DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemprogressive death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemprogressive death metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 19. listopadu 2024

Recenze/review - DEAMONOLITH - The Monolithic Cult of Death (2024)


DEAMONOLITH - The Monolithic Cult of Death
CD 2024, Godz ov War Productions, Ancient Dead Productions

for english please scroll down

Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Všechna bolest bude násobena tím, jak jsme ubližovali jiným, jak jsme se nechali pohltit temnotou. Jsou nahrávky, které mě dokáží donutit k podobným úvahám. Když jsem zjistil, že na debutové nahrávce polských death metalistů DEAMONOLITH je pouze jedna, přes 35 minut dlouhá skladba, byl jsem trošku skeptický.

Je velkou pravdou, že tohle album chce klid a zhasnutá světla. Také určitou porci fantazie a vstřícnost pro nové, neotřelé věci. Základem je zde surový death metal, přidávány jsou potom progresivní prvky, thrash metal, ale třeba i saxofon, piano nebo ženský zpěv. Už při prvním poslechu jsem věděl, že s touhle hudbou chci trávit dlouhý čas. Od začátku do konce se v ní totiž neustále něco děje a vzduchem se vznáší takový ten zvláštní neklid, který mám u muziky tolik rád. 


Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří za sebou mají spoustu zajímavých počinů. Líbí se mi, že je v hudbě narvaná velká spousta emocí. DEAMONOLITH dokáží být suroví a nekompromisní, potom náhle změní směr a zažijete atmosférické plochy, lehké chvění, neklid. Skladba je rozdělena do šesti segmentů, které ale drží kompaktně pohromadě. Co se týká texů, tak ty pojednávají o kolapsu a konci lidské rasy, o nicotě, o prázdnotě, o spáse. Rozhodně stojí za prostudování. Nejdříve jsem si myslel, že si kapela vzala příliš velké sousto, ale opak je pravdou. Neustále se něco děje, byl jsem doslova přikovaný k reproduktoru. Zajímavé je, že se i po delší době k "The Monolithic Cult of Death" rád a často vracím. Jenom musím být odpočinutý. Poslech je pro mě náročný, protože se musím pečlivě soustředit a rád objevuji spolu s kapelou další a další nová temná zákoutí. Nejlépe bych asi novinku přirovnal k vichřici, která se probudila někde hluboko v podzemí. Smršť riffů útočí s velkým tlakem, melodie se mi dostávají až do morku kostí, jsem trhán na kusy. Nadechnu se jen občas, když je před další bouří. Jako bych doopravdy zemřel a procházel se ve světě za oponou. Zapomenout nesmím ani na masivní a dobře čitelný zvuk i zajímavý obal, který mi připomíná symboly, vytesané nad vchodem starých chrámů. Během života se chytáme naděje na posmrtný život, na rozhřešení, na nekonečný klid. Jenže, co když je to úplně jinak? Co když se dostaneme jenom do jiné dimenze a budeme v ní navěky trpět. Možná ale jenom shnijeme v chladné zemi. Netuším. Co ale moc dobře vím je, že nové album se povedlo po všech stránkách. Doporučuji všem, kteří mají otevřenou mysl. Experimentální, progresivní death metal, temné příběhy z onoho světa! Neklidná definice zla!

Asphyx says:

Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. All the pain will be multiplied by how we hurt others, how we let the darkness consume us. There are recordings that can make me think like that. When I found out that the debut record of Polish death metallers DEAMONOLITH has only one song, over 35 minutes long, I was a bit skeptical.

It's very true that this album wants peace and lights out. Also, a certain amount of imagination and openness for new, novel things. The basis here is raw death metal, then progressive elements are added, thrash metal, but also saxophone, piano or female vocals. I knew from the first listen that I wanted to spend a long time with this music. From the beginning to the end, something is always happening and there is that special restlessness in the air that I like so much in music.


The band is composed of experienced musicians who have done many interesting things. I like that there is a lot of emotion packed into the music. DEAMONOLITH can be raw and uncompromising, then suddenly change direction and you experience atmospheric surfaces, slight tremors, restlessness. The track is divided into six segments, but they stick together compactly. As for the lyrics, they deal with the collapse and end of the human race, with nothingness, with emptiness, with salvation. Definitely worth studying. At first I thought the band took too big a bite, but the opposite is true. Something was constantly happening, I was literally riveted to the speaker. Interestingly, even after a long time, I still like to come back to "The Monolithic Cult of Death" often. I just need to be relaxed. Listening is challenging for me, because I have to concentrate carefully and I like to discover more and more new dark corners together with the band. I guess the best way to compare the novelty is to a storm that has awakened somewhere deep underground. The whirlwind of riffs attacks with great pressure, the melodies get to my bones, I am torn to pieces. I only catch my breath occasionally when it's before the next storm. It's like I've really died and I'm walking in the world behind the curtain. I mustn't forget the massive and easy-to-read sound and the interesting cover art, which reminds me of the symbols carved above the entrance of ancient temples. Throughout life we grasp at the hope of an afterlife, of absolution, of infinite peace. But what if it's completely different? What if we just get to another dimension and suffer in it forever. But maybe we'll just rot in the cold earth. I don't know. What I do know is that the new album is a success in every way. I recommend it to anyone with an open mind. Experimental, progressive death metal, dark stories from the other world! A restless definition of evil!


tracklist:
01. The Monolithic Cult of Death

DEAMONOLITH Line-up:
Major • Guitars
Desecrate • Drums & Dark Ambients
Sunrise • Guitars & Classical Guitar
Lukas • Bass
Kobuch • Vocals

• Guest musicians:
- saxophone by Łukasz Wypych
- piano appearance in the opening intro by Magdalena Sienkiel
- piano appearance in the interlude by Sebastian Świciak
- male clean vocals and choirs by Michał "Xaay" Loranc
- female vocals by Anna Malarz



pátek 8. listopadu 2024

Recenze/review - GIGAN - Anomalous Abstractigate Infinitessimus (2024)


GIGAN - Anomalous Abstractigate Infinitessimus
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Určitě všichni znáte takové ty podivné horečnaté stavy, když se uvnitř vašeho těla probouzí nějaká zákeřná choroba. Mysl je najednou zahalena do mlhy a nejste schopni uvažovat v běžně dostupných pravidlech. Vidíte najednou věci, které jsou ostatním ukryty. Na povrch vylezou vaše nejniternější pocity, mnohdy temné a pro jistotu ukryté hluboko v podvědomí. Jsou kapely, které je umějí vytáhnout ven, na světlo a donutit vás nad nimi přemýšlet. Páté dlouhohrající album amerických GIGAN rozhodně nelze považovat za obyčejné, nudné, ani stereotypní.

Pánové se opět vydávají na svoji trans galaktickou misi, na dlouhý výlet, ze kterého vám přinášejí obrovskou porci neotřelých melodií. Zpočátku na mě působila (ostatně jako vždycky) nová nahrávka neuchopitelně, rozervaně. Usadila se až po nějakém čase a troufám si tvrdit, že když se k novince vrátím třeba za několik měsíců, budu stále objevovat nové motivy a pasáže.


Dokážu pochopit, když vám bude nová deska připadat nepříjemná a nebude se vám líbit. Kapela se rozhodně nikomu nepodbízí. Přichází s kůži na trh a v rámci technického a progresivního death metalu nadále kombinuje tento styl i s dalšími vlivy. Zazní tak klidně jazz, rock ze starých časů, ale i spousta dalších prvků. Vše je potom umícháno v jeden zajímavý a rozervaný celek, který se vám dostane postupně do hlavy. A nebo také ne. Záleží, jaký máte celkový přístup k hudbě. Líbit se bude určitě všem hledačům a objevovatelům, všem, kteří se rádi nechávají stále překvapit něčím novým. Některé skladby jsou opravdu dlouhé, motivy se opakují a nejdřív na mě působily lehce rozpačitě. Nenechte se ale mýlit, stále se něco děje. Navíc je album dobře zvukově ošetřené a všechny nástroje jsou dobře čitelné. Někomu možná bude chybět víc zla a špíny, ale zeptám se vás jinak - vy víte, jak se hraje ve vesmíru? GIGAN to rozhodně ví a přinášejí nám porci pravé, pestré a divoké muziky s mnoha vrstvami a odstíny. Pro fanoušky GORGUTS, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE, WORMED, DISKORD, PORTAL AD NAUSEAM je nová deska doslova povinností. Zapomenout nesmím ani na obal, pod kterým je podepsán Max Winter. Myslím si, že motiv krásně vystihuje to, co se na albu odehrává. Jakoby přede mnou ožívaly vize klasických sci-fi autorů. Apokalypsa určitě brzy nastane, pokud nezačneme konečně jednat. Určitě všichni znáte takové ty podivné horečnaté stavy, když se uvnitř vašeho těla probouzí nějaká zákeřná choroba. Mysl je najednou zahalena do mlhy a nejste schopni uvažovat v běžně dostupných pravidlech. Vidíte najednou věci, které jsou ostatním ukryty. Transgalaktická progresivní technicko-death metalová mise! Temné ozvěny z dalekého vesmíru!

Asphyx says:

I'm sure you're all familiar with those strange feverish states when some insidious disease awakens inside your body. The mind is suddenly shrouded in a fog and you are unable to think in the usual terms. You suddenly see things that are hidden to others. Your innermost feelings, often dark and hidden deep in the subconscious for safety, come to the surface. There are bands that can bring them out into the light and make you think about them. The fifth full-length album from American GIGAN certainly cannot be considered ordinary, boring, or stereotypical.

Once again the gentlemen embark on their trans-galactic mission, a long trip from which they bring you a huge portion of fresh melodies. At first (as always), the new record had an ungraspable, disjointed effect on me. It settled down after some time and I dare to say that when I come back to the new release, maybe in a few months, I will still discover new motifs and passages.


I can understand if you find a new record uncomfortable and don't like it. The band is definitely not pandering to anyone. They come with skin in the game and continue to combine that style with other influences within technical and progressive death metal. You can hear jazz, rock from the old days, but also a lot of other elements. Everything is then mixed into one interesting and disjointed whole that gets into your head gradually. Or not. It depends on your overall approach to music. All seekers and explorers, all those who like to be constantly surprised by something new, will like it. Some of the tracks are really long, the motifs are repetitive and at first they made me feel a bit self-conscious. But make no mistake, there is always something going on. In addition, the album is well sound treated and all instruments are clearly audible. Some may miss more evil and dirt, but let me ask you another way - do you know how to play in space? GIGAN certainly do, and they bring us a serving of real, colourful and wild music with many layers and shades. For fans of GORGUTS, ARTIFICIAL BRAIN, ULCERATE, WORMED, DISKORD, PORTAL AD NAUSEAM, the new album is literally a must. Not to forget the cover artwork, signed by Max Winter. I think the motif beautifully describes what is happening on the album. It's as if the visions of classic sci-fi authors came to life in front of me. The apocalypse will surely come soon if we don't take action. I'm sure you all know those strange feverish states when some insidious disease awakens inside your body. The mind is suddenly clouded in a fog and you are unable to think in the normal rules. You suddenly see things that are hidden to others. A transgalactic progressive techno-death metal mission! Dark echoes from a distant universe!


tracklist:
01. Trans-Dimensional Crossing Of The Alta-Tenuis 
02. Ultra-Violet Shimmer And Permeating Infra-Sound 
03. Square Wave Subversion 
04. Emerging Sects Of Dagonic Acolytes 
05. Katabatic Windswept Landscapes 
06. Erratic Pulsitivity And Horror 
07. The Strange Harvest Of The Baganoids 
08. Ominous Silhouettes Cast Across Gulfs Of Time

Line-up:
Eric Hersemann - All electric, acoustic and bass guitars, theremin, otomatone, synths, lyrics, concepts and madness.
Nathan Cotton - Drums, percussion and Sunny weather.
Jerry Kavouriaris - Vocals and violence.



sobota 21. září 2024

Recenze/review - PYRRHON - Exhaust (2024)


PYRRHON - Exhaust
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Představte si skalpel, který se k vám postupně přibližuje. Jde o první říznutí, potom už následuje jenom bolest. Ostré hroty, které vám někdo zatlouká do hlavy. Rezavé hřeby, které se dostanou až do mozku. Zasažené máte všechno. Vnitřnosti i podvědomí. Přesně tímhle způsobem poslouchám novou desku technických death metalistů PYRRHON. Ti opět přicházejí s materiálem, který je zpočátku špatně stravitelný. Nejdříve ji budete vnímat jako chaos, jako totální zmar a beznaděj.

Teprve po delší době se vše usadí a na povrch vylezou jednotlivé nuance. Vlastně se jedná o album, které lze velmi špatně popsat. Těch experimentů je velké množství a je těžké je uchopit. Vyžadována je velká fantazie a touha objevovat nová zákoutí. Nechte si chutnat!


Ano, tvorbu téhle kapely lze připodobnit ke jménům jako ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Samozřejmě, Američané přidávají velkou spoustu svých nápadů, invence. Na pevných death metalových základech jsou vystavěny složité a mocné kompozice. Vše působí velmi temně, přesto pestře a zajímavě. "Exhaust" je také albem, které je velmi dobře zvukově ošetřeno a na své si přijdou nejen všichni fanoušci tohoto stylu. Obal s mrtvým ptákem (pravděpodobně se jedná o městského holuba) je nechutný, lehce šokující, ale je také mementem, které vás má upozornit, že s dnešním světem není spousta věcí v pořádku. Pojďme ale znovu k hudbě. Ta je jako řeka, ve které se převalují různé proudy, odbočky, jednou je divoká a zabijácká, jindy zase ledová. Budete stát na břehu, pozorně poslouchat a vnímat hudbu celým svým tělem. Alespoň tak vnímám novou desku já. Dovedu pochopit, když se vám nebude líbit, rozhodně není určena pro každého. I já na ní musím mít náladu a čistou hlavu. Američané se snaží posouvat hranice a myslím si, že se jim to opět daří na výbornou. Schválně, několikrát si "Exhaust" poslechněte a uslyšíte sami. Představte si skalpel, který se k vám postupně přibližuje. Jde první říznutí, potom už následuje jenom bolest. Ostré hroty, které vám někdo zatlouká do hlavy. Rezavé hřeby, které se dostanou až do mozku. Technický, progresivní a experimentální death metal, který se vám zadře do podvědomí!


Asphyx says:

Imagine a scalpel gradually approaching you. It's the first cut, then it's all pain. Sharp spikes being driven into your head. Rusty spikes that go all the way into your brain. Everything's affected. Your insides and your subconscious. That's exactly how I listen to the new album from technical death metallers PYRRHON. Once again they come with material that is hard to digest at first. At first, you will perceive it as chaos, as total death and hopelessness.

Only after a long time everything settles down and individual nuances come to the surface. Actually, this is an album that is very hard to describe. There are a lot of experiments and it's hard to grasp them. It requires a great imagination and a desire to explore new corners. Enjoy!


Yes, the work of this band can be compared to names like ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Of course, the Americans add a lot of their own ideas, inventiveness. Complex and powerful compositions are built on solid death metal foundations. Everything looks very dark, yet colorful and interesting. "Exhaust" is also an album that is very well treated sonically, and not only all fans of this style will enjoy it. The cover artwork with the dead bird (presumably an urban pigeon) is disgusting, slightly shocking, but it is also a memento to remind you that there are many things wrong with the world today. But let's go back to the music. It's like a river, with different currents and branches, sometimes wild and killer, sometimes icy. You will stand on the bank, listen attentively and feel the music with your whole body. At least that's how I feel about the new album. I can understand if you don't like it, it's definitely not for everyone. I have to be in the mood for it too and keep my head clear. The Americans are trying to push the boundaries and I think they're doing it well again. Listen to "Exhaust" a few times and hear for yourself. Imagine a scalpel gradually approaching you. There's the first cut, then it's all pain. Sharp spikes being driven into your head. Rusty spikes that go all the way into your brain. Technical, progressive and experimental death metal that digs into your subconscious!


about PYRRHON on DEADLY STORM ZINE:



Minirecenze/minireview - PYRRHON - Growth Without End (2015)


Tracklist:
01. Not Going To Mars 
02. First As Tragedy, Then As Farce 
03. The Greatest City On Earth 
04. Strange Pains 
05. Out Of Gas 
06. Luck Of The Draw 
07. Concrete Charlie 
08. Stress Fractures 
09. Last Gasp 10. Hell Medicine



čtvrtek 5. září 2024

Recenze/review - VILE RITES - Senescence (2024)


VILE RITES - Senescence
CD 2024, Carbonized Records

for english please scroll down

Někdy stojí jen tak ve stínu a čeká. Jindy se dostane do vašeho těla a postupně jej promění v prach. Občas udeří plnou silou, vztekem a nenávistí. Někdo si ji představuje jako dámu s kosou, jiný jako postavu bez tváře, další jako entitu z jiného světa. Záleží jen na vaší fantazii. Smrt má mnoho podob a na světě stále existují kapely, které se jí snaží znázornit svojí hudbou. Dovolte mi, abych vám představil kapelu VILE RITES z Kalifornie.

Jedná se o smečku, která je složena ze samých zkušených muzikantů (MORTUOUS, LACERATION, VEKTOR, SCYTHE). To by samo o sobě nebylo zase tolik zajímavé. Jenže tentokrát se zde sešla parta muzikantů, kteří nejen, že jsou na tom velmi dobře technicky, ale ještě navíc umí napsat opravdu dobré skladby. Jedná se o progresivní death metal, zahraný elegantně, nebál bych se napsat vznešeně, který má v sobě nejen takovou tu starodávnou patinu, ale zároveň je svěží a pestrý. A také se dobře poslouchá. 


"Senescence" je albem, které je po okraj narvané skvělými nápady. Jednou je ostré, nekompromisní, divoké, jindy přemýšlivé, chladné. Novinka je jako se neustále se měnící organismus, žhnoucí láva, která vyvěrá ze samého středu země. Líbí se mi tak akorát čistý, přesto masivní zvuk (Greg Wilkinson - mixing, mastering, recording). Oceňuji i zajímavý obal (autorem je skvělá polská umělkyně Justyna Koziczak). Zkrátka a dobře, fanoušek dostane komplexní, po formální stránce velmi dobře odvedenou práci. Nám jde ale hlavně o hudbu a ta je dle mého skromného úsudku velmi podmanivá, návyková. Pokud máte rádi kapely jako MORBID ANGEL, GORGUTS, DEATH, FACELESS BURIAL, ATHEIST, CYNIC, potom určitě ochutnejte. Myslím, že budete opravdu spokojeni. Vše je zde postaveno na starých, klasických smrtících základech, přidávány a rozvíjeny jsou potom nové, neotřelé motivy. To vše sedí v perfektním celku. Víc takto namíchaných koktejlů, prosím. Takhle to máme v undergroundu rádi. Většina dnešních progresivních kapel umí sice perfektně hrát, ale v podstatě se jedná o nepřehledná preludia. VILE RITES na to jdou jinak. Neztratili takovou tu morbidní surovost, tlak, energii, touhu ničit i temnotu, kterou by v sobě měly death metalové kapely mít. Jakoby mě kapela vzala na výlet do jiného světa,  ve kterém je vše možné. Hrají si se mnou jako šelma se svojí kořistí. Někdy stojí jen tak ve stínu a čeká. Jindy se dostane do vašeho těla a postupně jej promění v prach. Občas udeří plnou silou, vztekem a nenávistí. Někdo si ji představuje jako dámu s kosou, jiný jako postavu bez tváře, další jako entitu z jiného světa. Temný a chladný, progresivní death metalový výlet do jiných dimenzí, pestrá paleta syrových emocí! Smrt má mnoho podob! 

Asphyx says:

Sometimes he just stands in the shadows and waits. Other times it gets into your body and gradually turns it to dust. Sometimes it strikes with full force, rage and hatred. Some imagine her as a lady with a scythe, others as a faceless figure, still others as an entity from another world. It's up to your imagination. Death has many forms and there are still bands in the world that try to represent it with their music. Let me introduce you to VILE RITES from California.

It is a pack that is composed of all experienced musicians (MORTUOUS, LACERATION, VEKTOR, SCYTHE). That in itself would not be that interesting. But this time there is a bunch of musicians who not only are very good technically, but also can write really good songs. This is progressive death metal, played elegantly, I wouldn't be afraid to write sublimely, which not only has that old patina, but at the same time is fresh and colourful. And it's also good to listen to. 


"Senescence" is an album that is packed to the brim with great ideas. Sometimes it's sharp, uncompromising, fierce, other times it's thoughtful, cool. The novelty is like an ever-changing organism, a glowing lava that springs from the very center of the earth. I like the clean yet massive sound (Greg Wilkinson - mixing, mastering, recording) just right. I also appreciate the interesting cover art (by the great Polish artist Justyna Koziczak). In short, the fan gets a comprehensive, formally very well done work. However, we are mainly interested in the music and it is, in my humble judgement, very captivating and addictive. If you like bands like MORBID ANGEL, GORGUTS, DEATH, FACELESS BURIAL, ATHEIST, CYNIC, then definitely give it a try. I think you will be really satisfied. Everything here is built on old, classic death foundations, then new, novel themes are added and developed. It all fits together in a perfect whole. More cocktails mixed like this, please. This is how we like it in the underground. Most of today's progressive bands can play perfectly well, but they are basically cluttered preludes. VILE RITES take a different approach. They haven't lost that morbid rawness, pressure, energy, desire to destroy and darkness that death metal bands should have in them. It's like the band took me on a trip to another world where everything is possible. They play with me like a beast with its prey. Sometimes they just stand in the shadows and wait. Other times it gets into your body and gradually turns it to dust. Sometimes it strikes with full force, rage and hatred. Some imagine her as a lady with a scythe, others as a faceless figure, still others as an entity from another world. Dark and cold, a progressive death metal trip to other dimensions, a colorful palette of raw emotions! Death has many forms!


tracklist:
01. Only Silence Follows 
02. Senescent 
03. Shiftless Wanderings 
04. Ephemeral Reverie Of Eroded Dreams 
05. Transcendent Putrefaction 
06. Banished To Solitude (Adrift On The Infinite Waves)

band:
Guitars/Vocals- Alex Miletich
Drums- Aerin Johnson
Bass/Synth-Stephen Coon



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine