DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemrecenze. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemrecenze. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 17. prosince 2023

Recenze/review - FEASTEM / INSISTENT - (2023)


FEASTEM / INSISTENT
2023, LP/CD/MC 2023, L’Inphantile Collective

for english please scroll down

Venku mrzlo a v ulicích se toulaly divné stíny. Oči upřené do obrazovek, cítil jsem z nich nenávist. Všichni se sešli v šíleném davu a měli ústa plná prázdných slov a vzteku. Šel z nich strach. Hledali nejslabší kus, další oběť. Rabování, násilí a nekonečná bolest. Vypnul jsem televizi i internet a schoval se do sklepa. Několik metrů pod zem, do temnoty a chladu. Frustrace a beznaděj musely ven. Zapnu hi-fi věž a vložím do přehrávače nové split českých INSISTENT a finských FEASTEM. Stačí několik prvních tónů a kapely mě chytí za vlasy a vytřou se mnou podlahu. Když grindcore, tak prosím v tomto provedení. Neexistuje svět okolo mě, v ulicích nejsou žádné stíny. Jsem jenom já a hudba.

Nebudu vám zde rozebírat podrobně jednotlivé skladby, ani se nebudu zaobírat produkcí a provedením. Obě smečky jsou natolik zkušené, že to ani není potřeba. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Pro mě je o hodně důležitější, že mě baví nové splitko poslouchat, že se k němu rád vracím. A to si prosím v tomto stylu opravdu hodně vybírám a jen tak něco se mi nelíbí. 

INSISTENT jsou skvělí v tom,  že je jejich grindcore temný a ošklivý, v určitých momentech s až death metalovým nádechem. Pokud máte rádi třeba takové NAPALM DEATH, NASUM, BIRDFLESH, jste tu správně. Tohle jsou zkušení muzikanti, kteří přesně vědí, jak zabíjet hudbou. Jsou to šelmy na lovu, které když vás potkají, tak vás roztrhají na kusy. V jejich muzice je vztek, frustrace i šílenství. A tak si zase jednou říkám, že kdyby se lidé uklidnili u jejich skladeb a nechodili do nenávistného davu, bylo by nám všem o hodně lépe. Pánové se nebojí i lehce zvolnit, dodat technické pasáže, nechat vyniknout to, co jim jde nejlépe. Masivní tlak, nahrubo nasekanou tmu, totální masakr! Za mě hodnotím velmi vysoko a jejich část si opravdu užívám! Grindcore jízda přímo do pekla! 


FEASTEM jsou neurvalí, více punkoví. Také více potichu, ale to je jenom drobnost. Zmínit to ale musím, protože když split posloucháte v kuse, tak dojde při změně kapely i ke zvukovému skoku. Vše je víc zastřené, pokryté plesnivými pavučinami. Je to divoký tanec na ostrých čepelích čerstvě nabroušených nožů. Schválně si někdy zkuste pustit večerní zprávy a k tomu FEASTEM a uvidíte, jak na vás bude působit hudba doslova podmanivě. Finové se s ničím také moc nepářou, jdou přímo na věc. Nekompromisně, bez zbytečností. Je to rána sekyrou přímo do lebky. Také slyšíte, jak vám praskají kosti? Já ano, zavřený ve starém sklepě, zařazuji tohle splitko mezi nejhranější tento měsíc. Pokaždé, když potřebuji vyčistit hlavu a štve mě současný svět, pomáhá mi přežít. Agrese, blast beaty, totální divoká rvačka s vlastním svědomím. To jsou FEASTEM


Máte rádi grindcore? Myslím tím opravdu rádi? Potom je pro vás letošní split doslova povinností. Jasně, obě kapely nepřinášejí nic nového, neobjevují, ani nejsou ničím "progresivní". Jenže o to tady nejde. Slyším a cítím, že obě smečky do toho šly srdcem. Věřím jim každý tón, každou notu. A to pro mě bude vždy důležitější, než satan jaká dokonalost. Grindcore vám má nakopat zadky, měli byste být po poslechu rozervaní. A to já prosím pěkně jsem. Nezbývá, než oběma kapelám poděkovat za jejich hudbu a přidat znovu hlasitost. Venku mrzne a v ulicích se toulají divné stíny. Oči upřené do obrazovek, cítím z nich nenávist. Všichni se sešli v šíleném davu a mají ústa plná prázdných slov a vzteku. Strach už z nich dávno nemám. Pustil bych jim do ksichtu tohle skvělé splitko! Totálně temný grindcore, ohlodaný až na kost! 

Asphyx says:

It was freezing outside and strange shadows were wandering the streets. Eyes fixed on the screens, I could feel the hatred. They were all gathered in a maddened crowd, their mouths full of empty words and anger. Fear was coming from them. They were looking for the weakest piece, the next victim. Looting, violence and endless pain. I turned off the TV and the internet and hid in the basement. A few meters underground, in the dark and cold. Frustration and despair had to come out. I turn on the hi-fi tower and put in the player the new split of Czech INSISTENT and Finnish FEASTEM. Just the first few notes and the bands grab me by the hair and wipe the floor with me. If grindcore, then please in this version. There is no world around me, there are no shadows in the streets. It's just me and the music.

I'm not going to go into detail about each song here, nor will I go into the production and execution. Both packs are so experienced that it's not even necessary. Formally, everything is in the best order. For me, it is much more important that I enjoy listening to the new split, that I like coming back to it. And please, I really choose a lot in this style and just don't like anything.

INSISTENT are great at making their grindcore dark and nasty, with a death metal edge at certain points. If you like the likes of NAPALM DEATH, NASUM, BIRDFLESH, you've come to the right place. These are experienced musicians who know exactly how to kill with music. They're beasts on the prowl that will tear you apart when they meet you. There's anger, frustration and madness in their music. So once again, I think if people would calm down to their songs and not go into a hateful crowd, we'd all be a lot better off. The gentlemen aren't afraid to slow things down a bit, to add technical passages, to let what they do best shine through. Massive pressure, coarsely chopped darkness, total carnage! For me I rate very highly and I really enjoy their part! Grindcore ride straight to hell!


FEASTEM are more uncouth, more punk. Also more quiet, but that's just a small thing. I have to mention it though, because if you listen to the split all the time, there is a sonic jump when the band changes. Everything is more obscured, covered in mouldy cobwebs. It's a wild dance on the sharp blades of freshly sharpened knives. Try the evening news and FEASTEM sometime and see how the music literally captivates you. The Finns don't mess with anything too much either, they get straight to the point. Uncompromisingly, no frills. It's a hatchet blow straight to the skull. Can you hear your bones cracking too? I do, locked in an old basement, I'm putting this split in the top ten most played this month. Every time I need to clear my head and get annoyed with the world, it helps me survive. The aggression, the blast beats, the all-out savage brawl with your own conscience. These are FEASTEM.


Do you like grindcore? I mean really like it? Then this year's split is literally a must for you. Sure, both bands don't bring anything new, they don't reinvent, nor are they "progressive" in any way. But that's not the point. I can hear and feel that both packs have put their hearts into it. I believe every note, every note. And that will always be more important to me than satanic perfection. Grindcore is supposed to kick your ass, you should be torn apart after listening to it. And I'm pretty sure I am. I can't help but thank both bands for their music and turn the volume back up. It's freezing outside and there are strange shadows wandering the streets. Eyes fixed on the screens, I can feel the hatred. They're all gathered in a maddened crowd, their mouths full of empty words and anger. I'm not afraid of them anymore. I'd drop this great split in their faces! Totally dark grindcore, gnawed to the bone!


tracklist:

FEASTEM
Unending Slaughter
Shells
Disinformation Jesus
Autius
The Possibility of Life's Destruction (DISCHARGE cover)
Silence is Deafening (NAPALM DEATH cover)

INSISTENT
Separation
Overseer
Sickness
Furious
Ambush
Disgust
Oppressor

band FEASTEM:
Patrik Fält – bicí
Olli Nokkala – kytara
Petri Eskelinen – zpěv
Niko Lainas – baskytara

band INSISTENT:

středa 23. února 2022

Recenze/review - SAXON - Carpe Diem (2022)


SAXON - Carpe Diem
CD 2022, Silver Lining Music

for english please scroll down

Možná v tom je kousek nostalgie, ale přesto si poslední dobou často říkám, kam se vytratilo dobré řemeslo? Nemyslím tím jen muziku, ale všeobecně. Spousta kapel, které jsem míval hrozně rád, zestárla a jejich nové desky mě už moc nezajímají. A pak tu máme SAXON. Ryzí heavy metal. Opravdovost, velké srdce. Na novou desku "Carpe Diem" jsem se opravdu těšil. A opět a znovu sedím, přidávám neustále hlasitost a užívám si hudbu po okraj narvanou skvělými skladbami.

Přemýšlím o tom, kde se v kapele pořád bere takové množství energie, nadšení, schopnosti zalézt do studia, nahrát neskutečně kompaktní a soudržné album, nakopat nám zadky a odejít středem? Vzájemná chemie mezi mnou a SAXON stále funguje a bylo tomu tak odnepaměti. 


Napsat dobrou skladbu je umění a dost často se na to zapomíná. Novinka se ale nejen velmi příjemně poslouchá, ale má v sobě i přesně namíchaný koktejl z patosu (se kterým Britové umí nakládat jako nikdo jiný), spoustu ostrých riffů, motivů, které si po několika posleších pamatuji a nemůžu je vyhnat z hlavy. Vše pak korunuje dle mého jeden z nejlepších hlasů v metalu vůbec - Biff Byford osobně. Nevím, jak to mistr dělá, ale zraje jako nejkvalitnější víno. Já už vlastně tenhle styl skoro vůbec neposlouchám, většina novinek mi přijde nudná, ale tady musím udělat velkou výjimku. Podle mého se zde hraje přesně heavy metal v jeho základní podobě. Tak to má vypadat, přátelé! SAXON se vrací do dob "Crusader" a vůbec mi novinka svoji atmosférou připomíná spíše starší desky. Je to vlastně takový průřez tím, co umí kapela nejlépe - ano, opět heavy metal, jakkoliv to může znít pateticky. Zase si po dlouhé době s nějakou kapelou povídám, podupávám si nohou, vnímám každý tón. Zvuk od Andyho Sneapa bych si dovedl představit syrovější, živočišnější a obal je takový nijaký, ale to jsou jen drobnosti, které kapela s klidem a nadhledem vyváží svojí elegancí. Na "Carpe Diem" je vlastně nejlepší to, že je to obyčejná deska. Cítím z ní jakousi samozřejmost, přirozenost, skvělé řemeslo, zkrátka věci, na které se dnes skoro zapomíná. A teď už prosím ticho, dost bylo slov, nechme mluvit hudbu. Kovové srdce bije stále velkou heavy metalovou silou! Vynikající album!


Asphyx says:

Maybe there is a bit of nostalgia in it, but still, lately I often wonder where has good craftsmanship gone? I don't just mean music, but generally. A lot of bands I used to love have gotten old and their new records don't interest me much anymore. And then there's SAXON. Pure heavy metal. Genuineness, big heart. I was really looking forward to the new album "Carpe Diem". And again I sit, turning up the volume and enjoying music packed to the brim with great songs.

I wonder where does the band still get the energy, the enthusiasm, the ability to crawl into the studio, record an incredibly compact and cohesive album, kick our asses and walk away? The mutual chemistry between me and SAXON still works and has always done so.


Writing a good song is an art and it is often forgotten. But the new album is not only very pleasant to listen to, but also has a precisely mixed cocktail of pathos (which the Brits know how to handle like nobody else), a lot of sharp riffs, motifs that I remember after a few listens and can't get them out of my head. Everything is crowned by one of the best voices in metal ever - Biff Byford himself. I don't know how the master does it, but he ages like the finest wine. I don't really listen to this style anymore, I find most of the new stuff boring, but here I have to make a big exception. In my opinion, this is exactly heavy metal in its basic form. That's how it should be, my friends! SAXON is going back to the days of "Crusader" and in general the new stuff reminds me of older albums. It's actually a cross-section of what the band does best - yes, heavy metal again, as pathetic as it may sound. After a long time I'm talking to a band again, tapping my foot, feeling every note. I would imagine Andy Sneap's sound to be more raw, more animalistic and the cover artwork is so bland, but these are just small things that the band balances with their elegance with calm and detachment. In fact, the best thing about "Carpe Diem" is that it's an ordinary record. It feels like a kind of commonplace, naturalness, great signature, in short, things that are almost forgotten nowadays. Now please be quiet, enough with the words, let the music do the talking. The metal heart is still beating with great heavy metal power! Excellent album!


Tracklist:
1. Carpe Diem (Seize the Day)
2. Age of Steam
3. The Pilgrimage
4. Dambusters
5. Remember the Fallen
6. Super Nova
7. Lady In Gray
8. All for One
9. Black is the Night
10. Living On the Limit

band:
Paul Quinn - Guitars
Biff Byford - Vocals, Lyrics
Nigel Glockler - Drums
Nibbs Carter - Bass
Doug Scarratt - Guitars



TWITTER