DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 12. září 2026

Interview - GODSLUT - Brutality meets utter darkness and pure evil here!


Interview with death metal band from Poland - GODSLUT.

Answered Krzysiek Śniadecki (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Ave GODSLUT! Greetings to the Polish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous release? Where did you want to take things, and how do you think the two albums differ?

What's up our Czech besties! Super glad you enjoyed the first album. The second one though – you'll either love – or hate ;)

It definitely is more mature and developed, also maybe a bit experimental, with a visible contrast to the first one, so all the listeners definitely should keep it on their radar!


“The Art of Deconstruction” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does GODSLUT compose new material?

Honestly, it's mostly me (Krzysiek) putting my emotions and guitar workshop to do the work for me. I want the compositions to be as honest as possible, and somewhat possible to relate or connect to them.

I looked it up Krzysiek Śniadecki is credited with the recording, and Paweł Grabowski with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. These two gentlemen created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with them, and why did you choose them specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

You currently are talking with Krzysiek in person himself ;)

So: working with me – horrible; working with Janos – absolutely awesome and professional ;D
Jokes aside, we communicate really well and both know what sound fits the material, and what's the most important aspect – we simply enjoy working together.

Studio-wise there were two:
- Say10 Industries: recording & preproduction
- JNS Studio: Mixing & Mastering


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it on Selfmadegod Records, and it features a macabre cover designed by Michał “Xaay” Loranc. How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

The gun could really symbolise the definition of deconstruction itself. The songs are either about being on your edge and morphing into insanity, also in different sets of situations; or about different circumstances that lead us there; so yeah, it basically fits the theme :)
And the story of the whole emblem thing is much shorter – Xaay had drawn it once on our limited t-shirt design and it just stood with us since then :)

I’ve been wandering through the underground scene for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Poland because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Man, to be honest, no idea :D

Partially that's because we've got some international stars that everybody looks up to, such as Decapitated, Behemoth or Vader, but I can't really think of any other reasons. We probably just enjoy that genre the most.


You play old school influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form GODSLUT actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our form isn't really a still topic, because we are constantly developing, but since always we've been highly inspired by earlier mentioned Decapitated, we absolutely love those guys.

Speaking of festivals, or tours with more famous bands – ABSOLUTE YES. We (or at least me personally) don't really give a damn about being the biggest „star“ of the event. We just wanna have fun and see as many people as possible enjoy our work together with ourselves!

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

My friend, even though I'm 19 at the moment, I feel quite a lot of social similarities between us :D

We absolutely love going to gigs, getting merch, supporting and partying with our brothers in arms!

Promotion-wise we do quite a lot of social media work. We kinda naturally managed to split it between us and the label, so SELFMADEGOD does the „oldschool“ kind of promotion (magazines, sending the albums to different parts of the world, etc.) and we do the modern solutions. I see it starting to work, and it's quite a comfortable solution for both sides


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as GODSLUT? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

We simply don't give a single fuck and do our work :)

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

It may disappoint you, but we don't really have a deep and emotional answer to that question. We simply enjoy that style, it matches our groove and everything we want to deliver as a Godslut material.

Finally, a classic but important question. What does GODSLUT have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you’d like to say something to labels, promoters, or fans, here’s your chance…

Most importantly – releasing an album, and a day after that – playing a gig on RUF Guitars' 5th birthday party! After that probably some promo, and a tour later on! Here are the dates:

30.10 Skarżysko-Kamienna

31.10 Lublin

13.11 Wrocław

14.11 Katowice

20.11 Warszawa

21.11 Toruń

12.12 Tarnobrzeg

Warm invites, listen to the new material until you hate it, have a blast everybody!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “The Art Of Deconstruction” again!

Huge thanks, enjoy, and hope to see you (and all the readers!) at one of our gigs somewhere!
Cheers!
/K

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GODSLUT - Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a čirým zlem!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - GODSLUT.

Odpovídal Krzysiek Śniadecki (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Ave GODSLUT! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozí nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Tak co, naši čeští kámoši? Jsem moc rád, že se vám první album líbilo. Druhé ale buď zamilujete, nebo nenávidíte ;)

Je rozhodně vyzrálejší a rozvinutější, možná i trochu experimentální, s viditelným kontrastem k prvnímu dílu, takže by si ho všichni posluchači rozhodně měli poslechnout!


„The Art Of Deconstruction“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GODSLUT?

Upřímně řečeno, jsem to hlavně já (Krzysiek), kdo vkládá své emoce a kytarový workshop do práce. Chci, aby skladby byly co nejupřímnější a aby se s nimi dalo alespoň trochu ztotožnit nebo se s nimi propojit.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním jsou podepsáni Krzysiek Śniadeck a pod masteringem Paweł Grabowski. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Oba pánové vám vytvořili zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s nimi spolupracovalo a proč právě oni? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Momentálně se osobně bavíš s Krzysiekem ;)

Takže: spolupráce se mnou – hrozná; spolupráce s Janosem – naprosto úžasná a profesionální ;D
Žerty stranou, komunikujeme spolu opravdu dobře a oba víme, jaký zvuk se k materiálu hodí, a co je nejdůležitější – prostě si užíváme spolupráci.

Studiové oddělení byla dvě:
- Say10 Industries: nahrávání a předprodukce
- JNS Studio: mixování a mastering


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Selfmadegod Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Autorem je Michał "Xaay" Loranc. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Zbraň by mohla skutečně symbolizovat definici samotné dekonstrukce. Písně jsou buď o tom, jak být na hraně a propadat se šílenstvím, a to i v různých situacích; nebo o různých okolnostech, které nás k tomu vedou; takže ano, v podstatě to odpovídá tématu :)

A příběh celé té věci s emblémem je mnohem kratší – Xaay ho jednou nakreslil na náš limitovaný design trička a od té doby se nám prostě líbí :)

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Abych byl upřímný, nemám tušení :D

Částečně je to proto, že máme nějaké mezinárodní hvězdy, ke kterým všichni vzhlížejí, jako Decapitated, Behemoth nebo Vader, ale nenapadají mě žádné jiné důvody. Tenhle žánr nás asi nejvíc baví.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GODSLUT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naše forma není zrovna statické téma, protože se neustále vyvíjíme, ale vždycky nás hodně inspirovali dříve zmínění Decapitated, tyhle kluky naprosto milujeme.

Když už mluvíme o festivalech nebo turné se slavnějšími kapelami – NAPROSTO ANO. Nám (nebo alespoň mně osobně) je úplně jedno, jestli jsme největší „hvězda“ akce. Chceme se jen bavit a vidět co nejvíce lidí, jak si naši práci užívají společně s námi!

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Kamaráde, i když mi je teď 19, cítím mezi námi docela dost sociálních podobností :D

Naprosto milujeme chodit na koncerty, kupovat merch, předskakovat a pařit s našimi bratry ve zbrani!

Co se týče propagace, děláme docela dost práce na sociálních sítích. Tak nějak se nám to přirozeně podařilo rozdělit mezi nás a label, takže SELFMADEGOD se zabývá propagací „oldschoolového“ typu (časopisy, posílání alb do různých částí světa atd.) a my používáme moderní řešení. Vidím, že to začíná fungovat, a je to docela pohodlné řešení pro obě strany.


Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GODSLUT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Prostě nám je to úplně jedno a děláme si svou práci :)

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Možná vás to zklame, ale na tuto otázku nemáme hlubokou a emotivní odpověď. Prostě si ten styl užíváme, odpovídá našemu rytmu a všemu, co chceme jako Godslut nabídnout.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GODSLUT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…

A co je nejdůležitější – vydat album a den poté – odehrát koncert na oslavě 5. narozenin RUF Guitars! Po tom pravděpodobně nějaká promo akce a později turné! Zde jsou data:

30.10 Skarżysko-Kamienna

31.10 Lublin

13.11 Vratislav

14.11 Katovice

20.11 Varšava

21.11 Toruň

12.12 Tarnobrzeg

Vřelé pozvání, poslechněte si nový materiál, dokud ho nenávidíte, užijte si to všichni!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Art Of Deconstruction“ zase narvat do hlavy!

Obrovské díky, užijte si to a doufám, že se s vámi (a všemi čtenáři!) uvidíme na jednom z našich koncertů!
Na zdraví!
/K

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. září 2026

Recenze/review - FILTH - Death Exhibiton (2026)


FILTH - Death Exhibiton
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Rotted Life Records

for english please scroll down

Sedím vedle starého prokletého hrobu a prosévám mezi prsty prach. Čtu si nápisy na náhrobcích. Krkavec, který sedí na holém stromě kousek ode mě, jakoby věděl, co bude následovat. Z márnice zazní první ostrá melodie. Z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvě krvi. Tady, na starém pohřebišti, funguje všechno jinak, než v současném divném běžném světě. Sází se tu na ostrý, surový, analogový zvuk, na mokvající riffy, na surový vokál, na bicí, které zabíjejí. 

O téhle smečce jsem již jednou psal. Odkaz na recenzi minulého alba "Time to Rot" z roku 2025 naleznete dole pod dnešním článkem. I letos je nové album doslova narvané prašivinou, zkaženou krví, naprostou tmou a chladem, které můžete potkat jenom v tom nejhlubším podsvětí. 


Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Z nebe prší krev a falešní proroci páchají sebevraždy. Každý z nás si představuje příchod Satana na zem trošku jinak, ale jistí si můžete být tím, že album "Death Exhibiton" bude určitě jedním ze soundtracků, které bude znít éterem. I letos se kývám spokojeně do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy a užívám si morbidně chladnou atmosféru. Pokud jste někdy navštívili místa, na kterých se popravovalo, určitě víte, o čem píšu. Máte rádi kapely jako DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Potom by se vám mohla líbit i novinka těchto tmářů. Je po okraj narvaná shnilými melodiemi a nepostrádá takovou tu starodávnou patinu, kterou máme my, staří psi, tolik rádi. Jakoby mě pokaždé zavřel při poslechu do starých katakomb. Kolem mě leží těla padlých kněží, omotaná pevnými pavučinami. Šeptají děsivá slova o bolesti, o utrpení, o strachu a beznaději a mezitím se jejich tkáně nadále rozpadají. Smrt má a vždycky měla spoustu podob a tu, kterou nám předkládají FILTH, je krutá, ošklivá, hnusná a zadře se vám pod kůži. Procházím se mezi stíny, potkávám své vlastní démony, užívám si podmanivě hnisavou atmosféru a nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Pánové hrají opravdově, syrově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. Až jednou půjdete na hřbitov, tak si jako já sedněte poblíž nějakého prokletého hrobu. Zapněte play na svém přehrávači a potom má slova určitě potvrdíte. Novinka je nahrávkou, která je plná morbidních příběhů, které zní velmi přesvědčivě. Nemůžu jinak, než se opět zavřít do své kobky a ztratit se ve tmě. Hnilobně podmanivá, surová a nekonečně temná death metalová nahrávka! Rozpadnete se v prach!


Asphyx says:

I’m sitting next to an old, cursed grave, letting the dust slip through my fingers. I’m reading the inscriptions on the headstones. A raven perched on a bare tree a short distance away seems to know what’s coming. The first sharp melody rings out from the morgue. The undead crawl out of their graves, craving fresh blood. Here, in this old graveyard, everything works differently than in today’s strange, ordinary world. They go for a sharp, raw, analog sound soggy riffs, raw vocals, and drums that kill.

I’ve written about this pack once before. You’ll find a link to the review of their previous album, "Time to Rot" (2025), below today’s article. This year’s new album is once again literally crammed with filth, corrupted blood, utter darkness, and cold the kind you can only encounter in the deepest underworld.


The clouds are low, almost touching the ground. Blood is raining from the sky, and false prophets are committing suicide. Each of us imagines Satan’s arrival on Earth a little differently, but you can be sure that the album “Death Exhibition” will definitely be one of the soundtracks echoing through the ether. This year, too, I’m nodding contentedly to the beat, screaming along with the band into the darkness, and enjoying the morbidly chilling atmosphere. If you’ve ever visited places where executions took place, you surely know what I’m writing about. Do you like bands like DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Then you might also like this new release from these dark masters. It’s packed to the brim with rotten melodies and doesn’t lack that ancient patina that we old-timers love so much. It’s as if, every time I listen to it, I’m locked away in old catacombs. All around me lie the bodies of fallen priests, entangled in sturdy cobwebs. They whisper terrifying words of pain, suffering, fear, and despair, while their flesh continues to decay. Death has and always has had many forms, and the one FILTH presents to us is cruel, ugly, repulsive, and it gets under your skin. I’m wandering through the shadows, encountering my own demons, savoring the captivatingly festering atmosphere, and I can’t help but recommend this new album to you. These guys play with sincerity, rawness, purity, believability, and absolute authenticity. The next time you go to a cemetery, sit down near a cursed grave, just like I did. Press play on your player, and you’ll surely agree with my words. This new release is a record full of morbid stories that sound incredibly convincing. I can’t help but lock myself away in my dungeon once again and lose myself in the darkness. A putridly captivating, raw, and infinitely dark death metal record! You’ll crumble to dust!


Recenze/review - FILTH - Time to Rot (2025):


Tracklist:
1. Intro
2. Split Casket 
3. Buried Alive 
4. Born A Corpse 
5. Mental Butchery 
6. ...Inhumed... 
7. Sadistic Ways 
8. Death Exhibition 
9. ...Exhumed... 
10. Rotted Life 

čtvrtek 10. září 2026

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026)


BOCC - Demolarium
CD 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. nekonečných močálů. Tam, někde za řekou smrti, je pradávné pohřebiště. A na něm nahrávali nové album katalánští maniaci BOCC.

Pokud se podíváte do historie této smečky, tak zjistíte, že kapela byla založena v roce 2019 a jejich diskografie je plná různých demonahrávek, singlů, EP, kompilací, ale letos pánové přicházejí teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, shnilou, temnou a chladnou záležitost, u které vstávají nemrtví z  hrobů. 


"Demolarium" je albem, na kterém se odkazuje na krvavé kořeny Katalánska. Na jeho historii, rozplétají se na něm různá temná témata. Výsledkem je nahrávka, která je velmi uvěřitelná, zahraná od srdce. Hoří zevnitř, i když na povrchu je mrazivá jako ruka mrtvoly. Za velmi povedený považuji zvuk celého alba. Je chladný, masivní, drásající. Zaujme i stylově vyvedený obal. Hlavní je, ostatně jako vždy,  hudba samotná. A ta je podmanivě hnilobná, nasáklá zkaženou krví. Pokud máte rádi kombinaci doom metalu a kruté smrti, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF a další tmáři, potom vězte, že jste zde správně. Při každém poslechu si připadám jako starý hrobník, který se vydal uprostřed noci exhumovat další hrob prokletého. Jakoby byla do rakví otištěna historie celé země, její bolest, utrpení, křivdy, staré hříchy, které nebyly nikdy odčiněny. Líbí se mi, že pánové hrají opravdově, ryze, od srdce, že mě deska dokáže pokaždé pohltit, stát se mojí součástí. Bývám po společných seancích rozervaný zevnitř. Kývám se do rytmu, užívám si hnilobné melodie, ostré riffy, hrubý, surový vokál i údery bicích. Ztrácím se v krvavé mlze, přecházím na druhou stranu, procházím se staletými městy, navštěvuji chrámy plné bolesti i stará pohřebiště, na kterých naleznete odpovědi na mnohé otázky, které dosud zůstaly nezodpovězené. Navíc, a to vám klidně podepíšu vlastní krví, se novinka velmi dobře poslouchá. Líbí se mi i různé punkové a sludge prvky, které jsou ostrým kořením celé nahrávky. BOCC odvedli skvělou práci po všech stránkách. O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. mokvajících močálů. Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy! Vynikající, chladné a nekonečně temné album, které vás rozdrásá zevnitř! 

Asphyx says:

Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may enter the other side. Into a world of long shadows and endless swamps. There, somewhere beyond the River of Death, lies an ancient burial ground. And it was there that the Catalan maniacs BOCC recorded their new album.

If you look into the history of this pack, you’ll find that the band was founded in 2019 and their discography is full of various demos, singles, EPs, and compilations, but this year the guys are finally releasing their second full-length album. It must be said right away that this is a oozing, rotten, dark, and cold affair that makes the undead rise from their graves.


“Demolarium” is an album that draws on Catalonia’s bloody roots. It explores its history, unraveling various dark themes along the way. The result is a recording that feels very authentic, played straight from the heart. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as a corpse’s hand. I consider the sound of the entire album to be very well done. It’s cold, massive, and harrowing. The stylishly executed cover art is also striking. The main thing, as always, is the music itself. And it’s captivatingly putrid, soaked in corrupted blood. If you like the combination of doom metal and brutal death metal, as played by bands like WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF, and other dark forces, then know that you’ve come to the right place. Every time I listen to it, I feel like an old gravedigger who has set out in the middle of the night to exhume yet another grave of the damned. It’s as if the history of an entire country its pain, suffering, injustices, and old sins that were never atoned for were imprinted on the coffins. I love that these guys play with authenticity, purity, and from the heart that this album manages to engulf me every time, becoming a part of me. After listening to it, I’m often torn apart from the inside. I sway to the rhythm, savoring the decaying melodies, sharp riffs, rough, raw vocals, and the pounding of the drums. I lose myself in a blood-red fog, cross over to the other side, wander through centuries-old cities, visit temples filled with pain and ancient burial grounds where you’ll find answers to many questions that have remained unanswered until now. What’s more and I’ll gladly sign this with my own blood the new album is a real pleasure to listen to. I also like the various punk and sludge elements, which add a sharp edge to the entire recording. BOCC has done a great job in every respect. Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may step through to the other side. Into a world of long shadows and oozing swamps. The bloody roots of doom death metal have been torn up once again! An outstanding, chilling, and infinitely dark album that will tear you apart from the inside!



Tracklist:
1. Demolarium
2. Estigma
3. Escorxador
4. 4227
5. Calvari (Dels Condemnats)
6. Ànima D’Acer

Line-up:
Emilio – Guitars / Vocals
Andreu – Bass / Vocals
Linares – Drums

BOCC

Night Terrors Records

pondělí 7. září 2026

Recenze/review - DEATH KOMMANDER - The Great Offensive (2026)


DEATH KOMMANDER - The Great Offensive
EP 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nebe zčernalo krví a mraky se skoro dotýkají země. Mezi mrtvolami tančí démoni a usmívají se. Kdysi dávno jsme vzešli z chaosu a znovu se do něj vrátíme. V zákopech je zima a bahno a tvůj mrtvý kamarád připomíná figurínu. Kdy tohle skončí? Proč od nás Bůh odvrátil svoji tvář? Existuje vůbec? Šeptáš slova modlitby, ale nikdo ji neslyší. Pochodoval si na smrt, zpíval válečné písně a pak ses poprvé podíval do očí svého protivníka. Ptal si se proč a ustřelil si mu hlavu. Poslouchám novinku od britských death metalových válečníků DEATH KOMMANDER a jsem znovu na frontě.

Dráhu téhle kapely sleduji od jejich počátků. Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor, které naleznete dole pod dnešním článkem. Letošní počin je takovým výletem do starých časů. Pánové znovu nahráli skladby z dema "Summer Offensive" (2018) a dva songy z debutu "Pro Patria Mori" (2021). Nutno rovnou dodat, že celá novinka má velmi povedený, masivní a podmanivý zvuk. Myslím si, že se jedná o povinnost pro všechny opravdové fanoušky. 

Téma první světové války je zde uchopeno velmi přesvědčivě, uvěřitelně, opravdově a autenticky. Poslouchat "The Great Offensive" je jako sledovat černobílé dokumenty nebo si číst vyprávění veteránů, kteří byli přímo v boji. Jednotlivé motivy se mi zadírají pod kůži, dostávají se mi do hlavy i do podvědomí. Jako bych byl já vojákem pochodujícím na smrt. Britové hrají valivý, surový a chladný death metal, se stejným DNA jako mají kapely typu BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, SCALPTURE). Samozřejmě s tím, že do skladeb přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Mrzí mě snad jen jediné, ještě jsem je neviděl na koncertě. Musí to být masakr. DEATH KOMMANDER vás vezmou na dlouhý pochod bez konce, potkáte své vlastní démony i různé podoby té nejkrutější smrti. Poslední roky to vypadá, že lidský rod se už nikdy nezmění. Stále se budeme zbytečně zabíjet, válčit, mučit, pořád budou umírat nevinní. Jsem vždycky rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapely, které nejen, že skvěle hrají, ale dokáží předat i nějaké poselství. Hudba byla, je a vždy bude o emocích a ty, které mi tihle válečníci předali, jsou krvavé, bolestivé a útočí na samou moji podstatu. Vždycky jsem poslouchal smrtící kov srdcem a tahle smečka k němu přistupuje úplně stejně jako já. Čekám v zákopech, kývám se do rytmu, riffy se mi dostávají až do morku kostí, bicí rezonují celým mým tělem a vokál bolí jako povel k útoku. Nebe zčernalo krví a mraky se skoro dotýkají země. Mezi mrtvolami tančí démoni a usmívají se. Kdysi dávno jsme vzešli z chaosu a znovu se do něj vrátíme. Perfektně seřízený válečný death metalový stroj na zabíjení! Chlad, bolest, smrt! 

Asphyx says:

The sky has turned black with blood, and the clouds almost touch the ground. Demons dance among the corpses, smiling. Long ago, we emerged from chaos, and to it we shall return. The trenches are cold and muddy, and your dead friend looks like a mannequin. When will this end? Why has God turned His face away from us? Does He even exist? You whisper words of prayer, but no one hears them. You marched to your death, singing war songs, and then you looked into your opponent’s eyes for the first time. You asked why and blew his head off. I’m listening to the new release from the British death metal warriors DEATH KOMMANDER, and I’m back on the front lines.

I’ve been following this band’s journey since their beginnings. As proof, check out the links to reviews and an interview below today’s article. This year’s release is a trip down memory lane. The guys have re-recorded tracks from the “Summer Offensive” demo (2018) and two songs from their debut album “Pro Patria Mori” (2021). I should mention right away that the entire release has a very well-crafted, massive, and captivating sound. I think this is a must-have for all true fans.


The theme of World War I is handled here in a very compelling, believable, genuine, and authentic way. Listening to “The Great Offensive” is like watching black-and-white documentaries or reading the accounts of veterans who were right in the thick of the fighting. The individual motifs get under my skin, seeping into my mind and my subconscious. It’s as if I were a soldier marching to his death. The British band plays heavy, raw, and cold death metal, sharing the same DNA as bands like BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, and SCALPTURE. Of course, they add a great deal of their own ideas and creativity to the songs. My only regret is that I haven’t seen them live yet. It must be a bloodbath. DEATH KOMMANDER will take you on a long, endless march where you’ll encounter your own demons and various forms of the cruelest death. In recent years, it seems as though humanity will never change. We’ll continue to kill each other needlessly, wage war, and torture one another and the innocent will keep dying. I’m always happy when, on my wanderings through the underground, I come across bands that not only play great but also manage to convey a message. Music has always been, is, and always will be about emotions, and the ones these warriors have conveyed to me are raw, painful, and strike at my very core. I’ve always listened to death metal with my heart, and this pack approaches it exactly the same way I do. I wait in the trenches, swaying to the beat; the riffs penetrate right down to my very marrow, the drums resonate through my entire body, and the vocals hurt like a command to attack. The sky has turned black with blood, and the clouds almost touch the ground. Demons dance among the corpses and smile. Long ago, we emerged from chaos, and to it we shall return. A perfectly tuned war machine of death metal, built for killing! Cold, pain, death!


about DEATH KOMMANDER on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Intro 
02. Pay With Your Blood 
03. Operation Eisenfaust 
04. Onwards 
05. Shellshock 
06. Flamethrower (Bonus Track) 
07. The March (Bonus Track) 
08. Outro

band:
Matt - Drums
Ben - Guitars
Kruxator - Vocals
Hardy - Bass
Oli - Guitars

Notes:
"The Great Offensive" is a complete re-recording of all four tracks from the band's 2018 demo, "Summer Offensive“. As an added bonus, two tracks from their debut album, "Pro Patria Mori“, have also been given a full studio overhaul.



neděle 6. září 2026

Recenze/review - STATIC ABYSS - The Dying Hunt (2026)


STATIC ABYSS - The Dying Hunt
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Měsíc má barvu krve a v ulicích se válí mrazivá mlha. Máš neodbytný pocit, že tě někdo sleduje. V dálce štěkají divocí psi a v kostech se ti usadil strach. Děsivá noční můra, která se vkradla do tvých snů již před několika lety, se pomalu stává krutou skutečností. Oči, které zahlédneš ve stínu, jsou plné zla a nenávisti. Záblesk nože, výkřik do tmy. Ticho a nekonečná smrt. Kaluž krve, ve které tě ráno najdou lidé, co jdou do práce, bude jen děsivou vzpomínkou. 

Jsem možná jeden z největších fanoušků AUTOPSY a jako takový sleduji všechny informace, které se kolem téhle legendární smečky vyskytnou. A tak mi nemohlo před lety uniknout, že Greg Wilkinson a Chris Reifert mají svůj vedlejší projekt STATIC ABYSS. Mám doma samozřejmě všechny nahrávky a také jsem je podpořil i napsáním recenzí (odkazy můžete nalézt dole pod dnešním článkem). Poslouchat letošní novinku je jako jít do kina v osmdesátých letech na krvavý hororový film. Styl se nemění, melodie a nápady ano. A opět se mi album dostalo do žil a zanechalo po sobě hlubokou stopu. 


On je také ale rozdíl, jestli si vezmete kelímek plný popcornu a budete se jen tak napínavě bát a nebo opravdu vyrazíte do ulic a potkáte tam démony. STATIC ABYSS byli a jsou vždy naprosto uvěřitelní, zajímaví, dobře se poslouchají, mají spoustu děsivých nápadů, jsou ryzí, ohlodaní na kost a hlavně naprosto autentičtí. Našli jste někdy u cesty mrtvé zvíře? Cítili jste ten zahnívající zápach rozkládajícího se masa? Tak přesně takové pocity mám i z nové nahrávky "The Dying Hunt". Jakoby pánové vytáhli na povrch naše nejtemnější pudy, nenávist, čiré zlo a vypálili všechno na hudební nosič. Líbí se mi chladný, takový neklidný a ostře řezající zvuk, s chutí se vždy podívám i na stylový obal. Oba pánové jsou natolik zkušení, že snad ani není nutné o formálních věcech diskutovat. Vždycky se mi líbily kapely, které mají svůj vlastní rukopis, které hrají od srdce. Zákon o předání energie funguje opět s naprostou jistotou. Ať už dosadíte do rovnice jakékoliv proměnné, vždycky je výsledkem deska, která se velmi dobře poslouchá, rád se k ní vracím a rvu si ji dlouhé měsíce pod tlakem do hlavy. Mám doma samozřejmě spoustu hudebních letošních nosičů, mnohé jsou vynikající, ale nakonec stejně volím tuhle smečku. Když ji totiž poslouchám, tak mám neodbytný pocit, že někdo stojí ve stínu, že mě sleduje a drží v rukou nůž. Lampa v tiché ulici poblikává a u popelnic leží skoro mrtvý bezdomovec. Měsíc má barvu krve a v ulicích se válí mrazivá mlha. Ne, tohle není děsivá noční můra, ani hororový film, který mám ve své sbírce. To je krutá, hnusná, smradlavá realita. Marně jsem hledal něco, co bych nahrávce vytkl. Nic jsem nenašel. Je totiž dokonalá tak jak je. Smrdí jako rozkládající se mršina a když ji dáte trošku času, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Doom death metalové ozvěny z těch nejděsivějších nočních můr! Album, které je po okraj narvané bolestí, strachem, nekonečnou temnotou a krutou smrtí! 


Asphyx says:

The moon is the color of blood, and a chilling fog hangs over the streets. You have the nagging feeling that someone is watching you. Wild dogs bark in the distance, and fear has settled deep in your bones. The terrifying nightmare that crept into your dreams several years ago is slowly becoming a cruel reality. The eyes you catch a glimpse of in the shadows are full of evil and hatred. A flash of a knife, a scream into the darkness. Silence and endless death. The pool of blood in which people on their way to work will find you in the morning will be nothing more than a terrifying memory.

I’m perhaps one of AUTOPSY’s biggest fans, and as such, I follow all the news surrounding this legendary band. So it couldn’t have escaped my notice years ago that Greg Wilkinson and Chris Reifert have their side project, STATIC ABYSS. Of course, I have all their recordings at home, and I’ve also supported them by writing reviews (you can find the links below today’s article). Listening to this year’s new release is like going to the movies in the ’80s to watch a gory horror film. The style hasn’t changed, but the melodies and ideas have. And once again, the album got under my skin and left a deep impression.


But there’s also a difference between grabbing a bowl of popcorn and just sitting there on the edge of your seat, and actually heading out into the streets to encounter demons. STATIC ABYSS have always been and continue to be utterly believable, interesting, and a pleasure to listen to; they’re full of terrifying ideas, they’re raw, stripped down to the bone, and above all, completely authentic. Have you ever found a dead animal by the roadside? Have you ever smelled the putrid stench of rotting flesh? That’s exactly how I feel about their new album, "The Dying Hunt". It’s as if these guys have dredged up our darkest instincts hatred, pure evil and burned it all onto a record. I like the cold, restless, and sharp-edged sound, and I always enjoy checking out the stylish cover art. Both musicians are so experienced that it’s hardly even necessary to discuss technical details. I’ve always liked bands that have their own signature style, that play from the heart. The law of energy transfer works with absolute certainty once again. No matter what variables you plug into the equation, the result is always an album that’s a pleasure to listen to I love coming back to it and hammering it into my head for months on end. Of course, I have plenty of this year’s music releases at home many of them are excellent but in the end, I still choose this bunch. When I listen to it, I get the nagging feeling that someone is standing in the shadows, watching me and holding a knife. A streetlight flickers in a quiet street, and a nearly dead homeless man lies by the trash cans. The moon is the color of blood, and a freezing fog hangs over the streets. No, this isn’t a terrifying nightmare, nor is it a horror movie from my collection. It’s a cruel, disgusting, stinking reality. I searched in vain for something to criticize about this recording. I found nothing. It’s perfect just the way it is. It stinks like a rotting carcass, and if you give it a little time, it’ll seep into your blood and your subconscious. Doom death metal echoes from the most terrifying nightmares! An album brimming to the brim with pain, fear, endless darkness, and cruel death!


about STATIC ABYSS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Skull Blasted 
02. Lobotomized At Last 
03. The Dying Hunt 
04. Wall Of Delusion 
05. Once A Corpse (Always A Corpse) 
06. Bleeding In The Fog 
07. Sinew Leech 
08. Nowhere Forever 
09. Defleshed & Forlorn 
10. Volcanic Womb 
11. Darkness At The End Of The Light

sobota 5. září 2026

Recenze/review - DISHUMANE - Centurion's Demise (2026)


DISHUMANE - Centurion's Demise
CD 2026, Blood Harvest

for english please scroll down

Kosti houpající se do větru. Lebky nabodnuté na ostrých kůlech. Zápach hnijícího masa, chlad a hlavně nekonečná temnota. Lovecká chata hluboko v lesích, plná krásných trofejí. Ve sklepě jsou další polomrtvé oběti. Vstupuji dovnitř a přemýšlím, kde se bere zlo, odkud pochází nenávist. On sedí u stolu a usmívá se. Je velmi milý, galantní a chytrý. Potom mi prořízne hrdlo rezavým nožem a já konečně přecházím na druhou stranu. Poslouchám u toho nové EP těchto maniaků z Nevady. 

Pokud bych měl definovat death metal, se kterým tahle smečka přichází, musel bych se vrátit po časové ose zpět. Najdeme zde odkazy jak na prašivé smrtící základy, tak i surovou brutalitu. Sedím ve svém sklepě a kývám se spokojeně do rytmu. Ano, přesně tahle odrůda koluje i v mých žilách. Je zakódována navěky v mé DNA a já tedy nemohu jinak, než znovu zapnout play na svém přehrávači. Z reproduktorů ke mě začne stékat zkažená krev. 


Jsem starý pes, který vyrůstal na kapelách jako NUNSLAUGHTER, INCANTATION, DISMA, DEICIDE, MORBID ANGEL, DRAWN AND QUARTERED, PERDITION TEMPLE. Když poslouchám nové EP "Centurion's Demise", tak slyším, že se stejnými smečkami inspirovali i hlavní hrdinové dnešní recenze. Líbí se mi masivní, takový ten surový a zasmrádlý zvuk. O motivu na obalu také netřeba diskutovat. Vše je v nejlepším pořádku. Hlavní jsou ale jako vždy nápady samotné a celkový dojem. Já se opravdu cítím jako při návštěvě nějaké morbidní galerie smrti, když si rvu skladby pod tlakem do hlavy. Je něco nechutného, mokvajícího, hnijícího, co mě nutí se neustále vracet. DISHUMANE se povedla nahrávka, u které budete pohřbeni zaživa. Má v sobě všechny potřebné ingredience pro to, abych si ji zařadil i do své soukromé diskografie. Na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly, ale uvnitř tepe, žhne a pálí, jako dlouho neléčená rána. Když potom kapela vřed rozřízne, tak ven vyhřezne absolutně podmanivá nálada. V jednotlivých expozicích jsou vystavena těla zabitá různými způsoby. Mučení, zohavení. Čeho všeho je vlastně člověk schopen? Poslední roky o tom dost často přemýšlím. Američané ve mě všechny tyto emoce vyvolali. Vypluly na povrch jako těla utopenců. Skladby jsou velmi dobře napsány, kapela je ryzí, opravdová, je slyšet, že hraje od srdce, uvěřitelně, autenticky. Vždycky jsem čekal, až se setmí. Potom jsem si nasadil sluchátka a vydal se na dlouhou cestu bez konce. Viděl jsem kosti houpající se do větru. Lebky nabodnuté na ostrých kůlech. Zápach hnijícího masa, chlad a hlavně nekonečná temnota. Lovecká chata hluboko v lesích, plná krásných trofejí. Ve sklepě jsou další polomrtvé oběti. Vstupuji dovnitř a přemýšlím, kde se bere zlo, odkud pochází nenávist. Krutá a morbidní death metalová definice zla, špíny a nekonečné temnoty! U téhle nahrávky shoříte na popel!


Asphyx says:

Bones swaying in the wind. Skulls impaled on sharp stakes. The stench of rotting flesh, the cold, and above all, endless darkness. A hunting lodge deep in the woods, filled with beautiful trophies. In the cellar are more half-dead victims. I step inside and wonder where evil comes from, where hatred originates. He’s sitting at the table, smiling. He’s very kind, gallant, and clever. Then he slits my throat with a rusty knife, and I finally cross over to the other side. All the while, I’m listening to the new EP by these maniacs from Nevada.

If I had to define the death metal this pack is bringing, I’d have to go back in time. Here we find references to both the raw, deadly foundations and unadulterated brutality. I’m sitting in my basement, nodding contentedly to the beat. Yes, this is exactly the kind of stuff coursing through my veins. It’s encoded forever in my DNA, so I can’t help but hit play on my player again. Corrupted blood begins to drip toward me from the speakers.


I’m an old-school fan who grew up listening to bands like NUNSLAUGHTER, INCANTATION, DISMA, DEICIDE, MORBID ANGEL, DRAWN AND QUARTERED, and PERDITION TEMPLE. When I listen to the new EP “Centurion’s Demise”, I can tell that the main protagonists of today’s review were also inspired by those same bands. I love the massive, raw, and stinking sound. There’s no need to discuss the cover art either. Everything is just right. But as always, what matters most are the ideas themselves and the overall impression. I really feel like I’m visiting some morbid gallery of death as I force the songs into my head under pressure. There’s something disgusting, oozing, rotting about it that keeps drawing me back. DISHUMANE has delivered a record that will bury you alive. It has all the necessary ingredients for me to add it to my personal discography. On the surface, it’s as cold as a corpse’s hand, but inside it throbs, smolders, and burns like a long-untreated wound. When the band finally cuts open the abscess, an absolutely captivating atmosphere bursts forth. On display in each section are bodies killed in various ways torture, mutilation. Just what is a human being actually capable of? I’ve been thinking about this quite often in recent years. The Americans stirred up all these emotions in me. They came to the surface like the bodies of drowned people. The songs are very well written; the band is genuine and authentic you can tell they play from the heart, believably and authentically. I always waited for darkness to fall. Then I put on my headphones and set out on a long, endless journey. I saw bones swaying in the wind. Skulls impaled on sharp stakes. The stench of rotting flesh, the cold, and above all, endless darkness. A hunting cabin deep in the woods, full of beautiful trophies. In the cellar are more half-dead victims. I step inside and wonder where evil comes from, where hatred originates. A cruel and morbid death metal definition of evil, filth, and endless darkness! This recording will reduce you to ashes!


Tracklist:
01. Conquering The Forlorn 
02. Centurion's Demise 
03. Soul Spun Malice 
04. Loom of Souls

pátek 4. září 2026

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026)


GODSLUT - The Art Of Deconstruction
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Tiché, zlé našeptávání. Děsivé hlasy, přeludy, které jej nutily jít znovu a znovu zabíjet. Většinou se usmíval a byl velmi milý. Vypadal dobře, ale ovládali jej démoni. Budil se uprostřed noci a vydával se na lov. Své oběti si vybíral mezi slabými. Mučil je. Teď tu sedí, spoutaný, za zdmi domu šílenství a šeptá slova, kterým rozumí jenom on. Poslouchám nové album polských GODSLUT a přemýšlím o tom, jak tenká hranice je mezi tím, co je považováno za normální a co už ne. U extrémního metalu to platí stonásobně. Existují kapely, které se snaží a stejně jsou slabé. A pak jsou tu smečky jako tato, která vždy řeže do živého.

Psal jsem i o minulém albu "Procreation of God" (2023) a byl jsem z něj doslova nadšený. Poslouchal jsem jej ještě dlouho potom, co vyšlo a neskutečně jsem si užíval jak jeho atmosféru, zvuk, tak hlavně nápady, které se staly nakonec i mojí součástí (recenze je odkazována pod dnešním článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět se jedná o hudbu, která vám vystřelí mozek z hlavy. Surovou, krutou, hnusnou, divokou, jako život samotný. 



Jako bych byl při poslechu lovenou obětí a kapela šelmou, která mi jde po krku. Během všech společných setkání se mi líbí takový zvláštní neklid, tlak, temná energie, která ke mě z reproduktorů stéká jako zkažená krev. Je to masakr lidské mysli, ale promyšlený, velmi dobře zahraný. Procházím se morbidní galerií smrti, kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé melodie, riffy, údery bicích, řvu spolu se zpěvákem do tmy. Základem je zde klasický death metal, ale zazní i thrashové prvky. Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a chladem prokletých lidských duší. GODSLUT dokáží být i techničtí, ale takovým tím zajímavým způsobem. Pokud máte rádi kapely typu MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH, určitě víte o čem píšu. Ďábel se na novince ukrývá v detailech. Hlavní pro mě potom je, ostatně jako vždycky, že na mě nová nahrávka působí velmi zajímavě, uvěřitelně, opravdově, ryze a naprosto autenticky. Poláci nadále rozvíjejí své zvrácené myšlenky a dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů v oboru. "The Art Of Deconstruction" jsem, jak je mým dobrým zvykem, poslouchal vždy vcelku. Album postupně graduje, zadírá se mi pod kůži, do morku kostí, postupně začalo kolovat v mých žilách. Je velmi dobře napsáno a složeno. Má vlastní výraz, ksicht chcete-li. Mám opravdu pocit, jako bych při poslechu sledoval šíleného maniaka a dostal se přímo do jeho hlavy. Díval se jeho očima, sledoval jeho noční řádění v ulicích. Každá dobrá hudba je o emocích a tohle album mě doslova rozdrásalo do krve. Nakonec ještě musím zmínit velmi dobrý, masivní zvuk i zajímavý, stylový motiv na obalu. Kruté, syrové, masakrující death metalové album, které vám vystřelí mozek z hlavy! Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a čirým zlem!


Asphyx says:

Quiet, evil whispers. Terrifying voices, delusions that compelled him to go out and kill again and again. Most of the time, he smiled and was very kind. He was handsome, but demons controlled him. He would wake up in the middle of the night and go out hunting. He chose his victims from among the weak. He tortured them. Now he sits here, chained, behind the walls of the asylum, whispering words that only he understands. I’m listening to the new album by the Polish band GODSLUT and thinking about how thin the line is between what’s considered normal and what isn’t. In extreme metal, this is true a hundredfold. There are bands that try hard but still fall short. And then there are groups like this one, which always cut to the quick.

I also wrote about their previous album, *Procreation of God* (2023), and I was literally thrilled by it. I kept listening to it long after it was released and thoroughly enjoyed its atmosphere, sound, and most of all the ideas that eventually became a part of me (the review is linked below today’s article). This year’s new release is a loose continuation of what came before. Once again, it’s music that will blow your mind. Raw, cruel, nasty, wild just like life itself.


It’s as if, while listening, I’m the hunted prey and the band is the predator closing in on me. During all our encounters, I love that strange restlessness, that pressure, that dark energy flowing toward me from the speakers like rotten blood. It’s a massacre of the human mind but a well-thought-out one, performed exceptionally well. I wander through a morbid gallery of death, nodding contentedly to the beat, savoring the individual melodies, riffs, and drum beats, screaming along with the singer into the darkness. The foundation here is classic death metal, but there are also thrash elements. Brutality meets the utter darkness and coldness of cursed human souls. GODSLUT can also be technical, but in that interesting way. If you like bands like MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, and DEATH, you definitely know what I’m talking about. The devil is in the details on this new release. The main thing for me, as always, is that this new album strikes me as very interesting, believable, genuine, pure, and completely authentic. The Poles continue to develop their twisted ideas, and they do so very elegantly, with the expertise of old masters in the field. As is my habit, I always listened to “The Art of Deconstruction” in its entirety. The album builds gradually, getting under my skin, right down to my very bones, and eventually began to flow through my veins. It’s very well written and composed. It has its own voice its own personality, if you will. I really feel as if, while listening, I’m watching a crazy maniac and getting right inside his head. I’m seeing through his eyes, watching his nighttime rampage through the streets. All good music is about emotions, and this album literally tore me to shreds. Finally, I have to mention the excellent, massive sound and the interesting, stylish cover art. A brutal, raw, devastating death metal album that will blow your brains out! Brutality meets utter darkness and pure evil here!


Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):


--TRACKLISTING--
1. Scent
2. Druglust
3. Self-made Gods
4. …all the fucking same
5. New Revelation
6. Stifled
7. Sacred Genocide
8. The Art Of Deconstruction

--LINE-UP--
Krzysiek Śniadecki - guitars, vocals
Daniel Kozyra - bass, vocals
Jakub Maciuk - drums


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine