DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 8. dubna 2026

Recenze/review - CRUEL FORCE - Haneda (2026)


CRUEL FORCE - Haneda
CD 2026, Shadow Kingdom Records

for english please scroll down

Stále se klaníme dávno padlým modlám. Zabíjíme ve jménu víry. Ve starých spisech čteme o tom, jací bychom měli být mírumilovní a se stejnými slovy na rtech shazujeme bomby na nevinné. Vypadá to, jsem si s tím absolutně jistý, že se toho od středověku příliš nezměnilo. Máme sice lepší technologie, ale využíváme je k tomu, abychom se navzájem efektivněji zabíjeli. Starý thrash metal, speed, heavy i black metal, pro mě byly kdysi dávno, na konci osmdesátých let minulého století, mým soukromým vzdorem, rebelií, proti zkažené společnosti, proti mainstreamu.

Je možná trošku smutné, že mi to vydrželo dodnes, jenže já se nedokážu dívat na bolest, utrpení, na strach a nespravedlnost, aniž bych zůstal v klidu. A tak znovu a znovu sedávám s novým albem "Haneda" od německých maniaků CRUEL FORCE u přehrávače a řvu spolu s kapelou do tmy. Také cítíte ten tlak, ten nakumulovaný vztek, který musí ven, tu energii? Pokud ano, potom jste zde správně. 


Za poslední roky došlo k boomu podobných kapel, které hrají starý metal a snaží se vrátit po časové ose zpět. Přiznám se bez mučení, že většina mě moc nebaví. S CRUEL FORCE je to jiné. Nové album mě ihned chytlo, rozsekalo na kusy a vymáchalo mi obličej v kaluži plné špíny a krve. V závěru je to vlastně jednoduché. Tahle smečka je totiž opravdová, syrová, reálná, nekompromisní a hlavně, absolutně autentická. Celou nahrávkou se potom prolínají odkazy na staré mystické říše, na náboženství. Album má v sobě takovou tu pradávnou patinu, plesnivý odér, které v sobě mívaly kapely typu KREATOR, DEATHROW, RAINBOW, RAZOR, PWERLORD, ale třeba i SLAYER, MERCYFUL FATE, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST., DESTROYER 666. Zkrátka a dobře, pozorný posluchač může v hudbě těchto tmářů vystopovat odkazy na úplné kořeny pravého metalu, tak jak jsme jej my, staří pamětníci, zažili. Němci ale přidávají i něco navíc, své vlastní nápady, invenci. To vše je potom zabalené ve velmi ostrém a dobře čitelném (skoro až "analogovém") zvuku. "Haneda" je také deskou, která se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. Pokaždé, když v některém koutě světa spadnou další bomby a umřou nevinní, pokaždé, když vidím slepé zástupy, které se klaní dávno padlým modlám. Možná nám někdy připadá, že všechno kolem hoří, že mraky jsou nízko a naděje chcípla ve stínu, ale když si pak poslechnu podobná alba, tak se mi do žil vlije nová síla. Je to málo? Ne, pro mě osobně to znamená hodně moc. Black, thrash, speed, heavy metal, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Poklekněte a skloňte hlavu!


Asphyx says:

We still bow down to idols long since fallen. We kill in the name of faith. In ancient texts, we read about how peaceful we should be, and with those very words on our lips, we drop bombs on the innocent. It seems and I am absolutely certain of this that not much has changed since the Middle Ages. We may have better technology, but we use it to kill each other more efficiently. Old-school thrash metal, speed metal, heavy metal, and black metal for me, long ago, in the late 1980s, they were my personal act of defiance, my rebellion against a corrupt society, against the mainstream.

It’s perhaps a little sad that this has lasted until today, but I simply can’t look at pain, suffering, fear, and injustice without being moved. And so, time and again, I sit by the stereo with the new album “Haneda” by the German maniacs CRUEL FORCE and scream along with the band into the darkness. Do you also feel that pressure, that pent-up rage that needs to come out, that energy? If so, then you’re in the right place. 


In recent years, there’s been a boom in similar bands that play old-school metal and try to turn back the clock. I’ll admit without hesitation that I don’t really enjoy most of them. With CRUEL FORCE, it’s different. Their new album grabbed me right away, tore me to shreds, and dunked my face in a pool of dirt and blood. In the end, it’s actually simple. This pack is genuine, raw, real, uncompromising, and above all, absolutely authentic. References to ancient mystical realms and religion run throughout the entire recording. The album carries that ancient patina, that musty scent, which bands like KREATOR, DEATHROW, RAINBOW, RAZOR, POWERLORD, but also SLAYER, MERCYFUL FATE, VENOM, HELLHAMMER, CELTIC FROST, and DESTROYER 666. In short, an attentive listener can trace references in the music of these dark masters to the very roots of true metal, just as we, the old-timers, experienced it. But the Germans also bring something extra to the table: their own ideas and creativity. All of this is then wrapped up in a very sharp and clear (almost "analog") sound. "Haneda" is also an album that’s a pleasure to listen to, and I love coming back to it. Every time more bombs fall in some corner of the world and the innocent die, every time I see blind crowds bowing down to long-fallen idols. Maybe sometimes it feels like everything around us is burning, that the clouds are low and hope has died in the shadows, but when I listen to albums like this, new strength flows through my veins. Is that not enough? No, for me personally, it means a great deal. Black, thrash, speed, heavy metal forged from the finest steel! Kneel and bow your heads!


Recenze/review - CRUEL FORCE - Dawn Of The Axe (2023):



tracklist:
1. The Cross 
2. Whips-A-Swinging 
3. Savage Gods 
4. Sword of Iron 
5. Crystal Skull 
6. Warlords 
7. Black Talon 
8. Titan’s Awakening 
9. Haneda

pondělí 6. dubna 2026

Recenze/review - HAUTAJAISYÖ - Surun paino (2026)


HAUTAJAISYÖ - Surun paino
CD 2026, Inverse Records

for english please scroll down

Někdy máš pocit, že na tebe padá celý svět. Mraky jsou nízko, v ulicích se rozlézá jako jedovatý břečťan strach a továrna produkuje další dávku jedovatých zplodin. Vše ti připadá černé, zahalené do krvavé mlhy. Přemýšlíš nad tím, jestli zvolíš nůž, žiletku, provaz a nebo prášky, kterých máš plnou skříň. Ne, dnes ještě ne, dnes zůstane koupelna prázdná, říkáš si nahlas a marně hledáš na nebi slunce. Zapínáš play na svém přehrávači a pouštíš si hudbu, která by polámala tvoje kosti. Finské HAUTAJAISYÖ jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou, při jedné z mých nekonečných toulek podsvětím.

Zaujal mě černobílý obal, pro které mám slabost již od devadesátých let minulého století. Těšil jsem se do svého pokoje, až si letošní album "Surun paino" pustím a až se ztratím ve svých myšlenkách a dám na chvilku vydechnout unavenému tělo. Seděl jsem ve svém křesle a kýval se spokojeně do rytmu. Nakonec jsem uspořádal jeden ze svých ďábelských tanců, mlátil jsem pěstí do zdi. Jo, tohle je přesně death a thrash metal, který koluje i v mých žilách. 


Na ulicích potkávám čím dál tím častěji mrtvé postavy, hledící do obrazovek. Jsou mimo realitu, mimo tenhle svět. Je hrozně zajímavé poslouchat novou nahrávku a chodit ulicemi našeho průmyslového města. Žijí ti lidé vůbec? Nebo jsou dávno mrtví a zanechali zde jenom své nebohé schránky? Finové čerpají ze starých metalových archívů, jsou syroví, ostří, divocí, živočišní, opravdoví a hlavně naprosto autentičtí. Vidím před sebou malý zaplivaný klub na periferii města, šedou ulici a v dálce desítky komínů. Prodíráš se smogem a marně hledáš včerejší den. Piješ jen levný alkohol, ale když stojíš pod pódiem, tak ti celým tělem rezonuje velké množství nakumulované energie. Ano, došlo ke vzájemnému přenosu pochmurných emocí, mezi mnou a kapelou. Je to pro mě důkaz, že se k novému albu "Surun paino" budu rád a často vracet. Hoří totiž zevnitř, i když je na povrchu chladné jako ruka čerstvě exhumované mrtvoly. Skladby jsou velmi dobře napsány a trefují se přímo do černého, rovnou na solar plexus. Nevím, jak to vysvětlit, ale tahle deska na mě funguje na sto procent. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí, má prašivý zvuk, spoustu skvělých záhrobních nápadů. Jedná se o hudbu, která musela vznikat hluboko v podzemí. Až na tebe přijdou pochmurné sebedestruktivní myšlenky, jako na hrdinu dnešní předmluvy, tak si pusť HAUTAJAISYÖ uvidíš, že nebe rozsekne blesk. Nemůžu tedy jinak, než vám album doporučit. Prašivý, surový death thrash metal ze starých katakomb, který vás rozseká na kusy! 


Asphyx says:

Sometimes you feel like the whole world is crashing down on you. The clouds hang low, fear spreads through the streets like poisonous ivy, and the factory churns out another batch of toxic fumes. Everything seems black, shrouded in a bloody fog. You wonder whether to choose a knife, a razor blade, a rope, or the pills that fill your cabinet. No, not today, today the bathroom will remain empty, you say aloud, searching in vain for the sun in the sky. You press play on your player and put on music that would shatter your bones. I discovered the Finnish band HAUTAJAISYÖ more or less by accident, during one of my endless wanderings through the underworld.

I was drawn to the black-and-white cover, for which I’ve had a soft spot since the 1990s. I looked forward to getting back to my room to play this year’s album, “Surun paino”, and losing myself in my thoughts while giving my tired body a moment to breathe. I sat in my chair, swaying contentedly to the beat. Eventually, I broke into one of my devilish dances, pounding my fist against the wall. Yeah, this is exactly the kind of death and thrash metal that runs through my veins. 


More and more often, I come across lifeless figures on the streets, staring at their screens. They’re detached from reality, detached from this world. It’s incredibly fascinating to listen to a new recording while walking the streets of our industrial city. Are these people even alive? Or have they been dead for a long time, leaving behind only their pitiful shells? The Finns draw from old metal archives; they’re raw, sharp, wild, animalistic, genuine, and above all, completely authentic. I see a small, dingy club on the outskirts of town, a gray street, and dozens of smokestacks in the distance. You push through the smog, searching in vain for yesterday. You drink only cheap alcohol, but when you stand beneath the stage, a massive amount of accumulated energy resonates through your entire body. Yes, there was a mutual exchange of gloomy emotions between me and the band. For me, this is proof that I’ll happily and often return to the new album, “Surun paino”. It burns from the inside, even though on the surface it’s as cold as the hand of a freshly exhumed corpse. The songs are very well written and hit the mark right on the solar plexus. I don’t know how to explain it, but this album works for me one hundred percent. Nothing is superfluous, nothing is missing; it has a gritty sound and plenty of brilliant otherworldly ideas. This is music that must have been created deep underground. When gloomy, self-destructive thoughts come over you, like they did for the hero of today’s introduction, just play HAUTAJAISYÖ and you’ll see lightning split the sky. So I can’t help but recommend this album to you. A gritty, raw death thrash metal from the ancient catacombs that will tear you to pieces!


Track list:
01. Surun Paino
02. Maan Nielemä
03. Kuusi Kantajaa
04. Kasvoton Kuljettaja
05. Hetki Viimeinen
06. Lyhyt Matka Hautaan
07. Eloton
08. Haaskalinnut Minut Muistaa

Line-up:
Janne Partanen: vocals
Sami Lustig: guitars
Simo Pesonen: bass
Teemu Roth: drums

úterý 31. března 2026

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026)


INTOXICATED - The Dome
CD 2026, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Někdy je toho na mě moc. Příliš násilí v médiích, moc válek, nenávisti a utrpení. Chytám se za hlavu a mám sto chutí se rozeběhnout proti zdi. Dnešní svět vás zahltí informacemi a vy jste potom zmatení a někdy dochází až k šílenství. Pamatuji si, že v devadesátých letech minulého století pro mě byla muzika nejen nutností k životu, ale také relaxem, únikem od zkažené společnosti. Smutné je, že tomu tak mnohdy bývá i dnes, skoro po 35 letech poslechu extrémních kapel. Už zase mám neskutečnou chuť vzít do rukou kladivo a jít rozbourat nejbližší zeď, když sleduji večerní zprávy, když kroutím nevěřícně hlavou nad myšlenkami některých lidí. Svět možná stále hoří v plamenech, ale já zůstal věrný muzice, u které praskají kosti.

Historie floridských death thrash metalistů INTOXICATED sahá až do roku 1992 k Chucku Schuldinerovi z DEATH. Všichni muzikanti jsou staří, zkušení psi, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Jsou jako smečka, kterou potkáte na periferii vašeho města. Máte dvě možnosti. Buď utéct a nebo se nechat roztrhat na kusy a narvat si pod tlakem do hlavy jejich nové album "The Dome". Asi všichni tušíte, co jsem udělal já. Ano, strávil jsem s nahrávkou spoustu času a rád se k ní pořád vracím. Hoří totiž zevnitř. 


Pokud jste kdysi dávno uctívali floridské kapely jako SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, ale třeba i POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MASTER, tak si myslím, že by se vám mohlo líbit i tohle album. Možná vám připadá, že současný svět je divný a že jej mnohdy už vůbec nechápete, ale věřte tomu, že když se s "The Dome" zavřete do svého pokoje, tak bude zase jednou vše v nejlepším pořádku. Do žil se vám postupně dostane taková ta pradávná energie, srdce začne bít ve stejných rytmech a vy se začnete usmívat. To je přesně ono, tahle muzika koluje i v mých žilách, budete opakovat do tmy a nejen, že se vrátíte po časové ose zpět, do dob své největší síly a mládí, ale zase získáte ten neopakovatelný pocit, že zase žijete naplno. INTOXICATED neotáčejí koly hudebních dějin, ani tenhle styl nikam neposouvají, ale nové album není jen obyčejným zásekem v řadě. Na prvním místě je zde sice skvěle odvedené řemeslo, ale ve skladbách je toho o hodně víc. Naleznete v nich pradávnou touhu zabíjet hudbou, ničit a lámat kosti. Jednotlivé motivy v sobě mají tlak, spoustu nakumulované energie a zdravého vzteku, o kterém my, staří psi, moc dobře víme, že musí jednou za čas ven. Jen tak si chodit ulicemi se sluchátky na uších, řvát do tmy, skákat do hlubiny, vznášet se, no nebudu vám napovídat, co děláte u skvělých nahrávek vy. Za moji maličkost vám mohu novou desku jenom doporučit. Až budete mít zase jednou pocit, že na vás všechno padá a svět kolem hoří v plamenech, tak nezoufejte, zapněte play a potom nechte hudbu, aby vás roztrhala na kusy. Někdy je toho na mě moc. Příliš násilí v médiích, moc válek, nenávisti a utrpení. Chytám se za hlavu a mám sto chutí se rozeběhnout proti zdi. Ne, neudělám to, pustím si raději na svém přehrávači tuhle nahrávku a rozpadnu se v prach. Syrový, prašivý death thrash metal, který vám poláme všechny kosti v těle a vystřelí mozek z hlavy! 


Asphyx says:

Sometimes it’s all too much for me. Too much violence in the media, too many wars, too much hatred and suffering. I clutch my head and feel like running headfirst into a wall. Today’s world overwhelms you with information, leaving you confused and sometimes even driving you to madness. I remember that in the 1990s, music was not only a necessity for me, but also a way to relax, an escape from a corrupt society. The sad thing is that this is often still the case today, after nearly 35 years of listening to extreme bands. Once again, I have an overwhelming urge to grab a hammer and go smash the nearest wall when I watch the evening news, shaking my head in disbelief at the thoughts of some people. The world may still be burning in flames, but I have remained faithful to music that makes bones crack.

The history of Florida’s death thrash metal band INTOXICATED dates back to 1992 and Chuck Schuldiner of DEATH. All the musicians are old, seasoned veterans who know exactly what and how they want to play. They haven’t had to prove anything to anyone for a long time. They’re like a pack you might encounter on the outskirts of your town. You have two options. Either run away, or let yourself be torn to pieces and force their new album "The Dome" into your head. You can probably guess what I did. Yes, I spent a lot of time with the record and I love coming back to it. Because it burns from the inside. 


If you used to worship Florida bands like SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, or even POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, and MASTER, then I think you might like this album too. You might feel that the world today is strange and that you often don’t understand it at all, but trust me, when you lock yourself in your room with “The Dome”, everything will be just fine again. That ancient energy will gradually flow through your veins, your heart will start beating to the same rhythms, and you’ll start smiling. That's exactly it, this music flows through my veins too, you'll repeat into the darkness, and not only will you travel back in time to the days of your greatest strength and youth, but you'll also regain that irreplaceable feeling of living life to the fullest once again. INTOXICATED aren’t turning the wheels of music history, nor are they pushing this style in any new direction, but the new album isn’t just another entry in the lineup. While superb craftsmanship takes center stage here, there’s much more to the songs. You’ll find in them an ancient desire to kill with music, to destroy and break bones. Each track is packed with intensity, a ton of pent-up energy, and that healthy rage that we old-timers know all too well needs to come out every once in a while. Just walking down the street with headphones on, screaming into the darkness, jumping into the abyss, floating—well, I won’t tell you what you do when you listen to great music. As for me, I can only recommend this new album to you. The next time you feel like everything is crashing down on you and the world around you is burning in flames, don’t despair press play and let the music tear you to pieces. Sometimes it’s all too much for me. Too much violence in the media, too many wars, too much hatred and suffering. I clutch my head and feel like running headfirst into a wall. No, I won’t do that; I’d rather play this album on my player and crumble to dust. Raw, mangy death thrash metal that will break every bone in your body and blast your brains out of your head!


Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):


Tracklist:
1. Carved in Stone
2. Sever the Strings
3. The Dome
4. War Club
5. Tighten Your Eyes
6. Unescaped
7. It’s Dead
8. Shifted Cross
9. Rake the Grate
10. Drowning the Weak

INTOXICATED is:
Erik Payne - Guitar / Vocals
Shawn Clarson - Bass / Vocals
John Sutton - Guitar
Colin Vaccaro - Drums

Recenze/review - UNDERTAKER - Epicentrum (2026)


UNDERTAKER - Epicentrum
CD 2026, Black Flame Rebellion

for english please scroll down

Svět se od mého mládí zase tolik nezměnil. Pořád se lidé navzájem zabíjejí, válčí v nekonečných bojích bez vítězů. Stále se potýkáme se zlem a někdy už jsme vyčerpaní a nemůžeme. Padáme ksichtem do krvavých kaluží, snažíme se vyvracet tupé lži, ale mnohdy už na to nemáme sílu. Jenže pak si poslechnu alba, jako je to nové, debutové od polských legendárních death grinderů UNDERTAKER a připadám si jako politý mrtvou vodou. Do žil se mi dostane pradávná síla, posbíraná kdysi dávno v devadesátých letech v podzemí a najednou zase stojím v první linii, připravený se utkat s lidskou hlouposti. Poláci, a to je nutné si říct rovnou na úvod, i po tolika letech řežou přímo do živého.

Historie téhle smečky se začala psát v roce 1992 a do roku 1996 pánové vydali dvě nahrubo nasekaná dema ("Hardness" a "Promo Tape '96"), aby rok po tom utlumila svoji činnost na dlouhou dobu. Letos se pánové vrátili, vydali mnou právě popisované album "Epicentrum" a kompilaci starých skladeb "Demo(n)s". Poláci jsou silnější než kdy dřív, sekají kolem sebe ostrými riffy, krutými melodiemi i prašivým hlasem. Tohle je hudba ze starých piteven, přátelé!


Jestliže se svět i myšlení lidí zase tolik za posledních více než třicet let příliš nezměnilo, stylová je i hudba, kterou nám kapela předkládá. A to prosím pěkně na víku od shnilé rakve. Měli jste a stále máte rádi smečky jako TERRORIZER, NAPALM DEATH, EXHUMED, REPULSION, CARCASS? Potom věřte tomu, že jste zde správně. UNDERTAKER uchopili tento styl po svém, doplnili jej o spoustu svých nápadů i invence a výsledkem je nejen album, které láme kosti, ale také nahrávka, která má v sobě velkou porci temnoty a chladu. Pokaždé, když zapnu play, tak si představím opuštěnou celu v nějakém děsivém sklepě. Někde v rohu, ve stínu visím na hácích já a moje zubožené tělo. Připomínám všechny ty záběry z večerních zpráv, z různých konců dnešního zkaženého světa. Je jedno, proč tu jsem. Ve jménu slepé víry, odlišeného názoru nebo jenom tak, že jsem se narodil na špatném místě. Každý riff je ostrým hřebem, který mi mí mučitelé zatlučou do hlavy, každá melodie je děsivým svědectvím, čeho jsme my, lidé jako druh schopni. Oceňuji masivní, dobře čitelný a surový zvuk, k zamyšlení donutí i motiv na obalu. Připadám si, jako bych spadl do obrovského mlýnu na maso, který mě rozemele pokaždé na prach. Stanu se jen číslem v řadě, kusem zcela nepotřebného masa. "Epicentrum" je přesně tím druhem hudby, u které si budete připadat jako byste kráčeli svým kdysi tak krásným městem, po včerejším bombardování. Z vašich přátel se staly jen otisky na zdi. Tohle album mě řeže zevnitř, je opravdové, ryzí, uvěřitelné a naprosto autentické. Doporučuji nahrávku všem, kteří poslouchají tenhle styl hlavně srdcem. Svět se od mého mládí zase tolik nezměnil. Pořád se lidé navzájem zabíjejí, válčí v nekonečných bojích bez vítězů. Stále se potýkáme se zlem a někdy už jsme vyčerpaní a nemůžeme. Padáme ksichtem do krvavých kaluží, snažíme se vyvracet tupé lži, ale někdy už na to nemáme sílu. Znovu vstávám z popela a zapínám znovu play! Death grindcoreový radioaktivní útok, po kterém zůstává jen spálená země! Album, které vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

The world hasn’t changed all that much since my youth. People are still killing each other, waging endless wars with no winners. We’re still grappling with evil, and sometimes we’re just exhausted and can’t go on. We fall face-first into pools of blood, trying to debunk blatant lies, but often we no longer have the strength. But then I listen to albums like this new debut from the legendary Polish death grinders UNDERTAKER, and I feel like I’ve been doused with holy water. An ancient power flows through my veins, gathered long ago in the ’90s underground, and suddenly I’m back on the front lines, ready to battle human stupidity. The Poles—and this must be said right off the bat—still cut straight to the bone even after all these years.

The history of this pack began in 1992, and by 1996 the guys had released two brutally chopped-up demos ("Hardness" and "Promo Tape '96"), only to scale back their activities for a long time a year later. This year, the guys returned, releasing the album "Epicentrum" I just described and a compilation of old tracks, "Demo(n)s." The Poles are stronger than ever, slashing through everything with sharp riffs, brutal melodies, and a raspy voice. This is music from the old morgues, friends!


If the world and people’s minds haven’t changed all that much over the past thirty-plus years, then the music this band presents is just as stylish. And they’re doing it right on the lid of a rotten coffin. Did you used to like and still love bands like TERRORIZER, NAPALM DEATH, EXHUMED, REPULSION, and CARCASS? Then trust me, you’re in the right place. UNDERTAKER has taken this style and made it their own, adding plenty of their own ideas and creativity, and the result is not only a bone-crushing album but also a recording that’s packed with darkness and coldness. Every time I hit play, I picture an abandoned cell in some terrifying basement. Somewhere in the corner, in the shadows, I hang on hooks, my wretched body. I resemble all those scenes from the evening news, from various corners of today’s corrupt world. It doesn’t matter why I’m here. In the name of blind faith, a differing opinion, or simply because I was born in the wrong place. Every riff is a sharp nail that my torturers drive into my head; every melody is a terrifying testimony to what we, as a species, are capable of. I appreciate the massive, clear, and raw sound; the cover art also gives you pause for thought. I feel as though I’ve fallen into a giant meat grinder that grinds me to dust every time. I’ll become just another number in the line, a piece of completely useless flesh. “Epicentrum” is exactly the kind of music that makes you feel like you’re walking through your once-beautiful city after yesterday’s bombing. Your friends have become nothing more than handprints on the wall. This album cuts deep inside me; it’s real, genuine, believable, and utterly authentic. I recommend this album to everyone who listens to this style mainly with their heart. The world hasn’t changed that much since my youth. People are still killing each other, waging endless wars with no winners. We’re still grappling with evil, and sometimes we’re just exhausted and can’t go on. We fall face-first into pools of blood, trying to refute blatant lies, but sometimes we just don’t have the strength left. I rise from the ashes once more and hit play again! A death grindcore radioactive assault that leaves only scorched earth in its wake! An album that will tear you to pieces!


tracklist:
1. Blessed Carrion 
2. Johny The Holly Spirit 
3. Unchained 
4. Psychotic Instincts 
5. Resentful Revenge
6. Caged Free
7. Revolution 
8. Him 
9. Destiny Weaver
10. Epicentrum 

band:
Krzychu - guitar, vocals
Biger - guitar
Michał - bass
Rafał - drums
Misiek - mix & master



neděle 22. března 2026

Recenze/review - HELLFUCK - 9 Nails Hammered into the Flesh of God (2026)


HELLFUCK - 9 Nails Hammered into the Flesh of God
CD 2026, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Byla to kdysi jedna z tvých nočních můr. Oblečený do džínové vesty, s nábojnicemi kolem pasu a šedivými vlasy skáčeš z pódia. Jsi už starý pes a umíráš na koncertě. Ležíš v otevřené rakvi a sleduješ pozůstalé. Usmívají se, nežil si nadarmo. Celý život si zasvětil ostrým riffům, divokým bicím a chorobnému řevu. Stával si před stěnou plnou marshallů a vždycky ses cítil živý. Ta energie, ten tlak, ta příjemná bolest. Začínal si jako mladý kluk, na konci osmdesátých let a věrný si zůstal dodnes. Thrash metal, black metal, death metal, byly tvoji pravou vírou. Svět kolem mohl hořet, ale ty si byl stále opravdový.

K polským maniakům HELLFUCK mám skoro až osobní vztah. Několikrát jsem je viděl v našem městě a pokaždé jsem si jejich koncert neskutečně užil. Mám s kapelou i rozhovor. Vše si můžete přečíst, když kliknete na odkazy dole pod dnešním článkem. Pánové pokračují o letos ve své ďábelské jízdě. Směřují dolů, do undergroundu a jsou naštvanější než kdy dřív. Poslové z pekla, jinak působící v kapelách jako AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, THRONEUM, SQUASH BOWELS i tentokrát působí jako démoni ze starých časů. Víka od rakví nadskakují a svěcená voda se vaří ušpiněná zkaženou krví. Kříže jsou obráceny směrem dolů a vy si můžete vychutnat opravdový, ryzí, surový thrash metal s vysokým oktanovým číslem. 


Vyrůstal jsem na podobné muzice, toulal jsem se s partou mě podobných kdysi dávno ulicemi panelového socialistického města a kapely jako SODOM pro nás byly tenkrát svaté. Kazeťák na ramenou, pivo v ruce, příliš se toho u mě za ty roky nezměnilo, jen jsem starší a využívám modernější technologie k poslechu. Srdce mám, stejně jako HELLFUCK, ale pořád na té správné straně. Nově pohání tuhle mašinérii Inferno, bubeník, kterého všichni znají z AZARATH, BEHEMOTH, WICTHMASTER. Odvedl, stejně jako ostatní, perfektní práci. Jeden můj, dnes již dávno mrtvý kamarád, o podobných nahrávkách vždycky říkal: "Kurva, je to tam, je to skvělý, řeže to tou správnou stranou nože". U nového alba "9 Nails Hammered into the Flesh of God" mohu jeho slova jenom potvrdit. Pokud máte rádi již jmenované SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666 a další smečky, které vždy uvěřitelně koketovaly s peklem, potom vám podepíšu vlastní krví, že jste zde správně. Tohle je přesně ta odrůda thrash metalu, ušpiněného blackem, který je už asi navěky zakódován i v mé DNA. O zvuku, motivu na obalu a dalších formalitách, netřeba hovořit, pánové jsou profesionálové každým kouskem svého těla a je na ně spolehnutí. Osobně pak nejvíc oceňuji takovou tu těžko definovatelnou živočišnost, odhodlání, surovost, tlak a morbidní energii, které z nové desky odtékají jako hnis z čerstvě proříznutého vředu. Je asi jedno, jestli jste mladí, silní a nebo ležíte v otevřené rakvi, tahle smečka vás probudí, dostane se vám do hlavy i do podvědomí a navěky vás prokleje. Koneckonců, Boha nikdo nikdy neviděl, ale Satan se usmívá na každém rohu. Byla to kdysi jedna z mých nočních můr. Oblečený do džínové vesty, s nábojnicemi kolem pasu a šedivými vlasy skáču z pódia. Jsem už starý pes a umírám na koncertě. Ležím v otevřené rakvi a sleduji pozůstalé. Usmívají se, nežil jsem nadarmo. Surový, ostrý a divoký black thrash speed metal, u kterého se obracejí všechny kříže směrem dolů! Album, které vás navěky prokleje!


Asphyx says:

It used to be one of your nightmares. Dressed in a denim vest, with bullet casings around your waist and graying hair, you jump off the stage. You’re an old hand now, dying at a concert. You lie in an open coffin and watch the mourners. They’re smiling - you didn’t live in vain. You dedicated your whole life to sharp riffs, wild drums, and a maniacal scream. You stood in front of a wall of Marshalls and always felt alive. That energy, that pressure, that pleasant pain. You started out as a young guy in the late eighties and have remained faithful to this day. Thrash metal, black metal, death metal—they were your true faith. The world around you could burn, but you remained true to yourself.

I have an almost personal connection to the Polish maniacs HELLFUCK. I’ve seen them several times in our city, and I’ve always enjoyed their shows immensely. I also have an interview with the band. You can read it all by clicking on the links below today’s article. The guys are continuing their devilish ride this year. They’re heading down into the underground and are angrier than ever. Messengers from hell, otherwise active in bands like AZARATH, EMBRIONAL, STILLBORN, THRONEUM, and SQUASH BOWELS, once again come across as demons from the old days. Coffin lids are popping off, and holy water is boiling, tainted with corrupted blood. Crosses are turned upside down, and you can enjoy true, pure, raw high-octane thrash metal. 


I grew up listening to music like this; long ago, I used to roam the streets of a socialist prefab city with a bunch of like-minded friends, and bands like SODOM were sacred to us back then. A boombox slung over my shoulder, a beer in my hand—not much has changed for me over the years; I’m just older and use more modern technology to listen to music. My heart is in the right place, just like HELLFUCK’s, but still on the right side. Powering this machine now is Inferno, the drummer everyone knows from AZARATH, BEHEMOTH, and WITCHMASTER. He, like the others, did a perfect job. A friend of mine, long since dead, always used to say about recordings like this: “Fuck, it’s got it, it’s great, it cuts with the right side of the knife.” With the new album “9 Nails Hammered into the Flesh of God”, I can only confirm his words. If you like the aforementioned SODOM, SLAYER, KREATOR, PROTECTOR, AURA NOIR, WARFIST, HELLHAMMER, NIFELHEIM, DESTROYER 666, and other bands that have always credibly flirted with hell, then I’ll sign with my own blood that you’re in the right place. This is exactly the kind of thrash metal, tainted with black metal, that is probably forever encoded in my DNA. There’s no need to talk about the sound, the cover art, or other formalities—these guys are professionals through and through, and you can count on them. Personally, what I appreciate most is that hard-to-define animalistic energy, determination, rawness, intensity, and morbid energy that oozes from the new album like pus from a freshly lanced boil. It probably doesn’t matter if you’re young, strong, or lying in an open coffin—this pack will wake you up, get into your head and your subconscious, and curse you for eternity. After all, no one has ever seen God, but Satan smiles on every corner. It used to be one of my nightmares. Dressed in a denim vest, with bullet casings around my waist and gray hair, I jump off the stage. I’m an old dog now, and I’m dying at a concert. I lie in an open coffin and watch the mourners. They’re smiling - I didn’t live in vain. Raw, sharp, and wild black thrash speed metal that turns every cross upside down! An album that will curse you forever!



about HELLFUCK on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

INTERVIEW:

ROZHOVOR:


tracklist:
1. Self-Cheat Absolution
2. Master of the Decaying World
3. The Nuclear Final Gaze 
4. Rebel Desecration 
5. Wonderful Stench of Death 
6. The Scourge of Existence 
7. Destroyer of Heaven 
8. Holy Whore's Prayer 
9. The Temple of Deceit Burns Bright ¨

band:
Skullripper • Vocal,Guitar 
Nelek • Guitar 
Armagog • Bass 
Inferno • Drums

pátek 13. března 2026

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026)


TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food
CD 2026, Iron Shield Records

for english please scroll down

Byla si veselá, mladá a měla si celý svůj život před sebou. Jen si se ocitla ve špatný čas na špatném místě. Démoni, převlečení za zlé lidi, navštěvují náš svět odnepaměti. Stávají ve stínu, šeptají děsivé modlitby a věří v ďábla. Zůstává po nich jenom smutek, bolest a utrpení. Měli by být zavřeni v domech šílenství nebo popraveni, ale místo toho je jim věnována veškerá péče. Jsou s nimi dělány rozhovory, psány o nich knihy a natáčeny filmy. Pozůstalým zbydou nakonec vždycky jenom oči pro pláč.

Intro nové nahrávky německých TEUTONIC SLAUGHTER je inspirováno děsivým a šíleným reálným příběhem, ze kterého dodnes mrazí v zádech. Mě po letech nezbývá nic jiného, než si znovu obléct džínovou vestu a zavzpomínat na dobu, kdy jsem se svými kamarády řval veškerou nespravedlnost do tmy. O vzteku, o frustraci, o agresi a šílenství thrash metal vždycky býval a novinka od těchto maniaků to jenom potvrzuje. Je divoká, ryzí, ohlodaná na kost, opravdová a autentická. K minulému albu jsem měl lehké výhrady, ale tentokrát jsem spokojen po všech stránkách. 

Kdysi dávno, na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, jsem byl pravověrný thrasher. Jinou muziku jsem dlouho neuznával a dodnes ji mám zakódovanou v genech. Pravdou sice je, že dnes už zvedám hlavu, jako starý prašivý pes, jenom v případě, když mě nějaká novinka opravdu zaujme. A s "Cheap Food" se mi to stalo. Jakoby se mi do žil znovu vlila pradávná energie a tlak. Cítím, vnímám všemi póry svého těla, takový ten heavy efekt, touhu ničit, řezat do živého. Moc dobře vím, že se poslední roky vzedmula nová vlna thrash metalových kapel, ale na rovinu, moc dobrých jich nepřinesla. TEUTONIC SLAUGHTER, založeni již v roce 2011, ale patří mezi vyvolené. Píšu to často a tentokrát to musím také zmínit. Tahle smečka hraje srdcem a je to hodně znát. Jasně, že lze v jejich tvorbě vystopovat styčné body se smečkami jako DARKNESS, VENOM, CYKLONE, KREATOR, SODOM. To ale není v závěru vůbec důležité. Hlavní je, alespoň pro moji maličkost, že na mě má novinka doslova magický účinek. Řvu do tmy, bouchám do stolu v divokých rytmech. Mám zrovna zlomenou nohu, ale to mi vůbec nevadí, abych se pokoušel s berlemi o mosh-pitové kreace. Nové album bychom v dobách mého mládí, kdy jsme se nekonečné hodiny toulali po sídlišti mezi panelovými domy, označili jako za kurva dobré. Nevím, takhle desku vnímám a poslouchám. Pevně věřím, že ani já, ani nikdo z mých blízkých, se nikdy neocitne ve špatný čas na špatném místě. Nezbývá mi nic jiného, než nahrávku doporučit všem pravověrným. Řeže totiž opravdu tou správnou stranou nože. Agresivní, syrový, divoký a nespoutaný thrash metal, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Mosh-pit!


Asphyx says:

You were cheerful, young, and had your whole life ahead of you. You just happened to be in the wrong place at the wrong time. Demons, disguised as evil people, have been visiting our world since time immemorial. They stand in the shadows, whispering terrifying prayers and believing in the devil. All that remains after them is sadness, pain, and suffering. They should be locked up in insane asylums or executed, but instead they are given all the care they need. They are interviewed, books are written about them, and films are made about them. In the end, all that is left for the bereaved are tears.

The intro to the new album by German band TEUTONIC SLAUGHTER is inspired by a terrifying and insane true story that still sends shivers down my spine. Years later, all I can do is put on my denim vest again and reminisce about the days when my friends and I used to scream about injustice into the darkness. Thrash metal has always been about anger, frustration, aggression, and madness, and the new album from these maniacs only confirms that. It's wild, pure, stripped down to the bone, real, and authentic. I had some minor reservations about the last album, but this time I'm satisfied in every way. 


A long time ago, at the turn of the 1980s and 1990s, I was a true thrasher. For a long time, I didn't recognize any other music, and to this day, it's encoded in my genes. The truth is that today, I only raise my head like an old mangy dog when something new really catches my attention. And that's what happened with "Cheap Food". It was as if ancient energy and pressure were poured into my veins again. I feel, I perceive with every pore of my body, that heavy effect, the desire to destroy, to cut into the flesh. I know very well that a new wave of thrash metal bands has emerged in recent years, but to be honest, it hasn't brought many good ones. TEUTONIC SLAUGHTER, founded in 2011, is one of the chosen ones. I write this often, and I have to mention it this time as well. This pack plays with their hearts, and it shows. Sure, you can find similarities in their work with bands like DARKNESS, VENOM, CYKLONE, KREATOR, and SODOM. But in the end, that's not important at all. The main thing, at least for me, is that this new release has a literally magical effect on me. I scream into the darkness, banging on the table in wild rhythms. I have a broken leg at the moment, but that doesn't stop me from trying to mosh pit with my crutches. In my youth, when we spent endless hours wandering around the housing estate between prefabricated buildings, we would have described the new album as fucking good. I don't know, that's how I perceive and listen to this record. I firmly believe that neither I nor any of my loved ones will ever find ourselves in the wrong place at the wrong time. I have no choice but to recommend this recording to all true believers. It really cuts with the right side of the knife. Aggressive, raw, wild, and unrestrained thrash metal forged from the highest quality steel! Mosh pit!


Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):
https://www.deadlystormzine.com/2018/08/recenzereview-teutonic-slaughter.html


Tracklist:
1. Intro 
2. Hostage
3. Cheap Food 
4. Redistribution 
5. Witches Rock 'n' Roll 
6. Eviscerating Surgery 
7. Fight the Reaper 
8. Give em Hell 

pátek 30. ledna 2026

Recenze/review - TOTAL ANNIHILATION - Mountains Of Madness (2026)


TOTAL ANNIHILATION - Mountains Of Madness
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Vrcholky hor jsou zahalené do zvláštně těžké mlhy. Má barvu zkažené krve. Pokaždé, když se přiblížím, tak slyším nářek nemrtvých. Alespoň si myslím, že jsou to lidé, kteří se zde kdysi ztratili, zahynuli ve skalách. Ale třeba se pletu. Je to tu děsivé, šílené, cítím všemi póry svého těla velkou bolest, jakoby mě něco trhalo zevnitř. Bojím se a přesto vstupuji dovnitř. Umírám a znovu se rodím, v nekonečném cyklu. TOTAL ANNIHILATION, death thrash metaloví maniaci ze Švýcarska se volně inspirovali dílem H.P. Lovercrafta (konkrétně kosmickou novelou "At the Mountains of Madness" z roku 1936. 

Možná a nebo právě proto mám pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači pocit, že jsem najednou na úpatí horského masívu. Dívám se nahoru a netuším, co mě čeká. Postupně přidávám hlasitost, řvu do tmy. Děsím se každého stínu, užívám si velmi propracované melodie a nápady, ztrácím se v mlze, jsem tu jen já a muzika a děsivé hory plné zvrácených příběhů. 


Potkává se zde taková ta temná a surová death metalová živočišnost s thrash metalovou naléhavostí a ostrostí. Vše je činěno velmi inteligentně, smečka z Basileje umí napsat opravdu dobré skladby, které se mi ihned (ano, stalo se tak již během několika počátečních poslechů) zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Jako bychom byli spolu s kapelou stejné krve a vyrůstali jsme na podobných vzorech. Skvělé je i to, že si pánové dali velký pozor na zvuk. Ten je masivní, divoký, působí syrově a zároveň vyniknou jednotlivé silné melodie. Novinka má spád, drive, působí jako lavina, která se utrhne pokaždé, když zapnu play a přidám hlasitost na samou hranu slyšitelnosti. "Mountains Of Madness" je ale také albem, které má v sobě něco tajemného, zvláštního, neklidného. Všichni moc dobře víme, že zlo nikdy nespí, že je všude přítomné a jenom čeká v pozadí, aby mohlo zaútočit. Čest těm, kteří jej dokáží pojmenovat, definovat a zničit. Mám rád kapely, které mě donutí přemýšlet, které mi nedají svoji hudbu zadarmo. TOTAL ANNIHILATION si se mnou nejdřív hráli jako šelma se svojí kořistí. Postupně mě pevně sevřeli pavučinami své hudby, abych se nakonec ztratil v jejich světě. Pokaždé, když potkám kapelu, která má talent, která umí hrát, má zajímavé texty a nápady, tak vidím světlo na konci tunelu. Svět je a vždycky býval podivné místo k žití. Vím to já, kapela a věděl to i H. P. Lovercraft. Někdy si říkám (čím dál častěji), že hudba je něčím tak silným, že na to má slova ani nestačí. Myslím si, že není moc co řešit. Švýcaři vydali album, u kterého shoříte na popel a strhne vás do hlubiny. Vynikající záležitost, to vám klidně podepíšu vlastní krví! Thrash death metal, který nastavuje zrcadlo samotnému zlu! Na kost ohlodaná, velmi propracovaná a sofistikovaná nahrávka, která vás strhne do laviny! 

Asphyx says:

The mountain peaks are shrouded in a strangely heavy fog. It is the color of spoiled blood. Every time I get closer, I hear the wails of the undead. At least, I think they are people who once got lost here, who perished in the rocks. But maybe I'm wrong. It's scary here, crazy, I feel great pain in every pore of my body, as if something were tearing me apart from the inside. I'm afraid, and yet I go inside. I die and am reborn, in an endless cycle. TOTAL ANNIHILATION, death thrash metal maniacs from Switzerland, were loosely inspired by the work of H.P. Lovecraft (specifically the cosmic novel "At the Mountains of Madness" from 1936). 

Maybe that's why, or perhaps precisely because of that, every time I press play on my player, I feel like I'm suddenly at the foot of a mountain range. I look up and have no idea what awaits me. I gradually turn up the volume and scream into the darkness. I am terrified of every shadow, I enjoy the very elaborate melodies and ideas, I lose myself in the fog, it's just me and the music and the terrifying mountains full of twisted stories. 


It combines dark and raw death metal animalism with thrash metal urgency and sharpness. Everything is done very intelligently, the Basel-based band knows how to write really good songs that immediately (yes, it happened during the first few listens) got under my skin and into my subconscious. It's as if we were of the same blood as the band and grew up on similar influences. It's also great that the guys paid close attention to the sound. It's massive, wild, raw, and at the same time, the individual strong melodies stand out. The new album has momentum, drive, and feels like an avalanche that breaks loose every time I press play and turn the volume up to the very edge of audibility. But "Mountains Of Madness" is also an album that has something mysterious, strange, and unsettling about it. We all know very well that evil never sleeps, that it is omnipresent and just waiting in the background to attack. Honor to those who can name it, define it, and destroy it. I like bands that make me think, that don't give me their music for free. At first, TOTAL ANNIHILATION played with me like a beast with its prey. Gradually, they wrapped me tightly in the cobwebs of their music, until I was finally lost in their world. Every time I meet a band that has talent, that can play, that has interesting lyrics and ideas, I see the light at the end of the tunnel. The world is and always has been a strange place to live. I know it, the band knows it, and H. P. Lovecraft knew it too. Sometimes I think (more and more often) that music is something so powerful that words are not enough to describe it. I don't think there's much to discuss. The Swiss have released an album that will burn you to ashes and drag you into the depths. It's excellent, I'll gladly sign that with my own blood! Thrash death metal that holds up a mirror to evil itself! A bone-gnawing, highly polished and sophisticated recording that will sweep you away in an avalanche!


TRACKLIST
01. The Art of Torture
02. Mountains of Madness
03. Illusion
04. Chokehold
05. Choose the Day
06. Age of Mental Suicide
07. Nyctophobia
08. Beneath the Cross
09. Invisible Conflagration
10. Lost Forever
11. Hate Remains

LINE-UP
Daniel Altwegg – Vocals
Nicolas Stelz – Guitars
Jürgen Schmid – Guitars
Michael Lautenschläger – Drums
Niklaus Denger – Bass


Photos - EXORCIZPHOBIA, DEADROOTS, KRUSADIST - klub Parlament, Plzeň - 31. 1. 2026

Author of photos - Michal Radoš (https://twitter.com/deadlystormzine)


DEADROOTS
























KRUSADIST
















EXORCIZPHOBIA









Author of photos - Michal Radoš (https://twitter.com/deadlystormzine)

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine