DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 15. října 2026

Recenze/review - MASTER - Among the Seeds of Death (2026)


MASTER - Among the Seeds of Death
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Ráno se probudíš a jsi rád, že jsi ještě živý. Zkontroluješ svoje stárnoucí tělo a poděkuješ Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek od tebe, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Plní se ty nejčernější vize autorů sci-fi, které jsem čítával jako mladý. Na první pohled to vypadá, že svět se stále řítí do záhuby. Jsou ale věci, kvůli kterým stále stojí za to žít. Pořád se mi líbí mladé holky, stále mi chutná dobré pivo a co se týká muziky, tak na legendární MASTER je spolehnutí jako na smrt.

Pro mě, jako pro starého věrného fanouška, který se s prvními nahrávkami téhle americko-české kapely poprvé setkal na konci osmdesátých let, je hrozně příjemné znovu zapnout play na svém přehrávači a nechat do sebe zaseknout další ostré melodie. Vesmír i svět se dnes možná točí jiným směrem než kdysi, ale na své krvavé kořeny bychom neměli zapomínat. Devět nových skladeb je ostrých jako hřeby, které jednou zatlučou i do tvé rakve. 


Paul Speckmann, který stále kouše jako vzteklý pes, i jeho věrní, si dál jedou svoji cestou, nijak zbytečně neuhýbají a kolem se válejí vybělené kostry těch, co se zpronevěřili. Zajímavé je, že kolem vychází spousta nových skvělých alb, ale já nakonec stejně sáhnu po "Among the Seeds of Death". Připadá mi totiž, jsem si s tím naprosto jistý, že mám s touhle kapelou stejné DNA, stejnou krevní skupinu. Co tedy dostanete? Jako vždy masivní, ostrý a zabijácký zvuk (Pavel Hlavica - mastering, mixing), texty plné nakumulovaného vzteku a kritiky, se kterou souhlasím, ale hlavně hudbu, která se vám zadře pod kůži. MASTER jsou letos divocí, nespoutaní, ctí pradávné rock´n´rollové postupy, ale i temnotu a chlad klasických death metalových kapel, u jejichž zrodu kdysi dávno sami stáli. Nové songy jsou zahrané od srdce, opravdově, uvěřitelně, reálně a naprosto autenticky. Už teď se těším, až si jejich pravost ověřím na nějakém z podzemních koncertů. Mají v sobě pověstný heavy efekt, sílu, posbíranou za dlouhé roky na starých pohřebištích, v katakombách, v márnicích i v dnešním podivném světě. Pro mě vždycky byla tahle smečka (a letos svůj status znovu potvrzuje) ztělesněním absolutního undergroundu. Jasně, už mám objednané triko s novým motivem, který se mimochodem velmi povedl! Ráno se probudím a jsem rád, že jsem ještě živý. Zkontroluji svoje stárnoucí tělo a poděkuji Satanovi, že stále vše funguje. Ve zprávách vypukla další válka, kousek ode mne, ve vedlejší ulici někoho zabili. Kněží stále znásilňují a vládnoucí třída si s námi hraje jako s loutkami. Zapínám play na svém přehrávači a ukazuji fuck off všem hlupákům! Raději tančím na svém vlastním hrobě a otevřu si další pivo. Jsem rád, že kapely jako MASTER existují. Pomáhají mi přežít v dnešním světě plném zla a nenávisti. Ryzí, opravdový, surový a naprosto autentický death metal ze staré školy! Album, u kterého odpadává maso od kostí! Hroby byly znovu otevřeny! 

Asphyx says:

You wake up in the morning and are glad you’re still alive. You check your aging body and thank Satan that everything’s still working. On the news, another war has broken out, not far from you; someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is treating us like puppets. The darkest visions of the sci-fi authors I used to read as a young man are coming true. At first glance, it seems like the world is still hurtling toward destruction. But there are things that still make life worth living. I still like young girls, I still enjoy a good beer, and when it comes to music, you can count on the legendary MASTER like you can count on death.

For me, as an old, loyal fan who first encountered this American Czech band’s early recordings in the late 1980s, it’s incredibly satisfying to hit play on my player again and let those sharp melodies sink in. The universe and the world may be spinning in a different direction today than they once did, but we shouldn’t forget our bloody roots. The nine new tracks are as sharp as nails that will one day be hammered into your coffin.


Paul Speckmann, who still bites like a rabid dog, and his loyal followers continue on their path, never veering off course, while the bleached skeletons of those who have betrayed their principles lie scattered around them. It’s interesting that there are plenty of great new albums coming out, but in the end, I’ll still reach for "Among the Seeds of Death". It seems to me and I’m absolutely certain of this that I share the same DNA, the same blood type, with this band. So what do you get? As always, a massive, sharp, and killer sound (Pavel Hlavica - mastering, mixing), lyrics full of pent-up rage and criticism that I agree with, but above all, music that gets under your skin. This year, MASTER are wild and unbridled; they honor ancient rock ’n’ roll traditions, but also the darkness and coldness of classic death metal bands, which they themselves helped bring into being long ago. The new songs are played from the heart genuinely, believably, realistically, and completely authentically. I’m already looking forward to verifying their authenticity at one of their underground concerts. They possess that legendary heavy vibe, a power gathered over many years in ancient burial grounds, catacombs, morgues, and even in today’s strange world. For me, this band has always been (and is proving it once again this year) the embodiment of the absolute underground. Sure, I’ve already ordered a T-shirt with the new design which, by the way, turned out great! I wake up in the morning and am glad I’m still alive. I check my aging body and thank Satan that everything’s still working. Another war has broken out on the news; not far from me, someone was killed on the next street over. Priests are still raping people, and the ruling class is playing with us like puppets. I hit play on my player and tell all the idiots to fuck off! I’d rather dance on my own grave and open another beer. I’m glad bands like MASTER exist. They help me survive in today’s world full of evil and hatred. Pure, genuine, raw, and utterly authentic old-school death metal! An album that makes the flesh fall from your bones! The graves have been reopened!



about MASTER on DEADLY STORM ZINE:















tracklist:
1. Twas Always a Plan 
2. Among the Seeds of Death 
3. Injustice and Lack of Remorse 
4. A Cell with a Door and No Slave 
5. Unsettled Loss 
6. Within My Grasp 
7. Watch as Children Burn 
8. Dust’s Arrival 
9. Let’s Revoke

Line up:
Paul Speckmann - Bass and vocals
Alex Nejezchleba - Guitars
Peter Bajci - Drums



středa 14. října 2026

Recenze/review - MORGUE STENCH - The Apogee of Perditious Suffering (2026)


MORGUE STENCH - The Apogee of Perditious Suffering
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Vzduch je těžký a nasáklý pachem zkaženém masa. Kráčím pomalu, brodím se do špíny, hnusu a zbytků rozkládajících se těl. Hromady mrtvol, všechno to připomíná peklo, tak jak jej vykreslovali staří mistři ve svých spisech. Připadám si jako v té nejtemnější noční můře, ze které se ale neprobudím. Smrt je všude přítomná. Jakoby do mě zasekla svůj dráp, dostala se mi do kostí i do podvědomí. Dojdu k rozvrácenému hřbitovu. Po zemi leží zpuchřelé rakve. Zamrazí mě v zádech, obejme mě strach. V jednom z hrobů tleje moje vlastní tělo.

Debutové album maniaků MORGUE STENCH ze St. Louis, Missouri je také nasáklé zkaženou krví. Je brutální, patologické, surové, bolestivé, nechutné. Jako zvrácená lidská mysl, jako scény z úvodu dnešní recenze. Je to také nahrávka, která vás strhne do hlubiny, do nekonečných, smradlavých močálů. Všichni nakonec zemřeme, ale způsob, který pro nás vybrala tahle kapela, je syrově temný a chladný. 


Zatímco mnohé současné kapely působí uměle a plasticky, tak MORGUE STENCH na to jdou zcela opačně. Kapela zvolila absolutně undergroundový přístup, který udělá největší radost všem starým psům, jako jsem já a také všech, kteří v hudbě ještě hledají opravdovost, ryzost, naprostou oddanost tmě, surovosti a samozřejmě autenticitu. Pokud jste vyrůstali s death metalem od jeho počátků a nebo jen uctíváte klasické učebnice smrti, potom jste zde správně. Jasně, v některých momentech působí kapela trošku monotónně a rozhodně nevymýšlí nic nového, ale to zde ani není účelem. Pro mě osobně je nakonec stejně nejvíc důležitý celkový dojem. A "The Apogee of Perditious Suffering" mě baví poslouchat, rád se k albu vracím a rvu si jej pod tlakem do hlavy. Líbí se mi zahnívající, špinavý zvuk (Casey Rauch - producer, mixing Michael Girard - mastering). O obalu netřeba diskutovat, je pod ním podepsán můj oblíbený umělec Mark Cooper, který vytvořil velmi zajímavý a děsivý motiv. Zkrátka a dobře, pokud se rádi procházíte mezi ruinami starých hřbitovů, s chutí navštěvujete patologické sály, opuštěná jatka a smradlavé močály plné hnijících mrtvol, potom jste zde správně. Dávám novému albu značku vysoké kvality a jsem moc zvědavý, s čím přijdou tihle maniaci příště. Zařazuji si nahrávku do své soukromé diskografie a doporučuji to i vám. Budete se při poslechu dívat na svět přes krvavou mlhu, uvidíte střeva vytahaná z ještě živých těl, budete sledovat mozky vytažené z čerstvě otevřených lebek. Ano, o tomhle vždycky byl, je a bude tento styl. Tihle gentlemani ctí staré pořádky a dělají to moc dobře. Vzduch je těžký a nasáklý pachem zkaženém masa. Kráčím pomalu, brodím se do špíny, hnusu a zbytků rozkládajících se těl. Hromady mrtvol, všechno to připomíná peklo, tak jak jej vykreslovali staří mistři ve svých spisech. Připadám si jako v té nejtemnější noční můře, ze které se ale neprobudím. Mokvající, hnilobný, surový a bahnitý death metal! Gore ozvěny z patologických sálů! Tortura těla, tortura mysli! 


Asphyx says:

The air is heavy and thick with the stench of rotten flesh. I walk slowly, wading through filth, squalor, and the remains of decomposing bodies. Piles of corpses it all resembles hell, just as the old masters depicted it in their writings. I feel as if I’m in the darkest nightmare, one from which I will never wake up. Death is everywhere. It’s as if it has sunk its claws into me, seeping into my bones and my subconscious. I reach a ransacked cemetery. Rotten coffins lie scattered across the ground. A chill runs down my spine; fear grips me. My own body is decaying in one of the graves.

The debut album by the maniacs MORGUE STENCH from St. Louis, Missouri, is also steeped in rotten blood. It’s brutal, pathological, raw, painful, and disgusting. Like a twisted human mind, like the scenes from the beginning of today’s review. It’s also a recording that drags you into the depths, into endless, stinking swamps. We’ll all die eventually, but the way this band has chosen for us is raw, dark, and cold.


While many contemporary bands come across as artificial and contrived, MORGUE STENCH takes the exact opposite approach. The band has adopted a thoroughly underground approach that will delight all the old-timers like me, as well as anyone who’s still searching for sincerity, purity, total devotion to darkness and rawness, and, of course, authenticity in music. If you grew up with death metal from its very beginnings or simply revere the classic death metal masterpieces, then you’ve come to the right place. Sure, at times the band comes across as a bit monotonous and certainly isn’t breaking any new ground, but that’s not the point here anyway. For me personally, the overall impression is what matters most in the end. And I enjoy listening to “The Apogee of Perditious Suffering”; I like coming back to the album and hammering it into my head. I love the decaying, dirty sound (Casey Rauch - producer; mixing by Michael Girard; mastering). There’s no need to discuss the cover art - it’s the work of my favorite artist, Mark Cooper, who created a very interesting and terrifying motif. In short, if you enjoy wandering through the ruins of old cemeteries, and relish visiting autopsy rooms, abandoned slaughterhouses, and stinking swamps full of rotting corpses, then you’ve come to the right place. I’m giving this new album a top quality rating, and I’m really curious to see what these maniacs come up with next. I’m adding this recording to my personal discography, and I recommend it to you as well. As you listen, you’ll see the world through a blood-red fog; you’ll see intestines being torn from bodies that are still alive; you’ll watch brains being pulled from freshly cracked skulls. Yes, this is what this style has always been, is, and will always be. These gentlemen honor the old ways, and they do it very well. The air is heavy and saturated with the stench of rotten flesh. I walk slowly, wading through filth, disgust, and the remains of decomposing bodies. Piles of corpses it all resembles hell, just as the old masters depicted it in their writings. I feel as if I’m in the darkest nightmare, one from which I’ll never wake up. Soggy, putrid, raw, and muddy death metal! Gore echoes from the autopsy rooms! Torture of the body, torture of the mind!


Tracklist:
1. Malodorous Necrotizing Scaphism 
2. Surgical Mallet Bludgeoning 
3. Savage Sorcery 
4. Golem of Rot 
5. Confined While Tortured 
6. Dislimbed Alive While Sodomized 
7. Reanimated Cadaver Orgy 
8. Dismembered Mercilessly 
9. Durance of Heresy

band:
BJ Schrader - Guitars, Vocals
Andrew Dennis - Vocals
Andre Wilke - Bass, Vocals
Ethan Andrews - Drums, Vocals


Recenze/review - CATATOMB - Flesh is Hell (2026)


CATATOMB - Flesh is Hell
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

S démony se scházím od konce osmdesátých let minulého století. Sedáváme dole v podzemí, ve starých katakombách a dlouze diskutujeme o bolesti, temnotě, o utrpení, o zlém světě, který je všude kolem. Posloucháme u toho špinavou, syrovou a nekonečně chladnou muziku. Tančíme na svých vlastních hrobech. Jiní už nebudeme, je to jako prokletí, jako závislost. Dnes, když jsem sestupoval dolů, měly mraky na obloze barvu krve a dotýkaly se země. V mých žilách kolovaly kousky ledu, poslouchali jsme totiž všichni nové EP českých death metalových CATATOMB. 

Pokud se podíváte na historii téhle smečky, jejíž jediným členem je v současnosti Sebastian, tak zjistíte, že má na svém kontě dvě dlouhohrající alba a dvě EP. Ta se mi dostala do rukou a abych pravdu řekl, tak již při prvním setkání jsem věděl, že jsme stejné krve. Vždycky jsem měl rád klasický, prašivý death metal s takovým tím smradlavým odérem. Přiznávám, byl jsem ihned chycen do pevných pavučin ostrých melodií, surového řevu i naprogramovaných bicích, ale hlavně mrtvolně morbidní atmosféry.


Vzpomínáme na kamarády, kteří již nejsou s námi. Přidáváme postupně hlasitost na přehrávači, až na samou hranu bolesti. Teče nám krev z uší, souhlasně kýváme hlavou nad povedeným zvukem (který si vytvořil Sebastian sám), s chutí se vždy podíváme i na démonický obal (ano, na trůně sedí možná jeden z nás). Je pod ním podepsán Noah Zark. Tohle jsou ale všechno jen formální věci, které jsou sice nutné pro to, abych o nahrávce vůbec napsal, ale jsou spíše nutností. Hlavní pro nás byla, je a vždy bude hudba samotná. "Flesh is Hell" je po okraj narvané starými, klasickými, tradičními nápady, které ocení hlavně ortodoxní fanoušci stylu, mezi které se samozřejmě hrdě hlásím. Líbí se mi, že jsou CATATOMB opravdoví, reální, upřímní, že hrají srdcem, že jim mohu veškeré exhumace prokletých hrobů naprosto věřit. Autenticita, o tu zde jde především. Ne, jasně, není to dokonalá nahrávka. Se zvukem by se dalo samozřejmě ještě pracovat, některé motivy jsem už někde slyšel, ale to dnes platí víceméně o všech kapelách. Jenže, když mě se líbí všechny ty černočerné, tajemné, nebál bych se napsat rituálně magické momenty, celková nálada na EP, která je krvavě podmanivá. Víka od rakví praskají, démoni se usmívají, což je pro mě vždy důkazem toho, že je hudba dobrá. Kývám se do rytmu, křičím do tmy, přehrabuji se ve starých prašivých kostech, jsem zahalený do krvavé mlhy. Vypadá to, že je vše v nejlepším pořádku. Sebastian je letos ve velmi dobré formě. Není divu, jedná se o věrného člena hrobnického cechu. Chtěl jsem přidat víc kritiky, chtěl jsem být ostřejší. Jenže, nejde to, mě nové EP prostě a jednoduše baví. Řeže mě, pálí, trhá zevnitř. Připomíná mi setkání se starými mrtvolami ve značném stádiu rozkladu. Hnilobou, chladem a nekonečnou tmou nasáklý death metal, který vás pohřbí zaživa! Nahrávka, která vás roztrhá zevnitř!


Asphyx says:

I’ve been meeting with demons since the late 1980s. We sit down underground, in the old catacombs, and talk at length about pain, darkness, suffering, and the evil world that surrounds us. As we do so, we listen to dirty, raw, and endlessly cold music. We dance on our own graves. We’ll never be anyone else it’s like a curse, like an addiction. Today, as I was descending, the clouds in the sky were the color of blood and touched the ground. Pieces of ice coursed through my veins, because we were all listening to the new EP by the Czech death metal band CATATOMB.

If you look at the history of this band whose sole member is currently Sebastian you’ll find that they have two full-length albums and two EPs to their credit. This one fell into my hands, and to tell you the truth, I knew from the very first listen that we were cut from the same cloth. I’ve always loved classic, grimy death metal with that stinky vibe. I admit, I was immediately caught in the tight web of sharp melodies, raw screams, and programmed drums but above all, the deathly morbid atmosphere.


We remember our friends who are no longer with us. We gradually turn up the volume on the player, right up to the very edge of pain. Blood flows from our ears, we nod our heads in unison to the brilliant sound (which Sebastian created himself), and we always take great pleasure in looking at the demonic cover art (yes, perhaps one of us is sitting on the throne). It’s signed by Noah Zark. But these are all just formalities necessary for me to write about the recording at all, but little more than that. For us, the music itself was, is, and always will be what matters most. “Flesh is Hell” is packed to the brim with old, classic, traditional ideas that will be appreciated mainly by orthodox fans of the genre a group to which I, of course, proudly belong. I like that CATATOMB are genuine, real, and sincere; that they play from the heart; and that I can completely trust them with all their exhumations of cursed graves. Authenticity that’s what this is all about. No, sure, it’s not a perfect recording. The sound could certainly use some work, and I’ve heard some of the motifs somewhere before, but that’s true of pretty much every band these days. But the thing is, I love all those pitch-black, mysterious I wouldn’t hesitate to call them ritually magical moments; the overall mood of the EP is bloodily captivating. Coffin lids are cracking open, demons are smiling which, to me, is always proof that the music is good. I’m swaying to the beat, screaming into the darkness, rummaging through old, mangy bones, shrouded in a bloody mist. It looks like everything is just fine. Sebastian is in top form this year. No wonder he’s a loyal member of the gravediggers’ guild. I wanted to be more critical; I wanted to be harsher. But I just can’t I simply enjoy this new EP. It cuts into me, burns me, tears me apart from the inside. It reminds me of encountering old corpses in an advanced state of decomposition. Death metal steeped in rot, cold, and endless darkness that will bury you alive! A record that will tear you apart from the inside!



tracklist:
1. Intro
2. Masters of War
3. Circle of the Demons
4. Flesh is Hell
5. Outro

band:
Sebastian - guitars, bass, vocals, programming
Music and lyrics by Sebastian
Mixed, mastered and produced by Sebastian
Front cover picture by Noah Zark

pondělí 12. října 2026

Recenze/review - HEKATOXEN - Obsidian Majesty (2026)


HEKATOXEN - Obsidian Majesty
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem zmizel v lesích za městem, tak mě mé kroky zavedly na jedno staré pohřebiště. Za močálem, který smrděl zkaženou krví. S mrtvolami, které se postupně rozkládaly, hnily a stávaly se nedílnou součástí věčnosti. Přemýšlel jsem, co po nás jednou zbyde? Po někom možná jen děsivý otisk ve vzpomínkách. Rozplyneme se v temnotě a naše duše bude navěky prokleta. Poslouchám debutové album finských tmářů HEKATOXEN a kývám se spokojeně do rytmu.

Ze stínů vylézají přízraky a usmívají se. Není divu, hraje se zde i pro ně. Pro vaše vlastní démony. Pokud jste jako já vyrůstali na hudbě devadesátých let a již tehdy jste trávili svůj čas převážně hluboko v podzemí, potom je pro vás tahle nahrávka jako stvořená. Smrt, ta krutá hnusná děvka, je při poslechu velmi blízko. Riffy jsou ostré, melodie chladné, bicí zabijácké a vokál bestiální. To vše je potom zabaleno v prašivých pavučinách věčnosti. 


Pro mě osobně je při poslechu nových kapel vždy nejdůležitější celkový dojem. Musím jim jejich morbidní práci věřit, musí být přesvědčiví, opravdoví, hrát od srdce a autentičtí. Tihle maniakální Finové splňují všechny mé požadavky pro hnusné záhrobní rituály. Navíc si dali pozor na to, aby měli náležitě plesnivý zvuk, zajímavý motiv na obalu a aby jejich skladby řezaly tou správnou stranou nože. Je pro mě velmi příjemné se znovu procházet během ranní krvavé mlhy na starém pohřebišti, nahlížet do zohavených kobek, zastavit se v márnici a promluvit si s mrtvými. "Obsidian Majesty" jsou pro mě takovou soukromou definicí toho, co si představuji pod pojmem old school death metal. Skladby jsou velmi dobře napsány, hoří zevnitř i když jsou na povrchu chladné jako ruce mrtvoly. Prostou pravdou je, že za touhle smečkou stojí zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Povedlo se jim album, které bude vašim průvodcem na onom světě. HEKATOXEN si hrají s temnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Dokáží být suroví, nekompromisní a zničující, ale nezapomínají ani na takový ten smradlavý odér a hnilobu, které máme my, staří psi tolik rádi. Toulám se podsvětím více než 35 let a píšu a podporuji už jen kapely, o kterých si myslím, že stojí za to. Tentokrát připíjím na zdraví a odkládám pivo na víko od rakve. Přesně takhle by to mělo vypadat, můj milý příteli, říkám svému démonovi a potom už jen tančíme na mém vlastním hrobě. Pokaždé, když jsem zmizel v lesích za městem, tak mě mé kroky zavedly na jedno staré pohřebiště. Za močálem, který smrděl zkaženou krví. S mrtvolami, které se postupně rozkládaly, hnily a stávaly se nedílnou součástí věčnosti. Ano, jsem tu opět správně! Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal ze starých pohřebišť! Nekonečná temnota a chlad! 

Asphyx says:

Every time I disappeared into the woods outside the city, my footsteps led me to an old burial ground. Beyond a swamp that reeked of rotten blood. With corpses that were gradually decomposing, rotting, and becoming an integral part of eternity. I wondered, what will remain of us one day? For some, perhaps just a terrifying imprint in memories. We’ll dissolve into the darkness, and our souls will be cursed forever. I’m listening to the debut album by the Finnish dark metal band HEKATOXEN and nodding contentedly to the beat.

Spectres emerge from the shadows and smile. No wonder the music here is played for them, too. For your own demons. If, like me, you grew up on ’90s music and even back then spent most of your time deep underground, then this record is tailor-made for you. Death, that cruel, vile bitch, feels very close while listening. The riffs are sharp, the melodies cold, the drums killer, and the vocals bestial. All of this is then wrapped in the mangy cobwebs of eternity.


For me personally, the overall impression is always the most important thing when listening to new bands. I have to believe in their morbid work; they have to be convincing, genuine, play from the heart, and be authentic. These maniacal Finns meet all my requirements for disgusting rituals from beyond the grave. Plus, they’ve made sure to have a properly moldy sound, an interesting cover design, and songs that cut with the right edge of the knife. It’s very enjoyable for me to wander once again through the morning’s bloody fog in an old graveyard, peer into mutilated dungeons, stop by the morgue, and have a chat with the dead. For me, “Obsidian Majesty” is my own personal definition of what I imagine when I hear the term “old-school death metal.” The songs are very well written; they burn from within even though they’re as cold as a corpse’s hands on the surface. The simple truth is that behind this pack are experienced musicians who know exactly what and how they want to play. They’ve created an album that will serve as your guide to the afterlife. HEKATOXEN play with dark moods like a predator with its prey. They can be raw, uncompromising, and devastating, but they don’t forget that stinky odor and rot that we old dogs love so much. I’ve been wandering the underworld for more than 35 years, and these days I only write about and support bands that I think are worth it. This time, I raise a toast and set my beer down on the lid of a coffin. This is exactly how it should be, my dear friend, I tell my demon, and then we just dance on my own grave. Every time I disappeared into the woods outside the city, my footsteps led me to an old burial ground. Beyond a swamp that reeked of rotten blood. With corpses that were gradually decomposing, rotting, and becoming an integral part of eternity. Yes, I’m in the right place again! Morbid death metal from old cemeteries, steeped in decay and rotten blood! Endless darkness and cold!


Tracklist:
01 - Lost Souls Epitome
02 - I Am Them
03 - Spawns Of Darkness
04 - Haunting Ceremony
05 - Domus Vilomaxus
06 - Grave Reveries
07 - At Hellsrivers Pathway
08 - Vanguard The Dark

Line-up:
Jussi – vocals, lead guitar, acoustic guitar, synth
Niko – rhythm guitar
Risto – bass guitar
Vesa – drums


HEKATOXEN

Nuclear Winter Records

čtvrtek 8. října 2026

Recenze/review - MUTATION - Esoteric Order of Debauchery (2026)


MUTATION - Esoteric Order of Debauchery
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Stále se vracíš na stará pohřebiště, pořád se procházíš mezi nakloněnými náhrobky. Budíš se uprostřed noci, neklidný a tvoje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na tvém hrobě a ty přemýšlíš, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Najednou máš pocit, že jsi sám, že brzy umřeš a všechny tvé šílené představy se stanou skutečností. Vzpomínáš na dobu, když si byl mladý a death metal vládl světu. Podvědomě hledáš své vlastní krvavé kořeny. Měl bych pro tebe jeden tip, můj milý morbidní příteli. Ze švédského podzemí o sobě dává vědět kapela MUTATION, která by se ti mohla líbit.

Pokud si jako mladý trávil dlouhý čas s kazetami, spolu s kamarády jsi navštěvoval daleké koncerty a uctíval si klasiky žánru, mohla by se ti líbit i jejich debutová nahrávka. Je totiž až po okraj narvaná špínou, hnilobou a smrtí jako mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Je pokryta pevnými a chladnými pavučinami. Tohle je návrat po časové ose zpět, do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Smrt je při poslechu velmi blízko a smrdí jako kus zkaženého masa. 

Jasně, když nové album poslouchám, tak slyším jasné stopy a inspiraci kapelami jako MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, MORBID. Zkrátka a dobře, stará škola zahraná s nadhledem, morbidní elegancí. Je slyšet, že pánové pevně věří tomu, co dělají. Za mě je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, motiv na obalu, ale hlavně nápady, kterých je velké množství a deska se tak nějak sama a přirozeně dobře poslouchá. Rád se k ní vracím, protože je autentická. Přijde mi, že v dnešní době nadprodukce a mnohdy falešných proroků, působí MUTATION tak trošku jako zjevení. Žádné kompromisy, ani zbytečnosti. Připadám si při poslechu, jako bych byl součástí nějakého hororu z osmdesátých let minulého století. Vrah stojí ve stínu a čeká na okamžik, až vám bude moci podříznout hrdlo. "Esoteric Order of Debauchery" je jako útok z toho nejhlubšího podzemí, jako vichr, který se prohnal márnicí a zůstaly po něm jenom rozházené kosti. Kapela vás vezme na výlet bez konce, do starých močálů plných utopenců, hniloby, špíny a děsivých vzpomínek. Ano, přátelé, tato odrůda kovu smrti koluje i v mých žilách. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit a označit ho vysokou známkou kvality. Při poslechu se kolem válí zohavená těla, krev teče proudem a agresivita je všude přítomná. Jednou možná všichni zemřeme v šílených křečích, budeme se modlit, abychom konečně přešli na druhou stranu. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž skvělá po všech stránkách! Amen! Stále se vracím na stará pohřebiště, pořád se procházím mezi nakloněnými náhrobky. Budím se uprostřed noci, neklidný a moje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na mém hrobě a přemýšlím, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Hnilobný, mokvající, prašivý death metal ze staré školy, který vytrhne i vaše krvavé kořeny! Děsivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! 


Asphyx says:

You keep returning to old cemeteries, constantly wandering among the tilted headstones. You wake up in the middle of the night, restless, and your nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on your grave, and you wonder where all that time your whole life has gone. Suddenly, you feel alone, as if you’re going to die soon and all your wild fantasies will come true. You remember the days when you were young and death metal ruled the world. Subconsciously, you’re searching for your own bloody roots. I’ve got a tip for you, my dear morbid friend. A band called MUTATION is making a name for itself in the Swedish underground, and you might like them.

If, as a young man, you spent a lot of time with cassettes, traveled far and wide with friends to see concerts, and worshipped the classics of the genre, you might also enjoy their debut album. It’s packed to the brim with filth, rot, and death, like a corpse in an advanced state of decomposition. It’s covered in sturdy, cold cobwebs. This is a journey back in time, to a time when the world was still in order. Death feels very close while listening, and it stinks like a piece of rotten meat.


Sure, when I listen to the new album, I hear clear influences and inspiration from bands like MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, and MORBID. In short, it’s old-school metal played with a sense of perspective and morbid elegance. You can tell that these guys firmly believe in what they’re doing. As far as I’m concerned, everything is just right. The sound, the cover art, but above all the ideas of which there are plenty make the album flow naturally and effortlessly. I love coming back to it because it’s authentic. It seems to me that in this age of overproduction and often false prophets, MUTATION comes across as something of a revelation. No compromises, no frills. When I listen to it, I feel like I’m part of some horror movie from the 1980s. The killer stands in the shadows, waiting for the moment when he can slit your throat. “Esoteric Order of Debauchery” is like an attack from the deepest underground, like a gale that swept through a morgue, leaving nothing but scattered bones in its wake. The band takes you on a never-ending journey into ancient swamps full of drowned bodies, decay, filth, and terrifying memories. Yes, friends, this variety of death metal flows through my veins as well. So I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. As you listen, mutilated bodies lie scattered about, blood flows in streams, and aggression is everywhere. One day, we may all die in mad convulsions, praying to finally pass over to the other side. But until that happens, I’ll keep listening to this record over and over. It’s simply brilliant in every way! Amen! I keep returning to old cemeteries, constantly wandering among tilted headstones. I wake up in the middle of the night, restless, and my nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on my grave, and I wonder where all that time my whole life has gone. Rotten, oozing, mangy old-school death metal that will rip out even your bloody roots! Terrifying echoes from the deepest underworld!


tracklist:
1. Dead Gods Exhumation Trance
2. Occultation of the Ephemeral Light
3. Pestilent Whore 04:08
4. Metamorphosis (Beyond the Flesh)
5. Sepulchral Possession
6. Stygian Spheres
7. Necromantical Holocaust 
8. Esoteric Order of Debauchery


neděle 4. října 2026

Recenze/review - LEPER COLONY - Back To Primal Sludge (2026)


LEPER COLONY - Back To Primal Sludge
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Přehrabuji se ve starých kostech. Některé odkládám stranou, nechávám je na později, jiné rovnou drtím. Sedím tu již dlouhé roky, od konce osmdesátých let a moje práce je surová, náročná a smradlavá. Už dávno jsem nasákl hnilobou a viděl jsem tolik způsobů, jakým může člověk zemřít, že už mě jen tak něco nepřekvapí. Slyšel jsem staré kapely, které mi hrály k morbidním exhumacím, setkal jsem se s moderními způsoby smrti. Hlubokou stopu ve mě ale zanechaly dvě školy - floridská a stockholmská. 

A přesně takhle hrají i LEPER COLONY. Syrově, přesvědčivě, brutálně, ale i chladně a temně. Spojení několika zkušených osobností je zárukou kvality. Všichni asi víte, že pod touhle smečkou jsou podepsáni Rogga Johansson, Marc Grewe a Jon Rudin. Letos se vrátili opět plní síly. Na novince je to znát. Je brutálnější, než minulý počin, alespoň taková mi připadá. 


Jsem už také starý pes, který zvedá hlavu jen v případě, když ho nějaká hudba zaujme. Hudba musí řezat, musí mít záhrobní atmosféru, dobrý zvuk, ale i takovou tu pradávnou živočišnost, která se dle mého nedá naučit, musíte ji mít v sobě. LEPER COLONY tohle všechno splňují na sto procent a přidávají ještě něco navíc. Je to jízda od začátku do konce. Příliš kompromisů nebo možností se nadechnout, zde nenajdete. A je to tak dobře. Spokojeně se kývám do rytmu, usmívám se na své vlastní démony. Někdy, když zavítám do márnice pro další těla, která mám zpracovat, tak mám neodbytný pocit, že se mnou mrtví rozmlouvají. Úplně stejně se cítím i při poslechu této nahrávky. Je totiž opravdová, ryzí, zahraná od srdce, hezky po staru, s touhou ničit a zabíjet hudbou. Dostala se mi do žil, do podvědomí. Působí na mě neurvale, vztekle, autenticky. Možná tenhle styl nebude vyhovovat každému, ale to je v nejlepším pořádku. Osobně tuhle morbidní odrůdu morbidní smrti miluju a proto už teď moc dobře vím, že se budu k albu "Back To Primal Sludge" rád a často vracet. Smrt má, jak je všeobecně známo, mnoho podob a tu kterou nám letos přinášejí tihle bardi, je krutá, hnusná a ošklivá. Je pro mě opět čest drtit staré prašivé kosti během jejího poslechu. Kdysi dávno jedna kapela napsala, berte nebo nechte být. Myslím si, že zde to platí na sto procent. Představte si starou hrobku, o které víte, že v ní jsou pochovány ty nejděsivější vzpomínky. Nad vchodem může být klidně napsán název téhle kapely. Poslouchejte o samotě, v klidu, naprosté tmě a chladu. Teprve potom naplno vyniknou všechny její nuance. Určeno pro fanoušky DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! Surový, nespoutaný, divoký a masakrující death metalový útok,  u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m rummaging through old bones. I set some aside for later; others I crush right away. I’ve been sitting here for many years now, since the late ’80s, and my work is raw, demanding, and stinky. I’ve long since been steeped in decay, and I’ve seen so many ways a person can die that hardly anything surprises me anymore. I’ve listened to old bands that played for my morbid exhumations, and I’ve encountered modern methods of death. But two schools the Florida and Stockholm schools have left a deep mark on me.

And that’s exactly how LEPER COLONY plays raw, compelling, brutal, yet also cold and dark. The combination of several seasoned musicians is a guarantee of quality. You probably all know that Rogga Johansson, Marc Grewe, and Jon Rudin are the brains behind this band. This year, they’ve returned full of energy. You can tell from the new album. It’s more brutal than their last release at least that’s how it strikes me.


I’m an old hand myself now I only perk up when some music really grabs me. The music has to cut through, have an otherworldly atmosphere, and great sound, but it also needs that primal, animalistic energy that, in my opinion, can’t be learned you have to have it inside you. LEPER COLONY checks all these boxes one hundred percent and adds something extra. It’s a wild ride from start to finish. You won’t find too many compromises or chances to catch your breath here. And that’s just fine. I nod contentedly to the beat, smiling at my own demons. Sometimes, when I visit the morgue for more bodies to process, I have the nagging feeling that the dead are talking to me. I feel exactly the same way when listening to this recording. It’s genuine, pure, played from the heart, in the good old-fashioned way, with a desire to destroy and kill through music. It’s seeped into my veins, into my subconscious. It comes across as rough, furious, and authentic. Maybe this style won’t suit everyone, but that’s perfectly fine. Personally, I love this morbid variety of morbid death metal, and that’s why I already know for sure that I’ll be happy to return to the album “Back To Primal Sludge” time and time again. Death, as is well known, takes many forms, and the one these bards bring us this year is cruel, vile, and ugly. It is once again an honor for me to crush old, mangy bones while listening to it. A long time ago, a certain band wrote, “Take it or leave it.” I think that applies one hundred percent here. Imagine an old tomb where you know the most terrifying memories are buried. The name of this band could easily be written above the entrance. Listen alone, in peace, in complete darkness and cold. Only then will all its nuances truly come to the fore. Intended for fans of DEATH, MORGOTH, MASSACRE, MERCYLESS, ASPHYX, PESTILENCE, MASSACRE, CANCER, SLAYER, MASTER, amen! A raw, unbridled, wild, and devastating death metal assault that will strip the flesh from your bones!


about LEPER COLONY on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. Madness Is a Kingdom
2. These Blades
3. Dead Soul Consortium
4. Thrown to the Pigs
5. Back to Primal Sludge
6. Flesh Grater
7. Seelenjäger
8. Harness the Undead
9. Beneath the Fat and Gristle

LINE-UP
Marc Grewe – Vocals
Rogga Johansson – Guitars, Bass
Jon Rudin – Drums


sobota 3. října 2026

Recenze/review - MORBID STENCH - Doom Metástasis (2026)


MORBID STENCH - Doom Metástasis
CD 2026, Nuclear Winter Records, Putrid Cult

for english please scroll down

V čerstvě exhumovaných rakvích leží zbytky zetlelých těl. Tváře bez masa a kůže, jen s pavučinami, opředenými kolem jako staré vzpomínky. Tento hřbitov jsem objevil kdysi dávno, v roce 2019, když jsem se poprvé setkal s tvorbou kapely MORBID STENCH. Každé naše společné rouhání je zahalené v krvavé mlze. Vždy si připadám, jako bych se procházel po starém, prokletém pohřebišti. Pochmurné melodie mi způsobují mrazení v zádech a obejme mě nekonečný smutek, vycházející z toho nejtemnějšího podsvětí.

Je tomu tak, jsem již několik let fanoušek kapely. Napsal jsem jim několik recenzí a máme spolu i skvělý rozhovor (vše najdete odkazováno dole pod dnešním článkem). Byl jsem velmi zvědavý, kam se pánové letos posunuli. Stačilo mi jen několik poslechů a byl jsem znovu ztracen. Mezi démony, s přízraky v zádech, se samotnou Smrtí, která se stejně jako já kývala do rytmu a usmívala se. Tohle je album pro fanoušky doom death metalu, kteří poslouchají hudbu srdcem!


MORBID STENCH vás vezmou i k vašim krvavým kořenům. Do starých časů, kdy se na nějakou tu špínu a nenávist v hudbě nehledělo. Nové album je opět ohlodáno na kost, sází se na silné, syrové melodie, záhrobní vokál a divoké bicí. Povedl se zvuk, který je masivní, dobře čitelný a prašivý jako zpuchřelá těla prokletých. Motiv na obalu je stylový a dívám se něj pokaždé, když mě obejme temnota. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je bažinatá, tepající a neklidná. Připomíná mi opravdu návštěvu ruin znesvěceného kostela, exhumaci starých hrobů, dávno opuštěné márnice i katakomby, ve kterých stále hnijí těla rouhavých mnichů. Tahle smečka umí napsat motivy, které se mi zadřou pod kůži, do podvědomí. Čerpá sice ze starých archívů, ale dělá to s citem, elegancí zkušených mistrů a nadhledem. Přidává do jednotlivých skladeb spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je hudba, která spíše připomíná záhrobní rituál pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejný zásek v řadě. Je něco neklidného, něco navíc, něco morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalších společným seancím. Venku se setměla a já moc dobře vím, že nastal čas. Automaticky beru do rukou nářadí a jako fascinovaný a uhranutý tímto albem směřuji své kroky na hřbitov za městem. Mraky jsou zase jednou černé a dotýkají se země. Na stoletých stromech sedí krkavci, jako poslové z onoho světa. Kývám se do rytmu a kopu si svůj vlastní hrob. "Doom Metástasis" je definicí stylu, který mám k smrti rád. V čerstvě exhumovaných rakvích jsou zbytky zetlelých těl. Tváře bez masa a kůže, jen s pavučinami, opředenými kolem jako staré vzpomínky. Jsem tu opět správně. Mrazivé a drásavé doom death metalové ozvěny z podsvětí! Hnilobou a pavučinami opředené album, která se vás převede na druhou stranu, do země nekonečných stín! 

Asphyx says:

The freshly exhumed coffins contain the remains of decayed bodies. Faces stripped of flesh and skin, covered only in cobwebs, woven around them like old memories. I discovered this cemetery a long time ago, in 2019, when I first encountered the music of the band MORBID STENCH. Every blasphemy we share is shrouded in a bloody mist. I always feel as if I’m walking through an old, cursed graveyard. The gloomy melodies send chills down my spine, and I’m overcome by an endless sadness emanating from the darkest underworld.

It’s true I’ve been a fan of the band for several years now. I’ve written a few reviews of their work, and we’ve even done a great interview together (you’ll find links to all of this below today’s article). I was very curious to see where these guys had gone this year. It only took me a few listens, and I was lost once again among demons, with ghosts at my back, and Death herself, who, just like me, was swaying to the beat and smiling. This is an album for doom death metal fans who listen to music with their hearts!


MORBID STENCH will take you back to your bloody roots to the old days when no one batted an eye at a little filth and hatred in music. The new album is once again stripped down to the bone, relying on powerful, raw melodies, otherworldly vocals, and wild drums. The sound is spot-on massive, clear, and as filthy as the decaying bodies of the damned. The cover art is stylish, and I find myself looking at it every time darkness envelops me. Formally speaking, everything is in perfect order, so you can focus entirely on the music itself. It’s swampy, pulsating, and restless. It really reminds me of a visit to the ruins of a desecrated church, the exhumation of old graves, long-abandoned morgues, and catacombs where the bodies of blasphemous monks still rot. This band knows how to craft motifs that get under my skin and into my subconscious. While they draw from old archives, they do so with sensitivity, the elegance of seasoned masters, and a sense of perspective. They infuse each track with plenty of their own ideas and creativity, and the result is music that feels more like an otherworldly ritual for summoning dark forces than just another run of the mill track. There’s something unsettling, something extra, something morbidly alluring that compels me to have more sessions with it. It’s gotten dark outside, and I know full well that the time has come. I automatically pick up my tools and, fascinated and spellbound by this album, head for the cemetery outside town. Once again, the clouds are black and touch the ground. Ravens perch on century old trees, like messengers from the other world. I sway to the rhythm and dig my own grave. “Doom Metástasis” is the very definition of the style I love to death. In the freshly exhumed coffins lie the remains of decayed bodies. Faces stripped of flesh and skin, covered only in cobwebs, woven around them like old memories. I’m in the right place again. Chilling and harrowing doom death metal echoes from the underworld! An album shrouded in rot and cobwebs that will transport you to the other side, to the land of endless shadows!


about MORBID STENCH on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Necrotic from Within
02. The Morbid Waltz
03. Hyperbolic
04. Bizarre and Beyond
05. Narcissistic God
06. Crawling out of the Swamps

Line-up:
The Master Butcher - Esophagus
Morbid - Cosmic Chords of Doom
Purulent - Barrels Full of Putrid Waste


MORBID STENCH

Nuclear Winter Records

Putrid Cult

středa 30. září 2026

Recenze/review - SORCERY - The Immaculate Sin (2026)


SORCERY - The Immaculate Sin
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Kývám na pozdrav starým zetlelým mrtvolám. Usedám ke stolu se svými vlastními démony. V kostech se mi dávno usadil chlad, poslouchám nové album švédské legendy SORCERY a spokojeně se usmívám. Zde, mezi nemrtvými, hluboko v podzemí, mezi temnými stíny, je mi stejně nejlépe. Maso je znovu odtrháváno od kostí a činěno jest tak s poctivou elegancí starých mistrů v oboru. Vždycky se mi líbil rukopis kapely a letos to platí opět na sto procent. Kombinace ostrých nekompromisních riffů a mrazivých melodií pro mě byla vždy jasnou definicí severského metalu.

Kapela si šla vždy vlastní cestou. Jsem starý věrný fanoušek a jako takový jsem velmi spokojený. Tihle gentlemani postupem let vybrousili svůj styl k dokonalosti. I nový zásek řeže tou správnou stranou nože. Melodie se mi postupně dostávají do žil, pod kůži i hluboko do podvědomí. Smrt, Satan i všichni démoni znovu tančí na mém hrobě. Není divu, hraje se zde hlavně pro ně. 


Jakoby byly do skladeb otištěny nálady starých pohřebišť, temných katakomb i samotného záhrobí. Měl jsem tu čest psát recenze i na předešlá alba, mít s kapelou skvělý rozhovor (odkazy najdete dole po dnešním článkem) i vidět je před pár lety naživo. Tohle všechno ve mě zůstává a to se mi pak nesmíte divit, že je pro mě novinka jasnou definicí toho, co mám na death metalu rád. Surovost ale i melodiku, poctivý, masivní zvuk (William Blackmon (Isole, Scar Symmetry, Human Cull atd.)), stylový motiv na obalu, který vytvořil můj oblíbený malíř Juanjo Castellano. Tohle všechno dohromady, ale hlavně hudba samotná, mě pokaždé dokáže doslova přikovat k reproduktorům. Svět je možná kolem divný a směřuje do pekla, ale jsou jistoty, na které je spolehnutí. "The Immaculate Sin" je albem, které má v sobě poctivé, uvěřitelné a naprosto autentické severské DNA. Připomíná vichřici, která proletěla starou márnicí a zůstala po ní jenom spoušť. Švédi jsou ve skvělé formě a pokud jste měli rádi zásadní nahrávky od kapel jako DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, EDGE OF SANITY, CENTINEX, určitě mi má slova potvrdíte. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí iž několik dekád. Zažil jsem staré časy, kdy tenhle styl teprve vznikal. A SORCERY pro mě vždy byly kapelou, která je pevná ve svých základech. Můj milý čtenáři, nové album je určeno jak pro nás, tak pro všechny, kteří ještě hudbu poslouchají srdcem. Je pro mě velmi příjemné, sestoupit každý den po setmění dolů do sklepa. Otevřít dveře na onen svět. Vstoupit dovnitř a nechat se pohltit stíny. Kývám na pozdrav starým zetlelým mrtvolám. Usedám ke stolu se svými vlastními démony. V kostech se mi dávno usadil chlad, podvědomě vím, že jsem zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Mrazivé a temné ozvěny z toho nejhlubšího švédského podzemí! Death metal, u kterého praskají prašivé kosti! 


Asphyx says:

I nod in greeting to the old, decaying corpses. I sit down at the table with my own demons. A chill has long since settled in my bones; I listen to the new album by the Swedish legend SORCERY and smile contentedly. Here, among the undead, deep underground, amid the dark shadows, I feel most at home. Flesh is once again being torn from the bones, and it is done with the honest elegance of the old masters of the craft. I’ve always loved the band’s signature sound, and this year that holds true once again, one hundred percent. The combination of sharp, uncompromising riffs and chilling melodies has always been, for me, the clear definition of Nordic metal.

The band has always gone its own way. I’m an old, loyal fan, and as such, I’m very satisfied. Over the years, these gentlemen have honed their style to perfection. Even their new release cuts with the right edge of the knife. The melodies are gradually seeping into my veins, under my skin, and deep into my subconscious. Death, Satan, and all the demons are dancing on my grave once again. No wonder they’re playing mainly for them here.


It’s as if the moods of ancient cemeteries, dark catacombs, and the afterlife itself were imprinted on the songs. I’ve had the honor of reviewing their previous albums, conducting a great interview with the band (you’ll find the links below today’s article), and seeing them live a few years ago. All of this stays with me, so you shouldn’t be surprised that, for me, this new release is the clear embodiment of what I love about death metal. Raw yet melodic, with a solid, massive sound (William Blackmon (Isole, Scar Symmetry, Human Cull, etc.)), and a stylish cover art created by my favorite artist, Juanjo Castellano. All of this combined but especially the music itself literally glues me to the speakers every time. The world may be a strange place and heading toward hell, but there are certainties you can count on. “The Immaculate Sin” is an album that embodies honest, believable, and utterly authentic Nordic DNA. It’s like a storm that swept through an old morgue, leaving nothing but devastation in its wake. The Swedes are in great form, and if you enjoyed seminal recordings by bands like DISMEMBER, GRAVE, NIHILIST, EDGE OF SANITY, and CENTINEX, you’ll surely agree with me. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. I’ve lived through the old days when this style was just emerging. And to me, SORCERY has always been a band with a solid foundation. My dear reader, this new album is meant both for us and for everyone who still listens to music with their heart. It’s a real pleasure for me to go down to the basement every day after dark. To open the door to that other world. To step inside and let the shadows swallow me whole. I nod in greeting to the old, decaying corpses. I sit down at the table with my own demons. A chill has long since settled in my bones; subconsciously, I know I’m in the right place. I’ll gladly sign that with my own blood. Frosty and dark echoes from the deepest Swedish underground! Death metal that makes dusty bones crack!



about SORCERY on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Shadowborn 
2. Set the World Ablaze
3. Stand as One or Fall Divided 
4. Terminate 
5. Paralyzed 
6. Slice It Up 
7. The Door to My Black Soul 
8. The Exorcist 
9. Flood 
10. Die in Retribution 

band:
Ola Malmström - Vocals
Paul Johansson - Guitar
Johan Vikholm - Guitar
Tommy Holmer - Drums
Mikael Carlsson - Bass




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine