DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 23. ledna 2026

Recenze/review - MORAL IMPLANT - Delusion (2025)


MORAL IMPLANT - Delusion
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Někdy toho mívám plné zuby. Mám raději, když se jedná na rovinu, když mě kapela dokáže přikovat na zeď, když cítím vibrace uvnitř vnitřností. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a do svého přehrávače si pouštím už jen smečky, které mě zaujmou. Není čas ztrácet čas. Líbí se mi, když je death metal ohlodaný na kost a když je ještě ušpiněný grindcore, tak to potom trávím dlouhé hodiny ve sklepě, odstřihnutý od lží a falše současného podivného světa.

Do rukou se mi dostalo nové EP "Delusion" polských maniaků MORAL IMPLANT. Měl jsem jej v pořadí již několik měsíců, ale znáte to, práce je hodně a času málo. Teprve až teď, když venku mrzne a tma obejmula celé město do svých pavučin, jsem se k němu dostal. A ihned se mi zadřelo hluboko pod kůži i do podvědomí. 


Častokrát jsem si při poslechu vzpomněl na nedávnou pandemii, když jsem musel do práce a ulice byly prázdné. Jakoby se celý svět zastavil a možná to pro nás bylo takové malé, ale o to děsivější varování. Dystopie, to je slovo, které mě při poslechu "Delusion" napadá nejčastěji. Na povrchu bobtná a vře klasický death metal s krvavě černou aurou a pro ještě větší uvěřitelnost a autenticitu je vše ušpiněné surovým grindcore. Skladby jsou na první poslech jednoduché, ale když jim budete věnovat více pozornosti a více společných setkání, tak zjistíte, že pokaždé na povrch vyplují nové zajímavé pasáže, momenty. Jako utopenec, který ležel několik dní u dna. Hudba tak působí propracovaně, opravdově. Je jasným protikladem spoustě současných umělých nahrávek. Když si totiž MORAL IMPLANT rvu pod tlakem do hlavy, tak mám pocit, že sedím na nekonečně velkém hřbitově, na kterém jsou pohřbeni všichni ti, kteří uvěřili lžím a deziluzím. Zažil jsem ve svém životě již mnohé a jako starý pes zvedám hlavu jen v případech, když mě hudba opravdu zaujme. Tentokrát se mi líbí jak zvuk a rukopis kapely, tak i způsob provedení. Doufám, že se brzy setkáme u příležitosti vydání dlouhohrajícího alba. Sedmnáct minut, které jsme dostali tentokrát, je sice skvělých po všech stránkách, ale chci víc! Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Tahle smečka vám nastaví zrcadlo. A nebude to hezký pohled. Mokvající, hnilobný, surový a zničující death grind metal s krvavě černou aurou! 

Asphyx says:

What is truth and what is lies? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. Sometimes I get fed up with it. I prefer it when things are straightforward, when a band can pin me to the wall, when I feel the vibrations inside my guts. I listen to music mainly with my heart, and I only play bands that interest me on my player. There's no time to waste. I like it when death metal is stripped down to the bone and when it's still dirty grindcore, then I spend long hours in the basement, cut off from the lies and falsehoods of today's strange world.

I got my hands on the new EP "Delusion" by Polish maniacs MORAL IMPLANT. I've had it for several months now, but you know how it is, there's a lot of work and not enough time. Only now, when it's freezing outside and darkness has enveloped the whole city in its cobwebs, have I gotten around to it. And it immediately got under my skin and into my subconscious. 


While listening, I was often reminded of the recent pandemic, when I had to go to work and the streets were empty. It was as if the whole world had stopped, and perhaps for us it was a small but all the more frightening warning. Dystopia is the word that comes to mind most often when listening to "Delusion". On the surface, classic death metal with a blood-black aura swells and boils, and for even greater credibility and authenticity, everything is dirtied with raw grindcore. The songs are simple at first listen, but if you pay more attention to them and listen to them more often, you will find that new interesting passages and moments come to the surface every time. Like a drowned man who has been lying at the bottom for several days. The music thus comes across as sophisticated and genuine. It is a clear contrast to many of today's artificial recordings. When I blast MORAL IMPLANT into my head, I feel like I'm sitting in an endless cemetery where all those who believed in lies and disillusionment are buried. I have experienced a lot in my life, and as an old dog, I only raise my head when music really catches my attention. This time, I like both the sound and style of the band, as well as the performance. I hope we will meet soon on the occasion of the release of a full-length album. The seventeen minutes we got this time are great in every way, but I want more! What is truth and what is a lie? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. This pack will hold up a mirror to you. And it won't be a pretty sight. Oozing, rotten, raw, and devastating death grind metal with a blood-black aura!


tracklist:
1. Intro 
2. Neglect 
3. Demiurge 
4. Zero Believer 
5. Obsecrate
6. Outro 

Lineup
PR - vocals, lyrics, intro, outro
Jurek Brokmann - drums
SM (Mortal_VVorx) - guitars/solos, bass



https://x.com/CaligariRecords

čtvrtek 22. ledna 2026

Recenze/review - CASKET - In The Long Run We Are All Dead (2026)


CASKET - In The Long Run We Are All Dead
CD 2026, Neckbreaker Records, Slime Inhaler Records

for english please scroll down

Do některých hrobek se vracím s naprostou jistotou. Moc dobře vím, že kolem nás se mění svět závratnou rychlostí. Hudba je rychlejší, progresivnější, podivnější. Mnohdy nepřehledná a nedá se ani moc poslouchat. Jakoby technika a stroje dávno zvítězily nad poctivou melodií a ryzím zvukem. U německých CASKET to rozhodně neplatí. Na tuhle německou smečku je spolehnutí, stejně jako na to, že jednou všichni zemřeme. Než se tak ale stane, pojďme se spolu podívat na jejich zbrusu nové album. Je klasické, ohlodané na kost. Jeho atmosféru lze přirovnat snad jen k náladám, které poletují kolem při exhumaci starého hrobu.

O některých se dnes píše, že hrají old school death metal. Mnohdy do není pravda. CASKET ale patří mezi smečky, kterým můžete jejich morbidní práci věřit bezezbytku. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy, žádná podivná preludia. Sází se tu spíše na surovou melodii, na smradlavý odér, na úder přímo na solar plexus. Svět se možná mění, ale na tyhle maniaky je spolehnutí. Každý riff, melodie, každý výkřik se mi zadírají hluboko pod kůži, do mozku i do podvědomí. Jsme jedné krve, já i tihle maniaci. 


Kapelu, která byla založena v roce 1990 a stále brázdí pódia s neutuchající energií a nábojem, nebudu k nikomu přirovnávat. Pravověrní fanoušci moc dobře vědí, že Němci si za ty roky pečlivě vybrousili svůj styl, zvuk, výraz. Poznáte ji mezi ostatními, jsou jasnou definicí toho, co mám na tomto mrtvolném stylu pořád tolik rád. Temnota se zde potkává s chladem, shnilou energií, s mlhavými rány na hřbitově, s pohřby do zmrzlé země. Kdo jste viděl CASKET někdy naživo, moc dobře víte, že jsou jako tsunami, jako lavina z kostí a zkažené krve. Na nové nahrávce působí úplně stejně. Tohle je opět poctivá exhumace, která musí udělat dobře na zkažené duši každému, kdo začínal s poslechem tohoto stylu v devadesátých letech minulého století. Kapela by ale mohla oslovit i fanoušky, kteří stále věří v poctivý, upřímný, reálný, opravdový a autentický kov smrti. Kapela měla a stále má schopnost napsat velmi dobré skladby, které v sobě mají spoustu zajímavých nápadů a invence. Zároveň si zachovává takovou tu pradávnou živočišnost, zvířeckost. Jakoby byla každá melodie pokryta silnými pavučinami. Také cítíte ten chlad a beznaděj? Poslech připomíná spíše obřad, noc strávenou v márnici a nekonečné rozmlouvání s nemrtvými, než jen obyčejnou nahrávku. Kapela je letos stále ve skvělé formě. Zkušenosti se zde potkávají s neutuchající touhou ničit a zabíjet hudbou. Nové album "In The Long Run We Are All Dead" vás rozdrtí jako buldozer. Zbyde po vás jenom krvavá šmouha. Zničující a suroví death metal, který rozemele všechny kosti ve vašem těle! Smrt čeká i na vás!

Asphyx says:

I return to some tombs with absolute certainty. I know very well that the world around us is changing at a dizzying pace. Music is faster, more progressive, stranger. Often confusing and difficult to listen to. It is as if technology and machines have long since triumphed over honest melody and pure sound. This is definitely not the case with the German band CASKET. You can rely on this German pack, just as you can rely on the fact that we will all die one day. But before that happens, let's take a look at their brand new album together. It is classic, stripped down to the bone. Its atmosphere can only be compared to the moods that fly around when an old grave is exhumed.

Some are described today as playing old school death metal. This is often not true. But CASKET is one of those bands whose morbid work you can trust completely. No unnecessary frills, no compromises, no strange preludes. They rely more on raw melody, a stinking odor, a blow straight to the solar plexus. The world may be changing, but you can count on these maniacs. Every riff, every melody, every scream gets under my skin, into my brain and subconscious. We are of the same blood, me and these maniacs. 


I won't compare this band, which was founded in 1990 and still rocks the stage with unflagging energy and drive, to anyone else. True fans know very well that over the years, the Germans have carefully honed their style, sound, and expression. You can recognize them among others; they are the clear definition of what I still love so much about this corpse-like style. Darkness meets coldness, rotten energy, foggy blows in the cemetery, funerals in frozen ground. Anyone who has ever seen CASKET live knows very well that they are like a tsunami, like an avalanche of bones and rotten blood. They come across exactly the same on the new recording. This is another honest exhumation that must do good for the rotten soul of anyone who started listening to this style in the 1990s. However, the band could also appeal to fans who still believe in honest, sincere, real, true, and authentic death metal. The band had and still has the ability to write very good songs that contain a lot of interesting ideas and inventiveness. At the same time, it retains a kind of ancient animalistic quality. It's as if every melody were covered in thick cobwebs. Can you feel the cold and hopelessness too? Listening to it is more like a ritual, a night spent in a morgue and endless conversations with the undead, than just an ordinary recording. The band is still in great shape this year. Experience meets an unrelenting desire to destroy and kill with music. The new album "In The Long Run We Are All Dead" will crush you like a bulldozer. All that will remain of you is a bloody smear. Devastating and raw death metal that will grind all the bones in your body! Death awaits you too!



o CASKET na DEADLY STORM ZINE/ about CASKET on DEADLY STORM ZINE:








TRACKLIST
01. The Will To Comply
02. Highest Thrones
03. Mirrors
04. Seeds Of Desolation
05. Hammer, Knife, Spade
06. Skull Bunker
07. Necrowaves
08. Mainstream Mutilation
09. Fundamental Rot
10. Strangulation Culture
11. Graveyard Stomper

LINE-UP
Schorsch – Guitars / Vokills
Susi – Bass
Marinko – Drums



úterý 20. ledna 2026

Recenze/review - HYBRIS - Viva Exploitation (2025)


HYBRIS - Viva Exploitation
EP 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Hromadíme majetek, ale už se skoro neusmíváme. Svým dětem zaplatíme raději hry, ve kterých se vraždí, než abychom si s nimi promluvili. Spojeni v jednu všemocnou síť ukazujeme, jak se máme dobře, s falešnými úsměvy na rtech, ale uvnitř jsme smutní a prázdní. Prachy vládnou všemu a všem. Někdy mi z toho všeho bývá špatně a znovu a znovu se uzavírám do svého pokoje, abych tam vzpomínal na časy, kdy byl svět ještě v pořádku. Je mi najednou jedno, že všechno kolem hoří. Mám svoji hudbu, svoje záhrobí i rozdrcené kosti.

HYBRIS je jednočlenný projekt, kapela, pod kterou je podepsán německý maniak Johan de Jager. Ten se, stejně jako moje maličkost, zhlédl hlavně v hudbě osmdesátých a devadesátých let. V hudebním death metalovém a grindcoreovém extrému. Nové EP "Viva Exploitation" je ohlodáno až na kost. Vaše mysl i tělo budou rozdrceny! 


Pokud se ve vašem playlistu často objevují kapely jako NAPALM DEATH, staří CARCASS, REPULSION, NASUM, BENEDITION, určitě by se vám mohlo líbit i EP "Viva Exploitation". Johan de Jager na mě působí jako muzikant ze staré školy, který ještě sází na opravdovost, reálnost, autenticitu. Jeho melodie jsou ostré, nekompromisní, ale zároveň chladné a temné jako čerstvě vykopaný hrob. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem kdysi začal tenhle styl poslouchat hlavně kvůli tomu, že jsem si připadl jiný, štvalo mě na společnosti i světě spousta věcí. Netuším, jak se to stalo, ale mám to nastavené v hlavě stále stejně, i po skoro více než třiceti letech poslechu podobných záležitostí. Vždy ocením více syrový zásek do mé hlavy, než nějaké umělé nahrávky bez duše. Nevadí mi špína, ani hnis, které ke mě při poslechu této desky stékají z reproduktorů. Naopak, užívám si surový zvuk, divoké postupy, chorobný vokál. Novinka je pro mě nastaveným zrcadlem současnému podivnému světu. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé motivy a stále řvu do tmy fuck you všem hajzlům. Jiný už nebudu a jsem pokaždé rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapely jako jsou HYBRIS. Zkrátka a dobře, je to vlastně hrozně jednoduché. Když poslouchám tohle album, říkám si stále dokola - jo, to je přesně ono, tahle muzika koluje i v mých žilách. Cítím, vnímám, že je zahraná od srdce. Nemohu tedy opět jinak, než vám EP doporučit. Troufám si tvrdit, že by nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška stylu. Perfektně seřízená grind death metalová mašina na zabíjení, po které zůstává hluboká krvavá stopa! Temnota a chlad lidské duše!

Asphyx says:

We accumulate wealth, but we hardly ever smile anymore. We would rather pay for our children to play games in which people are killed than talk to them. Connected in one almighty network, we show how well off we are, with fake smiles on our lips, but inside we are sad and empty. Money rules everything and everyone. Sometimes it all makes me sick, and I lock myself in my room again and again to remember the times when the world was still okay. Suddenly, I don't care that everything around me is burning. I have my music, my afterlife, and my crushed bones.

HYBRIS is a one-man project, a band signed by German maniac Johan de Jager. Like myself, he is mainly inspired by the music of the 1980s and 1990s. Extreme death metal and grindcore music. The new EP "Viva Exploitation" is stripped down to the bone. Your mind and body will be crushed! 


If bands like NAPALM DEATH, old CARCASS, REPULSION, NASUM, and BENEDITION often appear in your playlist, you might also like the EP "Viva Exploitation". Johan de Jager strikes me as an old-school musician who still values truthfulness, realism, and authenticity. His melodies are sharp and uncompromising, yet cold and dark like a freshly dug grave. When I think about it, I started listening to this style mainly because I felt different, and a lot of things about society and the world annoyed me. I don't know how it happened, but I still feel the same way, even after more than thirty years of listening to similar stuff. I will always appreciate a raw punch to my head more than some soulless artificial recordings. I don't mind the dirt or pus that drips from the speakers when I listen to this album. On the contrary, I enjoy the raw sound, the wild techniques, the morbid vocals. For me, this new release is a mirror reflecting the strange world we live in today. I sway contentedly to the rhythm, enjoying each motif and still yelling "fuck you" to all the assholes in the dark. I won't be any different, and I'm always happy when I come across bands like HYBRIS on my wanderings through the underground. In short, it's actually very simple. When I listen to this album, I keep saying to myself - yeah, that's exactly it, this music runs through my veins too. I feel, I sense that it is played from the heart. So once again, I can't help but recommend this EP to you. I dare say that it should not be missing from the collection of any true fan of the genre. A perfectly tuned grind death metal killing machine that leaves a deep bloody trail behind it! The darkness and coldness of the human soul!



tracklist:
01. Hybris 
02. Human Plague 
03. Dictoracy 
04. Depopulate 
05. Pollution Vortex

band:
Johan de Jager - everything



pondělí 19. ledna 2026

Recenze/review - UNCHURCH - Unchurch (2025)


UNCHURCH - Unchurch
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl divný pocit kolem žaludku. Jakoby se ve mě začal šířit pach rozkládajících se těl. Něco zkaženého bylo ve vzduchu, sirnatého, zlého. Navenek vypadalo vše jako vždycky. Malý kostel v horách, u něj hřbitov a na něm pohřbení prokletí mniši. Nic neobvyklého. Až do dnešní noci, kdy byl jeden hrob vyrabován. Nebo ne? Nestojí náhodou někdo ve stínu? Nesměje se jedovatě? Nemá v rukou nůž a v očích nenávist? Poslední, co si pamatuji, tak je rozšklebená tvář démona.

Chile je poslední dobou země, kterou se, pokud posloucháte death metal, vyplatí rozhodně sledovat. Skvělá alba nevydávají jenom staří bardi a veteráni, ale vzniká i spousta nových kapel, které pokračují v nekonečné cestě utrpení, zla, hudební špíny a beznaděje. UNCHURCH patří mezi ně. Mezi vyvolené a prokleté. Alespoň takto vnímám jejich debutové album já, starý pes, který hlídá vchod do podzemí již od devadesátých let minulého století. 


Určitě znáte ten pocit, když si poslechnete nějakou nahrávku poprvé a ona vás smete z povrchu zemského. Téhle smečce démonů se to povedlo. Jsou divocí, nespoutaní, technicky velmi zdatní a umí perfektně zkombinovat syrovost, tlak a absolutní tmu v jeden zabijácký celek. Ano, nové stejnojmenné album hoří zevnitř, rozseká vás na kusy a pohřbí zaživa. Za velmi povedený považuji zvuk (Rod - recording mixing, mastering), motiv na obalu (Daniel Hermosilla), ale hlavně skladby samotné, které obsahují potřebný drive a sílu, takové to "nepříjemné" chvění, které v sobě má dobrý smrtící kov mít. Líbí se mi rukopis těchto démonů, jejich schopnost napsat dobré motivy. Chilané se volně inspirovali u kapel typu IMMOLATION, NILE, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL. Dělají to ale s vkusem, nadhledem a schopností zaujmout svými nápady a invencí. UNCHURCH na to jdou navíc opravdově, uvěřitelně, autenticky, každá skladba je ostrým nožem, který vám zajede do vnitřností. Jako bychom spolu s kapelou opravdu exhumovali nějaký starý hrob padlého kněze, který za svého života páchal děsivé a nechutné věci. Jeho činy a atmosféra exhumace se promítly i do jednotlivých skladeb. Hlavní a zásadní pro mě je potom to, že mě baví se k albu vracet a rvát si ho stále dokola pod tlakem do hlavy. Pořád rád a s chutí objevují nové smečky, které pochopily pravého ducha tohoto stylu a tahle kapela se pro mě stala velkým překvapením minulého roku. Doporučuji poslech v naprosté tmě, chladu, nejlépe na malém hřbitově u znesvěceného kostela. Surový, zničující, temný a chladný death metal ze starých katakomb kolem kterého se vznáší krvavá aura!

Asphyx says:

Every time I walked past, I had a strange feeling in my stomach. It was as if the smell of decomposing bodies was spreading inside me. Something rotten was in the air, sulfurous, evil. Outwardly, everything looked the same as always. A small church in the mountains, a cemetery next to it, and the cursed monks buried there. Nothing unusual. Until tonight, when one grave was robbed. Or was it? Isn't someone standing in the shadows? Smiling maliciously? Holding a knife in their hands and hatred in their eyes? The last thing I remember is the grinning face of a demon.

Chile is a country that, if you listen to death metal, is definitely worth keeping an eye on these days. Great albums are not only released by old bards and veterans, but there are also a lot of new bands emerging that continue the endless journey of suffering, evil, musical filth, and hopelessness. UNCHURCH is one of them. Among the chosen and the damned. At least that's how I, an old dog who has been guarding the entrance to the underground since the 1990s, perceive their debut album. 


You surely know the feeling when you listen to a recording for the first time and it blows you away. This pack of demons has managed to do just that. They are wild, unrestrained, technically very skilled, and know how to perfectly combine rawness, pressure, and absolute darkness into one killer whole. Yes, the new album of the same name burns from within, tears you to pieces, and buries you alive. I consider the sound (Rod - recording, mixing, mastering), the cover art (Daniel Hermosilla), but mainly the songs themselves, which contain the necessary drive and power, that "unpleasant" vibration that good death metal should have, to be very well done. I like the style of these demons, their ability to write good motifs. The Chileans were loosely inspired by bands such as IMMOLATION, NILE, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, and MORBID ANGEL. However, they do it with taste, perspective, and the ability to captivate with their ideas and inventiveness. UNCHURCH also approach it in a genuine, credible, and authentic way; each song is a sharp knife that cuts into your guts. It's as if we, together with the band, had actually exhumed the grave of a fallen priest who had committed terrible and disgusting acts during his lifetime. His deeds and the atmosphere of the exhumation are reflected in the individual songs. The main and most important thing for me is that I enjoy returning to the album and playing it over and over again at full volume. I always enjoy discovering new bands that understand the true spirit of this style, and this band was a big surprise for me last year. I recommend listening to it in complete darkness, in the cold, preferably in a small cemetery next to a desecrated church. Raw, devastating, dark, and cold death metal from the old catacombs, surrounded by a bloody aura!


tracklist:
01. Ode To Blasphemy 
02. Traitor 
03. Unchurch 
04. Pilgrimage To Abyss 
05. Al Infierno No Entras 
06. Stone The Repentants 
07. No Eres Dios 
08. Outcast From The Eden 
09. Sacred Chalice

A few questions - interview with death metal band from Chile - UNCHURCH.


A few questions - interview with death metal band from Chile - UNCHURCH.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave for you as well.

We started playing together in 2022, after deciding to form a band. Since the three of us had good experiences playing together in previous bands, we got in touch, and our first sessions began in December of that year. From the start, we naturally gravitated towards playing classic death metal, almost unconsciously, always using and developing diverse playing techniques. These techniques gave us our own unique language, allowing us to gradually shape our style and find the path we wanted to follow.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded our current LP mostly at our guitarist Rod's GSR Studios, while the drums were recorded at Nihil Studios, both in Santiago, Chile. Rod also handled the mixing and mastering. We didn't use triggers on the drums, nor samplers; the guitars were recorded with a real amplifier, a Peavey 5150II, and a BOSS SD1 pedal. We always strive to make everything sound as organic as possible.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

By now, our LP has been released digitally through various platforms, including Bandcamp, YouTube, and Spotify. It has also been released in two physical formats: CDs and cassettes. The cassettes were pressed in a limited run of 50 copies in Chile by Proglótida Grávida, while the CD was pressed in a limited run of 300 copies by the Mexican label Chaos Records. A vinyl edition and a cassette edition are also planned for release by the same label, with both expected around mid-2026.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written by Rod and Cram, and address various themes related to existence and our vision of the universe, particularly the refutation of Christianity and its fallacies, as well as all forms of human weakness from a metaphorical point of view, which translates into a strong critique of harboring religious beliefs, adhering to churches and hiding behind them, instead of cultivating oneself individually and properly through knowledge and the search for the greatest personal mental and physical strength.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created through a collaborative effort between Cram, who made the initial sketch; designer and tattoo artist Adrian Bascur, who digitized and refined it; and Rod, who made the final adjustments.

Regarding social media, we consider it a useful tool for promoting and reaching our music. It also allows us to stay in touch with other producers and people in the industry interested in our art.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The label responsible for releasing our LP on CD was Chaos Records in Mexico, who have widely distributed our work through various websites and zines dedicated to extreme metal. While we've had some setbacks in receiving our CD copies in Chile, we hope to continue improving and growing in these areas. In Chile, the label Proglótida Grávida released a cassette edition, which has become quite popular, and thanks to the work of this Chilean label, we've also been able to reach various metal-focused sites like ours.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our undeniable influences include Morbid Angel, Deicide, Death, and other death metal classics. However, the three of us also listen to other musical styles outside of metal, such as classical music, classic rock, and other influences that shape how we make our music.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we sent proposals to various labels around the world, many of whom expressed immediate and strong interest in releasing our LP. Some others also expressed their appreciation for our work but couldn't take on the project right away due to time constraints. Ultimately, we chose the option that seemed best to us: Chaos Records.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

For now, we play at various venues that invite us, where we evaluate the technical and identity aspects of the event, but we don't discriminate between venues and festivals. We really enjoy playing live, so we're always open to offers.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our goals are to continue playing devastating death metal, composing and creating new works, playing live, and continuing to project our message of death musically with the band.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our email address is unchurchmetal@gmail.com, we also have accounts on Instagram and Facebook, as well as a YouTube channel, through which people contact us.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 17. ledna 2026

Interview - UNDERSAVE - Dark, raw, and cold dissonant death metal with a taste of rotten blood!


Interview with death metal band from Portugal - UNDERSAVE.

Answered Nuno Braz (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):

Ave UNDERSAVE! Greetings to the Portuguese underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the third great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's very clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous works? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub and Deadly Storm Zine!! Thanks for the interview! This album can be seen as a natural evolution/regression of previous works. Not better, just different. Six years have passed since the release of Sadistic Iterations... Tales of Mental Rearrangement, and everything was composed afterward, it’s something natural; We don't strive to do something different, but we also don't want to repeat ideas that have already been used.

Regarding the recording, it was quite different. It was a much longer process, and we chose a new person to do the mixing and mastering of the album – Diogo Santana – Noise Portrait Recordings! Paulo Vieira had recorded the previous two albums, but for this one we decided to change!


"Merged In Abstract Perdition" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does UNDERSAVE compose new material?

It all starts with riffs. Basically, we start with some good riffs created at home to begin a song, and then in the rehearsal room, with the help of a few beers, we start developing ideas. The creative process is what attracts us most in Undersave. We need to test, record and listen, do and undo, and undo again until someone is satisfied.

Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, and at the same time dark and animalistic, almost analog. How did you work with it in the studio? Where did you record and how did everything go?

Diogo Santana! He's a long-time friend who has followed us since our first album. He's done excellent work with other bands, so we decided to record with him. Furthermore, we share a vision with him of how we like Death Metal.

Regarding the recording, the guitars, bass, and vocals were recorded by us in our rehearsal room, and the drums were recorded in the studio with him. Then the mixing and mastering was done at his studio, Noise Portrait Studio.

We try to avoid the compressed, undynamic sound that characterizes modern Death Metal. We've received good reviews of our sound, as you mentioned.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Transcending Obscurity Records and it has interesting, dark cover art. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

This is a painting by Nuno Zuki from Belial Necroarts. He has been doing very good paintings in various styles, so we were already paying attention to his work. As soon as he published the painting that would become our cover, we immediately decided to contact him.

The cover fits to us, seems to exude the feelings of our music - Despair, Anxiety and Perdition. This cover has received very good feedback.

I've been wandering around the underworld for over thirty years, and I go to Portugal for music because I know I'll find something good there. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that death/black doom metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

Portugal is a country with many good bands, but I don't think metal is successful in Portugal!

Maybe because we are far from the center of Europe, many bands never gain recognition and mature, and the bands break up after a few years. Another thing that doesn't help is that we are not a particularly rich country, so bands end up losing motivation. In the underground Black Metal scene, we have quite a few good bands! Regarding Death Metal/Grindcore, we have good examples like Holocausto Canibal, Grog, Bleeding Display, Dead Meat, and more recently Phenocryst, Tvmvlo, Pestifer, and Resurge!

Regarding Labels, we have some pretty good ones – Vomit Your Shirt, Larvae, Caverna Abismal, Helldprod Records, Selvajaria Records, Miasma etc.


You play old-school-influenced death metal, but at the same time, you are progressive in a way. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form UNDERSAVE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

When we started the band, we were three cousins ​​discovering Heavy Metal and beginning to learn to play instruments. We were around 13 years old, so our tastes at the time, when Nu Metal was booming, were quite questionable. But our main influences at the time were Sepultura, Slayer, and Pantera. The idea was to do a Thrash/Death Metal band, but something went wrong.

Our main goal as a band is to make music that puts us alongside the bands we worship. But this is a process of disillusionment because, since we haven't been able to achieve that, we must try again.

Yes we would like to do a proper tour someday. We are attracted to Underground Festivals! For booking us – undersave@gmail.com

When I started my website eight years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't so visible. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

It's so important that there are people with your vision! Some of my favorite bands are quite unknown, and without promotion like yours, I probably wouldn't know them.

We did some promotion for our album, but between rehearsals, composing music, and concerts, we ended up having little time on the release date to promote it.

About the concerts, yes, I go to a lot and spend also lots of money on CDs, vinyl records, and beer! I really value the physical format!


On the one hand, a band starting out today has lots of opportunities to make itself known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. Lots of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as UNDERSAVE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

In my opinion, everyone should listen to music from whatever source they want, but bands should receive fair royalties from legal streaming.

The strangest thing is that so much promotion should guarantee venues with larger audience and more underground concerts... but it doesn't.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I wouldn't just say Death Metal, but Metal in general. By the way, I'm listening to Bulldozer's “The Day of Wrath” right now, great album!

I'd say metal is a philosophy and a lifestyle, because some of our life decisions are related to it! And you can draw similar conclusions when you analyze a group of people devoted to metal.


Finally, a classic but important question. What does UNDERSAVE have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance.

We have some concerts scheduled for the coming months in Porto, Barroselas Metal Fest, and Lisbon! And we're trying to organize some dates to promote the album outside of Portugal.

Thank you all for your support! Come to the concerts and buy us drinks!

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Merged In Abstract Perdition" again!

Thanks Jakub! Cheers

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - UNDERSAVE - Temný, syrový a chladný disonantní death metal s příchutí zkažené krve!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Portugalska - UNDERSAVE.

Odpovídal Nuno Braz (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - UNDERSAVE - Merged In Abstract Perdition (2025):

Ave UNDERSAVE! Zdravím do portugalského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími počiny? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube a Deadly Storm Zine!! Díky za rozhovor! Toto album lze vnímat jako přirozený vývoj/regresi předchozích děl. Není lepší, jen jiné. Od vydání Sadistic Iterations... Tales of Mental Rearrangement uplynulo šest let a vše bylo složeno až poté, což je přirozené; nesnažíme se dělat něco jiného, ale také nechceme opakovat nápady, které již byly použity.

Co se týče nahrávání, bylo to docela jiné. Byl to mnohem delší proces a vybrali jsme si novou osobu, která se postarala o mix a mastering alba – Diogo Santana – Noise Portrait Recordings! Paulo Vieira nahrál předchozí dvě alba, ale pro toto jsme se rozhodli pro změnu!


„Merged In Abstract Perdition“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál UNDERSAVE?

Všechno začíná riffy. V zásadě začínáme s několika dobrými riffy, které jsme vytvořili doma, abychom mohli začít skládat písničku, a pak v zkušebně, s pomocí několika piv, začneme rozvíjet nápady. Tvůrčí proces je to, co nás na Undersave přitahuje nejvíc. Musíme zkoušet, nahrávat a poslouchat, dělat a rušit, a rušit znovu, dokud není někdo spokojený.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí až analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo ve studiu? Kde jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Diogo Santana! Je to náš dlouholetý přítel, který nás sleduje už od našeho prvního alba. Odvedl skvělou práci s jinými kapelami, takže jsme se rozhodli nahrávat s ním. Navíc s ním sdílíme stejnou vizi toho, jak má vypadat death metal.

Co se týče nahrávání, kytary, basu a vokály jsme nahráli sami v naší zkušebně a bicí jsme nahráli ve studiu s ním. Mix a mastering pak proběhl v jeho studiu Noise Portrait Studio.

Snažíme se vyhnout komprimovanému, nedynamickému zvuku, který charakterizuje moderní death metal. Jak jste zmínil, dostali jsme na náš zvuk dobré recenze.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Transcending Obscurity Records a je opatřeno zajímavým temným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Toto je obraz od Nuna Zukiho z Belial Necroarts. Vytváří velmi dobré obrazy v různých stylech, takže jsme jeho práci již dříve věnovali pozornost. Jakmile zveřejnil obraz, který se stal naší obálkou, okamžitě jsme se rozhodli ho kontaktovat.

Obálka se k nám hodí, zdá se, že vyzařuje pocity naší hudby – zoufalství, úzkost a zatracení. Tato obálka získala velmi dobré ohlasy.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Portugalska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death/black doom metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Portugalsko je země s mnoha dobrými kapelami, ale nemyslím si, že metal je v Portugalsku úspěšný!

Možná proto, že jsme daleko od centra Evropy, mnoho kapel nikdy nezíská uznání a nedozraje, a kapely se po několika letech rozpadnou. Další věc, která tomu nepomáhá, je to, že nejsme nijak zvlášť bohatá země, takže kapely nakonec ztrácejí motivaci. V undergroundové black metalové scéně máme docela dost dobrých kapel! Pokud jde o death metal/grindcore, máme dobré příklady jako Holocausto Canibal, Grog, Bleeding Display, Dead Meat a v poslední době Phenocryst, Tvmvlo, Pestifer a Resurge!

Pokud jde o vydavatelství, máme několik docela dobrých – Vomit Your Shirt, Larvae, Caverna Abismal, Helldprod Records, Selvajaria Records, Miasma atd.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou, zároveň jsme ale svým způsobem progresivní. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit UNDERSAVE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Když jsme založili kapelu, byli jsme tři bratranci, kteří objevili heavy metal a začali se učit hrát na nástroje. Bylo nám kolem 13 let, takže náš vkus v té době, kdy byl na vrcholu nu metal, byl dost diskutabilní. Naše hlavní vlivy v té době však byly Sepultura, Slayer a Pantera. Chtěli jsme založit thrash/death metalovou kapelu, ale něco se pokazilo.

Naším hlavním cílem jako kapely je dělat hudbu, která nás postaví na roveň kapelám, které uctíváme. Ale je to proces deziluze, protože jsme toho dosud nebyli schopni dosáhnout, musíme to zkusit znovu.

Ano, rádi bychom někdy udělali pořádné turné. Lákají nás undergroundové festivaly! Pro rezervace nás kontaktujte na – undersave@gmail.com

Když jsem před osmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Je tak důležité, že existují lidé s vaší vizí! Některé z mých oblíbených kapel jsou poměrně neznámé a bez propagace, jako je ta vaše, bych je pravděpodobně neznal.

Udělali jsme nějakou propagaci pro naše album, ale mezi zkouškami, skládáním hudby a koncerty jsme nakonec měli v den vydání málo času na jeho propagaci.

Co se týče koncertů, ano, chodím na ně často a utrácím také spoustu peněz za CD, vinylové desky a pivo! Opravdu si cením fyzického formátu!


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako UNDERSAVE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Podle mého názoru by každý měl poslouchat hudbu z jakéhokoli zdroje, který si vybere, ale kapely by měly dostávat spravedlivé autorské honoráře z legálního streamování.

Nejpodivnější na tom je, že taková propagace by měla zaručit větší návštěvnost koncertů a více undergroundových koncertů... ale není tomu tak.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Neřekl bych jen death metal, ale metal obecně. Mimochodem, právě poslouchám album „The Day of Wrath“ od Bulldozer, skvělé album!

Řekl bych, že metal je filozofie a životní styl, protože některé naše životní rozhodnutí s ním souvisejí! A podobné závěry můžete vyvodit, když analyzujete skupinu lidí oddaných metalu.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají UNDERSAVE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš něco na srdci a rád bys to vzkázal fanouškům, labelů, promotérům, tak zde je prostor…

Na příští měsíce máme naplánované koncerty v Portu, na Barroselas Metal Festu a v Lisabonu! A snažíme se domluvit i několik termínů, abychom mohli album propagovat i mimo Portugalsko.

Děkujeme vám všem za podporu! Přijďte na koncerty a kupte nám drinky!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Merged In Abstract Perdition“ zase narvat do hlavy!

Díky, Jakube! Na zdraví!

pátek 16. ledna 2026

Recenze/review - ECTOVOID - In Unreality's Coffin (2026)


ECTOVOID - In Unreality's Coffin
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Říznutí přímo do živého. Dlouho neléčená rána, která začala znovu mokvat. Vytékající hnis má barvu zkažené, černé a smradlavé krve. Přesně takhle by se dal definovat i death metal, který nám letos předkládají britští (američtí) tmáři ECTOVOID. Pokud sledujete tuhle smečku od jejich počátků stejně jako já, tak moc dobře víte, že pokaždé dostanete hudbu, která má svůj vlastní výraz i rukopis.

Staré, tradiční a klasické postupy jsou zde nadále rozvíjeny. Nad každým zajímavým nápadem, riffem, melodií, jsou vystavěny košaté a neotřelé kompozice. Kapela nijak zbytečně nepreluduje, soustředí se spíše na to, aby jednotlivé skladby byly pevné jako celek a zároveň zabíjely. Pro mě osobně se opět jedná o záležitost, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Přeci jen, moje slova nedokáží přesně popsat nihilistickou a děsivě temnou náladu celé nahrávky. Poslouchejte v naprostém chladu a tmě. 


Novinka "In Unreality's Coffin" působí velmi uvěřitelně, opravdově, ryze, autenticky. Věřím kapele každý zásek, který provedou do mé hlavy, každé bodnutí do vnitřností i do podvědomí. Jednotlivé motivy v sobě mají něco zvláštního, jinakého, něco, co do mě pokaždé zasekne svůj dráp, jako děsivá noční můra. Pokud máte jako já na death metalu nejraději jeho surovost, tlak, drtivou energii a zároveň se rádi a s chutí kýváte do rytmu chladných melodií, potom jste zde správně. ECTOVOID vždy byli, jsou a pevně věřím, že i budou, jasnou definicí, etalonem toho, co mám na death metalu jako stylu pořád tolik rád. Jakoby přede mnou ožívaly pradávné přízraky z hlubin lidského podvědomí. Jakoby mě naplnila prázdnota a strach ze smrti a umírání. Na nahrávce totiž nenaleznete jenom perfektně odvedené řemeslo, ale i něco navíc - velkou porci talentu, vášně a nekonečného rouhání. Zkrátka a dobře, věřím kapele všechno a činím tak bezezbytku a celým svým bytím. Vypadá to, že jsme stále stejné krve a že nám srdce tepe ve velmi podobném rytmu. Každý máme někde v sobě ukrytou temnou schránku, jakýsi pradávný zvířecí pud. Britové a Američané jakoby jej vytáhli na povrch a nastavili nám křivé zrcadlo. Nemůžu jinak, než vám novinku doporučit celým svým já, celou mojí bytostí. Technika se zde totiž potkává s progresí, to vše v mezích syrového zákona smrti. Vše je navíc elegantní, tak nějak samozřejmé, navíc opravdu velmi návykové. Deska se velmi dobře poslouchá a při každém setkání objevím něco nového. Říznutí přímo do živého. Dlouho neléčená rána, která začala znovu mokvat. Vytékající hnis má barvu zkažené, černé a smradlavé krve. Surový, naléhavý, propracovaný death metal, který vás roztrhá na kusy!  Album, které řeže přímo do živého! 

Asphyx says:

A cut straight to the quick. A long-untreated wound that has started to ooze again. The pus that flows out is the color of rotten, black, and foul-smelling blood. This is exactly how you could define the death metal presented to us this year by the British (American) dark lords ECTOVOID. If you've been following this band since their beginnings, as I have, you know very well that you always get music that has its own expression and signature.

Old, traditional, and classic techniques continue to be developed here. Every interesting idea, riff, and melody is built into rich and original compositions. The band doesn't waste time with unnecessary flourishes, focusing instead on making each song solid as a whole and deadly at the same time. For me personally, this is again something I prefer to listen to rather than write about. After all, my words cannot accurately describe the nihilistic and terrifyingly dark mood of the entire recording. Listen to it in complete cold and darkness. 


The new album "In Unreality's Coffin" comes across as very believable, genuine, pure, and authentic. I believe every stab the band makes into my head, every stab into my guts and subconscious. The individual motifs have something special, something different, something that sinks its claws into me every time, like a terrifying nightmare. If, like me, you love death metal for its rawness, pressure, and crushing energy, and at the same time you like to sway to the rhythm of cold melodies, then you've come to the right place. ECTOVOID has always been, is, and I firmly believe will continue to be, a clear definition, a benchmark of what I still love so much about death metal as a style. It's as if ancient ghosts from the depths of the human subconscious are coming to life before my eyes. It's as if I am filled with emptiness and fear of death and dying. On this recording, you will find not only perfectly executed craftsmanship, but also something extra a large dose of talent, passion, and endless blasphemy. In short, I believe everything the band does, and I do so wholeheartedly and with my entire being. It seems that we are still of the same blood and that our hearts beat in a very similar rhythm. We all have a dark box hidden somewhere inside us, a kind of ancient animal instinct. The British and Americans seem to have brought it to the surface and held up a distorted mirror to us. I can't help but recommend this new release with my whole heart, my whole being. Here, technology meets progress, all within the limits of the raw law of death. What's more, everything is elegant, somehow natural, and really very addictive. The album is very easy to listen to, and I discover something new every time I hear it. It cuts right to the quick. A long-untreated wound that has started to ooze again. The oozing pus is the color of rotten, black, and foul-smelling blood. Raw, urgent, sophisticated death metal that will tear you to pieces! An album that cuts right to the quick!


Recenze/review - ECTOVOID – Dark Abstraction (2015):


tracklist:
01. Dissonance Corporeum 
02. Collapsing Spiritual Nebula 
03. Intrusive Illusions (Echoes From A Distant Plane) 
04. Formless Seeking Form 05. Irradiated Self 
06. In Unreality's Coffin 
07. Erroneous Birth 
08. It Is Without Shape... 
09. In Anguished Levitation

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine