Nemám žádného šamana, se kterým bych se mohl poradit. O tom, že absolvuji brazilský rituál vacina-do-sapo, pro našince cambo cleaning, nebo-li očista cambo. Jasně, to je to olizováni ropuch, které by vás mělo očistit od toxinů a špatných látek. Podle mě je to spíše takové pozlátko pro turisty, ale zase na druhou stranu, proč se pořádně nevyzvracet a nezažít ta správná muka. Jsem doma už týden sám a nedělá mi to vůbec dobře. Na šamana házím bobek, raději si čtu si a ropuchy neolizuju, na to je moc velký vedro. Raději kývám souhlasně hlavou, když se dozvídám, že bude v Praze brazilský rituál plný poctivého death metalu.
Brazilské kapely mám rád pro jejich živočišnost, opravdovost. Jak ESCARNIUM, tak i REBAELLIUN jsem několikrát viděl (odkazy na předchozí reporty naleznete dole pod článkem, kdyby byl zájem). Ale na velký festivaly nemůžu a taky už jsem starej pes, co skoro všechno viděl. Není čas. Ale tentokrát musím. Hlavou mi zní Viva la Brasilia a nedostanu to z ní, ani když jdu pěšky přes řeku na hlavák v Plzni. Potkám několik obligátních bezďáků a feťáků, které již zcela zaplnili kdysi tak krásné město a oddechnu si, když sedím v kupé. Cesta za dobrodružstvím do džungle může začít. Poslouchám novou desku od španělských APOSENTO a na triku mám nápis PERVERSITY. Vzpomínám na dobu, kdy nás jezdívalo na death metal hodně. Jsem poslední svého druhu, poslední mamut.
Na Smíchově kupuji jízdenky na MHD. Usedám do metra a připadám si mezi všemi těmi krásnými vystajlovanými lidmi divně. Občas si člověk říká, že by tu šedou čupřinu shodil (stejně k tomu časem dojde), že by mu i nějaká ta košile slušela. K tomu hezké brýle. Zasním se, ale pak se probudím. Ne, to bych nebyl já. Přetvařoval bych se. Vylezu na Českomoravské, dáme si pár kousků v Kozlovně s Mírou a pak jdeme nacvičenou trasou. Směr Modrá Vopice, pro mě dnes Mekka death metalu. Dáváme si další pivo (abstinenti prominou) a necháváme na sebe působit atmosféru. Bylo by to krásné, nepracovat v továrně, jezdit na turné, poznávat nové země. Zažít na vlastní kůži vacina-do-sapo. Je to ale sen, jakmile zaslechnu první tóny, vrátím se z oblaku. Jsou tu i kamarádi, jsem mezi svými a je mi moc fajn. Veškerá únava ze mě padá a těším se na jednotlivá vystoupení.
BRUTALLY DECEASED - byl to jako vždy pořádný kopanec do ksichtu. A to prosím pěkně, s rozběhem. Kapela sice prošla za poslední roky velkými personálními změnami, ale směr je nadále nastaven. Do podzemí, do hlubin. Důkazem budiž i parádní nové album (recenze je odkazována opět dole pod článkem). Viděl jsem jednou záběry chlápka, který se zapálil. I u mě došlo při vystoupení téhle smečky k samovznícení. Pánové působili mocně, divoce, více technicky než dřív (i díky skvělým bicím). Zároveň, a to oceňuji především, to mělo potřebný drive, sílu a energii. O téhle smečce jsem toho napsal již tolik, že zbývá dodat snad jediné - bylo to opět epesní, surové a zničující. Amen! Old school death metal s příchutí drcených kostí!
It was a kick in the face, as always. And please do it nicely, with a running start. The band may have undergone a lot of personnel changes over the years, but the direction is still set. Into the underground, into the deep. The proof is the awesome new album (review linked again below the article). I once saw footage of a guy setting himself on fire. I, too, was spontaneously combusted when this pack performed. The gentlemen seemed powerful, fierce, more technical than before (also thanks to the great drums). At the same time, and I especially appreciate this, it had the necessary drive, power and energy. I have written so much about this pack that there is only one thing to add - it was once again epic, raw and devastating. Amen! Old school death metal with a taste of crushed bones!
ESCARNIUM - jakoby kolem mě byly najednou rozvěšeny lebky prokletých, amulety vyřezané z kostí nepřátel. Z pódia stékala zkažená krev a když zazněla první skladba, byl jsem mimo. Jsem velkým fanouškem téhle kapely a jako takovému se mi jejich vystoupení hodně líbilo. Bylo v něm všechno, co po dobrém death metalu požaduji. Temnota a chlad, takové ty pravěké surové vibrace, které vám rozevlají vnitřnosti v těle. Lavina, která vás strhne do absolutní tmy. Každý koncert na mě působí jako celek, nesoustředím se jen na jednotlivé výkony muzikantů. Přesto musím napsat, že všichni odvedli skvělou zabijáckou práci, že to byl temný morbidní zážitek. Ocitl jsem se na starém pohřebišti a zůstal tam až do poslední skladby. Jakoby pánové vytáhli na povrch hnusné reálné zlo, smíchali jej s krví a tenhle jedovatý koktejl nám podávali na víku od rakve. Hniloba, špína a smrt! Skvěle!
It was as if the skulls of the damned were suddenly strewn around me, amulets carved from the bones of enemies. Corrupted blood dripped from the stage, and when the first song came on, I was out. I'm a big fan of this band and as such, I enjoyed their performance a lot. It had everything I demand from a good death metal show. Darkness and coldness, the kind of primeval raw vibes that will get your insides churning. An avalanche that plunges you into absolute darkness. Every concert affects me as a whole, I don't focus only on the individual performances of the musicians. Still, I have to write that they all did a killer job, it was a dark morbid experience. I found myself in an old burial ground and stayed there until the last song. It was as if the gentlemen had brought out the ugly real evil, mixed it with blood and served this poisonous cocktail to us on a coffin lid. Rot, filth and death! Great!
REBAELLIUN - prokletí vojáci temnoty povstali ze starých hrobů, aby nám přijeli ukázat, jak bude znít jednou hudba, až nastane apokalypsa. Koncert byl jako plivnutí na obrácený kříž, jako černá mše. Rouhání, surové postupy, které se mi dostaly hluboko pod kůži, do podvědomí. Kosti polámané a znovu složené do pentagramů. Chyběl snad jen nějaký zapálený kostel. Oproti minule mi přišla kapela ještě divočejší, surovější, naštvanější. Pánové nám zahráli dokonalou esenci pravého, nefalšovaného jihoamerického death metalu takovým způsobem, že jsem si připadal jako v hororu o vymýtání ďábla. Bylo to hodně ostré, dynamické, perfektně zahrané, vzteklé. Připadal jsem si jako prokletý padlý mnich, kterého kapela upálila na hranici. Svět kolem mě hořel do tmy a démoni tančili v divokých rytmech. Smrt i Satan se usmívali a kývali souhlasně hlavou. Brazilci působili jako živelná pohroma, jako povodeň, po které zůstane jenom zničená země. Okultní, nihilistický zážitek, který nás zabil tmou!
The cursed soldiers of darkness have risen from their old graves to come and show us what the music will one day sound like when the apocalypse comes. The concert was like spitting on an inverted cross, like a black mass. A blasphemy, a crude procedure that got deep under my skin, into my subconscious. Bones broken and reassembled into pentagrams. All that was missing was a church on fire. Compared to last time, I found the band even wilder, more raw, angrier. The gentlemen played us the perfect essence of true, unadulterated South American death metal in a way that made me feel like I was in a horror movie about exorcising the devil. It was very edgy, dynamic, perfectly played, angry. I felt like a cursed fallen monk who was burned at the stake by the band. The world around me was burning into darkness and the demons were dancing to wild rhythms. Death and Satan smiled and nodded their heads in agreement. The Brazilians seemed like a natural disaster, like a flood that would leave only a ruined land. An occult, nihilistic experience that killed us with darkness!
K celé akci bych měl jen jednu drobnou výtku - na plakátu, ani jinde nebyla cena vstupného - osobně je mi to jedno, akorát u sebe nenosím hotovost a platím telefonem nebo hodinkami. Nevím pak, kolik si mám vybrat nebo jestli můžu zaplatit bezhotovostně. Jinak, co se týká zvuku a organizace, tak za mě bez připomínek. Na pohodu, jak se říká.
Podobné akce už dlouhou dobu bývají setkáním jednorožců, klub byl tak akorát zaplněn. Chodí stále stejní lidé, noví příliš nepřibývají. A tak si tu v rytmu starého death metalu pomalu stárneme a nějak podvědomě tušíme, že to jiné nebude. Koneckonců, je to přirozený vývoj. Přesto nebo právě proto jsou pro mě podobné koncerty ujištěním, že alespoň někde je svět v pořádku. Viděno samozřejmě mojí optikou.
Tři kapely jsou tak akorát, abych je všechny vstřebal a užil si je. Je moc dobře, že ještě k podobným undergroundovým koncertům vůbec dochází. Jsem rád, když můžu vyrazit. Jasně, člověk musí překonat nepohodlí, pořádně se nevyspí, ale muzika a kamarádi mi za to pořád stojí. Asi už vím, jak se cítí bývalí vrcholoví sportovci. Mysl by chtěla, ale tělo už to nedává. Mám to podobně. Chtěl bych být všude, ale okolnosti tomu nepřejí. A tak jsem za každý podobný rituál moc rád. Bude jednou na co vzpomínat. Cesta domů je náročná, dlouhá a tak si píšu aspoň se synem, co je zrovna ve Španělsku. Hele, synku, víš co je to vacina-do-sapo? Něco podobného jsem právě zažil. Jo, napíšu, až dorazím domů. Tak dobrou. Byl to vydařený večer. Povedlo se vlastně všechno. A i nějaké to pivo jsem si dal. Bez toho by to nešlo, že jo? Mějte se hezky a Tenha um bom dia, obrigado por sua atenção! (Přeji hezký den, děkuji za pozornost!).
Zdravím přátelé a kamarádi, zdravím i všechny ostatní, kteří máte rádi extrémní muziku. Dovolte mi, abych vás pozval k jednomu z posledních reportů, které budu psát já, člověk z masa a kostí. Asi jste si všimli, že v dnešní době naši nelehkou "práci" přebírá umělá inteligence. Za chvilku nebudeme ani muset nikam chodit. Nechám si nastřelit do hlavy čip a zbytek obstarají programy. Ono taky, poslední roky jsem si všiml, že nikdo o muzice ani nechce psát. Mladí sledují už jen sociální sítě a těch pár starých bručounů je stejně dávno odsouzeno k zapomenutí. Minule, když jsem byl na jednom koncertě, hodnotil tam pan reportér (nebo to psala umělá inteligence?), špatný způsob, jakým mají v kapele sladěné oblečení. Sám sice vypadal jak z lesklého katalogu od Nuclear Blast, ale to už zkrátka patří k dnešním trendům. Spousta lidí je uzavřena jen ve svých ulitách a má jediný správný názor. Přiznávám, že mě to takhle nebaví.
Já mám rád smrad nevětraných klubů, opilé dívky s rozmazanými šminkami, muzikanty, se kterými je ještě pořád sranda a fanoušky, kteří jsou tolerantní. Sám nemám rád uječený heavy metal ani ultra true pagan black a tak na něj nechodím. Ale ani jej nikde nehaním, nepomlouvám (srandu si ale dělat můžu, že jo?). Je mi to zkrátka buřt. Mám svých starostí dost. Na REPLICANT jsem vlastně neměl ani vyrazit. Píšu přeci jen o trošku jiné hudbě (ano, tahle země není dávno pro starý). Moji čtenáři budou mnohými označeni potupným názvem boomeři. Nemají tik tok a nechovají se podle nových pravidel pro metalisty. Kurva lidi, neblbněte, já měl extrémní hudbu rád právě proto, že se v ní nikdo nepřetvařoval, na nic si nehrál, netahal do ní politiku a jiný sračky. Nechte nás žít!
O REPLICANT píšu od jejich počátků. Mám je rád. Jsou syroví, suroví, ale zároveň techničtí přesně takovým tím temným a naléhavým smrtícím způsobem. Jsou daleko od všech těch ekvilibristů, kteří se poslední roky všude odněkud vynořili. A tak jsem jel. Prostě jsem si koupil vstupenku, jízdenku na vlak z Plzně a zpět, prodloužil si volno po Velikonocích v práci a v úterý k večeru už jsem stepoval na nádraží a čekal na rychlík. Cestou proti mě seděla slečna, co celou dobu leštila obrazovku svého Iphonu. Neustále se usmívala a posílala, jako dalších milion stejných v tento moment, svoji krásu do celého světa. Včera jsem viděl jednu ještě hezčí, dráždivější. Vytvořila ji také umělá inteligence. Když jsem na Smíchově vystupoval, přeběhl mi mráz po zádech. Copak o to, já už to nějak doklepu, ale mladým tenhle svět fakt nezávidím. Dám si pivo v plechu a tím pádem se degraduji mezi špinavou ulici. Nejdu nikam do knajpy, ani neobdivuji exotická piva ve vitrínách. V metru se nebaví ani lidé, co se spolu znají a bydlí. Krásný nový svět, co sis oblékl, když si vyrazil na koncert? Vlastně ani nevím, jsem starý chlápek, co mu to je u prdele.
Když jezdím na koncerty sám, tak mi pokaždé pracuje fantazie na plné obrátky. Mám čas si dělat poznámky do telefonu, odpočívám se sluchátky na uších. Nedávno jsem sepsal recenzi na novou desku REPLICANT ("Infinite Mortality", kterou publikuji v brzké době, datum vydání během dubna). Dal jsem si ji do uší i na cestu. Musím z metra pěšky. A tak si vykračuji, těším se a jsem moc zvědavý, jestli někdo vůbec přijde. Podobné akce nebývají z nejnavštěvovanějších. Je to přeci jen underground, který vyžaduje fanoušky, co scénu sledují. Těch je jako šafránu. Rád bych se mýlil, inu uvidíme. Kupuji si pivo a aspoň vím, co s rukama. Představa, že tu stojím jen tak, na sucho, mě poměrně děsí. Připadal bych si jak panic v bordelu. Pořád jedu metal, vole. Až už to nepůjde, tak si koupím psa a budu zpovzdálí z lesa sledovat, jak si to kapely rozdávají s umělou inteligencí v prázdných sálech.
Čekám, popíjím, jsem zvědavý na první kapelu. Je naladěno. Na pódiu i u mě. Můžeme začít!
ANACHRONISM - byla to vlastně taková progresivní, technická, jazzová meditace. Objevování nových oblastí a sfér. Inteligentně složená hudba od skvělých muzikantů, kteří navíc u toho přemýšleli. Přiznám se, že jsem si dopředu neposlech ani notu a tak jsem byl rovnou zasažen, smeten. Bylo to neklidné, divoké, vznešené a mocné, zároveň syrové. Nevím proč, ale najednou jsem nebyl v malém klubu uprostřed Prahy, ale někde v horách, ve staré jeskyni, ve které se probudilo pradávné zlo. Švýcaři jej vzali, vypálili do mé hlavy a já pak odcházel s myšlenkami pokroucenými a bolestivými. Za mě se vystoupení opravdu povedlo. Mělo v sobě velké množství energie, tlaku a magických emocí. Padal jsem do hlubiny prokletý jejich hudbou! Opravdu, tohle byla death metalová symfonie, ostrá kakofonie z jiných světů. Dávám všechny palce nahoru! Vynikající!
It was actually a kind of progressive, technical, jazz meditation. Discovering new areas and realms. Intelligently composed music by great musicians who also thought about it. I confess that I didn't listen to a note beforehand and so I was hit straight away, swept away. It was restless, wild, sublime and powerful, yet raw at the same time. I don't know why, but suddenly I was not in a small club in the middle of Prague, but somewhere in the mountains, in an old cave where an ancient evil had awakened. The Swiss took it, burned it into my head, and then I left with my thoughts twisted and painful. For my part, the show was a real success. It had a lot of energy, pressure and magical emotion. I was falling into the depths cursed by their music! Really, this was a death metal symphony, a stark cacophony from other worlds. I give all thumbs up! Excellent!
REPLICANT - jakoby před námi kapela otevřela lebku někoho prokletého. Veřejná pitva plná temnoty, disonance, techniky, avantgardy. Nezapomínalo se ale ani na zlobu, chlad, na šílenství, které se ukrývá hluboko v každém z nás. Vlastně jsem dopředu vůbec nevěděl, jak na mě bude tahle smečka působit naživo. Přenést jejich hudbu na pódium musí být velmi těžké. Ale povedlo se to na výbornou. Stál jsem ve stínu a chvílemi mi připadalo, že ke mě ztéká dolů zkažená krev. Věděl, jsem, že to bude bolet, ale že až takhle? Byl jsem smeten, užíval jsem si jednotlivé nápady, pochmurnou a děsivou atmosféru. Měl jsem pocit, že mi kapela provedla trepanaci lebky, že mi vytrhla vnitřnosti z těla a donutila mě je sníst. Perfektně zahrané, mělo to drive a sílu, mělo to obrovský tlak. Američané otiskli do mé mysli negativitu, provedli exhumaci mých děsivých myšlenek. Odcházel jsem zničený a spokojený. Klaním se až k zemi, skvělý výkon. Progresivní, technický death metal s temným otiskem!
It's like the band opened the skull of someone cursed in front of us. A public autopsy full of darkness, dissonance, technique, avant-garde. But the anger, the coldness, the madness that hides deep inside each of us was not forgotten. In fact, I didn't know beforehand how this pack would affect me live. It must be very difficult to bring their music to the stage. But they did it perfectly. I was standing in the shadows and at times it felt like bad blood was pouring down to me. I knew it was going to hurt, but like this? I was swept away, enjoying the individual ideas, the gloomy and eerie atmosphere. I felt like the band had performed a trepanation of my skull, that they had ripped my insides out of my body and forced me to eat them. Perfectly played, it had drive and power, it had a huge amount of pressure. The Americans imprinted my mind with negativity, exhumed my terrifying thoughts. I walked away devastated and satisfied. I bow down to the ground, a great performance. Progressive, technical death metal with a dark imprint!
Návštěvnost nakonec nebyla tak špatná, jak jsem si myslel. Těch skoro padesát fanoušků navíc dokázalo vytvořit skvělou atmosféru. Přesně takové akce mám nejraději. Přišli jen ti, které hudba doopravdy zajímala. Organizačně bylo vše v absolutním pořádku. V pohodě byl i zvuk, snad jen u ANACHRONISM byl trošku upozaděný vokál zpěvačky. To je ale jen drobnost.
Nemůžu se zde příliš zdržovat. Jen jsem si takříkajíc odskočil od plotny (pozvání na pivo a rum ale ještě stihnu a děkuji za něj). Chápejte. Noční vlaky jsou tu od toho, aby mě z podobných akcí vozily. Nebýt jich, tak sedím doma. Dneska jsou lidi líní, stárnou a nikam se jim nechce. Mě třeba taky už tolik ne, ale zatím se ještě dokážu donutit. Mám prostě pořád rád ten randál, ten řev, tu energii. Možná patřím k mohykánům, k mamutům, kteří už jsou dávno mimo mísu, nemoderní, out, blbě oblečený, šedivý, s nadváhou (tuhle někdo někde psal, že prý dokonce naše generace už i špatně děkuje a tleská kapelám po skladbách, mondieu!). Ale pořád jsem ještě tady. Dnes mě to fakt bavilo. Bylo to zase něco jiného. Bez dlouhé hospody předtím, bez spousty kamarádů. Ale i tak jsem si koncert moc užil. Dokonce tak, že jsem si ráno přivstal, udělal fotky, sepsal pár řádek. Já vím, už jsem dávno přežitý. Ale jiný už nebudu. Tak a teď to zkus, ty děvko jedna umělá, inteligentní. Zkus to takhle napsat. Mějte se hezky, děkuji vám za pozornost a nenechte se vším tím pozérstvím a kecama, které se bohužel dostávají i do undergroundu, odradit. Pořád to stojí za to! Buďte opravdoví, buďte reální a oblékejte se, jak chcete! Ať vaše kroky provází síla. Děkuji za pozornost.
Dnešní report je věnován všem, kteří kdysi psali a dnes už na to nemají nervy, čas, ani náladu. Mnozí z vás pro mě byli vzorem, mnozí mi vždy dokázali zvednout náladu. Bylo to moc fajn! Některé zničil nezájem, jiné zástupy nenávistných v diskuzích. Děkuji vám, že jste byli a že jsem vás ještě stihl v dobách vaší největší slávy, vy živí lidé. Pomněte!
Někdy si připadám jako básník, který provázel Danteho na jeho pouti peklem i očistcem. Vždycky mě fascinovali v knihách ti, kteří stáli v pozadí, našeptávali, naslouchali. Někteří z nich si potom sedli a sepsali díla, které obdivujeme dodnes. Hraň Satan, že bych se chtěl nějak přirovnávat ke světovým velikánům, to mi pokora nedovolí, ale tento příměr je více než vhodný. Již je tomu totiž mnoho let, kdy jsem byl poprvé osloven, abych zkusil napsat pár řádek o muzice. Následoval první rozhovor, první report z koncertu. Vždycky jsem se snažil podporovat kapely, o kterých si myslím, že jsou dobré. Napsal jsem o spoustě nových, které pak získaly smlouvu u velkých labelů. Podobné chvíle pro mě bývají odměnou, satisfakcí, že všechna ta práce není zbytečná. Člověk by měl mít alespoň trošku sebekázně, bez té to nejde. Je to o odříkání. Musíte si sednout, uklidnit se, mít náladu na to psát. Je to i o spoustě administrativy.
Výlety za kapelami jsou pro mě potom takovou odměnou, poutí chcete-li, na jejímž konci si plním sny. Člověk musí mít sny a cíle, jinak zakrní. Stane se z něj zapšklý a líný jedinec. Ale stárnu, živím rodinu, už to zkrátka nedávám jako dřív. Musím si vybírat. Už mě nelákají velké koncerty slavných kapel. Štvou mě tam lidi, kterých je moc a většinou se nudím. Proto si vybírám akce, jako je návštěva IMPIETY. To je pro mě legenda legend, bez které by nebyla moje sbírka úplná. Nebudu vám tu vypisovat celou historii kapely, wikipedii máme všichni a navíc, pořád si zakládám na tom, že mí čtenáři nejsou tupci. Každopádně, tohle je takovej kult, že jsem nesměl v Praze chybět. Příprava začala už minulý týden. Vždy napíšu několika kamarádům, ale poslední dobou chodí stejně jenom Míra, který tentokrát díky nemoci nemohl. Také si musím koupit jízdenky na vlak. Mezi Prahou a Plzní bývá totiž dost často vyprodáno a místenka je pro mě nutností. O víkendu si nabiji baterie do foťáku a vybírám asi hodinu tričko. Mám svý autistický rituály. Marteny vyleštit, abych v hlavním městě neudělal ostudu.
Když jdu ve středu pěšky do práce, bolí mě celý tělo. Včera jsem si dal spoustu bazénů a už mi fakt není dvacet, aby se to na mě nepodepsalo. Stejně jako práce, ve které sedím a ozářen monitorem se musím soustředit. Továrna není žádnej ouřad, tady se musí makat. Vydám se přes řeku a nasadím si sluchátka (další riutál). Přehrávám si celou diskografii IMPIETY a teprve na hlaváku v Plzni se uklidním. Koupím si pivko a když přijede vlak, tak je mi konečně fajn. Před Smíchovem jdu na záchod, sestoupím do metra a musím se vrátit, nemám jízdenky. Pípnu si v trafice a už si to směřuju na Českomoravskou. Je tu hned u výlezu hospoda Kozlovna. Srkám v ní Kozla 11°, jak jinak a je mi čím dál tím lépe. Ne, nejde o alkohol, jde o celkový stav mysli, o relax. Něco jako sex, jen s tím rozdílem, že pít můžete i s chlapem. Ono tedy, já na to sice nejsem, ale někdo...ale dost, nebudu to rozebírat, nejsem Netflix. Je to legrace.
Popiju a je mi dobře. Vydám se nahoru na kopec, do mý oblíbený kůlny. Modrá Vopice je doslova nasáklá vzpomínkami. Ještě před lety to byla death metalová Mekka. Teď už tolik ne, po covidu se spousta věcí změnila, ale pořád cítím v kostech mráz. Kolik já tu jenom potkal nových kamarádů, známých, kolik kapel, legend. Jedna přijela i dnes. Jsem opravdu natěšený, já tohle potřebuji k životu. Jinak bych zahynul, je to pro mě nutnost, jako chodit ven, do lesa, číst si. Mám metal zakódovaný navěky v genech. Sice nevím, jak se budu trmácet takovou dálku třeba za osm let, ale to teď neřeším. Momentálně jsme tu, máme na držkách rohlíky a těšíme se, až zazní první riff. Dobrá, dám si ještě jedno a pak půjdeme na to. Peklo i očistec v jednom začínají!
HELLDRIFTER - solidní začátek v melodických death metalových a thrashových rytmech. Přiznám se bez mučení, že jsem kapelu vůbec neznal, dopředu ji neslyšel. Ale naživo to nebylo špatné. Klukům to sypalo hezky, zazněla spousta zajímavých momentů ve stylu CARCASS, CANNIBAL CORPSE nebo AT THE GATES. Pokud mělo být účelem dát o kapele vědět, byl splněn. Podívám se jim na zub a určitě je povedu i nadále v patrnosti. Dobré to bylo.
Solid start in melodic death metal and thrash rhythms. I admit without torture that I didn't know the band at all, I hadn't heard them before. But live it wasn't bad. The guys were sprinkling it nicely, there were a lot of interesting moments in the style of CARCASS, CANNIBAL CORPSE or AT THE GATES. If the purpose was to make the band known, it was fulfilled. I'll keep an eye on them and will definitely keep them in my sights. It was good.
NIHILO - švýcarské maniaky chci vidět už několik let. Konečně se mi to splnilo! Pánové staví na starých ověřených postupech a nutno rovnou dodat, že to dělají velmi elegantně a se zručností starých mistrů. Líbilo se mi to! To je bez debat. Připadal jsem si, jako bych sestoupil s kapelou několik metrů pod zem a tam jsme ve starých katakombách drtili prašivé kosti. Bylo to velmi surové a zlé, ošklivé a mokvající. Zásah přímo na solar plexus. Jako starý hrobník a archivář morbidní muziky, jsem byl navýsost spokojený. Bylo to setkání se smečkou vzteklých psů, kteří moc dobře věděli, kam nás kousnout, aby to co nejvíc bolelo. Díval jsem se do tmy a kýval se se sekerou v ruce! Totální masakr v márnici!
I've been wanting to see the Swiss maniacs for a few years now. Finally it came true! The gentlemen are building on the old tried and tested techniques and it must be added that they are doing it very elegantly and with the skill of the old masters. I loved it! There is no doubt about it. I felt as if I had descended with the band several meters underground and there we were in the old catacombs crushing dusty bones. It was very raw and evil, ugly and swampy. It hit right on the solar plexus. As an old gravedigger and archivist of morbid music, I was very pleased. It was an encounter with a pack of rabid dogs who knew exactly where to bite us to make it hurt the most. I stared into the darkness, swinging my axe! A total massacre in the morgue!
IMPIETY - pokud by se mě někdo zeptal na definici hudebního zla, určitě bych odpověděl jménem téhle singapurgské kapely - "Satan"!. Jestliže jsem v úvodu zmiňoval Danteho peklo, tak vězte, že tenhle spisovatel jej definoval velmi přesně. Co se týká hudby, jsou v tom IMPIETY stejně dobří. Black metal, death, thrash. Všechno staré a zahnívající. Ortodoxní, klasický a tradiční přístup, který mě nechal zavzpomínat i na moje začátky. Tohle všechno ve vystoupení bylo. Navíc obrovské množství síry a zkažené krve. Ďábel nám zase jednou ukázal svoji pravou tvář. Kapela hrála takovým způsobem, že jsem myslel, že všichni nakonec vypustíme svoji duši. Myslím si, že se to stalo. Alespoň já jsem si připadal jako ukřižovaný hlavou směrem dolů. Tohle byl starodávný black/death metalový obřad! Seance, ze které neodešel nikdo nepoznamenaný! Měl jsem strach, aby se mi neobjevila stigmata na rukou! Blasfemický rituál všech prokletých! Démonický koncert!
If someone asked me for a definition of musical evil, I would definitely answer with the name of this Singapore band - "Satan"!. If I mentioned Dante's Inferno in my introduction, know that this writer defined it very precisely. When it comes to music, IMPIETY are equally good at it. Black metal, death, thrash. All old and decaying. An orthodox, classic and traditional approach that made me think back to my beginnings. This was all in the show. Plus a huge amount of sulphur and bad blood. The devil showed his true colors once again. The band played in such a way that I thought we were all going to let our souls out at the end. I think that's what happened. At least I felt like I was crucified upside down. This was an ancient black/death metal ceremony! A session that no one left unscathed! I was afraid of getting stigmata on my hands! The blasphemous ritual of all the damned! A demonic concert!
Návštěvnost byla poměrně slabá. Čekal jsem něco kolem stovky lidí a přišlo dle mého necelých třicet. Ke zvuku mám snad jedinou připomínku. Vše bylo možná moc "nabasované", ale jinak v pořádku. Organizace jako vždy bez připomínek. Jelo se dle uveřejněných časů, takže jsem v pohodě stíhal vlak.
Popadal jsem dech, musel jsem hned na bar a pivo jsem vypil na ex. Mám to takhle pokaždé, když zažiju nějaké skvělé vystoupení. Bylo to mocné, takový ten zážitek, na který budete hodně dlouho vzpomínat. Budete o něm vyprávět a všichni, kteří na koncertě byli, budou navěky spojeni v nepsaném kruhu. Píšu to často. Muziku poslouchám srdcem a dnes jsem jej také obrovský kus dostal. Bylo černé a prolezlé chorobami. Tepalo v pekelném rytmu. Bohužel mi nezbývalo nic jiného, než se rozloučit. Vylezu z klubu. Jdu po chodníku a proti mě se míhají světla aut. Najednou je mé tělo jen seřízeným strojem, který má jediný úkol - spát. Na tramvaj, pak obezřetně přes park před hlavákem. Najít vlak a sednout si. Teprve pak, když se rozjedeme a já napíšu domů, že jsem v pořádku, mi začne všechno létat hlavou. Myšlenky si utřídím až někde před Plzní. Stojím na zastávce a jsem šíleně utahaný. Tohle nikomu nevysvětlíte, to se nedá popsat. Ten pocit musíte zažít. Uléhám vedle své ženy a když usnu, tak jsem Dante Alighiery. Když vstoupím do pekla, hrají tam IMPIETY. Mějte se co nejlépe a díky za přízeň. A nezapomeňte, ďábel má mnohdy moc hezkou tvář. Carpe Diem!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
