DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 19. května 2026

Interview - TOWERING - A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Interview with death metal band from France - TOWERING.

Answered Thom (guitars, vocals) and Arboria (bass), thank you!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Greetings from the French catacombs! I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your debut? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Thom: We see “The Oblation of Man” as a continuation, but also a clear evolution of what we started with our first album. “Obscuring Manifestation” was more direct, more brutal in a frontal way. This new record goes deeper into atmosphere, structure, and intensity in a different sense something more ritualistic and immersive. We didn’t want to repeat ourselves. The goal was to push our identity further, refine our writing, and explore darker and more complex territories. It’s less immediate, but more layered and demanding.


“The Oblation of Man” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does TOWERING compose new material? I’m interested in the actual process of creating a new song.

Thom: The process was long and very detail-oriented. We didn’t rush anything. Every riff, every structure, every atmosphere was reworked multiple times. We’re quite demanding with ourselves, so we kept refining until everything felt right.

Arboria: When I joined during the composition phase, I brought new ideas that led us to revisit the material again. That added another layer of depth. We worked collectively, focusing on coherence and intensity, making sure each song had its own identity while fitting the whole.

I’ve been listening to death/black metal since its beginnings, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that raw, gritty sound. You sound like a “mix” of albums by ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? Who handled the mixing and mastering? Did you have a lot of input into the final sound?

Arboria: The mixing and mastering were handled by Eloi Nicod. We had already been working together on another project (DAWOHL). I already knew his work and his approach, so it felt natural to involve him.

Thom: We wanted a sound that was cold, organic, and atmospheric, but still precise. Eloi immediately understood what we were aiming for. His first mix was already very convincing. Then we spent a lot of time refining everything together. We were highly involved in the process, down to the smallest details.


What are the themes of your lyrics? Where do you get your inspiration? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one influenced you the most?

Arboria: The album revolves around devotion, ritual, transcendence, and the idea of offering oneself rejecting and deconstructing human nature to reach another state. It’s a shift from the more destructive and fatalistic vision of the first album.

Thom: Inspiration comes from philosophical, spiritual, and sometimes abstract sources. It’s more about atmospheres and concepts than direct storytelling. We’re influenced by ideas related to mysticism, existentialism, and inner transformation rather than specific movies or books.

How did you actually end up playing death black metal? You can tell from your music that you’re also fans of true death metal! When did you start playing, and what bands have you been in? What was your first concert like? Who was your role model, and who did you admire in your early days?

Thom: Death and black metal have always been central to us. Like many, we started with extreme music early on and naturally evolved within these styles. We’ve all been involved in different projects before, but TOWERING is where everything converges.

Arboria: The influence of both old-school and more modern bands shaped our approach. It’s not about copying, but about channeling that intensity and pushing it further.

The topic of concerts is also related to the previous question. How are things going for TOWERING in that regard? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far, for example? Are you interested in a longer tour?

Thom: Playing live is essential for us. It’s where the music takes its full dimension. We enjoy both small venues and festivals they offer very different but equally powerful experiences.

We’re currently working on playing as many shows as possible to support the album, and we’re definitely open to touring more extensively, including longer runs.


You’re from Paris and play extreme black death metal. Our readers would definitely be interested in how the metal scene works where you are. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from your area. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Thom: The scene is very active and inspiring. Even if we’re not all based in Paris anymore, we still have strong ties there. There are many great bands emerging across France.

Attendance varies depending on the event, but there is a real and dedicated audience for extreme music.

Your music shows that you’re influenced by both the American and Australian death/black metal scenes, as well as older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death/black metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on TOWERING.

Arboria: Definitely both ! Of course, the ‘90s scene is fundamental in Europe. There are some shinning jewels in American and Australian scene. This said, we are not particularly stuck to a specific one.

The scene which has been growing in interest for me these recent years is the Icelandic one, with bands such ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: It’s this balance between roots and evolution that defines our sound. We don’t limit ourselves to one era.


When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’m doing a pretty good job of it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Arboria: As for the promotion, Thom and the label are definitely doing the bigger part. I used to be a compulsive CDs buyer before. Now, I am more selective, as I can't push the walls.
I'm not doing a lot of gigs now, but when one interests me, I don't mind crossing a few countries if needed to attend the show or the fest.

We are big fans of Brutal Assault with Thom. Czech Republic has some incredible bands which should deserve more recognition such as : GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (in some other style), and last but not least LYKATHEA AFLAME.

On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as TOWERING? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Thom: It’s a double-edged sword. It gives visibility, but also creates oversaturation. Streaming helps reaching people, but it can’t replace the experience of physical formats or live shows.

It’s a toouseful, but it shouldn’t define everything.

 

What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings.

Arboria: It’s more than music. It’s a way to channel something deeper—intensity, introspection, transcendence.

Thom: There’s almost a ritualistic dimension to it. It’s an exploration of extremes, both musically and conceptually. It captures and reveals the darkness in us, the visceral expression of our deepest feelings. Even though I enjoy many other genres of Metal and music in general, I find that only darker Death and Black Metal can provide such emotions.

The inevitable question to wrap things up. What does TOWERING have planned for the coming months? What can we, the fans, look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Thom: We’re focusing on promoting “The Oblation of Man” through live performances in 2026 and beyond. More announcements will come soon.

Thank you again for your support and this interview. To everyone reading—stay devoted, and we hope to see you on the road!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll walk past the cemetery. It’s clear what’s going to be playing on my player - “The Oblation of Man.” And really loud. I wish the album the best sales possible and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! Death/black metal forever!

Many thanks to you and to the readers, you are the reason we keep playing fast and loud! The scene cannot die thanks to devout fans and supporters. See you very soon!


Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TOWERING - Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - TOWERING.

Odpovídalí Thom (kytara, zpěv) a Arboria (basa), děkujeme!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Zdravím do francouzských katakomb! Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Thom: „The Oblation of Man“ vnímáme jako pokračování, ale také jako jasný vývoj toho, co jsme začali s naším prvním albem. „Obscuring Manifestation“ bylo přímočařejší, brutálnější svým frontálním způsobem. Tato nová deska jde hlouběji do atmosféry, struktury a intenzity v jiném smyslu, v něčem rituálnějším a pohlcujícím. Nechtěli jsme se opakovat. Cílem bylo posunout naši identitu dále, zdokonalit naše psaní a prozkoumat temnější a složitější oblasti. Je to méně bezprostřední, ale více vrstevnaté a náročné.


„The Oblation of Man“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TOWERING? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby.

Thom: Proces byl dlouhý a velmi detailní. Nic jsme nespěchali. Každý riff, každá struktura, každá atmosféra byla několikrát přepracována. Jsme na sebe docela nároční, takže jsme to neustále zdokonalovali, dokud se všechno necítilo správně.

Arboria: Když jsem se k nim připojil během fáze komponování, přinesl jsem nové nápady, které nás vedly k opětovnému prozkoumání materiálu. To dodalo další vrstvu hloubky. Pracovali jsme společně, zaměřili jsme se na soudržnost a intenzitu a ujistili se, že každá píseň má svou vlastní identitu a zároveň zapadá do celku.

Poslouchám death/black metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový „mix“ alb od ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Arboria: Mix a mastering měl na starosti Eloi Nicod. Už jsme spolu pracovali na jiném projektu (DAWOHL). Jeho práci a přístup jsem už znal, takže mi přišlo přirozené ho zapojit.

Thom: Chtěli jsme zvuk, který by byl chladný, organický a atmosférický, ale zároveň přesný. Eloi okamžitě pochopil, o co nám jde. Jeho první mix byl už velmi přesvědčivý. Pak jsme strávili spoustu času společným vylepšováním všeho. Byli jsme do procesu velmi zapojení, až do nejmenších detailů.


Jaká jsou témata vašich textů? Kde berete inspiraci? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Arboria: Album se točí kolem oddanosti, rituálů, transcendence a myšlenky obětování sebe sama, odmítnutí a dekonstrukce lidské přirozenosti, aby se dosáhlo jiného stavu. Je to posun od destruktivnější a fatalistické vize prvního alba.

Thom: Inspirace pochází z filozofických, duchovních a někdy i abstraktních zdrojů. Jde spíše o atmosféru a koncepty než o přímé vyprávění příběhů. Jsme ovlivněni myšlenkami spojenými s mysticismem, existencialismem a vnitřní transformací spíše než konkrétními filmy nebo knihami.

Jak jste se vlastně dostal k hraní death black metalu? Z vaší hudby je zřejmé, že jste také fanouškem pravého death metalu! Kdy jste začal hrát a v jakých kapelách jste hrál? Jaký byl váš první koncert? Kdo byl vaším vzorem a koho jste obdivoval v začátcích?

Thom: Death a black metal pro nás vždycky byly ústředním bodem. Stejně jako mnoho jiných jsme s extrémní hudbou začínali brzy a přirozeně jsme se v rámci těchto stylů vyvíjeli. Všichni jsme se již dříve podíleli na různých projektech, ale TOWERING je místo, kde se všechno sbíhá.

Arboria: Náš přístup formoval vliv jak oldschoolových, tak i modernějších kapel. Nejde o kopírování, ale o to, abychom tuto intenzitu nasměrovali a posouvali ji dál.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi TOWERING? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Thom: Hraní živě je pro nás zásadní. Právě tam hudba nabývá svého plného rozměru. Baví nás jak malá místa, tak festivaly, které nabízejí velmi odlišné, ale stejně silné zážitky.

Momentálně pracujeme na tom, abychom odehráli co nejvíce koncertů na podporu alba, a rozhodně jsme otevřeni i rozsáhlejšímu turné, včetně delších vystoupení.

Pocházíte z Paříže a hrajete extrémní black death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Thom: Scéna je velmi aktivní a inspirativní. I když už všichni nesídlíme v Paříži, stále tam máme silné vazby. Po celé Francii vzniká mnoho skvělých kapel.

Účast se liší v závislosti na akci, ale existuje skutečné a oddané publikum pro extrémní hudbu.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou, australskou death black metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death/black metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na TOWERING největší vliv.

Arboria: Rozhodně obojí! Scéna 90. let je v Evropě samozřejmě zásadní. V americké a australské scéně se nacházejí některé třpytivé klenoty. Nicméně nejsme nijak zvlášť vázáni na jednu konkrétní scénu.

Scéna, která mě v posledních letech stále více zajímá, je islandská s kapelami jako ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: Právě tato rovnováha mezi kořeny a evolucí definuje náš zvuk. Neomezujeme se na jednu éru.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Arboria: Co se týče propagace, Thom a label rozhodně dělají větší část. Dříve jsem byl nutkavým kupcem CD. Teď jsem selektivnější, protože nemůžu posouvat hranice.

Momentálně nechodím na moc koncertů, ale když mě nějaký zaujme, nevadí mi přejet pár zemí, pokud je to potřeba, abych se mohl zúčastnit koncertu nebo festivalu.

S Thomem jsme velkými fanoušky Brutal Assault. V České republice je několik neuvěřitelných kapel, které by si zasloužily větší uznání, jako například: GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (v nějakém jiném stylu) a v neposlední řadě LYKATHEA AFLAME.

 

Na jednou stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TOWERING ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Thom: Je to dvousečná zbraň. Dává to viditelnost, ale také to vytváří přesycení. Streamování pomáhá oslovit lidi, ale nemůže nahradit zážitek z fyzických formátů nebo živých vystoupení.

Je to příliš užitečné, ale nemělo by to definovat všechno.

Co pro tebe znamená death/black metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Arboria: Je to víc než jen hudba. Je to způsob, jak zprostředkovat něco hlubšího – intenzitu, introspekci, transcendenci.

Thom: Má to téměř rituální rozměr. Je to zkoumání extrémů, a to jak hudebně, tak koncepčně. Zachycuje a odhaluje temnotu v nás, niterný projev našich nejhlubších pocitů. I když si užívám mnoho jiných žánrů metalu a hudby obecně, zjišťuji, že takové emoce může poskytnout pouze temnější death metal a black metal.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají TOWERING v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Thom: Zaměřujeme se na propagaci „The Oblation of Man“ prostřednictvím živých vystoupení v roce 2026 a dále. Další oznámení budou brzy.

Ještě jednou děkujeme za vaši podporu a tento rozhovor. Všem čtenářům – zůstaňte oddaní a doufáme, že se s vámi uvidíme na turné!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Oblation of Man“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death/black metal forever!

Moc děkujeme vám a čtenářům, jste důvodem, proč hrajeme rychle a nahlas! Díky oddaným fanouškům a podporovatelům scéna nemůže zemřít. Brzy na viděnou!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 18. května 2026

Recenze/review - IN PAIN - My Knife Cuts Flesh (2026)


IN PAIN - My Knife Cuts Flesh
CD 2026, Southcoast Productions

for english please scroll down

Desítky lebek vyskládaných v úhledných hromadách. Pentagramy, složené z prašivých kostí. Chlad a všude přítomná temnota. Jedovaté zlo, čekající ve stínu. Smrt s kosou, nabroušenou a připravenou. Malý, dávno opuštěný hřbitov, márnice, ve které se stále dějí ohavné věci. Tělo, ležící na dřevěném víku od rakve. Tohle je hudba pro všechny staré hrobníky, kteří stále věří v příchod nemrtvých. IN PAIN jsou dokonalou esencí toho, co mám na stylu zvaném old school švédský death metal rád. I letos jsou ve skvělé formě. Koneckonců, stačí zapnout znovu play.

Měl jsem tu čest dělat rozhovor, i zažít skvělý koncert téhle smečky. Zatímco v osobním kontaktu se jedná o milé chlapíky, se kterými byste rádi zašli na pivo, na pódiu se změnili v děsivá, krvelačná monstra (o všem jsem napsal několik článků, které jsou odkazovány dole pod dnešní recenzí). Nezbývá mi tedy nic jiného, než za sebou zavřít rezavou bránu do podsvětí a znovu vyzvat k tanci tu nejkrásnější zombie. Vítejte v plesnivých katakombách! Po stěnách stéká sliz a těla jsou ve značném stádiu rozkladu. 


Kapela, která poprvé zasekla svůj dráp do death metalového běsnění v roce 1992, nadále drží prapor hrdě vztyčený. Pánové zvou k útoku všechny nemrtvé a dělají to s elegancí, nadšením i zkušenostmi starých mistrů v oboru. Vždycky poznám a dokážu ocenit hudbu, která je zahraná od srdce, opravdově, upřímně, ryze a autenticky. IN PAIN patří druhově mezi kapely typu GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, INTERMENT, samozřejmě s tím, že mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Chladné naléhavé melodie se potkávají se surovostí a přímočarostí. Beru znovu do rukou lopatu a jdu vykopat svůj vlastní hrob. Zem je zmrzlá, ale nevadí mi to, kývám se spokojeně do rytmu, nasávám zkažený pach masa, užívám si ostré melodie, zabijácké bicí, vokál, připomínající řev pradávné bestie. Tahle smečka nemusí dávno nikomu nic dokazovat a já z jejich nové nahrávky cítím takovou tu morbidní radost z muziky jako takové. Došlo ke vzájemnému přenosu děsivých hororových emocí, mezi mnou a novým albem. To vám klidně podepíšu vlastní krví. My, staří psi, co se pohybujeme v záhrobí již několik dekád, vám potvrdíme, že novinka se povedla i po formální stránce. Zvuk je masivní, ostrý, prašivý a zadře se vám pod kůži. Motiv na obalu považuji za velmi zajímavý, stylový a myslím si, že se bude skvěle vyjímat na tričkách všech opravdových fanoušků. Je vás asi jasné, že není moc co řešit. Počkám jenom, až se setmí, vezmu do rukou nástroje a vydám se do temnoty. Na starý hřbitov, do márnice, kde se cítím stejně nejlépe. Odstřižen od současného divného světa si budu tuhle desku užívat. Desítky lebek vyskládaných v úhledných hromadách. Pentagramy, složené z prašivých kostí. Chlad a všude přítomná temnota. Jedovaté zlo, čekající ve stínu. Smrt s kosou, nabroušenou a připravenou. Surový a temný severský death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Album, které vás vyvrhne zaživa a budete nakaženi snětí! 


Asphyx says:

Dozens of skulls stacked in neat piles. Pentagrams formed from rotten bones. Cold and ever-present darkness. A venomous evil lurking in the shadows. Death with a scythe, sharpened and ready. A small, long-abandoned cemetery, a morgue where abominable things still happen. A body lying on a wooden coffin lid. This is music for all the old gravediggers who still believe in the coming of the undead. IN PAIN are the perfect essence of what I love about the style known as old-school Swedish death metal. They’re in great form again this year. After all, just hit play again.

I had the honor of interviewing them and experiencing a great concert by this pack. While in person they’re nice guys you’d love to grab a beer with, on stage they transform into terrifying, bloodthirsty monsters (I’ve written several articles about all of this, linked below today’s review). So I have no choice but to close the rusty gate to the underworld behind me and once again invite the most beautiful zombie to dance. Welcome to the moldy catacombs! Slime runs down the walls, and the bodies are in an advanced state of decomposition. 


The band, which first sank its claws into the death metal frenzy in 1992, continues to hold the banner high. The gentlemen call upon all the undead to join the assault, and they do so with the elegance, enthusiasm, and experience of old masters of the craft. I always recognize and appreciate music that is played from the heart genuinely, sincerely, purely, and authentically. IN PAIN belongs to the same genre as bands like GRAVE, DISMEMBER, ENTRAILS, NIHILIST, SORCERY, and INTERMENT, though of course they have their own distinct style, their own face, if you will. Cold, urgent melodies meet rawness and directness. I pick up the shovel again and go dig my own grave. The ground is frozen, but I don’t mind; I sway contentedly to the rhythm, inhaling the rotten stench of flesh, enjoying the sharp melodies, killer drums, and vocals reminiscent of the roar of an ancient beast. This pack hasn’t had to prove anything to anyone for a long time, and from their new recording, I sense that morbid joy in music itself. There’s been a mutual exchange of terrifying horror emotions between me and the new album. I’d gladly sign that with my own blood. We old hands, who’ve been hanging around the underworld for decades now, can confirm that this new release is a success even from a technical standpoint. The sound is massive, sharp, gritty, and it gets under your skin. I find the cover art very interesting and stylish, and I think it’ll look great on the T-shirts of all true fans. It’s probably clear to you that there’s not much to discuss. I’ll just wait until it gets dark, pick up my instruments, and head out into the darkness. To the old cemetery, to the morgue, where I feel most at home. Cut off from this strange modern world, I’ll enjoy this record. Dozens of skulls stacked in neat piles. Pentagrams, made of rotten bones. Cold and ever-present darkness. Venomous evil, waiting in the shadows. Death with a scythe, sharpened and ready. Raw and dark Nordic death metal that makes the flesh fall from the bones! An album that will cast you out alive and leave you infected with the curse!


about IN PAIN on DEADLY STORM ZINE:



Recenze/review - IN PAIN - The Sound of Death (2019)




Tracklist:
1. My Knife...
2. The Tower 
3. Coven 
4. Undead 
5. The Northern Darkness 
6. Break Through The Coffin Lid 
7. Nightmare Creatures 
8. They Were Once Buried 
9. Fueled By Hate 



Recenze/review - RESUMPTION - The Respite (2026)


RESUMPTION - The Respite
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Netuším, kdy se začalo všechno kazit. Možná to bylo v době, kdy lidé přesunuli svoje životy na virtuální síť. Jakoby najednou vyplula na povrch veškerá nenávist, zlo, špína a temné pudy, které v sobě asi měli vždycky, ale tady dostaly konečně svůj prostor. Na jedné straně se všichni tvářili, jak jsou spokojení, usměvaví, jak se mají dobře, ale večer, když se setmělo, tak psali už jen jedovatý hnis a měnili se v děsivá monstra. Někteří jedinci jsou zkrátka toxičtí a jsou čím dál tím víc vidět. Publikum chce víc krve, víc šokovat. Zase tolik jsme se v historii nezměnili.

Když mi přišlo nové album od Wilhelma Lindheho na recenzi, tak jsem si jen tak sedl, četl jsem si knihu a nechával na sebe hudbu tohoto muzikanta původně ze Švédska, nyní žijícího v Portugalsku (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah), působit. Po  nějakém čase jsem věděl, že jsme stejná krevní skupina. "The Respite" je doom death metalovým zážitkem pro všechny, kteří mají rádi kombinaci smutku, pochmurnosti i surovosti.


U RESUMPTION se potkávají vlivy z klasických death metalových nahrávek od kapel typu BOLT THROWER, PYREXIA, ACHERON, s doomovými funerálními zážitky. Jako bych kráčel smradlavými močály a brodil se po kolena lidským odpadem. Někdy mi bývá smutno, při pohledu na to, co se kolem v současnosti ve společnosti a na světě děje. Raději se znovu a znovu zavírám s podobnými alby a čerpám pradávnou sílu, nakumulovanou v jednotlivých skladbách. Vždy pro mě bylo, je a bude nejdůležitější, aby mě kapelu bavilo poslouchat, abych se k ní rád a často vracel, aby ve mě zanechala hlubokou krvavou stopu a rozdrásala moji mysl až na dřeň, na samou podstatu. Tahle smečka pro mě splňuje vše, co mám na muzice rád. Je opravdová, reálná, syrová, podmanivá, ryzí, zahraná od srdce a naprosto autentická. Wilhelm Lindh sice nepřichází s novými postupy, není ani progresivní a nikam styl neposouvá. Jenže to mi vůbec nevadí. Debutové album "The Respite" ale není jen pouhým dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco navíc, něco zajímavého, neotřelého. Z jednotlivých skladeb je cítit taková ta pradávná patina, kterou můžete potkat ve starých katakombách hluboko v podzemí. Zde jsou pohřbeni prokletí a budou zde jednou ležet i těla všech, kteří byli za svého nebohého života toxičtí a ubližovali ostatním. Když poslouchám tuhle nahrávku, která je mimochodem věnována otci hlavního protagonisty a skladatele, tak jí věřím. I přes chlad, který se mi během společných setkání pokaždé usadil v kostech, cítím v téhle hudbě naději. Možná se zatím krčí ve stínu, ale její šance určitě přijde. Za zmínku stojí i velmi povedený zvuk a zajímavý motiv na obalu. Za mě osobně se rozhodně jedná o album, které stojí za doporučení. Syrový, bažinatý, prašivý death doom metal, který nastavuje zrcadlo vašim nejtemnějším myšlenkám! 


Asphyx says:

I have no idea when it all started to go wrong. Maybe it was when people moved their lives online. It was as if all the hatred, evil, filth, and dark instincts they’d probably always had inside them suddenly came to the surface and here, at last, they found a place to thrive. On the one hand, everyone pretended to be happy, smiling, and doing well, but in the evening, when it got dark, they wrote nothing but venomous bile and turned into terrifying monsters. Some people are simply toxic, and they’re becoming more and more visible. The audience wants more blood, more shock value. We haven’t changed that much throughout history.

When I received Wilhelm Lindhe’s new album for review, I just sat down, read a book, and let the music of this musician originally from Sweden, now living in Portugal (The Gardnerz, ex: Tristitia, ex: Pandemonium, ex: Allamedah) sink in. After a while, I knew we were on the same wavelength. "The Respite" is a doom death metal experience for anyone who loves a combination of sadness, gloom, and rawness.


RESUMPTION blends influences from classic death metal recordings by bands like BOLT THROWER, PYREXIA, and ACHERON with doom-laden, funeral-like atmospheres. It’s as if I were walking through stinking swamps and wading knee-deep in human waste. Sometimes I feel sad when I look at what’s happening in society and in the world today. I’d rather shut myself away again and again with albums like this and draw on the ancient power accumulated in each track. For me, it has always been, is, and will always be most important that I enjoy listening to a band, that I’m happy to return to it often, that it leaves a deep, bloody mark on me and tears my mind apart to the very core, to its very essence. This band fulfills everything I love about music. It is genuine, real, raw, captivating, pure, played from the heart, and completely authentic. Wilhelm Lindh doesn’t introduce new techniques, nor is he progressive, and he doesn’t push the genre in any new direction. But that doesn’t bother me at all. The debut album "The Respite", however, is not merely a well-executed piece of craftsmanship. On the contrary, there’s something extra to it, something intriguing and unique. Each track carries that ancient patina you might encounter in old catacombs deep underground. The damned are buried here, and one day the bodies of all those who were toxic and hurt others during their wretched lives will lie here as well. When I listen to this recording which, by the way, is dedicated to the father of the main protagonist and composer I believe in it. Despite the chill that always settled in my bones during our meetings, I feel hope in this music. It may be cowering in the shadows for now, but its chance will surely come. The excellent sound and the interesting cover art are also worth mentioning. For me personally, this is definitely an album worth recommending. Raw, swampy, mangy death doom metal that holds up a mirror to your darkest thoughts!


tracklist:
1.Self Reliance
2.Don't Come
3.Worship
4.Leave It Alone
5.The Respite - Instrumental
6.Rest At Last
7.Invest In Yourself
8.Some Things Are Too Broken
9.Everyone Rots Away

band:
Music and lyrics by Wilhelm Lindh

Wilhelm Lindh Guitar / Vocals
Troy Van Liefde Guitar
Tiago Silva Bass
Micael Sousa Drums


neděle 17. května 2026

Recenze/review - NECROCCULTUS - The Afterdeath Blackness (2026)


NECROCCULTUS - The Afterdeath Blackness
CD 2026, Terror from Hell Records

for english please scroll down

Na zdech jsou pověšeny mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Vzduch je těžký, nasáklý zkaženou krví a nekonečnou bolestí. Vstupuješ do starých katakomb a přemýšlíš, proč se tohle všechny stalo. Umučení, zničení, ponížení. Do kamene je vytesán nápis: "Zemřeli ve jménu víry, prokletí". Poklekáš na zem, všechno na tebe padá, máš strach z démonů. Nemrtví vylézají ven, na světlo a trhají na kusy každého, koho potkají. Kýváš spokojeně hlavou. Ano, o tomhle je death metal.

Teď myslím ten starý, prašivý, ohavný, surový a devastující, který hrají mexičtí tmáři NECROCCULTUS. Tahle smečka byla založena v roce 2003 a má na svém kontě ještě jedno dlouhohrající album, několik EP, demonahrávek a splitek. Doporučuji vám, abyste si vše sehnali a poslechli. Rozhodně to stojí za to. Letos je kapela silnější než kdy dřív. Z riffů odkapává krev, bicí zabíjejí na potkání a vokál připomíná pradávnou bestii z podzemí. 


Pokud se váš hudební vkus utvářel v devadesátých letech minulého století a k smrti milujete nekonečné toulky podsvětím, potom věřte tomu, že budete určitě spokojeni jako já.  Pánové totiž hrají opravdově, surově, přesvědčivě, uvěřitelně a naprosto autenticky. Tedy tak, jak to mám rád a jak to mám za dlouhé roky zakódováno v DNA. Na novince "The Afterdeath Blackness" naleznete spoustu masivních, nespoutaných, krutých pasáží, které jsou velice umně a návykově kombinovány s chladnými a temnými motivy. Výsledkem je jedovatý koktejl, který když pozřete, tak zemřete v nekonečných křečích. Smrt je při poslechu velmi blízko, zvuk je náležitě špinavý, hnisavý a zadře se vám pod kůži. Zapomenout nesmím ani na stylový motiv na obalu, který ve mě evokuje spoustu černých myšlenek. Zkrátka a dobře, pokud jste staří bojovníci za práva death metalu, jste tu správně. NECROCCULTUS opravdu působí jako jezdci apokalypsy, kteří přišli na náš svět zvěstovat děsivé zprávy z onoho světa. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy, jenom na kost ohlodaný smrtící kov, ukovaný z těch nejlepších ingrediencí. Nové album jsem si velmi často brával, když jsem kolem půlnoci chodil k nám na hřbitov. Bylo tam ticho, ale moje představivost díky poslechu pracovala na sto procent. Najednou jsem neseděl na lavičce u vchodu, ale přímo v márnici. Zrovna jsem našel dveře do sklepa, do podzemí. Na zdech jsou pověšeny mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Vzduch je těžký, nasáklý zkaženou krví a nekonečnou bolestí. Vstupuji do starých katakomb a přemýšlím, proč se tohle všechny stalo. Umučení, zničení, ponížení. Teď už to vím. Za mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let nemůžu jinak, než vám nahrávku doporučit. Hnilobou a starodávnou patinou nasáklý death metal, který vás strhne do nekonečně temné a chladné hlubiny utrpení! Album, které vás rozemele na prach!


Asphyx says:

Corpses in various stages of decomposition hang from the walls. The air is heavy, thick with rotten blood and endless pain. You enter the ancient catacombs and wonder why all this happened. Torture, destruction, humiliation. An inscription is carved into the stone: "They died in the name of faith, the damned". You kneel on the ground, everything is falling on you, you’re afraid of the demons. The undead are crawling out into the light and tearing to pieces everyone they encounter. You nod your head contentedly. Yes, this is what death metal is all about.

I’m talking about the old, filthy, hideous, raw, and devastating kind played by the Mexican dark masters NECROCCULTUS. This pack was founded in 2003 and has one more full-length album, several EPs, demos, and split releases to their credit. I recommend you get your hands on everything and give it a listen. It’s definitely worth it. This year, the band is stronger than ever. Blood drips from the riffs, the drums kill everything in their path, and the vocals evoke an ancient beast from the underworld. 


If your musical tastes were shaped in the 1990s and you absolutely love endless wanderings through the underworld, then trust me you’ll be just as satisfied as I am. These guys play with genuine intensity, raw power, conviction, believability, and absolute authenticity. In other words, exactly the way I like it and the way it’s been hardwired into my DNA over the years. On the new album "The Afterdeath Blackness", you’ll find plenty of massive, unbridled, brutal passages that are artfully and addictively combined with cold and dark motifs. The result is a poisonous cocktail that, if you drink it, will kill you in endless convulsions. Death feels very close while listening; the sound is appropriately dirty, festering, and gets under your skin. I mustn’t forget the stylish cover art, which evokes a lot of dark thoughts in me. In short, if you’re a veteran fighter for the rights of death metal, you’re in the right place. NECROCCULTUS truly come across as the horsemen of the apocalypse, who have come to our world to deliver terrifying news from the other side. No frills, no compromises just deadly metal stripped down to the bone, forged from the finest ingredients. I often took the new album with me when I walked to our local cemetery around midnight. It was quiet there, but listening to it made my imagination run wild. Suddenly, I wasn’t sitting on a bench by the entrance, but right inside the morgue. I had just found the door to the basement, to the underground. Corpses in various stages of decomposition hang from the walls. The air is heavy, saturated with rotten blood and endless pain. I enter the old catacombs and wonder why all this happened. Torture, destruction, humiliation. Now I know. As for me, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, I can’t help but recommend this recording to you. Death metal steeped in rot and ancient patina, which will drag you into the infinitely dark and cold depths of suffering! An album that will grind you to dust!



Tracklist:
I. Intro (The Highest Sphere Of The Dead)
II. Slaughter Of Bestiality
III. Transition To The Tortuous Reign
IV. Unburied Hellish Presences
V. Dread Midnight Entities
VI. Multiform Devourer Of Souls
VII. Old Coffin Miasma
VIII. The Afterdeath Blackness

Line-up:
Roel - Guitar
Alex - Guitar
Néstor - Bass
Dante - Drums
Isaías - Growls

https://www.facebook.com/people/Necroccultus/61581292335558/
https://terrorfromhellrecords.bandcamp.com/album/the-afterdeath-blackness

Terror From Hell Records

https://terrorfromhellrecords.bandcamp.com/
https://www.tfhrecords.com/terrorfromhell/
https://www.facebook.com/TerrorFromHellRecords/
 

sobota 16. května 2026

Info - OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2026


Info - OBSCENE EXTREME FESTIVAL 2026

Opět v Trutnově, opět v areálu Na Bojišti!
1. - 5. 7. 2026

Veškeré novinky a potvrzené kapely budeme průběžně zveřejňovat, popřípadě si je určitě sami dohledáte na níže zveřejněných odkazech.

SILENCE SUCKS!!!

Dosud potvrzené kapely:

ACCION MUTANTE (Germany)
AMPUTATED GENITALS (Columbia)
ASSASSIN (Germany)
AVSKUM (Sweden)
AXCXMXE (Columbia)
BAD ACID TRIP (United States)
BENIGHTED (France)
BODYFARM (Netherland)
BODYROT (Canada)
BONDED (Germany)
BOTULISM (Germany)
CENTINEX (Sweden)
CONVERGE (United States)
CÚT LON (Vietnam)
DECORTICATE (Denmark)
DECREPID (United Kingdom)
DELINQUENTES (Brazil)
DEMONICAL (Sweden)
DESPONDENCY (Germany)
DEVANGELIC (Italy)
DISMEMBER (Sweden)
DUMMY TOYS (China)
DWARVES (United States)
EAT THE DECAY (United States)
EMBRACE YOUR PUNISHMENT (France)
EMBRYONIC DEVOURMENT (United States)
EYEHATEGOD (United States)
FINAL CONFLICT (United States)
FLESHCRAWL (Germany)
FOSSE SEPTIQUE (Denmark)
FREDAG DEN 13:E (Sweden)
GODLESS (India)
GUTTURAL DISGORGE (Denmark)
HEAVY KEVY ((Austria)
HIDEOUS DIVINITY (Italy)
CHOOF (Australia)
INSANITY ALERT (Austria)
ISACAARUM (Czech Republic)
JUNGLE ROT (United States)
KEITZER (Germany)
MACABRE (United States)
MACABRE MINSTRELS (United States)
MACERATION (Denmark)
MALIGNANT TUMOUR (Czech Republic)
MASACRE (Columbia)
MELTING ROT (United States)
MORGUE BREATH (United States)
MORTA SKULD (United States)
MOŽNOST VOLBY? (Czech Republic)
MURDER SQUAD (Sweden)
NECROT (United States)
NOT! (Czech Republic)
NUNSLAUGHTER (United States)
OPSTAND (Netherland)
OXIDISED RAZOR (Mexico)
OBLAST (Czech Republic)
PAEDIATRICIAN (Hungary)
PHANTOM (Mexico)
PHRENETIX (Lithuania)
POISON THE PREACHER (Columbia)
PRO-PAIN (United States)
PURULENT (Columbia)
PUSTULANT FLESH (Denmark)
RAZORRAPE (Sweden)
RECTAL SMEGMA (Netherland)
REPULSIVE FEAST (Germany)
RETORSION (Hungary)
ROTTEN SOUND (Finland)
SEASON OF THE DEAD - KILLJOY LIVES (United States)
SOCIAL SHIT (Argentina)
SPOILED (Italy)
SULFURIC CAUTERY (United States)
SVAVELDIOXID (Sweden)
TAEDIFER (Czech Republic)
TENSION (United States)
TERATOMA (Brazil)
TFB (Germany)
THE ACCÜSED AD (United States)
THE ATROCITY EXHIBIT (United Kingdom)
UNCURBED (Sweden)
UNLOCKED (Netherland)
VOR DIE HUNDE (Germany)
VULVECTOMY (Italy)
WARCOLLAPSE (Sweden)

OBSCENE EXTREME 2026

1.7. – 5.7. 2026
Trutnov - Battlefield
Czech republic


We are the OEF. Outside All Boundaries. Forever.

Follow us l Sleduj nás:
---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - TIGER BATTALION - Global Assault (2026)


TIGER BATTALION - Global Assault
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Říká se, že si člověk časem zvykne na všechno, ale není to pravda. Myslel jsem si, věřil jsem, že lidský rod se poučí ze svých chyb, z hnusné historie, ale není tomu tak. Stále pochodují mladí muži a ženy na smrt. Kvůli rozmarům mocných, kvůli lžím, kvůli území. Možná právě proto mám slabost pro válečný death metal, který bývá, když je dobře zahraný a napsaný, mementem, upozorněním na to, čeho jsme my lidé, schopni.

Stefan Lang je jediným členem německé kapely TIGER BATTALION, který je podepsán pod veškerou muzikou i texty. Jedná se o děsivé ozvěny přímo z bojiště. Nové, v pořadí již druhé dlouhohrající album "Global Assault", je uvěřitelné, ryzí, opravdové, autentické. Myslím si, že je nutné si stále válečná utrpení připomínat, koneckonců události posledních let má slova jenom potvrzují. 


Téma války je s death metalem spojeno od počátků tohoto stylu. Německou kapelu tak můžeme s klidem zařadit po bok takových kapel, jako jsou BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, ASCHENVATER. Je to právě chladná a nekonečně temná atmosféra, která vás ihned vtáhne do děje, která mě přesvědčila o tom, abych se nahrávce více věnoval a napsal o ní pár slov. U mě je to vlastně jednoduché, hudba mě musí bavit, musím se k ní rád vracet a musí ve mě probudit nějaké představy a emoce. Tohle všechno se TIGER BATTALION povedlo na výbornou. Byl jsem při poslechu opravdu na bojišti, umíral jsem v zákopech a bolelo mě to ještě dlouho po smrti. Vedle mě ležela zohavená těla mých kamarádů a všechno se mi míchalo dohromady se záběry z večerních zpráv. Jakoby na svět opravdu padl velký černý mrak. Stefan Lang se sice ve svých textech věnuje hlavně Druhé světové válce, tankovým bitvám a čerpá z historie, jenže když ona je válka pořád stejně hnusná a nenávistná. Stále v ní umírají lidé. Jenom technologie zabíjení se změnily a zdokonalily. Na konci je vždy ale i dnes hnusná, ošklivá a zcela zbytečná smrt. Troufám si tvrdit, že album "Global Assault" by měli mít ve své sbírce všichni, kteří jsou naplno oddáni tomuto stylu. Zmínit ještě musím, že novinka má opravdu povedený, dobře čitelný a masivní zvuk a o motivu na obalu také netřeba diskutovat, k předkládané hudbě sedne jako k mrtvému rakev. Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Děsivé, temné a chladné zprávy z death metalového bojiště! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!


Asphyx says:

People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death has once again taken on a shade of black, and it hurts unbearably. They say that over time, a person gets used to everything, but that’s not true. I thought, I believed, that humanity would learn from its mistakes, from its ugly history, but that is not the case. Young men and women are still marching to their deaths. Because of the whims of the powerful, because of lies, because of territory. Perhaps that is precisely why I have a soft spot for war death metal, which, when well-played and well-written, serves as a memento, a warning of what we humans are capable of.

Stefan Lang is the sole member of the German band TIGER BATTALION, responsible for all the music and lyrics. These are terrifying echoes straight from the battlefield. Their new album, their second full-length release, "Global Assault", is believable, genuine, real, and authentic. I believe it is necessary to constantly remind ourselves of the horrors of war; after all, the events of recent years only confirm my words. 


The theme of war has been associated with death metal since the genre’s inception. We can thus confidently place this German band alongside such acts as BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, and ASCHENVATER. It is precisely this cold and infinitely dark atmosphere, which immediately draws you into the story, that convinced me to give the album more attention and write a few words about it. For me, it’s actually simple: the music has to entertain me, I have to enjoy coming back to it, and it has to awaken certain images and emotions within me. TIGER BATTALION succeeded brilliantly in all of this. While listening, I was truly on the battlefield; I was dying in the trenches, and it hurt long after my death. The mutilated bodies of my friends lay beside me, and everything blended together with footage from the evening news. It was as if a great black cloud had truly fallen upon the world. While Stefan Lang’s lyrics focus mainly on World War II and tank battles, drawing on history, the fact remains that war is still just as vile and hateful. People are still dying in it. Only the technology of killing has changed and become more sophisticated. But in the end, even today, there is always a vile, ugly, and completely pointless death. I dare say that the album "Global Assault" should be in the collection of everyone who is fully devoted to this style. I must also mention that the new release has a truly well-crafted, clear, and massive sound, and there’s no need to debate the cover art—it fits the music like a glove. People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death once again takes on a shade of black and hurts incredibly. Terrifying, dark, and cold news from the death metal battlefield! An album forged from the highest-quality steel!


Tracklist:
01. Second Offensive 
02. Global Assault 
03. Crusades Now! 
04. Ruf Zum Sturm 
05. Nomakx Unit 
06. Asche Im Wind 
07. Bloodpath (Through The Ardennes) 
08. 70 Ton Roadkill 
09. History Repeats 
10. Unleash All Hell

band:
Stefan Lang - Everything


čtvrtek 14. května 2026

Recenze/review - JUNGLE ROT - Cruel Face of War (2026)


JUNGLE ROT - Cruel Face of War
CD 2026, Unique Leader Records

for english please scroll down

Vzpomínky se vrací jako zběsilé. Křičíš do tmy, v děsivé noci a kolem tebe znovu hoří kamarádi. Uprostřed džungle, ve vlhku, s hady a škorpiony. Měl si být dávno mrtvý. Měl si jako jeden z mála štěstí, ale teď si nejsi jistý s tím, jestli si neměl raději také zemřít. Tisíce bílých křížů, tisíce pekelných zážitků. Na konci je vždycky smrt. Poznal si pravé peklo a máš pocit, že už bys tu dávno neměl být. Veterán jedné z dalších zbytečných válek, na kterého všichni zapomněli.

Válečný death metal je dle mého skromného úsudku velmi těžká disciplína. Vytvořit totiž opravdovou, reálnou a uvěřitelnou atmosféru bojiště, je opravdu těžké a náročné. JUNGLE ROT vždy patřili a stále patří mezi vyvolené. Mezi vojáky temnoty, kteří jsou naprosto autentičtí. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali a stále nám rvou do hlavy valivý, surový a naprosto zabijácký smrtící kov. Nové letošní album "Cruel Face of War" se opět povedlo. Shoříte u něj v plamenech. 


Válka byla vždycky neskutečné svinstvo a její důsledky nejvíc odnesou obyčejní vojáci. JUNGLE ROT to moc dobře ví a vy si tak můžete vychutnat další z nahrávek, které se vám zadřou pod kůži. Nevím jak posloucháte hudbu vy, ale já si vždycky nejdříve s novinkou sednu (ano, stále jako kdysi dávno v devadesátých letech, když jsem s death metalem stejně jako tahle smečka začínal), zapnu play a pak čekám, co se mnou muzika udělá. Při poslechu tohoto alba jsem si začal postupně podupávat nohou do rytmu, abych nakonec skončil v soukromém headbangingu. Nechápu, kde pořád pánové berou tolik nápadů. Jasně, nevymýšlejí nic nového, příliš nemění své postupy, jenže když ono to na mě pořád funguje. Vnímám všechnu tu energii, tlak, sílu, které mě nutí mlátit pěstí do stolu. Skladby se valí dopředu jako bojové vozidlo pěchoty. Zůstává po něm hluboká krvavá stopa. Desítky mrtvých, které shnijí v bahně, zbyde po nich jenom otisk ve vzpomínkách. U stolu, v klidu a pohodě opět jednají mocní tohoto světa a posílají na smrt další pochodující těla. Příliš se toho nezměnilo a jsem vždycky moc rád, když potkám kapely jako je tato, které na všechna ta zvěrstva upozorňují. Navíc to dělají způsobem, který mám rád od jejich počátků. Vlastně není v závěru moc co řešit. Máte rádi hrubozrnný, na kusy nasekaný smrtící kov ze staré školy? Potom jste zde správně. "Cruel Face of War" je také nahrávkou, která má masivní, dobře čitelný zvuk, který vás přikove na zeď. Obal se myslím také povedl. Až půjdeš zase na hřbitov, zavzpomínat na své kamarády ve zbrani, tak si vezmi tohle album s sebou. Pomůže ti přežít. Vynikající válečný death metal pro všechny staré veterány! Nahrávka, která vás přenese přímo na bojiště!


Asphyx says:

Memories come flooding back. You scream into the darkness, on a terrifying night, as your friends burn around you once more. In the middle of the jungle, in the damp, surrounded by snakes and scorpions. You should have been dead long ago. You were one of the lucky few, but now you’re not sure if you shouldn’t have died too. Thousands of white crosses, thousands of hellish experiences. Death is always at the end. You’ve known true hell, and you feel like you shouldn’t be here anymore. A veteran of yet another pointless war, forgotten by everyone.

In my humble opinion, war death metal is a very difficult discipline. Creating a genuine, realistic, and believable battlefield atmosphere is truly hard and demanding. JUNGLE ROT has always been and still is among the chosen few. Among the soldiers of darkness who are utterly authentic. The guys pick up right where they left off last time and continue to blast our heads with rolling, raw, and absolutely killer death metal. This year’s new album, “Cruel Face of War”, is another success. You’ll burn in its flames. 


War has always been an absolute nightmare, and it’s the ordinary soldiers who bear the brunt of its consequences. JUNGLE ROT knows this all too well, so you can enjoy yet another of their recordings that will get under your skin. I don’t know how you listen to music, but I always sit down with a new release first (yes, just like back in the day in the ’90s, when I was getting into death metal just like this band), hit play, and then wait to see what the music does to me. While listening to this album, I gradually started tapping my foot to the beat, eventually ending up in a private headbanging session. I don’t get where these guys keep getting so many ideas. Sure, they aren’t inventing anything new, they don’t change their approach much, but it just keeps working on me. I feel all that energy, pressure, and power, forcing me to pound my fist on the table. The songs roll forward like an infantry fighting vehicle. It leaves a deep, bloody trail in its wake. Dozens of dead bodies rotting in the mud, leaving behind only a imprint in our memories. Seated at a table, calm and collected, the powerful of this world are once again making deals and sending more marching bodies to their deaths. Not much has changed, and I’m always thrilled to come across bands like this one that draw attention to all these atrocities. What’s more, they do it in a way I’ve loved since their early days. In the end, there’s really not much more to say. Do you like gritty, choppy, old-school death metal? Then you’re in the right place. “Cruel Face of War” is also a record with a massive, clear sound that will pin you to the wall. I think the cover art turned out great, too. Next time you go to the cemetery to remember your comrades in arms, take this album with you. It’ll help you survive. Excellent war death metal for all you old veterans! A record that’ll transport you straight to the battlefield!



about JUNGLE ROT on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Intro 
02. Apocalyptic Dawn 
03. Cruel Face Of War 
04. Maniacal 
05. Suffer In Silence 
06. Radicalized 
07. Blade Of Betrayal 
08. When The Elders Rise 
09. Horrors Vile (feat. Dave Ingram) 
10. Legacy Of The Damned 
11. Rot Riffs 
12. Hollow Husk

band:
Dave Matrise - Vocals, Guitars
James Genenz - Bass
Geoff Bub - Guitars
Spenser Syphers - Drums



TWITTER