DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkempunk. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 18. října 2024

Recenze/review - DEATHRITE - Flames Licking Fever (2024)


DEATHRITE - Flames Licking Fever
CD 2024, Into Endless Chaos

for english please scroll down

Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí, se všemi těmi válkami, lží, násilím a ponižováním. Dovolili mi poslouchat muziku. Když si nebudu řezat žíly, když nebudu řvát do tmy. Běsy v mé hlavě, tělo zničené životem venku. Stejně jednou všechno spálím na popel.

Nové album německých DEATHRITE je opět jedovatým koktejlem, který je umíchaný s pečlivostí starých mistrů. Starý death metal zde potkává black metalové ozvěny, ale i punkovou neurvalost. Výsledkem je hudba, která vás rozemele na prach. Temná a šílená. Divoká a surová. Rád se dívám při poslechu do ohně. 


Jakoby ke mě hudba promlouvala podivným jazykem. Určitě znáte takové ty hororové sny, ze kterých když se probudíte, tak ještě několik hodin nevíte, co je pravda a co lež. Tak přesně takové stavy zažívám i při společných setkáních s tímto albem. Riffy působí jako horečka, jako napadení nějakým zabijáckým virem. Mozek se vám začne vařit ve vlastní šťávě, vnitřnosti budou napadeny snětí a vy budete běhat ulicemi plnými podobně nakažených. Líbí se mi syrový zvuk, rád se dívám na expresionistický obal, oceňuji, že jsou Němci jiní, odlišní, než ostatní. Mají svůj jasný a zřetelný rukopis, skladby jsou nahrány s vášní, živočišně, přesto mají jasný směr a účel - totálně vás zničit. Jsou zkrátka kapely, které se mi dostanou do podvědomí, do myšlenek. DEATHRITE tohle umí na výbornou a dělají to velmi přesvědčivě, naléhavě, opravdově. Stylově lze jejich hudbu přirovnat ke kapelám jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Samozřejmě s tím, že jsou přidávány již zmiňované punkové pasáže a rockový feeling. Troufám si tvrdit, že síla téhle smečky nejvíce vynikne naživo. Sám jsem se o tom přesvědčil na jednom malém festivalu (report je spolu s recenzemi odkazován dole pod článkem). "Flames Licking Fever" lze doporučit všem, kteří v sobě stále mají pradávný vztek, touhu roztrhnout řetězy. A tak zase jednou sedím, mlátím pěstí do stolu a hledám kladivo, abych šel zbourat nejbližší zeď. Maluji na zeď vlastní krví. Nelíbí se jim to. Pokaždé mě svážou, polévají ledovou vodou a dávají léky, po kterých mám děsivé představy. Hodně přemýšlím o tom, jestli je horší svět v domě šílenství, ve kterém jsem zavřený nebo ten za zdí. Temná, syrová a chladná death black punk metalová psychóza! Divoký tanec na ostrých střepech beznaděje! 


Asphyx says:

I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world is worse in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall, with all the wars, lies, violence and humiliation. They let me listen to music. If I don't cut my veins, if I don't scream in the dark. Fears in my head, a body destroyed by life outside. I'm gonna burn it all to ashes one day anyway.

The new album from Germany's DEATHRITE is once again a poisonous cocktail, mixed with the care of the old masters. Old death metal meets black metal echoes here, but also punk insouciance. The result is music that will grind you to dust. Dark and mad. Wild and raw. I like to look into the fire when I listen to it.


It was as if the music spoke to me in a strange language. I'm sure you know those horror dreams from which you wake up and you don't know what's true and what's false for hours. That's exactly what I experience when I encounter this album together. The riffs feel like a fever, like being attacked by some killer virus. Your brain will boil in its own juices, your insides will be infected with anthrax, and you'll be running through streets full of similarly infected people. I like the raw sound, I like looking at the expressionistic cover art, I appreciate that the Germans are different, different from the rest. They have a clear and distinct signature, the songs are recorded with passion, animalistic, yet have a clear direction and purpose - to totally destroy you. They are simply bands that get into my subconscious, into my thoughts. DEATHRITE do this perfectly and they do it very convincingly, urgently, genuinely. Stylistically their music can be compared to bands like OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Of course, with the addition of the aforementioned punk passages and rock feeling. I dare to say that the power of this pack is most evident live. "Flames Licking Fever" can be recommended to all those who still have the ancient rage in them, the desire to break the chains. And so once again I sit, pounding my fist on the table, looking for a hammer to go knock down the nearest wall. I paint on the wall with my own blood. They don't like it. Every time they tie me up, pour ice water on me and give me drugs that give me horrible visions. I think a lot about whether the world in the madhouse I'm locked in or the one behind the wall is worse. Dark, raw and cold death black punk metal psychosis! A wild dance on the sharp roof of despair!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Crippled Ego
02. Restless Eyes
03. Flames Licking Fever
04. Misanthropic Rush
05. A Slave To A Poisoned Soul
06. Bottomless Graves
07. Deadbeat
08. The End Is Tonight
09. Gallows Trail
10. All Consuming Fire



pondělí 16. září 2024

Recenze/review - HEREZA - Decomposed Beyond Recognition (2024)


HEREZA - Decomposed Beyond Recognition
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Tančíme na vlastních hrobech, abychom zapomněli na smrt. Skáčeme z pódia, pijeme hektolitry piva, abychom unikli ze současného divného světa. Točíme se v mosh-pitu a nedá se to nijak vysvětlit. Fascinuje nás temnota a chlad dávno opuštěných kobek. Nakonec nám jde hlavně o muziku, o které dlouze diskutujeme, abychom potom řvali texty spolu s kapelou. Mám rád smečky, které mi dokáží přelámat všechny kosti v těle. 

Mám ale vždy několik podmínek. Základem je dobrý zvuk, s chutí se podívám na zajímavý obal. Hudba mě potom musí rozervat na kusy. Musím mít chuť se k ní vracet a přidávat volume. Maniaky HEREZA sleduji od jejich počátků (recenze a rozhovory si můžete přečíst dole pod článkem). Novinku jsem očekával s velkým napětím. Zapnul jsem play a začal tančit na svém vlastním hrobě. 


Opět se jedná o surově namíchanou směs prašivého death metalu a punku. To vše zahrané s přístupem starých mistrů. Skladby mají jasné a zřetelné motivy, které se mi pokaždé zadřou pod kůži. Je v tom kus rebelie, je v tom kus srdce. Mám to takhle rád. Jsem starý metalový pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho nějaké album přikove na zeď. HEREZA tohle všechno umí a dělá to velmi elegantně. Stačilo několik prvních setkání a pamatuji si každý motiv, každý riff, notu, úder bicích. Jsme zkrátka a dobře jedné krve. Fanoušci třeba takových ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD, mi určitě má slova potvrdí. Je to jízda od začátku do konce. A směřuje, jak jinak, rovnou do pekla. Nevím, jak to máte ve svém životě vy, ale já potřebuji hudbu k tomu, abych přežil. Je pro mě relaxem, ale i nutností. Poslouchám ji v autě, v práci, doma, když si čtu a v pátek mám vždycky sto chutí vyrazit do zaplivaného špinavého klubu někde v podzemí. Tam tahle smečka patří a tam síla její hudby vynikne nejvíce. Je to underground toho nejhrubšího zrna, je to kus syrového masa, které vám hodí kapela do ksichtu. Líbí se mi i určitá nadsázka, touha ničit muzikou, které z nové desky "Decomposed Beyond Recognition" odkapávají jako čerstvá krev z proříznuté tepny. Tohle je metal a punk, ohlodaný na kost. Naživo výborní, na nahrávkách zničující. Takže přátelé, říkám fuck off všem debilům a pozérům a přidávám volume úplně doprava. Tančím na vlastním hrobě, abych zapomněl na smrt. Skáču z pódia, piju hektolitry piva, abych unikl ze současného divného světa. Točím se v mosh-pitu a neumím to nijak vysvětlit. Nahrubo nasekaná, surová death punk metalová tma, chlad a syrové maso! Popraskají vám všechny kosti v těle!


Asphyx says:

We dance on our own graves to forget death. We jump off the stage, drink hectolitres of beer to escape the strange world of today. We're spinning in mosh-pits and there's no way to explain it. We're fascinated by the darkness and coldness of long-abandoned dungeons. At the end of the day, it's all about the music, which we discuss at length, then scream the lyrics along with the band. I like a pack that can break every bone in my body.

But I always have a few conditions. The basic thing is a good sound, and I'm happy to look at an interesting cover. Then the music has to tear me apart. I have to want to go back to it and turn up the volume. I've been following the HEREZA maniacs since their early days (you can read reviews and interviews below the article). I awaited the new release with great anticipation. I put it on play and started dancing on my own grave.


Again, it is a raw mix of dusty death metal and punk. All played with the attitude of the old masters. The songs have clear and distinct themes that get under my skin every time. There's a piece of rebellion in it, there's a piece of heart in it. I like it that way. I'm an old metal dog who only raises his head when an album nails him to the wall. HEREZA can do all that and does it very elegantly. Just the first few meetings and I remember every motif, every riff, every note, every drum beat. We are, in short, of one blood. Fans of such bands as ENTOMBED, DISMEMBER, BOMBS OF HADES, BLACK BREATH, SKINEFATHER, TRAP THEM, MALEVOLENT CREATION, MOTORHEAD will surely confirm my words. It's a ride from start to finish. And it goes straight to hell. I don't know about your life, but I need music to survive. It's a relaxation for me, but it's also a necessity. I listen to it in the car, at work, at home, when I'm reading, and on Fridays I always feel like going to a dirty filthy club somewhere underground. That's where this pack belongs and where the power of their music shines through the most. It's underground of the coarsest grain, it's a piece of raw meat that the band throws in your face. I also like a certain exaggeration, a desire to destroy with music that drips from the new album "Decomposed Beyond Recognition" like fresh blood from a cut artery. This is metal and punk, gnawed to the bone. Great live, devastating on record. So friends, I say fuck off to all the assholes and posers and turn the volume all the way to the right. I'm dancing on my own grave to forget death. I'm jumping off the stage, drinking hectoliters of beer to escape the weird world of today. I'm spinning in mosh-pits and I can't explain it. Coarsely chopped, raw death punk metal darkness, cold and raw meat! It'll crack every bone in your body!



about HEREZA on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Demons Among Us
02. Piggy's Palace
03. A Shrine of Skulls 
04. Born to Raise Hell (feat. Casket Schorsch) 
05. Handsome Devil 
06. Decomposed Beyond Recognition 
07. Aileen 
08. Dead End (feat. Hellknife Ralf) 
09. Serial Slasher (feat. Digest! Tommi) 
10. El Matador 


pátek 2. srpna 2024

Recenze/review - DOLDREY - Only Death Is Eternal (2024)


DOLDREY - Only Death Is Eternal
EP 2024, Pulverised Records

for english please scroll down

Byla to vlastně náhoda, že jsem sešel z cesty. V temném lese kousek za městem jsem poslouchal novou desku DOLDREY ze Singapuru. Přemýšlel jsem zrovna o smrti a co bude následovat po ní, když jsem si všiml bělostné kosti, trčící jako svědomí ze země. Zavolal jsem několik svých kolegů, přidal jsem hlasitost na přehrávači a před námi se objevilo pohřebiště plné mělkých hrobů. Těla v různém stádiu rozkladu jakoby žalovala, řvala do ticha. Cítil jsem z jejich šepotu bolest, strach i nenávist. Stejně jako z nové desky "Only Death Is Eternal".

Pozorný čtenář ví, že o téhle smečce jsem již na našich stránkách psal. Ano, předchozí album "Celestial Deconstruction" mě přesvědčilo o tom, že téhle kapele se budu vždy rád věnovat. Novinka je pokračováním morbidních představ, je krutým mementem i syrovým zásekem přímo do vaší hlavy. Poslouchejte hodně nahlas!


U "Only Death Is Eternal" vylézají nemrtví z hrobů. Touží po krvi, surovém death metalu, punku i crustu. To jim tihle šílenci narvou pod tlakem do chřtánu. Dostanete pestrou směs ve stylu ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. To vše samozřejmě ušpiněné ve vlastním morbidním stylu. Dovedu si představit starou opuštěnou márnici, ve které se dnes odehrává koncert téhle kapely. Přijdou všichni. Živí i nemrtví, prokletí i démoni. Všichni chtějí po kapele tlak a energii, všichni touží po tom, aby je rozsekala na malé kousky. Přání je zde otcem myšlenky a také čerstvě odkrytým hrobem, který vypráví své děsivé příběhy. Zvuk, obal, celková produkce, vše je určeno pouze k tomu, aby vám byl vystřelen mozek z hlavy. Líbí se mi neurvalý a drsný způsob, jakým kapela přistupuje ke své hrobnické práci. Žádné zbytečnosti, žádná hluchá místa. Jedná se o přímý útok, o setkání se smečkou prašivých rozzuřených psů. Kusy masa létají vzduchem, mozek stéká po zdi a střeva se válejí po zemi jako mlha nad močálem. Přiznám se bez mučení, mám to tímto způsobem moc rád a nemůžu jinak, než vám nové album doporučit. Má v sobě totiž všechno, co od hudby chci a požaduji. Potácím se zase jednou v temnotě a nasávám shnilý pach smrti. Byla to vlastně náhoda, že jsem sešel z cesty. V temném lese kousek za městem jsem poslouchal novou desku DOLDREY ze Singapuru. Přemýšlel jsem zrovna o smrti a co bude následovat po ní, když jsem si všiml bělostné kosti, trčící jako svědomí ze země. Surový, prašivý, smradlavý death punk crust atak, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Smrt tančí na vašich hrobech!


Asphyx says:

It was actually a coincidence that I got off the road. I was listening to the new DOLDREY album from Singapore in a dark forest outside the city. I was just thinking about death and what would come after when I noticed a white bone sticking out of the ground like a conscience. I called a few of my colleagues over, turned up the volume on the player and a burial ground full of shallow graves appeared before us. Bodies in various stages of decomposition seemed to be grieving, screaming into the silence. I could feel the pain, fear and hatred from their whispers. Just like the new album "Only Death Is Eternal".

The attentive reader knows that I have written about this pack on our pages before. Yes, the previous album "Celestial Deconstruction" has convinced me that I will always be happy to follow this band. The new one is a continuation of morbid fantasies, it is a cruel memento and a raw hit straight to your head. Listen very loud!


With "Only Death Is Eternal", the undead come out of their graves. They crave blood, raw death metal, punk and crust. That's what these lunatics shove down their throats under pressure. You get a varied mix of ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. All of this, of course, soiled in their own morbid style. I can imagine the old abandoned morgue where this band is playing today. Everybody's coming. The living and the undead, the damned and the demons. All wanting the band to push and energize, all wanting the band to chop them up into little pieces. The wish here is the father of the idea, and also a freshly uncovered grave that tells its horrifying stories. The sound, the cover art, the overall production, everything is just designed to blow your brains out. I like the raw and gritty way the band approaches their grave digging work. No unnecessaries, no dead spots. This is a direct assault, an encounter with a pack of mangy rabid dogs. Chunks of flesh fly through the air, brains splatter against the wall and guts roll across the ground like mist over a swamp. I'll admit without torture, I love it this way and I can't help but recommend the new album to you. It has everything I want and demand from music. I'm once again stumbling in the darkness and breathing in the rotten smell of death. It was actually an accident that I went astray. In a dark forest outside the city, I was listening to the new DOLDREY album from Singapore. I was just thinking about death and what would come after it when I noticed a white bone sticking out of the ground like a conscience. A raw, dusty, smelly death punk crust attack that will crack every bone in your body! Death dancing on your graves!


Recenze/review - DOLDREY - Celestial Deconstruction (2022):


TRACKLIST
1. Moral Decay
2. Only Death Is Eternal
3. All Is Hell
4. Societal Machine
5. Keres

úterý 2. července 2024

Recenze/review - THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight (2024)


THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight
CD, LP 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nikdy mi to nepřišlo divné. Bral jsem to jako samozřejmost. Chodím kolem hřbitova každý den ráno. Je příliš brzy na to, aby již mrtví spali a tak občas zažívám věci, které běžným smrtelníkům nevysvětlíte. Když mám trošku času, zajdu do márnice a nechám si doporučit nějakou dobrou muziku. Co jste poslouchali dnes v noci, ptám se krásné zombie s nožem zabodnutým v hlavě. Odpoví bez přemýšlení a z jejich kdysi tak plných rtů vylezou červi. THE LURKING CORPSES a jejich letošní nové album je zde.

Dojdu do práce a v továrně potkám duše zemřelých. Pustím play a najednou jsem ve starém letním kině, ve kterém se poslední roky ztrácely mladé dívky. Přidávám hlasitost a užívám si hororovou atmosféru. O tom, že existuje ještě jeden zrcadlový svět, ví každý posluchač heavy metalu, rocku, punku, thrashe i gotiky. Američané tohle všechno vzali, smíchali s čerstvou krví a podávají na dřevěném víku od rakve. Od začátku mohu říct jen jediné. Neskutečně se bavím, tančím mezi hroby a užívám si prach předků, který mi létá do tváře. 

 

Čtu zrovna další knížku od Stephena Kinga a tak mi nějak všechno sedlo krásně dohromady. Příběh i hudba, která je volně inspirovaná kapelami jako MISFITS, SAMHAIN, DANZING i RAMONES. Jakoby mě kapela přenesla po časové ose zpět na konec osmdesátých let minulého století. Tuny popcornu a filmy, které děsily moji tehdejší dívku natolik, že na mě byla hodnější. Byly to krásné časy mládí a melodií, které si pamatuji dodnes. Jasně, ty vole, je v tom obrovský kus nostalgie, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Mám rock v téhle podobě rád celý svůj život. Baví mě jednotlivé motivy, vokál, zvuk, s chutí se znovu a znovu dívám na obal. Je sice fakt, že v devadesáti procentech svého času poslouchám zcela něco jiného, ostřejšího, ale když je pátek a v továrně dokončíme svoji práci, tak potřebuji vypnout svůj mozek. Lidé dávno poslouchají umělou muziku u tik toku, ale to já nedokážu. "Lurking After Midnight" poslouchám předtím, než zajdu večer do hospody (ano, jsem starý a ještě pořád piju pivo) i když se potom vrátím domů. Usínám při tomto albu a zdají se mi potom děsivé krásné sny. Procházím se v nich v katakombách, potkávám všechny zrůdy, které jsem měl ve filmech tolik rád. Pokecáme, dáme další pivo a já se zase jednou usmívám. Skladby v sobě mají drive, rock´n´rollové koule, punkovou neurvalost i majestátnost metalu. Vždycky jsme měl rád holky, co v sobě měly temnotu. Co byly zajímavé a byla s nimi legrace. S hudbou to mám nastavené úplně stejně. Občas mě štve, jak je dnešní svět povrchní. A tak jsou pro mě podobné nahrávky ujištěním, že někde je ještě všechno v pořádku. Heavy metal punk, u kterého budete tančit mezi hroby! Děsivé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

I never found it strange. I took it for granted. I walk by the cemetery every morning. It's too early for the dead to be asleep, so sometimes I experience things you can't explain to mere mortals. When I have a little time, I go to the morgue and get some good music recommended. What were you listening to tonight, I ask the beautiful zombie with the knife stuck in her head. They answer without thinking and worms come out of their once so full lips. THE LURKING CORPSES and their new album this year is here.

I get to work and meet the souls of the dead in the factory. I put on the play and suddenly I'm in an old summer cinema where young girls have been disappearing for the last few years. I turn up the volume and enjoy the horror atmosphere. Every listener of heavy metal, rock, punk, thrash and gothic knows that there is another mirror world. The Americans have taken all that, mixed it with fresh blood and served it up on a wooden coffin lid. From the beginning, I can only say one thing. I'm having an incredible time, dancing among the graves and enjoying the ancestral dust flying in my face.


I'm reading another Stephen King book at the moment and somehow it all came together beautifully. The story and the music, which is loosely inspired by bands like MISFITS, SAMHAIN, DANZING and RAMONES. It's like the band transported me along a timeline back to the late 80s. Tons of popcorn and movies that scared my girlfriend at the time enough to be nicer to me. It was a beautiful time of youth and tunes that I still remember to this day. Sure, dude, there's a huge chunk of nostalgia in there, but who cares? I certainly don't. I've loved rock in this form my whole life. I enjoy the individual themes, the vocals, the sound, and I look at the cover art with relish time and time again. It's a fact that ninety percent of the time I listen to something completely different, edgier, but when it's Friday and we finish our work in the factory, I need to turn my brain off. People have been listening to artificial music at tic flow for a long time, but I can't do that. I listen to "Lurking After Midnight" before I go to the pub at night (yes, I'm old and still drink beer) and when I get home afterwards. I fall asleep to this album and have terrifying beautiful dreams afterwards. In them I walk in the catacombs, meeting all the monsters I loved so much in the movies. We chat, have another beer, and I smile once more. The songs have drive, rock 'n' roll balls, punk rawness and the majesty of metal. I've always liked girls with darkness in them. That were interesting and fun to be with. I feel the same way about music. Sometimes it annoys me how superficial the world is today. And so records like this are a reassurance to me that somewhere everything is still okay. Heavy metal punk that will make you dance among the graves! Eerie echoes from the other world!


tracklist:
1. Lurking After Midnight
2. Boglin Lips
3. Burned Alive
4. When You're Dead
5. Funeral Home
6. Black Dahlia
7. A Gruesome Find
8. Lost In Shadows
9. Murder Sweet Murder
10. Baby Hold On
11. Satan Is Real
12. This Night With You
13. The Begotten
14. Heartbreak
15. My Sweet Lenore


LINEUP
LORD VLADIMIR VON GHOUL - Keeper of the Seven Boglins
THE NAMELESS HORROR - Cellar Dwelling, Haunter of Bass(ments)
PHARAOH FORMALDEHYDE - Ravenous Riffing, Sickening Scales
RICHIE RETCH - Six-String Garotte, Lacerating Licks
UNCLE KREEPY - Dead Skin Bashing, Skullboogie Beats



neděle 23. července 2023

Info - Dragon H Fest vol.3 - DETERIOROT (us), ANATOMIA (jp), DRUID LORD (us), ASCENDED DEAD (us) - Underdogs' /Praha 5/ - 28. srpna 2023



Dragon H Fest vol.3
28. srpna 2023
Underdogs' /Praha 5/

Jak vnikají festivaly v pondělí v létě?

Tak, že se střetnou tři tour v jednom městě a pořadatelé jsou ta samá parta lidí z Kreas a Hluch Crew.

Ještě upřesníme, jak celá akce bude probíhat a jestli uděláme dvě stage nebo se vše bude odehrávat v Underdogs.

DEATH METAL!!!

DETERIOROT (us) – Xtreem Music




ANATOMIA (jp) – Me Saco Un Ojo Records / Dark Descent Records




DRUID LORD (us) – Hell’s Headbangers Records




ASCENDED DEAD (us) - 20Buck Spin



Instagram: @ascendeddead


PUNK!!!

Bad Anxiety


Heihaizi


Mutant strain



---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 22. listopadu 2022

Recenze/review - NIHILIST DEATH CULT - Death To All Tyrants (2022)


NIHILIST DEATH CULT - Death To All Tyrants
CD 2022, Self-Release

for english please scroll down

Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Někdy si připadám osamocený uprostřed davu. Šílenství, chaos a nenávist. Dezinformace, strach, smrt. Už dávno nevím, co je pravda a co lež. Marně hledám záchytný bod ve vesmíru, ztracený v negativních informacích. Zavírám oči, nechci nic slyšet a vracím se ke kořenům. Dělají to i kanadští maniaci NIHILIST DEATH CULT CULT. Kapela, která jde se svojí hudbou až na dřeň, až do morku kostí.

Někteří lidé by potřebovali dostat pěstí přímo do obličeje. Aby se probudili. Připadají mi jako prokletí. Věří bludům a lžím. Šíří je jako jed mezi ostatní. Pouštěl bych jim do ksichtu "Death To All Tyrants". Pořádně nahlas, dokud jim nesleze kůže. 


Základem je death metal, punk, hardcore. Přidávána je špína, tlak a vztek. Máte rádi kapely jako jsou POISON IDEA, D.R.I., BAD BRAINS, NAILS, TERRORIZER, CROMAGS nebo třeba švédské TURBOCHARGED? Tak potom jste zde správně. Jedná se o třaskavou směs velmi vysoké kvality. Není divu, pod hudbou jsou podepsáni zkušení muzikanti (Nick Sagias - basa a zpěv (Tribe of Pazuzu, Soulstorm, Overthrow, ex-Pestilence), John Sagias - bicí (Soulstorm, Abyss),  kytary - Ethan Bolduc (Jaww, Abyss) a Rick Kowalski (Soulstorm, Bound By Defiance). NIHILIST DEATH CULT si v sobě zachovávají původní dravost extrémních stylů. S ničím se nepářou, jdou rovnou na věc. Nekompromisně, zběsile, divoce. Pokud máte někdy jako já plné zuby současného šíleného světa a stále s chutí navštěvujete malé zaplivané kluby na periférii vašeho města, neváhejte ani chvilku. Pánové vám vymáchají obličeje v kalužích plných krve. Tady je vše ještě v pořádku. Skladby na mě fungují bezezbytku, bouchám pěstí do stolu, řvu z plných plic. Terapie ostrými riffy, výplach mozku, restart celého těla. Možná je všude kolem mě poslední roky chaos, neštěstí a lidé mají mrtvé pohledy upřené do svých telefonů, ale s "Death To All Tyrants" je mi hrozně dobře. Veteráni opět jednou ukázali, že nám umí nakopat zadky. Oheň zase jednou hoří jasným plamenem! Strhněte všechny modly! Death punk hardcore atak! 


Asphyx says:

The fire burns brightly once again! Sometimes I feel alone in the middle of the crowd. Madness, chaos and hatred. Disinformation, fear, death. I don't know what's true and what's false anymore. I search in vain for a clue in the universe, lost in negative information. I close my eyes, I don't want to hear anything and I go back to my roots. This is what the Canadian maniacs of the NIHILIST DEATH CULT do. A band that goes to the core with their music, to the very core.

Some people need to be punched in the face. To wake them up. They seem like a curse to me. They believe delusions and lies. They spread them like poison to others. I'd be playing "Death To All Tyrants" in their faces. Loud and hard until their skin crawls.


Death metal, punk, hardcore. Dirt, pressure and anger are added. Do you like bands like POISON IDEA, D.R.I., BAD BRAINS, NAILS, TERRORIZER, CROMAGS or Swedish TURBOCHARGED? Then you are right here. This is a shaky blend of very high quality. No wonder, the music is signed by experienced musicians (Nick Sagias - bass and vocals (Tribe of Pazuzu, Soulstorm, Overthrow, ex-Pestilence), John Sagias - drums (Soulstorm, Abyss), guitars - Ethan Bolduc (Jaww, Abyss) and Rick Kowalski (Soulstorm, Bound By Defiance). NIHILIST DEATH CULT retains the original predation of extreme styles. They don't fight anything, they go straight to the point. Uncompromising, furious, ferocious. If like me, you are fed up with the current crazy world and still enjoy visiting small, seedy clubs on the outskirts of your city, don't hesitate a moment. Gentlemen will wash your faces in pools of blood. It's still all right here. The songs are working for me, I'm punching the table, screaming at the top of my lungs. Therapy with sharp riffs, brainwashing, full-body reboot. There may be chaos and unhappiness all around me lately, and people have dead stares fixed on their phones, but "Death To All Tyrants" makes me feel so good. Once again, the veterans have shown they can kick ass. The fire is burning bright once again! Tear down all the idols! Death punk hardcore attack!


tracklist:
1. Follow The Money
2. Hunting For Prey
3. Obey & Consume
4. Wake Up!
5. Death To All Tyrants
6. Ready For War
7. Imperium
8. Is This Progress?
9. You Get What You Deserve

band:
Nick Sagias (Bass/Vocals)
John Sagias (Drums)
Ethan Bolduc (Guitar)

úterý 15. listopadu 2022

Recenze/review - DOLDREY - Celestial Deconstruction (2022)


DOLDREY - Celestial Deconstruction
CD 2022, Pulverised Records

for english please scroll down

Viděl jsem už mnoho zranění, ale tohle bylo nějaké divné. Začalo se objevovat stále častěji. Puklá lebka a vyhřezlý mozek. Nemohl jsem stále přijít na diagnózu, trápil jsem se s tím a bál se dalšího dne. Bylo to jak nějaká choroba, začínající epidemie. Pak jsem jednou večer navštívil malý zaplivaný bar. Ve tmě tam smrděla síra. Na malém pódiu stála kapela DOLGREY a drtila svoje skladby.

A pokaždé, když byla v nejlepším, tak nějakému šílenci, který normálně neposlouchá extrémní metal, praskla lebka. Mozek vytekl na podlahu a nebožák tančil dál. Jako by byl zasažený elektrickým proudem. Až do úplného vyčerpání, až do úplné smrti. Nedivím se, hudba měla v sobě černou jiskru a velký tlak. Pro nás, staré psy, radost poslouchat, pro slabé jedince smrtící záležitost. 


Tahle jízda se odehrává v death punkovém stylu. Vzpomeňme na kapely jako ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. Těch přirovnání můžete mít samozřejmě více, ale nechme je stranou. Důležitý je hlavně tlak, špína a hnis, které ze skladeb doslova cákají na všechny strany. Jak asi všichni víme, život v temnotě není lehký a podobné smečky nám pomáhají přežít. V dnešním zkaženém a děsivém světě. Vyvrhnout a přelámat všechny kosti v těle. O to jde nejvíce! A DOLGREY se to daří na výbornou. Samozřejmě, v rámci stylu, rozhodně se nejedná o nic převratného a některé songy jsou možná až příliš dlouhé, ale jinak je vše v absolutním pořádku. Zvuk, obal, provedení. Navíc, desku mě baví opravdu poslouchat. Jinak bych koneckonců o kapele nenapsal ani řádek. Představte si nějakého šílence, který vběhne do márnice s výbušninou v ruce. Už tak napjatá situace se změní v ještě víc devastující. Vzduchem létají staré prašivé kosti, lebky se kutálejí po zemi a riffy je drtí na prach. Myslím, že netřeba dále popisovat, lepší bude, když dáte hlasitost na maximum a uslyšíte sami. Ozvěny ze záhrobí! Death crust punk metal masakr!


Asphyx says:

I've seen a lot of injuries, but this was some weird one. It started showing up more and more often. A fractured skull and a dislocated brain. I still couldn't come up with a diagnosis, I was struggling and scared for the next day. It was like some kind of disease, a beginning of an epidemic. Then one night I visited a seedy little bar. It smelled of sulphur in the dark. There was a band called DOLGREY on a small stage, playing their songs.

And every time it was at its best, some lunatic who doesn't normally listen to extreme metal cracked his skull. Brains spilled out onto the floor and the poor guy kept dancing. Like he'd been electrocuted. To the point of exhaustion, to the point of death. No wonder the music had a black spark and a lot of pressure. A joy for us old dogs to listen to, a deadly affair for the weak.


This ride is in the death punk style. Think of bands like ENTOMBED, NIHILIST, MAMMOTH GRINDER, BASTARD GRAVE, BOMBS OF HADES, CARNAGE. You can have more comparisons of course, but let's leave them aside. What is important is the pressure, the dirt and the pus that literally splashes out of the songs in all directions. As we probably all know, life in the dark is not easy and bands like this help us survive. In today's wicked and scary world. To eviscerate and break every bone in the body. That's what it's all about! And DOLGREY is doing a great job of it. Of course, in terms of style, it's certainly nothing groundbreaking and some songs are perhaps a bit too long, but otherwise everything is absolutely fine. The sound, the cover, the performance. Moreover, the album is really fun to listen to. Otherwise I wouldn't write a single line about the band. Imagine a madman running into a morgue with an explosive in his hand. An already tense situation turns even more devastating. Dusty old bones flying through the air, skulls rolling on the ground, riffs pulverising them. I don't think I need to describe further, you'd better turn the volume up to maximum and hear for yourself. Echoes from beyond the grave! Death crust punk metal massacre!


Tracklist:
01. Lentum Mortiis
02. Blood Of The Serpent
03. Endless Torment
04. Seed Of Desire
05. Celestial Deconstruction
06. Age Of Extinction
07. War
08. Harmonic Divergence
09. Marked For Death
10. Destructive Security Command
11. Fall Of Doldrey

středa 19. října 2022

Recenze/review - TURBOCHARGED - Alpha Beast, Omega God (2022)


TURBOCHARGED - Alpha Beast, Omega God
CD 2022, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Když jsme před několika lety dělali s kapelou rozhovor, tak mi basák a vokalista Ronnie Ripper řekl jednu krásnou větu: "Metal byl vždy únikem z mizerného všedního života." Hodně jsem nad ní přemýšlel a zůstala vypálená v mé hlavě jako cejch. Vnímám hudbu úplně stejně. Možná právě proto jsem velkým fanouškem téhle smečky. Pokaždé se těším na pátek, až vypadnu z práce, sednu si doma do křesla, dám volume doprava až na hranu snesitelnosti a pivo poteče proudem. 

"Alpha Beast, Omega God" je další jízdou přímo do pekla. Surová, syrová deska, bez jakýchkoliv zbytečností a ozdob. Riffy jsou ohlodány na kost a probouzejí ve mě démony. Najednou jsem v malém klubu za městem, na sobě mám džínovou bundu přes křiváka a tančím do rytmu. Hergot, přátelé, tahle deska zase řeže tou správnou stranou nože!


Základem je samozřejmě stále chřestivý švédský death metal, spousta punku a rebelie. TURBOCHARGED letos působí jako rozzuřená, naštvaná šelma, která byla několik let zavřená v kleci. Řetězy jsou znovu roztrženy a vy si můžete vychutnat skvělý devastující zvuk, podívat se na klasický obal a narvat si album pod tlakem do hlavy. Osobně se mi nejvíc líbí, že si kapela na nic nehraje, jde rovnou na věc a zůstává po ní jenom krvavá stopa. Pro páteční restart unavených mozků po náročném pracovním týdnu ideální záležitost. Poprosil bych o další pivo. Ze všech stran na nás útočí jed a špína. Raději se zavírám do své kobky s "Alpha Beast, Omega God" a těším se, až si jednou zatančím na svém vlastním hrobě. Vidím před sebou dav v mosh-pitu. Vlasy létají vzduchem, lidé se točí v kruhu. Emoce, frustrace, vztek. Jsem zde správně! Na pódiu stojí nesvatá trojice muzikantů a sází do nás songy jako dávky z kulometu. Teď už to mohu napsat naplno - TURBOCHARGED jsou ve skvělé formě! Připadá mi, že jsem s nimi ve starých kobkách, někdy v devadesátých letech, kdy jsem byl mladý, šílený a existoval pro mě jenom metal, holky a chlast. Pánové v sobě mají poctivého rock´n´rollového ducha. A to oceňuji nadevše! Death thrash punk metal, který vás rozdrtí na prach!


Asphyx says:

When we interviewed the band a few years ago, bassist and vocalist Ronnie Ripper told me one beautiful line, "Metal has always been an escape from the misery of everyday life." I've thought about it a lot and it's burned into my mind like a brand. I feel the same way about music. Maybe that's why I'm a big fan of the pack. I always look forward to Fridays when I get off work, sit in my chair at home, turn the volume right up to the edge of bearable, and the beer flows.

"Alpha Beast, Omega God" is another ride straight to hell. A raw, raw record, with no frills or embellishments. The riffs are gnawed to the bone and bring out the demons in me. Suddenly, I'm in a small club outside of town, wearing a denim jacket over a curve and dancing to the beat. Damn, folks, this record is cutting with the right side of the knife again!


Of course, the basis is still rattling Swedish death metal, with a lot of punk and rebellion. This year TURBOCHARGED looks like an angry, pissed-off beast that has been locked in a cage for a few years. The chains are broken once again and you can enjoy the great devastating sound, look at the classic cover art and shove the album under pressure into your head. Personally, what I like most is that the band doesn't play games, gets straight to the point, and leaves only a trail of blood. For a Friday restart of tired brains after a hard working week, the perfect thing. I'd ask for another beer. Poison and filth are attacking us from all sides. I'd rather lock myself in my dungeon with "Alpha Beast, Omega God" and look forward to dancing on my own grave someday. I see the crowd in front of me in mosh-pits. Hair flying through the air, and people spinning in circles. Emotion, frustration, and anger. I'm right here! An unholy trinity of musicians stands on stage, blasting songs at us like machine gun shots. Now I can write it fully - TURBOCHARGED is in great shape! I feel like I'm in the old dungeons with them, sometime in the 90s, when I was young, and crazy and only metal, girls, and booze existed for me. The guys have an honest rock'n'roll spirit. And I appreciate that above all! Death thrash punk metal that will crush you to dust!


about TURBOCHARGED on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Piss Stigmata
02. Irreligious
03. Slave Rhetoric
04. Phantom Cataclysm
05. Alpha Beast, Omega God
06. Chaos Chronicles
07. Sanguinary
08. Hunger Of The Wendigo
09. Land Of Pest
10. Hyper Blasphemous Shitstorm
11. Profane Vortex
12. Priests In Darkness

Lineup:
Freddie Fister - drums, backing vocals
Ronnie Ripper - bass, lead vocals
Old Nick - guitars


Webshop:

Web:

pátek 8. dubna 2022

Recenze/review - DEATHRITE - Delirium (2022)


DEATHRITE - Delirium
EP 2022, Into Endless Chaos Records

for english please scroll down

Občas bývá už velmi těžké rozlišit, co je realita a co jenom zlý sen. Rozdíly se díky démonům postupně stírají. Žijeme v pološeru, krmíme se vlastním strachem a krví. Trávíme čas ve svých bublinách a smějeme se druhým, když trpí. Kolem se válí zohavená mrtvá těla a my sdílíme na sociální sítě nesmysly. Utíkáme s větrem o závod a naše kroky nakonec stejně skončí v pekle. Nihilismus, bez pokory, bez naděje. Jako na nové desce německých šílenců DEATHRITE. 

Peklo má, jak známo mnoho podob, ale vždy bývá kruté a ošklivé. Jako hudba DEATHRITE. Při poslechu si uvědomíte, jak smrdí, reálné, studený hroby. Žádná virtuální realita, ale opravdová hnusná, všeobjímající smrt. Vítejte v katakombách! 


U "Delirium" je zcela zřetelné, že bylo inspirováno kapelami jako OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Starý prašivý death metal, spousta grindových prvků. Myslím, že pravověrní fanoušci těchto stylů budou na vrcholu blaha. K desce lze samozřejmě přistupovat způsobem, že vše tady už dávno bylo, že se nejedná o nic nového, ani zásadního, ale to mi vůbec nevadí. Pro mě je důležité, že si připadám jako v nějaké dlouhé smradlavé chodbě hluboko pod zemí. Slyším zřetelně všechny špinavé a morbidní ozvěny ze záhrobí. Rozdrcené obličeje tlakem, zničující zvuk, dav touží stejně nakonec po veřejných popravách. Potřebujeme čím dál tím víc šokovat, obyčejná krev už dávno nezabírá. DEATHRITE to moc dobře ví a přizpůsobili se. Není divu, podobnou muziku mohou hrát jen lidé, kteří nahlédli na druhou stranu. Sedm divokých, zběsilých a studených songů se vám zadře hluboko do mozku. Jako nějaký nenasytný červ. Jako šelma, která čeká ve stínu na svoji kořist. Dejte mi někdo palici a pořádně plnou kostnici! Potřebuji ze sebe dostat vztek na ten náš prokletý druh. Už vím, co je realita a co byl jen sen. A hraje mi k tomu "Delirium". Black metal, death, grind, temnota a smrt!


sumarizace:

Umírat lze mnohými způsoby, ale smrt předváděná na albu "Delirium" se zdá být nejvíce bolestivá. DEATHRITE ve své tvorbě odkazují na ty nejlepší black/death/grindové smečky. Hniloba je zde kombinována s tlakem a výsledkem je nahrávka, která působí jako třaskavina té nejvyšší kvality. Novinka je jako kus plesnivého masa, které vám někdo hodí přímo do obličeje. Při poslechu se dusím, lapám po dechu a těším se na každý další zabijácký riff ve stylu OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY. Jsem rád drcen a rozmělňován. Líbí se mi i temnota, která jednotlivými skladbami prostupuje jako nějaká zlá choroba. DEATHRITE zkrátka moc dobře vědí, jak na mě. Umí vytvořit absolutně zběsilou atmosféru, vyvolat postupný tlak na moji hlavu. Smrt je zase tak blízko! Death grindové black metalové album, které vás rozemele na prach!


Asphyx says:

You can die in many ways but the death on the album "Delirium" seems to be even more painful. DEATHRITE in their work refer to the best black / death / grind packs. The rotation here is combined with pressure and the result is an album which feels like a bomb of the highest quality. The new album is like a piece of mouldy flesh which hit you right in the face. When I listen to this album I cannot breath and I am looking forward to another killing riff in OBITUARY, CELTIC FROST, CARCASS, ASPHYX, DISMEMBER, ENTOMBED, AUTOPSY style. I like to be smashed and crushed. I like the darkness which goes through each song just like a bad disease. DEATHRITE really know what I like. They can create totally furious atmosphere, bring a pressure on my head. The death is again very close! Death grind black album which will grind you to dust!


about DEATHRITE on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Delirium
2. Repulsive Obsession
3. From the Edge to the Abyss
4. Someone to Bleed With
5. Vortex
6. Vicious Nights
7. Sepulchral Rapture

pátek 1. dubna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Mechanický pomeranč - Anthony Burgess (1962)


Mechanický pomeranč - Anthony Burgess
(1962) 2002, Volvox Globator

Byl jsem tenkrát na koleji v Plzni sám. Psal se rok 1998 a o víkendu všichni odjeli. Právě jsem dočetl další knížku od Stephena Kinga, o kterém mí intelektuální přátelé říkali, že je to komerce. Oni poslouchali Nicka Cavea a Pink Floyd a v hospodě diskutovali o nesmrtelnosti chrousta. Nekonečné hodiny, spousta rozdílných názorů. Na knížky nás moc nebylo. Nejvíc letěly filmy a hudba. Už v tak náročné debatě jsme si zalezli do kouta a předháněli se v tom, kdo přečetl víc knih. Vznášeli se mezi námi beatníci, beletrie, ale i klasika. Já navíc miloval sci-fi. Seděl jsem v prázdném pokoji a rozhodoval se, jestli si dojdu pro chleba a nebo ne. Zvítězila další kniha. Navrchu ležel Mechanický pomeranč. Michal mi k němu vůbec nic neřekl, nevaroval mě.

Po několika stránkách se mi chtělo zvracet. Bylo mi špatně z lidského hnusu. Byl jsem v šoku a to jsem už četl a viděl ledacos. Dokonce i zažil. Přesto jsem nemohl odtrhnout oči. Musel jsem na pivo. Na kolejním baru byla krásná blondýnka, které bylo lehké odpustit, že nemá čepované, ale jen lahváče. Flirtovala se mnou, ale mě to bylo úplně jedno. Visel jsem na stránkách, hltal příběh. Bylo to pro mě něco nového, jiný jazyk, styl. Sice nechutný, ošklivý, mokvající hnisem, ale přesto (nebo možná právě proto) přitažlivý. Seděl jsem v rohu, občas se kolem měl mihlo tohle hezký vyprsený děvče s velkým výstřihem i úsměvem. Vůbec jsem na ni nereagoval. Byl jsem ve svém světě.

Hlavní hrdina Alex není vlastně žádným hrdinou. Naopak, některé jeho činy jsou opravdu hnusné. Je to násilný příběh, brutální, nechutný. Já vím, na dnešní dobu už asi tolik ne, ale na roky mého mládí, kdy jsem jej četl poprvé, tak ano. Musel jsem pak ihned další týden oslovit kamaráda, který byl v naší nadšenecké partě přes filmy a on mi prozradil, že Mr. Kubrick v roce 1971 natočil i film. Malý klub nad kinem Elektra byl jasnou volbou. Jedno nedělní odpoledne jsem se pak musel jít po promítání opít a moje tehdejší slečna mi řekla, že jsem úchyl, když čtu podobné knížky a sleduji o tom ještě filmy. Kniha je samozřejmě násilná, je o našem lidském rodu a o tom, čeho jsme schopni. Já bych se vlastně k četbě ani nedokopal, ale na obalu bylo napsáno, že v ní lze vystopovat i prvky sci-fi.

O téhle knížce jsem hodně dlouho přemýšlel, zaryla se mi do hlavy. Některé scény se mi občas vynoří dodnes. Smutné je, že spousta z nich se postupně vynořuje i v různých válkách a bohužel, nejen v nich. Nebyl jsem jako mí kamarádi už naivní mladík s představou, že změním svět a budu žít neskutečně pestrý a zajímavý život, ale kniha mě opravdu šokovala. Přečetl jsem ji za odpoledne a noc. Pak si dal pár hodin spánku a i když neskutečně hladový, dal jsem ji ještě jednou. Připadal jsem si, že čtu něco zvráceného, "zakázaného". Možná jsem chtěl být i trošku zajímavý, abych "obstál" mezi kamarády. Po několika letech jsem zjistil, že knihu jsme celou dočetli jen dva a já jediný opakovaně. Přitom, já si v cíleném násilí vůbec nelibuji. Spíše mě od čtení odrazuje. Jenže Anthony Burgess vše napsal vskutku zajímavě a poutavě, pokud to tedy lze v tomto případě takto prezentovat.

Vlastně ani nemůžu říct, že bych vám Mechanický pomeranč doporučil. U mě je to jiné, já ještě na knihách vyrůstal. V době, kdy jsem se ke knize dostal, měl jsem třeba přečteno spoustu povinné četby, ruských autorů, starých klasiků (jen toho Jiráska jsem nikdy nedal celého, nešlo to:). Byl jsem mladý a hledal jsem něco nového, neotřelého, zajímavého. Hodně jsem se našel ve sci-fi. Ale nepohrdl jsem ani tipy od ostatních. Kamarád Michal byl ještě víc rozevlátý, než já. Přivedl mě ke spoustě knih, ke kterým bych se jinak nikdy nedostal. Navíc nebyl ještě tolik (skoro vůbec) rozšířený internet. Lidi se museli bavit mezi sebou, jestli mi rozumíte. Asi jo, jinak byste tento text nikdy nečetli.

Jsou knihy, které v člověku tak nějak zůstanou. Otisknou se do vás. Pro mě osobně je Mechanický pomeranč jednou z nich. Vlastně by se dalo napsat, že se jedná o příběh, který by mě ze své podstaty spíše odradil, dnes jsem byl možná ještě víc "znechucený", než kdysi, ale rozhodně si myslím, že stojí za přečtení. Jen nečekejte nic jednoduchého. A to myslím vážně. Pokud se vám dělá špatně, když se říznete do prstu a žijete převážně ve virtuální realitě, tak rozhodně nečtěte! Stejně je to zvláštní. O Alexovi znovu dost často přemýšlím. Kolik že já potkal ve svém životě podobných typů? Máte silný žaludek? Tak pak se pohodlně usaďte a nebojte se knihu odložit, když už bude na vás moc ošklivá, úchylná. Čtení není povinnost. 

Tady totiž žádnou radost nenaleznete. Přeji vám hezký den. A děkuji za pozornost!

--------------------------------------------------------------------------------------------
Mechanický pomeranč patří k jedné z nejlepších knih, které byly kdy napsány. Už před více než třiceti lety, kdy poprvé vyšla, se stala „klasikou“. A stejnojmenný film, který byl podle ní v režii Stanley Kubricka natočen, se zakrátko proměnil v „kultovní“. Příběh je situován do londýnské nepříliš vzdálené budoucnosti. Hlavní postava, Alex, je vůdcem čtyřčlenné skupiny teenagerů, která se dopouští nejrůznějších násilností. Avšak Alex je chycen a dostává se do vězení, kde jej čeká hrůzný trest a řada nezamýšlených důsledků… Burgessův Mechanický pomeranč naprosto porušuje obvyklou literární strukturu a stavbu. V knize dochází k několika naprosto neočekávaným zvratům a přečíst ji až do konce znamená nikdy na ni nezapomenout.


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine