DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 3. dubna 2026

Recenze/revivew - ANASARCA - Achlys (2026)


ANASARCA - Achlys
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Pokaždé, když se vrátím do svého rodného města, tak se neubráním tomu, aby mi začaly hlavou létat vzpomínky. Procházím se ulicemi, ve kterých jsem kdysi s kamarády získával cenné informace o hudbě i o životě. Lahev piva v ruce, síla a energie mládí a touha objevovat svět. Měl jsem doma tenkrát několik ohmataných, zkopírovaných kazet kapely ANASARCA z Německa. Začínal jsem zrovna s death metalem a doslova mě fascinoval zvuk a temnota, která ze skladeb odtékala jako hnis.

Bez toho, aniž bych se zašel podívat na hřbitov, to zkrátka nejde. Jsem již ve věku, ve kterém jsem spoustu kamarádů, známých, i členů rodiny ztratil. Čas běží neúprosně dál a my tu pořád jsme, věrní death metalu. Povídám si s hroby, představuji si, jaké by to bylo, kdybychom byli stále spolu. Myslím si, že nové album "Achlys" by se jim líbilo. Je totiž po okraj narvané tím, co jsme měli a máme na tomhle stylu rádi. Ryzostí, opravdovostí, surovostí, melodickou brutalitou, naprostou tmou a tlakem, který se mi pokaždé dostane do hlavy i do podvědomí. Rozloučím se, mezi náhrobky se již válí mlha a jdu pomalu domů. Čas nejde zastavit. Jednou ulehnu vedle vás. 


Na ANASARCA se mi vždycky líbilo (a je tomu tak i letos), že kapela má svůj vlastní originální rukopis, výraz, ksicht chcete-li. Skladby jsou napsány s vášní a elegancí starých mistrů v oboru, nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Pánové sází na dobré motivy, na hnilobu, špínu a nekonečnou smrt, která tento styl vždy definovala. Nové album není ale jen dobrým řemeslem, starým artefaktem dávno zaniklého světa, ale také muzikou, která obstojí i v současnosti. Jednotlivé motivy mi lezou do hlavy, zůstávají tam, zadírají se pod kůži, stávají se mojí součástí. Určitě to znáte, přinesete si nahrávku domů, jen tak si sednete a po chvilce víte, že je to ono, že je to tam. Nedokážete to vysvětlit slovy ostatním a o to víc vám chybí staří kamarádi, na které stačilo kdysi dávno jen kývnout, usmát se a všichni jste věděli - ano, je to tam! Německé tmáře šlo vždy zařadit po bok kapel jako MORBID ANGEL, DEMIGOD, INCANTATION, IMMOLATION, SUFFOCATION, GOREFEST, OBITUARY, GRAVE, EDGE OF SANITY. Jedná se o staré, zkušené psy, kteří hlídají vstup do podsvětí již od roku 1995. Nutno rovnou dodat, že to dělají stále s naprostou oddaností stínům i záhrobním rituálům. Pro mě osobně je letošní album "Achlys" nejen mementem a vzpomínkou na dobu, kdy jsem se toulal ulicemi s partou prokletých death metalových maniaků, ale také hudbou, která definuje moji samotnou podstatu. Pokud to máte nastavené podobně, neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci toho nejlepšího, co kapela kdy nahrála. Také skvělý zvuk (mix Daniel Meinzer, mastering Dennis Israel) a motiv na obalu, který chci nosit na tričku. Temné a surové death metalové album, které probudí i nemrtvé! Hudba ze starých prokletých pohřebišť!


Asphyx says:

Every time I return to my hometown, I can’t help but let memories flood my mind. I walk through the streets where I once gathered valuable insights about music and life with my friends. A bottle of beer in hand, the strength and energy of youth, and a desire to discover the world. Back then, I had a few well-worn, copied cassettes at home by the German band ANASARCA. I was just getting into death metal, and I was literally fascinated by the sound and the darkness that oozed from the songs like pus.

It just isn’t possible without stopping by the cemetery. I’m at an age where I’ve lost many friends, acquaintances, and even family members. Time marches relentlessly on, and we’re still here, faithful to death metal. I talk to the graves, imagining what it would be like if we were still together. I think they’d like the new album, “Achlys”. It’s packed to the brim with everything we’ve always loved about this style. Purity, authenticity, rawness, melodic brutality, utter darkness, and a pressure that always seeps into my head and subconscious. I say goodbye; fog is already rolling among the gravestones, and I walk slowly home. Time cannot be stopped. One day I’ll lie down beside you. 


What I’ve always liked about ANASARCA (and this year is no exception) is that the band has its own original style, its own voice its own identity, if you will. The songs are written with the passion and elegance of the old masters of the genre; nothing is superfluous, and nothing is missing. The guys rely on classic themes decay, filth, and endless death that have always defined this style. But the new album isn’t just a fine piece of craftsmanship, an ancient artifact from a long-vanished world; it’s also music that holds its own in the present day. The individual motifs seep into my head, stay there, burrow under my skin, and become a part of me. You surely know the feeling: you bring a record home, just sit down, and after a moment you know that this is it, that it’s there. You can’t explain it to others in words, and all the more you miss your old friends, with whom all it took long ago was a nod, a smile, and you all knew yes, it’s there! German darkness has always been on par with bands like MORBID ANGEL, DEMIGOD, INCANTATION, IMMOLATION, SUFFOCATION, GOREFEST, OBITUARY, GRAVE, and EDGE OF SANITY. These are old, seasoned veterans who have been guarding the entrance to the underworld since 1995. It must be said right away that they continue to do so with absolute devotion to the shadows and the rituals of the afterlife. For me personally, this year’s album “Achlys” is not only a memento and a reminder of the time when I roamed the streets with a bunch of cursed death metal maniacs, but also music that defines my very essence. If you feel the same way, don’t hesitate for a moment. You’ll get a solid dose of the best the band has ever recorded. Also great sound (mixed by Daniel Meinzer, mastered by Dennis Israel) and a cover design I want to wear on a T-shirt. A dark and raw death metal album that will wake even the undead! Music from ancient cursed graveyards!






tracklist:
1. Beyond the Passing (Intro) 
2. My Reality 
3. Achlys 
4. Basket of Burdens 
5. In Memoriam 
6. Pain Remains 
7. Broken 
8. He Is Dead 
9. Wish You Were Here 
10. How Can They 
11. I Feel 

band:
Alf - drums
Björn - bass
Carsten - guitar
Mike - guitar, vocals

čtvrtek 2. dubna 2026

Recenze/review - RELIC - Crown of Flies (2026)


RELIC - Crown of Flies
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Kolem těla se vznáší hejno much. Leželo u cesty, zohavené, opuštěné. Bylo dalším v řadě. Na každém byl nakreslený kříž. Někdo tu zase jednou vraždil ve jménu jediného Boha. Hnus a špína tu byla v děsivém kontrastu s přesvědčením, že tahle bestie očišťuje svět. Mnohdy o tom poslední roky přemýšlím. Kde se bere v lidech zlo? Jakou tvář má vlastně Satan? Je to chlápek ze sousedství, co vždycky tak slušně zdraví? Divně se usmívá a po nocích se toulá ulicemi. Mohl by to být on. Podobné myšlenky mi létají hlavou jako zběsilé, když poslouchám nové album amerických maniaků RELIC.

Tahle smečka je složena ze samých zkušených veteránů scény (členové RELIC působili v kapelách jako Jungle Rot, Emblazoned, A Night At The Chalet, Slam Pig, Decrescent, Micawber). Pánové hrají od srdce, s krvavou jiskrou v oku, s takovým tím pradávným přístupem, feelingem, surově, bestiálně. Tohle se nedá dle mého úsudku naučit, to musíte mít v sobě. Museli jste být kdysi dávno, v devadesátých letech prokleti a musel vám být pravý, ryzí, krutý a ostrý death metal zakódovaný hluboko do vaší DNA. U téhle smečky a jejich hudby to alespoň platí na sto procent. Koneckonců, stačí zapnout play  a otočit volume úplně doprava. 


Nutno ale také rovnou dodat, že tahle kapela není jen obyčejným setkáním starých zkušených muzikantů, kteří si chtěli zavzpomínat. Naopak, pokud bych měl letošní nahrávky seřadit podle toho, jak často a rád je poslouchám, tak tohle album by atakovalo přední příčky mé diskografie. Hudba je zde totiž opravdu bestiální, řeže přímo do živého, je surová, ďábelská. Připadám si při poslechu opravdu jako někde na cestách, když zastavíte a unaveni se jdete najíst. Místo toho naleznete u cesty mrtvé tělo, kdysi mladé dívky, která je zohavena k nepoznání. Jakoby při poslechu Satan číhal za každým rohem, usmíval se, čekal na vaši chybu, aby vás nakonec chytil do svých pevných sítí. Budete navěky prokleti, amen! Skladby jsou zde velmi elegantně a morbidně napsány, mají v sobě drive a pověstnou pradávnou sílu, načerpanou v nekonečných chodbách Hádovy říše. Povedl se syrový a masivní zvuk (Mixed and Mastered by Billy Diamond), stylový je i parádní motiv na obalu (Sant V. Schreiber). Tahle smečka zkrátka a dobře moc dobře ví, jak do vás zaseknout dráp a už nepustit. Pokud máte rádi kapely typu DEICIDE, ANGELCORPSE, DEAD CONGREGATION, IMMOLATION, staré BEHEMOTH a BELPHEGOR, DIOCLETIAN, MORBID ANGEL, KRISIUN, potom věřte tomu, že jste zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. "Crown of Flies" je přesně tím druhem alba, které hoří zevnitř. Na povrchu je temné a surové, ale nepostrádá ani chladnou, mrtvolnou atmosféru. RELIC se svým debutem zapisují hluboko do knihy hříchů a dělají to vlastní krví. Na téhle nahrávce jsem si pro sebe našel všechno, co mám na tomto stylu tolik rád. Agresivitu, naprostou tmu, definice zla, špínu, hnis. Novinka ve mě zanechala hlubokou stopu a nelze jinak, než ji doporučit všem pravověrným i prokletým. Ďábelský, syrový, temný black death metal, který smrdí sírou! Satan čeká ve stínu! Album, které se krvavě otiskne do vašeho podvědomí!


Asphyx says:

A swarm of flies hovered around the body. It lay by the roadside, mutilated, abandoned. It was just another one in the line. A cross was drawn on each one. Someone had once again been murdering here in the name of the one true God. The filth and squalor stood in stark contrast to the belief that this beast was cleansing the world. I’ve been thinking about this a lot in recent years. Where does evil come from in people? What does Satan actually look like? Is he the guy from the neighborhood who always greets you so politely? He smiles strangely and roams the streets at night. It could be him. Similar thoughts race through my head like mad when I listen to the new album by the American maniacs RELIC.

This pack is made up entirely of seasoned veterans of the scene (RELIC members have played in bands like Jungle Rot, Emblazoned, A Night At The Chalet, Slam Pig, Decrescent, and Micawber). These guys play from the heart, with a bloody spark in their eyes, with that ancient approach, that feeling—raw and beastly. In my opinion, this isn’t something you can learn—you have to have it in you. You must have been cursed long ago, back in the ’90s, and true, pure, cruel, and sharp death metal must have been encoded deep into your DNA. With this pack and their music, at least, that’s 100% true. After all, just hit play and crank the volume all the way up. 


But I should also point out right away that this band isn’t just a casual get-together of old, experienced musicians looking to reminisce. On the contrary, if I were to rank this year’s recordings by how often and how much I enjoy listening to them, this album would be right up there at the top of my collection. The music here is truly brutal; it cuts right to the bone it’s raw and diabolical. When I listen to it, I really feel like I’m out on the road somewhere, when you stop and, exhausted, go to eat. Instead, you find a dead body by the roadside, once a young girl, now mutilated beyond recognition. It’s as if, while listening, Satan is lurking around every corner, smiling, waiting for your mistake so he can finally catch you in his tight nets. You will be cursed forever, amen! The songs here are written with great elegance and morbidity; they possess a drive and that legendary ancient power, drawn from the endless corridors of Hades’ realm. The raw and massive sound is a success (Mixed and Mastered by Billy Diamond), and the cover art’s fantastic motif is also stylish (Sant V. Schreiber). This pack simply knows exactly how to sink its claws into you and never let go. If you like bands like DEICIDE, ANGELCORPSE, DEAD CONGREGATION, IMMOLATION, early BEHEMOTH and BELPHEGOR, DIOCLETIAN, MORBID ANGEL, KRISIUN, then trust me, you’re in the right place. I’d gladly sign that with my own blood. "Crown of Flies" is exactly the kind of album that burns from within. On the surface, it’s dark and raw, yet it doesn’t lack a cold, cadaverous atmosphere. With their debut, RELIC are writing themselves deep into the book of sins and they’re doing it with their own blood. On this record, I found everything I love so much about this style. Aggression, utter darkness, the definition of evil, filth, pus. This new release has left a deep mark on me, and I can’t help but recommend it to all the faithful and the damned. Devilish, raw, dark black death metal that reeks of sulfur! Satan waits in the shadows! An album that will leave a bloody imprint on your subconscious!


Track Listing:
1. The Void Between Gods
2. Filth Of Rebirth
3. Scavengers Daughter
4. Iron Sacrament

RELIC is:
Kevin Forsythe (Jungle Rot, Emblazoned) – Guitar / Bass
Jeff Plewa (Micawber, Emblazoned) – Vocals
Alex “Pulverizer” Pulvermacher (Decrescent, Emblazoned) – Drums
Vinny Alvarez (A Night At The Chalet, Slam Pig) - Guitar



úterý 31. března 2026

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026)


INTOXICATED - The Dome
CD 2026, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Někdy je toho na mě moc. Příliš násilí v médiích, moc válek, nenávisti a utrpení. Chytám se za hlavu a mám sto chutí se rozeběhnout proti zdi. Dnešní svět vás zahltí informacemi a vy jste potom zmatení a někdy dochází až k šílenství. Pamatuji si, že v devadesátých letech minulého století pro mě byla muzika nejen nutností k životu, ale také relaxem, únikem od zkažené společnosti. Smutné je, že tomu tak mnohdy bývá i dnes, skoro po 35 letech poslechu extrémních kapel. Už zase mám neskutečnou chuť vzít do rukou kladivo a jít rozbourat nejbližší zeď, když sleduji večerní zprávy, když kroutím nevěřícně hlavou nad myšlenkami některých lidí. Svět možná stále hoří v plamenech, ale já zůstal věrný muzice, u které praskají kosti.

Historie floridských death thrash metalistů INTOXICATED sahá až do roku 1992 k Chucku Schuldinerovi z DEATH. Všichni muzikanti jsou staří, zkušení psi, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Jsou jako smečka, kterou potkáte na periferii vašeho města. Máte dvě možnosti. Buď utéct a nebo se nechat roztrhat na kusy a narvat si pod tlakem do hlavy jejich nové album "The Dome". Asi všichni tušíte, co jsem udělal já. Ano, strávil jsem s nahrávkou spoustu času a rád se k ní pořád vracím. Hoří totiž zevnitř. 


Pokud jste kdysi dávno uctívali floridské kapely jako SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, ale třeba i POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MASTER, tak si myslím, že by se vám mohlo líbit i tohle album. Možná vám připadá, že současný svět je divný a že jej mnohdy už vůbec nechápete, ale věřte tomu, že když se s "The Dome" zavřete do svého pokoje, tak bude zase jednou vše v nejlepším pořádku. Do žil se vám postupně dostane taková ta pradávná energie, srdce začne bít ve stejných rytmech a vy se začnete usmívat. To je přesně ono, tahle muzika koluje i v mých žilách, budete opakovat do tmy a nejen, že se vrátíte po časové ose zpět, do dob své největší síly a mládí, ale zase získáte ten neopakovatelný pocit, že zase žijete naplno. INTOXICATED neotáčejí koly hudebních dějin, ani tenhle styl nikam neposouvají, ale nové album není jen obyčejným zásekem v řadě. Na prvním místě je zde sice skvěle odvedené řemeslo, ale ve skladbách je toho o hodně víc. Naleznete v nich pradávnou touhu zabíjet hudbou, ničit a lámat kosti. Jednotlivé motivy v sobě mají tlak, spoustu nakumulované energie a zdravého vzteku, o kterém my, staří psi, moc dobře víme, že musí jednou za čas ven. Jen tak si chodit ulicemi se sluchátky na uších, řvát do tmy, skákat do hlubiny, vznášet se, no nebudu vám napovídat, co děláte u skvělých nahrávek vy. Za moji maličkost vám mohu novou desku jenom doporučit. Až budete mít zase jednou pocit, že na vás všechno padá a svět kolem hoří v plamenech, tak nezoufejte, zapněte play a potom nechte hudbu, aby vás roztrhala na kusy. Někdy je toho na mě moc. Příliš násilí v médiích, moc válek, nenávisti a utrpení. Chytám se za hlavu a mám sto chutí se rozeběhnout proti zdi. Ne, neudělám to, pustím si raději na svém přehrávači tuhle nahrávku a rozpadnu se v prach. Syrový, prašivý death thrash metal, který vám poláme všechny kosti v těle a vystřelí mozek z hlavy! 


Asphyx says:

Sometimes it’s all too much for me. Too much violence in the media, too many wars, too much hatred and suffering. I clutch my head and feel like running headfirst into a wall. Today’s world overwhelms you with information, leaving you confused and sometimes even driving you to madness. I remember that in the 1990s, music was not only a necessity for me, but also a way to relax, an escape from a corrupt society. The sad thing is that this is often still the case today, after nearly 35 years of listening to extreme bands. Once again, I have an overwhelming urge to grab a hammer and go smash the nearest wall when I watch the evening news, shaking my head in disbelief at the thoughts of some people. The world may still be burning in flames, but I have remained faithful to music that makes bones crack.

The history of Florida’s death thrash metal band INTOXICATED dates back to 1992 and Chuck Schuldiner of DEATH. All the musicians are old, seasoned veterans who know exactly what and how they want to play. They haven’t had to prove anything to anyone for a long time. They’re like a pack you might encounter on the outskirts of your town. You have two options. Either run away, or let yourself be torn to pieces and force their new album "The Dome" into your head. You can probably guess what I did. Yes, I spent a lot of time with the record and I love coming back to it. Because it burns from the inside. 


If you used to worship Florida bands like SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, or even POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, and MASTER, then I think you might like this album too. You might feel that the world today is strange and that you often don’t understand it at all, but trust me, when you lock yourself in your room with “The Dome”, everything will be just fine again. That ancient energy will gradually flow through your veins, your heart will start beating to the same rhythms, and you’ll start smiling. That's exactly it, this music flows through my veins too, you'll repeat into the darkness, and not only will you travel back in time to the days of your greatest strength and youth, but you'll also regain that irreplaceable feeling of living life to the fullest once again. INTOXICATED aren’t turning the wheels of music history, nor are they pushing this style in any new direction, but the new album isn’t just another entry in the lineup. While superb craftsmanship takes center stage here, there’s much more to the songs. You’ll find in them an ancient desire to kill with music, to destroy and break bones. Each track is packed with intensity, a ton of pent-up energy, and that healthy rage that we old-timers know all too well needs to come out every once in a while. Just walking down the street with headphones on, screaming into the darkness, jumping into the abyss, floating—well, I won’t tell you what you do when you listen to great music. As for me, I can only recommend this new album to you. The next time you feel like everything is crashing down on you and the world around you is burning in flames, don’t despair press play and let the music tear you to pieces. Sometimes it’s all too much for me. Too much violence in the media, too many wars, too much hatred and suffering. I clutch my head and feel like running headfirst into a wall. No, I won’t do that; I’d rather play this album on my player and crumble to dust. Raw, mangy death thrash metal that will break every bone in your body and blast your brains out of your head!


Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):


Tracklist:
1. Carved in Stone
2. Sever the Strings
3. The Dome
4. War Club
5. Tighten Your Eyes
6. Unescaped
7. It’s Dead
8. Shifted Cross
9. Rake the Grate
10. Drowning the Weak

INTOXICATED is:
Erik Payne - Guitar / Vocals
Shawn Clarson - Bass / Vocals
John Sutton - Guitar
Colin Vaccaro - Drums

Recenze/review - UNDERTAKER - Epicentrum (2026)


UNDERTAKER - Epicentrum
CD 2026, Black Flame Rebellion

for english please scroll down

Svět se od mého mládí zase tolik nezměnil. Pořád se lidé navzájem zabíjejí, válčí v nekonečných bojích bez vítězů. Stále se potýkáme se zlem a někdy už jsme vyčerpaní a nemůžeme. Padáme ksichtem do krvavých kaluží, snažíme se vyvracet tupé lži, ale mnohdy už na to nemáme sílu. Jenže pak si poslechnu alba, jako je to nové, debutové od polských legendárních death grinderů UNDERTAKER a připadám si jako politý mrtvou vodou. Do žil se mi dostane pradávná síla, posbíraná kdysi dávno v devadesátých letech v podzemí a najednou zase stojím v první linii, připravený se utkat s lidskou hlouposti. Poláci, a to je nutné si říct rovnou na úvod, i po tolika letech řežou přímo do živého.

Historie téhle smečky se začala psát v roce 1992 a do roku 1996 pánové vydali dvě nahrubo nasekaná dema ("Hardness" a "Promo Tape '96"), aby rok po tom utlumila svoji činnost na dlouhou dobu. Letos se pánové vrátili, vydali mnou právě popisované album "Epicentrum" a kompilaci starých skladeb "Demo(n)s". Poláci jsou silnější než kdy dřív, sekají kolem sebe ostrými riffy, krutými melodiemi i prašivým hlasem. Tohle je hudba ze starých piteven, přátelé!


Jestliže se svět i myšlení lidí zase tolik za posledních více než třicet let příliš nezměnilo, stylová je i hudba, kterou nám kapela předkládá. A to prosím pěkně na víku od shnilé rakve. Měli jste a stále máte rádi smečky jako TERRORIZER, NAPALM DEATH, EXHUMED, REPULSION, CARCASS? Potom věřte tomu, že jste zde správně. UNDERTAKER uchopili tento styl po svém, doplnili jej o spoustu svých nápadů i invence a výsledkem je nejen album, které láme kosti, ale také nahrávka, která má v sobě velkou porci temnoty a chladu. Pokaždé, když zapnu play, tak si představím opuštěnou celu v nějakém děsivém sklepě. Někde v rohu, ve stínu visím na hácích já a moje zubožené tělo. Připomínám všechny ty záběry z večerních zpráv, z různých konců dnešního zkaženého světa. Je jedno, proč tu jsem. Ve jménu slepé víry, odlišeného názoru nebo jenom tak, že jsem se narodil na špatném místě. Každý riff je ostrým hřebem, který mi mí mučitelé zatlučou do hlavy, každá melodie je děsivým svědectvím, čeho jsme my, lidé jako druh schopni. Oceňuji masivní, dobře čitelný a surový zvuk, k zamyšlení donutí i motiv na obalu. Připadám si, jako bych spadl do obrovského mlýnu na maso, který mě rozemele pokaždé na prach. Stanu se jen číslem v řadě, kusem zcela nepotřebného masa. "Epicentrum" je přesně tím druhem hudby, u které si budete připadat jako byste kráčeli svým kdysi tak krásným městem, po včerejším bombardování. Z vašich přátel se staly jen otisky na zdi. Tohle album mě řeže zevnitř, je opravdové, ryzí, uvěřitelné a naprosto autentické. Doporučuji nahrávku všem, kteří poslouchají tenhle styl hlavně srdcem. Svět se od mého mládí zase tolik nezměnil. Pořád se lidé navzájem zabíjejí, válčí v nekonečných bojích bez vítězů. Stále se potýkáme se zlem a někdy už jsme vyčerpaní a nemůžeme. Padáme ksichtem do krvavých kaluží, snažíme se vyvracet tupé lži, ale někdy už na to nemáme sílu. Znovu vstávám z popela a zapínám znovu play! Death grindcoreový radioaktivní útok, po kterém zůstává jen spálená země! Album, které vás roztrhá na kusy!


Asphyx says:

The world hasn’t changed all that much since my youth. People are still killing each other, waging endless wars with no winners. We’re still grappling with evil, and sometimes we’re just exhausted and can’t go on. We fall face-first into pools of blood, trying to debunk blatant lies, but often we no longer have the strength. But then I listen to albums like this new debut from the legendary Polish death grinders UNDERTAKER, and I feel like I’ve been doused with holy water. An ancient power flows through my veins, gathered long ago in the ’90s underground, and suddenly I’m back on the front lines, ready to battle human stupidity. The Poles—and this must be said right off the bat—still cut straight to the bone even after all these years.

The history of this pack began in 1992, and by 1996 the guys had released two brutally chopped-up demos ("Hardness" and "Promo Tape '96"), only to scale back their activities for a long time a year later. This year, the guys returned, releasing the album "Epicentrum" I just described and a compilation of old tracks, "Demo(n)s." The Poles are stronger than ever, slashing through everything with sharp riffs, brutal melodies, and a raspy voice. This is music from the old morgues, friends!


If the world and people’s minds haven’t changed all that much over the past thirty-plus years, then the music this band presents is just as stylish. And they’re doing it right on the lid of a rotten coffin. Did you used to like and still love bands like TERRORIZER, NAPALM DEATH, EXHUMED, REPULSION, and CARCASS? Then trust me, you’re in the right place. UNDERTAKER has taken this style and made it their own, adding plenty of their own ideas and creativity, and the result is not only a bone-crushing album but also a recording that’s packed with darkness and coldness. Every time I hit play, I picture an abandoned cell in some terrifying basement. Somewhere in the corner, in the shadows, I hang on hooks, my wretched body. I resemble all those scenes from the evening news, from various corners of today’s corrupt world. It doesn’t matter why I’m here. In the name of blind faith, a differing opinion, or simply because I was born in the wrong place. Every riff is a sharp nail that my torturers drive into my head; every melody is a terrifying testimony to what we, as a species, are capable of. I appreciate the massive, clear, and raw sound; the cover art also gives you pause for thought. I feel as though I’ve fallen into a giant meat grinder that grinds me to dust every time. I’ll become just another number in the line, a piece of completely useless flesh. “Epicentrum” is exactly the kind of music that makes you feel like you’re walking through your once-beautiful city after yesterday’s bombing. Your friends have become nothing more than handprints on the wall. This album cuts deep inside me; it’s real, genuine, believable, and utterly authentic. I recommend this album to everyone who listens to this style mainly with their heart. The world hasn’t changed that much since my youth. People are still killing each other, waging endless wars with no winners. We’re still grappling with evil, and sometimes we’re just exhausted and can’t go on. We fall face-first into pools of blood, trying to refute blatant lies, but sometimes we just don’t have the strength left. I rise from the ashes once more and hit play again! A death grindcore radioactive assault that leaves only scorched earth in its wake! An album that will tear you to pieces!


tracklist:
1. Blessed Carrion 
2. Johny The Holly Spirit 
3. Unchained 
4. Psychotic Instincts 
5. Resentful Revenge
6. Caged Free
7. Revolution 
8. Him 
9. Destiny Weaver
10. Epicentrum 

band:
Krzychu - guitar, vocals
Biger - guitar
Michał - bass
Rafał - drums
Misiek - mix & master



pondělí 30. března 2026

Recenze/review - TERATOMA - Longing Voracity (2026)


TERATOMA - Longing Voracity
CD 2026, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč jsem šel uprostřed noci do lesa za městem. Možná mě probudily moje noční můry, možná to byl zvláštní neklid, který stále cítím v kostech, když si poslechnu nějaké dobré death metalové album. Dodnes je mi to záhadou. Do hlavy jsem si zrovna rval již nějaký čas nové album berlínských tmářů TERATOMA a najednou jsem se ocitl v nekonečných, smradlavých močálech.

Bořil jsem se po kolena do bahna, rašelina mě vtahovala dovnitř, dusil jsem se, topil a kolem mě plavaly vybělené kosti mých předchůdců. Pokud jste stejného názoru jako já, že správné death metalové album má být ohlodané na dřeň, temné a chladné, musí řezat tou správnou stranou nože, tak potom jste zde správně. Tahle smečka vydala ještě jednu nahrávku ("Purulent Manifestations" - 2021), kterou si také určitě poslechněte, ať si uděláte o kapele celkový morbidní obraz. Novinka je potom divoká, surová a zároveň mrazivá jako ruka čerstvě exhumované mrtvoly. 


Pánové ctí bezezbytku všechny náležitosti starého, prašivého smrtícího kovu (napadají mě třeba BOLT THROWER). Přidávají do něj spoustu svých nápadů a invence a výsledný koktejl považuji za velmi chutný, i když prudce jedovatý. Skladby jsou napsány s elegancí starých hrobníků, mají v sobě potřebný drive, sílu, tlak a energii. Vám, mým čtenářům, kteří se s tímto stylem setkali poprvé někdy na přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století, nemusím nic vysvětlovat, ale myslím si, že podstatu téhle plesnivé nahrávky pochopí i ostatní. Němci se nesnaží otočit kolem hudebních dějin, raději se pohybují v jasně daných mantinelech. Nijak zbytečně neexperimentují, sází spíše na podmanivě morbidní atmosféru starých dobrých časů. Nutno rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Album "Longing Voracity" se opravdu velmi dobře poslouchá, má masivní, dobře čitelný zvuk, hoří zevnitř. Za mě, za psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, se určitě jedná o záležitost povedenou po všech stránkách. Můžete věřit (a podepíšu vám to klidně vlastní krví) tomu, že se při společných setkáních budete jako já procházet po starých prokletých pohřebištích, na hřbitovech, na kterých byli kdysi dávno pochováni prokletí a nebo se topit ve smradlavých močálech nekonečné smrti a beznaděje. TERATOMA na to jdou opravdově, reálně, ostře, uvěřitelně a naprosto autenticky. A to se u mě, jak asi všichni víte, cení nade vše. Z mé strany tedy nelze jinak, než vám nové album doporučit. Obsahuje v sobě totiž všechno, co mám na tomto stylu rád. Staré, prašivé death metalové album, které vás pohřbí zaživa! Hudba z krvavě mlhavých močálů nekonečné smrti!


Asphyx says:

Actually, I don’t even know why I went into the woods outside town in the middle of the night. Maybe my nightmares woke me up, or maybe it was that strange restlessness I still feel in my bones whenever I listen to a good death metal album. To this day, it remains a mystery to me. I’d been hammering the new album by the Berlin dark masters TERATOMA into my head for a while, and suddenly I found myself in endless, stinking swamps.

I was sinking knee-deep into the mud, the peat pulling me in, I was choking, drowning, and the bleached bones of my ancestors were floating around me. If you agree with me that a proper death metal album should be stripped down to the bone, dark and cold, and cut with the right edge of the knife, then you’re in the right place. This pack has released one more record ("Purulent Manifestations" – 2021), which you should definitely check out to get a complete, morbid picture of the band. The new release is wild, raw, and at the same time as cold as the hand of a freshly exhumed corpse. 


These guys pay unwavering homage to all the hallmarks of old-school, gritty death metal (BOLT THROWER comes to mind, for instance). They infuse it with plenty of their own ideas and creativity, and I find the resulting cocktail to be quite tasty, albeit fiercely toxic. The songs are written with the elegance of old gravediggers; they possess the necessary drive, power, intensity, and energy. To you, my readers, who first encountered this style sometime at the turn of the 1980s and 1990s, I need explain nothing, but I believe others will also grasp the essence of this moldy recording. The Germans aren’t trying to rewrite music history; they prefer to stay within clearly defined boundaries. They don’t experiment unnecessarily, relying instead on the captivatingly morbid atmosphere of the good old days. It must be said right away that they succeed brilliantly. The album "Longing Voracity" is truly a pleasure to listen to; it has a massive, clear sound and burns from within. As for me, a dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades now this is definitely a success in every respect. You can believe (and I’ll gladly swear to it with my own blood) that during our gatherings, you’ll walk, just like me, through ancient cursed burial grounds, through cemeteries where the damned were once buried long ago, or drown in the stinking swamps of endless death and despair. TERATOMA approaches this with sincerity, realism, intensity, believability, and absolute authenticity. And as you all probably know, I value that above all else. So, from my side, I can’t help but recommend this new album to you. It contains everything I love about this style. An old, grimy death metal album that will bury you alive! Music from the blood-soaked, misty swamps of endless death!


tracklist:
01. Exordium
02. Longing Voracity
03. Chaotic Bewilderment
04. Ravaged and Absorbed
05. Perpetual Anguish
06. Circle of Perdition
07. Interim
08. Festering Realm
09. Spewing Atrocities
10. Stertorous Whisper

band:
Giacomo Rapposelli - Bass
Caue dos Santos -  Drums
Rolo Vasquez - Guitars
Sandro Rajman - Guitars
Danyil Viduta - Vocals

neděle 29. března 2026

Recenze/review - PUTRED - Blestemul din adânc (2026)


PUTRED - Blestemul din adânc
CD 2026, Awakening Records, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Dech rozkládající se mrtvoly. Několik dlouhých nocí v márnici vás přesvědčilo, že smrtí to všechno nekončí. Naopak, po děsivé strnulosti následují procesy, které jsou šílené, magické, záhadné a připomínají spíše hnusný, krvavý horor, než realitu. Death metal je hudební styl, který můžete uchopit různými způsoby. Rumunští PUTRED si vybrali jeho hnusnější, temnější a gore podobu. O hromady mrtvol zde tak není nouze a pro poslech doporučuji chladnou kobku a naprosté ticho a tmu.

Teprve potom, až se setkáte s nemrtvými, tuhle nahrávku naplno pochopíte. Poslouchat nové album je jako otevřít starý prašivý hrob. Během exhumace se kolem vznáší puch rozkládající se mrtvoly. Z nedaleké márnice zní nové album a vy zase jednou moc dobře víte, že jste zde správně. Nová nahrávka řeže přesně do živého. Je divoká, nespoutaná, mokvající a nekonečně temná. Jako samotná smrt. 


Kýváte se do rytmu, jako zkušení hrobníci, jako krvavé zombie, které právě vylezly z děr na světlo. Pánové se volně inspirovali u kapel typu MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, NECROPHAGIA a udělali to velmi přesvědčivě a autenticky. Přidali spoustu svých nápadů a já vám tak, jako starý archivář, mohu jen garantovat, že dostanete poctivou porci syrového, již notně zahnívajícího masa. Novinka je velmi surovou záležitostí, opravdu při jejím poslechu potkáte své vlastní démony, vykopete si vlastní hrob a když bude pochmurná nálada, tak se i sami pohřbíte. Pánové sice nepřinášejí nic nového, ani neotáčejí kolem hudebních dějin, hrají ale autenticky a baví mě jejich nové album "Blestemul din adânc" poslouchat. Má v sobě takovou tu pradávnou patinu, je opředeno pevnými a chladnými pavučinami, stejně jako desky z devadesátých let minulého století, které jsou stále na čestných místech i v mé sbírce. Tahle nahrávka musela vznikat hluboko v podzemí, ve starých márnicích, na hřbitovech, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Rád se sem, mezi mlhavé postavy nemrtvých vracím a znovu rád a často zapínám play na svém přehrávači. Je to velmi dobré album, které splňuje všechny mé požadavky pro záhrobní rituály. Pokud máte rádi v tomto stylu špínu, hnis, smradlavé močály, stoky pod vaším městem a posloucháte jej hlavně srdcem, tak potom myslím, že není moc co řešit. Ještě zmíním velmi povedený, masivní zvuk i morbidní, stylový motiv na obalu. Poslouchejte hodně nahlas! Mokvající, surový, gore death metal ze starých prokletých márnic! Album, u kterého shnijete zaživa!


Asphyx says:

The stench of decomposing corpses. Several long nights in the morgue have convinced you that death isn’t the end of it all. On the contrary, that terrifying stillness is followed by processes that are insane, magical, and mysterious more reminiscent of a gruesome, bloody horror film than reality. Death metal is a musical style that can be approached in various ways. The Romanian band PUTRED has chosen its more repulsive, darker, and gory form. There is no shortage of piles of corpses here, and I recommend listening in a cold dungeon surrounded by complete silence and darkness.

Only then, once you encounter the undead, will you fully understand this recording. Listening to the new album is like opening an old, festering grave. During the exhumation, the stench of a decomposing corpse hangs in the air. The new album echoes from the nearby morgue, and once again, you know very well that you’re in the right place. The new record cuts right to the bone. It’s wild, unbridled, oozing, and infinitely dark. Just like death itself. 


You sway to the beat like seasoned gravediggers, like bloodthirsty zombies that have just crawled out of their holes into the light. The guys drew loose inspiration from bands like MORTICIAN, CIANIDE, ASPHYX, GRAVE, BOLT THROWER, and NECROPHAGIA, and they pulled it off very convincingly and authentically. They’ve added plenty of their own ideas, and so, like an old archivist, I can only guarantee that you’ll get a hearty serving of raw, already quite rotting flesh. The new album is a very raw affair; when you listen to it, you’ll truly encounter your own demons, dig your own grave, and if the mood is gloomy, you’ll even bury yourself. The guys aren’t bringing anything new to the table, nor are they rewriting music history, but they play authentically, and I enjoy listening to their new album, "Blestemul din adânc". It has that ancient patina to it, shrouded in solid, cold cobwebs, just like the albums from the 1990s that still hold a place of honor in my collection. This recording must have been made deep underground, in old morgues, in cemeteries where the damned are buried. I love returning here, among the shadowy figures of the undead, and I happily and frequently hit play on my player. It’s a very good album that meets all my requirements for rituals of the afterlife. If you like the filth, pus, stinking swamps, and sewers beneath your city in this style, and you listen to it mainly with your heart, then I don’t think there’s much to discuss. I’ll also mention the very well-done, massive sound and the morbid, stylish cover art. Listen to it loud! Oozing, raw, gore death metal from the old cursed morgues! An album that will make you rot alive!


Recenze/review - PUTRED - Megalit al Putrefacției (2025):


Tracklist
Pandemonium (Intro)
Sfâșiat… Stigmatizat
Blestemul din Adânc
Întâlnirea Mortală
Cripta Vrăjilor
Devorat de Întuneric
Groapa Oaselor
Catacombe Sângerii
Ultimul Clopot
Subconscious Terror (BENEDICTION cover)

band:

sobota 28. března 2026

Recenze/review - CRYPTWORM - Infectious Pathological Waste (2026)


CRYPTWORM - Infectious Pathological Waste
CD 2026, Me Saco Un Ojo / Extremely Rotten

for english please scroll down

Na všech stolech leží mrtvola. Každá je v jiném stádiu rozkladu a zemřela odlišnou krutou smrtí. Zabití nožem, zastřelení, utopení, oběšení. Všechny měly jedno společné, byly před svojí smrtí hnusně a ošklivě mučeny. Slyším jejich nářek, šeptají děsivá slova o činech, kterých snad ani není člověk schopen. Jenže realita je horší, než moje pochmurné představy. Červi se smějí do ticha a mě nezbývá nic jiného, než začít pitvat. Ještě než tak ale učiním, zapínám na svém přehrávači play a pouštím si stále dokola nové album britských surovců CRYPTWORM.

S touhle smečkou jsme měli u nás na stránkách co do činění již několikrát. Také by se dalo napsat, že pečlivě sleduji jejich morbidní práci od počátků. Napsal jsem několik recenzí a máme i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). Britové jsou i letos jako nějací šílení patologové, kteří se rozhodli nás svým death metalem totálně zničit. Nutno rovnou dodat, že se jim to opět daří na výbornou. 


Tento styl se dá hrát mnoha způsoby a CRYPTWORM si zvolili jeho ohavnější, mokvající, syrovou a hnisavou podobu. Při poslechu budete opravdu exhumovat staré hroby, navštěvovat prokletá pohřebiště, budete pitvat zohavená těla, brodit se po kolena v krvi, ve shnilých močálech děsivých lidských představ a nočních můr. Britové mají opět masivní, špinavý, surový zvuk, který se vám ihned zadře pod kůži, stylový obal, který ve mě evokuje spoustu hororových představ (autorem je Skaðvaldur). Co se týká hudby samotné, tak ta je samozřejmě inspirována v devadesátých letech minulého století. Kapela vzala staré, tradiční a klasické postupy, osvěžila je svými morbidními nápady a invencí. Výsledkem je nahrávka, u které opravdu ucítíte v dlaních zkaženou krev. Budete mít ruce po lokty ponořené do zohavených těl, budete nasávat hnilobný zápach rozkládajících se tkání. Každá pitevna je opředena podivnou aurou strachu z umírání, ale vy moc dobře víte, že smrt není to nejhorší. Kývám se spokojeně do rytmu, řvu do tmy spolu s kapelou, potkávám své vlastní démony, užívám si zápach formaldehydu, takový ten hnusný chlad, který se vám dostane při poslechu až do morku kostí. "Infectious Pathological Waste" je poctivým, opravdovým, ryzím, autentickým albem, které osloví všechny pravověrné fanoušky. Má v sobě potřebný drive, sílu, touhu ničit a zabíjet hudbou. Na všech stolech leží mrtvola. Každá je v jiném stádiu rozkladu a zemřela odlišnou krutou smrtí. Zabití nožem, zastřelení, utopení, oběšení. Všechny měly jedno společné, byly před svojí smrtí hnusně a ošklivě mučeny. Slyším jejich nářek, šeptají děsivá slova o činech, kterých snad ani není člověk schopen. Hnilobné procesy byly znovu zahájeny! Surový, temný a morbidní death metal, u kterého se rozpadnete v prach!


Asphyx says:

There is a corpse on every table. Each is in a different stage of decomposition and died a different, cruel death: stabbed, shot, drowned, hanged. They all had one thing in common: they were horribly and viciously tortured before their deaths. I hear their wails; they whisper terrifying words about acts that perhaps no human is even capable of. But reality is worse than my grim imaginings. The worms laugh in the silence, and I have no choice but to begin the autopsy. But before I do so, I press play on my music player and listen to the new album by the British brutalists CRYPTWORM on repeat.

We’ve covered this band several times on our site. One could also say that I’ve been closely following their morbid work since the beginning. I’ve written several reviews, and we even have an interview (all linked below today’s article). This year, the Brits are once again like some mad pathologists who’ve decided to utterly destroy us with their death metal. It must be said right away that they’re succeeding brilliantly once again. 


This style can be played in many ways, and CRYPTWORM have chosen its most hideous, oozing, raw, and festering form. As you listen, you’ll truly be exhuming old graves, visiting cursed burial grounds, dissecting mutilated bodies, wading knee-deep in blood, and trudging through the rotten swamps of terrifying human imaginings and nightmares. The British band once again delivers a massive, dirty, raw sound that immediately gets under your skin, along with stylish artwork that evokes a host of horror imagery in me (created by Skaðvaldur). As for the music itself, it is, of course, inspired by the 1990s. The band took old, traditional, and classic approaches and refreshed them with their morbid ideas and ingenuity. The result is a recording where you can truly feel the rotten blood in your palms. You’ll have your hands submerged up to your elbows in mutilated bodies, inhaling the putrid stench of decaying flesh. Every morgue is shrouded in a strange aura of fear of dying, but you know very well that death isn’t the worst thing. I nod contentedly to the beat, scream into the darkness along with the band, face my own demons, and revel in the smell of formaldehyde that nasty chill that seeps into your very marrow when you listen. "Infectious Pathological Waste" is a sincere, genuine, pure, authentic album that will appeal to all true fans. It has the necessary drive, power, and desire to destroy and kill with music. There’s a corpse on every table. Each is in a different stage of decomposition and died a different cruel death. Stabbed, shot, drowned, hanged. They all had one thing in common: they were horribly and viciously tortured before their deaths. I hear their wails; they whisper terrifying words about acts that perhaps no human is even capable of. The processes of decay have begun anew! Raw, dark, and morbid death metal that will reduce you to dust!


about CRYPTWORM on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. Gallons of Molten Hominal Goo
2. Maimed and Gutted
3. Drowning in Purulent Excrementia 
4. Infectious Pathological Waste
5. Embedded with Parasitic Larvae
6. Emanations of Corporeal Pyosis
7. Gastrointestinal Seepage
8. Encephalic Feast

Recenze/review - HELL TREPANNER - The Consecration of Eternal Impurity (2026)


HELL TREPANNER - The Consecration of Eternal Impurity
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Většina mrtvol byla prohlášena za oběti sebevražd. Jsou pochováni stranou, daleko od místního hřbitova, protože jsou považovány za nečisté. Mají odděleny hlavy od těla a dodnes, když půjdete kolem, tak uslyšíte jejich děsivý nářek. Zažily kdysi dávno krutý život a ještě hnusnější smrt. Nikdo z nich se totiž nezabil sám, ale staly se obětmi pradávných, krvavých rituálů. Peruánská smečka HELL TREPANNER jejich ohavné příběhy exhumovala a vypálila do svých skladeb jako hnisavá stigmata.

Základem hudby těchto tmářů je surovost, tlak, ostré riffy, divoké bicí a řev bestie. Všechno se pohybuje někde na pomezí našeho a onoho světa. V drsném death metalu zazní i lehké odkazy na klasický thrash a vy najednou při poslechu nejste doma ve svém pokoji, ale někde vysoko v horách, ve starém prokletém kostele, ve kterém se právě pořádá jedna z krvavých černých mší pro vyvolávání temných sil. Nová nahrávka se mi ihned dostala pod kůži i do podvědomí. 


Nové album je plné odkazů na nahrávky surových tmářů jako jsou INCANTATION, DRAWN AND QUARTERED, DEICIDE, SADISM, CENOTAPH, SADISTIC INTENT. To ale není zase tak důležité, dnes je každá kapela někomu podobná a osobně mi to vůbec nevadí. Peruánci navíc přidávají spoustu svých nápadů a zmiňované smečky jsou spíše inspirací. Pro mě osobně je nejdůležitější, že mě baví nové album "The Consecration of Eternal Impurity" poslouchat, rád a často se k němu vracím a rvu si ho do hlavy pod tlakem. Má takovou zvláštní, děsivě podmanivou atmosféru, obsahuje v sobě naprostou tmu a nahrubo nasekané zlo. Ne, tohle opravdu není jen obyčejná nahrávka, ale spíše pradávný obřad. Během každého poslechu sestupuji po špinavých schodech dolů, do podsvětí. Oltář je již připraven a padlí kněží stojí v kruhu. Pozvedají své ostré nože a zahaleni v kápích přednášejí obrácené modlitby. Oběť, která byla pečlivě vybrána, je skoro mrtvá strachy. Za zvuků téhle nahrávky je jí proříznuto hrdlo a vy alespoň na chvilku spatříte pána pekel. U nové desky oceňuji hlavně to, že je opravdová, reálná, uvěřitelná, ryzí a naprosto autentická. Do nečisté hry vás uvede již velmi povedený motiv na obalu, jehož autorem je Artem Astaroth. Pokud bychom se měli bavit o zvuku, tak ten je náležitě surový, špinavý a řeže tou správnou stranou nože. HELL TREPANNER jsem dosud neznal a pokud jste na tom stejně jako já, tak si schválně poslechněte i jejich předchozí záseky, stojí rozhodně za to. Starý, temný, prašivý death metal, u kterého se vám objeví shnilá stigmata! Pradávný rituál pro vyvolávání děsivých sil!


Asphyx says:

Most of the corpses were ruled suicides. They are buried off to the side, far from the local cemetery, because they are considered unclean. Their heads are severed from their bodies, and even today, if you walk by, you can hear their terrifying wails. Long ago, they endured a cruel life and an even more gruesome death. None of them killed themselves; instead, they fell victim to ancient, bloody rituals. The Peruvian band HELL TREPANNER has unearthed their hideous stories and burned them into their songs like festering stigmata.

The foundation of these dark masters’ music is rawness, pressure, sharp riffs, wild drums, and the roar of a beast. Everything moves somewhere on the border between this world and the next. Amidst the harsh death metal, there are also subtle references to classic thrash, and suddenly, while listening, you’re no longer at home in your room, but somewhere high in the mountains, in an old cursed church where one of those bloody black masses to summon dark forces is currently being held. The new recording immediately got under my skin and into my subconscious. 


The new album is full of references to the raw, dark sounds of bands like INCANTATION, DRAWN AND QUARTERED, DEICIDE, SADISM, CENOTAPH, and SADISTIC INTENT. But that’s not really that important; these days, every band sounds like someone else, and personally, I don’t mind that at all. Plus, the Peruvians bring a lot of their own ideas to the table, and the bands mentioned above are more of an inspiration. For me personally, the most important thing is that I enjoy listening to the new album "The Consecration of Eternal Impurity"; I gladly and often return to it and blast it into my head. It has this strange, terrifyingly captivating atmosphere, containing utter darkness and brutally chopped-up evil. No, this really isn’t just an ordinary recording, but rather an ancient ritual. With every listen, I descend the filthy stairs into the underworld. The altar is already prepared, and the fallen priests stand in a circle. They raise their sharp knives and, cloaked in hoods, recite inverted prayers. The carefully chosen victim is nearly dead with fear. As this recording plays, her throat is slit, and you get a glimpse of the Lord of Hell if only for a moment. What I appreciate most about this new album is that it’s genuine, realistic, believable, raw, and completely authentic. The already very well-done cover art by Artem Astaroth will introduce you to this dark world. As for the sound, it’s appropriately raw, dirty, and cuts deep. I hadn’t heard of HELL TREPANNER before, and if you’re in the same boat as me, be sure to check out their previous releases they’re definitely worth it. Old, dark, filthy death metal that’ll leave you with rotten stigmata! An ancient ritual for summoning terrifying forces!



Tracklist:
Profane Sacramentum
Supremacy of Obscurity
Blaspheming in Primordial Tongues
From Perpetual Catacombs
Overlord Enthroned by Darkness
Immersed in Malevolence
Barbaric Desecrator
Rain of Impaled Skulls
Descend to the Eternal Funeral

Line-up
Max Necromanza – Vocals / Bass
Neil Destructor – Guitars
Manolo Agressor – Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine