DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 19. července 2026

Recenze/review - GRIM LEGION - Harbingers of Death (2026)


GRIM LEGION - Harbingers of Death
CD 2026, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Desítky mrtvol, kdysi mučených, zubožených. Zpuchřelé maso odpadávající od plesnivých kostí. Bez rakví, bez soucitu. Řezání nožem, natahování až k prasknutí, znásilňování, další odkrytý hromadný hrob. Ne, tohle není pozůstatek svaté inkvizice, tady se jedná o poměrně čerstvou záležitost. Ve jménu víry, jdi a zabíjej. Je to stále stejné, pořád dokola, historie se opakuje s děsivou pravidelností. Stojím nad okrajem hluboké jámy, poslouchám nové album maniaků GRIM LEGION a kývám se spokojeně do rytmu. Jako šílené svědectví se kolem mě vznáší nářek nemrtvých.

Pokud se pohybujete v podzemí tak dlouho jako já, tak asi víte, že tahle smečka vydala v devadesátých letech tři demonahrávky, které se navždy zapsaly černou krví do death metalových archívů. Pánové rozhodně netrpí nadprodukcí, ale pokaždé, když vydají nové album, tak si můžete být jisti, že se jedná o surové, temné a chladné ozvěny z toho nejhlubšího podsvětí. Věrni starým, ověřeným postupům, stále s touhou zabíjet hudbou, jsou GRIM LEGION zde, aby vás seznámili s vašimi vlastními démony. 


Ostře řezané riffy, zabijácké bicí, melodie, u kterých praskají kosti tlakem, řev bestie. Pořád ze skladeb cítím takovou tu starodávnou, poctivou, uvěřitelnou, ryzí, opravdovou a naprosto autentickou patinu. Pokud najdete kostel ve vašem nejbližším okolí a sestoupíte v jeho sklepě hluboko pod zem, tak zjistíte, že snad neexistuje jediný, který nemá katakomby plné padlých kněží. Připadám si, jako bych byl součástí nějakého starého hororu z osmdesátých let minulého století. VHS šumí v přehrávači a sériový vrah, toulající se kdysi vaším městem, najednou při poslechu "Harbingers of Death" vyleze z obrazovky a jde vám po krku. Za zvuku téhle nahrávky vám prokousne tepnu a vyvrhne vnitřnosti z těla. Pro pochopení tohoto alba musíte přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů, bolesti a utrpení. Smečka je složena ze samých zkušených maniaků (pánové působili a působí také v kapelách jako Evoken, Condition Critical, Fatal Array, Godzero a Nucleus), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Útočí na samou podstatu stylu a přidávají kousky ostrého, nahrubo nasekaného thrashe i mrtvolný chladný doom metalový odér. GRIM LEGION vždycky měli a stále mají svůj vlastní rukopis, výraz, podle kterého je ihned poznáte. I letos nám předkládají dokonalou esenci záhrobních motivů. Opravdu si připadám, jako bych stál na okraji hromadného, čerstvě odkrytého hrobu a přemýšlel, jakým způsobem jednotlivé mrtvoly zemřely. Užívám si prašivý zvuk, s chutí se dívám i na stylový, perfektní motiv na obalu. Zavírám se do plesnivých kobek, rozmlouvám s nemrtvými. Je to vynikají album, které se vám dostane do krve i do podvědomí. Můžete jím klidně zaplatit převozníkovi přes řeku Styx. Desítky mrtvol, kdysi mučených, zubožených. Zpuchřelé maso odpadávající od plesnivých kostí. Bez rakví, bez soucitu. Řezání nožem, natahování až k prasknutí, znásilňování, další odkrytý hromadný hrob. Dokonalá esence starého, prašivého, temného a krvavě surového death metalu! Exhumace prokletých! 

Asphyx says:

Dozens of corpses, once tortured and tormented. Rotten flesh falling away from moldy bones. No coffins, no compassion. Slashed with knives, stretched until they burst, raped yet another mass grave uncovered. No, this isn’t a remnant of the Holy Inquisition; this is a relatively recent occurrence. In the name of faith, go and kill. It’s always the same, over and over again; history repeats itself with terrifying regularity. I stand at the edge of a deep pit, listening to the new album by the maniacs GRIM LEGION and nodding contentedly to the beat. The wails of the undead hover around me like a mad testimony.

If you’ve been in the underground scene as long as I have, you probably know that this pack released three demo recordings in the ’90s that were forever etched in black blood into the annals of death metal. These guys certainly don’t suffer from overproduction, but every time they release a new album, you can be sure it’s a raw, dark, and cold echo from the deepest underworld. True to their old, tried-and-true methods, and still driven by a desire to kill with music, GRIM LEGION are here to introduce you to your own demons. 


Sharply cut riffs, killer drums, melodies that make your bones crack under the pressure, the roar of a beast. I still sense that ancient, honest, believable, pure, genuine, and utterly authentic patina in these songs. If you find a church in your immediate vicinity and descend into its basement deep underground, you’ll discover that there’s probably not a single one that doesn’t have catacombs full of fallen priests. I feel like I’m part of some old horror movie from the 1980s. The VHS tape crackles in the player, and the serial killer who once roamed your city suddenly climbs out of the screen while you’re listening to “Harbingers of Death” and comes for your throat. To the sound of this recording, he’ll bite through your artery and rip your entrails from your body. To understand this album, you must cross over to the other side, into a land of endless shadows, pain, and suffering. The band consists entirely of seasoned maniacs (the guys have played and continue to play in bands such as Evoken, Condition Critical, Fatal Array, Godzero, and Nucleus), who know exactly what and how they want to play. They attack the very essence of the genre, adding bits of sharp, roughly chopped thrash and a cadaverous, cold doom metal vibe. GRIM LEGION has always had and still has its own unique style and sound, one that makes them instantly recognizable. This year, too, they present us with the perfect essence of otherworldly themes. I truly feel as if I’m standing at the edge of a mass grave that’s just been unearthed, wondering how each of the corpses met their end. I’m enjoying the gritty sound, and I’m also relishing the stylish, flawless cover art. I’m shutting myself away in moldy dungeons, conversing with the undead. It’s an outstanding album that will seep into your blood and your subconscious. You could easily use it to pay the ferryman across the River Styx. Dozens of corpses, once tortured and tormented. Rotten flesh falling away from moldy bones. No coffins, no compassion. Slashing with a knife, stretching until they burst, rape, yet another uncovered mass grave. The perfect essence of old, filthy, dark, and brutally raw death metal! The exhumation of the damned!


tracklist:
01. Mutilation Scream 
02. Found Dead 
03. Planet Of The Dead 
04. Seraphic Decay 
05. Sentenced To Oblivion 
06. Descend Into Hell 
07. Harbingers Of Death 
08. Undead And Buried 
09. Slaughter Of Kings 
10. Suicide Salvation



sobota 18. července 2026

Recenze/review - DISSIDENT FAITH - Dissidance (2026)


DISSIDENT FAITH - Dissidance
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH. Old school death metalová kapela z Turecka, která mě svým debutovým albem ihned přikovala na zeď.

Poslouchat jejich letošní novinku je jako se přehrabovat ve starých plesnivých kostech. Znesvěcené ostatky padlých kněží, atmosféra plná nahrubo nasekané tmy a naprosté, čiré zlo. Tohle všechno můžete potkat v hudbě maniaků z Ankary. Velmi dobře napsané skladby se mi ihned zadřely pod kůži a zůstaly tam, jako děsivé svědectví. O bolesti, utrpení, o strachu a nekonečné tmě. 


Kapela ctí veškerá psaná i nepsaná pravidla stylu. Pánové sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale jejich debut rozhodně není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, ze skladeb cítím surovou energii nasbíranou v tom nejhlubším podsvětí. Za velmi povedený, prašivý, ostrý a dobře čitelný považuji zvuk. Povedl se i zajímavý motiv na obalu. Hlavní je ale nakonec vždycky hudba a ta řeže tou správnou stranou nože. DISSIDENT FAITH dokáží být suroví, nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladnou a temnou atmosféru. Album "Dissidance" ocení všichni, kteří mají death metal zakódovaný v DNA, ale i prokletí a poutníci, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Pokud byste po mě chtěli nějaká jména, kterými se pánové volně inspirovali, musel bych zmínit OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, DEICIDE. Osobně se mi potom nejvíc líbí nejen morbidní nálady, které se kolem celé nahrávky vznáší jako můry kolem ohně, ale i ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, s jakou nám svoji hrobařskou práci tihle maniaci předkládají. Jsem starý pes (a zmiňuji to poměrně často), který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. A jako takový vám mohu nové album rozhodně doporučit. Svět kolem nás je možná prokletý a brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Je totiž povedená po všech stránkách. Označuji novinku vysokou známkou kvality a znovu zapínám play. Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH! Morbidní, temné, surové ozvěny ze starých prokletých death metalových pohřebišť! Hniloba, špína, smrt! 

Asphyx says:

You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked away. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to resurface this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH. An old-school death metal band from Turkey that immediately pinned me to the wall with their debut album.

Listening to their new release this year is like rummaging through old, moldy bones. Desecrated remains of fallen priests, an atmosphere thick with brutally chopped-up darkness and utter, pure evil. You can find all of this in the music of these maniacs from Ankara. The very well-written songs immediately got under my skin and stayed there, like a terrifying testimony of pain, suffering, fear, and endless darkness. 


The band adheres to all the written and unwritten rules of the genre. While these guys aren’t bringing anything new to the underworld, their debut is definitely more than just a well-crafted piece of work. On the contrary, I sense a raw energy in the songs energy gathered from the deepest depths of the underworld. I consider the sound to be very well done, gritty, sharp, and clear. The cover art also features an interesting motif. Ultimately, though, it’s always the music that matters most, and it cuts right through you. DISSIDENT FAITH know how to be raw and uncompromising, yet they don’t neglect the cold, dark atmosphere. The album “Dissidance” will be appreciated by everyone who has death metal encoded in their DNA, as well as the damned and the wanderers, eternally lost between this world and the next. If you were to ask me for some names that these gentlemen drew inspiration from, I’d have to mention OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, and DEICIDE. Personally, what I like most are not only the morbid moods that hover around the entire recording like moths around a fire, but also the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity with which these maniacs present their gravedigger’s work to us. I’m an old dog (and I mention this quite often) who’s been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years. And as such, I can definitely recommend this new album to you. The world around us may be cursed and will soon burn in flames, but until that happens, I’ll keep listening to this album. It’s simply excellent in every way. I give this new release high marks for quality and press play again. You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked up. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to reemerge this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH! Morbid, dark, raw echoes from ancient, cursed death metal graveyards! Rot, filth, death! 


tracklist:
01. Dissident Church 
02. Holy Lies 
03. Dissidance 
04. End Of Faith 
05. Your Fake Prophet 
06. Muffled Prayers Of A Broken Soul 
07. The Last Ritual

A few questions - interview with death metal band from Türkiye - DISSIDENT FAITH.


A few questions - interview with death metal band from Türkiye - DISSIDENT FAITH.

Answered Yakup Kenan Dindar (Ölü Cenin), thank you!

1. Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and whatstyle of music do you play etc.?

Dissident Faith: Dissident Faith was founded in 2025 by me, Yakup Kenan Dindar (Ölü Cenin), with the core purpose of playing early old-school death metal. All of our songs were co-written alongside our rhythm guitarist, Adem Düzgünsıvacı (Beleth). Once our drummer Bedir Yeni and lead guitarist Efe Can Çoban joined, the lineup was complete. I also handle the bass and vocal duties in the band. Our music is heavily driven by the political climate of our country and the intense religious pressure we experience daily. We write songs about themes like the unjust imprisonment of innocent people simply because they do not align with the government's stance.

2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was incharge of sound, production and mastering?

Dissident Faith: We recorded our album at Droptone Studio. The mixing and mastering stages were also handled at Droptone by a member of their staff and a very close friend of mine, Arda Sandalcı.


3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Dissident Faith: We released a strictly limited run of only 50 cassettes. In today's world, people generally prefer to use monthly subscription-based streaming platforms rather than spending money on physical music.

4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what dothe lyrics deal with?

Dissident Faith: As the vocalist of the band, I (Kenan) write all the lyrics. In my view, having a platform to reach people through art is not just an opportunity—it is a responsibility. If there are people standing in front of me, watching and listening, the message I give them matters deeply. I want to instill the mindset that if we stay silent in the face of political oppression, no one else will speak up. For example, last year, the band Behemoth was barred from performing a concert in our country under the label of being "Satanists". Because of this, while my lyrics might look anti-religious on the surface, they actually aren't. I want everyone to practice their own religion freely, but your religion should not dictate or impact my life. That is why my lyrics continue to revolve around these themes.

5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and thewebsite? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Dissident Faith: Our album artwork and band logo were drawn by my close friend Ada (Ada's Brutal Designing). The layout and graphic design for the physical release packaging were done by Zafer Can Tufan and Emir Türkmen. We don't have a website yet; we are mostly active on Bandcamp and Instagram. Honestly, our main desire is just to make music and maintain our political stance, but today's conditions force us to keep our social media active. Nowadays, every musician is forced to be a bit of an influencer as well.


6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Didyou send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Dissident Faith: Our debut album was released independently under the Droptone banner. We are using this release as a reference point to work with labels for our upcoming albums. After the album dropped, I sent out numerous emails to various labels and received highly positive feedback. We are currently evaluating these offers for our future releases.

7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Dissident Faith: I can say we draw our heaviest inspiration from the early albums of bands like Possessed, Obituary, Deicide, Slayer, and Death. We basically approach our songwriting with the mindset of: "What would it sound like if we were making music in the late '80s or early '90s?"

8. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Dissident Faith: We are mostly active within the underground death metal scene. Since our formation, we have played 3 gigs so far. The biggest show we've done was in Istanbul, where we shared the stage as the opening act for the death metal legends Incantation.


9. What about your plans for the future? What do you want to achieve with theband?

Dissident Faith: We particularly want to tour the USA, which Spotify data shows is where our largest listener base is located. I also want us to play major European festivals and make people say, "Look at the kind of band that came out of a country like that."

10.How and where can your fans contact you? Can you provide some contactinformation?

Dissident Faith: Anyone can reach out to us directly through Instagram DMs or via our email address.

Thanx for interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. července 2026

Recenze/review - WARTHRASH - No Light Shall Remain (2026)


WARTHRASH - No Light Shall Remain
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Vykazoval jasné znaky psychopatie. Přesto byl oblíbený, schopný, zastával vysoké funkce. Často byl na obrazovce, pořád se usmíval a ovládal všechny kolem sebe. Psali o něm oslavné články, přesto bylo v jeho očích něco šíleného, děsivého. Když přišel domů a odhodil svoji masku, tak týral svoji ženu a po nocích se toulal ulicemi a lovil. Slabé oběti, chudáky bez domova. Dělalo mu radost utrpení a bolest ostatních. Krmil se temnotou a zlem. Kolik takových znáte? Kolik jich vládne světu? 

Čím jsem starší, tím víc nad tím přemýšlím. Musím si pak pokaždé pustit nějaké dobré album. Tentokrát volím druhé dlouhohrající album kolumbijských maniaků WARTHRASH. Velmi povedená záležitost, říkám si ihned, jakmile spolu s jejich hudbou strávím nějaký čas. Ostrý thrash metal se zde potkává se surovým, prašivým death metalem. Myslím si, že jsem zde správně. Navíc, celý den jsem sledoval v médiích lži a potřebuji si vyčistit hlavu. 


Je to moje vůbec první setkání s kapelou. Doporučuji vám, abyste prozkoumali i zbytek jejich diskografie. Stojí rozhodně za to. Kapela na to jde ostře, nekompromisně, dodržuje všechna základní pravidla podsvětí, ale přidává i něco navíc. Kus sebe samých, kus srdce. Vždycky jsem měl nejvíc rád kapely, které hrají opravdově, ryze, upřímně a autenticky. V případě WARTHRASH to platí na sto procent. Velmi dobře napsané skladby, zvukově skvěle ošetřené. Zajímavý motiv na obalu, ale hlavně velká spousta zajímavých nápadů, tohle všechno dělá z novinky povinnost pro fanoušky třeba takových ENTOMBED, DEATH, MORBID ANGEL, DISMEMBER. Navíc v sobě mají takovou tu zvláštní a neopakovatelnou jihoamerickou živočišnost, kterou mám já osobně u kapel velmi rád. Zkrátka a dobře, nové album je velmi dobře napsané, má v sobě potřebný drive i sílu. Hoří zevnitř, i když je na povrchu chladné a temné. Jako čerstvě otevřený hrob, jako dlouhé noci v márnici, jako ulice vašeho města, ve kterých řádí maniak z úvodu dnešního článku. Kde se bere v lidech zlo? Kde nenávist? Poslední dobou bývám občas šokován, čeho jsou někteří jedinci schopni. Určitě si přečtěte i texty, které posouvají "No Light Shall Remain" na ještě vyšší level. Stojí rozhodně za pozornost. Dovedu si představit malý klub, někde na periferii města. Na pódiu hrají tihle tmáři. Budu stát rozhodně v první řadě! V závěru je to vlastně jednoduché. Poslouchám hudbu již dávno hlavně srdcem a novinka těchto maniaků z Medelinu mě přesvědčila na svoji stranu. Zasekla do mě svůj dráp a už mě nepustila. Ostrý, divoký death thrash metal, který definuje zlo, temnotu i nenávist! Album,  které vás přikove na zeď! 

Asphyx says:

He showed clear signs of psychopathy. Yet he was popular, capable, and held high office. He was often on TV, always smiling, and had everyone around him under his thumb. They wrote glowing articles about him, yet there was something mad, terrifying in his eyes. When he came home and cast off his mask, he abused his wife and roamed the streets at night, hunting. Weak victims, poor homeless people. He took pleasure in the suffering and pain of others. He fed on darkness and evil. How many people like that do you know? How many of them rule the world? 

The older I get, the more I think about it. Then I always have to put on a good album. This time, I’m choosing the second full-length album by the Colombian maniacs WARTHRASH. A very well-done effort, I tell myself as soon as I spend some time with their music. Sharp thrash metal meets raw, gritty death metal here. I think I’m in the right place. Besides, I’ve been watching lies in the media all day and I need to clear my head. 


This is my very first time hearing this band. I recommend that you check out the rest of their discography as well. It’s definitely worth it. The band takes a hard-hitting, uncompromising approach; they follow all the basic rules of the underworld, but they also add something extra—a piece of themselves, a piece of their heart. I’ve always loved bands that play with genuine, pure, sincere, and authentic passion the most. In the case of WARTHRASH, that’s 100 percent true. The songs are very well written and the sound is superbly produced. An interesting cover design, but above all, a wealth of interesting ideas all of this makes this new release a must-have for fans of bands like ENTOMBED, DEATH, MORBID ANGEL, and DISMEMBER. Plus, they possess that special and unique South American vitality that I personally love in bands. In short, the new album is very well written and has all the necessary drive and power. It burns from within, even though the surface is cold and dark. Like a freshly opened grave, like long nights in a morgue, like the streets of your city, where the maniac from the beginning of today’s article is on the rampage. Where does evil come from in people? Where does hatred come from? Lately, I’ve sometimes been shocked by what certain individuals are capable of. Be sure to check out the lyrics that take “No Light Shall Remain” to an even higher level. They’re definitely worth your attention. I can picture a small club, somewhere on the outskirts of town. These dark forces are playing on stage. I’ll definitely be standing in the front row! In the end, it’s actually simple. I’ve been listening to music mainly with my heart for a long time now, and this new release from these maniacs from Medellín has won me over. It sank its claws into me and hasn’t let go. Sharp, wild death thrash metal that defines evil, darkness, and hatred! An album that will pin you to the wall!


tracklist:
No Light Shall Remain
Culebras Sin Honor
Sombras del Poder
Crucifixion
Oscura Condena
Wounds
Undefeated
Hand of Doom
Abismo Sin Retorno
Ruins
Hollow Existence

Line-up:
Caronte – Drums / Vocals
Nosferatu – Guitars
Silent – Bass
Merciless – Lead Guitar



https://x.com/Awakening_Rec

https://grandsounds.net/
https://x.com/GrandSounds

středa 15. července 2026

Recenze/review - ASTRIFEROUS - Atavistic Unraveling (2026)


ASTRIFEROUS - Atavistic Unraveling
CD 2026, Me Saco Un Ojo, Pulverised Records

for english please scroll down

Teorie o tom, odkud se bere zlo, se různí. Někdo předpokládá, že nám bylo vloženo do genetické výbavy, jiný zase, že existuje ďábel, který nás dokáže ovládnout. Existuje i názor o temné vesmírné energii, která je neměnná, věčná a je jen na nás, jestli se jí necháme ovlivnit. V závěru to není tak důležité. Zlí lidé existují, to je nepopiratelný fakt a musíme s ním žít. ASTRIFEROUS z Kostariky jsem měl možnost vidět minulý rok naživo u nás v jednom malém klubu.

Zanechali ve mě, stejně jako jejich předchozí album, hlubokou krvavou stopu. Líbilo se mi nejen absolutně surové a podmanivé vystoupení, ale rád jsem se s jejich albem toulal podsvětím. Novinka je pokračováním věcí minulých. Je propracovaná, ohlodaná na kost, má s v sobě spoustu zajímavých momentů. Jenom vyžaduje čas. Rozhodně to není nahrávka na pár povrchních poslechů. 


Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby na novém albu "Atavistic Unraveling" napsány. Mají v sobě takový ten pradávný tlak a energii, nahrubo nasekanou tmu. V některých momentech jsou komplikované a chvilku trvalo, než se mi dostaly do hlavy i do podvědomí. O to delší trvanlivost ale mají. Sedával jsem dlouhé hodiny pod noční oblohou a díval jsem se na hvězdy. Přemýšlel jsem o tom, odkud se bere zlo a poslouchal jsem stále dokola novou nahrávku. Měl jsem pocit, že ke mě odněkud z věčné temnoty prýští něco neuchopitelného, jiného. Spát jsem chodil rozervaný, rozdrásaný zevnitř. Novinka je velmi dobře zvukově ošetřená, výsledný dojem je uvěřitelný, opravdový. Motiv na obalu krásně doplňuje hudbu samotnou a jako celek nová deska rozhodně zaujme. Pokud jste, stejně jako já, fanoušci třeba takových INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS, potom jste zde správně. Jednotlivé motivy jsou na povrchu chladné, odtažité, uvnitř ale tepou, pálí a žhnou. Spálí vás na popel. Kapela si jde svojí vlastní cestou, snaží se hledat osobitý výraz, rukopis a myslím si, že se jí to daří na výbornou. Odkud pochází zlo stále nevíme, ale rozhodně se vyplatí jeho kořeny hledat. Když poslouchám letošní album od těchto tmářů, tak nad tím hodně často přemýšlím. Troufám si tvrdit, že novinka je povedená po všech stránkách a určitě by neměla uniknout nikomu, kdo má temnou fantazii a rád u hudby i přemýšlí. Někde daleko, mezi vyhaslými hvězdami, se tvoří nové entity. Některé nás zničí a jiné naplní životem a sílou. Je jen na nás, jaké si vybereme a necháme je, aby na nás působily. Mohu říci jen jediné, než bude naše planeta zničena, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Syrový, propracovaný death metal, jdoucí na samou podstatu naší temné existence! Děsivé ozvěny z vesmíru! 

Asphyx says:

Theories about the origin of evil vary. Some believe it’s embedded in our genetic makeup, while others believe there’s a devil who can control us. There’s also the idea of a dark cosmic energy that’s unchanging and eternal, and it’s entirely up to us whether we let it influence us. In the end, it doesn’t really matter. Evil people exist that’s an undeniable fact, and we have to live with it. I had the chance to see ASTRIFEROUS from Costa Rica perform live last year at a small club here.

Just like their previous album, they left a deep, bloody mark on me. I not only enjoyed their absolutely raw and captivating performance, but I also loved wandering through the underworld with their album. The new release is a continuation of what came before. It’s well crafted, stripped down to the bone, and full of interesting moments. It just takes time. It’s definitely not a record for a few superficial listens. 


I like the way the songs on the new album "Atavistic Unraveling" are written. They have that primal intensity and energy, that raw, choppy darkness. At times they’re complex, and it took me a while to let them sink into my mind and subconscious. But that makes them all the more enduring. I used to sit for hours under the night sky, gazing at the stars. I pondered the origins of evil while listening to the new album over and over again. I felt as though something intangible, something otherworldly, was welling up toward me from somewhere deep within the eternal darkness. I’d go to sleep feeling torn apart, torn from within. The new album is very well produced; the overall impression is believable and authentic. The cover art beautifully complements the music itself, and as a whole, the new album is definitely captivating. If, like me, you’re a fan of bands like INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, or GORGUTS, then you’ve come to the right place. The individual motifs seem cold and distant on the surface, but inside they pulse, burn, and blaze. They’ll burn you to ashes. The band is blazing its own trail, striving to find a distinctive voice and style, and I think they’re succeeding brilliantly. We still don’t know where evil comes from, but it’s definitely worth searching for its roots. When I listen to this year’s album by these dark artists, I find myself thinking about that a lot. I dare say that this new release is a success in every respect and should definitely not be missed by anyone with a dark imagination who also likes to think while listening to music. Somewhere far away, among extinct stars, new entities are forming. Some will destroy us, and others will fill us with life and strength. It’s up to us which ones we choose and allow to influence us. I can say only one thing: until our planet is destroyed, I’ll keep listening to this album over and over. Raw, sophisticated death metal that cuts to the very core of our dark existence! Terrifying echoes from the cosmos!


about ASTRIFEROUS on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Carriers Of The Curse 
02. The Floating Catacombs 
03. Dissolution Of Eternity 
04. Proto Embryo (The Third Tribulation) 
05. Arcane Demonomania 
06. Mnemonic Phenomena 
07. Resonance Cascade




pondělí 13. července 2026

Recenze/review - MOUFLON - Eros & Thanatos (2026)


MOUFLON - Eros & Thanatos
CD 2026, Iron Fortress Records, The Limit Records

for english please scroll down

Kráčím nekonečnou tmou. Po stěnách stéká hnis a pod nohama mi křupají plesnivé zpuchřelé kosti. Ze stran na mě sahají ruce nemrtvých, zatínají do mě své drápy, odsekávají mi kusy masa z těla. Jdu stále dál, musím. Plazím se po slizké zemi, cítím, vnímám neskutečnou bolest a utrpení, které se kolem mě vznáší jako děsivé svědomí. Možná jsem v očistci nebo v samotném pekle. Netuším. Je to jako noční můra, která se změnila v krutou realitu. Umírám a znovu se rodím, v nekonečném kruhu. Nakonec dojdu svého cíle. Za řekou Smrti jsou bažiny zapomnění. V nich se, roztrhán na kusy novým albem holandských maniaků MOUFLON, utopím a zalknu vlastní krví.

Pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou nahrávku, tak začne moje fantazie pracovat na plné obrátky. Hlavou mi létá spoustu pochmurných, mrtvolných myšlenek a mám pocit, že se mi hudba dostane do hlavy. Je to již moje druhé setkání s kapelou a rovnou dodávám, že opět dopadlo na výbornou. Death a doom metal v tomto provedení mi již od přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století koluje v žilách. Je mojí součástí a MOUFLON se povedlo se mi dostat do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Jsme stejné krve!

Hraje se zde pro všechny pravověrné, opravdové fanoušky pohřbů do země. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy. Kapela sází na silné, morbidní melodie, chladnou a temnou atmosféru a mohu vám podepsat vlastní krví, že se jim to daří na výbornou. Jako vždy velmi oceňuji, že jsou pánové uvěřitelní, ryzí, že hrají od srdce a jejich nové album je naprosto autentické. Připadám si, jako by mě někdo na několik nocí zavřel do márnice a nechal mě, abych rozmlouval s nemrtvými. Tma je při poslechu naprosto černá, chlad podmanivý a skladby jsou napsány s jediným účelem, roztrhat vás na kusy. Pokud jste fanoušci třeba takových BOLT THROWER, AUTOPSY, GOREFEST, ASPHYX, ENTOMBED, tak určitě víte o čem píšu. Těmito legendami se nechali MOUFLON volně inspirovat, přidali spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je album, které řeže tou správnou stranou nože. Nevím, jestli jste někdy byli u exhumace prokletého hrobu, ale věřte tomu, že již nemusíte. Výsledný dojem je totiž velmi podobný jako společné seance s novým albem "Eros & Thanatos". Smrt je při poslechu velmi blízko, stojí spolu s démony ve stínu a usmívá se. Není divu, hraje se tu i pro ní i pro všechny tmáře. Líbí se mi, jakým způsobem je nová nahrávka napsaná, jaký má v sobě drive, pradávnou sílu posbíranou v tom nejhlubším podzemí i na dávno zapomenutých pohřebištích. Za mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, vám mohu tohle album jenom doporučit. Na povrchu je chladné a syrové, uvnitř ale hoří černým plamenem. Kráčím nekonečnou tmou. Po stěnách stéká hnis a pod nohama mi křupají plesnivé zpuchřelé kosti. Ze stran na mě sahají ruce nemrtvých, zatínají do mě své drápy, odsekávají mi kusy masa z těla. Jdu stále dál, musím. Plazím se po slizké zemi, cítím, vnímám neskutečnou bolest a utrpení, které se kolem mě vznáší jako děsivé svědomí. Možná jsem v očistci nebo v samotném pekle. Syrová, prašivá, temná a chladná exhumace starých prokletých doom death metalových hrobů! Shnijete zaživa v bažinách zapomnění! 


Asphyx says:

I walk through endless darkness. Pus runs down the walls, and moldy, crumbled bones crunch beneath my feet. Hands of the undead reach out at me from the sides, sinking their claws into me, tearing chunks of flesh from my body. I keep going; I have to. I crawl across the slimy ground, feeling and sensing the unimaginable pain and suffering that hangs around me like a terrifying conscience. Perhaps I am in Purgatory or in Hell itself. I have no idea. It’s like a nightmare that has turned into a cruel reality. I die and am reborn, in an endless cycle. Finally, I reach my destination. Beyond the River of Death lie the swamps of oblivion. There, torn to pieces by the new album from the Dutch maniacs MOUFLON, I’ll drown and choke on my own blood.

Every time I listen to a good recording, my imagination goes into overdrive. My head is filled with all sorts of gloomy, deathly thoughts, and I feel like the music is seeping into my brain. This is already my second encounter with the band, and I’ll say right away that it turned out great once again. Death and doom metal in this style has been coursing through my veins since the turn of the 1980s and 1990s. It’s a part of me, and MOUFLON has managed to get into my head, under my skin, and into my subconscious. We’re cut from the same cloth!


This is for all true, die-hard fans of earth burial music. No frills, no compromises. The band relies on powerful, morbid melodies and a cold, dark atmosphere, and I can swear on my own blood that they pull it off brilliantly. As always, I really appreciate that these guys are believable and genuine, that they play from the heart, and that their new album is completely authentic. I feel as if someone had locked me in a morgue for a few nights and left me to converse with the undead. The darkness is pitch-black as you listen, the chill is captivating, and the songs are written with a single purpose: to tear you to pieces. If you’re a fan of bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, GOREFEST, ASPHYX, or ENTOMBED, then you definitely know what I’m talking about. MOUFLON drew loose inspiration from these legends, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is an album that cuts with the right edge of the knife. I don’t know if you’ve ever been to the exhumation of a cursed grave, but believe me, you don’t have to be. The overall impression is very similar to a shared séance with the new album “Eros & Thanatos”. Death is very close while you’re listening; it stands alongside the demons in the shadows and smiles. No wonder this music is played for Death and for all the forces of darkness. I love the way this new album is written the drive it has, the ancient power gathered from the deepest underground and long forgotten burial grounds. As an old hand who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now, I can’t recommend this album highly enough. On the surface, it’s cold and raw, but inside it burns with a black flame. I walk through endless darkness. Pus trickles down the walls, and moldy, crumbled bones crunch beneath my feet. From the sides, the hands of the undead reach out to me, sinking their claws into me, chipping away pieces of flesh from my body. I keep going; I have to. I crawl across the slimy ground, feeling and sensing the unimaginable pain and suffering that hovers around me like a terrifying conscience. Perhaps I am in purgatory or in hell itself. A raw, mangy, dark, and cold exhumation of ancient, cursed doom death metal graves! You will rot alive in the swamps of oblivion!


Recenze/review - MOUFLON - Pure Filth (2022):


Tracklist:
1. The Divine Wind (Special Attack Unit) (04:58)
2. When Lone Wolves Gather (04:09)
3. Sun and Steel (03:17)
4. Nullectomy (05:08)
5. Scalp-Hunting (04:25)
6. Primitive Violent Instinct (04:11)
7. Libertine Lust (04:06)
8. She Who Is Death (03:39)




neděle 12. července 2026

Recenze/review - DEFENESTRATION - Rotting Antefix (2026)


DEFENESTRATION - Rotting Antefix
EP 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Probudil jsem se uprostřed noci, po děsivé noční můře. Musel jsem jít, vlastně ani nevím proč. Něco neuchopitelného, jakási entita ze tmy mě nutila, abych vstal a vydal se na cestu. Vzal jsem si do rukou lopatu a když jsem za sebou zavíral rezavou bránu dávno opuštěného hřbitova, tak jsem věděl, že jsem tu správně. Kráčel jsem jako ve snu a naslouchal šepotu nemrtvých. Zněli zle a bolestivě. Země byly zmrzlá, přesto jsem začal kopat. Hluboko, velmi hluboko jsem našel starou prašivou rakev. Otevřel jsem ji a v ní ležel prokletý mnich, který držel v ruce nové EP kanadských tmářů DEFENESTRATION. 

Je to moje první setkání s touto smečkou a musím rovnou napsat, že jsem byl ihned zahalen do krvavé mlhy. Pálily mě vnitřnosti, moje tělo napadla pradávná sněť a začalo u mě docházet k prvním příznakům rozkladu. Pánové hrají temný, chladný a ostrý death metal ze staré školy. A dělají to velmi opravdově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. 


Neznám nic poetičtějšího, než exhumaci starého hrobu. To napětí, ten moment překvapení, co najdete v rakvi, tomu se skoro nic jiného nevyrovná. Na stejnou úroveň ale můžeme dát i poslech tohoto mokvajícího, ostře řezajícího, temného a chladného EP "Rotting Antefix". Kanaďané dodržují staré, mnoha lety ověřené postupy. A dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Mnohokrát jsem psal, že mě, starému veteránovi podzemí, dělají nejlépe právě podobné nahrávky. Musí být zahrané od srdce. Musí mít povedený, prašivý zvuk, musí řezat do živého. DEFENESTRATION tohle všechno umí a přidali ještě něco navíc. Mají v sobě drive a pověstnou sílu, nasbíranou na starých prokletých pohřebištích. Jasně, je to old school death metal té nejhrubší odrůdy. Nic nového v záhrobí, ale také skladby, které se mi dostaly postupně do hlavy i do podvědomí. Představte si, že se ráno probudíte a nic už nikdy nebude takové jako dřív. Podivný svět, do kterého jste se narodili a který je už dávno odsouzen k zániku, shořel. Ulicemi se toulají skupiny nenávistných zombie, touží po čerstvé krvi i mozcích. Nemrtví se přišli pomstít. Vnímáte tu apokalyptickou atmosféru? Tak přesně takhle zní i tohle EP. Je po okraj narvané surovými melodiemi, ostrými riffy, zabijáckými bicími i zvířecím vokálem. No řekněte, co si víc může starý pes, hlídající vstup do podsvětí již několik dekád, přát? Možná snad jen zažít tuhle smečku na nějakém sklepním koncertě. Země byly zmrzlá, přesto jsem začal kopat. Hluboko, velmi hluboko jsem našel starou prašivou rakev. Otevřel jsem ji a v ní ležel prokletý mnich, který držel v ruce nové EP kanadských tmářů DEFENESTRATION. Myslím, vím to, že jsem zde správně a mohu vám tuhle kapelu a její tvorbu jenom doporučit. Prašivý death metal, u kterého praskají rakve! Chladné a temné ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! 

Asphyx says:

I woke up in the middle of the night after a terrifying nightmare. I had to go I don’t even know why. Something intangible, some kind of entity from the darkness, was forcing me to get up and set out on my journey. I grabbed a shovel, and as I closed the rusty gate of a long-abandoned cemetery behind me, I knew I was in the right place. I walked as if in a dream, listening to the whispers of the undead. They sounded evil and painful. The ground was frozen, yet I began to dig. Deep, very deep, I found an old, mangy coffin. I opened it, and inside lay a cursed monk, holding in his hand the new EP by the Canadian doom metal band DEFENESTRATION. 

This is my first encounter with this pack, and I must say right away that I was immediately enveloped in a bloody fog. My insides were burning; an ancient rot had taken hold of my body, and I began to experience the first signs of decay. These guys play dark, cold, and sharp old-school death metal. And they do it with great sincerity, purity, believability, and absolute authenticity. 


I know of nothing more poetic than the exhumation of an old grave. That tension, that moment of surprise at what you’ll find in the coffin almost nothing else can compare to it. But we can place listening to this oozing, razor-sharp, dark, and cold EP, "Rotting Antefix", on the same level. The Canadians stick to old, time-tested methods. And they do so with the elegance of the old masters of the genre. I’ve written many times that, as an old underground veteran, it’s precisely these kinds of recordings that speak to me the most. They have to be played from the heart. They have to have a raw, gritty sound; they have to cut right to the bone. DEFENESTRATION does all of this and then some. They possess a drive and that legendary power, gathered from ancient, cursed burial grounds. Sure, it’s old-school death metal of the roughest variety. Nothing new in the afterlife, but these are songs that have gradually seeped into my head and my subconscious. Imagine waking up one morning and realizing nothing will ever be the same again. The strange world into which you were born a world long doomed to extinction has burned to the ground. Hordes of hateful zombies roam the streets, craving fresh blood and brains. The undead have come to exact their revenge. Can you feel that apocalyptic atmosphere? That’s exactly what this EP sounds like. It’s packed to the brim with raw melodies, sharp riffs, killer drums, and animalistic vocals. Tell me, what more could an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades ask for? Maybe just to see this pack perform at some basement gig. The ground was frozen, yet I began to dig. Deep, very deep, I found an old, mangy coffin. I opened it, and inside lay a cursed monk holding the new EP by the Canadian death metal band DEFENESTRATION. I think no, I know that I’m in the right place here, and I can only recommend this band and their work to you. Rusty death metal that makes coffins crack! Cold and dark echoes from the deepest underground!


tracklist:
01. Forgot To Die 
02. Vengeance For Life 
03. Rotting Antefix 
04. Arcane Visions 
05. Baptism By Fire 
06. Consuming Flesh

A few questions - interview with death metal band from Canada - DEFENESTRATION.

A few questions - interview with death metal band from Canada - DEFENESTRATION.

Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was founded in 2022. Me (Ben) and the other guitar Jesse met at a music festival and came up with the idea to try and start a death metal band. After a few months of writing we got together with Steve and Adrian and started putting together the demo.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the new album with Ryan Nash at his home studio in Winnipeg, MB. The record was produced by the band, engineered and mastered by Ryan Nash, and mastered by Andrew Oswald.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

It was released on Vinyl, Casette and CD. Vinyl limited to 200 copies.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Ben) wrote all the lyrics. The lyrics are about death, mysticism, and ancient times.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Hidris created the band logo. Iron Fortress took care of the layout and and the website. We’re on instagram @deathbydefenstration. Social media is important for promoting shows and our album but that’s about it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Iron Fortress released this record for us. They did an awesome job with everything, we couldn’t be more happy with how it turned out.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Some old school bands we take inspiration from are bands like Asphyx and Autopsy. Also contemporary bands like Necrot.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Just to Iron Fortress

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played quite a bit Over the last few years. Mainly smaller club gigs. We played Manitoba metal fest last year which was a big achievement for us.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We would like to play more shows out of town across the country, and continue to release more music.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on instagram @deathbydefenestration or reach us by email defenestration.death@gmail.com.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 11. července 2026

Recenze/review - COPROLITH - Putrescence (2026)


COPROLITH - Putrescence
CD 2026, Me Saco Un Ojo / Rotted Life

for english please scroll down

Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. S kanadskými death metalisty COPROLITH jste se mohli na našich stránkách již setkat. A tak asi víte, že tahle smečka hraje surový, mokvající smrtící kov, po kterém se budete cítit, jako by vaše tělo hnilo zaživa.

I na letošní novince můžete potkat velmi podmanivou atmosféru patologických sálů, starých pohřebišť, dávno opuštěných lidských jatek. Velmi dobře napsané skladby se vám dostanou postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Je něco bažinatého, rozkládajícího se, co vás bude provázet během celého poslechu. Procesy hnití byly započaty, stačí jen přidat volume. 


Kapela čerpala inspiraci v tom nejhlubším podzemí. Novinka má velmi masivní, prašivý a nekonečně surový zvuk. Praskají u něj kosti, odpadává maso ze tváře. Pokud bych potom měl zmínit nějaké smečky, kterými se COPROLITH pravděpodobně inspirovali, musel bych napsat jména jako SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, INCANTATION. Kanaďané potom, ve stylu zkušených patologů, velice vkusně a morbidně přidávají spoustu svých nápadů a invence. Pokud jste měli někdy na svém těle nějakou mokvající, zanícenou ránu, hnusný vřed, který vám byl nakonec proříznut a vytekla z něj černá, zkažená krev, tak asi víte o čem píšu. Poslech "Putrescence" je totiž velmi podobným zážitkem, srovnatelným snad jen s veřejnou pitvou z dob, kdy ještě nebyla anestezie. Je vám asi jasné, že pacient byl plně při vědomí a živý. Nejvíc se mi na novince opravdu asi nejvíc líbí atmosféra, takové ty plazivé nálady, velmi podobné ranním mlhám na hřbitově, případně smradlavým močálům nekonečné bolesti. Červi tančí v tkáních, krmí se zkaženým masem, všude kolem se vznáší nasládlý puch. Oči byly dávno vyklovány a já marně přemýšlím, kdo může něco tak ohavného udělat. Určitě znáte ten zvláštní pocit, když se v ulicích toulá šílený vrah a vy se bojíte vylézt ven. Lekáte se každého stínu, ohlížíte se za sebe, abyste se nakonec stejně stali obětí, která je velmi podobné té z úvodu dnešní recenze. Abych to nějak shrnul. Pokud máte rádi smrtící kov v tomto stylu, potom neváhejte ani chvilku. Kanaďané odvedli skvělou řeznickou práci po všech stránkách. Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. Hnisavý, mokvající, surový death metal ve značném stádiu rozkladu! U tohoto alba budete kompostováni zaživa! 

Asphyx says:

A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, he looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, tainted blood, and piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. You may have already come across the Canadian death metal band COPROLITH on our website. So you probably know that this pack plays raw, oozing, deadly metal that will make you feel as if your body is rotting alive.

On this year’s new release, you’ll once again encounter the deeply captivating atmosphere of pathology labs, old cemeteries, and long abandoned human slaughterhouses. The exceptionally well-written songs will gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. There’s something swampy and decaying that will accompany you throughout the entire listening experience. The rotting has begun all you have to do is turn up the volume. 


The band drew inspiration from the deepest underground. Their new album has a very massive, gritty, and endlessly raw sound. It makes your bones crack and the flesh fall off your face. If I were to mention some bands that COPROLITH were likely inspired by, I’d have to name acts like SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, and INCANTATION. The Canadians, in the style of seasoned pathologists, then very tastefully and morbidly add plenty of their own ideas and creativity. If you’ve ever had a weeping, inflamed wound on your body a nasty ulcer that was eventually lanced, releasing black, putrid blood then you probably know what I’m talking about. Listening to “Putrescence” is a very similar experience, comparable perhaps only to a public autopsy from the days before anesthesia. You probably realize that the patient was fully conscious and alive. What I really like most about this new release is the atmosphere those creeping moods, very similar to the morning mists in a cemetery, or perhaps the stinking swamps of endless pain. Worms dance in the tissues, feeding on rotten flesh, and a sweetish stench hangs in the air all around. The eyes had long since been gouged out, and I wonder in vain who could do something so hideous. You’re surely familiar with that strange feeling when a deranged killer is on the loose and you’re afraid to step outside. You flinch at every shadow, constantly looking over your shoulder only to end up as a victim very similar to the one described at the beginning of today’s review. To sum it up: If you like death metal in this style, don’t hesitate for a moment. The Canadians have done a brilliant job of butchering it in every way. A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, now looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, rotten blood, piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. Pus-filled, oozing, raw death metal in an advanced state of decay! This album will compost you alive!



Recenze/review - COPROLITH - Coprolith (2023):


tracklist:
1. Sentenced to the Grave
2. Putrescence
3. Defiling Incantation
4. Birthed by Remorseless Flames
5. Another Skull to Claim
6. Possessed by Incoherent Violent Suggestions



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine