Na kraji města, v dávno zapomenuté ulici, jsou stará opuštěná jatka. Nevyužitá budova s bolestivou historií, se strachem, otištěným do zdí, s krvavými stopami na podlaze. Dnes je tu opět živo. Těla visící na hácích, vyděšené oči, střeva vytahaná z břicha, mozek stékající po stěně. Hnus, špína, řev a nekonečná temnota zabíjení. Japonští death grindeři PHARMACIST jsou zpět a opět nám přinášejí skladby, které jsou plné hudebního násilí, mokvajících zanícených ran a strachu. Pojďte spolu se mnou a touhle smečkou ponořit ruce do zkaženého masa a vychutnat si album, u kterého začnete hnít, zaživa.
Cestu těchto krvelačných patologů sleduji již poměrně dlouho. Pokaždé, když někde na svých toulkách podsvětím objevím nějakou jejich nahrávku, tak se zavřu na operační sál a s chutí pitvám další těla. Vše je tu ohlodané na kost, novinka má masivní, surový zvuk, stylově vyvedený obal, ale hlavně surové skladby, které opět připomínají veřejnou dekapitaci.
Jednotlivé songy v sobě obsahují hlubokou krvavou stopu i prvky elegantního kanibalismu. Pánové ve své tvorbě odkazují na kapely jako CARCASS, PATHOLOGIST, GENERAL SURGERY, DEAD, EXHUMED, REGURGITATE a dělají to s chutí a vášní zkušených mistrů řezníků. Všichni už dávno víme, že dobře naporcovat maso není jen řemeslo, ale svým způsobem i druh umění. PHARMACIST rozumí své morbidní práci velmi dobře a poslech tak připomíná návštěvu galerie smrti. V jednotlivých expozicích jsou nainstalována těla v různých pozicích, ve kterých zemřela. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle šílení Japonci, je hnisavá, mokvající, nechutná a zasmrádlá. "Vertebrae After Vertebrae" rozhodně není nahrávkou pro slabé povahy, je určena spíše všem milovníkům gore hororů, temných nocí v márnicích, členům řádu řezníků a nebo obsluze kafilerie. Nové album vás rozemele na prach, naporcuje na zcela zbytečné porce zahnívajícího masa. Přiznám se bez mučení, mě se líbí na téhle smečce nejen morbidní atmosféra, kterou dokáží vytvořit, ale i to, že je naprosto uvěřitelná, opravdová, ryzí a autentická. Myslím si, že není moc co řešit. Zhasněte všechna světla a zajděte zase jednou do sklepa. V klecích jsou zavřeny další oběti. Vaše špatné já nebude mít dnes žádné slitování. Skalpely, nože, provazy i lopata jsou připraveny. Stačí si jen vybrat. Na kraji města, v dávno zapomenuté ulici, jsou stará opuštěná jatka. Nevyužitá budova s bolestivou historií, se strachem, otištěným do zdí, s krvavými stopami na podlaze. Dnes je tu opět živo. Těla visící na hácích, vyděšené oči, střeva vytahaná z břicha, mozek stékající po zdi. Hnus, špína, řev a nekonečná temnota zabíjení. Forenzní zpráva z gore death grindových patologických sálů! Album, u kterého se stanete jen kusem zahnívajícího masa!
Asphyx says:
On the outskirts of town, on a long-forgotten street, stands an old, abandoned slaughterhouse. An unused building with a painful history, with fear imprinted on its walls, with bloody stains on the floor. Today, it’s alive again. Bodies hanging on hooks, terrified eyes, intestines pulled from bellies, brains dripping down the wall. Filth, grime, screams, and the endless darkness of slaughter. Japanese death grinders PHARMACIST are back, once again bringing us songs brimming with musical violence, oozing, festering wounds, and fear. Come with me and this pack to plunge our hands into rotten flesh and savor an album that will make you rot, alive.
I’ve been following the path of these bloodthirsty pathologists for quite some time now. Every time I discover one of their recordings somewhere on my wanderings through the underworld, I lock myself in the operating room and eagerly dissect more bodies. Everything here is stripped down to the bone; the new release has a massive, raw sound, a stylishly executed cover, but above all, raw tracks that once again resemble a public decapitation.
Each song contains a deep, bloody undertone as well as elements of elegant cannibalism. In their work, the band members draw inspiration from bands like CARCASS, PATHOLOGIST, GENERAL SURGERY, DEAD, EXHUMED, and REGURGITATE, and they do so with the gusto and passion of seasoned master butchers. We all know by now that cutting meat well is not just a craft, but in a way, a form of art. PHARMACIST understands their morbid craft very well, and listening to them is like visiting a gallery of death. In the individual exhibits, bodies are displayed in the various positions in which they died. Death takes many forms, and the one presented to us by these mad Japanese is festering, oozing, disgusting, and stinking. "Vertebrae After Vertebrae" is definitely not a recording for the faint of heart; it is intended rather for all lovers of gore horror, dark nights in morgues, members of the order of butchers, or rendering plant workers. The new album will grind you to dust, cutting you into completely useless portions of rotting flesh. I’ll admit it without hesitation: what I like about this pack isn’t just the morbid atmosphere they manage to create, but also the fact that it’s completely believable, genuine, raw, and authentic. I don’t think there’s much to debate. Turn off all the lights and head down to the basement once again. More victims are locked in the cages. Your dark side will show no mercy today. Scalpels, knives, ropes, and a shovel are all ready. Just take your pick. On the outskirts of town, on a long-forgotten street, stands an old, abandoned slaughterhouse. An unused building with a painful history, with fear imprinted on the walls, with bloody traces on the floor. Today, it’s alive again. Bodies hanging on hooks, terrified eyes, intestines pulled from bellies, brains dripping down the walls. Filth, grime, screams, and the endless darkness of slaughter. A forensic report from the gore death grind autopsy rooms! An album where you’ll become nothing more than a piece of rotting flesh!
FUNEBRARUM - Beckoning the Void of Eternal Silence
CD 2026, Pulverised Records
for english please scroll down
Na hřbitovech mě vždycky fascinovalo mrazivé ticho, které mě uklidňovalo a nutilo mě přemýšlet o věcech, které nejsou z tohoto světa. Sedával jsem dlouhé roky ve stínu stoletých stromů. Čítával jsem nápisy na náhrobcích a představoval si, jaký asi měli zemřelí život a smrt. Poslouchal jsem u toho vždy staré, prašivé death metalové kapely, které krásně morbidně dotvářely chladnou a temnou atmosféru. Nové album FUNEBRARUM z New Jersey probudilo nemrtvé.
Exhumace hrobů započala již s prvním tónem. Vzduchem se vznášel pach hniloby a ve tvářích kdysi zemřelých se zrcadlila nenávist. Přišli se pomstít, za všechny křivdy, za bolest, za utrpení, napadlo mě jako první, když jsem znovu a znovu zapínal play na svém přehrávači a už dávno jsem nebyl ve svém pokoji, ale procházel jsem se nekonečnými chodbami podsvětí. FUNEBRARUM jsou zpět, silnější než kdy dřív.
Když jsem v roce 2017 viděl kapelu naživo na jednom pražském koncertě u nás v České republice, připadal jsem si jako prokletý. Jako bych se ztratil v krvavé mlze a do žil se mi postupně dostaly všechny mrtvolné melodie, shnilý odér mokvajících nálad. Kapela kolem mě omotala pevné pavučiny děsivých snů, stejně jako v případě nové nahrávky "Beckoning the Void of Eternal Silence". Album je velmi dobře napsané, složené, má v sobě pověstný drive, pradávnou sílu a energii, posbírané hluboko v podzemí. Kolem celého alba se vznáší doomový, smradlavý zápach a já nemohu jinak, než se spokojeně kývat do rytmu, užívat si jednotlivé nuance a řvát spolu s kapelou do tmy. Jsme jedné krve, říkám si pokaždé, když exhumuji svůj vlastní hrob. Není nutné se bavit o zvuku, který je masivní, prašivý a dobře čitelný, netřeba diskutovat o motivu na obalu, který je stylový, dobře zapamatovatelný a k předkládané hudbě se přesně hodí, jako k mrtvému rakev. Fanoušci kapel jako TOMB MOLD, AUTOPSY, DEMIGOD, INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, GRAVE, IGNIVOMOUS by určitě měli zbystřit pozornost. Hraje se zde hlavně pro ně i pro všechny prokleté a démony temnoty. Při společných seancích sedávám u starého hrobu a prosévám mezi prsty prach svých předků. Mám smrtící kov této odrůdy zakódovaný hluboko ve své DNA a z nové desky cítím, že jsou na tom Američané úplně stejně jako já. Mají talent pro všechny záhrobní věci, které čekají člověka, když zemře krutou smrtí. Připadá mi, že byly na povrch vytaženy pradávné pudy, touha zabíjet hudbou, že byly zhmotněny ty nejšílenější noční můry. Staré rány, nasbírané na onom světě začaly znovu bolet. Nemrtví povstali za zvuků novinky a mají v očích nenávist. Přišli se pomstít. Mám silného adepta na nejlepší album letošního roku, alespoň za mě, za starého prašivého psa, který hlídá vstup do podsvětí již od devadesátých let minulého století. Na hřbitovech mě vždycky fascinovalo mrazivé ticho, které mě uklidňovalo a nutilo mě přemýšlet o věcech, které nejsou z tohoto světa. Starodávnými chorobami nasáklý surový, temný a chladný death metal s doomovým odérem, u kterého se probouzejí nemrtví! Prašivá a shnilá odpověď na děsivé ozvěny ze záhrobí!
Asphyx says:
In cemeteries, I’ve always been fascinated by the eerie silence, which calmed me and made me think about things beyond this world. For many years, I would sit in the shade of century-old trees. I would read the inscriptions on the gravestones and imagine what kind of lives and deaths the deceased might have had. While doing so, I would always listen to old, dusty death metal bands, which beautifully and morbidly complemented the cold and dark atmosphere. The new album by FUNEBRARUM from New Jersey has awakened the undead.
The exhumation of the graves began with the very first note. The stench of decay hung in the air, and hatred was reflected in the faces of the once-dead. They’ve come to seek revenge for all the injustices, for the pain, for the suffering was my first thought as I hit play on my player over and over again, no longer in my room but wandering through the endless corridors of the underworld. FUNEBRARUM are back, stronger than ever.
When I saw the band live at a concert in Prague here in the Czech Republic back in 2017, I felt as if I were cursed. It was as if I had gotten lost in a bloody fog, and all those deathly melodies, that rotten stench of damp, gloomy moods, were gradually seeping into my veins. The band has wrapped me in a tight web of terrifying dreams, just as they do on their new album, "Beckoning the Void of Eternal Silence". The album is very well written and composed; it possesses that legendary drive, ancient power, and energy gathered deep underground. A doom-laden, stinking stench hovers over the entire album, and I can’t help but nod contentedly to the rhythm, savoring every nuance and screaming along with the band into the darkness. We are of the same blood, I tell myself every time I exhume my own grave. There’s no need to discuss the sound, which is massive, gritty, and clear; nor is there any need to debate the cover art, which is stylish, memorable, and fits the music on offer as perfectly as a coffin fits a corpse. Fans of bands like TOMB MOLD, AUTOPSY, DEMIGOD, INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, GRAVE, and IGNIVOMOUS should definitely pay close attention. They play here mainly for them, as well as for all the damned and the demons of darkness. During our group sessions, I sit by an old grave and let the dust of my ancestors slip through my fingers. I have this deadly metal deeply encoded in my DNA, and from the new album, I can tell that Americans feel exactly the same way I do. They have a talent for all the otherworldly things that await a person when they die a cruel death. It seems to me that ancient instincts have been brought to the surface the desire to kill with music that the craziest nightmares have been made real. Old wounds, gathered in the afterlife, have begun to hurt again. The undead have risen to the sounds of this new release, and hatred burns in their eyes. They have come to seek revenge. I have a strong contender for the best album of the year at least in my opinion, as an old mangy dog who has been guarding the entrance to the underworld since the 1990s. In cemeteries, I’ve always been fascinated by the chilling silence, which calmed me and forced me to think about things not of this world. Raw, dark, and cold death metal steeped in ancient diseases, with a doom-laden scent, that awakens the undead! A mangy and rotten answer to the terrifying echoes from beyond the grave!
Vstáváš do tmy a tvoje bolest je nekonečná. Roky si žil ve stínu, nikoho si nezajímal, nikdo tě neměl rád. Vždycky ses snažil být dobrým člověkem, ale kolem tebe byly jen samé lži a přetvářka. Mnohokrát si stál se žiletkou v ruce, častokrát si navštívil stará pohřebiště, aby sis vybral místo svého posledního odpočinku. Setkal ses s nemrtvými i se svými vlastními démony. Mraky jsou zase jednou černé a skoro se dotýkají země. Ve vzduchu je cítit zkažená krev a nenávist. Ve zprávách jsou již jen přímé přenosy ze zabíjení. Jsi unavený, vyhořelý, už je toho na tebe moc. Světlo si neviděl, ani nepamatuješ. Smrt obchází kolem a usmívá se. Nastal čas.
S britskými doom death metalovými tmáři CONSECRATION se setkávám již poněkolikáté. Vždycky se mi na nich líbil jejich přístup, schopnost napsat dobré, zajímavé skladby a vytvořit pochmurně šedivou atmosféru. Jako bych byl při poslechu letošního nového alba znovu uprostřed krvavé mlhy a procházel se na onom světě. Na náhrobku sedí krkavec, hudba mě drásá zevnitř a útočí na samou mojí podstatu.
"Exanimis" je volným pokračováním minulých nahrávek. Britové jsou stále věrni svému stylu, čerpají inspiraci u kapel jako HOODED MENACE, DECOMPOSED, DISEMBOWLMENT, COFFINS, WINTER, AUTOPSY, EVOKEN, MY SILENT WAKE, NOVEMBERS DOOM, MY DYING BRIDE. A dělají to opět s nadhledem, elegancí a nadšením starých mistrů v oboru. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Nové album je dle mého nutné poslouchat vcelku, nechat se jím unášet, plout na vlnách smrti, vznášet se, topit, shořet zevnitř, znovu vstát z popela, silnější než kdy dřív, jako tahle deska, jako tyhle skladby, které vás pohřbí zaživa. CONSECRATION mě opět přesvědčili na svoji stranu. A udělali to tak nějak samozřejmě, přirozeně. Vypadá to a dnes jsem si s tím absolutně jistý, že jsme stejné krve, že máme s kapelou tenhle styl zakódovaný v DNA. Oceňují mrazivý, masivní a dobře čitelný zvuk, s chutí se podívám na zajímavý motiv na obalu. Tahle smečka do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Omotala mě pevnými, chladnými pavučinami, získala si mě svojí opravdovostí, ryzostí, upřímností, ryzostí a naprostou autenticitou. Svět je někdy možná velmi těžké místo k žití a člověka napadají pochmurné děsivé myšlenky, ale pořád tu je hudba, stále jsou zde podobné nahrávky, jako letošní od démonů temnoty, které nás udržují naživu. Ne, pro mě není novinka jen další album v řadě, spíše se jedná o soukromý, niterný obřad pro vyvolávání temných sil. Nálady jsou záhadné, syrové, ohlodané na kost. Britové jsou ve skvělé formě a já nemohu jinak, než vám novinku doporučit. Kývám se spokojeně do rytmu, křičím do tmy a v kostech se mi usadil mráz. Tak na mě nové album působí asi nejvíce. Vstáváš do tmy a tvoje bolest je nekonečná. Roky si žil ve stínu, nikoho si nezajímal, nikdo tě neměl rád. Vždycky ses snažil být dobrým člověkem, ale kolem tebe byly jen samé lži a přetvářka. Mnohokrát si stál se žiletkou v ruce, častokrát si navštívil stará pohřebiště, aby sis vybral místo svého posledního odpočinku. Teď už si silnější než kdy dřív. Pochmurné, temné a mrazivé doom death metalové ozvěny z onoho světa! Album, které vás rozdrásá zevnitř!
Asphyx says:
You wake up in the dark, and your pain is endless. For years you lived in the shadows; no one cared about you, no one liked you. You always tried to be a good person, but all around you were lies and pretense. Many times you stood with a razor blade in your hand; often you visited old graveyards to choose your final resting place. You encountered the undead as well as your own demons. The clouds are black once again, almost touching the ground. The air reeks of rotten blood and hatred. The news is now nothing but live broadcasts of killings. You’re tired, burned out it’s all too much for you. You haven’t seen the light, nor do you remember it. Death walks by and smiles. The time has come.
This is the umpteenth time I’ve encountered the British doom death metal band CONSECRATION. I’ve always liked their approach, their ability to write good, interesting songs, and create a gloomy, gray atmosphere. Listening to this year’s new album, it’s as if I’m once again in the midst of a bloody fog, wandering through the afterlife. A raven sits on a tombstone; the music tears at me from within and attacks my very essence.
"Exanimis" is a loose follow-up to their previous recordings. The British band remains true to its style, drawing inspiration from bands such as HOODED MENACE, DECOMPOSED, DISEMBOWLMENT, COFFINS, WINTER, AUTOPSY, EVOKEN, MY SILENT WAKE, NOVEMBERS DOOM, and MY DYING BRIDE. And they do it once again with the poise, elegance, and enthusiasm of the old masters of the genre. Nothing is superfluous, and nothing is missing. In my opinion, the new album must be listened to as a whole, letting yourself be carried away by it, sailing on the waves of death, floating, drowning, burning from within, rising again from the ashes, stronger than ever, like this record, like these songs that will bury you alive. CONSECRATION have once again won me over. And they did it so naturally, effortlessly. It seems and today I’m absolutely certain of it that we’re of the same blood, that this style is encoded in our DNA along with the band’s. I appreciate the chilling, massive, and clear sound, and I’m eager to check out the interesting cover art. This pack sank its claws into me and never let go. It wrapped me in tight, cold webs, winning me over with its sincerity, purity, honesty, and absolute authenticity. The world can sometimes be a very difficult place to live in, and dark, terrifying thoughts can creep into your mind, but music is still here, and there are still albums like this year’s release from the demons of darkness that keep us alive. No, for me, this new album isn’t just another album in the lineup; rather, it’s a private, intimate ritual for summoning dark forces. The moods are mysterious, raw, stripped down to the bone. The Brits are in great form, and I can’t help but recommend this new release to you. I’m nodding contentedly to the beat, screaming into the darkness, and a chill has settled in my bones. That’s probably how the new album affects me the most. You wake up into the darkness, and your pain is endless. For years you lived in the shadows, no one cared about you, no one liked you. You always tried to be a good person, but all around you were lies and pretense. Many times you stood with a razor blade in your hand; often you visited old graveyards to choose the place of your final rest. Now you are stronger than ever. Gloomy, dark, and chilling doom death metal echoes from the other world! An album that will tear you apart from the inside!
Na ty vyděšené oči nikdy nezapomenu. Také na rozpárané břicho, zohavené tělo, zlámané kosti. Kdo mohl něco takového udělat? Další mrtvola, pohozená u cesty jako bezcenná loutka. Inscenovaná do stejné polohy. Vzduchem se vznáší pach rozkládajících se tkání. A to i přesto, že mrzne a její pohled mě bude pronásledovat ještě hodně dlouho. Texaští FROZEN SOUL jsou zpět s novým albem a opět se jedná o velmi naléhavou, surovou a bolestivou záležitost.
Pánové a dáma naskočili na retro death metalovou vlnu a jejich sázka jim vyšla pokaždé na výbornou. Tahle smečka umí hrát, skládá zajímavé motivy a dává si pokaždé pozor i na produkci a celkové provedení. Osobně s tím nemám žádný problém a i letos kývám souhlasně hlavou. Je znát, že kapela hraje od srdce, že pevně věří směru, kterým se vydala. I letošní počin považuji za velmi povedený. Dostal se mi pod kůži a zůstal tam, stejně jako vzpomínky na zmrzlou mrtvolu s děsivým pohledem.
Američané stále staví na stejných základech, které kdysi vytvořily kapely typu JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, MORTA SKULD, DEATH. Nutno rovnou dodat, že to dělají s elegancí, nadhledem a spoustou zajímavých nápadů. Je to vlastně jednoduché, k hudbě přistupuji vždy stejně. Nečtu žádné recenze, nezjišťuji si ani příliš informací. Jen si tak sednu a poslouchám a album do mě buď zasekne svůj dráp a nebo ne. O nahrávkách, které se mi líbí a osloví mě, napíšu pár řádek a podpořím je. Na ostatní zapomenu. Líbí se mi přístup kapely, způsob, jakým vytváří nové songy, ale nejvíc si užívám morbidně chladnou atmosféru, kterou dokáže pokaždé vytvořit. FROZEN SOUL sice nehrají nic nového, neotáčejí kolem hudebních dějin, ale jejich nové album "No Place of Warmth" rozhodně není jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, pokud máte tenhle styl rádi, tak vás rozdrásá do krve. Bude vám odpadávat maso od kostí a do vnitřností vám bude zabodnut rezavý nůž. Kývám se spokojeně do rytmu, vydávám se sluchátky na uších na hřbitov, abych si zase vykopal svůj vlastní hrob. Určitě bych neměl zapomenout ani na skvělý, masivní a dobře čitelný zvuk, který má takový ten chladný odér, který mám tolik rád. Na nahrávce se podílelo i několik hostů - Gerard Way, Robb Flynn, Devin Swank se postavili za mikrofon a odvedli skvělou práci. Líbí se mi i motiv na obalu, pod kterým je podepsán James Bousema. Vážení a milé přátelé, příznivci pohřbů do země, myslím si, že tohle album by se vám mohlo líbit, jako mě. Neváhejte ani chvilku a přidejte hlasitost. Na ty vyděšené oči nikdy nezapomenu. Také na rozpárané břicho, zohavené tělo, zlámané kosti. Kdo mohl něco takového udělat? Další mrtvola, pohozená u cesty jako bezcenná loutka. Temné a chladné death metalové album, které je ohlodané až na kost a má podmanivě morbidní atmosféru!
Asphyx says:
I’ll never forget those terrified eyes. Nor the ripped-open abdomen, the mutilated body, the broken bones. Who could have done such a thing? Another corpse, tossed by the roadside like a worthless puppet. Staged in the same position. The smell of decomposing flesh hangs in the air. And even though it’s freezing, her gaze will haunt me for a long time to come. Texas’s FROZEN SOUL are back with a new album, and once again it’s a very urgent, raw, and painful affair.
The guys and the lady have jumped on the retro death metal wave, and their gamble has paid off perfectly every time. This pack knows how to play, composes interesting motifs, and always pays close attention to production and overall execution. Personally, I have no problem with that, and I’m nodding in agreement again this year. It’s clear that the band plays from the heart and firmly believes in the direction they’ve taken. I consider this year’s release to be very successful as well. It got under my skin and stayed there, just like the memories of a frozen corpse with a terrifying gaze.
Americans are still building on the same foundations that bands like JUNGLE ROT, BOLT THROWER, OBITUARY, ASPHYX, MORTA SKULD, and DEATH once laid. It’s worth noting right away that they do so with elegance, a sense of perspective, and plenty of interesting ideas. It’s actually simple—I always approach music the same way. I don’t read any reviews, nor do I look up too much information. I just sit down and listen, and either the album sinks its claws into me or it doesn’t. For the recordings I like and that speak to me, I’ll write a few lines and support them. I forget about the rest. I like the band’s approach, the way they create new songs, but what I enjoy most is the morbidly cold atmosphere they manage to create every time. FROZEN SOUL may not be playing anything new, nor are they rewriting music history, but their new album "No Place of Warmth" is definitely not just a well-crafted piece of work. On the contrary, if you like this style, it will tear you to shreds. Your flesh will fall from your bones, and a rusty knife will be plunged into your guts. I’m nodding my head contentedly to the beat, heading to the cemetery with my headphones on to dig my own grave all over again. I definitely shouldn’t forget to mention the fantastic, massive, and clear sound it has that cool vibe I love so much. Several guests also contributed to the recording Gerard Way, Robb Flynn, and Devin Swank stepped up to the mic and did a great job. I also like the cover art, designed by James Bousema. Dear and kind friends, fans of burial in the ground, I think you might like this album as much as I do. Don’t hesitate for a moment turn up the volume. I’ll never forget those terrified eyes. Nor the ripped-open belly, the mutilated body, the broken bones. Who could have done such a thing? Another corpse, tossed by the roadside like a worthless puppet. A dark and cold death metal album, stripped down to the bone, with a captivatingly morbid atmosphere!
Díváš se na ostrý nůž, který ti zajíždí pomalu do břicha. Krev, která se objeví, je zkažená, hnusná a smrdí sírou. Prokletý si byl již kdysi dávno. Svůj život si strávil ve stínu. Vyhledával si staré katakomby, márnice, opuštěné patologické sály i jatka. Nejlépe ses cítil na místech, kde se stalo něco zlého a ve kterých byla otištěna bolest a utrpení. Umíral si dlouho, v nekonečných křečích. Prošel sis očistcem, abys nakonec znovu vstal z popela, silnější, než kdy dřív. Poslouchám nové album chilské legendy EJECUTOR a připadám si jako na nějaké zvrácené zádušní mši.
Tohle je death metal, black a thrash metal ohlodaný na kost, na samou svojí podstatu. Pokud sahají vaše krvavé kořeny do osmdesátých let minulého století, tak asi moc dobře víte, o čem píšu. Skladby jsou ostré jako břitva, nekompromisní, mají v sobě pověstný jihoamerický drive a sílu. Jsem zavřený ve staré kobce a čekám na další mučení. Ve jménu víry, ve jménu děsivého boha mi proříznou hrdlo a nechají vykrvácet na oltáři věčnosti. Tohle není jen obyčejná hudba, ale spíš starodávný rituál pro vyvolávání temných sil.
Jednotlivé motivy se mi zadírají pod kůži, dostávají se mi postupně do žil i do podvědomí. EJECUTOR jsem měl tu čest vidět i naživo a dodnes si jejich koncert v mém rodném městě pamatuji (byla to opravdu ďábelská jízda přímo do pekla a odkaz na report naleznete dole pod dnešní recenzí). Pánové nesou hrdě death/thrash metalový prapor již od roku 1999 a ctí klasické, tradiční postupy. Pokud se vám líbí kapely jako SARCÓFAGO, SEXTHRASH, MUTILATOR, ATTOMICA, HOLOCAUSTO nebo moji oblíbení VULCANO, potom jste zde správně. Chilané se u těchto legend volně inspirovali a uznávají podobné morbidní hodnoty. Navíc přidávají do hudby spoustu svých nápadů a invence. Mají vlastní výraz a ksicht. Hodně se mi líbí plesnivý, dobře čitelný, surový a chladný zvuk, děsivý motiv na obalu a vlastně i texty, které jsou ve španělštině. Sice tomuto krásnému jazyku nerozumím, ale tak nějak podvědomě vím, cítím, o čem jsou. Nové album "Medium... La daga de la iniciación" je určeno pro všechny opravdové fanoušky, pro prokleté, pro démony, kteří kývají stejně jako já souhlasně hlavou a znovu a znovu zapínají play na svém přehrávači. Pokud trávíte svůj volný čas nejraději ve stínu, ve starých katakombách, na opuštěných hřbitovech, potom si tuhle nahrávku užijete. Má v sobě totiž spoustu energie, síly, nahrubo nasekané tmy a nápadů, které vás ukřižují hlavou dolů. Doporučuji vám zhasnout všechna světla a poslouchat pozorně. Dívám se na ostrý nůž, který mi zajíždí pomalu do břicha. Krev, která se objeví, je zkažená, hnusná a smrdí sírou. Prokletý jsem byl již kdysi dávno. Svůj život jsem strávil ve stínu. Myslím si a podepisuji vám vlastní krví, že jsem zde správně. Tohle album hoří zevnitř! Okultní, syrový, na kost ohlodaný, temný death thrash metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Prašivé, divoké inferno!
Asphyx says:
You watch as a sharp knife slowly sinks into your stomach. The blood that flows is foul, disgusting, and reeks of sulfur. You were cursed long ago. You spent your life in the shadows. You sought out old catacombs, morgues, abandoned autopsy rooms, and slaughterhouses. You felt most at home in places where something evil had happened and where pain and suffering were imprinted. You died a long, drawn-out death, in endless convulsions. You went through purgatory, only to rise from the ashes once more, stronger than ever before. I’m listening to the new album by the Chilean legend EJECUTOR, and I feel like I’m at some kind of twisted requiem.
This is death metal, black, and thrash metal stripped down to the bone, to its very essence. If your bloody roots reach back to the 1980s, then you probably know exactly what I’m writing about. The songs are razor-sharp, uncompromising, and possess that legendary South American drive and power. I am locked in an old dungeon, waiting for more torture. In the name of faith, in the name of a terrifying god, they will slit my throat and let me bleed out on the altar of eternity. This is not just ordinary music, but rather an ancient ritual for summoning dark forces.
The individual motifs get under my skin, gradually seeping into my veins and my subconscious. I had the honor of seeing EJECUTOR live, and I still remember their concert in my hometown to this day (it was a truly devilish ride straight to hell you’ll find a link to the review below today’s article). These guys have been proudly flying the death/thrash metal flag since 1999 and honor classic, traditional approaches. If you like bands like SARCÓFAGO, SEXTHRASH, MUTILATOR, ATTOMICA, HOLOCAUSTO, or my favorites, VULCANO, then you’ve come to the right place. The Chileans have drawn loose inspiration from these legends and embrace similar morbid values. Moreover, they inject plenty of their own ideas and creativity into the music. They have their own distinct style and identity. I really like the musty, clear, raw, and cold sound, the terrifying cover art, and actually the lyrics as well, which are in Spanish. Although I don’t understand this beautiful language, I somehow subconsciously know and feel what they’re about. The new album "Medium... La daga de la iniciación" is intended for all true fans, for the damned, for the demons who nod their heads in agreement just like I do and hit play on their players over and over again. If you prefer to spend your free time in the shadows, in ancient catacombs, or in abandoned cemeteries, then you’ll love this recording. It’s packed with energy, power, raw darkness, and ideas that will crucify you upside down. I recommend you turn off all the lights and listen carefully. I’m looking at a sharp knife slowly sinking into my stomach. The blood that appears is rotten, disgusting, and reeks of sulfur. I was cursed long ago. I have spent my life in the shadows. I believe, and I sign this with my own blood, that I am in the right place here. This album is burning from the inside! Occult, raw, stripped to the bone, dark death thrash metal where you will encounter your own demons! A mangy, wild inferno!
Report, photos, video - EJECUTOR, DEATHLY SCYTHE, RADIATION - club Farářova sluj, Mladá Boleslav - 29. 9. 2018:
Vzduchem se vznáší cosi magického, neuchopitelného. Jakoby znovu obživly staré stíny a z podsvětí se vrátily ty nejděsivější vzpomínky. Oltář je znovu připraven, oběť je podříznuta. Smrt je cítit z každého zrnka písku a zem je nasáklá čerstvou krví. Všichni se pokloní. Bolest a utrpení, majestátnost, syrovost noční pouště, tohle všechno naleznete i na novém EP egyptských death metalistů SCARAB.
Všichni tuhle smečku určitě znáte. Pokud máte rádi propracovaný, syrový a vždy velmi dobře zvládnutý smrtící kov s krvavou aurou a mocnými orchestracemi, jste zde správně. Ne, nejsem při poslechu ve svém pokoji, ale někde daleko na východě, v katakombách pod pyramidami a než umřu, tak si čtu v Knize mrtvých.
I letos se jedná o velmi autentický, uvěřitelný zážitek. Novinka se velmi dobře poslouchá, má v sobě spoustu zajímavých momentů. Jako nějaká pradávná příšera do vás SCARAB zaseknou svůj dráp a už vás nepustí. To se alespoň stalo mě, starému psovi, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Netuším, kdo po mě jednou převezme štafetu, až odejdu do země nekonečných stínů a povolá mě vládce podsvětí Usira, ale než se tak stane, tak si budu rvát podobné nahrávky pod tlakem do hlavy. Pánové se volně inspirovali kapelami jako NILE, WORMHOLE, BEHEMOTH, IMMOLATION. Ke klasickému death metalu potom přidávají spoustu svých nápadů a invence. Nebojí se lehce experimentovat, být progresivní a dělají to zajímavých a neotřelým způsobem. Povedl se zvuk, který je náležitě masivní a dobře čitelný, řeže tou správnou stranou nože. Obal je stylový a určitě si jej zapamatujete. Hlavní je ale, ostatně jako vždycky, nakonec hudba samotná a ta je mocná, divoká, nespoutaná a cítím z ní nekonečnost spalující pouště, krvavé historie i jakousi vznešenost, která je typickým poznávacím znamením kapely. "Transmutation of Fate" se dle mého skromného názoru bude líbit všem, kteří rádi u hudby přemýšlejí a nechají se unášet temnými melodiemi na vlnách Nilu. Jakoby přede mnou ožívaly pradávné příběhy plné bolesti a utrpení. Nelze jinak, než vám novinku doporučit. Mocný, temný death metal, který vás přenese do nekonečné říše mrtvých! Spalující, mytologická nahrávka!
Asphyx says:
Something magical and elusive hangs in the air. It is as if ancient shadows have come to life again and the most terrifying memories have returned from the underworld. The altar is set once more, the sacrifice has been slain. Death hangs heavy in every grain of sand, and the ground is soaked in fresh blood. Everyone bows. Pain and suffering, majesty, the rawness of the night desert you’ll find all of this on the new EP by the Egyptian death metal band SCARAB.
You all surely know this pack. If you like sophisticated, raw, and always very well-executed death metal with a bloody aura and powerful orchestrations, you’re in the right place. No, I’m not listening in my room, but somewhere far to the east, in the catacombs beneath the pyramids, and before I die, I’m reading from the Book of the Dead.
This year, too, it’s a very authentic, believable experience. The new album is a real pleasure to listen to and is full of interesting moments. Like some ancient monster, SCARAB sinks its claws into you and never lets go. At least, that’s what happened to me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. I have no idea who will take over the baton from me once I depart for the land of endless shadows and am summoned by Osiris, the ruler of the underworld, but until that happens, I’ll be cramming similar recordings into my head. The guys drew loose inspiration from bands like NILE, WORMHOLE, BEHEMOTH, and IMMOLATION. They then add plenty of their own ideas and creativity to classic death metal. They aren’t afraid to experiment a bit, to be progressive, and they do it in an interesting and original way. The sound is spot on properly massive and clear, cutting through with just the right edge. The cover art is stylish and definitely memorable. But what matters most, as always, is the music itself, and it is powerful, wild, and untamed; I sense in it the infinity of the scorching desert, a bloody history, and a certain grandeur that is the band’s signature. In my humble opinion, "Transmutation of Fate" will appeal to anyone who likes to reflect while listening to music and lets themselves be carried away by dark melodies on the waves of the Nile. It’s as if ancient tales full of pain and suffering are coming to life before my eyes. I can’t help but recommend this new release to you. Powerful, dark death metal that will transport you to the endless realm of the dead! A searing, mythological recording!
Ave WARSIDE! Greetings to the French underground. Let’s get straight to the point. You’ve just released your new album, “Cognitive Extinction,” which is literally packed with raw, gritty death metal. How did the album come together, and how do you feel about it? In what direction has WARSIDE evolved since your last EP, “The Enemy Inside”?
Cheers and thanks for the support! The first demo was actually ready by late 2022, but our European tours in 2023 and 2024 changed everything. The band hit a new level on the road, especially with Thomas joining us behind the kit, he brought a massive amount of precision and efficiency to our sound. When we got back from touring in 2024, I decided to scrap everything and start from scratch. I wanted to inject that raw live experience and Thomas's crushing performance into the new tracks. Compared to the EP, our goal was clear, we wanted a more organic and savage, far away from over-polished productions. We wanted the listener to feel the same violence we deliver on stage. It’s a raw Death Metal record, no bullshit, and we’re fuckin' happy of the result.
I’m listening to the album right now, and I have to say that this time it took me a while to really get into it. I popped the CD into my player and have been listening to it in the car. I really like the sound. It’s raw, organic, old school, brutal, and at the same time clear and easy to follow. It seems different from your previous recordings. Where did you record it, and who is responsible for the sound?
Thanks! We’re glad the production hits the mark. This time, we handled the recording of the guitars, bass, and vocals ourselves to keep total control over the vibe. For the drums, we wanted something massive and real, so they were tracked in-studio under the direction of Kevin Paradis. As for the final sound, the mixing was handled by a close friend, Thibault Bernard from Convulsound Studio in France. He really understood that we weren't looking for a over-produced sound, but something raw and punishing. We wanted that "in-your-face" live energy while keeping every element clear, and Thibault nailed it.
I think you’ll agree with me that the cover art sells the album. Who designed the new album cover? How did you come together, and what exactly is the motif meant to express in relation to the music?
The artwork was created by Jesus Lhysta (Rotted Artist). We already worked with him on our previous EP, and over the last five years, we’ve stayed in close contact, he’s become a personal friend of the band. It was a natural choice to bring him on board for this new record.The cover perfectly captures the savage and raw energy of our music. That central skull, with the third eye and the shattered jaw, is a direct visual translation of the "Cognitive Extinction" concept. It represents the intellectual decay and the dislocation of perception we describe in our lyrics. The mind is no longer a whole it’s fragmenting and collapsing under pressure. When I say the mind fragments, I mean we’re witnessing a massive intellectual regression. People are becoming nothing more than cattlemindless sheep stripped of their culture and critical thinking. The modern world is lobotomizing the masses through screens and constant pressure, turning humans into hollow shells that just follow the herd without questioning a single thing. It’s the death of the individual.
Your lyrics really caught my attention. I have several people around me who are truly consumed by screens, the internet, and social media and have become addicted. Where do you get inspiration for the lyrics? And who wrote them? Some of these people seem like zombies to me.
You’re spot on with the "zombie" comparison, that’s exactly what we’re seeing. Mathieu wrote most of the lyrics, except for "Synthetic Abyss", which I handled personally. We don’t have to look far for inspiration, it’s everywhere. Whether it’s at work, in our family lives, with our kids, or just looking at the news, we’re witnessing a massive intellectual regression.
People are losing the ability to argue, to reflect, or to even think for themselves. They’re becoming hollow shells, fed by screens and social media. Sometimes, seeing this level of sheep-like behavior and lack of culture is so frustrating it makes you want to throw a grenade...
I keep playing “Cognitive Extinction” over and over in my head, and I find myself thinking that what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal, brutal feeling. It seems like we’re cut from the same cloth. Who was and is actually your role model? Every musician started somewhere; there are role models that shaped their style. What were yours?
It’s cool to hear the "old-school" vibe resonates with you,that’s exactly where we come from. Very early on, around age 10 or 11, my models were guys like Dimebag Darrell, Lemmy, and Slash. It wasn't just the music; it was that raw, "don't give a fuck" Rock 'n' Roll attitude that spoke to me. That mindset has stuck with me ever since.
But the real turning point, the final stage of my "education," was seeing Dying Fetus live in the late '90s. It was the biggest slap in the face I’ve ever experienced. Right then, I knew this was the only music I wanted to play. I’ve been working at it with total passion for over 25 years now.
Today, if I had to pick the most inspiring and representative figure in Death Metal, it would definitely be Erik Rutan. His work ethic, his sound, and his dedication are the ultimate benchmarks for me.
What do you think of the current trend, prevalent mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, often incorporating things like saxophones and various keyboards into death metal, and generally pursuing a very complicated approach? Do you enjoy bands like that? For example, when I go to a concert and a band like that is performing, I’m confused. It feels like an exercise at a jazz school, but in the end, I don’t remember a thing. What about you and current trends in death metal?
I’ve come a long way regarding that. When we started Warside in 2018, I was just coming back from a long break where I’d completely cut ties with the music scene for personal reasons. When I got back into it, I discovered this "new" Death Metal you’re describing. At first, I was dead against it.
Nowadays, honestly, I don’t care as much, as long as the guys are cool and stay humble. Musically, there’s this constant race for instrumental technique, high-end gear, and chasing stream numbers or all that bullshit. But I’ve realized one thing hasn't changed, the stage.
You can release ultra-polished albums or YouTube videos with unplayable riffs, but the stage is the only truth. The power and authenticity of your music will always be judged there. I don't look at how technical or "original" a band is anymore, I look at their impact live. If I feel like a tank is rolling over my skull, I’m going to love that band, no matter what style of Death Metal they play.
If we go back to the beginning… What was actually the initial impulse that led you to form the band? And why death metal, specifically? It’s not exactly a style that would bring you great “fame.”
We do what we love, period. We couldn’t give a fuck about fame or notoriety. Back in the early 2000s, Vincent and I were in a band that was touring quite a bit in France, we shared the stage with bands like Gojira and Decapitated... That project ended in 2008, but we always told each other that one day, we’d pick up exactly where we left off. We both kept busy with our own projects, but in 2018, I finally reached out to him to launch Warside. Why Death Metal? Because it’s who we are. We love this music more than anything else. It’s not about "making it"; it’s about the raw energy and staying true to ourselves. It’s in our blood, and we wouldn't have it any other way.
You’re from France and you play extreme death metal. Our readers would definitely be interested in how the death metal scene works over there. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from you guys. Does that mean the scene is really strong over there right now? What about concerts how many people show up?
It’s true, France is producing a massive amount of high-quality bands right now. Some are touring heavily across Europe, Asia, and the US, the "French touch" in extreme music is definitely making its mark globally. Regarding the local scene, it depends on the lineup, but generally, people show up. In major cities, a solid Death Metal show can easily pull between 150 to 300 people. We also have some killer specialized festivals like Muscadeath or Brutal Swamp Fest, where you can see up to 600 or 800 fans gathering.
Your music shows that you’re influenced by both the American death metal school and old European bands. What about you as fans? Do you prefer classic death metal, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on WARSIDE.
My personal influences are definitely rooted in Classic Death Metal. I have a "Top 5" that serves as my permanent blueprint: Dying Fetus, Misery Index, Vomitory, Hate Eternal, and Suffocation. These bands defined the standard for me. That said, I’m also deeply influenced by bands like Vader, Aborted, Rotten Sound, and Blood Red Throne. I’ve always loved their energy, and they continue to shape my playing style today. Whether it’s the American groove and brutality or the European intensity, these bands are the core of Warside’s DNA.
How did you get started with music? And how did you get into death metal? Do you have any formal music training? What about your first concert? What about your first live performance, when you stood on stage?
I really got into music at 14 with my first high school band, and played my first show at 15. Back then, we were mostly playing covers of the Sex Pistols, the Ramones, and I think some AC/DC too. My real turning point came later, at 19, when I discovered Death Metal through that legendary Dying Fetus show. It was a total revelation. That’s when Vincent and I formed our first Death Metal band in 2003. We played our first gig that same year, and honestly, I’ve never changed lanes since. Once I tasted that level of brutality and power, there was no turning back. It’s been my life for over 20 years.
We’re nearing the end of our interview, and I always like to ask a slightly philosophical question. How would you define death metal, and what does it mean to you? I don’t mean the technical aspects of playing, but rather what it gives you, what it takes from you, and how you perceive it in relation to the fans.
For me, Death Metal is pure, raw energy,completely stripped of any bullshit or pretension. It’s the only medium that allows us to channel and express our deepest, most sincere rage. But beyond the music, it’s a powerful human adventure. Every person you meet in this scene, whether they are musicians or fans, has a unique story to tell. There’s a level of brotherhood and authenticity here that you don’t find anywhere else.
On a personal level, I’ve always said that this music is my therapy. When I’m on stage or in studio, I let the beast out. It’s a primal release. After every show, I feel like I’ve "reset" my animal side back to zero. Playing the most brutal music possible is what allows me to stay "civilized" and balanced in my daily life. Without this outlet, I’d probably be a much more dangerous person to be around. It’s a shared catharsis that goes far beyond just "playing for fans." Whether you’re on stage, behind the soundboard, or in the pit, we’re all there for the same reason. It’s a collective exorcism. In those moments, we aren't just playing notes or listening to songs; It’s a communal release that keeps us all sane.
What does WARSIDE have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…
First off, I want to give a massive thanks to everyone who supports our vision every single day. Right now, our main focus is the launch of "Cognitive Extinction". We have about ten shows lined up across France for 2026, and we're grinding behind the scenes to prepare a tour for early 2027.
Our goal is simple, to take this album as far as possible, to travel !
See you on the road!
Thank you very much for the interview. I really appreciate it. Now let’s let the music do the talking. I’m going to put on “Cognitive Extinction” and crank it up loud! I wish you all the best with the new release and hope everything goes well in your personal lives too. Thank you!
.jpg)
