DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 4. září 2026

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026)


GODSLUT - The Art Of Deconstruction
CD 2026, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Tiché, zlé našeptávání. Děsivé hlasy, přeludy, které jej nutily jít znovu a znovu zabíjet. Většinou se usmíval a byl velmi milý. Vypadal dobře, ale ovládali jej démoni. Budil se uprostřed noci a vydával se na lov. Své oběti si vybíral mezi slabými. Mučil je. Teď tu sedí, spoutaný, za zdmi domu šílenství a šeptá slova, kterým rozumí jenom on. Poslouchám nové album polských GODSLUT a přemýšlím o tom, jak tenká hranice je mezi tím, co je považováno za normální a co už ne. U extrémního metalu to platí stonásobně. Existují kapely, které se snaží a stejně jsou slabé. A pak jsou tu smečky jako tato, která vždy řeže do živého.

Psal jsem i o minulém albu "Procreation of God" (2023) a byl jsem z něj doslova nadšený. Poslouchal jsem jej ještě dlouho potom, co vyšlo a neskutečně jsem si užíval jak jeho atmosféru, zvuk, tak hlavně nápady, které se staly nakonec i mojí součástí (recenze je odkazována pod dnešním článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět se jedná o hudbu, která vám vystřelí mozek z hlavy. Surovou, krutou, hnusnou, divokou, jako život samotný. 



Jako bych byl při poslechu lovenou obětí a kapela šelmou, která mi jde po krku. Během všech společných setkání se mi líbí takový zvláštní neklid, tlak, temná energie, která ke mě z reproduktorů stéká jako zkažená krev. Je to masakr lidské mysli, ale promyšlený, velmi dobře zahraný. Procházím se morbidní galerií smrti, kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé melodie, riffy, údery bicích, řvu spolu se zpěvákem do tmy. Základem je zde klasický death metal, ale zazní i thrashové prvky. Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a chladem prokletých lidských duší. GODSLUT dokáží být i techničtí, ale takovým tím zajímavým způsobem. Pokud máte rádi kapely typu MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, DEATH, určitě víte o čem píšu. Ďábel se na novince ukrývá v detailech. Hlavní pro mě potom je, ostatně jako vždycky, že na mě nová nahrávka působí velmi zajímavě, uvěřitelně, opravdově, ryze a naprosto autenticky. Poláci nadále rozvíjejí své zvrácené myšlenky a dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi starých mistrů v oboru. "The Art Of Deconstruction" jsem, jak je mým dobrým zvykem, poslouchal vždy vcelku. Album postupně graduje, zadírá se mi pod kůži, do morku kostí, postupně začalo kolovat v mých žilách. Je velmi dobře napsáno a složeno. Má vlastní výraz, ksicht chcete-li. Mám opravdu pocit, jako bych při poslechu sledoval šíleného maniaka a dostal se přímo do jeho hlavy. Díval se jeho očima, sledoval jeho noční řádění v ulicích. Každá dobrá hudba je o emocích a tohle album mě doslova rozdrásalo do krve. Nakonec ještě musím zmínit velmi dobrý, masivní zvuk i zajímavý, stylový motiv na obalu. Kruté, syrové, masakrující death metalové album, které vám vystřelí mozek z hlavy! Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a čirým zlem!


Asphyx says:

Quiet, evil whispers. Terrifying voices, delusions that compelled him to go out and kill again and again. Most of the time, he smiled and was very kind. He was handsome, but demons controlled him. He would wake up in the middle of the night and go out hunting. He chose his victims from among the weak. He tortured them. Now he sits here, chained, behind the walls of the asylum, whispering words that only he understands. I’m listening to the new album by the Polish band GODSLUT and thinking about how thin the line is between what’s considered normal and what isn’t. In extreme metal, this is true a hundredfold. There are bands that try hard but still fall short. And then there are groups like this one, which always cut to the quick.

I also wrote about their previous album, *Procreation of God* (2023), and I was literally thrilled by it. I kept listening to it long after it was released and thoroughly enjoyed its atmosphere, sound, and most of all the ideas that eventually became a part of me (the review is linked below today’s article). This year’s new release is a loose continuation of what came before. Once again, it’s music that will blow your mind. Raw, cruel, nasty, wild just like life itself.


It’s as if, while listening, I’m the hunted prey and the band is the predator closing in on me. During all our encounters, I love that strange restlessness, that pressure, that dark energy flowing toward me from the speakers like rotten blood. It’s a massacre of the human mind but a well-thought-out one, performed exceptionally well. I wander through a morbid gallery of death, nodding contentedly to the beat, savoring the individual melodies, riffs, and drum beats, screaming along with the singer into the darkness. The foundation here is classic death metal, but there are also thrash elements. Brutality meets the utter darkness and coldness of cursed human souls. GODSLUT can also be technical, but in that interesting way. If you like bands like MORBID ANGEL, VADER, SUFFOCATION, DECAPITATED, and DEATH, you definitely know what I’m talking about. The devil is in the details on this new release. The main thing for me, as always, is that this new album strikes me as very interesting, believable, genuine, pure, and completely authentic. The Poles continue to develop their twisted ideas, and they do so very elegantly, with the expertise of old masters in the field. As is my habit, I always listened to “The Art of Deconstruction” in its entirety. The album builds gradually, getting under my skin, right down to my very bones, and eventually began to flow through my veins. It’s very well written and composed. It has its own voice its own personality, if you will. I really feel as if, while listening, I’m watching a crazy maniac and getting right inside his head. I’m seeing through his eyes, watching his nighttime rampage through the streets. All good music is about emotions, and this album literally tore me to shreds. Finally, I have to mention the excellent, massive sound and the interesting, stylish cover art. A brutal, raw, devastating death metal album that will blow your brains out! Brutality meets utter darkness and pure evil here!


Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):


--TRACKLISTING--
1. Scent
2. Druglust
3. Self-made Gods
4. …all the fucking same
5. New Revelation
6. Stifled
7. Sacred Genocide
8. The Art Of Deconstruction

--LINE-UP--
Krzysiek Śniadecki - guitars, vocals
Daniel Kozyra - bass, vocals
Jakub Maciuk - drums


--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

čtvrtek 3. září 2026

Recenze/review - DEMONIC MANIFESTATION - Grimshrine (2026)


DEMONIC MANIFESTATION - Grimshrine
CD 2026, Personal Records

for english please scroll down

Měsíc zalil svým svitem celý hřbitov. V dálce štěkají divocí psi. Cítím v kostech neklid. Beru do rukou nářadí a vydávám se na další z děsivých exhumací. Prokletý hrob padlého mnicha je umístěn bokem. Do tmy září pentagram, který někdo namaloval na náhrobek. Odkryji těžkou desku a ucítím pach hniloby. Z márnice se ozve děsivý výkřik. Nemrtví se probouzejí a mají chuť na čerstvé maso. Tuhne mi krev žilách. Ne, tohle není žádný hororový film, ale krutá realita. Poslouchám právě nové album mexických maniaků DEMONIC MANIFESTATION.

Tuhle smečku sleduji od jejich počátků. Nikdy neměla slabé album, pokaždé, a platí to i letos, řeže přímo do živého. Klasický severský death metal, chladný zvuk, pytel plný prašivých kostí. Nemusím kopat hluboko, stále tu leží, ruce sepnuté, s jedovatým výrazem na tváři. Vytáhnu jej ven. Přemýšlím nad tím, kolika lidem tenhle zlý mnich způsobil bolest. Položím ho na chladnou zem a on se na mě usměje. Peklo opravdu existuje, napadne mě a potom mi prokousne hrdlo. 


Mexičané vás převedou na druhou stranu, do země nekonečných stínů a udělají to velmi elegantně a se zručností starých mistrů v oboru. Pokud máte k smrti rádi a dodnes uctíváte kapely jako GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, potom jste zde správně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Surové rytmy se zde potkávají s mrazivými melodiemi, zabijáckými bicími a krutým vokálem. Výsledný dojem opravdu připomíná nezaměnitelnou atmosféru exhumace prokletého hrobu. Zombie znovu, jako každou noc, tančí mezi náhrobky, mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země a Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Poslední roky k tomu má čím dál tím víc důvodů. Chaos reálného světa mi dává za pravdu. Raději znovu zapínám play na svém přehrávači a nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky Styx na druhou stranu. Platím Charonovi tímto albem a doporučuji jej všem kolem sebe. I vlastním démonům. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, vlastně vše. Mexičtí tmáři hrají od srdce, opravdově, upřímně a naprosto autenticky. Líbí se mi provedení, ale hlavně nápady, kterých je na nahrávce velké množství. Jasně, ocení je hlavně pravověrní, nemrtví a všichni ti, kteří kdysi propadli peklu, ale to je zde účelem. "Grimshrine" jsem si pouštěl několik týdnů vlastně skoro pořád dokola. Jedná se o album, které do mě zaseklo svůj dráp a už mě nepustilo. A teď už mě prosím omluvte, musím jít. Odkládám pivo na víko od rakve a sleduji měsíc, který zalil svým svitem celý hřbitov. V dálce štěkají divocí psi. Cítím v kostech neklid. Beru do rukou nářadí a vydávám se na další z děsivých exhumací. Prokletý hrob padlého mnicha je umístěn bokem. Do tmy září pentagram, který někdo namaloval na náhrobek. Hroby se otvírají, nemrtví vylézají ven! Starý, prašivý death metal s hnilobně krvavou atmosférou, který vás převede na druhou stranu, do země nekonečných stínů!

Asphyx says:

The moon bathes the entire cemetery in its light. Wild dogs bark in the distance. I feel a sense of unease deep in my bones. I pick up my tools and set out on yet another terrifying exhumation. The cursed grave of the fallen monk lies off to the side. A pentagram, painted by someone on the tombstone, glows in the darkness. I lift the heavy slab and smell the stench of decay. A terrifying scream echoes from the morgue. The undead are awakening and craving fresh flesh. My blood runs cold. No, this isn’t some horror movie it’s harsh reality. I’m listening to the new album by the Mexican maniacs DEMONIC MANIFESTATION.

I’ve been following this pack since their beginnings. They’ve never had a weak album; every time and this year is no exception they cut right to the bone. Classic Nordic death metal, a cold sound, a sack full of mangy bones. I don’t have to dig deep; he’s still lying there, hands clasped, a venomous expression on his face. I pull him out. I wonder how many people this evil monk has caused pain. I lay him on the cold ground, and he smiles at me. Hell really does exist, it occurs to me and then he bites through my throat.


The Mexicans will transport you to the other side, to the land of endless shadows, and they’ll do it with great elegance and the skill of old masters in the field. If you love to death and still worship bands like GRAVE, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, and ENTRAILS, then you’ve come to the right place. I’ll gladly sign that with my own blood. Raw rhythms meet chilling melodies, killer drums, and brutal vocals. The overall impression truly evokes the unmistakable atmosphere of an exhumation from a cursed grave. Once again, just like every night, zombies dance among the tombstones; the clouds hang low, almost touching the ground; and Satan sits on his throne, smiling. In recent years, he’s had more and more reasons to do so. The chaos of the real world proves me right. I’d rather hit play on my player again and let myself be carried away on the foaming waves of the River Styx to the other side. I pay Charon with this album and recommend it to everyone around me even my own demons. I like the sound, the cover art actually, everything. These Mexican dark metalers play from the heart, genuinely, sincerely, and completely authentically. I like the execution, but above all the ideas, of which there are plenty on this recording. Sure, they’ll be appreciated mainly by the true believers, the undead, and all those who once fell into hell but that’s the whole point here. I’ve been playing “Grimshrine” on repeat for several weeks now pretty much nonstop. It’s an album that sank its claws into me and hasn’t let go. And now, please excuse me I have to go. I set my beer down on the coffin lid and watch the moon, which has bathed the entire cemetery in its glow. Wild dogs are barking in the distance. I feel a restlessness in my bones. I grab my tools and set out on yet another terrifying exhumation. The cursed grave of the fallen monk lies off to the side. A pentagram, painted by someone on the tombstone, glows in the darkness. The graves are opening, and the undead are crawling out! Old-school, gritty death metal with a putrid, blood-soaked atmosphere that will transport you to the other side, to the land of endless shadows!



Recenze/review - DEMONIC MANIFESTATION – World of Horror (2014):


Tracklist:
01. Cult Of Dominion 
02. Host 
03. Kuru The Laughing Death March 
04. Ninth Flame Oath 
05. Phantasma 
06. Spheres Of Death 
07. Terror Cosmic Gates 
08. The Evil Lurks 
09. The Horror

DEMONIC MANIFESTATION is:
Victor Mercado — vocals / rhythm guitar
Enrique Martínez — guitar / lead guitar / bass
Felipe González — drums



středa 2. září 2026

Recenze/review - MEGASCAVENGER - Toxic Noxious Undeath (2026)


MEGASCAVENGER - Toxic Noxious Undeath
CD 2026, Xtreem Music Records

for english please scroll down

Jed, který dokážeme jako lidstvo vytvořit, postupně prosakuje i dolů, do podsvětí. I nemrtví trpí naší bezohledností. Možná jednou na povrch vylezou noví mutanti, aby se přišli pomstít a apokalypsa konečně začne. Shoříme v černých plamenech, ukřižováni vlastními technologiemi. Smrt bude krutá, ohavná a bude hodně bolet. Než se tak ale stane, budu i nadále poslouchat nové album švédských MEGASCAVENGER.

Jak asi víte, tak pod touto kapelou je také podepsán kytarový maniak Rogga Johansson. Jedná se o jednu z jeho dalších death metalových smeček, tentokrát nasáklou zkaženou krví a spoustou odkazů na hororové filmy a zhoubnou atmosféru. Pokud tedy máte rádi jeho rukopis a líbí se vám, když vás při poslechu mrazí v kostech, potom jste zde správně. 


Rogga a jeho věrní nezapírají svůj švédský původ, ten je vždy jasně čitelný, ale nechali se volně inspirovat i dalšími kapelami typu BOLT THROWER, GRAVE, PAGANIZER, ASPHYX, BENEDICTION, EXHUMED, IMPETIGO, GHOUL, FRIGHTMARE, BLOOD FREAK. Samozřejmě, se spoustou vlastních nápadů a invence. Album tak hezky odsýpá, připomíná lavinu z kostí, krve, marných nadějí a totální tmy, která vás spláchne do hlubiny. Možná byste se měli jít podívat na špinavou stoku pod vaším městem. Na všechen ten jed, odpad, zbytky tkání, mokvající krve, která vytéká ven a ničí vše živé i mrtvé. Jednou tím zlem postupně nasákneme všichni a staneme se toxickými. MEGASCAVENGER si pozvali spoustu hostů, kteří se postavili za mikrofon. Každý odvedl skvělou práci a jejich seznam naleznete dole pod dnešním článkem. Když jsem si novinku pustil poprvé, tak kolem mě nejdříve jen tak prolétla. Jenže již podruhé jsem si začal podupávat do rytmu, mlátit hlavou do zdi, abych nakonec skončil v soukromém headbangingu. Nikde žádné zbytečnosti, ani kompromisy. Sází se tu na poctivé riffy, na mrazivé nálady, na smradlavý odér. Vše sedí tak nějak přirozeně na svých místech a nahrávka se velmi dobře poslouchá. Navíc má parádní masivní a dobře čitelný zvuk i zajímavý stylový motiv na obalu. A já tak opět nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž zevnitř, spálí vás jako ten nejjedovatější toxin a zůstane po ní hluboká krvavá stopa. Jed, který dokážeme jako lidstvo vytvořit, postupně prosakuje i dolů, do podsvětí. I nemrtví trpí naší bezohledností. Možná jednou na povrch vylezou noví mutanti, aby se přišli pomstít a apokalypsa konečně začne. Shoříme v černých plamenech, ukřižováni vlastními technologiemi. Smrt bude krutá, ohavná a bude hodně bolet. Teď už jsem si s tím absolutně jistý! Toxický, hnilobný, mokvající death metal s mrazivou atmosférou, u kterého odpadává maso od kostí! Pomsta nemrtvých!


Asphyx says:

The poison that we, as humanity, are capable of creating is gradually seeping down into the underworld. Even the undead suffer from our recklessness. Perhaps one day new mutants will emerge to seek revenge, and the apocalypse will finally begin. We’ll burn in black flames, crucified by our own technologies. Death will be cruel, hideous, and it will hurt a lot. But before that happens, I’ll keep listening to the new album by the Swedish band MEGASCAVENGER.

As you probably know, guitar maniac Rogga Johansson is also behind this band. This is one of his many death metal bands, this time steeped in corrupt blood and packed with references to horror movies and a malevolent atmosphere. So if you’re a fan of his style and enjoy feeling a chill run down your spine while listening, then you’ve come to the right place.


Rogga and his faithful bandmates don’t deny their Swedish roots which are always clearly evident but they’ve also drawn inspiration from other bands like BOLT THROWER, GRAVE, PAGANIZER, ASPHYX, BENEDICTION, EXHUMED, IMPETIGO, GHOUL, FRIGHTMARE, and BLOOD FREAK. Of course, with plenty of their own ideas and creativity. The album flows beautifully, reminiscent of an avalanche of bones, blood, futile hopes, and total darkness that sweeps you into the depths. Maybe you should go take a look at the filthy sewer beneath your city. All that poison, garbage, tissue remnants, oozing blood that flows out and destroys everything living and dead alike. One day, we’ll all gradually soak up that evil and become toxic ourselves. MEGASCAVENGER invited a host of guests to step up to the microphone. Everyone did a great job, and you’ll find the list below today’s article. When I first played the new track, it just kind of flew right past me at first. But by the second listen, I found myself tapping my foot to the beat, banging my head against the wall, and eventually ending up in a private headbanging session. There’s no fluff here, no compromises. They rely on honest riffs, chilling atmospheres, and a stinking stench. Everything just naturally falls into place, and the recording is a pleasure to listen to. Plus, it has a fantastic, rich, and clear sound, as well as an interesting, stylish design on the cover. And so, once again, I can’t help but recommend this new release to you. It burns from the inside out, scorching you like the most toxic poison and leaving a deep, bloody trail in its wake. The poison that we, as humanity, are capable of creating is gradually seeping down into the underworld. Even the undead suffer from our recklessness. Perhaps one day new mutants will emerge to seek revenge, and the apocalypse will finally begin. We’ll burn in black flames, crucified by our own technologies. Death will be cruel, hideous, and it will hurt a lot. Now I’m absolutely certain of it! Toxic, putrid, oozing death metal with a chilling atmosphere that makes the flesh fall from the bones! The revenge of the undead!


about MEGASCAVENGER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Graveyard Dreams and Bonehouse Screams 
2. Corpses Below 
3. Exploding Casket Syndrome 
4. Heading for the Furnace 
5. A World of Fire and Brimstone 
6. Fleshburner Yearner 
7. As Purgatory Ascends 
8. Toxic Noxious Undeath 
9. Shallow Grave Overflow 
10. The Morbid Rides Again 

Line-up:
Rogga Johansson – Guitars
Johan Berglund – Bass
Thomas Ohlsson - Drums

Kam Lee – vocals on ‘Graveyard Dreams And Bonehouse Screams’
Felix Stass – vocals on ‘Corpses Below’
Erik Rundqvist – vocals on ‘Exploding Casket Syndrome’
Max Otero – vocals on ‘Heading For The Furnace’
Dave Ingram – vocals on ‘A World Of Fire And Brimstone’
Michael H. Andersen – vocals on ‘Fleshburner Yearner’
Jan Bergmann Jepsen – vocals on ‘As Purgatory Ascends’
Silvester Koorevaar – vocals on ‘Toxic Noxious Undeath’
Dave Rotten – vocals on ‘Shallow Grave Overflow’
Peter Svensson – vocals on ‘The Morbid Rides Again’




úterý 1. září 2026

Recenze/review - AZATOTH - Carnal Lust of Blasphemy (2026)


AZATOTH - Carnal Lust of Blasphemy
CD 2026, Extremely Rotten Productions

for english please scroll down

Tichý šramot, děsivý smích. Rakve, vytahané ven. Prašivé a plné krvavých vzpomínek. Jako každý den vstupuješ do márnice, zdravíš se s nemrtvými a přemýšlíš, jestli existuje peklo. Nakonec vždycky dojdeš k názoru, že temnota je v každém z nás. Stačí ji jen probudit. V reálném světě si připadáš jako postava zmučená ostrými hřeby, zatlučenými do tvé hlavy. Ale tady, mezi naším a oním světem, se usmíváš. Není divu, finští maniaci AZATOTH přicházejí s novým albem, které je plné hrubozrnného, surového death metalu i podmanivé hororové atmosféry

Zase jednou vím, že jsem zde správně. Osobně jsem měl co do činění již s EP "Ungodly Carnage", na které jsem psal recenzi (odkaz najdete dole pod dnešním článkem). Letošní obřad je pokračováním věcí minulých. Hřbitov je opět plný nočních můr, které se staly krutou realitou a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která pochází z toho nejhlubšího podsvětí. 


Co se týká hudby samotné, tak ta je volně inspirovaná klasickým finským death metalem, grindcore, ale třeba i bestiálním black metalem. Samozřejmě s tím, že pánové přidávají do skladeb spoustu své invence, nápadů a shnilých ingrediencí. Výsledkem je velmi jedovatý, zasmrádlý koktejl, umíchaný uprostřed nicoty. Riffy se vám zadřou pod kůži, bicí vám vystřelí mozek z hlavy a hlas připomíná právě probuzenou bestii. Žádných námitek nemám ani ke zvuku nebo motivu na obalu. Všechno sedí na svých místech, novinka se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. Navíc, má v sobě vše, co potřebuji pro své soukromé záhrobní rituály - je opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Pokud jste vyrůstali na starých hororových filmech a rádi se procházíte naprostou tmou, je pro vás album "Carnal Lust of Blasphemy" doslova povinností. Jakoby všechny příšery, sérioví vrazi, nemrtví i psychicky narušení vylezli z obrazovek, ze starých VHS kazet a šli vám po krku. Pokaždé, když mě štve současný podivný svět, tak za sebou zabouchnu dveře a vydám se do nekonečných, bolestivých močálů nicoty. Kolem leží zohavená těla hříšníků a já mám najednou pocit, že sem patřím, že tady mi je nejlépe. Potom prořízne těžký vzduch první melodie a bývám ztracen. Tahle smečka řeže do živého, dělá to opravdu přesvědčivě a s elegancí starých mistrů v oboru. Tichý šramot, děsivý smích. Rakve, vytahané ven. Prašivé a plné krvavých vzpomínek. Jako každý den vstupuji do márnice, zdravím se s nemrtvými a přemýšlím, jestli existuje peklo. Nakonec vždycky dojdu k názoru, že temnota je v každém z nás. Mokvající, syrový, nekonečně temný a chladný death metal s hororově krvavou atmosférou! Hniloba, špína a smrt!


Asphyx says:

A quiet rustling, a terrifying laugh. Coffins, dragged out into the open. Dusty and full of bloody memories. Just like every day, you enter the morgue, greet the undead, and wonder if hell exists. In the end, you always come to the conclusion that darkness lies within each of us. All it takes is to awaken it. In the real world, you feel like a character tortured by sharp nails driven into your head. But here, between this world and the next, you smile. No wonder the Finnish maniacs AZATOTH are releasing a new album full of gritty, raw death metal and a captivating horror atmosphere

Once again, I know I’m in the right place. I’ve personally already dealt with the EP “Ungodly Carnage,” which I reviewed (you’ll find the link below today’s article). This year’s offering is a continuation of things past. The graveyard is once again filled with nightmares that have become a cruel reality, allowing you to enjoy music that comes from the deepest depths of the underworld.


As for the music itself, it’s loosely inspired by classic Finnish death metal, grindcore, and even brutal black metal. Of course, the guys add plenty of their own creativity, ideas, and rotten ingredients to the songs. The result is a highly toxic, foul-smelling cocktail, mixed in the midst of nothingness. The riffs will get under your skin, the drums will blow your brains out, and the vocals sound like a beast that’s just been awakened. I have no complaints about the sound or the cover art either. Everything falls into place; the new album is a pleasure to listen to, and I happily return to it. Moreover, it has everything I need for my private rituals of the afterlife it’s genuine, pure, believable, and utterly authentic. If you grew up on old horror movies and enjoy wandering through pitch-black darkness, the album “Carnal Lust of Blasphemy” is literally a must-have for you. It’s as if all the monsters, serial killers, the undead, and the mentally disturbed have crawled out of the screens and old VHS tapes and are coming for your throat. Whenever this strange world of ours gets on my nerves, I slam the door behind me and set off into the endless, agonizing swamps of nothingness. The mutilated bodies of sinners lie all around, and I suddenly feel like I belong here, like this is where I’m most at home. Then the first melody cuts through the heavy air, and I’m lost. This band cuts to the bone; they do it with real conviction and the elegance of the old masters of the genre. A quiet rustling, a terrifying laugh. Coffins, dragged out into the open. Maggot-infested and full of bloody memories. Just like every day, I enter the morgue, greet the undead, and wonder if hell exists. In the end, I always come to the conclusion that darkness lies within each of us. Soggy, raw, infinitely dark, and cold death metal with a horror movie style bloody atmosphere! Decay, filth, and death!


Recenze/review - AZATOTH - Ungodly Carnage (2022):


tracklist:
1. Flooding Human Remains
2. Veins of Rotten Blood 
3. Abomination of the Underworld
4. Abhorrent Reincarnation
5. Sulfuric Paths to Agony
6. Interlude (Awaiting the Oncoming Hellstorm)
7. Blasphemous Flesh
8. Extinguished Souls of Putridity
9. Putrid Altar of Eternal Decay

AZATOTH is:
Bass and growls: J. ”Nuclear Lucifer” Das
Guitar and sewer growls: D. ”Chainsaw” Gamache
Guitar: R. ”Bogman” Levo
Drums: J. ”Godvomit” Hämäläinen




pátek 28. srpna 2026

Recenze/review - ABYSSAL RIFT - Relics of Great Ash (2026)


ABYSSAL RIFT - Relics of Great Ash
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Mrazí mě v kostech a moje tělo zažívá stavy srovnatelné s prokletím. Několikrát se mi zastavilo srdce, nemůžu dýchat a mám záchvaty děsivé paniky. Přesto se překonám a vstupuji dovnitř. Jeskyně, o níž kolují temné a krvavé legendy. Našlapuji opatrně, tiše, abych neporušil hororovou atmosféru. Poslouchám nové album ABYSSAL RIFT z Ohia a přemýšlím, jak definovat čiré zlo. Pod nohama mi křupají prašivé kosti, po stěnách stéká zkažená krev. Mám pocit, že jsem několikrát zemřel a narodil se. Silnější a divočejší, než když dřív. Jsem opět prokletý!

Této kapele jsem se u nás na stránkách již jednou věnoval, máme spolu i velmi povedený rozhovor. Tak pokud máte chuť, odkazy naleznete dole pod dnešním článkem. I letos kapela pokračuje ve své nečisté práci. Syrový, plesnivý death metal se zde potkává s mokvajícím a močálovitým doom metalem. Výsledkem je nahrávka, která vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Na druhou stranu, do záhrobí. 


Smutek umírajícího dne, mrtvola, nalezená u cesty, pohozená jako kus hadru. Oči vytřeštěné, kosti polámané. Bez očí, bez svědomí. Při poslechu nového alba "Relics of Great Ash" si připadám, jako bych se procházel krvavou mlhou. Mám tuhle odrůdu kruté smrti asi nejraději. Líbí se mi atmosféra alba, takové ty mrtvolné nálady, které létají všude kolem, jako můry kolem ohně. Novinka se mi postupně dostala do krve, do podvědomí, usadila se tam, jako nějaká pradávná choroba, která dlouhé roky spala v podzemí, aby byla znovu oživena. Démoni se probudili, napadá mě často, když znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Samota těla, samota duše. Pochmurné toulání lesem sebevrahů. Máte rádi INCANTATION, IMMOLATION, DISEMBOWELMENT? Potom vězte, že tahle kapela má velmi podobné DNA. Samozřejmě s tím, že do skladeb vkládá velkou spoustu svých nápadů a invence. Osobně potom nejvíc oceňuji, že se jedná o velmi zajímavou, uvěřitelnou, dobře poslouchatelnou, ryzí a naprosto autentickou záležitost. ABYSSAL RIFT jsou i letos ve velmi dobré formě, jsou jako vyslanci samotného pekla, kteří přišli šířit jeho slávu sem, mezi nás, nehodné. Kývám se do rytmu, křičím do tmy, sestupuji dolů, do nekonečné nicoty. Slyším šepot nemrtvých i řev bestie. Obestřen mrazivou mlhou moc dobře vím, že se brzy ztratím mezi stíny. Oceňuji masivní, dobře čitelný a řezající zvuk, líbí se mi i motiv na obalu, který mě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jsou chvíle, kdy bývám rád sám. Toulám se podsvětím a poslouchám u toho jen hudbu, která je mému srdci vlastní. Nové album jsem si zařadil i do své soukromé diskografie. Je totiž skvělé po všech stránkách. Mokvající, hnilobné, krvavě děsivé doom death metalové album, u kterého ožijí vaše noční můry! Hudba z prokletých jeskyní!


Asphyx says:

I’m freezing to the bone, and my body is going through something akin to a curse. My heart has stopped several times; I can’t breathe, and I’m having terrifying panic attacks. Still, I force myself to go inside. A cave shrouded in dark and bloody legends. I tread carefully and quietly so as not to disrupt the horror-filled atmosphere. I’m listening to the new album by ABYSSAL RIFT from Ohio and wondering how to define pure evil. Dusty bones crunch beneath my feet, and rotten blood trickles down the walls. I feel as though I’ve died and been reborn several times stronger and wilder than before. I’m cursed once again!

I’ve already featured this band on our site once before, and we even have a very entertaining interview together. So if you’re interested, you’ll find the links below today’s article. This year, the band continues its unholy work. Raw, moldy death metal meets oozing, swampy doom metal here. The result is a record that takes you on a long, endless journey to the afterlife.


The melancholy of a dying day, a corpse found by the roadside, tossed aside like a rag. Eyes bulging, bones broken. Without eyes, without a conscience. Listening to the new album "Relics of Great Ash", I feel as if I’m walking through a bloody fog. This is probably my favorite kind of brutal death metal. I love the album’s atmosphere those deathly moods fluttering all around like moths around a fire. The new album gradually seeped into my blood, into my subconscious, settling there like some ancient disease that had lain dormant underground for many years, only to be reawakened. “The demons have awakened,” I often find myself thinking as I hit play again and again on my player. The loneliness of the body, the loneliness of the soul. A gloomy wander through the forest of suicides. Do you like INCANTATION, IMMOLATION, DISEMBOWELMENT? Then know that this band shares very similar DNA. Of course, they infuse the songs with a great deal of their own ideas and creativity. Personally, what I appreciate most is that this is a very interesting, believable, highly listenable, genuine, and utterly authentic project. ABYSSAL RIFT are in top form again this year; they’re like emissaries from hell itself, sent to spread its glory here among us, the unworthy. I sway to the rhythm, scream into the darkness, and descend into endless nothingness. I hear the whispers of the undead and the roar of the beast. Shrouded in a freezing fog, I know all too well that I’ll soon lose myself among the shadows. I appreciate the massive, clear, and cutting sound; I also like the cover art, which inspired the introduction to today’s article. There are moments when I like to be alone. I wander through the underworld, listening only to the music that resonates deep within my heart. I’ve added this new album to my personal discography as well. It’s simply fantastic in every way. A dripping, putrid, blood-curdling doom death metal album that will bring your nightmares to life! Music from the cursed caves!


about ABYSSAL RIFT on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Consummate Design 
02. Relics Of Great Ash 
03. The Enlightenment (There Was Never Will) 
04. The Death Of God 
05. Surrealistic Visions 
06. Sphere Of Perpetuity

Line up -
Matt Auxier - Guitars, lead vocals, synths , programming
Mike Sliclen - Bass, vocals
Brandon Smith - Drums, percussion, vocals

Art/Drawings by Brandon Smith
Cover Photo by Mike Sliclen



čtvrtek 27. srpna 2026

Recenze/review - ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces (2026)


ATOMIC AGGRESSOR - The Occult Forces
CD 2026, Hells Headbangers

for english please scroll down

Vstupuji do chrámu nekonečné bolesti. Je v něm otištěno všechno zlo, kterého je člověk jako druh schopen. Satan sedí ve stínu a usmívá se, jeho trůn je pokrytý dušemi prokletých a postavy v kápích mají hlavy sklopené. Starodávný rituál kruté smrti, tak jak se prováděl během osmdesátých let minulého století v jednom znesvěceném kostele v Santiagu, v Chile. ATOMIC AGGRESSOR jsou death metalová kapela, která po sobě v těch dobách zanechala hlubokou krvavou stopu. Pamětníci a pravověrní vědí. Novinka je volným pokračování černé mše, která byla kdysi započata.

Kapela neztratila za dlouhé roky na intenzitě, uvěřitelnosti, opravdovosti, ani autenticitě. Nové album odtrhává maso od kostí, je v něm pověstná živočišnost jihoamerických smeček, dlouholeté zkušenosti posbírané v tom nejhlubším podzemí a samozřejmě talent a schopnost napsat skladby, které zabíjejí na potkání. 


Nové album "The Occult Forces" má v sobě vše, co si srdce fanoušků žádá. Ostré riffy, maniakální vokál, surové bicí. Také masivní, prašivý a dobře čitelný zvuk, s takovou tou prašivou aurou, kterou máme všichni u starých kapel rádi. Vše je v nejlepším pořádku i co se týká produkce, motivu na obalu a dalších formálních záležitostí. Hlavní je ale, ostatně jako vždycky hudba a ta drásá zevnitř, je opravdovým rituálem pro vyvolávání temných sil.  Kapela pochází ze stejné líhně jako smečky typu SADISTIC INTENT, MORTEM, PENTAGRAM CHILE, SADISM, MORBID ANGEL. Samozřejmě s tím, že pánové mají svůj nezaměnitelný a originální rukopis. Ohně byly znovu zapáleny a hoří jasným, černým plamenem, kříže jsou otočeny směrem dolů a svěcená voda má rudou barvu. V dřevěných lavicích sedí všichni ti, kteří již dávno nevěří ve znovuzrození. Z nedalekého hřbitova se ozývají hlasy nemrtvých. Nedivím se, hraje se zde hlavně pro ně, pro všechny démony, pro padlé kněze, ale hlavně pro posluchače, kteří dokáží ocenit morbidní krásu prašivého kovu smrti. Ten je nahrán, vyroben a složen z té nejkvalitnější oceli. Na ATOMIC AGGRESSOR je i po všech těch letech spolehnutí, hrají od srdce a osobně se jejich novinka stala i mým nejhranějším albem v soukromé diskografii. Kývám se spokojeně do rytmu a mé pohyby připomínají nemrtvé, kteří právě vylezli z plesnivých hrobů. Nemůžu jinak a musím vám tuhle nahrávku doporučit. Hoří totiž zevnitř, i když je na povrchu chladná jako ruka mrtvoly ve značné stádiu rozkladu. Chilané vzali tmu a nahrubo ji rozsekali. Přidali smradlavý odér, síru, tlak, energii a spoustu zajímavých momentů. Výsledkem je jedovaté, naléhavé a syrové album, které vás pohřbí zaživa. Vstupuji do chrámu nekonečné bolesti. Je v něm otištěno všechno zlo, kterého je člověk jako druh schopen. Satan sedí ve stínu a usmívá se, jeho trůn je pokrytý dušemi prokletých a postavy v kápích mají hlavy sklopené. Starodávný, syrový a prašivý rituál krvavé death metalové smrti! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná se špínou, sírou a bolestí! Album, u kterého se probouzejí démoni! 

Asphyx says:

I enter the temple of infinite pain. Imprinted within it is all the evil of which humanity, as a species, is capable. Satan sits in the shadows and smiles; his throne is covered with the souls of the damned, and the hooded figures keep their heads bowed. An ancient ritual of cruel death, as it was performed during the 1980s in a desecrated church in Santiago, Chile. ATOMIC AGGRESSOR is a death metal band that left a deep, bloody trail in its wake during those times. Those who remember and the true believers know. This new release is a loose continuation of the black mass that was once begun.

Over the years, the band has lost none of its intensity, credibility, sincerity, or authenticity. The new album tears flesh from bone; it embodies the legendary ferocity of South American packs, years of experience gathered in the deepest underground, and, of course, the talent and ability to write songs that kill on sight.


The new album “The Occult Forces” has everything a fan's heart desires. Sharp riffs, maniacal vocals, raw drums. It also features a massive, gritty, and clear sound, with that gritty aura we all love about old-school bands. Everything is top-notch in terms of production, the cover art, and other formal aspects. But the main thing as always is the music, and it tears at you from the inside; it’s a true ritual for summoning dark forces. The band hails from the same scene as groups like SADISTIC INTENT, MORTEM, PENTAGRAM CHILE, SADISM, and MORBID ANGEL. Of course, these gentlemen have their own unmistakable and original style. The fires have been reignited and burn with a bright, black flame; the crosses are turned upside down, and the holy water is red. Seated in the wooden pews are all those who have long since ceased to believe in rebirth. Voices of the undead echo from the nearby cemetery. I’m not surprised the music here is played mainly for them, for all the demons, for the fallen priests, but above all for listeners who can appreciate the morbid beauty of the rusty metal of death. It is recorded, crafted, and forged from the highest-quality steel. Even after all these years, you can count on ATOMIC AGGRESSOR; they play from the heart, and personally, their new release has become the most-played album in my private collection. I nod contentedly to the beat, and my movements resemble those of the undead who have just crawled out of their moldy graves. I can’t help but recommend this recording to you. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as the hand of a corpse in an advanced state of decomposition. Chilané took darkness and roughly chopped it up. They added a foul stench, sulfur, pressure, energy, and plenty of intriguing moments. The result is a toxic, urgent, and raw album that will bury you alive. I enter the temple of endless pain. Imprinted within it is all the evil of which humanity, as a species, is capable. Satan sits in the shadows and smiles; his throne is covered with the souls of the damned, and hooded figures bow their heads. An ancient, raw, and filthy ritual of bloody death metal death! Roughly chopped darkness, mixed with filth, sulfur, and pain! An album that awakens demons!



tracklist:
1. Souls Degradation
2. Forms from the Occult
3. The Chalice of Despair 
4. Evil from Beneath
5. Dwellers of the Unknown 
6. Divided to Conceived
7. As I Descend
8. Tormenting Voices

středa 26. srpna 2026

A few questions - interview with thrash death metal band from Colombia - WARTHRASH.


A few questions - interview with thrash death metal band from Colombia - WARTHRASH.

Recenze/review - WARTHRASH - No Light Shall Remain (2026)
https://www.deadlystormzine.com/2026/07/recenzereview-warthrash-no-light-shall.html

1. Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Warthrash is a band from Medellín, Colombia, founded in 2005. In the beginning, our goal was to play old-school 1980s-style thrash metal, heavily inspired by the classic sounds of traditional heavy metal and thrash. As the years went by and the lineup evolved, every new member brought different musical influences, helping us develop our own identity. Today, our music blends thrash and death metal, and over time it has naturally evolved toward a more traditional death metal sound while still keeping the spirit of classic extreme metal alive.

Our first release was the EP Civis Pacem Parabellum, released in 2011. It reflects our early thrash metal roots with a strong influence from traditional death metal and the distinctive sound that characterizes many South American extreme metal bands.


2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

No Light Shall Remain was recorded at Aria 51 Studios in Colombia under the guidance of sound engineer Juan Carlos Henao "Chengo." We took our time with both the songwriting and recording process, carefully polishing every detail to achieve an international-quality sound without losing the warmth and authenticity of traditional metal recordings.

Our goal was to combine classic recording methods with modern production techniques, avoiding an overly plastic or digital sound. We believe the final result is a very professional album that still feels organic and human.

3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album was released in an edition of 1,000 CDs through Awakening Records. It is also available digitally on all major streaming platforms and can be purchased through Bandcamp via the label.


4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written collectively by the members of the band. Usually, one of us brings an initial idea, and then we work together until everyone is satisfied with the final version.

Lyrically, Warthrash has always explored themes such as war, geopolitical conflicts and their consequences. Over the years, our focus has expanded to include inner struggles, fear, personal demons, death, spirituality, and the existential conflicts that define the human condition.

5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The original Warthrash logo was designed by our drummer and vocalist, Héctor Caronte. As the band's sound evolved from old-school thrash toward death metal, we felt the logo should evolve as well, becoming darker and more decayed to match our music.

The current version was redesigned by a local Colombian artist who also plays in the death metal band Bondstorm. We believe visual identity and social media are very important today because they help the music reach audiences all over the world while representing the band's personality.


6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takes care about you?

We released No Light Shall Remain through Awakening Records. Before signing with them, we contacted several international labels. Some were already fully booked with upcoming releases, but Awakening Records made us an excellent offer and shared our vision for the album.

We are very satisfied with the label. Thanks to their distribution network, our music has reached listeners in Asia, Europe and the United States, giving the band a much stronger international projection.

7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our influences are very diverse, ranging from traditional heavy metal to thrash, death and black metal. We especially admire the pioneering bands that shaped those genres, and their legacy continues to inspire our songwriting and musical direction.


8. Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes. We sent the album to several international labels, including some based in Latin America. Some replied that their release schedule was already full, while others showed interest. In the end, Awakening Records offered us exactly what we were looking for, and we decided to work with them.

9. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Since 2005 we have played a large number of shows, although we have never counted the exact number. We've performed everywhere from small clubs and bars to major local and national festivals.

Every show has been special in its own way, and we enjoy both the intimacy of club gigs and the energy of larger festival audiences.

 

10. What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our immediate goal is to promote No Light Shall Remain by playing as many live shows as possible throughout 2026. At the same time, we have already started working on new material for our next release.

We are also exploring opportunities to perform throughout Colombia and hopefully take Warthrash to international stages in the near future.

11. How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Fans can find and follow Warthrash on all major social media platforms. Our music is available on all streaming services, and it can also be purchased through Bandcamp and Awakening Records. We encourage everyone to stay connected with us through our official channels for news, upcoming shows and future releases.

Thank you for interview.

Recenze/review - WARTHRASH - No Light Shall Remain (2026)




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 24. srpna 2026

Recenze/review - NOTHINGNESS - Godslaughter (2026)


NOTHINGNESS - Godslaughter
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Dlouho neléčená, znovu zanícená rána o sobě zase dává vědět. Tepe v ní, pálí, zkažená krev koluje v žilách. Kůže je zarudlá a v kostech rezonuje. Jak se to mohlo stát? Přemýšlíš nad tím, když sedíš před svým vlastním hrobem. Už neexistuje žádná naděje. Jenom bolest a utrpení. Pradávná choroba, která tě zasáhla, tlela dlouhé roky v podzemí. Když vylezla znovu na povrch, byl jsi první na řadě. Úplně stejně na mě působí i nové album těchto maniaků z Minneapolis.

Pravidelní čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsem o NOTHINGNESS již jednou psal. Album "Supraliminal" z roku 2023 bylo po okraj narvané morbidními melodiemi, snětí a atmosférou totálního zmaru. Líbilo se mi a tak jsem byl hodně zvědavý, s čím přijdou tihle gentlemani letos. A musím rovnou napsat, že se jedná opět o pekelnou jízdu, o skladby, které se vám zadřou hluboko pod kůži.


Kapela se pohybuje v oblastech, které jsou nekonečně temné a chladné. Jako bych byl pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, zavřený v nějaké staré plesnivé kobce. Odsouzen na smrt hladem a vyčerpáním, znovu mačkám play a kývám se spokojeně do rytmu. Pánové velice umně kombinují staré death metalové základy s těmi novějšími, progresivnějšími. Na albu tak najdete odkazy na kapely jako MORBID ANGEL, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, GORGUTS, ale i třeba VOIVOD. Každý song má svůj velmi dobře zapamatovatelný základ, nad kterým jsou potom vystavěny další mocné a masivní konstrukce. Vše je zde velmi propracované, zvuk je divoký, nespoutaný, přesto dobře čitelný (Adam Tucker - mixing, mastering, recording). NOTHINGNESS mají svůj vlastní rukopis, dokáží být nepřístupní, ale i velmi přitažliví. Hrají si po svém, jdou vlastní cestou. A to se v dnešní době cení nade vše. Alespoň v mém světě. "Godslaughter" je nahrávkou, která je ohlodaná na kost, je surová a v mnohém nekompromisní. Ale také se spoustou neklidných, podivných a mokvajících nálad. Stejně jako minule chce deska čas a trošku té trpělivosti, potom vylezou na povrch jednotlivé nuance a vy si budete moci vše naplno vychutnat. Osobně se mi velmi líbí i motiv na obalu, pod kterým je podepsán Adam Yates. Představte si vstup do záhrobí, který hlídá trojhlavý pes. Pokud chcete vstoupit, musíte zaplatit životem nebo něčím, co se bude Kerberovi líbit. Myslím si, tvrdím to, vím to, že tohle album je jasnou vstupenkou do podsvětí. Pánové opět odvedli skvělou práci po všech stránkách. A mě nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit! Surový, morbidní, temný a chladný death metal, který vás roztrhá na kusy! Děsivé ozvěny z onoho světa!

Asphyx says:

The wound, left untreated for so long and now inflamed once more, is making itself known again. It throbs and burns, and tainted blood courses through your veins. Your skin is reddened, and the pain resonates in your bones. How could this have happened? You ponder this as you sit before your own grave. There is no hope left. Only pain and suffering. The ancient disease that struck you had been smoldering underground for many years. When it resurfaced, you were first in line. The new album by these maniacs from Minneapolis has exactly the same effect on me.

Regular readers of our site know very well that I’ve written about NOTHINGNESS before. Their 2023 album *Supraliminal* was packed to the brim with morbid melodies, gloom, and an atmosphere of total desolation. I liked it, so I was really curious to see what these gentlemen would come up with this year. And I have to say right off the bat that it’s another hellish ride, with songs that will get deep under your skin.


The band operates in realms that are infinitely dark and cold. It’s as if, every time I hit play on my music player, I’m locked up in some old, moldy dungeon. Condemned to death by starvation and exhaustion, I press play again and sway contentedly to the beat. The guys very skillfully combine old-school death metal foundations with newer, more progressive elements. On the album, you’ll find references to bands like MORBID ANGEL, IMMOLATION, CANNIBAL CORPSE, GORGUTS, and even VOIVOD. Each song has a very memorable foundation, upon which powerful and massive structures are then built. Everything here is very polished; the sound is wild and unrestrained, yet clear (Adam Tucker - mixing, mastering, recording). NOTHINGNESS has its own distinct style; they can be inaccessible, yet also very appealing. They play their own way, follow their own path. And that’s what’s valued above all else these days. At least in my world. “Godslaughter” is an album stripped down to the bone raw and, in many ways, uncompromising. But it also features plenty of unsettling, strange, and brooding moods. Just like last time, this album takes time and a little patience; once you give it that, the individual nuances will come to the surface, and you’ll be able to fully savor it all. Personally, I really like the cover art as well, created by Adam Yates. Imagine the entrance to the afterlife, guarded by a three-headed dog. If you want to enter, you must pay with your life or with something that will please Cerberus. I think I assert I know that this album is a clear ticket to the underworld. The guys have once again done a great job in every respect. And I have no choice but to recommend this new release to you! Raw, morbid, dark, and cold death metal that will tear you to pieces! Terrifying echoes from the other world!


Recenze/review - NOTHINGNESS - Supraliminal (2023):


Tracklist:
01. Incinerated Immediately 
02. Convulsing Putrefaction 
03. Skull Evulsion 
04. Trenchant Glunch 
05. Vanquishing Providence 
06. Divine Irresponsibility 
07. Incredible Violence 
08. Umbral Spear 
09. Novus Hegemonikon

band:
Jason Hirt - Drums
Jon Grandel - Bass
Barclay Olson - Vocals
Alex Lewandowski - Guitars, Synth, Vocals (additional)
Xen Hartzell - Vocals (additional)
John Hancock - Vocals (additional)



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine