DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 11. září 2026

Recenze/review - FILTH - Death Exhibiton (2026)


FILTH - Death Exhibiton
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Rotted Life Records

for english please scroll down

Sedím vedle starého prokletého hrobu a prosévám mezi prsty prach. Čtu si nápisy na náhrobcích. Krkavec, který sedí na holém stromě kousek ode mě, jakoby věděl, co bude následovat. Z márnice zazní první ostrá melodie. Z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvě krvi. Tady, na starém pohřebišti, funguje všechno jinak, než v současném divném běžném světě. Sází se tu na ostrý, surový, analogový zvuk, na mokvající riffy, na surový vokál, na bicí, které zabíjejí. 

O téhle smečce jsem již jednou psal. Odkaz na recenzi minulého alba "Time to Rot" z roku 2025 naleznete dole pod dnešním článkem. I letos je nové album doslova narvané prašivinou, zkaženou krví, naprostou tmou a chladem, které můžete potkat jenom v tom nejhlubším podsvětí. 


Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Z nebe prší krev a falešní proroci páchají sebevraždy. Každý z nás si představuje příchod Satana na zem trošku jinak, ale jistí si můžete být tím, že album "Death Exhibiton" bude určitě jedním ze soundtracků, které bude znít éterem. I letos se kývám spokojeně do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy a užívám si morbidně chladnou atmosféru. Pokud jste někdy navštívili místa, na kterých se popravovalo, určitě víte, o čem píšu. Máte rádi kapely jako DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Potom by se vám mohla líbit i novinka těchto tmářů. Je po okraj narvaná shnilými melodiemi a nepostrádá takovou tu starodávnou patinu, kterou máme my, staří psi, tolik rádi. Jakoby mě pokaždé zavřel při poslechu do starých katakomb. Kolem mě leží těla padlých kněží, omotaná pevnými pavučinami. Šeptají děsivá slova o bolesti, o utrpení, o strachu a beznaději a mezitím se jejich tkáně nadále rozpadají. Smrt má a vždycky měla spoustu podob a tu, kterou nám předkládají FILTH, je krutá, ošklivá, hnusná a zadře se vám pod kůži. Procházím se mezi stíny, potkávám své vlastní démony, užívám si podmanivě hnisavou atmosféru a nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Pánové hrají opravdově, syrově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. Až jednou půjdete na hřbitov, tak si jako já sedněte poblíž nějakého prokletého hrobu. Zapněte play na svém přehrávači a potom má slova určitě potvrdíte. Novinka je nahrávkou, která je plná morbidních příběhů, které zní velmi přesvědčivě. Nemůžu jinak, než se opět zavřít do své kobky a ztratit se ve tmě. Hnilobně podmanivá, surová a nekonečně temná death metalová nahrávka! Rozpadnete se v prach!


Asphyx says:

I’m sitting next to an old, cursed grave, letting the dust slip through my fingers. I’m reading the inscriptions on the headstones. A raven perched on a bare tree a short distance away seems to know what’s coming. The first sharp melody rings out from the morgue. The undead crawl out of their graves, craving fresh blood. Here, in this old graveyard, everything works differently than in today’s strange, ordinary world. They go for a sharp, raw, analog sound soggy riffs, raw vocals, and drums that kill.

I’ve written about this pack once before. You’ll find a link to the review of their previous album, "Time to Rot" (2025), below today’s article. This year’s new album is once again literally crammed with filth, corrupted blood, utter darkness, and cold the kind you can only encounter in the deepest underworld.


The clouds are low, almost touching the ground. Blood is raining from the sky, and false prophets are committing suicide. Each of us imagines Satan’s arrival on Earth a little differently, but you can be sure that the album “Death Exhibition” will definitely be one of the soundtracks echoing through the ether. This year, too, I’m nodding contentedly to the beat, screaming along with the band into the darkness, and enjoying the morbidly chilling atmosphere. If you’ve ever visited places where executions took place, you surely know what I’m writing about. Do you like bands like DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Then you might also like this new release from these dark masters. It’s packed to the brim with rotten melodies and doesn’t lack that ancient patina that we old-timers love so much. It’s as if, every time I listen to it, I’m locked away in old catacombs. All around me lie the bodies of fallen priests, entangled in sturdy cobwebs. They whisper terrifying words of pain, suffering, fear, and despair, while their flesh continues to decay. Death has and always has had many forms, and the one FILTH presents to us is cruel, ugly, repulsive, and it gets under your skin. I’m wandering through the shadows, encountering my own demons, savoring the captivatingly festering atmosphere, and I can’t help but recommend this new album to you. These guys play with sincerity, rawness, purity, believability, and absolute authenticity. The next time you go to a cemetery, sit down near a cursed grave, just like I did. Press play on your player, and you’ll surely agree with my words. This new release is a record full of morbid stories that sound incredibly convincing. I can’t help but lock myself away in my dungeon once again and lose myself in the darkness. A putridly captivating, raw, and infinitely dark death metal record! You’ll crumble to dust!


Recenze/review - FILTH - Time to Rot (2025):


Tracklist:
1. Intro
2. Split Casket 
3. Buried Alive 
4. Born A Corpse 
5. Mental Butchery 
6. ...Inhumed... 
7. Sadistic Ways 
8. Death Exhibition 
9. ...Exhumed... 
10. Rotted Life 

čtvrtek 10. září 2026

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026)


BOCC - Demolarium
CD 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. nekonečných močálů. Tam, někde za řekou smrti, je pradávné pohřebiště. A na něm nahrávali nové album katalánští maniaci BOCC.

Pokud se podíváte do historie této smečky, tak zjistíte, že kapela byla založena v roce 2019 a jejich diskografie je plná různých demonahrávek, singlů, EP, kompilací, ale letos pánové přicházejí teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, shnilou, temnou a chladnou záležitost, u které vstávají nemrtví z  hrobů. 


"Demolarium" je albem, na kterém se odkazuje na krvavé kořeny Katalánska. Na jeho historii, rozplétají se na něm různá temná témata. Výsledkem je nahrávka, která je velmi uvěřitelná, zahraná od srdce. Hoří zevnitř, i když na povrchu je mrazivá jako ruka mrtvoly. Za velmi povedený považuji zvuk celého alba. Je chladný, masivní, drásající. Zaujme i stylově vyvedený obal. Hlavní je, ostatně jako vždy,  hudba samotná. A ta je podmanivě hnilobná, nasáklá zkaženou krví. Pokud máte rádi kombinaci doom metalu a kruté smrti, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF a další tmáři, potom vězte, že jste zde správně. Při každém poslechu si připadám jako starý hrobník, který se vydal uprostřed noci exhumovat další hrob prokletého. Jakoby byla do rakví otištěna historie celé země, její bolest, utrpení, křivdy, staré hříchy, které nebyly nikdy odčiněny. Líbí se mi, že pánové hrají opravdově, ryze, od srdce, že mě deska dokáže pokaždé pohltit, stát se mojí součástí. Bývám po společných seancích rozervaný zevnitř. Kývám se do rytmu, užívám si hnilobné melodie, ostré riffy, hrubý, surový vokál i údery bicích. Ztrácím se v krvavé mlze, přecházím na druhou stranu, procházím se staletými městy, navštěvuji chrámy plné bolesti i stará pohřebiště, na kterých naleznete odpovědi na mnohé otázky, které dosud zůstaly nezodpovězené. Navíc, a to vám klidně podepíšu vlastní krví, se novinka velmi dobře poslouchá. Líbí se mi i různé punkové a sludge prvky, které jsou ostrým kořením celé nahrávky. BOCC odvedli skvělou práci po všech stránkách. O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. mokvajících močálů. Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy! Vynikající, chladné a nekonečně temné album, které vás rozdrásá zevnitř! 

Asphyx says:

Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may enter the other side. Into a world of long shadows and endless swamps. There, somewhere beyond the River of Death, lies an ancient burial ground. And it was there that the Catalan maniacs BOCC recorded their new album.

If you look into the history of this pack, you’ll find that the band was founded in 2019 and their discography is full of various demos, singles, EPs, and compilations, but this year the guys are finally releasing their second full-length album. It must be said right away that this is a oozing, rotten, dark, and cold affair that makes the undead rise from their graves.


“Demolarium” is an album that draws on Catalonia’s bloody roots. It explores its history, unraveling various dark themes along the way. The result is a recording that feels very authentic, played straight from the heart. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as a corpse’s hand. I consider the sound of the entire album to be very well done. It’s cold, massive, and harrowing. The stylishly executed cover art is also striking. The main thing, as always, is the music itself. And it’s captivatingly putrid, soaked in corrupted blood. If you like the combination of doom metal and brutal death metal, as played by bands like WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF, and other dark forces, then know that you’ve come to the right place. Every time I listen to it, I feel like an old gravedigger who has set out in the middle of the night to exhume yet another grave of the damned. It’s as if the history of an entire country its pain, suffering, injustices, and old sins that were never atoned for were imprinted on the coffins. I love that these guys play with authenticity, purity, and from the heart that this album manages to engulf me every time, becoming a part of me. After listening to it, I’m often torn apart from the inside. I sway to the rhythm, savoring the decaying melodies, sharp riffs, rough, raw vocals, and the pounding of the drums. I lose myself in a blood-red fog, cross over to the other side, wander through centuries-old cities, visit temples filled with pain and ancient burial grounds where you’ll find answers to many questions that have remained unanswered until now. What’s more and I’ll gladly sign this with my own blood the new album is a real pleasure to listen to. I also like the various punk and sludge elements, which add a sharp edge to the entire recording. BOCC has done a great job in every respect. Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may step through to the other side. Into a world of long shadows and oozing swamps. The bloody roots of doom death metal have been torn up once again! An outstanding, chilling, and infinitely dark album that will tear you apart from the inside!



Tracklist:
1. Demolarium
2. Estigma
3. Escorxador
4. 4227
5. Calvari (Dels Condemnats)
6. Ànima D’Acer

Line-up:
Emilio – Guitars / Vocals
Andreu – Bass / Vocals
Linares – Drums

BOCC

Night Terrors Records

pondělí 7. září 2026

Recenze/review - DEATH KOMMANDER - The Great Offensive (2026)


DEATH KOMMANDER - The Great Offensive
EP 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nebe zčernalo krví a mraky se skoro dotýkají země. Mezi mrtvolami tančí démoni a usmívají se. Kdysi dávno jsme vzešli z chaosu a znovu se do něj vrátíme. V zákopech je zima a bahno a tvůj mrtvý kamarád připomíná figurínu. Kdy tohle skončí? Proč od nás Bůh odvrátil svoji tvář? Existuje vůbec? Šeptáš slova modlitby, ale nikdo ji neslyší. Pochodoval si na smrt, zpíval válečné písně a pak ses poprvé podíval do očí svého protivníka. Ptal si se proč a ustřelil si mu hlavu. Poslouchám novinku od britských death metalových válečníků DEATH KOMMANDER a jsem znovu na frontě.

Dráhu téhle kapely sleduji od jejich počátků. Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor, které naleznete dole pod dnešním článkem. Letošní počin je takovým výletem do starých časů. Pánové znovu nahráli skladby z dema "Summer Offensive" (2018) a dva songy z debutu "Pro Patria Mori" (2021). Nutno rovnou dodat, že celá novinka má velmi povedený, masivní a podmanivý zvuk. Myslím si, že se jedná o povinnost pro všechny opravdové fanoušky. 

Téma první světové války je zde uchopeno velmi přesvědčivě, uvěřitelně, opravdově a autenticky. Poslouchat "The Great Offensive" je jako sledovat černobílé dokumenty nebo si číst vyprávění veteránů, kteří byli přímo v boji. Jednotlivé motivy se mi zadírají pod kůži, dostávají se mi do hlavy i do podvědomí. Jako bych byl já vojákem pochodujícím na smrt. Britové hrají valivý, surový a chladný death metal, se stejným DNA jako mají kapely typu BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, SCALPTURE). Samozřejmě s tím, že do skladeb přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Mrzí mě snad jen jediné, ještě jsem je neviděl na koncertě. Musí to být masakr. DEATH KOMMANDER vás vezmou na dlouhý pochod bez konce, potkáte své vlastní démony i různé podoby té nejkrutější smrti. Poslední roky to vypadá, že lidský rod se už nikdy nezmění. Stále se budeme zbytečně zabíjet, válčit, mučit, pořád budou umírat nevinní. Jsem vždycky rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapely, které nejen, že skvěle hrají, ale dokáží předat i nějaké poselství. Hudba byla, je a vždy bude o emocích a ty, které mi tihle válečníci předali, jsou krvavé, bolestivé a útočí na samou moji podstatu. Vždycky jsem poslouchal smrtící kov srdcem a tahle smečka k němu přistupuje úplně stejně jako já. Čekám v zákopech, kývám se do rytmu, riffy se mi dostávají až do morku kostí, bicí rezonují celým mým tělem a vokál bolí jako povel k útoku. Nebe zčernalo krví a mraky se skoro dotýkají země. Mezi mrtvolami tančí démoni a usmívají se. Kdysi dávno jsme vzešli z chaosu a znovu se do něj vrátíme. Perfektně seřízený válečný death metalový stroj na zabíjení! Chlad, bolest, smrt! 

Asphyx says:

The sky has turned black with blood, and the clouds almost touch the ground. Demons dance among the corpses, smiling. Long ago, we emerged from chaos, and to it we shall return. The trenches are cold and muddy, and your dead friend looks like a mannequin. When will this end? Why has God turned His face away from us? Does He even exist? You whisper words of prayer, but no one hears them. You marched to your death, singing war songs, and then you looked into your opponent’s eyes for the first time. You asked why and blew his head off. I’m listening to the new release from the British death metal warriors DEATH KOMMANDER, and I’m back on the front lines.

I’ve been following this band’s journey since their beginnings. As proof, check out the links to reviews and an interview below today’s article. This year’s release is a trip down memory lane. The guys have re-recorded tracks from the “Summer Offensive” demo (2018) and two songs from their debut album “Pro Patria Mori” (2021). I should mention right away that the entire release has a very well-crafted, massive, and captivating sound. I think this is a must-have for all true fans.


The theme of World War I is handled here in a very compelling, believable, genuine, and authentic way. Listening to “The Great Offensive” is like watching black-and-white documentaries or reading the accounts of veterans who were right in the thick of the fighting. The individual motifs get under my skin, seeping into my mind and my subconscious. It’s as if I were a soldier marching to his death. The British band plays heavy, raw, and cold death metal, sharing the same DNA as bands like BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, and SCALPTURE. Of course, they add a great deal of their own ideas and creativity to the songs. My only regret is that I haven’t seen them live yet. It must be a bloodbath. DEATH KOMMANDER will take you on a long, endless march where you’ll encounter your own demons and various forms of the cruelest death. In recent years, it seems as though humanity will never change. We’ll continue to kill each other needlessly, wage war, and torture one another and the innocent will keep dying. I’m always happy when, on my wanderings through the underground, I come across bands that not only play great but also manage to convey a message. Music has always been, is, and always will be about emotions, and the ones these warriors have conveyed to me are raw, painful, and strike at my very core. I’ve always listened to death metal with my heart, and this pack approaches it exactly the same way I do. I wait in the trenches, swaying to the beat; the riffs penetrate right down to my very marrow, the drums resonate through my entire body, and the vocals hurt like a command to attack. The sky has turned black with blood, and the clouds almost touch the ground. Demons dance among the corpses and smile. Long ago, we emerged from chaos, and to it we shall return. A perfectly tuned war machine of death metal, built for killing! Cold, pain, death!


about DEATH KOMMANDER on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Intro 
02. Pay With Your Blood 
03. Operation Eisenfaust 
04. Onwards 
05. Shellshock 
06. Flamethrower (Bonus Track) 
07. The March (Bonus Track) 
08. Outro

band:
Matt - Drums
Ben - Guitars
Kruxator - Vocals
Hardy - Bass
Oli - Guitars

Notes:
"The Great Offensive" is a complete re-recording of all four tracks from the band's 2018 demo, "Summer Offensive“. As an added bonus, two tracks from their debut album, "Pro Patria Mori“, have also been given a full studio overhaul.



neděle 6. září 2026

Recenze/review - STATIC ABYSS - The Dying Hunt (2026)


STATIC ABYSS - The Dying Hunt
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Měsíc má barvu krve a v ulicích se válí mrazivá mlha. Máš neodbytný pocit, že tě někdo sleduje. V dálce štěkají divocí psi a v kostech se ti usadil strach. Děsivá noční můra, která se vkradla do tvých snů již před několika lety, se pomalu stává krutou skutečností. Oči, které zahlédneš ve stínu, jsou plné zla a nenávisti. Záblesk nože, výkřik do tmy. Ticho a nekonečná smrt. Kaluž krve, ve které tě ráno najdou lidé, co jdou do práce, bude jen děsivou vzpomínkou. 

Jsem možná jeden z největších fanoušků AUTOPSY a jako takový sleduji všechny informace, které se kolem téhle legendární smečky vyskytnou. A tak mi nemohlo před lety uniknout, že Greg Wilkinson a Chris Reifert mají svůj vedlejší projekt STATIC ABYSS. Mám doma samozřejmě všechny nahrávky a také jsem je podpořil i napsáním recenzí (odkazy můžete nalézt dole pod dnešním článkem). Poslouchat letošní novinku je jako jít do kina v osmdesátých letech na krvavý hororový film. Styl se nemění, melodie a nápady ano. A opět se mi album dostalo do žil a zanechalo po sobě hlubokou stopu. 


On je také ale rozdíl, jestli si vezmete kelímek plný popcornu a budete se jen tak napínavě bát a nebo opravdu vyrazíte do ulic a potkáte tam démony. STATIC ABYSS byli a jsou vždy naprosto uvěřitelní, zajímaví, dobře se poslouchají, mají spoustu děsivých nápadů, jsou ryzí, ohlodaní na kost a hlavně naprosto autentičtí. Našli jste někdy u cesty mrtvé zvíře? Cítili jste ten zahnívající zápach rozkládajícího se masa? Tak přesně takové pocity mám i z nové nahrávky "The Dying Hunt". Jakoby pánové vytáhli na povrch naše nejtemnější pudy, nenávist, čiré zlo a vypálili všechno na hudební nosič. Líbí se mi chladný, takový neklidný a ostře řezající zvuk, s chutí se vždy podívám i na stylový obal. Oba pánové jsou natolik zkušení, že snad ani není nutné o formálních věcech diskutovat. Vždycky se mi líbily kapely, které mají svůj vlastní rukopis, které hrají od srdce. Zákon o předání energie funguje opět s naprostou jistotou. Ať už dosadíte do rovnice jakékoliv proměnné, vždycky je výsledkem deska, která se velmi dobře poslouchá, rád se k ní vracím a rvu si ji dlouhé měsíce pod tlakem do hlavy. Mám doma samozřejmě spoustu hudebních letošních nosičů, mnohé jsou vynikající, ale nakonec stejně volím tuhle smečku. Když ji totiž poslouchám, tak mám neodbytný pocit, že někdo stojí ve stínu, že mě sleduje a drží v rukou nůž. Lampa v tiché ulici poblikává a u popelnic leží skoro mrtvý bezdomovec. Měsíc má barvu krve a v ulicích se válí mrazivá mlha. Ne, tohle není děsivá noční můra, ani hororový film, který mám ve své sbírce. To je krutá, hnusná, smradlavá realita. Marně jsem hledal něco, co bych nahrávce vytkl. Nic jsem nenašel. Je totiž dokonalá tak jak je. Smrdí jako rozkládající se mršina a když ji dáte trošku času, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Doom death metalové ozvěny z těch nejděsivějších nočních můr! Album, které je po okraj narvané bolestí, strachem, nekonečnou temnotou a krutou smrtí! 


Asphyx says:

The moon is the color of blood, and a chilling fog hangs over the streets. You have the nagging feeling that someone is watching you. Wild dogs bark in the distance, and fear has settled deep in your bones. The terrifying nightmare that crept into your dreams several years ago is slowly becoming a cruel reality. The eyes you catch a glimpse of in the shadows are full of evil and hatred. A flash of a knife, a scream into the darkness. Silence and endless death. The pool of blood in which people on their way to work will find you in the morning will be nothing more than a terrifying memory.

I’m perhaps one of AUTOPSY’s biggest fans, and as such, I follow all the news surrounding this legendary band. So it couldn’t have escaped my notice years ago that Greg Wilkinson and Chris Reifert have their side project, STATIC ABYSS. Of course, I have all their recordings at home, and I’ve also supported them by writing reviews (you can find the links below today’s article). Listening to this year’s new release is like going to the movies in the ’80s to watch a gory horror film. The style hasn’t changed, but the melodies and ideas have. And once again, the album got under my skin and left a deep impression.


But there’s also a difference between grabbing a bowl of popcorn and just sitting there on the edge of your seat, and actually heading out into the streets to encounter demons. STATIC ABYSS have always been and continue to be utterly believable, interesting, and a pleasure to listen to; they’re full of terrifying ideas, they’re raw, stripped down to the bone, and above all, completely authentic. Have you ever found a dead animal by the roadside? Have you ever smelled the putrid stench of rotting flesh? That’s exactly how I feel about their new album, "The Dying Hunt". It’s as if these guys have dredged up our darkest instincts hatred, pure evil and burned it all onto a record. I like the cold, restless, and sharp-edged sound, and I always enjoy checking out the stylish cover art. Both musicians are so experienced that it’s hardly even necessary to discuss technical details. I’ve always liked bands that have their own signature style, that play from the heart. The law of energy transfer works with absolute certainty once again. No matter what variables you plug into the equation, the result is always an album that’s a pleasure to listen to I love coming back to it and hammering it into my head for months on end. Of course, I have plenty of this year’s music releases at home many of them are excellent but in the end, I still choose this bunch. When I listen to it, I get the nagging feeling that someone is standing in the shadows, watching me and holding a knife. A streetlight flickers in a quiet street, and a nearly dead homeless man lies by the trash cans. The moon is the color of blood, and a freezing fog hangs over the streets. No, this isn’t a terrifying nightmare, nor is it a horror movie from my collection. It’s a cruel, disgusting, stinking reality. I searched in vain for something to criticize about this recording. I found nothing. It’s perfect just the way it is. It stinks like a rotting carcass, and if you give it a little time, it’ll seep into your blood and your subconscious. Doom death metal echoes from the most terrifying nightmares! An album brimming to the brim with pain, fear, endless darkness, and cruel death!


about STATIC ABYSS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Skull Blasted 
02. Lobotomized At Last 
03. The Dying Hunt 
04. Wall Of Delusion 
05. Once A Corpse (Always A Corpse) 
06. Bleeding In The Fog 
07. Sinew Leech 
08. Nowhere Forever 
09. Defleshed & Forlorn 
10. Volcanic Womb 
11. Darkness At The End Of The Light

sobota 5. září 2026

Recenze/review - DISHUMANE - Centurion's Demise (2026)


DISHUMANE - Centurion's Demise
CD 2026, Blood Harvest

for english please scroll down

Kosti houpající se do větru. Lebky nabodnuté na ostrých kůlech. Zápach hnijícího masa, chlad a hlavně nekonečná temnota. Lovecká chata hluboko v lesích, plná krásných trofejí. Ve sklepě jsou další polomrtvé oběti. Vstupuji dovnitř a přemýšlím, kde se bere zlo, odkud pochází nenávist. On sedí u stolu a usmívá se. Je velmi milý, galantní a chytrý. Potom mi prořízne hrdlo rezavým nožem a já konečně přecházím na druhou stranu. Poslouchám u toho nové EP těchto maniaků z Nevady. 

Pokud bych měl definovat death metal, se kterým tahle smečka přichází, musel bych se vrátit po časové ose zpět. Najdeme zde odkazy jak na prašivé smrtící základy, tak i surovou brutalitu. Sedím ve svém sklepě a kývám se spokojeně do rytmu. Ano, přesně tahle odrůda koluje i v mých žilách. Je zakódována navěky v mé DNA a já tedy nemohu jinak, než znovu zapnout play na svém přehrávači. Z reproduktorů ke mě začne stékat zkažená krev. 


Jsem starý pes, který vyrůstal na kapelách jako NUNSLAUGHTER, INCANTATION, DISMA, DEICIDE, MORBID ANGEL, DRAWN AND QUARTERED, PERDITION TEMPLE. Když poslouchám nové EP "Centurion's Demise", tak slyším, že se stejnými smečkami inspirovali i hlavní hrdinové dnešní recenze. Líbí se mi masivní, takový ten surový a zasmrádlý zvuk. O motivu na obalu také netřeba diskutovat. Vše je v nejlepším pořádku. Hlavní jsou ale jako vždy nápady samotné a celkový dojem. Já se opravdu cítím jako při návštěvě nějaké morbidní galerie smrti, když si rvu skladby pod tlakem do hlavy. Je něco nechutného, mokvajícího, hnijícího, co mě nutí se neustále vracet. DISHUMANE se povedla nahrávka, u které budete pohřbeni zaživa. Má v sobě všechny potřebné ingredience pro to, abych si ji zařadil i do své soukromé diskografie. Na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly, ale uvnitř tepe, žhne a pálí, jako dlouho neléčená rána. Když potom kapela vřed rozřízne, tak ven vyhřezne absolutně podmanivá nálada. V jednotlivých expozicích jsou vystavena těla zabitá různými způsoby. Mučení, zohavení. Čeho všeho je vlastně člověk schopen? Poslední roky o tom dost často přemýšlím. Američané ve mě všechny tyto emoce vyvolali. Vypluly na povrch jako těla utopenců. Skladby jsou velmi dobře napsány, kapela je ryzí, opravdová, je slyšet, že hraje od srdce, uvěřitelně, autenticky. Vždycky jsem čekal, až se setmí. Potom jsem si nasadil sluchátka a vydal se na dlouhou cestu bez konce. Viděl jsem kosti houpající se do větru. Lebky nabodnuté na ostrých kůlech. Zápach hnijícího masa, chlad a hlavně nekonečná temnota. Lovecká chata hluboko v lesích, plná krásných trofejí. Ve sklepě jsou další polomrtvé oběti. Vstupuji dovnitř a přemýšlím, kde se bere zlo, odkud pochází nenávist. Krutá a morbidní death metalová definice zla, špíny a nekonečné temnoty! U téhle nahrávky shoříte na popel!


Asphyx says:

Bones swaying in the wind. Skulls impaled on sharp stakes. The stench of rotting flesh, the cold, and above all, endless darkness. A hunting lodge deep in the woods, filled with beautiful trophies. In the cellar are more half-dead victims. I step inside and wonder where evil comes from, where hatred originates. He’s sitting at the table, smiling. He’s very kind, gallant, and clever. Then he slits my throat with a rusty knife, and I finally cross over to the other side. All the while, I’m listening to the new EP by these maniacs from Nevada.

If I had to define the death metal this pack is bringing, I’d have to go back in time. Here we find references to both the raw, deadly foundations and unadulterated brutality. I’m sitting in my basement, nodding contentedly to the beat. Yes, this is exactly the kind of stuff coursing through my veins. It’s encoded forever in my DNA, so I can’t help but hit play on my player again. Corrupted blood begins to drip toward me from the speakers.


I’m an old-school fan who grew up listening to bands like NUNSLAUGHTER, INCANTATION, DISMA, DEICIDE, MORBID ANGEL, DRAWN AND QUARTERED, and PERDITION TEMPLE. When I listen to the new EP “Centurion’s Demise”, I can tell that the main protagonists of today’s review were also inspired by those same bands. I love the massive, raw, and stinking sound. There’s no need to discuss the cover art either. Everything is just right. But as always, what matters most are the ideas themselves and the overall impression. I really feel like I’m visiting some morbid gallery of death as I force the songs into my head under pressure. There’s something disgusting, oozing, rotting about it that keeps drawing me back. DISHUMANE has delivered a record that will bury you alive. It has all the necessary ingredients for me to add it to my personal discography. On the surface, it’s as cold as a corpse’s hand, but inside it throbs, smolders, and burns like a long-untreated wound. When the band finally cuts open the abscess, an absolutely captivating atmosphere bursts forth. On display in each section are bodies killed in various ways torture, mutilation. Just what is a human being actually capable of? I’ve been thinking about this quite often in recent years. The Americans stirred up all these emotions in me. They came to the surface like the bodies of drowned people. The songs are very well written; the band is genuine and authentic you can tell they play from the heart, believably and authentically. I always waited for darkness to fall. Then I put on my headphones and set out on a long, endless journey. I saw bones swaying in the wind. Skulls impaled on sharp stakes. The stench of rotting flesh, the cold, and above all, endless darkness. A hunting cabin deep in the woods, full of beautiful trophies. In the cellar are more half-dead victims. I step inside and wonder where evil comes from, where hatred originates. A cruel and morbid death metal definition of evil, filth, and endless darkness! This recording will reduce you to ashes!


Tracklist:
01. Conquering The Forlorn 
02. Centurion's Demise 
03. Soul Spun Malice 
04. Loom of Souls

pátek 4. září 2026

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026)


GODSLUT - The Art Of Deconstruction
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Tiché, zlé našeptávání. Děsivé hlasy, přeludy, které jej nutily jít znovu a znovu zabíjet. Většinou se usmíval a byl velmi milý. Vypadal dobře, ale ovládali jej démoni. Budil se uprostřed noci a vydával se na lov. Své oběti si vybíral mezi slabými. Mučil je. Teď tu sedí, spoutaný, za zdmi domu šílenství a šeptá slova, kterým rozumí jenom on. Poslouchám nové album polských GODSLUT a přemýšlím o tom, jak tenká hranice je mezi tím, co je považováno za normální a co už ne. U extrémního metalu to platí stonásobně. Existují kapely, které se snaží a stejně jsou slabé. A pak jsou tu smečky jako tato, která vždy řeže do živého.

Psal jsem i o minulém albu "Procreation of God" (2023) a byl jsem z něj doslova nadšený. Poslouchal jsem jej ještě dlouho potom, co vyšlo a neskutečně jsem si užíval jak jeho atmosféru, zvuk, tak hlavně nápady, které se staly nakonec i mojí součástí (recenze je odkazována pod dnešním článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět se jedná o hudbu, která vám vystřelí mozek z hlavy. Surovou, krutou, hnusnou, divokou, jako život samotný. 



Jako bych byl při poslechu lovenou obětí a kapela šelmou, která mi jde po krku. Během všech společných setkání se mi líbí takový zvláštní neklid, tlak, temná energie, která ke mě z reproduktorů stéká jako zkažená krev. Je to masakr lidské mysli, ale promyšlený, velmi dobře zahraný. Procházím se morbidní galerií smrti, kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé melodie, riffy, údery bicích, řvu spolu se zpěvákem do tmy. Základem je zde klasický death metal, ale zazní i thrashové prvky. Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a chladem prokletých lidských duší. GODSLUT dokáží být i techničtí, ale takovým tím zajímavým způsobem. Pokud máte rádi kapely typu MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH, určitě víte o čem píšu. Ďábel se na novince ukrývá v detailech. Hlavní pro mě potom je, ostatně jako vždycky, že na mě nová nahrávka působí velmi zajímavě, uvěřitelně, opravdově, ryze a naprosto autenticky. Poláci nadále rozvíjejí své zvrácené myšlenky a dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů v oboru. "The Art Of Deconstruction" jsem, jak je mým dobrým zvykem, poslouchal vždy vcelku. Album postupně graduje, zadírá se mi pod kůži, do morku kostí, postupně začalo kolovat v mých žilách. Je velmi dobře napsáno a složeno. Má vlastní výraz, ksicht chcete-li. Mám opravdu pocit, jako bych při poslechu sledoval šíleného maniaka a dostal se přímo do jeho hlavy. Díval se jeho očima, sledoval jeho noční řádění v ulicích. Každá dobrá hudba je o emocích a tohle album mě doslova rozdrásalo do krve. Nakonec ještě musím zmínit velmi dobrý, masivní zvuk i zajímavý, stylový motiv na obalu. Kruté, syrové, masakrující death metalové album, které vám vystřelí mozek z hlavy! Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a čirým zlem!


Asphyx says:

Quiet, evil whispers. Terrifying voices, delusions that compelled him to go out and kill again and again. Most of the time, he smiled and was very kind. He was handsome, but demons controlled him. He would wake up in the middle of the night and go out hunting. He chose his victims from among the weak. He tortured them. Now he sits here, chained, behind the walls of the asylum, whispering words that only he understands. I’m listening to the new album by the Polish band GODSLUT and thinking about how thin the line is between what’s considered normal and what isn’t. In extreme metal, this is true a hundredfold. There are bands that try hard but still fall short. And then there are groups like this one, which always cut to the quick.

I also wrote about their previous album, *Procreation of God* (2023), and I was literally thrilled by it. I kept listening to it long after it was released and thoroughly enjoyed its atmosphere, sound, and most of all the ideas that eventually became a part of me (the review is linked below today’s article). This year’s new release is a loose continuation of what came before. Once again, it’s music that will blow your mind. Raw, cruel, nasty, wild just like life itself.


It’s as if, while listening, I’m the hunted prey and the band is the predator closing in on me. During all our encounters, I love that strange restlessness, that pressure, that dark energy flowing toward me from the speakers like rotten blood. It’s a massacre of the human mind but a well-thought-out one, performed exceptionally well. I wander through a morbid gallery of death, nodding contentedly to the beat, savoring the individual melodies, riffs, and drum beats, screaming along with the singer into the darkness. The foundation here is classic death metal, but there are also thrash elements. Brutality meets the utter darkness and coldness of cursed human souls. GODSLUT can also be technical, but in that interesting way. If you like bands like MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, and DEATH, you definitely know what I’m talking about. The devil is in the details on this new release. The main thing for me, as always, is that this new album strikes me as very interesting, believable, genuine, pure, and completely authentic. The Poles continue to develop their twisted ideas, and they do so very elegantly, with the expertise of old masters in the field. As is my habit, I always listened to “The Art of Deconstruction” in its entirety. The album builds gradually, getting under my skin, right down to my very bones, and eventually began to flow through my veins. It’s very well written and composed. It has its own voice its own personality, if you will. I really feel as if, while listening, I’m watching a crazy maniac and getting right inside his head. I’m seeing through his eyes, watching his nighttime rampage through the streets. All good music is about emotions, and this album literally tore me to shreds. Finally, I have to mention the excellent, massive sound and the interesting, stylish cover art. A brutal, raw, devastating death metal album that will blow your brains out! Brutality meets utter darkness and pure evil here!


Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):


--TRACKLISTING--
1. Scent
2. Druglust
3. Self-made Gods
4. …all the fucking same
5. New Revelation
6. Stifled
7. Sacred Genocide
8. The Art Of Deconstruction

--LINE-UP--
Krzysiek Śniadecki - guitars, vocals
Daniel Kozyra - bass, vocals
Jakub Maciuk - drums


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

čtvrtek 3. září 2026

Recenze/review - DEMONIC MANIFESTATION - Grimshrine (2026)


DEMONIC MANIFESTATION - Grimshrine
CD 2026, Personal Records

for english please scroll down

Měsíc zalil svým svitem celý hřbitov. V dálce štěkají divocí psi. Cítím v kostech neklid. Beru do rukou nářadí a vydávám se na další z děsivých exhumací. Prokletý hrob padlého mnicha je umístěn bokem. Do tmy září pentagram, který někdo namaloval na náhrobek. Odkryji těžkou desku a ucítím pach hniloby. Z márnice se ozve děsivý výkřik. Nemrtví se probouzejí a mají chuť na čerstvé maso. Tuhne mi krev žilách. Ne, tohle není žádný hororový film, ale krutá realita. Poslouchám právě nové album mexických maniaků DEMONIC MANIFESTATION.

Tuhle smečku sleduji od jejich počátků. Nikdy neměla slabé album, pokaždé, a platí to i letos, řeže přímo do živého. Klasický severský death metal, chladný zvuk, pytel plný prašivých kostí. Nemusím kopat hluboko, stále tu leží, ruce sepnuté, s jedovatým výrazem na tváři. Vytáhnu jej ven. Přemýšlím nad tím, kolika lidem tenhle zlý mnich způsobil bolest. Položím ho na chladnou zem a on se na mě usměje. Peklo opravdu existuje, napadne mě a potom mi prokousne hrdlo. 


Mexičané vás převedou na druhou stranu, do země nekonečných stínů a udělají to velmi elegantně a se zručností starých mistrů v oboru. Pokud máte k smrti rádi a dodnes uctíváte kapely jako GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, potom jste zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Surové rytmy se zde potkávají s mrazivými melodiemi, zabijáckými bicími a krutým vokálem. Výsledný dojem opravdu připomíná nezaměnitelnou atmosféru exhumace prokletého hrobu. Zombie znovu, jako každou noc, tančí mezi náhrobky, mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země a Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Poslední roky k tomu má čím dál tím víc důvodů. Chaos reálného světa mi dává za pravdu. Raději znovu zapínám play na svém přehrávači a nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky Styx na druhou stranu. Platím Charonovi tímto albem a doporučuji jej všem kolem sebe. I vlastním démonům. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, vlastně vše. Mexičtí tmáři hrají od srdce, opravdově, upřímně a naprosto autenticky. Líbí se mi provedení, ale hlavně nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Jasně, ocení je hlavně pravověrní, nemrtví a všichni ti, kteří kdysi propadli peklu, ale to je zde účelem. "Grimshrine" jsem si pouštěl několik týdnů vlastně skoro pořád dokola. Jedná se o album, které do mě zaseklo svůj dráp a už mě nepustilo. A teď už mě prosím omluvte, musím jít. Odkládám pivo na víko od rakve a sleduji měsíc, který zalil svým svitem celý hřbitov. V dálce štěkají divocí psi. Cítím v kostech neklid. Beru do rukou nářadí a vydávám se na další z děsivých exhumací. Prokletý hrob padlého mnicha je umístěn bokem. Do tmy září pentagram, který někdo namaloval na náhrobek. Hroby se otvírají, nemrtví vylézají ven! Starý, prašivý death metal s hnilobně krvavou atmosférou, který vás převede na druhou stranu, do země nekonečných stínů!

Asphyx says:

The moon bathes the entire cemetery in its light. Wild dogs bark in the distance. I feel a sense of unease deep in my bones. I pick up my tools and set out on yet another terrifying exhumation. The cursed grave of the fallen monk lies off to the side. A pentagram, painted by someone on the tombstone, glows in the darkness. I lift the heavy slab and smell the stench of decay. A terrifying scream echoes from the morgue. The undead are awakening and craving fresh flesh. My blood runs cold. No, this isn’t some horror movie it’s harsh reality. I’m listening to the new album by the Mexican maniacs DEMONIC MANIFESTATION.

I’ve been following this pack since their beginnings. They’ve never had a weak album; every time and this year is no exception they cut right to the bone. Classic Nordic death metal, a cold sound, a sack full of mangy bones. I don’t have to dig deep; he’s still lying there, hands clasped, a venomous expression on his face. I pull him out. I wonder how many people this evil monk has caused pain. I lay him on the cold ground, and he smiles at me. Hell really does exist, it occurs to me and then he bites through my throat.


The Mexicans will transport you to the other side, to the land of endless shadows, and they’ll do it with great elegance and the skill of old masters in the field. If you love to death and still worship bands like GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, and ENTRAILS, then you’ve come to the right place. I’ll gladly sign that with my own blood. Raw rhythms meet chilling melodies, killer drums, and brutal vocals. The overall impression truly evokes the unmistakable atmosphere of an exhumation from a cursed grave. Once again, just like every night, zombies dance among the tombstones; the clouds hang low, almost touching the ground; and Satan sits on his throne, smiling. In recent years, he’s had more and more reasons to do so. The chaos of the real world proves me right. I’d rather hit play on my player again and let myself be carried away on the foaming waves of the River Styx to the other side. I pay Charon with this album and recommend it to everyone around me even my own demons. I like the sound, the cover art actually, everything. These Mexican dark metalers play from the heart, genuinely, sincerely, and completely authentically. I like the execution, but above all the ideas, of which there are plenty on this recording. Sure, they’ll be appreciated mainly by the true believers, the undead, and all those who once fell into hell but that’s the whole point here. I’ve been playing “Grimshrine” on repeat for several weeks now pretty much nonstop. It’s an album that sank its claws into me and hasn’t let go. And now, please excuse me I have to go. I set my beer down on the coffin lid and watch the moon, which has bathed the entire cemetery in its glow. Wild dogs are barking in the distance. I feel a restlessness in my bones. I grab my tools and set out on yet another terrifying exhumation. The cursed grave of the fallen monk lies off to the side. A pentagram, painted by someone on the tombstone, glows in the darkness. The graves are opening, and the undead are crawling out! Old-school, gritty death metal with a putrid, blood-soaked atmosphere that will transport you to the other side, to the land of endless shadows!



Recenze/review - DEMONIC MANIFESTATION – World of Horror (2014):


Tracklist:
01. Cult Of Dominion 
02. Host 
03. Kuru The Laughing Death March 
04. Ninth Flame Oath 
05. Phantasma 
06. Spheres Of Death 
07. Terror Cosmic Gates 
08. The Evil Lurks 
09. The Horror

DEMONIC MANIFESTATION is:
Victor Mercado — vocals / rhythm guitar
Enrique Martínez — guitar / lead guitar / bass
Felipe González — drums



středa 2. září 2026

Recenze/review - MEGASCAVENGER - Toxic Noxious Undeath (2026)


MEGASCAVENGER - Toxic Noxious Undeath
CD 2026, Xtreem Music Records

for english please scroll down

Jed, který dokážeme jako lidstvo vytvořit, postupně prosakuje i dolů, do podsvětí. I nemrtví trpí naší bezohledností. Možná jednou na povrch vylezou noví mutanti, aby se přišli pomstít a apokalypsa konečně začne. Shoříme v černých plamenech, ukřižováni vlastními technologiemi. Smrt bude krutá, ohavná a bude hodně bolet. Než se tak ale stane, budu i nadále poslouchat nové album švédských MEGASCAVENGER.

Jak asi víte, tak pod touto kapelou je také podepsán kytarový maniak Rogga Johansson. Jedná se o jednu z jeho dalších death metalových smeček, tentokrát nasáklou zkaženou krví a spoustou odkazů na hororové filmy a zhoubnou atmosféru. Pokud tedy máte rádi jeho rukopis a líbí se vám, když vás při poslechu mrazí v kostech, potom jste zde správně. 


Rogga a jeho věrní nezapírají svůj švédský původ, ten je vždy jasně čitelný, ale nechali se volně inspirovat i dalšími kapelami typu BOLT THROWER, GRAVE, PAGANIZER, ASPHYX, BENEDICTION, EXHUMED, IMPETIGO, GHOUL, FRIGHTMARE, BLOOD FREAK. Samozřejmě, se spoustou vlastních nápadů a invence. Album tak hezky odsýpá, připomíná lavinu z kostí, krve, marných nadějí a totální tmy, která vás spláchne do hlubiny. Možná byste se měli jít podívat na špinavou stoku pod vaším městem. Na všechen ten jed, odpad, zbytky tkání, mokvající krve, která vytéká ven a ničí vše živé i mrtvé. Jednou tím zlem postupně nasákneme všichni a staneme se toxickými. MEGASCAVENGER si pozvali spoustu hostů, kteří se postavili za mikrofon. Každý odvedl skvělou práci a jejich seznam naleznete dole pod dnešním článkem. Když jsem si novinku pustil poprvé, tak kolem mě nejdříve jen tak prolétla. Jenže již podruhé jsem si začal podupávat do rytmu, mlátit hlavou do zdi, abych nakonec skončil v soukromém headbangingu. Nikde žádné zbytečnosti, ani kompromisy. Sází se tu na poctivé riffy, na mrazivé nálady, na smradlavý odér. Vše sedí tak nějak přirozeně na svých místech a nahrávka se velmi dobře poslouchá. Navíc má parádní masivní a dobře čitelný zvuk i zajímavý stylový motiv na obalu. A já tak opět nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž zevnitř, spálí vás jako ten nejjedovatější toxin a zůstane po ní hluboká krvavá stopa. Jed, který dokážeme jako lidstvo vytvořit, postupně prosakuje i dolů, do podsvětí. I nemrtví trpí naší bezohledností. Možná jednou na povrch vylezou noví mutanti, aby se přišli pomstít a apokalypsa konečně začne. Shoříme v černých plamenech, ukřižováni vlastními technologiemi. Smrt bude krutá, ohavná a bude hodně bolet. Teď už jsem si s tím absolutně jistý! Toxický, hnilobný, mokvající death metal s mrazivou atmosférou, u kterého odpadává maso od kostí! Pomsta nemrtvých!


Asphyx says:

The poison that we, as humanity, are capable of creating is gradually seeping down into the underworld. Even the undead suffer from our recklessness. Perhaps one day new mutants will emerge to seek revenge, and the apocalypse will finally begin. We’ll burn in black flames, crucified by our own technologies. Death will be cruel, hideous, and it will hurt a lot. But before that happens, I’ll keep listening to the new album by the Swedish band MEGASCAVENGER.

As you probably know, guitar maniac Rogga Johansson is also behind this band. This is one of his many death metal bands, this time steeped in corrupt blood and packed with references to horror movies and a malevolent atmosphere. So if you’re a fan of his style and enjoy feeling a chill run down your spine while listening, then you’ve come to the right place.


Rogga and his faithful bandmates don’t deny their Swedish roots which are always clearly evident but they’ve also drawn inspiration from other bands like BOLT THROWER, GRAVE, PAGANIZER, ASPHYX, BENEDICTION, EXHUMED, IMPETIGO, GHOUL, FRIGHTMARE, and BLOOD FREAK. Of course, with plenty of their own ideas and creativity. The album flows beautifully, reminiscent of an avalanche of bones, blood, futile hopes, and total darkness that sweeps you into the depths. Maybe you should go take a look at the filthy sewer beneath your city. All that poison, garbage, tissue remnants, oozing blood that flows out and destroys everything living and dead alike. One day, we’ll all gradually soak up that evil and become toxic ourselves. MEGASCAVENGER invited a host of guests to step up to the microphone. Everyone did a great job, and you’ll find the list below today’s article. When I first played the new track, it just kind of flew right past me at first. But by the second listen, I found myself tapping my foot to the beat, banging my head against the wall, and eventually ending up in a private headbanging session. There’s no fluff here, no compromises. They rely on honest riffs, chilling atmospheres, and a stinking stench. Everything just naturally falls into place, and the recording is a pleasure to listen to. Plus, it has a fantastic, rich, and clear sound, as well as an interesting, stylish design on the cover. And so, once again, I can’t help but recommend this new release to you. It burns from the inside out, scorching you like the most toxic poison and leaving a deep, bloody trail in its wake. The poison that we, as humanity, are capable of creating is gradually seeping down into the underworld. Even the undead suffer from our recklessness. Perhaps one day new mutants will emerge to seek revenge, and the apocalypse will finally begin. We’ll burn in black flames, crucified by our own technologies. Death will be cruel, hideous, and it will hurt a lot. Now I’m absolutely certain of it! Toxic, putrid, oozing death metal with a chilling atmosphere that makes the flesh fall from the bones! The revenge of the undead!


about MEGASCAVENGER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Graveyard Dreams and Bonehouse Screams 
2. Corpses Below 
3. Exploding Casket Syndrome 
4. Heading for the Furnace 
5. A World of Fire and Brimstone 
6. Fleshburner Yearner 
7. As Purgatory Ascends 
8. Toxic Noxious Undeath 
9. Shallow Grave Overflow 
10. The Morbid Rides Again 

Line-up:
Rogga Johansson – Guitars
Johan Berglund – Bass
Thomas Ohlsson - Drums

Kam Lee – vocals on ‘Graveyard Dreams And Bonehouse Screams’
Felix Stass – vocals on ‘Corpses Below’
Erik Rundqvist – vocals on ‘Exploding Casket Syndrome’
Max Otero – vocals on ‘Heading For The Furnace’
Dave Ingram – vocals on ‘A World Of Fire And Brimstone’
Michael H. Andersen – vocals on ‘Fleshburner Yearner’
Jan Bergmann Jepsen – vocals on ‘As Purgatory Ascends’
Silvester Koorevaar – vocals on ‘Toxic Noxious Undeath’
Dave Rotten – vocals on ‘Shallow Grave Overflow’
Peter Svensson – vocals on ‘The Morbid Rides Again’




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine