DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 15. června 2026

Recenze/review - DEFILED - Altered State (2026)


DEFILED - Altered State
CD 2026, Season of Mist

for english please scroll down

V současném světě je někdy velmi těžké rozlišit, co je pravda a co lež. Chyceni ve všemocných sítích, se topíme v hlubinách šílenství. Pravda, která kdysi platila, se najednou krčí v koutě, znásilněná a se strachem v očích. Vždycky, již od konce osmdesátých let minulého století, jsem měl rád kapely, které hrály hudbu ohlodanou na kost. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jen sázka na silnou melodii, na poctivý riff. DEFILED jsou pro mě japonskou jistotou. Pokaždé, když tahle smečka vydá nové album, tak se těším, potom chodím opatrně okolo, pouštím si ji v naprosté tmě a chladu svého pokoje, aby mi nakonec pronikla do podvědomí a zařízla se do hlavy jako ostrý skalpel.

I letos gentlemani z Tokia přicházejí s naprosto zabijáckým, syrovým materiálem. Kapela již dlouhé roky působí jako perfektně seřízený stroj na zabíjení, jako démoni temnoty, kteří s každou novou hudbou vylézají na povrch, aby nás strhli do hlubiny. Novinka je k dokonalosti vybroušený death metalový krystal krvavě rudé barvy. Je to také album, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle. 


Osobně se mi hrozně líbí, že DEFILED nezapomínají na své krvavé kořeny, odkazy starých časů jsou v jednotlivých motivech stále patrné, ale zároveň se každým dalším albem posouvají, zdokonalují a objevují nová temná zákoutí. Letos jsem od začátku do konce pokaždé jako přikovaný ke zdi. Hltám každý tón, melodii, motiv, úder bicích, výkřik do tmy. Užívám si morbidní atmosféru, toulám se naprostou temnotou lidské mysli. Pánové jsou zkušení matadoři, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Talent pro záhrobní věci člověka se zde potkává se živočišností a naprostou oddaností smrtícímu stylu. Je až s podivem, jakou si drží stále kapela, která datuje svůj vznik do roku 1992, formu. Jako bych se pokaždé, když si jejich novinku pustím, ocitl v domě šílenství. Netuším, jestli je pravda a normálnost za zdí a nebo v mé cele, ale to v současnosti asi málokdo. Naprosto zásadní pro mě je, že i nové album působí opravdově, ryze, uvěřitelně, zabijácky a autenticky. Kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu, chci pokaždé zbourat nejbližší zeď. V nové nahrávce je velká porce síly, tlaku i energie, má v sobě pověstnou krvavou jiskru i heavy efekt. Tohle album řeže tou správnou stranou nože! Pokud jste fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH a zároveň uctíváte tradiční japonskou brutalitu, tak neváhejte ani chvilku, hraje se tu i pro vás. Přiznám se bez mučení, "Altered State" považuji za skvělé po všech stránkách. Masivní, syrový zvuk, motiv na obalu, tohle všechno dodává hudbě na ještě větší intenzitě. Novinka působí jako srážka s náklaďákem plným prašivých kostí. Dostane se vám do hlavy i do podvědomí. Na svět se budete dívat přes krvavou mlhu vlastních děsivých myšlenek! Naprosto zabijácký death metalové album, perfektně seřízený stroj na zabíjení! Trepanace lebky!

Asphyx says:

In today’s world, it is sometimes very difficult to tell what is true and what is false. Caught in all-powerful webs, we are drowning in the depths of madness. The truth that once held sway now cowers in a corner, violated and with fear in its eyes. Ever since the late 1980s, I’ve always loved bands that played music stripped down to the bone. No frills, no compromises. Just a bet on a strong melody, on an honest riff. DEFILED are a Japanese certainty for me. Every time this pack releases a new album, I look forward to it, then I approach it cautiously, playing it in the complete darkness and cold of my room, so that it eventually seeps into my subconscious and cuts into my head like a sharp scalpel.

This year, too, the gentlemen from Tokyo are coming out with absolutely killer, raw material. For many years now, the band has operated like a perfectly tuned killing machine, like demons of darkness who emerge with every new release to drag us into the abyss. The new album is a death metal crystal, polished to perfection, the color of blood-red. It’s also an album that will make every bone in your body crack. 


Personally, I really love that DEFILED haven’t forgotten their bloody roots; references to the old days are still evident in individual motifs, but at the same time, with every new album, they evolve, refine their sound, and explore new dark corners. This year, from start to finish, I’m glued to the wall every time. I devour every note, melody, motif, drum beat, and scream into the darkness. I revel in the morbid atmosphere, wandering through the utter darkness of the human mind. These gentlemen are seasoned matadors who know exactly what and how they want to play. A talent for the afterlife meets animalistic energy and absolute devotion to a deadly style. It’s almost astonishing how well a band that dates back to 1992 has maintained its form. It’s as if every time I play their new release, I find myself in a house of madness. I have no idea if truth and normality lie beyond the walls or in my cell, but then again, few people do these days. What’s absolutely crucial to me is that the new album feels genuine, pure, believable, killer, and authentic. I nod contentedly to the beat, pound my fist on the table, and feel like tearing down the nearest wall every time. This new album is packed with power, intensity, and energy; it has that legendary "blood-spattered spark" and a heavy, crushing impact. This album cuts with the right edge of the knife! If you’re a fan of bands like MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, or DEATH, and you also revere traditional Japanese brutality, don’t hesitate for a second this album is for you too. I’ll admit it without hesitation: I consider “Altered State” to be excellent in every way. The massive, raw sound and the cover art all of this adds even greater intensity to the music. This new release feels like a collision with a truck full of rotten bones. It will get into your head and your subconscious. You’ll see the world through the bloody fog of your own terrifying thoughts! An absolutely killer death metal album, a perfectly tuned killing machine! Skull trepanation!





tracklist:
01. Dazed In Blindness 
02. Altered State 
03. Obsession 
04. Portal 
05. Necro-Force 
06. The Degradation 
07. Genocidal Stage 
08. Metamorphosis Of Evil 
09. The Ultra Death 
10. Zombified 
11. Lunatics 
12. Prophecies 
13. Demolition 
14. Apocalyptic End

Recenze/review - DEAD VOID - Cranial Devastation (2026)


DEAD VOID - Cranial Devastation
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records

for english please scroll down

Jdeš pomalu a fascinovaně se díváš do tváří oběšenců. Houpají se do rytmu, osamocení ve své bolesti. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země, vítr je chladný a postupně se ti usadil v kostech, stejně jako pohledy bez očí, jako rozdrásané tkáně. Připadáš si jako bys kráčel bažinou a kolem ležela zohavená těla utopenců. Způsobů, jakými můžete zemřít vlastní rukou, je nekonečné množství. Už nikdy necítit bolest, už nikdy netrpět. Je to tak lákavé. Místo toho odložíš žiletku a hledáš nějakou hudbu, která by dokázala znázornit tvé pochmurné pocity. DEAD VOID přicházejí s novým albem a nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, syrovou, prašivou a nekonečně chladnou záležitost.

Je to druhé dlouhohrající album kapely a opět máme co do činění se skladbami, které jsou na povrchu opředené plesnivými pavučinami, ale uvnitř řežou, spalují a strhávají posluchače do té nejtemnější hlubiny. Někdy, když máme pocit, že nás úplně ovládli démoni, je svět hodně těžké místo k životu. Když poslouchám tuhle nahrávku, tak vnímám celým svým tělem, že se mi do žil dostává pradávná death doom metalová energie. 


Skladby jsou propracované, mají v sobě potřebný drive, chvění i pověstný heavy efekt. Nejdříve se kolem mě plazily jako klubko jedovatých hadů, potom mě uhranuly a staly se mojí součástí. Pokaždé, když jsme zapnul play na svém přehrávači, tak jsem si připadal jako na nějaké zvrácené černé mši. Oltář byl od krve, rituál právě vrcholil a modlitby létaly vzduchem jako kruté svědectví. Dánové mají ve své hudbě zakódovanou DNA smeček jako INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, ATARAXIE, samozřejmě s tím, že přidávají do hudby spoustu svých nápadů a invence. Užíval jsem si atmosféru předchozí desky "Volatile Forms" (2022) a s novinkou to mám velmi podobné. Kapela do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Vracím se k nahrávce nejraději večer, když se setmí a vydávám se na nekonečné toulky do záhrobí i do temných koutů své fantazie. Za velmi povedený, syrový, chladný a dobře čitelný považuji zvuk i motiv na obalu. Mohu se tak soustředit na muziku samotnou, která mě nenechá nikdy v klidu. Ano, jsou to hlavně do černých odstínů laděné nálady, připomínající exhumaci prokletých hrobů, návštěvy ruin znesvěcených kostelů, nekonečných močálů bolesti, lesů sebevrahů, které mě nutí se neustále k nahrávce vracet a sedávat s ní ve stínu. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsány, jsou zajímavé a morbidní ze samé své podstaty. A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který zvedá hlavu už jen v případě, když jej nějaká hudba opravdu zaujme. DEAD VOID jsou letos ve velmi dobré formě, hrají opravdově, drásavě, uvěřitelně a naprosto autenticky. Tedy tak, jak to mám nejraději. Jdu pomalu a fascinovaně se dívám do tváří oběšenců. Houpají se do rytmu, osamocení ve své bolesti. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země, vítr je chladný a postupně se mi usadil v kostech, stejně jako pohledy bez očí, jako rozdrásané tkáně. Připadám si jako bys kráčel bažinou a kolem ležela zohavená těla utopenců. Nahrubo nasekaná, syrová a chladná doom death metalová tma! Album, u kterého se utopíte v mokvajících bažinách nekonečně bolesti, smutku a utrpení!


Asphyx says:

You walk slowly, gazing with fascination at the faces of the hanged men. They sway to the rhythm, alone in their pain. The clouds are low, almost touching the ground; the wind is cold and has gradually settled into your bones, just like the eyeless stares, like torn flesh. You feel as if you were walking through a swamp, with the mutilated bodies of drowned people lying all around. There are endless ways to die by your own hand. Never to feel pain again, never to suffer again. It’s so tempting. Instead, you put down the razor blade and look for some music that could capture your gloomy feelings. DEAD VOID are back with a new album, and it must be said right away that it’s a dripping, raw, mangy, and infinitely cold affair.

It’s the band’s second full-length album, and once again we’re dealing with songs that are, on the surface, shrouded in moldy cobwebs, but inside they cut, burn, and drag the listener into the darkest depths. Sometimes, when we feel like we’ve been completely overtaken by demons, the world is a very hard place to live in. When I listen to this recording, I feel with my whole body that ancient death doom metal energy is flowing through my veins. 


The songs are intricate, possessing the necessary drive, intensity, and that legendary heavy sound. At first, they slithered around me like a coil of venomous snakes; then they bewitched me and became a part of me. Every time I hit play on my player, I felt like I was at some twisted black mass. The altar was drenched in blood, the ritual was reaching its climax, and prayers flew through the air like cruel testimonies. The Danes have the DNA of bands like INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, and ATARAXIE encoded in their music though, of course, they add plenty of their own ideas and creativity to the mix. I enjoyed the atmosphere of their previous album "Volatile Forms" (2022), and I feel the same way about this new release. The band sank its claws into me and hasn’t let go. I prefer to return to this recording in the evening, when it gets dark, and set out on endless wanderings into the afterlife and the dark corners of my imagination. I find the sound and the cover art to be very well-executed, raw, cold, and easy to interpret. This allows me to focus on the music itself, which never leaves me at peace. Yes, these are mainly moods tuned to shades of black, reminiscent of the exhumation of cursed graves, visits to the ruins of desecrated churches, endless swamps of pain, and forests of suicides, which compel me to constantly return to the recording and sit with it in the shadows. The individual tracks are very well written; they’re interesting and inherently morbid. And so, once again, I’m nodding contentedly to the beat, like an old gravedigger who only lifts his head when some music truly captures his attention. DEAD VOID are in top form this year; they play with sincerity, intensity, believability, and absolute authenticity. Just the way I like it best. I walk slowly, gazing, fascinated, into the faces of the hanged men. They sway to the rhythm, alone in their pain. The clouds are low, almost touching the ground; the wind is cold and has gradually settled into my bones, just like the eyeless stares, like torn flesh. I feel as if I were walking through a swamp, with the mutilated bodies of drowned men lying all around. Roughly chopped, raw, and cold doom death metal darkness! An album where you’ll drown in the oozing swamps of endless pain, sorrow, and suffering!


Recenze/review - DEAD VOID - Volatile Forms (2022):


tracklist:
01. Regurgitation Of Ancient Manifestations 
02. Isolation's Hold 
03. Phantosmial Stench Of Decay 
04. Cranial Devastation 
05. Jeg Kan Ikke Flygte Fra Mig Selv

neděle 14. června 2026

Recenze/review - FLESHCRAWL - Epitome of Carnage (2026)


FLESHCRAWL - Epitome of Carnage
CD 2026, Reigning Phoenix Music

for english please scroll down

V rohu márnice stojí pytel plný prašivých kostí. Dnes to bude dlouhá noc. Nemrtví, ležící na dřevěných stolech, jsou neklidní, rozmlouvají se mnou a touží po čerstvé krvi. Beru do rukou kladivo a odvedu potřebnou práci. Drtím vše na prach, klouby praskají, lebky pukají a tichý šepot démonů se postupně mění v řev bestie. Z přehrávače mi hraje nové album německých maniaků FLESHCRAWL. Kapely, která mě provází celý můj hudební život. Je jedno, jestli jsme sedávali s kamarády u reproduktorů ve starém sklepě a nábožně poslouchali a uctívali první EP "Lost in a Grave" z roku 1991 na kopírované kazetě a nebo když jsem si letos pustil ukázky na youtube.

Na tuhle smečku je vždy spolehnutí jako na smrt a i letos je pro mě velmi příjemné a drásající si jejich novinku rvát pod tlakem do hlavy. Pradávná síla severských melodií je stále patrná, pořád mám pocit, že se mi hudba dostává do kostí, do podvědomí, do samé mé podstaty. Jsem moc rád, že se kapela, i přes nepřízeň osudu v podobě smrti mého velmi oblíbeného zpěváka Svena Grosse, dokázala znovu postavit na nohy a složit nové, zabijácké skladby. Nový vokalista Borisz Sarafutgyinov odvedl skvělou práci, koneckonců přesvědčil jsem se o tom i loni naživo (mimochodem, reporty, recenze na předchozí alba i rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem). Poslouchejte v chladu a naprosté tmě!

Teprve potom nové album, které má v sobě zakódované švédské death metalové DNA, vynikne naplno. Surové, drtivé pasáže se potkávají s chladem starých katakomb. To vše je zabalené v pevných pavučinách. Zvuk je náležitě masivní, ostrý, divoký a zařízne se vám pod kůži i do podvědomí. Zlí jazykové mohou tvrdit, že vše zde již bylo, ale tahle smečka stála u zrodu smrti stejně jako jejich kolegové ve zbrani ENTRAILS, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST. Němci samozřejmě přidávají spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je nahrávka, která vás pohřbí zaživa. Dle mého skromného úsudku je deska zacílena jak na staré poctivé a věrné fanoušky jako jsem já, tak i na všechny, kteří mají rádi smrt obestřenou vichrem ze severu. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak mám pocit, že sestupuji dolů, do podzemí. Otevírám rezavou bránu do podsvětí a kráčím tmou. Po stěnách stéká hnis a prokletí, přikovaní řetězy, naříkají. Konečně jsem ve staré hrobce, která má nad vchodem nápis FLESHCRAWL. Usedám ke stolu se svými vlastními démony a jako kulisu k našim krvavým rituálům volíme samozřejmě nové album "Epitome of Carnage". Je totiž po okraj narvané vším, co mám na death metalu tolik rád. Je v něm surovost, naprostá tma, nahrubo nasekané zlo, tajemno, ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita. Němečtí tmáři jsou letos ve skvělé formě a opět potvrzují status legendy. A mě nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit a zavřít se do márnice. V rohu leží pytel plný prašivých kostí. Dnes to bude dlouhá noc. Nemrtví, ležící na dřevěných stolech, jsou neklidní, rozmlouvají se mnou a touží po čerstvé krvi. Beru do rukou kladivo a odvedu potřebnou práci. Drtím vše na prach, klouby praskají, lebky pukají a tichý šepot démonů se postupně mění v řev bestie. Starý, prašivý, devastující death metal s odérem severských pohřebišť! Masakr v temné márnici!


Asphyx says:

In the corner of the morgue stands a sack full of mangy bones. Tonight will be a long night. The undead, lying on wooden tables, are restless; they speak to me and crave fresh blood. I pick up a hammer and get to work. I crush everything to dust; joints crack, skulls shatter, and the quiet whispers of demons gradually turn into the roar of a beast. The new album by the German maniacs FLESHCRAWL is playing on my stereo. A band that has been with me my entire musical life. It doesn’t matter whether we used to sit with friends by the speakers in an old basement, listening devoutly and worshipping their first EP, “Lost in a Grave” from 1991, on a copied cassette, or whether I just played the previews on YouTube this year.

You can always count on this pack like you can count on death, and this year, too, it’s incredibly satisfying and heart-wrenching to force their new release into my head. The ancient power of Nordic melodies is still palpable; I still feel like the music is seeping into my bones, into my subconscious, into the very core of my being. I’m really glad that the band, despite the misfortune of the death of my favorite singer, Sven Gross, managed to get back on its feet and write new, killer songs. New vocalist Borisz Sarafutgyinov has done a great job; after all, I saw that for myself live last year (by the way, you can find reports, reviews of previous albums, and an interview below today’s article). Listen in the cold and total darkness!


Only then does this new album which carries Swedish death metal DNA in its very core truly shine. Raw, crushing passages collide with the chill of ancient catacombs. It’s all wrapped in a web of steel. The sound is appropriately massive, sharp, and wild, cutting deep under your skin and into your subconscious. Malicious tongues may claim that it’s all been done before, but this pack was there at the birth of death metal, just like their comrades-in-arms ENTRAILS, ENTOMBED, DISMEMBER, and NIHILIST. The Germans, of course, add plenty of their own ideas and ingenuity, and the result is a record that will bury you alive. In my humble opinion, the album is aimed both at old-school, loyal fans like myself and at everyone who loves death metal shrouded in the northern wind. Every time I hit play on my player, I feel like I’m descending down into the underworld. I open the rusty gate to the underworld and walk through the darkness. Pus and curses run down the walls; those chained up wail. Finally, I’m in an old tomb with the inscription FLESHCRAWL above the entrance. I sit down at the table with my own demons, and as the soundtrack to our bloody rituals, we naturally choose the new album "Epitome of Carnage". It’s packed to the brim with everything I love so much about death metal. It contains rawness, utter darkness, brutally chopped-up evil, mystery, purity, sincerity, believability, and absolute authenticity. The German dark masters are in great form this year and once again confirm their legendary status. And I have no choice but to recommend this new release to you and lock myself in the morgue. In the corner lies a sack full of mangy bones. Tonight will be a long night. The undead, lying on wooden tables, are restless; they converse with me and crave fresh blood. I pick up a hammer and get to work. I crush everything to dust, joints crack, skulls shatter, and the quiet whispers of demons gradually turn into the roar of a beast. Old, mangy, devastating death metal with the stench of Nordic graveyards! A massacre in a dark morgue!



about FLESHCRAWL on DEADLY STORM ZINE:






Report, photos, video - METAL MADNESS 2018 - FLESHCRAWL - Sušice, Santos - 25. 8. 2018


tracklist:
01. Blood Dominion
02. Chapel of Guts
03. Grave Messiah
04. Embers of Wrath
05. Committed to Suffer
06. Reign Forever
07. Chronicles of Bloodshed
08. Rebuilt from Flesh
09. Orphan God
10. Path of Thorns
11. Heralds of Death
12. Of Fire and Flesh

band:
Borisz Sarafutgyinov – vocals
Apu Justin Reisch – guitars
Christian Kalbrecht – guitars
Manu Markowski – bass
Bastian Herzog – drums, additional vocals


sobota 13. června 2026

Recenze/review - MEMBRANCE - Resa Marciana (2026)


MEMBRANCE - Resa Marciana
CD 2026, Ad Noctem Records

for english please scroll down

Riffy, ostré jako čerstvě nabroušené skalpely. Zabijácké bicí, jejichž dunění připomíná pradávné svolávání nemrtvých. Řev bestie, jedovatý, přicházející z těch nejtemnějších koutů podzemí. Procházím se zase jednou mezi ruinami kdysi krásného města, nyní zničeného lidskou hloupostí a nenávistí a poslouchám k tomu nové album italských tmářů MEMBRANCE. Ožívají přede mnou pradávné příběhy plné bolesti a utrpení. Apokalyptická, devastující atmosféra mě jen utvrzuje v tom, že zde máme co do činění s velmi propracovaných, nahrubo nasekaným death metal ve velmi dobré kvalitě.

Když jsem si dal před více než deseti lety za úkol, že budu evidovat a psát o smrtícím kovu, měl jsem na mysli právě podporu podobných kapel. Líbí se mi nálady, které během poslechu nového alba létají kolem. Jsou jako můry, toužící po světle, aby nakonec padly k zemi spálené na popel. Kapela zpívá italsky, nerozumím jim ani slovo, přesto tak nějak podvědomě tuším, o čem skladby jsou. Jsme jedné krve, říkám si stále dokola, když přidávám postupně hlasitost. 


Tahle smečka je na scéně již od roku 2012 a má na svém kontě tři předchozí dlouhohrající alba, nějaké ty EP a demonahrávky. Doporučuji vám si sehnat i zbytek diskografie, stojí rozhodně za to! Novinka je potom pokračováním věcí minulých. Velmi dobře napsané skladby se vám zadřou postupně pod kůži, stanou se vaší součástí. Nové album je velmi dobře zvukově ošetřené a osobně se mi líbí i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je surová, brutální, přesto melodická. V skladbách potkáte spoustu zajímavých momentů a navíc se nová nahrávka opravdu velmi dobře poslouchá. Jakoby vás vzala kapela na dlouhý výlet bez konce, po časové ose zpět a vy jako nějací morbidní cestovatelé budete sledovat příběhy plné bolesti, krve a utrpení. "Resa Marciana" se mi dostávalo do hlavy postupně, rozhodně to není album na jeden poslech. Vyžaduje čas a teprve po několika společných setkáních vylezou na povrch jednotlivé nuance a momenty. Italové vkládají do death metalu i lehké odkazy na black metalovou jedovatost, nebojí se groove pasáží a thrashové ostrosti. Výsledný koktejl vás nenechá rozhodně v klidu. Budete se kývat do rytmu, stejně jako já, užívat si mrtvolnou atmosféru, tlak, nakumulovanou energii. Svět je možná poslední roky odsouzený k zániku, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dokola. Má v sobě totiž něco přitažlivého, co mě pokaždé uhrane. MEMBRANCE jsou letos ve skvělé formě, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Surový, propracovaný, divoký a nespoutaný death metal s krvavě temnou aurou!

Asphyx says:

Riffs as sharp as freshly sharpened scalpels. Killer drums whose thunderous beat echoes the ancient summons of the undead. The beast’s roar, venomous, coming from the darkest corners of the underworld. Once again, I wander among the ruins of a once-beautiful city, now destroyed by human stupidity and hatred, listening to the new album by the Italian dark masters MEMBRANCE. Ancient tales full of pain and suffering come to life before me. The apocalyptic, devastating atmosphere only confirms that we are dealing here with highly sophisticated, brutally chopped-up death metal of very high quality.

When I set myself the task more than ten years ago of documenting and writing about death metal, I had in mind precisely supporting bands like this. I like the moods that flit about while listening to the new album. They’re like moths, longing for the light, only to eventually fall to the ground, burned to ashes. The band sings in Italian; I don’t understand a single word, yet somehow, subconsciously, I sense what the songs are about. We’re of the same blood, I tell myself over and over as I gradually turn up the volume. 


This band has been on the scene since 2012 and has three previous full-length albums, a few EPs, and some demos to their credit. I recommend checking out the rest of their discography it’s definitely worth it! The new album is a continuation of their previous work. The very well-written songs will gradually get under your skin and become a part of you. The new album has excellent sound production, and I personally also like the cover art. In short, from a technical standpoint, everything is absolutely top-notch. This allows you to focus entirely on the music itself. It’s raw, brutal, yet melodic. You’ll encounter plenty of interesting moments in the tracks, and on top of that, the new recording is a real pleasure to listen to. It’s as if the band has taken you on a long, endless journey back through time, and you, like some morbid travelers, will witness stories full of pain, blood, and suffering. “Resa Marciana” gradually worked its way into my head; it’s definitely not an album for a single listen. It takes time, and only after a few sessions together do the individual nuances and moments come to the surface. The Italians infuse their death metal with subtle hints of black metal’s venom, and they aren’t afraid of groove-driven passages or thrash style sharpness. The resulting cocktail will definitely keep you on your toes. You’ll be nodding your head to the beat, just like me, enjoying the deathly atmosphere, the pressure, the accumulated energy. The world may be doomed to extinction in recent years, but before that happens, I’ll be listening to this record over and over again. It has something captivating about it that mesmerizes me every time. MEMBRANCE are in great form this year I’d gladly sign that with my own blood. Raw, sophisticated, wild, and unbridled death metal with a blood dark aura!


Tracklist:
1. Batipai (04:06)
2. Sentensa da resa (04:05)
3. Rioba (03:55)
4. Turistificai (03:02)
5. Serenissima (03:33)
6. Morte de Vero (03:47)
7. Redi Tegnue (04:15)
8. El Cason dei Sette Morti (03:53)
9. Ca' Dario (03:14)
10. Caronte (04:28)
11. E mi me ne so'ndao (04:16)

pátek 12. června 2026

Recenze/review - GODLESS - Adversus Parousia (2026)


GODLESS - Adversus Parousia
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Kolem téhle hrobky jsem chodil dlouhé roky a pokaždé mě mrazilo v zádech. Jakoby mě něco zlého, děsivého lákalo dovnitř. Všiml jsem si, že nejsem jediný. Všichni, kteří přicházeli položit květiny na hroby svých předků, se jí vyhýbali obloukem. Bylo v tom něco shnilého, prokletého, co mě odrazovalo a lákalo zároveň. Už dávno jsem věděl, že zlo má mnoho podob, ale tohle bylo něco jiného, šílenějšího. Přesto jsem jednoho večera vstoupil dovnitř. Našlapoval jsem tiše a když moje oči přivykly tmě, zjistil jsem, že uvnitř leží na kamenných oltářích zohavená těla, prašivé kostry. Nad vchodem byl krvavý nápis GODLESS.

Pokud se pohybujete v záhrobí tak dlouho jako já, tak určitě tuhle chilskou legendu znáte. Pánové založili kapelu již v roce 1997 a i když netrpí nadprodukcí, tak pokaždé, když vydali nějaké album, vždy se jednalo o velmi morbidní a zajímavou záležitost. Letos tahle smečka potvrzuje svoji pozici v podzemí a dělá to s elegancí a touhou zabíjet hudbou. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tihle maniaci, je hodně krutá, zlá a zadře se vám pod kůži i do podvědomí. 


"Adversus Parousia" je přesně tím druhem nahrávky, u které se probouzejí staré mrtvoly, na stěnách se objevují krvavé hořící symboly a u některých z nás i stigmata. Perfektně napsaný a zahraný, propracovaný death metal té nejvyšší kvality. To dostane každý fanoušek, který zapne play na svém přehrávači a pustí do svého pokoje i mysli tuhle hororovou záležitost. Masivní, zabijácký a přesto dobře čitelný zvuk, černobílý motiv na obalu, tohle všechno dodává nové desce na ještě větší uvěřitelnosti. Ne, moji milí čtenáři, tohle není jen obyčejné album, jedná se spíše o černou, zvrácenou mši, o pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Budete spáleni na popel, kříže kolem vás, obrácené směrem dolů, se samovznítí. Svěcená voda se začne vařit a objeví se v ní zkažená krev. Novinka je negací dobra, totálním infernem, ale také muzikou, která je velmi dobře napsaná, složená, zajímavá a děsivá ze své podstaty. Věřím kapele každý riff, morbidní melodii, úder bicích i výkřik do tmy. Smrt je při poslechu velmi blízko a Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Má důvod, hraje se zde hlavně pro něj. GODLESS mě strhli do temnoty, do hlubiny. Zamotali mě do pevných pavučin, zatloukli do mě rezavé hřeby, které připomínají ty, které budou jednou i v mé rakvi. Pokud jsi fanoušek třeba takových MORBID ANGEL, IMOLATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED a máš stejně jako já k smrti rád jihoamerický rukopis, potom neváhej ani chvilku. Chilané se opět trefili do černého a zabíjejí na potkání. Bylo něco shnilého, prokletého, co mě odrazovalo a lákalo zároveň. Už dávno jsem věděl, že zlo má mnoho podob, ale tohle bylo něco jiného, šílenějšího. Přesto jsem jednoho večera vstoupil dovnitř. Našlapoval jsem tiše a když moje oči přivykly tmě, zjistil jsem, že uvnitř leží na kamenných oltářích zohavená těla, prašivé kostry. Pradávný, syrový death metalový rituál pro vyvolávání temných sil! Album, u kterého vás začnou pálit staré rány a objeví se vám stigmata! 

Asphyx says:

I had walked past this tomb for many years, and every time, a chill ran down my spine. It was as if something evil and terrifying were luring me inside. I noticed I wasn’t the only one. Everyone who came to lay flowers on their ancestors’ graves gave it a wide berth. There was something rotten, cursed about it that both repelled and enticed me. I had known for a long time that evil takes many forms, but this was something else, something crazier. Yet one evening, I stepped inside. I walked quietly, and when my eyes adjusted to the darkness, I discovered that inside, on stone altars, lay mutilated bodies and mangy skeletons. Above the entrance was a bloody inscription GODLESS.

If you’ve been in the underworld as long as I have, you surely know this Chilean legend. The guys formed the band back in 1997, and even though they don’t churn out a lot of material, every time they’ve released an album, it’s always been a very morbid and interesting affair. This year, this pack reaffirms its position in the underground, and they do so with elegance and a desire to kill with music. Death takes many forms, and the one these maniacs bring us is very cruel, evil, and will get under your skin and into your subconscious. 


"Adversus Parousia" is exactly the kind of album that brings old corpses back to life, causes bloody, burning symbols to appear on the walls, and even leaves stigmata on some of us. Perfectly written and performed, sophisticated death metal of the highest quality. That’s what every fan gets when they hit play on their player and let this horror-filled affair into their room and mind. A massive, killer yet clear sound, a black-and-white motif on the cover all of this lends the new album even greater credibility. No, my dear readers, this is not just an ordinary album; it is more of a black, perverted mass, an ancient ritual for summoning dark forces. You will be burned to ashes, the crosses around you, turned upside down, will spontaneously combust. Holy water will begin to boil, and corrupted blood will appear within it. This new release is the negation of good, a total inferno, but also music that is very well written, composed, interesting, and terrifying in its very essence. I believe every riff, every morbid melody, every drum beat, and every scream into the darkness. Death is very close while listening, and Satan sits on his throne and smiles. He has a reason; this is mainly for him. GODLESS dragged me into the darkness, into the depths. They tangled me in tight webs, hammered rusty nails into me, reminiscent of those that will one day be in my coffin. If you’re a fan of bands like MORBID ANGEL, IMOLATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, and, like me, you love the South American style to death, then don’t hesitate for a second. The Chileans have hit the mark again and are killing everything in their path. There was something rotten, cursed, that both repelled and enticed me. I’ve known for a long time that evil takes many forms, but this was something else, something crazier. Yet one evening, I stepped inside. I walked quietly, and when my eyes adjusted to the darkness, I discovered that inside, on stone altars, lay mutilated bodies and mangy skeletons. An ancient, raw death metal ritual for summoning dark forces! An album that will make your old wounds burn and stigmata appear!



Tracklist:
1. Ingenitus-Ekstasis
2. Omega Omnipotens: Hosanna in Nullificatio
3. Plaga Vobiscum (Et Cum Spiritu Tuo)
4. Pneuma-Khaos
5. Ekstasis-Cosmogravis
6. Numenlagneia
7. Ultraticum Infinita Omnium in Nihilum
8. Et Verbum Nihil Factum Est

Recenze/review - ROTTEN TOMB - Vestiges of Tortured Souls (2026)


ROTTEN TOMB - Vestiges of Tortured Souls
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Do kostí i do podvědomí se mi vkrádá pomalu chlad. Bojím se vlastního stínu. Probuzen uprostřed noci, zažívám další ze svých děsivých nočních můr. Pozvala mě moje vlastní smrt, provedla mě nekonečnými zákoutími podzemí, abychom nakonec skončili tady, na jednom dávno opuštěném pohřebišti v horách. Vykopu si vlastní hrob, připravím všechno v márnici a poslouchám u toho nové album chilských maniaků ROTTEN TOMB. Pozorní čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsme se téhle smečce již několikrát věnovali. Máme dokonce i rozhovor. Vše najdete v odkazech dole pod dnešním článkem. 

Pánové pokračují ve své morbidní práci. Nové letošní album je propracovanější než dřív. Je surové, ale zároveň v sobě obsahuje spoustu chladných a temných ingrediencí. Skladby jsou napsány s jediným účelem, pohřbít vás zaživa. Budete se zase jednou toulat spolu se mnou i s kapelou v nekonečných chodbách Hádovy říše a marně hledat světlo. Potkáte své vlastní démony.


"Vestiges of Tortured Souls" se mi pomalu dostalo pod kůži, do krve. Nejdříve na mě působilo album jako klubko jedovatých hadů, kteří se plazili u mých nohou, potom mě uhranulo, abych nakonec uštknut zemřel v šílených a velmi bolestivých křečích. Pánové sází i letos na kombinaci surových, ostrých melodií a domově prašivých pasáží, připomínajících nekonečné noci v márnicích. Výsledný koktejl považuji za velmi chutný, rád si s ním znovu a znovu připíjím na smrt. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již přes 35 let a poslouchám dávno jen hudbu, která mě osloví, která se mi líbí, u které dojde ke vzájemnému přenosu morbidních emocí. ROTTEN TOMB jsou jako šelma na lovu, která si hraje s kořistí, děsí ji, aby do ní nakonec zasekla svůj dráp. Tohle je hudba, která nejvíce vynikne v ruinách starých prokletých kostelů. Pokud se potom podíváme na formální stránku věci a budeme spolu hovořit o zvuku, o motivu na obalu, potom vám klidně podepíšu vlastní krví, že vše je v nejlepším pořádku. Někdy mám při poslechu pocit, že jsem zavřený hluboko v podzemí, v plesnivé kobce a každý další riff je pro mě rezavým hřebem, který mi kapela zatlouká do hlavy. Mrzí mě snad jen jediné. Ještě jsem kapelu neviděl na koncertě. Musí to být masakr a troufám si tvrdit, že nové skladby budou zabíjet na potkání. Pokud jako já stále ctíte u kapel nejvíc opravdovost, dobře napsané motivy a k smrti milujete temnou a chladnou atmosféru, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. Do kostí i do podvědomí se mi vkrádá pomalu chlad. Bojím se vlastního stínu. Probuzen uprostřed noci, zažívám další ze svých děsivých nočních můr. Ostrý, divoký, mrazivý a nekonečně temný death metal s prokletých pohřebišť! Album, které vás převede na druhou stranu, do země krvavých stínů! 

Asphyx says:

A chill is slowly creeping into my bones and my subconscious. I’m afraid of my own shadow. Waking up in the middle of the night, I’m experiencing yet another of my terrifying nightmares. My own death invited me, guiding me through the endless labyrinth of the underworld, only to end up here, at a long abandoned burial ground in the mountains. I dig my own grave, prepare everything in the morgue, and listen to the new album by the Chilean maniacs ROTTEN TOMB. Attentive readers of our site know very well that we’ve covered this pack several times before. We even have an interview. You can find everything in the links below today’s article. 

The gentlemen continue their morbid work. This year’s new album is more polished than before. It’s raw, yet it contains plenty of cold and dark elements. The songs are written with a single purpose: to bury you alive. Once again, you’ll wander with me and the band through the endless corridors of Hades’ realm, searching in vain for light. You’ll encounter your own demons.


"Vestiges of Tortured Souls" slowly seeped under my skin, into my blood. At first, the album struck me like a nest of venomous snakes slithering at my feet; then it cast a spell on me, until I finally died from a bite, writhing in mad and excruciating convulsions. The guys are banking again this year on a combination of raw, sharp melodies and passages that reek of home, reminiscent of endless nights in morgues. I find the resulting cocktail very tasty; I gladly toast death with it again and again. I am an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for over 35 years, and for a long time now I have listened only to music that speaks to me, that I like, and with which there is a mutual exchange of morbid emotions. ROTTEN TOMB are like a beast on the hunt, toying with its prey, terrifying it, only to finally sink its claws into it. This is music that stands out most in the ruins of old, cursed churches. If we then look at the formal side of things and talk about the sound, about the cover art, then I’ll gladly sign with my own blood that everything is in perfect order. Sometimes, when I listen to them, I feel like I’m locked deep underground in a moldy dungeon, and every new riff feels like a rusty nail the band is hammering into my head. There’s only one thing that bums me out: I haven’t seen them live yet. It must be a blast, and I’d go so far as to say that their new songs will be killer. If, like me, you still value authenticity and well-written themes above all else in a band, and you love a dark and cold atmosphere to death, then don’t hesitate for a second. This is for you, too. A slow chill is creeping into my bones and my subconscious. I fear my own shadow. Waking up in the middle of the night, I’m experiencing another of my terrifying nightmares. Sharp, wild, freezing, and infinitely dark death metal from cursed graveyards! An album that will transport you to the other side, to the land of bloody shadows!


about ROTTEN TOMB on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Horror Manifestations
02. Condemned Reality
03. Lost Memories
04. Waiting, Dying
05. Mortified
06. Mind of Chaos
07. Here Lies Death
08. Ancestral Preservation
09. Human Pyre

Line-up:
Deathbringer - Guitar, vocals
C. - Guitar
A. Prophaner - Drums
Utukku - Bass


ROTTEN TOMB

Nuclear Winter Records

středa 10. června 2026

Recenze/review - THORIUM - Suburban Rot (2026)


THORIUM - Suburban Rot
CD 2026, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Jakoby existovaly dva světy. Ten jeden, krásný, usměvavý, jak vystřižený z módních časopisů. Úspěšní muži a ženy, jejich děti, domy, dobrá práce a někdy i nekonečná prázdnota. V druhém světě je vše temné, bolestivé, ohlodané na kost. Lidé v něm umírají osamoceni, ve špíně a křeči. Jejich mrtvoly hnijí ve studených bytech. Když jedu ráno do práce, tam mám pokaždé pocit, že oběma světy projíždím. Stávám na zastávkách a na lavičkách polehávají polomrtví feťáci, abych pak přijel do práce, kde jsou všichni navenek krásní a usměvaví. Někdy se potom obě polohy života prolínají. Nové album dánských THORIUM je o předměstské špíně Kodaně, o beznaději, o bolesti a utrpení.

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle smečku slabost. Je to vlastně jednoduché, pokaždé, když se setkám s jejich muzikou, tak mám pocit, že mi mluví z duše. Texty, hudba, jednotlivé postupy, melodie, riffy, tohle všechno dohromady tvoří celek, který je i mou krví. Novinka není výjimkou, naopak, spíše potvrzuje moji vášeň a nebál bych se napsat i závislost na morbidní práci, kterou Dánové vždy odvedou. 


Přečtěte si skvělý rozhovor, který jsem s kapelou v minulosti dělal, i recenze na předchozí nahrávky (vše je odkazováno pod dnešním článkem). Potom možná pochopíte, proč se mi líbí i nové skladby. Májí v sobě poctivost starých death metalových klasiků, vášeň, odhodlání, opravdovost, ryzost a naprostou autenticitu. Zkrátka věci, o kterých píšu často a které jsou pro mě zásadní pro to, abych si zařadil nějaké album i do své diskografie. Pokud bychom si spolu měli promluvit o zvuku, tak ten je v naprostém pořádku (Tue Madsen, Antfarm Studio). Je masivní, hutný, řezající a dobře čitelný. Obal působí temně i majestátně zároveň a ihned jsem si jej zapamatoval (autorem je John Quevedo Janssens). Hlavní je ale, ostatně jako vždycky, hudba samotná. Ta je doslova zabijácká. THORIUM uměli vždy velmi zkušeně balancovat mezi surovostí, temnotou a chladem. Novinka je velmi propracovaná, vše má své místo. Zároveň má v sobě takovou tu pradávnou živočišnost, působí až démonicky. Prostou pravdou je, že nejvíce vynikla síla "Suburban Rot" ve chvílích, kdy jsem velmi brzy ráno jezdil do práce. Opilci ještě nešli spát, bary měly stále otevřeno a ulice byly špinavé jako lidské svědomí. Postavy s prázdnými pohledy, pomalu chátrající, kdysi tak krásné domy, se pomalu měnily v ruiny. Kráčel jsem po špinavé dlažbě a lampy poblikávaly v podivných rytmech. Právě kolem projela bez zájmu policie. Všechny skladby jsou ohlodané na kost, věřím kapele opět každý tón, úder bicích, hudba se stala zase jednou i mojí součástí. Jsme naladěni na stejné vlně, jako bychom měli podobnou historii i pohled na současný podivný svět. I letos je pro mě, pro starého psa, velmi příjemné i drásavé, být fanouškem téhle smečky. Pánové jsou ve vynikající formě a nové album je nejen skvělým zásekem v řadě, ale i určitým mementem. Surové, na kost ohlodané death metalové album, které nastavuje zrcadlo současnému podivnému světu! Špína, beznaděj a nekonečná bolest špinavých ulic periferie! 

Asphyx says:

It’s as if there were two worlds. One is beautiful, smiling, as if cut out of fashion magazines. Successful men and women, their children, their homes, good jobs, and sometimes an endless emptiness. In the other world, everything is dark, painful, stripped to the bone. People there die alone, in filth and agony. Their corpses rot in cold apartments. When I drive to work in the morning, I always feel like I’m passing through both worlds. I stop at bus stops where half-dead junkies are sprawled on benches, only to arrive at work where everyone is outwardly beautiful and smiling. Sometimes, these two sides of life intertwine. The new album by the Danish band THORIUM is about the filth of Copenhagen’s suburbs, about hopelessness, about pain and suffering.

It’s no secret that I have a soft spot for this band. It’s actually simple: every time I encounter their music, I feel like they’re speaking from my soul. The lyrics, the music, the individual techniques, the melodies, the riffs all of this comes together to form a whole that runs through my veins. The new album is no exception; on the contrary, it only confirms my passion and I wouldn’t hesitate to call it an addiction to the morbid work the Danes always deliver. 


Check out the great interview I did with the band in the past, as well as reviews of their previous releases (all linked below today’s article). Then you might understand why I like the new songs, too. They embody the integrity of old death metal classics passion, determination, sincerity, purity, and absolute authenticity. In short, the things I often write about and that are essential for me to include an album in my own discography. If we were to talk about the sound, it’s absolutely top-notch (Tue Madsen, Antfarm Studio). It’s massive, dense, cutting, and clear. The cover art feels both dark and majestic at the same time, and I immediately remembered it (designed by John Quevedo Janssens). But the main thing, as always, is the music itself. It’s literally killer. THORIUM has always been very skilled at balancing rawness, darkness, and coldness. The new album is very polished; everything has its place. At the same time, it possesses that ancient animality, coming across as almost demonic. The simple truth is that the power of "Suburban Rot" stood out most during those early morning drives to work. The drunks hadn’t gone to sleep yet, the bars were still open, and the streets were as dirty as the human conscience. Figures with vacant stares, slowly decaying, once-beautiful houses were gradually turning into ruins. I walked along the dirty pavement as the streetlights flickered in strange rhythms. A police car just drove by, showing no interest. All the songs are stripped down to the bone; I trust every note and drumbeat the band plays once again the music has become a part of me once more. We’re on the same wavelength, as if we shared a similar history and perspective on this strange world. Even this year, for me an old hand it’s both deeply satisfying and heart-wrenching to be a fan of this pack. The guys are in excellent form, and the new album is not only a great addition to the series but also a kind of memento. A raw, stripped-down death metal album that holds a mirror up to today’s strange world! Filth, hopelessness, and the endless pain of the dirty streets of the outskirts!


about THORIUM on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. Abra Macabre 
2. Endless Disgust 
3. Open Wounds 
4. MG42 
5. Suburban Rot 
6. Shelter 
7. The Collector 
8. Bring the Children to Me 
9. The Undead 
10. Crucified 

Lineup:
JP - guitars
Jose Cruz - guitars
Daniel - drums
Jesper - bass
MHA - vokills



úterý 9. června 2026

Recenze/review - SKULLCHURN - Of Death and Rebirth (2026)


SKULLCHURN - Of Death and Rebirth
demo cassette 2026, Into It Records

for english please scroll down

Měl jsem kdysi v devadesátých letech kamaráda, který měl doma ve sklepě rakev plnou zahnívajících kazet. Jeho otec byl truhlář a vyráběl nábytek, aby se ale uživil, tak pracoval i pro jednu pohřební službu. Sedávali jsme tenkrát u reproduktorů a hltali všechno, co na sobě mělo lebku, co smrdělo sírou nebo jako rozkládající maso. Můj hudební vkus formovaly kapely jako POSSESSED, NECROVORE a samozřejmě všemocní a zásadní DEATH. O posledně jmenovaných se říká, že budete mít navěky nejraději album, které jste od nich slyšeli jako první.

U mě to bylo album "Human", u SKULLCHURN pravděpodobně "Scream Bloody Gore". Alespoň tak mi to na první a vlastně i na další poslechy připadá. Pánové a dáma mají za sebou již pestrou záhrobní historii. Působili v kapelách jako BURIAL REMAINS (omlouvám se, ale musím to napsat, já tuhle smečku miluju!), GRIM FATE, MASSIVE ASSAULT a SYMBTOMY. O kvalitu je tedy postaráno. Při společných seancích si opět připadám, jako bych se přehraboval v rakvi plné starých demonahrávek. Tahle smečka mě vrátila po časové ose zpět a udělala to velmi elegantně a s morbidní noblesou. 


Čas, strávený s demonahrávkou "Of Death and Rebirth" považuji ale nejen za nostalgickou vzpomínku. Líbí se mi, jak jsou nové skladby napsány, jak jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě pradávnou vášeň pro exhumaci starých plesnivých hrobů, takovou tu nutkavou touhu ničit a zabíjet hudbou. SKULCHURN to dělají s pověstnou krvavou jiskrou v oku. Hrají opravdově, reálně, surově, ryze a naprosto autenticky. Jasně, zlí jazykové budou tvrdit, že zde již všechno bylo, jenže já nemůžu jinak, než znovu zapnout play a vydat se na nekonečnou cestu bez konce. Pamatujete si horory z osmdesátých let? Nebyly dokonalé, co se týká techniky, ale báli jste se u nich a ohlíželi se za sebe, jestli nestojí ve stínu nějaký maniak s čerstvě nabroušeným nožem. Tak přesně takhle se cítím a vnímám tuhle nahrávku já, starý pes. Svět se samozřejmě od devadesátých let neskutečně změnil, je ale moc dobře, že stále existují, vznikají nové kapely, které hrdě nesou vztyčený prapor jediného, opravdového kovu smrti. Novinka je, a to vám klidně podepíšu vlastní krví, zahraná od srdce. A to je pro mě asi nejdůležitější. Připadám si, jako bych zase po letech sestupoval dolů do sklepa. Po stěnách stéká hnis a rakev je stále připravena. Přehrabuji se chvilku ve starých plesnivých kostech, abych si nakonec vybral kazetu s touhle nahrávkou. Má totiž v sobě všechno, co potřebuji a vyžaduji. Prašivý zvuk (Wim de Vries), stylový motiv na obalu, ale hlavně muziku, která se vám zadře pod kůži i do podvědomí. Kývám se spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, kterého čeká kopání čerstvého hrobu do zmrzlé země. Těším se na další rakev i na to, až znovu zapnu play na svém přehrávači. Hnilobou, zkaženou krví a starou prašivinou nasáklý death metal, u kterého exhumujete svůj vlastní hrob! 

Asphyx says:

Back in the ’90s, I had a friend who kept a coffin full of moldy cassettes in his basement. His father was a carpenter who made furniture, but to make ends meet, he also worked for a funeral home. Back then, we’d sit by the speakers and devour anything that had a skull on it, that smelled of sulfur or like rotting flesh. My musical taste was shaped by bands like POSSESSED, NECROVORE, and of course the almighty and seminal DEATH. It’s said about the latter that the album you heard first from them will always be your favorite.

For me, it was the album "Human"; for SKULLCHURN, it’s probably "Scream Bloody Gore." At least that’s how it strikes me on first listen and actually on subsequent listens as well. These gentlemen and lady already have a colorful underworld history behind them. They’ve played in bands like BURIAL REMAINS (sorry, but I have to mention it, I love this pack!), GRIM FATE, MASSIVE ASSAULT, and SYMBTOMY. So quality is guaranteed. During our sessions together, I once again feel as if I’m rummaging through a coffin full of old demon recordings. This pack has sent me back in time, and they’ve done it very elegantly and with morbid nobility. 


But I don’t see the time I’ve spent with the demo “Of Death and Rebirth” as merely a nostalgic memory. I love how the new songs are written, how they’re steeped in tainted blood. They possess an ancient passion for exhuming old, moldy graves that compulsive urge to destroy and kill through music. SKULCHURN does this with that legendary spark of blood in their eyes. They play genuinely, realistically, rawly, purely, and absolutely authentically. Sure, the naysayers will claim that we’ve seen it all before, but I can’t help but hit play again and set off on an endless journey with no end. Do you remember the horror movies from the eighties? They weren’t perfect in terms of technique, but they scared you and made you look over your shoulder to see if some maniac with a freshly sharpened knife was lurking in the shadows. That’s exactly how I, an old hand, feel and perceive this recording. Of course, the world has changed incredibly since the ’90s, but it’s great that they still exist, that new bands are forming, proudly flying the banner of the one true death metal. This new release is and I’ll gladly sign this with my own blood played from the heart. And that’s probably the most important thing for me. I feel like I’m descending into the basement again after all these years. Pus is dripping down the walls, and the coffin is still ready. I rummage through the old, moldy bones for a moment before finally picking out the cassette with this recording. It has everything I need and demand. A gritty sound (Wim de Vries), a stylish cover design, but above all, music that gets under your skin and into your subconscious. I nod contentedly to the beat, like an old gravedigger waiting to dig a fresh grave in the frozen ground. I’m looking forward to the next coffin and to hitting play on my player again. Death metal steeped in rot, tainted blood, and ancient filth music that makes you exhume your own grave!


tracklist:
1. Of Death and Rebirth 
2. Cenotaph of Gore 
3. Endless Epidemic 
4. The Faceless One

band:
Duzl - Bass
Phil - Guitars
Wimaniac - Guitars
Carl-Cristian - Vocals



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine