Dívám se do tmy. Hluboká díra v zemi, starodávná jeskyně, o které se říká, že v ní sídlí démoni. Lákalo mě to již dlouho. Musím vstoupit dovnitř, zdávalo se mi uprostřed neklidných nocí. Jakoby mi někdo našeptával zlá slova plná bolesti. Už nastal čas, překračuji hranici mezi naších a oním světem. Kolem se válejí vybělené lebky a z temných chodeb slyším řev bestie. Někde hluboko v mých vnitřnostech se usadil strach. Postupuji směrem dolů, do ještě větší tmy. Po stěnách stéká krev a poslouchám u toho nové album německo-baskických SIJJIN. Kapely, která ohlodala starodávný death a thrash metal na kost.
Pozorní čtenáři moc dobře vědí, že tahle smečka je jasnou definicí pekla. Jejich hudba, jak jsme se již mohli přesvědčit na jejich debutu (recenzi a rozhovor naleznete dole pod článkem), hoří jasným černým plamenem. Krvavý obřad pokračuje, pánové se opět vydávají po časové ose zpět do minulosti. Až k samotné podstatě kruté a reálné smrti.
Malte Gericke (ex NECROS CHRISTOS) a jeho věrní na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na chladné melodie. Pokud jste vyrůstali na kapelách jako POSSESSED, NASTY SAVAGE, INFERNÄL MÄJESTY, SLAYER, tak potom jste zde správně. Pánové si dali samozřejmě velký pozor na zvuk, který je náležitě prašivý, syrové a smrdí sírou. Líbí se mi i obal a o zajímavých textech, inspirovaných sumerskou mytologií, netřeba hovořit. Hlavní je, ostatně jako vždycky, hudba a ta se mi ihned dostala do krve. SIJJIN jsou autentičtí, opravdoví reální. Takhle se kdysi dávno pohřbívalo, hezky do studené země, s náležitými obřady. Tady žádnou umělou kremaci nepotkáte. Vše působí zastarale, analogově, přesto svěže a se spoustou zajímavých nápadů. Pro mě, pro starého psa, bylo vždy velmi zajímavé a příjemné, vstoupit do hlubin nicoty a otočit volume pořádně doprava. Při poslechu "Helljjin Combat" si připadám jako metalový archeolog, který právě objevil další zajímavou hrobku. Pohřbeni jsou v ní prokletí. Luštím tajemné symboly vyryté na zdi, naslouchám šepotu nemrtvých. Když jdu potom spát, tak děsivé sny (nebo realita?) pokračují a tak si znovu a znovu pouštím do tmy tuhle nahrávku. Je totiž po okraj narvaná vším, co mi dělá dobře. Prašivými melodiemi, tlakem, syrovostí. Má v sobě krvavou jiskru, upřímnost a touhu ničit hudbou. Nemůžu tedy jinak, než vám novinku doporučit. Pokud svůj čas rádi trávíte v temnotě, tak budete určitě spokojeni. To vám podepíšu vlastní krví. Dívám se do tmy. Hluboká díra v zemi, starodávná jeskyně, o které se říká, že v ní sídlí démoni. Nahrubo nasekané, pradávné, krvavé death thrash metalové zlo! Démonická definice temnoty!
Asphyx says:
I'm looking into the darkness. A deep hole in the ground, an ancient cave rumored to house demons. I've been tempted for a long time. I must go inside, I dreamed in the middle of the restless night. It was as if someone was whispering evil words full of pain to me. It's time, I'm crossing the line between our world and the other. Bleached skulls roll around and from the dark corridors I hear the roar of a beast. Somewhere deep in my gut, fear has taken root. I move downward into more darkness. Blood drips down the walls as I listen to the new album by the German-Basque SIJJIN. The band that gnawed ancient death and thrash metal to the bone.
Attentive readers know very well that this pack is a clear definition of hell. Their music, as we could already see on their debut (review and interview can be found below the article), burns with a bright black flame. The bloody ceremony continues, the gentlemen once again travel back in time to the past. To the very essence of cruel and real death.
Malte Gericke (ex NECROS CHRISTOS) and his faithful are sharp, uncompromising, but they don't forget the cool melodies either. If you grew up on bands like POSSESSED, NASTY SAVAGE, INFERNÄL MÄJESTY, SLAYER, then you've come to the right place. The gentlemen have obviously taken great care with their sound, which is appropriately dusty, raw and reeks of sulphur. I also like the cover art and the interesting lyrics, inspired by Sumerian mythology, needless to say. The main thing is, as always, the music and it immediately got into my blood. SIJJIN are authentic, real. This is how they were buried long ago, nice and cold, with proper ceremonies. You won't find any artificial cremation here. Everything feels dated, analogue, yet fresh and with lots of interesting ideas. For me, an old dog, it was always very interesting and enjoyable to enter the depths of nothingness and turn the volume properly right. Listening to "Helljjin Combat" I feel like a metal archaeologist who has just discovered another interesting tomb. Buried in it are the damned. I'm deciphering the mysterious symbols carved on the wall, listening to the whispers of the undead. Then, when I go to sleep, the eerie dreams (or reality?) continue, so I play this recording over and over again in the dark. It's filled to the brim with everything that makes me feel good. Dirty melodies, pressure, rawness. It's got a bloody spark, honesty and a desire to destroy with music. So I can't help but recommend this new release to you. If you like to spend your time in the dark, you'll definitely be satisfied. I'll sign this in my own blood. I'm looking into the darkness. A deep hole in the ground, an ancient cave rumored to house demons. Coarsely chopped, ancient, bloody death thrash metal evil! The demonic definition of darkness!
Zlé, temné stíny se znovu rozlézají. Jsou stále blíž ke mě, připomínají popínavé rostliny. S jedem uvnitř, s touhou zabíjet. Jednou nás všechny pohltí temnota, to už vím, jako posluchač extrémního metalu dlouhé roky. Každé nové album amerických black death metalistů PROFANATICA je pro mě obřadem, rituálem, kterého se vždy rád a s chutí účastním. Nové letošní EP není výjimkou. Opět se jedná o reálný, syrový materiál, který když si poslechnete, tak se vám objeví na rukou stigmata.
Vždycky se mi na téhle smečce líbilo, že je jejich hudba ohlodaná na kost. Prostou pravdou je, že se opět jedná o skladby, které smrdí sírou a když budete poslouchat pozorně, tak u některých z nás dojde k samovznícení. Otočte tedy všechny kříže směrem dolů, pohodlně se posaďte a nechte se unášet na špinavé řece smrti. Směr je zcela jasný. Přímo do pekla, přímo do záhrobí.
Jsou kapely, které raději poslouchám, než abych o nich psal slova. Zavřený ve své kobce, přesto svobodný, dávno už totiž nevěřím falešným kněžím. I nové EP "Wreathed in Dead Angels" je plné rouhání, jedovatého vokálu, prašivých riffů, zabijáckých bicích. Hudba PROFANATICY vychází z toho nejhlubšího podzemí, z katakomb, ve kterých sídlí pradávné zlo. Tahle smečka už nemusí nikomu nic dokazovat. Jejich tvorba je navždy zapsána krvavým písmem v archívu samotné smrti. Pokud se rádi pohybujte ve společnosti nahrávek od kapel jako DEMONCY, BEHERIT, TOTEN, BLASPHEMY, PROCLAMATION, GOATLORD, HAVOHEJ, DEMONIC CHRIST, INCANTATION, je vám jasné, s kým máte co do činění. S reálným, syrovým, rouhačským, prašivým metalem, s jasnými odkazy k pradávným základům, které kdysi tahle smečka sama tvořila. Líbí se mi atmosféra, která nejen, že je tajemná, záhadná, ale má v sobě takovou tu hnusnou a nepříjemnou přitažlivost. Jako bych potkal své vlastní démony, našeptávače, kteří mě strhnou do nicoty. Svět jednou skončí v plamenech, ale než se tak stane, tak budu podobné nahrávky poslouchat stále dokola. Mají v sobě totiž pradávnou sílu, touhu ničit hudbou. Nejdříve se kolem mě skladby plazily jako jedovatí hadi. Pomalu mě uhranuly, pohřbily zaživa, exhumovaly a nakonec spálily na popel. Sestupte dolů po schodech, do podzemí, ke kamennému oltáři. Oběť je připravena. Jsou odříkávány prokleté a zvrácené modlitby. Kapela opět odvedla skvělou morbidní práci. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Temný a syrový black death metal, který vás navěky prokleje! Blasfemie, rouhání a nahrubo nasekaná tma!
Asphyx says:
Evil, dark shadows are creeping in again. They're getting closer and closer to me, like creepers. With poison inside, with a desire to kill. Someday the darkness will consume us all, I know that, as a listener of extreme metal for many years. Every new album by American black death metallers PROFANATICA is a rite of passage for me, a ritual that I am always happy and eager to participate in. This year's new EP is no exception. Once again it is real, raw material that when you listen to it, stigmata appear on your hands.
What I've always liked about this bunch is that their music is gnawed to the bone. The simple truth is that, again, these are songs that reek of sulfur and if you listen closely, some of us will spontaneously combust. So turn all crosses downwards, sit back and let yourself drift on the dirty river of death. The direction is quite clear. Straight to hell, straight to the beyond.
There are some bands I'd rather listen to than write words about. Locked in my dungeon, yet free, I no longer believe in false priests. Even the new EP "Wreathed in Dead Angels" is full of blasphemy, venomous vocals, mangy riffs, killer drums. PROFANATICA's music comes from the deepest underground, from the catacombs where ancient evil resides. This pack doesn't have to prove anything to anyone anymore. Their work is forever written in bloody script in the archives of death itself. If you like to be in the company of records by bands like DEMONCY, BEHERIT, TOTEN, BLASPHEMY, PROCLAMATION, GOATLORD, HAVOHEJ, DEMONIC CHRIST, INCANTATION, it's clear who you're dealing with. Real, raw, blasphemous, scabrous metal, with clear references to the ancient foundations that this pack once formed themselves. I like the atmosphere, which is not only mysterious, enigmatic, but has that nasty and unpleasant attraction to it. It's as if I've met my own demons, whisperers that will pull me into nothingness. The world will end in flames one day, but until it does, I'll be listening to records like this over and over again. They have an ancient power, the desire to destroy with music. At first, the songs slithered around me like poisonous snakes. Slowly, I was bewitched, buried alive, exhumed and finally burned to ashes. Down the stairs, underground, to the stone altar. The sacrifice is ready. Cursed and perverted prayers are said. The band has once again done a great morbid job. I'll sign this in my own blood. Dark and raw black death metal that will damn you forever! Blasphemy, blasphemy and coarsely chopped darkness!
Stromy se sklánějí nad starým hrobem. Pradávné neštěstí znovu ožívá. Kdysi tě zabil zákeřný vrah a dnes nastal čas pomsty. Tělo s černou duší uvnitř. Pomsta trvala spoustu let, ale čas se konečně naplnil. Přízraky vystupují ze stínů a kývají souhlasně hlavou. Modlitby byly vyslyšeny a ty se tak můžeš soustředit na přechod do země za řekou Styx. Odříkáváš rouhačská slova, kýveš se spokojeně do rytmu. Posloucháš druhé dlouhohrající album argentinských ATAUDES a moc dobře víš, že jejich hudba tě bude provázet na cestě do temnoty.
Vstupuješ dovnitř, zavíráš za sebou rezavé dveře. Po zdech stéká krev a z nekonečných chodeb se ozývá nářek hříšníků. Tohle je black death metal vysoké kvality, který se vám dostane do podvědomí. Zůstane uvnitř vašeho těla jako nějaký krutý jed. Postupně se rozleze do vnitřností, zasáhne mozek a začnete u něj pomalu hnít zaživa. Tohle album má velmi tajemnou, podmanivou a zákeřnou atmosféru.
Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí a jejich nové album na mě působí jako děsivé ozvěny ze záhrobí. Klasický, tradiční death metal (PURTENANCE, DEPRAVITY, DEMILICH, FUNEBRE) se zde potkává se špinavým black metalem a doomově zastřenou atmosférou. Poslech tak připomíná opravdu návštěvu prokleté kobky, ve které je pochován maniakální vrah. I po letech je z jeho hrobu cítit nenávist, zlo a lidská špína. Když vstoupíte dovnitř, tak se vám v kostech usadí chlad a uslyšíte šepot nemrtvých. Kapela si dala pozor na zvuk, který se opravdu povedl (Loïc F. - mastering). Je masivní, syrový, jakoby umazaný zkaženou krví. Riffy jsou velmi ostré, démonické a vokál připomíná řev bestie. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, nad kterým jsem dlouho přemýšlel. Je na něm postava, čelící obrovské vlně. Obraz krásně doplňuje předkládanou hudbu a je pod ním podepsán Gustavo Roberto Mateo. Argentinci letos dodali velmi podmanivý, návykový a uhrančivý materiál. Rád jsem se k nahrávce vracel, nejlépe v noci, když už na hřbitově nebyl nikdo živý. Jenom já a vzpomínky na peklo. "Tempus Edax Rerum" je přesně tím druhem alba, které se bude kolem vás nejdříve plazit jako jedovatý had, aby vás nakonec uštklo a navěky proklelo. Naleznete zde spoustu zajímavých momentů, pasáží, u kterých shoříte zevnitř. Bylo mi velkou ctí přijmout pozvání na tento mrtvolný obřad. Svíce znovu hoří jasným plamenem a peklo otevírá svoje brány. Stačí jen vstoupit. Stromy se sklánějí nad starým hrobem. Pradávné neštěstí znovu ožívá. Kdysi tě zabil zákeřný vrah a dnes nastal čas pomsty. Tělo s černou duší uvnitř. Pomsta trvala spoustu let, ale čas se konečně naplnil. Přízraky vystupují ze stínů a kývají souhlasně hlavou. Temný a chladný black death metal, který vás pokryje jedovatými pavučinami! Démonický rituál krvavé smrti!
Asphyx says:
The trees bow over the old grave. An ancient disaster comes to life again. Once a vicious murderer killed you, and now it's time for revenge. A body with a black soul inside. Revenge took many years, but the time has finally come. The ghosts step out of the shadows and nod their heads in agreement. Prayers answered, you can focus on crossing into the land beyond the River Styx. You recite the blasphemous words, swaying contentedly to the rhythm. You listen to the second full-length album from Argentina's ATAUDES, knowing full well that their music will accompany you on your journey into the darkness.
You step inside, closing the rusty door behind you. Blood trickles down the walls and the cries of the wicked echo down the endless corridors. This is high quality black death metal that will get into your subconscious. It stays inside your body like some cruel poison. Gradually, it spreads into your guts, hits your brain and you start to slowly rot alive. This album has a very mysterious, haunting and insidious atmosphere.
The band has emerged from the deepest underground and their new album strikes me as eerie echoes from beyond the grave. Classic, traditional death metal (PURTENANCE, DEPRAVITY, DEMILICH, FUNEBRE) meets dirty black metal and doom-obscured atmosphere. Listening to it is really like visiting a cursed dungeon where a maniacal killer is buried. Even years later, his grave reeks of hatred, evil and human filth. When you step inside, a chill settles in your bones and you hear the whispers of the undead. The band took care of the sound, which was really good (Loïc F. - mastering). It's massive, raw, as if smeared with tainted blood. The riffs are very sharp, demonic and the vocals are reminiscent of the roar of a beast. Personally, I also like the motif on the cover, which I've been thinking about for a long time. There's a figure on it, facing a huge wave. The image beautifully complements the music presented and is signed by Gustavo Roberto Mateo. The Argentinians have delivered some very captivating, addictive and mesmerising material this year. I loved returning to the recording, preferably at night when there was no one alive in the cemetery. Just me and the memories of hell. "Tempus Edax Rerum" is exactly the kind of album that will crawl around you like a venomous snake at first, only to eventually bite you and curse you forever. You will find a lot of interesting moments here, passages that will burn you from the inside. It was a great honour to be invited to this deadly ceremony. The candle burns brightly again and hell opens its gates. All you have to do is enter. The trees bow over the old grave. Ancient misfortune comes alive again. Once a vicious murderer killed you, and now it's time for revenge. A body with a black soul inside. Revenge took many years, but the time has finally come. The ghosts step out of the shadows and nod their heads in agreement. Dark and cold black death metal that will cover you with poisonous cobwebs! A demonic ritual of bloody death!
Někdy se mi začne do podvědomí vkrádat podivný neklid. Navenek to vypadá, že se vůbec nic neděje, že vše běží jako normálně, ale uvnitř mám pocit, že ve mě začalo něco hnít. Jakoby na povrch vylézaly pradávné strachy, pudy, děsivé zlo. Netuším, co je toho příčinou, jistý jsem si jen jednou věcí. Pokud poslouchám podobné nahrávky, jako je ta letošní od polských maniaků SUPREME VOID,mrazí mě v kostech. Poláci letos přicházejí se svým prvním dlouhohrajícím albem, které je po okraj narvané zajímavými melodiemi, krutými nápady i tajemnou, špinavou aurou.
Mívám tak znovu děsivé noční můry, vnímám totiž každou dobrou muziku nejen ušima, ale i srdcem a všemi póry svého těla. Procházím se tedy znovu temnými ulicemi, poslouchám stále dokola tohle album a užívám si technické i disonantní pasáže. Pánové na to jdou krutě, ošklivě a věřím jim každou notu, každý tón. Smrt je zase jednou hodně blízko.
Je prostým faktem, že na muziku potřebuji klid, nejlépe zhasnutá světla. Nechávám ji na sebe jen tak působit, stávám se její součástí. Tentokrát se kývám spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé nuance. Za velmi povedený považuji zvuk (Scott Elliott at Chernobyl Audio) i motiv na obalu, který je plný utrpení všedních dní. Autorem je Michal "Xaay" Loranc a jeho dílo krásně morbidně doplňuje celkový dojem z nahrávky. Pokud se jedná o hudbu samotnou, tak je volně inspirována kapelami jako ULCERATE, GORGUTS, HATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN. Pokud tedy máte tuhle odrůdu smrtícího kovu rádi, jste zde správně. "Towards Oblivion" je pro mě ale hlavně albem, které má zvláštní, podmanivou a neklidnou atmosféru. Jako bych se procházel naprostou tmou, ve smradlavých močálech. Stačí jedna malá chyba a stanu se utopencem, kteří se vznáší všude kolem. Začnu se dusit, topit, nechám se vtahovat do hlubiny. Nová deska na mě působí stejným dojmem. Oceňuji, že technické prvky jsou dávkovány s citem a rozumem, rozhodně se nejedná o dnes tolik častá a mnohdy zbytečná preludia. Naopak, na téhle nahrávce má vše své místo. Skladby postupně gradují, jsou jako jedovatí hadi, kteří se nejdříve plazí u vašich nohou, sledují každý váš pohyb, aby vás nakonec uštkli a vy zemřete v šílených křečích. Někdy se mi začne do podvědomí vkrádat podivný neklid. Navenek to vypadá, že se vůbec nic neděje, že vše běží jako normálně, ale uvnitř mám pocit, že ve mě začalo něco hnít. Jakoby na povrch vylézaly pradávné strachy, pudy, děsivé zlo. Intenzivní, temný a chladný, disonantní, technický death metalový opus! Neklidná symfonie plná stínů!
Asphyx says:
Sometimes a strange uneasiness creeps into my subconscious. Outwardly it seems that nothing is happening, that everything is running as normal, but inside I feel that something has started to rot inside me. It's as if ancient fears, instincts, terrifying evils are surfacing. I don't know what's causing it, there's only one thing I'm sure of. When I listen to records like this one from Polish maniacs SUPREME VOID, I get chills in my bones. This year, the Poles come with their first full-length album that is packed to the brim with interesting melodies, cruel ideas and a mysterious, dirty aura.
I'm having terrifying nightmares again, because I feel every good music not only with my ears, but also with my heart and all the pores of my body. So I'm walking through the dark streets again, listening to this album over and over again and enjoying the technical and dissonant passages. The gentlemen go at it cruel, nasty and I trust them with every note, every note. Death is once again very close.
It's a simple fact that I need quiet for music, preferably with the lights off. I just let it affect me, I become part of it. This time I sway contentedly to the rhythm, enjoying the nuances. I find the sound (Scott Elliott at Chernobyl Audio) and the motif on the cover very hilarious, full of the suffering of everyday life. The author is Michal "Xaay" Loranc and his work beautifully morbidly complements the overall impression of the recording. As for the music itself, it is loosely inspired by bands like ULCERATE, GORGUTS, HATE, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN. So if you like this variety of death metal, you've come to the right place. But "Towards Oblivion" for me is mainly an album that has a strange, captivating and restless atmosphere. It's like walking through total darkness, in a stinking swamp. Just one little mistake and I become a drowning man floating around. I start to suffocate, drown, get sucked into the depths. The new album has the same effect on me. I appreciate that the technical elements are dosed with feeling and reason, they are definitely not the nowadays so common and often unnecessary preludes. On the contrary, everything has its place on this recording. The tracks gradually graduate, they are like poisonous snakes that first crawl at your feet, following your every movement, to finally bite you and you die in mad convulsions. Sometimes a strange unease creeps into my subconscious. On the outside it seems like nothing is happening, that everything is running as normal, but inside I feel like something has started to rot inside me. It's as if ancient fears, instincts, terrifying evils are surfacing. Intense, dark and cold, dissonant, technical death metal opus! A restless symphony full of shadows!
Ave TORMENTOR TYRANT! Hello to the Finnish underground. I hope all is well with you. It should be, you have the first long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally put me up against the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife's edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your first EP? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?
M: Greetings Jakub! Sorry for taking that long to answer the interview but straight into business it is! The first EP (or our Demo as we like to call it) had remnants of riffs that we had actually written already years and years before, but had not found a home in any of our other bands. Hell - there’s actually 2 riffs on the song “All-Seeing Eye” that I wrote when I was 16, and the song needed that sort of naive youthful abandon so these riffs were exhumed for that purpose. The Demo was also more of an experiment on where the band would be going and figuring out our style. First steps into existence, so to say.
The new album is however completely new material, written just for this purpose. The song order is also almost the order they were written in, excluding “Tartarean Iron Grip” (track #4 on the album) which I remember being the first new song we wrote for this album. You can also somewhat hear the evolution of the band's sound and identity progressing as the album moves from start to finish.
Soundwise the recordings are somewhat different too. The Demo was recorded live (except for vocals and that one guitar solo) and is more sharp and cold sounding. The full-length was tracked instrument by instrument and sounds a lot more fat, really heavy and in-your-face aggressive. Both production styles have their advantages. Perhaps the next one will be something in the middle of these approaches. Remains to be seen!
"Excessive Escalation of Cruelty" has all the attributes of good death. For me personally, this is a record that I love coming back to. How was it made? How do you compose new TORMENTOR TYRANT material?
M: Everything in TT is composed and arranged face-to-face in the rehearsal room. No home-made programmed-drum demos or some noodly guitarPRO files are accepted. Every member is mandated to bring in RIFFs to the rehearsal room where they are subjected to a vetting process where only the good and most suitable riffs are accepted or modified, and the weak riffs are scourged and laughed at in a mocking fashion. It gets quite brutal at times. The surviving riffs are then arranged together with the full group to create suitable patterns to make it into a song.
Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?
M: Recording and mixing was done by me, the final mastering was left to outside forces. For this the label recommended Carlo “The Hand of Doom” Altobelli. Recording is something I have always been interested in and try to evolve with my gear and skills with each passing year. My methods are by no means perfect and usually rather raw sounding - but this works for the music we do.
An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it on the Everlasting Spew Records label and it comes with a demonic cover. The author is Roni Ärling. How did you choose the theme and how does it relate to the music on the release?
M: I’m “old school” in that sense that only the physical release is the actual album and the digital version is the bonus one - something you have possibly instant access to on the go, as a sort of “fast food”. So if I really like the music I need to own it on physical media. But I’m a product of my times, and have been collecting music since the 90s in various formats. Sure, I don’t buy as much these days as I used to. I’m also starting to run out of space to store more CDs or vinyl!
But relating to this, I think the visual presentation of an album is absolutely important. That’s why we wanted to have a more representing and well drawn cover on our album than on our EP. The EP artwork was crudely drawn by me, but we wanted someone with more skills this time around and I instantly thought of Roni Ärling who is a tattoo artist but also a fellow musician in multiple bands like Lie in Ruins or Perdition Winds. The artwork is the inferno of twisted faces of torment, and it very much and deliberately draws allusions to “Altars of Madness” artwork and something that could be perhaps found on the Doom 1 PC game from the early 90s. It also instantly tells you what the music is about, and leaves no room for any subtleties.
I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Finland for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene very closely. Maybe I'm a bit jealous, we only have a few death metal bands here that are worth it. How do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?
M: I don’t really know what is the cause. There has always been a strong metal underground in Finland, and music and playing instruments has always been supported and encouraged for kids by providing rehearsal rooms from local youth centers. Why Death Metal? Perhaps it just resonates with the people here. Not sure how it is also these days, but back in my youth there was also always a bit of competitive attitude between bands - which kind of kept things in check, and each band strived to be better than the next. This makes things stronger and keeps your edge sharp. Maybe this contributes to the quality of the bands as well.
The scene and fans seem to be in a pretty good state, with lots of new young blood injected into it which is great. Keeps things alive. Not aware of that many Finnish labels though. There’s a few smaller ones that come to mind but that’s about it.
You play death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to form TORMENTOR TYRANT came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?
M: There is no big story - the stars just aligned for us to form the band. All three of us (S. Envenom - guitar / vocals, J. Carnage - drums, and myself M.Malignant - bass / vocals) met each other when playing gigs together with our other bands Solothus and Corpsessed. We got to talking and discovered our shared love for Deicide. This led to us playing some covers at a rehearsal room, but after a while we decided it would be way more interesting to compose our own material instead. At that point I switched over from guitar to bass, and our intention was to make the band work as a power-trio - the less people, the less hassle.
We are heavily influenced by various styles of metal - the US Morrisound type stuff like early Deicide, Morbid Angel, Nocturnus, or the more gloomier death metal like Incantation, Immolation, Autopsy or early 90s Finnish Death Metal, some Swedish bands, Cogumelo Records type Brazilian stuff or bands like Mortem from Peru, Other 90s 2nd wave black metal, british death metal like early Carcass, Paradise Lost, or then again classic stuff like Slayer or Sepultura, Celtic Frost / Hellhammer, Morbid Saint, Sodom, Destruction, Dark Angel and a endless list of other stuff.
Where do we want to take this band? Whatever seems suitable and what opportunities come our way. There is no big plan of domination, we just do what comes natural to us without any huge pressures or expectations from anybody. It’s all about creating something you enjoy yourself. Touring? Why not, if a good opportunity crosses our paths, but we are not actively pursuing it, and in the end - music will never be our dayjob, but an important hobby and an outlet of creativity we will never give up, but also never be monetarily reliant on. This also allows us to do basically whatever we want with the music, and not follow some path that would be profitable.
When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful at that, at least judging by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?
M: We do some forms of promotion by sending out CDs for reviews, doing interviews and of course the label does the major legwork in this department. And like I said in the previous answer, I still collect physical CDs - especially from bands that I support or are our friends.
I do admit that I go to gigs way less than say 20 years ago, and partying is also a lot more seldom these days - but never completely out of the question, and I definitely will enjoy a few beers too many with good friends at a great underground metal gig if the suitable opportunity arises.
On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people are just downloading mp3s from the internet and spitting venomous spittle on Facebook instead of going to a gig. How does modern technology affect you as TORMENTOR TYRANT? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?
S: Suffering comes in many forms, digital, analog, electric, blunt force. Tormentor Tyrant uses all of these to reach the wider world. Download and stream all you can before the coming age of darkness. Venomous Internet spittle just fuels the flames behind the eyes of the immortal and ageless Tyrant. You, the reader of this text: you are no longer ignorant of the existence of the future enslaver of mankind. You will be punished for every action that you did not take to hasten the empire of cruelty. Mark these words.
I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
S: Death Metal is just one form of The True Suffer-Lord: Tormentor Tyrant comes in many forms. He precedes time itself, exists in this material universe, and nowhere at the same time. His manifestations echo through history, holy books warn about the impending doom and the nightmares that humanity has collectively seen is just an echo of the true horror that awaits humanity. Tormentor Tyrant is Death. Tormentor Tyrant is Death Metal.
Finally, a classic but important question. What are TORMENTOR TYRANT's plans in the coming months? Where can we see you in concert?
M: Rehearse, write new riffs, craft new songs, and prepare for our upcoming gigs. Dates and events to be revealed later.
Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll look forward to seeing you live somewhere and may you thrive both musically and on a personal level. I'm off to get "Excessive Escalation of Cruelty" in my head again!
M: Thank you for the support and for doing this interview Jakub! Cheers!
Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025):
Ave TORMENTOR TYRANT! Zdravím do finského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším prvním EP? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
M: Zdravím Jakube! Omlouvám se, že mi trvalo tak dlouho odpovědět na rozhovor, ale rovnou k věci! První EP (nebo naše demo, jak mu rádi říkáme) obsahovalo zbytky riffů, které jsme vlastně napsali už před lety, ale nenašly uplatnění v žádné z našich dalších kapel. Sakra - v písni „All-Seeing Eye“ jsou vlastně dva riffy, které jsem napsal, když mi bylo šestnáct, a ta píseň potřebovala takovou tu naivní mladickou nespoutanost, takže tyhle riffy byly za tím účelem exhumovány. Demo bylo také spíše experimentem, kam se kapela bude ubírat, a zjišťováním našeho stylu. Takříkajíc první krůčky do existence.
Nové album je ale úplně nový materiál, napsaný právě pro tento účel. Pořadí písní je také téměř stejné, v jakém byly napsány, s výjimkou „Tartarean Iron Grip“ (skladba č. 4 na albu), která, jak si vzpomínám, byla první novou písní, kterou jsme pro toto album napsali. Můžete také trochu slyšet vývoj zvuku a identity kapely, jak postupuje od začátku do konce alba.
Zvukově se nahrávky také poněkud liší. Demo bylo nahráno živě (kromě vokálů a toho jednoho kytarového sóla) a zní ostřeji a chladněji. Plnohodnotné album bylo nahráno nástroj po nástroji a zní mnohem tučněji, opravdu těžce a agresivněji. Oba produkční styly mají své výhody. Snad bude příští deska něco uprostřed těchto přístupů. To se teprve uvidí!
„Excessive Escalation of Cruelty“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TORMENTOR TYRANT?
M: Všechno v TT se skládá a aranžuje tváří v tvář ve zkušebně. Žádná podomácku naprogramovaná bicí dema nebo nějaké nudlovité kytarové PRO soubory se nepřijímají. Každý člen má povinnost přinést RIFFy do zkušebny, kde jsou podrobeny prověrce, při níž jsou přijaty nebo upraveny jen ty dobré a nejvhodnější riffy a slabé riffy jsou bičovány a potupně zesměšňovány. Někdy je to docela brutální. Přeživší riffy jsou pak společně s celou skupinou uspořádány do vhodných vzorců, ze kterých se vytvoří píseň.
Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
M: Nahrávání a míchání jsem provedl já, finální mastering byl ponechán na externích silách. Vydavatelství mi doporučilo Carla „The Hand of Doom“ Altobelliho. Nahrávání je něco, co mě vždycky zajímalo, a s každým dalším rokem se snažím vyvíjet své vybavení a dovednosti. Moje metody nejsou v žádném případě dokonalé a většinou znějí dost syrově - ale pro hudbu, kterou děláme, to funguje.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Everlasting Spew Records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Roni Ärling. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
M: Jsem „stará škola“ v tom smyslu, že pouze fyzické vydání je skutečné album a digitální verze je bonusová - něco, k čemu máš případně okamžitý přístup na cestách, něco jako „fast food“. Takže pokud se mi hudba opravdu líbí, musím ji vlastnit na fyzickém nosiči. Ale jsem produktem své doby a sbírám hudbu od 90. let v různých formátech. Jistě, dnes už nekupuji tolik jako dřív. Začíná mi také docházet místo, kde bych mohl skladovat další cédéčka nebo vinyly!
Ale v souvislosti s tím si myslím, že vizuální prezentace alba je naprosto důležitá. Proto jsme chtěli mít na našem albu reprezentativnější a lépe vykreslený obal než na našem EP. Obal EP jsem hrubě nakreslil já, ale tentokrát jsme chtěli někoho s většími schopnostmi a já si okamžitě vzpomněl na Roniho Ärlinga, který je tatér, ale také kolega hudebník z několika kapel jako Lie in Ruins nebo Perdition Winds. Obrázek je peklem pokřivených tváří trýzně a velmi a záměrně kreslí narážky na výtvarné zpracování „Altars of Madness“ a něco, co by se snad dalo najít v počítačové hře Doom 1 z počátku 90. let. Také vám okamžitě prozradí, o čem hudba je, a neponechává žádný prostor pro nějaké záludnosti.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Finska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
M: Opravdu nevím, co je příčinou. Ve Finsku vždy existoval silný metalový underground a hudba a hra na nástroje byly vždy podporovány pro děti tím, že jim místní mládežnická centra poskytovala zkušebny. Proč právě death metal? Možná jen rezonuje se zdejšími lidmi. Nejsem si jistý, jak je to v dnešní době, ale za mého mládí tu vždycky panovala i určitá soutěživost mezi kapelami - což tak trochu udržovalo věci na uzdě a každá kapela se snažila být lepší než ta druhá. To věci posiluje a udržuje ostrost. Možná i to přispívá ke kvalitě kapel.
Zdá se, že scéna a fanoušci jsou v docela dobrém stavu, do kterého se vlila spousta nové mladé krve, což je skvělé. Udržuje to věci naživu. Nevím ale o tom, že by bylo tolik finských labelů. Pár menších mě napadá, ale to je asi tak všechno.
Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TORMENTOR TYRANT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
M: Žádný velký příběh neexistuje - hvězdy se prostě sešly tak, že jsme založili kapelu. Všichni tři (S. Envenom - kytara / zpěv, J. Carnage - bicí a já M. Malignant - basa / zpěv) jsme se potkali při společných koncertech s našimi dalšími kapelami Solothus a Corpsessed. Dali jsme se do řeči a objevili společnou lásku k Deicide. To vedlo k tomu, že jsme ve zkušebně začali hrát nějaké covery, ale po nějaké době jsme se rozhodli, že by bylo mnohem zajímavější skládat raději vlastní materiál. V tu chvíli jsem přešel z kytary na basu a naším záměrem bylo, aby kapela fungovala jako power-trio - čím méně lidí, tím méně problémů.
Jsme silně ovlivněni různými styly metalu - americkými věcmi typu Morrisound, jako jsou ranní Deicide, Morbid Angel, Nocturnus, nebo ponurejším death metalem jako Incantation, Immolation, Autopsy nebo finským death metalem z počátku 90. let, některými švédskými kapelami, brazilské věci typu Cogumelo Records nebo kapely jako Mortem z Peru, další black metal druhé vlny 90. let, britský death metal jako raní Carcass, Paradise Lost, nebo zase klasické věci jako Slayer nebo Sepultura, Celtic Frost / Hellhammer, Morbid Saint, Sodom, Destruction, Dark Angel a nekonečný seznam dalších věcí.
Kam chceme tuhle kapelu posunout? Cokoliv se nám bude zdát vhodné a jaké příležitosti se nám naskytnou. Nemáme žádný velký plán na dominanci, prostě děláme to, co je pro nás přirozené, bez nějakých velkých tlaků nebo očekávání od kohokoliv. Jde o to, abyste tvořili něco, co vás samotné baví. Turné? Proč ne, pokud nám zkříží cestu dobrá příležitost, ale aktivně se o ni nesnažíme, a nakonec - hudba nikdy nebude naším denním zaměstnáním, ale důležitým koníčkem a výronem kreativity, kterého se nikdy nevzdáme, ale také na něm nikdy nebudeme finančně závislí. To nám také umožňuje dělat si s hudbou v podstatě, co chceme, a nejít nějakou cestou, která by byla výdělečná.
Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
M: Děláme určité formy propagace tím, že posíláme CD k recenzím, děláme rozhovory a samozřejmě hlavní práci v tomto směru dělá vydavatelství. A jak už jsem řekl v předchozí odpovědi, stále sbírám fyzická CD - zejména od kapel, které podporuji nebo jsou našimi přáteli.
Přiznávám, že na koncerty chodím mnohem méně než řekněme před dvaceti lety, a pařby jsou dnes také mnohem vzácnější - ale nikdy nejsou úplně mimo mísu, a pokud se naskytne vhodná příležitost, určitě si s dobrými přáteli užiju pár piv navíc na skvělém undergroundovém metalovém koncertě.
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TORMENTOR TYRANT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
S: Utrpení má mnoho podob, digitální, analogové, elektrické, tupé. Tormentor Tyrant je všechny využívá, aby oslovil širší svět. Stahujte a streamujte vše, co můžete, než přijde věk temnoty. Jedovaté internetové sliny jen podněcují plameny za očima nesmrtelného a nestárnoucího Tyranta. Ty, čtenáři tohoto textu: o existenci budoucího zotročitele lidstva už nejsi informován. Budeš potrestán za každý čin, který jsi neučinil, abys urychlil říši krutosti. Zapamatujte si tato slova.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
S: Death metal je jen jednou z forem Pravého Pána utrpení: Tormentor Tyrant má mnoho podob. Předchází samotný čas, existuje v tomto hmotném vesmíru a zároveň nikde. Jeho projevy se odrážejí v dějinách, svaté knihy varují před blížící se zkázou a noční můry, které lidstvo kolektivně zažilo, jsou jen ozvěnou skutečné hrůzy, která lidstvo čeká. Mučitel Tyran je Smrt. Tormentor Tyrant je death metal.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TORMENTOR TYRANT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě?
M: Zkoušíme, píšeme nové riffy, tvoříme nové písně a připravujeme se na nadcházející koncerty. Termíny a akce budou zveřejněny později.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Excessive Escalation of Cruelty“ zase narvat do hlavy!
M: Děkuji za podporu a za rozhovor, Jakube! Na zdraví!
Recenze/review - TORMENTOR TYRANT - Excessive Escalation of Cruelty (2025):
CD 2025, Memento Mori / Me Saco Un Ojo/ Headsplit Records
for english please scroll down
Když jsem nedávno odcházel z koncertu téhle smečky, tak jsem si připadal jako při velmi vydařené exhumaci. Byla tma a šel jsem dlouho lesem. Kolem hřbitova. Jednalo se o opravdu hororový zážitek. Měl jsem ve sluchátkách nové letošní album a chvílemi jsem měl pocit, že mi vytéká z uší hnis, krev a špína. Ostatně, tahle smečka se již nějaký čas pohybuje v záhrobí. A dělá to velmi elegantně a přesvědčivě. Pokud tedy rádi asistujete při pitvách a nevadí vám smrad rozkládajícího masa, pak jste zde správně.
MORBIFIC jsme se samozřejmě u nás na stránkách již několikrát věnovali. Důkazem budiž odkazy na recenze i report, které naleznete dole pod článkem. Nové album je opět potvrzením toho, že tihle patologové rozumí svojí morbidní práci. Ponořme tedy spolu zase jednou ruce po lokty do vnitřností, odřízněme lebku a pohrajme si s mozkem. Tohle je starodávný, surový death metal ve své zahnívající podobě.
Pitva byla zahájena s nadšením a odhodláním. A to prosím pěkně stejným způsobem, jako to uměly a umí kapely typu AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Tedy, nic pro slabé povahy. Tady se opravdu tahají vnitřnosti z břicha, provádí se trepanace lebky, vivisekce a další věci, které můžete dělat s nebohým lidským tělem. Melodie jsou nasáklé krví, vokál zase chorobami. Výsledkem je koktejl, který ocení každý, kdo začínal s death metalem v devadesátých letech minulého století. Není to ale jenom obyčejné retro, jak tomu dnes někdy bývá. Naopak, Finové přidávají do skladeb své vlastní, velmi přesvědčivé ingredience. Poslech tím pádem připomíná buď hororový děj nějakého starého, klasického filmu nebo návštěvu nemocniční patologie. MORBIFIC pevně věří tomu, co chtějí hrát a dělají to dobře. Dali si pozor na zvuk, který je masivní, plesnivý a zadře se vám pod kůži. Je to samozřejmě hudba z toho nejhlubšího podzemí, z katakomb, ve kterých leží zohavená těla prokletých. Abych své pocity nějak shrnul - jedná se o poctivě zahraný smrtící kov, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. V téhle desce je něco navíc, něco, co mokvá, co vás spoutá řetězy a přikove na zeď. Možná a nebo právě proto, už teď vím, že se k "Bloom of the Abnormal Flesh" budu rád a často vracet. Najdete zde totiž vše potřebné pro reálnou, hnisavou, smradlavou pitvu. Mám opět pocit, že mi z uší vytéká krev, hnis a špína. Mokvající, zahnívající death metalová mršina! U téhle nahrávky shnijete zaživa a rozpadnete se v prach!
Asphyx says:
When I left a concert of this pack recently, I felt like I was at a very successful exhumation. It was dark, and I'd been walking for a long time through the woods. Around the cemetery. It was a truly horrific experience. I had this year's new album in my headphones and at times I felt like pus, blood and dirt was coming out of my ears. After all, this pack has been around for some time now. And they do it very elegantly and convincingly. So if you like to assist in autopsies and don't mind the smell of decomposing flesh, you've come to the right place.
Of course, we have already covered MORBIFIC several times on our website. The proof is in the links to the review and report, which you can find below the article. The new album is once again confirmation that these pathologists understand their morbid work. So let's once again plunge our hands elbow-deep into the entrails, cut off the skull and play with the brain. This is ancient, raw death metal in its decaying form.
The autopsy was started with enthusiasm and determination. And please, do it in the same way as bands like AUTOPSY, CARCASS, IMPETIGO, MORTICIAN, GRAVE, PURTENANCE, DEMIGOD, FUNEBRE, ABHORRENCE, FESTERDAY, PESTIGORE, UNDERGANG. Well, nothing for the weak of character. This is where you really pull the guts out of the belly, perform skull trepanation, vivisection, and all the other things you can do to a poor human body. The melodies are soaked with blood, the vocals with disease. The result is a cocktail that anyone who started out with death metal in the 1990s will appreciate. But it's not just plain retro, as it sometimes is nowadays. On the contrary, the Finns add their own, very convincing ingredients to the songs. As a result, listening to them reminds one either of a horror plot of an old, classic film or a visit to a hospital pathology. MORBIFIC firmly believe in what they want to play and they do it well. They have taken care of the sound, which is massive, mouldy and gets under your skin. It is, of course, music from the deepest underground, from the catacombs where the mutilated bodies of the damned lie. To sum up my feelings - this is honestly played death metal, forged from the finest steel. There's something extra in this record, something that gets you wet, that chains you up and pins you to the wall. Maybe, or maybe because of that, I already know I'll be revisiting "Bloom of the Abnormal Flesh" happily and often. For here you will find everything you need for a real, festering, stinking dissection. Once again, I feel like blood, pus and dirt is coming out of my ears. Wetting, rotting death metal carrion! You will rot alive and crumble to dust with this record!
