Až jednou z hrobů vylezou všechny mrtvoly, tak už bude pozdě se ptát, co jsme udělali špatně. Půjdou nám po krku a budou toužit po čerstvé krvi. Potkáte své známé se zohavenými tvářemi. Někteří budou hovořit o pomstě z vesmíru, jiní se budou modlit k dávno padlému bohu, akorát vy budete vědět, že apokalypsa dávno začala. Pustíte si nové album španělských DEIMLER, které bude velmi vkusnou a elegantní kulisou k právě probíhajícím vraždám, trhání masa od kostí a žraní zkažených mozků.
Koneckonců, říkáme si o to již po staletí tím, jak se chováme k sobě i ostatním. Jak ničíme přírodu i celý svět. Ještě, že jsou zde kapely jako DEIMLER, které nám dávají alespoň na chvilku zapomenout na marast, který jsme sami způsobili. Války, mučení, násilí, zlo má tolik podob, kolik si jen představíte. Jsme divný druh, s morbidně samozničujícími myšlenkami. Raději znovu zapínám play na svém přehrávači a jsem rád, že jsme zase ve své plesnivé hrobce. Pohřbený zaživa.
Španělští maniaci pokračují tam, kde minule přestali. Na starých, prokletých pohřebištích, na kterých jsou pochováni obětí násilných činů. I z nového alba je cítit naprostá oddanost tradičnímu death metalu. Nutno rovno dodat, že i když se kapela volně stále inspiruje u smeček jako DEMILICH, CARNAGE, ADREMELECH, DISMEMBER, AVULSED, FUNEBRE, NECROPHILIAC, ENTOMBED, CARTILAGE, DEATH, OBITUARY, GRAVE, má svůj vlastní výraz, nápady i krvavý ksicht. DEIMLER na to jdou velmi ostře, surově, divoce a živočišně, ale nezapomínají ani na temnotu a chlad, které jsou součástí jejich muziky, jako rakev pro mrtvého. Mám při poslechu pocit, že některé zombie nejsou z našeho světa, jsou až příliš děsivé, hororové, stejně jako muzika, kterou nám pánové i letos předkládají s elegancí starých mistrů. "Darkness Falls" se stalo na dlouhý čas mým průvodcem v záhrobí a už teď vím, že se k letošnímu albu budu rád a často vracet. Je totiž opravdové, ryzí, uvěřitelné, ohlodané na kost a naprosto autentické. Pokud máte rádi starý, prašivý kov smrti a dokážete ocenit nejen dobře odvedené řemeslo, ale i spoustu morbidních nuancí, potom jste zde správně. Tohle je opravdu hudba ze starých márnic, z děsivých patologických sálů a jatek, na kterých je stále do zdí otištěna bolest. Možná nás jednou napadnou vetřelci z vesmíru nebo se zničíme sami svojí sobeckostí, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Až do skonání světa. Zadřela se mi totiž pod kůži, dostala se mi do podvědomí. Oceňuji i skvělý masakrující zvuk a motiv na obalu (José Antonio Vives). Poslouchejte pozorně a pořádně nahlas! Až jednou z hrobů vylezou všechny mrtvoly, tak už bude pozdě se ptát, co jsme udělali špatně. Půjdou nám po krku a budou toužit po čerstvé krvi. Morbidní, prašivý, surový death metal ze starých pohřebišť, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle!
Asphyx says:
Once all the corpses crawl out of their graves, it will be too late to ask what we did wrong. They’ll be after our throats, craving fresh blood. You’ll run into people you know with their faces mutilated. Some will speak of revenge from the cosmos, others will pray to a long-fallen god, but only you will know that the apocalypse began long ago. You’ll put on the new album by the Spanish band DEIMLER, which will serve as a very tasteful and elegant backdrop to the murders currently taking place, the tearing of flesh from bones, and the devouring of rotten brains.
After all, we’ve been asking for this for centuries with the way we treat each other and others. How we destroy nature and the entire world. Thank goodness there are bands like DEIMLER, which let us forget, at least for a moment, the mess we’ve caused ourselves. Wars, torture, violence - evil takes as many forms as you can imagine. We are a strange species, with morbidly self-destructive thoughts. I’d rather hit play on my player again and am glad we’re back in our moldy tomb. Buried alive.
These Spanish maniacs pick up right where they left off. In the old, cursed graveyards where victims of violent crimes are buried. Their new album also exudes a total devotion to traditional death metal. It must be noted that even though the band continues to draw inspiration from the likes of DEMILICH, CARNAGE, ADREMELECH, DISMEMBER, AVULSED, FUNEBRE, NECROPHILIAC, ENTOMBED, CARTILAGE, DEATH, OBITUARY, and GRAVE, they have their own distinct style, ideas, and bloody face. DEIMLER approach this with great intensity, rawness, wildness, and animalistic energy, yet they don’t forget the darkness and coldness that are integral to their music, like a coffin for the dead. When listening, I get the feeling that some of these zombies aren’t from our world; they’re far too terrifying, too horror - like - just like the music these gentlemen present to us this year with the elegance of old masters. "Darkness Falls" has become my guide to the afterlife for a long time, and I already know that I will gladly and often return to this year’s album. It is, after all, genuine, pure, believable, stripped down to the bone, and utterly authentic. If you love old, grimy death metal and can appreciate not only solid craftsmanship but also plenty of morbid nuances, then you’ve come to the right place. This is truly music from old morgues, from terrifying pathology labs and slaughterhouses where pain is still etched into the walls. Maybe one day we’ll be invaded by aliens from space or destroy ourselves with our own selfishness, but until that happens, I’ll keep listening to this recording. Until the end of the world. It’s gotten under my skin, seeped into my subconscious. I also appreciate the excellent, brutal sound and the cover art (José Antonio Vives). Listen closely and turn it up loud! Once all the corpses rise from their graves, it will be too late to ask what we did wrong. They’ll be after our throats, craving fresh blood. Morbid, filthy, raw death metal from ancient burial grounds that will make every bone in your body crack!
Už dávno nevím, co je realita a co děsivý sen. Uprostřed noci za mnou přichází dáma s kosou a usmívá se. Stává u mé postele, brousí kosu a natahuje ke mě svoji kostnatou ruku. Obejme mě, jako nějaké pevné pavučiny mráz smíchaný s pestrou paletou strachu. Sestupujeme dolů po schodech, po stěnách stéká hnis a pod nohami nám tančí krysy. Ztrácíme se v mlze. Ne, z téhle noční můry se již nikdy neprobudím, poslouchám totiž nové album kanadských maniaků GUTVOID.
Pánové opět přicházejí s propracovaným death metalem s takou zvláštní, pochmurnou a bolestivou atmosférou. Jako bych se opravdu ocitl uprostřed knih H. P. Lovercrafta. Pokaždé, když zapnu play, tak mě přepadne podivný, drásavý neklid. Tahle smečka má rozhodně svůj vlastní rukopis, výraz, schopnost do mě zaseknou svůj ostrý dráp.
"Liminal Shrines" je přesně tím druhem nahrávky, u které se ztratíte v ranní krvavé mlze na hřbitově. Usednete ke svému vlastnímu hrobu a oceníte perfektně ošetřený zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně hudbu samotnou, která vám otevře všechny staré rány v těle i podvědomí. Hudba je zde spíše rituálem, pradávným obřadem pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Stylově se potom kapela pohybuje v oblastech, které prozkoumávají kapely typu DEMILICH, BLOOD INCANTATION, TOMB MOLD, CHTHE’ILIST. K poslechu jsem potřeboval vždy absolutní klid, nejlépe tmu a otevřené okno. Jako bych pokaždé nasával jakousi hrubou, surovou energii. Vnímal jsem všemi póry svého těla, nové album mnou rezonovalo, stávalo se postupně mojí součástí. Zpočátku pro mě byla nová nahrávka trošku nepřístupné, ale pokud se vám to také stane, dejte ji čas, jednotlivé nuance vylezou na povrch až po nějaké době. Jako utopenec, který ležel dlouhé dny u dna, aby nakonec vyplaval na povrch. GUTVOID i letos pokračují ve své trnité a náročné cestě. Nutno rovnou dodat, že směr, kterým se kapela vydala, je pro mě až osobní. Znáte to, určitě jste také zažili, že jste si nějakou desku jen tak pustili a nechali ji na sebe působit. U mě došlo ke vzájemnému přenosu pochmurných emocí mezi mnou a kapelou a začal jsem jejich hudbu poslouchat spíše srdcem. Zajímavé nápady, postupy, které jinde nenajdete, setkání s vlastními démony, bolest, strach, neklid, tohle všechno zde naleznete. Za me osobně nelze jinak, než novinku doporučit všem, kteří u muziky rádi přemýšlejí a mají rádi nekonečné stíny v záhrobí. Už dávno nevím, co je realita a co děsivý sen. Uprostřed noci za mnou přichází dáma s kosou a usmívá se. Stává u mé postele, brousí kosu a natahuje ke mě svoji kostnatou ruku. Obejme mě, jako nějaké pevné pavučiny mráz smíchaný s pestrou paletou strachu. Bolestivé, neklidné, uhrančivé death metalové album, které vás strhne do hlubiny vlastních temných myšlenek!
Asphyx says:
I haven’t known for a long time what is reality and what is a terrifying dream. In the middle of the night, a lady with a scythe comes to me, smiling. She stands by my bed, sharpens her scythe, and reaches out her bony hand toward me. She embraces me like a sturdy spiderweb-a chill mixed with a kaleidoscope of fear. We descend the stairs, pus runs down the walls, and rats dance beneath our feet. We lose ourselves in the fog. No, I will never wake up from this nightmare, for I am listening to the new album by the Canadian maniacs GUTVOID.
The guys are back with sophisticated death metal and such a strange, gloomy, and painful atmosphere. It’s as if I’ve truly found myself in the middle of H. P. Lovecraft’s books. Every time I hit play, a strange, gnawing unease overtakes me. This pack definitely has its own signature style, its own voice, and the ability to sink its sharp claws into me.
"Liminal Shrines" is exactly the kind of album that will make you lose yourself in the bloody morning mist of a cemetery. You’ll sit down by your own grave and appreciate the impeccably crafted sound, the intriguing cover art, but above all the music itself, which will reopen all the old wounds in your body and subconscious. Here, the music is more of a ritual, an ancient ceremony for summoning dark forces that are definitely not of this world. Stylistically, the band moves in the realms explored by bands like DEMILICH, BLOOD INCANTATION, TOMB MOLD, and CHTHE’ILIST. To listen to it, I always needed absolute silence, preferably darkness and an open window. It was as if I were absorbing some kind of raw, unrefined energy each time. I felt it with every pore of my body; the new album resonated within me, gradually becoming a part of me. At first, the new recording felt a bit inaccessible to me, but if that happens to you as well, give it time-the individual nuances will surface only after a while. Like a drowning man who lay at the bottom for many days before finally surfacing. GUTVOID continues on its thorny and demanding path this year as well. I must add right away that the direction the band has taken is, for me, quite personal. You know how it is-I’m sure you’ve had that experience too, where you just put on an album and let it wash over you. For me, there was a mutual exchange of somber emotions between me and the band, and I started listening to their music more with my heart. Interesting ideas, approaches you won’t find anywhere else, encounters with your own demons, pain, fear, restlessness-you’ll find all of this here. Personally, I can’t help but recommend this new release to everyone who likes to think while listening to music and loves the endless shadows of the afterlife. I haven’t known for a long time what’s reality and what’s a terrifying dream. In the middle of the night, a lady with a scythe comes to me, smiling. She stands by my bed, sharpens her scythe, and reaches out her bony hand toward me. She embraces me like some sturdy spiderweb-a chill mixed with a colorful palette of fear. A painful, restless, mesmerizing death metal album that will drag you into the depths of your own dark thoughts!
Ave KADAVEREICH! I'm listening to your new album "Perversa Mysteria" right now, and I have this nagging feeling that I'm at an evil black mass. You play black death metal, and this is your first full-length album. Can you tell us how the new record came about and what direction you wanted to take after your excellent previous EP "Radiance of Doom"? Did you want to be even faster, darker, more devilish?
Hello, and thank you very much for your interest. It’s great that you’re feeling this way. It means our message has gotten through. All the material was ready by 2022, and at the beginning of the year we were already planning to go into the studio and considering our options. The start of the war stunned us all, and my family and I decided to leave Russia. At first, things got a little strained between me and the guys, but later I realized that we didn’t actually disagree on how to view the events. So after some time, the idea of finishing the album, on which so much time and effort had been spent, resurfaced. Actually, at the very beginning, I envisioned KADAVEREICH as a more primitive and straightforward war-bestial metal. I tried to write riffs that were as primitive as possible, deliberately simplifying them. But during the writing process—and to a large extent during the recording process as well—I gave up on self-imposed limitations and constantly worrying about how well the music fit the style, and just started creating however I felt. If I wanted to slow things down right there and use a doom riff, I just went for it. Same goes for the keyboard samples. Usually that’s not really encouraged in this genre, but I figured, “What the hell.” When I wrote “Tauroctony,” I initially wanted to offer it to GROND—the band where I was the bassist at the time. It seemed to me that it was too slow for KADAVEREICH and kind of stood out from the rest of the material. But GROND already had a full set of songs for their upcoming album at the time, and besides, I thought this track would serve as a sort of “epilogue” to the album, much like “Perversion Of The Mysteries” is a semi-intro.
You know what immediately hit me in the face? The sound on the new record. It's organic, raw, the album has a black spark to it. In today's world of over-compressed formats, it's literally refreshing. In my opinion, this is what true hell sounds like! Please tell me where and how you recorded it? How did you achieve such a sound?
Overall, we’re very happy with the result. Sasha Borovykh from TsunTsun Productions handled the mixing and sound design. He’s simply an excellent sound engineer and professional; we didn’t have any misunderstandings at all—he immediately grasped the vision for how our album should sound. We wanted the sound to be as natural and “raw” as possible—in a good way. We barely straightened out the drums on the grid, as is common practice these days, so you can hear some imperfections and rough edges. Although I have to admit that during the mixing process, when the sound engineer sent me the mixed tracks as MP3s, I was totally fine with that raw and dirty sound. But when I got the master files in WAV format, the sound seemed too clean to me, haha. So there’s still room to go in terms of that “dirty” sound.
I'm exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if he likes an album, he buys both the CD and the T-shirt. I must say that the cover art for this year's album is really well done. This is how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the motif and how it relates to the music? Daemorph did a great job as always, but I feel like the motif is a little unusual for him, different.
Yes, it was a difficult task for me; designing my own album is, for some reason, much harder than it is for anyone else. Probably because I lack that sense of distance and an outside perspective. I made six or seven “drafts,” but none of them satisfied me; I kept wondering if that was really what should be on the cover. Finally, on the eighth try, I came up with what you see on the cover. The main idea was to convey a sense of madness and a dark ritual. Later, I used some elements from the failed cover designs as parts of the digipak and booklet artwork. In general, the theme of madness has always fascinated me in my work; you can see this in some of my covers, where it’s unclear exactly what’s happening and how one thing flows into another. Unfortunately, since the advent of AI, I can’t compete with it in this area. I can only say that I was trying to do this long before it became AI technology.
It is written about KADAVEREICH that Daemorph was behind the band's inception and that the band was originally Ukrainian, but due to Russia's invasion of the country, it moved to Germany, Turkey? Can you please tell us more about the history of your band? I follow the war in Ukraine regularly and for me, as a Czech, it is something terrible that affects me personally. How has the war influenced your work? I can't help but feel a strange darkness in your new album.
There’s no doubt we’re going through difficult times right now. I’m Ukrainian; I was born in Kharkiv. After graduating from Kharkiv University, I married a Russian woman and moved to Moscow, though I still visited Kharkiv several times a year. So you could say I’ve spent half my life in Russia with a Ukrainian passport. I never “became Russian” and always felt Ukrainian. In 2012, I joined the old-school death metal band GROND as a bassist. Around 2018, the band began to experience a period of stagnation, creative stagnation, and lineup changes. Due to various internal reasons, I was unable to realize my creative potential within the band, so that’s when the idea arose to form my own band, but with a more aggressive and extreme direction. I found the guitarist Panzer through an ad, and we were very lucky with him; he turned out to be an excellent musician, although it took him some time to get into the style. The hardest part was finding a drummer. After a long and unsuccessful search, I asked Kist—the former vocalist and drummer from GROND who had since become just a vocalist—to help out on drums, at least for the recording. When he agreed, we recorded the Radiation Of Doom demo, which was released as an EP on Godz Ov War in 2021. At the time, we saw ourselves as a full-fledged band with the potential to perform live. That’s why the lineup included two guitarists and a vocalist. On the day Russia bombed my hometown of Kharkiv, my family and I decided to leave Russia. That same day, we bought tickets for an evening flight to Kazakhstan—at the time, it was the only available flight. We had only two suitcases of belongings with us. We were in Kazakhstan for just a week, but we didn’t know how the Kazakh government would act in a war situation, since they were part of the CSTO—a military alliance with Russia. So we left Kazakhstan for Turkey and lived there for over a year—fourteen months. There I worked drawing cover art—my only remaining source of income. It became a salvation for me, even if only psychologically; I threw myself into my work and escaped the terrible reality for a while. My wife, an employee and curator at the Tretyakov Gallery, naturally quit her previous job and was looking for opportunities to further her career. After some time, she received an offer from a museum in Berlin, and so we have been living in Germany since May 2023. While I was still living in Turkey, the idea resurfaced to finally finish the album we’d put so much effort into. We scaled the lineup down to the bare minimum. The drums were recorded sometime in mid-2022. Kist recorded them on his own; I couldn’t be there for the session to oversee anything. But since the material was already more or less polished, everything went well. The guitars were recorded about a year later; I participated online for that, and we consulted and made minor changes as we went along. Later, we recorded the vocals, and in the fall of 2024, I recorded the bass. We spent the rest of 2024 mixing the album. In early 2025, I asked Greg from Godz Ov War to release our album, and he immediately agreed. However, the label already had plans for the next six months, so the release was scheduled for the fall. But in the fall, we had to change plans again due to some issues with the label and postpone it to February 2026. It’s been a long and difficult journey.
When I look at your lineup, you are a band made up of experienced musicians. How do you actually create new music? How does the process of creating new material work? Do you have any problems agreeing on things? After all, experience can sometimes be an obstacle. You know how it is, egos and all that.
I usually write riffs on the bass, often at the same time as the drum part, and sometimes with ideas for what the guitar might play. When the composition feels more or less ready to me, I send it to the guitarist, and he records the guitar track over it. I listen to the result and make adjustments to the structure or the riffs themselves, because there’s a difference between how a riff sounds on bass and how it sounds on guitar. Then I send it back to the guitarist with the changes. And so on until the composition is finished. So you could say Panzer is a full-fledged co-author. He often suggests interesting arrangement ideas, as was the case, for example, with the composition “Radiation Of Doom.” But if the ideas conflict with the main concept of the composition, then I either reject them or we rework them.
I'm curious about what it's like in Ukraine in terms of music. How did you get into music and who was your role model? What about your scene, clubs, fans?
Before the war, the music scene in Ukraine was much the same as in any other European country, with a few minor differences. For example, in Germany, as a musician, you need to own absolutely all your own equipment—an amplifier, a cabinet, a drum kit if you’re a drummer—and rehearsal spaces are rented on a long-term basis like housing, whereas in Ukraine the system is a bit different. All you need is an instrument and some pedals, and rehearsal rooms are rented by the hour with all the necessary equipment. In every other respect, the music scene is the same. Since the war began and the borders closed, Ukrainian bands have had a hard time going on European tours—I mean those who’ve kept their bands going. Otherwise, the whole music routine is exactly the same. That’s exactly why it was easy for me to fit into Berlin’s music scene. I started my musical career a long time ago, back when I was a student, as a vocalist. It was the early nineties, the golden age of extreme metal. We played some kind of death-doom. Later, when I moved to Moscow and continued my musical career, we couldn’t find a suitable bassist, and it just so happened that I had to pick up the bass. My favorite bassists are Steve DiGiorgio and Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); I also really like the bass parts on the early albums by Rainbow and Ozzy Osbourne.
Your lyrics are also very dark. Of course, that's part of death metal and black metal, and I like it, but I'd be interested in the origin and creation of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?
Our overall conceptual theme is sort of a post-nuclear Roman Empire. I forwarded your question to Kist, our singer and drummer who writes the lyrics, and here’s what he wrote: "During the work on the album, I became fascinated with literature about Mithraism — a mystical religious cult that was widespread in the Roman army during the 1st to 4th centuries AD. This influenced the lyrics to a significant extent, some of which contain direct references to the cult of Mithras (for example, "Perversion of the Mysteries," "Sun-Horned God," and "Tauroctony"). Some of the songs are dark, perverted fantasies on the theme of antiquity. For instance, "Panzercletian" tells the story of how, after his death, Emperor Diocletian ends up in a kind of hell, where, for his lifelong "achievements," he is transformed into a tank-like, perfect killing machine. "Arrows of Ahriman" deals with Angra Mainyu — the deity and embodiment of evil in Mazdaism and later Zoroastrianism. In general, the essence of KADAVEREICH's lyrics is dark tales that we pulled from the abyss of the past using the hooks of fantasy and pain."
In the history of metal, there have been many instances of bands being banned because they shocked people or had opinions that differed from those of the majority. Have you ever had any problems? In today's internet age, it's very easy to immediately condemn someone, spread rumors, and destroy them. How is extreme metal perceived by the Ukrainian public, media, etc.?
The metal scene has always operated in the realm of provocation and rebellion against conventional norms. And current trends—especially those coming from the younger generation—to make “metal safe,” acceptable for social media, and subject to self-censorship—all of this is, of course, disgusting and worthy of contempt. They can find a reason to accuse you of being a “fascist” and start canceling you. For example, I was never a big fan of BURZUM; Varg isn’t the brightest guy, and I remember when his ridiculous texts were published in the late ’90s and early 2000s—they elicited nothing but a condescending, ironic smile. But what they’ve made of him now—almost a “second Hitler,” with even the name itself being censored—is just idiocy. I don’t like “antifa” because they use aggressive methods against anyone they don’t like for whatever reason. Back in Russia, there were (or are there still?) “Antifa” groups that “fought the Nazis.” And now Russia has a totalitarian fascist regime that is waging war not only against Ukraine, but already against the rest of Europe (it’s just that the “hot” phase hasn’t started yet). And where are all these clowns, the “Russian Antifa”? Generally speaking, I don’t like either the far right or the far left. History shows us that both sides ultimately end up with concentration camps and mass executions. By the way, there’s much more freedom of speech in Ukraine than there is in Europe right now. At least that was the case before the war. I don’t like that suddenly your gender has become the most important thing, and genitals have become the dominant, defining theme of the new reality. It feels like humanity is rapidly getting dumber. It’s a good thing I’m already old enough, and it won’t be me reaping the fruits of this “brave new world.”
How are KADAVEREICH doing with concerts? Do you perform live at all? Wouldn't you like to tour Europe? I could imagine you alongside bands like POSSESSED or DEICIDE, who come to us quite often.
There are no plans for concerts yet, simply because the band members are scattered across the country. I don't know if I'll be able to get the band together in Germany, but if I do, then we can start talking about live concerts.
Daemorph, I have to ask you about your work as an illustrator and graphic designer. Do you have any favorite techniques? Where do you get inspiration for your paintings? How did you get into painting? Please walk us through your career and tell us where we can find your paintings. If I wanted a motif for a new album cover, where would I contact you? Do you choose bands based on your taste?
I graduated from university with a degree in architecture, so technically, according to my diploma, I’m an architect. But I’ve always hated architecture—I don’t even have that “engineering and design” mindset. The main benefit of the program was that it included painting and drawing classes. So even while I was still in college, I knew I wouldn’t work as an architect—I’d be an illustrator. At first, I worked in web design, then went freelance as an artist. Mostly, I did storyboards for commercials and feature films. I especially liked the latter since I’m a cinephile. Drawing album covers was more of an extra “cherry on top.” As for comics, my success there was fairly limited. I once dreamed of becoming a professional comic artist, but all my attempts to break into the comic industry were unsuccessful, and over time I simply lost interest in that career path. After the war began and I left Russia, I naturally lost my job as a storyboard artist, and right now my only source of income is metal album covers. I create only digital illustrations, but lately my interest in classical painting has been reawakened—we’ll see what comes of it. You can contact me any way you like—via email, Instagram Messenger, or Facebook.
What does death metal and black metal mean to you? How would you define it and how do you perceive these styles as an experienced musician? I don't want you to describe the playing technique, I'm more interested in your perspective, feelings, the energy you convey, and so on. Try to be a philosopher for a moment.
I discovered metal in my early youth because I became interested in Satanism and all things occult. So black and death metal (as well as dark ambient) have always served as a gateway to another, otherworldly reality for me. At first, I even went out of my way to shield myself from information about the musicians themselves, so that the music would remain as abstract as possible and not tied to earthly affairs. That’s why I still don’t really like social themes, let alone political ones. And by the way, I don’t like gore themes in music either, even though I practically specialize in them as a metal illustrator. And although I haven’t considered myself a Satanist for a long time—I’ve come a long way spiritually since then, and we all change with age—I still have a soft spot for this aesthetic.
What does KADAVEREICH have planned for the coming months? If you have something on your mind that you would like to say to fans, labels, promoters, here's your chance..
It's hard to say anything for sure at this point. I have a few riffs, but no finished songs. And it's unclear whether the project will continue—with the same lineup or a different one. Only time will tell. For now, we're just happy that the album is finally out.
Thank you very much for the interview. I really appreciate you taking the time for our website. I wish your whole band a lot of hellish inspiration, sold albums, and enthusiastic fans. May you also be successful in your personal lives. I hope to see you live sometime.
Thanks for the interview! We're all looking forward to future live shows! Stay brutal!
Ave KADAVEREICH! Právě poslouchám vaši novinku „Perversa Mysteria“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše první dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajího předchozího EP „Radiance of Doom“? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?
Ahoj a moc děkuji za tvůj zájem. Je skvělé, že to takhle cítíš. Znamená to, že se naše poselství dostalo k lidem. Veškerý materiál byl hotový do roku 2022 a na začátku roku jsme už plánovali jít do studia a zvažovali možnosti nahrání. Začátek války nás všechny ohromil a s rodinou jsme se rozhodli opustit Rusko. Zpočátku se mezi mnou a kluky věci trochu pokazily, ale později jsem si uvědomil, že se ve skutečnosti neshodneme na tom, jak se na události díváme. Takže po nějaké době se znovu objevila myšlenka dokončit album, na kterém bylo vynaloženo tolik času a úsilí. Vlastně jsem si KADAVEREICH hned na začátku představoval jako primitivnější a přímočařejší válečný bestiální metal. Snažil jsem se psát riffy, které byly co nejprimitivnější, a záměrně jsem je zjednodušoval. Ale během procesu psaní – a do značné míry i během procesu nahrávání – jsem se vzdal vlastních omezení a neustálých starostí o to, jak dobře hudba zapadá do stylu, a začal jsem tvořit, jak jsem cítil. Pokud jsem chtěl věci hned zpomalit a použít doomový riff, prostě jsem do toho šel. Totéž platí pro klávesové samply. Obvykle se to v tomto žánru moc nepodporuje, ale říkal jsem si: „Co to sakra je?“ Když jsem psal „Tauroctony“, chtěl jsem ji zpočátku nabídnout GROND – kapele, kde jsem tehdy hrál na basu. Zdálo se mi, že je pro KADAVEREICH příliš pomalá a trochu vyčnívá ze zbytku materiálu. Ale GROND už v té době měli kompletní sadu písní pro své připravované album a kromě toho jsem si myslel, že tato skladba bude sloužit jako jakýsi „epilog“ alba a podobně jako „Perversion Of The Mysteries“ je polointro.
Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?
Celkově jsme s výsledkem velmi spokojeni. Mix a zvukový design zvládl Sasha Borovykh z TsunTsun Productions. Je to prostě vynikající zvukař a profesionál; neměli jsme žádné nedorozumění – okamžitě pochopil vizi, jak by naše album mělo znít. Chtěli jsme, aby byl zvuk co nejpřirozenější a „syrovější“ – a to v dobrém slova smyslu. Bicí jsme sotva narovnali, jak je dnes běžnou praxí, takže je slyšet pár nedokonalostí a drsných hran. Musím ale přiznat, že během mixování, když mi zvukař poslal mixované stopy jako MP3, jsem s tím syrovým a špinavým zvukem byl naprosto v pohodě. Ale když jsem dostal master soubory ve formátu WAV, zvuk mi připadal až moc čistý, haha. Takže v tom „špinavém“ zvuku je ještě kam jít.
Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali a jakým způsobem souvisí s muzikou? Daemorph odvedl jako vždy skvělou práci, přesto mi přijde, že je motiv pro něj trošku netypický, jiný.
Ano, byl to pro mě těžký úkol; navrhnout motiv pro vlastní album je z nějakého důvodu mnohem těžší než pro kohokoli jiného. Pravděpodobně proto, že mi chybí smysl pro odstup a pohled zvenčí. Udělal jsem šest nebo sedm „návrhů“, ale žádný z nich mě neuspokojil; pořád jsem přemýšlel, jestli tohle by na obálce opravdu mělo být. Nakonec, na osmý pokus, jsem přišel s tím, co vidíte na obálce. Hlavní myšlenkou bylo zprostředkovat pocit šílenství a temného rituálu. Později jsem některé prvky z neúspěšných návrhů obálek použil jako součást digipaku a bookletu. Obecně mě téma šílenství v mé tvorbě vždy fascinovalo; je to vidět na některých mých obálkách, kde není jasné, co přesně se děje a jak jedna věc přechází do druhé. Bohužel od příchodu umělé inteligence s ní v této oblasti nemohu konkurovat. Mohu jen říct, že jsem se o to snažil dlouho předtím, než se z toho stala technologie umělé inteligence.
O KADAVEREICH se píše, že u zrodu této kapely stál Daemorph a kapela byla původně ukrajinská, ale díky napadení této země Ruskem, se přesunula do Německa, Turecka? Můžeš nám prosím o historii vaší kapely prozradit víc? Sleduji válku na Ukrajině pravidelně a pro mě, jako pro Čecha, je to něco hrozného, co se mě osobně dotýká. Jak vaši tvorbu ovlivnila válka? Nemůžu si pomoc, ale z novinky cítím takovou zvláštní temnotu.
Není pochyb o tom, že právě teď procházíme těžkými časy. Jsem Ukrajinec; narodil jsem se v Charkově. Po absolvování Charkovské univerzity jsem se oženil s Ruskou a přestěhoval se do Moskvy, i když jsem Charkov stále několikrát ročně navštěvoval. Takže se dá říct, že jsem půlku života strávil v Rusku s ukrajinským pasem. Nikdy jsem se „nestal Rusem“ a vždycky jsem se cítil jako Ukrajinec. V roce 2012 jsem se připojil k oldschoolové death metalové kapele GROND jako baskytarista. Kolem roku 2018 začala kapela zažívat období stagnace, tvůrčího ustrnutí a změn v sestavě. Z různých vnitřních důvodů jsem v kapele nemohl realizovat svůj tvůrčí potenciál, a tak tehdy vznikl nápad založit si vlastní kapelu, ale s agresivnějším a extrémnějším směrem. Kytaristu Panzera jsem našel přes inzerát a měli jsme s ním velké štěstí; ukázal se jako vynikající hudebník, i když mu chvíli trvalo, než se do stylu dostal. Nejtěžší bylo najít bubeníka. Po dlouhém a neúspěšném hledání jsem požádal Kista – bývalého zpěváka a bubeníka z GROND, který se mezitím stal pouhým zpěvákem – aby mi pomohl s bicími, alespoň s nahráváním. Když souhlasil, nahráli jsme demo Radiation Of Doom, které vyšlo jako EP na Godz Ov War v roce 2021. V té době jsme se považovali za plnohodnotnou kapelu s potenciálem hrát živě. Proto se v sestavě objevili dva kytaristé a zpěvák. V den, kdy Rusko bombardovalo mé rodné město Charkov, jsme se s rodinou rozhodli opustit Rusko. Téhož dne jsme si koupili letenky na večerní let do Kazachstánu – v té době to byl jediný dostupný let. Měli jsme s sebou jen dva kufry s věcmi. V Kazachstánu jsme byli jen týden, ale nevěděli jsme, jak by se kazašská vláda zachovala ve válečné situaci, protože byli součástí CSTO – vojenské aliance s Ruskem. Takže jsme z Kazachstánu odjeli do Turecka a žili tam přes rok – čtrnáct měsíců. Tam jsem pracoval na kreslení obalů alb – mého jediného zbývajícího zdroje příjmů. Stala se pro mě spásou, i když jen psychologickou; vrhl jsem se do práce a na chvíli unikl hrozné realitě. Moje žena, zaměstnankyně a kurátorka Treťjakovské galerie, přirozeně opustila své předchozí zaměstnání a hledala příležitosti k dalšímu kariérnímu postupu. Po nějaké době dostala nabídku od muzea v Berlíně, a tak od května 2023 žijeme v Německu. Ještě když jsem žil v Turecku, znovu se objevila myšlenka konečně dokončit album, do kterého jsme vložili tolik úsilí. Sestavu jsme zredukovali na nezbytné minimum. Bicí byly nahrány někdy v polovině roku 2022. Kist je nahrál sám; nemohl jsem být u nahrávání, abych na cokoli dohlížel. Ale protože materiál už byl víceméně vybroušený, všechno šlo dobře. Kytary byly nahrány asi o rok později; na tom jsem se podílel online a postupně jsme se radili a dělali drobné změny. Později jsme nahráli vokály a na podzim roku 2024 jsem nahrál basu. Zbytek roku 2024 jsme strávili mixováním alba. Začátkem roku 2025 jsem požádal Grega z Godz Ov War, aby vydal naše album, a on okamžitě souhlasil. Vydavatelství však už mělo plány na dalších šest měsíců, takže vydání bylo naplánováno na podzim. Na podzim jsme ale museli kvůli problémům s vydavatelstvím plány znovu změnit a odložit ho na únor 2026. Byla to dlouhá a náročná cesta.
Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.
Obvykle píšu riffy na basu, často současně s bicí partem, a někdy i s nápady, co by mohla hrát kytara. Když se mi skladba zdá víceméně hotová, pošlu ji kytaristovi a on přes ni nahraje kytarovou stopu. Poslechnu si výsledek a upravím strukturu nebo samotné riffy, protože je rozdíl mezi tím, jak riff zní na basu a jak zní na kytaře. Pak ji s úpravami pošlu zpět kytaristovi. A tak dále, dokud není skladba hotová. Takže by se dalo říct, že Panzer je plnohodnotným spoluautorem. Často navrhuje zajímavé aranžmá, jako tomu bylo například u skladby „Radiation Of Doom“. Pokud jsou ale nápady v rozporu s hlavním konceptem skladby, pak je buď zamítnu, nebo je přepracujeme.
Zajímalo by mě, jaké to je na Ukrajině, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?
Před válkou byla hudební scéna na Ukrajině v podstatě stejná jako v kterékoli jiné evropské zemi, s několika drobnými rozdíly. Například v Německu musíte jako hudebník vlastnit absolutně veškeré své vybavení – zesilovač, skříň, bicí soupravu, pokud jste bubeník – a zkušebny se pronajímají dlouhodobě jako bydlení, zatímco na Ukrajině je systém trochu jiný. Stačí vám nástroj a nějaké pedály a zkušebny se pronajímají na hodinu se vším potřebným vybavením. Ve všech ostatních ohledech je hudební scéna stejná. Od začátku války a uzavření hranic měly ukrajinské kapely problém s evropskými turné – myslím tím ty, které své kapely udržely při životě. Jinak je celá hudební rutina úplně stejná. Přesně proto jsem se snadno začlenil do berlínské hudební scény. Svou hudební kariéru jsem začal už dávno, když jsem byl student, jako zpěvák. Bylo to na začátku devadesátých let, zlatý věk extrémního metalu. Hráli jsme nějaký druh death-doomu. Později, když jsem se přestěhoval do Moskvy a pokračoval v hudební kariéře, nemohli jsme najít vhodného basistu a shodou okolností jsem se musel chopit basy. Moji oblíbení basisté jsou Steve DiGiorgio a Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); také se mi moc líbí basové party na raných albech Rainbow a Ozzyho Osbournea.
Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu a blacku to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?
Naším celkovým koncepčním tématem je jakási postnukleární Římská říše. Vaši otázku jsem přeposlal Kistovi, našemu zpěvákovi a bubeníkovi, který píše texty, a toto napsal: „Během práce na albu mě fascinovala literatura o mitraismu – mystickém náboženském kultu, který byl rozšířený v římské armádě v 1. až 4. století n. l. To do značné míry ovlivnilo texty, z nichž některé obsahují přímé odkazy na kult Mithry (například „Perversion of the Mysteries“, „Sun-Horned God“ a „Tauroctony“). Některé z písní jsou temné, zvrácené fantazie na téma antiky. Například „Panzercletian“ vypráví příběh o tom, jak císař Dioklecián po své smrti skončí v jakémsi pekle, kde se za své celoživotní „úspěchy“ promění v tank podobný, dokonalý stroj na vraždu. „Arrows of Ahriman“ se zabývá Angrou Mainyu – božstvem a ztělesněním zla v mazdaismu a později zoroastrismu. Obecně platí, že podstatou textů KADAVEREICH jsou temné příběhy, které jsme vytáhli z propasti...“ minulost s využitím háčků fantazie a bolesti.“
V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá extrémní metal ukrajinská veřejnost, média apod.?
Metalová scéna se vždy pohybovala v oblasti provokací a vzpoury proti konvenčním normám. A současné trendy – zejména ty, které pocházejí od mladší generace – dělat „metal bezpečným“, přijatelným pro sociální média a podléhat autocenzuře – to vše je samozřejmě nechutné a hodné opovržení. Mohou si najít důvod, proč vás obvinit z „fašismu“ a začít vás rušit. Například jsem nikdy nebyl velkým fanouškem BURZUM; Varg není zrovna nejchytřejší chlap a pamatuji si, když byly jeho směšné texty publikovány na konci 90. a začátku roku 2000 – nevyvolávaly nic jiného než blahosklonný, ironický úsměv. Ale to, co z něj udělali teď – téměř „druhého Hitlera“, přičemž i samotné jméno bylo cenzurováno – je prostě idiocie. Nemám rád „antifa“, protože používají agresivní metody proti komukoli, koho nemají rádi z jakéhokoli důvodu. V Rusku existovaly (nebo stále existují?) skupiny „Antifa“, které „bojovaly proti nacistům“. A teď má Rusko totalitní fašistický režim, který vede válku nejen proti Ukrajině, ale už i proti zbytku Evropy (jen ještě nezačala „horká“ fáze). A kde jsou všichni tihle klauni, „ruská Antifa“? Obecně řečeno, nemám rád ani krajní pravici, ani krajní levici. Historie nám ukazuje, že obě strany nakonec skončí v koncentračních táborech a na masových popravách. Mimochodem, na Ukrajině je mnohem větší svoboda projevu než v současné době v Evropě. Alespoň tomu tak bylo před válkou. Nelíbí se mi, že se najednou nejdůležitějším stalo pohlaví a genitálie dominantním, určujícím tématem nové reality. Mám pocit, že lidstvo rychle hloupne. Je dobře, že už jsem dost starý a nebudu to já, kdo bude sklízet plody tohoto „statečného nového světa“.
Jak jsou na tom KADAVEREICH s koncerty? Vystupujete vůbec naživo? Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.
Zatím nejsou žádné plány na koncerty, jednoduše proto, že členové kapely jsou roztroušeni po celé zemi. Nevím, jestli se mi podaří dát kapelu dohromady v Německu, ale pokud ano, pak se můžeme začít bavit o živých koncertech.
Daemorph, musím se zeptat i na tvoji práci, kterou odvádíš jako ilustrátor a grafik. Máš nějaké oblíbené techniky? Kde bereš pro své obrazy inspiraci? Jak si se vlastně k malování dostal? Proveď nás prosím svojí kariérou a prozraď nám, kde nalezneme tvé obrazy? Kdybych od tebe chtěl třeba motiv na obal nové desky, kam se na tebe mám obrátit? Vybíráš si kapely třeba podle svého vkusu?
Vystudoval jsem univerzitu s titulem v oboru architektury, takže technicky vzato jsem podle diplomu architekt. Ale architekturu jsem vždycky nenáviděl – nemám ani to „inženýrsko-designové“ smýšlení. Hlavní výhodou programu bylo, že zahrnoval kurzy malby a kreslení. Takže už během studia na vysoké škole jsem věděl, že nebudu pracovat jako architekt – budu ilustrátor. Nejdříve jsem pracoval ve webdesignu, pak jsem se stal nezávislým umělcem. Většinou jsem dělal storyboardy pro reklamy a celovečerní filmy. Obzvlášť se mi líbily ty druhé, protože jsem filmový fanoušek. Kreslení obalů alb bylo spíše takovou „třešničkou na dortu“. Co se týče komiksů, tam byl můj úspěch poměrně omezený. Kdysi jsem snil o tom, že se stanu profesionálním komiksovým umělcem, ale všechny mé pokusy prorazit v komiksovém průmyslu byly neúspěšné a časem jsem o tuto kariérní dráhu prostě ztratil zájem. Poté, co začala válka a já opustil Rusko, jsem přirozeně přišel o práci storyboardového umělce a momentálně jsou mým jediným zdrojem příjmů obaly metalových alb. Tvořím pouze digitální ilustrace, ale v poslední době se ve mně znovu probudil zájem o klasickou malbu – uvidíme, co z toho vzejde. Můžete mě kontaktovat jakýmkoli způsobem – e-mailem, přes Instagram Messenger nebo Facebook.
Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.
Metal jsem objevil v raném mládí, protože jsem se začal zajímat o satanismus a všechno okultní. Black a death metal (stejně jako dark ambient) pro mě tedy vždy sloužily jako brána do jiné, nadpozemské reality. Zpočátku jsem se dokonce snažil chránit před informacemi o samotných hudebnících, aby hudba zůstala co nejabstrahovanější a nebyla svázaná s pozemskými záležitostmi. Proto stále nemám moc rád sociální témata, natož politická. A mimochodem, v hudbě nemám rád ani krvavá témata, i když se na ně jako metalový ilustrátor prakticky specializuji. A ačkoli se už dlouho nepovažuji za satanistu – od té doby jsem ušel dlouhou cestu duchovně a všichni se s věkem měníme – stále mám pro tuto estetiku slabost.
Co chystají KADAVEREICH v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…
V tuto chvíli je těžké říct cokoli s jistotou. Mám pár riffů, ale žádné hotové písně. A není jasné, zda bude projekt pokračovat – se stejnou nebo jinou sestavou. Čas ukáže. Prozatím jsme jen rádi, že album konečně vyšlo.
Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.
Díky za rozhovor! Všichni se těšíme na budoucí živá vystoupení! Zůstaňte brutální!
CD 2026, Sevared Records, Iron Fortress Records, Unholy Domain Records
for english please scroll down
Zohavená těla bez kůže. Umírání muselo být dlouhé a velmi bolestivé. Nikdy už nezapomenu na hromady mrtvol, pohozených jako nějaké loutky kousek od cesty. Kusy zbytečného masa, napadlo mě jako první. Ne, tohle nebyla děsivá noční můra, ani žádná středověká představa. Byla to hnusná realita současnosti. V lidech je pořád spousta zvířecích, zabijáckých pudů, které nás nutí mučit, ponižovat a dokazovat moc. Ve jménu slepé víry, ve jménu špinavé politiky, vyberte si sami. Důvod se vždycky najde.
Debutové album PROTRUSION z Indiany ve mě podobné myšlenky evokuje. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači a z reproduktorů začne vytékat smrt jako zkažená krev z hnisající rány, tak si vzpomenu, co jsem viděl ve večerních zprávách. Jakoby se přede mnou odehrávala apokalypsa v přímém přenosu. Tohle je hnusný, ohavný, surový death metal, zahraný s elegancí starých zkušených mistrů. S krvavou jiskrou v oku a spoustou zajímavých nápadů.
O tom, co budou pánové hrát, již mnohé napovídalo ohavné demo z roku 2023. PROTRUSION se potom museli na nějaký čas zavřít na stará opuštěná jatka a napsat tam skladby, které řežou tou správnou stranou nože. Základem je prašivý pradávný smrtící kov, velmi šikovně je potom přidávána potřebná brutalita, ale i temnota a chlad, které můžete potkat právě na jatkách a nebo na patologických sálech. Hudbu téhle smečky lze s klidem sice přirovnat ke kapelám typu SUFFOCATION, MORTAL DECAY, MONSTROSITY, OBSCENITY, DISAVOWED, DEFEATED SANITY, PATHOLOGY, GORGASM, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, ale pánové do skladeb vkládají i spoustu svých vlastních morbidních nápadů a invence. Za velmi povedený považuji zvuk (Tony Tipton - micxing, mastering), který je ostrý jako břitva, hutný, masivní a obsahuje v sobě staroškolský feeling, který máme my, prašiví metaloví psi, tolik rádi. Jon Zig zase namaloval velmi stylový motiv na obalu a vy tak máte naprostou jistotu, že o veškeré formální věci je zde opravdu profesionálně postaráno. "The Last Suppuration" ale není jen dalším albem v řadě. Naopak, má v sobě něco zkaženého, shnilého, mokvajícího, takovou tu podmanivě hnusnou atmosféru, které v sobě měly staré smečky a dnes už se to zase tolik často neslyší. Navíc, z hudby je zde cítit, že kapela hraje opravdově, reálně, upřímně, ryze a naprosto autenticky. Za moji maličkost mohu jen potvrdit, že se nahrávka velmi dobře poslouchá a rád a často se k ní vracím. Až mám zase jednou bude úzko ze současného divného světa a bude okolo vás moc uctívání násilí, doporučuji vám se zavřít do svého pokoje a vypláchnout si hlavu touhle deskou. Funguje to na sto procent. Zohavená těla bez kůže. Umírání muselo být dlouhé a velmi bolestivé. Nikdy už nezapomenu na hromady mrtvol, pohozených jako nějaké loutky kousek od cesty. Kusy zbytečného masa, napadlo mě jako první. Surový, temný a masivní death metalový útok na samou podstatu smrti! Brutální album, které zabíjí na potkání!
Asphyx says:
Mutilated, skinless bodies. Their deaths must have been long and excruciatingly painful. I will never forget the piles of corpses, tossed aside like puppets just off the road. “Pieces of useless flesh,” was my first thought. No, this wasn’t a terrifying nightmare, nor some medieval fantasy. It was the hideous reality of the present. There are still plenty of animalistic, murderous instincts in people that compel us to torture, humiliate, and assert power. In the name of blind faith, in the name of dirty politics—take your pick. There’s always a reason.
The debut album PROTRUSION from Indiana evokes similar thoughts in me. Every time I hit play on my player and death begins to pour out of the speakers like rotten blood from a festering wound, I remember what I saw on the evening news. It’s as if the apocalypse were unfolding before me live. This is nasty, vile, raw death metal, played with the elegance of seasoned veterans. With a bloody gleam in their eyes and plenty of interesting ideas.
The gruesome 2023 demo already gave plenty of clues as to what these guys would be playing. PROTRUSION then had to lock themselves away for a while in an old, abandoned slaughterhouse to write songs that cut deep with the right edge of the knife. The foundation is raw, ancient, deadly metal, to which the necessary brutality is skillfully added, along with the darkness and coldness you might encounter in a slaughterhouse or a morgue. The music of this pack can certainly be compared to bands like SUFFOCATION, MORTAL DECAY, MONSTROSITY, OBSCENITY, DISAVOWED, DEFEATED SANITY, PATHOLOGY, GORGASM, DEEDS OF FLESH, CANNIBAL CORPSE, but the guys also inject plenty of their own morbid ideas and creativity into the tracks. I consider the sound (Tony Tipton – mixing, mastering) to be very well done; it’s razor-sharp, dense, massive, and carries that old-school vibe that we, the mangy metal dogs, love so much. Jon Zig has once again painted a very stylish cover art, so you can be absolutely certain that all the formal aspects have been handled with true professionalism. But "The Last Suppuration" isn’t just another album in the lineup. On the contrary, there’s something rotten, decaying, and oozing about it - that captivatingly repulsive atmosphere that old bands used to have, and which you don’t hear very often these days. What’s more, you can tell from the music that the band plays with genuine, raw, sincere, pure, and utterly authentic energy. For my part, I can only confirm that the recording is a pleasure to listen to, and I gladly and often return to it. The next time you feel anxious about the strange world we live in today and are surrounded by the glorification of violence, I recommend locking yourself in your room and clearing your head with this album. It works one hundred percent. Mutilated, skinless bodies. Dying must have been long and very painful. I will never forget the piles of corpses, tossed aside like puppets just off the road. Pieces of useless flesh, was my first thought. A raw, dark, and massive death metal assault on the very essence of death! A brutal album that kills on sight!
Pokaždé, když se setmělo, tak jej doslova zachvátil neodbytný pocit, že musí ven. Toulal se ulicemi, stával ve stínu, nasával pach smrti. Toužil po krvi. Přes den byl obyčejným, milým a váženým člověkem. Měl rodinu, přátele, byl považovaný za vtipného, i když někteří vnímavější jedinci často hovořili o jeho chladných očích. Ano, měl v nich zlo, absolutní nenávist. Nosil s sebou nůž, útočil ze zálohy. Byl monstrem, byl přeludem, byl démonem.
Hodně často jsem si na něj při poslechu nového alba italských tmářů NECROGORE vzpomněl. Skladby jsou zde totiž stejným způsobem mrazivé i nasáklé zkaženou krví. Pokud hledáte stále, jako moje maličkost, přesnou definici toho, čemu my, staří psi říkáme pravý old school death metal, tak jste právě narazili na album, které je trefou přímo do živého. Ostré riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí a hlavně nálady, které lze s klidem přirovnat k těm, které se vznáší nočními ulicemi, když se vydá na lov monstrum z úvodu dnešní recenze.
Jsem hrobníkem i posluchačem podobné hudby již skoro 35 let a stále si ji užívám. Pokaždé, když zazní úvodní skladba z alba "Ectoplasmic Rape Phenomena", přecházím postupně do záhrobí, do nekonečné říše temnoty, bolesti a utrpení. Skladby jsou zde napsány velmi uvěřitelně, opravdově, s tradičními příchutěmi i ingrediencemi. Jednotlivé motivy smrdí jako rakve plné zkaženého masa. Do nečisté hry vás uvede již samotný obal, pod kterým je podepsán jeden z nejpovolanějších - Paolo Girardi. Perfektně je postaráno i o masivní, surový a dobře čitelný zvuk. Pokud jste fanoušci třeba takových PAGANIZER, PUTREVORE, VOMITORY, TORTURE DIVISION, potom jste zde správně. Tohle je přesně odrůda syrového death metalu, která koluje i v mých žilách. NECROGORE jsou autentičtí, jako hromada prašivých mrtvol, kterou je potřeba každou noc rozdrtit, aby jejich hroby uvolnily místo pro nová těla. Italové na to jdou ostře, nekompromisně, velmi naléhavě, ale nezapomínají ani na tmu a naprostý chlad, který všichni známe nejen z počátku devadesátých let, ale také z prokletých hřbitovů. Zkrátka a dobře, pokud u muziky stále hledáte poctivost a opravdovost, tak neváhejte ani chvilku. Budete rozsekáni na kusy, rozemleti na prach a spáleni na popel. Tohle není obyčejná nahrávka, ale spíše deska od kapely, která svým výrazem připomíná perfektně seřízený stroj na zabíjení. Až zase jednou půjdete v noci ven, tak dávejte pozor na postavy, co stojí ve stínu. Pokud budete mít štěstí a přežijete, tak si potom pusťte doma tohle album. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, hnisem, špínou a bolestí. Nemohu tedy opět jinak, než vám kapelu doporučit. Pokaždé, když se setmělo, tak jej doslova zachvátil neodbytný pocit, že musí ven. Toulal se ulicemi, stával ve stínu, nasával pach smrti. Toužil po krvi. Surové, temné a kruté death metalové album, které vás rozseká na kusy a pohřbí zaživa! Shnijete zevnitř!
Asphyx says:
Every time night fell, he was literally overcome by an irresistible urge to go out. He wandered the streets, stood in the shadows, and breathed in the scent of death. He craved blood. During the day, he was an ordinary, kind, and respected man. He had a family, friends, and was considered funny, though some more perceptive individuals often spoke of his cold eyes. Yes, there was evil in them, absolute hatred. He carried a knife with him, attacking from ambush. He was a monster, he was a phantom, he was a demon.
I thought of him quite often while listening to the new album by the Italian dark metal band NECROGORE. The tracks here are just as chilling and steeped in rotten blood. If you’re still searching, like yours truly, for the exact definition of what we old-timers call true old-school death metal, then you’ve just stumbled upon an album that hits the nail on the head. Sharp riffs, sickly vocals, killer drums, and above all, an atmosphere that can easily be compared to the one that hangs over the night streets when the monster from the beginning of today’s review goes out hunting.
I’ve been both a gravedigger and a listener of this kind of music for nearly 35 years, and I still enjoy it. Every time the opening track from the album "Ectoplasmic Rape Phenomena" plays, I gradually drift into the afterlife, into an endless realm of darkness, pain, and suffering. The songs here are written very believably, authentically, with traditional flavors and ingredients. The individual motifs stink like coffins full of rotten meat. The cover art alone, signed by one of the most qualified artists - Paolo Girardi - will draw you into this unclean game. The massive, raw, and clear sound is also perfectly executed. If you’re a fan of bands like PAGANIZER, PUTREVORE, VOMITORY, or TORTURE DIVISION, then you’ve come to the right place. This is exactly the kind of raw death metal that runs through my veins. NECROGORE are as authentic as a pile of mangy corpses that need to be crushed every night so their graves can make room for new bodies. The Italians go at it hard, uncompromisingly, and with great urgency, but they don’t forget the darkness and utter cold that we all know not only from the early nineties but also from cursed graveyards. Long story short, if you’re still looking for honesty and authenticity in music, don’t hesitate for a second. You’ll be torn to pieces, ground to dust, and burned to ashes. This isn’t just any old recording—it’s an album by a band whose sound is like a perfectly tuned killing machine. The next time you go out at night, watch out for the figures standing in the shadows. If you’re lucky enough to survive, then play this album at home. It’s packed to the brim with brilliant ideas, pus, filth, and pain. So once again, I can’t help but recommend this band to you. Every time it got dark, he was literally overcome by an insistent urge to go outside. He wandered the streets, stood in the shadows, and breathed in the scent of death. He craved blood. A raw, dark, and brutal death metal album that will tear you to pieces and bury you alive! You’ll rot from the inside out!
tracklist: 1. Intro 2. Raptured, Tortured and Chained 3. Offered to the Dead 4. Forced to Eat Shit 5. Leeches on My Dick 6. Ectoplasmic Rape Phenomena 7. Mediumistic Intercession
8. One Foot in the Grave 9. Sulphureal Morbid Corpse 10. The Texas Chainsaw Massacre 2 Main Theme (The Texas Chainsaw Massacre 2 cover)
Line-up:
Lucas – Bass/Vocals
Alex – Guitar/Backing Vocals
Chris – Drums
Guest guitar on Sulphureal Morbid Corpse by Patrik Fernlund
