DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 11. listopadu 2026

Recenze/review - NERVOCHAOS - Chaosmongers (2026)


NERVOCHAOS - Chaosmongers
CD 2026, Black Lion Records

for english please scroll down

Utíkám před podivným světem. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám to takto již před 35 let. A funguje to. Mám své ověřené kapely, které si dávkuji, potřebuji je jako nějakou hodně návykovou hudební drogu. Brazilské NERVOCHAOS mám zařazené mezi těmi, kteří mi pomáhají přežít.

Pánové hrají od roku 1996, tedy od doby, kdy jsem již nějakou dobu extrémní metal poslouchal. Jdou si stále svojí cestou, kombinují ostrý a divoký thrash metal s death metalovou syrovostí a krutostí. I letos vyzývají k boji a dělají to svým vlastním způsobem. Jihoamerická živočišnost a divokost se zde potkává s muzikantskými zkušenostmi. Výsledkem je album, které zabíjí na potkání. 


Nová nahrávka je o velkém metalovém srdci, o upřímnosti, o vzteku a nakumulované frustraci, která musela ven. Ostré riffy, syrový vokál, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Stylově uctívají pánové starou školu, pokud máte rádi kapely jako POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, MALEVOLENT CREATION, jste zde správně. Smrt je při poslechu velmi blízko, podává mi svoji kostnatou ruku a stejně jako tahle smečka do mě zasekává postupně svůj dráp. Novinka se mi dostala pod kůži, do podvědomí, do krve. Stala se mojí součástí. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si podmanivě morbidní atmosféru. Jasně, tihle gentlemani nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Sází se spíše na temnou energii, na tlak a sílu posbíranou na starých prokletých pohřebištích. NERVOCHAOS  jsou i letos ve stále dobré formě. S ničím se moc nepářou, útočí napřímo, rovnou na solar plexus. Pokud jste zažili několik jejich koncertů jako já, tak moc dobře víte, o čem píšu. Věřím jim každou notu, melodii, jsou autentičtí a opravdoví. Povedl se zvuk, líbí se mi i motiv na obalu. Může si starý pes jako já přát něco víc? Myslím si, že ne. Vše je zde v nejlepším pořádku. Právě jsem viděl večerní zprávy, vypadá to, že svět brzy shoří v plamenech. Než se tak ale stane, budu "Chaosmongers" poslouchat stále dál. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám takto již před 35 let. A funguje to. Thrash death metalový útok ze samotného pekla! Album, které vás zasáhne přímo na solar plexus!

Asphyx says:

I’m running away from this strange world. I close my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I shut the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. I have my tried and true bands that I dose out to myself; I need them like some highly addictive musical drug. The Brazilian band NERVOCHAOS is among those that help me survive.

These guys have been playing since 1996 that is, since I’d already been listening to extreme metal for some time. They continue to forge their own path, combining sharp and wild thrash metal with the rawness and brutality of death metal. This year, too, they’re calling for battle and they’re doing it their own way. South American vitality and wildness meet musical expertise here. The result is an album that kills on sight.


The new album is about a big metal heart, about sincerity, about rage, and about pent-up frustration that had to come out. Sharp riffs, raw vocals, and drums that’ll blow your mind. Stylistically, these guys pay homage to the old school if you like bands like POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, and MALEVOLENT CREATION, you’ve come to the right place. Death feels very close while listening; it extends its bony hand to me and, just like this pack, gradually sinks its claws into me. This new release has gotten under my skin, into my subconscious, into my blood. It has become a part of me. I nodded contentedly to the beat, enjoying the captivatingly morbid atmosphere. Sure, these gentlemen aren’t coming up with anything new or groundbreaking, but that’s not the point here. They rely more on dark energy, on the pressure and power gathered from ancient, cursed burial grounds. NERVOCHAOS are still in top form this year. They don’t mess around they go straight for the solar plexus. If you’ve been to a few of their concerts like I have, you know exactly what I’m talking about. I believe every note and melody they play; they’re authentic and genuine. The sound is great, and I like the cover art, too. Could an old timer like me ask for anything more? I don’t think so. Everything here is just right. I just watched the evening news it looks like the world is about to go up in flames. But before that happens, I’ll keep listening to “Chaosmongers”. I’m closing my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I close the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. A thrash death metal assault straight from hell! An album that hits you right in the solar plexus!



about NERVOCHAOS on DEADLY STORM ZINE:











Tracklist
01. I Am Darkness 
02. Chaosmongers 
03. Embrace Chaos 
04. Echoes Of The Damned 
05. The Devil's Man 
06. In Shadows They Dwell 
07. Dark Fables 
08. Lorde Dos Mortos 
09. Beyond The Cosmic Ocean 
10. In The Vast Void 
11. Liber 420 
12. Porcos Sanguinários (Ratos De Porão Cover)

band:
Edu Lane - Vocals, Drums
Guiller Cruz - Guitars



Recenze/review - BESOTTEN - Eye of the Monolithicrypt (2026)


BESOTTEN - Eye of the Monolithicrypt
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nejdříve vás sledoval ze stínu. Nikdy nezapomenete na jeho žhavé, krvelačné oči. Báli jste se, ale zároveň vás na něm něco přitahovalo. Nevěděli jste, že je zosobněním čirého, hnusného zla. Pozvání na hezký večer se neodmítá, smutné je, že se změnil postupně v noční můru. Dostal se vám do hlavy, do podvědomí. Řezal vás ostrým nožem, pálil ohněm a u toho se usmíval. Když jste se probudili, mysleli jste si, že to byl jenom zlý sen. Jenže jizvy na vašem těle hovořily jinak.

Podobně se cítím, když poslouchám debutové album doom death metalových maniaků BESOTTEN z Portlandu. Je něco mocného, divokého, nespoutaného, šíleného, mokvajícího a nekonečně bolestivého v jejich hudbě. Něco, co mě nutí se neustále vracet a znovu si užívat noční můry, které se staly krutou realitou. 


Kapela vzešla z toho nejhlubšího undergroundu, má masivní, surový a plesnivý zvuk (Mixing, Mastering & Guitar/Vocal Engineering by Leon Del Muerte), stylový motiv na obalu (Album Artwork, LP Logo & Title Design by @lord_serus (Cancer Void), ale hlavně zní jako morbidní ozvěny z onoho světa. Kombinaci doom a death metalu mám velmi rád a pokud bychom se podívali na to, kým se tahle smečka volně inspirovala, museli bychom zmínit jména jako UNDERGANG, DISEMBOWELMENT, HOODED MENACE, ABYSSAL RIFT, WORM. Pánové potom přidávají do skladeb velkou spoustu svých nápadů a invence a výsledný koktejl je náležitě jedovatý a zemřete po něm v šílených křečích. Poslouchat "Eye of the Monolithicrypt" je jako se procházet krvavou mlhou v nekonečných močálech zapomnění. Kolem se vznáší pach hniloby a šílený vrah z úvodu dnešní recenze opět stojí ve stínu. Dostane se vám postupně do hlavy, zničí vás zevnitř, rozerve vás na kusy. Stejně jako tohle album, jako tahle naléhavá a velmi dobře napsaná hudba. Líbí se mi, že skladby v sobě mají potřebný drive, pradávnou sílu, touhu ničit, drásat. Kapela na mě působí velmi opravdově, ryze, odhodlaně, útočí napřímo, připomíná klubko jedovatých hadů, kteří se nejdřív kolem vás plazí, aby vás postupně uhranuli a nakonec uštknuli. Je to moje vůbec první setkání s BESOTTEN a na závěr mohu napsat jediné. K téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Poslouchejte v tichu a naprosté tmě. Teprve potom vynikne její síla naplno. Prašivý, syrový a temný doom death metal, který vás strhne do hlubiny a dostane se vám do podvědomí. Krutý a děsivý hororový zážitek!

Asphyx says:

At first, he watched you from the shadows. You’ll never forget his fiery, bloodthirsty eyes. You were afraid, but at the same time, something about him drew you in. You didn’t know he was the embodiment of pure, vile evil. You can’t turn down an invitation to a nice evening the sad thing is that it gradually turned into a nightmare. He got into your head, into your subconscious. He cut you with a sharp knife, burned you with fire, and smiled as he did it. When you woke up, you thought it was just a bad dream. But the scars on your body told a different story.

I feel the same way when I listen to the debut album by the doom death metal maniacs BESOTTEN from Portland. There’s something powerful, wild, unbridled, insane, raw, and infinitely painful in their music. Something that compels me to keep coming back and relive the nightmares that have become a cruel reality.


The band emerged from the deepest underground; it has a massive, raw, and musty sound (Mixing, Mastering & Guitar/Vocal Engineering by Leon Del Muerte), stylish cover art (Album Artwork, LP Logo & Title Design by @lord_serus (Cancer Void)), but above all, it sounds like morbid echoes from the other world. I really love the combination of doom and death metal, and if we were to look at who this pack drew loose inspiration from, we’d have to mention names like UNDERGANG, DISEMBOWELMENT, HOODED MENACE, ABYSSAL RIFT, and WORM. The guys then add a whole lot of their own ideas and creativity to the songs, and the resulting cocktail is properly toxic you’ll die in mad convulsions after drinking it. Listening to “Eye of the Monolithicrypt” is like walking through a bloody fog in the endless swamps of oblivion. The stench of decay hangs in the air, and the mad killer from the introduction to today’s review stands once again in the shadows. He’ll gradually get inside your head, destroy you from within, and tear you to pieces. Just like this album, just like this urgent and very well-written music. I like that the songs have the necessary drive, an ancient power, a desire to destroy, to tear apart. The band comes across to me as very genuine, pure, and determined; they attack head-on, reminiscent of a nest of venomous snakes that first slither around you, gradually mesmerizing you, and finally striking. This is my very first encounter with BESOTTEN, and in conclusion, I can say only one thing: I’ll gladly return to this record time and time again. Listen in silence and complete darkness. Only then will its power be fully revealed. Grimy, raw, and dark doom death metal that drags you into the depths and seeps into your subconscious. A brutal and terrifying horror experience!



Tracklisting:
1. Mist of Decay
2. Bathed in Insufferable Light
3. Cruentation
4. Storming the Cerebral Citadel
5. Bloodcairn

Lineup:
Andy Osborn: Drums
Patrick Sinn-Movilla: Guitars & synths
Garth Purkett: Vocals & bass


pondělí 9. listopadu 2026

Recenze/review - CRYPTORIUM - Through the Bowels of Ceaseless Dissonance (2026)


CRYPTORIUM - Through the Bowels of Ceaseless Dissonance
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vypadala jako loutka. Pohozená u cesty, jako kus zbytečného masa. Vytrhané vnitřnosti, obličej bez očí, s kusy stažené tváře. Další oběť v řadě, další bolest a utrpení. Ohledávám nebohé tělo a rozhlížím se kolem sebe. Cítím v zádech pohled bestie. Stojí ve stínu, má žhnoucí pohled. Touží po další krvi. Stejně jako švédská smečka CRYPTORIUM, která letos přichází se svojí  druhou dlouhohrající nahrávkou. A opět se jedná o surový death metal, u kterého budete roztrháni na kusy a pohřbeni zaživa. 

Kapele jsem se již jednou věnoval a pamatuji si, že k jejich předchozímu albu "Descent into Lunacy" (2024) jsem se rád a často vracel. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět vám při poslechu popraskají všechny kosti v těle a budete pohozeni u cesty, jako ta kdysi krásná dívka z úvodu dnešní recenze. Poslouchejte nahlas, v tichu a naprostém chladu. Teprve potom vyniknou naplno jednotlivé morbidní nuance. 


Znovu zapínám play na svém přehrávači a po několika přehráních beru do rukou lopatu a musím jít. Čeká mě těžká práce, musím exhumovat několik starých prašivých hrobů z počátku devadesátých let minulého století. Jsou v nich pohřbeni prokletí mniši a také spousta vzpomínek na kapely typu NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. Těmi se pánové volně inspirovali, přidali spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je album, které zabíjí na potkání. Zůstává po nich hluboká krvavá stopa a shnilý odér opravdové, reálné a kruté smrti. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, užívám si i masivní, surový zvuk, s chutí se dívám i na motiv na obalu. Novinka mě baví jako celek, vždycky ji poslouchám najednou, rvu si ji do hlavy pod tlakem, přesně tak, jak jsme to kdysi dělávali, když se nám dostaly do rukou v devadesátých letech kazety s podobnou hudbou. CRYPTORIUM vás vezmou na výlet do minulosti a dělají to s elegancí starých hrobníků. Svět se kolem nás možná točí jiným směrem, ale tady je ještě všechno v nejlepším pořádku. A víte, co se mi na téhle smečce líbí úplně nejvíc? Jasně, jsou to věci, o kterých píšu poměrně často. Kapela je opravdová, ryzí, upřímná, hraje od srdce, je uvěřitelná a hlavně naprosto autentická. Přišla k nám z prokletých katakomb, strhla nás do podzemí, přikovala nás na zeď a vyvrhla nás zaživa. Pokud jsi, můj milý čtenáři, stejně jako já, starý prašivý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, neváhej ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro tebe i pro všechny prokleté. Surový, morbidní, nekonečně temný, mokvající death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Album, které řeže do živého! 

Asphyx says:

She looked like a puppet. Cast aside by the roadside, like a piece of useless flesh. Her insides torn out, her face without eyes, with chunks of flesh torn from her cheeks. Another victim in the line, more pain and suffering. I examine the poor body and look around. I feel the beast’s gaze on my back. It stands in the shadows, its eyes ablaze. It craves more blood. Just like the Swedish band CRYPTORIUM, which is releasing its second full-length album this year. And once again, it’s raw death metal that will tear you to pieces and bury you alive.

I’ve covered this band before, and I remember that I happily and frequently returned to their previous album, *Descent into Lunacy* (2024). This year’s new release is a loose continuation of their earlier work. Once again, as you listen, every bone in your body will crack, and you’ll be cast aside by the roadside, just like that once-beautiful girl from the beginning of today’s review. Listen loudly, in silence, and in utter cold. Only then will the individual morbid nuances come into full relief.


I press play again on my music player, and after listening to it a few times, I grab a shovel and have to go. Hard work awaits me I have to exhume several old, dilapidated graves from the early ’90s. Buried within them are cursed monks, as well as a wealth of memories of bands like NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, and DISSECTION. The guys drew loose inspiration from these bands, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is an album that kills on sight. They leave behind a deep, bloody trail and the putrid stench of true, real, and brutal death. I like the way the songs are written; I also enjoy the massive, raw sound, and I’m really into the cover art. I enjoy the new album as a whole; I always listen to it all at once, cramming it into my head with intensity, just the way we used to do it back in the ’90s when we got our hands on cassettes with similar music. CRYPTORIUM will take you on a trip down memory lane, and they do it with the elegance of old gravediggers. The world around us may be spinning in a different direction, but here, everything is still just fine. And do you know what I like most of all about this band? Sure, these are things I write about quite often. The band is genuine, pure, sincere they play from the heart, they’re believable, and above all, they’re completely authentic. They came to us from the cursed catacombs, dragged us underground, chained us to the wall, and spat us out alive. If you, my dear reader, are like me an old mangy dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now, don’t hesitate for a moment. This is played mainly for you and for all the damned. Raw, morbid, infinitely dark, oozing death metal that makes the flesh fall from the bones! An album that cuts to the bone!


Recenze/review - CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy (2024):

Track listing:
Intro
Through The Bowels Of Ceaseless Dissonance
Malodor
Rivers Of Celestial Blood
In Bitter Remorse
Revolting Obsession
Corpus Effigy
Concrete Interment
Malignant Crucifixion
Consumed By The Eternal Rot

Line up:
Fabian Larsen: Guitars, Lyrics, Vocals
Knalle Arvidsson: Bass, Synthesizer, Vocals
Albin Holgersson: Drums, Vocals
Ludvig Carman: Guitar


Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Cryptorium Facebook
Cryptorium Instagram
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Indiemerch Store
Label Europe Store

neděle 8. listopadu 2026

Recenze/review - ELDFÖDD - The Night Belongs to the Dead (2026)


ELDFÖDD - The Night Belongs to the Dead
CD 2026, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Čekám v márnici až se setmí. Rozmlouvám s nemrtvými, nasávám pach hniloby. Venku se mezi náhrobky prohání ledový vítr. Některé hroby zůstaly otevřeny po včerejší noci, jiné čekají na exhumaci. Cítím ve vzduchu napětí, jako pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou kapelu ze severu. O švédských ELDFÖDD jsem již jednou psal. Bylo to u příležitosti vydání jejich loňského EP "Risen from the Flames". Popraskaly mi tenkrát všechny kosti v těle. Byl jsem tedy na letošní album velmi zvědavý.

Vylezu z márnice ven a obejme mě temnota. Mezi hroby již tančí ty nejkrásnější zombie. Odpadává jim maso od kostí a jejich jedovatý smích je pro mě božským chorálem. Znovu zapínám play na svém přehrávači a rvu si novou nahrávku pod tlakem do hlavy. Je to tam, řvu do tmy a zombie i mí vlastní démoni kývají souhlasně hlavou. Tohle je dokonalá esence toho, co mám na severském death metalu tolik rád. Podávejte na víku od rakve, podchlazené a se syrovým shnilým masem. 


O tom, že tahle smečka je složená ze samých zkušených muzikantů, z řádné švédské death metalové šlechty, si můžete přečíst v minulé recenzi (je odkazována dole pod dnešním článkem). I letos tihle morbidní gentlemani pokračují v jasně vytyčené a dané cestě. Útočí napřímo, na solar plexus, dostanou se vám do krve i do podvědomí. Již od devadesátých let minulého století miluju chřestění pytlem plným kostí ve švédském stylu, není tedy divu, že se mi líbí i nové album "The Night Belongs to the Dead". Je totiž po okraj narvané tím, co mám na death metalu tolik rád. Má masivní, chladný, zabijácký zvuk (Gord Olson - mixing, mastering, Pontus Ekwall - recording, engeneering), stylový a skvěle vypadající motiv na obalu (Timbul Cahyono), ale hlavně spoustu morbidních nápadů. Je něco zvířecího, živočišného, jeskynního, záhrobního, co je ve skladbách vypáleno jako cejch do kůže prokletého a co mě nutí se stále k albu vracet a tančit spolu s nemrtvými na svém vlastním hrobě. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, takovou tu pradávnou plesnivou patinu, kterou máme my, staří psi, tolik rádi. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, řvu spolu s kapelou do tmy a opět si pro sebe potvrzuji, že na ELDFÖDD je spolehnutí. Přišli k nám z toho nejhlubšího podzemí a zvěstují příchod absolutní tmy, zmaru, bolesti a utrpení. A teď už mě prosím nechte, zase se pomalu stmívá. Musím jít. Zavřu za sebou rezavé dveře do márnice. Potkám první zombie, usměje se na mě. Jsem zde správně. Otevírám si první pivo a znovu rád a s chutí přijímám pozvání k poslednímu tanci. Brzy mi prokousnou hrdlo. Těším se na to, pokud se v záhrobí hraje podobná hudba, budu konečně mezi svými. Morbidní, temné, chladné ozvěny z toho nejhlubšího švédského podzemí! Death metal, u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m waiting in the morgue for darkness to fall. I’m chatting with the undead, breathing in the stench of decay. Outside, an icy wind sweeps through the gravestones. Some graves were left open after last night; others are awaiting exhumation. I can feel the tension in the air, just like every time I listen to a good band from the north. I’ve written about the Swedish band ELDFÖDD once before. It was on the occasion of the release of their EP from last year, “Risen from the Flames.” Back then, every bone in my body rattled. So I was very curious about this year’s album.

I step out of the morgue and darkness envelops me. The most beautiful zombies are already dancing among the graves. Flesh is falling from their bones, and their venomous laughter is a divine chorus to my ears. I press play on my player again and force the new recording into my head. It’s here, I scream into the darkness, and the zombies and my own demons nod their heads in agreement. This is the perfect essence of what I love so much about Nordic death metal. Serve it on a coffin lid, chilled and with raw, rotten flesh.


You can read in the previous review (linked below today’s article) that this band is made up entirely of experienced musicians true members of the Swedish death metal elite. This year, these morbid gentlemen continue on their clearly defined and established path. They strike straight at the solar plexus, seeping into your blood and your subconscious. Ever since the 1990s, I’ve loved the Swedish-style rattling of a bag full of bones, so it’s no wonder that I also love their new album, "The Night Belongs to the Dead". It’s packed to the brim with everything I love about death metal. It has a massive, cold, killer sound (Gord Olson - mixing, mastering; Pontus Ekwall - recording, engineering), a stylish and great-looking cover art (Timbul Cahyono), but most importantly, plenty of morbid ideas. There’s something animalistic, primal, cavernous, and otherworldly that’s branded into the songs like a mark on the skin of the damned and it compels me to keep coming back to this album and dance alongside the undead on my own grave. The individual tracks are very well written; they possess the necessary drive and power, along with that ancient, moldy patina that we old-timers love so much. Nothing is out of place, nothing is missing; I’m screaming along with the band into the darkness, and once again I’m convinced that ELDFÖDD is a band you can count on. They’ve come to us from the deepest depths of the underworld and herald the arrival of absolute darkness, ruin, pain, and suffering. And now, please, let me go it’s slowly getting dark again. I have to go. I close the rusty door to the morgue behind me. I encounter the first zombie; he smiles at me. I’m in the right place. I crack open my first beer and once again gladly and eagerly accept the invitation to the final dance. Soon they’ll bite through my throat. I’m looking forward to it if they play music like this in the afterlife, I’ll finally be among my own. Morbid, dark, cold echoes from the deepest depths of the Swedish underworld! Death metal that makes the flesh fall from your bones!


Recenze/review - ELDFÖDD - Risen from the Flames (2025):


Tracklist
01. Intro 
02. From The Light Into The Dark 
03. Matriphagy 
04. Torturer 
05. Suffocating Halo 
06. Only Darkness Remains 
07. The Tomb Becomes A Womb 
08. Let The Serpent Swallow Them Whole 
09. The Tritone Enigma 
10. The Night Belongs To The Dead

sobota 7. listopadu 2026

Interivew - WORM ALTAR - A doom death metal steeped in rot and tainted blood that will infect you with ancient diseases!


Interview with death metal band from United States (Maine) - WORM ALTAR.

Answered Scott Martin, thank you!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Greetings to the Portland underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think these recordings are different?

Scott: Greetings Deadly Storm! We are happy to hear the album pinned you to the wall. We are proud of the early, solo worm altar material as it is integral to what we have become, but Pillars, to me, is something much more than than the early material ever was. It is truly an amalgamation of like minds striving to make the soundtrack to the end of the world. We wanted to make something heavier and more suffocating than anything else. The album was recorded mostly live in the studio in order to capture the raw energy and undying musical chemistry that we share as a band.


“Pillars of Eternal Dusk” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does WORM ALTAR compose new material?

Scott: We typically compose music on our own and bring the songs to the band once they are mostly complete. Once a song is introduced to the band, we spend a lot of time fine-tuning the arrangement. Each member has a say in the arrangements and final feel of the songs. Many of the riffs on Pillars are three to four years old and were written during the Astral Scourge period.

I looked it up Ethan Camp is credited with the mix, and Dan Lowndes with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did the process go?

Scott: We had worked with Dan on a previous promo tape and he did an amazing job. He’s pretty much the guy to go to for death metal mastering. He’s a lovely fella. I found out about Ethan Camp in 2019 when I saw him playing keyboards live for mortiferum. Years later I started to notice his name appearing on multiple releases as the recording and mixing engineer. These releases included Mortiferum’s Altar of Decay, Purulency’s Transcendent Unveiling of Dimensions and Mephitic Corpse’s Sickness Attracts Sickness. I knew that Ethan was the right guy for mixing based on these releases. As for the actual recording, we recorded the instruments mostly live in about ten hours at Acadia Recording Company here in Portland by Todd Hutchisen. Todd was as efficient, professional and accommodating as they come. He knew exactly how to capture our sound. We hope to work with this exact trio of engineers for our next release.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD, vinyl, and cassette. You released everything through Dawnbreed Records, Gurgling Gore, and Contemn Light, and the album features a ghoulish cover. Who designed it? How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

Scott: Our friend Slimeweaver of Finland crafted the ghoulish artwork in question. We had been wanting to work with him for years and we are glad it finally happened. As for the concept, I made a crude sketch of it on a piece of paper and sent it to Slimeweaver to bring to life (death?). We just wanted to make the album art look as gloomy and apocalyptic as our music sounds.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Maine is basically a sure bet for me. I think we have similar personalities and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your area? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Scott: Oddly enough, there is not a whole lot of death metal happening in Maine outside our friends in the bands Shabti (featuring Rob of Worm Altar), Imipolex and Dungavenhooter. People seem to be more into black metal here, which is fine, I guess. Our Bass player, Jon Morse, has been the primary promoter of extreme music here, bringing through legendary bands such as Coffins, Mortiferum, Caustic Wound etc. Before Jon joined Worm Altar, he always invited us to play the sickest shows, so we were always lucky in that regard. Jon has also been releasing music via his label Contemn Light for Worm Altar, as well as for bands like Shabti and ORDH. He’s an avid supporter of our scene and we are lucky to have him in our band. We are luckily close enough to places like Quebec and Worcester, MA (shout out to Kevin @ Codex Obscurum) and they feel like a second home to us.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form WORM ALTAR actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, or would you be willing to go on tour with a more famous band?

Scott: I have been playing metal for a good 20 years or so and I’ve always wanted to be in a death metal band. The main influences for Worm Altar in the beginning included bands like Coffins and Mortiferum and even more doomy bands like early Cathedral, Sabbath, etc. Our sound is still focused on those primary influences, but perhaps with a greater emphasis on the gloomy melodic styles of bands like Gorement and Ceremonium. We are hopeful to play some international festivals and play wherever people want to see us, nothing would bring us more joy. This music is our passion and we want to share it with anyone who wants to hear it.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Scott: We’re all fans of extreme music in general, amongst other types of music and art forms. We love seeing extreme bands whenever they come through Portland and are lucky enough to open for them and make friends with them. We all collect tapes and CDs and are obsessed with music and media of all sorts.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get its name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as WORM ALTAR? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

Scott: Streaming is certainly convenient and it gets our name out there. We want fans to hear us in whatever way is accessible to them. Of course, buying physical media is the best way to support a band, but it’s not everyone’s preferred method. We are just happy people are interested in our music.

Thank you very much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Pillars of Eternal Dusk” again!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WORM ALTAR - Hnilobou a zkaženou krví nasáklé doom death metalové album, které vás nakazí pradávnými chorobami!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických (Maine) - WORM ALTAR.

Odpovídal Scott Martin, děkujeme!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Zdravím do portlandského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Scott: Zdravím, Deadly Storm! Těší nás, že vás album přišpendlilo ke zdi. Jsme hrdí na raný materiál projektu Worm Altar, který vznikl ještě v době, kdy šlo o sólový počin – je totiž nedílnou součástí toho, čím jsme se stali. Pro mě je však album "Pillars" něčím mnohem významnějším, než čím kdy byla naše raná tvorba. Je to skutečné spojení spřízněných duší, které usilovaly o vytvoření soundtracku ke konci světa. Chtěli jsme stvořit něco těžšího a tísnivějšího než cokoliv jiného. Album vznikalo převážně živým nahráváním ve studiu, abychom zachytili syrovou energii a nezničitelnou hudební chemii, která nás jako kapelu spojuje.


„Pillars of Eternal Dusk“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál WORM ALTAR?

Scott: Hudbu obvykle skládáme sami a skladby přinášíme kapele až ve chvíli, kdy jsou víceméně hotové. Jakmile skladbu kapele představíme, věnujeme spoustu času ladění aranžmá. Každý člen má možnost vyjádřit se k aranžmá i k výslednému vyznění skladeb. Mnohé z riffů na albu Pillars jsou tři až čtyři roky staré a vznikly v období, kdy jsme pracovali na materiálu pro Astral Scourge.

Dohledal jsem si, že pod mixem je podepsán Ethan Camp, pod masteringem Dan Lowndes. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Lowndes vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Scott: S Danem jsme spolupracovali už na předchozí promo nahrávce a odvedl úžasnou práci. Když přijde na mastering death metalu, je to v podstatě ten pravý člověk, na kterého se obrátit. Je to navíc skvělý chlap. O Ethanu Campovi jsem se dozvěděl v roce 2019, když jsem ho viděl hrát na klávesy naživo s kapelou Mortiferum. O několik let později jsem si začal všímat, že se jeho jméno objevuje u řady nahrávek jako jméno zvukového inženýra zodpovědného za nahrávání a mix. Šlo například o tituly *Altar of Decay* od Mortiferum, *Transcendent Unveiling of Dimensions* od Purulency a *Sickness Attracts Sickness* od Mephitic Corpse. Na základě těchto nahrávek mi bylo jasné, že Ethan je pro mixování ten pravý. Co se týče samotného nahrávání, nástroje jsme ve studiu Acadia Recording Company tady v Portlandu natočili převážně živě, a to zhruba za deset hodin pod dohledem Todda Hutchisena. Todd byl nesmírně efektivní, profesionální a vstřícný – zkrátka naprostá špička. Přesně věděl, jak zachytit náš zvuk. Doufáme, že s touto trojicí inženýrů budeme spolupracovat i na naší další nahrávce.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD, vinyl, kazeta. Vy jste vše vydali u Dawnbreed Records, Gurgling Gore, Contemn Light a album je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Scott: Autorem oné přízračné grafiky je náš přítel Slimeweaver z Finska. Chtěli jsme s ním spolupracovat už léta a jsme rádi, že na to konečně došlo. Co se týče konceptu, načrtl jsem na papír hrubý nákres a poslal ho Slimeweaverovi, aby ho přivedl k životu (nebo spíš ke smrti?). Prostě jsme chtěli, aby obal alba působil stejně ponuře a apokalypticky, jako zní naše hudba.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Maine si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Scott: Je zvláštní, že ve státě Maine toho v oblasti death metalu moc není – kromě našich přátel z kapel Shabti (v níž hraje Rob z Worm Altar), Imipolex a Dungavenhooter. Zdá se, že místní lidé dávají přednost spíše black metalu, což je asi v pořádku. Náš baskytarista Jon Morse je zde hlavním promotérem extrémní hudby; pořádal koncerty pro legendární kapely jako Coffins, Mortiferum, Caustic Wound a další. Ještě než se Jon přidal k Worm Altar, často nás zval na ty nejlepší akce, takže jsme v tomhle měli vždycky štěstí. Jon také vydává hudbu prostřednictvím svého labelu Contemn Light – a to nejen pro Worm Altar, ale i pro kapely jako Shabti nebo ORDH. Je to velký podporovatel naší scény a máme štěstí, že ho v kapele máme. Naštěstí to máme blízko do míst, jako je Québec nebo Worcester ve státě Massachusetts (zdravím Kevina z Codex Obscurum), a ta místa pro nás znamenají něco jako druhý domov.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit WORM ALTAR, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Scott: Hraji metal už dobrých dvacet let a vždycky jsem chtěl působit v deathmetalové kapele. Mezi hlavní vlivy, které na začátku formovaly Worm Altar, patřily skupiny jako Coffins a Mortiferum, ale také kapely s výraznějším doomovým nádechem, například raní Cathedral, Black Sabbath a další. Náš zvuk stále vychází z těchto původních inspirací, avšak s větším důrazem na ponuré, melodické polohy, jaké najdeme u kapel jako Gorement či Ceremonium. Doufáme, že se nám podaří zahrát na zahraničních festivalech a vystoupit všude tam, kde o nás stojí – nic by nám neudělalo větší radost. Tato hudba je naší vášní a chceme ji sdílet s každým, kdo o ni má zájem.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Scott: Všichni jsme fanoušci extrémní hudby – vedle dalších žánrů a forem umění. Rádi chodíme na koncerty extrémních kapel, když zavítají do Portlandu; máme to štěstí, že jim můžeme dělat předkapelu a navazovat s nimi přátelství. Všichni sbíráme kazety i CD a jsme posedlí hudbou a nejrůznějšími nosiči.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako WORM ALTAR ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Scott: Streamování je rozhodně pohodlné a pomáhá šířit naše jméno. Chceme, aby nás fanoušci mohli poslouchat jakýmkoli způsobem, který je pro ně dostupný. Nákup fyzických nosičů je samozřejmě tím nejlepším způsobem, jak kapelu podpořit, ale ne každý dává přednost právě této formě. Jsme prostě rádi, že se lidé o naši hudbu zajímají.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Pillars of Eternal Dusk“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light

---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 5. listopadu 2026

Recenze/review - LORDHAMMER - Lordhammer (2026)


LORDHAMMER - Lordhammer
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Mezi náhrobky starého pohřebiště tančí démoni. Je tomu tak po staletí, možná ještě déle. Z nedaleké márnice se ozývá nářek těch, co ještě nebyli pohřbeni. Vnímám všemi póry svého těla pach hniloby a rozkladu. Včerejší pohřeb se povedl. Nebožtík se sice pokoušel dostat z rakve ven, ale nakonec vše dopadlo v pořádku. Je zakopán hluboko pod zemí. Tentokrát ale musíme kousek dál, za hřbitovní zeď, kde jsou pochováni sebevrazi a prokletí. V jednom neoznačeném hrobě leží padlý mnich. Exhumujeme jeho rakev a když ji otevřeme, tak drží v ruce debutové album moravských tmářů LORDHAMMER.

Pustím si nahrávku ve svém přehrávači a během několik okamžiků nejsem ve svém pokoji, ale znovu se procházím mezi starými kobkami. V krvavé mlze. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu black a death metalu. Už jste někdy strávili noc v márnici? Rozmlouvali jste s nemrtvými? Pokud ne, tak nemusíte, stačí si pustit tohle album a zážitek je na sto procent srovnatelný. 


Pamatujete si tu krásnou dobu na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, kdy jsme si mezi sebou posílali demonahrávky, psali dopisy a kupovali na burzách cokoliv, co na sobě mělo lebku? Tak do těchto temných časů vám LORDHAMMER vrátí. A dělají to s elegancí mistrů v oboru. Mnohokrát jsem již v recenzích psal, že je pro mě vždy nejdůležitější, aby kapela hrála opravdově, od srdce, uvěřitelně a autenticky. Pánové splňují všechny moje požadavky. Mají syrový, prašivý, analogicky se tvářící zvuk, stylový motiv na obalu a jejich hudba je pokryta plísní a takovou tou těžko definovatelnou patinou, kterou máme my, staří psi, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, tolik rádi. Pokud bych potom měl nějak tohle album definovat, tak bych musel napsat, že se kapela volně inspirovala smečkami jako APOKALYPTIC RAIDS, HELLHAMMER, VENOM, CELTIC FROST, SLAUGHTER, MASTER, POSSESSED, WARHAMMER. Dobrá společnost, co říkáte? Myslím si, že ano. Novinka nejvíce vynikne právě v těchto podzimních časech, kdy se všude válí mrazivá mlha a stíny dostávají zcela jiný význam. Pomalu přichází čas mrtvých, období přízraků, dlouhých nocí a pradávných rituálů pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa. Nové album je velmi dobře napsané, má v sobě potřebný drive, sílu, takový ten heavy efekt, který si neskutečně užívám. Už teď se zase těším, až se setmí, nasadím si sluchátka na uši a vydám se mezi své. Mezi náhrobky starého pohřebiště, kde tančí démoni. Je tomu tak po staletí, možná ještě déle. Z nedaleké márnice se ozývá nářek těch, co ještě nebyli pohřbeni. Vnímám všemi póry svého těla pach hniloby a rozkladu. I dnešní pohřeb se povedl. Není divu, hrají nám k němu LORDHAMMER. Nekonečné rouhání a vzývání temných sil! Inferno! Syrové a chladné black death metalové album, u kterého vám shnije krev v žilách!


Asphyx says:

Demons dance among the gravestones of the old cemetery. It has been this way for centuries, perhaps even longer. From the nearby morgue comes the wailing of those who have not yet been buried. I can smell the stench of rot and decay seeping into every pore of my body. Yesterday’s funeral went well. The deceased did try to climb out of the coffin, but in the end, everything turned out fine. He is buried deep underground. This time, however, we must go a little further, beyond the cemetery wall, where suicides and the damned are buried. In one unmarked grave lies a fallen monk. We exhume his coffin, and when we open it, he’s clutching the debut album by the Moravian dark metal band LORDHAMMER.

I play the recording on my player, and within moments I’m no longer in my room I’m wandering once again through the old dungeons. In a bloody fog. Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of black and death metal. Have you ever spent a night in a morgue? Have you conversed with the undead? If not, you don’t have to just play this album, and the experience is 100 percent comparable.


Do you remember those wonderful days at the turn of the 1980s and 1990s, when we used to send demo tapes to each other, write letters, and buy anything with a skull on it at swap meets? Well, LORDHAMMER will take you back to those dark days. And they do it with the elegance of masters of their craft. I’ve written many times in my reviews that, for me, the most important thing is always that a band plays genuinely, from the heart, believably, and authentically. These guys meet all my requirements. They have a raw, grimy, analog-sounding sound, a stylish cover design, and their music is covered in mold and that hard-to-define patina that we old-timers—who’ve been guarding the entrance to the underworld for several decades now love so much. If I were to define this album in some way, I’d have to say that the band drew loose inspiration from bands like APOKALYPTIC RAIDS, HELLHAMMER, VENOM, CELTIC FROST, SLAUGHTER, MASTER, POSSESSED, and WARHAMMER. Good company, don’t you think? I think so, too. This new release really shines during these autumn days, when a chilling fog hangs everywhere and shadows take on a whole new meaning. The time of the dead is slowly approaching a season of ghosts, long nights, and ancient rituals for summoning forces not of this world. The new album is very well written; it has the necessary drive, power, and that heavy vibe that I enjoy so much. I’m already looking forward to when darkness falls, putting my headphones on, and heading out among my own kind among the gravestones of the old cemetery, where demons dance. It has been this way for centuries, perhaps even longer. From the nearby morgue comes the wailing of those who have not yet been buried. I can smell the stench of rot and decay with every pore of my body. Today’s funeral was a success, too. No wonder LORDHAMMER is playing for us. Endless blasphemy and invocation of dark forces! Inferno! A raw and cold black death metal album that will make the blood in your veins rot!


Tracklist:
1. Gibbeting
2. Ritual Nunslaughter
3. Čuráčí Mlejn
4. Sadistic God
5. Pedophile Priest
6. Sin-eater
7. Bud Dajo
8. Bloody Benders
9. Lordhammer
10. Ave Imperator
11. Scafism

Lineup:
Hauptführer der Toten - guitar
Gasmask Blasphemer - drums
Necromancer of the Blasphemic Rites - bass & vocals


středa 4. listopadu 2026

Recenze/review - MORBID ABOMINATION - Delusions (2026)


MORBID ABOMINATION - Delusions
CD 2026, Grazil Records

for english please scroll down

Další kobka, další dlouhá bezesná noc. Musím vše uklidit, přerovnat kosti, uložit ostatky do prašivé rakve. Dělám tuhle práci již více než 35 let a pohybuji se mezi stíny opatrně, pokorně. Dost často zde potkávám samotnou Smrt, démony, občas zahlédnu i Satana. Moc dobře dávno vím, že až zemřu, tak nebude nic,  jenom nekonečná tma, strach, bolest a utrpení. Než se tak ale stane, tak budu podporovat kapely jako MORBID ABOMINATION. Pánové jsou z Rakouska a letos na nás útočí se svým druhým dlouhohrajícím albem.

Jestli jsem to dobře pochopil, tak jsou bicí naprogramované. Většinou mi to vadí, ale tady jsem spokojený. Jinak máme co do činění s klasickým, velmi dobře zahraným death metalem ze staré školy. V téhle kobce se mi líbilo velmi dlouho a rád jsem se do ní vracel. Smrdí totiž zatuchlinou, vzpomínkami na devadesátá léta minulého století a mrtvoly jsou zohaveny s elegancí starých mistrů v oboru. Nezbývá mi nic jiného, než se spokojeně kývat do rytmu, bouchat pěstí do zdi a vzývat všechny své démony. 


Novinka musela samozřejmě vznikat hluboko v podzemí. Důkazem budiž masivní, nekompromisní, řezající zvuk. Osobně se mi líbí i motiv na obalu. Po formální stránce pánové odvedli skvělou práci. To ale v dnešní době nestačí. Hlavní je hudba samotná, nápady, zajímavé a neotřelé momenty. Tohle všechno na "Delusions" naleznete ve velké míře. Navíc se novinka velmi dobře poslouchá a řeže tou správnou stranou nože. Má v sobě něco morbidně přitažlivého, něco shnilého, surového, co mě nutí znovu a znovu zapínat play na mém přehrávači. Rakušané splnili všechny mé podmínky, které vyžaduji. Jsou opravdoví, reální, uvěřitelní, hrají od srdce a ze skladeb je cítit, slyšet autenticita. Jasně, že spousta věcí, které hrají, zde již byla, nevymýšlí se nic nového, přesto si myslím, že novinka není jen dobře odvedeným řemeslem. Má v sobě něco navíc, takový ten heavy efekt, řezající nože, odpadává u ní maso od kostí. Hlídám vstup do podsvětí již mnoho dekád a myslím si, že pokud na tom jste jako já, tak mi má slova potvrdíte. Kdysi jsem si dal za úkol, že budu podobné smečky podporovat. V tomto případě tak činím opravdu rád. Pánové se mi trefili přesně do vkusu. Jsme stejné krve! Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, kolik v sobě mají energie, tlaku, ale i tmy a chladu. Další kobka, další dlouhá bezesná noc. Musím vše uklidit, přerovnat kosti, uložit ostatky do prašivé rakve. Dělám tuhle práci již více než 35 let a pohybuji se mezi stíny opatrně, pokorně. Dost často zde potkávám samotnou Smrt, démony, občas zahlédnu i Satana. Moc dobře dávno vím, že až zemřu, tak nebude nic, jenom nekonečná tma, strach, bolest a utrpení.  Nad vchodem je nápis MORBID ABOMINATION a já vím, jsem si s tím jistý, že jsem zde správně. Morbidní, surový, temný death metal ze staré školy, který vás rozdrtí na prach! 


Asphyx says:

Another dungeon, another long, sleepless night. I have to clean everything up, rearrange the bones, and place the remains in a rusty coffin. I’ve been doing this job for more than 35 years, moving among the shadows cautiously, humbly. Quite often, I encounter Death herself here, as well as demons; sometimes I even catch a glimpse of Satan. I’ve known for a long time that when I die, there will be nothing only endless darkness, fear, pain, and suffering. But until that happens, I’ll be supporting bands like MORBID ABOMINATION. These guys are from Austria, and this year they’re hitting us with their second full-length album.

If I understand correctly, the drums are programmed. Usually that bothers me, but in this case I’m satisfied. Otherwise, we’re dealing with classic, very well-played old-school death metal. I’ve enjoyed this dungeon for a very long time and have loved returning to it. It reeks of mustiness, memories of the 1990s, and the corpses are mutilated with the elegance of the old masters of the craft. I have no choice but to nod contentedly to the beat, pound my fist against the wall, and summon all my demons.

This new release obviously had to be created deep underground. The proof lies in its massive, uncompromising, cutting sound. Personally, I also like the cover art. From a technical standpoint, the guys did a great job. But that’s not enough these days. What matters most is the music itself the ideas, the interesting and fresh moments. You’ll find all of this in abundance on "Delusions". Plus, the album is a pleasure to listen to and cuts right through with the right edge of the knife. There’s something morbidly alluring about it something rotten and raw that compels me to hit play on my player again and again. The Austrians have met all my requirements. They’re genuine, real, believable they play from the heart, and you can feel and hear the authenticity in their songs. Sure, a lot of what they play has been done before; they aren’t inventing anything new. Still, I think this new album is more than just a job well done. It has something extra that heavy, knife cutting effect that makes the flesh fall off the bone. I’ve been guarding the entrance to the underworld for many decades now, and I think that if you’re like me, you’ll agree with what I’m saying. I once made it my mission to support bands like this. In this case, I’m truly happy to do so. These guys are exactly my kind of music. We’re cut from the same cloth! I love how the songs are written, how much energy and intensity they have, but also how much darkness and coldness. Another dungeon, another long, sleepless night. I have to clean everything up, rearrange the bones, and place the remains in a rusty coffin. I’ve been doing this job for more than 35 years, moving among the shadows cautiously, humbly. Quite often I encounter Death herself here, demons sometimes I even catch a glimpse of Satan. I’ve known for a long time that when I die, there will be nothing only endless darkness, fear, pain, and suffering. Above the entrance is the inscription MORBID ABOMINATION, and I know I’m certain that I’m in the right place. Morbid, raw, dark old school death metal that will crush you to dust!


tracklist:
01. The Seed 
02. Mother of the Beast 
03. Eradicator 
04. Bonesaw 
05. Venom 
06. Revelation 
07. Need to Bleed 
08. Vermis 
09. Dissolution 
10. Excision



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine