineties, don't hesitate for a moment. This album will tear you to pieces and bury you alive. Born from the ashes, you will then sway to the rhythm and become your own demon. The new recording contains everything for a person's last moments in this world. Sometimes you feel that the world is a terribly difficult place to live. You see only shades of gray and black. It's raining outside and the clouds are the color of blood. Something inside you hurts, tearing you apart from within. A dark, cold doom death metal album that will burn your insides and chill you to the bone! The definition of utter darkness!


tracklist:
1. The Dawning (intro) 
2. Pandemonium Alter 
3. The Sodomizer 
4. Asphyxia 
5. Memento Mori 
6. Seventh Damnation 
7. Methadone
8. Old Friends 

band:
Shigenori Tamura - Drums
Koki Fukushima - Vocals, Guitars
Hiroki Sato - Bass
Kota Maruyama - Guitars



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine