DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 18. listopadu 2026

Recenze/review - CASKET DWELLER - River of Slumber (2026)


CASKET DWELLER - River of Slumber
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Navštívit ruiny starého kostela tě lákalo již dlouhé roky. Pokaždé, když si šel okolo, tak byl zahalen do krvavé mlhy. Z nedalekého pohřebiště byly slyšet podivné zvuky. Lákala tě temnota i záhady, kterými bylo tohle místo opředeno. Poprvé jsi vstoupil dovnitř jednoho sychravého večera. V kostech se ti usadil chlad a mraky byly velmi nízko. Procházel ses mezi polozbořenými zdmi a nasával si atmosféru. Mrtví k tobě promlouvali najednou velmi zřetelně a jasně. Poslouchal si debutové album řeckých tmářů CASKET DWELLER.

Tahle smečka vydala letos nahrávku, která bude příjemně drásat duše všech prokletých, kteří mají rádi death metal v jeho staroškolské, plesnivé a zahnívající podobě. Při poslechu opravdu najednou nebývám doma u svého přehrávače, ale toulám se nekonečnou tmou a navštěvuji stará pohřebiště. Řekové přicházejí s hudbou, která se vám zadře hluboko pod kůži i do podvědomí. 


Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již od konce osmdesátých let minulého století. Mýma rukama i ušima prošla velká spousta kapel. Pokaždé oceňuji hlavně ty, které hrají od srdce,  uvěřitelně, s krvavou jiskrou v oku, s touhou zabíjet. Morbidní melodie musí znít opravdově a autenticky. Nutno rovnou dodat, že album "River of Slumber" splňuje všechny mé požadavky. Navíc má prašivý, mrazivý a masivní zvuk, zajímavý a dobře zapamatovatelný motiv na obalu a také texty plné hororových témat. Co si víc můžu vlastně přát? Myslím, že asi nic. Nové album zní syrově, mrtvolně, opravdu během jeho poslechu trávím většinu času ve starých plesnivých katakombách. Nahlížím do jednotlivých kobek, ve kterých kdysi byli vězněni prokletí. Ve jménu jediného boha, ve jménu jediné víry, jdi a zabíjej. Příliš se toho nezměnilo, co říkáte? Lidstvo je stále ze své podstaty stejné. Jsem rád, že stále existují  a vznikají kapely, které dokáží říznout do živého. CASKET DWELLER mě strhli do hlubiny, pohřbili zaživa a udělali to s elegancí starých mistrů. Pokud bych potom měl zmínit nějaká jména, kterými se pánové volně inspirovali, musely by zaznít kapely jako ASPHYX, DEATH, PESTILENCE, MASSACRE. Dobrá společnost, co říkáte? Řekové navíc přidali do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Výsledkem je koktejl, který když ochutnáte, tak zemřete v krutých křečích. Navštívit ruiny starého kostela mě lákalo již dlouhé roky. Pokaždé, když jsem šel okolo, tak byl zahalen do krvavé mlhy. Z nedalekého pohřebiště byly slyšet podivné zvuky. Lákala mě temnota i záhady, kterými bylo tohle místo opředeno. Vstoupil jsem dovnitř a tohle album jsem si neskutečně užil. Je totiž pokryté patinou ze starých prokletých hrobů. Syrové, temné a nekonečně chladné ozvěny ze starých prokletých pohřebišť! Album, u kterého se rozpadnete v prach! 


Asphyx says:

You’d been drawn to visit the ruins of the old church for many years. Every time you walked by, it was shrouded in a blood-red mist. Strange sounds could be heard from the nearby cemetery. You were drawn to the darkness and the mysteries that surrounded this place. You stepped inside for the first time one chilly evening. A chill settled in your bones, and the clouds hung very low. You wandered among the half-collapsed walls, soaking up the atmosphere. Suddenly, the dead spoke to you very distinctly and clearly. You were listening to the debut album by the Greek death metal band CASKET DWELLER.

This band released an album this year that will pleasantly torment the souls of all the damned who love death metal in its old-school, moldy, and rotting form. When I listen to it, I really don’t feel like I’m at home by my stereo anymore instead, I’m wandering through endless darkness and visiting ancient burial grounds. The Greeks deliver music that burrows deep under your skin and into your subconscious.


I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld since the late 1980s. A great many bands have passed through my hands and ears. I always appreciate most those who play from the heart, believably, with a bloodthirsty gleam in their eyes and a desire to kill. Morbid melodies must sound genuine and authentic. I should add right away that the album "River of Slumber" meets all my requirements. On top of that, it has a gritty, chilling, and massive sound, an interesting and memorable cover design, and lyrics full of horror themes. What more could I possibly want? I don’t think there’s anything. The new album sounds raw and deathly; when I listen to it, I really do spend most of my time in old, moldy catacombs. I peer into individual dungeons where the damned were once imprisoned. In the name of the one god, in the name of the one faith, go and kill. Not much has changed, would you say? Humanity is still essentially the same. I’m glad that bands that can cut to the quick still exist and continue to emerge. CASKET DWELLER dragged me into the depths, buried me alive, and did so with the elegance of the old masters. If I were to mention some names that these gentlemen drew inspiration from, bands like ASPHYX, DEATH, PESTILENCE, and MASSACRE would certainly come to mind. Good company, don’t you think? The Greeks also added a lot of their own ideas and creativity to the songs. The result is a cocktail that, if you taste it, will kill you in agonizing convulsions. I’d been drawn to visit the ruins of the old church for many years. Every time I walked by, it was shrouded in a blood-red mist. Strange sounds could be heard from the nearby cemetery. I was drawn to the darkness and the mysteries that shrouded this place. I stepped inside and thoroughly enjoyed this album. It’s covered in a patina from old, cursed graves. Raw, dark, and infinitely cold echoes from ancient, cursed cemeteries! An album that will reduce you to dust!


Tracklist:
01. Chapters
02. Dust Off the Shovel
03. He Rows
04. Fangs of the Vampire
05. Creatures of the Night
06. Embalming Slime
07. Burnt at the Stake
08. Voodoo Incants
09. Requiem

Line-up:
George Karvouniaris - Guitars
Chris Pallas - Bass
Vangelis Deligiorgis - Drums/Vocals


CASKET DWELLER

Nuclear Winter Records

úterý 17. listopadu 2026

Recenze/review - GROTESQUERIES - Nightmare Delirium (2026)


GROTESQUERIES - Nightmare Delirium
EP 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Nemůžu mrtvole vytrhnout z rukou starý papyrus. Exhumovali jsme ji teprve včera. Teď tu leží na kovovém stole, v celé své nahotě. Měla by patřit starému mnichovi, který napáchal za svého života až příliš zla. Byl pochován za hřbitovní zdí. Rakev má na sobě spoustu děsivých symbolů. Žhnou do tmy, mám pocit, že mrtvola šeptá, naříká, že mi chce něco sdělit. Panebože, co je tam napsáno, co nám chtěl po své smrti sdělit? Nedá mi to a podívám se. GROTESQUERIES. Jméno bostonské death metalové kapely, které jsem se na svých stránkách již jednou věnoval (odkaz na recenzi naleznete dole pod dnešním článkem).

Je něco děsivého, něco zvráceného, mokvajícího, co mě nutí se k novému letošnímu albu stále vracet. Jakoby opravdu pánové exhumovali starý prašivý death metal z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Opatřili jej morbidním, prašivým zvukem, stylovým obalem a podávali spolu se zkaženým masem na víku od rakve. 


Poslouchat "Nightmare Delirium" je opravdu velmi podobné, jako přerovnávat kosti ve staré márnici. Některé jsou pokryty pavučinami, jiné již ve značném stádiu rozkladu. Lebky se smějí do ticha, vzduch prořízne další riff. Hudbu zde považuji za velmi povedenou, zahranou od srdce, uvěřitelně, opravdově, ryze a naprosto autenticky. Už jste se někdy dusili vlastní krví? Už jste se někdy topili ve smradlavých močálech? Tak nemusíte, zážitky spojené s poslechem tohoto alba jsou velmi podobné. Je v něm něco děsivého, co vám způsobí noční můry. Jako bych se procházel v hororovém domě, potkával přízraky, lekal se stínů a bál se nekonečné tmy. Přesně tak vnímám novou nahrávku. Za velmi povedený považuji i cover od CANNIBAL CORSPE. A to prosím pěkně, nemám z podstaty covery moc rád. GROTESQUERIES jsou letos ve skvělé formě, útočí jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří k nám přišli ze záhrobí. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebnou patinu starých časů a smrdí sírou i zkaženým masem. Pokud jste fanoušci třeba takových POSSESSED, CIANIDE, AUTOPSY, VITAL REMAINS, MASSACRE, PESTILENCE, MASTER, MORBID ANGEL, DETERIOROT, potom vězte, že jste zde správně. Tenhle hřbitov byl prokletý již dávno a vstup je umožněn jenom těm, kteří mají rádi kov smrti v jeho klasické, tradiční podobě. Kapela neobjevuje nic nového, ani neotáčí kolem hudebních dějin, ale jejich novinka není jenom obyčejným, dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco zvláštního, neklidného, morbidního. Rakev má na sobě spoustu děsivých symbolů. Žhnou do tmy, mám pocit, že mrtvola šeptá, naříká, že mi chce něco sdělit. Ano, jsem tu opět správně. Morbidní death metalové ozvěny z toho nejtemnějšího podsvětí! Nahrávka, u které shnijete zaživa! 


Asphyx says:

I can’t pry the old papyrus out of the corpse’s hands. We only exhumed her yesterday. Now she lies here on a metal table, completely naked. She’s supposed to be an old monk who committed far too much evil during his lifetime. He was buried behind the cemetery wall. The coffin is covered with lots of terrifying symbols. They glow in the dark; I feel as if the corpse is whispering, wailing, trying to tell me something. Oh my God, what’s written there? What did he want to tell us after his death? I can’t help myself I have to look. GROTESQUERIES. The name of a Boston death metal band that I’ve already featured on my site once before (you’ll find a link to the review below today’s article).

There’s something terrifying, something twisted and oozing, that keeps drawing me back to this year’s new album. It’s as if these guys had actually exhumed some old, mangy death metal from the turn of the ’80s and ’90s. They’ve given it a morbid, mangy sound, stylish artwork, and served it up alongside rotten meat on a coffin lid.


Listening to “Nightmare Delirium” is really very much like sorting through bones in an old morgue. Some are covered in cobwebs; others are already in an advanced state of decomposition. Skulls laugh into the silence, and another riff cuts through the air. I consider the music here to be very well done, played from the heart believably, genuinely, purely, and absolutely authentically. Have you ever choked on your own blood? Have you ever drowned in stinking swamps? Well, you don’t have to the experiences associated with listening to this album are very similar. There’s something terrifying about it that will give you nightmares. It’s as if I were walking through a haunted house, encountering ghosts, startled by shadows, and afraid of the endless darkness. That’s exactly how I perceive this new recording. I also consider the cover of CANNIBAL CORPS to be very well done. And mind you, I’m not generally a big fan of covers. GROTESQUERIES are in great form this year; they attack like a pack of rabid, mangy dogs that have come to us from beyond the grave. The songs are very well written, have that necessary patina of the old days, and reek of sulfur and rotten meat. If you’re a fan of bands like POSSESSED, CIANIDE, AUTOPSY, VITAL REMAINS, MASSACRE, PESTILENCE, MASTER, MORBID ANGEL, or DETERIOROT, then know that you’ve come to the right place. This cemetery has been cursed for a long time, and entry is granted only to those who love death metal in its classic, traditional form. The band isn’t breaking any new ground or rewriting music history, but their new album isn’t just ordinary, well-crafted work. On the contrary, it has something special, unsettling, and morbid about it. The coffin is covered in terrifying symbols. They glow in the darkness; I feel as though the corpse is whispering, wailing, trying to tell me something. Yes, I’m in the right place again. Morbid death metal echoes from the darkest underworld! A recording that will make you rot alive!


Recenze/review - GROTESQUERIES - Vile Crematory (2023):


tracklist:

1. Terrorforming 
2. The Crown of Spinning Steel 
3. Corporeal Purulence 
4. Gutted (Cannibal Corpse cover) 


Release notes
Drums & vocals recorded & mixed by @Alec_Rodriguez_Audio at New Alliance Studio
Guitar & bass recorded by Anthony Paulini @anthonypaulini
Mastered by Sean McCormack @funeralfrogmedia
Album cover by @Obfuscus_Artworks
Layout design by Nik McIntosh @isolatedincidents
Additional artwork by @nightmare_imagery & @admesster
Photo by Michaela Rocchio



neděle 15. listopadu 2026

Recenze/review - SINISTER - Lucid Nightmares (2026)


SINISTER - Lucid Nightmares
CD 2026, Massacre Records

for english please scroll down

Měla to být původně obyčejná cesta do práce. Jako každý den, stále dokola, takový ten běžný stereotyp. Jenže se změnila v noční můru. V jedné zatáčce jsem potkal náklaďák plný shnilých kostí a smetl mě z povrchu zemského. Roztrhán na kusy jsem umíral polámaný a zničený. Vypadal jsem jako nějaká morbidní loutka. Prasklá lebka, vyhřezlá střeva. Náklaďák měl na boku nápis SINISTER. A směřoval rovnou do pekla. Na začátek bych rád zmínil jednu věc. Jsem věrný fanoušek kapely již od první demonahrávky. A jako takový jsem si prošel s touhle holandskou legendou celou jejich historii.

Nespočet zabijáckých koncertů, nová alba, která mě pokaždé přikovala na zeď. To letošní je pokračováním dlouhé cesty. Opět se jedná o neotesaný, hrubý, brutální death metal, který vás vyvrhne zaživa. Aad snad na každé nahrávce mění sestavu muzikantů. Tentokrát vše ještě všechno poznamenala jeho nemoc (doufám, že je již vše v pořádku a sejdeme se někde na koncertě), přesto je směr stále jasně nastaven. Rovnou do pekla, do prokletých katakomb, do temnoty. 


Když jsem slyšel nové album "Lucid Nightmares" poprvé, tak jsem si vzpomněl na jeden starý černobílý dokument z psychiatrické léčebny. Pacienti v něm podstupovali léčbu elektrošoky, byla jim trepanována lebka, lobotomie byla běžnou záležitostí. Atmosféra nové nahrávky je velmi podobná. Ostré riffy, u kterých odpadává maso od kostí. Melodie nahrané někde v hlubokém podzemí, v prokletých kostelech, na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni jedinci, kteří jsou definicí zla. Vše tu sedí jako vždy na svých místech, zvuk je masivní, surový, zabijácký. A všemu vévodí typický Aadův vokál, který připomíná raněnou bestii. SINISTER jdou i letos na samou podstatu death metalu, s ničím se moc nepářou, útočí napřímo, do černého, na solar plexus. Zároveň, a to se mi na nich vždycky hrozně líbilo, a je to dle mě jejich jasným poznávacím znamením, nezapomínají na chlad a krvavou temnotu. Satan zase jednou sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se tu hlavně pro něj i pro všechny padlé kněze. Holanďané vybrušují svůj styl k dokonalosti. Mají zkušenosti, které se samozřejmě do jejich novinky promítly, ale stále si zachovávají i takovou tu zvířecí živočišnost, opravdovost, ryzost a naprostou autenticitu. Letos je opět pro mě velmi příjemné být i nadále věrným fanouškem. Kapela je stále ve skvělé formě a zabíjí na potkání. Budete přikováni na zeď, mučeni tím nejkvalitnějším kovem smrti. Vojáci zla znovu povstali, aby zvěstovali o lidské slabosti. Novinka je opravdu zničující srážkou s náklaďákem plným kostí. Smete vás z povrch zemského, jako tohle album. Amen! Na kost ohlodaný, surový a neotesaný death metal té nejvyšší kvality! Potkáte své vlastní démony! Album, které vás roztrhá na kusy a spálí na popel! 



Asphyx says:

It was supposed to be just an ordinary trip to work. Like every day, over and over again that same old routine. But it turned into a nightmare. On a curve, I ran into a truck full of rotten bones, and it wiped me off the face of the earth. Torn to pieces, I lay dying, broken and devastated. I looked like some kind of morbid puppet. A cracked skull, intestines spilling out. The truck had  SINISTER written on its side. And it was headed straight for hell. First off, I’d like to mention one thing. I’ve been a loyal fan of the band since their very first demo. And as such, I’ve followed this Dutch legend throughout their entire history.

Countless killer concerts, new albums that always left me pinned to the wall. This year’s release is a continuation of that long journey. Once again, it’s raw, rough, brutal death metal that’ll rip you apart while you’re still alive. Aad seems to change the lineup on almost every recording. This time, everything was further marked by his illness (I hope everything is okay now and we’ll meet up at a concert somewhere), yet the direction remains clearly set. Straight to hell, to the cursed catacombs, into the darkness.


When I heard the new album “Lucid Nightmares” for the first time, it reminded me of an old black-and-white documentary set in a psychiatric hospital. In it, patients underwent electroshock therapy, had their skulls trepanated, and lobotomies were commonplace. The atmosphere of the new album is very similar. Sharp riffs that make the flesh fall from the bones. Melodies recorded somewhere deep underground, in cursed churches, in cemeteries where individuals who are the very definition of evil are buried. Everything is in its place as always; the sound is massive, raw, and lethal. And it’s all dominated by Aad’s signature vocals, which sound like a wounded beast. SINISTER once again get to the very essence of death metal this year; they don’t mess around, attacking head on, right on target, straight to the solar plexus. At the same time and this is something I’ve always loved about them, and in my opinion, it’s their clear hallmark they don’t forget the cold and the bloody darkness. Satan is once again sitting on his throne, smiling. No wonder they’re playing here mainly for him and for all the fallen priests. The Dutch are honing their style to perfection. They have experiences that have naturally found their way into their new album, but they still retain that raw, animalistic energy, sincerity, purity, and absolute authenticity. This year, it’s once again a real pleasure for me to remain a loyal fan. The band is still in great form and kills it wherever they go. You’ll be pinned to the wall, tortured by the finest death metal. The soldiers of evil have risen once more to proclaim human weakness. This new album is truly a devastating collision with a truck full of bones. It’ll sweep you off the face of the earth, just like this album. Amen! Raw, unpolished death metal of the highest quality, stripped down to the bone! You’ll face your own demons! An album that will tear you to pieces and burn you to ashes!




Tracklist
01. Outburst Of Violence 
02. Malignant Disaster 
03. Bathing In Acid 
04. Defenestration 
05. Purity Of Demonization 
06. The Strangulation 
07. Remains Of The Femur 
08. Cro Magnon Liberatus 
09. Deranged By Desecration 
10. The Crawling Hunger

Line-up:
Aad Kloosterwaard - Vocals
Aleša Šare - Bass
Stefano Rumich - Drums 
Francesco Ponga - Guitars


sobota 14. listopadu 2026

Interview - SÉPULCRE - An occult, infinitely dark, and cold death metal ritual that summons terrifying forces from beyond the grave!


Interview with death metal band from France - SÉPULCRE.

Answered KD (guitars, vocals), thank you!


Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/10/recenzereview-sepulcre-cryptic-temple.html

Ave SÉPULCRE! I’m listening to your new album, “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations,” right now, and I’m thinking this is exactly what the music will sound like when the world ends. I think you’ve created a true masterpiece. How do you feel about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? How are they going over? And in what direction did you want to move forward from your last EP?

KD: Thanks for your words. We’re really proud of this album and we’re glad we can finally unleash it upon our material plane after all the work we’ve put in it. The album is only out since since two days so it’s a bit too early to tell, but still we received many positive feedbacks, and people seems to understand what we want to convey, which is great.

We’ve played a few songs live already and it worked pretty well I think, the audience seemed receptive.

With this album we wanted to develop even more the atmosphere and otherworldly aura this genre can offer, and I think we succeed.


How do new songs for SÉPULCRE actually come about? Are you a traditional band that locks itself in the rehearsal room to write, or do you use the internet so popular these days to send ideas back and forth via email? I’m interested in the creative process itself.

KD: I usually write the songs and demo everything at home and send it to the others.
Then we work on it and rearrange it if necessary in the rehearsal room.

The lyrics are a whole other story with SÉPULCRE. What are they about on the new album, and where did you draw inspiration for them? On “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations,” they fit the music perfectly. Which came first, the music or the lyrics?

KD: The lyrics all depicts visions materializing in other planes outside the material world, which you can access by building a temple within yourself.

The music comes first, then the inspiration for the lyrics comes.

I have to admit that the cover for “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations” is outstanding it fits the music perfectly! It’s literally terrifying. How did you choose the cover, and why did you go with a design by drummer Jon Whiplash? Where did he get his inspiration?

KD: Jon is drawing our artwork since the demo, so it was obvious he would take care of the album cover.

The little difference this time is that we wanted a painting and Jon never painted before, but he took it as a challenge and nailed it.

I explained to him the vision I had roughly, showed him the lyrics and let him work his magic from there.


The sound of the entire recording is fantastic. It’s dark, cold, and sharp all at once. Which studio did you record the album at? Did you, as a band, have a say in the final sound and mastering?

Thank you, we’re really happy with the result.

We recorded the instruments at Heldscalla studio in France with Raphael Henry, who produced our previous EP, but this time we did the vocals and mix/mastering with another producer, Jérémie Bézier, at Blackout studio in Belgium.

Of course, it’s the band who decides of the final sound of the album, not the other way around, otherwise it’s a sign you’re working with the wrong guy.

The new album was released by the Irish label Invictus Productions. Why did you choose this particular label, and how satisfied are you with their work?

KD: We’re working with Invictus since the beginning and we’re not planning on any change.
When came the time to look for a label after the recording of our first demo? Invictus was in the top 3 of labels we wanted to work with.

It’s one of the best UG Metal label, with some of the most unique and interesting bands in nowadays scene, so we’re honored and proud to be part of its amazing roster. Invictus is just the perfect label for us.


The band’s history dates back to 2012 (as DEMONIC OATH). How did the idea to play death metal even come about? Who were your role models? Please take a moment to reminisce for us! What’s it like to play death metal in France?

KD: Death Metal is my favourite genre of Metal so I always wanted to have my own band, but as I was living in an area where finding good like minded musicians was not an easy task and that I had my selfish vision of how it should sound, I decided to everything by myself.

In the beginning I wanted to create something in the vein of Incantation, Demigod, Immolation Convulse…also some more recent bands such as Necros Christos, Grave Miasma, Dead congregation…All these new exciting “new” bands I was just discovering at the time.

You can still hear these influences in Sépulcre I guess, but it evolved in something a bit more personal, we developed our own style, as any band should do.

It’s really obvious how much your band enjoys your music. Do you have any goals you’d like to achieve? For some, it’s a famous record label; others might want to play at a big festival.

KD: I just want to release good records which will hopefully stand the test of time and leave at least a tiny mark in the Death Metal world ahah.

Otherwise and play some good shows with bands I like and respect. That’s it.

Kevin, unlike other death metal vocalists, you’re actually quite easy to understand when you sing. Death metal vocals must generally be a terrible strain on the vocal cords. Do you take any special care of them? Do you warm up your voice before a concert, for example?

KD: I don’t warm up at all, I don’t know any particular techniques, but with “experience” I manage to naturally control my voice a bit better I guess.


What’s it actually like to play death metal in France? Do people come to your shows? Do they support you and buy your CDs? When you organize an event, for example, how many people show up?

KD: We usually have a good response when we play in France, there’s still a strong core of Death Metal fans and a few serious promoters who hadn’t surrender yet.

Death metal is a demanding hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it, and how do you view it? How did you actually get into it?

KD: Metal is everything to me and it’s definitely not a hobby as it defines my lifestyle.
Death Metal in particular is a gateway to something otherworldly, I still feel the magickal aura of the genre, as intact as when I discovered Morbid Angel when I was a teenager.

I ask this question intentionally to all bands so they can get a little promotion for the future. Please tell us, what does SÉPULCRE have planned in the near future? What can we look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

KD: We have a few gigs planned to promote our album, most important so far will be our release party, on the 23rd of January in Rennes, with our brothers of Bones, Profanation, and dorminn (who is the one behind our ambient intro/interlude in the album). For this one time only, we’ll play our album in full, it will definitely be a night for the books.

We also have some other exciting plans in the making, which will be released in due time!

Thank you very much for the interview, and I wish SÉPULCRE lots of album sales and nothing but sold-out shows. May you also find success in your personal lives. I’ll be looking forward to the next death metal apocalypse!

KD: Thanks for the interview and keep supporting Dark Metal Of Death.

“One does not become enlightened by imagining figures of light, but by making the darkness conscious”

Think about it.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SÉPULCRE - Okultní, nekonečně temný a chladný death metalový rituál, při kterém jsou vyvolávány děsivé síly ze záhrobí!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - SÉPULCRE.

Odpovídal KD (kytara, zpěv), děkujeme!


Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026):

Ave SÉPULCRE! Právě poslouchám vaši novinku „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují? A kam jste se chtěli posunout od minulého EP?

KD: Díky za vaše slova. Na toto album jsme opravdu hrdí a jsme rádi, že ho po vší té práci, kterou jsme do něj vložili, můžeme konečně vypustit do našeho hmotného světa. Album vyšlo teprve před dvěma dny, takže je ještě trochu brzy na hodnocení, ale přesto jsme zaznamenali mnoho pozitivních ohlasů. Zdá se, že lidé chápou, co chceme sdělit, což je skvělé.

Pár skladeb už jsme zahráli naživo a myslím, že to fungovalo docela dobře; publikum působilo vnímavě.

S tímto albem jsme chtěli ještě více rozvinout atmosféru a onen nadpozemský nádech, který tento žánr nabízí, a myslím, že se nám to podařilo.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro SÉPULCRE? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

KD: Obvykle skládám písně, doma k nim připravím dema a pošlu je ostatním.
Poté na nich pracujeme ve zkušebně a v případě potřeby je upravujeme.

Co se týče textů, u SÉPULCRE je to úplně jiná kapitola. O čem pojednávají na novém albu a kde jste pro ně čerpali inspiraci? Na desce „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ dokonale ladí s hudbou. Co vzniklo dřív – hudba, nebo texty?

KD: Všechny texty popisují vize, které se zhmotňují v jiných rovinách mimo hmotný svět; do nich lze vstoupit tím, že si člověk vybuduje chrám uvnitř sebe sama.

Nejdřív vzniká hudba, a teprve poté přichází inspirace pro texty.

Musím se přiznat, že cover pro „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili motiv od bubeníka Jona Whiplashe? Kde se inspiroval?

KD: Jon nám kreslí vizuály už od dob dema, takže bylo jasné, že bude mít na starosti i obal alba.

Tentokrát je v tom drobný rozdíl – chtěli jsme malbu, a přestože Jon nikdy předtím nemaloval, pojal to jako výzvu a zvládl to na jedničku.

Zhruba jsem mu nastínil svou vizi, ukázal texty a nechal ho, ať kouzla vytvoří on sám.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Děkujeme, s výsledkem jsme opravdu spokojení.

Nástroje jsme nahráli ve studiu Heldscalla ve Francii s Raphaelem Henrym, který produkoval už naše předchozí EP, ale zpěvy a mix i mastering jsme tentokrát řešili s jiným producentem, Jérémiem Bézierem, ve studiu Blackout v Belgii.

O výsledném zvuku alba samozřejmě rozhoduje kapela, nikoliv naopak – v opačném případě je to známka toho, že spolupracujete se špatným člověkem.

Nové album vyšlo u irských Invictus Productions. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

KD: S Invictus spolupracujeme už od začátku a žádné změny neplánujeme.
Když po nahrání našeho prvního dema přišel čas poohlédnout se po vydavatelství, Invictus figurovalo v naší užší trojici labelů, se kterými jsme chtěli spolupracovat.

Je to jedno z nejlepších vydavatelství v rámci undergroundového metalu, které zastupuje jedny z nejoriginálnějších a nejzajímavějších kapel na současné scéně. Je nám proto ctí a jsme hrdí na to, že můžeme být součástí jejich skvělé soupisky. Invictus je pro nás zkrátka tím pravým vydavatelstvím.


Historie kapely se datuje do roku 2012 (jako DEMONIC OATH). Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal ve Francii?

KD: Death metal je můj nejoblíbenější metalový žánr, takže jsem vždycky chtěl mít vlastní kapelu. Jelikož jsem ale žil v oblasti, kde nebylo snadné najít kvalitní hudebníky se stejným vkusem, a navíc jsem měl svou vlastní, poněkud sobeckou představu o tom, jak by to mělo znít, rozhodl jsem se všechno udělat sám.

Zpočátku jsem chtěl vytvořit něco v duchu kapel jako Incantation, Demigod, Immolation či Convulse… a také vlivy novějších uskupení, jako jsou Necros Christos, Grave Miasma nebo Dead Congregation… V té době jsem zrovna objevoval všechny tyhle vzrušující „nové“ kapely.

Myslím, že tyhle vlivy jsou v tvorbě Sépulcre stále slyšet, ale hudba se vyvinula v něco osobnějšího – našli jsme si vlastní styl, což by ostatně měla udělat každá kapela.

Je opravdu znát, jak moc vás hraní vaší hudby baví. Máte nějaké cíle, kterých byste chtěli dosáhnout? Pro někoho je to třeba smlouva u slavného vydavatelství, jiní zase touží zahrát si na velkém festivalu.

KD: Prostě chci vydávat kvalitní nahrávky, které snad obstojí ve zkoušce času a zanechají ve světě death metalu alespoň malou stopu, haha.

A kromě toho bych rád odehrál pár dobrých koncertů s kapelami, které mám rád a kterých si vážím. To je všechno.


Kevine, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

KD: Vůbec se nerozezpívávám, neznám žádné konkrétní techniky, ale díky „zkušenostem“ se mi asi daří svůj hlas přirozeně o něco lépe ovládat.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

KD: Když hrajeme ve Francii, obvykle se setkáváme s dobrou odezvou; stále tam existuje silné jádro fanoušků death metalu a několik zapálených promotérů, kteří to ještě nevzdali.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

KD: Metal je pro mě vším a rozhodně to není jen koníček – definuje totiž můj životní styl.
Zejména death metal představuje bránu do něčeho nadpozemského; stále vnímám magickou auru tohoto žánru, stejně silnou a nedotčenou, jako když jsem byl teenager a objevil kapelu Morbid Angel.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají SÉPULCRE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Okud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely nebo promotéry, tak zde je prostor…

KD: Na podporu našeho alba máme v plánu několik koncertů. Tím zatím nejdůležitějším bude křest desky, který proběhne 23. ledna v Rennes. Vystoupíme na něm společně s našimi spřízněnými kapelami Bones a Profanation a také s projektem dorminn (který stojí za ambientním úvodem a mezihrou na našem albu). Právě při této příležitosti zahrajeme celé album od začátku do konce – bude to zkrátka nezapomenutelný večer!

Kromě toho chystáme i další zajímavé věci, o kterých dáme vědět v pravý čas!

Děkuji moc za rozhovor a přeji SÉPULCRE spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

KD: Díky za rozhovor a nepřestávejte podporovat Dark Metal Of Death.

„Člověk nedosáhne osvícení tím, že si bude představovat světelné postavy, nýbrž tím, že si uvědomí temnotu.“

Zamyslete se nad tím.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 13. listopadu 2026

Recenze/review - CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths (2026)


CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths
CD 2026, Rotted Life / Night Terrors

for english please scroll down

Původně to měla být jenom napínavá návštěva staré opuštěné psychiatrické léčebny. Měla si připravený přesný plán, skvělé vybavení. Jenže pak si vstoupila dovnitř a padl na tebe děsivý stín pochybností. V kostech se ti usadil strach. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyšíš výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuješ dolů, do podzemí, nasáváš pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuješ dovnitř a ztrácíš se v nekonečné tmě a zlu. 

CEREBRAL CURSE jsou doom death metalová kapela ze Španělska. Má na svém kontě demonahrávku Promo 25 a potom také letošní mokvající, surové album, které když si poslechnete, tak se také ocitnete na místech, kde se stalo něco zlého, násilného, kde umírali nevinní a byli mučeni ti, kteří nevěřili v jediného Boha. Šílenství, smrt, rozklad osobnosti, mají mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tito tmáři, tak je špinavá, krutá, zahnívající. Jako zvrácené lidské myšlenky. 


Za starým domem, kde se kdysi lidé léčili elektrickými šoky, lobotomií i řezáním do živého masa, je malý hřbitov. Jsou na něm pochováni prokletí. Pokud poslouchám letošní nahrávku, tak mám pocit, že jsou tyhle staré hroby exhumovány, vytaženy na povrch. Také vidíte děs v očích, který zůstal v očích pohřbených ještě dlouho po jejich smrti? Nedivím se, hraje se zde poctivě, opravdově, uvěřitelně a hlavně autenticky. Album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" má povedený, shnilý a morbidní zvuk. Povedl se i motiv na obalu, na který když se dívám, tak se ve mě pokaždé usadí takový zvláštní neklid. Podobné pocity mám i z nové nahrávky. Je v ní něco zvláštního, záhrobního, děsivého. CEREBRAL CURSE splnili všechny důležité prvky a náležitosti k tomu, abych se k jejich hudbě rád a často vracel. U nás v Čechách už dávno nastal podzim. Každé ráno chodím do práce kolem jednoho starého hřbitova. Ohlížím se za sebe a dost často mi připadá, že se mezi hroby potácejí přízraky. Skladby, ve kterých jsou silné, drásající motivy, vás obejme krvavou mlhou, zamotá vás do pevných mrazivých pavučin. Pokud jste staří psi jako já a dostali jste se k tomuto mrtvolnému stylu někdy v jeho počátcích, budete určitě nadšeni. Hraje se zde totiž od srdce, melodie jsou ohlodané na kost a dostanou se vám postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Kývám se do rytmu, kopu si svůj vlastní hrob. Možná jsem v minulém životě v podobném domě šílenství pobýval, cítím se na tomto hřbitově totiž jako doma. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyším výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuji dolů, do podzemí, nasávám pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuji dovnitř a ztrácím se v nekonečné tmě a zlu. Morbidní, syrové, plesnivé doom death metalové album, u kterého se rozpadnete v prach! V temnotě na vás čeká zlo horší než smrt!


Asphyx says:

Originally, it was supposed to be just a thrilling visit to an old, abandoned psychiatric hospital. You had a detailed plan ready and great gear. But then you stepped inside, and a terrifying shadow of doubt fell over you. Fear settled deep in your bones. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. You hear screams echoing through the filthy hallways. You descend into the underground, breathing in the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. You step inside and lose yourself in endless darkness and evil.

CEREBRAL CURSE is a doom death metal band from Spain. They have released the demo Promo 25, followed by this year’s raw, seeping album and when you listen to it, you’ll find yourself in places where something evil and violent happened, where the innocent died and those who did not believe in the one God were tortured. Madness, death, and the breakdown of the personality take many forms, and the one these dark forces bring us is dirty, cruel, and rotting just like perverted human thoughts.


Behind the old house, where people were once treated with electric shocks, lobotomies, and cuts into living flesh, there is a small cemetery. The damned are buried there. When I listen to this year’s recording, I get the feeling that these old graves have been exhumed, brought to the surface. Can you also see the terror in their eyes the terror that remained in the eyes of the buried long after their deaths? I’m not surprised; the music here is played with honesty, sincerity, believability, and, above all, authenticity. The album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" has a great, rotten, and morbid sound. The cover art is also well done; whenever I look at it, a strange unease settles within me. I get similar feelings from the new recording as well. There’s something strange, otherworldly, and terrifying about it. CEREBRAL CURSE has delivered all the essential elements and qualities that make me want to return to their music often and with pleasure. Here in the Czech Republic, autumn arrived long ago. Every morning on my way to work, I walk past an old cemetery. I look back, and quite often it seems to me that ghosts are staggering among the graves. The tracks, with their powerful, harrowing motifs, will envelop you in a blood-red fog and entangle you in tight, icy webs. If you’re old-timers like me and got into this macabre style back in its early days, you’ll definitely be thrilled. The music here comes straight from the heart; the melodies are stripped down to the bone and gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. I sway to the rhythm, digging my own grave. Perhaps I lived in a similar house of madness in a past life, because I feel right at home in this cemetery. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. I hear screams in the filthy hallways. I descend into the underground, inhaling the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. I step inside and lose myself in endless darkness and evil. A morbid, raw, moldy doom death metal album that will reduce you to dust! In the darkness, an evil worse than death awaits you!


Tracklist:
1. Abominant Incarnations of Sepulchral Depths – 11:08
2. Mangled Cranial Liquefaction – 11:06
3. Degradation Towards Corporeal Dissolution – 17:34

band:
Alex Vázquez - Bass
Ernesto Plazas - Guitars & Vocals
Marc Cuesta - Guitars
Pol Pujals - Drums


MORE INFO:
cerebralcurse.bandcamp.com
rottedlife.com
facebook.com/rottedlife
rottedlife.bandcamp.com
night-terrors-records.net 

středa 11. listopadu 2026

Recenze/review - NERVOCHAOS - Chaosmongers (2026)


NERVOCHAOS - Chaosmongers
CD 2026, Black Lion Records

for english please scroll down

Utíkám před podivným světem. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám to takto již před 35 let. A funguje to. Mám své ověřené kapely, které si dávkuji, potřebuji je jako nějakou hodně návykovou hudební drogu. Brazilské NERVOCHAOS mám zařazené mezi těmi, kteří mi pomáhají přežít.

Pánové hrají od roku 1996, tedy od doby, kdy jsem již nějakou dobu extrémní metal poslouchal. Jdou si stále svojí cestou, kombinují ostrý a divoký thrash metal s death metalovou syrovostí a krutostí. I letos vyzývají k boji a dělají to svým vlastním způsobem. Jihoamerická živočišnost a divokost se zde potkává s muzikantskými zkušenostmi. Výsledkem je album, které zabíjí na potkání. 


Nová nahrávka je o velkém metalovém srdci, o upřímnosti, o vzteku a nakumulované frustraci, která musela ven. Ostré riffy, syrový vokál, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Stylově uctívají pánové starou školu, pokud máte rádi kapely jako POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, MALEVOLENT CREATION, jste zde správně. Smrt je při poslechu velmi blízko, podává mi svoji kostnatou ruku a stejně jako tahle smečka do mě zasekává postupně svůj dráp. Novinka se mi dostala pod kůži, do podvědomí, do krve. Stala se mojí součástí. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si podmanivě morbidní atmosféru. Jasně, tihle gentlemani nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Sází se spíše na temnou energii, na tlak a sílu posbíranou na starých prokletých pohřebištích. NERVOCHAOS  jsou i letos ve stále dobré formě. S ničím se moc nepářou, útočí napřímo, rovnou na solar plexus. Pokud jste zažili několik jejich koncertů jako já, tak moc dobře víte, o čem píšu. Věřím jim každou notu, melodii, jsou autentičtí a opravdoví. Povedl se zvuk, líbí se mi i motiv na obalu. Může si starý pes jako já přát něco víc? Myslím si, že ne. Vše je zde v nejlepším pořádku. Právě jsem viděl večerní zprávy, vypadá to, že svět brzy shoří v plamenech. Než se tak ale stane, budu "Chaosmongers" poslouchat stále dál. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám takto již před 35 let. A funguje to. Thrash death metalový útok ze samotného pekla! Album, které vás zasáhne přímo na solar plexus!


Asphyx says:

I’m running away from this strange world. I close my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I shut the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. I have my tried and true bands that I dose out to myself; I need them like some highly addictive musical drug. The Brazilian band NERVOCHAOS is among those that help me survive.

These guys have been playing since 1996 that is, since I’d already been listening to extreme metal for some time. They continue to forge their own path, combining sharp and wild thrash metal with the rawness and brutality of death metal. This year, too, they’re calling for battle and they’re doing it their own way. South American vitality and wildness meet musical expertise here. The result is an album that kills on sight.


The new album is about a big metal heart, about sincerity, about rage, and about pent-up frustration that had to come out. Sharp riffs, raw vocals, and drums that’ll blow your mind. Stylistically, these guys pay homage to the old school if you like bands like POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, and MALEVOLENT CREATION, you’ve come to the right place. Death feels very close while listening; it extends its bony hand to me and, just like this pack, gradually sinks its claws into me. This new release has gotten under my skin, into my subconscious, into my blood. It has become a part of me. I nodded contentedly to the beat, enjoying the captivatingly morbid atmosphere. Sure, these gentlemen aren’t coming up with anything new or groundbreaking, but that’s not the point here. They rely more on dark energy, on the pressure and power gathered from ancient, cursed burial grounds. NERVOCHAOS are still in top form this year. They don’t mess around they go straight for the solar plexus. If you’ve been to a few of their concerts like I have, you know exactly what I’m talking about. I believe every note and melody they play; they’re authentic and genuine. The sound is great, and I like the cover art, too. Could an old timer like me ask for anything more? I don’t think so. Everything here is just right. I just watched the evening news it looks like the world is about to go up in flames. But before that happens, I’ll keep listening to “Chaosmongers”. I’m closing my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I close the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. A thrash death metal assault straight from hell! An album that hits you right in the solar plexus!



about NERVOCHAOS on DEADLY STORM ZINE:











Tracklist
01. I Am Darkness 
02. Chaosmongers 
03. Embrace Chaos 
04. Echoes Of The Damned 
05. The Devil's Man 
06. In Shadows They Dwell 
07. Dark Fables 
08. Lorde Dos Mortos 
09. Beyond The Cosmic Ocean 
10. In The Vast Void 
11. Liber 420 
12. Porcos Sanguinários (Ratos De Porão Cover)

band:
Edu Lane - Vocals, Drums
Guiller Cruz - Guitars




TWITTER