DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 17. září 2026

Recenze/review - REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death (2026)


REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death
CD 2026, War Anthem Records

for english please scroll down

V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Hrobů je málo a tak musím některé exhumovat. Bývají v nich pohřbeni prokletí kněží, sebevrazi a všichni ti, kteří za svého života způsobili ostatním spoustu bolesti. Jsem starý hrobník a miluji chladná rána na mém hřbitově. Sedávám hned vedle malé kaple a dívám se na nakloněné náhrobky. Poslouchám u toho novou nahrávku německých REVEL IN FLESH a kývám se spokojeně do rytmu.

Na tuhle smečku je spolehnutí jako na smrt. Kolem nás se mění svět, je čím dál chaotičtější, zlejší, podivnější a pomalu mu přestávám rozumět. Každé nové album německých tmářů je ale jistotou, záchytným bodem. I letos dostanete poctivou porci severského death metalu s příchutí krvavé mlhy. Poslouchat novinku je jako se účastnit starodávného obřadu pro vyvolávání temných sil. 


Němci jsou již dávno zapsáni rudým písmem do starých death metalových archívů. My, kteří trávíme veškerý svůj čas v katakombách, víme své. Stejně jako kapela nemusíme nikomu nic dokazovat. Pánové opět sází na upřímnost, na na kost ohlodané ritty, na ostré melodie, na hrubý vokál připomínající řev hladové bestie, na zabijácké bicí. To vše zabalené v plesnivém, hnilobném zvuku, s masivním a dobře čitelným výrazem. Motiv na obal vytvořil jako vždy vynikající Juanjo Castellano a já si tak gurmánsky album vychutnávám po všech stránkách. REVEL IN FLESH na novince zúročili své bohaté zkušenosti a vy se tak můžete nechat unášet na zpěněných vlnách řeky smrti. Ano, skupina čerpá inspiraci ze starých archívů, ale dělá to velmi citlivě, s velkým srdcem a nadšením. Věřím jim každou melodii, sedávám dlouhé hodiny v márnici a rozmlouvám s nemrtvými. Nebude to už dlouho trvat a přijdou se pomstít. Cítím to v kostech a když poslouchám "Flesh For The Kult Of Death", tak jsem si s tím naprosto jistý. Němci jsou ve skvělé formě, jsou pro mě jasnou a přesnou definicí toho, co mám na death metalu jako stylu rád. Čeká mě dlouhá noc. Někdo musí exhumovaná těla zpracovat. Znovu zapínám play na svém přehrávači a drtím prašivé kosti spolu s kapelou. V myšlenkách mi ožívají pradávné kulty a líbí se mi, že skladby opět řežou tou správnou stranou nože. Maso odpadává od kostí a nad hřbitovech se vznáší zvláštní krvavá mlha. Objeví se pokaždé, když poslouchám nějaké velmi dobré album. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle tmáři, je velmi krutá, ošklivá, nekonečně chladná, uvěřitelná, ryzí a naprosto autentická. V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Mám čas. Mrtví nikam neutečou. K téhle nahrávce se budu ještě hodně dlouho vracet. Dávám jí vysokou známku kvality. Morbidní, syrové, zlověstné death metalové album! Pradávný krvavý obřad pro vyvolávání temných sil! Drcení prašivých kostí, exhumace prokletých hrobů! 


Asphyx says:

More bodies have begun to pile up in the morgue. It will take me a very long time to process them all. There aren’t enough graves, so I have to exhume some. They usually contain cursed priests, suicides, and all those who caused others a great deal of pain during their lives. I’m an old gravedigger, and I love the cool mornings in my cemetery. I sit right next to the little chapel and look at the tilted headstones. As I do, I listen to the new album by the German band REVEL IN FLESH and nod contentedly to the beat.

You can count on this band as surely as you can count on death. The world around us is changing it’s becoming increasingly chaotic, more evil, stranger and I’m slowly losing my grasp on it. But every new album from these German dark masters is a certainty, an anchor. This year, too, you’ll get a solid dose of Nordic death metal with a hint of bloody mist. Listening to this new release is like participating in an ancient ritual to summon dark forces.


The Germans have long been etched in red ink in the old death metal archives. We, who spend all our time in the catacombs, know the score. Just like the band, we don’t have to prove anything to anyone. The guys are once again banking on honesty, on riffs stripped down to the bone, on sharp melodies, on raw vocals reminiscent of a hungry beast’s roar, and on killer drums. All of this is wrapped in a moldy, putrid sound, with a massive and clearly defined character. As always, the cover art was created by the excellent Juanjo Castellano, and I’m savoring every aspect of this album like a true connoisseur. REVEL IN FLESH has put their wealth of experience to good use on this new release, so you can let yourself be carried away on the foaming waves of the river of death. Yes, the band draws inspiration from old archives, but they do so very sensitively, with great heart and enthusiasm. I believe every melody they play; I sit for hours on end in the morgue, conversing with the undead. It won’t be long before they come to exact their revenge. I can feel it in my bones, and when I listen to “Flesh For The Kult Of Death”, I’m absolutely certain of it. The Germans are in great form; to me, they’re the clear and precise definition of what I love about death metal as a genre. A long night awaits me. Someone has to deal with the exhumed bodies. I press play again on my music player and crush the decaying bones along with the band. Ancient cults come to life in my mind, and I love that the songs are once again cutting with the right edge of the knife. Flesh falls from the bones, and a strange, bloody mist hovers over the cemeteries. It appears every time I listen to a really good album. Death takes many forms, and the one these dark masters present to us is very cruel, ugly, infinitely cold, believable, pure, and utterly authentic. More bodies have begun to pile up in the morgue. It’ll take me a very long time to process it all. I have time. The dead aren’t going anywhere. I’ll be coming back to this recording for a very long time. I give it a high rating. A morbid, raw, ominous death metal album! An ancient bloody ritual for summoning dark forces! The crushing of rotten bones, the exhumation of cursed graves!



about REVEL IN FLESH on DEADLY STORM ZINE:











TRACKLIST
01. Flesh for the Kult of Death
02. Bodybag Inferno
03. The Graverobber
04. Pool of Blood
05. Hellhole
06. Tombstalker
07. Death Kult Maniacs
08. Priest of Flesh
09. Demon Dawn
10. The Last Farewell
11. All I Had (I Gave)

LINE-UP
Ralf Hauber – Vocals
Jonny Pettersson – Guitar / Bass
Simon Abele – Guitar
Erik Barthold – Drums


sobota 12. září 2026

Interview - GODSLUT - Brutality meets utter darkness and pure evil here!


Interview with death metal band from Poland - GODSLUT.

Answered Krzysiek Śniadecki (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Ave GODSLUT! Greetings to the Polish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous release? Where did you want to take things, and how do you think the two albums differ?

What's up our Czech besties! Super glad you enjoyed the first album. The second one though – you'll either love – or hate ;)

It definitely is more mature and developed, also maybe a bit experimental, with a visible contrast to the first one, so all the listeners definitely should keep it on their radar!


“The Art of Deconstruction” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does GODSLUT compose new material?

Honestly, it's mostly me (Krzysiek) putting my emotions and guitar workshop to do the work for me. I want the compositions to be as honest as possible, and somewhat possible to relate or connect to them.

I looked it up Krzysiek Śniadecki is credited with the recording, and Paweł Grabowski with the mastering. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. These two gentlemen created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with them, and why did you choose them specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

You currently are talking with Krzysiek in person himself ;)

So: working with me – horrible; working with Janos – absolutely awesome and professional ;D
Jokes aside, we communicate really well and both know what sound fits the material, and what's the most important aspect – we simply enjoy working together.

Studio-wise there were two:
- Say10 Industries: recording & preproduction
- JNS Studio: Mixing & Mastering


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it on Selfmadegod Records, and it features a macabre cover designed by Michał “Xaay” Loranc. How did you choose the theme, and how does it relate to the music on the new album?

The gun could really symbolise the definition of deconstruction itself. The songs are either about being on your edge and morphing into insanity, also in different sets of situations; or about different circumstances that lead us there; so yeah, it basically fits the theme :)
And the story of the whole emblem thing is much shorter – Xaay had drawn it once on our limited t-shirt design and it just stood with us since then :)

I’ve been wandering through the underground scene for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Poland because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you view your scene, the fans, and the labels?

Man, to be honest, no idea :D

Partially that's because we've got some international stars that everybody looks up to, such as Decapitated, Behemoth or Vader, but I can't really think of any other reasons. We probably just enjoy that genre the most.


You play old school influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form GODSLUT actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band next. Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our form isn't really a still topic, because we are constantly developing, but since always we've been highly inspired by earlier mentioned Decapitated, we absolutely love those guys.

Speaking of festivals, or tours with more famous bands – ABSOLUTE YES. We (or at least me personally) don't really give a damn about being the biggest „star“ of the event. We just wanna have fun and see as many people as possible enjoy our work together with ourselves!

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

My friend, even though I'm 19 at the moment, I feel quite a lot of social similarities between us :D

We absolutely love going to gigs, getting merch, supporting and partying with our brothers in arms!

Promotion-wise we do quite a lot of social media work. We kinda naturally managed to split it between us and the label, so SELFMADEGOD does the „oldschool“ kind of promotion (magazines, sending the albums to different parts of the world, etc.) and we do the modern solutions. I see it starting to work, and it's quite a comfortable solution for both sides


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as GODSLUT? What do you think about downloading music, “Google metalheads,” streaming music, and so on?

We simply don't give a single fuck and do our work :)

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

It may disappoint you, but we don't really have a deep and emotional answer to that question. We simply enjoy that style, it matches our groove and everything we want to deliver as a Godslut material.

Finally, a classic but important question. What does GODSLUT have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you’d like to say something to labels, promoters, or fans, here’s your chance…

Most importantly – releasing an album, and a day after that – playing a gig on RUF Guitars' 5th birthday party! After that probably some promo, and a tour later on! Here are the dates:

30.10 Skarżysko-Kamienna

31.10 Lublin

13.11 Wrocław

14.11 Katowice

20.11 Warszawa

21.11 Toruń

12.12 Tarnobrzeg

Warm invites, listen to the new material until you hate it, have a blast everybody!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “The Art Of Deconstruction” again!

Huge thanks, enjoy, and hope to see you (and all the readers!) at one of our gigs somewhere!
Cheers!
/K

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GODSLUT - Brutalita se zde potkává s naprostou tmou a čirým zlem!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - GODSLUT.

Odpovídal Krzysiek Śniadecki (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Ave GODSLUT! Zdravím do polského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozí nahrávkou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Tak co, naši čeští kámoši? Jsem moc rád, že se vám první album líbilo. Druhé ale buď zamilujete, nebo nenávidíte ;)

Je rozhodně vyzrálejší a rozvinutější, možná i trochu experimentální, s viditelným kontrastem k prvnímu dílu, takže by si ho všichni posluchači rozhodně měli poslechnout!


„The Art Of Deconstruction“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál GODSLUT?

Upřímně řečeno, jsem to hlavně já (Krzysiek), kdo vkládá své emoce a kytarový workshop do práce. Chci, aby skladby byly co nejupřímnější a aby se s nimi dalo alespoň trochu ztotožnit nebo se s nimi propojit.

Dohledal jsem si, že pod nahráváním jsou podepsáni Krzysiek Śniadeck a pod masteringem Paweł Grabowski. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Oba pánové vám vytvořili zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s nimi spolupracovalo a proč právě oni? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Momentálně se osobně bavíš s Krzysiekem ;)

Takže: spolupráce se mnou – hrozná; spolupráce s Janosem – naprosto úžasná a profesionální ;D
Žerty stranou, komunikujeme spolu opravdu dobře a oba víme, jaký zvuk se k materiálu hodí, a co je nejdůležitější – prostě si užíváme spolupráci.

Studiové oddělení byla dvě:
- Say10 Industries: nahrávání a předprodukce
- JNS Studio: mixování a mastering


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Selfmadegod Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Autorem je Michał "Xaay" Loranc. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Zbraň by mohla skutečně symbolizovat definici samotné dekonstrukce. Písně jsou buď o tom, jak být na hraně a propadat se šílenstvím, a to i v různých situacích; nebo o různých okolnostech, které nás k tomu vedou; takže ano, v podstatě to odpovídá tématu :)

A příběh celé té věci s emblémem je mnohem kratší – Xaay ho jednou nakreslil na náš limitovaný design trička a od té doby se nám prostě líbí :)

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Polska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Abych byl upřímný, nemám tušení :D

Částečně je to proto, že máme nějaké mezinárodní hvězdy, ke kterým všichni vzhlížejí, jako Decapitated, Behemoth nebo Vader, ale nenapadají mě žádné jiné důvody. Tenhle žánr nás asi nejvíc baví.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GODSLUT, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naše forma není zrovna statické téma, protože se neustále vyvíjíme, ale vždycky nás hodně inspirovali dříve zmínění Decapitated, tyhle kluky naprosto milujeme.

Když už mluvíme o festivalech nebo turné se slavnějšími kapelami – NAPROSTO ANO. Nám (nebo alespoň mně osobně) je úplně jedno, jestli jsme největší „hvězda“ akce. Chceme se jen bavit a vidět co nejvíce lidí, jak si naši práci užívají společně s námi!

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Kamaráde, i když mi je teď 19, cítím mezi námi docela dost sociálních podobností :D

Naprosto milujeme chodit na koncerty, kupovat merch, předskakovat a pařit s našimi bratry ve zbrani!

Co se týče propagace, děláme docela dost práce na sociálních sítích. Tak nějak se nám to přirozeně podařilo rozdělit mezi nás a label, takže SELFMADEGOD se zabývá propagací „oldschoolového“ typu (časopisy, posílání alb do různých částí světa atd.) a my používáme moderní řešení. Vidím, že to začíná fungovat, a je to docela pohodlné řešení pro obě strany.


Na jednu stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako GODSLUT ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Prostě nám je to úplně jedno a děláme si svou práci :)

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Možná vás to zklame, ale na tuto otázku nemáme hlubokou a emotivní odpověď. Prostě si ten styl užíváme, odpovídá našemu rytmu a všemu, co chceme jako Godslut nabídnout.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají GODSLUT v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…

A co je nejdůležitější – vydat album a den poté – odehrát koncert na oslavě 5. narozenin RUF Guitars! Po tom pravděpodobně nějaká promo akce a později turné! Zde jsou data:

30.10 Skarżysko-Kamienna

31.10 Lublin

13.11 Vratislav

14.11 Katovice

20.11 Varšava

21.11 Toruň

12.12 Tarnobrzeg

Vřelé pozvání, poslechněte si nový materiál, dokud ho nenávidíte, užijte si to všichni!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Art Of Deconstruction“ zase narvat do hlavy!

Obrovské díky, užijte si to a doufám, že se s vámi (a všemi čtenáři!) uvidíme na jednom z našich koncertů!
Na zdraví!
/K

Recenze/review - GODSLUT - The Art Of Deconstruction (2026):

Recenze/review - GODSLUT - Procreation Of God (2023):



--BAND CONTACT--

--LABEL CONTACT--
SELFMADEGOD RECORDS

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 11. září 2026

Recenze/review - FILTH - Death Exhibiton (2026)


FILTH - Death Exhibiton
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Rotted Life Records

for english please scroll down

Sedím vedle starého prokletého hrobu a prosévám mezi prsty prach. Čtu si nápisy na náhrobcích. Krkavec, který sedí na holém stromě kousek ode mě, jakoby věděl, co bude následovat. Z márnice zazní první ostrá melodie. Z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvě krvi. Tady, na starém pohřebišti, funguje všechno jinak, než v současném divném běžném světě. Sází se tu na ostrý, surový, analogový zvuk, na mokvající riffy, na surový vokál, na bicí, které zabíjejí. 

O téhle smečce jsem již jednou psal. Odkaz na recenzi minulého alba "Time to Rot" z roku 2025 naleznete dole pod dnešním článkem. I letos je nové album doslova narvané prašivinou, zkaženou krví, naprostou tmou a chladem, které můžete potkat jenom v tom nejhlubším podsvětí. 


Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Z nebe prší krev a falešní proroci páchají sebevraždy. Každý z nás si představuje příchod Satana na zem trošku jinak, ale jistí si můžete být tím, že album "Death Exhibiton" bude určitě jedním ze soundtracků, které bude znít éterem. I letos se kývám spokojeně do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy a užívám si morbidně chladnou atmosféru. Pokud jste někdy navštívili místa, na kterých se popravovalo, určitě víte, o čem píšu. Máte rádi kapely jako DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Potom by se vám mohla líbit i novinka těchto tmářů. Je po okraj narvaná shnilými melodiemi a nepostrádá takovou tu starodávnou patinu, kterou máme my, staří psi, tolik rádi. Jakoby mě pokaždé zavřel při poslechu do starých katakomb. Kolem mě leží těla padlých kněží, omotaná pevnými pavučinami. Šeptají děsivá slova o bolesti, o utrpení, o strachu a beznaději a mezitím se jejich tkáně nadále rozpadají. Smrt má a vždycky měla spoustu podob a tu, kterou nám předkládají FILTH, je krutá, ošklivá, hnusná a zadře se vám pod kůži. Procházím se mezi stíny, potkávám své vlastní démony, užívám si podmanivě hnisavou atmosféru a nemohu jinak, než vám nové album doporučit. Pánové hrají opravdově, syrově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. Až jednou půjdete na hřbitov, tak si jako já sedněte poblíž nějakého prokletého hrobu. Zapněte play na svém přehrávači a potom má slova určitě potvrdíte. Novinka je nahrávkou, která je plná morbidních příběhů, které zní velmi přesvědčivě. Nemůžu jinak, než se opět zavřít do své kobky a ztratit se ve tmě. Hnilobně podmanivá, surová a nekonečně temná death metalová nahrávka! Rozpadnete se v prach!


Asphyx says:

I’m sitting next to an old, cursed grave, letting the dust slip through my fingers. I’m reading the inscriptions on the headstones. A raven perched on a bare tree a short distance away seems to know what’s coming. The first sharp melody rings out from the morgue. The undead crawl out of their graves, craving fresh blood. Here, in this old graveyard, everything works differently than in today’s strange, ordinary world. They go for a sharp, raw, analog sound soggy riffs, raw vocals, and drums that kill.

I’ve written about this pack once before. You’ll find a link to the review of their previous album, "Time to Rot" (2025), below today’s article. This year’s new album is once again literally crammed with filth, corrupted blood, utter darkness, and cold the kind you can only encounter in the deepest underworld.


The clouds are low, almost touching the ground. Blood is raining from the sky, and false prophets are committing suicide. Each of us imagines Satan’s arrival on Earth a little differently, but you can be sure that the album “Death Exhibition” will definitely be one of the soundtracks echoing through the ether. This year, too, I’m nodding contentedly to the beat, screaming along with the band into the darkness, and enjoying the morbidly chilling atmosphere. If you’ve ever visited places where executions took place, you surely know what I’m writing about. Do you like bands like DEMILICH, INCANTATION, ABHORRENCE, AUTOPSY? Then you might also like this new release from these dark masters. It’s packed to the brim with rotten melodies and doesn’t lack that ancient patina that we old-timers love so much. It’s as if, every time I listen to it, I’m locked away in old catacombs. All around me lie the bodies of fallen priests, entangled in sturdy cobwebs. They whisper terrifying words of pain, suffering, fear, and despair, while their flesh continues to decay. Death has and always has had many forms, and the one FILTH presents to us is cruel, ugly, repulsive, and it gets under your skin. I’m wandering through the shadows, encountering my own demons, savoring the captivatingly festering atmosphere, and I can’t help but recommend this new album to you. These guys play with sincerity, rawness, purity, believability, and absolute authenticity. The next time you go to a cemetery, sit down near a cursed grave, just like I did. Press play on your player, and you’ll surely agree with my words. This new release is a record full of morbid stories that sound incredibly convincing. I can’t help but lock myself away in my dungeon once again and lose myself in the darkness. A putridly captivating, raw, and infinitely dark death metal record! You’ll crumble to dust!


Recenze/review - FILTH - Time to Rot (2025):


Tracklist:
1. Intro
2. Split Casket 
3. Buried Alive 
4. Born A Corpse 
5. Mental Butchery 
6. ...Inhumed... 
7. Sadistic Ways 
8. Death Exhibition 
9. ...Exhumed... 
10. Rotted Life 

čtvrtek 10. září 2026

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026)


BOCC - Demolarium
CD 2026, Night Terrors Records

for english please scroll down

O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. nekonečných močálů. Tam, někde za řekou smrti, je pradávné pohřebiště. A na něm nahrávali nové album katalánští maniaci BOCC.

Pokud se podíváte do historie této smečky, tak zjistíte, že kapela byla založena v roce 2019 a jejich diskografie je plná různých demonahrávek, singlů, EP, kompilací, ale letos pánové přicházejí teprve se svým druhým dlouhohrajícím albem. Nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, shnilou, temnou a chladnou záležitost, u které vstávají nemrtví z  hrobů. 


"Demolarium" je albem, na kterém se odkazuje na krvavé kořeny Katalánska. Na jeho historii, rozplétají se na něm různá temná témata. Výsledkem je nahrávka, která je velmi uvěřitelná, zahraná od srdce. Hoří zevnitř, i když na povrchu je mrazivá jako ruka mrtvoly. Za velmi povedený považuji zvuk celého alba. Je chladný, masivní, drásající. Zaujme i stylově vyvedený obal. Hlavní je, ostatně jako vždy,  hudba samotná. A ta je podmanivě hnilobná, nasáklá zkaženou krví. Pokud máte rádi kombinaci doom metalu a kruté smrti, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF a další tmáři, potom vězte, že jste zde správně. Při každém poslechu si připadám jako starý hrobník, který se vydal uprostřed noci exhumovat další hrob prokletého. Jakoby byla do rakví otištěna historie celé země, její bolest, utrpení, křivdy, staré hříchy, které nebyly nikdy odčiněny. Líbí se mi, že pánové hrají opravdově, ryze, od srdce, že mě deska dokáže pokaždé pohltit, stát se mojí součástí. Bývám po společných seancích rozervaný zevnitř. Kývám se do rytmu, užívám si hnilobné melodie, ostré riffy, hrubý, surový vokál i údery bicích. Ztrácím se v krvavé mlze, přecházím na druhou stranu, procházím se staletými městy, navštěvuji chrámy plné bolesti i stará pohřebiště, na kterých naleznete odpovědi na mnohé otázky, které dosud zůstaly nezodpovězené. Navíc, a to vám klidně podepíšu vlastní krví, se novinka velmi dobře poslouchá. Líbí se mi i různé punkové a sludge prvky, které jsou ostrým kořením celé nahrávky. BOCC odvedli skvělou práci po všech stránkách. O téhle staré hrobce se píše v legendách. Pokud za sebou zavřete rezavé dveře a necháte působit tísnivě hnilobnou atmosféru a nebudou vám vadit těla v různém stádiu rozkladu, potom můžete vstoupit na druhou stranu. Do světa dlouhých stínů,. mokvajících močálů. Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy! Vynikající, chladné a nekonečně temné album, které vás rozdrásá zevnitř! 


Asphyx says:

Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may enter the other side. Into a world of long shadows and endless swamps. There, somewhere beyond the River of Death, lies an ancient burial ground. And it was there that the Catalan maniacs BOCC recorded their new album.

If you look into the history of this pack, you’ll find that the band was founded in 2019 and their discography is full of various demos, singles, EPs, and compilations, but this year the guys are finally releasing their second full-length album. It must be said right away that this is a oozing, rotten, dark, and cold affair that makes the undead rise from their graves.


“Demolarium” is an album that draws on Catalonia’s bloody roots. It explores its history, unraveling various dark themes along the way. The result is a recording that feels very authentic, played straight from the heart. It burns from within, even though on the surface it’s as cold as a corpse’s hand. I consider the sound of the entire album to be very well done. It’s cold, massive, and harrowing. The stylishly executed cover art is also striking. The main thing, as always, is the music itself. And it’s captivatingly putrid, soaked in corrupted blood. If you like the combination of doom metal and brutal death metal, as played by bands like WINTER, AUTOPSY, COFFINS, CIANIDE, GRIEF, and other dark forces, then know that you’ve come to the right place. Every time I listen to it, I feel like an old gravedigger who has set out in the middle of the night to exhume yet another grave of the damned. It’s as if the history of an entire country its pain, suffering, injustices, and old sins that were never atoned for were imprinted on the coffins. I love that these guys play with authenticity, purity, and from the heart that this album manages to engulf me every time, becoming a part of me. After listening to it, I’m often torn apart from the inside. I sway to the rhythm, savoring the decaying melodies, sharp riffs, rough, raw vocals, and the pounding of the drums. I lose myself in a blood-red fog, cross over to the other side, wander through centuries-old cities, visit temples filled with pain and ancient burial grounds where you’ll find answers to many questions that have remained unanswered until now. What’s more and I’ll gladly sign this with my own blood the new album is a real pleasure to listen to. I also like the various punk and sludge elements, which add a sharp edge to the entire recording. BOCC has done a great job in every respect. Legends speak of this ancient tomb. If you close the rusty door behind you, let the oppressive, putrid atmosphere take hold, and don’t mind the corpses in various stages of decomposition, then you may step through to the other side. Into a world of long shadows and oozing swamps. The bloody roots of doom death metal have been torn up once again! An outstanding, chilling, and infinitely dark album that will tear you apart from the inside!



Tracklist:
1. Demolarium
2. Estigma
3. Escorxador
4. 4227
5. Calvari (Dels Condemnats)
6. Ànima D’Acer

Line-up:
Emilio – Guitars / Vocals
Andreu – Bass / Vocals
Linares – Drums

BOCC

Night Terrors Records

pondělí 7. září 2026

Recenze/review - DEATH KOMMANDER - The Great Offensive (2026)


DEATH KOMMANDER - The Great Offensive
EP 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Nebe zčernalo krví a mraky se skoro dotýkají země. Mezi mrtvolami tančí démoni a usmívají se. Kdysi dávno jsme vzešli z chaosu a znovu se do něj vrátíme. V zákopech je zima a bahno a tvůj mrtvý kamarád připomíná figurínu. Kdy tohle skončí? Proč od nás Bůh odvrátil svoji tvář? Existuje vůbec? Šeptáš slova modlitby, ale nikdo ji neslyší. Pochodoval si na smrt, zpíval válečné písně a pak ses poprvé podíval do očí svého protivníka. Ptal si se proč a ustřelil si mu hlavu. Poslouchám novinku od britských death metalových válečníků DEATH KOMMANDER a jsem znovu na frontě.

Dráhu téhle kapely sleduji od jejich počátků. Důkazem budiž odkazy na recenze i rozhovor, které naleznete dole pod dnešním článkem. Letošní počin je takovým výletem do starých časů. Pánové znovu nahráli skladby z dema "Summer Offensive" (2018) a dva songy z debutu "Pro Patria Mori" (2021). Nutno rovnou dodat, že celá novinka má velmi povedený, masivní a podmanivý zvuk. Myslím si, že se jedná o povinnost pro všechny opravdové fanoušky. 


Téma první světové války je zde uchopeno velmi přesvědčivě, uvěřitelně, opravdově a autenticky. Poslouchat "The Great Offensive" je jako sledovat černobílé dokumenty nebo si číst vyprávění veteránů, kteří byli přímo v boji. Jednotlivé motivy se mi zadírají pod kůži, dostávají se mi do hlavy i do podvědomí. Jako bych byl já vojákem pochodujícím na smrt. Britové hrají valivý, surový a chladný death metal, se stejným DNA jako mají kapely typu BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, SCALPTURE). Samozřejmě s tím, že do skladeb přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Mrzí mě snad jen jediné, ještě jsem je neviděl na koncertě. Musí to být masakr. DEATH KOMMANDER vás vezmou na dlouhý pochod bez konce, potkáte své vlastní démony i různé podoby té nejkrutější smrti. Poslední roky to vypadá, že lidský rod se už nikdy nezmění. Stále se budeme zbytečně zabíjet, válčit, mučit, pořád budou umírat nevinní. Jsem vždycky rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapely, které nejen, že skvěle hrají, ale dokáží předat i nějaké poselství. Hudba byla, je a vždy bude o emocích a ty, které mi tihle válečníci předali, jsou krvavé, bolestivé a útočí na samou moji podstatu. Vždycky jsem poslouchal smrtící kov srdcem a tahle smečka k němu přistupuje úplně stejně jako já. Čekám v zákopech, kývám se do rytmu, riffy se mi dostávají až do morku kostí, bicí rezonují celým mým tělem a vokál bolí jako povel k útoku. Nebe zčernalo krví a mraky se skoro dotýkají země. Mezi mrtvolami tančí démoni a usmívají se. Kdysi dávno jsme vzešli z chaosu a znovu se do něj vrátíme. Perfektně seřízený válečný death metalový stroj na zabíjení! Chlad, bolest, smrt! 

Asphyx says:

The sky has turned black with blood, and the clouds almost touch the ground. Demons dance among the corpses, smiling. Long ago, we emerged from chaos, and to it we shall return. The trenches are cold and muddy, and your dead friend looks like a mannequin. When will this end? Why has God turned His face away from us? Does He even exist? You whisper words of prayer, but no one hears them. You marched to your death, singing war songs, and then you looked into your opponent’s eyes for the first time. You asked why and blew his head off. I’m listening to the new release from the British death metal warriors DEATH KOMMANDER, and I’m back on the front lines.

I’ve been following this band’s journey since their beginnings. As proof, check out the links to reviews and an interview below today’s article. This year’s release is a trip down memory lane. The guys have re-recorded tracks from the “Summer Offensive” demo (2018) and two songs from their debut album “Pro Patria Mori” (2021). I should mention right away that the entire release has a very well-crafted, massive, and captivating sound. I think this is a must-have for all true fans.


The theme of World War I is handled here in a very compelling, believable, genuine, and authentic way. Listening to “The Great Offensive” is like watching black-and-white documentaries or reading the accounts of veterans who were right in the thick of the fighting. The individual motifs get under my skin, seeping into my mind and my subconscious. It’s as if I were a soldier marching to his death. The British band plays heavy, raw, and cold death metal, sharing the same DNA as bands like BOLT THROWER, ASPHYX, HAIL OF BULLETS, DECAYING, JUST BEFORE DAWN, CHAINSWOOD, SHRAPNEL STORM, ARCHENVATER, ENTRENCHMENT, and SCALPTURE. Of course, they add a great deal of their own ideas and creativity to the songs. My only regret is that I haven’t seen them live yet. It must be a bloodbath. DEATH KOMMANDER will take you on a long, endless march where you’ll encounter your own demons and various forms of the cruelest death. In recent years, it seems as though humanity will never change. We’ll continue to kill each other needlessly, wage war, and torture one another and the innocent will keep dying. I’m always happy when, on my wanderings through the underground, I come across bands that not only play great but also manage to convey a message. Music has always been, is, and always will be about emotions, and the ones these warriors have conveyed to me are raw, painful, and strike at my very core. I’ve always listened to death metal with my heart, and this pack approaches it exactly the same way I do. I wait in the trenches, swaying to the beat; the riffs penetrate right down to my very marrow, the drums resonate through my entire body, and the vocals hurt like a command to attack. The sky has turned black with blood, and the clouds almost touch the ground. Demons dance among the corpses and smile. Long ago, we emerged from chaos, and to it we shall return. A perfectly tuned war machine of death metal, built for killing! Cold, pain, death!


about DEATH KOMMANDER on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
01. Intro 
02. Pay With Your Blood 
03. Operation Eisenfaust 
04. Onwards 
05. Shellshock 
06. Flamethrower (Bonus Track) 
07. The March (Bonus Track) 
08. Outro

band:
Matt - Drums
Ben - Guitars
Kruxator - Vocals
Hardy - Bass
Oli - Guitars

Notes:
"The Great Offensive" is a complete re-recording of all four tracks from the band's 2018 demo, "Summer Offensive“. As an added bonus, two tracks from their debut album, "Pro Patria Mori“, have also been given a full studio overhaul.



neděle 6. září 2026

Recenze/review - STATIC ABYSS - The Dying Hunt (2026)


STATIC ABYSS - The Dying Hunt
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Měsíc má barvu krve a v ulicích se válí mrazivá mlha. Máš neodbytný pocit, že tě někdo sleduje. V dálce štěkají divocí psi a v kostech se ti usadil strach. Děsivá noční můra, která se vkradla do tvých snů již před několika lety, se pomalu stává krutou skutečností. Oči, které zahlédneš ve stínu, jsou plné zla a nenávisti. Záblesk nože, výkřik do tmy. Ticho a nekonečná smrt. Kaluž krve, ve které tě ráno najdou lidé, co jdou do práce, bude jen děsivou vzpomínkou. 

Jsem možná jeden z největších fanoušků AUTOPSY a jako takový sleduji všechny informace, které se kolem téhle legendární smečky vyskytnou. A tak mi nemohlo před lety uniknout, že Greg Wilkinson a Chris Reifert mají svůj vedlejší projekt STATIC ABYSS. Mám doma samozřejmě všechny nahrávky a také jsem je podpořil i napsáním recenzí (odkazy můžete nalézt dole pod dnešním článkem). Poslouchat letošní novinku je jako jít do kina v osmdesátých letech na krvavý hororový film. Styl se nemění, melodie a nápady ano. A opět se mi album dostalo do žil a zanechalo po sobě hlubokou stopu. 


On je také ale rozdíl, jestli si vezmete kelímek plný popcornu a budete se jen tak napínavě bát a nebo opravdu vyrazíte do ulic a potkáte tam démony. STATIC ABYSS byli a jsou vždy naprosto uvěřitelní, zajímaví, dobře se poslouchají, mají spoustu děsivých nápadů, jsou ryzí, ohlodaní na kost a hlavně naprosto autentičtí. Našli jste někdy u cesty mrtvé zvíře? Cítili jste ten zahnívající zápach rozkládajícího se masa? Tak přesně takové pocity mám i z nové nahrávky "The Dying Hunt". Jakoby pánové vytáhli na povrch naše nejtemnější pudy, nenávist, čiré zlo a vypálili všechno na hudební nosič. Líbí se mi chladný, takový neklidný a ostře řezající zvuk, s chutí se vždy podívám i na stylový obal. Oba pánové jsou natolik zkušení, že snad ani není nutné o formálních věcech diskutovat. Vždycky se mi líbily kapely, které mají svůj vlastní rukopis, které hrají od srdce. Zákon o předání energie funguje opět s naprostou jistotou. Ať už dosadíte do rovnice jakékoliv proměnné, vždycky je výsledkem deska, která se velmi dobře poslouchá, rád se k ní vracím a rvu si ji dlouhé měsíce pod tlakem do hlavy. Mám doma samozřejmě spoustu hudebních letošních nosičů, mnohé jsou vynikající, ale nakonec stejně volím tuhle smečku. Když ji totiž poslouchám, tak mám neodbytný pocit, že někdo stojí ve stínu, že mě sleduje a drží v rukou nůž. Lampa v tiché ulici poblikává a u popelnic leží skoro mrtvý bezdomovec. Měsíc má barvu krve a v ulicích se válí mrazivá mlha. Ne, tohle není děsivá noční můra, ani hororový film, který mám ve své sbírce. To je krutá, hnusná, smradlavá realita. Marně jsem hledal něco, co bych nahrávce vytkl. Nic jsem nenašel. Je totiž dokonalá tak jak je. Smrdí jako rozkládající se mršina a když ji dáte trošku času, tak se vám dostane do krve i do podvědomí. Doom death metalové ozvěny z těch nejděsivějších nočních můr! Album, které je po okraj narvané bolestí, strachem, nekonečnou temnotou a krutou smrtí! 


Asphyx says:

The moon is the color of blood, and a chilling fog hangs over the streets. You have the nagging feeling that someone is watching you. Wild dogs bark in the distance, and fear has settled deep in your bones. The terrifying nightmare that crept into your dreams several years ago is slowly becoming a cruel reality. The eyes you catch a glimpse of in the shadows are full of evil and hatred. A flash of a knife, a scream into the darkness. Silence and endless death. The pool of blood in which people on their way to work will find you in the morning will be nothing more than a terrifying memory.

I’m perhaps one of AUTOPSY’s biggest fans, and as such, I follow all the news surrounding this legendary band. So it couldn’t have escaped my notice years ago that Greg Wilkinson and Chris Reifert have their side project, STATIC ABYSS. Of course, I have all their recordings at home, and I’ve also supported them by writing reviews (you can find the links below today’s article). Listening to this year’s new release is like going to the movies in the ’80s to watch a gory horror film. The style hasn’t changed, but the melodies and ideas have. And once again, the album got under my skin and left a deep impression.


But there’s also a difference between grabbing a bowl of popcorn and just sitting there on the edge of your seat, and actually heading out into the streets to encounter demons. STATIC ABYSS have always been and continue to be utterly believable, interesting, and a pleasure to listen to; they’re full of terrifying ideas, they’re raw, stripped down to the bone, and above all, completely authentic. Have you ever found a dead animal by the roadside? Have you ever smelled the putrid stench of rotting flesh? That’s exactly how I feel about their new album, "The Dying Hunt". It’s as if these guys have dredged up our darkest instincts hatred, pure evil and burned it all onto a record. I like the cold, restless, and sharp-edged sound, and I always enjoy checking out the stylish cover art. Both musicians are so experienced that it’s hardly even necessary to discuss technical details. I’ve always liked bands that have their own signature style, that play from the heart. The law of energy transfer works with absolute certainty once again. No matter what variables you plug into the equation, the result is always an album that’s a pleasure to listen to I love coming back to it and hammering it into my head for months on end. Of course, I have plenty of this year’s music releases at home many of them are excellent but in the end, I still choose this bunch. When I listen to it, I get the nagging feeling that someone is standing in the shadows, watching me and holding a knife. A streetlight flickers in a quiet street, and a nearly dead homeless man lies by the trash cans. The moon is the color of blood, and a freezing fog hangs over the streets. No, this isn’t a terrifying nightmare, nor is it a horror movie from my collection. It’s a cruel, disgusting, stinking reality. I searched in vain for something to criticize about this recording. I found nothing. It’s perfect just the way it is. It stinks like a rotting carcass, and if you give it a little time, it’ll seep into your blood and your subconscious. Doom death metal echoes from the most terrifying nightmares! An album brimming to the brim with pain, fear, endless darkness, and cruel death!


about STATIC ABYSS on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
01. Skull Blasted 
02. Lobotomized At Last 
03. The Dying Hunt 
04. Wall Of Delusion 
05. Once A Corpse (Always A Corpse) 
06. Bleeding In The Fog 
07. Sinew Leech 
08. Nowhere Forever 
09. Defleshed & Forlorn 
10. Volcanic Womb 
11. Darkness At The End Of The Light

TWITTER