DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemold school death metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 13. prosince 2025

Interview - TERROR CORPSE - A festering, dark, morbid death metal ritual!


Interview with death metal band from USA - TERROR CORPSE.

Answered Dobber (drums, guitars), thank you! 

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):

Ave TERROR CORPSE! Greetings to the Texas underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the first great full-length album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It's clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your EP "Systems of Apocalypse"? Where did you want to go with it, and how do you think the recordings differ? Personally, I hear the biggest difference in the sound.

Glad you liked it. When we first got together for the Systems EP, we were just revamping some older songs Mat and Josh (former guitarist) had tucked away. As soon as we got through that, Mat and I got to talking about moving forward with much darker and sinister death metal direction. It was just timing.

"Ash Eclipses Flesh" has all the attributes of good, dirty, dark death metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does TERROR CORPSE compose new material?

Honestly it’s just part of what I grew up with. I played satanic death metal for a decade plus since the late 90’s. Mat also enjoys the style a lot and we just got after it. We wrote the whole record in about two weeks time.


Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, and at the same time dark and animalistic, with an analog feel. How did you work with it and why did you choose it? In which studio did you record and how did everything go? Also, I hear a hint of CELTIC FROST, was that the intention?

I tracked and produced the record myself. I’ve been recording since the early days after Infernal Dominion broke up, being unhappy with everything we recorded under that band. We’ve got a fairly extensive gear collection and I have a pretty good idea of what I want the band to sound like. And yes, the Celtic Frost tone was most definitely intentional. Huge, huge fan of Tom’s horn like mids.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Dark Descent Records and it has a macabre cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

We worked with Shoggoth Kinetics on the Malignant Altar records and we wanted to continue with the motif in Terror Corpse. He really summarizes the landscapes we associate Terror Corpse with so well.


I've been wandering around the underworld for almost thirty-five years, and I go to Texas for music because I know I'll find what I'm looking for. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I'm even a little jealous of you, because we only have a few death metal bands that are worth listening to. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I honestly don’t know. I think those who kind of forged the path (Incantation, Morbid Angel, Immolation) unlocked something in the subsequent generations that just have had a lasting effect. The scene and the fans are also reinvigorated by generation. As time moves, the players and fans might change, but the game will always exist in some fashion.

You play old-school-influenced death metal. Nowadays, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form TERROR CORPSE came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, would you be willing to tour with a more famous band? Why did MALIGNANT ALTAR break up?

I think it’s just a continuation for me. I’ve also been involved in this scene, in one form or another, for the last 25 plus years. Now was just the right time to try and record some of this style. Biggest influences for me would be Morbid Angel, Disciples of Mockery, and Incantation. Festivals would be great. Touring is a bit hard for us, but we could make it work with the right opportunity. Malignant Broke up because the timing was just off. Some people were all in, others were not.


When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I thought weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We’ve got a little network of music contacts we’ve made through the years, so a combo of that and the label takes care of our promotion. And yes, we definitely listen to new bands and buy the records we like. Not much partying, but we all go to shows fairly often.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology affect you as TERROR CORPSE? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

I think it’s just something you have to factor in. It’s here and it isn’t going anywhere. Some people use streaming to check records out and buy them if they like them. Some don’t. We’re lucky to have had fans already who purchase records and that’s a massive win these days. Physical dollars versus digital penny’s. One helps artist continue to work and create, and the other just looks good to digital marketers. I am a proprietor of both.


I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

It’s like film or photography to me. Just a scene or a snapshot of my personality. A place where we can create and exist in a fantasy like state. A place all ours.

Finally, a classic but important question. What does TERROR CORPSE have planned for the coming months? Where can we see you in concert and when will you be visiting Europe? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

We’ve got some time off at the beginning of the year, so we might start working on new music. If all goes to plan we will be in Europe around the fall of 2026, but we will have to see…

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Ash Eclipses Flesh" again!

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TERROR CORPSE - Hnisavý, temný, morbidní death metalový obřad!


Rozhovor s death metalovou skupinou z USA - TERROR CORPSE.

Odpovídal Dobber (bicí, kytara), děkujeme! 

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):

Ave TERROR CORPSE! Zdravím do texaského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaším EP „Systems of Apocalypse“? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné? Osobně slyším největší rozdíl ve zvuku.

Jsem rád, že se ti to líbilo. Když jsme se poprvé sešli, abychom nahráli EP Systems, jen jsme přepracovali některé starší skladby, které Mat a Josh (bývalý kytarista) měli schované. Jakmile jsme to dokončili, Mat a já jsme se začali bavit o tom, že bychom se měli vydat mnohem temnějším a zlověstnějším death metalovým směrem. Bylo to prostě načasování.

„Ash Eclipses Flesh“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého prašivého a temného death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TERROR CORPSE?

Upřímně řečeno, je to prostě součást toho, s čím jsem vyrůstal. Od konce 90. let jsem přes deset let hrál satanský death metal. Matovi se tenhle styl taky moc líbí, tak jsme se do toho pustili. Celé album jsme napsali asi za dva týdny.


Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo? Navíc, slyším takový ten odér CELTIC FROST, to bylo účelem?

Nahrávku jsem sám nahrál a produkoval. Nahrávám už od počátků po rozpadu Infernal Dominion, protože jsem nebyl spokojený s ničím, co jsme s tou kapelou nahráli. Máme poměrně rozsáhlou sbírku vybavení a mám docela jasnou představu o tom, jak by měla kapela znít. A ano, zvuk Celtic Frost byl rozhodně záměrný. Jsem obrovský fanoušek Tomových středových tónů připomínajících lesní roh.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Dark Descent Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Spolupracovali jsme se Shoggoth Kinetics na albech Malignant Altar a chtěli jsme v tomto duchu pokračovat i u Terror Corpse. Skvěle vystihuje krajiny, které si spojujeme s Terror Corpse.


Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a do Texasu si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Upřímně řečeno, nevím. Myslím si, že ti, kteří tak nějak prošlapali cestu (Incantation, Morbid Angel, Immolation), odemkli v následujících generacích něco, co mělo trvalý účinek. Scéna i fanoušci jsou také oživováni každou generací. Čas plyne, hráči a fanoušci se mohou měnit, ale hra bude vždy existovat v nějaké podobě.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit TERROR CORPSE, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou? Proč vlastně skončili MALIGNANT ALTAR?

Pro mě je to jen pokračování. V této scéně se pohybuji v té či oné podobě už více než 25 let. Teď byl ten správný čas zkusit nahrát něco v tomto stylu. Největší vliv na mě měli Morbid Angel, Disciples of Mockery a Incantation. Festivaly by byly skvělé. Turné je pro nás trochu obtížné, ale s vhodnou příležitostí by to mohlo fungovat. Malignant se rozpadli, protože načasování nebylo správné. Někteří byli plně zapojeni, jiní ne.


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Máme malou síť hudebních kontaktů, které jsme si za ta léta vybudovali, takže o naši propagaci se stará kombinace těchto kontaktů a našeho labelu. A ano, rozhodně posloucháme nové kapely a kupujeme desky, které se nám líbí. Moc nepaříme, ale všichni chodíme poměrně často na koncerty.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TERROR CORPSE ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Myslím, že je to prostě něco, co musíte vzít v úvahu. Je to tady a nikam to nezmizí. Někteří lidé používají streamování, aby si poslechli nahrávky a pokud se jim líbí, tak si je koupí. Jiní to nedělají. Máme štěstí, že už máme fanoušky, kteří si desky kupují, a to je v dnešní době obrovský úspěch. Fyzické dolary versus digitální centy. Jedno pomáhá umělcům pokračovat v práci a tvořit, druhé vypadá dobře jen pro digitální marketéry. Já jsem majitelem obojího.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to jako film nebo fotografie. Jen scéna nebo momentka mé osobnosti. Místo, kde můžeme tvořit a existovat v jakémsi fantazijním stavu. Místo, které patří jen nám.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají TERROR CORPSE v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Na začátku roku máme trochu volno, takže možná začneme pracovat na nové hudbě. Pokud vše půjde podle plánu, na podzim 2026 budeme v Evropě, ale uvidíme...

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ash Eclipses Flesh“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 12. prosince 2025

Recenze/review - TENEBRO - Una lama d'argento (2025)


TENEBRO - Una lama d'argento
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Nikdy nepodceňujte šepot, který se ukrývá ve stínu. Určitě to znáte. Jdete tichou ulicí a nasloucháte svému dechu. Všude je klid a mír. Jenže to není pravda. Městem se toulá monstrum. Nejdříve se vám dostane do snů a potom, když už jste na pokraji zhroucení, tak se objeví v realitě. Setkání je, jak se samo nabízí, velmi krvavé, hnusné a ošklivé. Stejně jako ve filmech Daria Argenta, jehož díly se italští hororoví death metalisté TENEBRO inspirovali.

Spojení děsivých filmů a hudby, obzvláště tímto způsobem, mám vždycky rád. Jen musí kapela splnit několik mých požadavků. Musí mít dobrý zvuk, motiv na obalu, produkci a celkové provedení. Italové tohle všechno zvládli opět na výbornou. A ještě přidali něco navíc. Nahrubo nasekané kousky masa, které již notně zapáchají. Novinku si opravdu užívám. 


Hudebně se jedná o velmi návykovou a podmanivou nahrávku ve stylu třeba takových MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO. Vše je zde shnilé, mokvající, děsivé, reálné a uvěřitelné. Ulicemi utíká krásná dívka a má děs v očích. Asi všichni tušíte, jak to dopadne. Death metal je zde ohlodaný až na kost. Jakoby mě někdo zavřel do chladné a temné cely a pouštěl mi několik dní v kuse hororové filmy. Najednou nevím, co je pravda a co lež. Umírám v nekonečných křečích, zohaven těmi nejhoršími způsoby. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají jasné a zřetelné myšlenky, utíkají dopředu, jsou jako čerstvě proříznutá tepna, ze které vytéká hnis. TENEBRO i letos odvedli opravdu dobrou, surovou a krutou práci. Doporučuji, abyste se podívali na nějaký ten dobrý film, který kdysi vyšel na VHS kazetě a pak si pustili tohle album. Myslím si, že do vás potom kapela také zasekne svůj ostrý dráp a už vás nepustí jako mě. Základem je zde sice starosvětská, prašivá a divoká muzika, ale zároveň se kolem vznáší děsivá, temná a pochmurná atmosféra. Mám neodbytný pocit, že při poslechu někdo stojí ve stínu. Neviděl jsem náhodou záblesk nože? Oči žhnoucí nenávistí? Co je pravda a co jen fikce? Znovu a znovu zapínám play a album si opravdu užívám. Svět v podání těchto tmářů je děsivý, šílený, krvavý a všechno pokaždé špatně skončí. Je něco neklidného, záhadného a nebál bych se napsat i magického, co se v téhle desce ukrývá. Za mě osobně nemohu jinak, než vám "Una lama d'argento" doporučit. Nikdy nepodceňujte šepot, který se ukrývá ve stínu. Určitě to znáte. Jdete tichou ulicí a nasloucháte svému dechu. Všude je klid a mír. Jenže to není pravda. Městem se toulá monstrum. Nejdříve se vám dostane do snů a potom, když už jste na pokraji zhroucení, tak se objeví v realitě. Z tohoto death metalového alba odkapává zkažená krev! Děsivý, surový a temný hororový zážitek! 


Asphyx says:

Never underestimate the whisper that lurks in the shadows. You know how it is. You walk down a quiet street and listen to your breathing. Everything is calm and peaceful. But that's not true. A monster roams the city. First, it enters your dreams, and then, when you are on the verge of collapse, it appears in reality. The encounter is, as you might expect, very bloody, disgusting, and ugly. Just like in the films of Dario Argento, whose works inspired the Italian horror death metal band TENEBRO.

I always like the combination of scary movies and music, especially in this way. The band just has to meet a few of my requirements. They must have good sound, a motif on the cover, production, and overall execution. The Italians have once again done all of this excellently. And they added something extra. Roughly chopped pieces of meat that already smell bad. I'm really enjoying the new release. 


Musically, it is a very addictive and captivating recording in the style of MORTICIAN, AUTOPSY, IMPETIGO. Everything here is rotten, oozing, terrifying, real, and believable. A beautiful girl runs through the streets, terror in her eyes. You can probably guess how it ends. Death metal is stripped down to the bone here. It's as if someone locked me in a cold, dark cell and played horror movies for me for days on end. Suddenly, I don't know what's real and what's not. I die in endless convulsions, mutilated in the worst possible ways. The songs are very well written, with clear and distinct ideas, rushing forward like a freshly cut artery oozing pus. TENEBRO have done a really good, raw, and cruel job again this year. I recommend that you watch a good movie that was once released on VHS and then listen to this album. I think that the band will then sink its sharp claws into you and never let you go, just like it did to me. The basis here is old-fashioned, raucous, and wild music, but at the same time, there is a frightening, dark, and gloomy atmosphere floating around. I have this nagging feeling that someone is standing in the shadows while I listen. Did I just see a flash of a knife? Eyes burning with hatred? What is truth and what is fiction? I press play again and again and really enjoy the album. The world presented by these dark forces is terrifying, insane, bloody, and everything always ends badly. There is something unsettling, mysterious, and I would even dare to say magical, hidden in this album. Personally, I can't help but recommend "Una lama d'argento" to you. Never underestimate the whisper hidden in the shadows. I'm sure you know what I mean. You walk down a quiet street and listen to your breath. Everything is calm and peaceful. But that's not true. A monster roams the city. First, it gets into your dreams, and then, when you're on the verge of collapse, it appears in reality. This death metal album drips with rotten blood! A terrifying, raw, and dark horror experience!



Recenze/review - TENEBRO - Ultime grida dalla giungla (2023):


Tracklist:
1. Inferno
2. L’angelo Caduto Tra Le Luci Del Teatro
3. Impiccata
4. Sangue Sui Muri
5. Lo Specchio… Omicida.
6. Il Corpo Come Spartito
7. Piume Rosse
8. Appare ala Bambola, Poi La Lama
9. Larve Affamate
10. Nel Sonno Della Veggente
11. Jennifer

Line-up:
Il Becchino - Guitars, Vocals
Il Beccamorto - Bass, Drums, Guitars

Preorders:

TENEBRO

Time To Kill Records

neděle 7. prosince 2025

Recenze/review - MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness (2025)


MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Absolutní tma. Ticho a chlad. Neutuchající bolest. Rouhání. Smrt. Zrození. Napadá mě spousta slov, jak bych definoval peklo, které jednou obejme celý svět. Krev. Záblesk ohně. Rychlost. Zběsilost. Je spousta slov, které mě napadají, když poslouchám první dlouhohrající album kapely MALEFIC THRONE. Naše death metalová srdce jsou ukována ze stejných slitin a vlivů. Jen s tím rozdílem, že já stojím na straně opravdových oddaných fanoušků a členové kapely se již mnohokrát zapsali do prašivých archívů tohoto bezbožného stylu. 

Kytara Gen Palubicki (PERDITION TEMPLE, ANGELCORPSE), bicí John Longstreth (ORIGIN, HATE ETERNAL), basa a zpěv Steve Tucker (WARFATHER, CEREMONY, MORBID ANGEL). Podobné skupiny mnohokrát nefungují kvůli egu jednotlivých muzikantů. U tohoto alba to ale neplatí. Pokud máte chuť na blasfemický, divoký, surový, propracovaný, temný, chladný death metal té nejvyšší kvality, tak se pohodlně usaďte a nechte se unášet na vlnách smradlavé řeky Acheron. 


Osobně považuji nahrávku "The Conquering Darkness" za jednu z nejlepších, co byla letos vydána. Skladby v sobě totiž obsahují vše potřebné pro záhrobní rituály. Jsou divoké, nespoutané, velmi dobře napsané, zahrané s krvavou jiskrou v oku. Každý nápad, motiv, riff, úder bicích, sedí na svých místech. Navíc je v albu obsažen takový ten pradávný živočišní vztek, ďábelská agrese. V některých momentech na povrch samozřejmě vylezou vlivy domovských kapel jako MORBID ABGEL, ANGELCORPSE nebo PERDITION TEMPLE, ale jsou to jen vzdálené ozvěny. Jinak při poslechu občas zavzpomínám na legendární CENTURIAN, případně na první alba HATE ETERNAL nebo třeba na VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, DIABOLIC. Zkrátka a dobře, pokud právě čekáte na poslední soud a těšíte se, až shoříte v pekle za svoje hříchy, tak vám může být tahle deska velmi dobrým průvodcem. Jakoby kapela vytáhla z podzemí veškerou špínu, hnis a zlost a nakumulovala ji do jednotlivých motivů. Vše zahráno samozřejmě s elegancí nejlepších mistrů v oboru. S prastarou touhou zabíjet hudbou v očích. S parádním zvukem, který si vzal na starost mistr Colin Marston. S obalem, který krásně doplňuje předkládanou hudbu a je pod ním podepsán jako vždy skvělý Daniel Valeriani. MALEFIC THRONE jsou jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří hlídali dlouhá desetiletí vstup do záhrobí. Letos se vrátili, aby nám zvěstovali krutou a hnusnou pravdu o bolesti a utrpení. A dělají to velmi uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Věřím jim každý riff, slovo i úder bicích. Absolutní tma. Ticho a chlad. Neutuchající bolest. Rouhání. Smrt. Zrození. Napadá mě spousta slov, jak bych definoval peklo, které jednou obejme celý svět. Krev. Záblesk ohně. Rychlost. Zběsilost. Temná a syrová, absolutně zničující death metalová pekelná vichřice! Album, u kterého shoříte na popel! 

Asphyx says:

Absolute darkness. Silence and cold. Unrelenting pain. Blasphemy. Death. Birth. Many words come to mind when I think of how to define the hell that will one day engulf the entire world. Blood. A flash of fire. Speed. Franticness. There are many words that come to mind when I listen to the first full-length album by the band MALEFIC THRONE. Our death metal hearts are forged from the same alloys and influences. The only difference is that I stand on the side of true devoted fans, while the band members have already made their mark many times in the grimy archives of this godless style. 

Guitar: Gen Palubicki (PERDITION TEMPLE, ANGELCORPSE), drums: John Longstreth (ORIGIN, HATE ETERNAL), bass and vocals: Steve Tucker (WARFATHER, CEREMONY, MORBID ANGEL). Similar bands often don't work out due to the egos of individual musicians. However, this is not the case with this album. If you're in the mood for blasphemous, wild, raw, sophisticated, dark, cold death metal of the highest quality, then sit back and let yourself be carried away on the waves of the stinking river Acheron. 


Personally, I consider "The Conquering Darkness" to be one of the best albums released this year. The songs contain everything necessary for otherworldly rituals. They are wild, unrestrained, very well written, and played with a bloody sparkle in the eye. Every idea, motif, riff, and drum beat is in its right place. In addition, the album contains that ancient animal rage, that devilish aggression. At times, influences from bands such as MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, or PERDITION TEMPLE naturally come to the surface, but they are only distant echoes. Otherwise, when listening, I am sometimes reminded of the legendary CENTURIAN, or the first albums by HATE ETERNAL, or perhaps VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, and DIABOLIC. In short, if you are waiting for the Last Judgment and looking forward to burning in hell for your sins, this album can be a very good guide. It's as if the band pulled all the dirt, pus, and anger out of the underground and accumulated it into individual motifs. Everything is played, of course, with the elegance of the best masters in the field. With an ancient desire to kill with music in their eyes. With a spectacular sound, masterfully crafted by Colin Marston. With cover art that beautifully complements the music, created as always by the brilliant Daniel Valeriani. MALEFIC THRONE are like a pack of rabid mangy dogs that have guarded the entrance to the underworld for decades. This year, they returned to tell us the cruel and ugly truth about pain and suffering. And they do it very believably, genuinely, realistically, authentically. I believe every riff, every word, and every drum beat. Absolute darkness. Silence and cold. Unrelenting pain. Blasphemy. Death. Birth. Many words come to mind to describe the hell that will one day engulf the entire world. Blood. A flash of fire. Speed. Franticness. Dark and raw, an absolutely devastating death metal hellstorm! An album that will burn you to ashes!


Recenze/review - MALEFIC THRONE - Malefic Throne (2022):

tracklist:
01. Blasphémait Desecration 
02. The Voice of my Ghost 
03. Athirst for Dissonance 
04. Born of Plague 
05. Divine Tragedy 
06. Carnage of the Forgotten 
07. When our Shadows Align 
08. Forged in Stone

čtvrtek 4. prosince 2025

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Siltskin (2025)


BLOOD RED THRONE - Siltskin
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. V některých katakombách leží oběšení, zavraždění, zastřelení v jedné z válek, utopení. Potom dojdu do konce. Je tam na kamenném oltáři moje zohavené tělo. Bez kůže, s odhalenými vnitřnostmi. Probudím se, řvu do tmy a poslouchám stále dokola nové album norských maniaků BLOOD RED THRONE.

Mám pro tuhle kapelu již dlouhé roky velkou slabost. Sleduji jejich diskografii a najdete u mě na stránkách jak recenze, tak i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). I letos jsou kytarista Daniel Olaisen, jehož kytarový rukopis je jasným a zřetelným poznávacím znamením kapely, i jeho věrní ve skvělé formě. Dostanete nahrubo nasekaný, surový a temný death metal, ušpiněný zkaženou krví. Jízda do pekla pokračuje! 


Vždycky jsem měl rád kapely, na které je spolehnutí. BLOOD RED THRONE si i letos dali pozor na to, aby měli ostrý, nekompromisní a velmi dobře ošetřený zvuk (který zároveň působí organicky a živočišně) - Mix a mastering alba „Siltskin“ zajistil Ronnie Björnström z Bjornstromsound. O motivu na albu si myslím, že se jedná o vskutku mistrovské dílo, které chci nosit hrdě na triku. Tohle jsou ale všechno formální věci, které jsou u kapel takového  jména, jako mají tito Norové, samozřejmostí. Hlavní je, jako vždy muzika samotná. Opakovaně se mi stávalo, že jsem při poslechu "Siltskin" nevěděl, jestli jsem stále v bdělém stavu nebo mě už dávno pohltily děsivé noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit. Dostaly se mi postupně do krve, pod kůži i do podvědomí. Tohle je starý a poctivý buldozer, který před sebou hrne kosti, lebky, špínu a hnis. Jako bych se díval na exhumaci hromadného hrobu. Padám do laviny z ostrých riffů, divokých, surových bicích, chorobného vokálu a znovu a znovu umírám v šílených křečích. Je něco návykového, morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům.  Určitě to znáte. Jen si tak sedím u reproduktorů a kývám se spokojeně do rytmu. Najednou skrz mě projede jako nějaký černý blesk velká síla a mám v sobě nakumulovaný vztek. Na nespravedlnost, na zlé lidi, na zkaženou společnost. Beru do rukou kladivo a jdu rozbít nejbližší zeď. Tohle album je propracované a v podstatě dokonalé. Pro moji maličkost rozhodně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. Surové a temné death metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Vrátí se vám noční můry! 

Asphyx says:

Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of rotting flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. In some catacombs lie the hanged, the murdered, those shot in one of the wars, the drowned. Then I reach the end. There, on a stone altar, lies my mutilated body. Skinless, with my entrails exposed. I wake up, scream into the darkness, and listen to the new album by Norwegian maniacs BLOOD RED THRONE over and over again.

I have had a soft spot for this band for many years. I follow their discography, and you can find both reviews and interviews on my website (all links are provided below today's article). This year, guitarist Daniel Olaisen, whose guitar style is a clear and distinctive hallmark of the band, and his loyal bandmates are in great form once again. You'll get roughly chopped, raw, and dark death metal, stained with corrupt blood. The ride to hell continues! 


I've always liked bands you can rely on. BLOOD RED THRONE have once again made sure that they have a sharp, uncompromising, and very well-crafted sound (which also sounds organic and animalistic) - the mixing and mastering of the album "Siltskin" was done by Ronnie Björnström from Bjornstromsound. I think the album cover is a true masterpiece that I want to proudly wear on a T-shirt. But these are all formalities that are a matter of course for bands of such renown as these Norwegians. As always, the main thing is the music itself. While listening to "Siltskin", I repeatedly found myself wondering whether I was still awake or had long since been engulfed by terrifying nightmares. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy. They gradually got into my blood, under my skin, and into my subconscious. This is an old and honest bulldozer that pushes bones, skulls, dirt, and pus in front of it. It's like watching the exhumation of a mass grave. I fall into an avalanche of sharp riffs, wild, raw drums, morbid vocals, and again and again I die in crazy convulsions. There is something addictive, morbidly attractive, that compels me to listen again and again. You know how it is. I'm just sitting by the speakers, happily swaying to the beat. Suddenly, a powerful force shoots through me like a black lightning bolt, and I feel a surge of anger building up inside me. Anger at injustice, at evil people, at a corrupt society. I grab a hammer and go to smash the nearest wall. This album is sophisticated and basically perfect. For me, anyway. I'll gladly sign that with my own blood. Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls, and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of decaying flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. A raw and dark death metal album, forged from the highest quality steel! Your nightmares will return!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Scraping Out The Cartilage
2. Beneath The Means
3. Husk In The Grain
4. Necrolysis
5. Anodyne Rust
6. Vestigial Remnants
7. Vermicular Heritage
8. On These Bones
9. Marrow Of The Earth

LINE-UP
Daniel 'Død' Olaisen – Guitar
Sindre Wathne Johnsen – Vocals
Freddy Bolsø – Drums
Ivan ‘Meathook’ Gujić – Guitars
Stian Gundersen – Bass


středa 3. prosince 2025

Interview - INFRAHUMANO - A raw, wild, dark, and cold death metal inquisition!


Interview with death metal band from Spain - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Greetings to the Spanish underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you released the second great album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, cutting like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

I: Depths of Suffering is the sound of INFRAHUMANO. It represents, obviously, the point we’re at, but it’s made up of the steps we’ve taken over the years. Looking back, we don’t feel we’ve drifted away from those primordial roots that formed the foundations of the band. The sound, the compositions, the technique, and the confidence have grown, of course; however, that old-school Death Metal sound that already seeped into the tracks of our first demo (1000 Eyes – 2017) continues to permeate our current work. The band grows and the sound evolves, but we believe we are on the same path we marked out for ourselves a decade ago. The closing track of the album, Shades of Cruelty, perhaps marks the direction in which the band is heading, but it still maintains our clear INFRAHUMANO sound.


“Depths of Suffering” has all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love to return to. How did it come about? How does INFRAHUMANO compose new material?

I: The creation process for this album was long. Some songs were conceived during the pandemic. We could say we don’t have a fixed way of composing. Sometimes one of us brings developed ideas that already form a song on their own and are then enriched by contributions from the others. Other times, someone proposes a riff that someone else develops, and finally there are songs that arise from improvisation and composing together in the rehearsal space.

Who is responsible for the recording, mixing, and mastering? I have to say that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic at the same time. How did you work together? In which studio did you record and how did everything go?

I: The two demos and two albums we’ve released so far have been recorded and mixed in different places. Our trust has fallen on different people depending on the demands of each moment. For this record we worked with the expertise of Gon Gb (guitarist of Akoúphenom and Cruzeiro) at Negra Cumbre Studios. The mastering was done by the great Greg Wilkinson (Autopsy). We are very happy with the result. And thank you for your words — we think you describe the album’s sound very well. It’s the effect we were looking for.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Lavadome Productions and it has a devilish cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

I: For the artwork of this new album we worked with our rhythm guitarist Alex Durán (@aliendraws_official), who had already designed the cover for the Across the Void demo. Both the title of the album and the image depicted on the cover capture the essence of the themes within the lyrics: suffering, war, decadence, and the destructive evolution of humankind, portraying on the cover the hell hidden in the basement of the human being.

I’ve been wandering the underworld for over thirty years and I go to Spain for music as a matter of course. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I: INFRAHUMANO is a band from Vigo, although the two founding members — vocals/bass and guitar — are Chilean and Italian respectively. Here in Spain, Heavy Metal has always led the way, and from there Death Metal and many other subgenres have grown, just like in other countries.

Vigo is a city where people from many places in Spain and from around the world live together, and perhaps within that cultural mix lies the key to so much musical activity. A large percentage of the city’s population plays an instrument, and there are many live music venues.

Metal, in all its forms, has quite a few followers and many people attend concerts. We owe everything to our followers (most of whom are friends of the band). In our opinion, INFRAHUMANO is a respected and well-regarded band in our scene, no more than countless others from this city with whom we often share the stage.

We know many people who started listening to Death Metal (as I did) in the ’90s, and even earlier. Although at first we were few, now there’s a breath of fresh air: new generations embracing this sound, new bands and new fans. And that makes us very happy.

Speaking of labels, if you mean national ones, it’s true that the level of demand is quite high for bands wanting to work with them. It’s completely understandable: besides wanting highly committed people, selling physical formats today is very difficult. Our label, Lavadome Productions, is from the Czech Republic, and we’ve been lucky that they believed in our work from there.


You play old-school–influenced death metal. Today, bands can’t avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form INFRAHUMANO came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

I: INFRAHUMANO was born simply from the intention of making the Death Metal that we like. Our influences are broad and varied, inside and outside of metal, but the echo of the old school is undeniable. The most important influences come from several bands that changed our lives. Among the American ones: Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death, among others; among the European ones: Merciless (SE), Dismember, Sinister, and Entombed, to name a few.

Where is the band going? It’s clear that the underground path isn’t easy, and it’s made up of small steps and small venues. Promotion and social media are obviously part of it, but word of mouth still carries a lot of weight, and there are labels still releasing material as they did 30 years ago. We’d like to keep growing because it’s what we love — to continue composing, recording, and bringing our music to a larger audience. We've had the chance on several occasions to play small and large festivals in Spain and Portugal, the biggest ones undoubtedly being Kanekas and SWR Barroselas.

We’d love to continue on this path and, hopefully, join some of the big names in Death Metal.


What exactly are your lyrics about? Where did you get your inspiration for them? In my opinion, death metal should always contain darkness. How did the music influence the lyrics?

I: Our lyrics are also quite diverse: we talk about cruelty, greed, and human evil, about mental illness, sadism, murder… Death is always present, almost as something tangible. There’s also a clear disdain for religions, their symbolism, and especially for those who take advantage of them to live off the most vulnerable.

On the other hand, we are very attracted to darkness, to that romanticism and magnetism surrounding it. The occult and the macabre always draw us in.

In general, inspiration comes from daily reality. It’s enough to look at any news outlet to find atrocious things of all kinds.

We usually compose the music first and, depending on what it conveys to us, we write the lyrics.

When I was listening to your new album, I was reading a book about the Spanish Inquisition. Those must have been crazy times, and it only reinforced my belief that any blind faith enforced by twisted people is always absolutely evil. After all, this is still the case in some countries today. How do Christianity and Islam influence life in Spain? And what is your relationship to the church and faith?

I: Regarding Christianity or Islam in Spain, I suppose they’re still present, though fortunately with less strength. Today, with access to information, it’s inevitable to acquire knowledge — and that distances us from ignorance, which is precisely what religions feed on. If they still exist, it must be due to family tradition... but honestly, we don’t know and don’t want to know.

 

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it — is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” relaxation? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I: For me, Death Metal has been a lifestyle since my “childhood,” so to speak. It’s not quite a religion, because I feel it’s something much more earthly and tangible. As you say, it’s a philosophy of life as well as a musical style.

Finally, a classic but important question. What does INFRAHUMANO have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you want to say something to your fans, labels, promoters, here’s your chance…

I: With INFRAHUMANO we plan to release new material soon: maybe an EP, maybe another LP… we’ll see. We’re working on new things and we have three songs ready for whatever comes next.

For the rest of 2025 we have two shows: one in Portugal, at Butchery at Christmas Time (December 5–6), and another in our city, Vigo, to present our album Depths of Suffering on December 20.

2026 will undoubtedly be a new chapter for the band, with many surprises and many shows.

We want to thank our fans, our families, all the bands we’ve played with, and especially Jan and Lavadome Productions for believing in us. To the promoters, we want to say that we’re here for whatever is needed. And to you, thank you for giving us the space to promote our music and continue playing the Death Metal we love.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I’m going to listen to Depths of Suffering again!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INFRAHUMANO - Surová, divoká, temná a chladná death metalová inkvizice!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - INFRAHUMANO.

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

Ave INFRAHUMANO! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

I: Depths of Suffering je zvuk INFRAHUMANO. Reprezentuje samozřejmě bod, ve kterém se nacházíme, ale je složen z kroků, které jsme v průběhu let podnikli. Když se ohlédneme zpět, nemáme pocit, že bychom se odchýlili od těch prvotních kořenů, které tvořily základy kapely. Zvuk, kompozice, technika a sebevědomí samozřejmě vzrostly; nicméně ten oldschoolový death metalový zvuk, který se prosadil již ve skladbách našeho prvního dema (1000 Eyes – 2017), nadále prostupuje naší současnou tvorbou. Kapela roste a zvuk se vyvíjí, ale věříme, že jsme na stejné cestě, kterou jsme si vytyčili před deseti lety. Závěrečná skladba alba, Shades of Cruelty, možná naznačuje směr, kterým se kapela ubírá, ale stále si zachovává náš jasný zvuk INFRAHUMANO.


„Depths of Suffering“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INFRAHUMANO?

I: Proces tvorby tohoto alba byl dlouhý. Některé písně vznikly během pandemie. Dalo by se říct, že nemáme pevný způsob komponování. Někdy jeden z nás přinese rozvinuté nápady, které už samy o sobě tvoří píseň a pak jsou obohaceny o příspěvky ostatních. Jindy někdo navrhne riff, který někdo jiný rozvine, a nakonec jsou tu písně, které vzniknou z improvizace a společného komponování ve zkušebně.

Kdo je podepsán pod nahráváním, mixem a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

I: Dvě dema a dvě alba, která jsme zatím vydali, jsme nahrávali a mixovali na různých místech. Naše důvěra padla na různé lidi v závislosti na požadavcích daného okamžiku. Na této desce jsme spolupracovali s odborníky Gona Gb (kytarista Akoúphenom a Cruzeiro) v Negra Cumbre Studios. Mastering provedl skvělý Greg Wilkinson (Autopsy). S výsledkem jsme velmi spokojeni. A děkujeme za vaše slova – myslíme, že jste zvuk alba popsali velmi dobře. Je to přesně ten efekt, který jsme hledali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Lavadome Productions a je opatřeno ďábelským obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

I: Na grafickém návrhu tohoto nového alba jsme spolupracovali s naším rytmickým kytaristou Alexem Duránem (@aliendraws_official), který již navrhl obal pro demo Across the Void. Název alba i obrázek na obalu vystihují podstatu témat v textech - utrpení, válka, dekadence a destruktivní evoluce lidstva, a na obalu zobrazují peklo skryté v suterénu lidské bytosti.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

I: INFRAHUMANO je kapela z Viga, ačkoli dva zakládající členové – zpěv/basa a kytara – jsou Chileané a Italové. Tady ve Španělsku vždy vládl heavy metal a odtud se rozvinul death metal a mnoho dalších subžánrů, stejně jako v jiných zemích.

Vigo je město, kde žijí pohromadě lidé z mnoha míst ve Španělsku i z celého světa, a možná právě v tomto kulturním mixu leží klíč k tolika hudebním aktivitám. Velké procento obyvatel města hraje na nějaký nástroj a je zde mnoho míst s živou hudbou.

Metal ve všech svých podobách má poměrně dost stoupenců a mnoho lidí navštěvuje koncerty. Za vše vděčíme našim stoupencům (většina z nich jsou přátelé kapely). Podle našeho názoru je INFRAHUMANO respektovanou a uznávanou kapelou na naší scéně, stejně jako bezpočet dalších z tohoto města, se kterými často sdílíme pódium.

Známe mnoho lidí, kteří začali poslouchat death metal (stejně jako já) v 90. letech a dokonce i dříve. I když nás zpočátku bylo málo, teď je tu závan čerstvého vzduchu nové generace, která tento zvuk přijímá. Nové kapely a noví fanoušci. A to nás velmi těší.

Když už mluvíme o labelech, pokud máte na mysli ty národní, je pravda, že poptávka po kapelách, které s nimi chtějí spolupracovat, je poměrně vysoká. Je to zcela pochopitelné. Kromě toho, že potřebujeme vysoce angažované lidi, je dnes velmi obtížné prodávat fyzické formáty. Náš label, Lavadome Productions, je z České republiky a měli jsme štěstí, že nám odtamtud věřili v naši práci.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INFRAHUMANO, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

I: INFRAHUMANO se zrodilo jednoduše z úmyslu dělat death metal, který se nám líbí. Naše vlivy jsou široké a rozmanité, uvnitř i vně metalu, ale ozvěna staré školy je nepopiratelná. Nejdůležitější vlivy pocházejí od několika kapel, které změnily naše životy. Mezi americké patří mimo jiné Morbid Angel, Possessed, Deicide, Death; mezi evropské Merciless (SE), Dismember, Sinister a Entombed, abychom jmenovali alespoň některé.

Kam kapela směřuje? Je jasné, že cesta undergroundem není snadná a skládá se z malých krůčků a malých míst. Propagace a sociální média jsou samozřejmě její součástí, ale ústní podání má stále velkou váhu a existují vydavatelství, která stále vydávají materiál stejně jako před 30 lety. Chtěli bychom se dále rozvíjet, protože to je to, co milujeme – pokračovat v komponování, nahrávání a přinášení naší hudby širšímu publiku. Měli jsme několikrát možnost hrát na malých i velkých festivalech ve Španělsku a Portugalsku, z nichž největšími jsou bezpochyby Kanekas a SWR Barroselas.

Rádi bychom v této cestě pokračovali a doufejme, že se připojíme k některým velkým jménům death metalu.


O čem přesně pojednávají texty? Kde jste pro ně brali inspiraci? V death metalu, by dle mého názoru, měla být vždy obsažena temnota? Jak se hudba promítla do textů?

I: Naše texty jsou také docela rozmanité: mluvíme o krutosti, chamtivosti a lidském zlu, o duševních nemocech, sadismu, vraždách… Smrt je vždy přítomna, téměř jako něco hmatatelného. Je zde také zřejmé pohrdání náboženstvími, jejich symbolikou a zejména těmi, kteří je zneužívají, aby žili z těch nejzranitelnějších.

Na druhou stranu nás velmi přitahuje temnota, romantismus a magnetismus, který ji obklopuje. Okultismus a "makabróza" nás vždycky přitahují.

Obecně řečeno, inspirace pochází z každodenní reality. Stačí se podívat na jakékoli zpravodajské zdroje a najít tam otřesné věci všeho druhu.

Obvykle nejdříve skládáme hudbu a podle toho, co nám sděluje, píšeme texty.

Když jsem vaše nové album poslouchal, tak jsem zrovna četl jednu knihu, která pojednávala o španělské inkvizici. Musely to být šílené časy a mě to jen utvrdilo v tom, že jakékoliv víra, která je slepá a je prováděna vyžadována zvrácenými lidmi, je vždy absolutní zlo. Koneckonců, dodnes tomu tak v některých zemích je. Jak ovlivňuje křesťanství a islám život ve Španělsku? A jaký je tvůj vztah k církvi a víře?

I: Pokud jde o křesťanství nebo islám ve Španělsku, předpokládám, že jsou stále přítomny, i když naštěstí s menší silou. Dnes, s přístupem k informacím, je nevyhnutelné získávat znalosti – a to nás vzdaluje od nevědomosti, což je přesně to, čím se náboženství živí. Pokud stále existují, musí to být kvůli rodinné tradici... ale upřímně řečeno, nevíme a ani nechceme vědět.

 

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

I: Pro mě je death metal životním stylem už od mého „dětství“, abych tak řekl. Není to tak úplně náboženství, protože ho cítím jako něco mnohem pozemštějšího a hmatatelnějšího. Jak říkáš, je to filozofie života i hudební styl.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INFRAHUMANO v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, zde je prostor…

I: S INFRAHUMANO plánujeme brzy vydat nový materiál: možná EP, možná další LP… uvidíme. Pracujeme na nových věcech a máme připravené tři písně na cokoli, co přijde dál.

Po zbytek roku 2025 máme dva koncerty: jeden v Portugalsku, v Butchery at Christmas Time (5.- 6. prosince), a druhý v našem městě Vigo, kde 20. prosince představíme naše album Depths of Suffering.

Rok 2026 bude pro kapelu nepochybně novou kapitolou, s mnoha překvapeními a mnoha koncerty.

Chceme poděkovat našim fanouškům, rodinám, všem kapelám, se kterými jsme hráli, a zejména Janovi a Lavadome Productions za to, že v nás věřili. Promotérům chceme říct, že jsme tu pro cokoli, co je potřeba. A vám děkujeme, že jste nám dali prostor propagovat naši hudbu a pokračovat v hraní death metalu, který milujeme.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Depths of Suffering“ zase narvat do hlavy!

Recenze/review - INFRAHUMANO - Depths of Suffering (2025):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine