DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 31. července 2026

Recenze/review - DEGENERATED - Echoes of Infection (2026)


DEGENERATED - Echoes of Infection
CD 2026, Great Dane Records

for english please scroll down

Měl to být den jako každý jiný. Stereotyp ti svým způsobem vyhovoval, byl pro tebe jistotou, záchytným bodem v podivném světě. Všechno začalo pomalu. Člověk se stal člověku vlkem. Společnost se rozdělila na několik táborů, které se nenáviděly natolik, že začalo docházet k násilnostem. Rabování, znásilňování, jakoby došlo na slova starých autorů sci-fi. Vyšel si ven a zmrzl ti úsměv na rtech. Kdysi krásné město hořelo. A nejen město, celý svět. Všem to bylo jedno, už všichni stejně žili ve virtualitě. Apokalypsa začala už dávno a pro mě je ctí vám dnes představit italskou death metalovou kapelu DEGENERATED, která o podobných věcech hraje.

Hlavním autorem hudby je maniak Buzz (Giuseppe „Buzz“ Nicolò), který působí v undergroundu již dlouhé roky. DEGENERATED je hlavně jeho dítě a nutno rovnou dodat, že velmi povedené. V jejich hudbě lze vystopovat takovou tu pradávnou sílu, energii a tlak. Skladby jsou ostré jako břitva, náležitě brutální i propracované. Hoří zevnitř a řežou správnou stranou nože. Navíc má novinka opravdu velmi temnou, apokalyptickou atmosféru. 


Když budete poslouchat novou nahrávku pečlivě a dáte jí trošku času, tak postupně zjistíte, že je nekonečně temná, drásavá a opravdu bolestivá. Jakoby do ní kapela promítla opravdu veškeré problémy současného podivného světa. Riffy jsou ostré, melodie chladné, bicí zabijácké, vokál připomíná rozzuřenou bestii. Tohle všechno je potom ošetřeno velmi dobrým, masivním a čitelným zvukem a umícháno v koktejlu, který když vypijete, tak zemřete v nekonečných křečích. Pokud máte rádi kapely jako CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, OBSCENITY, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, tak asi víte o čem píšu. Těmito legendami se Italové volně inspirovali a přidali spoustu svých nápadů a invence. Mají svůj vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Nové album jsem poslouchal nejraději velmi brzy ráno, když jsem jel do práce. Lidé v ulicích opravdu připomínali digitální zombie a když jsem procházel kolem starých továrních hal, tak jsem měl pocit, že stroje každou chvíli obživnou a zničí nás. "Echoes of Infection" je přesně tím druhem nahrávky, u které budete přemýšlet, jak bude země nakonec zničena. Je plná zdravého vzteku, frustrace z hlouposti a já mohu dodat jen jediné - jsme stejné krve, s většinou názorů se plně ztotožňuji. Pokud jde o hudbu samotnou, tak tu si také neskutečně užívám. Je totiž ryzí, zahraná od srdce, opravdová, uvěřitelná a naprosto autentická. Měl to být den jako každý jiný. Stereotyp ti svým způsobem vyhovoval, byl pro tebe jistotou, záchytným bodem v podivném světě. Všechno začalo pomalu. Člověk je dávno člověku vlkem. Společnost se rozdělila na několik táborů, které se nenáviděly natolik, že začalo docházet k násilnostem. Rabování, znásilňování, jakoby došlo na slova starých autorů sci-fi. Brutální, surový, ostrý a divoký death metal, temná apokalyptická vize! Album, které se vám zadře hluboko pod kůži i do podvědomí! 

Asphyx says:

It was supposed to be a day like any other. In a way, the routine suited you; it was a source of certainty, an anchor in a strange world. It all started slowly. Man became a wolf to man. Society split into several factions that hated each other so much that violence broke out. Looting, rape it was as if the words of old sci-fi authors had come true. You stepped outside, and the smile froze on your lips. The once-beautiful city was burning. And not just the city the whole world. No one cared; everyone was already living in a virtual world anyway. The apocalypse began long ago, and it is my honor today to introduce you to the Italian death metal band DEGENERATED, which plays about such things.

The main composer is the maniac Buzz (Giuseppe “Buzz” Nicolò), who has been active in the underground scene for many years. DEGENERATED is primarily his brainchild and it must be said right away that it’s a very successful one. In their music, you can trace that ancient power, energy, and intensity. The songs are razor-sharp, appropriately brutal, and well-crafted. They burn from within and cut with the right edge of the blade. Plus, the new album has a truly dark, apocalyptic atmosphere.


If you listen to this new album carefully and give it a little time, you’ll gradually realize that it’s infinitely dark, harrowing, and truly painful. It’s as if the band has projected absolutely all the problems of today’s strange world into it. The riffs are sharp, the melodies are cold, the drums are killer, and the vocals sound like a raging beast. All of this is then wrapped up in a very good, massive, and clear sound and mixed into a cocktail that, if you drink it, will kill you in endless convulsions. If you like bands like CANNIBAL CORPSE, MONSTROSITY, OBSCENITY, SUFFOCATION, and MORBID ANGEL, then you probably know what I’m talking about. The Italians drew loose inspiration from these legends and added plenty of their own ideas and creativity. They have their own style, signature sound their own identity, if you will. I enjoyed listening to the new album most of all very early in the morning on my way to work. The people on the streets really did resemble digital zombies, and as I walked past the old factory buildings, I had the feeling that the machines would come to life at any moment and destroy us. “Echoes of Infection” is exactly the kind of album that will have you wondering how the world will ultimately be destroyed. It’s full of healthy anger and frustration at stupidity, and I can only add one thing we’re cut from the same cloth; I fully agree with most of her views. As for the music itself, I’m really enjoying that, too. It’s genuine, played from the heart, real, believable, and completely authentic. It was supposed to be a day like any other. In a way, the stereotype suited you; it was a certainty for you, an anchor in a strange world. It all started slowly. Man has long been a wolf to man. Society split into several factions that hated each other so much that violence broke out. Looting, rape it was as if the words of old sci-fi authors had come true. Brutal, raw, sharp, and wild death metal a dark, apocalyptic vision! An album that will burrow deep under your skin and into your subconscious!


Tracklist:
1. Intro 
2. Winds of Ruin
3. Echoes of Infection 
4. Humanity and Its Last Breath 
5. Only the Strongest Prevails 
6. The Master and Margarita 
7. Woland 
8. Desertification 
9. Necrotic Brew 
10. Extermination 
11. As We Fall 

band:
Buzz - Vocals, Guitars, Drums, Keyboards Guest/session musicians 
Emi Dattolo - Bass 
Savior Calabro - Special effects



čtvrtek 30. července 2026

Recenze/review - HEXORCIST - Crucificial Imprecations & Evil Reaping Death (2026)


HEXORCIST - Crucificial Imprecations & Evil Reaping Death
CD 2026, Invictus Productions, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Podle zaschlých stop na zdi můžeme určit, jakým směrem byl veden řez. Rezavý nůž, pomalu zajíždějící do hrdla. Vyděšené oči oběti, je další v řadě. Kamenný oltář, hluboko v podzemí. Pod prokletým kostelem, v katakombách, ve kterých je stále cítit zkažená krev a nenávist. Nové album amerických tmářů, které je druhým dlouhohrajícím, je opět morbidní vzpomínkou na pradávné rituály smrti. I po letech je zde cítit bolest, navždy otištěná do zdí. Slyším šepot nemrtvých, vidím postavy v kápích, odříkávající zvrácené modlitby.

HEXORCIST jsou kapelou, která dokáže všechny ponuré, pochmurné, doomové nálady zhmotnit a vypálit do svých skladeb. I nové album hoří jasným černým plamenem. Kříže jsou obrácený směrem dolů, inkvizitor se stále usmívá a kobky jsou plné nevinných, kteří se vzepřeli slepé víře a klanění se dávno padlým modlám. Tohle je přesně odrůda death metalu, nasáklého naprostou tmou a zlem, která koluje i v mých žilách. Nové album vás roztrhá na kusy a spálí na popel!


Ve skladbách je něco hnisavého, děsivého, špinavého, co mě neustále nutí se vracet a znovu zapínat play. Poslouchám novinku dole ve sklepě, několik metrů v podzemí a musím potvrdit, že zde, v naprosté tmě a chladu vynikne nejvíce. Skladby jsou opět velmi dobře napsány, řežou a pálí. Na povrchu jsou omotané studenými pevnými pavučinami, uvnitř ale hoří, žhnou a drásají. Válka nebi byla znovu vyhlášena a HEXORCIST mi připomínají jezdce apokalypsy, kteří dlouhé roky spali v temných kobkách, aby se znovu vydali na náš svět, pomstít všechna příkoří, která se jim kdy stala. Nové album má syrový, ostrý, nekompromisní a náležitě špinavý zvuk. Apokalyptický motiv na obalu mě utvrzuje v tom, že jsem zde správně. Podobný death metal mám stejně jako tahle smečka dávno zakódovaný v DNA. Pokud máte rádi kapely jako DEICIDE, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, SARCÓFAGO, NECROVORE, ale i třeba BLASPHEMY, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, IMPRECATION, IMPIETY, potom jste zde správně. Poslouchat novou nahrávku "Crucificial Imprecations & Evil Reaping Death" mi opravdu nejvíce připomíná starodávný obřad pro vyvolávání temných sil. Satan sedí na svém trůnu, usmívá se a kývá se stejně jako já spokojeně do rytmu. Žádné kompromisy, žádné zbytečnosti, jenom spalující a smrtící oheň, po kterém zůstává zničená země a prokleté duše. Nic jiného zde nenajdete. Není to deska pro slabé povahy, ale absolutní undergroundová záležitost, kterou ocení všichni prokletí, démoni i nemrtví. Američané jsou ve skvělé formě, silnější než kdy dřív. Roztrhají vás na kusy, přikovou na zeď a spoutají pevnými řetězy, ukovanými z té nejkvalitnější oceli. Absolutní death metalová negace dobra! Totálně zničující album, po okraj narvané hnisem, okultismem, zkaženou krví a nenávistí! Nahrávka, která vás roztrhá na kusy a navěky prokleje!

Asphyx says:

Based on the dried bloodstains on the wall, we can determine the direction of the cut. A rusty knife, slowly sinking into the throat. The victim’s terrified eyes he’s next in line. A stone altar, deep underground. Beneath the cursed church, in the catacombs where the stench of rotten blood and hatred still lingers. The new album by these American dark metalers their second full-length is once again a morbid reminder of ancient death rituals. Even after all these years, the pain is still palpable here, forever imprinted on the walls. I hear the whispers of the undead; I see hooded figures reciting perverse prayers.

HEXORCIST is a band that can materialize all the gloomy, somber, doom-laden moods and burn them into their songs. Their new album, too, burns with a bright black flame. The crosses are turned upside down, the inquisitor still smiles, and the dungeons are full of innocents who defied blind faith and the worship of long-fallen idols. This is exactly the kind of death metal, steeped in utter darkness and evil, that flows through my veins as well. The new album will tear you to pieces and burn you to ashes!


There’s something festering, terrifying, and filthy about these tracks that constantly compels me to go back and hit play again. I’m listening to the new album down in the basement, several meters underground, and I have to say that it really shines here, in the utter darkness and cold. The tracks are, once again, very well written they cut deep and burn. On the surface, they’re wrapped in cold, solid cobwebs, but inside they burn, blaze, and tear at your soul. War has been declared on heaven once again, and HEXORCIST remind me of the horsemen of the apocalypse, who slept for many years in dark dungeons only to return to our world and avenge all the injustices ever done to them. The new album has a raw, sharp, uncompromising, and appropriately dirty sound. The apocalyptic motif on the cover confirms that I’m in the right place. Like this pack, I’ve had this kind of death metal encoded in my DNA for a long time. If you like bands like DEICIDE, VITAL REMAINS, MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, SARCÓFAGO, NECROVORE, but also BLASPHEMY, PERDITION TEMPLE, DIABOLIC, IMPRECATION, and IMPIETY, then you’ve come to the right place. Listening to the new album "Crucificial Imprecations & Evil Reaping Death" really reminds me most of an ancient ritual for summoning dark forces. Satan sits on his throne, smiling and swaying contentedly to the beat, just like me. No compromises, no frills just a searing, deadly fire that leaves behind a ravaged land and damned souls. You’ll find nothing else here. This isn’t an album for the faint of heart, but an absolute underground masterpiece that all the damned, demons, and the undead will appreciate. The Americans are in top form, stronger than ever. They’ll tear you to pieces, nail you to the wall, and shackle you with sturdy chains forged from the finest steel. The absolute death metal negation of good! A totally devastating album, brimming to the brim with pus, occultism, tainted blood, and hatred! A recording that will tear you to pieces and curse you for all eternity!


about HEXORCIST on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST - "Crucificial Imprecations" (New Album)
01. Crucificial Imprecations
02. Defacing Deities
03. Emissary of Evil
04. Adverse Sacraments
05. Deconsecration
06. Hexorcist
07. Unconsecrated Offerings
08. Exordium of Profanation

TRACKLIST - "Evil Reaping Death" (Debut Reissue)
01. Exulting the Adversary
02. Sentry at the Seven Gates
03. Unblessing the Reverent
04. Proverbs of Pestilence
05. Denouncing the Immaculate
06. Evil Reaping Death
07. Unrighteous Ceremony
08. Accursed Affirmations
09. Praising the Most Foul
10. Crucifixion (Devastator)
11. Resuscitation of Iniquity
12. Behold! The Great Black Prophet
13. Ritual Hex



Recenze/review - MAGGOD - Salvation Denied (2026)


MAGGOD - Salvation Denied
CD 2026, neonarcis.com (l'inphantile collective)

for english please scroll down

Pokaždé, když se setkám s hudbou nějaké nové kapely, kterou jsem dosud neznal, tak si jen tak sednu a nechám na sebe nové skladby působit. Několikrát to opakuji, někdy si dělám poznámky, jindy pak usedám k bílé obrazovce a moje myšlenky létají jako zběsilé. MAGGOD jsou z českého podzemí. A hrají starý, prašivý death metal z přelomu osmdesátých a devadesátých let. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, tak jsem se ocitl na jedné dávno opuštěné pitevně.

Moje tělo bylo právě vyvrženo a ostré riffy se mi zadíraly hluboko do vnitřností a podvědomí. Takhle nějak se hrálo, špinavě, upřímně, opravdově a autenticky, když jsem s muzikou kdysi začínal. Začnu se kývat spokojeně do rytmu a najednou se usmívám, zrovna mi vyndali z těla srdce a donutili mě jej sníst. Někde mezi hororovým snem a krutou realitou se tahle smečka pohybuje s elegancí starých mistrů v oboru. 


Jedná se o velmi dobře napsané záhrobní rituály, volně inspirované tím, co hrávaly a hrají kapely z Floridy, ale třeba i v evropských katakombách. Těch odkazů na staré dobré časy zazní opravdu hodně, ale činěno je tak s nadhledem, s vlastními nápady i invencí. Nové album tak není jen obyčejnou kopií věcí minulých, ale má v sobě něco navíc. Takovou tu pověstnou, těžko definovatelnou energii, tlak a sílu, posbíranou na starých pohřebištích. U mě je vždy velmi důležité, abych kapele jejich morbidní práci věřil. V případě MAGGOD tomu tak je a klidně vám to podepíšu vlastní krví. Toulám se podsvětím již opravdu velmi dlouho, jsem starý šedivý a prašivý pes, který zvedne hlavu již jen v případě, když jej něco zaujme. "Salvation Denied" mě baví poslouchat, rád se k albu vracím, rvu si jej pod tlakem do hlavy. Nejvíc si jej ale užívám až když se setmí, stíny jsou dlouhé a na hřbitově začnou šeptat nemrtví. Nahrávka má v sobě vše, co požaduji, chci a musím mít, abych si muziku užil. Velmi dobře ošetřený plesnivý zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně takovou tu prašivou, mokvající patinu, která je nutná pro to, abych byl pohřben zaživa. Nezbývá mi tedy nic jiného, než vzít znovu do rukou lopatu, počkat na půlnoc a vydat se na cestu bez konce. Země je zmrzlá a kopu si vlastní hrob. Soundtrackem je mi samozřejmě tahle deska, kterou si ve výsledku opravdu velmi užívám. Je něco tíživého, děsivého, co mě stále láká se k ní vracet. Album doporučuji všem, kteří mají rádi klasické, tradiční postupy a mrtvolně chladnou atmosféru. Poslouchejte v naprosté tmě a co nejvíce nahlas! Morbidní ozvěny ze starých death metalových pohřebišť! Hroby se otvírají a rakve jsou plné démonů! 


Asphyx says:

Every time I come across music by a new band I haven’t heard of before, I just sit down and let the new songs sink in. I repeat this several times; sometimes I take notes, other times I sit down in front of a blank screen and my thoughts race like crazy. MAGGOD are from the Czech underground. And they play old, grimy death metal from the late ’80s and early ’90s. Every time I hit play on my player, I found myself in a long-abandoned morgue.

My body had just been torn open, and the sharp riffs were digging deep into my guts and subconscious. This is pretty much how it was played dirty, honest, genuine, and authentic back when I first started out in music. I start swaying contentedly to the beat, and suddenly I’m smiling they’ve just ripped my heart out of my body and forced me to eat it. Somewhere between a horror dream and cruel reality, this pack moves with the elegance of the old masters of the craft.



These are very well-crafted funeral rites, loosely inspired by what bands from Florida and even those in European catacombs used to play and still play today. There are indeed plenty of references to the good old days, but they’re handled with a sense of perspective, incorporating the band’s own ideas and creativity. The new album, therefore, isn’t just a mere copy of things past it has something extra. That legendary, hard to define energy, intensity, and power, gathered from ancient burial grounds. For me, it’s always very important that I believe in a band’s morbid work. In MAGGOD’s case, that’s exactly what I do, and I’d gladly sign off on it with my own blood. I’ve been wandering the underworld for a very long time now; I’m an old, gray, and mangy dog who only lifts his head when something catches his interest. I enjoy listening to “Salvation Denied"; I love coming back to the album, cramming it into my head under pressure. But I enjoy it most of all when darkness falls, the shadows grow long, and the undead begin to whisper in the cemetery. This recording has everything I demand, want, and need to enjoy the music. A very well-crafted, moldy sound, an interesting motif on the cover, but above all that shabby, oozing patina that’s essential for me to be buried alive. So I have no choice but to pick up the shovel again, wait for midnight, and set out on a journey with no end. The ground is frozen, and I’m digging my own grave. My soundtrack, of course, is this album, which I’m actually really enjoying. There’s something oppressive and terrifying about it that keeps drawing me back to it. I recommend this album to anyone who loves classic, traditional approaches and a deathly cold atmosphere. Listen to it in complete darkness and as loud as possible! Morbid echoes from the old death metal graveyards! The graves are opening, and the coffins are full of demons!

tracklist:
1. The Last Mortal Plague 
2. Graves of the Forgotten
3. Sworm of the Rot 
4. Worm's Abyss 
5. Throne of Endless Pain 
6. Whisper from the Grave 

band:
Jurgg - guit.,vox
Miguel de Baño - bass
Cubegod - drums

středa 29. července 2026

Recenze/review - HASEROT - Advent of Suffering (2026)


HASEROT - Advent of Suffering
CD 2026, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Někde tam daleko v horách je jedno staré pohřebiště, na kterém byli dlouhá léta pohřbíváni prokletí. Náhrobky jsou již značně nakloněné, neudržované a márnice je prázdná. Přesto když se setmí, tak se zde stále dějí podivné věci. Nemrtví tančí na svých vlastních hrobech a vyprávějí si o nekonečné bolesti, kterou zažili během svých životů. Tentokrát bych vás rád pozval do prašivé kobky, s nápisem HASEROT nad vchodem. Když otevřete rezavé dveře a vstoupíte dovnitř, tak vás obejmou chladné pavučiny ostrých melodií.

Je to moje první setkání s kapelou a nutno rovnou dodat, že dopadlo na výbornou. Nové album v sobě totiž má vše, co po dobrém death metalu vyžaduji. Zajímavě a poctivě napsané skladby, masivní, dobře čitelný zvuk (postaral se o něj Dan Swano) a hlavně nápady, které se mi dokáží dostat pod kůži. Kapela do mě se svým prvním dlouhohrajícím albem zasekla svůj dráp a už mě nepustila.


HASEROT vás vezmou na dlouhý výlet bez konce do těch nejhlubších katakomb. Potkáte zohavená těla hříšníků, uvidíte své vlastní démony. Budete u toho poslouchat novou nahrávku "Advent of Suffering" a kývat se spokojeně do rytmu. Jako staří hrobníci, kteří právě dokončili exhumaci nějakého hodně hnusného hrobu. Rakev je plesnivá a nebožtík ve značném stádiu rozkladu. Ve tváři má pořád vepsaný zlověstný škleb někoho, kdo napáchal hodně špatných věcí. Drží v rukou nové CD těchto maniaků. Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby napsány, užívám si morbidní atmosféru. Připadám si jako bych byl zavřený několik nocí v márnici, poslouchal stále dokola tohle album a vnímal její opravdový, ryzí a naprosto autentický feeling, které v sobě měly kapely v devadesátých letech minulého století. Juanjo Castellano namaloval stylový a jako vždy velmi povedený motiv na obalu a Marc Grewe (MORGOTH) odvedl jako host ve čtvrté skladbě také skvělou práci. Dohromady potom tvoří novinka velmi zajímavý celek, monolit, který mě pokaždé smete z povrchu zemského, spálí mě na popel a strhne do hlubiny. Už dávno poslouchám hudbu hlavně srdcem a zde zjišťuji, že jsme jedné krve. Pokud máte rádi kapely jako BLOODBATH, TEMPLE OF VOID, HOODED MENACE, MORBID ANGEL, GORGUTS, DEMIGOD, AT THE GATES, potom vězte, že jste zde správně. Zavírám za sebou dveře do záhrobí a sestupuji po schodech dolů, do podsvětí. Tady, mezi nemrtvými zní nové album stejně nejlépe. Připomíná mi staré dobré časy, připomíná mi naprostou tmu i nahrubo nasekaný vztek. Někde tam daleko v horách je jedné staré pohřebiště, na kterém byli dlouhá léta pohřbíváni prokletí. Náhrobky jsou již značně nakloněné, neudržované a márnice je prázdná. Přesto když se setmí, tak se zde stále dějí podivné věci. Nemrtví tančí na svých vlastních hrobech a vyprávějí si o nekonečné bolesti, kterou zažili během svých životů. Jsem zde správně! Starý, prašivý, syrový death metal s krvavé temnou aurou! Album, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

Somewhere far away in the mountains lies an old burial ground where the cursed were laid to rest for many years. The headstones are now severely tilted and neglected, and the morgue is empty. Yet when darkness falls, strange things still happen here. The undead dance on their own graves and tell each other of the endless pain they experienced during their lives. This time, I’d like to invite you into a dilapidated dungeon with the inscription HASEROT above the entrance. When you open the rusty door and step inside, you’ll be enveloped by the chilling web of sharp melodies.

This is my first encounter with the band, and I must say right away that it turned out to be excellent. Their new album has everything I look for in good death metal. Interestingly and thoughtfully written songs, a massive, clear sound (handled by Dan Swano), and above all, ideas that really get under my skin. With their first full-length album, the band sank its claws into me and hasn’t let go since.


HASEROT will take you on a long, endless journey into the deepest catacombs. You’ll encounter the mutilated bodies of sinners and see your own demons. All the while, you’ll be listening to their new album, "Advent of Suffering", and nodding contentedly to the beat like old gravediggers who’ve just finished exhuming some truly gruesome grave. The coffin is moldy, and the deceased is in an advanced state of decomposition. His face still bears the sinister grin of someone who has done many terrible things. He’s holding the new CD by these maniacs in his hands. I like the way the songs are written; I’m enjoying the morbid atmosphere. I feel as if I’ve been locked up in a morgue for several nights, listening to this album over and over again and sensing that true, pure, and utterly authentic feeling that bands from the 1990s possessed. Juanjo Castellano painted a stylish and, as always, very well-executed cover art, and Marc Grewe (MORGOTH) also did a great job as a guest on the fourth track. Taken together, the new album forms a very interesting whole a monolith that sweeps me off the face of the earth every time, burns me to ashes, and drags me into the depths. I’ve long since come to listen to music primarily with my heart, and here I realize that we are of the same blood. If you like bands like BLOODBATH, TEMPLE OF VOID, HOODED MENACE, MORBID ANGEL, GORGUTS, DEMIGOD, and AT THE GATES, then know that you’ve come to the right place. I close the door to the afterlife behind me and descend the stairs into the underworld. Here, among the undead, the new album sounds its best. It reminds me of the good old days; it reminds me of utter darkness and raw, chopping fury. Somewhere far away in the mountains lies an old burial ground where the damned were buried for many years. The headstones are now significantly tilted and neglected, and the morgue is empty. Yet when darkness falls, strange things still happen here. The undead dance on their own graves and tell each other of the endless pain they endured during their lives. I’m in the right place! Old, grimy, raw death metal with a bloody, dark aura! An album that will make every bone in your body crack!


Tracklist:
1. Advent of Suffering 
2. Poverty of Thought 
3. Apophis 
4. Tears in Bethlehem 
5. Cruentis Omega 
6. Khlyst 
7. Beneath the Cairn 
8. Madness and the Void 
9. The Tenth Circle 
10. Curse of Haserot 

úterý 28. července 2026

Recenze/review - LEFT TO DIE - Initium Mortis (2026)


LEFT TO DIE - Initium Mortis
CD 2026, Relapse Records

for english please scroll down

Co jste dělali v letech 1983 až 1987? Třeba já jsem chodil na základní školu a osvícený bratranec mi nosil tajně nahrávky kapel jako JUDAS PRIEST, následně potom SODOM. Kreslil jsem jejich loga do sešitů a dostával za to od paní učitelky poznámky. O tom, že existuje kapela MANTAS a potom DEATH, jsem tehdy neměl ještě nejmenší tušení. Osobně jsem se dostal k hudbě Chucka Schuldinera až o mnoho let později. Byl jsem hlavně thrasher srdcem i duší a tak mě jako první zasáhlo až album "Human" v roce 1991.

Nutno ale také zmínit, že jsem vyrůstal v socialistickém bloku a nahrávky se k nám dostávaly mnohdy s velkým zpožděním. Přesto, nebo právě proto, mám v hlavě zafixováno, že na mistrovo dílo se nasahá, že je nejlepší takové, jak jej sám nahrál a vytvořil. Měl jsem tu čest jej vidět i naživo a musím říct, že jsem si po jeho smrti nedovedl příliš představit, že by někdo vzal jeho hudbu a začal ji znovu hrát. Přesto se poslední roky vyrojilo velké množství kapel, které se o to pokoušejí. Někdy se jim to daří, jindy méně, ale pokaždé je to nakonec jen revival. I když třeba dobře zahraný a produkovaný, jako v případě LEFT TO DIE. 


Myslím si, že se fanoušci rozdělí na dva tábory. Někteří budou hltat cokoliv, co se pod hlavičkou DEATH (a jejich následovníků) vydá a druzí budou přeci jen skeptičtí. Nakonec jsem se rozhodl, že budu k novému albu přistupovat nezaujatě, nechám jej na sebe jen tak působit a uvidím, co se mnou udělá. Jména v sestavě jsou jistotou, že bude vše velmi dobře zahrané, že bude perfektně ošetřený zvuk, že se Harvey z EXHUMED a GRUESOME pokusí trefit do raných vokálů "Evil Chucka". Seděl jsem ve svém pokoji, dal jsem si pár piv a několik prvních setkání se mnou toho příliš nedělalo. A pak se to stalo. Každý další poslech mě bavilo "Initium Mortis" víc a víc. Prostě a jednoduše, užíval jsem si Chuckova génia a v závěru se mi vlastně způsob provedení, jakým jeho hudbu tihle pohrobci uchopili, líbí. Byl jsem nedávno na koncertě DEATH TO ALL. Bylo to skvělé, ale ne vynikající, přišlo mi to místy až moc chladné a profesorské. LEFT TO DIE někde v menším klubu budou určitě také dobrý zážitek. Pravdou je, že si člověk uvědomí, kolika cestami se Chuck dokázal vydat, jak byl skvělý skladatel. Beru tak album téhle kapely jako velmi dobře zahranou poctu, na kterou, když budu mít chuť, tak si ji určitě rád narvu do hlavy. Ony jsou ty skladby také hodně nasáklé thrashem, grindem, zkrátka dobou, kdy se styly zase tolik neřešily. A to se mi líbí. Pánové jdou až ke kořenům a dělají to přesvědčivě. V závěru asi nemá moc smysl filozofovat. Pokud jste měli rádi staré MANTAS/DEATH, myslím si, že budete přinejmenším spokojeni. Určitě to není nejlepší album dekády, ale to ani není účelem. A tak se zase jednou zavírám do svého pokoje, hrabu se ve starých deskách a občas, když mám chuť, tak si pouštím i "Initium Mortis". Album, které je velmi dobře zahranou poctou Evil Chuckovi! Návrat ke krvavým kořenům!

Asphyx says:

What were you doing between 1983 and 1987? For example, I was in elementary school, and my enlightened cousin would secretly bring me recordings of bands like JUDAS PRIEST, and later SODOM. I’d draw their logos in my notebooks and get notes from my teacher for it. Back then, I didn’t have the slightest idea that bands like MANTAS and later DEATH even existed. Personally, I didn’t discover Chuck Schuldiner’s music until many years later. I was a thrasher through and through, so the first album that really made an impact on me was “Human” in 1991.

It’s also worth mentioning, however, that I grew up in the Eastern Bloc, and recordings often reached us with a significant delay. Despite that or perhaps because of it I’m convinced that a master’s work should remain untouched, that it’s best exactly as he recorded and created it himself. I had the honor of seeing him perform live, and I have to say that after his death, I couldn’t really imagine anyone taking his music and starting to play it again. Yet in recent years, a large number of bands have sprung up that are attempting to do just that. Sometimes they succeed, other times less so, but in the end, it’s always just a revival. Even if it’s well-played and well produced, as in the case of LEFT TO DIE.

I think fans will be divided into two camps. Some will devour anything released under the DEATH banner (and by their followers), while others will remain skeptical. In the end, I decided to approach the new album with an open mind, just let it sink in, and see what effect it has on me. The names in the lineup guarantee that everything will be played very well, that the sound will be perfectly polished, and that Harvey from EXHUMED and GRUESOME will try to capture the early vocals of “Evil Chuck". I was sitting in my room, had a few beers, and the first few listens didn’t do much for me. And then it happened. With every subsequent listen, I enjoyed “Initium Mortis” more and more. Plain and simple, I was savoring Chuck’s genius, and in the end, I actually like the way these successors have interpreted his music. I recently went to a DEATH TO ALL concert. It was great, but not outstanding; at times, it felt a bit too cold and professorial to me. LEFT TO DIE, playing somewhere in a smaller club, will surely be a good experience as well. The truth is, you realize just how many different paths Chuck was able to take and what a great composer he was. I see this band’s album as a very well-played tribute that I’ll definitely be happy to blast when I’m in the mood. The songs are also heavily influenced by thrash, grind in short, a time when people didn’t worry so much about genres. And I like that. These guys go all the way back to the roots, and they do it convincingly. In the end, there’s probably not much point in philosophizing. If you liked the old MANTAS/DEATH, I think you’ll be at least satisfied. It’s certainly not the best album of the decade, but that’s not the point anyway. And so, once again, I lock myself in my room, rummage through my old records, and every now and then, when I feel like it, I put on “Initium Mortis”. An album that’s a very well-played tribute to Evil Chuck! A return to the bloody roots!


tracklist:
01. Legion of Doom 
02. Archangel 
03. Power of Darkness 
04. Zombie 
05. Witch of Hell 
06. Rise of Satan 
07. Summoned to Die 
08. Mantas 09. Slaughterhouse 
10. Death by Metal 
11. Infernal Death 
12. Corpsegrinder

band:
Initium Mortis, the upcoming new album from LEFT TO DIE, sees the DEATH inspired supergroup - including original DEATH members Terry Butler (OBITUARY) and Rick Rozz (MASSACRE) - joining Harvey (EXHUMED, GRUESOME) and Gus Rios (GRUESOME) to capture DEATH's deep, die-hard-only catalog.



pondělí 27. července 2026

Recenze/review - TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre (2026)


TORTURERAMA - The Elaborate Theatre of the Macabre
CD 2026, Memento Mori

for english please scroll down

Pokaždé, když exhumuji další ze starých prašivých hrobů, tak jsem zvědavý, kdo se ukrývá uvnitř. Většinou se jedná o obyčejné lidi, kteří zemřeli přirozenou smrtí, ale někdy můžete potkat prokleté a zlé jedince. Jejich rakve bývají nasáklé zkaženou krví a vznáší se kolem nich děsivý zápach tlení. Jakoby i po smrti byly do jejich tváří otištěny veškeré zlé a zvrácené činy. Tentokrát jsem v jednom malém belgickém městě a na místním hřbitově vstupuji do hrobky s názvem TORTURERAMA. Na kamenných oltářích leží padlí kněží a drží v rukou jejich letošní nové album.

Moje záhrobní mise pokračuje. Kdysi dávno, na konci osmdesátých let jsem byl stejně jako tahle smečka prokletý starým, poctivým a prašivým death metalem. Také jsem tomuto stylu stále věrný a už jiný nebudu. Milejší je mi vždy záhrobní mše a klasický pohřeb do země, než moderní kremace. Novinku jsem si pustil poprvé velmi brzy ráno. Bylo už léto a nebývale chladno. Melodie se mi ihned dostaly do podvědomí, zaryly se mi hluboko pod kůží. Začal jsem se kývat jako starý hrobník do rytmu a nechal se převést na druhou stranu, do země nekonečných stínů. 

Tahle belgická smečka uctívá staré death metalové modly jako DISMEMBER, AUTOPSY, REPUGNANT, INTERMENT, ale třeba i MAIM, DEATH BREATH, ENTRAPMENT, MORDBRAND. Dělá to s morbidní elegancí starých mistrů a přidává do skladeb své vlastní nápady a invenci. Výsledkem je album, které řeže tou správnou stranou nože, je plesnivé ze své podstaty. Ocení jej jak všichni fanoušci starých dobrých časů, tak i démoni a prokletí. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsané, mají poctivý, surový a mrazivý zvuk. Poslech se tak dá s klidem přirovnat k návštěvě starých katakomb, márnic, dávno opuštěných pitevních sálů a jatek, ve kterých je stále do zdí otištěná nekonečná bolest obětí. "The Elaborate Theatre of the Macabre" je přesně tím druhem nahrávky, která ve vás probudí nostalgické vzpomínky a vy si začnete podvědomě podupávat nohou do rytmu, mlátit hlavou do zdi a po nějakém čase si tuhle desku zařadíte jako já do svého playlistu. Kapela má na svém kontě ještě jedno album a dvě EP. Určitě se na ně také podívejte, stojí rozhodně za to. Dovedu si představit dávno opuštěné katakomby, umístěné dole pod ruinami znesvěceného kostela. V nich tahle smečka, stojící na hromadě z lebek a prašivých kostí. Vzduchem se vznáší ostré melodie, divoké bicí i řev bestie. Křičím spolu s kapelou do tmy, vzývám své vlastní démony. Ano, letošní novinka mě přesvědčila, dávám jí známku vysoké kvality a znovu a znovu zapínám play. Pokaždé, když exhumuji další ze starých prašivých hrobů, tak jsem zvědavý, kdo se ukrývá uvnitř. Většinou se jedná o obyčejné lidi, kteří zemřeli přirozenou smrtí, ale někdy můžete potkat prokleté a zlé jedince. Jejich rakve bývají nasáklé zkaženou krví a vznáší se kolem nich zlý zápach tlení. Jakoby i po smrti byly do jejich tváří otištěny veškeré zlé a zvrácené činy. Tenhle hrob jen tak neopustím. Morbidní, plesnivý, mokvající death metal, u kterého se rozpadnete v prach! Album, u kterého budete pohřbeni zaživa! 


Asphyx says:

Every time I exhume another one of those old, dilapidated graves, I’m curious to see who’s hiding inside. Most of the time, they’re ordinary people who died of natural causes, but sometimes you come across cursed and evil individuals. Their coffins are often soaked in putrid blood, and a terrifying stench of decay hangs around them. It’s as if, even in death, all their evil and depraved deeds are etched onto their faces. This time I’m in a small Belgian town, and at the local cemetery I’m entering a tomb called TORTURERAMA. Fallen priests lie on stone altars, holding this year’s new album in their hands.

My mission from beyond the grave continues. Long ago, in the late 1980s, I, just like this pack, was cursed by old, honest, and grimy death metal. I, too, remain faithful to this style and never will change. I’ve always preferred a funeral mass and a traditional burial to modern cremation. I listened to the new album for the first time very early in the morning. It was already summer, yet unusually cold. The melodies immediately seeped into my subconscious, burrowing deep under my skin. I began swaying to the rhythm like an old gravedigger and let myself be carried over to the other side, into the land of endless shadows.


This Belgian band pays homage to old death metal icons like DISMEMBER, AUTOPSY, REPUGNANT, INTERMENT, but also MAIM, DEATH BREATH, ENTRAPMENT, and MORDBRAND. They do so with the morbid elegance of the old masters, while adding their own ideas and creativity to the songs. The result is an album that cuts with the right edge of the knife it’s rotten to the core. It will be appreciated by all fans of the good old days, as well as by demons and the damned. The individual tracks are very well written and feature a solid, raw, and chilling sound. Listening to it can easily be compared to a visit to ancient catacombs, morgues, long-abandoned autopsy rooms, and slaughterhouses, where the endless suffering of the victims is still imprinted on the walls. “The Elaborate Theatre of the Macabre” is exactly the kind of record that will stir up nostalgic memories in you, and you’ll find yourself subconsciously tapping your foot to the beat, banging your head against the wall, and after a while, adding this album to your playlist, just like I did. The band has one other album and two EPs to their credit. Be sure to check them out as well they’re definitely worth it. I can picture long-abandoned catacombs, located deep beneath the ruins of a desecrated church. Inside them, this pack stands on a pile of skulls and mangy bones. Sharp melodies, wild drums, and the roar of a beast float through the air. I scream along with the band into the darkness, summoning my own demons. Yes, this year’s new release has won me over; I give it top marks and hit play again and again. Every time I exhume another of those old, decaying graves, I’m curious to see who’s hiding inside. Mostly they’re ordinary people who died of natural causes, but sometimes you might encounter cursed and evil individuals. Their coffins are often soaked in rotten blood, and a foul stench of decay hangs around them. It’s as if, even in death, all their evil and depraved deeds are etched onto their faces. I’m not leaving this grave anytime soon. Morbid, moldy, oozing death metal that will reduce you to dust! An album that will bury you alive!


tracklist:
1. Landscapes of the Cursed
2. Zombie Disposal
3. Reap What You Sow
4. Repulsive Smut Supreme 
5. Curb Stomp Shake
6. Abracadavra
7. Get Them Off Me
8. Lucid Nightmare
9. Summoned to Conquer the Earth

neděle 26. července 2026

Recenze/review - HORRID MASS - Nauseating Ecstatic Degeneration (2026)


HORRID MASS - Nauseating Ecstatic Degeneration
CD 2026, Memento Mori, Night Terrors Records

for english please scroll  down

Nasládlý pach rozkládajícího se masa. Zohavené postavy nainstalované do obscénních pozic. Sklep plný vybělených lebek, zahrada s mělkými hroby. Navenek působil jako milý chlápek. V práci jej měli rádi a manželka i děti o něm říkali, že je moc hodný. Měl ale svého koníčka. Po nocích lovil v ulicích, prokousával hrdla a hanobil těla nevinných. Bylo něco děsivého, nekonečné zlého v jeho očích, co vylezlo na povrch pokaždé, když ucítil krev. Teď tu stojím, exhumuji další a další nebožáky a poslouchám u toho nové album HORRID MASS z Wisconsinu.

Tahle smečka, složená ze zkušených muzikantů ((baskytarista/zpěvák Nick Lewis (ex- Pig's Blood), kytarista Tony Capodilupo (Cryptual, ex- Carnal Ruin) a bubeník Spencer Powers (Apocalyptic Session)), dokázala vytvořit na svém debutovém albu velmi podobnou atmosféru, jako maniak z úvodu dnešní recenze. Jejich hudba je mokvající, shnilá, bažinatá, nekonečně zahnívající a plná zkažené krve. Doporučuji poslouchat v naprosté tmě, chladu a pořádně nahlas!


Do nečisté hry vás uvede masivní, prašivý a špinavý zvuk. I motiv na obalu vás utvrdí v tom, že se zde hraje klasický, plesnivý, hnilobou nasáklý death metal ze starých pohřebišť. Pokud máte rádi kapely typu AUTOPSY, CIANIDE, INCANTATION, BOLT THROWER, ARCHGOAT a další tmáře, kteří umí dobře pracovat jak se surovostí, tak i s temnou doomovou atmosférou, tak potom věřte, že jste zde správně. Pro naprosté pochopení toho, co tahle smečka hraje, vám doporučuji strávit několik nocí v márnici. Budete rozmlouvat s nemrtvými, potkáte své vlastní démony a přesvědčíte se o tom, že tahle nahrávka je velmi dobře napsaná, že je opravdová, ryzí, naprosto autentická a že se vám postupně zadře pod kůži, jako se to stalo mě, starému psovi. HORRID MASS jsou přesně tou odrůdou kapely, která má zlo, pradávný vztek i hororové nálady zakódované ve svém DNA. Svět je při poslechu zahalen do krvavé mlhy a vám se znovu objeví staré rány. Začnou morbidně mokvat a tepat bolestí. Nakonec rezavým nožem vřed proříznete a spolu s ostrým riffem, budete čekat, až z něj vyteče všechna zkažená krev. Melodie se mi dostaly přímo do kostí, hudba je zde ohlodaná na samou podstatu smrti. "Nauseating Ecstatic Degeneration" je jako řeka plná utopenců, jako stoka pod vaším městem, jako nekonečné močály bolesti a utrpení. Pro mě osobně je potom tohle album dalším potvrzením toho, že smrt má nekonečné množství podob a tu, kterou tihle tmáři předkládají, je velmi krutá, hnusná a ošklivá. Stojím při poslechu na zahradě jednoho krásného domu a cítím nasládlý pach rozkládajícího se masa. Zohavené postavy nainstalované do obscénních pozic. Sklep plný vybělených lebek, zahrada s mělkými hroby. Navenek působil jako milý chlápek. V práci jej měli rádi a manželka i děti o něm říkali, že je moc hodný. Měl ale svého koníčka. Po nocích lovil v ulicích, prokousával hrdla a hanobil těla nevinných. Hnilobný, mokvající, syrový a nekonečně temný death metal ze starých pohřebišť! Exhumace prokletého hrobu! 

Asphyx says:

The sweetish smell of rotting flesh. Mutilated bodies arranged in obscene positions. A cellar full of bleached skulls, a garden with shallow graves. On the surface, he seemed like a nice guy. His coworkers liked him, and his wife and children said he was very kind. But he had a hobby. At night, he hunted the streets, biting through throats and desecrating the bodies of the innocent. There was something terrifying, an endless evil in his eyes, that surfaced every time he smelled blood. Now I’m standing here, exhuming one poor soul after another, listening to the new album by HORRID MASS from Wisconsin.

This band, made up of experienced musicians (bassist/vocalist Nick Lewis (ex-Pig’s Blood), guitarist Tony Capodilupo (Cryptual, ex-Carnal Ruin), and drummer Spencer Powers (Apocalyptic Session)), has managed to create an atmosphere on their debut album very similar to that of the maniac mentioned at the beginning of today’s review. Their music is oozing, rotten, swampy, endlessly decaying, and full of tainted blood. I recommend listening to it in complete darkness, in the cold, and turned up really loud!


A massive, grimy, and filthy sound will draw you into this dirty game. Even the cover art will confirm that this is classic, moldy, rot-soaked death metal straight from ancient graveyards. If you like bands like AUTOPSY, CIANIDE, INCANTATION, BOLT THROWER, ARCHGOAT, and other dark forces who know how to work well with both raw aggression and a dark doom atmosphere, then rest assured that you’ve come to the right place. To fully understand what this pack plays, I recommend spending a few nights in a morgue. You’ll converse with the undead, encounter your own demons, and come to realize that this recording is very well written, that it’s genuine, pure, utterly authentic, and that it will gradually get under your skin, just as it did to me, an old dog. HORRID MASS is exactly the kind of band that has evil, ancient rage, and horror-filled atmospheres encoded in its DNA. As you listen, the world is shrouded in a bloody fog, and your old wounds resurface. They begin to ooze morbidly and throb with pain. Finally, you’ll cut open the ulcer with a rusty knife, and along with a sharp riff, you’ll wait for all the tainted blood to drain out. The melodies got right into my bones; the music here is stripped down to the very essence of death. "Nauseating Ecstatic Degeneration" is like a river full of drowned bodies, like a sewer beneath your city, like endless swamps of pain and suffering. For me personally, this album is yet another confirmation that death takes an infinite number of forms, and the one these dark forces present to you is very cruel, repulsive, and hideous. As I listen, I’m standing in the garden of a beautiful house and smell the sweetish stench of decaying flesh. Mutilated figures arranged in obscene poses. A basement full of bleached skulls, a garden with shallow graves. On the surface, he seemed like a nice guy. His coworkers liked him, and his wife and children said he was very kind. But he had a hobby. At night, he hunted the streets, slashed throats, and desecrated the bodies of the innocent. Rotten, oozing, raw, and infinitely dark death metal from ancient burial grounds! The exhumation of a cursed grave!



tracklist:
1. Worthless Mote
2. Writhe
3. Execration
4. S.H.E.D.
5. Cruelty
6. Loathsome
7. Violent Ascent
8. Congregate

band:
Nick LewisBass - Vocals 
NoiseSpencer Powers - Drums
Tony Capodilupo - Guitars



sobota 25. července 2026

Recenze/review - REEKMIND - Glints From The Crematorium (2026)


REEKMIND - Glints From The Crematorium
EP 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

Bývalo to krásné místo kousek za městem. Prošli jste alejí se stoletými stromy, užívali si výhled do krajiny. Když jste byli potichu, tak jste mohli potkat spoustu zvířat. Jenže potom se zde před lety oběsil jeden nešťastník a jak tomu často bývá, měl spoustu následovníků. Když jej sundávali dolů, tak měl vnitřnosti rozervané bolestí. Muselo ho něco hrozně trápit a nikdo jej neposlouchal. Velmi podobné, tíživé a pochmurné pocity mám i z nového EP australských tmářů REEKMIND. Téhle smečce jsem se již jednou věnoval a musím rovnou dodat, že mě velmi zaujala.

Důkazem budiž odkaz na recenzi, který najdete dole pod dnešním článkem. I letos pánové pokračují ve své smutné, záhadné, syrové a prašivé cestě, která vede spletitými chodbami podzemí, záhrobím i nekonečnými močály hniloby. Určitě máte ve svém okolí také místo, kam chodí sebevrazi ukončit svůj život. Když si na něj vezmete s sebou nové EP, myslím si, že pochopíte, o čem je pravý doom death metal. 


Hudba je zde ohlodaná na kost, s masivním, chladným a řezajícím zvukem. Připomíná mi do krvavé mlhy zahalený, napínavý a záhadný hororový film. Melodie se kolem mě nejdřív plazily jako jedovatí hadi, postupně mě uhranuly, aby se mi jako nějaký postupný jed dostaly do žil i do podvědomí. Jsou velmi dobře napsány, mají v sobě spoustu pradávné energie, posbírané na starých pohřebištích. Poslech tak připomíná spíše magický obřad plný zaříkávání a krvavých obětí, než jen obyčejné setkání s další muzikou v řadě. I letos do mě Australané zasekli svůj dráp a už mě nepustili. Jako bych se díval na špinavou řeku plnou nafouklých mrtvol. Také cítíte pach rozkládajících se těl? Pánové hrají postaru, klasicky, s tradičním výrazem. Inspirováni morbidními kapelami přidávají své vlastní nápady a invenci a výsledkem je nahrávka, která je na povrchu chladná a mrazivá, jako ruka mrtvoly, ale uvnitř hoří jasným černým plemenem. Alespoň takhle vnímám nové EP "Glints From The Crematorium" já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Bral jsem si s sebou novinku velmi často na své toulky po lesích, na stará pohřebiště, mezi ruiny prokletých kostelů. Na místa, na kterých se stalo něco zlého, děsivého. Zde vynikla síla této desky nejvíce. I letos jsou REEKMIND ve vynikající formě a myslím si, že udělají radost všem tmářům, prokletým i démonům. Nemrtví vylezou zase jednou ze svých prašivých rakví a budou tančit na svých vlastních hrobech. Maso jim bude odpadávat od kostí a nad hřbitovem se bude vznášet děsivý šepot nemrtvých. Bývalo to krásné místo kousek za městem. Prošli jste alejí se stoletými stromy, užívali si výhled do krajiny. Když jste byli potichu, tak jste mohli potkat spoustu zvířat. Jenže potom se zde před lety oběsil jeden nešťastník a jak tomu často bývá, měl spoustu následovníků. Jsem zde správně. Znovu zapínám play na svém přehrávači. Doom death metalový obřad pro vyvolávání temných sil! Démonická nahrávka, po které zůstává hluboká krvavá stopa!


Asphyx says:

It used to be a beautiful place just outside the city. You’d walk down an avenue lined with century-old trees, enjoying the view of the countryside. If you were quiet, you might encounter all sorts of animals. But then, years ago, some unfortunate soul hanged himself here, and as is often the case, he had plenty of copycats. When they took him down, his insides were torn apart by pain. Something must have been tormenting him terribly, and no one listened to him. I get very similar, oppressive, and gloomy feelings from the new EP by the Australian doom metal band REEKMIND. I’ve written about this band once before, and I have to say right away that they really caught my attention.

As proof, check out the link to the review below today’s article. This year, the guys continue on their sad, mysterious, raw, and decrepit path, which winds through the labyrinthine corridors of the underworld, the afterlife, and endless swamps of decay. I’m sure you also have a place in your area where people go to end their lives. If you take this new EP with you there, I think you’ll understand what true doom death metal is all about.

The music here is stripped down to the bone, with a massive, cold, and piercing sound. It reminds me of a suspenseful and mysterious horror movie shrouded in a bloody fog. At first, the melodies slithered around me like poisonous snakes; gradually, they bewitched me, seeping like a slow-acting poison into my veins and my subconscious. They’re very well written, brimming with ancient energy gathered from old burial grounds. Listening to them feels more like a magical ritual full of incantations and bloody sacrifices than just another run-of-the-mill encounter with music. This year, too, the Australians sank their claws into me and haven’t let go. It’s as if I were looking at a filthy river full of bloated corpses. Can you smell the stench of decomposing bodies, too? These guys play the old-fashioned way, classically, with a traditional flair. Inspired by morbid bands, they add their own ideas and ingenuity, and the result is a recording that’s cold and icy on the surface, like a corpse’s hand, but burns with a bright black flame inside. At least that’s how I, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades now, perceive the new EP, “Glints From The Crematorium”. I’ve taken this new release with me very often on my wanderings through the woods, to old burial grounds, and among the ruins of cursed churches to places where something evil and terrifying has happened. This is where the power of this album really shone through. REEKMIND are in excellent form again this year, and I think they’ll delight all the dark ones, the damned, and the demons. The undead will once again crawl out of their mangy coffins and dance on their own graves. Their flesh will fall from their bones, and the terrifying whispers of the undead will hover over the cemetery. It used to be a beautiful place just outside the city. You’d walk down the avenue lined with century-old trees, enjoying the view of the countryside. If you were quiet, you might encounter plenty of animals. But then, years ago, some unfortunate soul hanged himself here, and as is often the case, he had plenty of followers. Am I in the right place? I press play on my player again. A doom death metal ritual to summon dark forces! A demonic recording that leaves a deep, bloody trail in its wake!


Recenze/review - REEKMIND - Mired in the Reek of Grief (2025):


Tracklist:
1. Flesh Draped on a Pitiful Frame
2. Cyst Megalith
3. Rehearsal in a Body of Death (Bonus Track)

Line-up:
Dane - Vocals & Lyrics
Nicholas - Guitars
Lem - Bass
Ned - Drums

REEKMIND

Night Terrors Records

čtvrtek 23. července 2026

Recenze/review - ETERNAL MOURN - Winds of Sorrow (2026)


ETERNAL MOURN - Winds of Sorrow
EP 2026, Terror From Hell Records

for english please scroll down

Kolem téhle hrobky si chodil skoro každý den. Na hřbitově jsou pohřbeni všichni tví předci, kamarádi. Když vstoupíš dovnitř a zavřeš za sebou rezavou bránu, tak tě obejme jako chladné pavučiny nekonečný smutek. Moc dobře víš, že tvoje bolest nikdy neskončí. Dokud budeš chodit po téhle zemi, tak tě budou drásat vzpomínky do krve. Dnes je něco jinak, slyšíš podivný šepot. Otevíráš dveře do hrobky s nápisem ETERNAL MOURN nad vchodem a ztrácíš se v krvavé mlze.

Tahle kapela je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Bubeník Debly a kytarista/zpěvák Gabriel (Black Oath, The Rite, Extirpation) byl později doplněn kytaristou Erosem (Extirpation, Funest) a baskytaristou/zpěvákem Santem (Araphel, Demonomancy). Směr je jasně nastaven. Do temnoty, do chladu, do toho nejhlubšího podzemí. A to vše za zvuků nového EP, které je odkazem doom death metalových předků. 


Sochy, smějící se do ticha. Nakloněné náhrobky, čerstvě exhumované hroby, šepot, ozývající se z márnice. Tohle vše zde naleznete. Zabaleno v masivním, dobře čitelném a řezajícím zvuku, opatřeno stylovým obalem. Skladby v sobě obsahují potřebnou dávku pochmurných, smutných emocí. Jsou dobře napsány a složeny. Mají v sobě pradávný drive a sílu, posbírané na starých prokletých pohřebištích. Pokud máte rádi kapely typu PARADISE LOST, ANATHEMA, OCTOBER TIDE, CEMETARY, KATATONIA, potom jste zde správně. Těmito smečkami se Italové volně inspirovali a přidali spoustu svých vlastních nápadů a invence. Líbí se mi, jak si kapela hraje s emocemi, jak kolem mě nejdřív jednotlivé songy plynou, jak se stávají postupně z kulisy i mojí vlastní zkaženou krví. Jedná se sice jen o tři nové skladby, ale také příslib do budoucna. Už teď se těším na dlouhohrající album, které doufám brzy přijde. Zatím se zavírám do staré opuštěné hrobky a rozmlouvám s nemrtvými. Na kamenných oltářích leží zpuchřelá těla v různém stádiu rozkladu. Přemýšlím, co po nás vlastně nakonec zbude? Naše duše budou proklety a budou navěky bloudit mezi naším a oním světem. Z nového EP "Winds of Sorrow" cítím velmi podobný neklid. Navíc si jednotlivé motivy pamatuji a rád se k nim vracím. Myslím si, že pánové odvedli skvělou morbidní práci po všech stránkách. Kolem téhle hrobky chodím skoro každý den. Na hřbitově jsou pohřbeni všichni mí předci, kamarádi. Když vstoupím dovnitř a zavřu za sebou rezavou bránu, tak mě obejme jako chladné pavučiny nekonečný smutek. Moc dobře vím, že moje bolest nikdy neskončí. Pochmurný, drásavý, chladný a nekonečně temný doom death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Definice smutku a utrpení! 


Asphyx says:

You used to walk past this tomb almost every day. All your ancestors and friends are buried in this cemetery. When you step inside and close the rusty gate behind you, endless sorrow envelops you like cold cobwebs. You know all too well that your pain will never end. As long as you walk this earth, memories will tear at you until they draw blood. Today, something is different you hear a strange whisper. You open the door to the tomb, with the inscription ETERNAL MOURN above the entrance, and lose yourself in a blood-red fog.

This band is made up entirely of experienced musicians who know exactly what and how they want to play. Drummer Debly and guitarist/vocalist Gabriel (Black Oath, The Rite, Extirpation) were later joined by guitarist Eros (Extirpation, Funest) and bassist/vocalist Santo (Araphel, Demonomancy). The direction is clearly set. Into the darkness, into the cold, into the deepest underworld. And all this to the sounds of their new EP, which pays homage to their doom death metal forebears. 

Statues, laughing into the silence. Tilted tombstones, freshly exhumed graves, whispers echoing from the morgue. You’ll find all of this here. Wrapped in a massive, clear, and cutting sound, complete with stylish artwork. The songs contain just the right dose of gloomy, sorrowful emotions. They’re well-written and composed. They possess an ancient drive and power, gathered from old, cursed burial grounds. If you like bands like PARADISE LOST, ANATHEMA, OCTOBER TIDE, CEMETARY, or KATATONIA, then you’ve come to the right place. The Italians drew loose inspiration from these bands and added plenty of their own ideas and creativity. I like how the band plays with emotions, how the individual songs first flow around me, and how they gradually transform from mere background noise into my own tainted blood. Although there are only three new tracks, they also hold promise for the future. I’m already looking forward to a full-length album, which I hope will come out soon. For now, I’m locking myself away in an old, abandoned tomb and conversing with the undead. On the stone altars lie mummified bodies in various stages of decomposition. I wonder what will actually remain of us in the end? Our souls will be cursed and will wander forever between this world and the next. I sense a very similar sense of unease in the new EP, "Winds of Sorrow". What’s more, I remember the individual motifs and enjoy returning to them. I think the guys have done a great, morbid job in every respect. I walk past this tomb almost every day. All my ancestors and friends are buried in this cemetery. When I step inside and close the rusty gate behind me, endless sorrow envelops me like cold cobwebs. I know all too well that my pain will never end. Gloomy, harrowing, cold, and infinitely dark doom death metal that will make you face your own demons! The very definition of sorrow and suffering! 



Tracklist:
01. Falling Tears
02. Embracing Tragedy
03. Winds of Sorrow

ETERNAL MOURN

Terror From Hell Records

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine