DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 26. února 2026

Recenze/review - SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs (2026)


SHADOWSPAWN - Cadaver Dogs
CD 2026, Via Nocturna

for english please scroll down

Zrovna čtu jednu velmi dobrou detektivku z Kodaně. Jsem zavřený ve svém pokoji a jako kulisu k temným vizím autora si pouštím nové album thrash death metalových Dánů SHADOWSPAWN. Zasvěcení čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem fanouškem kapely a pečlivě sleduji jejich dráhu. Vždycky se mi líbil způsob, jakým dokáže kapela do skladeb propašovat tlak, energii a temnotu. Stejně jako když se ztrácím v ulicích města a pronásleduje mě sériový vrah, tak cítím z nového alba děsivé noční můry.

Pánové jsou zpět a opět dokazují, že umí řezat rovnou do živého. Jsou suroví, techničtí, reální, maniakální, divocí, ale nezapomínají ani na podmanivě krvavou atmosféru. Letošní jedovatý koktejl je ve výsledku velmi chutný a zemřete po něm v krutých křečích. Nějak se mi v hlavě spojil čtený thriller a hudba v jeden celek. Nové album si, jako starý prašivý metalový pes, neskutečně užívám. Je totiž propracované, surové, chladné a temné, autentické. 


Kapela měla, má a určitě bude vždycky mít svůj vlastní originální rukopis. Pánové sice čerpají ze starých metalových spisů a volně se inspirují u kapel typu ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, DEAD HEAD, ale také přidávají velkou porci vlastních nápadů a invence. Pod masivním, dobře čitelným, živelným a živočišným zvukem je podepsán mistr Kelvin Dam a osobně jej považuji za velmi povedený. Jakoby se mi každý riff zadíral postupně do masa, do mozku, do vnitřností i do podvědomí. Zaujal mě i motiv na obalu, jehož autorem je Henry "MrDist" Pyykkö. Ten odvedl také vynikající práci. Celkově cítím z téhle smečky i všech, kteří se na albu podíleli, takovou tu starou poctivost, kterou mám u kapel rád už skoro 35 let. Patřím ještě mezi generaci, která poslouchá hudbu spíše srdcem, než jen ušima. Novinka "Cadaver Dogs" jakoby pro mě byla průvodcem v ulicích zničeného města. Žijeme v divné době, pradávná, tisíce let ověřená pravidla najednou neplatí. Člověk se stává postupně člověku vlkem. Jsem rád, že kapely jako SHADOWSPAWN nadále vydávají vynikající nahrávky. Jsou pro mě záchytným bodem, kusem něčeho normálního, pevného, opravdového, v dnešním rozervaném světě. Schválně si přečtěte recenze na předchozí nahrávky i skvělý rozhovor, který je odkazován dole pod dnešním článkem. Potom určitě pochopíte, proč jsem fanouškem téhle smečky. Novinkou pánové potvrzují svoji pevnou pozici na scéně a já už teď moc dobře vím, že k nové desce se budu ještě hodně dlouho a často vracet. Hoří totiž zevnitř! Thrash death metalové album, které ve vás zanechá hlubokou krvavou stopu! Vynikající zásek přímo do živého!


Asphyx says:

I'm currently reading a very good detective story set in Copenhagen. I'm locked in my room and listening to the new album by Danish thrash death metal band SHADOWSPAWN as a backdrop to the author's dark visions. Regular readers of our website know very well that I am a fan of the band and follow their career closely. I've always liked the way the band manages to smuggle pressure, energy, and darkness into their songs. Just as when I get lost in the streets of the city and am being pursued by a serial killer, I feel terrifying nightmares from the new album.

The gentlemen are back and once again prove that they can cut straight to the quick. They are raw, technical, realistic, maniacal, wild, but they don't forget the captivatingly bloody atmosphere. This year's poisonous cocktail is very tasty, and you will die in cruel convulsions after drinking it. Somehow, the thriller I read and the music merged into one in my head. I enjoy the new album immensely, like an old mangy metal dog. It is sophisticated, raw, cold, dark, and authentic.


The band had, has, and will certainly always have its own original style. The gentlemen draw on old metal writings and are loosely inspired by bands such as ASPHYX, BENEDICTION, BOLT THROWER, PESTILENCE, MALEVOLENT CREATION, MASTER, MERCYLLES, and DEAD HEAD, but they also add a large dose of their own ideas and inventiveness. The massive, clear, elemental, and animalistic sound is the work of master Kelvin Dam, and I personally consider it very successful. It's as if each riff gradually digs into my flesh, my brain, my guts, and my subconscious. I was also intrigued by the cover art, created by Henry "MrDist" Pyykkö. He did an excellent job as well. Overall, I feel that this pack and everyone who contributed to the album embodies the kind of old-fashioned honesty that I have loved in bands for almost 35 years. I still belong to a generation that listens to music with their hearts rather than just their ears. The new album "Cadaver Dogs" is like a guide for me through the streets of a destroyed city. We live in strange times, ancient rules that have been proven over thousands of years suddenly no longer apply. Man is gradually becoming a wolf to man. I am glad that bands like SHADOWSPAWN continue to release excellent recordings. For me, they are a point of reference, a piece of something normal, solid, and real in today's torn world. Be sure to read the reviews of their previous recordings and the great interview linked below today's article. Then you will surely understand why I am a fan of this pack. With this new release, the gentlemen confirm their solid position on the scene, and I already know very well that I will be returning to this new album often and for a long time to come. It burns from within! A thrash death metal album that will leave a deep bloody mark on you! An excellent stab right into the heart!



about SHADOWSPAWN on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Spiral Of Torment 
02. The Apostate 
03. Devil's Breath Retribution 
04. Dark Waters 
05. Eir To The Profane 
06. Cadaver Dogs 
07. Requiem Of The Dispossessed 
08. He Who Slept In Fire 
09. Hollow Gods 
10. Demonized And Blasphemous

Recenze/review - INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten (2026)


INTERNAL DECAY - Fires of the Forgotten
EP 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Všechno uteklo tak rychle. Občas se potřebuji zastavit. Nadechnout se a nechat čas, aby kolem mě jen tak plynul. Zavzpomínat na kamarády, co tu již nejsou s námi. Na ty, se kterými jsme kdysi dávno sedávali nekonečné hodiny u reproduktorů a diskutovali o nových nahrávkách. Svět se za tu dobu neskutečně změnil a my jsme zůstali. Stále uctíváme stejné hodnoty. Máme rádi kapely, které hrají srdcem a hudbu, která nám již navěky bude kolovat v žilách. Stojím na hřbitově ve svém rodném městě a poslouchám nové EP švédských tmářů INTERNAL DECAY.

Ano, mí milí přátelé ze záhrobí, tahle kapela byla založena kdysi dávno v roce 1991 a prošla si zajímavým vývojem. Hrávala pod jménem Misery thrash metal, aby se nakonec našla v melodickém death metalu načichlém chladem a naprostou tmou. Když před vámi zmíním jména jako Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet a Serpentine, tak asi nemusím dodávat nic dalšího. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří se vrátili, aby nám zvěstovali další ozvěny z onoho světa. 


Seděl jsem na lavičce v parku, který navazuje na hřbitov a hlavou mi létala velká spousta myšlenek. Najednou jsem nebyl šedivý pán v letech, ale zase mladý kluk a hltal jsem nové skladby takovým způsobem, že jsem zapomínal, co se děje kolem mě. Mám rád, když jsou v death metalu patrné chladné melodie, líbí se mi, když jsou skladby nasáklé melancholií dalekého severu. Rozmlouvám s mrtvými, vyprávím jim, jak nové EP "Fires of the Forgotten" zní, jaký má skvělý mrazivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, jak jsou jednotlivé motivy velmi dobře napsány, jak se s chutí dívám na obal. Dal bych si s vámi pivo, ale nejde to, možná časem, až jednou také zmizím v krvavé mlze. Zatím znovu zapínám play a užívám si pasáže plné temnoty a beznaděje. Měli jste rádi kapely jako MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA  a stále jsou častými hosty ve vašem přehrávači? Potom neváhejte, tohle EP je plné zajímavých melodií, ostrých riffů, neotřelých pasáží a pochmurné atmosféry. Jako bych stál na vysoké hoře a díval se do hlubiny. Vznáším se na jednotlivých melodicích, padám a roztříštěn na tisíc kousků znovu a znovu vstávám z popela. Čím jsem starší, tím víc si vážím podobných nahrávek, které jsou opravdové, ryzí, autentické, ve kterých je kus srdce a talentu. Loučím se s kamarády, kteří leží v kamenných hrobech. Tak zase někdy, až na mě bude všechno padat, přijdu vás navštívit. Nové EP INTERNAL DECAY si vezmu určitě zase s sebou, mrzne u něj totiž krev v žilách. Melodický death metal nasáklý pochmurnou atmosférou, melancholií, smutkem a beznadějí! Doporučuji všem pravověrným i démonům! 

Asphyx says:

Everything went by so fast. Sometimes I need to stop. Take a breath and let time just flow around me. Remember friends who are no longer with us. Those with whom we used to sit for endless hours by the speakers, discussing new recordings. The world has changed incredibly during that time, and we have remained. We still worship the same values. We love bands that play with their hearts and music that will forever flow through our veins. I am standing in the cemetery in my hometown listening to the new EP by Swedish dark metal band INTERNAL DECAY.

Yes, my dear friends from beyond the grave, this band was founded way back in 1991 and has undergone an interesting evolution. They used to play thrash metal under the name Misery, only to eventually find themselves in melodic death metal steeped in coldness and utter darkness. When I mention names like Therion, Epitaph, Deformity, Pandemonic, Stormrider, A Canorous Quintet, and Serpentine, I probably don't need to add anything else. These are experienced musicians who have returned to bring us more echoes from that world. 


I was sitting on a bench in a park next to a cemetery, my head filled with a multitude of thoughts. Suddenly, I was no longer a gray-haired old man, but a young boy again, devouring new songs so intensely that I forgot what was going on around me. I like it when cold melodies are evident in death metal, I like it when songs are steeped in the melancholy of the far north. I talk to the dead, telling them how the new EP "Fires of the Forgotten" sounds, how it has a great frosty, massive, and very clear sound, how the individual motifs are very well written, how I enjoy looking at the cover. I'd have a beer with you, but I can't, maybe someday, when I too disappear into the bloody mist. For now, I press play again and enjoy the passages full of darkness and despair. Did you like bands like MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, SENTENCED, DRACONIAN, AMORPHIS, ANATHEMA, and are they still frequent guests in your player? Then don't hesitate, this EP is full of interesting melodies, sharp riffs, original passages, and a gloomy atmosphere. It's as if I were standing on a high mountain and looking into the depths. I float on individual melodies, fall and shatter into a thousand pieces, and rise from the ashes again and again. The older I get, the more I appreciate recordings like this, which are real, pure, authentic, and contain a piece of heart and talent. I say goodbye to my friends who lie in stone graves. So, sometime, when everything is falling apart for me, I'll come visit you. I'll definitely take the new EP INTERNAL DECAY with me again, because it makes my blood run cold. Melodic death metal steeped in a gloomy atmosphere, melancholy, sadness, and despair! I recommend it to all true believers and demons!


tracklist:
1. Fires of the Forgotten (Dance upon Your Grief)
2. A Demon's Bow
3. Dying Wish

Line up:
Kim Blomkvist - Vocals
Mikael Vega - Guitar, backing vocals
Björn Sundling - Guitar, backing vocals
Linus Nirbrant - Bass
Emil Hedman - Drums



středa 25. února 2026

Recenze/review - MORS VERUM - Canvas (2026)


MORS VERUM - Canvas
EP 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ten obrázek byl stále stejný. Pokaždé, když ses ocitl v různém koutě světa, tak ses díval do očí umírajících obětí. Všechny, bez rozdílu věku, pohlaví nebo stáří, měly velký strach. Z čerstvých ran jim unikala krev i život. Přemýšlel si, jak bys jim pomohl, ale ony by stejně nakonec zemřely hladem. Svět byl pokaždé hrozně temný, zlý a obejmula tě nekonečná beznaděj. Definice nihilismu. Přesně takhle na mě působí i nové album kanadsko-indických maniaků MORS VERUM.

Tahle kapela hraje technický, progresivní death metal s příměsí disonance. Jednotlivé skladby jsou velmi propracované, skvěle zahrané i složené. Mají v sobě potřebnou porci síly, tlaku, energie a uvěřitelnosti. Komplikované pasáže jsou kombinovány se vzdušnými, album tak má velmi podmanivou atmosféru.


Někdy mám při poslechu pocit, že se dusím vlastním strachem, ocitám se na místech, kde se stalo něco zlého. Vnímám, prožívám hudbu celým svým tělem, všemi póry i vědomím. Prostou pravdou je, že jsem spíše příznivec klasického, tradičního death metalu, v něm jsem si jistý a je i mým základem, ale pokaždé, když potkám kapelu jako jsou MORS VERUM, tak si užívám svoji fantazii, kterou dokáží podobné smečky rozdrásat do krve. Za velmi povedený považuji zvuk i motiv na obalu, vše tu sedí tak nějak samozřejmě na svých místech. Město, na které se dívám z okna, je najednou zahalené do černých, zlověstných mraků. Riffy gradují, zařezávají se mi spolu s vokálem a bicími hluboko pod kůži i do podvědomí. Jste fanoušci kapel jako MORBID ANGEL, GORGUTS, NORSE, SAEVUS FINIS, ULCERATE? Potom byste určitě měli zbystřit svoji pozornost. "Canvas" je velmi neklidným albem, které řeže tou správnou stranou nože. Naleznete na něm spoustu nálad, které se v průběhu poslechu mění. Novinka mi připomíná jakýsi živoucí organismus, který snad ani není z našeho světa. Sedávám ve svém pokoji a nechávám na sebe všechno jen tak v poklidu působit. Užívám si jednotlivé nuance, technické finesy a kývám se spokojeně do rytmu. Za mě se jedná o velmi povedené EP, které by nemělo chybět ve sbírce nejen fanoušků tohoto stylu. Až se zase jednou budete dívat do očí umírajících v různých koutech světa a padne na vás nekonečný splín, určitě si na mě i tuhle smečku vzpomenete. Propracovaný, technický, progresivní, disharmonický, disonantní death metal, který vás strhne do hlubin nihilismu!

Asphyx says:

The image was always the same. Every time you found yourself in a different corner of the world, you looked into the eyes of dying victims. All of them, regardless of age, gender, or old age, were very afraid. Blood and life were escaping from their fresh wounds. You wondered how you could help them, but they would die of starvation anyway. The world was always terribly dark and evil, and you were overcome by endless despair. The definition of nihilism. That's exactly how the new album by Canadian-Indian maniacs MORS VERUM strikes me.

This band plays technical, progressive death metal with a touch of dissonance. The individual songs are very sophisticated, brilliantly played and composed. They have the necessary amount of power, pressure, energy, and credibility. Complicated passages are combined with airy ones, giving the album a very captivating atmosphere.


Sometimes when I listen to it, I feel like I'm suffocating from my own fear, finding myself in places where something bad has happened. I perceive and experience music with my whole body, with every pore and my consciousness. The simple truth is that I am more of a fan of classic, traditional death metal, which I am confident in and which is my foundation, but every time I encounter a band like MORS VERUM, I enjoy my imagination, which such bands can tear to shreds. I consider the sound and the cover art to be very well done, everything fits together naturally. The city I see from my window is suddenly shrouded in black, ominous clouds. The riffs escalate, cutting deep into my skin and subconscious along with the vocals and drums. Are you fans of bands like MORBID ANGEL, GORGUTS, NORSE, SAEVUS FINIS, ULCERATE? Then you should definitely pay attention. "Canvas" is a very restless album that cuts with the right side of the knife. You will find a lot of moods on it that change as you listen. The new release reminds me of a kind of living organism that may not even be from our world. I sit in my room and let everything just affect me in peace. I enjoy the individual nuances, technical finesse, and sway contentedly to the rhythm. In my opinion, this is a very successful EP that should not be missing from the collection of fans of this style and others. When you once again look into the eyes of the dying in various corners of the world and feel an endless melancholy, you will surely remember me and this pack. Sophisticated, technical, progressive, disharmonious, dissonant death metal that will drag you into the depths of nihilism!


tracklist:
01. Bloodied Teeth 
02. Your Apocalypse 
03. Serenade 
04. Canvas 
05. Mortal

band:
Mrudul Kamble - Guitars
Lyndon Quadros - Vocals
Greg Carvalho - Drums
Spencer Mitchell - Bass



úterý 24. února 2026

Recenze/review - REALMS OF CHAOS - Torment of Belligerence (2026)


REALMS OF CHAOS - Torment of Belligerence
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Zrozeni v bolestech a krvi pochodujeme dál, vstříc kruté smrti. Když se ohlédneme za sebe, tak zjistíme, že svět je stále zahalený do temnoty a zla. Budoucnost nám žádnou naději nedává. S hudbou slovenských maniaků REALMS OF CHAOS to mám nastavené hodně podobně. Na jedné straně se vždy jedná o velmi dobře odvedené řemeslo, na té druhé se každým albem prolíná taková zvláštní temná a krvavá linka. Jakoby se pokaždé, když jejich hudbu poslouchám, zatáhlo celé nebe, mraky byly nízko a smrt zase jednou s děsivým úsměvem kráčela ulicemi.

V současné době je na světě spousta kapel, které umí perfektně hrát, jsou dokonalé v tom, co dělají, přesto jim chybí něco navíc. Něco, co právě slovenští maniaci mají. Je to určitá porce živočišnosti, zvířeckosti, divokosti. Na letošní novince se kapela opět posouvá o kousek dál, do větší temnoty, zla a hnusu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive a sílu, tlak, takovou tu pradávnou bestiální energii, kterou máme všichni u reálných, opravdových a autentických death metalových kapel rádi. Nové album hoří zevnitř a spálí vás na popel. 


Pánové volně čerpají z nejlepších nahrávek kapel jako HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, případně BEHEMOTH v jejich smrtícím období. Samozřejmě, kapela přidává velkou spoustu svých vlastních nápadů a invence. Základem je zde velmi masivní, surový, dobře čitelný a živočišný zvuk, pod kterým je podepsán Miroslav Spevák. Nelze jinak, než napsat -  skvělá práce! Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který krásně doplňuje celkovou pochmurnou atmosféru celé nahrávky. Autorem je Dominika (Dhomth). Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku a můžeme se tak v klidu soustředit na nápady samotné. Těch je na albu opravdu velké množství. Zařezávají se mi hluboko do mozku, do vnitřností, postupně se stávají i mojí součástí. Jsem jako prokletý, jako by mi kapela stála po celou dobu poslechu okovanou botou na prsou a tlačila na mě, dokud nevydechnu naposledy. Na REALMS OF CHAOS se mi vždy líbilo (a letos tomu není jinak), že dokáží velice umně a zkušeně kombinovat surovost s černou a chladnou atmosférou. Pak je tu ještě jedna věc, na kterou se poměrně často zapomíná. Nové album "Torment of Belligerence" se opravdu velmi dobře poslouchá, při každém novém setkání objevuji další ostré a drásavé momenty, pasáže, kousky nahrubo nasekaného zla. Slovenští bardi jsou letos ve skvělé formě a opět potvrzují svoji pozici na scéně. A dělají to velmi hlasitě, nespoutaně a uvěřitelně. Zrozeni v bolestech a krvi pochodujeme dál, vstříc kruté smrti. Když se ohlédneme za sebe, tak zjistíme, že svět je stále zahalený do temnoty a zla. Budoucnost nám žádnou naději nedává. Zničující, do krvavé tmy zahalené, surové death metalové album, které vás spálí zevnitř! Potkáte své vlastní démony!


Asphyx says:

Born in pain and blood, we march onward toward a cruel death. When we look back, we see that the world is still shrouded in darkness and evil. The future offers us no hope. I feel much the same way about the music of Slovakian maniacs REALMS OF CHAOS. On the one hand, it is always a very well-done craft, on the other hand, each album is permeated with a strange dark and bloody line. It's as if every time I listen to their music, the whole sky darkens, the clouds are low, and death once again walks the streets with a terrifying smile.

There are a lot of bands in the world today that can play perfectly, are perfect at what they do, yet they lack that extra something. Something that these Slovakian maniacs have. It's a certain amount of animalism, wildness, ferocity. On this year's new album, the band moves a step further into greater darkness, evil, and filth. The songs are very well written, they have the necessary drive and power, pressure, that ancient beastly energy that we all love in real, genuine, and authentic death metal bands. The new album burns from within and will reduce you to ashes. 


The gentlemen freely draw from the best recordings of bands such as HATE ETERNAL, IMMOLATION, ORIGIN, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, and BEHEMOTH in their deadly period. Of course, the band adds a lot of their own ideas and inventions. The basis here is a very massive, raw, clear, and animalistic sound, created by Miroslav Spevák. There is no other way to describe it than to say - great work! Personally, I also like the cover art, which beautifully complements the overall gloomy atmosphere of the entire recording. The author is Dominika (Dhomth). Formally, everything is in order, so we can calmly focus on the ideas themselves. There are a lot of them on the album. They cut deep into my brain, into my guts, gradually becoming a part of me. I feel cursed, as if the band had been standing on my chest with a steel-toed boot the entire time I was listening, pressing down on me until I breathed my last breath. What I've always liked about REALMS OF CHAOS (and this year is no different) is that they are able to skillfully and expertly combine rawness with a dark and cold atmosphere. Then there's one more thing that's often overlooked. The new album "Torment of Belligerence" is really very enjoyable to listen to, and with each new encounter I discover more sharp and harrowing moments, passages, pieces of roughly chopped evil. The Slovak bards are in great form this year and once again confirm their position on the scene. And they do it very loudly, unrestrainedly, and believably. Born in pain and blood, we march on toward a cruel death. When we look back, we find that the world is still shrouded in darkness and evil. The future offers us no hope. A devastating, bloody darkness-shrouded, raw death metal album that will burn you from the inside! You will meet your own demons!



Recenze/review - REALMS OF CHAOS - The Seed (2020):
https://www.deadlystormzine.com/2020/11/recenzereview-realms-of-chaos-seed-2020.html


tracklist:
01. The Cacophony Of Pandemonium 
02. Crumbling Of Stones 
03. Mutually Assured Destruction 
04. The Agonizing Purge 
05. The Discarding Death 
06. As Their Saviors Led Them To Demise 
07. A Solid Uncertainty 
08. It Must Be Done 
09. Uberous Desolation

band:
Martinus - Guitars, Vocals, Lyrics 
Brzoza - Vocals (backing), Guitars 
Ondrej - Vocals (backing), Bass


neděle 22. února 2026

Recenze/review - MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet (2026)


MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet
CD 2026, Caligari Records, Iron Corpse

for english please scroll down

Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Trvalo mi to tentokrát dlouho, než jsem přešel na druhou stranu, do země šedých krvavých stínů. Objevil jsem nedávno v záhrobí finskou doom death metalovou kapelou MÄDÄTYS, která mi byla velmi zkušeným průvodcem na onom světě.

Jako bych z jejich hudby cítil, jak ke mě přichází dáma s kosou. Usmívá se. Brodí se hlubokým sněhem a tichem zní její děsivý šepot. Už dávno se nemodlím, už dávno nevěřím v žádného z bohů. Tady, uprostřed lesů cítím jen sílu věčnosti a hudby, která má v sobě velkou temnou energii a odhodlání. Uctívají se zde staré ověřené postupy, ale přidává se i velká porce vlastních nápadů a invence. Mám při poslechu nahrubo nasekané kousky ledu v žilách. 


Jsem starý metalový pes, který se toulá podsvětím již skoro třicet pět let. Stále dokáží ocenit poctivý prašivý death metal, pořád si neskutečně užívám záhadný, smutný a bolestivý doom metal. Kombinace těchto stylů se mi vždycky líbila. Fascinují mě jednotlivé postupy, užívám si mrtvolný zvuk, připadám si jako bych opravdu ležel někde daleko na severu v lesích a pomalu v mrazu umíral. Pánové hrají od srdce, uvěřitelně, opravdově, s takovou tou ryzí  krvavou jiskrou v oku, která vždy oddělovala dobré kapely od těch ostatních. Stylově ve mě evokuje hudba, kterou nám tahle smečka předkládá, staré INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. Texty jsou zde ve finštině, nerozumím ani slovu, přesto tak nějak podvědomě vím, o čem jsou. O smrti, o drsné přírodě, o starých pohřebištích, o bolesti. Alespoň tak je vnímám. Pokud bychom měli hovořit o zvuku, tak ten považuji za velmi povedený. Je chladný, syrový, velmi dobře čitelný a má v sobě pověstnou plesnivou jiskru (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS si dali záležet i na obalu. Autorem motivu je Pedro Ruotsalainen. Líbí se mi, zaujal mě a dle mého se perfektně hodí k hudbě samotné. "Kuoleman ulottuvuudet" je přesně tím druhem alba, které budete poslouchat za ošklivého, sychravého počasí, ve chvílích, kdy budou mraky nízko a bude z nich padat krvavý sníh. Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Chladný a syrový doom death metal, u kterého ucítíte fyzickou přítomnost opravdové smrti! Album, které se vám dostane až do morku kostí!


Asphyx says:

I remained lying in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, endlessly. I don't know now. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. This time, it took me a long time to cross over to the other side, to the land of gray bloody shadows. I recently discovered the Finnish doom death metal band MÄDÄTYS in the afterlife, who were very experienced guides in that world.

It was as if I could feel the lady with the scythe coming towards me through their music. She smiles. She wades through the deep snow and her terrifying whisper echoes in the silence. I stopped praying long ago, I stopped believing in any gods long ago. Here, in the middle of the woods, I feel only the power of eternity and music that has great dark energy and determination. Old proven methods are revered here, but a large dose of original ideas and invention is also added. When I listen to it, I feel roughly chopped pieces of ice in my veins.


I am an old metalhead who has been wandering the underworld for almost thirty-five years. I still appreciate honest, rotten death metal, and I still enjoy mysterious, sad, and painful doom metal immensely. I have always liked the combination of these styles. I am fascinated by the individual techniques, I enjoy the corpse-like sound, I feel like I am really lying somewhere far north in the woods, slowly dying in the cold. These guys play from the heart, believably, genuinely, with that pure bloody spark in their eyes that has always separated good bands from the rest. Stylistically, the music this band presents evokes old INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. The lyrics are in Finnish, I don't understand a word, yet somehow I subconsciously know what they are about. About death, harsh nature, old burial grounds, pain. At least that's how I perceive them. If we were to talk about the sound, I consider it very well done. It is cold, raw, very easy to listen to, and has that famous moldy spark (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS also put a lot of effort into the cover art. The motif was created by Pedro Ruotsalainen. I like it, it caught my attention, and in my opinion, it fits the music perfectly. "Kuoleman ulottuvuudet" is exactly the kind of album you'll listen to in ugly, dreary weather, when the clouds are low and bloody snow is falling from them. I lay in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, and endlessly. I don't know anymore. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. Cold and raw doom death metal that makes you feel the physical presence of real death! An album that will get under your skin!


tracklist:
01. Hänen Ikuisen Valonsa Katveessa 
02. Sairas Maailma 
03. Kuolleiden Koston Yö 
04. Kuoleman Ulottuvuudet 
05. Unohdetut Rukoukset 
06. Kirous 
07. Sinä Joudut Helvettiin 
08. Liekehtivä Virta

sobota 21. února 2026

Recenze/review - SCYTHE - Boiled Alive (2026)


SCYTHE - Boiled Alive
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Pomalu se stmívá a cítím v kostech, že nastal čas. Musím dolů, do sklepa, k rezavé bráně do podzemí. Sestupuji opatrně, světla pomalu ubývá. Po stěnách stéká hnis a vzduch je těžký a shnilý. Vstoupím dovnitř, pozdravím nemrtvé a směřuji do kobky s názvem SCYTHE. Sedí v ní démoni a čekají na mě. Nemusíme nic říkat, stačí jen pokynout rukou a zapnout play na přehrávači. Z reproduktorů k nám začne ztékat zkažená krev a já moc dobře vím, že jsem zde správně.

Tuhle rumunskou smečku death metalových maniaků jsem potkal na svých nekonečných toulkách podzemím víceméně náhodou. Stalo se mi to, co již mnohokrát. Jen tak jsem si sedl, chvilku poslouchal a po nějaké době jsem si začal podupávat do rytmu a bouchat pěstí do stolu. To je přesně ono, křičel jsem do tmy a podvědomě jsem věděl, že o téhle kapele zkrátka musím napsat pár skromných slov a podpořit ji. 


Pánové mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku z roku 2024, která také stojí rozhodně za pozornost. Stejně jako letošní album je po okraj narvaná tmou, zlem, takovou tou morbidní prašivinou, kterou máme my, staří pravověrní fanoušci tolik rádi. Zkrátka a dobře, pokud jste už někdy byli u exhumace starého hrobu a k smrti milujete old schoolový zvuk a starodávné postupy z devadesátých let minulého století, potom jste zde správně. Jednotlivé motivy vám sice budou připadat povědomé a notoricky známé, ale nenechte se mýlit. SCYTHE sice čerpají ze starých archívů, ale snaží se také přidat velkou spoustu svých nápadů a invence. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že mě baví album "Boiled Alive" poslouchat, že se k němu rád a často vracím, že si v něm pro sebe pokaždé najdu svůj kus chutného shnilého masa. Tihle maniaci hrají přesnou definici toho, co si představíte pod poctivým, plesnivým, ryzím a autentickým smrtícím kovem. Jednotlivé skladby v sobě mají drive, takovou tu temnou sílu, hnilobu i smrad rozkládajících se těl. Jsem starý pes, který extrémní muziku poslouchá skoro od jejich počátků. Stále mě baví objevovat nové kapely, nové nahrávky, které mě dokáží přikovat na zeď. Tuhle smečku rozzuřených psů vám mohu za sebe jenom doporučit. Navíc, za velmi povedený považuji i zvuk a motiv na obalu. Myslím si, že nemusíme řešit nic dalšího. Koneckonců, už se zase stmívá a nastal čas. Už musím jít. Dolů, do sklepa, do podzemí.  Surový, prašivý old school death metal, u kterého se probouzejí démoni! Hniloba, špína a smrt! 


Asphyx says:

It's slowly getting dark, and I can feel in my bones that the time has come. I have to go down to the basement, to the rusty gate leading underground. I descend carefully, the light slowly fading. Pus runs down the walls, and the air is heavy and rotten. I enter, greet the undead, and head for the dungeon called SCYTHE. Demons are sitting there waiting for me. We don't need to say anything, just wave our hands and press play on the player. Rotten blood begins to flow from the speakers, and I know very well that I am in the right place.

I met this Romanian pack of death metal maniacs more or less by accident during my endless wanderings underground. It happened to me as it has many times before. I just sat down, listened for a while, and after a while I started tapping my foot to the rhythm and banging my fist on the table. That's it, I shouted into the darkness, and subconsciously I knew that I simply had to write a few modest words about this band and support them. 


The gentlemen have another demo recording from 2024 to their credit, which is also definitely worth attention. Like this year's album, it is filled to the brim with darkness, evil, and that kind of morbid filth that we, the old orthodox fans, love so much. In short, if you've ever been to an old grave exhumation and love the old-school sound and ancient practices of the 1990s, then you've come to the right place. The individual motifs may seem familiar and well-known, but don't be fooled. SCYTHE may draw from old archives, but they also try to add a lot of their own ideas and inventiveness. For me, the most important thing is that I enjoy listening to the album "Boiled Alive," that I like to come back to it often, and that I always find a piece of tasty rotten meat in it for myself. These maniacs play the exact definition of what you imagine honest, moldy, pure, and authentic death metal to be. The individual songs have drive, a kind of dark power, decay, and the stench of decomposing bodies. I'm an old dog who has been listening to extreme music almost since its inception. I still enjoy discovering new bands and new recordings that can pin me to the wall. I can only recommend this pack of angry dogs to you. In addition, I also consider the sound and the cover art to be very well done. I don't think we need to discuss anything else. After all, it's getting dark again and the time has come. I have to go now. Down to the basement, underground. Raw, mangy old school death metal that awakens demons! Rot, filth, and death! 


tracklist:
01. Liquified Entrails 
02. Plastered In Phlegm 
03. Necrophilic Corpse Orgies 
04. Pervertor's Crypt / Gore Galore 
05. Tenebrous Decease 
06. Of Pure Goriness 
07. Gouged Eyes 
08. Boiled Alive

band:
David Rolea - Drums
Mihai Panait - Guitars (lead), Vocals (backing)
Andrei Oglan - Guitars (rhythm)
Andrei Constandache - Vocals, Bass

A few questions - interview with death metal band from Romania - SCYTHE.

A few questions - interview with death metal band from Romania - SCYTHE. 


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello maniacs! We're Scythe, a four piece death metal band from Constanta, Romania. We like bad jokes, fast, evil metal, booze and partying like demented maggots feasting on a rotting corpse.

Scythe is, was and always will be:

- Andrei "Nașu" Constandache - Bass, vox

- Andrei "Oglan" Oglan - Rhythm guitars

- David Rolea - Drums

- Mihai "Mișu" Panait - Lead guitars, vox

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded Boiled Alive at Crossover Studio in Constanta, under professional conditions, but also quite expensive for a band of our age. For the mix we hired Cheynne Brandt and John Paul Braddock for mastering. We are very pleased with how the album turned out and we thank them for their work.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

At the moment, we only released it in digital form, which we did through online distribution services for all platforms except Bandcamp. Soon, we will produce a number of CD's through Awakening Records (CN), some of which will be found at our upcoming shows. The rest will be available through 50+ record labels. Also, we're going to make a very limited run of MC's with Grindestroy Records. If they sell well, we will make more for sure. At the moment we are looking forward to collaborating with a label for vinyls.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal With?

Misu is the creator of the lyrics.Most of the songs don't really have a certain meaning, most of them were born out of frustration on particular subjects. Still, we have two songs, Necrophilic Corpse Orgies and Pervertor’s Crypt, which more or less have a meaning, a story behind them. We wanted to approach a very gory and disgusting way of writing, something that is not really common in the romanian underground scene.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our first logo was created by Uriel from Putred, which was later redesigned by Jesper Nobbe, who made our final logo.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose to self release our album, believing it is the only way in this day and age for a starting band, which has no prior experience in the industry. After releasing our album on digital platforms, we are only collaborating with labels for the distribution of physical format. We chose these labels based on the offers that they made us, looking for a wide distribution of our music.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

As you may observe from our songs, which were mostly written by Mișu (Lead guitar and vocals), the influences consist of his favourite bands: Molder, Impetigo, Ripping Corpse, Depravity and Gorement.

For the rest of us, we have different influences in terms of genres like NWOBHM, Doom Metal, Speed Metal and Black-Thrash.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We messaged so many labels we forgot all the names haha. Many of the labels were fully booked, some didn't think we were a great fit for them, but in the end we found these two labels mentioned above to collaborate with us.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether its (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We played 23 concerts up to this point. We love playing at all types of events, but the festivals are something special, the atmosphere, many people and all the bands that we can get drunk with. One of the best concerts is for sure the one from Burgas Bulgaria with our bros from Unbaptised and Phantom, which we did in september 2025. Another great one was at Rift of Hades festival in spring 2025.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our biggest achievement that we have in mind, which we wish for the future, is to get called to play at Obscene Extreme Festival. We plan to continue to work on our band, to evolve and to get our music heard by more and more people.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our fans can easily contact us on Instagram and Facebook, and also after buying our music on Bandcamp, we believe there is a section for sending a message to us.

Thanx for the interview.

Thank you for having us, it was a pleasure!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. února 2026

Recenze/review - MUERTISSIMA - Prophecy (2026)


MUERTISSIMA - Prophecy
CD 2026, Fetzner Death Records

for english please scroll down

Trvá to již nějaký čas. Chodívám každý večer ven a moje kroky i mysl mě pokaždé zavedou na jeden starý, zdánlivě opuštěný hřbitov. Je zarostlý starými stromy. Některé kořeny vyvalily i trouchnivějící hroby. V rohu je jedna kobka, o které se říká, že v ní byli pochováváni oběti starodávných krvavých rituálů. Vstupuji pomalu dovnitř, zavírám za sebou starou rezavou bránu a ztrácím se v temnotě. Poslouchám nové album francouzských maniaků MUERTISIIMA a najednou se přede mnou začnou odehrávat děsivé příběhy plné bolesti, strachu a utrpení.

Je to hodně surová nahrávka, má v sobě takový ten pravěký feeling a drive. Hoří zevnitř a když se zaposloucháte pozorněji, tak při každém setkání objevíte novou pasáž, zajímavý motiv, kousek zahnívajícího masa. Novinka je na jednu stranu poměrně brutální, na druhou se nezapomíná ani na melodie. Francouzi mají svůj originální styl a přístup. Jsem ztracen v temnotě a v kostech mě mrazí. 


"Prophecy" jsem si rval pod tlakem do hlavy v různých situacích. Když jsem seděl doma ve svém pokoji, v autě, v práci, abych odhlučnil své kolegy. Síla téhle nahrávky ale nejvíc vynikla právě při mých večerních toulkách opuštěným městem. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si jednotlivé, velmi dobře složené a ostré melodie, jedovatý vokál, ale hlavně neklidnou a zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru. Kapela do mě ihned zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Věřím jim každý riff, nápad. Vypadá to, že jsme stejné krve. Vždycky se mi nejvíc líbily kapely, které hrají srdcem, které jsou opravdové, syrové, které se s tím moc nepářou. Francouzi hrají od srdce, autenticky. Mají velmi povedený zvuku i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce se jedná o album, které je opravdu povedené. To by ale bylo v dnešní době stejně málo. Tahle smečka mě zaujala (a stala se na dlouhou dobu mým průvodce záhrobím), hlavně svými nápady, schopností vytvořit velmi morbidně přitažlivou atmosféru. Jakoby mě MUERTISSIMA pokaždé strhli do hlubiny, rozbili na tisíc kousků a já pak znovu a znovu vstával z popela. Líbí se mi, že pokaždé objevím něco nového, překvapivého. Vše je propracované, vybroušené k dokonalosti. Jako starý pes mám spoustu bodů, které musí kapela splňovat, abych ji zařadil i do své diskografie. Francouzi je splnili všechny a navíc přidali velkou porci nakumulované energie, tlaku, síly, drivu a doslova mě uhranuli. Do téhle kobky se budu ještě hodně dlouho rád vracet. Poslouchejte v klidu, tmě a pořádně nahlas, teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Syrové, propracované death metalové album, kolem kterého se vznáší magická a krvavá aura temnoty! Hudba, která se vám dostane do podvědomí! 


Asphyx says:

It has been going on for some time now. Every evening I go outside, and my steps and my mind always lead me to an old, seemingly abandoned cemetery. It is overgrown with old trees. Some roots have even overturned rotting graves. In the corner, there is a crypt, which is said to be the burial place of victims of ancient bloody rituals. I slowly enter, close the old rusty gate behind me, and disappear into the darkness. I listen to the new album by French maniacs MUERTISIIMA, and suddenly terrifying stories full of pain, fear, and suffering begin to unfold before me.

It's a very raw recording, with a primal feeling and drive. It burns from within, and when you listen more closely, you discover a new passage, an interesting motif, a piece of rotting flesh with every encounter. On the one hand, the new album is quite brutal, but on the other, the melodies are not forgotten. The French have their own original style and approach. I am lost in the darkness and my bones are freezing. 


I listened to "Prophecy" repeatedly in various situations. When I was sitting at home in my room, in the car, at work, to block out my colleagues. But the power of this recording really stood out during my evening wanderings through the deserted city. I swayed contentedly to the rhythm, enjoying the individual, very well-composed and sharp melodies, the venomous vocals, but above all the restless and strange, hard-to-describe atmosphere. The band immediately dug its claws into me and never let go. I believe every riff, every idea. It seems we are of the same blood. I've always liked bands that play with their hearts, that are real, raw, that don't mess around. The French play from the heart, authentically. They have a very successful sound and cover art. In short, formally speaking, this is a really well-done album. But that wouldn't be enough these days. This pack caught my attention (and became my guide to the afterlife for a long time), mainly with their ideas and their ability to create a very morbidly attractive atmosphere. It's as if MUERTISSIMA pulls me into the depths every time, smashes me into a thousand pieces, and then I rise from the ashes again and again. I like that I discover something new and surprising every time. Everything is sophisticated, polished to perfection. As an old hand, I have a lot of criteria that a band must meet for me to include it in my discography. The French have met them all and added a large dose of accumulated energy, pressure, power, and drive, literally captivating me. I will gladly return to this dungeon for a long time to come. Listen to it in peace, in the dark, and really loud, only then will the individual nuances stand out. A raw, sophisticated death metal album with a magical and bloody aura of darkness surrounding it! Music that will get into your subconscious!



tracklist:
01. Kings Of Maleficience 
02. I Sleep With Demons 
03. Rich Bitch 
04. Echoes Of Attenborough 
05. V.I.L Is For VILe Hate 
06. Hate Eternal 
07. The Rain 
08. Locura 
09. From Undead To Oblivion 
10. Pachacamac

čtvrtek 19. února 2026

Recenze/review - EYE OF PURGATORY - Darkborne (2026)


EYE OF PURGATORY - Darkborne
CD 2026, Apostasy Records

for english please scroll down

Měl to být původně jeden z příjemných výletů do zasněženého lesa. Spousta plánů, naděje, cílů. Polámaný jsem spadl do hluboké rokle. Z ledové jeskyně se ozývá nářek obětí. Někde daleko v temnotě spí pradávná příšera z nočních můr. Umírám pomalu, zničený a s krví zmrzlou na zuboženém těle. Myslím na své nejbližší a potom také na hudbu, kterou si chci nechat jednou zahrát na mém pohřbu. Pokud nějaký bude. Kolem mě se totiž rozestoupili mrchožrouti.

Rogga Johansson má svůj vlastní rukopis, který vždycky poznáte. EYE OF PURGATORY jsou jednou z mnoha death metalových kapel. Tentokrát se spojil s Taylorem Nordbergem (Ribspreader), Jeramiem Klingem (Venom Inc.). Výsledkem je třetí dlouhohrající album plné surových death metalových základů a chladné a temné atmosféry. Pokud budete poslouchat pozorně, určitě se také vydáte na dlouhý výlet bez konce do zasněžených severských lesů. 


Jasně, pokud znáte Roggovy kapely a projekty tak jako já, tak moc dobře víte, že už se v některých momentech trošku opakuje. Asi to nejde jinak. Každopádně, pokud se od toho oprostíte, tak dostanete vysokooktanový smrtící kov, který je velmi dobře zahraný, má zabijácký zvuk, motiv na obalu jak vystřižený z děl H.P. Lovercrafta a také spoustu zajímavých pasáží a momentů. EYE OF PURGATORY cílí na fanoušky starého švédského melodičtěji pojatého death metalu s příměsí finské melancholie. Přiznám se bez mučení, že mi výsledný koktejl velmi chutná a obzvláště teď, když venku sněží a vichr se prohání ulicemi našeho šedivého města, hudbu si znovu velmi užívám. Rogga a jeho věrní to se mnou zkrátka a dobře umí. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, mají v sobě drive, sílu, pradávnou energii a jsou ušpiněné takovou tou patinou, kterou umí jen staré kapely a mistři ve svém oboru. Moc dobře vím, že všechno tu už dávno bylo, ale nemůžu zkrátka jinak, než vám nové album "Darkborne" doporučit. Má v sobě pro mě totiž něco morbidně přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Zrovna jsem četl jednu děsivou knihu, ve které je tolik zla a temnoty, že jsem musel v některých momentech odvracet zrak. Tahle nahrávka mi byla nejdříve chladnou kulisou a postupně se mi dostávala do krve. Stala se i mojí součástí. Najednou jsem nebyl doma ve svém pokoji, ale toulal jsem se daleko na severu v lesích a s nadějí v lepší svět jsem spadl do hlubiny a polámal si všechny kosti v těle. Moc dobře vím, že jednou, stejně jako vy zemřu kroutou smrtí, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat a psát o nich. Starý, prašivý a temný death metal, u kterého se ztratíte v krvavé mlze a potkáte ty nejděsivější příšery z nočních můr! 


Asphyx says:

It was supposed to be one of those pleasant trips to the snow-covered forest. Lots of plans, hopes, goals. Broken, I fell into a deep ravine. The cries of victims echo from the ice cave. Somewhere far away in the darkness, an ancient monster from nightmares sleeps. I am dying slowly, broken and with blood frozen on my miserable body. I think of my loved ones and then of the music I want to have played at my funeral. If there is one. Because scavengers have gathered around me.

Rogga Johansson has his own signature style that you will always recognize. EYE OF PURGATORY is one of many death metal bands. This time, he teamed up with Taylor Nordberg (Ribspreader) and Jerami Kling (Venom Inc.). The result is a third full-length album full of raw death metal foundations and a cold and dark atmosphere. If you listen carefully, you will surely embark on a long, endless journey into the snow-covered Nordic forests.


Sure, if you know Roggo's bands and projects as well as I do, you know very well that he repeats himself a little at times. I guess there's no other way. Anyway, if you can get past that, you'll get high-octane death metal that's very well played, has a killer sound, a cover motif straight out of the works of H.P. Lovecraft, and lots of interesting passages and moments. EYE OF PURGATORY targets fans of old Swedish melodic death metal with a touch of Finnish melancholy. I must admit that I really like the resulting cocktail, especially now that it's snowing outside and the wind is blowing through the streets of our gray city, I'm really enjoying the music again. Rogga and his faithful followers simply know how to do it. The songs are really well written, they have drive, power, ancient energy, and they are tainted with that patina that only old bands and masters of their craft can achieve. I know very well that everything has been done before, but I simply cannot help but recommend the new album "Darkborne" to you. For me, it has something morbidly attractive about it that keeps me coming back. I just read a terrifying book that was so full of evil and darkness that I had to look away at times. At first, this recording was just a cold backdrop, but gradually it got under my skin. It became a part of me. Suddenly, I was no longer at home in my room, but wandering far north in the woods, and with hope for a better world, I fell into the depths and broke every bone in my body. I know very well that one day, just like you, I will die a gruesome death, but before that happens, I will listen to albums like this and write about them. Old, mangy, and dark death metal, where you will lose yourself in a bloody fog and encounter the most terrifying monsters from your nightmares!


Recenze/review - EYE OF PURGATORY - The Lighthouse (2021):


tracklist:
01. The Darkborn 
02. When The Beacon Turns Black 
03. The Rotting Temple 
04. Bodyjumper 
05. The Slithering 
06. Unbound Flesh 
07. Formless Figures Dance 
08. The Best Of Them Bleed 
09. The Dark Departure

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine