DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 20. srpna 2026

Recenze/review - NEKRODAWN - Covenant of Carnage (2026)


NEKRODAWN - Covenant of Carnage
CD 2026, War Anthem Records

for english please scroll down

Místní říkali, to je hřbitov v údolí smrti. Věděli dávno své. Málokdo se odvážil navštívit márnici, když se setmělo. Měl jsem tu odvahu. Již podruhé. Poslouchal jsem totiž nové album švédských maniaků NEKRODAWN. Kapely, která mě již svým minulým albem roztrhala na kusy. Stejně jako těla, které se povalují všude kolem, když vstupuji dovnitř. Na hřbitov, o kterém říkají, že v něm přebývají nemrtví. Slyším nářek prokletých, našlapuji opatrně, stávám se svým vlastním stínem. Sedí u dřevěného stolu. Mí vlastní démoni. Kývají spokojeně hlavou do rytmu a užívají si nové skladby stejně jako já.

Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik desetiletí. Do svého pokoje i hlavy si pouštím už jen kapely, které mě dokáží rozervat, zničit, pohřbít zaživa. Tahle smečka, složená ze samých zkušených muzikantů, tohle všechno umí na výbornou. A přidává ještě něco navíc. Atmosféru totálního zmaru, absolutní tmy a špíny, posbírané v tom nejhlubším podsvětí. 


Pískovcové náhrobky jsou nakloněny na stranu. Kříže dávno směřují dolů, do pekla. Sebevrazi, pochovaní za hřbitovní zdí se přišli také podívat. Usmívají se a mají k tomu jasný důvod. Vylézají ze země jen v případech, když vyjde nějaká opravdu zajímavá nahrávka. A to se právě stalo. "Covenant of Carnage" je určena pro všechny pravověrné fanoušky třeba takových GRAVE, THE CROWN, CENTINEX, IRONMASTER, MOONDARK, DEMONICAL, INTERMENT, HYPOCRISY. Těmi se švédští bardi volně inspirovali, přidali spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je album, které opět řeže do živého. Švédi dokáží, velice zkušeně a s elegancí starých mistrů v oboru, znázornit surovost a chladné, temné a velmi podmanivé melodie. Riffy řežou jako čerstvě nabroušený skalpel, bicí zabíjejí na potkání, basa duní jako ozvěny ze samotného pekla a vokál připomíná čerstvě probuzenou bestii toužící po čerstvém, mokvajícím mase. Vše je v nejlepším pořádku i co se týká zvuku, který je masivní, dobře čitelný a připomíná klasické chřestění pytlem plným kostí (Jonas Kjellgren - producer, mixing, mastering). Do pekelných odstínů laděný motiv na obalu (Mitchell Nolte) nám jen potvrzuje, co se na desce odehrává. Poctivé, reálné, uvěřitelné, divoké a nespoutané, ale hlavně absolutně autentické inferno. NEKRODAWN se vrátili po dvou letech, povstali znovu z popela, silnější než kdy dřív. Zůstává po nich hluboká krvavé stopa a zničené márnice. A mě tak nezbývá, než znovu za sebou zavřít dveře do záhrobí, zapnout play a nechat se unášet na morbidních melodiích tohoto alba. Označuji nahrávku tou nejvyšší známkou kvality a doporučuji ji všem ortodoxním, pravověrným fanouškům, nemrtvým i démonům. Mrazivé, krvavé, morbidní ozvěny z plesnivých katakomb! Syrové, drásající album, které vás navěky prokleje a pohřbí zaživa!

Asphyx says:

The locals called it the cemetery in the Valley of Death. They’d known this for a long time. Few dared to visit the morgue after dark. I had that courage. For the second time. I was listening to the new album by the Swedish maniacs NEKRODAWN a band that had already torn me to pieces with their previous album. Just like the bodies lying all around as I step inside. Into the graveyard they say is inhabited by the undead. I hear the wails of the damned; I tread carefully, becoming my own shadow. They’re sitting at a wooden table my own demons. They nod their heads contentedly to the beat, enjoying the new songs just as much as I do.

I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. In my room and in my head, I now only let in bands that can tear me apart, destroy me, and bury me alive. This pack, made up entirely of seasoned musicians, does all of this to perfection. And they add something extra: an atmosphere of total ruin, absolute darkness, and filth, gathered from the deepest depths of the underworld.


The sandstone tombstones are tilted to one side. The crosses have long since been pointing downward, toward hell. The suicides, buried behind the cemetery wall, have come to take a look as well. They’re smiling, and they have a clear reason for it. They only emerge from the ground when a truly interesting recording comes out. And that’s exactly what just happened. “Covenant of Carnage” is intended for all true fans of bands like GRAVE, THE CROWN, CENTINEX, IRONMASTER, MOONDARK, DEMONICAL, INTERMENT, and HYPOCRISY. The Swedish bards drew loose inspiration from these bands, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is an album that once again cuts to the quick. The Swedes manage, with great skill and the elegance of old masters in the field, to convey raw intensity alongside cold, dark, and highly captivating melodies. The riffs cut like a freshly sharpened scalpel, the drums kill everything in their path, the bass rumbles like echoes from hell itself, and the vocals resemble a newly awakened beast craving fresh, oozing flesh. Everything is in top order when it comes to the sound as well it’s massive, clear, and reminiscent of the classic rattling of a bag full of bones (Jonas Kjellgren - producer, mixing, mastering). The cover art (by Mitchell Nolte), rendered in hellish hues, only confirms what unfolds on the album. A raw, realistic, believable, wild, and unbridled but above all, absolutely authentic inferno. NEKRODAWN have returned after two years, rising once again from the ashes, stronger than ever. They leave behind a deep, bloody trail and a ravaged morgue. And so I have no choice but to close the door to the afterlife behind me once more, press play, and let myself be carried away by the morbid melodies of this album. I award this recording the highest mark of quality and recommend it to all orthodox, true-believing fans, the undead, and demons alike. Chilling, bloody, morbid echoes from the moldy catacombs! A raw, harrowing album that will curse you for eternity and bury you alive!


Recenze/review - NEKRODAWN - Sculpted by Torture (2024):
https://www.deadlystormzine.com/2024/06/recenzereview-nekrodawn-sculpted-by.html


TRACKLIST
01. Neath Skies of Iron
02. Massacre Eternal
03. Covenant of Carnage
04. Liberty's Pyre
05. Feeding the Greed Machine
06. Crowned Devourer
07. Condemned to Existence
08. Claws of Pestilence
09. Incarnate Doom
10. Thy Spineless
11. Drones of Deceit
12. Desolation Reigns

LINE-UP
Jonas Kjellgren – Vocals / Guitar
Mika Lagren – Guitar
Johan Jansson – Bass / Backing Vocals
Henrik Axelsson – Drums

pondělí 17. srpna 2026

Recenze/review - INVOCATION RITUAL - Altered Reality (2026)


INVOCATION RITUAL - Altered Reality
CD 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Klečíš uprostřed nicoty. Rozdrásán do krve jsi šel stále dál, pořád si bojoval, ale teď už nemáš sílu. Svět je až příliš zlý, špinavý. Jakoby poslední roky na povrch vypluly všechny temné pudy a začaly nás ovládat. Satan stojí ve stínu a směje se chaosu, který jsme si sami způsobili. Války, násilí, bolest. Nikdy se asi nezměníme. Bojoval si celý život. Zavíráš se do své kobky, bereš do ruky žiletku a čekáš na spalující oheň. Peklo existuje, to už dávno víš. Jsou ale také kapely, které všechny tyhle pocitu umí znázornit, zhmotnit ve své hudbě a když je pak posloucháš, tak si připadáš očištěný, znovuzrozený. A vůbec ti nevadí, že ti odpadává maso od kostí a do obličeje ti prší jedovatý kyselý déšť.

Jednou z takových kapel, která se mi umí dostat pod kůži i do podvědomí, jsou INVOCATION RITUAL ze Seattle. Jedná se o novou smečku, která má starý prašivý death metal zakódovaný ve svém DNA stejně jako já. Možná je kolem nás svět podivný, zlý a ošklivý, ale smrt, kterou tihle maniaci přinášejí, že povznášející a očišťující. Přesto morbidní, špinavá a voní po zkaženém mase. 


Každý člen této skupiny je dávno zkušeným bardem (Oxygen Destroyer, Kontusion a Reburied), který má za sebou v undergroundovém metalu dlouho cestu a spoustu zajímavých a dobrých nahrávek. U novinky "Altered Reality" si tak můžete být naprosto jistí, že má vynikající zvuk (Greg “Earhammer” Wilkinson - mastering), stylový motiv na obalu (Dan Bones, Anne Margrete Sjøflot), ale hlavně, že se jedná o hudbu, která byla napsána v tom nejhlubším podzemí. Představte si špinavou stoku pod vaším městem. Stojíte na břehu, pod nohama vám tančí krysy na ostrých střepech děsivých vzpomínek. Ve vodě plavou nafouklá těla utopenců, jako by lidé byli nějaký odpad, který je nutné zlikvidovat v kafilerii. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, že v sobě mají potřebný drive, pradávnou sílu, posbíranou na těch nejhnusnějších pohřebištích. Poslouchat tohle album je jako sedět na starém hřbitově a prosévat mezi prsty prach prokletých předků. Ano, pánové sice nepřinášejí nic nového, ale jejich hudba není jen odkazem a ozvěnou věcí minulých. Naopak, kapela se snažila do jednotlivých motivů dostat i své nápady a invenci. Myslím si, slyším to tak, že se jim to povedlo na výbornou. Hroby jsou exhumovány s elegancí mistrů v oboru a pro mě je čest se k nahrávce znovu a znovu vracet. Navíc má deska takovou zvláštní, neklidnou a doomovou atmosféru, která je nastaveným zrcadlem současnému pokřivenému, nejistému a zkaženému světu. Tahle smečka šla až na samou podstatu smrti, ohlodala vše na kost a povedlo se jim to na výbornou. V márnici leží další těla. Oběti nenávisti. Už neexistuje žádná naděje. Jenom temnota, zlo a strach. Klečím uprostřed nicoty. Rozdrásán do krve jsem šel stále dál, pořád jsem bojoval, ale teď už nemám sílu. Svět je až příliš zlý, špinavý. Jakoby poslední roky na povrch vypluly všechny temné pudy a začaly nás ovládat. Satan stojí ve stínu a směje se chaosu, který jsme si sami způsobili. Temný a morbidní death metal, který vás rozdrásá do krve! Hniloba, špína a smrt! Absolutní rozklad těla i mysli! Album, které se vám dostane do podvědomí!


Asphyx says:

You’re kneeling in the midst of nothingness. Torn to shreds and bleeding, you kept going, kept fighting, but now you have no strength left. The world is far too evil, too filthy. It’s as if in recent years all our dark instincts have surfaced and begun to control us. Satan stands in the shadows, laughing at the chaos we’ve brought upon ourselves. War, violence, pain. We’ll probably never change. You’ve fought your whole life. You lock yourself in your cell, pick up a razor blade, and wait for the burning fire. Hell exists you’ve known that for a long time. But there are also bands that can capture all these feelings, give them form in their music, and when you listen to them, you feel cleansed, reborn. And you don’t mind at all that your flesh is falling off your bones and poisonous acid rain is pouring down on your face.

One such band that gets under my skin and into my subconscious is INVOCATION RITUAL from Seattle. They’re a new pack that has old, mangy death metal encoded in their DNA just like I do. Maybe the world around us is strange, evil, and ugly, but the death these maniacs bring is uplifting and cathartic. Yet it’s morbid, filthy, and reeks of rotten flesh.


Every member of this band is a seasoned veteran (Oxygen Destroyer, Kontusion, and Reburied) who has come a long way in the underground metal scene and has released many interesting and high quality recordings. With their new release, “Altered Reality”, you can be absolutely certain that it features excellent sound (mastered by Greg “Earhammer” Wilkinson), stylish cover art (by Dan Bones and Anne Margrete Sjøflot), but most importantly, that this is music written in the deepest depths of the underground. Imagine a filthy sewer beneath your city. You’re standing on the bank, rats dancing beneath your feet on the sharp shards of terrifying memories. The bloated bodies of the drowned float in the water, as if people were some kind of waste that must be disposed of at a rendering plant. I love the way the songs are written they possess the necessary drive, an ancient power gathered from the most repulsive graveyards. Listening to this album is like sitting in an old cemetery and letting the dust of cursed ancestors slip through your fingers. Yes, these gentlemen may not be bringing anything new to the table, but their music isn’t merely a reference to or an echo of things past. On the contrary, the band has strived to infuse their own ideas and creativity into each motif. I think and I hear it this way that they’ve succeeded brilliantly. The graves are exhumed with the elegance of masters of their craft, and for me, it’s an honor to return to this recording again and again. What’s more, the album has this peculiar, unsettling, and doom-laden atmosphere that holds up a mirror to today’s twisted, uncertain, and corrupt world. This pack went right to the very essence of death, stripped everything down to the bone, and they pulled it off brilliantly. More bodies lie in the morgue. Victims of hatred. There is no hope left. Only darkness, evil, and fear. I kneel in the midst of nothingness. Torn to shreds and bleeding, I kept going, I kept fighting, but now I have no strength left. The world is far too evil, too filthy. It’s as if in recent years all our dark instincts have surfaced and begun to control us. Satan stands in the shadows, laughing at the chaos we’ve brought upon ourselves. Dark and morbid death metal that will tear you to shreds! Decay, filth, and death! The absolute decay of body and mind! An album that will seep into your subconscious!

tracklist:
1. Threat by Example
2. Constant Misery
3. Decaying Personality 
4. Parasitic Kind of Life
5. Catacomb Blood
6. Sypathy
7. Altered Reality
8. Ascensions Through Delusions
9. Succumbing to Suicide
10. Siren Planets

sobota 15. srpna 2026

Interview - TORTURERAMA - Morbid, moldy, oozing death metal that will reduce you to dust!


Interview with death metal band from Belgium - TORTURERAMA.

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

Ave TORTURERAMA! Greetings to the Belgian underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the seventh fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think these recordings differ?

Well hello there!

Good to hear you like our most recent audio document of questionable taste!

Talent is a broad term when applied to us but we take the compliment with dignity.

As for the new album, it’s been quite a journey through a pandemic, line-up changes and basically life as it unfolds. So, it’s not really as much as a deliberate idea as it is a result of the reality of life.

Of course we did thing entirely different than our previous release. Kept everything simple. No 17 layers of HM-2 madness. This is just how we sound. Massive thanks to Greg Wilkinson (Earhammer/Autopsy) who helped us achieve this since it was absolutely necessary. Otherwise, we would have lost our minds.


“The Elaborate Theatre of the Macabre” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does TORTURERAMA compose new material?

Well, it all starts with a Belgian basement. We gather there, bring riffs or invent them on the spot and the fermentation process begins. Double, Triple, Quadruple, … it takes time. That’s why we are slow. But we enjoy ourselves.

When I listen to the new album “The Elaborate Theatre of the Macabre,” I feel like I’m sinking into a deep, bloody swamp. The superbly cold and dark sound contributes a lot to that. How and where did you record it? Who produced and mixed the album?

Recording we did ourselves, just like all our previous endeavors. Massive shout to Bèr (Guitars) who nearly lost his sanity whilst recording. The whole thing took a couple of months in the fall of 2025.

To mold this “twisted mass of burnt decay” into this easy listening, loungey style of death metal we contacted Greg Wilkinson of Earhammer (and fkn Autopsy!) to apply some of his talents. Resulting in this new, deformed afterbirth. We even found some maniac in Spain who wanted to release this! Thanx Raul!


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it on the Memento Mori label, and it features a macabre cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The one and only Skadvaldur released his talents upon the canvas. The title of the album in combination with some early demo recordings was all he needed to produce this fine piece of art. What a great artist to work with!

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Belgium for a sure thing. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. We also only have a few good death metal bands here. How do you perceive your scene, fans, and labels?

The scene in Belgium could really do with some fresh blood if you ask me. And there definitely are some youngsters moving about but the scene as it once was, has completely changed. In general, young people don’t really go out as much anymore and the underground here suffers from those same symptoms.


You play old-school-influenced death metal. These days, the band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form TORTURERAMA actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

The idea was to go back to the death metal before overproduction and all records sounding the same. The Stockholm sound was an obvious choice, but our influences do not only come from Scandinavia.

Touring has never been on the table. We’re not objecting to anything but we’re not actively looking to tour either. The bigger festivals can always contact us but I have a feeling they aren’t really looking into real underground bands, let alone Torturerama. They are welcome though.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at that, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send out CDs yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We move ourselves around in the European underground and buying merch is a part of that. We’re old school in that sense as well (of course).

We have our favorites and there’s definitely some good new bands emerging all over Europe.

Bands not getting enough attention will be a recurring thing since not everyone is gifted with the art of (self)promotion. I Shure know that’s not our strong point either.


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as TORTURERAMA? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

I don’t even know what google Metalists is LOL. We’re old school and promoting ourselves has never been our strongest side. As you mention getting noticed in the vastness of social media is not evident today.

I don’t oppose downloading or streaming but the fairness in respect to the artist is hard to find in that part of the online world. I think the way AI is rolled out by the “industry” is a far bigger problem for music in general.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Death Metal is just a label. But making music and the mindset that comes with the metal underground is something special. The Death Metal underground specifically is the most fun for us. It still has integrity without becoming another big cliché.

 

To wrap things up, a classic but important question. What does TORTURERAMA have planned for the coming months? Where can we see you live? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We’ve got the release show coming up of course. The album will then also be available on cassette and vinyl, thanks to Daniel from ADG/Godeater.

In December we also have a show in Wesel (GER) with our friends from Mauler and Rotterdam (NL) with the sick fucks from Mancuerda.. Hoping many shows will follow. If you’re interested contact us through our socials and we’ll see if we can come over and ruin the day for you.

For merch look at our online shop @bandcamp or the Memento Mori shop. Our new album will be up on Spotify, Apple Music, Deezer,etc so you can check us out there as well.

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “The Elaborate Theatre of the Macabre” in my head again!

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TORTURERAMA - Morbidní, plesnivý, mokvající death metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Belgie - TORTURERAMA.

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

Ave TORTURERAMA! Zdravím do belgického undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos sedmé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj!

Rád slyším, že se vám líbí náš nejnovější audio dokument pochybného vkusu!

Talent je v našem případě široký pojem, ale kompliment bereme s důstojností.

Co se týče nového alba, byla to dlouhá cesta pandemií, změnami v sestavě a v podstatě životem, jak se odvíjel. Takže to není ani tak záměrný nápad, jako spíše výsledek reality života.

Samozřejmě jsme to udělali úplně jinak než naše předchozí vydání. Všechno jsme udrželi jednoduché. Žádných 17 vrstev šílenství HM-2. Takhle prostě zníme. Obrovské díky Gregu Wilkinsonovi (Earhammer/Autopsy), který nám pomohl toho dosáhnout, protože to bylo naprosto nezbytné. Jinak bychom se zbláznili.


„The Elaborate Theatre of the Macabre“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TORTURERAMA?

Všechno to začíná v belgickém sklepě. Sejdeme se tam, přineseme riffy nebo je na místě vymyslíme a začíná proces fermentace. Dvojitý, trojitý, čtyřnásobný… to chce čas. Proto jsme pomalí. Ale užíváme si to.

Když poslouchám nové album „The Elaborate Theatre of the Macabre“, připadám si, jako bych se propadal do hlubokého krvavého močálu. Hodně tomu přispívá znamenitý chladný a temný zvuk. Jak a kde jste nahrávali? Kdo album produkoval, mixoval?

Nahrávání jsme si dělali sami, stejně jako všechny naše předchozí počiny. Obrovská poklona Bèrovi (kytara), který při nahrávání málem ztratil rozum. Celá věc trvala pár měsíců na podzim roku 2025.

Abychom tuto „zkroucenou masu spáleného rozkladu“ zformovali do tohoto easy listeningového, lounge stylu death metalu, kontaktovali jsme Grega Wilkinsona z Earhammeru (a fkn Autopsy!), aby využil některé ze svých talentů. Výsledkem je tento nový, deformovaný náhrobek. Dokonce jsme našli i nějakého maniaka ve Španělsku, který to chtěl vydat! Díky, Raule!


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Memento Mori a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Jedinečný a neopakovatelný Skadvaldur uvolnil svůj talent na plátně. Název alba v kombinaci s několika ranými demo nahrávkami bylo vše, co potřeboval k vytvoření tohoto skvělého uměleckého díla. S tímto umělcem se skvěle spolupracovalo!

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Belgie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Také máme u nás jen několik dobrých death metalových kapel. Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Belgická scéna by si podle mě opravdu zasloužila trochu čerstvé krve. A rozhodně se tam pohybují i ​​někteří mladí lidé, ale scéna, jaká bývala, se úplně změnila. Obecně platí, že mladí lidé už tolik nechodí ven a underground tady trpí stejnými příznaky.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TORTURERAMA, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Myšlenkou bylo vrátit se k death metalu před nadprodukcí a zajistit, aby všechny desky zněly stejně. Stockholmský zvuk byl jasnou volbou, ale naše vlivy nepocházejí jen ze Skandinávie.

O turné se nikdy neuvažovalo. Nic nenamítáme, ale ani se aktivně nesnažíme o turné. Větší festivaly nás mohou vždycky kontaktovat, ale mám pocit, že se moc nezajímají o skutečné undergroundové kapely, natož o Tortureramu. Jsou ale vítány.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Pohybujeme se v evropském undergroundu a nákup merchu je toho součástí. V tomto smyslu jsme také oldschool (samozřejmě).

Máme své oblíbené a rozhodně se v celé Evropě objevují dobré nové kapely.

Kapely, které nedostávají dostatek pozornosti, se budou opakovat, protože ne každý je nadaný uměním (sebe)propagace. Vím, že to taky není naše silná stránka.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TORTURERAMA ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Ani nevím, co je to Google Metalists LOL. Jsme stará škola a propagace sebe sama nikdy nebyla naší silnou stránkou. Jak jsi zmínil, být zajímavý v rozlehlosti sociálních médií dnes není lehké.

Neodporuji stahování ani streamování, ale férovost vůči umělci je v této části online světa těžké najít. Myslím, že způsob, jakým je umělá inteligence zaváděna v „průmyslu“, je pro hudbu obecně mnohem větší problém.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death metal je jen vydavatelství. Ale tvoření hudby a myšlení, které s metalovým undergroundem souvisí, je něco speciálního. Právě death metalový underground je pro nás největší zábava. Stále si zachovává integritu, aniž by se stal dalším velkým klišé.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TORTURERAMA v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Samozřejmě nás čeká vydávání alba. Album bude poté k dispozici také na kazetě a vinylu, díky Danielovi z ADG/Godeater.

V prosinci máme také koncert ve Weselu (Německo) s našimi přáteli z Mauleru a v Rotterdamu (Nizozemsko) s parchanty z Mancuerdy. Doufáme, že bude následovat mnoho koncertů. Pokud máte zájem, kontaktujte nás přes naše sociální sítě a uvidíme, jestli se k vám můžeme přijet podívat a zkazit vám den.

Pro merch se podívejte do našeho online obchodu @bandcamp nebo do obchodu Memento Mori. Naše nové album bude k dispozici na Spotify, Apple Music, Deezer atd., takže nás můžete poslouchat i tam.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Elaborate Theatre of the Macabre“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 14. srpna 2026

Recenze/review - SEPULCRUM - Lacerator (2026)


SEPULCRUM - Lacerator
CD 2026, Chaos Records

for english please scroll down

Pradávný kult smrt byl znovu obnoven. Zástupy nemrtvých, čekajících na přechod na druhou stranu se toulá mezi naším a oním světem. Touží po čerstvé krvi, po bolesti a utrpení. Sestupuji dolů po prašivých schodech. Po stěnách stéká hnis a z nekonečných chodeb podsvětí se ozývá nářek prokletých. Oltář je připraven. Chybí jen hudba, která by doplnila morbidně krvavou atmosféru. Velekněz se sklání nad první obětí. Drží v rukou nůž, ukovaný z té nejlepší oceli. Stejně jako nové album chilských maniaků SEPULCRUM.

Čtenáři našich stránek se s touhle smečkou divokých tmářů mohli již setkat. Kapela mě uhranula předchozím albem "Lamentation of Immolated Souls" natolik, že jsem s nimi udělal i rozhovor. Obojí si můžete přečíst, když sjedete dolů pod dnešní článek. Jsou tam odkazy na recenzi i rozhovor. Letos pánové pokračují v tom, co umí nejlépe. V nespoutaném, starosvětském death metalu. Novinka hoří zevnitř a na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. 


Líbí se mi rukopis kapely, jejich celkový výraz, absolutní nasazení a naprostá oddanost stínům. Skladby jsou opět velmi dobře napsány a nesou v sobě odkaz na kapely typu MORBID ANGEL, MORTA SKULD, DEICIDE, PESTILENCE, DEATH. Pokud jsi tedy starý fanoušek pohřbů do země nebo máš rád tento prašivý styl, potom jsi zde správně. SEPULCRUM samozřejmě přidávají do své hudby spoustu svých nápadů a invence. Novinka "Lacerator" se navíc opravdu velmi dobře poslouchá. Rád trávím čas v její přítomnosti a pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak nejednou nesedím ve svém pokoji, ale sleduji porcování ještě živých těl během starodávného rituálu pro vyvolávání temných sil.  Lacerator je totiž slovem, které má několik významů. V překladu je to trhač nebo rváč, ale také slasher hororová hra nebo vrhací sekera z Diablo II. Ve všech případech přesně definuje a vystihuje to, co se na albu odehrává. Poctivá, od srdce zahraná muzika, reálná, syrová, uvěřitelná a naprosto autentická. My, staří psi a fanoušci nekonečných stínů, moc dobře víme, že smrt má mnoho podob. Tu kterou nám přinášejí Chilané, je velmi krutá, surová a zanechává po sobě hlubokou krvavou stopu. Kývám se spokojeně do rytmu, podupávám si nohou, mlátím pěstí do zdi. Ano, je to zase tam. Pánové jsou ve skvělé formě a opět potvrzují, že je s nimi nutné v podzemí počítat. Za mě osobně vám pak mohu novinku jen doporučit. Je skvělá po všech stránkách (zvuk, produkce, motiv na obalu) a navíc má nezaměnitelnou, pochmurnou atmosféru. Přesně takhle to mám nejraději. Morbidní rituál krvavé smrti! Syrový death metal, který vás pohřbí zaživa! Dekapitace těla, dekapitace mysli!

Asphyx says:

The ancient cult of death has been revived. Hordes of the undead, awaiting their passage to the other side, roam between this world and the next. They crave fresh blood, pain, and suffering. I descend the crumbling stairs. Pus trickles down the walls, and the wails of the damned echo from the endless corridors of the underworld. The altar is ready. All that’s missing is the music to complement the morbidly bloody atmosphere. The high priest bends over the first victim. He holds a knife in his hands, forged from the finest steel. Just like the new album by the Chilean maniacs SEPULCRUM.

Readers of our site may have already encountered this pack of wild dark-worshippers. The band captivated me so much with their previous album, “Lamentation of Immolated Souls”, that I even interviewed them. You can read both by scrolling down below today’s article. There are links to the review and the interview there. This year, the guys are continuing to do what they do best: unbridled, old-school death metal. The new album burns from within, yet on the surface it’s as cold as a corpse’s hand.


I like the band’s style, their overall sound, their absolute commitment, and their total devotion to the shadows. The songs are once again very well written and carry echoes of bands like MORBID ANGEL, MORTA SKULD, DEICIDE, PESTILENCE, and DEATH. So if you’re a longtime fan of earth-burial metal or you just love this gritty style, then you’ve come to the right place. SEPULCRUM, of course, brings plenty of their own ideas and creativity to their music. What’s more, the new album “Lacerator” is a real pleasure to listen to. I enjoy spending time with it, and every time I hit play on my player, I often find myself not just sitting in my room, but watching the dismemberment of still-living bodies during an ancient ritual to summon dark forces. “Lacerator” is, in fact, a word with several meanings. It translates to “tearer” or “brawler,” but it also refers to a slasher horror game or a throwing axe from Diablo II. In all cases, it precisely defines and captures what’s happening on the album: honest, heartfelt music real, raw, believable, and utterly authentic. We, the old-timers and fans of Endless Shadows, know all too well that death takes many forms. The one the Chileans bring us is very cruel, brutal, and leaves a deep, bloody trail in its wake. I’m nodding contentedly to the beat, tapping my foot, pounding my fist against the wall. Yes, it’s back again. The guys are in great form and once again prove that they’re a force to be reckoned with in the underground scene. Personally, I can only recommend this new release. It’s great in every way (sound, production, cover art) and, on top of that, it has an unmistakable, gloomy atmosphere. That’s exactly how I like it best. A morbid ritual of bloody death! Raw death metal that will bury you alive! Decapitation of the body, decapitation of the mind!



about SEPULCRUM on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Lacerator 
02. The Seven Gates 
03. As I Die 
04. Into The Infected Bowels 
05. Ilusory Stench 
06. Channeling The Oblivion 
07. Phrenetic Psycophony 
08. Entropic Decomposition 
09. Let Me Desecrate You 
10. Multideformation

čtvrtek 13. srpna 2026

Recenze/review - BLOOD GRAVE - The Execution of Humanity (2026)


BLOOD GRAVE - The Execution of Humanity
CD 2026, Chaos Records

for english please scroll down

Něco mě neustále nutilo se sem vracet. Probouzel jsem se uprostřed noci, unavený a pokaždé, když jsem na tohle staré pohřebiště přišel, tak mě mrazilo v zádech. Byl jsem jako tělo bez duše, prokletý. Ukrýval jsem se ve stínu a čekal, až přijde můj čas. Poslouchám zrovna nové letošní album chilských maniaků BLOOD GRAVE a hroby se otvírají. Lezou z nich mrtvoly v různém stádiu rozkladu. Kývají se do rytmu, odpadává jim maso od kostí a je na nich vidět, že si tuhle nahrávku užívají stejně jako já.

Mám rád starý death metal a poslouchám ho od svého mládí, od přelomu osmdesátých a devadesátých let. Vybírám si už jen kapely, které mě zaujmou. Ochutnávám, jako zmlsaný gurmán z pestré palety současné nabídky a velmi často dál nepokračuji. S touhle smečkou je to jiné. Album sice vydala na začátku května, ale když já jsem si raději rval skladby pod tlakem do hlavy, než abych o nich psal. Schválně také ochutnejte a užijte si veškeré morbidní a děsivé ozvěny z onoho světa, které můžete na albu potkat. 


Přehrabuji se ve starých plesnivých kostech a neustále přidávám volume na svém přehrávači. BLOOD GRAVE prošli mým osobním sítem kvality mimo jiné i proto, že mají dobře ošetřený, masivní, prašivý, ostrý a čitelný zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně dokázali napsat skladby, které se mi zadřely pod kůži i hluboko do podvědomí. Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí a nejvíc se mi na ní asi líbí, že je opravdová, syrová, reálná, uvěřitelná a naprosto autentická. Užívám si mrtvolné nálady, houpu se spokojeně do rytmu, jako řezník se sekyrou, který právě dokončil svoji krvavou práci. Představuji si malý klub, někde na periferii města, v něm tahle smečka na pódiu a já v první řadě, s pivem v ruce. Musejí to být hodně divoké koncerty, škoda jen, že se vše odehrává na druhém konci světa. "The Execution of Humanity" je albem, které je volně inspirováno starými smečkami. Předkládaný materiál je potom přesně zacílený, dobře napsaný a složený. Navíc má v sobě takovou tu těžko definovatelnou energii, tlak, touhu ničit hudbou a v poslední době také pověstnou jihoamerickou nespoutanost, která je dnes již jasným poznávacím znamením tamních kapel. Už teď se těším, až se setmí a vydám se na další cestu bez konce. Zastavím se v márnici, promluvím s nemrtvými, budu asistovat u exhumace dalšího prokletého hrobu. Budu nasávat atmosféru a užívat si tohle morbidní album. Podám si ruku se svými vlastními démony a znovu a znovu budu zapínat play. Tahle nahrávka je totiž opravdu povedená a nemohu jinak než vám ji doporučit. Takhle nějak by to mělo vypadat. Poslouchejte nahlas! Všichni nakonec shoříme v pekle! Prašivý, syrový, temný a nekonečně bolestivý death metal ze starých prokletých pohřebišť! 


Asphyx says:

Something kept drawing me back here. I’d wake up in the middle of the night, exhausted, and every time I came to this old graveyard, a chill ran down my spine. I was like a soulless body, cursed. I hid in the shadows and waited for my time to come. I’m listening to this year’s new album by those Chilean maniacs BLOOD GRAVE, and the graves are opening up. Corpses in various stages of decomposition are crawling out of them. They’re swaying to the beat, flesh falling from their bones, and you can tell they’re enjoying this record just as much as I am.

I love old-school death metal and have been listening to it since my youth, back in the late ’80s and early ’90s. These days, I only pick out bands that catch my interest. Like a spoiled gourmet, I sample from the diverse array of what’s currently on offer, and very often I don’t go any further. With this pack, it’s different. The album was released in early May, but I’d rather cram the songs into my head under pressure than write about them. Be sure to give it a listen yourself and enjoy all the morbid and terrifying echoes from that world that you’ll encounter on the album.


I’m rummaging through old, moldy records and constantly turning up the volume on my player. BLOOD GRAVE made it through my personal quality filter, among other things, because they have a well-crafted, massive, gritty, sharp, and clear sound, an interesting cover design, but most importantly, they managed to write songs that have gotten under my skin and deep into my subconscious. The band emerged from the deepest underground, and what I probably like most about them is that they’re genuine, raw, real, believable, and completely authentic. I’m enjoying the deathly mood, swaying contentedly to the rhythm, like a butcher with an axe who’s just finished his bloody work. I picture a small club, somewhere on the outskirts of town, with this pack on stage and me in the front row, beer in hand. Their concerts must be really wild it’s just a shame that it’s all happening on the other side of the world. “The Execution of Humanity” is an album loosely inspired by old-school bands. The material presented here is precisely targeted, well-written, and well-composed. What’s more, it possesses that hard-to-define energy, that intensity, that desire to destroy through music and, more recently, that legendary South American wildness, which has now become a clear hallmark of bands from that region. I’m already looking forward to nightfall, when I’ll set out on another endless journey. I’ll stop by the morgue, talk to the undead, and assist with the exhumation of yet another cursed grave. I’ll soak up the atmosphere and enjoy this morbid album. I’ll shake hands with my own demons and hit play over and over again. This record is truly a gem, and I can’t help but recommend it to you. This is exactly how it should sound. Listen to it loud! We’ll all burn in hell in the end! Rotten, raw, dark, and infinitely painful death metal from ancient, cursed graveyards!


tracklist:
01. Bloody Fucking Carnage 
02. Subconcious Cruelty 
03. The Box 
04. Interlude 
05. Polluting Death 
06. Dark Margin of Mental Involution 
07. Abysmal Cosmic Horror 
08. The Execution of Humanity

A few questions - interview with death metal band from Chile - BLOOD GRAVE.


A few questions - interview with death metal band from Chile - BLOOD GRAVE.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi to all the readers of DEADLY STORM ZINE, and thank you Jakub for granting us this interview.

We are the band Blood Grave, and we play Death Metal. Our band was formed at the end of 2023 in Buin (Santiago, Chile). It was originally founded by Augusto Albornoz (Lead Guitarist), Gustavo Sánchez (First Bassist), and Sebastián Lantaño (Drummer). Later, Pablo Pereda (Rhythm Guitarist) joined. The band started under the name "Execution," composing their first songs. As the weeks passed, the group decided to add a fifth member,

Andrés "Ratanás" Vega joined on vocals. At the same time, they proposed changing the band's name to "Blood Grave." With the complete lineup, we managed to compose a total of 8 songs. Before we could record, Pablo Pereda decided to leave the band, and we added Mirko Huerta as the new guitarist.

This marked a dark chapter in our history. Sadly, due to illness, Gustavo Sánchez passed away at the age of 21. On March 13, 2025, having recovered from this loss, we continued our friend's legacy. Rodrigo Reyes joined on bass, paving the way for our first EP, "The Execution of Humanity."


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded in Santiago, Chile, thanks to the initiative of Max Neira and Carlos Fuentes (formerly of Inanna and currently with Coffin Curse). Max Neira heard our debut performance, which he really liked, and offered us the opportunity to record with his bandmate Carlos Fuentes, a sound engineer. Under the guidance of SONIDO ORIGEN and in collaboration with ALHUE MUSIC STUDIO, he handled the recording, editing, mixing, and mastering. The conditions were entirely professional, polished, and complementary. Carlos contributed many ideas that worked perfectly with what we wanted to convey in this recording. We are very grateful to him and Max for making this possible.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We managed to release 300 copies of our EP, 75 of which were for Chile. Currently, it's only available on CD. You can also find us on Bandcamp (Chaos Records Bandcamp), where you can also purchase our album, and on YouTube (Death Madness). We'll soon be working on releasing it on cassette and digitally on Spotify.


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

In the band's early days, some of the lyrics for the songs "The Box" and "Polluting Death" were written by Gustavo Sánchez. When Andrés "Ratanás" Vega joined, he wrote the lyrics for all the other songs: "Bloody Fucking Carnage," "Subconscious Cruelty," "Dark Margin of Mental Involution," "Abysmal Cosmic Horror," and "The Execution of Humanity." These lyrics were conceived as primary ideas before the instrumental composition; there were already written ideas and concepts to convey the message or story they wanted to tell, fitting with the rhythm of each song.

The band's songs and concept explore apocalyptic scenarios, real and fictional stories focused on horror, terror, inspired by novels and films of the genre, serial killers, anti-religion, cosmic horror, and the imminent degradation of humanity under individual or mass mental.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo and graphic design were handled by our vocalist, Andrés "Ratanás" Vega, and all the album content was created by him and Max Neira. You can see their artwork on Instagram (@rtns_v__art).

Social media has been a huge help in spreading the word about our new releases, live performances, and announcements of new material, so yes, it's been quite helpful, as have traditional media outlets like zines, interviews, and programs that showcase emerging bands.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

So far, Chaos Records is responsible for the start of our discography. It was a recommendation from other bands we know here in Chile:

Sepulcrum, Nigromancia, Blood Oath, and Phantom. These bands released a split with this label and recommended we contact them, since they do a lot of promotion for Death Metal. We're satisfied with the results they've given us.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our main inspiration comes from Old School Death Metal, Thrash Metal, Heavy Metal, and Punk.

Some of the bands we like and that inspire us are Death, Entombed, Dismember, Autopsy, Pestilence, Napalm Death, Deicide and Horrendous.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We only have been working with Chaos Recs, and the response so far has been Good.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played about 10 times on gigs in different spots from Santiago, Buin and San Fernando (Rancagua´s Region). We played on clubs and open spaces but all in a underground scene. Our best show we think were on the gig “Guts n Blood” was a tribute show for our brother Gustavo Sanchéz.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our plans for the future is keep making new music, record an ep or maybe a long play record and of course keep rocking.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on Instagram as blood.grave.dm, on Facebook as Blood Grave, Youtube as Blood Grave (Chile) and our email blood.gravedm@gmail.com

Thanx for the interview.

Thanks Jakub for the interview, Greetings




---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 12. srpna 2026

Recenze/review - RIPPER - Towards Rebirth (2026)


RIPPER - Towards Rebirth
CD 2026, Dark Descent Records

for english please scroll down

Jsem obyčejný člověk, který chodí do práce, má rodinu, děti. Říkají o mě, že jsem milý a vtipný, že bývám příjemný společník. Mám rád dobré jídlo, pivo a hlavně muziku. Dodnes, skoro po čtyřiceti letech mi připadá, že žiju ve dvou dimenzích. V jedné, kterou po mě chce běžná společnost a ve které dělám všechno, abych přežil a potom ta druhá, ve které se stávám démonem, který poslouchá starý death a thrash metal. 

Zavírám se do sklepa, v reproduktorech mi právě hraje nové album chilských RIPPER a já se zase jednou vracím po časové ose zpět. Tamní scénu mám moc rád, poslední roky je doslova studnicí skvělých kapel. Tahle smečka vás roztrhá na kusy. Je divoká, nespoutaná, syrová a zůstává po ní hluboká krvavá stopa. Je velmi příjemné zanechat za sebou starosti všedního dne a vymlátit si hlavu u ostrých riffů, surových melodií, jedovatého vokálu a zabijáckých bicích. Nové album splňuje všechny moje požadavky pro pořádný, poctivý tanec na našich vlastních hrobech. Brácho, tohle je reálný masakr v márnici!


Zatímco jsou mezi metalovými pozéry čím dál tím slavnější kapely, které sází spíše na image, tak mezitím RIPPER napíšou dobrou skladbu, která se mi zadře pod kůži i do podvědomí. Janě, že mám taky rád starou SEPULTURU, SLAYER, KREATOR, PESTILENCE, SADUS, MORBID SAINT, DEMOLITON HAMMER a taky kurva SODOM, protože ti mě k thrash metalu kdysi přivedli a slyším je v každé kapele. Chilané, na rozdíl od mnoha jiných, ale přesně pochopili, o čem oba tyhle prašivé styly jsou. Dokáží být rychlí, živočišní, jsou jako šelmy, co se právě vydaly na lov, ale nezapomínají ani na atmosféru, na plesnivé nálady, tolik známé z čerstvě exhumovaných hrobů. Celý život se pohybuji převážně v undergroundu a jako starý pes, který hlídá vstup do podsvětí několik dekád, dávám "Towards Rebirth" ochrannou známku vysoké kvality. Neznám nic lepšího, než utéct v pátek dřív z práce, přehodit svoji mysl do té lepší, prokleté dimenze, otevřít si pivo a zapomenout na podivný svět kolem. Sejdeme se v mosh-pitu, říkají mi mí vlastní démoni a já nemohu jinak, než jen kývat souhlasně hlavou. Za povedené zde považuji opravdu vše. Ostrý, syrový a špinavý zvuk (recorded, mixed and mastered by Pablo Clares at DM6 Studio). O tom, že je skvělý i motiv na obalu svědčí to, že jsem si jej vytiskl a pověsil na zeď. Paolo Girardi odvedl opět skvělou práci. Ostatně jako vždy, mám pro práci tohoto umělce velkou slabost. Vraťme se ale k hudbě samotné. Pokaždé, když zapnu play, tam mám chuť vytáhnout ze skříně starou ošoupanou džínovou vestu. Kdysi nás takhle chodily davy a dnes bych se asi s kazeťákem toulal po periferii našeho města sám. Jiný ale už nebudu a je to tak dobře. Death metalová brutalita smíchaná s ostrou thrash metalovou rychlostí! Album, které vás roztrhá na kusy! 

Asphyx says:

I’m an ordinary guy who goes to work, has a family, and kids. People say I’m kind and funny, and that I’m good company. I love good food, beer, and especially music. To this day, after almost forty years, it feels like I’m living in two dimensions. One is the one that mainstream society expects of me, where I do everything I can just to survive, and the other is where I become a demon who listens to old death and thrash metal.

I lock myself in the basement; the new album by the Chilean band RIPPER is playing through my speakers, and once again I’m traveling back in time. I really love that scene in recent years, it’s been a veritable treasure trove of great bands. This pack will tear you to pieces. They’re wild, unbridled, raw, and they leave a deep, bloody trail in their wake. It’s so satisfying to leave the worries of everyday life behind and let loose to sharp riffs, raw melodies, venomous vocals, and killer drums. The new album checks all my boxes for a proper, no-holds-barred dance on our own graves. Bro, this is a real massacre in the morgue!


While there are bands among metal posers that are becoming more and more famous ones that rely more on image RIPPER, meanwhile, write a great song that gets under my skin and into my subconscious. Jana, I also love the old SEPULTURA, SLAYER, KREATOR, PESTILENCE, SADUS, MORBID SAINT, DEMOLITION HAMMER, and, damn it, SODOM too, because they’re the ones who got me into thrash metal back in the day, and I hear them in every band. The Chileans, unlike many others, have perfectly grasped what both of these gritty styles are all about. They can be fast and feral like beasts just setting out on the hunt but they don’t forget the atmosphere, those musty moods so familiar from freshly exhumed graves. I’ve spent my whole life mostly in the underground, and as an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades, I give “Towards Rebirth” my seal of approval for high quality. I know of nothing better than leaving work early on Friday, shifting my mind into that better, cursed dimension, opening a beer, and forgetting about the strange world around me. “Let's meet in the mosh pit,” my own demons tell me, and I can't help but nod in agreement. I consider absolutely everything here to be a success. A sharp, raw, and dirty sound (recorded, mixed, and mastered by Pablo Clares at DM6 Studio). The fact that I printed out the cover art and hung it on my wall is proof that the design is great, too. Paolo Girardi has once again done a fantastic job. As always, I have a soft spot for this artist’s work. But let’s get back to the music itself. Every time I hit play, I feel like pulling an old, worn-out denim vest out of the closet. Back in the day, crowds of us used to hang out like that, and today I’d probably be wandering the outskirts of our city alone with my cassette player. But I won’t be any different, and that’s just fine. Death metal brutality mixed with blistering thrash metal speed! An album that will tear you to pieces!


Recenze/review - RIPPER - Sensory Stagnation (2019):


Towards Rebirth track list:
1. The Secular Awakening
2. World of Darkness
3. Towards Rebirth
4. Final Hologram
5. Into The Coldness of Land of Dead
6. The Source Exterminator
7. Messages From The Other Side
8. The Secret Dawn
9. The End of Universe
10. Procession to the Eternal Rest

RIPPER is:
Patricio Spalinger - Vocals/Lead and Rhythm Guitars
Javier Buzeta - Drums
Tomas Barriga - Bass
Nicolas Young - Lead and Rhythm Guitars



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine