Spadl jsem do hlubiny, byl jsem stržen do víru. Během několika okamžiků se změnil celý můj život. Bylo to jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj zkaženým masem a kostmi. Existuje mnoho způsobů, jak můžete zemřít, ale tenhle byl zcela nečekaný. Přiznám se, že jsem toho o thrash death metalové kapele DEKONSTRUCTOR příliš nevěděl. Bylo na čase to napravit. Už první setkání bylo totiž natolik divoké a podmanivé, že jsem se musel podívat téhle smečce pořádně na jejich zkažený zub.
Začal jsem od demonahrávky z roku 2017, pokračoval jsem přes různé singly, živé album, až jsem se dostal k prvotině "Horrid Vistas" z roku 2020. U letošnímu počinu jsem stále v takovém podivném stavu. Připadal jsem si jako uhranutý. Určitě to znáte, přinesete si domů nějakou muziku a sednete si k reproduktorům. Najednou nevíte o světě kolem sebe a jen posloucháte, přidáváte hlasitost. Nemáte hlad, ani žízeň, toužíte jenom po dalším riffu, melodii. Tak přesně takhle vnímám DEKONSTRUCTOR já. Jako tsunami, které vás smete z povrchu zemského.
Na Kostarice jsem nikdy nebyl, viděl jsem jen několik krásných dokumentů o tamní přírodě. Dovedu si ale představit, že bych večer zavítal na koncert téhle thrash death metalové smečky. Na starém německém thrash metalu, ale i na americkém, na tom techničtějším, jsem kdysi vyrůstal a mám tuhle muziku v krvi, stejně jako tahle kapela. Líbí se mi zvuk, který je ostrý, živočišný, surový a masivní. Parádní je obal. Zkrátka a dobře, všechno sedí perfektně na svých místech. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí a vy si tak můžete naplno vychutnat lavinu z ostrých riffů, neurvalého vokálu a vynikající bicí. Já chci do mosh-pitu! Dejte mi někdo pivo a nechte mě skočit z pódia. Ano, přesně tak, tohle je kapela, jejíž hudba nejvíce vynikne naživo. Musejí to být divoké akce, to vám povím. Není to tak dávno, co jsem potkal u nás ve městě smečku prašivých psů. Sedli si do kruhu kolem mě, vrčeli a viděl jsem v jejich očích, že touží po čerstvé krvi. Vzpomněl jsem si na DEKONSTRUCTOR, kteří mě také roztrhali na kusy svojí hudbou. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, špínu a takovou tu starodávnou energii a tlak. Zároveň je vše postaveno na silných melodiích a nápadech. "Ominous Game" je přesně tím druhem alba, které vám shoří v rukou. Neotesaným, hrubým, surovým kusem metalu, které nelze nemít rád. Alespoň takhle vnímám tuhle desku já. Spadl jsem do hlubiny, byl jsem stržen do víru. Během několika okamžiků se změnil celý můj život. Bylo to jako srážka s náklaďákem naloženým po okraj zkaženým masem a kostmi. Existuje mnoho způsobů, jak můžete zemřít, ale tenhle byl zcela nečekaný. Ostrý útok neurvalé, divoké thrash death metalové legie! Budete roztrháni na kusy a smeteni z povrchu zemského!
Asphyx says:
I fell into the depths, I was thrown into the vortex. In a few moments, my whole life changed. It was like hitting a truck loaded to the brim with rotten meat and bones. There are many ways you can die, but this one was completely unexpected. I'll admit I didn't know much about the thrash death metal band DEKONSTRUCTOR. It was time to remedy that. After all, the very first encounter was so wild and captivating that I had to give this pack a good look at their rotten tooth.
I started from the 2017 demo, continued through various singles, live album, and finally got to the 2020 debut "Horrid Vistas". I'm still in such a weird state with this year's release. I felt like I was mesmerized. I'm sure you know, you bring some music home and you sit down in front of the speakers. Suddenly you're unaware of the world around you and you just listen, turning up the volume. You're not hungry, you're not thirsty, you just want the next riff, the next tune. That's exactly how I perceive DEKONSTRUCTOR. It's like a tsunami that wipes you off the face of the earth.
I've never been to Costa Rica, I've only seen a few beautiful documentaries about the nature there. But I can imagine that in the evening I would go to a concert of this thrash death metal pack. I grew up on the old German thrash metal, but also on the American, more technical kind, and I have that music in my blood, just like this band. I like the sound, which is sharp, animalistic, raw and massive. The cover art is great. In short, everything fits perfectly in place. Nothing is missing or missing anywhere, so you can fully enjoy the avalanche of sharp riffs, ferocious vocals and excellent drums. I want to mosh-pit! Somebody get me a beer and let me jump off the stage. Yes, that's right, this is the band whose music shines the most live. It must be a wild event, I can tell you that. Not long ago, I met a pack of mangy dogs in my town. They sat in a circle around me, growling, and I could see in their eyes that they were hungry for fresh blood. I remembered DEKONSTRUCTOR, who also tore me apart with their music. The songs are very well written, they have drive, dirt and that old time energy and pressure. At the same time everything is built on strong melodies and ideas. "Ominous Game" is exactly the kind of album that will burn in your hands. An unpolished, raw piece of metal that is impossible not to like. At least that's how I see this record. I've fallen into the depths, I've been sucked into the vortex. In a matter of moments, my whole life changed. It was like hitting a truck loaded to the brim with rotten meat and bones. There are many ways you can die, but this one was completely unexpected. A fierce assault from the untamed, savage thrash death metal legion! You will be torn to pieces and swept off the face of the earth!
Navštívil jsem za svůj život již mnoho katakomb. Zažil jsem věci, o kterých nerad mluvím. Stejně by mi nikdo nevěřil. Poslouchám extrémní metal od konce osmdesátých let minulého století a žádná temnota mi není cizí. Tentokrát je to ale jiné. Mrtvoly jsou pochovány v podivných pozicích. Mají vyděšené tváře. Starodávné pohřebiště v horách vydalo další ze svých děsivých svědectví. Převezu těla do márnice, pustím si k tomu novou desku chilských maniaků TORTURER a potom se začnou odehrávat příběhy, které nejsou z našeho světa.
Kapela, která datuje svůj vznik do roku 1989, je pro mě opravdovou legendou. Každá z jejich nahrávek pro mě byl vždy krásně morbidním zážitkem. Novinka rozhodně není výjimkou. Naopak. Jedná se o mrtvolný materiál té nejvyšší kvality. Už jste někdy seděli u čerstvého hrobu a prosévali mezi prsty prach? Už jste někdy našli několik mrtvol, které mají v hrobech obrácené kříže? Pokud ne, tak ani nemusíte. Stačí si poslechnout tuhle temnou a ostře řezající desku.
Prašivý death metal se zde potkává s thrash metalovou ostrostí i kousky nahrubo nasekané black metalové tmy. Pánové hrají opravdově, uvěřitelně a přesně takovým tím ortodoxním, klasickým způsobem, který mám tolik rád. Kapela zúročila svoje dlouholeté zkušenosti, aby nám předložila album, které hoří uvnitř, tepe a pálí, je jako čerstvě vyvěrající láva z právě probuzené sopky. Na povrchu chladná a temná záležitost se po bližším prozkoumání změní v krvelačnou bestii. Na "Burning Cross" by neměli zapomenout všichni ti, kteří mívají noční můry, všichni prokletí i démoni. Líbí se mi, že si TORTURER hrají po svém, mají vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Jako bych se vrátil po časové ose zpět a znovu chodil po městě s kazeťákem na ramenou, vyměňoval si kazety a psal papírové dopisy kapelám na druhé straně světa. Chilané ale nejsou jenom ozvěnou starých dobrých časů. Naopak, jejich hudba je svým zahnívajícím způsobem stále svěží, divoká, nespoutaná. Připomínají mi smečku prašivých psů, kteří už nemusí nikomu nic dokazovat. Jednou za čas vyrazí na lov a roztrhají všechny kolem. Rozdrtí vás na prach. Tohle je zkrátka hudba, která je ohlodaná na kost, která když se vám dostane do krve, tak se pro vás stane nutností, stejně jako zapáchající vzduch čerstvě exhumovaných hrobů. Máte rádi kapely jako PENTAGRAM CHILE, SADISM, POSSESSED? Potom jste zde správně. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v absolutním tichu a chladu. Teprve potom vyniknou pořádně jednotlivé nuance. Navštívil jsem za svůj život již mnoho katakomb. Zažil jsem věci, o kterých nerad mluvím. Stejně by mi nikdo nevěřil. Poslouchám extrémní metal od konce osmdesátých let minulého století a žádná temnota mi není cizí. Tentokrát je to ale jiné. Mrtvoly jsou pochovány v podivných pozicích. Mají vyděšené tváře. Starodávné pohřebiště v horách vydalo další ze svých děsivých svědectví. Poctivý, syrový, chladný a temný death thrash metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete zevnitř spáleni černým plamenem!
Asphyx says:
I have visited many catacombs in my lifetime. I've experienced things I don't like to talk about. No one would believe me anyway. I've been listening to extreme metal since the late 1980s and I'm no stranger to darkness. But this time it's different. The corpses are buried in strange positions. They have frightened faces. An ancient burial ground in the mountains has given another of its eerie testimonies. I transport the bodies to the morgue, put on a new record by Chilean maniacs TORTURER, and then the stories that are not of our world begin to unfold.
A band that dates back to 1989 is a true legend to me. Each of their records has always been a beautifully morbid experience for me. The new album is certainly no exception. On the contrary. This is deadpan material of the highest quality. Have you ever sat by a fresh grave and sifted the dust between your fingers? Have you ever found several corpses with inverted crosses in their graves? If not, you don't have to. Just listen to this dark and cutting record.
Dusty death metal meets thrash metal sharpness and bits of coarsely chopped black metal darkness. The gentlemen play in a real, believable and exactly the orthodox, classic way that I like so much. The band has capitalized on their years of experience to present us with an album that burns inside, smoulders and sears, like freshly erupted lava from a just awakened volcano. A cool and dark affair on the surface, it turns into a bloodthirsty beast upon closer inspection. "Burning Cross" should not be forgotten by all those who have nightmares, all the damned and the demons. I like that TORTURER play in their own way, they have their own expression, handwriting, face if you will. It's like going back in time and walking around town again with a tape recorder on my shoulder, swapping tapes and writing paper letters to bands on the other side of the world. But the Chileans aren't just an echo of the good old days. On the contrary, their music, in its decaying way, is still fresh, wild, unbridled. They remind me of a pack of mangy dogs who no longer have to prove anything to anyone. Every once in a while they go on the hunt and tear everyone apart. They'll crush you to dust. This is, in short, music that's gnawed to the bone, that when it gets into your blood becomes a necessity, like the fetid air of freshly exhumed graves. Do you like bands like PENTAGRAM CHILE, SADISM, POSSESSED? Then you're in the right place. I recommend listening very loudly and in absolute silence and coolness. Only then will the individual nuances really stand out. I have visited many catacombs in my lifetime. I've experienced things I don't like to talk about. No one would believe me anyway. I've been listening to extreme metal since the late 1980s and I'm no stranger to darkness. But this time it's different. The corpses are buried in strange positions. They have frightened faces. An ancient burial ground in the mountains has given another of its eerie testimonies. Honest, raw, cold and dark death thrash metal that will make you crumble into dust! You will be burnt from the inside with black flame!
Tracklist:
1. The Flames of Purification (04:41)
2. Bestia Omnipotente (03:08)
3. Into the Labyrinth (04:47)
4. Silenced by My Own Blood (04:00)
5. Psycho - Back to Reality Part II (05:34)
6. Santa Inquisiciòn (05:25)
7. Burning Cross (06:33)
8. Torture (Eternal Suffering) (04:18)
9. Kingdom of the Dark (04:32)
Album Line Up
Francisco Cautin : Bass and Vocals
Francico Garces : guitars
Rodrigo Zuñiga : Drums
J.T. Garcia : Guitars
Tito Villarroel : Clissandos & bass Guitar solo on tracks 4 & 6
I z tebe se jednou stane prázdné tělo bez duše. Uloží tě v dřevěné rakvi do studené země a postupně shniješ a rozpadneš se v prach. Zůstane po tobě jenom krvavý otisk, mlhavá vzpomínka. Než se tak ale stane, musíš znovu sestoupit dolů, do podzemí a uspořádat další z temných rituálů. Jsi prokletý, jsi zavržený, patříš mezi vyvolené, mezi ty, kteří vždy poslouchali pravý a reálný extrémní metal. Black, thrash, death, vše nasáklé špínou a zkaženou krví. Přesně jako na debutovém dlouhohrajícím albu britských tmářů NECROMANIAC.
Jsou kapely, u kterých již během několika prvních poslechů vím, že jsme stejné krve. Mnohé dopředu napovídala i sestava muzikantů, kteří tuhle smečku tvoří. Sešli se tu muzikanti, kteří moc dobře vědí, o čem je absolutní tma, o čem je nahrubo nasekané zlo a blasfemie. Smrt obchází během poslechu kolem mě a čeká na vhodný okamžik, aby do mě zasekla svůj dráp.
"Sciomancy, Malediction & Rites Abominable" je mrtvolně zahnívajícím, plesnivým albem, na kterém se uctívají pradávné okultní krvavé rituály. Jednotlivé motivy se se kolem mě nejdříve začaly plazit jako jedovatí hadi. Postupně vás uhranou, abyste byli uštknuti a do krve se vám dostal prudký jed nenávisti. Zavřeni ve studených kobkách marně hledáme alespoň malý náznak světla. Dobro už dávno neexistuje. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, mají v sobě takovou tu pradávnou sílu a energii. Pokud máte rádi kapely jako GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, ADORIOR, SCYTHIAN a další nejen death metalové čaroděje, tak neváhejte ani chvilku. Nové album je opravdu spíše pradávným obřadem, než jen obyčejnou muzikou. Děsivé nálady se zde potkávají s chladem. Kamenný oltář je připraven. Postavy v kápích stojí v kruhu a odříkávají zvrácené modlitby. Hlavní velekněz pozvedá ostrý nůž a svět kolem náhle zčernal. Mraky jsou nízko, vítr se proplétá mezi zdmi starého chrámu. Sem, hluboko do podzemí, sem do podsvětí tahle hudba patří a zde musela vznikat. NECROMANIAC vám vypálí do hlavy cejch. Jedná se o nahrávku, která má skvělý morbidní zvuk, stylový děsivý motiv na obalu a u které shoříte na popel. I z tebe se jednou stane prázdné tělo bez duše. Uloží tě v dřevěné rakvi do studené země a postupně shniješ a rozpadneš se v prach. Zůstane po tobě jenom krvavý otisk, mlhavá vzpomínka. Brána do posvětí byla otevřena. Stačí jenom vstoupit. Smrtící, krvavý death black thrash metalový rituál plný blasfemie, rouhání a zkažené krve! Budete strženi do hlubiny!
Asphyx says:
You too will one day become an empty body without a soul. They will put you in a wooden coffin in the cold earth and you will gradually rot and crumble into dust. All that will be left of you is a bloody imprint, a vague memory. But before that happens, you must descend again, underground, and perform another of your dark rituals. You're cursed, you're damned, you're one of the chosen ones, one of those who have always listened to true and real extreme metal. Black, thrash, death, all soaked in filth and corrupted blood. Exactly like on the debut full-length album of British obscurantists NECROMANIAC.
There are bands where I know within the first few listens that we are of the same blood. A lot was also suggested by the line-up of musicians that make up this pack. Musicians have come together who know very well what absolute darkness is all about, what coarsely chopped evil and blasphemy is all about. Death walks around me as I listen, waiting for the right moment to sink its claw into me.
"Sciomancy, Malediction & Rites Abominable" is a dead-rotting, moldy album that worships ancient occult blood rituals. The various motifs first began to slither around me like venomous snakes. Gradually, you'd be bitten and the violent venom of hatred would enter your blood. Locked in the cold dungeons, we search in vain for some hint of light. The good is long gone. The songs are written in a very believable, real way, they have that ancient power and energy. If you like bands like GRAVE MIASMA, LVCIFYRE, ADORIOR, SCYTHIAN and other not only death metal wizards, don't hesitate a moment. The new album is really more of an ancient rite than just plain music. Eerie moods meet coldness here. The stone altar is ready. Hooded figures stand in a circle and recite twisted prayers. The High Priest raises a sharp knife and the world suddenly goes black. The clouds are low, and the wind sweeps between the walls of the old temple. This is where this music belongs, deep in the underworld, and this is where it must have originated. NECROMANIAC will burn a mark into your head. This is a record that has a great morbid sound, a stylish eerie motif on the cover and one that will burn you to ashes. You too will one day become an empty body without a soul. They'll put you in a wooden coffin in the cold earth and you'll gradually rot and crumble into dust. All that will be left of you is a bloody imprint, a vague memory. The gates of sanctity have been opened. All you have to do is enter. A deadly, bloody death black thrash metal ritual full of blasphemy, blasphemy and corrupted blood! You will be thrown into the depths!
TRACKLIST
1. Caput Draconis
2. Daemonomantia
3. Grave Mound Oath
4. Calling Forth the Shade
5. Great is the Thirst of the Restless Dead
6. Teraphim (Skull Sorcery)
7. Conjuration of St. Cyprian
8. Swedenborg's Skull
9. Necromancess / Cauda Draconis
LINE-UP
C. Howler : Throat Possessions, Black Arts Spells & Conjurer of the Restless Wraiths of the Abyss
Sadistik Fornicator : Guitarmageddon, Keys of Death and Hades, Megalomantic Decompositions & Die-Hard Cult Leader
The One : Basstard Tremblings, Necrophonous Disarray, Winds of Mayhem & Macabre Consigliere of Deadly Omens
Guest musicians: A.A. Nemtheanga: Choir on "Caput Draconis". A Corpse Without Soul: Vocals on "Calling Forth the Shade" and "Conjuration of St. Cyprian". Nameless Void: Synths and bell samples on "Necromancess".
Venku je jako v márnici. V ulicích se válí krvavá mlha a přízraky právě vstaly. Moje kroky směřují, ostatně jako každý večer, na hřbitov za městem. Dnes mě čeká opět dlouhá noc. Beru do rukou lopatu a hledám místo, kde vykopu další hrob. Odkryji několik vrstev, když narazím na starou, prašivou dřevěnou rakev, tlející již mnoho let v zemi. Uvnitř je nové album maniaků RITUAL FORz Memphis, Tennessee. Odstraním z něj prach, hnilobu i plesnivé pavučiny a odnesu je do sklepa.
Zde, v márnici, mám svůj přehrávač. Vložím debutovou dlouhohrající desku dovnitř a zapnu play. Chvíli jen tak sedím a nasávám pach hniloby, která ke mě z reproduktorů stéká jako zkažená krev z dlouho neléčené rány. Tohle je death metal, přesně podle mého gusta. Ostrý, morbidní, nasáklý špínou a absolutní tmou. Jsem tu správně.
Na nahrávce zazní jak prašivý death metal ze staré školy, tak i ostrý thrash. Potkáte ale i valivý, pochmurný doom metal. Pokud máte rádi kapely jako OBITUARY, MORBID ANGEL, ASPHYX, VADER, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE, případně BOLT THROWER, potom určitě oceníte i "But Merely Flesh". Pánové vzali inspiraci z devadesátých let minulého století vážně a nahráli album, které je opravdové, uvěřitelné, má poctivý zvuk i obal. Pokud jste fanoušci dlouhých stínů, každodenních návštěv na hřbitovech, pokud se rádi procházíte po opuštěných chrámech a s chutí exhumujete dávno zapomenuté hroby jako já, potom si tuhle desku také užijete. Nejedná se o nic nového, ani převratného, ale není to jenom obyčejné, i když dobře odvedené řemeslo. Naopak, osobně kapele věřím každý tón, každou notu. Riffy se mi pomalu zadírají pod kůži a připadám si opravdu jako zavřený v chladné kobce. Spolu s mrtvolami, které za zvuků téhle nahrávky pokaždé ožívají. Skladby jsou velmi dobře napsány, je v nich obsaženo velké množství temné energie a tlaku. RITUAL FOR mě letos rozhodně přesvědčili na svoji stranu, pohřbili mě do země. Samozřejmě zaživa a do rakve, ze které není úniku. Už teď vím, že se k novince budu rád a často vracet. Smrt má, jak je všeobecně známo, tisíce podob. A tu kterou nám předkládají tihle maniaci, je krutá a hnusná, mokvající, zasmrádlá, jako dlouho tlející tělo. Venku je jako v márnici. V ulicích se válí krvavá mlha a přízraky právě vstaly. Moje kroky směřují, ostatně jako každý večer, na hřbitov za městem. Dnes mě čeká opět dlouhá noc. Beru do rukou lopatu a hledám místo, kde vykopu další hrob. Odkryji několik vrstev, když narazím na starou, prašivou dřevěnou rakev, tlející již mnoho let v zemi. Stará, ryzí, death metalová exhumace prašivého hrobu! Hniloba, špína a smrt ve své děsivé podobě!
Asphyx says:
It's like a morgue outside. There's a bloody mist in the streets and the ghosts have just risen. My footsteps, as they do every night, head for the cemetery outside the city. Tonight I'm in for another long night. I pick up my shovel and look for a place to dig another grave. I uncover several layers when I come across an old, dingy wooden coffin, lying in the ground for many years. Inside is a new album by the maniacs RITUAL FOR from Memphis, Tennessee. I remove the dust, rot and moldy cobwebs from it and take it to the basement.
Here, in the morgue, is where I keep my record player. I put my debut long-playing record in and turn it on. I just sit there for a while, taking in the smell of rot that drips from the speakers like rotten blood from a long untreated wound. This is death metal, just to my taste. Sharp, morbid, soaked in filth and absolute darkness. I'm right here.
The record features both dusty death metal from the old school and sharp thrash. But you will also encounter rolling, gloomy doom metal. If you like bands like OBITUARY, MORBID ANGEL, ASPHYX, VADER, MALEVOLENT CREATION, MASSACRE, or BOLT THROWER, then you will definitely appreciate "But Merely Flesh". The gentlemen have taken their 90s inspiration seriously and recorded an album that is real, believable, has an honest sound and cover. If you're a fan of long shadows, daily visits to cemeteries, if you like to walk around abandoned temples and exhume long forgotten graves with gusto like I do, then you'll enjoy this record too. It is nothing new or groundbreaking, but it is not just ordinary, albeit well done, craftsmanship. On the contrary, I personally trust the band with every note, every note. The riffs slowly get under my skin and I feel like I'm locked in a cold dungeon. Along with the corpses that come to life every time with the sound of this record. The songs are very well written, there is a lot of dark energy and pressure. RITUAL FOR definitely won me over to their side this year, they buried me in the ground. Alive, of course, and in a coffin from which there is no escape. I already know I'll be coming back to this new release often. Death, as is well known, takes a thousand forms. And the one these maniacs present to us is cruel and ugly, wetting, stinking, like a long-moldering body. Outside, it's like a morgue. A bloody fog rolls in the streets and the ghosts have just risen. My footsteps, as they do every night, are heading for the cemetery outside the city. Tonight I'm in for another long night. I pick up my shovel and look for a place to dig another grave. I uncover several layers when I come across an old, dingy wooden coffin, lying in the ground for many years. An old, pure, death metal exhumation of a dusty grave! Rot, filth and death in its horrific form!
Venku se už dávno setmělo a za dveřmi márnice se ozývají podivné zvuky. Beru do rukou lopatu a kopu další hrob. Nerad odcházím od rozdělané práce. Zítra brzy ráno má být pohřeb jedné bestie. Za svého života neudělala nic dobrého, všem ubližovala a obžalovaná byla i z vraždy. Všichni se přijdou přesvědčit, jestli je doopravdy mrtvá. Aby už nikomu nemohla ubližovat. Bohužel, zlo je stále živé, pořád číhá v temnotě. Konečně mám hotovo. Čeká mě dlouhá noc. Pouštím si nové album amerických MOLDER a tančím s nemrtvými nekonečný tanec smrti.
Těmto tmářům jsme se na našich stránkách již několikrát věnovali. Troufám si tvrdit, že se jedná o kapelu, která přesně pochopila ducha starých death thrash metalových časů. I letos se jim povedlo vrátit po časové ose zpět a přinést nám skladby, které smrdí zkaženou krví. Jsou napsány s jediným účelem - pohřbít vás zaživa.
Necelých 34 a půl minuty syrových melodií, chorobného vokálu a devastujících bicích. To všechno v podobných rytmech, jako to umí kapely typu CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. Jsem při poslechu opravdu zavřený ve staré márnici a rozmlouvám s mrtvolami, čekajícími na pohřeb do země. Každá mi vypráví svůj příběh o bolesti a utrpení, které nám život přináší. A to vše za zvuků ostrých riffů, které se mi postupně zadírají hluboko do hlavy. Mlátím kladivem do prašivých kostí, rovnám lebky na hromadu. Dívám se do tmy a čekám, až se objeví přízraky. Přicházejí pokaždé, když se nějaké album povede. Novinku "Catastrophic Reconfiguration" lze označit vysokou známkou morbidní kvality. Hodně k tomu přispívá plesnivý zvuk (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording), který vás opravdu přenese mezi staré hroby. Mrtvolný obal od Juliana Felipe Mora Ibañeze potom krásně doplňuje celkovou mrtvolnou náladu celé nahrávky. Jsem starý pes, který stále rád ochutnává z podobných, dobře zahraných a složených desek. Pravý, reálný death metal ani thrash nesmí nikdy zemřít. Dokud budou hrát kapely jako MOLDER, tak o to strach nemám. Jedná se o opravdu velmi uvěřitelnou hudbu ze starých katakomb, z pohřebišť, na kterých se obětovalo padlým bohům. Jakoby se probudila nějaká stará choroba, která byla dlouhé roky uložena v jednom prokletém hrobě. Když se jí nakazíte, tak nejen, že tuhle desku naplno pochopíte, ale také zemřete v dlouhých křečích. Dnešní svět už sice hoří zcela jiným plamenem, ale já budu nadále podporovat podobně opravdové a ortodoxní kapely. Satan je mi svědkem! Hnilobou nasáklý, krví znesvěcený death thrash metal, u kterého shnijete zaživa! Masakr v márnici!
Asphyx says:
It's long since dark outside and there are strange noises outside the morgue door. I pick up the shovel and dig another grave. I'm reluctant to leave the work I've done. There's a beast to be buried early tomorrow morning. She did nothing good in her life, hurt everyone and was accused of murder. Everyone's coming to see if she's really dead. So she can't hurt anyone else. Unfortunately, evil is still alive, still lurking in the darkness. I'm finally done. It's going to be a long night. I put on the new American MOLDER album and dance the endless dance of death with the undead.
We've covered these darkies several times in our pages. I dare to say that this is a band that understood exactly the spirit of the old death thrash metal days. This year they managed to go back in time and bring us songs that smell of bad blood. They are written with one purpose - to bury you alive.
Less than 34 and a half minutes of raw melodies, sick vocals and devastating drums. All this in similar rhythms as bands like CIANIDE, MASTER, CARDIAC ARREST, AUTOPSY, BENEDICTION, ABSCONDER, MORGUE SUPPLIER, IMPERIAL SAVAGERY, MASSACRE, SOLSTICE. I'm really locked up in an old morgue while listening, talking to dead bodies waiting to be buried in the ground. Each telling me their story of the pain and suffering that life brings us. And all this to the sound of sharp riffs that gradually dig deep into my head. I'm hammering on the scabby bones, straightening the skulls into a pile. I stare into the darkness, waiting for the ghosts to appear. They come every time an album does well. The new album "Catastrophic Reconfiguration" is a high mark of morbid quality. A lot of it is contributed by the moldy sound (Greg Wilkinson - mastering, mixing, Matthew Aguilar - recording) that really transports you among the old graves. The deadpan cover by Julian Felipe Mora Ibañez then beautifully complements the overall deadpan mood of the whole record. I'm an old dog who still likes to sample from similar, well-played and composed records. True, real death metal or thrash must never die. As long as bands like MOLDER keep playing, I'm not worried about it. This is really very believable music from the old catacombs, from the burial grounds where sacrifices were made to the fallen gods. It's like some old disease that has been stored in a cursed grave for years has been awakened. If you contract it, not only will you understand this tablet fully, but you will also die in long spasms. Today's world may be burning with an entirely different flame, but I will continue to support bands of similarly genuine and orthodoxy. Satan is my witness! Rotten, blood-soaked death thrash metal that will rot you alive! Massacre in the morgue!
Ave WITCHTRAP! Greetings to Colombia, hope you are well! I am, because I just got back from work where I spent the whole day listening to your new album "Hungry as the Beast". I'm working on the computer and my headphones were still in my ears. I'm literally fascinated by the energy I feel from the record. I don't think you can tell me the recipe for where it comes from, but I'm sure you'd be happy to describe how the new record was made? Has the way WITCHTRAP composes changed in any way compared to past albums?
W/ Hey Jakub, I’m glad you like our last album “Hungry As The Beast” and let our music gets blow your brain in pieces by the energy we spread on it. There's not actually a recipe or so, we just want to do the music we like inspired by the great music form 70's and early 80's and let play it at 78 RPM with enough fury and anger as we can. About the About the recordings session it was totally differentc in comparisson to the previous albums. I mean, in the past albums, Eps and so, we always had all material written and composed, but this time we only had some guitar riffs and guitar structures. So, we took them to make a sketch with no idea what would be the drums, bass, solos, and lyrics and we started to compose every arrangement on each song during or while we were starting to record them. We thought that it was the right time for the band to have a new album out, due to the good things we realize it was happening with the feedback from fans and live performance about the band. So, we took this idea to begin the recording sessions, besides we were thinking that it would be like great bands like Judas Priest or Iron Maiden made it in early 80's when they rented the studio without any idea what to record. And let me tell you something, this experience was absolutely enriching and full or leaning for us. Now we know we know each other as we have been for more than 20 years together making Metal from the heart and the feeling we have at the heart of the band.
Personally, there's one thing I like most about "Hungry as the Beast" and that's the melodies. Clear, distinct, relying on interesting riffs, the songs gradually graduate, they have drive and power. To me, these are the things that make good music great. I wonder how you know when a song is finished? Who has the final say? And then how do you feel about their live presentation? Does there have to be chemistry between you and then the fans? Do you also have ideas that you then scrap?
W/ Well, it’s kinda hard tough, basically all is based only on we (B. A. Ripper and me) each contribute with 50% on the album music, for example on this “Hungry As The Beast“ each put 4 songs, once we share the riffs and guitar structure, we start to make arregements and a writting lyrics after the music is fixed and done, but the song ends when Ripper & me think the structure is done including arregments, about production and mixing it takes what it derserves until it sounds great for us, we try to make that our music sound like each isntruments sound clear but enouhg rough and the take has gotten the essence we wanted in our music,you know, not over produced at all but enough clear as 80's or 90's was for the listeners and fans.
By the other hand, performance it’s other thing different, we wnat to give a lot of energy and make our fans enjoy the show, leaving on their faces a big smile and satisfaction with the good fury and desplicent evil show we do at stage, you know fans and the band must have a sinergy on live performance just like a love relationship, I absolutely agree chemistry its a fact between band and fans.
I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. What I always liked about WITCHTRAP is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does the inspiration come and how do you fit them into the music? Personally, I think writing lyrics is an insanely difficult discipline and on the new album "Hungry as the Beast" in particular, they're great. I often think to myself, yeah, that's exactly right, that's how I feel too.
W/ When we write a song, we first create the main riffs, and depending on what those riffs make us feel we start to have the ideas for the lyrics.
On our early records, writing lyrics was difficult because our English was lacking, and most of those where constructed with dictionary language. However, with time we got better at it.
It can be a hard process and it will alway require a new level of dextertity and mastery, because you shouldn’t just write for the sake of having a rain of words to fill the song, it needs to be artistic.
On „Hungry as the Beast“ we tried our best to give to the lyrics that poetry touch, and the results were very satisfying. One thing that inspired us and led us to create those type of lyrics was studying those created by excelent lyricists such as Rob Halford and Ronnie J. Dio.
You're from Medellin. I found out that 90% of Colombians are Roman Catholic. Wikipedia even states that 21% of Catholics have witnessed an exorcism. Here in the Czech Republic, where we are almost all atheists, this is almost incomprehensible. How has the Church influenced you? Have you ever been banned from concerts? How is black thrash metal perceived by the mainstream society?
W/ I think all Colombians are catholic indeed hahaha. I have never knew about an exorcism or so, you know google has a lot of bullshit on the web.
Well, in someway the fact that I have stidied in the primary and high school in a catholic college, was a point of growing up in kinda way rebel against to that religious statement, I rmember I use to be against all the bible teachings and in the high school, I have to validate at the end of each scholler year about that matter year after year, so those Incoherentic theories written in that book mades me question agsint the teacher at 9th grade, that's why I was fired from that school hahahaha. So at the same time I was got hocked into Metal and realize the Metal music, it was according of the plenty ideas I had in my mind against religion since some time ago. In 80‘s and 90’s the society wasn’t the real problem although it was too, but specially in some part of our family , and the cops that persecuted metalheads all days, and later the stupid factories' manners, that it was impossible for a Metalhead to find a job due to our way of dressing and long hair.
Our scene we use to hung out in some corners and parks of the city to share and home taping and trading the few records of Metal, or talking about how society, religion and politics were against the people and us, this shit that made us feel kind of agry and feel a lot of rage and courage, I think that’s the real fact that made us stay stronger into Metal.
Today, things has changed, in one way now we aren’t like a drugs addicts from their point of view, anyway they see to us like a good people that only enjoy extreme music, although still a small part of the society keeps all tha crappy shit against us, but being honest in early years it was a real pain in the ass for each metalhead here in Colombia.
A long time ago, when I was still in primary school, a friend of mine once drew the logos of metal bands in a notebook. It was during socialism and I was in detention because of it. Still, it was a beautiful time, you were young and discovering new bands at the turn of the eighties and nineties. VENOM came to me then and then of course our TÖRR. How did you experience your beginnings? Can you tell our readers a little bit about how albums were recorded in your country back then and what it was like in Colombia? Please reminisce.
W/ oh man those years were amazing and wonderful times for sure, I remember how hard was to find a Venom, Sodom, Slayer, even Metallica or Iron Maiden record to do a home taping, you know Colombia isn’t the Rock’n’Roll culture at all, here is Vallenatos, Cumbias, Salsa, and all that crapy music that I actually hate so much, this shit sounds in everywhere, in the downtown streets, the buses, the taxis, the neighbor in their high speakers on high volume, it’s absolutely boring and frustating, So, for example: in the whole city were like 4 or 5 copies maybe less of each album that some maniac got it beacuse their families traveled to USA and brought some copy of any Metal band, and that record could run around the whole scene to each one can do a home recording. So we used to trade records for some few time or days to spread the voice of any good great album or Ep when it arrived to the scene.
About how we recorded our own albums of bands from Ultra Metal I mean bands such as Parabellum, Astaroth, Reencarnacion and Danger amog others, actually it was a pain in the ass for all of them even to us, we use to handcrafted our drumkits and even to build our own distortion pedals with some friends that has some few electronic knowledge done by our self and beleive me or not in some cases we built our onw guitar as well same as we did with the drumkits, about the studios were so expensive to pay but some of those bands tried to find economical resuerses to pay these recordings, unfortunately in Colombia at the recording studios the sound enginneers of that time had nothing of knowlege how to record Metal and that's why those bands sounded like raw and nasty, so it was as it was done, and all this stuff has his enchantment and high value not only for us as patrimonium of our music even for international undeground scene as well.
I keep telling everyone and it's clear that once upon a time there was rock and heavy metal and then thrash and black metal. Without the basics there is no evolution. Staying in the past, what musicians actually brought you to music? Is there anyone you still admire today that you'd like to meet and thank for inspiring you?
W/ Acutally I‘ve hung out with couple of Metal icons such as Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper and they are so humble and kind to me and really nice guys for sure, total respect and I really love these guys. But about the musicians I would like to hang out for at least to share a beer are passed away: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams and Dio. Maybe In Hell I will meet them, if there is a existance after life.
I always take each band as a whole. Not just their music, but their performance, how they treat their fans. Honestly, a band can play like gods, but then I come to a show and they're arrogant and a few slaps and that's it for me. What I've always loved about WITCHTRAP is that you guys are civil, laid back, heartfelt, go-getters. How do you perceive the fans? It seems to me (from what I've seen of the videos) that you enjoy every show immensely. Am I right?
W/ Fuck Off Rock Star attitude, first of all we consider to each one of us as just a Metal fan, we love to go to metal clubs or bars, we go to Metal gigs and festivals to see emerging and local bands and fo course some of the greatest bands we love, so having said this, we think we are just like you or each Metalhead overthere is, we buy physical stuff vinyls, CDs and tapes, and we know we are exactly as a Metalhead that listen and enjoy of our music. So, being among the Metal crowd that come to see us, to share some words, to drink some beers and talking about Metal and so, that 'is one of my favorites times. I mean, when I have had while I'm touring or playing, it's absolutely amazing to feel the love from them to our music but at same time we (they and me) are starting a new frienship, that's something I love to the core even all members in Witchtrap do on every gig.
A band it's something, beacuse the fans give all their support to the music that they do. So the fans deserve to be as closer to them, no matter what happens, fans are everything. I mean, thje fans are loving the music you create for satisfying your self, that's more than enough to understand that the fans are the bigest thing happens to an artist.
How do you perceive contemporary metal? Do you have any favourite bands? I don't know about you, but lately it seems like everyone is playing faster and faster, crazier, more incomprehensible. You stand under the stage, nod your head for a while, what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then he goes home and prefers to listen to good old Saxon.
W/ Yeah, Yeah, I like some good bands from nowadays indeed and specially bands from my country they are still trying to keep the real feeling in Metal alive.
I have some similar thoughts about that, although I would like to add something more, the real problem is the trend nowadays is create music with high levels of techninsim, You know, the drummers are playing hihg metronome bits on blastbeats but the groove have been lost in some way, I think they seems being competing betweem them of whom is playng faster to uncrest other musicians, I find this boring and stupid to be honest, I think they are satisfaying their egos and it goes against the musicality, the feeling or the groove in Metal, that's why there so great bands and musicians, but there aren't great songs.
You're a memory now. Times have changed a lot since the '80s. You're kind of a legendary band, you have a lot of fans, you get invited to gigs. Still, there's a lot that's different. Nowadays you have the internet, new technologies, a lot of people listen to music in the style - download, listen and then either forget or delete. How do you look to the future? Will metal be just for old people anymore? And how do you see the changes as a musician? And where is WITCHTRAP heading at the moment?
W/ Certainly, we don't know what is gonna happen, but in our way to see the movement, probably the Metal scene will turn slowly to only local bands and all the bands while the time is running will stop of touring around the world, but maybe only if a new band with enough charisma to make to all of us and the scene around the world rejoin, just like the early days, besides with no the intervention of main stream labels trends, then the Metal scen will raise again, like a New Renaissement.
About WITCHTRAP, you know we're not pretencious at all, we just will keep doing what we do since the begining, although right now we have found our mature about how keep doing as we wanted to sound and create our music. So, new material of course, it will come and try to spread and playing in other countries as much as we can to all the die hard Witchtrapmaniacs and new Metalheads that hans't still listen to our music that we know there are thousands, this way they can take their chace to hear the Metal noise from Colombia.
I'm sure you still have some dreams, goals, milestones you want to achieve as a band. Can you reveal them to us? You're black thrash veterans, you're recording great albums, you can still hear the enthusiasm for the music. You tour, you play festivals. Is there anything else missing from the puzzle?
W/ Nah(no), there is no missing nothing, we are living our dream, we have gotten more than we ever thought in our lives about having a band, we have even played in many countries, more than many bands in South America have done, this is something that we infintely appreciate deep inside in our minds and heart. Our music is listened by some underground maniacs all around the world, we know they are not a million, but they are truely Headbangers and it means all. So, if the success of being recognized come to our band, it's welcome for sure, but is not our main target, we are gonna keep doing as it goes and it is perfect for us.
We're coming to the end, so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called black thrash metal? What is this music for you and why did you choose this style?
W/ To tag a band or giving a style it’s a big mistake that many of us into Metal do, but if can define Black Thrash Metal, I think it could be like this: Speed music, Catchy riffing, Aggressive voice, Evil lyrics, and No trendy music, Keep it as classic as it was done 40 years ago.
About WITCHTRAP we play Witching Metal.
If you would merge in a boiling cauldron a band with the following characteristics: NWOBHM together some Punk and Satanic lyrism then you would have Witching Metal, we are not Black Thrash Metal, we are Witching Metal.
What is WITCHTRAP going to do in the next few months?
W/ We have been palning some locals shows and showing to the witchtrapmaniacs our recent album “Hungry As The beast“ besides we have being looking for some tours in South America, US and probably Europe ofr next year 2025, we will see what happens. And of course we are conmposing new song, you know, this madness never stops.
Thank you very much for the interview. You don't even know what it means to me. A boyhood dream come true. I wish you many more great ideas, sold out records, sold out shows and may your private lives prosper as well. See you at the concert! WITCHTRAP RULES!
W/ hey Bro, we are tottaly thankful on you to provide us this space to show something about our band and we have been doing throuhg the years. So, belive me this means a lot to us as well, having in mind our words will runs throught the Metaheads overthre in ou country and area because of you, that’s fucking awesome.
Thank you for your good Metal wishes and of course we will meet again.
Stay Evil, Stay Ugly, Stay Metal.
Hugo “Witchhammer“ Uribe & WITCHTRAP
Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):
Ave WITCHTRAP! Zdravím do Kolumbie, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Hungry as the Beast". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na uších. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým WITCHTRAP skládají oproti minulým albům?
W/ Ahoj Jakube, jsem rád, že se ti líbí naše poslední album „Hungry As The Beast“ a že ti naše hudba rozmetá mozek na kusy energií, kterou na něm šíříme. Vlastně na to nemáme žádný recept, jen chceme dělat muziku, kterou máme rádi, inspirovanou skvělou hudbou 70. a začátku 80. let, a nechat ji hrát na 78 otáček za minutu s dostatečnou zuřivostí a naštvaností, jak jen to jde. Co se týče nahrávání, bylo to úplně jiné než na předchozích albech. Chci říct, že na minulých albech, Eps a podobně, jsme měli vždycky všechen materiál napsaný a složený, ale tentokrát jsme měli jen nějaké kytarové riffy a kytarové struktury. Takže jsme je vzali a udělali si náčrtek, aniž bychom tušili, jaké budou bicí, basa, sóla a texty, a začali jsme skládat všechny aranže na jednotlivé písničky během nebo v průběhu toho, jak jsme je začali nahrávat. Mysleli jsme si, že nastal ten správný čas, aby kapela vydala nové album, vzhledem k tomu, že jsme si uvědomili, že se to děje díky ohlasům fanoušků a živým vystoupením o kapele. Takže jsme se chopili tohoto nápadu a začali nahrávat, kromě toho jsme si říkali, že by to mohlo být jako u velkých kapel, jako byli Judas Priest nebo Iron Maiden, když si na začátku 80. let pronajali studio, aniž by tušili, co budou nahrávat. A něco vám řeknu, tahle zkušenost pro nás byla naprosto obohacující a plná nebo nakloněná. Teď už víme, že se známe, protože spolu už více než 20 let děláme metal od srdce a pocit, který máme v srdci kapely.
Osobně se mi na "Hungry as the Beast" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?
W/ No, je to docela těžké, v podstatě vše je založeno pouze na nás (B. A. Ripper a já) se každý podílíme 50% na hudbě k albu, například na „Hungry As The Beast“ jsme každý dali 4 písně, jakmile jsme si rozdělili riffy a kytarovou strukturu, začali jsme dělat aranže a psát texty, až když je hudba hotová, ale píseň končí, když si Ripper a já myslíme, že je struktura hotová včetně aranží, co se týče produkce a mixování, tak to trvá, dokud to nezní skvěle, snažíme se, aby naše hudba zněla tak, že každý nástroj zní čistě, ale dostatečně drsně a záběr má tu podstatu, kterou jsme v naší hudbě chtěli, víte, vůbec ne přeprodukovaně, ale dostatečně čistě, jako to bylo v 80. nebo 90. letech pro posluchače a fanoušky.
Na druhou stranu, vystoupení je něco jiného, chceme dát do koncertu hodně energie a přimět naše fanoušky, aby si ho užili a zanechali na svých tvářích široký úsměv a spokojenost s dobrou zuřivostí a jednoduchou zlou show, kterou děláme na pódiu, víte, že fanoušci a kapela musí mít při živém vystoupení synergii, stejně jako milostný vztah, naprosto souhlasím s tím, že chemie je mezi kapelou a fanoušky důležitá.
Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na WITCHTRAP se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Hungry as the Beast" jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.
W/ Když píšeme písničku, nejdřív vytvoříme hlavní riffy a podle toho, co v nás tyto riffy vyvolávají, začínáme mít nápady na text.
Na našich prvních deskách bylo psaní textů obtížné, protože nám chyběla angličtina a většina z nich byla vytvořena slovníkovým jazykem. Postupem času jsme se v tom ale zlepšili.
Může to být těžký proces a vždycky to bude vyžadovat novou úroveň obratnosti a mistrovství, protože byste neměli psát jen kvůli tomu, abyste měli déšť slov, kterými písničku vyplníte, musí to být umělecké.
Na písni „Hungry as the Beast“ jsme se snažili dát textům ten správný nádech poezie a výsledek nás velmi uspokojil. Jednou z věcí, která nás inspirovala a vedla k vytvoření tohoto typu textů, bylo studium textů vytvořených vynikajícími textaři, jako jsou Rob Halford a Ronnie J. Dio.
Pocházíte z Medelinu. Dohledal jsem si, že 90% Kolumbijců se hlásí k římsko-katolické církvi. Wikipedie dokonce uvádí, že 21 % katolíků bylo někdy svědkem exorcismu. U nás v Čechách, kde jsme skoro všichni ateisté, je to až nepochopitelné. Jak vás církev ovlivnila? Měli jste třeba někdy zakázané koncerty? Jak vnímá black thrash metal většinová společnost?
W/ Myslím, že všichni Kolumbijci jsou katolíci, hahaha. Nikdy jsem nevěděl o exorcismu nebo tak, to víš google má na webu spoustu keců.
No, tak nějak skutečnost, že jsem byl na základní a střední škole v katolické koleji, mě ovlivnila v jistém smyslu a stal jsem se rebelem proti tomuto náboženskému studiu, vzpomínám si, že jsem byl proti všemu biblickému učení a na střední škole, musím potvrdit, že na konci každého školního roku, jsem ty pomýlené teorie napsané v této knize zpochybňoval a asistent učitele v 9. třídě si stěžoval, což byl důvod, proč jsem byl vyhozen ze školy hahahaha. Takže ve stejné době jsem se dostal rovnou do metalu a uvědomil si, že metalová hudba, to byla podle mě spousta myšlenek, které jsem měl v mé mysli proti náboženství už nějaký čas. V osmdesátých a devadesátých letech nebyla skutečným problémem společnost, i když ta byla taky, ale speciálně v některých částech naší rodiny, a policajti, kteří metalisty pronásledovali po celé dny, a později ty hloupé manýry v továrnách, že pro metalistu bylo nemožné najít práci kvůli našemu způsobu oblékání a dlouhým vlasům.
Naše scéna se scházela v některých zákoutích a parcích ve městě, kde jsme vše sdíleli a doma nahrávali a vyměňovali si těch pár metalových desek, nebo se bavili o tom, jak je společnost, náboženství a politika proti lidem a proti nám, tyhle sračky v nás vyvolávaly pocit agrese a spoustu vzteku a odvahy, myslím, že to je skutečný fakt, který nás přiměl zůstat v metalu silnější.
Dneska se to změnilo, na jednu stranu už nejsme z jejich pohledu závislí na drogách, každopádně se na nás dívají jako na dobré lidi, kteří si užívají jen extrémní hudbu, i když stále malá část společnosti proti nám udržuje všechny ty sračky, ale upřímně řečeno, v prvních letech to byla pro každého metalistu tady v Kolumbii opravdová osina v zadku.
Kdysi dávno, ještě na základní škole, mi jednou nakreslil do sešitu kamarád loga metalových kapel. Bylo to za socialismu a byl jsem kvůli tomu po škole. Přesto to byla krásná doba, člověk byl mladý a objevoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let nové kapely. Dostali se ke mně tehdy VENOM a potom samozřejmě naši TÖRR. Jak jste své začátky prožívali vy? Můžeš našim čtenářům trošku přiblížit, jakým způsobem se tenkrát nahrávala u vás alba a jaké to bylo v Kolumbii? Zavzpomínej prosím.
W/ Ach jo, ta léta byla určitě úžasná a nádherná, vzpomínám si, jak bylo těžké sehnat desku Venom, Sodom, Slayeru, dokonce i Metallicy nebo Iron Maiden, abychom si ji doma nahráli, víte, v Kolumbii vůbec není rock'n'rollová kultura, Tady je Vallenatos, Cumbias, Salsa, a všechna ta mizerná hudba, kterou vlastně tak nesnáším, tyhle sračky zní všude, v ulicích v centru, v autobusech, v taxících, u sousedů v jejich vysokých reproduktorech ve vysoké hlasitosti, je to naprosto nudné a frustrující, takže např: v celém městě bylo tak 4 nebo 5 kopií možná méně od každého alba, které nějaký maniak dostal, protože jejich rodiny cestovaly do USA a přivezly nějakou kopii nějaké metalové kapely, a že deska mohla běžet po celé scéně, aby si každý mohl udělat domácí nahrávku. Takže jsme si vyměňovali desky na pár dní, abychom se dozvěděli o nějakém skvělém albu nebo desce, když dorazila na scénu.
O tom, jak jsme nahrávali naše vlastní alba kapel z ultra metalu, myslím tím kapely jako Parabellum, Astaroth, Reencarnacion a Danger a další, vlastně to byla pro všechny osina v zadku, dokonce i pro nás, vyráběli jsme si bicí soupravy a dokonce jsme si stavěli vlastní zkreslovací pedály s několika přáteli, kteří mají pár znalostí elektroniky, a věřte mi nebo ne, v některých případech jsme si postavili vlastní kytaru, stejně jako jsme to dělali s bicími soupravami, ale některé z těch kapel se snažily najít úsporné způsoby, jak si ty nahrávky zaplatit, bohužel v Kolumbii v nahrávacích studiích neměli tehdejší zvukaři žádné znalosti o tom, jak nahrávat metal, a proto ty kapely zněly jako syrové a hnusné, takže to bylo tak, jak to bylo uděláno, a všechny tyhle věci mají své kouzlo a vysokou hodnotu nejen pro nás jako dědictví naší hudby, dokonce i pro mezinárodní undegroundovou scénu.
Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash a black metal. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl by ses s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?
W/ Vlastně jsem se stýkal s několika metalovými ikonami, jako jsou Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper, a ti jsou ke mně tak skromní a milí a určitě jsou to fajn kluci, kteří mají můj respekt a já je mám opravdu rád. Ale muzikanti, se kterými bych si rád vyrazil alespoň na společné pivo, už jsou pryč: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams a Dio. Možná se s nimi v pekle setkám, pokud existuje nějaký život po životě.
Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na WITCHTRAP se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá (co jsem viděl videa), že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?
W/ Fuck Off Rock Star přístup, především považujeme každého z nás za fanouška metalu, rádi chodíme do metalových klubů nebo barů, chodíme na metalové koncerty a festivaly, abychom viděli začínající a místní kapely a samozřejmě některé z největších kapel, které milujeme, takže když jsme to řekli, myslíme si, že jsme jako vy nebo každý metalista, kupujeme fyzické věci, vinyly, CD a kazety a víme, že jsme přesně jako metalista, který poslouchá a užívá si naši hudbu. Takže být mezi metalisty, kteří se na nás přijdou podívat, podělit se o pár slov, vypít pár piv a popovídat si o metalu a tak, to je jedna z mých nejoblíbenějších chvil. Myslím tím, že když jsem během turné nebo hraní, cítil od nich lásku k naší hudbě, bylo to úžasné, ale zároveň my (oni a já) jsme začínali nová přátelství, to je něco, co miluji až do morku kostí, dokonce to všichni členové Witchtrap dělají na každém koncertě.
Kapela, to je něco, protože fanoušci dávají veškerou svou podporu hudbě, kterou děláme. Takže fanoušci si zaslouží být nám co nejblíž, ať se děje, co se děje, fanoušci jsou všechno. Chci říct, že fanoušci milují hudbu, kterou vytváříte, abyste uspokojili sami sebe, to je víc než dost na to, abyste pochopili, že fanoušci jsou to největší, co se umělci stane.
W/ Jo, jo, mám rád některé dobré kapely z dnešní doby a speciálně kapely z mé země, které se stále snaží udržet ten pravý metalový feeling naživu.
Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.
Mám na to podobný názor, i když bych chtěl ještě něco dodat, skutečný problém je, že dnešní trend je vytvářet hudbu s vysokou úrovní techniky, víš, bubeníci hrají high metronomické kousky na blastbeaty, ale groove se nějakým způsobem ztratil, Myslím, že mezi sebou soupeří, kdo bude hrát rychleji, aby se zbavil ostatních muzikantů, upřímně řečeno mi to přijde nudné a hloupé, myslím, že si tím uspokojují své ego a jde to proti muzikálnosti, pocitu nebo groovu v metalu, proto jsou tam tak skvělé kapely a muzikanti, ale nejsou tam skvělé písně.
Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, spousta lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří WITCHTRAP?
W/ Jistě, nevíme, co se stane, ale podle našeho názoru se pravděpodobně metalová scéna pomalu obrátí pouze k místním kapelám a všechny kapely, dokud běží čas, přestanou koncertovat po celém světě, ale možná pouze v případě, že se znovu připojí nová kapela s dostatečným charismatem, aby nás všechny a scénu po celém světě přesvědčila, stejně jako v prvních dnech, navíc bez zásahu hlavních trendů vydavatelství, pak se metalová scéna znovu zvedne, jako nová renesance.
Co se týče WITCHTRAP, víte, že se vůbec nepřetvařujeme, prostě budeme pokračovat v tom, co děláme od začátku, i když právě teď jsme dospěli k tomu, jak pokračovat v tom, jak jsme chtěli znít a tvořit naši hudbu. Takže, nový materiál samozřejmě přijde a pokusíme se ho rozšířit a hrát v jiných zemích, jak jen to půjde, pro všechny zaryté Witchtrapmaniaky a nové Metalheads, kteří stále neposlouchají naši hudbu, o které víme, že jich jsou tisíce, a tak mohou využít své šance slyšet metalový hluk z Kolumbie.
Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste black thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Jezdíte turné, vystupujete na festivalech. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?
W/ Nah(no), nic nám nechybí, žijeme svůj sen, získali jsme víc, než jsme si kdy v životě mysleli, že budeme mít kapelu, dokonce jsme hráli v mnoha zemích, víc než mnoho kapel v Jižní Americe, to je něco, čeho si hluboko v našich myslích a srdcích nesmírně vážíme. Naši hudbu poslouchá několik undergroundových maniaků po celém světě, víme, že jich není milion, ale jsou to opravdoví Headbangers a to znamená všechno. Takže pokud k naší kapele přijde úspěch v podobě uznání, určitě to uvítáme, ale není to náš hlavní cíl, budeme pokračovat tak, jak to jde a je to pro nás perfektní.
Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný black thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?
W/ Označit kapelu nebo styl je velká chyba, kterou dělá mnoho z nás, kteří se věnujeme metalu, ale pokud můžeme definovat black thrash metal, myslím, že by to mohlo být takto: Rychlá hudba, chytlavé riffy, agresivní hlas, zlé texty a žádná módní hudba, ať je to klasika jako před 40 lety.
Ve WITCHTRAP hrajeme Witching Metal.
Pokud byste ve vroucím kotli spojili kapelu s následujícími charakteristikami: pak byste dostali Witching Metal, my nejsme Black Thrash Metal, my jsme Witching Metal.
Co chystají WITCHTRAP v nejbližších měsících?
W/ V posledních dnech jsme hráli na několika místních koncertech a ukázali witchtrapmaniakům naše poslední album „Hungry As The beast“, kromě toho se chystáme na nějaké turné v Jižní Americe, USA a pravděpodobně i v Evropě v příštím roce 2025, uvidíme, co se stane. A samozřejmě skládáme nové písně, znáte to, tohle šílenství nikdy nekončí.
Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Splněný klukovský sen. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! WITCHTRAP RULES!
Díky brácho, jsme ti moc vděční, že jsi nám poskytl tento prostor, abychom mohli říct něco o naší kapele a o tom, co jsme dělali po celá léta. Takže věř mi, že to pro nás hodně znamená, protože naše slova se díky tobě budou šířit po celé zemi a všude, což je kurva úžasné.
Děkujeme vám za přání dobrého metalu a samozřejmě se ještě setkáme.
.png)