DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 9. února 2026

Interview - CONCRETE - Wild, destructive, massacring death metal that will tear you to pieces!

Recenze/review - CONCRETE - Absent Mortality (2026):

Interview with death metal band from Bulgaria - CONCRETE.

Answered Kalin Kolev (guitars, vocals), thank you!

Ave CONCRETE! Greetings to the Bulgarian underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the fifth great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous work? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings are different?

Kalin: Hello! Thanks for having me! Everything is going well with the album release, so far it’s getting hot attention and scores high. I think “Absent Mortality” picks exactly where “Ethereal Atrocities” left off. It is the natural step forward from the previous album. We try to push ourselves and top each album with the new one. I think we managed to do that with “Absent Mortality”. It was certainly a challenge to write down and record the material, which means we really did push it. I’m really happy with how it all laid out.


"Absent Mortality" has all the attributes of good death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does CONCRETE compose new material?

Kalin: The writing process was not so different than what we usually do. I’d usually gather some riffs and put them to a song, then take it to the rehearsal room and fine polish it. Sometimes things get cut away, sometimes we add stuff, right until we are happy with how the song goes. Sometimes I’d start a song based on a title that I like, then build riffs and lyric patterns gradually. Peter would come up with cool ideas too, we string those together. Maybe add some fitting riffs and before you know it the song’s skeleton is done. I stopped trying to sit down and force myself into writing, because it never works out. I just jam whenever I can and ideas start flowing themselves.

I found out that Todor Voynski is responsible for the mastering and mixing. I have to say that the sound is literally killer. It still makes me turn up the volume on my hi-fi system. Todor Voynski created a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic. How was it working with him, and why did you choose him? In which studio did you record, and how did everything go?

Kalin: Todor is a long-time friend of the band. He really knows his way around death metal – a fact that eases the work process profoundly. He has this chill way of work that really makes the artist feel secure and in great hands. I can’t be happier with the album production – it really pumps up the band’s name and adds to the album’s energy. The drums and vocals were recorded in Varna’s Playground Studio with Atanas Matchev but under constant guidance of Todor, cause he wanted to make sure we capture the best of the kit and my voice. We did all guitars and bass tracks in my home studio, then Voynski reamped and mixed the whole thing over at his Seaborne Studios in Sofia. It was a seamless recording process in a really relaxed, friendly and professional environment.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Rebirth the Metal Productions and it has a macabre cover. Who is its author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

Kalin: I’m really picky with the album covers. In fact as picky as when I listen to how the album is turning out in the early stages. I’ve always considered the artwork as equally important part to an album as the music itself. It’s the first thing people notice prior to listening to the piece. All classic death metal albums adore killer front covers, you know. That being said – I knew we’re in good hands when commissioning Angel Ivanov to do the cover for „Absent Mortality“ because we‘ve worked with him ever since our second album „Chambers Of Afterlife“. As the band progresses, so do the artworks and this time it’s no different. My jaw dropped to the ground when I received the finished work for „Absent Mortality“. I think it fits perfectly with the album’s dark and macabre nature. It’s an oil painting on canvas – just the way it should be. All I did was share the structural idea I had in mind and Angel put it on canvas in such a great way.

I've been wandering around the underworld for over thirty years and I only know a few death metal bands from Bulgaria (I really like ENTHRALLMENT). Still, I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. How are extreme metal styles doing in your country? How do you perceive your scene, fans, labels, as a musician?

Kalin: It’s a small but really tight scene! It’s even flourishing because I see a lot of younger bands currently gaining speed. I’d recommend checking Unbaptised and Certain Demise. Those kids are vely talented with their instruments and already have the right mindset on things. Old-timers are still around and holding ground – bands like Past Redemption and Mortal Remains. We’re happy to have a strong and solid fanbase that really make each live show a hell of an experience.


You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form CONCRETE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

Kalin: We’re still handling Concrete the way we started from the beginning. I just gathered friends in 2011 and we wanted to play death metal much like the bands we enjoyed listening. The US death scene has tremendous impact on my song writing and attitude to the genre. If I had to pick a few, I’d say Cannibal Corpse, Deicide, Morbid Angel... Suffocation and Malevolent Creation, etc. As far as gigs go, we enjoy the small crowded venues better than the bigger open air festivals, simply because it’s a more tight ambience and the crowd interaction is there. Bigger festivals are cool too. They have something that smaller venues can’t offer – bigger audience and sound projection. We love playing both, but venue shows will be in our hearts forever. Through the years we’ve had the privillege to share stages with lots of favorite bands like Asphyx, Incantation or Malevolent Creation. It’s always awesome to be up there with the people that nurtured you into the scene.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't so visible. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

Kalin: You’re doing a great job! Keep up the good work! As far as Concrete and promotion goes – it’s a mutual effort between the RTM Productions and the band. Andreas is really great with the bands on his roster and takes good care for us. I’m also a CD collector and always try to get whatever catches my ear and support local bands – be it by going to gigs or buying merch. Concrete is a pretty party-loving band. Afterparties are always on the go when we finish a gig.


On the one hand, bands starting out today have lots of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. Lots of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as CONCRETE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

Kalin: Internet is a wonderfull tool for bands to promote their music. It just happens so fast. A couple of clicks bring your stuff to huge audiences and you’re ready to go. If the music is cool, you’ll make it. If not, you’ll get lost in the noise. Stronger bands will endure, while incosistent ones will weed themselves out. I guess we’re doing allright, because we’ve been on the road for 15 years now. Tape trading and analog zines are cool. I really loved those times and I still get some through mail, but times are changing and digital now takes hold over the most of the promotion.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, whether it is more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

Kalin: Death metal is a huge part of my personal life too. I've really embraced it as my lifestyle and look at it that way. I’m always at shows, I love getting home and putting something appropriate on the stereo. I love digging up obscure stuff on YouTube, those hidden gems of bands. I love band trivia. So my passion for the genre doesn’t end with me being in a band. I’ve seen a lot of people that just do the rehearsals and play the gigs, but listen to little to none death metal in their spare time.


Finally, a classic but important question. What does CONCRETE have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic? If you have something on your mind and would like to say something to your fans, promoters, or labels, here's your chance...

Kalin: We’ll do our best to do as many shows as we can for „Absent Mortality“. We are already working on some gig shows. One of those will be Romania. If we can visit Czech Republic, that would be awesome. We’re always open for opportunities and try to set up things so it would work for everyone. All of us have everyday jobs which sometimes gets in the way of plans, but so far we’ve managed to work things out. If any zines or promoters want to get in touch – feel free to do so. I’d like to thank all the fans we’ve gained through the years and all the people that have been there for us in any form – zines, venue owners and even soundguys. Thanks to Deadly Storm Zine for this interview. See you on the road!

Thank you very much for the interview. I wish you a lot of success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you success both musically and personally. I'm going to stuff "Absent Mortality" into my head again!

Kalin: Glad you like the album! Blast the hell out of it loud!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CONCRETE - Divoký, zničující, masakrující death metal, který vás roztrhá na kusy!

Recenze/review - CONCRETE - Absent Mortality (2026):

Rozhovor s death metalovou skupinou z Bulharska - CONCRETE.

Odpovídal Kalin Kolev (kytara, zpěv), děkujeme!

Ave CONCRETE! Zdravím do bulharského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos páté dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Kalin: Ahoj! Díky za pozvání! S vydáním alba šlo všechno dobře, zatím se mu dostává velké pozornosti a vysokého hodnocení. Myslím, že „Absent Mortality“ navazuje přesně na to, kde „Ethereal Atrocities“ skončilo. Je to přirozený krok vpřed od předchozího alba. Snažíme se posouvat se dál a každé album dalším překonávat. Myslím, že se nám to s „Absent Mortality“ podařilo. Byla to rozhodně výzva napsat a nahrát materiál, což znamená, že jsme se opravdu posunuli dál. Jsem opravdu spokojený s tím, jak to všechno dopadlo.


„Absent Mortality“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CONCRETE?

Kalin: Proces psaní se moc nelišil od toho, co většinou děláme. Obvykle jsem shromáždil pár riffů, dal je do písně a pak ji vzal do zkušebny, kde ji doladil. Někdy se věci vystřihnou, někdy se něco přidá, dokud nejsme s výsledkem spokojení. Někdy jsem začal s písní podle názvu, který se mi líbí, a pak jsem postupně sestavoval riffy a texty. Peter také přišel se zajímavými nápady, které jsme propojili. Možná jsme přidali nějaké vhodné riffy a než se nadějete, kostra písně je hotová. Přestal jsem se snažit sednout si a nutit se do psaní, protože to nikdy nevyjde. Prostě si zajamuju, kdykoli můžu, a nápady začnou plynout samy od sebe.

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Todor Voynski. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Todor Voynski vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Kalin: Todor je dlouholetý přítel kapely. Opravdu se vyzná v death metalu – což nesmírně usnadňuje pracovní proces. Má takový pohodový způsob práce, díky kterému se umělec cítí bezpečně a v dobrých rukou. S produkcí alba nemůžu být spokojenější – opravdu to povznáší jméno kapely a dodává albu energii. Bicí a vokály byly nahrány ve studiu Playground ve Varně s Atanasem Matchevem, ale pod neustálým vedením Todora, protože se chtěl ujistit, že zachytíme to nejlepší z bicí soupravy a mého hlasu. Všechny kytarové a basové stopy jsme nahráli v mém domácím studiu a Voynski to celé reampoval a mixoval ve svém Seaborne Studios v Sofii. Byl to bezproblémový proces nahrávání ve skutečně uvolněném, přátelském a profesionálním prostředí.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Rebirth the Metal Productions a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Kalin: S obaly alb jsem opravdu vybíravý. Vlastně stejně vybíravý, jako když poslouchám, jak album dopadlo v raných fázích. Vždycky jsem považoval obal alba za stejně důležitou součást alba jako samotnou hudbu. Je to první věc, které si lidé všimnou, než si skladbu poslechnou. Všechna klasická death metalová alba mají úžasné obaly. Nicméně – věděl jsem, že jsme v dobrých rukou, když jsem pověřil Angela Ivanova, aby vytvořil obal pro „Absent Mortality“, protože s ním spolupracujeme už od našeho druhého alba „Chambers Of Afterlife“. Jak se kapela zlepšuje, zlepšují se i ​​obaly a tentokrát tomu není jinak. Spadla mi čelist k zemi, když jsem dostal hotové dílo pro „Absent Mortality“. Myslím, že to dokonale zapadá do temné a makabrózní povahy alba. Je to olejomalba na plátně – přesně tak, jak by to mělo být. Já jsem se jen podělil o strukturální myšlenku, kterou jsem měl na mysli, a Angel ji skvěle přenesl na plátno.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a z Bulharska znám jen pár death metalových kapel (mám hrozně rád ENTHRALLMENT). Přesto si myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Jak se u vás daří extrémním metalovým stylům? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely, ty jako muzikant?

Kalin: Je to malá, ale opravdu sehraná scéna! Dokonce vzkvétá, protože vidím spoustu mladších kapel, které momentálně nabírají na obrátkách. Doporučil bych se podívat na Unbaptised a Certain Demise. Tihle kluci jsou velmi talentovaní, umí hrát a mají správný přístup k věcem. Staříci tu stále jsou a drží se – kapely jako Past Redemption a Mortal Remains. Jsme rádi, že máme silnou a solidní fanouškovskou základnu, která z každého živého vystoupení dělá opravdu skvělý zážitek.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CONCRETE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Kalin: S Concrete pořád děláme vše tak, jako když jsme začínali. V roce 2011 jsem se sešel s přáteli a chtěli jsme hrát death metal podobně jako kapely, které jsme rádi poslouchali. Americká death scéna měla obrovský vliv na mé psaní písní a postoj k tomuto žánru. Kdybych měl vybrat pár, řekl bych Cannibal Corpse, Deicide, Morbid Angel... Suffocation a Malevolent Creation atd. Co se týče koncertů, užíváme si menší zaplněné prostory víc než větší open air festivaly, jednoduše proto, že je tam lepší atmosféra a interakce s publikem. Větší festivaly jsou taky fajn. Mají něco, co menší podniky nemohou nabídnout – větší publikum a zvukovou projekci. Rádi hrajeme obojí, ale koncerty v klubech zůstanou v našich srdcích navždy. Během let jsme měli tu čest sdílet pódia s mnoha oblíbenými kapelami jako Asphyx, Incantation nebo Malevolent Creation. Vždycky je úžasné být tam s lidmi, kteří vás na scéně vychovali.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Kalin: Odvádíš skvělou práci! Jen tak dál! Co se týče Concrete a propagace – je to společný projekt RTM Productions a kapely. Andreas je s kapelami ve svém repertoáru opravdu skvělý a dobře se o nás stará. Já jsem také sběratel CD a vždycky se snažím sehnat cokoli, co mě zaujme, a podpořit místní kapely – ať už chozením na koncerty nebo nákupem merchu. Concrete je kapela, která miluje párty. Afterpárty pořádáme vždycky, když skončíme koncert.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CONCRETE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Kalin: Internet je pro kapely skvělý nástroj k propagaci jejich hudby. Děje se to prostě tak rychle. Pár kliknutí vám umožní dostat vaše věci k obrovskému publiku a jste připraveni vyrazit. Pokud je hudba skvělá, uspěli jste. Pokud ne, ztratíte se v hluku. Silnější kapely vydrží, zatímco ty nekonzistentní se samy vytratí. Myslím, že se nám daří dobře, protože už jsme na cestách 15 let. Obchodování s kazetami a analogové ziny jsou fajn. Ty časy jsem si opravdu zamiloval a pořád dostávám nějaké poštou, ale časy se mění a digitální média teď přebírají většinu propagace.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Kalin: Death metal je obrovskou součástí i mého osobního života. Opravdu jsem ho přijal jako svůj životní styl a dívám se na něj tak. Jsem pořád na koncertech, miluji, když se dostanu domů a pustím si do stereo něco vhodného. Rád hrabu na YouTube obskurní věci, ty skryté klenoty kapel. Miluji kapelní kvizy. Takže moje vášeň pro tento žánr nekončí tím, že jsem v kapele. Viděl jsem spoustu lidí, kteří jen zkoušejí a hrají koncerty, ale ve volném čase poslouchají málo nebo vůbec žádný death metal.


Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CONCRETE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku? Pokud máš něco na srdci a rád bys něco vzkázal fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…

Kalin: Uděláme vše pro to, abychom pro „Absent Mortality“ odehráli co nejvíce koncertů. Už teď pracujeme na několika koncertech. Jedním z nich bude Rumunsko. Pokud bychom mohli navštívit Českou republiku, bylo by to skvělé. Jsme vždy otevření příležitostem a snažíme se věci zařídit tak, aby to fungovalo pro všechny. Všichni máme každodenní práci, která nám někdy brání v plánování, ale zatím se nám daří věci vyřešit. Pokud se nám chtějí nějaké ziny nebo promotéři ozvat, neváhejte. Chtěl bych poděkovat všem fanouškům, které jsme za ta léta získali, a všem lidem, kteří pro nás byli v jakékoli formě – zinům, majitelům klubů a dokonce i zvukařům. Díky Deadly Storm Zine za tento rozhovor. Uvidíme se na cestách!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Absent Mortality“ zase narvat do hlavy!

Kalin: Jsem rád, že se ti album líbí! Ať to hraje nahlas!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 8. února 2026

Recenze/review - DEAD SUN - This Life Is A Grave (2025)


DEAD SUN - This Life Is A Grave
CD 2025, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Připadal jsem si jako starý hrobník, který se přehrabuje v prašivých kostech. Nestál jsem u plesnivé rakve, ale u stolu na kterém stojí moje hi-fi věž. Hledám nahrávky, na které jsem minulý rok zapomněl a chtěl jsem se jim věnovat. Rogga Johansson toho vydává tolik, že se v jeho kapelách i projektech občas ztrácím. Musím to napravit. utíkám do sklepa, vypínám topení, i když je venku zima. Mrznou mi kosti a pomalu se dostávám do podivného stavu death metalového posluchače, který potřebuje další dávku ostrých melodií. DEAD SUN jsou kapelou, která datuje svůj vznik do roku 1996.

Jedná se vždy o velmi dobře zahranou a složenou poctu melodickému švédskému death metalu. Alba bývají doslova prodchnutá takovou tou zvláštní severskou melancholií. Jde o hudbu, která nejvíc vynikne ve starých katakombách, u menhirů, na lesních hřbitovech. Pokud to máte takhle rádi, chybu rozhodně neuděláte. Rogga nijak nemění směr a je to moc dobře. Stejně jako asi každý potřebuji nějaký záchytný bod, kus něčeho pevného, opravdového, na co se mohu spolehnout. DEAD SUN jsou toho jasnou definicí. 


Jen se tak vznášet, jen tak se nechat obejmout ledovou vodou. Jako mrtvola, co jsem nedávno viděl ve svých snech na hladině horského jezera. Ten klid, ta bolest, ten strach, krása smutku, osamění ve smrti. Tohle všechno najdete i na téhle nahrávce. Pokud máte rádi staré EDGE OF SANITY, kousky PARADISE LOST, v některých momentech válečníky BOLT TROWER, to vše zahalené do velmi dobře čitelného, masivního a chladného zvuku, pokud se rádi procházíte ranní mlhou, pokud se s chutí jen tak zastavíte na hřbitově, myslím si, že by se vám mohlo líbit i loňské album "This Life Is A Grave". Zrozeni v bolestech čekáme od prvního okamžiku na smrt. Času je málo a není nutné jej ztrácet. Jsem moc rád, že jsem se konečně k téhle nahrávce dostal. Venku mrzne, napadl i sníh a ulice jsou šedé a nepřívětivé. Myslím si, vím, jsem si naprosto jistý, co budu několik následujících měsíců poslouchat. DEAD SUN nejsou pro mě jen další Roggovou kapelou v řadě. Naopak, tentokrát nemohu jinak a novinku vám doporučit na 100%. Má v sobě totiž všechno - dobré melodie, zajímavé pasáže, podmanivě chladnou atmosféru. Dostala se mi postupně do hlavy, i do mých žil. Stala se kousky ledu, které mě mrazily. V krvi i kostech. Jedno staré dobré přísloví říká, že hudba je jen jedna -  dobrá a nebo špatná. Mohu vám klidně podepsat pod přísahou, že tohle album patří mezi vyvolené. Přiznávám bez mučení, poslech si pořád neskutečně rád užívám a velmi často se vracím. Do svého chladného sklepa, na stará pohřebiště, do dávno opuštěných kobek. Mrazivé a temné death metalové album, které je nasáklé melancholií a samotou opuštěných katakomb! 

Asphyx says:

I felt like an old gravedigger rummaging through rotten bones. I wasn't standing next to a moldy coffin, but at the table where my hi-fi tower stands. I'm looking for recordings I forgot about last year and wanted to listen to. Rogga Johansson releases so much that I sometimes get lost in his bands and projects. I have to fix that. I run to the basement and turn off the heating, even though it's cold outside. My bones are freezing, and I'm slowly getting into the strange state of a death metal listener who needs another dose of sharp melodies. DEAD SUN is a band that dates back to 1996.

They are always a very well-played and composed tribute to melodic Swedish death metal. Their albums are literally imbued with that special Nordic melancholy. It is music that stands out most in old catacombs, near menhirs, in forest cemeteries. If you like it that way, you definitely won't go wrong. Rogga isn't changing direction, and that's a good thing. Like everyone else, I need something to hold on to, something solid and real that I can rely on. DEAD SUN is the clear definition of that. 


Just floating, just letting yourself be embraced by the icy water. Like the corpse I recently saw in my dreams on the surface of a mountain lake. The calm, the pain, the fear, the beauty of sadness, the loneliness of death. You will find all of this on this recording. If you like the old EDGE OF SANITY, bits of PARADISE LOST, at times the warriors of BOLT TROWER, all wrapped up in a very clear, massive and cold sound, if you like walking through the morning mist, if you like to stop at the cemetery, I think you might also like last year's album "This Life Is A Grave". Born in pain, we wait for death from the very first moment. Time is short and there is no need to waste it. I am very glad that I finally got to this recording. It's freezing outside, snow has fallen, and the streets are gray and unwelcoming. I think, I know, I am absolutely sure what I will be listening to for the next few months. DEAD SUN is not just another Roggov band for me. On the contrary, this time I can't help but recommend their new album 100%. It has everything - good melodies, interesting passages, a captivatingly cold atmosphere. It gradually got into my head and into my veins. It became pieces of ice that froze me. In my blood and bones. An old saying goes that there is only one kind of music - good or bad. I can swear under oath that this album belongs among the chosen ones. I admit without hesitation that I still enjoy listening to it immensely and return to it very often. To my cold cellar, to old burial grounds, to long-abandoned dungeons. A freezing and dark death metal album, steeped in the melancholy and loneliness of abandoned catacombs!



tracklist:
1. Primordial Knowledge (Where Ubbo-Sathla Reign) 
2. Embraced by the Succubus 
3. A Midnight Serenade 
4. Sin Collector
5. Nighttime Butterfly
6. She Drank My Soul
7. Your Life Is a Grave
8. Calls from the Crypt
9. To Give the End a Voice 

Lineup:
Rogga Johansson - guitars, bass, vocals
Thomas Ohlsson - drums



pátek 6. února 2026

Recenze/review - ENSANGUINATE - Death Saturnalia (2026)


ENSANGUINATE - Death Saturnalia
CD 2026, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sestupuješ po schodech dolů do podzemí, tak máš strach. V kostech se ti usadil chlad a vnitřnosti svírá hniloba a smrt. Našlapuješ opatrně, otevíráš pomalu starou rezavou bránu. Vstupuješ dovnitř a obejme tě krvavá mlha. Jsi ztracený, chvílemi nevíš, jestli náhodou nespíš a nebo do tebe nezasekli dráp děsivé noční můry. Ze snů tě probudí tví vlastní démoni. Oltář je připraven. Je ti doufám jasné, kdo bude další z krvavých obětí. 

Se slovinskou death metalovou kapelou ENSANGUINATE jste se mohli na našich stránkách již několikrát setkat. Recenze i rozhovor jsou odkazovány dole pod dnešním článkem. Tahle smečka mě zaujala svojí temnou energií, která ke mě začala vždy stékat z reproduktorů, když jsem zapnul play. Letošní nahrávka je volným pokračováním věcí minulých. Kapela nadále rozvíjí svůj talent pro morbidní atmosféru a vy si tak znovu můžete vychutnat hudbu, která musela být nahrávána ve starých prokletých katakombách. 


Když nové album poslouchám, tak přede mnou doslova ožívají, zhmotňují se, pradávné krvavé příběhy plné bolesti, tajemna, naprosté tmy i utrpení. Slovinci jsou opravdoví, reální, autentičtí, věřím jim každou notu, melodii, každý úder bicích. Album má v sobě jak surový, plesnivý death metalový základ, tak i ostré, divoké a chladné black metalové pasáže, které se mi ihned zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Kapela mě ihned strhla na svoji stranu, do hlubiny, ze které není úniku. Spíše než o obyčejný poslech se u mě jednalo o niterný, osobní zážitek, o setkání s naprostou tmou, o pradávný rituál, o uctívání temných sil. Jako bych se spolu s ENSANGUINATE vracel i ke svým vlastním krvavým kořenům. "Death Saturnalia" je albem, které hoří zevnitř a na povrchu je mrazivé jako ruka čerstvě vykopané mrtvoly. Konečně jsem sestoupil dolů, do podzemí. Jsem již očekáván. U stolu sedí ty nejděsivější přízraky, jaké si můžete představit. Noční můry, postavy bez tváře, které sem přišly z onoho světa. Kývnete na pozdrav všem démonům a znovu zapnete play. Ztratíte se v krvavé mlze a budete si stejně jako já užívat syrový a velmi dobře čitelný zvuk, s chutí se podíváte na motiv na obalu a nakonec spočinete ve své dřevěné rakvi. Slovinci jsou velmi talentovanými pohrobky kapel jako POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, DISSECTION. Uctívají jejich postupy, ale také přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Nemohu jinak, než vám jejich nové album doporučit. Je vynikající po všech stránkách! Pokaždé, když sestupuji po schodech dolů do podzemí, tak mám strach. V kostech se mi usadil chlad a vnitřnosti svírá hniloba a smrt. Našlapuji opatrně, otevírám pomalu starou rezavou bránu. Vstupuji dovnitř a obejmou mě chladné pavučiny. Teď už to vím, jsem zde správně. Divoké, chladné a tajemné black death metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Shoříte zevnitř!

Asphyx says:

Every time you descend the stairs into the underground, you feel afraid. A chill settles in your bones, and rot and death grip your insides. You tread carefully, slowly opening the old rusty gate. You enter and are enveloped by a bloody mist. You are lost, at times unsure whether you are dreaming or whether the claws of a terrifying nightmare have sunk into you. Your own demons wake you from your dreams. The altar is ready. I hope you know who the next bloody victim will be. 

You may have already encountered the Slovenian death metal band ENSANGUINATE several times on our website. Reviews and interviews are linked below today's article. This band caught my attention with its dark energy, which always began to flow from the speakers when I pressed play. This year's recording is a loose continuation of previous works. The band continues to develop its talent for creating a morbid atmosphere, allowing you to once again enjoy music that must have been recorded in ancient, cursed catacombs.


When I listen to the new album, ancient bloody stories full of pain, mystery, utter darkness, and suffering literally come to life before my eyes, materializing before me. Slovinci are genuine, real, authentic, and I believe every note, every melody, every beat of the drums. The album has both a raw, moldy death metal foundation and sharp, wild, and cold black metal passages that immediately got under my skin and into my subconscious. The band immediately drew me to their side, into a depth from which there is no escape. Rather than just listening, it was an intimate, personal experience for me, an encounter with utter darkness, an ancient ritual, a worship of dark forces. It was as if, together with ENSANGUINATE, I was returning to my own bloody roots. "Death Saturnalia" is an album that burns from within and is as cold on the surface as the hand of a freshly dug corpse. I have finally descended into the underground. I am already expected. The most terrifying specters you can imagine are sitting at the table. Nightmares, faceless figures who came here from the other world. You nod in greeting to all the demons and press play again. You will lose yourself in a bloody fog and, like me, enjoy the raw and very clear sound, eagerly look at the cover art, and finally rest in your wooden coffin. Slovenians are very talented descendants of bands such as POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, and DISSECTION. They revere their methods, but also add a lot of their own ideas and inventiveness. I can't help but recommend their new album to you. It's excellent in every way! Every time I descend the stairs into the underground, I am afraid. Coldness settles in my bones and rot and death grip my insides. I tread carefully, slowly opening the old rusty gate. I step inside and am enveloped by cold cobwebs. Now I know I'm in the right place. A wild, cold, and mysterious black death metal album that will freeze the blood in your veins! You will burn from the inside!



about ENSANGUINATE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ENSANGUINATE - Eldritch Anatomy (2022)

středa 4. února 2026

Recenze/review - PAGANIZER - As Mankind Rots (2026)


PAGANIZER - As Mankind Rots
CD 2025, Xtreem Music

for english please scroll down

Tělo ve značném stádiu rozkladu. Shnilé a prašivé. Zbytky látky opředené pevnými pavučinami. Zpuchřelá rakev, kdysi vyrobená z toho nejkvalitnějšího dřeva. Jak si zemřel a jak si žil, ptám se do ticha temné kobky. Smrt má mnoho podob a musel si zemřít hodně krutě. Dosud máš ve vnitřnostech zabodnutý rezavý nůž a vypadá to, že tě kdysi dávno pohřbili zaživa. Pomalu sundávám víko, modlím se k temnotě a dívám se do tvé tváře. Vzduchem se vznáší pach hniloby. Červi se kroutí v divokých rytmech. Držíš v sepnutých rukou nové album švédských maniaků PAGANIZER.

Pánové přicházejí po roce s další porcí pravého, ryzího, uvěřitelného a autentického severského death metalu. Jedná se samozřejmě o hudbu, která nám je všem notoricky známá, přesto nová, neotřelá a morbidně zajímavá. Kývám se do rytmu a vzývám síly, které nejsou z tohoto světa. Rogga a jeho ostré riffy, dunivé bicí, řev raněné šelmy, tohle všechno připomíná děsivé ozvěny ze záhrobí. PAGANIZER jsou opět ve skvělé formě!


Tohle je hudba, která je určena hlavně pro fanoušky kapely i švédského death metalu všeobecně. Abyste rozeznali jednotlivé nuance a zajímavé momenty, tak jste museli být kdysi dávno v devadesátých letech prokleti a museli jste sbírat kazety takových kapel jako VOMITORY, ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, GOD MACABRE. Myslím, že potom oceníte tyhle staré bardy nejvíce. Novinka je dalším zásekem v řadě, který se velmi dobře poslouchá, rád se k němu vracím a pokaždé objevuji další a další pasáže, které se mi postupně dostávají do žil. "As Mankind Rots" je nahrávkou pro všechny hrobníky, pro ty, kteří rádi a často tráví svůj čas ve stínu. Skladby v sobě mají potřebnou dávku tlaku a energie, z některých mrazí, jiné se vám zase zatlučou do mozku jako rezavé hřeby. Neznám poslední roky nic lepšího, než přijít domů z práce, zapomenout na dnešní podivný svět a zapnout znovu play na svém přehrávači. Nutno rovnou dodat, že PAGANIZER budou ještě dlouho na jednom z prvních míst letošního roku. Tihle severští démoni se totiž přesně trefili nejen do mého vkusu, ale také rovnou do srdce. Znáte to, jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho nějaké album opravdu baví. Jako takový jsem spokojen. Kapela za ty dlouhé roky vybrousila svůj styl k dokonalosti. Umí být surová, divoká, nespoutaná, ale i chladná jako ruka čerstvě exhumované mrtvoly. Tělo ve značném stádiu rozkladu. Shnilé a prašivé. Zbytky látky opředené pevnými pavučinami. Zpuchřelá rakev, kdysi vyrobená z toho nejkvalitnějšího dřeva. Jak si zemřel a jak si žil, ptám se do ticha temné kobky. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám předkládají PAGANIZER považuji opět za velmi mrtvolně přitažlivou. Surový a chladný death metal ze severu, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Tohle album se vám dostane až do morku kostí! 

Asphyx says:

The body is in an advanced state of decomposition. Rotten and mangy. Remnants of fabric entwined with sturdy cobwebs. A decayed coffin, once made of the finest wood. How did you die and how did you live, I ask into the silence of the dark dungeon. Death takes many forms, and yours must have been very cruel. You still have a rusty knife stuck in your guts, and it looks like you were buried alive a long time ago. I slowly remove the lid, pray to the darkness, and look into your face. The smell of decay hangs in the air. Worms writhe in wild rhythms. You hold the new album by Swedish maniacs PAGANIZER in your clenched hands.

The gentlemen return after a year with another dose of true, pure, credible, and authentic Nordic death metal. This is, of course, music that is well known to all of us, yet new, original, and morbidly interesting. I sway to the rhythm and invoke forces that are not of this world. Rogga and his sharp riffs, rumbling drums, the roar of a wounded beast—all of this is reminiscent of terrifying echoes from beyond the grave. PAGANIZER are in great shape again!


This music is mainly intended for fans of the band and Swedish death metal in general. To recognize the individual nuances and interesting moments, you had to be cursed back in the nineties and collect cassettes by bands such as VOMITORY, ENTOMBED, DISMEMBER, DESULTORY, EDGE OF SANITY, GRAVE, and GOD MACABRE. I think you will appreciate these old bards the most. The new album is another notch in the series that is very easy to listen to. I like to come back to it and each time I discover more and more passages that gradually get under my skin. "As Mankind Rots" is a recording for all gravediggers, for those who like to spend their time in the shadows. The songs have the necessary dose of pressure and energy, some of them send chills down your spine, others hammer themselves into your brain like rusty nails. In recent years, I can't think of anything better than coming home from work, forgetting about today's strange world, and pressing play on my player again. It must be said right away that PAGANIZER will remain at the top of this year's list for a long time to come. These northern demons have not only hit the spot with my taste, but also straight to my heart. You know, I'm an old dog who only raises his head when he really enjoys an album. As such, I am satisfied. Over the years, the band has honed its style to perfection. They can be raw, wild, unrestrained, but also cold as the hand of a freshly exhumed corpse. A body in an advanced state of decomposition. Rotten and mangy. Remnants of fabric entwined with sturdy cobwebs. A decayed coffin, once made of the finest wood. How did you die and how did you live, I ask into the silence of the dark dungeon. Death has many forms, and the one presented to us by PAGANIZER is, once again, very corpse-like and attractive. Raw and cold death metal from the north, forged from the highest quality steel! This album will get under your skin!


about PAGANIZER on DEADLY STORM ZINE:









tracklist:
1. As Mankind Rots
2. Devoured 
3. Aftermath Bleeder 
4. Only Maggots
5. Put on Your Gasmask 
6. Hollow 
7. A Testament to Madness 
8. Afterworld 
9. The Rotting End 
10. One Way to the Grave 
11. Vanans Makt 

band:
Rogga Johansson - Guitars, Vocals
Matte Fiebig - Drums
Dennis Blomberg - Lead Guitars
Martin Klasén - Bass




úterý 3. února 2026

Recenze/review - MASS STRANGULATION - The Red Tip Massacre (2026)


MASS STRANGULATION - The Red Tip Massacre
EP 2026, Sign Of Evil Productions

for english please scroll down

Bylo to jen pár kilometrů. Chodívala si z práce každý den. Ohlížela ses za sebe a těšila se, až si doma napustíš vanu. Obyčejný život obyčejné dívky. Dny ubíhaly a tvoje sny se pomalu plnily. Potkala si jej poprvé, když přišel k vám do práce. Nebyl vyloženě hezký, ale pokaždé se usmíval a měl v sobě něco jiného, než ostatní. Okouzlil tě. Dělalo ti to dobře. Jednou tě vyzvedl z práce a měla si radost, že nemusíš jít pěšky. Jeho pohled se ale změnil a stala si se jeho další obětí v řadě. Pohltila tě temnota.

Představte si malý domek v lesích. Pod ním sklep a spoutanou mučenou dívku. Ano, death metal, ten pravý, ryzí, opravdový a autentický bývá o hnusných věcech. Italští MASS STRANGULATION si vybrali jako hlavní nosné téma svých textů sériové vrahy. Jejich hudba by mohla být klidně soundtrackem k ohavným činům, které prováděl dlouhé roky ten elegantní pán z úvodu dnešní recenze. EP jsem ochutnal nejdříve jen opatrně, ale všechny tři skladby se mi ihned zařízly do mozku i do vnitřností jako čerstvě nabroušený skalpel. Ano, přesně takhle to mám já, starý pes, rád. Poslouchejte v chladu, naprosté tmě a hlavně hodně nahlas! 


Pokaždé, když se dívám na nějaký dokument o sériových vrazích, tak mě fascinuje a mnohdy i bolí atmosféra, zlo, které se plazí najednou kolem mě, jako jedovatí hadi. Beznaděj. Strach. Bolest a utrpení. Italským tmářům se povedlo všechno tohle doslova narvat i do nového EP "The Red Tip Massacre". Novinka má poctivý, masivní a velmi dobře čitelný zvuk, který v sobě obsahuje i takovou tu starodávnou patinu, kterou máme všichni fanoušci smrtícího kovu tolik rádi. Motiv na obalu je děsivý, tematický a určitě si jej zapamatujete. A hlavně, hudba je zde opravdu dobře napsána, má v sobě potřebný drive, tlak i energii. Pánové řežou do živého a nenudil jsem se ani chvilku. Naopak, kapelu jsem neznal a najednou jsem přišel domů a přemýšlel jsem, co budu večer poslouchat. Asi tušíte, jak to dopadlo. Ano, tohle EP má v sobě něco morbidně přitažlivého, možná děsivého a mocného. Pro mě osobně se jedná o velké překvapení a pevně doufám v to, že kapela brzy vydá i dlouhohrající album. MASS STRANGULATION mě přenesli na místa, na kterých se stalo něco zlého, ošklivého, násilného. Kolem se vznáší pach smrti a ve sklepě je připravena další oběť. Ještě před několika hodinami elegantní a usměvavý pán má ve tváři bestiální výraz. Jeho oči žhnou, do těla se mi zadírá další riff, další úder bicích, umírám v šílených křečích. Moje kosti jednou najdou zakopané na zahradě v mělkém hrobě a můj vrah bude poskytovat rozhovory a napíšou o něm knihu. Svět je někdy pěkně hnusné místo. Za mě nelze jinak, než vám novou nahrávku doporučit. Hoří totiž zevnitř a na povrchu je chladná a temná jako ruka mrtvoly. Starý, prašivý, temný a chladný death metal, který je nasáklý zkaženou krví! Zlo číhá ve stínu! 

Asphyx says:

It was only a few kilometers. You walked home from work every day. You looked back and looked forward to running a bath at home. The ordinary life of an ordinary girl. The days passed and your dreams slowly came true. You met him for the first time when he came to your workplace. He wasn't particularly handsome, but he always smiled and had something different about him than the others. He charmed you. It made you feel good. Once he picked you up from work and you were happy you didn't have to walk. But his gaze changed and you became his next victim in a row. Darkness engulfed you.

Imagine a small house in the woods. Beneath it, a cellar and a tortured girl in chains. Yes, death metal, the real, pure, true, and authentic kind, is often about horrible things. Italian band MASS STRANGULATION chose serial killers as the main theme of their lyrics. Their music could easily be the soundtrack to the heinous acts committed over many years by the elegant gentleman from the beginning of today's review. At first, I approached the EP cautiously, but all three songs immediately cut into my brain and guts like a freshly sharpened scalpel. Yes, that's exactly how I, an old dog, like it. Listen to it in the cold, in complete darkness, and most importantly, very loudly! 


Every time I watch a documentary about serial killers, I am fascinated and often pained by the atmosphere, the evil that suddenly creeps around me like poisonous snakes. Hopelessness. Fear. Pain and suffering. Italian obscurantists have managed to literally cram all of this into their new EP, "The Red Tip Massacre". The new release has an honest, massive, and very clear sound, which also contains that ancient patina that all fans of deadly metal love so much. The cover art is terrifying, thematic, and definitely memorable. Most importantly, the music is really well written, with the necessary drive, pressure, and energy. These guys really hit the mark, and I wasn't bored for a moment. On the contrary, I didn't know the band, and suddenly I came home and wondered what I would listen to that evening. You can probably guess how it turned out. Yes, this EP has something morbidly attractive, perhaps frightening and powerful about it. For me personally, it's a big surprise, and I sincerely hope that the band will release a full-length album soon. MASS STRANGULATION transported me to places where something evil, ugly, violent had happened. The smell of death hangs in the air, and another victim lies waiting in the basement. Just a few hours ago, an elegant and smiling gentleman now has a beastly expression on his face. His eyes are burning, another riff pierces my body, another drum beat, I die in crazy convulsions. My bones will one day be found buried in a shallow grave in the garden, and my murderer will give interviews and they will write a book about him. The world is sometimes a pretty nasty place. I can't help but recommend this new recording to you. It burns from the inside and is cold and dark on the surface, like the hand of a corpse. Old, mangy, dark, and cold death metal, soaked in rotten blood! Evil lurks in the shadows!


tracklist:
01. Psychotic Murder 
02. Caliber 38 
03. The Red Tip Massacre

A few questions - interview with death metal band from Italy - MASS STRANGULATION.


A few questions - interview with death metal band from Italy - MASS STRANGULATION.

Answered Roberto (bass), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

(Roberto) Hello, and thank you for this interview!

Mass Strangulation was formed in 2007 in Campobasso, southern Italy. From the outset, our intention was to compose original songs inspired by the legendary European death metal scene of the early 1990s. After putting together five tracks and just as we were about to record them, the guitarist and drummer at the time left us, leaving me and Francesco with a handful of songs and nothing else, so we mothballed the band.

In 2022, over a few beers, we decided to revive the group, and immediately contacted Marco and Jacopo on guitars and Pino on drums. We began composing new songs, completely discarding those from 15 years earlier, and after choosing three, we recorded and released them as an EP, “The Red Tip Massacre”, our official debut.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

(Roberto) ‘The Red Tip Massacre’ had a somewhat complicated gestation. The drums were recorded at Landscape Studio by Gianluca Vergalito, the guitars and bass were recorded at Samnite Studio by Marco Alfieri, our guitarist, while the vocals were recorded, also at Samnite Studio, by Giuseppe, the singer of Sakahiter, in which Marco, Pino and I also play. When everything was ready, we entrusted it to the skilled hands of Stefano Morabito, mastermind of 16th Cellar Studio in Rome, who took care of the mixing and mastering.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

(Roberto) The EP was released on CD and tape, in a very limited edition! To be honest, I can't tell you exactly how many copies Sign Of Evil Production printed, simply because its owner, immediately after sending us the CDs and tapes, just... disappeared! We haven't heard from him since, so we have no idea how many copies he put on the market, let alone how many he sold…


Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

(Roberto) We don't like things to be conventional, so I can tell you, without any problems or embarrassment, that we don't write the lyrics, but Valeria, who is Francesco's partner, our singer.

You may wonder why we made this choice... Well, it's easy to explain... While we were busy composing songs in the rehearsal room, one day she came up with three lyrics that simply left us speechless, so we decided that from then on she would take care of them. She is also a psychologist, so she is able to tackle the themes we deal with from three very particular points of view: that of someone who is passionate about the issues analysed, that of a woman and that of a doctor.

The themes deal with serial killers and brutal murders, with one peculiarity: they are all Italian murderers! We wanted to distinguish ourselves a little from the usual themes addressed by death metal bands, while remaining in a similar field that would go well with the sound of our songs, and here we are...

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

(Roberto) The logo is the work of Roberto Toderico, a dear friend of mine, whom many will surely know as the creator of numerous logos and covers for bands of a certain calibre such as Asphix, Sodom, Artillery, Pestilence, Severe Torture, as well as artwork for festivals such as Party.San.

The cover, on the other hand, features a drawing by Mario Uggeri, an old Italian illustrator, depicting the Circeo massacre carried out by Angelo Izzo, who is also the protagonist of the story told in the EP's title track.

The rest of the CD artwork is my work, while the website is still under construction.

Being an old man, I literally hate social networks, but luckily Marco and Jacopo are younger and take care of them. I realise how important they can be nowadays, even though I consider them absolutely ephemeral compared to the old means of communication such as magazines, fanzines, radio, etc., and that is exactly why I cannot tolerate the fact that today, instead of moving forward on the basis of their real value and the effort they put into composing and promoting their music with live performances, bands have to worry about constantly posting content on social media to make people aware of their existence. It's a stupid way to approach music, and it's a product of the stupidity of today's times, as well as, in my humble opinion, the antithesis of the original philosophy and lifestyle of metal...


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

(Roberto) As I mentioned earlier, ‘The Red Tip Massacre’ was released in February 2025 by Sign Of Evil Productions, a small Polish label that mainly deals with extreme underground metal. It was Viktor, the owner, who contacted us immediately after we uploaded our EP to the main streaming platforms, waiting for a label interested in releasing it. At first, we enthusiastically accepted his proposal for two reasons: we had an important live show in Rome supporting Cancer coming up, so we were in a bit of a hurry to release the EP, and also because he seemed like a very active and proactive guy, so much so that from the very first contacts we were also talking about possible dates in Poland to promote the CD. Unfortunately, as I mentioned before, after sending us the material, he disappeared, and we still have no contact with him, so I can already tell you that we will definitely be looking for a new label for the release of the full album…

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

(Roberto) If you've had a chance to listen to the three tracks on the EP, you'll have noticed that our main inspiration comes from the Swedish death metal scene, so leading names such as Entombed, Dismember and Unleashed, without forgetting other European bands such as Bolt Thrower, or a few American bands, although the latter influence is undoubtedly less significant than the others…


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

(Roberto) As already mentioned, everything was done very quickly, so as far as the EP is concerned, the only real contact we had was with Sing Of Evil Production. We will definitely be sending out some promos soon to start looking around in anticipation of the first full album, which we would like to release by the end of 2026.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

(Roberto) I'll tell you that despite the long break from 2007 to 2022, and despite only having one EP to our credit, since we got back into action we've been asked to play around here in southern Italy, and at the moment we've already played a good number of live shows, many of them with bands of old friends who are also active in the underground scene, such as Taxidermia or Mauled, just to name a couple.

Personally, I like both situations. I like small live clubs because the performance takes on a wilder form, with people pogoing on top of you, while I like festivals because they are generally better organised, the stages are bigger, you meet people, you see old friends again...

Of the dates we've played so far, the one supporting Cancer in Rome is definitely the one that left us with the best memories, both because of the calibre of John Walker's band and because there were so many people there, they were moshing like crazy under the stage and we had a really great time...

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

(Roberto) We are currently working on the full-length album. We have five complete tracks and a series of riffs that will make up the remaining three, after which we will begin pre-production and plan to start recording in late summer, so that we can release the album by the end of the year, barring any unforeseen circumstances.

What we want right now is to play as much as possible, because live performances are what we do best, as confirmed by the feedback and compliments we have received.

On stage, we are able to unleash our wildest side...

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

(Roberto) Despite myself, we are on all the major social media platforms, such as Facebook and Instagram, and on digital platforms such as Spotify and Bandcamp, but I prefer people to stop and talk to us before and after our live shows. Face-to-face contact is always the best way to communicate...

Thanx for the interview.

(Roberto) Thank you for giving us this space and greetings to your readers. If we happen to be in your area, come and say hello and rock out in front of the stage during our performance, you won't regret it!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine