DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 24. ledna 2026

Report, photos, video - HELLFUCK, BRUTALLY DECEASED, MOROUS - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 1. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Život je krásný ve své jednoduchosti. Jen si tak žít, mít radost, že ráno vůbec vstanete. Dáte si dobré jídlo, vyhýbáte se hlupákům. Jen si tak zajít na pivo s kamarády, pamatujete na ty staré dobré časy, když se lidé ještě setkávali? Když ještě nebyli líní a nečuměli jen 25 hodin denně do obrazovek? Hele, na rovinu, někdy se mi po tom stýská. Mám obrovské štěstí, že mám stále kolem sebe přátele, které svět ještě nezmuchlal. Upřímné, opravdové, autentické. Možná by se slušelo dnešní report věnovat jim. Jo, myslím si, že ano. Hlavně buďte pořád takoví, jací jste. 

Těšil jsem se. Pravidelný lednový večírek v podání BRUTALLY DECEASED v sobě vždycky obsahuje silné zážitky. Netuším, jak to máte nastavené vy, ale já normálně chodím do práce, mám rodinu, starám se o starou mámu. Snažím se žít jako Rychlé šípy a snad mi to i trošku jde. Mám sice menší problém se současnou dobou přetvářky, jedovatých lží a falešných proroků, ale to je asi mnou, protože logicky stárnu. Koncerty byly pro mě únikem do normálního světa, když jsem byl puberťák a vnímám je pořád stejně. Zkrátka a dobře, kolem mě zase celý den lidé řešili politiku, války, násilí, seriály, počítačové hry a umělou inteligenci a já skončil dřív, najedl jsem se, chvilku si četl, abych se hodil do nálady a k večeru mě zase začaly svědit nohy a dostával jsem slinu. Přepnul jsem do módu ty vole jdu na metal, oblékl se jako veterán a v tramvaji píšu Gorovi. Jedu!

Setkáme se v hospodě, na tradičních rozplavbách. Pamatujete na to? Kdysi dávno, ještě před covidem, před tik tokem a Gemini se lidé scházeli tváří v tvář. U Ševců je, jako ostatně vždycky, šedivo. Konečně si zase někde připadám mladý. S úsměvem na rtech sestupuji dolů, objednávám si pivo z tanku a pak? Potom je mi všechno kolem ukradený a připadám si jako v duševních lázních. Probíráme pro mnohé nudné věci jako muziku, knihy a taky trošku život, protože jsme tu i kvůli tomu. Tradiční hospoda na mě měla vždy až terapeutický účinek a v pátek tomu nebylo jinak. A když už jsme měli náladu a vyřešili jsme všechny problémy světa, tak se řeklo dost, jdeme na metal, jdeme pařit. Večírek sliboval mnohé a tak jsem se, snad již po miliónté, těšil jako malej kluk. Vytahuji vytištěnou vstupenku z předprodeje, ladím si nastavení foťáku, vtipkujeme a pomalu se přesouváme do klubu. 

O Divadle pod Lampou jsem toho napsal již tolik, že jej snad nemusím představovat. Mám to tady zkrátka rád. Koneckonců, viděl jsem zde spoustu pro mě zásadních kapel a zažil tolik akcí a vzpomínek, že by to vydalo na několik životů. Nebudu se opakovat, zdravíme se se známými, ptáme se jak je a myslíme to upřímně, není to z naší ani jejich strany póza. Je to jako návrat do rodného domu. Mám během celého večera (asi fakt stárnu), sem tam momenty, kdy si jen tak stoupnu bokem a pozoruji lidi kolem. Ve stínech jsou občas tváře, které již dávno nejsou mezi námi. Dost ale bylo nostalgie, ladí první kapela, skočím si ještě pro pivo a jdeme na to, co říkáte? Koneckonců, přišli jsme hlavně na muziku. 


MOROUS - kapelu vidím poprvé, i když jsem o ní již něco málo slyšel. Takhle smečka má ve svých řadách členy LAHAR a KAOSQUAD, takže jsem tak nějak trošku tušil, co od nich mohu čekat. Temnota se zde potkává s boss HM-2 kytarovým efektem. Vše krásně zabalené v morbidní agresivitě, špinavé prašivině a chladu. Pánům to, dle předpokladu sypalo velmi dobře, také by se dalo napsat, že ve mě jejich vystoupení zanechalo hlubokou krvavou stopu. Jen tedy, nebývám příliš zvyklý na české texty. Ale zde seděly pevně, jako mrtvému jeho rakev. Jako celek na mě potom působil koncert jako reálná exhumace starého plesnivého hrobu. Dobré to bylo!





BRUTALLY DECEASED - Švédi u nás působili během třicetileté války a zanechali zde zajisté spoustu potomků. Kdybyste udělali podrobnou analýzu mých genů, stejně jako u této kapely, určitě byste je tam vystopovali. Píšu to již poněkolikáté a klidně se budu opět opakovat. Jsme jedné krve, já i tahle smečka. Pánové to se mnou umí, to je bez debat. Hrubozrnný švédský death metal ukovaný z těch nejlepších surovin, k tomu kousky americké brutality. Vokál bestie, zabijácké bicí a riffy ostré jako čerstvě nabroušená břitva. Staré zombie opět vylezly z hrobu, aby nám přišly sežrat ty naše zbytečné mozky. Byla to zase jednou jízda přímo do pekla! Kurva brácho, to byl masakr, že mi tuhla krev v žilách a praskaly kosti v těle!







The Swedes were active in our country during the Thirty Years' War and certainly left behind many descendants. If you did a detailed analysis of my genes, as you did with this band, you would definitely find them there. I have written this several times before, and I will gladly repeat myself again. We are of the same blood, me and this pack. These guys know how to do it, no question about it. Coarse Swedish death metal forged from the finest ingredients, with a dash of American brutality. Beastly vocals, killer drums, and riffs as sharp as a freshly sharpened razor. The old zombies have crawled out of their graves again to eat our useless brains. It was once again a ride straight to hell! Fuck, bro, it was a massacre that made my blood freeze in my veins and my bones crack in my body!


HELLFUCK - upřímně? Kolik kapel umí dneska doopravdy hrát thrash metal? Myslím tím teď ten opravdový, špinavý, bez falše, bez pozlátek, bez póz? Na rovinu, moc jich není. HELLFUCK patří rozhodně mezi vyvolené. Během jejich obřadu jsem byl zase mladý kluk v džínové bundě, co chodil po sídlišti v devadesátých letech s kazeťákem na ramenou a s nikým, kdo neposlouchal thrash metal se nebavil. Poláci byli znovu ve skvělé formě. Ihned se mi dostali do hlavy. Popíjel jsem pivo, řval jsem to tmy, měl jsem tep něco kolem 160 a vařil se mi mozek v hlavě. Pánové hrají přesně tak, jak to mám nejraději. Divoce, bez příkras, na rovinu a útočí přímo na solar plexus. Satan byl zase jednou mezi námi. Měl na tváři šílený škleb a mě bylo ihned jasné, že na tohle vystoupení jen tak nezapomenu. Amen a díky za ryzí metal! 

 






Honestly? How many bands today can really play thrash metal? I mean the real thing, dirty, without pretense, without embellishment, without posturing? To be blunt, there aren't many. HELLFUCK is definitely among the chosen few. During their performance, I was once again a young boy in a denim jacket, walking around the housing estate in the nineties with a cassette player on my shoulder, not talking to anyone who didn't listen to thrash metal. The Poles were in great form again. They immediately got into my head. I was drinking beer, screaming in the dark, my heart rate was around 160, and my brain was boiling in my head. These guys play exactly the way I like it best. Wildly, without embellishment, straightforward, and attacking right at the solar plexus. Satan was among us once again. He had a crazy grin on his face, and I knew right away that I would never forget this performance. Amen and thanks for the pure metal! 

Se zvukem ani organizací jsem neměl žádný problém, pivo mi chutnalo a návštěvnost byla velmi solidní. 

Moc dobře vím, že se vesmír v dnešní době točí úplně jinak, než před pár lety. Spoustě věcem nerozumím a už ani nechci rozumět. Možná působím jako starý veterán, ale zase můžete vzít jed na to, že tyhle řádky píšu já a ne virtuální stroj. Dopiju pivo a přemýšlím nad tím, jak je skvělé, že pořád ještě podobné akce jsou. Je za nimi spousta práce lidí, kteří s nimi mají jen starosti, odříkání. Moc všem, kteří byli pod páteční akcí podepsáni, děkuji. A myslím to teď opravdu, od srdce. Ono zase těch chvil, když jste jen tak s kamarády, když relaxujete, když se smějete, tolik není. Važme si jich! Některé se nemusí již opakovat. Děkuji moc všem přátelům, známým i kapelám za to, že  jsem mohl být opět u toho. Ani nevíte, co to pro mě znamená. 

Spím trošku déle, než obvykle. Sednu si k počítači, překopíruji fotky a mám před sebou prázdnou stránku. Čekám na inspiraci... Pak začnu přemýšlet a hlavou se mi míhají vzpomínky na včerejší večer... Život je krásný ve své jednoduchosti. Jen si tak žít, mít radost, že ráno vůbec vstanete. Dáte si dobré jídlo, vyhýbáte se hlupákům. Jen si tak zajít na pivo s kamarády, pamatujete na ty staré dobré časy, když se lidé ještě setkávali? Když ještě nebyli líní a nečuměli jen 25 hodin denně do obrazovek? Hele, na rovinu, někdy se mi po tom stýská. Děkuji vám za pozornost, ať vaše kroky provází síla a držte se!


about bands on DEADLY STORM ZINE:


BRUTALLY DECEASED:


















HELLFUCK:


Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

INTERVIEW:

ROZHOVOR:

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - ORACULUM - Hybris Divina (2026)


ORACULUM - Hybris Divina
CD 2026, Invictus Productions

for english please scroll down

Na oltáři jsou ještě stopy zaschlé krve. Ve stěnách starého opuštěného chrámu jsou otištěny nekonečné výkřiky bolesti. Pradávné symboly smrti, kosti vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha jako děsivé svědectví. Čteš si příběhy starých čarodějnic. Ne, tohle nejsou žádné pohádky, ale spíše zhmotněné ty nejhorší noční můry. Rituály plné krve, bolesti a utrpení. Na konci je vždycky smrt a temnota. Potom následuje nicota a pravý, nefalšovaný, surový death metal. Přesně takový, jaký hrají i ORACULUM z Chile. Kapela, která letos přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem.

Pánové mají na svém kontě ještě několik skvělých EP. Svět v podání těchto prokletých tmářů je zahalen do krvavé mlhy. Jejich hudba je přesnou definicí toho, co mám na tomto stylu rád. Postavena je na klasických, tradičních základech, které jsou potom velmi zajímavě a poutavě rozvíjeny. Ne, tohle není jenom obyčejné album v řadě, tady se skládá pocta silám, které nejsou z tohoto světa. Rituál může znovu začít, stačí jenom zapnout play a otočit volume zcela doprava. 


Vždycky jsem měl v oblibě kapely z Jižní Ameriky pro jejich opravdovou vášeň pro poslední věci člověka na zemi. I ORACULUM patří mezi vyvolené. Líbí se mi jejich touha zabíjet hudbou, jasný a zřetelný rukopis. Jasně, inspirace třeba takovými MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, BOLT THROWER, je sice patrná a jasně rozeznatelná, ale to mi nijak nebrání v tom si novou nahrávku užít. Ona má v sobě totiž něco navíc, něco surového, reálného, autentického. Jako bych opravdu navštívil spolu s kapelou místa, na kterých se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Správný smrtící kov má bolet, má se vám usadit hluboko v kostech i v podvědomí. Musí mít dobrý prašivý zvuk, zajímavý obal a musíte mít chuť se k němu vracet. ORACULUM tohle splňují na sto procent a ještě navíc přidávají jakousi těžko popsatelnou živočišnost, zvířeckost. Jednotlivé skladby jsou velmi propracované, opravdu dobře se poslouchají, mají v sobě potřebný drive, sílu i náboj. Svět se možná točí již dávno jiným směrem, ale podobné smečky, jako je tato, budu nadále podporovat. Utvrzují mě totiž v tom, že tenhle styl má pořád co nabídnout. "Hybris Divina" jsem poprvé slyšel velmi brzy ráno, když jsem šel kolem hřbitova v našem městě. Měl jsem najednou pocit, že z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvé krvi. Za sebe, za starého metalového psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž zevnitř a na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Starý, prašivý death metal nasáklý zkaženou krví! Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil! 

Asphyx says:

There are still traces of dried blood on the altar. Endless cries of pain are imprinted on the walls of the old abandoned temple. Ancient symbols of death, bones stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence like terrifying testimony. You read stories of old witches. No, these are not fairy tales, but rather the worst nightmares made real. Rituals full of blood, pain, and suffering. In the end, there is always death and darkness. Then comes nothingness and true, unadulterated, raw death metal. Exactly the kind played by ORACULUM from Chile. The band is releasing their first full-length album this year.

The gentlemen also have several excellent EPs to their credit. The world as presented by these cursed obscurantists is shrouded in a bloody fog. Their music is the exact definition of what I like about this style. It is built on classic, traditional foundations, which are then developed in a very interesting and captivating way. No, this is not just another album in a series, it is a tribute to forces that are not of this world. The ritual can begin again, just press play and turn the volume all the way up. 


I have always liked bands from South America for their genuine passion for the last things of man on earth. ORACULUM is one of the chosen ones. I like their desire to kill with music, their clear and distinct style. Sure, the inspiration from bands such as MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, and BOLT THROWER is obvious and clearly recognizable, but that doesn't prevent me from enjoying the new album. It has something extra, something raw, real, authentic. It's as if I really visited places with the band where bloody rituals once took place. Proper death metal should hurt, it should settle deep in your bones and subconscious. It must have a good dirty sound, interesting cover art, and you must want to return to it. ORACULUM fulfills this requirement one hundred percent and adds a certain indescribable animalistic quality. The individual songs are very well crafted, really enjoyable to listen to, and have the necessary drive, power, and energy. The world may have long since moved on in a different direction, but I will continue to support bands like this one. They confirm my belief that this style still has a lot to offer. I first heard "Hybris Divina" very early in the morning as I was walking past the cemetery in our town. I suddenly had the feeling that the undead were crawling out of their graves, craving fresh blood. As an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years, I can't help but recommend this new release to you. It burns from the inside and is as cold as a corpse's hand on the surface. Old, mangy death metal soaked in rotten blood! An ancient ritual for summoning dark forces!



TRACKLIST
1. A Monument to Fallen Virtues
2. The Great One
3. Mendacious Heroism
4. Carnage
5. Dolos
6. The Heritage of Our Brotherhood
7. Spiritual Virility
8. Posthumous Exultation

LINE-UP
Scourge of God – Guitars, Vocals
Gaius Coronatus – Guitars
Magnified Wrath – Bass
Conqueror of Fear – Drums


pátek 23. ledna 2026

Recenze/review - MORAL IMPLANT - Delusion (2025)


MORAL IMPLANT - Delusion
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Někdy toho mívám plné zuby. Mám raději, když se jedná na rovinu, když mě kapela dokáže přikovat na zeď, když cítím vibrace uvnitř vnitřností. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a do svého přehrávače si pouštím už jen smečky, které mě zaujmou. Není čas ztrácet čas. Líbí se mi, když je death metal ohlodaný na kost a když je ještě ušpiněný grindcore, tak to potom trávím dlouhé hodiny ve sklepě, odstřihnutý od lží a falše současného podivného světa.

Do rukou se mi dostalo nové EP "Delusion" polských maniaků MORAL IMPLANT. Měl jsem jej v pořadí již několik měsíců, ale znáte to, práce je hodně a času málo. Teprve až teď, když venku mrzne a tma obejmula celé město do svých pavučin, jsem se k němu dostal. A ihned se mi zadřelo hluboko pod kůži i do podvědomí. 


Častokrát jsem si při poslechu vzpomněl na nedávnou pandemii, když jsem musel do práce a ulice byly prázdné. Jakoby se celý svět zastavil a možná to pro nás bylo takové malé, ale o to děsivější varování. Dystopie, to je slovo, které mě při poslechu "Delusion" napadá nejčastěji. Na povrchu bobtná a vře klasický death metal s krvavě černou aurou a pro ještě větší uvěřitelnost a autenticitu je vše ušpiněné surovým grindcore. Skladby jsou na první poslech jednoduché, ale když jim budete věnovat více pozornosti a více společných setkání, tak zjistíte, že pokaždé na povrch vyplují nové zajímavé pasáže, momenty. Jako utopenec, který ležel několik dní u dna. Hudba tak působí propracovaně, opravdově. Je jasným protikladem spoustě současných umělých nahrávek. Když si totiž MORAL IMPLANT rvu pod tlakem do hlavy, tak mám pocit, že sedím na nekonečně velkém hřbitově, na kterém jsou pohřbeni všichni ti, kteří uvěřili lžím a deziluzím. Zažil jsem ve svém životě již mnohé a jako starý pes zvedám hlavu jen v případech, když mě hudba opravdu zaujme. Tentokrát se mi líbí jak zvuk a rukopis kapely, tak i způsob provedení. Doufám, že se brzy setkáme u příležitosti vydání dlouhohrajícího alba. Sedmnáct minut, které jsme dostali tentokrát, je sice skvělých po všech stránkách, ale chci víc! Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Tahle smečka vám nastaví zrcadlo. A nebude to hezký pohled. Mokvající, hnilobný, surový a zničující death grind metal s krvavě černou aurou! 

Asphyx says:

What is truth and what is lies? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. Sometimes I get fed up with it. I prefer it when things are straightforward, when a band can pin me to the wall, when I feel the vibrations inside my guts. I listen to music mainly with my heart, and I only play bands that interest me on my player. There's no time to waste. I like it when death metal is stripped down to the bone and when it's still dirty grindcore, then I spend long hours in the basement, cut off from the lies and falsehoods of today's strange world.

I got my hands on the new EP "Delusion" by Polish maniacs MORAL IMPLANT. I've had it for several months now, but you know how it is, there's a lot of work and not enough time. Only now, when it's freezing outside and darkness has enveloped the whole city in its cobwebs, have I gotten around to it. And it immediately got under my skin and into my subconscious. 


While listening, I was often reminded of the recent pandemic, when I had to go to work and the streets were empty. It was as if the whole world had stopped, and perhaps for us it was a small but all the more frightening warning. Dystopia is the word that comes to mind most often when listening to "Delusion". On the surface, classic death metal with a blood-black aura swells and boils, and for even greater credibility and authenticity, everything is dirtied with raw grindcore. The songs are simple at first listen, but if you pay more attention to them and listen to them more often, you will find that new interesting passages and moments come to the surface every time. Like a drowned man who has been lying at the bottom for several days. The music thus comes across as sophisticated and genuine. It is a clear contrast to many of today's artificial recordings. When I blast MORAL IMPLANT into my head, I feel like I'm sitting in an endless cemetery where all those who believed in lies and disillusionment are buried. I have experienced a lot in my life, and as an old dog, I only raise my head when music really catches my attention. This time, I like both the sound and style of the band, as well as the performance. I hope we will meet soon on the occasion of the release of a full-length album. The seventeen minutes we got this time are great in every way, but I want more! What is truth and what is a lie? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. This pack will hold up a mirror to you. And it won't be a pretty sight. Oozing, rotten, raw, and devastating death grind metal with a blood-black aura!


tracklist:
1. Intro 
2. Neglect 
3. Demiurge 
4. Zero Believer 
5. Obsecrate
6. Outro 

Lineup
PR - vocals, lyrics, intro, outro
Jurek Brokmann - drums
SM (Mortal_VVorx) - guitars/solos, bass



https://x.com/CaligariRecords

čtvrtek 22. ledna 2026

Recenze/review - CASKET - In The Long Run We Are All Dead (2026)


CASKET - In The Long Run We Are All Dead
CD 2026, Neckbreaker Records, Slime Inhaler Records

for english please scroll down

Do některých hrobek se vracím s naprostou jistotou. Moc dobře vím, že kolem nás se mění svět závratnou rychlostí. Hudba je rychlejší, progresivnější, podivnější. Mnohdy nepřehledná a nedá se ani moc poslouchat. Jakoby technika a stroje dávno zvítězily nad poctivou melodií a ryzím zvukem. U německých CASKET to rozhodně neplatí. Na tuhle německou smečku je spolehnutí, stejně jako na to, že jednou všichni zemřeme. Než se tak ale stane, pojďme se spolu podívat na jejich zbrusu nové album. Je klasické, ohlodané na kost. Jeho atmosféru lze přirovnat snad jen k náladám, které poletují kolem při exhumaci starého hrobu.

O některých se dnes píše, že hrají old school death metal. Mnohdy do není pravda. CASKET ale patří mezi smečky, kterým můžete jejich morbidní práci věřit bezezbytku. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy, žádná podivná preludia. Sází se tu spíše na surovou melodii, na smradlavý odér, na úder přímo na solar plexus. Svět se možná mění, ale na tyhle maniaky je spolehnutí. Každý riff, melodie, každý výkřik se mi zadírají hluboko pod kůži, do mozku i do podvědomí. Jsme jedné krve, já i tihle maniaci. 


Kapelu, která byla založena v roce 1990 a stále brázdí pódia s neutuchající energií a nábojem, nebudu k nikomu přirovnávat. Pravověrní fanoušci moc dobře vědí, že Němci si za ty roky pečlivě vybrousili svůj styl, zvuk, výraz. Poznáte ji mezi ostatními, jsou jasnou definicí toho, co mám na tomto mrtvolném stylu pořád tolik rád. Temnota se zde potkává s chladem, shnilou energií, s mlhavými rány na hřbitově, s pohřby do zmrzlé země. Kdo jste viděl CASKET někdy naživo, moc dobře víte, že jsou jako tsunami, jako lavina z kostí a zkažené krve. Na nové nahrávce působí úplně stejně. Tohle je opět poctivá exhumace, která musí udělat dobře na zkažené duši každému, kdo začínal s poslechem tohoto stylu v devadesátých letech minulého století. Kapela by ale mohla oslovit i fanoušky, kteří stále věří v poctivý, upřímný, reálný, opravdový a autentický kov smrti. Kapela měla a stále má schopnost napsat velmi dobré skladby, které v sobě mají spoustu zajímavých nápadů a invence. Zároveň si zachovává takovou tu pradávnou živočišnost, zvířeckost. Jakoby byla každá melodie pokryta silnými pavučinami. Také cítíte ten chlad a beznaděj? Poslech připomíná spíše obřad, noc strávenou v márnici a nekonečné rozmlouvání s nemrtvými, než jen obyčejnou nahrávku. Kapela je letos stále ve skvělé formě. Zkušenosti se zde potkávají s neutuchající touhou ničit a zabíjet hudbou. Nové album "In The Long Run We Are All Dead" vás rozdrtí jako buldozer. Zbyde po vás jenom krvavá šmouha. Zničující a suroví death metal, který rozemele všechny kosti ve vašem těle! Smrt čeká i na vás!

Asphyx says:

I return to some tombs with absolute certainty. I know very well that the world around us is changing at a dizzying pace. Music is faster, more progressive, stranger. Often confusing and difficult to listen to. It is as if technology and machines have long since triumphed over honest melody and pure sound. This is definitely not the case with the German band CASKET. You can rely on this German pack, just as you can rely on the fact that we will all die one day. But before that happens, let's take a look at their brand new album together. It is classic, stripped down to the bone. Its atmosphere can only be compared to the moods that fly around when an old grave is exhumed.

Some are described today as playing old school death metal. This is often not true. But CASKET is one of those bands whose morbid work you can trust completely. No unnecessary frills, no compromises, no strange preludes. They rely more on raw melody, a stinking odor, a blow straight to the solar plexus. The world may be changing, but you can count on these maniacs. Every riff, every melody, every scream gets under my skin, into my brain and subconscious. We are of the same blood, me and these maniacs. 


I won't compare this band, which was founded in 1990 and still rocks the stage with unflagging energy and drive, to anyone else. True fans know very well that over the years, the Germans have carefully honed their style, sound, and expression. You can recognize them among others; they are the clear definition of what I still love so much about this corpse-like style. Darkness meets coldness, rotten energy, foggy blows in the cemetery, funerals in frozen ground. Anyone who has ever seen CASKET live knows very well that they are like a tsunami, like an avalanche of bones and rotten blood. They come across exactly the same on the new recording. This is another honest exhumation that must do good for the rotten soul of anyone who started listening to this style in the 1990s. However, the band could also appeal to fans who still believe in honest, sincere, real, true, and authentic death metal. The band had and still has the ability to write very good songs that contain a lot of interesting ideas and inventiveness. At the same time, it retains a kind of ancient animalistic quality. It's as if every melody were covered in thick cobwebs. Can you feel the cold and hopelessness too? Listening to it is more like a ritual, a night spent in a morgue and endless conversations with the undead, than just an ordinary recording. The band is still in great shape this year. Experience meets an unrelenting desire to destroy and kill with music. The new album "In The Long Run We Are All Dead" will crush you like a bulldozer. All that will remain of you is a bloody smear. Devastating and raw death metal that will grind all the bones in your body! Death awaits you too!



o CASKET na DEADLY STORM ZINE/ about CASKET on DEADLY STORM ZINE:








TRACKLIST
01. The Will To Comply
02. Highest Thrones
03. Mirrors
04. Seeds Of Desolation
05. Hammer, Knife, Spade
06. Skull Bunker
07. Necrowaves
08. Mainstream Mutilation
09. Fundamental Rot
10. Strangulation Culture
11. Graveyard Stomper

LINE-UP
Schorsch – Guitars / Vokills
Susi – Bass
Marinko – Drums



úterý 20. ledna 2026

Recenze/review - HYBRIS - Viva Exploitation (2025)


HYBRIS - Viva Exploitation
EP 2025, Great Dane Records

for english please scroll down

Hromadíme majetek, ale už se skoro neusmíváme. Svým dětem zaplatíme raději hry, ve kterých se vraždí, než abychom si s nimi promluvili. Spojeni v jednu všemocnou síť ukazujeme, jak se máme dobře, s falešnými úsměvy na rtech, ale uvnitř jsme smutní a prázdní. Prachy vládnou všemu a všem. Někdy mi z toho všeho bývá špatně a znovu a znovu se uzavírám do svého pokoje, abych tam vzpomínal na časy, kdy byl svět ještě v pořádku. Je mi najednou jedno, že všechno kolem hoří. Mám svoji hudbu, svoje záhrobí i rozdrcené kosti.

HYBRIS je jednočlenný projekt, kapela, pod kterou je podepsán německý maniak Johan de Jager. Ten se, stejně jako moje maličkost, zhlédl hlavně v hudbě osmdesátých a devadesátých let. V hudebním death metalovém a grindcoreovém extrému. Nové EP "Viva Exploitation" je ohlodáno až na kost. Vaše mysl i tělo budou rozdrceny! 


Pokud se ve vašem playlistu často objevují kapely jako NAPALM DEATH, staří CARCASS, REPULSION, NASUM, BENEDITION, určitě by se vám mohlo líbit i EP "Viva Exploitation". Johan de Jager na mě působí jako muzikant ze staré školy, který ještě sází na opravdovost, reálnost, autenticitu. Jeho melodie jsou ostré, nekompromisní, ale zároveň chladné a temné jako čerstvě vykopaný hrob. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem kdysi začal tenhle styl poslouchat hlavně kvůli tomu, že jsem si připadl jiný, štvalo mě na společnosti i světě spousta věcí. Netuším, jak se to stalo, ale mám to nastavené v hlavě stále stejně, i po skoro více než třiceti letech poslechu podobných záležitostí. Vždy ocením více syrový zásek do mé hlavy, než nějaké umělé nahrávky bez duše. Nevadí mi špína, ani hnis, které ke mě při poslechu této desky stékají z reproduktorů. Naopak, užívám si surový zvuk, divoké postupy, chorobný vokál. Novinka je pro mě nastaveným zrcadlem současnému podivnému světu. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si jednotlivé motivy a stále řvu do tmy fuck you všem hajzlům. Jiný už nebudu a jsem pokaždé rád, když potkám na svých toulkách podzemím kapely jako jsou HYBRIS. Zkrátka a dobře, je to vlastně hrozně jednoduché. Když poslouchám tohle album, říkám si stále dokola - jo, to je přesně ono, tahle muzika koluje i v mých žilách. Cítím, vnímám, že je zahraná od srdce. Nemohu tedy opět jinak, než vám EP doporučit. Troufám si tvrdit, že by nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška stylu. Perfektně seřízená grind death metalová mašina na zabíjení, po které zůstává hluboká krvavá stopa! Temnota a chlad lidské duše!

Asphyx says:

We accumulate wealth, but we hardly ever smile anymore. We would rather pay for our children to play games in which people are killed than talk to them. Connected in one almighty network, we show how well off we are, with fake smiles on our lips, but inside we are sad and empty. Money rules everything and everyone. Sometimes it all makes me sick, and I lock myself in my room again and again to remember the times when the world was still okay. Suddenly, I don't care that everything around me is burning. I have my music, my afterlife, and my crushed bones.

HYBRIS is a one-man project, a band signed by German maniac Johan de Jager. Like myself, he is mainly inspired by the music of the 1980s and 1990s. Extreme death metal and grindcore music. The new EP "Viva Exploitation" is stripped down to the bone. Your mind and body will be crushed! 


If bands like NAPALM DEATH, old CARCASS, REPULSION, NASUM, and BENEDITION often appear in your playlist, you might also like the EP "Viva Exploitation". Johan de Jager strikes me as an old-school musician who still values truthfulness, realism, and authenticity. His melodies are sharp and uncompromising, yet cold and dark like a freshly dug grave. When I think about it, I started listening to this style mainly because I felt different, and a lot of things about society and the world annoyed me. I don't know how it happened, but I still feel the same way, even after more than thirty years of listening to similar stuff. I will always appreciate a raw punch to my head more than some soulless artificial recordings. I don't mind the dirt or pus that drips from the speakers when I listen to this album. On the contrary, I enjoy the raw sound, the wild techniques, the morbid vocals. For me, this new release is a mirror reflecting the strange world we live in today. I sway contentedly to the rhythm, enjoying each motif and still yelling "fuck you" to all the assholes in the dark. I won't be any different, and I'm always happy when I come across bands like HYBRIS on my wanderings through the underground. In short, it's actually very simple. When I listen to this album, I keep saying to myself - yeah, that's exactly it, this music runs through my veins too. I feel, I sense that it is played from the heart. So once again, I can't help but recommend this EP to you. I dare say that it should not be missing from the collection of any true fan of the genre. A perfectly tuned grind death metal killing machine that leaves a deep bloody trail behind it! The darkness and coldness of the human soul!



tracklist:
01. Hybris 
02. Human Plague 
03. Dictoracy 
04. Depopulate 
05. Pollution Vortex

band:
Johan de Jager - everything



pondělí 19. ledna 2026

Recenze/review - UNCHURCH - Unchurch (2025)


UNCHURCH - Unchurch
CD 2025, Chaos Records

for english please scroll down

Pokaždé, když jsem šel okolo, tak jsem měl divný pocit kolem žaludku. Jakoby se ve mě začal šířit pach rozkládajících se těl. Něco zkaženého bylo ve vzduchu, sirnatého, zlého. Navenek vypadalo vše jako vždycky. Malý kostel v horách, u něj hřbitov a na něm pohřbení prokletí mniši. Nic neobvyklého. Až do dnešní noci, kdy byl jeden hrob vyrabován. Nebo ne? Nestojí náhodou někdo ve stínu? Nesměje se jedovatě? Nemá v rukou nůž a v očích nenávist? Poslední, co si pamatuji, tak je rozšklebená tvář démona.

Chile je poslední dobou země, kterou se, pokud posloucháte death metal, vyplatí rozhodně sledovat. Skvělá alba nevydávají jenom staří bardi a veteráni, ale vzniká i spousta nových kapel, které pokračují v nekonečné cestě utrpení, zla, hudební špíny a beznaděje. UNCHURCH patří mezi ně. Mezi vyvolené a prokleté. Alespoň takto vnímám jejich debutové album já, starý pes, který hlídá vchod do podzemí již od devadesátých let minulého století. 


Určitě znáte ten pocit, když si poslechnete nějakou nahrávku poprvé a ona vás smete z povrchu zemského. Téhle smečce démonů se to povedlo. Jsou divocí, nespoutaní, technicky velmi zdatní a umí perfektně zkombinovat syrovost, tlak a absolutní tmu v jeden zabijácký celek. Ano, nové stejnojmenné album hoří zevnitř, rozseká vás na kusy a pohřbí zaživa. Za velmi povedený považuji zvuk (Rod - recording mixing, mastering), motiv na obalu (Daniel Hermosilla), ale hlavně skladby samotné, které obsahují potřebný drive a sílu, takové to "nepříjemné" chvění, které v sobě má dobrý smrtící kov mít. Líbí se mi rukopis těchto démonů, jejich schopnost napsat dobré motivy. Chilané se volně inspirovali u kapel typu IMMOLATION, NILE, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, MORBID ANGEL. Dělají to ale s vkusem, nadhledem a schopností zaujmout svými nápady a invencí. UNCHURCH na to jdou navíc opravdově, uvěřitelně, autenticky, každá skladba je ostrým nožem, který vám zajede do vnitřností. Jako bychom spolu s kapelou opravdu exhumovali nějaký starý hrob padlého kněze, který za svého života páchal děsivé a nechutné věci. Jeho činy a atmosféra exhumace se promítly i do jednotlivých skladeb. Hlavní a zásadní pro mě je potom to, že mě baví se k albu vracet a rvát si ho stále dokola pod tlakem do hlavy. Pořád rád a s chutí objevují nové smečky, které pochopily pravého ducha tohoto stylu a tahle kapela se pro mě stala velkým překvapením minulého roku. Doporučuji poslech v naprosté tmě, chladu, nejlépe na malém hřbitově u znesvěceného kostela. Surový, zničující, temný a chladný death metal ze starých katakomb kolem kterého se vznáší krvavá aura!

Asphyx says:

Every time I walked past, I had a strange feeling in my stomach. It was as if the smell of decomposing bodies was spreading inside me. Something rotten was in the air, sulfurous, evil. Outwardly, everything looked the same as always. A small church in the mountains, a cemetery next to it, and the cursed monks buried there. Nothing unusual. Until tonight, when one grave was robbed. Or was it? Isn't someone standing in the shadows? Smiling maliciously? Holding a knife in their hands and hatred in their eyes? The last thing I remember is the grinning face of a demon.

Chile is a country that, if you listen to death metal, is definitely worth keeping an eye on these days. Great albums are not only released by old bards and veterans, but there are also a lot of new bands emerging that continue the endless journey of suffering, evil, musical filth, and hopelessness. UNCHURCH is one of them. Among the chosen and the damned. At least that's how I, an old dog who has been guarding the entrance to the underground since the 1990s, perceive their debut album. 


You surely know the feeling when you listen to a recording for the first time and it blows you away. This pack of demons has managed to do just that. They are wild, unrestrained, technically very skilled, and know how to perfectly combine rawness, pressure, and absolute darkness into one killer whole. Yes, the new album of the same name burns from within, tears you to pieces, and buries you alive. I consider the sound (Rod - recording, mixing, mastering), the cover art (Daniel Hermosilla), but mainly the songs themselves, which contain the necessary drive and power, that "unpleasant" vibration that good death metal should have, to be very well done. I like the style of these demons, their ability to write good motifs. The Chileans were loosely inspired by bands such as IMMOLATION, NILE, MORBID ANGEL, OBSCENITY, MONSTROSITY, HATE ETERNAL, and MORBID ANGEL. However, they do it with taste, perspective, and the ability to captivate with their ideas and inventiveness. UNCHURCH also approach it in a genuine, credible, and authentic way; each song is a sharp knife that cuts into your guts. It's as if we, together with the band, had actually exhumed the grave of a fallen priest who had committed terrible and disgusting acts during his lifetime. His deeds and the atmosphere of the exhumation are reflected in the individual songs. The main and most important thing for me is that I enjoy returning to the album and playing it over and over again at full volume. I always enjoy discovering new bands that understand the true spirit of this style, and this band was a big surprise for me last year. I recommend listening to it in complete darkness, in the cold, preferably in a small cemetery next to a desecrated church. Raw, devastating, dark, and cold death metal from the old catacombs, surrounded by a bloody aura!


tracklist:
01. Ode To Blasphemy 
02. Traitor 
03. Unchurch 
04. Pilgrimage To Abyss 
05. Al Infierno No Entras 
06. Stone The Repentants 
07. No Eres Dios 
08. Outcast From The Eden 
09. Sacred Chalice

A few questions - interview with death metal band from Chile - UNCHURCH.


A few questions - interview with death metal band from Chile - UNCHURCH.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Ave for you as well.

We started playing together in 2022, after deciding to form a band. Since the three of us had good experiences playing together in previous bands, we got in touch, and our first sessions began in December of that year. From the start, we naturally gravitated towards playing classic death metal, almost unconsciously, always using and developing diverse playing techniques. These techniques gave us our own unique language, allowing us to gradually shape our style and find the path we wanted to follow.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded our current LP mostly at our guitarist Rod's GSR Studios, while the drums were recorded at Nihil Studios, both in Santiago, Chile. Rod also handled the mixing and mastering. We didn't use triggers on the drums, nor samplers; the guitars were recorded with a real amplifier, a Peavey 5150II, and a BOSS SD1 pedal. We always strive to make everything sound as organic as possible.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

By now, our LP has been released digitally through various platforms, including Bandcamp, YouTube, and Spotify. It has also been released in two physical formats: CDs and cassettes. The cassettes were pressed in a limited run of 50 copies in Chile by Proglótida Grávida, while the CD was pressed in a limited run of 300 copies by the Mexican label Chaos Records. A vinyl edition and a cassette edition are also planned for release by the same label, with both expected around mid-2026.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

The lyrics are written by Rod and Cram, and address various themes related to existence and our vision of the universe, particularly the refutation of Christianity and its fallacies, as well as all forms of human weakness from a metaphorical point of view, which translates into a strong critique of harboring religious beliefs, adhering to churches and hiding behind them, instead of cultivating oneself individually and properly through knowledge and the search for the greatest personal mental and physical strength.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created through a collaborative effort between Cram, who made the initial sketch; designer and tattoo artist Adrian Bascur, who digitized and refined it; and Rod, who made the final adjustments.

Regarding social media, we consider it a useful tool for promoting and reaching our music. It also allows us to stay in touch with other producers and people in the industry interested in our art.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

The label responsible for releasing our LP on CD was Chaos Records in Mexico, who have widely distributed our work through various websites and zines dedicated to extreme metal. While we've had some setbacks in receiving our CD copies in Chile, we hope to continue improving and growing in these areas. In Chile, the label Proglótida Grávida released a cassette edition, which has become quite popular, and thanks to the work of this Chilean label, we've also been able to reach various metal-focused sites like ours.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Our undeniable influences include Morbid Angel, Deicide, Death, and other death metal classics. However, the three of us also listen to other musical styles outside of metal, such as classical music, classic rock, and other influences that shape how we make our music.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Yes, we sent proposals to various labels around the world, many of whom expressed immediate and strong interest in releasing our LP. Some others also expressed their appreciation for our work but couldn't take on the project right away due to time constraints. Ultimately, we chose the option that seemed best to us: Chaos Records.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

For now, we play at various venues that invite us, where we evaluate the technical and identity aspects of the event, but we don't discriminate between venues and festivals. We really enjoy playing live, so we're always open to offers.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our goals are to continue playing devastating death metal, composing and creating new works, playing live, and continuing to project our message of death musically with the band.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our email address is unchurchmetal@gmail.com, we also have accounts on Instagram and Facebook, as well as a YouTube channel, through which people contact us.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine