DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school thrash metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 2. července 2025

Recenze/review - PHANTOM - Tyrants Of Wrath (2025)


PHANTOM - Tyrants Of Wrath
CD 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Vážení pozůstalí, sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali na starý, prašivý thrash a speed metal. Na muziku, která vládla světu před mnoha lety a vrací se ve vlnách jako bouře. Tentokrát se vydáme do Mexika, do města Guadalajara. Tam, v roce 2021 vznikla kapela PHANTOM, která uctívá staré modly. Letos na nás zaútočila svým druhým, řadovým dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané tlakem, energií a divokými melodiemi.

Nezbývá, než znovu obléknout džínovou vestu. Sednout si k reproduktorům, otočit volume úplně doprava a nechat se unášet na krvavých vlnách hudby, která kdysi dávno utvářela i můj hudební pohled na svět. Plameny zase jednou hoří jasně. Rovnou na začátek vám prozradím, že "Tyrants Of Wrath" je zběsilou jízdou přímo do pekla. Pokud máte tuhle odrůdu metalu rádi, rozhodně neváhejte. 


Mexičané na to jdou ve stylu SLAYER, LIVING DEATH, MERCILESS, DARK ANGEL, RAZOR. A dělají to velmi uvěřitelně, s vlastními nápady a invencí. Pokaždé, když mi hrálo nové album do uší, začal jsem se nejdříve kývat do rytmu, abych nakonec skončil v nekonečném headbangingu. Všechno kolem může klidně hořet, mě je to dávno jedno. Mám svoji muziku, svůj vlastní svět. "Tyrants Of Wrath" jsem si pokaždé neskutečně užil. Jasně, nejedná se o nic nového, ani převratného, někdo by tuhle muziku označil za obyčejné retro, jenže tak tomu rozhodně není. Z téhle smečky totiž slyším nadšení, odhodlání, uvěřitelnost i autenticitu. Neznám nic lepšího, než se toulat prázdnými ulicemi našeho města a poslouchat tuhle desku. Užívám si všechnu tu starobu, nadšení, takovou tu nakumulovanou energii a tlak, které v sobě dobré nahrávky mívají. Je to jako v dobách mého mládí, dojdu až na sídliště. Sedí tam na betonovém soklu mí kamarádi. Co posloucháš? Vyměníme si kazety a zajdeme na pivo. Škoda, že je od nás Mexiko tak daleko, ihned bych zašel na koncert. Stál bych přímo pod pódiem a určitě bych skočil i do mosh-pitu. Možná bych si polámal všechny kosti a rozdrtil ksicht, ale nevadilo by mi to. Poslouchat tohle album je totiž jako srážka s náklaďákem naloženým prašivými kostmi. Atmosféra mě opravdu zcela pohltila a poslech si neskutečně užívám. To je pro mě vždy hlavní a zásadní. Dejte mi někdo pivo a zapněte znovu play! Vážení pozůstalí, sešli jsme se zde, abychom zavzpomínali... Thrash speed metal s podmanivě temnou atmosférou, který vás nasměřuje přímo do pekla! 

Asphyx says:

Dear mourners, we have gathered here to remember the old, mangy thrash and speed metal. The music that ruled the world many years ago and is now returning in waves like a storm. This time, we're heading to Mexico, to the city of Guadalajara. There, in 2021, the band PHANTOM was formed, worshipping the old idols. This year, they attacked us with their second full-length album, which is packed to the brim with pressure, energy, and wild melodies.

All that's left to do is put on a denim vest again. Sit down by the speakers, turn the volume all the way up, and let yourself be carried away by the bloody waves of music that once shaped my musical view of the world. The flames are burning brightly once again. I'll tell you right from the start that "Tyrants Of Wrath" is a frantic ride straight to hell. If you like this kind of metal, don't hesitate. 


The Mexicans do it in the style of SLAYER, LIVING DEATH, MERCILESS, DARK ANGEL, RAZOR. And they do it very believably, with their own ideas and inventiveness. Every time I listened to a new album, I started swaying to the rhythm at first, only to end up in endless headbanging. Everything around me can burn, I don't care anymore. I have my music, my own world. I enjoyed "Tyrants Of Wrath" immensely every time. Sure, it's nothing new or groundbreaking, some would call this music ordinary retro, but that's definitely not the case. From this pack, I hear enthusiasm, determination, credibility, and authenticity. I know of nothing better than wandering the empty streets of our city and listening to this album. I enjoy all the old age, enthusiasm, accumulated energy, and pressure that good recordings tend to have. It's like in my youth, when I would walk to the housing estate. My friends would be sitting there on a concrete pedestal. What are you listening to? We would swap cassettes and go for a beer. It's a shame that Mexico is so far away from us, I would go to a concert right away. I would stand right under the stage and definitely jump into the mosh pit. Maybe I'd break all my bones and smash my face, but I wouldn't mind. Listening to this album is like being hit by a truck loaded with rotten bones. The atmosphere really engrossed me and I'm enjoying listening to it immensely. That's always the most important thing for me. Someone give me a beer and press play again! Dear bereaved, we are gathered here to remember... Thrash speed metal with a captivatingly dark atmosphere that will send you straight to hell!


TRACKLIST
01. Poltergeist
02. The Tower of Seth
03. Violent Invasion
04. Thunderbeast
05. Nimbus
06. Dance of the Spiders
07. Tyrants of Wrath
08. Lost in the Sands
09. Nocturnal Opus 666
10. Nazghul
11. Dark Wings of Death


LINE-UP
J.C. García - Vocals, Guitars
Harel O. - Guitars
Raír Tavizón - Bass
J. P. Alatorre - Drums


sobota 21. června 2025

Interview - EXECUTION - Terrifying, dark, and cold echoes from the house of madness! A thrash black death metal opus with a mysterious aura!


Interview with black thrash death metal band from France - EXECUTION.

Answered Bruno (vocals), thank you!


Ave EXECUTION! First of all, I have to pay tribute to your latest album „Camisole“. I haven't heard such a powerful and crazy album in a long time. I have it at home, in my car, and at work, in various formats, and I listen to it whenever I need some new energy. How satisfied are you with the album now that some time has passed, and what has the reaction been like from fans?

Bruno: Thank you and your support. I can't really answer your question right now. The album is out on Great Dane Records but not yet distributed by Season of Mist, the official release date for them is June 13th. We'll have a release party on June 14th and see how the public reacts. Yes, we understand that there are things that could have been better.


In my opinion, the new album is perfect in every way. The sound, the ideas, the cover are all great. How does EXECUTION compose and how did the new album come about? It seems to me that you have a different lineup of musicians on every album. Who has the final say in the band and is the one who says, "This song is good, so let's keep it"?

For this album, we decided to put as much as possible around the album. The cover too. We did a lot of test recording. Some tracks are old but reworked with the whole band. It's a story, a concept. So the music follows the lyrics, to give an emotion. We work together with the ideas of the lyrics for the atmosphere.

"Camisole" has a harsh, brutal sound. Raw and rough. At the same time, it's piercing and cold. Where did you record the album? And who is responsible for the mastering? I really like that the sound is organic, so real. You avoided the "artificiality" and "over-the-topness" that some bands unfortunately tend to have nowadays.

We talked and we didn't want to sound like everyone else today. Too modern, clean, and fluid, no. We wanted that raw, old-school feel. But not too old either. A lot of albums sound the same today. We have a keyboard that brings melody, and the vocals are aggressive. We have the underground spirit.


It's clear that in death/black/thrash metal, lyrics often take a back seat. How do you perceive the content of the lyrics and how are they created in EXECUTION? What are they about on the new album and what influenced them?

This story is the sequel to our album ETERNAL DREAMS. The same character is interned in an asylum. His reality is alternate. The first track, BLACK TOMB, is his vision: he sees the hospital as a tomb. He crosses the doors of the asylum. If you want BLACK TOMB would be a dark hospital. After the rest of the album he is in an isolation room and undergoes analysis and care. But there are two realities, the one everyone sees and his own. He creates his story, his fears, and he sinks lower and lower each time.

If I'm not mistaken, EXECUTION dates back to 1989. How do you perceive that time? Together with other bands, you were at the birth of something new that had never been here before. Your history is full of interesting albums that rightfully belong in every fan's golden collection. I just wonder why there aren't more recordings? Three full-length albums in 36 years isn't exactly a lot. How do you explain that and what is the reason for it?

Yes, you're right, EXECUTION is an old band, November 1989. It's a long story, I'll keep it short. I'm the only survivor of the first lineup. After that, Abigail, our guitarist, arrived 9 months after the band's creation, but we can say he was there from the beginning, right? At the beginning, we did it quickly; two demos and a vinyl album in 1992. Too quickly. I think we were still looking for the band's identity. And it's since 1995 that we found our personality. We took Sophie with us on keyboards and vocals. We released ETERNAL DREAMS in 1999. A complex album. We had a lot of changes of drummers and secondary guitarists. It was hell for us. We played shows and prepared an album, but each time a member left the band or was fired . It was the era of studios, real studios? No Cubase or Pro Tools. We had to spend as little time as possible in the studio. Time cost money. It must be said that we have two entire albums that are not recorded. But we made backups, a 9-track album "DYING ALONE" with Abigail. We keep the idea of ​​doing it one day with retouches from the current band. Another album without a name, 8 tracks, with complicated and sometimes long titles. Today, we could do it with this line-up, more professional than before. And that's our next project, 4 of these tracks with 4 new titles.


I love your country, culture, monuments, and beautiful girls. In recent years, however, France has also been a veritable treasure trove of good metal music. You approach music a little differently than others. I like SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, but also veterans MERCYLESS, MORTUARY, newcomers RITUALIZATION, SKELETHAL... there are so many great bands – how is that possible? Is it the wine? :) Do you have any other tips for us? Do you see any differences between concerts elsewhere in Europe and in your country?

I don't know if it's the wine. It's just that there are a lot more bands in France in recent years. And more professional bands than before. It's much easier to learn music today with the internet, tutorials... In the 90s, you had to work on your guitar or drum lessons alone in your little room, waiting to see your guitar teacher again the following week (lol), an eternity... But personally, I find that there are still amateur bands everywhere in Europe, and that there are still some today.

Death/thrash/black metal isn't exactly a style that's in the spotlight of fans' interest. That makes support all the more important. From the old days, I remember that you supported your favorite band by buying CDs, T-shirts, and going to concerts. But times have changed. The world is ruled by the internet and music downloads. How do you, as a band, perceive these changes? Have you had to adjust the way you operate? What about your fans, are they different too?

Yes, everything has changed, but the Death Metal scene still has fans who like to have CDs, vinyls, t-shirts, etc. I prefer to buy real CDs and vinyls, it's better than a link. But that's my opinion. We still have long-time fans and new ones.

What does music mean to you? What is it like to play extreme metal from a musician's perspective? What do you like about it and what don't you like? You can also look at this question from a philosophical point of view. Is thrash/black death metal more of a hobby or a lifestyle for you?

It's my life, my lifestyle since I was 13, when I discovered AD/DC with Highway to Hell. I immediately loved the music and the world of hard rock. The cover was fantastic for a 13-year-old kid. and then I discovered a lot of bands. and the evolution towards heavy, speed, thrash, and death. a bit like many of us. the world of IRON MAIDEN with magnificent covers. and I loved the evolution of Metal, ANVIL "metal on metal", RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS, and then DEATH, POSSESSED and MORBID ANGEL.I formed my first band at 16, playing guitar with friends, "ENFER" (hell). But those were the rehearsals in my bedroom. Then I formed BAD DEVILS, still on guitar. But we had a singer who didn't want to sing, a real problem. He pretended to be a singer, a fan of MÔTLEY CRUE, POISON... but without the voice, lol. So, I have guitar and vocals...When I formed EXECUTION, I decided to only do the vocals.


It's been 36 years since EXECUTION was founded. You are a household name on the scene, you have loyal fans, you perform at concerts. Is there anything else you want to achieve as a band? What are your goals for the future?

We're going to play shows to promote the album "CAMISOLE" and write songs. We won't be here forever. 36 years is already a long time.

During EXECUTION, we participated in side projects. I was the vocalist for the black metal band BEAUTY OF DESOLATION; we released two CDs, "World Agony" and "Cold Emotions," and Abigail was the frontman of SEAEARTH and one album, "Sea of Lava."

And what are your plans for the coming months? What can fans look forward to? If you have a message for them, for labels, for promoters, here's the space...

Come to our concerts and talk with us. We love to meet people. All underground.

Thank you very much for the interview, for your great music, and I wish EXECUTION sold-out concerts and crazy fans who will tear your hands off with merchandise. I also wish you much success and happiness in your personal lives.

Thank you very much for this interview.

Rozhovor - EXECUTION - Děsivé, temné a chladné ozvěny z domu šílenství! Thrash black death metalový opus s tajemnou aurou!


Rozhovor s black thrash death metalovou skupinou z Francie - EXECUTION.

Odpovídal Bruno (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - EXECUTION - Camisole (2025):

Ave EXECUTION! Hned na úvod musím vyseknout poklonu před vaším posledním albem „Camisole“. Už dlouho jsem neslyšel tak natlakovanou a šílenou desku. Mám ji doma, v autě i v práci, v různých formátech a poslouchám ho pokaždé, když potřebuji novou energii. Jak jste s albem spokojeni s odstupem vy a jaké jsou reakce od fanoušků?

Bruno: Děkuji za vaši podporu. Momentálně nemohu na vaši otázku odpovědět. Album vychází u Great Dane Records, ale zatím není distribuováno Season of Mist. Oficiální datum vydání je 13. června. 14. června uspořádáme release party a uvidíme, jak na něj veřejnost zareaguje. Ano, chápeme, že některé věci mohly být lepší.


Podle mě je novinka dokonalým albem vlastně po všech stránkách. Skvělý je zvuk, nápady, cover. Jakým způsobem EXECUTION skládají a jak konkrétně vznikalo nové album? Přijde mi, že snad u každé desky máte jinou sestavu muzikantů. Kdo má hlavní slovo v kapele a je tím, kdo řekne – tahle je ta skladba dobrá, tak ji necháme?

Pro toto album jsme se rozhodli dát do něj co nejvíce. I obal. Udělali jsme spoustu zkušebních nahrávek. Některé skladby jsou staré, ale přepracované s celou kapelou. Je to příběh, koncept. Hudba tak následuje texty, aby vyvolala emoce. Spolupracujeme s nápady textů, abychom vytvořili atmosféru.

„Camisole“ má drsný brutální zvuk. Syrový a surový. Zároveň průrazný a chladný. Kde jste album nahrávali? A kdo je podepsán pod masteringem? Mně se hrozně líbí, že je zvuk organický, takový reálný, vyhnuli jste se „umělosti“ a „přeřvanosti“, jak to bohužel mají některé kapely dnes ve zvyku.

Povídali jsme si a nechtěli jsme znít jako všichni ostatní dneska. Příliš moderně, čistě a plynule, ne. Chtěli jsme ten syrový, oldschoolový feeling. Ale taky ne příliš starý. Hodně alb dneska zní stejně. Máme klávesy, které přinášejí melodii, a vokály jsou agresivní. Máme undergroundového ducha.


Je jasné, že u death/black/thrash metalu bývají často texty na druhé koleji. Jak vnímáš obsah textů ty a jakým způsobem vznikají u EXECUTION? O čem jsou na nové desce a čím byly ovlivněny?

Tento příběh je pokračováním našeho alba ETERNAL DREAMS. Stejná postava je internována v ústavu. Jeho realita je alternativní. První skladba, BLACK TOMB, je jeho vize: vidí nemocnici jako hrobku. Prochází dveřmi ústavu. Pokud chcete, BLACK TOMB by byla temná nemocnice. Po zbytku alba se nachází v izolační místnosti a podstupuje analýzu a péči. Existují však dvě reality, ta, kterou vidí všichni, a ta jeho vlastní. Vytváří svůj příběh, své obavy a pokaždé klesá níže a níže.

Jestli se nepletu, EXECUTION datují svůj vznik do roku 1989. Jak tu dobu vnímáš ty? Stáli jste spolu s ostatními kapelami u zrodu něčeho nového, co zde ještě nebylo. Vaše historie je plná zajímavých alb, které patří právem do zlaté sbírky každého fanouška. Jen si říkám, proč těch nahrávek není víc? Tři dlouhohrající desky za 36 let není zrovna moc. Čím si to vysvětluješ a co je toho příčinou?

Ano, máš pravdu, EXECUTION je stará kapela, založená v listopadu 1989. Je to dlouhý příběh, takže to zkrátím. Jsem jediný přeživší z původní sestavy. Poté, devět měsíců po založení kapely, přibyl náš kytarista Abigail, ale dá se říct, že byl u toho od začátku, že? Na začátku jsme to udělali rychle; dvě dema a vinylové album v roce 1992. Příliš rychle. Myslím, že jsme stále hledali identitu kapely. A teprve v roce 1995 jsme našli svou osobnost. Přibrali jsme Sophie na klávesy a zpěv. V roce 1999 jsme vydali ETERNAL DREAMS. Komplexní album. Měli jsme spoustu změn bubeníků a druhých kytaristů. Bylo to pro nás peklo. Hráli jsme koncerty a připravovali album, ale pokaždé někdo odešel z kapely nebo byl vyhozen. Byla to éra studií, skutečných studií? Žádný Cubase nebo Pro Tools. Museli jsme strávit co nejméně času ve studiu. Čas stál peníze. Je třeba říci, že máme dvě celá alba, která nejsou nahraná. Ale udělali jsme zálohy, 9skladbové album „DYING ALONE“ s Abigail. Stále máme v plánu ho jednoho dne vydat s úpravami od současné kapely. Další album bez názvu, 8 skladeb, se složitými a někdy dlouhými názvy. Dnes bychom to mohli udělat s touto sestavou, která je profesionálnější než dříve. A to je náš další projekt, 4 z těchto skladeb se 4 novými názvy.


Miluji vaši zemi, kulturu, památky, i krásné dívky. Poslední roky je ale Francie také doslova studnicí dobré metalové muziky. Jdete na hudbu trošku jiným způsobem, než ostatní. Mám rád SVART CROWN, DEATHSPELL OMEGA, ale i veterány MERCYLESS, MORTUARY, nováčky RITUALIZATION, SKELETHAL…těch skvělých kapel je spousta – jak je to možné? Je to vínem?:). Máš pro nás nějaké další tipy? Vidíš třeba nějaké rozdíly mezi koncerty jinde v Evropě a u vás?

Nevím, jestli je to vínem. Jenomže v posledních letech je ve Francii mnohem víc kapel. A více profesionálních kapel než dříve. Dnes je mnohem snazší naučit se hrát na hudební nástroj díky internetu, tutoriálům... V 90. letech jste museli cvičit na kytaru nebo bicí sami ve svém pokoji a čekat, až se příští týden znovu setkáte se svým učitelem kytary (lol), což byla věčnost... Ale osobně si myslím, že v Evropě jsou stále všude amatérské kapely a že některé existují dodnes.

Death/thrash/black metal není zrovna styl, který by byl na výsluní zájmu fanoušků. O to víc záleží na podpoře. Ze starých časů mám zafixováno, že oblíbená skupina se podporuje koupí CD, trika, zajde se na koncert. Jenže doba se změnila. Světu vládne internet, stahování hudby. Jak vnímáte tyto změny vy, jako kapela? Museli jste nějak upravit své fungování? Co fanoušci, jsou také jiní?

Ano, všechno se změnilo, ale death metalová scéna má stále fanoušky, kteří mají rádi CD, vinyly, trička atd. Já raději kupuji skutečná CD a vinyly, je to lepší než odkaz. Ale to je jen můj názor. Stále máme dlouholeté fanoušky i nové.

Co pro tebe znamená muzika? Jaké to je z pohledu muzikanta hrát extrémní metal? Co se ti ta tom líbí a co nemáš rád? Můžeš na tuhle otázku podívat i z filozofického hlediska. Je pro tebe thrash/black death metal, spíše koníčkem nebo životním stylem?

Je to můj život, můj životní styl od 13 let, kdy jsem objevil AD/DC s albem Highway to Hell. Okamžitě jsem si zamiloval hudbu a svět hard rocku. Obal alba byl pro 13letého kluka fantastický. Pak jsem objevil spoustu kapel a vývoj směrem k heavy, speed, thrash a death metalu. Trochu jako mnoho z nás. Svět IRON MAIDEN s nádhernými obaly. Miloval jsem vývoj metalu, ANVIL „metal on metal“, RAVEN, VENOM, BATHORY, METALLICA, SLAYER, EXODUS a pak DEATH, POSSESSED a MORBID ANGEL. V 16 letech jsem založil svou první kapelu, hrál jsem na kytaru s přáteli, „ENFER“ (peklo). Ale to byly jen zkoušky v mém pokoji. Pak jsem založil BAD DEVILS, stále jako kytarista. Ale měli jsme zpěváka, který nechtěl zpívat, což byl opravdový problém. Předstíral, že je zpěvák, fanoušek MÔTLEY CRUE, POISON... ale bez hlasu, lol. Takže jsem měl kytaru a zpěv... Když jsem založil EXECUTION, rozhodl jsem se věnovat pouze zpěvu.


Od založení EXECUTION uběhlo 36 let. Jste pojem na scéně, máte věrné fanoušky, vystupujete na koncertech. Je ještě něco, čeho chcete jako kapela dosáhnout? Jaké máte cíle do budoucna?

Budeme hrát koncerty na podporu alba „CAMISOLE“ a psát nové písničky. Nebudeme tu věčně. 36 let je už dlouhá doba.

Během EXECUTION jsme se účastnili i vedlejších projektů. Já jsem byl zpěvákem black metalové kapely BEAUTY OF DESOLATION; vydali jsme dvě CD, „World Agony“ a „Cold Emotions“, a Abigail byl frontmanem SEAEARTH a jednoho alba, „Sea of Lava“.

A co chystáte v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš pro ně, pro labely, pro promotéry nějaký vzkaz, tak zde je prostor…

Přijďte na naše koncerty a popovídejte si s námi. Rádi poznáváme nové lidi. Navždy v undergroundu.

Děkuji moc za rozhovor, za vaši skvělou muziku a přeji EXECUTION, abyste měli samé vyprodané koncerty a šílené fanoušky, kteří vám utrhají ruce s merchandise. Přeji vám také hodně úspěchů a pohody i v osobních životech.

Moc děkuji za tento rozhovor.

neděle 15. června 2025

Recenze/review - EXECUTION - Camisole (2025)


EXECUTION - Camisole
CD 2025, Great Dane Records, Season of Mist

for english please scroll down

Zavřený za vysokou zdí, spoutaný v temné kobce, přemýšlím proč. Proč jsem zde? Proč zrovna já? Jsem jenom umělec s křehkou duší, který občas někoho zabije. To opravdu v dnešní době někomu vadí, když dělám své sochy z mrtvých těl? To někoho šokuje, že maluji jejich krví? Dívám se do tmy a vzpomínám na svá nejlepší díla. Na plesnivý sklep, ve kterém jsem se připravoval. Na jejich vyděšené oči. Tak kdo je tady vlastně šílený? 

Francouzská metalová skupina EXECUTION datuje svůj vznik až do roku 1989. Tedy do doby, kdy jsem se i já postupně seznamoval s extrémní muzikou. Nutno rovnou dodat, že mi vždy pomáhala přežít v těžkých situacích. Nové album, které je teprve třetí dlouhohrající, je po okraj narvané reálným, velmi dobře složených thrash metalem s ostrými death metalovými přísadami a black metalovou atmosférou. Výsledný koktejl klidně můžete podávat i muži spoutaném na obalu. Lidská mysl je dosud prozkoumaná jen z určité části. Pokud tedy máte chuť vstoupit do domu šílenství, neváhejte ani chvilku. Dostanete nahrávku, která je ostrá jako břitva a má tajemně přitažlivou atmosféru. 


Samozřejmě, hraje se zde postaru, s odhodláním, s takovou tou upřímnou vášní, kterou kdysi v sobě kapely mívaly. Skladby jsou uvěřitelné, opravdové, ryzí, reálné, autentické. Mají jasné a zřetelné nápady. Výrazný je i jedovatý vokál, který dodává hudbě na ještě větší originalitě. Je to zajímavá a neotřelá jízda od začátku až do konce. Líbí se mi nejen přístup kapely, jejich nepopiratelný talent, ale i taková ta živočišnost, touha zabíjet hudbou. Nové album "Camisole" se pro mě stalo doslova návykovým. Pouštěl jsem si jej nejvíce ráno, cestou do práce, když byly ulice ještě tiché. Občas jsem v nich potkával podivné stíny a vzpomínal jsem na svoji jedinou návštěvu v domě pro choromyslné. Byl jsem tam navštívit jednu svoji kamarádku. A můžu vám říct, že v těch šedivých pochmurných chodbách bylo něco děsivého. Z pokojů se ozývaly výkřiky, někteří zrovna bojovali se svými vlastními démony. Nálady byly velmi podobné, jako na této nahrávce. Přidávám postupně hlasitost, užívám si ve starém stylu provedený zvuk, toulám se ve tmě i ve svých vlastních myšlenkách. Jako bych byl při poslechu zahalený do chladné mlhy, spoutaný pavučinami. Vždycky jsem měl rád kapely, které když začnou hrát, tak vás doslova uhranou. Sedíte potom u reproduktorů a hlavou vám létají jako zběsilé různé obrazy. Mnohdy mají jen samé tmavé barvy. Zavřený za vysokou zdí, spoutaný v temné kobce, přemýšlím, proč. Proč jsem zde? Proč zrovna já? Jsem jenom umělec s křehkou duší, který občas někoho zabije. To opravdu v dnešní době někomu vadí, když dělám své sochy z mrtvých těl? Děsivé, temné a chladné ozvěny z domu šílenství! Thrash black death metalový opus s tajemnou aurou! 

pro fanoušky: Nocturnus , Dimmu Borgir, Cradle of filth & Crematory


Asphyx says:

Locked behind a high wall, chained in a dark dungeon, I wonder why. Why am I here? Why me? I'm just an artist with a fragile soul who occasionally kills someone. Does it really bother anyone these days when I make my sculptures from dead bodies? Does it shock anyone that I paint with their blood? I stare into the darkness and remember my best works. The moldy basement where I prepared them. Their frightened eyes. So who's really crazy here? 

The French metal band EXECUTION dates back to 1989. That was when I was gradually getting acquainted with extreme music. I should add that it always helped me survive difficult situations. The new album, which is only their third full-length, is packed to the brim with realistic, very well-composed thrash metal with sharp death metal ingredients and a black metal atmosphere. You can easily serve the resulting cocktail to the man chained up on the cover. The human mind has only been explored to a certain extent. So if you feel like entering the house of madness, don't hesitate for a moment. You'll get a recording that's razor sharp and has a mysteriously attractive atmosphere. 


Of course, they play the old-fashioned way, with determination and the kind of sincere passion that bands used to have. The songs are believable, genuine, pure, real, and authentic. They have clear and distinct ideas. The venomous vocals are also striking, adding even more originality to the music. It's an interesting and unusual ride from start to finish. I like not only the band's approach and their undeniable talent, but also their animalistic nature, their desire to kill with music. The new album "Camisole" has become literally addictive for me. I listened to it most in the morning, on my way to work, when the streets were still quiet. Sometimes I encountered strange shadows in them and remembered my only visit to a mental hospital. I was there to visit a friend of mine. And I can tell you that there was something terrifying about those gray, gloomy corridors. Screams echoed from the rooms, some of them fighting their own demons. The mood was very similar to that on this recording. I gradually turn up the volume, enjoying the old-style sound, wandering in the darkness and in my own thoughts. It's as if I were shrouded in a cold fog, bound by cobwebs. I've always liked bands that literally mesmerize you when they start playing. You sit by the speakers and various images fly through your head like crazy. Often they are only dark colors. Locked behind a high wall, bound in a dark dungeon, I wonder why. Why am I here? Why me? I'm just an artist with a fragile soul who sometimes kills someone. Does it really bother anyone these days when I make my sculptures from dead bodies? Terrifying, dark, and cold echoes from the house of madness! A thrash black death metal opus with a mysterious aura!

For fans of: Nocturnus, Dimmu Borgir, Cradle of Filth, and Crematory



Tracklist:
1. Black Tomb 
2. Camisole 
3. My Sufferings 
4. Painting of Death 
5. Screaming from the Coffin 
6. De L'ombre À La Lumière 
7. Garden of Ashes and Dust 
8. Horizon Macabre 

band:
Sylvain - Drums
Stef - Bass
Dip - Guitars
Bruno Blancher - Vocals
Sophie Mahaut - Keyboards, Vocals
Abigail - Guitars



čtvrtek 24. dubna 2025

Recenze/review - SIJJIN - Helljjin Combat (2025)


SIJJIN - Helljjin Combat
CD 2025, Sepulchral Voice Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Hluboká díra v zemi, starodávná jeskyně, o které se říká, že v ní sídlí démoni. Lákalo mě to již dlouho. Musím vstoupit dovnitř, zdávalo se mi uprostřed neklidných nocí. Jakoby mi někdo našeptával zlá slova plná bolesti. Už nastal čas, překračuji hranici mezi naších a oním světem. Kolem se válejí vybělené lebky a z temných chodeb slyším řev bestie. Někde hluboko v mých vnitřnostech se usadil strach. Postupuji směrem dolů, do ještě větší tmy. Po stěnách stéká krev a poslouchám u toho nové album německo-baskických SIJJIN. Kapely, která ohlodala starodávný death a thrash metal na kost.

Pozorní čtenáři moc dobře vědí, že tahle smečka je jasnou definicí pekla. Jejich hudba, jak jsme se již mohli přesvědčit na jejich debutu (recenzi a rozhovor naleznete dole pod článkem), hoří jasným černým plamenem. Krvavý obřad pokračuje, pánové se opět vydávají po časové ose zpět do minulosti. Až k samotné podstatě kruté a reálné smrti. 


Malte Gericke (ex NECROS CHRISTOS) a jeho věrní na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Pokud jste vyrůstali na kapelách jako POSSESSED, NASTY SAVAGE, INFERNÄL MÄJESTY, SLAYER, tak potom jste zde správně. Pánové si dali samozřejmě velký pozor na zvuk, který je náležitě prašivý, syrové a smrdí sírou. Líbí se mi i obal a o zajímavých textech, inspirovaných sumerskou mytologií, netřeba hovořit. Hlavní je, ostatně jako vždycky, hudba a ta se mi ihned dostala do krve. SIJJIN jsou autentičtí, opravdoví reální. Takhle se kdysi dávno pohřbívalo, hezky do studené země, s náležitými obřady. Tady žádnou umělou kremaci nepotkáte. Vše působí zastarale, analogově, přesto svěže a se spoustou zajímavých nápadů. Pro mě, pro starého psa, bylo vždy velmi zajímavé a příjemné, vstoupit do hlubin nicoty a otočit volume pořádně doprava. Při poslechu "Helljjin Combat" si připadám jako metalový archeolog, který právě objevil další zajímavou hrobku. Pohřbeni jsou v ní prokletí. Luštím tajemné symboly vyryté na zdi, naslouchám šepotu nemrtvých. Když jdu potom spát, tak děsivé sny (nebo realita?) pokračují a tak si znovu a znovu pouštím do tmy tuhle nahrávku. Je totiž po okraj narvaná vším, co mi dělá dobře. Prašivými melodiemi, tlakem, syrovostí. Má v sobě krvavou jiskru, upřímnost a touhu ničit hudbou. Nemůžu tedy jinak, než vám novinku doporučit. Pokud svůj čas rádi trávíte v temnotě, tak budete určitě spokojeni. To vám podepíšu vlastní krví. Dívám se do tmy. Hluboká díra v zemi, starodávná jeskyně, o které se říká, že v ní sídlí démoni. Nahrubo nasekané, pradávné, krvavé death thrash metalové zlo! Démonická definice temnoty! 

Asphyx says:

I'm looking into the darkness. A deep hole in the ground, an ancient cave rumored to house demons. I've been tempted for a long time. I must go inside, I dreamed in the middle of the restless night. It was as if someone was whispering evil words full of pain to me. It's time, I'm crossing the line between our world and the other. Bleached skulls roll around and from the dark corridors I hear the roar of a beast. Somewhere deep in my gut, fear has taken root. I move downward into more darkness. Blood drips down the walls as I listen to the new album by the German-Basque SIJJIN. The band that gnawed ancient death and thrash metal to the bone.

Attentive readers know very well that this pack is a clear definition of hell. Their music, as we could already see on their debut (review and interview can be found below the article), burns with a bright black flame. The bloody ceremony continues, the gentlemen once again travel back in time to the past. To the very essence of cruel and real death.


Malte Gericke (ex NECROS CHRISTOS) and his faithful are sharp, uncompromising, but they don't forget the cool melodies either. If you grew up on bands like POSSESSED, NASTY SAVAGE, INFERNÄL MÄJESTY, SLAYER, then you've come to the right place. The gentlemen have obviously taken great care with their sound, which is appropriately dusty, raw and reeks of sulphur. I also like the cover art and the interesting lyrics, inspired by Sumerian mythology, needless to say. The main thing is, as always, the music and it immediately got into my blood. SIJJIN are authentic, real. This is how they were buried long ago, nice and cold, with proper ceremonies. You won't find any artificial cremation here. Everything feels dated, analogue, yet fresh and with lots of interesting ideas. For me, an old dog, it was always very interesting and enjoyable to enter the depths of nothingness and turn the volume properly right. Listening to "Helljjin Combat" I feel like a metal archaeologist who has just discovered another interesting tomb. Buried in it are the damned. I'm deciphering the mysterious symbols carved on the wall, listening to the whispers of the undead. Then, when I go to sleep, the eerie dreams (or reality?) continue, so I play this recording over and over again in the dark. It's filled to the brim with everything that makes me feel good. Dirty melodies, pressure, rawness. It's got a bloody spark, honesty and a desire to destroy with music. So I can't help but recommend this new release to you. If you like to spend your time in the dark, you'll definitely be satisfied. I'll sign this in my own blood. I'm looking into the darkness. A deep hole in the ground, an ancient cave rumored to house demons. Coarsely chopped, ancient, bloody death thrash metal evil! The demonic definition of darkness!


about SIJJIN on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Fear Not The Tormentor
2. Dakhma Curse
3. Trance Of The Mummified
4. Death Opens The Grave
5. Religious Insanity Denies Slavery
6. Horrific Distortions
7. Five Blades
8. The Southern Temple

LINE-UP
Malte Gericke - Bass / Vocals
Iván Hernández - Drums
Ekaitz Garmendia - Guitars


pátek 11. dubna 2025

A few questions - interview with thrash metal band from Norway - MALTUKA.


A few questions - interview with thrash metal band from Norway - MALTUKA.

Answered Viljar Brunvoll (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Yes of course! We are Maltuka, a thrash metal band based in Bergen (NO), consisting of me (Viljar, guitar/vocals), Mats (drums), Sondre (guitars) and Johannes (bass). Me and Mats started working on what would become Maltuka around 2022, after having played together for quite a few years in other projects (also with Johannes and Sondre).

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

When recording „Black Rite“ we did everything ourselves for the first time (except mastering, which was done at Audiosiege). We have over the last years started our own small non-commercial studio-collective „Formkraft Produksjon“, located here in Bergen, where we have recorded our own projects, as well as some other bands. As to the recording itself, Mats has been pretty much in charge of everything in regards to production and mixing.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We were fortunate enough to be able to release „Black Rite“ through High Roller Records, who now have printed it on all physical formats; vinyls (black, and orange splatter), CD and cassettes, as well as being published on most digital streaming platforms of course. As to the exact number I’m not a hundred percent certain to be honest.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

For these songs I wrote most of the lyrics, with some tweaks from Mats here and there. Thematically they delve in more occult territories, such as human sacrifice and humanity’s grotesque and primal capabilities (much inspired by Stravinskys „Rite of Spring“, which I had recently watched... again). Writing wise, lyrics are often the last thing we create, so we try to find themes that compliment and emphasise the atmosphere of what the instrumental is doing.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created by Spearhedirl, and he made a killer one at that! The artwork for „Black Rite“ is from a painting by our local artist „Kim Diaz Holm“, who we have worked with quite a few times already with other projects. As to our website (maltuka.bandcamp.com) and our other social platforms we handle these ourselves at the moment. And yes, I think social platforms and reach has become very important in the modern era, which can be both advantageous, but also somewhat undermining. The global outreach and possibilities are enormous, but at the same time it means we have to delve into content creation and algorithms, which we (probably aligned with many other musicians) are not as well versed with as just playing and writing.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As mentioned earlier we got signed with High Roller Records for this record. It’s a label we perceive as really invested in its signed bands and who is truly helping more underground metal establish and unite globally. We are super excited that they wanted to release our debut EP, and we are extremely happy with their guidance and support so far!


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I can’t get around the fact that the main metal titans have been a huge motivation for playing throughout the years. Judas Priest, Metallica and especially Megadeth were some of my biggest idols growing up and just starting out. With my fellow bandmates I share a love for many of the thrash giants, such as Testament, Exodus, Nuclear Assault, Sodom, and many more, but also bands of other genres such as Opeth, Bloodbath, Immortal, Death, and so on. As to inspiration for songwriting, that varies quite frequently, which is why it’s as fun and refreshing every time. Usually a new release or discovery that really hits my sweetspots ignites new ideas, where underground bands often can be the most inspiring!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We sent it around to quite a few, but luckily we got a good response from one of the few we hoped for (as previously mentioned).


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

With Maltuka we are still planning our first gigs, seeing as our complete lineup fairly recently got established. But as I also mentioned, we have all played together quite a lot in bands such as Contorted and Psykopath, where we’ve played many smaller clubs, as well as a few festivals. Personally I really love the smaller club scenes, as you get a special intimacy with all the people attending, which often makes those nights more memorable.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

At the moment we are just about to start recording our first full length album, which we are quite excited about. To be able to release our music internationally is one of the things that really drives us. But of course, we really want to get around to play different stages, and we’d especially love to be able to play a lot internationally.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our social medias is an easy outreach (https://www.instagram.com/maltukaband) (https://www.facebook.com/profile.php?id=61563413770301), or though our mail: maltukaofficial@gmail.com

Thanx for the interview.

Thank You!

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025):

čtvrtek 10. dubna 2025

Recenze/review - LEPER COLONY - Those Of The Morbid (2025)


LEPER COLONY - Those Of The Morbid
CD 2025, Testimony Records

for english please scroll down

Lidé čím dál tím víc věří lžím. Raději hnijí zaživa, nakaženi nenávistí, než aby použili svůj mozek. Někteří z nás jsou jenom dávno mrtvým tělem, prázdnou schránkou na prokletou duši. Stále sledujeme s chutí veřejné popravy, s nadšením a radostí. Pochodujeme na smrt, odsouzeni už jenom svým zrozením. Možná ale existuje způsob, který vás probudí ze tmy. Mám tu na recenzi novou desku maniaků LEPER COLONY a troufám si tvrdit, že se opět jedná o materiál, u kterého praskají lebky tlakem. 

Jak asi všichni víte, v téhle smečce se potkali muzikanti, kteří jsou plně oddáni extrémní muzice. Stačí napsat jenom Marc Grewe, Rogga Johansson, Håkan Stuvemark, Jon Rudin a všichni vědí, že zde bude znovu definován smrtící kov. Tohle je muzika pro ty, co mají stále krvavou jiskru v oku, pro fanoušky, kteří sledují scénu a rádi objevují nová temná zákoutí. Hraje se tu ostře, nekompromisně, s pradávnou touhou ničit. Nic pro tupý dav, nic pro slabé povahy. I nová deska je spíše hudbou pro ty, co jsou stále na lovu, co ještě nesklonili hlavu. 


Hroby jsou exhumovány, ohně hoří jasným černým plamenem, víka od rakví praskají velkým tlakem. Sešli se zde muzikanti, kteří přesně ví, co a jak chtějí hrát. Základem jejich muziky je i letos smrtící kov v jeho tradiční, klasické podobě (pokud máte rádi kapely jako DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, potom jste zde správně). Jako bych navštívil morbidní galerii, ve které jsou vystavovány veškeré ohavnosti, kterých je náš lidský rod schopen. Zvuk je v absolutním pořádku, zaujme i stylový obal. Pro mě je potom nejdůležitější, že mě baví nové album "Those Of The Morbid" poslouchat , že se k němu rád vracím. Pokud vám vadí, stejně jako mě, současný umělý svět, kdy máte u spousty kapel pocit, že jejich hudbu tvoří stroje a ne lidé, tak zde to rozhodně neplatí. Skladby v sobě mají potřebnou živočišnost, vztek, prašivinu, nahrubo nasekanou tmu i pověstnou krvavou jiskru. Není to nic nového v záhrobí, ale rozhodně se nejedná jen o obyčejné, i když dobře odvedené řemeslo. Naopak, z nové desky slyším opravdovost, upřímnost, reálnou oddanost stínům. Když jsem slyšel nahrávku poprvé, ihned se mi dostala do žil i do podvědomí. Zůstala tam až doteď, když píšu tato slova. Myslím si, že není moc co řešit. Tohle je hudba od death metalové šlechty pro všechny oddané fanoušky. Lidé čím dál tím víc věří lžím. Raději hnijí zaživa, nakaženi nenávistí, než aby použili svůj mozek. Někteří z nás jsou jenom dávno mrtvým tělem, prázdnou schránkou na prokletou duši. My, prokletí, takoví nejsme. Doporučuji volume pořádně doprava! Syrový, klasický, prašivý death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Hromadný hrob byl znovu exhumován!

Asphyx says:

People are believing more and more lies. They'd rather rot alive, infected with hate, than use their brains. Some of us are just a long-dead body, an empty shell for a damned soul. We still watch public executions with gusto, with glee and joy. We march to our deaths, condemned by our very birth. But perhaps there is a way to wake you from the darkness. I have the new album from maniacs LEPER COLONY to review, and I dare say that once again, this is material where skulls crack with pressure. 

As you all probably know, in this pack we have met musicians who are fully committed to extreme music. You only need to write Marc Grewe, Rogga Johansson, Håkan Stuvemark, Jon Rudin and everyone knows that death metal will be redefined here. This is music for those who still have a bloody sparkle in their eye, for fans who follow the scene and like to discover new dark corners. It's played with a sharp, uncompromising edge, with an ancient desire to destroy. Nothing for the dull crowd, nothing for the weak of character. Even the new album is more music for those who are still on the hunt, who haven't bowed their heads yet.


The graves are exhumed, the fires burn with a bright black flame, the lids of the coffins burst with great pressure. Musicians have gathered here who know exactly what they want to play and how they want to play it. The basis of their music this year is also death metal in its traditional, classic form (if you like bands like DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, CANCER, SLAYER, MASTER, then you are here right). It's like visiting a morbid gallery where all the abominations of which our human race is capable are on display. The sound is absolutely fine, and the stylish cover art is also impressive. The most important thing for me then is that I enjoy listening to the new album "Those Of The Morbid", that I like coming back to it. If, like me, you are bothered by the current artificial world, where many bands make you feel that their music is made by machines and not by people, that is definitely not the case here. The songs have the requisite animalism, rage, grime, rough-hewn darkness and the proverbial blood spark. It's nothing new in the afterlife, but it's certainly not just ordinary, albeit well done craft. On the contrary, what I hear from the new record is a genuineness, an honesty, a real commitment to the shadows. When I first heard the record, it immediately entered my veins and subconscious. It has remained there ever since as I write these words. I don't think there's much to go on. This is music from death metal royalty for all the devoted fans. People are believing the lies more and more. They'd rather rot alive, infected with hate, than use their brains. Some of us are just a long-dead body, an empty shell for a damned soul. We, the damned, are not. I recommend a volume to the right! Raw, classic, dusty death metal that will make every bone in your body crack! The mass grave has been exhumed again!


Recenze/review - LEPER COLONY - Leper Colony (2023):


TRACKLIST
1. Facing The Faceless
2. Master’s Voice
3. The Age Of Insanity
4. Flesh To Rot To Ashes
5. Realm Of Madness
6. Those Of The Morbid Inclination
7. Apocalypse Whore
8. Creature From The Deep
9. A Story In Red

LINE-UP
Marc Grewe - Vocals
Rogga Johansson - Guitars, Bass
Håkan Stuvemark - Lead Guitars
Jon Rudin - Drums



pátek 28. března 2025

Recenze/review - MALTUKA - Black Rite (2025)


MALTUKA - Black Rite
EP 2025, High Roller Records

for english please scroll down

Někdy se ocitnu ve stavu, kdy začnu hledat svoje krvavé kořeny. Většinou se zavřu do svého pokoje, zhasnu všechna světla a otevřu okna do tmy. Nové EP norských MALTUKA jsem dostal na recenzi jednoho chladného večera. Nečetl jsem promo materiály, ani jsem si o kapele nic nezjišťoval. Nechal jsem na sebe hudbu jen tak působit. Po několika společných setkáních a vypitých pivech jsem zjistil, že jsme jedné krve. Já i tahle smečka.

Líbí se mi přístup, s jakým pánové k tomuto stylu přistupují. Melodie jsou velmi ostré, hlas jedovatý, riffy naléhavé a u bicích vám vylétne mozek z hlavy. Ten den jsem nespal, ale jen si rval nové EP pod tlakem opakovaně do hlavy. Hergot, tahle hudba hoří jasným černým plamenem a smrdí sírou. 


Novinka je neučesaná, syrová, po okraj narvaná takovou tou starodávnou patinou, kterou mám u kapel tolik rád. Netuším, jestli jste někdy potkali na ulici smečku prašivých psů, kteří touží po jediném - roztrhat vás na kusy. Tak ani nemusíte, Norové totiž působí úplně stejně. Uvěřitelně, opravdově. Hudba na mě útočila takovým tím poctivým, neurvalým způsobem. Dovedu si představit koncert v malém klubu, někde na periférii. I když už jsem starý pes, rád bych si skočil z pódia, to je jasná věc. Co se týká stylu, jaký nám tihle gentlemani předkládají, tak je ovlivněn kapelami jako SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, ale i třeba IMMORTAL. Osobně se mi potom líbí, že tahle smečka přistupuje k hudbě přeci jen trošku jinak, než ostatní. V současné době můžete všude potkat velkou spoustu různých retro skupin bez duše. MALTUKA na to jdou po svém, nebojí se říznout do živého. Chladné a temné melodie se zde potkávají se surovostí. Přesně takhle to mám rád. Norové se snaží o svůj vlastní rukopis a nutnou rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Novinka mě opravdu baví poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Jestliže mě většina o hodně slavnějších jmen v současnosti už moc neoslovuje, k "Black Rite" se budu rád vracet. A to nejen ve chvílích, když budu mít nostalgickou náladu. Mimochodem, zvuk mě opravdu baví a s chutí se dívám i na motiv na obalu (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). Zkrátka a dobře, pokud jste na stejné vlně jako já, neváhejte ani chvilku. Už aby tu bylo dlouhohrající album. Těším se už teď! Ostrý, temný thrash metal, u kterého objevíte své vlastní krvavé kořeny! Černý plamen byl zažehnut! 

Asphyx says:

Sometimes I find myself in a state where I start looking for my bloody roots. I usually lock myself in my room, turn off all the lights and open the windows to the darkness. I was given the new EP from Norway's MALTUKA to review one chilly evening. I hadn't read the promo materials or done any research on the band. I just let the music affect me. After a few meetings and a few beers together, I found out that we are of the same blood. Me and this pack.

I like the approach the gentlemen take to this style. The melodies are very sharp, the voice is venomous, the riffs are urgent and the drums will blow your brains out. I didn't sleep that day, I just ripped the new EP repeatedly in my head under pressure. Damn, this music burns with a bright black flame and smells like brimstone. 


The new stuff is unpolished, raw, packed to the brim with that old patina I like so much in bands. I don't know if you've ever met a pack of mangy dogs on the street who want only one thing - to tear you apart. You don't have to, because the Norwegians look exactly the same. Believable, real. The music attacked me in that honest, uncouth way. I can imagine a gig in a small club, somewhere on the outskirts. Even though I'm an old dog, I'd like to jump off the stage, that's for sure. As for the style these gentlemen present us, it is influenced by bands like SODOM, SLAYER, NUCLEAR ASSAULT, but also IMMORTAL. Personally, I like the fact that this pack approaches music a bit differently than the others. Nowadays you can find a lot of different retro bands without soul everywhere. MALTUKA are doing it their own way, they are not afraid to cut into the live. Cold and dark melodies meet rawness here. That's how I like it. The Norwegians are trying to make their own signature and I have to say that they succeed in doing it perfectly. I really enjoy listening to this new album. It has something appealing that keeps me coming back. If most of the much more famous names these days don't appeal to me much anymore, I'll keep coming back to "Black Rite". And not just when I'm in a nostalgic mood. By the way, I really enjoy the sound and I also look with relish at the motif on the cover (Kim Diaz Holm (Sólstafir, Vreid)). In short, if you're on the same wavelength as me, don't hesitate a moment. I wish there was a full-length album already. I'm already looking forward to it! Sharp, dark thrash metal where you will discover your own bloody roots! The black flame has been ignited!


TRACKLIST
1. Judgement (Intro)
2. Blood Sacrifice
3. Condemnation
4. Xolotl
5. Black Rite

LINE-UP
Viljar Brunvoll - Guitar, Vocals
Sondre Hovden - Guitar
Mats Hovden - Drums
Johannes Gade Glesner - Bass



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine