DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 26. září 2026

Interview - BAALZAGOTH - Blasphemous death metal, soaked in corrupt blood and hatred! You will be cursed forever!


Interview with death metal band from Poland - BAALZAGOTH.

Answered Asmodeus (bass), thank you!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):

Ave BAALZAGOTH! I’m currently listening to your new album, “No God, No Savior,” and I can’t shake the feeling that I’m at an evil black mass. You play death metal steeped in black metal, and this is your second full-length album. Can you tell us how the new record came together and in what direction you wanted to move from your excellent previous releases? Did you want to be even faster, darker, more devilish?

Asmodeus: Hello Jakub, first of all thanks for having us! We appreciate your interest in our music and the invitation to the interview. You know, we always call our music death metal, this is how we see it. But we cannot escape the „blackened“ adjective for obvious reasons, the way we look, the lyrical side, maybe even some riffing indeed are giving this black sort of sauce. The second album was created in a different way than the first one. Our debut „Morbid Persecutions“ was written by the band together, while „No God, No Savior“ was more composer-oriented, what I mean is that most of the songs (the music) were written by Veles, the lead guitarist, one by Vultur, the drummer, one by Camasothz, the other guitar man, and one by me. But of course, when the songs are being rearranged from single guitar riff ideas to the final song, so the whole band contributed to the way the songs sound like in the end.

Also this time we did not record everything in one studio, trying to save on the logitsics and technical aspects we recorded the quitars in another studio, also advised by our producer we pick yet a different studio to record the drums – where the main drive was the sound. Looking on the final sound, we are happy with the result. We also hope the audience will like the album too.

The direction was also clear, and it is exactly the way you put it, we wanted it to sound heavier and stronger, be more dynamic, a bit faster, emotional and mad. We still have some slower and spacy moments on the album, but overall it is definitely faster, angrier and more cosistent.


You know what literally hit me right in the face? The sound on the new record. It’s organic, gritty the album has a black spark to it. In this day and age of over-amplified and compressed formats, it’s a real breath of fresh air. To me, this is what true hell sounds like! Please tell me where and how you recorded? How did you achieve this sound?

Unlike on the first album, where the sound was first designed and the recording took place in the second step, the amped guitars sound coming out of the cabinets into the recording microphones, this time we recorded raw unamped guitars firs, and then the guitars were re-amped.

The reamping was done by Heinrich House Studio by Filip Hałucha, the sound of the guitars is his work. But even more importantly he did the mix - being one of the best producers out there the effect could not be anything less than fucking good. He’s worked with some of the biggest names in the industry, his experience and expertise is outstanding. We left the sound completely with him and it was a good decision.

I’m exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if I like an album, I buy both the CD and the T-shirt. I have to say, the cover art for this year’s album is really well done. This is pretty much how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the artwork, who created it, and how it relates to the music?

Respect to you for that, Jakub! The album cover is a long history of ideas, developments and turns. In the beginning the album’s title was „Unholy Inquisition“ and the artwork was aimed to be similar to the first one by style. But then Oktavius (vocals) decided that we have to do something else, and since nobody opposed (there is no opposition in this band haha) he took this on his shoulders. A couple of years ago we had a photoshoot session with a professional photographer – Maciej Pieloch. One of the photos was Oktavius holding a skull in his left hand and a fire torch in his right hand. The hand holding the skull with some crosses in the background seemed a good motive, and actually when you open the CD cover you see the whole photo. My wife put it together, added our logo, we eperimented with the light, shade, added some dirt and here we go. It was not as simple as described, haha, Oktavius let some versions to be printed on paper first, before we decided on the final version. And it is symbolic too – the skull means there is nothing after you die, but your leftovers, the crosses in the background are symbolizing the lie. And the title... everything seems to work well together, providing one consisten concept.


How do you actually create new music? What does the process of creating new material look like? Do you have trouble agreeing on things? After all, experience can sometimes be a hurdle. You know, egos and all that.

Haha, that’s a good point! I think we are more easy here than in some other bands. The music is written by the guitarists, despite I play bass I also record some motives to share, sometimes whole songs, we record our ideas on computers, then add some electronically generated drums and share to have others comment on it, exchange ideas etc. Before Veles (the main composer) was a very young and inexperience bloke, so we had to tweak on his compostions a lot. With the second album most of what he created remained in its original form – his music awareness is much higher today. So once we pick the songs or motives we meet in the rehearsal room and work on it – Vultur designs drums by himself. Also in his case it is different, you know he was 11 when he recorded „Morbid Persecutions“ he needed indications at the time. Today, he is creating the drum parts on his own. A finished song is never fixed forever, sometimes when playing it 10th time we come to a conculsion that we have to change something.

The only difficult points I remember is when some riff is created and the composer says „this must be like this, you cannot touch it“, and then Camasothz or me are playing him some Mayhem or Behemoth telling him – this CANNOT stay like this because someone played it exactly this way 20 years ago haha.

For me, the Polish death metal scene has always been associated with a certain darkness. Even as a young guy, I was fascinated by the references to Satanism—that filth and decay that you could sense in your bands’ music. How did you end up gravitating toward this particular style?

Now this is a very broad topic. There are quite a few approaches to satanism, whoever is interested in it, will know. Our satanism is anti-church oriented. Our satan is us – ourselves, people who oppose to what institutionalized religion is doing to people. We are of an opinion that religion was created by bad people who understood that this way they can control the minds of other people This way they can rule others and gain wealth. Just look at the church: land, immobilities, money... There is no god in this, there is nothing good about it. Fat priests talking bullshit living off the people who do not understand, but believe. Is there an easier job? The wealth, politicial influence, orders and prohibitions, deciding about how people should live their life. We say „fuck no“ to this. The church, one big lie raises anger in our heads and the music is our reaction to this. Our message is: don’t let them rule your mind, be free, do what you want, decide about yourself, speak out your thoughts, be your own judge. There will be no final jugdement performed by any sort of tribunal, there will be no punishment if you follow your way no sonsequences if you do not listen to those bastards. There is no god and there will be no savior.


I’d be curious to know what the music scene is like in Poland these days. How did you get into music, and who was your role model? What about your scene, clubs, and fans?

Oh, the scene in Poland is vast. There are som many bands playing various sub-genres of metal. It is very interesting and rich, you can for sure find something for yourself. The more radical genres are in my opinion dominated by black metal, which is the the most popular genre of them all. Death metal is behind, thrash metal is now reappearing more and more but also behind black metal. I think so based on obsercations of the albums released, concers etc. This is just my observations, I don’t complain. Believe it or not but black metal is not my music. I do listen to it, I do appreciate the bands, but it is just not my bread.

I started listening to metal when I was around 11 years old. When even a yournger kid, I heard my mom’s listening to Jimi Hendrix, Led Zeppeling, The Doors, Janis Joplin, even Motorhead. Then some friends played Metallica, and that was it, I was into this music. I am talking aboout the end of the 80s, then of course Slayer, I think the best band in the world. Tom Araya and Jeff Hannemann were my role models.

Many metal bands play in small to medium size clubs, where the audience is antyhing from 15 to 150. We usually play for audiences between 60 to 120. We cannot expect more because this is how this scene works. There are so many bands, so many concerts that sometimes people are over-fed, I think. Again: I am not complaining, just stating the facts. You just cannot go to a metal concerts 8 times a month, it is just too much and there are probably also financial restrictions. Imagine playing in a big city where bunch of people spent 150 € to attend a „bigger“ concert and then there are another 6 underground concerts in small clubs. This is specifically the case for the summer period, where open air festivals are making local club gigs not worth to look at. Everyone understands this and now all bands focus to organize club gigs in the Autumn and Spring, which ends up in good club booking but also makes it more complex for bands to organize their shows – the booking needs to be done like 6 months ahead an more.

The way things work hardly let you cover your spendings. The underground metal scene is something that costs you to play, if with current venue prices, sound engineering services, fuel prices you are able to cover your costs – you are lucky. When we playd in Soulkostel, in Vernerovice in CZ, I spoke to a guy, also Jakub haha, who told me he got done with his band because it makes no sense to play for 10-15 people. To do this you actually need a lot of motivation and effort, and be prepared to lose money. We do it for the need of artistic expression, so we are ready to fight these windmills.


Your lyrics are also very dark. That’s obviously part of death metal, and I like it, but I’d be interested in the origin and creation of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?

Funny enough, the lyrics for „No God, No Savior“ were written separately without the general thought of following a certain pattern. By occasion, they all came out anti-religious. The song titles often self explain the lirycs. „True Messiah“ is basically saying that there is no other real messiah but you and me. „Satan“ – we call is name, we call the opposer from the inside of our minds. „Behemoth“ about a huge beast that covers up the sun and leaves us in darkess. „Excommunicatus ab Humanitate“ is where one is excomunicated from humanity by people having no rights to do so. „Gloria Apostasiae“ – where the next bunch of words goes „Gloria Libertati Mentis“ so it’s about free mind. And so on. I mean I am oversimplifying a lot here, but I don’t want to make this part too boring. I think it tastes best when you hear it alongside the music. Most lyrics were written by Oktavius and myself, one rough drafted by Camasothz. The lirycs come from the dark depths of our minds, through the hand armed in a pen, onto the piece of paper. Like they did it in the old days haha.

Throughout the history of metal, there have been many instances where certain bands were banned because they were shocking or held views that differed from those of mainstream society. Have you ever had any problems? In today’s internet age, it’s incredibly easy to immediately condemn someone, spread a rumor, and destroy them.

Yes, of course, we know some instances. Once I even organized a gig headlining a band whose last two shows before ours were cancelled because of excaclty what you are saying. After this gig we received a few messages from people, I think one american wrote to us „if you play with such bands then you are not going to be welcome“ or something like this. I do realize that there are political views or worldviews that do not allow some people to cooperate or accept art of other people with different views. And I must say I am personally OK with that. I mean let’s all have our views and express our art in our areas, not necessarily coming over one another. I mean there is enough room for all of us, right?

We had some problems with accusations over insult to religious feelings. We played a festival last summer where we set some stage decorations alight. Let’s call it two pieces of wood constructed into an installation that might have resembled crosses haha. This was a performance during our instrumental song Auto-da-Fe in the context of the holy inquisition and its consequences. Of course some catholics didn’t like it and they motivated local politicians and even a big religious organization to start prosecution proces against us, it is ongoing.

The good news is that 2 months later we perofrmed in the church in Czechia. Man I love your country!

 

Have you had to change your approach to music in any way due to new technologies? Thanks to the internet, the world is completely different; bands have to approach everything in a completely different way. How do you perceive these changes?

I don’t think we had to change our approach to music when it comes to playing gigs. We are basically working with the same set up I used in the beginning of 90s, when I played with my first band. It’s been 30 years! But of course there are areas which are seriously affected: first the recording – it looks completely different today than in the past. But of course the quality of music is higher too. I think the worst situation is in distribution of music – it’s all digitalized. I always try not to criticize the changes which are the result of the world moving forward, as it is something you cannot do much about. However it is a real pity it takes so long to sell 500 CDs when you record an album. People stream music and then it is difficult to get paid for it. We are not greedy, but I must honestly say, recording an album in a professional studio is a costly adventure and it would be really nice if it could get anywhere near getting paid back for this. Also, not to have this money, but to invest it into merch, next album, or some farther trips to gigs.

How are things going with BAALZAGOTH’s concerts? I saw that you’ve already played here in the Czech Republic how did you like it here? Are you interested in a European tour, for example? I could imagine you sharing the stage with bands like POSSESSED or DEICIDE; they come here pretty often.

We were supposed to play in CZ, invited by a Czech band Okult, but beause of some complications we could not come. We hve just played in this church called Soulkostel near the village Vernerovice, what an awesome place! Then we are playing one more gig in Jaromer, invitation came from Dysangelium this time and we will have the pleasure to share stage with them and other Czech legends – Tortharry. The gig is headined by Benediction.

After this one experience in Soulkostel I repeat what I said: I love your coutry! I hope we will come back to play in Czechia some more shows.

The question of European tours is not easy – first of all it is costly, and secondly we have our professional obligations, we are not professional musicians, we have our families and jobs. But we are open for any invitations, so let’s hope we could reach our fans in Germany and other countries soon too.

What does death metal and black metal mean to you? How would you define them, and how do you perceive these styles as an experienced musician? I don’t want you to describe your playing technique; I’m more interested in your perspective, your feelings, the energy you convey, and so on. Try being a philosopher for a moment.

I need to first state that I am not a good reviewer of the scene, because my intersests have never been too broad haha.

It happened by chance that I said a lot on this when aswering previous questions. Black metal has gotten an really big and vast genre with all the subgenres and its rich history. I perosnally was into black metal at the time when it was formed: Venom, Celtic Frost, maybe early Samael. When it developed into this specific way of riffing and had this sort of space it somehow became less interesting for me. I have always been into thrash-death mostly. I must honestly say that I am suprised black metal became so popular, it would even dare to name it as a prevailing genre in the underground metal music. At least looking at the scene from my perspective. And I am absolutely positive on this, let there be black metal and let black metal develop even more. I also hear a lot of people complaining about the more modern subgenres of black metal, where the lyrical zone and also the compositions go off the core or the „way how black metal should be constructed“ as some would say. I am aboslutely open to anything, art is art, music is music, fuck boundaries and limitations.

Death metal on the other hand is my history – when I was a young lad I was super happy to see the bands radicalize thir music, develop riffing styles etc. From early Slayer, through Sodom, Death, Obituary, Morbid Angel, Bolt Thrower, Benediction, all the Swedish bands... This is my wolrd! So as for me, it is all about the sound and they way riffs are constructed, it somehow fits my taste. I would like to mention on this occassion that the Czech band Okult and their last album „God of Genocide“ is the definition of death metal I truly adore.

 

What does BAALZAGOTH have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We plan to play some gigs, I think we are booked for something like 6 shows between today and January. We are not up to playing too often. We are assessing every incoming proposal, so if by reading this you thought you might want to invite Baalzagoth to a show, do not hesitate to hit us up via messenger, or email. Most probably we will take a brake between March and May because Vulur, our young drummer is taking his matura exam, he will need the time to focus on this threshold to move on in his life.

Thank you very much for the interview. I really appreciate that you took the time for our site. I wish your entire band plenty of hellish inspiration, sold records, and enthusiastic fans. May you also thrive in your personal lives. I hope to see you live someday.

Jakub, thank YOU for having me. I see you put some effort into these questions, so this was a really interesting interview. Thank you for your good word on our music, thank you for the wishes and I am sure we meet live one day, sooner or later. All the best, Brother!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BAALZAGOTH - Blasfemický, zkaženou krví a nenávistí nasáklý death metal! Budete navěky prokleti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - BAALZAGOTH.

Odpovídal Asmodeus (basa), děkujeme!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):

Ave BAALZAGOTH! Právě poslouchám vaši novinku „No God, No Savior“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black metalem načichlý death metal a jedná se o vaše druhé dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?

Asmodeus: Ahoj Jakube, především díky, že jsi nás oslovil! Vážíme si tvého zájmu o naši hudbu i pozvání k rozhovoru. Víš, my sami svou hudbu vždycky označujeme jako death metal – tak ji zkrátka vnímáme. Ale z pochopitelných důvodů se nevyhneme ani přívlastku „blackened“; náš vzhled, textová stránka a možná i způsob práce s riffy tomu všemu dodávají takový ten blackmetalový nádech. Druhé album vznikalo jinak než to první. Náš debut *Morbid Persecutions* jsme skládali společně jako kapela, zatímco u *No God, No Savior* to stálo spíše na jednotlivých skladatelích. Většinu skladeb (hudební složku) napsal Veles, náš sólový kytarista, po jedné pak přidali bubeník Vultur, druhý kytarista Camasothz a já. Samozřejmě ale platí, že když se původní nápady na kytarové riffy přetvářely do finální podoby skladeb, podílela se na výsledném zvuku celá kapela.

Tentokrát jsme také nenahrávali všechno v jednom studiu. Ve snaze ušetřit na logistice a technickém zajištění jsme kytary nahráli jinde a na doporučení našeho producenta jsme pro bicí zvolili zase jiné studio – tam nám šlo především o zvuk. S výslednou zvukovou podobou jsme spokojení. Doufáme, že se album bude líbit i posluchačům.

Jasný byl i hudební směr, a to přesně tak, jak jsi to popsal: chtěli jsme, aby to znělo hutněji a důrazněji, aby to bylo dynamičtější, o něco rychlejší, emotivnější a divočejší. I když na desce stále najdeme pomalejší a atmosférické pasáže, celkově je materiál rozhodně rychlejší, agresivnější a ucelenější.


Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?

Na rozdíl od prvního alba, kde se zvuk nejprve navrhl a teprve poté se nahrávalo – tedy zvuk kytar z aparátů putující z reproboxů do mikrofon jsme tentokrát nejprve nahráli syrový, nezkreslený signál kytar a procesem reampingu prošly až následně.

Reamping zajistil Filip Hałucha z Heinrich House Studia; výsledný zvuk kytar je jeho dílem. Ještě důležitější však je, že měl na starosti i mix – vzhledem k tomu, že patří k absolutní špičce mezi producenty, výsledek nemohl dopadnout jinak než naprosto skvěle. Spolupracoval s největšími jmény v oboru a jeho zkušenosti i odbornost jsou na mimořádné úrovni. Zvuk jsme plně svěřili do jeho rukou a bylo to správné rozhodnutí.

Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?

Klobouk dolů, Jakube! Za obalem alba stojí dlouhá historie nápadů, vývoje a různých zvratů. Původně se album mělo jmenovat „Unholy Inquisition“ a vizuální stránka měla stylově navazovat na to první. Pak se ale Oktavius ​​(zpěv) rozhodl, že musíme zkusit něco jiného, ​​a protože nikdo nebyl proti (v téhle kapele vlastně nikdo nikdy není proti, haha), vzal to na sebe. Před pár lety jsme absolvovali focení s profesionálním fotografem Maciejem Pielochem. Na jedné z fotek držel Oktavius ​​v levé ruce lebku a v pravé hořící pochodeň. Motiv ruky držící lebku s kříži v pozadí vypadal slibně – a když obal CD otevřete, uvidíte tu fotku celou. Grafiku dala dohromady moje žena, přidala naše logo, experimentovali jsme se světlem a stíny, přidali trochu patiny a výsledek byl na světě. Nebylo to ale tak jednoduché, jak to popisuju, haha; Oktavius ​​si nechal vytisknout několik verzí na papír, než jsme se definitivně rozhodli. Má to i svou symboliku: lebka představuje fakt, že po smrti nezbude nic než tělesné pozůstatky, zatímco kříže v pozadí symbolizují lež. A ten název... všechno to do sebe krásně zapadá a vytváří jeden ucelený koncept.


Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Haha, to je dobrá poznámka! Myslím, že u nás to chodí uvolněněji než v některých jiných kapelách. Hudbu skládají kytaristé; ačkoli hraju na baskytaru, taky nahrávám a sdílím různé motivy, někdy i celé skladby. Nápady si zaznamenáváme do počítače, přidáme k nim elektronické bicí a sdílíme je, aby se k nim ostatní mohli vyjádřit, vyměnit si názory a tak dále. Dřív byl Veles (náš hlavní skladatel) ještě hodně mladý a nezkušený kluk, takže jsme jeho skladby museli dost upravovat. U druhého alba zůstala většina toho, co vytvořil, v původní podobě – jeho hudební cítění je dnes mnohem vyspělejší. Takže jakmile vybereme skladby nebo motivy, sejdeme se ve zkušebně a pracujeme na nich – Vultur si bicí party navrhuje sám. I v jeho případě je to jiné; víš, když nahrával „Morbid Persecutions“, bylo mu jedenáct, takže tehdy potřeboval určité vedení. Dnes už si bicí party vytváří sám. Hotová skladba navíc není nikdy definitivně daná; někdy i při desátém hraní dojdeme k závěru, že musíme něco změnit.

Jediné problematické momenty, na které si vzpomínám, nastávají, když vznikne nějaký riff a skladatel prohlásí: „Takhle to musí zůstat, na to se nesmí sahat.“ My mu pak s Camasotzhem pustíme třeba Mayhem nebo Behemoth a řekneme: „Takhle to prostě zůstat NEMŮŽE, protože přesně takhle už to někdo zahrál před dvaceti lety,“ haha.

Pro mě byla polská death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?

Tohle je velmi široké téma. K satanismu existuje celá řada přístupů – kdo se o něj zajímá, ten to ví. Náš satanismus je zaměřen proti církvi. Tím satanem jsme my sami – lidé, kteří se staví proti tomu, co institucionalizované náboženství páchá na lidech. Jsme přesvědčeni, že náboženství stvořili zlí lidé, kteří pochopili, že takto mohou ovládat mysl ostatních. Že tak mohou vládnout druhým a hromadit bohatství. Stačí se podívat na církev: pozemky, nemovitosti, peníze... Bůh v tom nefiguruje, není na tom nic dobrého. Tlustí kněží, co melou nesmysly a žijí z lidí, kteří sice nerozumí, ale věří. Existuje snad snazší práce? Bohatství, politický vliv, příkazy a zákazy, rozhodování o tom, jak mají lidé žít své životy. My na to říkáme: „Ani náhodou.“ Církev – jedna velká lež – v nás vyvolává hněv a naše hudba je na to reakcí. Naše poselství zní: nenechte si ovládat mysl, buďte svobodní, dělejte, co chcete, rozhodujte sami o sobě, říkejte nahlas, co si myslíte, buďte sami sobě soudci. Žádný poslední soud před žádným tribunálem se konat nebude; nečeká vás žádný trest, když půjdete vlastní cestou, a žádné následky, když nebudete poslouchat ty parchanty. Bůh neexistuje a žádný spasitel nepřijde.


Zajímalo by mě, jaké to je v současnosti v Polsku, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?

Polská scéna je opravdu rozsáhlá. Existuje tu spousta kapel hrajících různé podžánry metalu. Je to velmi zajímavé a pestré prostředí, kde si každý určitě najde to své. Mezi radikálnějšími žánry podle mě dominuje black metal, který je vůbec nejpopulárnější. Death metal je na tom o něco hůř a thrash metal se sice znovu čím dál víc objevuje, ale za black metalem stále zaostává. Soudím tak na základě vydaných alb, koncertů a podobně. Jsou to jen mé postřehy, rozhodně si nestěžuji. Věřte nebo ne, ale black metal není zrovna můj šálek kávy. Poslouchám ho a kapely uznávám, ale prostě to není žánr, který bych vyhledával.

Metal jsem začal poslouchat, když mi bylo asi jedenáct. Ještě dřív, když jsem byl úplně malý, jsem slýchal mámu pouštět si Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin, The Doors, Janis Joplin nebo dokonce Motörhead. Pak mi kamarádi pustili Metallicu a bylo jasno – ta hudba mě okamžitě chytla. Mluvím o konci 80. let; následoval samozřejmě Slayer – podle mě ta nejlepší kapela na světě. Mými vzory byli Tom Araya a Jeff Hanneman.

Mnoho metalových kapel hraje v malých až středně velkých klubech, kam chodí od 15 do 150 lidí. My obvykle hrajeme pro publikum čítající 60 až 120 lidí. Víc ani čekat nemůžeme, takhle ta scéna prostě funguje. Kapel i koncertů je tolik, že jsou lidé někdy až přesycení. Opakuji: nestěžuji si, jen konstatuji fakta. Člověk prostě nemůže chodit na metalové koncerty osmkrát do měsíce; je toho moc a roli hrají pravděpodobně i finance. Představte si situaci ve velkém městě: spousta lidí utratí 150 eur za vstupenku na „velký“ koncert a ve stejné době se koná dalších šest undergroundových akcí v malých klubech. To platí zejména pro letní období, kdy kvůli open-air festivalům o místní klubové koncerty často není takový zájem. Všichni si to uvědomují, a tak se kapely soustředí na pořádání klubových koncertů hlavně na podzim a na jaře. To sice vede k dobré obsazenosti klubů, ale zároveň to kapelám komplikuje organizaci vystoupení – termíny je totiž nutné domlouvat s předstihem šesti a více měsíců.

Současné podmínky sotva umožňují pokrýt náklady. Hraní na undergroundové metalové scéně je v podstatě ztrátová záležitost; pokud při dnešních cenách pronájmu prostor, služeb zvukařů a pohonných hmot dokážete pokrýt výdaje, máte štěstí. Když jsme hráli v Soulkostele ve Vernéřovicích, mluvil jsem s jedním člověkem – shodou okolností se taky jmenoval Jakub, haha ​​–, který mi řekl, že s kapelou skončil, protože hrát pro 10–15 lidí nedává smysl. Vyžaduje to totiž obrovskou motivaci a úsilí a člověk musí být připraven na to, že bude tratit peníze. My to děláme z potřeby uměleckého vyjádření, takže jsme připraveni s těmi větrnými mlýny bojovat.


Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?

Je zajímavé, že texty k „No God, No Savior“ vznikaly nezávisle na sobě, aniž bychom se snažili držet nějakého konkrétního schématu. Víceméně náhodou se všechny nesou v protináboženském duchu. Názvy skladeb často samy o sobě vypovídají o obsahu textů. „True Messiah“ v podstatě říká, že neexistuje žádný jiný skutečný mesiáš než ty a já. „Satan“ – vzýváme toto jméno, vzýváme onoho protivníka z hlubin vlastní mysli. „Behemoth“ pojednává o obrovské bestii, která zakrývá slunce a ponechává nás v temnotě. „Excommunicatus ab Humanitate“ popisuje situaci, kdy je člověk vyloučen z lidství lidmi, kteří k tomu nemají žádné právo. „Gloria Apostasiae“ – na což navazují slova „Gloria Libertati Mentis“, takže jde o svobodu mysli. A tak dále. Samozřejmě to teď hodně zjednodušuji, ale nechci, aby tato část byla příliš nudná. Myslím, že nejlépe to vyzní, když si to poslechnete přímo s hudbou. Většinu textů jsme napsali Oktavius ​​a já, jeden hrubý návrh vytvořil Camasothz. Texty vycházejí z temných hlubin našich myslí a skrze ruku třímající pero se přenášejí na papír. Přesně tak, jak se to dělávalo kdysi, haha.

V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho.

Ano, samozřejmě, o takových případech víme. Jednou jsem dokonce pořádal koncert, kde jako hlavní hvězda vystupovala kapela, jejíž předchozí dvě vystoupení byla zrušena právě z důvodů, o kterých mluvíte. Po tomto koncertě nám přišlo několik zpráv; myslím, že jeden Američan nám napsal něco ve smyslu: „Pokud hrajete s takovými kapelami, nebudete vítáni.“ Uvědomuji si, že existují politické či světonázorové postoje, které některým lidem nedovolují spolupracovat s lidmi odlišného smýšlení nebo přijímat jejich tvorbu. A musím říct, že s tím osobně nemám problém. Chci tím říct, že každý můžeme mít své názory a věnovat se své tvorbě ve vlastním prostředí, aniž bychom si nutně museli vstupovat do cesty. Místa je tu přece dost pro všechny, ne?

Měli jsme také problémy kvůli obvinění z urážky náboženského cítění. Jedno léto jsme hráli na festivalu, kde jsme zapálili část pódiové dekorace – řekněme dva kusy dřeva sestavené do podoby instalace, která mohla připomínat kříže, haha. Šlo o součást vystoupení během naší instrumentální skladby *Auto-da-Fé*, která se tematicky vztahovala ke svaté inkvizici a jejím následkům. Některým katolíkům se to samozřejmě nelíbilo a podnítili místní politiky i velkou náboženskou organizaci k zahájení právního řízení proti nám; tato záležitost se stále řeší.

Dobrou zprávou je, že o dva měsíce později jsme vystupovali v kostele v Česku. Teda, tu vaši zemi miluju!

 

Museli jste kvůli novým technologiím nějak změnit svůj přístup k hudbě? Díky internetu je svět úplně jiný a kapely musí ke všemu přistupovat zcela odlišně. Jak tyto změny vnímáte vy?

Nemyslím si, že bychom museli měnit přístup k hudbě, pokud jde o samotné koncertování. V podstatě pracujeme se stejným vybavením, jaké jsem používal už na začátku 90. let, když jsem hrál ve své první kapele. Je to už 30 let! Samozřejmě ale existují oblasti, které jsou těmito změnami výrazně ovlivněny: především nahrávání – dnes vypadá úplně jinak než dřív. Kvalita hudby je ale díky tomu také vyšší. Za nejhorší považuji situaci v distribuci hudby – všechno je digitalizované. Snažím se nekritizovat změny, které přináší vývoj světa, protože s tím stejně moc nenaděláte. Je ale velká škoda, že prodat 500 cédéček po natočení alba trvá tak dlouho. Lidé hudbu streamují, a tak je těžké za ni získat zaplaceno. Nejsme chamtiví, ale musím upřímně říct, že nahrávání alba v profesionálním studiu je nákladná záležitost a bylo by fajn, kdyby se náklady alespoň částečně vrátily – abychom ty peníze mohli investovat třeba do merchandisingu, dalšího alba nebo cest na vzdálenější koncerty.

Jak jsou na tom BAALZAGOTH s koncerty? Koukal jsem, že jste již u nás v Čechách hráli, jak se vám u nás líbilo? Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.

Měli jsme hrát v Česku na pozvání české kapely Okult, ale kvůli určitým komplikacím jsme nakonec nemohli přijet. Právě jsme odehráli koncert v kostele zvaném Soulkostel nedaleko obce Vernéřovice – je to úžasné místo! Čeká nás ještě jedno vystoupení v Jaroměři; tentokrát přišlo pozvání od kapely Dysangelium a my budeme mít tu čest sdílet s nimi i s další českou legendou, skupinou Tortharry, pódium. Hlavní hvězdou večera bude kapela Benediction.

Po téhle zkušenosti v Soulkostele mohu jen zopakovat: miluju vaši zemi! Doufám, že se do Česka vrátíme a odehrajeme tu další koncerty.

Otázka evropských turné není jednoduchá – především je to finančně náročné a za druhé máme své profesní závazky; nejsme profesionální hudebníci, máme rodiny a práci. Jsme však otevřeni jakýmkoli pozvánkám, takže doufejme, že se brzy dostaneme i k našim fanouškům v Německu a dalších zemích.

Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.

Nejprve musím říct, že nejsem zrovna ten pravý, kdo by měl hodnotit celou scénu, protože mé hudební zájmy nebyly nikdy příliš široké, haha.

K tomuto tématu jsem se vlastně už dost vyjádřil při zodpovídání předchozích otázek. Black metal se díky všem svým podžánrům a bohaté historii stal obrovským a rozsáhlým žánrem. Osobně mě black metal bavil v době svého vzniku – kapely jako Venom, Celtic Frost nebo třeba raní Samael. Když se pak vyvinul do podoby se specifickým stylem riffování a určitou atmosférou, přestal mě tak trochu zajímat. Vždycky mě táhlo spíš k thrash a death metalu. Musím upřímně říct, že mě překvapuje, jak populárním se black metal stal; troufl bych si ho dokonce označit za dominantní žánr metalového undergroundu – alespoň z mého pohledu. A rozhodně proti tomu nic nemám; ať tu black metal je a ať se dál vyvíjí. Slýchám sice spoustu lidí, jak si stěžují na modernější podžánry black metalu, kde se texty i samotná skladba vymykají původní podstatě či tomu, jak by se podle některých měl black metal správně dělat. Já jsem ale naprosto otevřený všemu – umění je umění, hudba je hudba, kašlu na hranice a omezení.

Death metal je naproti tomu mou srdeční záležitostí. Když jsem byl mladý kluk, byl jsem nadšený, když kapely začaly svou hudbu radikalizovat, rozvíjet styly riffování a tak dále. Od raných Slayer přes Sodom, Death, Obituary, Morbid Angel, Bolt Thrower, Benediction až po všechny ty švédské kapely... To je můj svět! Pro mě je klíčový zvuk a způsob stavby riffů – to prostě sedí mému vkusu. Při této příležitosti bych rád zmínil českou kapelu Okult a jejich poslední album „God of Genocide“; to je pro mě ztělesnění death metalu, který opravdu miluju.

 

Co chystají BAALZAGOTH v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Plánujeme odehrát pár koncertů; myslím, že odteď do ledna máme domluvených zhruba šest vystoupení. Nechceme hrát příliš často. Každou nabídku pečlivě zvažujeme, takže pokud vás při čtení těchto řádků napadlo pozvat Baalzagoth na koncert, neváhejte nás kontaktovat přes Messenger nebo e-mail. Mezi březnem a květnem si pravděpodobně dáme pauzu, protože náš mladý bubeník Vulur bude skládat maturitní zkoušku a bude potřebovat čas, aby se mohl soustředit na tento důležitý životní milník.

Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.

Jakube, díky, že jsi mě pozval k rozhovoru. Vidím, že sis dal s těmi otázkami práci, takže to byl opravdu zajímavý rozhovor. Díky za milá slova o naší hudbě i za přání – jsem si jistý, že se dřív nebo později potkáme i osobně. Měj se fajn, brácho!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 22. září 2026

Recenze/review - THE BLEEDING - Godless Communion (2026)


THE BLEEDING - Godless Communion
CD 2026, Redefining Darkness Records

for english please scroll down

Další rezavý hřeb, který mi zatloukají do hlavy. Sedím ve staré prašivé kobce a kolem mě tančí krysy na ostrých střepech vzpomínek. Objímá mě temnota a chlad. Hluboko v podzemí čekám na smrt. Hlavou mi létají myšlenky jako zběsilé. Připomínají můry, které padají spálené ohněm k zemi. Všechno má barvu krve a pokaždé, když uslyším zvuk otevírajících dveří, očekávám nový druh bolesti. Přitom to začalo tak nevinně. Šel jsem tichou ulicí a ve stínech na mě čekaly přízraky. Napadly mě jako smečka vzteklých psů, jako britská kapela THE BLEEDING.

Jsme jedné krve, křičím zase jednou do tmy, když znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Psal jsem o téhle smečce již dvě recenze a máme spolu i skvělý rozhovor. Odkazy naleznete dole pod dnešním článkem. Svět je i letos zahalen do těžké, smradlavé mlhy, já čekám na smrt v podzemí a vy si můžete vychutnat nové album, které opět řeže tou správnou stranou nože. 


Je to smršť, vichřice v záhrobí, tsunami, tlaková vlna, která vás smete z povrch zemského. Budete spáleni na popel, sežehnuti ostrými riffy, zabijáckými bicími a vokálem, připomínajícím řev raněné bestie. Tahle kapela touží po čerstvém mase a předkládá vám na víku od rakve prvotřídní death a thrash metal ze staré školy. Dejte mi někdo další pivo, potřebuji spláchnout pachuť současného podivného světa. Raději znovu a znovu utíkám do nekonečných chodeb podsvětí a rvu si tohle album pod tlakem do hlavy. Má v sobě totiž vše, co potřebuji pro své nekalé záhrobní rituály. Je velmi dobře napsané, je ušpiněno potřebnou dávkou nakumulovaného vzteku i energie posbírané na starých pohřebištích. Jasně kámo, všechno tady už bylo a kapela má ve svých genech stejnou DNA jako skupiny typu SODOM, KREATOR, MORBID ANGEL, SEPULTURA, SLAYER, DEATH, SOLSTICE, MALEVOLENT CREATION. Jenže tihle gentlemani, na rozdíl od mnohých jiných, přidávají do skladeb i spoustu svých nápadů a invence. Máme tu tak opravdu co do činění se smečkou prašivých psů, kteří stejně jako já hlídají vstup do podzemí několik dekád. THE BLEEDING jsou na svém čtvrtém albu ve skvělé formě. Sekají kolem sebe, připomínají démony ze starých časů, kteří se přišli pomstít za všechna příkoří, která jim byla způsobena. Nedokážu sedět v klidu, když "Godless Communion" poslouchám. Podupávám si nohou, tančím znovu a znovu na svém vlastním hrobě. Naslouchám šepotu nemrtvých a vyzývám všechny nejkrásnější zombie, aby se ke mě přidaly. Ne kamaráde, tohle není jen nostalgický výlet do starých dobrých časů, tohle je nahrávka, která se ti dostane do hlavy, pod kůži, do žil i do podvědomí. Mám vůbec psát něco dalšího? Že má album skvělý zvuk, motiv na obalu? Ale to je přeci u téhle kapely samozřejmost. Zničující death thrash metalové album, u kterého odpadává maso od kostí! Budete tančit s démony na svých vlastních hrobech!


Asphyx says:

Another rusty nail they’re hammering into my head. I’m sitting in an old, dingy dungeon, and rats are dancing around me on the sharp shards of memories. Darkness and cold envelop me. Deep underground, I’m waiting for death. Thoughts race through my head like mad. They resemble moths falling to the ground, scorched by fire. Everything is the color of blood, and every time I hear the sound of a door opening, I brace myself for a new kind of pain. And yet it all started so innocently. I was walking down a quiet street, and in the shadows, spectres were waiting for me. They attacked me like a pack of rabid dogs, like the British band THE BLEEDING.

“We’re of the same blood”, I shout into the darkness once again as I hit play on my player over and over. I’ve already written two reviews about this band, and we’ve also done a great interview together. You’ll find the links below today’s article. The world is shrouded in a heavy, stinking fog again this year; I’m waiting for death underground, and you can enjoy the new album, which once again cuts with the right side of the knife.


It’s a whirlwind, a gale in the afterlife, a tsunami, a shock wave that will sweep you off the face of the earth. You’ll be burned to ashes, scorched by sharp riffs, killer drums, and vocals reminiscent of a wounded beast’s roar. This band craves fresh flesh and serves up top-notch old-school death and thrash metal right on your coffin lid. Someone give me another beer I need to wash down the bitter aftertaste of this strange modern world. I’d rather flee again and again into the endless corridors of the underworld and force this album into my head under pressure. It has everything I need for my sinister rituals of the afterlife. It’s very well written, tainted with just the right dose of pent-up rage and energy gathered from ancient burial grounds. Sure, buddy, we’ve seen it all before, and the band carries the same DNA in its genes as groups like SODOM, KREATOR, MORBID ANGEL, SEPULTURA, SLAYER, DEATH, SOLSTICE, and MALEVOLENT CREATION. But these gentlemen, unlike many others, also inject their songs with plenty of their own ideas and creativity. So we’re really dealing with a pack of mangy dogs who, just like me, have been guarding the entrance to the underworld for several decades. THE BLEEDING are in top form on their fourth album. They’re tearing everything apart, reminiscent of demons from days gone by who’ve come to exact revenge for all the wrongs done to them. I can’t sit still when I listen to “Godless Communion”, I tap my foot, dancing over and over again on my own grave. I listen to the whispers of the undead and call on all the most beautiful zombies to join me. No, my friend, this isn’t just a nostalgic trip down memory lane this is a record that gets into your head, under your skin, into your veins, and into your subconscious. Do I even need to say anything else? That the album has great sound and a cool cover art? But that’s a given with this band. A devastating death thrash metal album that’ll make the flesh fall off your bones! You’ll be dancing with demons on your own graves!


about THE BLEEDING on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - THE BLEEDING - Monokrator (2023)





tracklist:
01. Immortal Flesh 
02. Altar Of The Ram 
03. Bestial Bloodlust 
04. Praise Of The Succubi 
05. Godless Communion 
06. Black Incantation 
07. Death Eternal 
08. Through The Morphean Gate 
09. Sacrificial Onslaught 
10. Born In A Casket (Cannibal Corpse Cover)

THE BLEEDING is: 
Craig Land – Vocals 
Tasos – Guitar 
Guy – Bass 
Davide Marini – Drums



pondělí 21. září 2026

Recenze/review - MORGUED - Ordnance Obscenum (2026)


MORGUED - Ordnance Obscenum
CD 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Myslel jsem si, že už to nezažiji. Přesto se to stalo. K prvnímu kontaktu došlo poprvé ve chvílích, kdy zůstal poslední člověk mimo virtuální síť. Lidstvo bylo odsouzeno k zániku. Říkali nám, zatímco vypalovali celá města a očišťovali Zemi od druhu zvaného člověk, že si za to můžeme sami. Měl to být takový zajímavý pokus. Neobstáli jsme. Příliš mnoho válek, násilí, nenávisti. Moc nás nezůstalo. Zatím se nám daří se ukrývat. Nebude ale to trvat dlouho. Všichni nakonec zemřeme.

Mám rád, když se kombinuje sci-fi a death metal. Líbí se mi texty, ale hlavně muzika. Je tu debutové album maniaků MORGUED z Bostonu. A stačilo několik prvních poslechů, abych se vrátil po časové ose zpět. A to jak díky skladbám samotným, tak i díky atmosféře, která opravdu připomíná sci-fi filmy a knihy z osmdesátých let minulého století. 


MORGUED hrají staroškolský death metal se spoustou technických a thrash metalových prvků. Výsledkem je koktejl, který připomíná jedovatou krev vetřelců z vesmíru. Velmi dobře napsané skladby se poslouchají tak nějak samy. Mají velmi dobrý, masivní, čitelný a naprosto zabijácký zvuk (Will Killingsworth - mastering, Chris Leamy - reording, mixing). O motivu na obalu netřeba diskutovat, je pod ním podepsán Ditch Witch a připomíná mi staré obaly sci-fi knížek, co jsem čítával jako mladý kluk. Hlavní ale je, alespoň co se týká mé maličkosti, atmosféra celé nahrávky, která je nekonečnou tmou vesmíru, setkáním s jinými civilizacemi. Když nad tím tak přemýšlím, tak asi nějak takhle bude vypadat apokalypsa, až k ní na naší kdysi tak krásné Zemi dojde. Zatím děláme všechno proto, abychom ji zničili. Pokud se už jako já nedokážete dívat na večerní zprávy a kroutíte nechápavě hlavou nad naší lidskou hloupostí, potom je tohle album také pro vás. Muzika je to klasická, tradiční, tihle gentlemani nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Líbí se mi, že se kapele povedlo do jednotlivých songů vložit spoustu vlastních nápadů a invence. Novinka je tak nebývale pestrá, zajímavá a řeže tou správnou stranou nože. Kývám se spokojeně do rytmu, postupně přidávám hlasitost a dívám se z okna na černé nebe. Už to nebude dlouho trvat a objeví se. Nevím jak budou vypadat, jistý jsem si ale rozhodně s tím, že nás přiletí zničit, vypálit. Budu čekat, poslouchat u toho "Ordnance Obscenum", které bude i soundtrackem k apokalypse, která bude následovat. Myslel jsem si, že už to nezažiji. Přesto se to stalo. K prvnímu kontaktu došlo poprvé ve chvílích, kdy zůstal poslední člověk mimo virtuální síť. Lidstvo bylo odsouzeno k zániku. Syrový, temný a naprosto zničující death metalový útok z vesmíru! Lidstvo je odsouzeno k zániku a tohle album k tomu bude hrát jako soundtrack!


Asphyx says:

I thought I’d never live to see it. Yet it happened. First contact occurred just as the last human remained outside the virtual network. Humanity was doomed. As they burned entire cities and purged the Earth of the species known as humans, they told us it was our own fault. It was supposed to be an interesting experiment. We failed. Too many wars, too much violence, too much hatred. Not many of us are left. So far, we’ve managed to hide. But it won’t last long. We’ll all die in the end.

I love it when sci-fi and death metal are combined. I like the lyrics, but especially the music. Here’s the debut album from the maniacs MORGUED from Boston. It only took a few listens for me to be transported back in time thanks both to the songs themselves and to the atmosphere, which really evokes sci-fi movies and books from the 1980s.


MORGUED plays old-school death metal with plenty of technical and thrash metal elements. The result is a cocktail reminiscent of the poisonous blood of alien invaders. The very well-written songs just seem to play themselves. They have a great, massive, clear, and absolutely killer sound (Will Killingsworth - mastering; Chris Leamy - recording, mixing). There’s no need to discuss the cover art it’s signed by Ditch Witch and reminds me of the old sci-fi book covers I used to read as a young boy. But what matters most, at least to me, is the atmosphere of the entire recording, which evokes the endless darkness of space and encounters with other civilizations. Come to think of it, this is probably what the apocalypse will look like when it finally arrives on our once-beautiful Earth. For now, we’re doing everything we can to destroy it. If, like me, you can no longer bear to watch the evening news and find yourself shaking your head in disbelief at our human stupidity, then this album is for you, too. The music is classic and traditional; these gentlemen aren’t coming up with anything new or groundbreaking, but that isn’t the point here. I like that the band has managed to infuse each song with plenty of their own ideas and creativity. This new release is so incredibly diverse, interesting, and hits all the right notes. I’m nodding contentedly to the beat, gradually turning up the volume, and looking out the window at the black sky. It won’t be long now before they appear. I don’t know what they’ll look like, but I’m absolutely certain they’re coming to destroy us, to burn us to the ground. I’ll wait, listening to “Ordnance Obscenum”, which will also serve as the soundtrack to the apocalypse that’s about to follow. I thought I’d never live to see this. Yet it happened. First contact occurred the moment the last human remained outside the virtual network. Humanity was doomed. A raw, dark, and utterly devastating death metal assault from outer space! Humanity is doomed, and this album will serve as the soundtrack to it!


Tracklist:
1. Assemble the High Command (Intro)
2. The War Prayer
3. Terror Troops
4. Special Planetary Operations
5. Trenchfoot Gourmet
6. Cyberphilia
7. Colonize the Acid World
8. Armageddon State
9. Ordnance Obscenum

sobota 19. září 2026

Recenze/review - BURIAL RUTHLESS - Held by Evil (2026)


BURIAL RUTHLESS - Held by Evil
CD 2026, Great Dane Records

for english please scroll down

Pokud už koketuji s technickým death metalem, tak mě musí opravdu kapela přesvědčit, abych o ní napsal několik řádek. BURIAL RUTHLESS jsou původem z Venezuely. Pánové se přestěhovali do Španělska, aby letos vydali své první dlouhohrající album. Nejdřív jsem kolem něj opatrně chodil jako šelma kolem své kořisti. Nakonec jsem jej vložil do přehrávače, sedl si a nechal v naprosté tmě na sebe nahrávku působit.

Jakoby se něco ostrého postupně dostávalo do mých vnitřností, do mé mysli, do mého podvědomí. Stačilo několik společných setkání, aby ve mě kapela zanechala hlubokou krvavou stopu. Hraje se zde spíše tradičnější technický death metal, se spoustou zajímavých pasáží a momentů. Ale hlavně zvláštní, neklidnou atmosférou plnou naprosté temnoty, chladu a nenávisti. Je to masakr, který se mi zadřel pod kůži. 


Jedná se o debut a jasně, že vše není dokonalé. Dovedl bych si představit trošku špinavější a surovější zvuk, ale to jsou jen drobnosti. Jako celek na mě album působí uvěřitelně a opravdově, dal jsem si jej do své soukromé diskografie a poslouchal jej v práci, v autě, na svých nekonečných toulkách temnotou. A pokaždé na mě působilo trošku jinak. Jako bych seděl v plesnivém sklepě, bezmocný a svázaný. Každou hodinu někdo přijde a začne mi do hlavy zatloukat rezavé hřeby. A dělá to tak, abych nezemřel, abych si všechnu tu bolest, chlad, ostré riffy, divoké melodie, zabijácké bicí i syrový vokál užil. BURIAL RUTHLESS se tak pro mě stali velkým překvapením. Znáte to. Neznámé jméno, kterých jsou stovky, přistupoval jsem k nové desce "Held by Evil" spíše skepticky. A pak mě smetlo tsunami, byl jsem spálen na popel, pohřben zaživa, abych znovu povstal a užíval si morbidní atmosféru. Pánové hrají rychle, nekompromisně, ve skladbách naleznete spoustu ostrých pasáží, ale nezapomínají ani na to, aby se jednotlivé motivy dobře poslouchaly. Album má drive, starodávnou sílu, je znát, že při jeho nahrávání chtěla kapela ničit a zabíjet hudbou. Líbí se mi motiv na obalu, ale hlavně si užívám nahrávku jako celek. Jako starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než tři dekády, vám mohu letošní počin těchto maniaků jenom doporučit. Pokud máte chuť na poctivou a dobře odvedenou práci, tak neváhejte ani chvilku. Už nesedím v temné sklepě. Roztrhl jsem řetězy, kterými jsme všichni běžně spoutáni a narval jsem si tuhle desku pod tlakem do hlavy. Nechte si chutnat! Technický death metal, zahraný s morbidní noblesou! 


Asphyx says:

If I’m going to dabble in technical death metal, a band really has to win me over for me to write a few lines about it. BURIAL RUTHLESS hail from Venezuela. The guys moved to Spain to release their first full-length album this year. At first, I circled it cautiously, like a predator circling its prey. Finally, I put it in the player, sat down, and let the recording sink in while sitting in complete darkness.

It was as if something sharp was gradually penetrating my insides, my mind, my subconscious. It only took a few listens for the band to leave a deep, bloody mark on me. They play a more traditional style of technical death metal, with plenty of interesting passages and moments. But above all, there’s a strange, unsettling atmosphere full of utter darkness, coldness, and hatred. It’s a massacre that has seeped under my skin.


This is a debut album, and obviously, not everything is perfect. I could imagine a slightly grittier and rawer sound, but those are just minor details. As a whole, the album strikes me as authentic and genuine; I’ve added it to my personal collection and listened to it at work, in the car, and on my endless wanderings through the darkness. And each time, it affected me a little differently. It was as if I were sitting in a moldy basement, helpless and bound. Every hour, someone comes and starts hammering rusty nails into my head. And they do it in such a way that I don’t die so that I can fully savor all that pain, the cold, the sharp riffs, the wild melodies, the killer drums, and the raw vocals. BURIAL RUTHLESS has thus become a huge surprise for me. You know how it is. An unknown name one of hundreds so I approached their new album, "Held by Evil", with some skepticism. And then a tsunami swept me away; I was burned to ashes, buried alive, only to rise again and revel in the morbid atmosphere. These guys play fast and uncompromisingly; you’ll find plenty of intense passages in the songs, but they don’t forget to make sure the individual motifs are a pleasure to listen to. The album has drive and an ancient power it’s clear that when recording it, the band wanted to destroy and kill with their music. I like the cover art, but most of all, I’m enjoying the record as a whole. As an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for more than three decades, I can only recommend this year’s release from these maniacs. If you’re in the mood for honest, well-crafted work, don’t hesitate for a second. I’m no longer sitting in a dark basement. I’ve broken the chains that normally bind us all and forced this album into my head with all my might. Enjoy! Technical death metal, played with morbid elegance!


Tracklist:
01. Intro 
02. Demons Within 
03. Conditioned For The Womb 
04. Mutilated Mind 
05. Sweat In My Blood 
06. Groove, Plastic And Antropophagist 
07. Aire Del Sure 
08. Southern Death 
09. Held By Evil 
10. Bleeding Memories 
11. La Caida Del Aborrecido

pátek 18. září 2026

Recenze/review - RUNEMAGICK - After Chaos: Nocturnal Vigil (2026)


RUNEMAGICK - After Chaos: Nocturnal Vigil
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Ticho temného lesa. Jeho majestátnost. Stoleté stromy, které pamatují mnohé. Symboly vyryté do kamenů našimi předky. Někdy se mi to stává. Probouzím se uprostřed noci a nevím, co byl děsivý sen a co krutá realita. Jakoby mě volaly síly, které nejsou z tohoto světa. Obleču se a jdu ven. Moje kroky směřují do tmy. Kráčím pomalu, užívám si rytmus i melodie nové nahrávky švédských RUNEMAGICK. Kývám na pozdrav stínům, ztrácím se v chladu a mlze. Stále hledám, jako my všichni, kořeny našich předků.

Pravdou je, že mám pro hudbu Nicklase Rudolfssona velkou slabost. Pokaždé, když vyjde nové album, tak mám pocit, že mi mluví z duše, že hovoříme stejným jazykem, že jsme stejné krve. Líbí se mi kombinace doom metalu i deathu, ale hlavně meditativní přesah hudby. Potřebuji vždy klid, naprosté ticho a nebo černý les s jeho tajemnou atmosférou. V těchto chvílích vyniknou nové skladby nejvíce. 


Nicklas Rudolfsson nadále rozvíjí své myšlenky a nápady. Vydává se cestou starých šamanů a druidů, prochází se po dávno opuštěných pohřebištích, oživuje pradávné rituály života a smrti. Každý víkend dávám sbohem městu a ztrácím se na lesních pěšinách. RUNEMAGICK bývají mými velmi dobrými průvodci. Samota duše i těla, vše je ohlodané na kost, syrové, chladné, nekonečně temné. V jednotlivých motivech je zvláštní neklid. Je jasné, že album nebude pro každého, ale tak tomu bývá vždy. Někomu budou vadit příliš dlouhé, opakující se pasáže, jenže přátelé, tohle už není jen hudba, to je mrazivá mantra, která mě pokaždé přenese do jiných světů a dimenzí. V mé hlavě nejdříve létají myšlenky jako zběsilé, aby se nakonec zklidnily a došly spočinutí. Možná něco podobného zažívají kněží nebo mniši na svých cestách za poznáním. Na hudbě jsem vždy miloval její sílu, tlak, energii a jako starý pes oceňují hlavně uvěřitelnost, opravdovost, ryzost a naprostou autenticitu. Tohle všechno tenhle švédský mág umí na výbornou. Vše vždy bylo, je a bude o předaných emocích a já mohu opět s klidem napsat, že je "After Chaos: Nocturnal Vigil" výborné po všech stránkách. Je velmi dobře napsané a složené, má v sobě něco přitažlivého, odlišného, originálního. Dívali jste se někdy fascinovaně na hladinu horského jezera? Leželi jste v trávě a sledovali oblaka? Báli jste se stínů, když jste spali uprostřed divočiny? Naslouchali jste zvukům přírody? Pak určitě víte, o čem píšu. Ticho temného lesa. Jeho majestátnost. Stoleté stromy, které pamatují mnohé. Symboly vyryté do kamenů našimi předky. Někdy se mi to stává. Probouzím se uprostřed noci a nevím, co byl děsivý sen a co krutá realita. Už musím zase jít. Věčnost mě volá. Temná a chladná doom death metalová, runová magie! Pradávné obřady jdoucí až ke krvavým kořenům našich předků! Symboly znovu zářící do tmy!


Asphyx says:

The silence of the dark forest. Its majesty. Centuries-old trees that have witnessed so much. Symbols carved into the stones by our ancestors. Sometimes this happens to me. I wake up in the middle of the night and can’t tell what was a terrifying dream and what was cruel reality. It’s as if forces not of this world are calling to me. I get dressed and go outside. My footsteps lead into the darkness. I walk slowly, savoring the rhythm and melody of the new album by the Swedish band RUNEMAGICK. I nod in greeting to the shadows, losing myself in the cold and fog. I’m still searching, like all of us, for the roots of our ancestors.

The truth is, I have a soft spot for Nicklas Rudolphsson’s music. Every time a new album comes out, I feel like he’s speaking from my soul, that we speak the same language, that we’re of the same blood. I like the combination of doom metal and death metal, but above all, the meditative quality of the music. I always need peace, complete silence, or a dark forest with its mysterious atmosphere. That’s when the new songs really shine.


Nicklas Rudolfsson continues to develop his thoughts and ideas. He follows in the footsteps of the ancient shamans and druids, wanders through long-abandoned burial grounds, and revives ancient rituals of life and death. Every weekend, I bid farewell to the city and lose myself on forest trails. RUNEMAGICK tend to be my very good guides. The solitude of soul and body everything is stripped to the bone, raw, cold, and infinitely dark. There’s a strange restlessness in the individual tracks. It’s clear that this album won’t be for everyone, but that’s always the case. Some may be bothered by the overly long, repetitive passages, but my friends, this is no longer just music it’s a chilling mantra that transports me to other worlds and dimensions every time. At first, thoughts race through my head like mad, only to eventually calm down and find rest. Perhaps priests or monks experience something similar on their journeys of discovery. What I’ve always loved about music is its power, intensity, and energy, and as an old hand, I especially appreciate believability, sincerity, purity, and absolute authenticity. This Swedish magician excels at all of these. It has always been, is, and will always be about the emotions conveyed, and I can once again say with confidence that "After Chaos: Nocturnal Vigil" is excellent in every respect. It is very well written and composed; there is something captivating, unique, and original about it. Have you ever gazed in fascination at the surface of a mountain lake? Have you ever lain in the grass and watched the clouds? Have you ever been afraid of shadows while sleeping in the middle of the wilderness? Have you ever listened to the sounds of nature? Then you surely know what I’m writing about. The silence of the dark forest. Its majesty. Centuries-old trees that have witnessed so much. Symbols carved into stones by our ancestors. Sometimes it happens to me. I wake up in the middle of the night and don’t know what was a terrifying dream and what was cruel reality. I must go again. Eternity calls me. Dark and cold doom death metal, runic magic! Ancient rituals tracing back to the bloody roots of our ancestors! Symbols shining once more into the darkness!


about RUNEMAGICK on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. After Chaos 
2. Rune Magick Unbound 
3. The Nocturnal Vigil 
4. Urdr's Cosmic Weave 
5. Abyssal Continuum 
6. Formless Dawn 
7. The Vast That Knows No Shape 
8. Into the Endless Continuance 

Line up:
Nicklas Rudolfsson - Vocals, guitars, bass, synthesizers, jaw harp, drums and percussion

Special guest:
Dísa Draugurinn - Shamanic trance voice



TWITTER