DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 14. listopadu 2026

Interview - SÉPULCRE - An occult, infinitely dark, and cold death metal ritual that summons terrifying forces from beyond the grave!


Interview with death metal band from France - SÉPULCRE.

Answered KD (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/10/recenzereview-sepulcre-cryptic-temple.html

Ave SÉPULCRE! I’m listening to your new album, “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations,” right now, and I’m thinking this is exactly what the music will sound like when the world ends. I think you’ve created a true masterpiece. How do you feel about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? How are they going over? And in what direction did you want to move forward from your last EP?

KD: Thanks for your words. We’re really proud of this album and we’re glad we can finally unleash it upon our material plane after all the work we’ve put in it. The album is only out since since two days so it’s a bit too early to tell, but still we received many positive feedbacks, and people seems to understand what we want to convey, which is great.

We’ve played a few songs live already and it worked pretty well I think, the audience seemed receptive.

With this album we wanted to develop even more the atmosphere and otherworldly aura this genre can offer, and I think we succeed.


How do new songs for SÉPULCRE actually come about? Are you a traditional band that locks itself in the rehearsal room to write, or do you use the internet so popular these days to send ideas back and forth via email? I’m interested in the creative process itself.

KD: I usually write the songs and demo everything at home and send it to the others.
Then we work on it and rearrange it if necessary in the rehearsal room.

The lyrics are a whole other story with SÉPULCRE. What are they about on the new album, and where did you draw inspiration for them? On “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations,” they fit the music perfectly. Which came first, the music or the lyrics?

KD: The lyrics all depicts visions materializing in other planes outside the material world, which you can access by building a temple within yourself.

The music comes first, then the inspiration for the lyrics comes.

I have to admit that the cover for “Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations” is outstanding it fits the music perfectly! It’s literally terrifying. How did you choose the cover, and why did you go with a design by drummer Jon Whiplash? Where did he get his inspiration?

KD: Jon is drawing our artwork since the demo, so it was obvious he would take care of the album cover.

The little difference this time is that we wanted a painting and Jon never painted before, but he took it as a challenge and nailed it.

I explained to him the vision I had roughly, showed him the lyrics and let him work his magic from there.


The sound of the entire recording is fantastic. It’s dark, cold, and sharp all at once. Which studio did you record the album at? Did you, as a band, have a say in the final sound and mastering?

Thank you, we’re really happy with the result.

We recorded the instruments at Heldscalla studio in France with Raphael Henry, who produced our previous EP, but this time we did the vocals and mix/mastering with another producer, Jérémie Bézier, at Blackout studio in Belgium.

Of course, it’s the band who decides of the final sound of the album, not the other way around, otherwise it’s a sign you’re working with the wrong guy.

The new album was released by the Irish label Invictus Productions. Why did you choose this particular label, and how satisfied are you with their work?

KD: We’re working with Invictus since the beginning and we’re not planning on any change.
When came the time to look for a label after the recording of our first demo? Invictus was in the top 3 of labels we wanted to work with.

It’s one of the best UG Metal label, with some of the most unique and interesting bands in nowadays scene, so we’re honored and proud to be part of its amazing roster. Invictus is just the perfect label for us.


The band’s history dates back to 2012 (as DEMONIC OATH). How did the idea to play death metal even come about? Who were your role models? Please take a moment to reminisce for us! What’s it like to play death metal in France?

KD: Death Metal is my favourite genre of Metal so I always wanted to have my own band, but as I was living in an area where finding good like minded musicians was not an easy task and that I had my selfish vision of how it should sound, I decided to everything by myself.

In the beginning I wanted to create something in the vein of Incantation, Demigod, Immolation Convulse…also some more recent bands such as Necros Christos, Grave Miasma, Dead congregation…All these new exciting “new” bands I was just discovering at the time.

You can still hear these influences in Sépulcre I guess, but it evolved in something a bit more personal, we developed our own style, as any band should do.

It’s really obvious how much your band enjoys your music. Do you have any goals you’d like to achieve? For some, it’s a famous record label; others might want to play at a big festival.

KD: I just want to release good records which will hopefully stand the test of time and leave at least a tiny mark in the Death Metal world ahah.

Otherwise and play some good shows with bands I like and respect. That’s it.

Kevin, unlike other death metal vocalists, you’re actually quite easy to understand when you sing. Death metal vocals must generally be a terrible strain on the vocal cords. Do you take any special care of them? Do you warm up your voice before a concert, for example?

KD: I don’t warm up at all, I don’t know any particular techniques, but with “experience” I manage to naturally control my voice a bit better I guess.


What’s it actually like to play death metal in France? Do people come to your shows? Do they support you and buy your CDs? When you organize an event, for example, how many people show up?

KD: We usually have a good response when we play in France, there’s still a strong core of Death Metal fans and a few serious promoters who hadn’t surrender yet.

Death metal is a demanding hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it, and how do you view it? How did you actually get into it?

KD: Metal is everything to me and it’s definitely not a hobby as it defines my lifestyle.
Death Metal in particular is a gateway to something otherworldly, I still feel the magickal aura of the genre, as intact as when I discovered Morbid Angel when I was a teenager.

I ask this question intentionally to all bands so they can get a little promotion for the future. Please tell us, what does SÉPULCRE have planned in the near future? What can we look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

KD: We have a few gigs planned to promote our album, most important so far will be our release party, on the 23rd of January in Rennes, with our brothers of Bones, Profanation, and dorminn (who is the one behind our ambient intro/interlude in the album). For this one time only, we’ll play our album in full, it will definitely be a night for the books.

We also have some other exciting plans in the making, which will be released in due time!

Thank you very much for the interview, and I wish SÉPULCRE lots of album sales and nothing but sold-out shows. May you also find success in your personal lives. I’ll be looking forward to the next death metal apocalypse!

KD: Thanks for the interview and keep supporting Dark Metal Of Death.

“One does not become enlightened by imagining figures of light, but by making the darkness conscious”

Think about it.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - SÉPULCRE - Okultní, nekonečně temný a chladný death metalový rituál, při kterém jsou vyvolávány děsivé síly ze záhrobí!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - SÉPULCRE.

Odpovídal KD (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - SÉPULCRE - Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations (2026):

Ave SÉPULCRE! Právě poslouchám vaši novinku „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují? A kam jste se chtěli posunout od minulého EP?

KD: Díky za vaše slova. Na toto album jsme opravdu hrdí a jsme rádi, že ho po vší té práci, kterou jsme do něj vložili, můžeme konečně vypustit do našeho hmotného světa. Album vyšlo teprve před dvěma dny, takže je ještě trochu brzy na hodnocení, ale přesto jsme zaznamenali mnoho pozitivních ohlasů. Zdá se, že lidé chápou, co chceme sdělit, což je skvělé.

Pár skladeb už jsme zahráli naživo a myslím, že to fungovalo docela dobře; publikum působilo vnímavě.

S tímto albem jsme chtěli ještě více rozvinout atmosféru a onen nadpozemský nádech, který tento žánr nabízí, a myslím, že se nám to podařilo.


Jak vlastně vznikají nové skladby pro SÉPULCRE? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

KD: Obvykle skládám písně, doma k nim připravím dema a pošlu je ostatním.
Poté na nich pracujeme ve zkušebně a v případě potřeby je upravujeme.

Co se týče textů, u SÉPULCRE je to úplně jiná kapitola. O čem pojednávají na novém albu a kde jste pro ně čerpali inspiraci? Na desce „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ dokonale ladí s hudbou. Co vzniklo dřív – hudba, nebo texty?

KD: Všechny texty popisují vize, které se zhmotňují v jiných rovinách mimo hmotný svět; do nich lze vstoupit tím, že si člověk vybuduje chrám uvnitř sebe sama.

Nejdřív vzniká hudba, a teprve poté přichází inspirace pro texty.

Musím se přiznat, že cover pro „Cryptic Temple Of Otherworldly Abhorrations“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Jde z něj doslova strach. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili motiv od bubeníka Jona Whiplashe? Kde se inspiroval?

KD: Jon nám kreslí vizuály už od dob dema, takže bylo jasné, že bude mít na starosti i obal alba.

Tentokrát je v tom drobný rozdíl – chtěli jsme malbu, a přestože Jon nikdy předtím nemaloval, pojal to jako výzvu a zvládl to na jedničku.

Zhruba jsem mu nastínil svou vizi, ukázal texty a nechal ho, ať kouzla vytvoří on sám.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Děkujeme, s výsledkem jsme opravdu spokojení.

Nástroje jsme nahráli ve studiu Heldscalla ve Francii s Raphaelem Henrym, který produkoval už naše předchozí EP, ale zpěvy a mix i mastering jsme tentokrát řešili s jiným producentem, Jérémiem Bézierem, ve studiu Blackout v Belgii.

O výsledném zvuku alba samozřejmě rozhoduje kapela, nikoliv naopak – v opačném případě je to známka toho, že spolupracujete se špatným člověkem.

Nové album vyšlo u irských Invictus Productions. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

KD: S Invictus spolupracujeme už od začátku a žádné změny neplánujeme.
Když po nahrání našeho prvního dema přišel čas poohlédnout se po vydavatelství, Invictus figurovalo v naší užší trojici labelů, se kterými jsme chtěli spolupracovat.

Je to jedno z nejlepších vydavatelství v rámci undergroundového metalu, které zastupuje jedny z nejoriginálnějších a nejzajímavějších kapel na současné scéně. Je nám proto ctí a jsme hrdí na to, že můžeme být součástí jejich skvělé soupisky. Invictus je pro nás zkrátka tím pravým vydavatelstvím.


Historie kapely se datuje do roku 2012 (jako DEMONIC OATH). Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké to je hrát v death metal ve Francii?

KD: Death metal je můj nejoblíbenější metalový žánr, takže jsem vždycky chtěl mít vlastní kapelu. Jelikož jsem ale žil v oblasti, kde nebylo snadné najít kvalitní hudebníky se stejným vkusem, a navíc jsem měl svou vlastní, poněkud sobeckou představu o tom, jak by to mělo znít, rozhodl jsem se všechno udělat sám.

Zpočátku jsem chtěl vytvořit něco v duchu kapel jako Incantation, Demigod, Immolation či Convulse… a také vlivy novějších uskupení, jako jsou Necros Christos, Grave Miasma nebo Dead Congregation… V té době jsem zrovna objevoval všechny tyhle vzrušující „nové“ kapely.

Myslím, že tyhle vlivy jsou v tvorbě Sépulcre stále slyšet, ale hudba se vyvinula v něco osobnějšího – našli jsme si vlastní styl, což by ostatně měla udělat každá kapela.

Je opravdu znát, jak moc vás hraní vaší hudby baví. Máte nějaké cíle, kterých byste chtěli dosáhnout? Pro někoho je to třeba smlouva u slavného vydavatelství, jiní zase touží zahrát si na velkém festivalu.

KD: Prostě chci vydávat kvalitní nahrávky, které snad obstojí ve zkoušce času a zanechají ve světě death metalu alespoň malou stopu, haha.

A kromě toho bych rád odehrál pár dobrých koncertů s kapelami, které mám rád a kterých si vážím. To je všechno.


Kevine, na rozdíl od jiných death metalových zpěváků je ti při zpívání poměrně hezky rozumět. Death metalový zpěv všeobecně musí být hrozný nápor na hlasivky. Udržuješ je nějak, pečuješ o ně? Rozezpíváš se třeba před koncertem?

KD: Vůbec se nerozezpívávám, neznám žádné konkrétní techniky, ale díky „zkušenostem“ se mi asi daří svůj hlas přirozeně o něco lépe ovládat.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Francii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

KD: Když hrajeme ve Francii, obvykle se setkáváme s dobrou odezvou; stále tam existuje silné jádro fanoušků death metalu a několik zapálených promotérů, kteří to ještě nevzdali.

Death metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

KD: Metal je pro mě vším a rozhodně to není jen koníček – definuje totiž můj životní styl.
Zejména death metal představuje bránu do něčeho nadpozemského; stále vnímám magickou auru tohoto žánru, stejně silnou a nedotčenou, jako když jsem byl teenager a objevil kapelu Morbid Angel.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají SÉPULCRE v nejbližší době? Na co se můžeme těšit? Okud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely nebo promotéry, tak zde je prostor…

KD: Na podporu našeho alba máme v plánu několik koncertů. Tím zatím nejdůležitějším bude křest desky, který proběhne 23. ledna v Rennes. Vystoupíme na něm společně s našimi spřízněnými kapelami Bones a Profanation a také s projektem dorminn (který stojí za ambientním úvodem a mezihrou na našem albu). Právě při této příležitosti zahrajeme celé album od začátku do konce – bude to zkrátka nezapomenutelný večer!

Kromě toho chystáme i další zajímavé věci, o kterých dáme vědět v pravý čas!

Děkuji moc za rozhovor a přeji SÉPULCRE spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death metalovou apokalypsu!

KD: Díky za rozhovor a nepřestávejte podporovat Dark Metal Of Death.

„Člověk nedosáhne osvícení tím, že si bude představovat světelné postavy, nýbrž tím, že si uvědomí temnotu.“

Zamyslete se nad tím.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 13. listopadu 2026

Recenze/review - CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths (2026)


CEREBRAL CURSE - Abominant Incarnations of Sepulchral Depths
CD 2026, Rotted Life / Night Terrors

for english please scroll down

Původně to měla být jenom napínavá návštěva staré opuštěné psychiatrické léčebny. Měla si připravený přesný plán, skvělé vybavení. Jenže pak si vstoupila dovnitř a padl na tebe děsivý stín pochybností. V kostech se ti usadil strach. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyšíš výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuješ dolů, do podzemí, nasáváš pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuješ dovnitř a ztrácíš se v nekonečné tmě a zlu. 

CEREBRAL CURSE jsou doom death metalová kapela ze Španělska. Má na svém kontě demonahrávku Promo 25 a potom také letošní mokvající, surové album, které když si poslechnete, tak se také ocitnete na místech, kde se stalo něco zlého, násilného, kde umírali nevinní a byli mučeni ti, kteří nevěřili v jediného Boha. Šílenství, smrt, rozklad osobnosti, mají mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tito tmáři, tak je špinavá, krutá, zahnívající. Jako zvrácené lidské myšlenky. 


Za starým domem, kde se kdysi lidé léčili elektrickými šoky, lobotomií i řezáním do živého masa, je malý hřbitov. Jsou na něm pochováni prokletí. Pokud poslouchám letošní nahrávku, tak mám pocit, že jsou tyhle staré hroby exhumovány, vytaženy na povrch. Také vidíte děs v očích, který zůstal v očích pohřbených ještě dlouho po jejich smrti? Nedivím se, hraje se zde poctivě, opravdově, uvěřitelně a hlavně autenticky. Album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" má povedený, shnilý a morbidní zvuk. Povedl se i motiv na obalu, na který když se dívám, tak se ve mě pokaždé usadí takový zvláštní neklid. Podobné pocity mám i z nové nahrávky. Je v ní něco zvláštního, záhrobního, děsivého. CEREBRAL CURSE splnili všechny důležité prvky a náležitosti k tomu, abych se k jejich hudbě rád a často vracel. U nás v Čechách už dávno nastal podzim. Každé ráno chodím do práce kolem jednoho starého hřbitova. Ohlížím se za sebe a dost často mi připadá, že se mezi hroby potácejí přízraky. Skladby, ve kterých jsou silné, drásající motivy, vás obejme krvavou mlhou, zamotá vás do pevných mrazivých pavučin. Pokud jste staří psi jako já a dostali jste se k tomuto mrtvolnému stylu někdy v jeho počátcích, budete určitě nadšeni. Hraje se zde totiž od srdce, melodie jsou ohlodané na kost a dostanou se vám postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Kývám se do rytmu, kopu si svůj vlastní hrob. Možná jsem v minulém životě v podobném domě šílenství pobýval, cítím se na tomto hřbitově totiž jako doma. Do zdí je zde otištěna bolest tisíců prokletých. Slyším výkřiky ve špinavých chodbách. Sestupuji dolů, do podzemí, nasávám pach hniloby a strachu. Opuštěná lůžka, nástroje připomínající mučírnu. Lebky, vyskládané v úhledných hromadách. Peklo se ukrývá v každém z nás, tak zní nápis před operačním sálem. Vstupuji dovnitř a ztrácím se v nekonečné tmě a zlu. Morbidní, syrové, plesnivé doom death metalové album, u kterého se rozpadnete v prach! V temnotě na vás čeká zlo horší než smrt!


Asphyx says:

Originally, it was supposed to be just a thrilling visit to an old, abandoned psychiatric hospital. You had a detailed plan ready and great gear. But then you stepped inside, and a terrifying shadow of doubt fell over you. Fear settled deep in your bones. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. You hear screams echoing through the filthy hallways. You descend into the underground, breathing in the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. You step inside and lose yourself in endless darkness and evil.

CEREBRAL CURSE is a doom death metal band from Spain. They have released the demo Promo 25, followed by this year’s raw, seeping album and when you listen to it, you’ll find yourself in places where something evil and violent happened, where the innocent died and those who did not believe in the one God were tortured. Madness, death, and the breakdown of the personality take many forms, and the one these dark forces bring us is dirty, cruel, and rotting just like perverted human thoughts.


Behind the old house, where people were once treated with electric shocks, lobotomies, and cuts into living flesh, there is a small cemetery. The damned are buried there. When I listen to this year’s recording, I get the feeling that these old graves have been exhumed, brought to the surface. Can you also see the terror in their eyes the terror that remained in the eyes of the buried long after their deaths? I’m not surprised; the music here is played with honesty, sincerity, believability, and, above all, authenticity. The album "Abominant Incarnations of Sepulchral Depths" has a great, rotten, and morbid sound. The cover art is also well done; whenever I look at it, a strange unease settles within me. I get similar feelings from the new recording as well. There’s something strange, otherworldly, and terrifying about it. CEREBRAL CURSE has delivered all the essential elements and qualities that make me want to return to their music often and with pleasure. Here in the Czech Republic, autumn arrived long ago. Every morning on my way to work, I walk past an old cemetery. I look back, and quite often it seems to me that ghosts are staggering among the graves. The tracks, with their powerful, harrowing motifs, will envelop you in a blood-red fog and entangle you in tight, icy webs. If you’re old-timers like me and got into this macabre style back in its early days, you’ll definitely be thrilled. The music here comes straight from the heart; the melodies are stripped down to the bone and gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. I sway to the rhythm, digging my own grave. Perhaps I lived in a similar house of madness in a past life, because I feel right at home in this cemetery. The pain of thousands of the damned is imprinted on these walls. I hear screams in the filthy hallways. I descend into the underground, inhaling the stench of decay and fear. Abandoned beds, instruments reminiscent of a torture chamber. Skulls, stacked in neat piles. “Hell lurks within each of us” so reads the inscription outside the operating room. I step inside and lose myself in endless darkness and evil. A morbid, raw, moldy doom death metal album that will reduce you to dust! In the darkness, an evil worse than death awaits you!


Tracklist:
1. Abominant Incarnations of Sepulchral Depths – 11:08
2. Mangled Cranial Liquefaction – 11:06
3. Degradation Towards Corporeal Dissolution – 17:34

band:
Alex Vázquez - Bass
Ernesto Plazas - Guitars & Vocals
Marc Cuesta - Guitars
Pol Pujals - Drums


MORE INFO:
cerebralcurse.bandcamp.com
rottedlife.com
facebook.com/rottedlife
rottedlife.bandcamp.com
night-terrors-records.net 

středa 11. listopadu 2026

Recenze/review - NERVOCHAOS - Chaosmongers (2026)


NERVOCHAOS - Chaosmongers
CD 2026, Black Lion Records

for english please scroll down

Utíkám před podivným světem. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám to takto již před 35 let. A funguje to. Mám své ověřené kapely, které si dávkuji, potřebuji je jako nějakou hodně návykovou hudební drogu. Brazilské NERVOCHAOS mám zařazené mezi těmi, kteří mi pomáhají přežít.

Pánové hrají od roku 1996, tedy od doby, kdy jsem již nějakou dobu extrémní metal poslouchal. Jdou si stále svojí cestou, kombinují ostrý a divoký thrash metal s death metalovou syrovostí a krutostí. I letos vyzývají k boji a dělají to svým vlastním způsobem. Jihoamerická živočišnost a divokost se zde potkává s muzikantskými zkušenostmi. Výsledkem je album, které zabíjí na potkání. 


Nová nahrávka je o velkém metalovém srdci, o upřímnosti, o vzteku a nakumulované frustraci, která musela ven. Ostré riffy, syrový vokál, bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. Stylově uctívají pánové starou školu, pokud máte rádi kapely jako POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, MALEVOLENT CREATION, jste zde správně. Smrt je při poslechu velmi blízko, podává mi svoji kostnatou ruku a stejně jako tahle smečka do mě zasekává postupně svůj dráp. Novinka se mi dostala pod kůži, do podvědomí, do krve. Stala se mojí součástí. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si podmanivě morbidní atmosféru. Jasně, tihle gentlemani nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale to zde ani není účelem. Sází se spíše na temnou energii, na tlak a sílu posbíranou na starých prokletých pohřebištích. NERVOCHAOS  jsou i letos ve stále dobré formě. S ničím se moc nepářou, útočí napřímo, rovnou na solar plexus. Pokud jste zažili několik jejich koncertů jako já, tak moc dobře víte, o čem píšu. Věřím jim každou notu, melodii, jsou autentičtí a opravdoví. Povedl se zvuk, líbí se mi i motiv na obalu. Může si starý pes jako já přát něco víc? Myslím si, že ne. Vše je zde v nejlepším pořádku. Právě jsem viděl večerní zprávy, vypadá to, že svět brzy shoří v plamenech. Než se tak ale stane, budu "Chaosmongers" poslouchat stále dál. Zavírám oči před vším tím zlem, násilím, bolestí a utrpením. Zavírám za sebou dveře, unikám všeobecnému chaosu. Konečně doma, hledám nějakou muziku, která mě zbaví přemíry zbytečných informací, která mi vyčistí mozek. Dělám takto již před 35 let. A funguje to. Thrash death metalový útok ze samotného pekla! Album, které vás zasáhne přímo na solar plexus!

Asphyx says:

I’m running away from this strange world. I close my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I shut the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. I have my tried and true bands that I dose out to myself; I need them like some highly addictive musical drug. The Brazilian band NERVOCHAOS is among those that help me survive.

These guys have been playing since 1996 that is, since I’d already been listening to extreme metal for some time. They continue to forge their own path, combining sharp and wild thrash metal with the rawness and brutality of death metal. This year, too, they’re calling for battle and they’re doing it their own way. South American vitality and wildness meet musical expertise here. The result is an album that kills on sight.


The new album is about a big metal heart, about sincerity, about rage, and about pent-up frustration that had to come out. Sharp riffs, raw vocals, and drums that’ll blow your mind. Stylistically, these guys pay homage to the old school if you like bands like POSSESSED, MORBID ANGEL, SINISTER, VADER, and MALEVOLENT CREATION, you’ve come to the right place. Death feels very close while listening; it extends its bony hand to me and, just like this pack, gradually sinks its claws into me. This new release has gotten under my skin, into my subconscious, into my blood. It has become a part of me. I nodded contentedly to the beat, enjoying the captivatingly morbid atmosphere. Sure, these gentlemen aren’t coming up with anything new or groundbreaking, but that’s not the point here. They rely more on dark energy, on the pressure and power gathered from ancient, cursed burial grounds. NERVOCHAOS are still in top form this year. They don’t mess around they go straight for the solar plexus. If you’ve been to a few of their concerts like I have, you know exactly what I’m talking about. I believe every note and melody they play; they’re authentic and genuine. The sound is great, and I like the cover art, too. Could an old timer like me ask for anything more? I don’t think so. Everything here is just right. I just watched the evening news it looks like the world is about to go up in flames. But before that happens, I’ll keep listening to “Chaosmongers”. I’m closing my eyes to all the evil, violence, pain, and suffering. I close the door behind me, escaping the general chaos. Finally home, I look for some music that will rid me of the excess of useless information, that will clear my mind. I’ve been doing this for 35 years now. And it works. A thrash death metal assault straight from hell! An album that hits you right in the solar plexus!



about NERVOCHAOS on DEADLY STORM ZINE:











Tracklist
01. I Am Darkness 
02. Chaosmongers 
03. Embrace Chaos 
04. Echoes Of The Damned 
05. The Devil's Man 
06. In Shadows They Dwell 
07. Dark Fables 
08. Lorde Dos Mortos 
09. Beyond The Cosmic Ocean 
10. In The Vast Void 
11. Liber 420 
12. Porcos Sanguinários (Ratos De Porão Cover)

band:
Edu Lane - Vocals, Drums
Guiller Cruz - Guitars



Recenze/review - BESOTTEN - Eye of the Monolithicrypt (2026)


BESOTTEN - Eye of the Monolithicrypt
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Nejdříve vás sledoval ze stínu. Nikdy nezapomenete na jeho žhavé, krvelačné oči. Báli jste se, ale zároveň vás na něm něco přitahovalo. Nevěděli jste, že je zosobněním čirého, hnusného zla. Pozvání na hezký večer se neodmítá, smutné je, že se změnil postupně v noční můru. Dostal se vám do hlavy, do podvědomí. Řezal vás ostrým nožem, pálil ohněm a u toho se usmíval. Když jste se probudili, mysleli jste si, že to byl jenom zlý sen. Jenže jizvy na vašem těle hovořily jinak.

Podobně se cítím, když poslouchám debutové album doom death metalových maniaků BESOTTEN z Portlandu. Je něco mocného, divokého, nespoutaného, šíleného, mokvajícího a nekonečně bolestivého v jejich hudbě. Něco, co mě nutí se neustále vracet a znovu si užívat noční můry, které se staly krutou realitou. 


Kapela vzešla z toho nejhlubšího undergroundu, má masivní, surový a plesnivý zvuk (Mixing, Mastering & Guitar/Vocal Engineering by Leon Del Muerte), stylový motiv na obalu (Album Artwork, LP Logo & Title Design by @lord_serus (Cancer Void), ale hlavně zní jako morbidní ozvěny z onoho světa. Kombinaci doom a death metalu mám velmi rád a pokud bychom se podívali na to, kým se tahle smečka volně inspirovala, museli bychom zmínit jména jako UNDERGANG, DISEMBOWELMENT, HOODED MENACE, ABYSSAL RIFT, WORM. Pánové potom přidávají do skladeb velkou spoustu svých nápadů a invence a výsledný koktejl je náležitě jedovatý a zemřete po něm v šílených křečích. Poslouchat "Eye of the Monolithicrypt" je jako se procházet krvavou mlhou v nekonečných močálech zapomnění. Kolem se vznáší pach hniloby a šílený vrah z úvodu dnešní recenze opět stojí ve stínu. Dostane se vám postupně do hlavy, zničí vás zevnitř, rozerve vás na kusy. Stejně jako tohle album, jako tahle naléhavá a velmi dobře napsaná hudba. Líbí se mi, že skladby v sobě mají potřebný drive, pradávnou sílu, touhu ničit, drásat. Kapela na mě působí velmi opravdově, ryze, odhodlaně, útočí napřímo, připomíná klubko jedovatých hadů, kteří se nejdřív kolem vás plazí, aby vás postupně uhranuli a nakonec uštknuli. Je to moje vůbec první setkání s BESOTTEN a na závěr mohu napsat jediné. K téhle nahrávce se budu rád a často vracet. Poslouchejte v tichu a naprosté tmě. Teprve potom vynikne její síla naplno. Prašivý, syrový a temný doom death metal, který vás strhne do hlubiny a dostane se vám do podvědomí. Krutý a děsivý hororový zážitek!

Asphyx says:

At first, he watched you from the shadows. You’ll never forget his fiery, bloodthirsty eyes. You were afraid, but at the same time, something about him drew you in. You didn’t know he was the embodiment of pure, vile evil. You can’t turn down an invitation to a nice evening the sad thing is that it gradually turned into a nightmare. He got into your head, into your subconscious. He cut you with a sharp knife, burned you with fire, and smiled as he did it. When you woke up, you thought it was just a bad dream. But the scars on your body told a different story.

I feel the same way when I listen to the debut album by the doom death metal maniacs BESOTTEN from Portland. There’s something powerful, wild, unbridled, insane, raw, and infinitely painful in their music. Something that compels me to keep coming back and relive the nightmares that have become a cruel reality.


The band emerged from the deepest underground; it has a massive, raw, and musty sound (Mixing, Mastering & Guitar/Vocal Engineering by Leon Del Muerte), stylish cover art (Album Artwork, LP Logo & Title Design by @lord_serus (Cancer Void)), but above all, it sounds like morbid echoes from the other world. I really love the combination of doom and death metal, and if we were to look at who this pack drew loose inspiration from, we’d have to mention names like UNDERGANG, DISEMBOWELMENT, HOODED MENACE, ABYSSAL RIFT, and WORM. The guys then add a whole lot of their own ideas and creativity to the songs, and the resulting cocktail is properly toxic you’ll die in mad convulsions after drinking it. Listening to “Eye of the Monolithicrypt” is like walking through a bloody fog in the endless swamps of oblivion. The stench of decay hangs in the air, and the mad killer from the introduction to today’s review stands once again in the shadows. He’ll gradually get inside your head, destroy you from within, and tear you to pieces. Just like this album, just like this urgent and very well-written music. I like that the songs have the necessary drive, an ancient power, a desire to destroy, to tear apart. The band comes across to me as very genuine, pure, and determined; they attack head-on, reminiscent of a nest of venomous snakes that first slither around you, gradually mesmerizing you, and finally striking. This is my very first encounter with BESOTTEN, and in conclusion, I can say only one thing: I’ll gladly return to this record time and time again. Listen in silence and complete darkness. Only then will its power be fully revealed. Grimy, raw, and dark doom death metal that drags you into the depths and seeps into your subconscious. A brutal and terrifying horror experience!



Tracklisting:
1. Mist of Decay
2. Bathed in Insufferable Light
3. Cruentation
4. Storming the Cerebral Citadel
5. Bloodcairn

Lineup:
Andy Osborn: Drums
Patrick Sinn-Movilla: Guitars & synths
Garth Purkett: Vocals & bass


pondělí 9. listopadu 2026

Recenze/review - CRYPTORIUM - Through the Bowels of Ceaseless Dissonance (2026)


CRYPTORIUM - Through the Bowels of Ceaseless Dissonance
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Vypadala jako loutka. Pohozená u cesty, jako kus zbytečného masa. Vytrhané vnitřnosti, obličej bez očí, s kusy stažené tváře. Další oběť v řadě, další bolest a utrpení. Ohledávám nebohé tělo a rozhlížím se kolem sebe. Cítím v zádech pohled bestie. Stojí ve stínu, má žhnoucí pohled. Touží po další krvi. Stejně jako švédská smečka CRYPTORIUM, která letos přichází se svojí  druhou dlouhohrající nahrávkou. A opět se jedná o surový death metal, u kterého budete roztrháni na kusy a pohřbeni zaživa. 

Kapele jsem se již jednou věnoval a pamatuji si, že k jejich předchozímu albu "Descent into Lunacy" (2024) jsem se rád a často vracel. Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět vám při poslechu popraskají všechny kosti v těle a budete pohozeni u cesty, jako ta kdysi krásná dívka z úvodu dnešní recenze. Poslouchejte nahlas, v tichu a naprostém chladu. Teprve potom vyniknou naplno jednotlivé morbidní nuance. 


Znovu zapínám play na svém přehrávači a po několika přehráních beru do rukou lopatu a musím jít. Čeká mě těžká práce, musím exhumovat několik starých prašivých hrobů z počátku devadesátých let minulého století. Jsou v nich pohřbeni prokletí mniši a také spousta vzpomínek na kapely typu NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, DISSECTION. Těmi se pánové volně inspirovali, přidali spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je album, které zabíjí na potkání. Zůstává po nich hluboká krvavá stopa a shnilý odér opravdové, reálné a kruté smrti. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, užívám si i masivní, surový zvuk, s chutí se dívám i na motiv na obalu. Novinka mě baví jako celek, vždycky ji poslouchám najednou, rvu si ji do hlavy pod tlakem, přesně tak, jak jsme to kdysi dělávali, když se nám dostaly do rukou v devadesátých letech kazety s podobnou hudbou. CRYPTORIUM vás vezmou na výlet do minulosti a dělají to s elegancí starých hrobníků. Svět se kolem nás možná točí jiným směrem, ale tady je ještě všechno v nejlepším pořádku. A víte, co se mi na téhle smečce líbí úplně nejvíc? Jasně, jsou to věci, o kterých píšu poměrně často. Kapela je opravdová, ryzí, upřímná, hraje od srdce, je uvěřitelná a hlavně naprosto autentická. Přišla k nám z prokletých katakomb, strhla nás do podzemí, přikovala nás na zeď a vyvrhla nás zaživa. Pokud jsi, můj milý čtenáři, stejně jako já, starý prašivý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, neváhej ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro tebe i pro všechny prokleté. Surový, morbidní, nekonečně temný, mokvající death metal, u kterého odpadává maso od kostí! Album, které řeže do živého! 

Asphyx says:

She looked like a puppet. Cast aside by the roadside, like a piece of useless flesh. Her insides torn out, her face without eyes, with chunks of flesh torn from her cheeks. Another victim in the line, more pain and suffering. I examine the poor body and look around. I feel the beast’s gaze on my back. It stands in the shadows, its eyes ablaze. It craves more blood. Just like the Swedish band CRYPTORIUM, which is releasing its second full-length album this year. And once again, it’s raw death metal that will tear you to pieces and bury you alive.

I’ve covered this band before, and I remember that I happily and frequently returned to their previous album, *Descent into Lunacy* (2024). This year’s new release is a loose continuation of their earlier work. Once again, as you listen, every bone in your body will crack, and you’ll be cast aside by the roadside, just like that once-beautiful girl from the beginning of today’s review. Listen loudly, in silence, and in utter cold. Only then will the individual morbid nuances come into full relief.


I press play again on my music player, and after listening to it a few times, I grab a shovel and have to go. Hard work awaits me I have to exhume several old, dilapidated graves from the early ’90s. Buried within them are cursed monks, as well as a wealth of memories of bands like NIRVANA 2002, ENTOMBED, DISMEMER, TOXAEMIA, ENTRAILS, GOREMENT, and DISSECTION. The guys drew loose inspiration from these bands, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is an album that kills on sight. They leave behind a deep, bloody trail and the putrid stench of true, real, and brutal death. I like the way the songs are written; I also enjoy the massive, raw sound, and I’m really into the cover art. I enjoy the new album as a whole; I always listen to it all at once, cramming it into my head with intensity, just the way we used to do it back in the ’90s when we got our hands on cassettes with similar music. CRYPTORIUM will take you on a trip down memory lane, and they do it with the elegance of old gravediggers. The world around us may be spinning in a different direction, but here, everything is still just fine. And do you know what I like most of all about this band? Sure, these are things I write about quite often. The band is genuine, pure, sincere they play from the heart, they’re believable, and above all, they’re completely authentic. They came to us from the cursed catacombs, dragged us underground, chained us to the wall, and spat us out alive. If you, my dear reader, are like me an old mangy dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now, don’t hesitate for a moment. This is played mainly for you and for all the damned. Raw, morbid, infinitely dark, oozing death metal that makes the flesh fall from the bones! An album that cuts to the bone!


Recenze/review - CRYPTORIUM - Descent Into Lunacy (2024):

Track listing:
Intro
Through The Bowels Of Ceaseless Dissonance
Malodor
Rivers Of Celestial Blood
In Bitter Remorse
Revolting Obsession
Corpus Effigy
Concrete Interment
Malignant Crucifixion
Consumed By The Eternal Rot

Line up:
Fabian Larsen: Guitars, Lyrics, Vocals
Knalle Arvidsson: Bass, Synthesizer, Vocals
Albin Holgersson: Drums, Vocals
Ludvig Carman: Guitar


Official Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Facebook
Cryptorium Facebook
Cryptorium Instagram
Official Label YouTube Channel
Label US Store
Indiemerch Store
Label Europe Store

neděle 8. listopadu 2026

Recenze/review - ELDFÖDD - The Night Belongs to the Dead (2026)


ELDFÖDD - The Night Belongs to the Dead
CD 2026, Edged Circle Productions

for english please scroll down

Čekám v márnici až se setmí. Rozmlouvám s nemrtvými, nasávám pach hniloby. Venku se mezi náhrobky prohání ledový vítr. Některé hroby zůstaly otevřeny po včerejší noci, jiné čekají na exhumaci. Cítím ve vzduchu napětí, jako pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou kapelu ze severu. O švédských ELDFÖDD jsem již jednou psal. Bylo to u příležitosti vydání jejich loňského EP "Risen from the Flames". Popraskaly mi tenkrát všechny kosti v těle. Byl jsem tedy na letošní album velmi zvědavý.

Vylezu z márnice ven a obejme mě temnota. Mezi hroby již tančí ty nejkrásnější zombie. Odpadává jim maso od kostí a jejich jedovatý smích je pro mě božským chorálem. Znovu zapínám play na svém přehrávači a rvu si novou nahrávku pod tlakem do hlavy. Je to tam, řvu do tmy a zombie i mí vlastní démoni kývají souhlasně hlavou. Tohle je dokonalá esence toho, co mám na severském death metalu tolik rád. Podávejte na víku od rakve, podchlazené a se syrovým shnilým masem. 


O tom, že tahle smečka je složená ze samých zkušených muzikantů, z řádné švédské death metalové šlechty, si můžete přečíst v minulé recenzi (je odkazována dole pod dnešním článkem). I letos tihle morbidní gentlemani pokračují v jasně vytyčené a dané cestě. Útočí napřímo, na solar plexus, dostanou se vám do krve i do podvědomí. Již od devadesátých let minulého století miluju chřestění pytlem plným kostí ve švédském stylu, není tedy divu, že se mi líbí i nové album "The Night Belongs to the Dead". Je totiž po okraj narvané tím, co mám na death metalu tolik rád. Má masivní, chladný, zabijácký zvuk (Gord Olson - mixing, mastering, Pontus Ekwall - recording, engeneering), stylový a skvěle vypadající motiv na obalu (Timbul Cahyono), ale hlavně spoustu morbidních nápadů. Je něco zvířecího, živočišného, jeskynního, záhrobního, co je ve skladbách vypáleno jako cejch do kůže prokletého a co mě nutí se stále k albu vracet a tančit spolu s nemrtvými na svém vlastním hrobě. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, takovou tu pradávnou plesnivou patinu, kterou máme my, staří psi, tolik rádi. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, řvu spolu s kapelou do tmy a opět si pro sebe potvrzuji, že na ELDFÖDD je spolehnutí. Přišli k nám z toho nejhlubšího podzemí a zvěstují příchod absolutní tmy, zmaru, bolesti a utrpení. A teď už mě prosím nechte, zase se pomalu stmívá. Musím jít. Zavřu za sebou rezavé dveře do márnice. Potkám první zombie, usměje se na mě. Jsem zde správně. Otevírám si první pivo a znovu rád a s chutí přijímám pozvání k poslednímu tanci. Brzy mi prokousnou hrdlo. Těším se na to, pokud se v záhrobí hraje podobná hudba, budu konečně mezi svými. Morbidní, temné, chladné ozvěny z toho nejhlubšího švédského podzemí! Death metal, u kterého odpadává maso od kostí! 

Asphyx says:

I’m waiting in the morgue for darkness to fall. I’m chatting with the undead, breathing in the stench of decay. Outside, an icy wind sweeps through the gravestones. Some graves were left open after last night; others are awaiting exhumation. I can feel the tension in the air, just like every time I listen to a good band from the north. I’ve written about the Swedish band ELDFÖDD once before. It was on the occasion of the release of their EP from last year, “Risen from the Flames.” Back then, every bone in my body rattled. So I was very curious about this year’s album.

I step out of the morgue and darkness envelops me. The most beautiful zombies are already dancing among the graves. Flesh is falling from their bones, and their venomous laughter is a divine chorus to my ears. I press play on my player again and force the new recording into my head. It’s here, I scream into the darkness, and the zombies and my own demons nod their heads in agreement. This is the perfect essence of what I love so much about Nordic death metal. Serve it on a coffin lid, chilled and with raw, rotten flesh.


You can read in the previous review (linked below today’s article) that this band is made up entirely of experienced musicians true members of the Swedish death metal elite. This year, these morbid gentlemen continue on their clearly defined and established path. They strike straight at the solar plexus, seeping into your blood and your subconscious. Ever since the 1990s, I’ve loved the Swedish-style rattling of a bag full of bones, so it’s no wonder that I also love their new album, "The Night Belongs to the Dead". It’s packed to the brim with everything I love about death metal. It has a massive, cold, killer sound (Gord Olson - mixing, mastering; Pontus Ekwall - recording, engineering), a stylish and great-looking cover art (Timbul Cahyono), but most importantly, plenty of morbid ideas. There’s something animalistic, primal, cavernous, and otherworldly that’s branded into the songs like a mark on the skin of the damned and it compels me to keep coming back to this album and dance alongside the undead on my own grave. The individual tracks are very well written; they possess the necessary drive and power, along with that ancient, moldy patina that we old-timers love so much. Nothing is out of place, nothing is missing; I’m screaming along with the band into the darkness, and once again I’m convinced that ELDFÖDD is a band you can count on. They’ve come to us from the deepest depths of the underworld and herald the arrival of absolute darkness, ruin, pain, and suffering. And now, please, let me go it’s slowly getting dark again. I have to go. I close the rusty door to the morgue behind me. I encounter the first zombie; he smiles at me. I’m in the right place. I crack open my first beer and once again gladly and eagerly accept the invitation to the final dance. Soon they’ll bite through my throat. I’m looking forward to it if they play music like this in the afterlife, I’ll finally be among my own. Morbid, dark, cold echoes from the deepest depths of the Swedish underworld! Death metal that makes the flesh fall from your bones!


Recenze/review - ELDFÖDD - Risen from the Flames (2025):


Tracklist
01. Intro 
02. From The Light Into The Dark 
03. Matriphagy 
04. Torturer 
05. Suffocating Halo 
06. Only Darkness Remains 
07. The Tomb Becomes A Womb 
08. Let The Serpent Swallow Them Whole 
09. The Tritone Enigma 
10. The Night Belongs To The Dead

sobota 7. listopadu 2026

Interivew - WORM ALTAR - A doom death metal steeped in rot and tainted blood that will infect you with ancient diseases!


Interview with death metal band from United States (Maine) - WORM ALTAR.

Answered Scott Martin, thank you!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):

Ave WORM ALTAR! Greetings to the Portland underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think these recordings are different?

Scott: Greetings Deadly Storm! We are happy to hear the album pinned you to the wall. We are proud of the early, solo worm altar material as it is integral to what we have become, but Pillars, to me, is something much more than than the early material ever was. It is truly an amalgamation of like minds striving to make the soundtrack to the end of the world. We wanted to make something heavier and more suffocating than anything else. The album was recorded mostly live in the studio in order to capture the raw energy and undying musical chemistry that we share as a band.


“Pillars of Eternal Dusk” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does WORM ALTAR compose new material?

Scott: We typically compose music on our own and bring the songs to the band once they are mostly complete. Once a song is introduced to the band, we spend a lot of time fine-tuning the arrangement. Each member has a say in the arrangements and final feel of the songs. Many of the riffs on Pillars are three to four years old and were written during the Astral Scourge period.

I looked it up Ethan Camp is credited with the mix, and Dan Lowndes with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Lowndes created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did the process go?

Scott: We had worked with Dan on a previous promo tape and he did an amazing job. He’s pretty much the guy to go to for death metal mastering. He’s a lovely fella. I found out about Ethan Camp in 2019 when I saw him playing keyboards live for mortiferum. Years later I started to notice his name appearing on multiple releases as the recording and mixing engineer. These releases included Mortiferum’s Altar of Decay, Purulency’s Transcendent Unveiling of Dimensions and Mephitic Corpse’s Sickness Attracts Sickness. I knew that Ethan was the right guy for mixing based on these releases. As for the actual recording, we recorded the instruments mostly live in about ten hours at Acadia Recording Company here in Portland by Todd Hutchisen. Todd was as efficient, professional and accommodating as they come. He knew exactly how to capture our sound. We hope to work with this exact trio of engineers for our next release.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD, vinyl, and cassette. You released everything through Dawnbreed Records, Gurgling Gore, and Contemn Light, and the album features a ghoulish cover. Who designed it? How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

Scott: Our friend Slimeweaver of Finland crafted the ghoulish artwork in question. We had been wanting to work with him for years and we are glad it finally happened. As for the concept, I made a crude sketch of it on a piece of paper and sent it to Slimeweaver to bring to life (death?). We just wanted to make the album art look as gloomy and apocalyptic as our music sounds.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, Maine is basically a sure bet for me. I think we have similar personalities and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your area? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Scott: Oddly enough, there is not a whole lot of death metal happening in Maine outside our friends in the bands Shabti (featuring Rob of Worm Altar), Imipolex and Dungavenhooter. People seem to be more into black metal here, which is fine, I guess. Our Bass player, Jon Morse, has been the primary promoter of extreme music here, bringing through legendary bands such as Coffins, Mortiferum, Caustic Wound etc. Before Jon joined Worm Altar, he always invited us to play the sickest shows, so we were always lucky in that regard. Jon has also been releasing music via his label Contemn Light for Worm Altar, as well as for bands like Shabti and ORDH. He’s an avid supporter of our scene and we are lucky to have him in our band. We are luckily close enough to places like Quebec and Worcester, MA (shout out to Kevin @ Codex Obscurum) and they feel like a second home to us.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form WORM ALTAR actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, or would you be willing to go on tour with a more famous band?

Scott: I have been playing metal for a good 20 years or so and I’ve always wanted to be in a death metal band. The main influences for Worm Altar in the beginning included bands like Coffins and Mortiferum and even more doomy bands like early Cathedral, Sabbath, etc. Our sound is still focused on those primary influences, but perhaps with a greater emphasis on the gloomy melodic styles of bands like Gorement and Ceremonium. We are hopeful to play some international festivals and play wherever people want to see us, nothing would bring us more joy. This music is our passion and we want to share it with anyone who wants to hear it.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Scott: We’re all fans of extreme music in general, amongst other types of music and art forms. We love seeing extreme bands whenever they come through Portland and are lucky enough to open for them and make friends with them. We all collect tapes and CDs and are obsessed with music and media of all sorts.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get its name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as WORM ALTAR? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

Scott: Streaming is certainly convenient and it gets our name out there. We want fans to hear us in whatever way is accessible to them. Of course, buying physical media is the best way to support a band, but it’s not everyone’s preferred method. We are just happy people are interested in our music.

Thank you very much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Pillars of Eternal Dusk” again!

Recenze/review - WORM ALTAR - Pillars of Eternal Dusk (2026):


WORM ALTAR

Dawnbreed Records

Gurgling Gore

Contemn Light


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine