Drtíme staré kosti a stále nás to baví. Další těla, další bílé lebky. Zavřeni v podzemí, děláme práci, která je těžká a náročná. Nic pro slabé povahy. Stejně jako hudba, kterou u toho posloucháme. Znovu zvedám kladivo. Slyším ozvěny ze záhrobí. Jedna mrtvola se posadila ve své rakvi. Posloucháme novou desku maniaků TO THE DOGS a tak nám vůbec nepřijde divné, že nám podříznou hrdlo ostrým nožem.
Tančíme na svých vlastních hrobech a užíváme si surovou kombinaci starého thrashe, crustu, blacku i death metalu. Muzika těchto šílenců je stará jako rakve, které k nám chodí na likvidaci. Pomáhá nám drtit prašivé kosti, pomáhá nám přežít v dnešním zkaženém světě.
TO THE DOGS si jedou to svoje, hezky ve stylu klasiků VENOM, NIFELHEIM, VULCANO, MORBID SLAUGHTER, DEATHHAMMER, PENTAGRAM CHILE, AURA NOIR, DESASTER, PROTECTOR, POSSESSED. Neohlížejí se napravo ani nalevo. Jsou nekompromisní, špinaví, uvěřitelní a opravdoví jako smrt. Líbí se mi zvuk, obal, ale hlavně obrovské množství energie, které mě pokaždé doslova přiková na zeď. Tohle je záležitost pro staré, prašivé psy, kteří zvednou hlavu jen v případě, když hraje něco dobrého. Podobné záležitosti mi samozřejmě kolují již dlouhé roky v krvi. Jsou mojí součástí a tak nemohu hodnotit jinak, než velmi vysoko. "Light the Fires" je deskou, která vám vezme na výlet přímo do pekla. Spálí vás na popel a rozpráší na dávno opuštěných pohřebištích. Pánové jsou věrni tradičním postupům, na nic si nehrají a já jim jejich hrobařskou práci věřím bezezbytku. Až půjdu ráno zase temnými ulicemi, jsem si naprosto jistý, že mi budou hrát do uší. A to pořádně nahlas. Namíchány jsou zde totiž všechny potřebné ingredience pro pořádnou pařbu v márnici. Drtíme staré kosti a stále nás to baví. Další těla, další bílé lebky. Zavřeni v podzemí, děláme práci, která je těžká a náročná. Nic pro slabé povahy. Stejně jako hudba, kterou u toho posloucháme. Znovu zvedám kladivo a zapínám přehrávač. "Light the Fires" se nebývale povedlo. Album, které vás rozdrtí na prach! Black, thrash, crust metalový zásek přímo do našich černých duší!
Asphyx says:
We're crushing old bones and we're still having fun. More bodies, more white skulls. Locked underground, doing a job that's hard and demanding. Not for the faint of heart. Just like the music we listen to. I'm picking up the hammer again. I hear echoes from beyond the grave. A corpse has sat down in its coffin. We're listening to a new record by maniacs TO THE DOGS, so it's not strange at all that they're going to slit our throats with a sharp knife.
We dance on our own graves and enjoy the raw combination of old thrash, crust, black metal and death metal. The music of these madmen is as old as the coffins that come to us for disposal. It helps us to crush our dusty bones, it helps us to survive in today's corrupt world.
TO THE DOGS do their own thing, in the style of classics VENOM, NIFELHEIM, VULCANO, MORBID SLAUGHTER, DEATHHHAMMER, PENTAGRAM CHILE, AURA NOIR, DESASTER, PROTECTOR, POSSESSED. They do not look to the right or left. They are uncompromising, dirty, believable and real as death. I love the sound, the cover art, but most of all the massive amount of energy that literally drives me up the wall every time. This is a thing for mangy old dogs who only raise their heads when something good is playing. Of course, stuff like this has been in my blood for years. They are a part of me, and so I can't rate them other than very highly. "Light the Fires" is a record that takes you on a trip straight to hell. It will burn you to ashes and scatter you in long abandoned burial grounds. The gentlemen are loyal to traditional methods and I trust their gravedigger work completely. When I walk down the dark streets again in the morning, I'm pretty sure they'll be playing in my ears. And they'll be loud. All the ingredients for a good party in the morgue are mixed here. Crushing old bones and still having fun. More bodies, more white skulls. Locked underground, we're doing a job that's hard and demanding. Not for the faint of heart. Just like the music we listen to. I pick up the hammer again and turn on the player. "Light the Fires" is unprecedentedly good. An album that will crush you to dust! A black, thrash, crust metal blast straight into our black souls!
Rád se čím dál tím častěji toulám ranní mlhou. Ve stavu mezi snem a bděním přemýšlím, proč je dnes svět tak divný? Potřebuji ve svém životě, stejně jako asi každý, nějaký záchytný bod, místo, kam se rád a často vracím. Pro mě je takovým místem les u nás za domem. Se sluchátky na uších, uprostřed tmy, nalézám zde zvláštní klid. Hodně mi k tomu pomáhá i nová deska norské smečky SARKE. Všichni moc dobře víme, kdo v kapela hraje, tak si odpustím opisování promo materiálů. Raději se soustřeďme na hudbu jako takovou. Je studená, chladná, přesto v ní vře žhavá láva.
Přesně tato slova mě napadla jako první. Utéct do lesů, pryč od zkažené civilizace. "Allsighr" je tím druhem alba, které ve mě podobné myšlenky probouzí. Vypnout jedovaté sítě světa, které nás měly původně spojovat. A jen si tak užívat mrazivé melodie. Víc nechci a ani nepotřebuji. Krása samoty s oblíbenou muzikou.
Zajímavé je, že SARKE nejsou typickou kapelou, které normálně poslouchám. Black metal se spoustou vlivů, jdoucí na své cestě až někam k základním rockovým klasikům. Jenže ta atmosféra je neskutečně podmanivá. Magická, nebál bych se napsat. Jako když jdete lesní pěšinou a najednou se musíte zastavit. Vlastně ani nevíte proč. Možná zajímavý moment ve skladbě, možná mrtvé zvíře kousek u cesty. Ve mě opravdu songy evokují podobné představy. Podle mého je to důležité. Pokud se mnou hudba nic nedělá, nedokážu o ní psát. SARKE to se mnou ale opět umí. Dokáží být vznešení a zemití zároveň. Jsou návratem ke kořenům. Ostrým nožem, kterým jste před chvílí podřízli hrdlo své večeři a teď si s ním krájíte chleba. Vše je syrové, opravdové, uvěřitelné. Stíny se pobouzejí a vy víte, že jste zde správně. Říká se, že na téhle mýtině se odehrávaly kdysi tajemné rituály. Zde vynikne "Allsighr" nejlépe. Alespoň tako to cítím já, když se toulám temným lesem. Zvuk, obal, produkce, vše je v absolutním pořádku. Co také jiného od mistrů v oboru čekat. Nahrávka ale pro mě není jen dobrým řemeslem, to by bylo málo. Je kusem ledu, zabodnutým přímo do srdce. Mrazivý black metal, který probouzí přízraky!
Asphyx says:
I like to wander the morning mist more and more often. In the state between dreaming and waking, I wonder why the world is so strange today? I need some point in my life, like everyone, a place where I like to return. For me, such a place is the forest behind our house. With headphones on, in the middle of the darkness, I find a special peace here. The new record of the Norwegian band SARKE also helps me a lot. We all know very well who plays in the band, so I forgive myself for copying promo materials. Let's focus on the music as such. It is cold, yet hot lava is boiling in it.
It was these words that came to my mind first. Escape to the woods, away from corrupt civilization. "Allsighr" is the kind of album that awakens similar thoughts in me. Turn off the toxic networks of the world that were originally supposed to connect us. And just enjoy the freezing melodies. I don't want or need more. The beauty of solitude with favourite music.
Interestingly, SARKE is not a typical band that I normally listen to. Black metal with a lot of influences, going on its way to the basic rock classics. But the atmosphere is incredibly captivating. Magical, I wouldn't be afraid to write. Like when you walk on a forest path and suddenly you have to stop. In fact, you don't even know why. Maybe an interesting moment in the song, maybe a dead animal just off the road. The songs really evoke similar ideas in me. I think it's important. If music doesn't do anything to me, I can't write about it. But SARKE know how to catch me. They can be noble and earthy at the same time. They are a return to the roots. With a sharp knife, which you used to cut throat to your dinner, and now you are slicing bread with it. Everything is raw, real, believable. The shadows wake up and you know you're right here. It is said that once mysterious rituals took place in this area. "Allsighr" stands out best here. At least that's how I feel when I wander through the dark forest. Sound, cover, production, everything is in absolute order. What else to expect from masters of this craft. But recording is not just a good craft for me, it would be not enough. It's a piece of ice, stuck right in the heart. Frosty black metal that awakens ghosts!
TRACKLIST 1. Bleak Reflections 2. Grim Awakening 3. Funeral Fire 4. Allsighr 5. Beheading Of The Circus Director 6. Through The Thorns 7. Glacial Casket 8. Sleep In Fear 9. The Reverberation Of The Lost 10. Imprisoned
CD 2021, Dark Descent Records (US) / Sepulchral Voice (Europoe)
for english please scroll down
Všechno svědčí o tom, že se zde odehrával tajný rituál pro vyvolávání zlých sil. Na kamenném oltáři je ještě zaschlá krev. Na zdech nakresleny pentagramy. Ne, tohle není žádná hra mladých satanistů, ale opravdové šílenství. Uvěřitelné a bolestivé. Přidám hlasitost, poslouchám právě novou desku britských démonů GRAVE MIASMA, a začnou se přede mnou, jako černobílý hororový film, odehrávat obrazy plné smrtí, násilí a nenávisti.
Slyším tichý šepot nemrtvých, užívám si bažinatou atmosféru celé desky. Jakoby kapela stála na hromadě lebek. Patřily kdysi obětem a jejich duše nikdy nenaleznou klid. Riffy jsou těkavé, těžké, vrstevnaté. Připomínají krvavou mlhu, ve které se mezi sebou rvou přízraky. Vítejte v nekonečné zemi stínů.
"Abyss of Wrathful Deities" mi přijde zase o nějaký řád chladnějším a temnějším albem. Kapela postupně zdokonaluje svůj styl, objevuje černá zákoutí lidské mysli, toulá se Hádovou říší a objevuje pro nás nové oblasti. Jestli jste si představovali, že po smrti nastane ráj, tak jste se hodně mýlili. Existuje jen nenávist, hniloba a utrpení. Alespoň tak slyším novou desku já. Jedná se o k dokonalosti vybroušený černý křišťál s mrtvolnou příchutí. Vše je postavené na základech, které kdysi postavily kapely jako IMMOLATION, INCANTATION a dále rozvíjely třeba takoví CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM. Britové vás pozvou na návštěvu do království nihilismu a blasfemie. GRAVE MIASMA dokázali opět rozjitřit moji mysl, vzít mě do morbidní galerie smrti. Paleta smutných, zničujících nálad opravdu nejvíc připomíná starodávný rituál. Cítím během poslechu na svém hrdle ostří obětního nože. Brodím se po kolena v močálech, užívám si zvuk, obal, ale hlavně jednotlivé nápady, které jsou součástí démonického celku. "Abyss of Wrathful Deities" je tajemnou seancí, u které ožívají nemrtví! A také skvělým death metalovým albem po okraj narvaným nahrubo nasekanou tmou. Inferno!
Asphyx says:
All indications are that a secret ritual of evoking evil forces took place here. There is still dried blood on the stone altar. Pentagrams drawn on the walls. No, this is not a game of young Satanists, but real madness. Believable and painful. I turn up the volume, listen to the new album of the British demons GRAVE MIASMA, and images full of death, violence and hatred begin to unfold before me, like a black-and-white horror film.
I hear the soft whispers of the undead, I enjoy the swampy atmosphere of the whole record. It was as if the band was standing on a pile of skulls. They once belonged to the victims and their souls will never find peace. Riffs are volatile, heavy, layered. They resemble a bloody mist in which ghosts quarrel with each other. Welcome to the endless land of shadows.
"Abyss of Wrathful Deities" will lose an order of cooler and darker albums again. The band gradually improves their style, discovers the black corners of the human mind, roams the Serpent Realm and discovers new areas for us. If you imagined that paradise would come after death, you were very wrong. There is only hatred, rot and suffering. At least that's how I hear the new record. It is a perfectly cut black crystal with a dead taste. Everything is built on the foundations that were once built by bands such as IMMOLATION, INCANTATION and further developed such as CRUCIAMENTUM, TEITANBLOOD, PSEUDOGOD, DEAD CONGREGATION, SONNE ADAM. The British invite you to visit the kingdom of nihilism and blasphemy. GRAVE MIASMA managed to rekindle my mind, to take me to the morbid gallery of death. The palette of sad, devastating moods really is most reminiscent of an ancient ritual. I feel the blade of the victim's knife in my throat as I listen. I wade knee-deep in the swamps, enjoying the sound, the cover, but mainly the individual ideas that are part of the demonic whole. "Abyss of Wrathful Deities" is a mysterious session in which the undead come to life! And also a great death metal album rimmed to the brim by roughly chopped darkness. Hell!
Ave WEREWOLVES! Greetings to the Australian underground. Let's go straight to the most important thing. You have released a new record „What a Time to Be Alive“, which is literally packed with honest, dusty death metal. How did the album come about and how do you feel about it? What direction have WEREWOLVES evolved to?
We’ve released a new record fuck yeah 666! Basically we never stop writing or recording. „What a Time to Be Alive“ was being recorded just as our debut was released, and we’ve nearly finished recording album 3 right now. We are NOT evolving. We leave no rock in our cave unturned when it comes to searching out ways to be dumber, coarser, hairier. How DARE you say we’re evolving. The next album will be so stupid, the lyrics sheet will be hieroglyphics etched into dirt with a blunt stick.
You released a new record in the strange times. No one could have known that Covid 19 would hit the world. Has the current situation affected releasing process in any way?
Nope. For the last 15 years, it hasn’t been a big effort to record albums where everyone’s in a different location, and we’re way beyond the days of posting a master tape to a record label. Covid certainly fucked up tours and live shows, but it has left recording untouched, everything’s done over the net. Any intelligent label isn’t gonna get in the way either, right now it’s all about who can put out the most content possible. Don’t think we’re gonna slow down though when the plague is over. We’re antisocial as fuck, so we’ll still be locked up in our homes making horrible smelly music.
What is the current situation regarding Covid 19 in Australia? Clubs are already open, can you have a tour, for example? Many summer festivals have been canceled in our country, foreign groups will hardly reach us.
There are some bands doing national domestic tours and one-off shows, none from overseas though. It’s too hard to get in the country, there’s still thousands of overseas Australians trying and unable to return. Anaal Nathrakh aren’t going to be able to jump the queue ahead of them! Pity, really.
Things may look carefree down here but I can assure you it’s not the case. We’re just coming out of summer, whereas you guys have just had winter which is when a sneeze can really get around. Our turn will come again in a few months, just watch. We’re still having Covid outbreaks and when that happens, States and Territories here tend to close their borders immediately with no notice. If you book a show in two month’s time I reckon there’s about a 1/3rd chance it’ll get cancelled because of an impromptu shutdown.
But let's talk about new record. I'm listening to it right now, and I have to write that this time it took me a while to get this record into my blood. I put the album into the player, I am listening to it in the car. I really like the sound. It is lively, organic, old school and at the same time clear. It seems different to me from your previous record. Where did you record and who is signed under the sound?
Yeah, first album was us having a bit of fun and the second album was us trying to assault the listener as hard as possible for having the temerity to purchase our music. The first impression would probably be something like „fucking hell, this is angry“. We didn’t want to do the modern thing, where you go blisteringly heavy for twenty seconds then slow it down and give everyone a break...and we didn’t want to do the other modern thing, of having a wall of kicks and sweeping and a waveform that looks like a great big fat black brick. We all recorded separately...guitar and bass were done at Matt’s flat then reamped in a studio in South Melbourne, Dave recorded drums at his studio, and the vocals were done at Ghostnote Studios in Adelaide. Dave’s brother Joe (Haley) mixed it again.
You'll probably agree with me that the cover sells. Your cover is really brutal this year. The author is Mitchell Nolte. Personally, I like this cover. I'm just wondering if it's not "too" brutal. You know, on social networks, artificial intelligence evaluates what is and what is not right. Many bands had problems due to similar covers. How did you get together with Mitchell and what exactly does the motive have to express in relation to music?
It’s a pretty strong cover, no doubt about it. I think anyone trying to ban it as being explotative would find themselves in an uphill battle trying to explain their reasoning behind it, particularly with the woman’s dominant position. I’ve wondered why we haven’t run into at least one halfwit trying to have a go at us, and I don’t know if we’re just lucky or if they realise we can actually argue our own case. Predators usually prefer easy victims. Facebook AI hasn’t picked up the image either, I can only imagine that the images are too blurry or too obviously painted for us to be troubled. Again, we may just be lucky.
Dave knows Mitchell personally, they’re both from Tasmania. He did the cover to the first album too and all he needs to get going is the lyrics and a general theme. The theme we gave him was ‚harrowing violence‘ and we think he represented this perfectly.
I put „What a Time to Be Alive“ in my head again and again and I say to myself that I like the most this old school death metal feeling that's hard to describe. Looks like we're of the same blood. Who were and are actually your idols? Every musician started somehow, there are patterns that shaped his signature. What about you?
I think Matt grew up worshipping everyone from G’n’R Slash, Petrucci, King Diamond, but also stuff like Marduk and Dark Funeral. So you get someone who is really technically capable but also loves the extreme stuff that goes right off the deep end. I know he and Dave share a love for Marduk, particularly their Panzer Division album. Dave is similar to Matt, an absolute master musician who shamefully craves ridiculous blastbeats and brutal music. I grew up worshipping early Morbid Angel, Deicide, Carcass, and Brutal Truth. I liked the arrogance of Dave Vincent, the vocal rhythms of Glen Benton, the trade-offs of Carcass, and Kevin’s screaming in Brutal Truth. I wasn’t interested in too much progressive metal outside of Cynic or Death, I wanted metal that was incredibly harsh or fuck off.
What do you think about the current trends, widespread mainly among young bands, where they try to play as technically as possible, they often insert a saxophone, various keyboards into death metal and look for a way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? For example, if I ever come to a concert and someone like this performs there, I'm confused. It seems like a rehearsal of a jazz school to me, but in the end I don't remember anything at all. What about you and current trends in death metal?
We hate everyone and are driven to record so much music because barely anyone makes what we want to hear. There’s very little experimentation I enjoy. I liked Brutal Truth using power tools to add industrial sounds. I didn’t mind the Napalm Death album where I think John Zorn freaked out on a saxophone or something. Experimentation without vision though is just wank. I think Nile fucked up a generation of metal with their technical approach, suddenly every young band thought the way forward was to jump from riff to riff as jarringly as possible and make sure you didn’t repeat anything which could be enjoyed by the listener, then break it all up by playing some obscure acoustic stringed something. That works for Nile because they’re actually talented, but now we’re left with these groups of young musos jerking each other off at 300bpm with nothing to say. Metal is a vehicle to express anger, fear, hate, and violence. I hear great musicianship these days but no crazies expressing emotion. Just these sad little pantomimes pretending to be something more than cover bands.
Having said that, I think The Amenta album ‚Revelator‘ is a good recent experimental album...it’s like it grew up in the same ‚City‘ from SYL’s second album, but then got old and mentally ill and confused and disillusioned. And I’ve heard the new Voices album due out later this year and it mixes piano, clean vocals, and beautiful arrangements with death metal perfectly. It sounds like Bryan Ferry decided to get all the musicians from the early 80s and make a 2021 death metal album. These two albums work because they have obvious artistic vision, they’re not experimenting for the sake of it, and they have years of perfecting their craft behind them.
When we look back at the beginning ... What was the first impulse to found the band? And why the death metal? It's not the typical style which can would give you great "glory".
Fuck glory, anyone making extreme metal for glory is set for a lifetime of disappointment. They should get down to the gym, wax their balls, buy some DJ decks and learn to dance. We make death metal because it’s illegal to bash people to death, and making this music will have to do instead. Matt and Dave founded the band almost as a joke, they wanted to see how quickly they could form a band and make an album. We’re used to putting in painstaking amounts of work on our recordings with other bands and it was interesting to see how far we could go this time with little to no effort.
You come from Australia and you play extreme death metal. Our readers would certainly wonder how the death metal scene works in Australia. To tell you the truth, so lately I hear only the great bands from there. Does this mean that the scene there is so strong at the moment? What about concerts, how many people coming to them?
Hmmm, well I know Whoretopsy played three nights in a row recently to 250 people each night so it seems like the live scene has a bit of a heartbeat. There’s certainly a lot of bands doing worthwhile stuff right now and it’s interesting to see groups emerging with an ‚Australian‘ sound like Dead Kelly or King Parrot. I think life here is still easy enough that it’s possible to focus on a band and take it as far as you want, and there’s enough talent around so that you can round out a lineup. Just ask Dave and Matt, they play for about a hundred bands each! Hahaha. Yeah, I think things are good here right now. There was a great scene in the 90s and a few good years in the early 2000s. I think things are coming around again.
From your music is possible to feel that you are influenced by American death metal school and as well by the old European bands. How do you feel about it as a fan? Do you prefer the original death metal of the 1990s or do you get inspiration as well from the new albums? If yes so I am wondering which bands had the greatest impact on WEREWOLVES.
I loved the Florida genre of death metal in the 90s, the early english grind bands, and the second wave of black metal like when bands such as Emperor stopped burning stuff down and started getting real about their art. For me, it’s all about 90s death metal, the first half of the decade was golden....everyone was putting out legendary albums, everyone had their own sound, no doubt at all that the zeigeist was there at the time. As a band? Panzer Division Marduk is our north star. Whatever we do, we’re pointing in that direction. And Mortician’s „Chainsaw Dismemberment“. I think the only modern bands doing anything for us would be Anaal Nathrakh, and their last three albums or so haven’t had the intravenous hate-injection we usually fiend for.
In the end I always ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean the playing technique now, but rather what it brings to you, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?
Death metal is the most aggressive form of metal and the least dogmatic. You can make it whatever you want it to be or do a brutal 90s homage like we do, and there’s room in the genre for both.
I started on death metal when I was 16 or so. I was listening to gangsta rap before then, I had a real taste for snotty arrogant music. Then I made a rapid progression through Slayer and Metallica to the extreme stuff that was getting released at the time. Even then I could tell it was a real special era for this sort of music, you could see that every month another album would get released that was gonna live forever. Y’know, Sepultura ‚Arise‘, Death ‚Human‘, Carcass ‚Necroticism‘, Morbid Angel ‚Blessed Are the Sick‘, Pungent Stench ‚Been Caught Buttering‘, month after month after month.
Looking back, I think it completely obliterated any of the youthful fear and awkwardness you feel which is a big deal when you’re a kid. I’d listen to Bolt Thrower before playing a football match and knock out so many fucking people, including myself. You’d have all this aggression as a young guy but no way to express it, and revealing it in any way was so taboo...then suddenly here’s this music and a scene where you can totally let rip, fury is out in the open and totally accepted, encouraged even. That’s still what it does for me, instant fearlessness. It’s why I’m disappointed in the modern push to make metal safe and inclusive and unaggressive. It’ll take away one of the last places where you’re allowed to be standing in a hurricane of violence.
Thank you so much for the interview. I appreciate it. Now let's talk music. I'm going to play „What a Time to Be Alive“ really loud! I wish you good luck and all the best in your personal lives. Thank you!
Thanks man. Fuck everyone. Death Metal.
Recenze/review - WEREWOLVES - What a Time to Be Alive (2021):
Ave WEREWOLVES! Zdravím do australského undergroundu. Pojďme rovnou k tomu nejdůležitějšímu. Máte venku novou desku „What a Time to Be Alive“, která je doslova narvaná poctivým, prašivým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se WEREWOLVES posunuli?
Kurva jo, vydali jsme novou desku, 666! V podstatě nikdy nepřestaneme psát ani nahrávat. Album „What a Time to Be Alive“ bylo nahráváno zrovna v době, kdy vyšel náš debut, a právě teď jsme téměř dokončili nahrávání třetího alba. Nevyvíjíme se. Nenecháváme kámen na kameni v naší jeskyni, pokud jde o hledání způsobů, jak být hloupější, hrubší a chlupatější. Jak se opovažuješ říct, že se vyvíjíme. Další album bude tak hloupé a texty budou hieroglyfy vyryté klackem do hlíny.
Vydali jste novou desku v nejméně vhodnou dobu. Nikdo nemohl vědět, že svět zasáhne Covid 19. Ovlivnila současná situace nějak uvedení alba na trh?
Ani náhodou. Za posledních patnáct let nebyla snaha nahrávat alba, když každý bydlíme jinde, navíc je to pár dní, co jsme poslali kazetu do labelu. Covid určitě posral naše plány na turné a živá vystoupení, ale nahrávání zůstalo nedotčené, vše se děje přes internet. Žádný inteligentní label se do toho teď nepohrne, právě teď jde jen o to, kdo může vydat co nejvíce obsahu. Nemysli si, že zpomalíme, až „mor“ skončí. Jsme kurva asociální, takže budeme stále zavřeni doma a tvořit strašlivou páchnoucí hudbu.
Jaká je vlastně současná situace ohledně Covid 19 v Austrálii? Jsou už otevřené kluby, můžete mít třeba turné? U nás byla zrušena spousta letních festivalů, zahraniční skupiny se k nám skoro nedostanou.
Některé kapely dělají domácí turné a jednorázové akce, nikdo ze zámoří. Je příliš těžké se dostat do země, stále je tu tisíce zámořských Australanů, kteří se snaží vrátit a nemohou. Anaal Nathrakh nemají schopnosti přeskočit tuto frontu před nimi! Opravdu škoda. Tady dole mohou věci vypadat bezstarostně, ale mohu tě ujistit, že tomu tak není. Končí tady léto, zatímco vy jste právě měli zimu, kdy je kýchání běžné. Na nás přijde znovu řada za pár měsíců, jen to sleduj. Stále tu máme ohniska Covidu, a když na to dojde, státy a území zde mají tendenci okamžitě uzavřít své hranice bez předchozího upozornění. Pokud si zabookuješ koncert za dva měsíce, domnívám se, že je tu asi třetinová šance, že bude zrušen kvůli spontánnímu lockdownu.
Pojďme ale k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný od vašich předchozí desky. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?
První album byla spíš zábava s druhým albem jsme se snažili tvrdě zaútočit na posluchače, aby měli odvahu koupit si naši hudbu. První dojem by měl být asi něco jako „do prdele, tohle je agresivní“. Nechtěli jsme dělat modernu, kde dvacet sekund sypete, pak to zpomalíte a dáte pauzu. Všichni jsme nahrávali samostatně ... kytara a basa se nahrávala v Mattově bytě, poté reamping probíhal ve studiu v South Melbourne, Dave nahrával bicí ve svém studiu a vokály se nahrávaly v Ghostnote Studios v Adelaide. O mix se opět postaral bratr Daveyho - Joe (Haley).
Asi se mnou budeš souhlasit, že obal prodává. Vy jej máte letos pořádně brutální. Autorem je Mitchell Noite. Osobně se mi obal líbí, jen si říkám, jestli není „příliš“ brutální. Znáš to, na sociálních sítích vyhodnocuje co je a co není správné umělá inteligence. Spousta kapel kvůli podobným obalům měla problémy. Jak jste se dali s Mitchellem dohromady a co přesně má motiv vyjadřovat ve vztahu k hudbě?
Je to hodně odvážný obal, o tom není pochyb. Myslím, že kdokoli, kdo by se to pokusil zakázat, by se ocitl v obtížné bitvě, kde by se snažil vysvětlit své důvody, zejména kvůli dominantnímu postavení ženy. Zajímalo by mě, proč jsme nenarazili alespoň na jednoho hlupáka, který by se do nás pustil. Nevím, jestli máme jen štěstí, nebo si jen uvědomili, že jim můžeme oponovat. Dravci obvykle dávají přednost snadným obětem. Ani Facebook nás nezachytil, mohu se jen domnívat, že obrázky jsou příliš rozmazané nebo příliš okatě namalované, než aby nás mučili. Opět můžeme mít tedy jen štěstí. Dave zná Mitchella osobně, oba jsou z Tasmánie. Udělal také obal prvního alba a vše, co k tomu potřebuje, jsou texty a obecné téma. Téma, které jsme mu dali, bylo „trýznivé násilí“ a myslíme si, že to reprezentoval dokonale.
Dávám si „What a Time to Be Alive“ znovu a znovu do hlavy a říkám si, že nejvíc se mi na albu líbí asi takový ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je vlastně vaším vzorem? Každý muzikant nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty vaše?
Myslím, že Matt vyrostl na uctívání všech od G’n’R Slash, Petrucciho, King Diamond, ale také věcech jako Marduk a Dark Funeral. Takže dostáváme někoho, kdo je opravdu technicky schopný, ale také miluje extrémní věci, které jdou přímo z hloubky. Vím, že s Davem sdílí lásku k Marduk, zejména k jejich albu „Panzer Division“. Dave je podobný Mattovi, mistrovský muzikant, který hanebně touží po směšných blastbeatech a brutální hudbě. Vyrostl jsem na Morbid Angel, Deicide, Carcass a Brutal Truth. Líbila se mi arogance Davida Vincenta, vokální rytmika Glena Bentona, Carcass a Kevinův křik v Brutal Truth. Nezajímal mě moc progresivního metal mimo Cynic nebo Death, chtěl jsem metal, který byl kurevsky neuvěřitelně drsný.
Jak se díváš na současný trend, rozšířený převážně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejvíc technicky, často do death metalu vkládají třeba saxofon, různé klávesy a vůbec hledají cestu hodně komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Já třeba když někdy přijdu na koncert a někdo podobný tam vystupuje, tak jsem zmatený. Přijde mi to jako cvičení v jazzové škole, ale nakonec si vůbec nic nepamatuji. Co vy a současné trendy v death metalu?
Nenávidíme každého a jsme nuceni nahrávat tolik hudby, protože téměř nikdo nedělá to, co chceme poslouchat. Je velmi málo experimentů, které mě baví. Líbili se mi jak Brutal Truth použili elektrického nářadí k dosažení industriálního zvuků. Nevadilo mi album Napalm Death, kde si myslím, že John Zorn použil saxofon nebo tak něco. Experimentování bez vize je však jen honění si. Myslím si, že Nile svým technickým přístupem posrali generaci metalu, najednou si každá mladá kapela myslela, že cestou vpřed je skákat z riffu na riff co nejotřesněji a ujistit se, že už neopakujete nic, co by se posluchači mohlo líbit, pak to všechno rozbijete hraním na cosi temného akustického strunného. To funguje pro Nile, protože jsou skutečně talentovaní, ale nyní nám tu přebývají tyto kapely mladých mužíků, kteří se navzájem předbíhají v rychlostí 300 otáček za minutu a nemají co říci. Metal je prostředek k vyjádření hněvu, strachu, nenávisti a násilí. V dnešní době slyším skvělé muzikantství, ale žádné šílenství vyjadřující emoce. Jen tyto smutné malé pantomimy, které předstírají, že jsou něco víc než revivalové kapely. Když už jsem to zmínil, myslím si, že album The Amenta „Revelator“ je nedávné dobré experimentální album ... je to, jako by vyrostlo z „City“ z druhého alba SYL, ale pak zestárlo a duševně onemocnělo, pomátlo se a rozčarovalo. A slyšel jsem, že nové album Voices vyjde koncem tohoto roku a je v něm perfektně kombinováno piano, čisté vokály a krásná aranžmá s death metalem. Zní to, jako by se Bryan Ferry rozhodl získat všechny muzikanty z počátku 80. let a vytvořit death metalové album z roku 2021. Tato dvě alba fungují, protože mají zjevné umělecké vize, neexperimentují kvůli tomu a mají za sebou roky zdokonalování svého řemesla.
Když se ještě podíváme do začátku…Co bylo vlastně tím prvním impulsem, že jste dali dohromady kapelu? A proč zrovna death metal? Není to zrovna styl, který by vám získal velkou „slávu“.
Nasrat na slávu, každý, kdo dělá extrémní metal pro slávu, se vystavuje celoživotnímu zklamání. Měli by jít do posilovny, navoskovat si koule, koupit si nějaký DJ pult a učit se tančit. Děláme death metal, protože je nezákonné ubít lidi k smrti a místo toho tedy děláme tuto hudbu. Matt a Dave založili kapelu spíš jako žert, chtěli vědět, jak rychle mohou založit kapelu a vytvořit album. Na našich nahrávkách jsme zvyklí pečlivě makat a bylo zajímavé sledovat, jak daleko bychom tentokrát mohli dojít s malou nebo žádnou námahou.
Pocházíte z Austrálie a hrajete extrémní death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje v Austrálii death metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?
Hmmm, vím, že Whoretopsy hráli tři noci po sobě a pokaždé měli 250 lidí, takže se zdá, že srdce živé scény tu bije. Určitě existuje spousta kapel, které právě teď dělají hodnotné věci a je zajímavé sledovat vznikající kapely s „australským“ zvukem jako Dead Kelly nebo King Parrot. Myslím, že život tady je stále dost snadný na to, aby bylo možné soustředit se na kapelu a posunout ji tak daleko, jak chcete a kolem je dostatek talentů, abyste mohli poskládat sestavu. Jen se zeptejte Davea a Matta, každý hraje asi ve stovce kapel! Ha ha ha. Jo, myslím, že je to tady dobré. V 90. letech byla skvělá scéna a počátkem 2000 pár dobrých let. Myslím, že se to znovu navrací.
Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou death metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na WEREWOLVES největší vliv.
Miloval jsem floridský death metal devadesátých let, rané anglické grindové kapely a druhou vlnu black metalu, když kapely jako Emperor přestaly podpalovat věci a začaly být skutečné umění. Pro mě je to všechno o death metalu z devadesátých let, první polovina desetiletí byla zlatá ... každý vydával legendární alba, každý měl svůj vlastní zvuk, bezpochyby duch času byl v téhle době. A kapela? Panzer Division od Marduk je naše severská hvězda. Ať děláme cokoli, směřujeme tímto směrem. A Mortician „Chainsaw Dismemberment“. Myslím, že jediná moderní kapela, která pro nás něco dělá, by byli Anaal Nathrakh a jejich poslední tři alba, ostatní nemají tu potřebnou dávku nasranosti, po které prahneme.
Blížíme se k závěru a to vždycky dávám lehce filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím tím teď techniku hraní, ale spíše co ti přináší, bere, jak jej vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?
Death metal je nejagresivnější formou metalu a nejméně dogmatický. Můžeš si to udělat jakkoliv chceš ty, nebo udělat brutální poctu devadestkám jako my, v žánru je prostor pro obojí. S death metalem jsem začal asi v šestnácti. Do té doby jsem poslouchal gangsta rap, měl jsem opravdovou chuť na sprostou arogantní hudbu. Pak jsem rychle postupoval přes Slayer a Metallicu k extrémním věcem, které se v té době vydávaly. Dokonce i tehdy jsem věděl, že to byla zvláštní doba pro tento druh hudby, věděli jsme, že každý měsíc vyjde další album, které tu bude žít navždy. Víš, co myslím – Sepultura ‚Arise‘, Death ‚Human‘, Carcass ‚Necroticism‘, Morbid Angel ‚Blessed Are the Sick‘, Pungent Stench „Been Caught Buttering‘, měsíc co měsíc…
Když se ohlédnu zpět, myslím, že to úplně vyhladilo jakýkoli mladistvý strach a trapnost, které cítíte, což je velký problém, když jste dítě. Než jdu hrát fotbalový zápas, poslouchám Bolt Thrower a knokautuju spoustu zkurvených lidí, včetně sebe. Jako mladý člověk máte všechnu tu agresi, ale žádný způsob, jak to vyjádřit, a odhalit to jakýmkoli způsobem, bylo tabu ... pak je tu najednou tato hudba a scéna, kde se můžete odvázat, zuřivost jde ven a je naprosto přijímaná, dokonce povzbuzovaná. To je to, co to pro mě stále znamená - okamžitá nebojácnost. Proto jsem zklamán moderním tlakem na to, aby byl metal bezpečný, inkluzivní a neagresivní. Sebere nám to jedno z posledních míst, kde můžeme stát v hurikánu násilí.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Teď již nechme mluvit hudbu. Jdu si pustit „What a Time to Be Alive“ a to pořádně nahlas! Přeji vám, ať se novince daří a ať je vše fajn i ve vašich osobních životech. Děkuji!
Díky chlape. „Fuck everyone“. „Death Metal“.
Recenze/review - WEREWOLVES - What a Time to Be Alive (2021):
Někdy se musím toulat podzemím hodně dlouho, abych našel hudbu, kterou potřebuji. Death metal je pro mě drogou, srdeční záležitostí. Tentokrát jsem musel hluboko pod zem, do míst, kam nechodí rád ani Satan. Ve starodávných katakombách, až vzadu, kde nikdo dlouhé roky neviděl světlo, jsem našel death metalovou kapelu ABJECTION. Kanadské surovce, kteří jsou naplno oddáni smrti.
Není radno se vydávat do podobných míst, pokud nejste posluchači old school death metalu. Jinak by se vám totiž mohlo stát, že přijdete k újmě. Začne se vám vařit krev v žilách, mozek bude chtít vyskočit z hlavy. Ne, tohle album není nic pro slabé povahy. Z chodeb se totiž ozývá nekonečný murmur. Bestie si žádá syrové maso. A taky jej vždycky dostane.
Pokud máte rádi kapely jako INCANTATION, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, SEPOLCRO a DISMA, mohlo by se vám líbit i nové EP "Malignant Deviation". Je bažinatou a nechutnou odpovědí na všechny hříchy světa. Mokvá a pálí. Určitě jste někdy v životě museli uklidit něco, co vám nebylo po chuti. Tak teď si představte stará opuštěná jatka, kde parta šílených řezníků pokračuje ve své práci. Vás zavolají až nakonec, až dozní všechny bolestivé výkřiky. Bestie se musí nakrmit, ale také po ní musí někdo zahladit stopy. Vaše holé ruce se zabočí po lokty do zkažené krve. Ano, přesně takový pocit mám i z nové desky těchto maniaků. Kanadská smečka hraje přesně tím přitažlivě ošklivým způsobem, který mám tolik rád. Působí jako negace všech těch dnes tolik obdivovaných umělých kapel, které dávno zničily vkus posluchačů. Tohle je ryzí, opravdový, smradlavý death metal staré školy. Ukradnutý z kusů nahrubo nasekané tmy a zahnívajícího masa, kterými je bestie krmena. Vše je v nejlepším pořádku. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých je i na poměrně krátkou stopáž velké množství. ABJECTION k nám přišli z těch nejvzdálenějších katakomb. Jsou zosobněním undergroundového death metalu. Navěky vás proklejí a vy se stejně jako já budete těšit na dalším album. Jen musíte mít stejně zkaženou krev v žilách, jako já. Démoni se probudili!
Asphyx says:
I feel like litres of stinky blood are coming up from my speakers. These Canadian maniacs were inspired by ancient times when the deadly metal was still dusty, dark, ugly and evil, gurling, smelled of sulphur and rusty as a knife blade after a murder.
"Malignant Deviation" is exactly the death metal kind (inspired by INCANTATION, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, SEPOLCRO, DISMA) I like so much. Old practices, lots of bad moods, great devastating sound, a few pounds of morbid ideas and vocals which sounds like being form a fresh grave. ABJECTION don´t take any chances, they open other dungeons in a way which does not let anyone in doubt - yes, this is the real death metal! Six songs, six nails in your coffin. Demons are waking up, frightened with their own acts they are dying yet again. Just like me with each and every song. Graves are opening, coffin lids are cracking, death bodies are smiling. I like music which makes me feel many emotions. "Malignant Deviation" is a great pieces of rotten meat which is served on a tray of dusty bones, at least in my opinion. ABJECTION managed to make their record full of dirt, pressure, darkness and coldness. The search of the carcass has immediately gained another dimension. Death is waiting for each of us and if you want to know what language does the death speak, just listen to this EP!
Abyste plně pochopili novou desku australských death metalistů WEREWOLVES, měli byste se vydat ke špinavé stoce, která vytéká za vaším městem. Hnis, kusy nahrubo nasekaných těl, smrad a temnota. Pokud rádi a často propadáte nihilismu, neváhejte ani chvilku. Na novince "What a Time to Be Alive" se odehrávají zakázaná jatka, hnusná a špinavá kafilerie, která vás rozemele na prach.
Jedná se o druhé (mimochodem prvotina je také vynikající) album a také o značně morbidní zážitek. Někdy přemýšlím, kde se v lidech bere tolik zla, odkud vlastně přichází. Jestli z jejich nitra a nebo jsou to jen přirozené pudy. Australané sice nedávají na mé otázky odpovědi, ale rozhodně museli nahrávat v pravém, bolestivém pekle. Skladby totiž mají ďábelskou atmosféru, jsou v nich obsaženy zajímavé nápady a vy si tak můžete naplno vychutnat opravdové setkání se smrtí.
Základem tvorby WEREWOLVES je death metal, ale kapela se nebrání ani výletům k thrashi, blacku a letos mají některé momenty i nádech grindu nebo techniky. Zvuk je masivní, mohutný a chladný zároveň. Pro mě osobně je pak asi nejdůležitější, že se nejedná jen o skvělé talentované muzikanty, ale také dokáží napsat motivy, které se mi doslova zadírají pod kůži. Opravdu stojím u špinavé stoky, ve které plavou jako nějaké výčitky, všechny zlé lidské činy. Jsme někdy predátoři, kteří neznají slitování. Nebereme ohledy na jiné druhy. Odpadává nám od zubů zkažené maso, brodíme se po kolena ve vlastní krvi. Podobný pocit mám i z desky "What a Time to Be Alive". Je pro mě nastaveným zrcadlem v pekle, kusem shnilé hudby, ke které se budu rád a často vracet. Stylový obal vše jen krásně podtrhuje. WEREWOLVES vydali komplexní dílo pro všechny fanoušky extrémního metalu, obdivovatele dlouhých stínů a starodávných okultních rituálů. Nemělo by chybět ve sbírce žádného opravdového nihilisty. Nové album je surovou a syrovou odpovědí na ozvěny ze záhrobí. K dokonalosti nabroušený nůž, který bude použit pro oběť. Tak vnímám desku já. Démonický black death metal, který vás spálí na popel!
Asphyx says:
To fully understand the new record of Australian death metallers WEREWOLVES, you should head to the dirty sewer that flows out of your city. Pus, pieces of roughly chopped bodies, stench and darkness. If you like and often succumb to nihilism, do not hesitate for a moment. The new album "What a Time to Be Alive" takes place a forbidden slaughterhouse, a disgusting and dirty rendering plant, which will grind you to dust.
This is the second (by the way, the first album is also excellent) album and also a very morbid experience. Sometimes I wonder where so much evil comes from people, where it actually comes from. Whether from within them or they are just natural instincts. The Australians don't give answers to my questions, but they definitely had to record in a real, painful hell. The songs have a devilish atmosphere, they contain interesting ideas and you can fully enjoy a real encounter with death.
The basis of WEREWOLVES 'work is death metal, but the band does not resist trips to thrash, black and this year they have some moments and a touch of grind or technique. The sound is massive, powerful and cool at the same time. For me personally, perhaps the most important thing is that they are not only great talented musicians, but they can also write motifs that literally get under my skin. I really stand by a dirty sewer, in which all evil human deeds float like some remorse. We are sometimes predators who do not know mercy. We do not take into account other species. Corrupt flesh falls from our teeth, we wade to our knees in our own blood. I have a similar feeling from the album "What a Time to Be Alive". It is a mirror set for me in hell, a piece of rotten music to which I will gladly and often return. The stylish cover only beautifully underlines everything. WEREWOLVES have released a comprehensive work for all fans of extreme metal, admirers of long shadows and ancient occult rituals. It should not be missing in the collection of any true nihilist. The new album is a raw and response to echoes from the graveyard. A sharpened knife to perfection that will be used for the victim. That's how I perceive the record. Demonic black death metal that will burn you to ashes!
Krátký, rychlý záblesk ve tmě. Proříznutá tepna. Zlo se znovu probudilo. Ležím na starém oltáři v dávno opuštěném kostele. Nade mnou se sklání postavy v kápích a šeptají slova obrácené modlitby. Kříže zase hoří! Kozlí hlava se usmívá. Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Na hrudník mi nakreslí pentagram a přesně do jeho středu zabodnou rezavou dýku. Než vydechnu naposledy, spatřím postavu v ohni. Peklo opravdu existuje. Brána byla právě otevřena. Stačí jen vstoupit.
Pradávný rituál smrti mi připomíná i první dlouhohrající deska německých black death metalistů OMEGAVORTEX. Poprvé jsem ji poslouchal dlouho po půlnoci. Vyhlédl jsem z okna a na ulici čekala postava v kápi. Byl čas jít. Nahrubo nasekaná tma, absolutní nihilismus. Zlo. Tohle album mi ihned naředilo krev špínou.
"Black Abomination Spawn" je nahrávkou, která má doslova magickou atmosféru. Během poslechu se setkáte se všemi svými nočními můrami, potkáte ty nejohavnější démony a budete nuceni neustále přidávat hlasitost. Inspiraci si němečtí maniaci berou u starých MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE a dalších tmářů. Kapela pracuje skvěle s náladami, nejedná se jen o změť nesourodých riffů, jak tomu dnes někdy bývá, ale skladby mají hlavu i patu, postupně gradují. Musely být napsány na starých pergamenech, hluboko v podzemí. V místech, kam se odváží jenom padlé duše nemrtvých. Jsem opravdu účastníkem dávno zapomenutého rituálu, je útočeno na ty nejohavnější lidské pudy. Riffy bolí, pálí, jsou jako kus rozžhaveného železa, které vám někdo hodí do rukou. OMEGAVORTEX si mě ocejchovali stejným způsobem, jako se to dělávalo služebníkům Satana. Rouhání, blasfemie, nihilismus. Tohle vše zde najdete nakumulované, napěchované v nádobě plné jedu a absolutního zla. Deska je pro mě obrovským překvapením a důkazem, že ještě existuje ryzí, špinavý, nenávistný black death metal. Vynikající zásek! Inferno!
Asphyx says:
A short, quick flash in the dark. Cut artery. Evil awoke again. I am lying on an old altar in a long abandoned church. The hooded figures bend over me and whisper the words of inverted prayer. The crosses are burning again! Goat's head is smiling. An ancient ritual for summoning dark forces. He draws a pentagram on my chest and stabs a rusty dagger right in the middle of it. Before I exhale for the last time, I see a figure in the fire. Hell really exists. The gate has just been opened. Just enter.
The first long-length record of German black death metallers OMEGAVORTEX reminds me of an ancient death ritual. I listened to it for the first time long after midnight. I looked out the window and a hooded figure was waiting on the street. It was time to go. Roughly chopped darkness, absolute nihilism. Evil. This album immediately diluted my blood with dirt.
"Black Abomination Spawn" is a recording that has a literally magical atmosphere. While listening, you will encounter all your nightmares, you will meet the most hideous demons and you will be forced to constantly turn up the volume. The German maniacs are inspired by the old MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE and other dark ones. The band works great with moods, it's not just a mess of disparate riffs, as is sometimes the case today, but the songs have a head and a heel, they gradually graduate. They had to be written on old parchments, deep underground. In places where only the fallen souls of the undead dare to go. I am really a participant in a long-forgotten ritual, the most heinous human instincts are attacked. Riffs hurt, burn, they are like a piece of red-hot iron that someone throws into your hands. OMEGAVORTEX branded me in the same way as Satan's servants did. Blasphemy, nihilism. You will find all this here accumulated, stuffed in a container full of poison and absolute evil. The record is a huge surprise for me and a proof that there is still pure, dirty, hateful black death metal. Excellent work! Hell!
