DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 21. března 2026

Recenze/review - NECROGORE - Ectoplasmic Rape Phenomena (2026)


NECROGORE - Ectoplasmic Rape Phenomena
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Pokaždé, když se setmělo, tak jej doslova zachvátil neodbytný pocit, že musí ven. Toulal se ulicemi, stával ve stínu, nasával pach smrti. Toužil po krvi. Přes den byl obyčejným, milým a váženým člověkem. Měl rodinu, přátele, byl považovaný za vtipného, i když někteří vnímavější jedinci často hovořili o jeho chladných očích. Ano, měl v nich zlo, absolutní nenávist. Nosil s sebou nůž, útočil ze zálohy. Byl monstrem, byl přeludem, byl démonem.

Hodně často jsem si na něj při poslechu nového alba italských tmářů NECROGORE vzpomněl. Skladby jsou zde totiž stejným způsobem mrazivé i nasáklé zkaženou krví. Pokud hledáte stále, jako moje maličkost, přesnou definici toho, čemu my, staří psi říkáme pravý old school death metal, tak jste právě narazili na album, které je trefou přímo do živého. Ostré riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí a hlavně nálady, které lze s klidem přirovnat k těm, které se vznáší nočními ulicemi, když se vydá na lov monstrum z úvodu dnešní recenze. 


Jsem hrobníkem i posluchačem podobné hudby již skoro 35 let a stále si ji užívám. Pokaždé, když zazní úvodní skladba z alba "Ectoplasmic Rape Phenomena", přecházím postupně do záhrobí, do nekonečné říše temnoty, bolesti a utrpení. Skladby jsou zde napsány velmi uvěřitelně, opravdově, s tradičními příchutěmi i ingrediencemi. Jednotlivé motivy smrdí jako rakve plné zkaženého masa. Do nečisté hry vás uvede již samotný obal, pod kterým je podepsán jeden z nejpovolanějších - Paolo Girardi. Perfektně je postaráno i o masivní, surový a dobře čitelný zvuk. Pokud jste fanoušci třeba takových PAGANIZER, PUTREVORE, VOMITORY, TORTURE DIVISION, potom jste zde správně. Tohle je přesně odrůda syrového death metalu, která koluje i v mých žilách. NECROGORE jsou autentičtí, jako hromada prašivých mrtvol, kterou je potřeba každou noc rozdrtit, aby jejich hroby uvolnily místo pro nová těla. Italové na to jdou ostře, nekompromisně, velmi naléhavě, ale nezapomínají ani na tmu a naprostý chlad, který všichni známe nejen z počátku devadesátých let, ale také z prokletých hřbitovů. Zkrátka a dobře, pokud u muziky stále hledáte poctivost a opravdovost, tak neváhejte ani chvilku. Budete rozsekáni na kusy, rozemleti na prach a spáleni na popel. Tohle není obyčejná nahrávka, ale spíše deska od kapely, která svým výrazem připomíná perfektně seřízený stroj na zabíjení. Až zase jednou půjdete v noci ven, tak dávejte pozor na postavy, co stojí ve stínu. Pokud budete mít štěstí a přežijete, tak si potom pusťte doma tohle album. Je totiž po okraj narvané skvělými nápady, hnisem, špínou a bolestí. Nemohu tedy opět jinak, než vám kapelu doporučit. Pokaždé, když se setmělo, tak jej doslova zachvátil neodbytný pocit, že musí ven. Toulal se ulicemi, stával ve stínu, nasával pach smrti. Toužil po krvi. Surové, temné a kruté death metalové album, které vás rozseká na kusy a pohřbí zaživa! Shnijete zevnitř!


Asphyx says:

Every time night fell, he was literally overcome by an irresistible urge to go out. He wandered the streets, stood in the shadows, and breathed in the scent of death. He craved blood. During the day, he was an ordinary, kind, and respected man. He had a family, friends, and was considered funny, though some more perceptive individuals often spoke of his cold eyes. Yes, there was evil in them, absolute hatred. He carried a knife with him, attacking from ambush. He was a monster, he was a phantom, he was a demon.

I thought of him quite often while listening to the new album by the Italian dark metal band NECROGORE. The tracks here are just as chilling and steeped in rotten blood. If you’re still searching, like yours truly, for the exact definition of what we old-timers call true old-school death metal, then you’ve just stumbled upon an album that hits the nail on the head. Sharp riffs, sickly vocals, killer drums, and above all, an atmosphere that can easily be compared to the one that hangs over the night streets when the monster from the beginning of today’s review goes out hunting. 


I’ve been both a gravedigger and a listener of this kind of music for nearly 35 years, and I still enjoy it. Every time the opening track from the album "Ectoplasmic Rape Phenomena" plays, I gradually drift into the afterlife, into an endless realm of darkness, pain, and suffering. The songs here are written very believably, authentically, with traditional flavors and ingredients. The individual motifs stink like coffins full of rotten meat. The cover art alone, signed by one of the most qualified artists - Paolo Girardi - will draw you into this unclean game. The massive, raw, and clear sound is also perfectly executed. If you’re a fan of bands like PAGANIZER, PUTREVORE, VOMITORY, or TORTURE DIVISION, then you’ve come to the right place. This is exactly the kind of raw death metal that runs through my veins. NECROGORE are as authentic as a pile of mangy corpses that need to be crushed every night so their graves can make room for new bodies. The Italians go at it hard, uncompromisingly, and with great urgency, but they don’t forget the darkness and utter cold that we all know not only from the early nineties but also from cursed graveyards. Long story short, if you’re still looking for honesty and authenticity in music, don’t hesitate for a second. You’ll be torn to pieces, ground to dust, and burned to ashes. This isn’t just any old recording—it’s an album by a band whose sound is like a perfectly tuned killing machine. The next time you go out at night, watch out for the figures standing in the shadows. If you’re lucky enough to survive, then play this album at home. It’s packed to the brim with brilliant ideas, pus, filth, and pain. So once again, I can’t help but recommend this band to you. Every time it got dark, he was literally overcome by an insistent urge to go outside. He wandered the streets, stood in the shadows, and breathed in the scent of death. He craved blood. A raw, dark, and brutal death metal album that will tear you to pieces and bury you alive! You’ll rot from the inside out!


tracklist:
1. Intro 
2. Raptured, Tortured and Chained 
3. Offered to the Dead 
4. Forced to Eat Shit 
5. Leeches on My Dick
6. Ectoplasmic Rape Phenomena 
7. Mediumistic Intercession 
8. One Foot in the Grave
9. Sulphureal Morbid Corpse 
10. The Texas Chainsaw Massacre 2 Main Theme (The Texas Chainsaw Massacre 2 cover) 

Line-up:
Lucas – Bass/Vocals
Alex – Guitar/Backing Vocals
Chris – Drums
Guest guitar on Sulphureal Morbid Corpse by Patrik Fernlund

A few questions - interview with death metal band from Italy - NECROGORE.


A few questions - interview with death metal band from Italy - NECROGORE.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was formed in 2022 by Chris and Lucas with the intention of playing raw, aggressive death metal, deeply rooted in the European scene of the ’90s. The lineup was completed shortly after with Alex, a longtime friend, and from there things moved fast. We immediately started writing our first stuff that became our early releases. We’re not trying to reinvent anything, we just channel the sound we grew up with and push it in our own way. Our sound is straightforward and uncompromising, no overproduction, no boring technicism, just pure death metal the way we like it.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The entire process took place across our home regions. The drums were recorded at Dark Wave Recording Studio by Federico “Ferro” Ferretti in the province of Ascoli Piceno (Marche). Bass, guitars, and vocals were recorded at Horned Viper Studio in Teramo (Abruzzo), where we also handled the album’s mixing and mastering ourselves. We already had the technical skills, and in the past we often struggled to make sound engineers and professional studios understand the tones we were aiming for, so we decided to take care of everything on our own to achieve exactly what we wanted. The recordings were completed in just a few days, but the mixing and mastering process took several months. We deliberately took our time, especially since we began working on “Sulphureal Morbid Corpse” with Patrik from GOREMENT as special guest, after the main recording sessions were finished.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album is out on CD only for now, limited to 1000 copies, and it will also be available in digital format.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written by Lucas and Alex. We don’t stick to a single theme, we pull inspiration from anywhere we can: real-life events, especially violent crimes, and everything that revolves around horror cinema and literature. We take those elements and twist them into something deliberately sick, grotesque, and disturbing. The goal isn’t just to tell a story, but to create something that feels wrong, uncomfortable, and hard to digest.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The band’s logo was created by our longtime friend IginoArt_tattoo. As for the visuals on social media, everything is handled entirely by us. We manage our own social media profiles. We’re aware that they’re extremely important nowadays, especially in terms of visibility, but we don’t depend on them and we don’t let them influence what we create.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We were directly contacted by Awakening Records right when we had just started writing material for a debut album, back in 2024. At that point, we barely had one complete track and a few rough ideas, but once the opportunity came up, we immediately focused on writing with determination. We can definitely say that we’re very satisfied and proud of what Awakening Records is doing for us. We’re also glad we’ve been able to work with a sense of stability and confidence, taking all the time we needed to do things properly.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

We mainly draw inspiration from the European death metal scene of the ’90s, like Vomitory, Fleshcrawl, Asphyx, etc., but we’re also partly influenced by grindcore and crust for their aggressive and fast nature. Our idiolisation, of course, goes to all the classic metal albums that made history, it’s impossible to name someone in particular, because there are truly too many, that would require a separate interview.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

No, like I as said before, Awakening Records reached out to us even before we’d finished writing the album, and we jumped on the opportunity right away. We were extremely lucky in that regard, we didn’t have to move a finger to find a label. Honestly, we probably wouldn’t have even tried to contact anyone else, considering how awful our experiences were with the previous two EPs.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

To date, we’ve played very few live shows, mostly in small clubs, and local venues, and grim, shady squats. Of course, we’d prefer festivals, but every gig can leave a mark, it helps you grow, meet new people, bands and organizers. What really matters is keeping the underground alive, something that, unfortunately, is becoming more and more difficult here in Italy.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our only plan is to keep pushing forward, more shows, more new stuff, always old school shit, no frills, just chainsaw-like ear torture without compromise. We’re also going to push the album as much as possible and get it out there the right way.

 

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on our social media pages (Istagram or Facebook, just search the word Necrogore and you will find us) and get in touch with us directly there via pm, we usually reply without too much delay. You can also reach us via email [necrogoreit@gmail.com] for any inquiries, like collaborations, show, merch.

Thanx for the interview.

Thank you too for this nice talk.






---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 19. března 2026

Recenze/review - ROTTEN SOIL - I Worship Death (2026)


ROTTEN SOIL - I Worship Death
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Venku se setmělo a temné město získalo podivný krvavý nádech. Mlha ukrývala mnohé a v ulicích se objevily přízraky. Jeden z nich zase držel v ruce nůž a byl na lovu. Přes den jste jej mohli potkat jako milého otce od rodiny. Měl ale, stejně asi jako každý, svá tajemství. Opuštěná garáž za městem ukrývala jenom bolest a utrpení. Vydával se tam pod rouškou tmy a s čerstvě nabroušeným skalpelem. Zlo zase jednou získalo nový rozměr.

O podobných zvrácených věcech je i druhé dlouhohrající album německých death metalistů ROTTEN SOIL. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak mi hlavou začnou létat děsivé myšlenky. Jedná se o hrubou, ostrou a divokou muziku, která je opravdu zahalená do krvavé mlhy. Při poslechu mám pocit, že mě někdo neustále sleduje ze stínu. Občas jsem zahlédl i záblesk nože. 


Hudba je zde postavena na klasických základech stylu s přihlédnutím k severským záležitostem. Pánové ale přidávají lehkou porci modernějších prvků. Výsledkem je koktejl, který je velmi chutný. Jenom po něm zemřete krutou smrtí. Skladby se valí kupředu jako lavina z kostí, lebek a děsivého svědomí. Strhne vás do hlubiny, přikove na zeď, odsoudí vás ke kruté smrti v chladné opuštěné kobce. "I Worship Death" je přesně tím druhem nahrávky, která se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. Němci sice nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale hrají s nadšením, opravdově, ryze, odhodlaně a autenticky. Pro mě je vždy velmi důležité, abych kapele jejich morbidní práci věřil, což v tomto případě platí na sto procent. Kývám se spokojeně do rytmu, mám chuť vzít do rukou motorovou pilu a jít porazit nejbližší...(doplňte si sami). Skladby zde v sobě mají potřebný drive, sílu, takové to pradávné chvění, které jsme měli od počátků tohoto mrtvolného stylu všichni rádi. Líbí se mi ostrý a dobře čitelný zvuk (Fredrik Nordström - mixing, mastering), s chutí se vždy podívám i na stylový obal, jehož autorem je Adrián Ribes. Hlavní je ale jako vždy hudba, která se mi při každém dalším setkání zaryje hlouběji pod kůži i do podvědomí. Mě zkrátka novinka baví a považuji ji za velmi dobrou. Myslím si, že by neměla uniknout žádnému pravověrnému fanouškovi stylu. Pokud máš rád staré postupy zahrané s vášní a odhodláním, potom neváhej ani chvilku. ROTTEN SOIL jsou tu i pro tebe. Venku se setmělo a temné město získalo podivný krvavý nádech. Mlha ukrývala mnohé a v ulicích se objevily přízraky. Jeden z nich zase držel v ruce nůž a byl na lovu. Znovu zapínám play. Starý, prašivý death metal, ostrý jako čerstvě nabroušená břitva! Budete roztrháni na kusy!


Asphyx says:

It was getting dark outside, and the gloomy city took on a strange bloody hue. The fog hid many things, and ghosts appeared in the streets. One of them was holding a knife and was on the hunt. During the day, you could have met him as a kind family man. But, like everyone else, he had his secrets. An abandoned garage outside the city hid only pain and suffering. He went there under the cover of darkness with a freshly sharpened scalpel. Evil had once again taken on a new dimension.

The second full-length album by German death metal band ROTTEN SOIL is also about similar twisted things. Every time I press play on my player, terrifying thoughts start racing through my head. It is rough, sharp, and wild music that is truly shrouded in a bloody fog. When I listen to it, I feel like someone is constantly watching me from the shadows. Sometimes I even catch a glimpse of a knife. 


The music is based on classic foundations of the style, with a nod to Nordic influences. However, the gentlemen add a light dose of more modern elements. The result is a cocktail that is very tasty. Only after drinking it will you die a cruel death. The songs roll forward like an avalanche of bones, skulls, and terrifying conscience. It will drag you into the depths, nail you to the wall, and condemn you to a cruel death in a cold, abandoned dungeon. "I Worship Death" is exactly the kind of record that is very easy to listen to and one that I like to return to. The Germans may not bring anything new or revolutionary to the table, but they play with enthusiasm, sincerity, purity, determination, and authenticity. For me, it is always very important to believe in a band's morbid work, which in this case is 100% true. I nod contentedly to the rhythm, I feel like picking up a chainsaw and going to chop down the nearest... (fill in the blank yourself). The songs here have the necessary drive, power, that ancient thrill that we've all loved since the beginnings of this corpse-like style. I like the sharp and clear sound (Fredrik Nordström - mixing, mastering), and I always enjoy looking at the stylish cover designed by Adrián Ribes. But as always, the main thing is the music, which gets deeper under my skin and into my subconscious with every listen. I simply enjoy this new release and consider it to be very good. I think that no true fan of the genre should miss it. If you like old-school music played with passion and determination, then don't hesitate for a moment. ROTTEN SOIL is here for you too. It was getting dark outside, and the dark city took on a strange bloody hue. The fog hid many things, and ghosts appeared in the streets. One of them was holding a knife and was on the hunt. I press play again. Old, mangy death metal, sharp as a freshly sharpened razor! You will be torn to pieces!



Tracklist:
01. Eulogy 
02. The Reapers Crown 
03. Graveyard Rat 
04. Purgatory 
05. Pain 
06. I Worship Death 
07. Die for Me 
08. The Soul Collector 
09. Burial Ground 
10. Mortis Aeternum 
11. Casket Garden

středa 18. března 2026

Recenze/review - DECREATION - Psychotic Re-Invention of God (2026)


DECREATION - Psychotic Re-Invention of God
CD 2026, Khaoszophy Records

for english please scroll down

Přivezli mi další hromadu mrtvých těl. Prašivé kosti a lebky se musí rozdrtit, rozemlít a nakonec spálit na popel. Exhumace starých hrobů, které se musí uvolnit novým mrtvolám, bývá mnohdy překvapivá. Mívám často pocit, že se mnou rozmlouvají. Možná jejich duše dávno opustila nebohá těla, ale stále si žijí svým vlastním životem. Nebo smrtí? Těžko říct, pravdou ale je, že mi často doporučí hudbu, kterou slyšely v záhrobí. DECREATION jsou z Finska a hrají starý, plesnivý death metal.

Nutno rovnou doplnit, že jsem dosud o kapele neslyšel a tak jsem si zase jednou zavzpomínal na své metalové počátky. Zapnul jsem play na svém přehrávači a nechal jejich debutové album, aby na mě jen tak působilo. A musím říct, že jsem byl ihned zasažen, dráp byl zaseknut a to prosím pěkně hluboko. Tohle je přesně muzika podle mého vkusu. Potvrzuji to nejen já, ale i hromada mrtvol, která u mě čeká na zpracování. 

Kapela hraje ostře, divoce, volně se inspiruje jak v americké, tak i evropské death metalové škole, ale zároveň přidává velkou porci svých vlastních nápadů a invence. Skladby jsou temně podmanivé, jakoby jste opravdu stáli u prašivého hrobu a právě byla ven exhumována rakev s prokletým. Můžeme tisíckrát věřit vědě, ale my, staří death metalisté, moc dobře víme, že existují síly mezi naším a oním světem, se kterými není radno si zahrávat. DECREATION jsou pro mě jasnou definicí smrtícího kovu. Chladu ranního hřbitova, šramotu z noční márnice, krvavé mlhy, která se vznáší mezi náhrobky. O albu "Psychotic Re-Invention of God" si myslím, že osloví hlavně pravověrné a ortodoxní fanoušky stylu, mezi které se hrdě hlásí několik dekád i moje maličkost. Najdete zde vše potřebné pro záhrobní rituály, ocitnete se hluboko v podzemí, kde musela tato nahrávka vznikat. Skladby v sobě mají spoustu zajímavých momentů, velmi dobře se poslouchají. Osobně se mi líbí, že je tahle kapela opravdová, ryzí, uvěřitelná a autentická v tom, co hraje. Album sice poslouchám u sebe doma v pokoji, ale pokaždé, když zapnu play, tak mám neodbytnou touhu vzít do rukou lopatu a vydat se uprostřed noci na hřbitov. Přivezli mi další hromadu mrtvých těl. Prašivé kosti a lebky se musí rozdrtit, rozemlít a nakonec spálit na popel. Exhumace starých hrobů, které se musí uvolnit novým mrtvolám, bývá mnohdy překvapivá. Mívám často pocit, že se mnou rozmlouvají. Starý plesnivý death metal, který vás strhne do nekonečné temnoty! Zbydou po vás jenom ohlodané kosti!



Asphyx says:

They brought me another pile of dead bodies. The dusty bones and skulls must be crushed, ground up, and finally burned to ashes. The exhumation of old graves, which must be cleared for new corpses, is often surprising. I often feel like they are talking to me. Maybe their souls left their poor bodies long ago, but they still live their own lives. Or deaths? It's hard to say, but the truth is that they often recommend music they heard in the afterlife. DECREATION are from Finland and play old, moldy death metal.

I must add that I had never heard of the band before, so I once again reminisced about my metal beginnings. I pressed play on my player and let their debut album just wash over me. And I have to say that I was immediately struck, the claw was stuck, and pretty deep at that. This is exactly the kind of music I like. Not only do I confirm this, but so do a bunch of corpses waiting to be processed at my place. 

The band plays sharply, wildly, freely drawing inspiration from both American and European death metal schools, but at the same time adding a large dose of their own ideas and inventiveness. The songs are darkly captivating, as if you were really standing by a rotten grave and a coffin with a cursed person had just been exhumed. We can believe in science a thousand times over, but we old death metalheads know very well that there are forces between our world and the other world that are not to be trifled with. For me, DECREATION are the clear definition of death metal. The cold of the morning cemetery, the rustling of the night morgue, the bloody fog that hovers between the gravestones. I think the album "Psychotic Re-Invention of God" will appeal mainly to true and orthodox fans of the style, among whom I have proudly counted myself for several decades. Here you will find everything you need for otherworldly rituals, finding yourself deep underground, where this recording must have been created. The songs have a lot of interesting moments and are very enjoyable to listen to. Personally, I like that this band is genuine, pure, credible, and authentic in what they play. I listen to the album at home in my room, but every time I press play, I have an irresistible urge to grab a shovel and head to the cemetery in the middle of the night. They brought me another pile of dead bodies. The dusty bones and skulls must be crushed, ground up, and finally burned to ashes. The exhumation of old graves, which must be cleared for new corpses, is often surprising. I often feel like they are talking to me. Old moldy death metal that will drag you into endless darkness! Only gnawed bones will remain of you!


Tracklist:
01. Self-Dissonance 
02. Monolith for Enslavement 
03. Zen of the Living Dead 
04. Psychotic Re-invention of God 
05. Kingdom of Parasites 
06. Flesh Reborn 
07. Sodomizer 
08. Alpha Omega Psychosis 
09. Apostasia Spitfire



úterý 17. března 2026

Recenze/review - GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy (2026)


GLUTTONY - Eulogy to Blasphemy
CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Pamatujte, že mrtví nejdou zabít. Jejich prokleté duše se navěky toulají mezi naším a oním světem. Většinou jsou jenom tichým a děsivým stínem, ale někdy, když se stane něco opravdu zlého nebo nějaká kapela vydá album, které hoří zevnitř, tak se vrátí zpět na zem a touží po čerstvé krvi. Vylézají z hrobů, ze starých plesnivých rakví. Mají zohavené tváře a odpadává jim maso od kostí. Švédští maniaci GLUTTONY jsou zpět a znovu útočí na samou podstatu death metalu. Ostré riffy, divoké bicí, řev bestie, melodie plné chladu, bolesti a utrpení.

Stalo se to kdysi dávno v devadesátých letech minulého století. Nesl jsem si domů kazetu od mě dosud neznámé kapely GRAVE a jejich název jsem si musel přeložit se slovníkem. Seděli jsme s kamarádem dlouhé hodiny, dny i noci a neustále dokola album poslouchali. Byla nám tenkrát tahle muzika zakódována do samé podstaty naší DNA, do našich prokletých duší. Myslím si, cítím, slyším, že u GLUTTONY tomu bylo hodně podobně, jako u mé maličkosti. 


A tak znovu odkládám lahev svého oblíbeného piva na víko od rakve a zasněně se dívám na mlhu, která se vznáší nad hřbitovem. Setkání s touhle smečkou ve mě vždycky probudí nostalgickou náladu. Trvá to ale jenom chvilku. Pak začnu bouchat pěstí do stolu, kývat spokojeně hlavou do rytmu a usmívám se jako každý starý hrobník, který ví dávno své. Kurva, je to tam, šeptám do tmy. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří jdou svoji vlastní, severskou cestou. Dělají to velmi zkušeně, návykově. Dodržují všechna nepsaná pravidla stylu a zároveň do hudby přidávají kus sebe samých, své invence a spoustu morbidních nápadů. Stylově stále patří mezi vyvolené. Pokud máte rádi kapely typu INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, potom vám doporučuji stejný postup jako provádím já. Volume úplně doprava, výhled na starý hřbitov a pokud jej nemáte, tak si před poslechem aspoň pusťte nějaký dobrý starý horor. Jen pamatujte nato, že vás nové album "Eulogy to Blasphemy" vtáhne do sebe a budete se procházet v záhrobí, potkávat své vlastní démony a nasávat pach rozkládajících se mrtvol. GLUTTONY jsem viděl naživo a byli vynikající, dělal jsem s nimi skvělý rozhovor a jejich hudba mi pokaždé přišla opravdová, ryzí, nespoutaná, uvěřitelná a absolutně autentická. Pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, jsou to zásadní věci, které ihned zařadily novou nahrávku mezi vyvolené. Pamatujte na to, až zapnete znovu play, až se vydáte na hřbitov. Povedlo se vlastně všechno. Masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně nápady, které jsou do mě opětovně zatloukány jako rezavé hřeby, které budou jednou i v mé rakvi. Masakr v márnici! Mrtví nejdou zabít! Chladná, temná a krvavá exhumace prokletého švédského hrobu! Death metal par excellence!


Asphyx says:

Remember, the dead cannot be killed. Their cursed souls wander forever between this world and the next. Most of the time, they are just a silent and terrifying shadow, but sometimes, when something truly evil happens or a band releases an album that burns from within, they return to earth, craving fresh blood. They crawl out of graves, out of old, moldy coffins. Their faces are disfigured, and flesh is falling off their bones. The Swedish maniacs GLUTTONY are back, once again attacking the very essence of death metal. Sharp riffs, wild drums, the roar of a beast, melodies full of cold, pain, and suffering.

It happened long ago in the 1990s. I brought home a cassette by a band I hadn’t heard of before, GRAVE, and I had to look up their name in a dictionary. My friend and I sat for hours on end, days and nights, listening to the album over and over. Back then, this music was encoded into the very essence of our DNA, into our cursed souls. I think, I feel, I hear that it was much the same for GLUTTONY as it was for yours truly. 
 

And so, once again, I set down the bottle of my favorite beer on the coffin lid and gaze dreamily at the mist hovering over the cemetery. Meeting up with this crew always puts me in a nostalgic mood. But it only lasts a moment. Then I start pounding my fist on the table, nodding my head contentedly to the beat, and smiling like any old gravedigger who’s known his stuff for ages. Fuck, it’s here, I whisper into the darkness. These guys are seasoned musicians who are forging their own Nordic path. They do it with great skill, in an addictive way. They adhere to all the unwritten rules of the genre while adding a piece of themselves, their creativity, and plenty of morbid ideas to the music. Stylistically, they still belong among the chosen few. If you like bands like INTERMENT, ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, DISMEMBER, GRAVE, then I recommend you do the same as I do. Turn the volume all the way up, look out at an old cemetery, and if you don’t have one, at least watch a good old horror movie before listening. Just keep in mind that the new album "Eulogy to Blasphemy" will pull you in, and you'll find yourself wandering through the afterlife, facing your own demons, and breathing in the stench of decaying corpses. I’ve seen GLUTTONY live, and they were outstanding; I had a great interview with them, and their music has always struck me as genuine, pure, unbridled, believable, and absolutely authentic. For me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, these are essential qualities that immediately placed this new release among the chosen few. Keep that in mind when you hit play again, when you head to the graveyard. Everything actually worked out. Massive sound, stylish packaging, but above all, ideas that are hammered into me again like rusty nails that will one day be in my coffin too. A massacre in the morgue! The dead cannot be killed! A cold, dark, and bloody exhumation of a cursed Swedish grave! Death metal par excellence!



about GLUTTONY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Intro
2. All These Trees Are Gallows
3. Hung from Entrails 04:03
4. Excoriation Thrall
5. Eulogy to Blasphemy
6. Awoken in Autopsy
7. A Face Devoured by Rats
8. Corpses Eating Corpses
9. Threshold to Nonexistance
10. A Haunting Wordless Choir
11. Immured by Rotting Corpses

band:
Anders Härén - Guitars (My Own Grave)
Magnus Ödling - Drums (Setherial, ex-Diabolical)
Max Bergman - Bass (My Own Grave)
Magnus Ödling - Vocals

Recenze/review - SKUMHAMMER - Skumhammer (2026)


SKUMHAMMER - Skumhammer
EP 2026, Sonic Raid Records

for english please scroll down

Mám všeho dost. Tenhle svět je fakt odsouzený k apokalypse. Zavírám za sebou rezavé dveře do sklepa a vstupuji do nekonečných chodeb podzemí starého města. Sleduji krysy, jak tančí ve smradlavých kanálech, překračuji mrtvá shnilá těla těch, kteří se nechali pohltit temnotou. Pálí mě v kostech, chlad mě obejme jako smrtka s kosou. Konečně jsem na místě. V jedné staré kobce, vykopané kdysi dávno na konci osmdesátých let minulého století, právě hraje a skládá kapela SKUMHAMMER. Jméno mi nejdřív vůbec nic neříkalo, pánové hrají teprve od roku 2005, kdy vydali svoji první demonahrávku.

Proč mě vlastně tahle smečka zaujala mezi tím množstvím ostatních? Důvody se samy nabízejí. Jednak si při poslechu připadám jako v dobách svého mládí, kdy jsme sedávali dlouho hodiny u kazetových přehrávačů a hlavně proto, že death metal, který nám tahle kapela přináší, je neskutečně shnilý a prašivý. Jako bych právě asistoval při exhumaci prokletého těla. Kolem téhle nahrávky se vznáší síra a je ušpiněna pradávnou patinou. Přesně takhle to mám nejraději. 


SKUMHAMMER pocházejí z londýnského podsvětí a jejich hudba je nasáklá zkaženou krví. Základem jsou staré, roky prověřené postupy, v některých momentech mi přijde, že ze pánové volně inspirovali hlavně v jihoamerické a australské divoké škole, ale to není zase tolik důležité. Hlavní je, že mě baví jejich stejnojmenný debut poslouchat, rád se k němu vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy jsou venku mraky nízko a skoro se dotýkají země. Někdy, když sleduji dnešní zkažený svět, tam mám neodbytný pocit, že Satan se znovu vrátil na zem, aby ji zničil. A "Skumhammer" je přesně tou nahrávkou, která mu k tomu bude krutým a syrovým soundtrackem. Hniloba, nahrubo nasekané zlo, lidská špína a nenávist, jsou všude přítomné. Jakoby mě při poslechu opravdu někdo zavřel do staré plesnivé hrobky a nechal mě tam shnít zaživa. Světlo a naděje jsou už jen vzdálenou vzpomínkou. Britové na to jdou ostře, nekompromisně, mají prašivý zvuk (Will Killingsworth - mastering), stylový obal, který krásně dokresluje muziku samotnou, ale hlavně spoustu morbidních nápadů. Jasně, není to nic nového, ani převratného, ale já kapele věřím každý tón, úder bicích, riff, řev. Pro mě osobně je důležité, že se jedná o autentický zážitek a velkou spoustu syrových a chladných emocí, které ve mě tahle smečka probudila. Vše je tu ohlodané na kost, na samou podstatu. Kapela vás vezme na výlet bez konce, do starých časů, do nekonečných chodeb Hádovy říše. Nutno rovnou dodat, že se jedná o záležitost, která je opravdu povedená po všech stránkách. Tohle album hoří zevnitř! Plesnivý, temný a chladný death metal z prokletých katakomb! Nahrávka která smrdí sírou a zkaženou krví!


Asphyx says:

I've had enough of everything. This world is truly doomed to apocalypse. I close the rusty door to the basement behind me and enter the endless underground corridors of the old city. I watch rats dancing in the stinking sewers, stepping over the dead, rotting bodies of those who have been swallowed up by darkness. My bones ache, and the cold embraces me like the Grim Reaper with his scythe. Finally, I'm here. In an old cellar, dug out long ago at the end of the 1980s, the band SKUMHAMMER is playing and composing. At first, the name meant nothing to me; the gentlemen have only been playing since 2005, when they released their first demo recording.

Why did this band catch my attention among so many others? The reasons are obvious. First, listening to them takes me back to my youth, when we used to sit for hours in front of cassette players, and mainly because the death metal this band brings us is incredibly rotten and mangy. It's as if I were assisting in the exhumation of a cursed body. This recording is shrouded in sulfur and stained with an ancient patina. That's exactly how I like it best. 


SKUMHAMMER hail from London's underworld, and their music is steeped in corrupt blood. It's based on old, time-tested techniques, and at times it seems to me that the gentlemen were mainly inspired by the wild schools of South America and Australia, but that's not so important. The main thing is that I enjoy listening to their eponymous debut album, and I like to come back to it. Especially when the clouds are low outside and almost touching the ground. Sometimes, when I look at today's corrupt world, I have the nagging feeling that Satan has returned to earth to destroy it. And "Skumhammer" is exactly the kind of record that will provide him with a cruel and raw soundtrack for this task. Decay, roughly chopped evil, human filth, and hatred are everywhere. It's as if, while listening, someone really locked me in an old moldy tomb and left me there to rot alive. Light and hope are now just a distant memory. The Brits go at it hard, uncompromisingly, with a raw sound (Will Killingsworth - mastering), stylish cover art that beautifully complements the music itself, but above all, lots of morbid ideas. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but I believe every note, every drum beat, every riff, every scream this band produces. For me personally, what matters is that it's an authentic experience and the raw, cold emotions this pack awakens in me. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence. The band takes you on a never-ending journey to the old days, to the endless corridors of Hades' realm. It must be said right away that this is a truly successful endeavor in every respect. This album burns from within! Moldy, dark, and cold death metal from the cursed catacombs! A recording that reeks of sulfur and rotten blood!


Tracklist:
01. Besieged Holy Bastion 
02. Seraphim Regicide 
03. Grave Rot Vortex 
04. Death Cenacle 
05. Skumhammer

band:
MB – Guitar / Vocals
AT – Drums / Vocals
BF – Bass / Vocals


Vinyl available from Sonic Raid Records:
sonicraid.bandcamp.com/album/skumhammer-3

Tapes available from Breaking The Chains:
breaking-the-chains.bandcamp.com/album/label-skumhammer-skumhammer

pondělí 16. března 2026

Recenze/review - NOCTURNAL CEREMONY - Obsidian (2026)


NOCTURNAL CEREMONY - Obsidian
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Čím jsem starší, tím častěji se vracím ke svým krvavým kořenům. Navštěvuji místa, na kterých  jsem poprvé zaslechl muziku, která mě navěky proklela. Rozmlouvám na hřbitovech se svými kamarády, kteří nás dávno opustili. Znovu prožívám situace, ve kterých jsem pro sebe objevil nahrubo nasekanou tmu. Stále bojuji se svými vlastními démony. Píšu už jen o muzice, která mě osloví, která se mi dokáže dostat do krve i do podvědomí. 

NOCTURNAL CEREMONY z Norska jsem si pro sebe objevil při jedné z mých častých toulkách podsvětím. Mám to takto nastavené od svého mládí, již od devadesátých let minulého století. Raději za sebou zavřu rezavou bránu do podsvětí a nechávám se unášet na vlnách black death metalové řeky smrti, než abych sledoval současný podivný svět. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1991 a letos debutuje se svým prvním albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o muziku, která koluje i v mých žilách. 


Je to hlavně zvláštní, podmanivá a magická atmosféra celé nahrávky, která mě doslova uhranula. Skladby jsou napsány s pradávnou vášní, jsou ostré, divoké, záhadné. Mám při poslechu neodbytný pocit, že se procházím mezi děsivými stíny. Určitě znáte ty mrazivé momenty, kdy se v ulicích ještě válí studená mlha. Probudíte se brzy a vydáte se na místní hřbitov. Z márnice se ozývají podivné zvuky a mezi náhrobky stále tančí přízraky. Líbí se mi způsob, jak na mě album působí, jak se nejdřív kolem mě plazilo jako klubko jedovatých hadů, uštklo mě a jako prudký jed se rozlezlo celým mým tělem i myslí. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let a jako takový poslouchám hudbu dávno spíše srdcem, než ušima. "Obsidian" se stalo mojí součástí. Vracel jsem se v myšlenkách po časové ose zpět, užíval si tisíce odstínů šedé a černé barvy, které z jednotlivých motivů odkapávají jako zkažená krev z dlouho neléčené rány. Vřed byl proříznut a já, zahalen do ledové vody, se topím, dusím, hořím, znovu vstávám z popela. Kolem mě se procházejí prokleté duše mých kamarádů a souhlasně kývají hlavou. Ano, tohle je přesně odrůda metalu, která nám všem stále koluje v žilách, mrtvým i pozůstalým. Se skvělým, hutným a ostrým zvukem, se stylovým obalem, ale hlavně se spoustou skvělých nápadů. Jakoby bylo tohle album součástí i mojí DNA, zakódované velmi hluboko. Padám při společných rituálech po zádech do hlubiny, vznáším se na zpěněných vlnách řeky smrti. Stávám se morbidním básníkem, hořím a moje srdce je protknuto ledem. Ne, tohle není jenom hudba, ale spíše obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z našeho světa. Vynikající záležitost pro všechny prokleté! Atmosférický black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:

The older I get, the more often I return to my bloody roots. I visit the places where I first heard the music that cursed me forever. I talk in cemeteries with my friends who left us long ago. I relive the moments when I discovered, for myself, the brutally chopped-up darkness. I’m still battling my own demons. I only write about music that speaks to me, that manages to seep into my blood and my subconscious. 

I discovered NOCTURNAL CEREMONY from Norway during one of my frequent wanderings through the underworld. I’ve been this way since my youth, ever since the 1990s. I’d rather close the rusty gate to the underworld behind me and let myself be carried away on the waves of the black death metal river of death than watch the strange world of today. This band dates its origins to 1991 and is debuting with its first album this year. It must be said right away that this is music that also flows through my veins. 


It’s mainly the unique, captivating, and magical atmosphere of the entire recording that has literally spellbound me. The songs are written with an ancient passion; they’re sharp, wild, and mysterious. As I listen, I have an unrelenting feeling that I’m walking among terrifying shadows. You surely know those chilling moments when a cold fog still lingers in the streets. You wake up early and head to the local cemetery. Strange sounds echo from the morgue, and ghosts still dance among the gravestones. I like the way the album affects me, how it first slithered around me like a coil of poisonous snakes, bit me, and spread like a fierce poison throughout my body and mind. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, and as such, I’ve long listened to music with my heart rather than my ears. "Obsidian" has become a part of me. I traveled back along the timeline in my thoughts, savoring the thousands of shades of gray and black that drip from the individual motifs like rotten blood from a long-untreated wound. The boil has been lanced, and I, shrouded in icy water, am drowning, suffocating, burning, rising again from the ashes. The damned souls of my friends wander around me, nodding in agreement. Yes, this is exactly the kind of metal that still courses through all our veins—the dead and the living alike. With a great, dense, and sharp sound, stylish artwork, but above all, a wealth of brilliant ideas. It’s as if this album were part of my own DNA, encoded very deeply. During our shared rituals, I fall backward into the abyss, floating on the foaming waves of the river of death. I become a morbid poet, burning, my heart pierced by ice. No, this isn’t just music, but rather a ritual for summoning forces that are not of this world. An excellent offering for all the damned! Atmospheric black death metal where you’ll encounter your own demons!


Tracklist:
01. Seasons of Hate 
02. Epitaph 
03. Ashenreach 
04. Carnage 
05. The Dying Light 
06. I Am Become Death 
07. Descend Into Darkness 
08. Blood of an Angel 
09. Obsidian 
10. As Above so Below 
11. Infinite 
12. There Is No Light Here 
13. Bleed the Sun 
14. Lost in Purgatory

Recenze/review - CEMETERY REIGN - Confined to Time (2026)


CEMETERY REIGN - Confined to Time
CD 2026, Carbonized Records

for english please scroll down

Jdeš nekonečnou krajinou a přemýšlíš nad otázkami život a smrti. Jak se to stalo, že si zůstal sám v davu? Proč si jiný? Narodil ses tak nebo se jen díváš na svět odlišnýma očima? Kolem tebe pochodují davy s rozzářenými tvářemi. Všichni se usmívají, aby vypadali na internetu hezky. Jenže realita je jiná, jsou také sami. Spojeni v jednu síť, píšeme slova plná lží a nakonec umíráme v koutě jako kus nepotřebného masa. Přestali jsme si vážit obyčejných věcí. Přemýšlím nad tím a poslouchám nové album Davida McMastera, který je tentokrát podepsán pod kapelou CEMETERY REIGN.

Pokud jste, stejně jako já, tak trošku death metaloví archeologové a rádi se přehrabujete ve starých prašivých rakvích, potom jste zde správně. Davida můžete znát z black metalových PREDATORY LIGHT nebo death metalových SUPERSTITION. Tentokrát ale přichází s hudbou, která je ohlodaná na kost a otevírá rezavé brány do podsvětí. Hraje se tu opravdu postaru, s pradávným nadšením a krvavou jiskrou v oku. 


David se na novém albu volně inspiruje starým prašivým death metalem, který vznikl na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Nutno ale rovnou dodat, že to dělá velmi vkusně, inteligentně a zároveň si zachovává takovou tu klasickou, tradiční zvířeckost. Za opravdu povedený a stylový považuji zvuk, který mi v mnohém připomíná první demonahrávky, které dodnes vlastním na kazetách. Obal vše jen krásně morbidně doplňuje. CEMETERY REIGN tak nejsou jenom dnes tolik častou retro kapelou v řadě, ale pro mě osobně spíše opravdovou, surovou, uvěřitelnou a autentickou výpovědí. Skladby jsou napsány tak, aby vás opravdu přenesly na stará pohřebiště, na kterých se kdysi dávno obětovalo temným silám. Pokud si pamatujete tu morbidní radost, když jste si kdysi dávno přinesli domů první mrtvolné album a seděli jste dlouhé hodiny před reproduktory a přehrávali jej neustále dokola, tak u "Confined to Time" jsem zažíval něco velmi podobného. Několik základních pravidel, která jsou nutná, abych o kapele napsal a podpořil ji, splňuje David na sto procent. Hudba zde hoří zevnitř, i když je na povrchu chladná a mrazivá jako ruka staré mrtvoly, která byla právě vyzvednuta z exhumovaného hrobu. Při každém společném setkání s touto nahrávkou mám pocit, že jsem se vydal na poslední cestu. Kolem leží vybělené kostry těch, kteří zemřeli osamoceni ve svém životě. Cítím ze skladeb takovou zvláštní bolest, utrpení, ale i nadšení a odhodlání. Pro mě je to potvrzením, že jsou má slova správná. Novinku mě zkrátka baví si rvát do hlavy a už teď moc dobře vím, že se k ní budu rád a často vracet. Jakoby se při poslechu svět zastavil a já se vrátil po časové ose zpět do doby, kdy jsem s touto hudbou začínal. Skvěle odvedená hrobnická práce! Prašivý, hnilobný a chladný death metal, exhumace starých hrobů!


Asphyx says:

You walk through an endless landscape and ponder questions of life and death. How did you end up alone in a crowd? Why are you different? Were you born that way, or do you just see the world through different eyes? Crowds march around you with glowing faces. Everyone smiles to look good on the internet. But the reality is different; they are also alone. Connected in one network, we write words full of lies and ultimately die in a corner like a piece of useless meat. We have stopped appreciating ordinary things. I think about this and listen to the new album by David McMaster, who this time is signed to the band CEMETERY REIGN.

If, like me, you are a bit of a death metal archaeologist and like to rummage through old dusty coffins, then you've come to the right place. You may know David from the black metal band PREDATORY LIGHT or the death metal band SUPERSTITION. This time, however, he comes with music that is gnawed to the bone and opens rusty gates to the underworld. It's played in the old way, with ancient enthusiasm and a bloody spark in the eye. 


David's new album is loosely inspired by old, raw death metal from the late 1980s and early 1990s. It must be said, however, that he does so tastefully and intelligently, while retaining that classic, traditional animalistic quality. I consider the sound to be truly successful and stylish, reminding me in many ways of the first demo recordings that I still own on cassette tapes. The cover art beautifully complements the morbid atmosphere. CEMETERY REIGN is not just another retro band, which are so common today, but for me personally, it is a genuine, raw, credible, and authentic statement. The songs are written in such a way that they really transport you to old burial grounds where sacrifices were once made to dark forces. If you remember the morbid joy you felt when you brought home your first death metal album long ago and sat for hours in front of the speakers, playing it over and over again, then I experienced something very similar with "Confined to Time". David fulfills all of the basic rules necessary for me to write about and support a band. The music burns from within, even though on the surface it is cold and frosty like the hand of an old corpse that has just been exhumed from its grave. Every time I listen to this recording, I feel like I am embarking on my final journey. Around me lie the bleached skeletons of those who died alone in their lives. I feel such a strange pain, suffering, but also enthusiasm and determination in the songs. For me, it is confirmation that my words are right. I simply enjoy tearing my head apart with this new release, and I already know very well that I will gladly and often return to it. It's as if the world stopped while I was listening and I went back in time to when I first started listening to this music. A job well done, gravedigger! Dusty, rotten, and cold death metal, the exhumation of old graves!


tracklist:
01. Escape Survival 
02. Pendulum Clock 
03. Spiral Eyes 
04. Grave Depression 
05. Despised By Fire 
06. Infernal Punishment 
07. Captive In A Coffin 
08. Curse Of Despair

band:
David McMaster - Everything

neděle 15. března 2026

Recenze/review - MONSTROSITY - Screams from Beneath the Surface (2026)


MONSTROSITY - Screams from Beneath the Surface
CD 2026, Metal Blade Records

for english please scroll down

Když našli u dálnice další zohavené tělo, tak všem přeběhl mráz po zádech. Jakoby byl slyšet nářek oběti, udušené během dlouhých hodin. Florida má nejen krásnou tvář plnou zajímavých přírodních útvarů, ale i jednu z nejděsivějších historií, co se týká sériových vrahů a death metalu. Jsem jedním z původních fanoušků MONSTROSITY, který uctíval kdysi dávno alba jako "Imperial Doom" nebo dodnes vynikající "Millennium". Věrný jsem zůstal i po jejich návratu, různých změnách sestav. Důkazem budiž recenze na minulou nahrávku, skvělý rozhovor s Lee Harrisonem, společné setkání v Praze na koncertě a následný report (vše je odkazováno dole pod článkem), ale hlavně sbírka CD, na kterou jsem dodnes hrdý.

Na téhle smečce se mi vždycky líbil jejich rukopis, originální výraz, který si kapela zachovala i na novince. Takové to starosvětské, surové DNA, které jsem měl u MONSTROSITY rád v devadesátých letech, je zde stále patrné. Nicméně oceňuji i to, že se kapela dále posouvá, přináší nové, modernější prvky. Letošní album je tak dalším zásekem, který bude mít v mé sbírce i srdci své pevné místo. 


Floridské kapely měly vždy svoji vlastní, takovou zvláštně temnou atmosféru a kruté postupy, ďábelskost. To si MONSTROSITY stále zachovávají. Na pevných základech, u jejichž zrodu kdysi dávno sami stáli a vytvářeli je, staví další, pestré a košaté konstrukce. Navíc, a to já jako starý pes oceňuji asi nejvíce, se skladby velmi dobře poslouchají. V některých momentech jsou sice techničtější, nepřístupnější, ale stále zde vítězí motiv jako takový. Nedočkáte se dnes tolik častých, mnohdy zbytečných preludií. Naopak, každý, riff, úder bicích, výkřik do tmy, má své pevné místo. Jako celek potom řeže nová nahrávka do živého, má v sobě potřebný drive a pradávnou sílu, kterou máme všichni u klasického death metalu tolik rádi a pro kterou bychom umírali. I když odhlédnu od toho, že jsem pravověrný fanoušek a podívám se na novinku kritičtějším okem, tak nenacházím nic, co by mi chybělo. Povedl se masivní a surový zvuk, motiv na obalu a nesmím zapomenou ani na vynikající práci Eda Webba za mikrofonem. Album má v sobě takovou tu zuřivou živočišnost, je divoké, nespoutané a smete vás z povrchu zemského. Vlastně by se také dalo napsat, že MONSTROSITY dostáli svému jménu se ctí, odvedli morbidní práci jako v dobách svých počátků a zanechali mi v hlavě i podvědomí opět velmi hlubokou krvavou stopu. Už teď moc dobře vím, že se k "Screams from Beneath the Surface" budu rád a často vracet. Pokaždé, když mě bude mrazit v zádech z činů dalšího sériového vraha a pokaždé, když najdou v močálech čerstvě zohavené tělo. Za mě osobně letos přišla tahle legendární kapela s vynikajícím albem, které vás rozseká a rozemele na prach. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Surová a temná definice floridského death metalu! Nahrávka, u které praskají kosti!


Asphyx says:

When another mutilated body was found by the highway, everyone felt a chill run down their spine. It was as if you could hear the cries of the victim, suffocated during long hours. Florida not only has a beautiful face full of interesting natural formations, but also one of the most terrifying histories when it comes to serial killers and death metal. I am one of the original fans of MONSTROSITY, who once worshipped albums such as "Imperial Doom" or the still excellent "Millennium". I remained loyal even after their return and various lineup changes. Proof of this can be found in my review of their last album, a great interview with Lee Harrison, a meeting in Prague at a concert and the subsequent report (all linked below the article), but mainly in my CD collection, which I am still proud of today.

I have always liked this band's style, their original expression, which they have retained on their new album. The old-school, raw DNA that I loved about MONSTROSITY in the nineties is still evident here. However, I also appreciate that the band continues to evolve, bringing new, more modern elements. This year's album is another milestone that will have a permanent place in my collection and in my heart. 


Florida bands have always had their own unique, dark atmosphere and cruel methods, a certain devilishness. MONSTROSITY still retains this. On the solid foundations that they themselves laid long ago, they continue to build colorful and intricate structures. What's more, and this is what I, as an old dog, appreciate the most, the songs are very easy to listen to. At times, they are more technical and less accessible, but the motif as such still prevails. You won't find the often unnecessary preludes that are so common today. On the contrary, every riff, every drum beat, every scream into the darkness has its place. As a whole, the new recording cuts to the quick, with the necessary drive and ancient power that we all love so much in classic death metal and for which we would die. Even if I disregard the fact that I am a true fan and look at the new release with a more critical eye, I can't find anything missing. The massive and raw sound, the cover art, and, last but not least, Ed Webb's excellent work behind the microphone are all spot on. The album has a furious animalistic quality to it; it is wild, unrestrained, and will blow you off your feet. In fact, one could also say that MONSTROSITY lived up to their name with honor, doing morbid work as in their early days and leaving a very deep bloody mark in my mind and subconscious once again. I already know that I will gladly and often return to "Screams from Beneath the Surface". Every time I get chills down my spine from the deeds of another serial killer, and every time they find a freshly mutilated body in the swamps. For me personally, this legendary band has come out with an excellent album this year that will tear you apart and grind you into dust. I'll gladly sign that with my own blood. A raw and dark definition of Florida death metal! A recording that makes your bones crack!



about MONSTROSITY on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. Banished To The Skies
2. The Colossal Rage
3. The Atrophied
4. Spiral
5. Fortunes Engraved In Blood
6. Vapors
7. The Thorns
8. Blood Works
9. The Dark Aura
10. Veil Of Disillusion

band:
Mark van Erp - Bass
Lee Harrison - Drums
Matt Barnes - Guitars
Ed Webb - Vocals
Justin Walker - Guitars (additional)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine