DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 21. června 2026

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Devouring the Gods (2026)


ONE DAY IN PAIN - Devouring the Gods
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Řezání zmrzlých kostí. Krůpěje krve ve tváři, vyklované oči. Další zohavené tělo, další oběť nenávisti. Pokaždé, když mi přivezou do márnice oběť násilného činu, mrtví šeptají, žalují, chtějí se pomstít. Někdy, když si pouštím podobná alba, jako je to nové, letošní od švédských maniaků ONE DAY IN PAIN, tak vylezou z hrobů a vydají se na další zabijáckou misi. Kývají se do rytmu chladných melodií, odpadává jim maso z obličejů a z vnitřností lezou nenasytní červi. 

Pravý, ryzí švédský death metal poslouchám od devadesátých let. Vždycky mě na něm nejvíce fascinovala pochmurně mrazivá atmosféra, takový ten punkový feeling. Sedával jsem dlouhé hodiny s kamarády u reproduktorů, popíjeli jsme pivo a ani jsme nevěděli, že zrovna posloucháme zásadní alba historie. "Devouring the Gods" je nahrávkou, která vás vrátí po časové ose zpět, do doby, kdy jsme se toulali ulicemi s kazeťáky na ramenou a hledali sílu v jediné surové muzice. 


Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než 35 let, jsem starý hrobník, který stále rád a s chutí porcuje zmrzlé kosti. Jako takový vám mohu nové album švédských tmářů jenom doporučit. Naleznete zde vše potřebné pro opravdové, autentické záhrobní rituály. Novinka má masivní, otře řezaný zvuk, který vás nakope, spoustu zajímavých momentů, které vás přikovou na zeď, i morbidně temné chvilky, u kterých budete pohřbeni zaživa. Není to nic převratného, ani nic, co by otočilo kolem světových hudebních dějin, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, v každé skladbě je něco přitažlivého, děsivého, hororově magického, co mě nutí se neustále vracet a rvát si nové album pod tlakem do hlavy. Stále pořádám své soukromé večery, při kterých poslouchám nejen klasické nahrávky od kapel jako GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER. ONE DAY IN PAIN a jejich novinku jsem si ihned zařadil do playlistu a užívám si ji jako za starých dobrých časů, když jsem byl mladý, silný a svět mi připadal ještě v pořádku. Pokud vnímáš hudbu jako já, potom jsi zde správně. Černobílý, perfektně odvedený motiv na obalu (Pilgrimcoffin), Jimmy Lundberg za mixážním pultem, tohle všechno jsou další věci, které mě utvrzují v tom, že jsem v téhle márnici správně. "Devouring the Gods" je albem, na kterém se ctí tradice. A to klasickým způsobem, s elegancí starých mistrů v oboru. Kurva brácho, tahle deska útočí na samou naší podstatu a užijí si ji všichni pravověrní, prokletí, nemrtví i démoni. Až zase jednou půjdeš položit květiny na hrob svých předků, až jednou navštívíš své mrtvé kamarády, vezmi si tohle album s sebou. Uvidíš, že budou mít stejnou upřímnou radost jako ty. Řezání zmrzlých kostí. Pravý, ryzí švédský death metal, který vás pohřbí zaživa! Morbidní ozvěny ze starých katakomb! 

Asphyx says:

The sound of frozen bones being cut. Drops of blood on the face, gouged-out eyes. Another mutilated body, another victim of hatred. Every time a victim of a violent crime is brought to the morgue, the dead whisper, they lament, they seek revenge. Sometimes, when I listen to albums like this new one from this year by the Swedish maniacs ONE DAY IN PAIN, they crawl out of their graves and set out on another murderous mission. They sway to the rhythm of the cold melodies, flesh falls from their faces, and insatiable worms crawl out of their entrails. 

I’ve been listening to true, pure Swedish death metal since the ’90s. What’s always fascinated me most about it is the bleak, chilling atmosphere that punk vibe. I used to sit for hours with friends by the speakers, sipping beer, not even realizing we were listening to landmark albums in the history of the genre. "Devouring the Gods" is a record that will take you back in time, to the days when we roamed the streets with cassette players slung over our shoulders, seeking strength in that one raw form of music. 


I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for more than 35 years; I’m an old gravedigger who still loves to gnaw on frozen bones with gusto. As such, I can’t recommend this new album by the Swedish dark metal band highly enough. Here you’ll find everything you need for true, authentic rituals of the afterlife. The new album has a massive, raw sound that’ll kick you in the teeth, plenty of interesting moments that’ll pin you to the wall, and morbidly dark passages that’ll bury you alive. It’s nothing groundbreaking, nor is it anything that will rewrite the annals of world music history, but it’s definitely more than just a job well done. On the contrary, there’s something alluring, terrifying, and horror magical in every track that compels me to keep coming back and force the new album into my head. I still host my own private evenings where I listen not only to classic recordings by bands like GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, and DISMEMBER. I immediately added ONE DAY IN PAIN’s new release to my playlist and am enjoying it just like in the good old days, when I was young, strong, and the world still seemed okay to me. If you experience music the way I do, then you’re in the right place. The black and white, flawlessly executed cover art (Pilgrimcoffin), Jimmy Lundberg behind the mixing board all of these are further reasons that confirm I’m exactly where I need to be in this morgue. "Devouring the Gods" is an album that honors tradition in the classic way, with the elegance of the old masters of the genre. Damn, bro, this record strikes at the very core of our being, and all the true believers, the damned, the undead, and the demons will enjoy it. The next time you go to lay flowers on your ancestors’ graves, the next time you visit your dead friends, take this album with you. You’ll see that they’ll feel the same sincere joy as you do. The grinding of frozen bones. True, pure Swedish death metal that will bury you alive! Morbid echoes from the ancient catacombs!



about ONE DAY IN PAIN on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Be Dead 
02. Devouring The Gods 
03. Let It Bleed 
04. Garrotterad 
05. Emptiness 
06. Ferocious Consumption 
07. Ashen Soul 
08. Crushed Coffin 
09. Conquering The Void 
10. My Arrogance

Recenze/review - REVOLTING - Supernatural Anthems (2026)


REVOLTING - Supernatural Anthems
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Rezavý nůž, pomalu se zařezávající do tvým vnitřností. Nenávist v očích, jedovatý úsměv a nekonečná bolest, která se vznáší kolem jako děsivé svědomí. Je malá, skoro žádná pravděpodobnost, že potkáš v ulicích krvelačného vraha. Přesto se ti to stalo. Možná si to tušil dopředu, když si sledoval nekonečné hororové filmy, když si se toulal tmou. Teď tu ležíš, zohavený, opuštěný. Na chladné zemi, hned vedle odpadků. Další v řadě, další, na kterého všichni zapomenou. Přecházíš na druhou stranu, do země stínů a posloucháš nové album švédských REVOLTING.

Rogga a jeho věrní jsou i letos velmi dobrými řemeslníky, kteří odvedli poctivou morbidní práci. Pokud máte rádi rukopis tohoto severského mága, líbí se vám hororová atmosféra syrového death metalu a nepohrdnete ani punkovým přístupem, potom neváhejte. Podepíšu vám vlastní krví, že jste tu správně. Jasně, novinka nepřináší nic nového a v mnoha momentech je předvídatelná, ale to přeci nevadí. Hlavní je celkový pocit a ten je opět zničující, podmanivý, surový a nekonečně chladný. 


U desítek Roggových kapel si mnohdy říkám, že se jedná o velmi podobné postupy. Přesto nebo právě proto, na mě nové album funguje. Jasně že se některé motivy již opakují, jasně, že tu už všechno bylo. Jenže pak si dám pár piv, zhlédnu několik hororových filmů z osmdesátých let a hledám nějaké album, které bych si pustil. Leží mi na stole desítky novinek, chvilku přemýšlím, ale pak nakonec velmi často volím "Supernatural Anthems". V závěru je to vlastně jednoduché, mě baví novinku poslouchat. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale hlavně jednotlivé skladby, které se velmi dobře poslouchají. A to jako kulisa k nějaké jiné činnosti, třeba porcování masa nebo i při soustředěném vnímání. REVOLTING si stále zachovávají svůj status, i letos nám předkládají velmi kvalitní materiál. Máte, ostatně jako vždy, dvě možnosti. Buď vzít do rukou nůž a jít vyvrhnout další úlovek a nebo odejít. Je vám asi jasné, co volím já, starý pes. Zkrátka a jednoduše, nové album si užívám se vším, co k tomu patří. Není a nikdy to nebude zásadní nahrávka, na kterou se bude vzpomínat po desetiletí, ale také to není nic, co by kolem mě prošlo bez povšimnutí. Možná je to i tím, že mám rád, když se kombinují severské, chladné melodie s krvavou tmou, když se mi zadírají pod kůži, do podvědomí, když se kývám spokojeně do rytmu, jako zkušený řezník, který právě dokončil svoji práci. Těla jsou pověšená na hácích a do zdí je otištěná nekonečná bolest. Až zase jednou půjdete v noci temnou ulicí, tak dávejte pozor, možná někdo stojí za rohem. A když uvidíte záblesk nože, tak utíkejte pryč. Nejlépe se sluchátky na uších a s touhle deskou v playlistu. Krvavě hororový death metal, který se vám zadře pod kůži i do podvědomí! Budete se děsit vlastního stínu! 

Asphyx says:

A rusty knife, slowly cutting into your insides. Hatred in the eyes, a venomous smile, and endless pain that hangs in the air like a terrifying conscience. There’s a small, almost nonexistent chance that you’ll encounter a bloodthirsty killer on the streets. Yet it happened to you. Maybe you sensed it coming while watching endless horror movies, while wandering through the darkness. Now you lie here, mutilated, abandoned. On the cold ground, right next to the trash. Another in the line, another whom everyone will forget. You cross over to the other side, into the land of shadows, and listen to the new album by the Swedish band REVOLTING.

Rogga and his faithful crew are once again master craftsmen this year, having delivered a solid, morbid piece of work. If you love this Nordic wizard’s signature style, enjoy the horror-filled atmosphere of raw death metal, and don’t mind a punk-inspired approach, then don’t hesitate. I’ll swear on my own blood that you’re in the right place. Sure, the new album doesn’t bring anything new to the table and is predictable in many moments, but that doesn’t matter. What matters is the overall feeling, and that is once again devastating, captivating, raw, and infinitely cold. 


When it comes to Rogg’s dozens of bands, I often find myself thinking that their approaches are very similar. Despite that or perhaps because of it the new album really works for me. Sure, some themes are repeating themselves; sure, we’ve seen it all before. But then I have a few beers, watch a couple of ’80s horror movies, and look for an album to put on. There are dozens of new releases on my desk; I think about it for a moment, but in the end, I very often choose “Supernatural Anthems”. In the end, it’s actually simple: I enjoy listening to this new release. I like the sound, the cover art, but most of all the individual tracks, which are a pleasure to listen to. Whether as background music for some other activity, like cutting up meat, or even when listening intently. REVOLTING still hold their own; this year, too, they’re presenting us with top-notch material. You have, as always, two options. Either pick up a knife and go gut another catch, or walk away. You can probably guess what I, an old hand, choose. Simply put, I’m enjoying the new album with everything that goes with it. It isn’t and never will be a landmark album that will be remembered for decades to come, but it’s also not something that would pass me by unnoticed. Maybe it’s because I like it when cold, Nordic melodies are combined with bloody darkness, when they get under my skin, into my subconscious, when I nod contentedly to the beat, like an experienced butcher who has just finished his work. Bodies hang on hooks, and endless pain is imprinted on the walls. The next time you walk down a dark street at night, watch out someone might be lurking around the corner. And if you see a flash of a knife, run away. Preferably with headphones on and this album in your playlist. Bloody, horror infused death metal that will get under your skin and into your subconscious! You’ll be terrified of your own shadow!


about REVOLTING on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
1. Supernatural Anthem
2. At Dusk They Rise 
3. Upon the Chopping Block 
4. Undead Wife, Happy Life
5. Those Who Never Lived 
6. The Dead Are Craving 
7. Dungeon Overture 
8. A Midnight Massacre 
9. The End So Near 

band:
Grotesque Tobias - bass
Mutated Martin - drums
Revolting Rogga - vocals, guitars



sobota 20. června 2026

Interview - NECROMORBID - A diabolical, bloody, raw black death metal ritual!


Interview with black death metal band from Italy - NECROMORBID.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Ave NECROMORBID! Greetings to the Italian underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the third fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

First of all, thanks for the support and the appreciation for the new album. We see Ceremonial Demonslaught as the natural continuation of what Necromorbid has always represented, but at the same time it is probably our most focused and mature work so far. We wanted to push the aggression, darkness and ritualistic atmosphere even further without losing the raw and primitive essence of the band. Compared to previous releases, the songwriting is more compact and direct, but still chaotic and violent in spirit. We paid more attention to atmosphere and intensity, trying to create something oppressive from beginning to end. The recordings also feel more organic and powerful while still keeping the savage underground attitude intact.


“Ceremonial Demonslaught” embodies all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does NECROMORBID compose new material?

The album came naturally through our shared vision of extreme music and devotion to the spirit of war metal and chaotic black death metal. We do not follow a fixed formula when composing. Usually everything starts from riffs and ideas built around aggression, atmosphere and instinct. We focus on intensity rather than technicality, trying to create something violent but still memorable in its own obscure way. Every song must carry the same feeling of devastation and spiritual darkness that defines Necromorbid. The whole process is very organic and driven by conviction rather than calculation.

I looked it up and saw that Arthur Rizk is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Arthur Rizk created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and animalistic. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

We worked with Arthur Rizk for the mastering because we knew he understood how to preserve the violent and raw nature of extreme metal without making it sound artificial or overproduced. We wanted the album to sound aggressive, dark and organic, and he perfectly understood that vision. The collaboration was very professional and straightforward. The album was recorded at Virus Studio in Monteriggioni, a professional studio where we immediately felt comfortable. From the beginning there was a clear understanding between us regarding the direction we wanted to take with the sound of the album. We shared the same vision about preserving the violent and oppressive atmosphere while keeping the sound powerful and authentic. We were never interested in a polished production — the goal was to maintain the chaos and brutality without losing strength and clarity.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on the Godz ov War Productions label, and it features a terrifying, hellish, occult cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by Chris Moyen, who already worked on our previous covers. For us it was natural to continue working with him because his style perfectly reflects the atmosphere and vision behind Necromorbid. His art has a dark, chaotic and ritualistic feeling that fits exactly with the spirit of Ceremonial Demonslaught. We wanted a cover that could visually represent the violence, occult atmosphere and destructive nature of the album. It was important to maintain a strong connection between the music, lyrics and visual identity, and Chris immediately understood the direction we wanted to follow.

I’ve been wandering the underworld for nearly thirty five years now, and I’ve been closely following your scene. I think we share a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. Is death and black metal doing well over there? How do you perceive your scene, fans, and labels?

The Italian underground has always had strong bands and dedicated people, even if it often remains underrated compared to other countries. There are still many bands keeping the spirit of death and black metal alive with the right attitude and devotion, far from trends and superficiality. Of course, like everywhere, there are also bands more interested in image or hype, but the underground still exists for those who truly believe in it. We respect people who genuinely support extreme music — fans, labels and zines that continue to keep this culture alive. Labels like Godz Ov War Productions and many underground supporters still play an important role in preserving the essence of this scene.


You play black death metal influenced by the old school. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form NECROMORBID actually came about, who was and is your role model, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Necromorbid was born from a common devotion to the most extreme and uncompromising forms of black and death metal, especially war metal and the chaotic spirit of the old underground. Bands such as Blasphemy, Archgoat, Beherit, Black Witchery, Sarcófago and Revenge definitely had an impact on our vision, but we never wanted to become a copy of anyone. The goal has always been to preserve a certain spirit and identity through our own sound and approach. As for live activity, we are always willing to play festivals and tours to bring our music everywhere, as we are already doing and have done in the past. For us, performing live is an important part of spreading the spirit and intensity of Necromorbid to those who support extreme underground music.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

First of all, respect for people who dedicate time and effort to supporting the underground, because zines, webzines and independent promoters are still an essential part of this culture. Regarding promotion, we work together with the label, but we also try to support the album directly whenever possible. We believe underground music survives through mutual support between bands, labels, distros and dedicated listeners. We have always been supporters of the scene ourselves, buying records, attending concerts and supporting bands we respect whenever we can. We are fans before anything else. Live shows are still an important part of extreme metal for us, not only as musicians but also as listeners.


In your lyrics, you take a stand against Christianity and also explore Satanism. How did the lyrics come about, who wrote them, and where did they draw inspiration from? I’d be interested in their relationship to faith, to Christianity. I’m under the impression that Italy is a Christian country. How does faith influence you in your daily life? Have you ever had any problems? You know, inverted crosses still irritate and provoke some people…

The lyrical concept of Necromorbid is deeply connected to spiritual warfare, anti-religious themes, death and chaos. The lyrics are written by Dysangelium as an expression of a certain vision rather than simple provocation. Satanism, occultism and the rejection of imposed religious systems are part of the atmosphere and identity of the band. Italy has strong Christian roots, of course, but we have never been interested in adapting ourselves to expectations or sensitivities. Extreme metal has always represented opposition, individual thought and freedom of expression. As for reactions, some people may still feel uncomfortable with certain imagery or symbolism, but this has never influenced what we do. Necromorbid exists to express a vision without compromises.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, black and death metal are definitely more than just music or entertainment. It is a form of expression, devotion and identity that has been part of our lives for many years. We see it as something connected to attitude, vision and authenticity rather than trends or superficial entertainment. Of course, music is also passion and personal release, but for Necromorbid there must always be conviction behind what we create and support. Extreme metal has always been about intensity, opposition and remaining true to a certain spirit.

 

Finally, a classic but important question. What does NECROMORBID have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

In the coming months we will continue promoting Ceremonial Demonslaught and working to bring the new album live. At the moment we do not have any confirmed live performances scheduled, but we are actively looking for shows starting from November onward and trying to organize a tour to spread the new material as much as possible. Playing live remains an important part of Necromorbid, and we want to bring the intensity of the new album to the stage in the right context. To everyone supporting Necromorbid, fans, labels, promoters and underground zines, we give our respect and gratitude. Keep supporting true underground metal and never let its spirit disappear.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Ceremonial Demonslaught” in my head again!

Thank you for the support, the words about the new album and for giving space to Necromorbid through your platform. Respect to everyone who continues supporting the underground and keeping extreme metal alive. We hope to meet somewhere in the future and share the chaos live. Until then — keep the flame burning. Hails.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - NECROMORBID - Ďábelský, krvavý, surový black death metalový rituál!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Itálie - NECROMORBID.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Ave NECROMORBID! Zdravím do italského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

V první řadě děkujeme za podporu a uznání nového alba. Ceremonial Demonslaught vnímáme jako přirozené pokračování toho, co Necromorbid vždy představovalo, ale zároveň je to pravděpodobně naše dosud nejsoustředěnější a nejzralejší dílo. Chtěli jsme posunout agresi, temnotu a ritualistickou atmosféru ještě dále, aniž bychom ztratili syrovou a primitivní podstatu kapely. Ve srovnání s předchozími vydáními je psaní písní kompaktnější a přímočařejší, ale stále chaotické a násilné. Věnovali jsme více pozornosti atmosféře a intenzitě a snažili jsme se od začátku do konce vytvořit něco tísnivého. Nahrávky také působí organičtěji a silněji, a přitom si zachovávají divoký undergroundový přístup.


„Ceremonial Demonslaught“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál NECROMORBID?

Album vzniklo přirozeně díky naší společné vizi extrémní hudby a oddanosti duchu war metalu a chaotického black death metalu. Při komponování se neřídíme pevně daným vzorcem. Obvykle vše začíná riffy a nápady postavenými na agresi, atmosféře a instinktu. Zaměřujeme se spíše na intenzitu než na technickou stránku a snažíme se vytvořit něco násilného, ​​ale stále zapamatovatelného svým vlastním obskurním způsobem. Každá píseň musí nést stejný pocit zkázy a duchovní temnoty, který definuje Necromorbid. Celý proces je velmi organický a poháněn spíše přesvědčením než kalkulem.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Arthur Rizk. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Arthur Rizk vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Na masteringu jsme spolupracovali s Arthurem Rizkem, protože jsme věděli, že ví, jak zachovat násilnou a syrovou povahu extrémního metalu, aniž by zněl uměle nebo přeprodukovaně. Chtěli jsme, aby album znělo agresivně, temně a organicky, a on této vizi dokonale rozuměl. Spolupráce byla velmi profesionální a přímočará. Album bylo nahráno ve studiu Virus v Monteriggioni, profesionálním studiu, kde jsme se okamžitě cítili dobře. Od začátku mezi námi panovala jasná shoda ohledně směru, kterým se chceme se zvukem alba ubírat. Sdíleli jsme stejnou vizi o zachování násilné a tísnivé atmosféry a zároveň o zachování silné a autentické atmosféry. Nikdy jsme se nezajímali o propracovanou produkci – cílem bylo zachovat chaos a brutalitu, aniž by to ztratilo sílu a jasnost.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Godz ov War Productions a je opatřeno děsivým pekelným okultním obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Grafiku vytvořil Chris Moyen, který již pracoval na našich předchozích obalech. Pro nás bylo přirozené s ním spolupracovat i nadále, protože jeho styl dokonale odráží atmosféru a vizi alba Necromorbid. Jeho umění má temný, chaotický a rituální nádech, který přesně odpovídá duchu Ceremonial Demonslaught. Chtěli jsme obal, který by vizuálně reprezentoval násilí, okultní atmosféru a destruktivní povahu alba. Bylo důležité zachovat silné spojení mezi hudbou, texty a vizuální identitou a Chris okamžitě pochopil směr, kterým se chceme ubírat.

Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a vaši scénu pečlivě sleduji. Myslím si, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death a black metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Italský underground měl vždy silné kapely a oddané lidi, i když ve srovnání s jinými zeměmi často zůstává podceňovaný. Stále existuje mnoho kapel, které udržují ducha death metalu a black metalu při životě se správným přístupem a oddaností, daleko od trendů a povrchnosti. Samozřejmě, stejně jako všude jinde, existují i ​​kapely, které se více zajímají o image nebo humbuk, ale underground stále existuje pro ty, kteří mu skutečně věří. Vážíme si lidí, kteří skutečně podporují extrémní hudbu – fanoušků, labelů a zinů, které tuto kulturu nadále udržují při životě. Labely jako Godz Ov War Productions a mnoho undergroundových příznivců stále hrají důležitou roli v zachování podstaty této scény.


Hrajete black death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit NECROMORBID, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Necromorbid se zrodil ze společné oddanosti nejextrémnějším a nejnekompromisnějším formám black a death metalu, zejména war metalu a chaotickému duchu starého undergroundu. Kapely jako Blasphemy, Archgoat, Beherit, Black Witchery, Sarcófago a Revenge rozhodně ovlivnily naši vizi, ale nikdy jsme se nechtěli stát něčí kopií. Cílem vždy bylo zachovat si určitého ducha a identitu prostřednictvím vlastního zvuku a přístupu. Co se týče živých aktivit, jsme vždy ochotni hrát na festivalech a turné, abychom naši hudbu přinesli všude, jak to již děláme a dělali jsme to v minulosti. Pro nás je živé vystupování důležitou součástí šíření ducha a intenzity Necromorbid mezi ty, kteří podporují extrémní undergroundovou hudbu.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

V první řadě respekt lidem, kteří věnují čas a úsilí podpoře undergroundu, protože ziny, webziny a nezávislí promotéři jsou stále nezbytnou součástí této kultury. Co se týče propagace, spolupracujeme s vydavatelstvím, ale také se snažíme album podpořit přímo, kdykoli je to možné. Věříme, že undergroundová hudba přežívá díky vzájemné podpoře mezi kapelami, vydavatelstvími, distribucemi a oddanými posluchači. Vždycky jsme sami podporovali scénu, kupovali jsme si desky, chodili na koncerty a podporovali kapely, které respektujeme, kdykoli jsme mohli. Jsme především fanoušci. Živá vystoupení jsou pro nás stále důležitou součástí extrémního metalu, nejen jako hudebníky, ale i jako posluchače.


Ve svých textech se vymezujete proti křesťanství a zaobíráte se i satanismem. Jak texty vnikaly, kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci? Zajímal by mě jeho vztah k víře, ke křesťanství. Mám zafixováno, že Itálie je křesťanská země. Jak vás víra ovlivňuje v běžném životě? Měli jste někdy problémy? Znáš to, obrácené kříže některé lidi stále dráždí a provokují…

Lyrický koncept Necromorbid je hluboce spjat s duchovním bojem, protináboženskými tématy, smrtí a chaosem. Texty jsou psány Dysangelium jako vyjádření určité vize, spíše než jako pouhá provokace. Satanismus, okultismus a odmítání vnucených náboženských systémů jsou součástí atmosféry a identity kapely. Itálie má samozřejmě silné křesťanské kořeny, ale nikdy jsme se nezajímali o přizpůsobování se očekáváním nebo citlivosti. Extrémní metal vždy představoval opozici, individuální myšlení a svobodu projevu. Co se týče reakcí, někteří lidé se mohou stále cítit nepříjemně s určitými obrazy nebo symbolikou, ale to nikdy neovlivnilo to, co děláme. Necromorbid existuje proto, aby vyjadřoval vizi bez kompromisů.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je black a death metal rozhodně víc než jen hudba nebo zábava. Je to forma vyjádření, oddanosti a identity, která je součástí našich životů již mnoho let. Vnímáme ji jako něco spojeného s postojem, vizí a autenticitou, spíše než s trendy nebo povrchní zábavou. Hudba je samozřejmě také vášní a osobním uvolněním, ale pro Necromorbid musí být za tím, co tvoříme a podporujeme, vždy přesvědčení. Extrémní metal byl vždy o intenzitě, odporu a věrnosti určitému duchu.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají NECROMORBID v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících budeme pokračovat v propagaci Ceremonial Demonslaught a pracovat na živém vydání nového alba. Momentálně nemáme naplánovaná žádná potvrzená živá vystoupení, ale aktivně hledáme koncerty od listopadu a snažíme se zorganizovat turné, abychom nový materiál co nejvíce šířili. Hraní živě zůstává důležitou součástí Necromorbid a my chceme přenést intenzitu nového alba na pódia ve správném kontextu. Všem, kteří podporují Necromorbid, fanouškům, labelům, promotérům a undergroundovým zinům, vyjadřujeme respekt a vděčnost. Podporujte i nadále pravý undergroundový metal a nikdy nenechte jeho ducha zmizet.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ceremonial Demonslaught“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za podporu, za slova o novém albu a za to, že jste dali prostor Necromorbid prostřednictvím vaší platformy. Respekt všem, kteří nadále podporují underground a udržují extrémní metal při životě. Doufáme, že se v budoucnu někde setkáme a sdílíme ten chaos naživo. Do té doby – ať plamen hoří. Na zdraví.


Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 19. června 2026

Recenze/review - CROCELL - Swarm of Insects (2026)


CROCELL - Swarm of Insects
CD 2026, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Na ulicích leží zohavená těla v různých stádiích rozkladu. Zpočátku, když všechno začalo, tak jsme se je snažili pohřbívat. Jenže jich je moc, moc prokletých. Podivná choroba, způsobená tím, že jsme se měli příliš dobře. Už dlouho byl klid a bylo zapotřebí, ostatně jako vždycky, začít nějakou válku, násilí, pustit zlo ven z temnoty. Zbyly nám jen zničená města, děsivá epidemie a vzpomínky na svět, který byl kdysi dávno v pořádku. Je tu nové album CROCELL, které působí jako novodobá morová rána, jako nahrávka, která nově definuje naprostou tmu a chlad.

Kdo tuhle dánskou smečku sledujete dlouhodobě, tak moc dobře víte, že se jedná o kapelu, která má svůj vlastní rukopis, výraz, která vždy umí svojí hudbou znázornit a vyvolat apokalyptické myšlenky. I u nové desky jsou mraky černé, skoro se dotýkají země a prší z nich zkažená krev. Poslouchejte pozorně a dávejte pozor, ulice jsou plné mrtvol. 


Vždycky jsem měl a dodnes mám slabost pro kapely, které umí šikovně  a zajímavě kombinovat plesnivou death metalovou surovost a chlad a ostrost black metalu. CROCELL nám letos umíchali velmi jedovatý, naléhavý, podmanivý a uhrančivý koktejl, který když vypijete, tak se na něm stanete závislými. Dokud nezemřete v děsivých křečích. Jako bych při poslechu nahlédnul za oponu, do jiné dimenze, do světa na druhé straně, do záhrobí. "Swarm of Insects" se pro mě stalo každodenním rituálem, u kterého jsem vždy potkával nemrtvé, oběti zla i své vlastní démony. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají zajímavých nápadů. Pokud jste fanoušci kapel typu GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER, BELPHEGOR, IMMORTAL, potom vězte, že jste zde správně. Dánové vám i letos přinášejí příběhy plné bolesti a utrpení. To vše zabalené v ostrém, dobře čitelném zvuku, s velmi zajímavým motivem na obalu, ale hlavně s hudbou, která se vám postupně zadře pod kůži, dostane se do žil i do vašeho podvědomí. Svět je někdy velmi těžké a nehostinné místo pro život a je moc dobře, že stále existují kapely, které na to dokáží svojí hudbou upozornit. CROCELL mají již dávno svoje pevné místo v podzemí a novinkou svoji pozici jenom potvrzují. A také přidávají spoustu nových, morbidních zážitků,  o kterých vím, že se k nim budu rád a často vracet. Na ulicích leží zohavená těla v různých stádiích rozkladu. Zpočátku, když všechno začalo, tak jsme se je snažili pohřbívat. Jenže jich je moc, moc prokletých. Podivná choroba, způsobená tím, že jsme se měli příliš dobře. Už dlouho byl klid a bylo zapotřebí, ostatně jako vždycky, začít nějakou válku, násilí, pustit zlo ven z temnoty. Kdo bude další na řadě? Do krvavé mlhy zahalená black death metalová morová rána! Smrt čeká ve stínu a brousí si svoji kosu! 

Asphyx says:

Mutilated bodies in various stages of decomposition lie in the streets. At first, when it all began, we tried to bury them. But there are too many of them so many damned souls. A strange disease, caused by the fact that we had it too good. It had been peaceful for a long time, and it was necessary as always to start some war, some violence, to let evil out of the darkness. All we have left are ruined cities, a terrifying epidemic, and memories of a world that was once, long ago, all right. Here is the new CROCELL album, which feels like a modern plague, like a recording that redefines utter darkness and cold.

Those of you who have been following this Danish pack for a long time know very well that this is a band with its own signature style and expression, one that always knows how to depict and evoke apocalyptic thoughts through its music. On the new album, too, the clouds are black, almost touching the ground, and rotten blood is raining down from them. Listen closely and watch out the streets are full of corpses. 


I’ve always had and still have a soft spot for bands that can skillfully and intriguingly blend the moldy rawness of death metal with the coldness and sharpness of black metal. This year, CROCELL has concocted a highly toxic, urgent, captivating, and mesmerizing cocktail that, once you drink it, you’ll become addicted to. Until you die in terrifying convulsions. It’s as if, while listening, I peeked behind the curtain, into another dimension, into the world on the other side, into the afterlife. “Swarm of Insects” has become a daily ritual for me, during which I always encounter the undead, victims of evil, and my own demons. I like how the songs are written, how they gradually build up, and how many interesting ideas they contain. If you’re a fan of bands like GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER, BELPHEGOR, or IMMORTAL, then know that you’ve come to the right place. The Danes bring you stories full of pain and suffering again this year. All of this is wrapped in a sharp, clear sound, with a very interesting cover design, but above all with music that will gradually get under your skin, seep into your veins, and into your subconscious. The world can sometimes be a very harsh and inhospitable place to live, and it’s a good thing there are still bands out there that can draw attention to this through their music. CROCELL have long held a firm place in the underground scene, and their new release only serves to solidify that position. They also offer a wealth of new, morbid experiences that I know I’ll happily return to time and again. Mutilated bodies lie in various stages of decomposition on the streets. At first, when it all began, we tried to bury them. But there are too many of them, too many damned souls. A strange disease, caused by the fact that we had it too good. It had been peaceful for a long time, and it was necessary as always to start some war, some violence, to let evil out of the darkness. Who will be next? A black death metal plague shrouded in a bloody fog! Death waits in the shadows, sharpening his scythe!


Recenze/review - CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh (2024):


tracklist:
1. Sarcophagus 
2. Sculptor of Nations 
3. Swarm of Insects 
4. Traitors' Blood 
5. Layrinthian Tunnels 
6. Shredded Banners 
7. Wolfen Man 
8. Volcano 

Lineup:
Andreas Posselt – drums
Tommy Christensen – guitars
Asbjörn Steffensen – vocals
Mads B. H. Gath – guitars
Uffe Laustsen-Jensen – bass



čtvrtek 18. června 2026

Recenze/review - HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned... (2026)


HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned...
CD 2026, Mutilation Productions

for english please scroll down

Mezi lidmi se vyprávěly děsivé legendy o tom, že vysoko v horách je jeskyně, do které když vstoupíte, naleznete vchod do samotného pekla. Jako starému fanouškovi temnoty mi nezbývalo nic jiného, než se vydat na další cestu bez konce. Byl jsem rozhodnutý, že dojdu svého cíle, že se pokloním naprostému zlu a objevím další temná zákoutí. Vstupuji dovnitř, sestupuji dolů, po plesnivých schodech. V kostech se mi usadil mráz smíchaný se strachem. Najednou jsem cítil, že jsem zde správně. Na zdi hořel nakreslený pentagram a pod ním bylo krví napsáno HEADHUNTER D.C.

O táhle smečce jsem kdysi dávno, když jsem začínal u muzice psát, vytvořil recenzi na předchozí dlouhohrající album "...in Unholy Mourning..." (2012). Dodnes mám tuhle nahrávku na předních místech své soukromé diskografie a tak jsem se na letošní novinku těšil, jako na znesvěcený hrob. Tahle smečka totiž, když si prověříte celou jejich diskografii, sahající až do roku 1987, hraje naprosto uvěřitelně, syrově, ďábelsky, morbidně a hlavně autenticky. Jsme jedné krve, řvu zase jednou do tmy! 

Nové album "Rise of the Damned..." je dokonalou směsí pradávného, zabijáckého death metalu, ušpiněného chladným black metalem i ostrými thrashovými prvky. Pánové hrají odhodlaně, s krvavou jiskrou v oku a já jim věřím každý úder bicích, každou melodii, riff i výkřik bestie. Tohle je hudba z toho nejhlubšího podzemí, špinavá, zahraná s morbidním talentem pro záhrobní věci nemrtvých. Pokud máte rádi smečky jako POSSESSED, ACHERON, VITAL REMAINS, DEICIDE, VADER, ale třeba i BATHORY, VENOM, určitě si novinku užijete stejně jako já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Brazilci jsou ve skvělé formě, stále v sobě mají pověstný jihoamerický zabijácký instinkt a i letos potvrzují status naprosté legendy. HEADHUNTER D.C. jsou jako ozvěna ze starých časů, jako jezdci apokalypsy, kteří se díky novým skladbám probudili, povstali ze svých prokletých hrobů a chtějí se pomstít všem, kteří slepě věří v dávno padlé modly. Tahle smečka touží po čerstvé krvi! Vše je ohlodané až na kost, na samou podstatu extrémního metalu. A činěno je tak s elegancí a zkušenostmi starých mistrů v oboru. Najednou při poslechu nesedím ve svém pokoji, ale opravdu sestupuji dolů, po plesnivých schodech. Do hlubiny, v jedné z prokletých jeskyní v horách. Vstupuji dovnitř, přidávám hlasitost na svém přehrávači, ztrácím se v naprosté tmě, naslouchám šepotu nemrtvých. Na stěnách jsou přikována těla hříšníků a někteří ještě trošku žijí. Šeptají, prosí o smrt. Ďábel sedí na svém trůnu a usmívá se. Není divu, hraje se zde i pro něj a pro všechny prokleté. Blasfemický, syrový, na kost ohlodaný death metal, který vás navěky prokleje! Nahrávka, u které se vám znovu otevřou staré rány a objeví stigmata! 


Asphyx says:

Terrifying legends circulated among the people, claiming that high up in the mountains there was a cave where, if you entered, you would find the gateway to hell itself. As a longtime fan of the darkness, I had no choice but to set out on yet another endless journey. I was determined to reach my goal, to bow down to absolute evil, and to discover more dark corners. I step inside, descending down the moldy stairs. A chill mixed with fear settled in my bones. Suddenly, I felt that I was in the right place. A pentagram burned on the wall, and beneath it, written in blood, was HEADHUNTER D.C.

Long ago, when I first started writing about music, I reviewed this band’s previous full-length album, "...in Unholy Mourning..." (2012). To this day, that record remains near the top of my personal discography, so I was looking forward to this year’s new release like a desecrated grave. If you check out their entire discography, which dates back to 1987, you’ll find that this pack plays with absolute credibility, rawness, devilishness, morbidity, and above all, authenticity. We are of the same blood I roar once more into the darkness! 


The new album "Rise of the Damned..." is a perfect blend of ancient, killer death metal, tainted with cold black metal and sharp thrash elements. These guys play with determination, a bloodthirsty gleam in their eyes, and I believe every drum beat, every melody, every riff, and every beastly scream. This is music from the deepest underworld, dirty, played with a morbid talent for the otherworldly affairs of the undead. If you like bands like POSSESSED, ACHERON, VITAL REMAINS, DEICIDE, VADER, but also BATHORY, VENOM, you’ll definitely enjoy this new release just as much as I do, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. The Brazilians are in great form, still possessing that legendary South American killer instinct, and this year they once again confirm their status as absolute legends. HEADHUNTER D.C. are like an echo from the old days, like the horsemen of the apocalypse who, thanks to these new songs, have awakened, risen from their cursed graves, and seek revenge on all who blindly believe in long-fallen idols. This pack craves fresh blood! Everything has been stripped down to the bone, to the very essence of extreme metal. And it’s done with the elegance and expertise of the old masters of the genre. Suddenly, as I listen, I’m no longer sitting in my room, but actually descending down a moldy staircase. Into the depths, into one of the cursed caves in the mountains. I step inside, turn up the volume on my player, lose myself in total darkness, and listen to the whispers of the undead. The bodies of sinners are chained to the walls, and some are still barely alive. They whisper, begging for death. The Devil sits on his throne and smiles. No wonder this is a performance for him and for all the damned. Blasphemous, raw, bone-gnawing death metal that will curse you for eternity! A recording that will reopen your old wounds and reveal stigmata!


tracklist:
01. ...40 Years' Deathmarch (Intro) 
02. Unblessed By The Unsacred 
03. No Salvation From Above 
04. Burn The Book Of Lies 
05. Gospel Of Doom 
06. The Dysangelist 
07. One Thousand Apocalypses 
08. Praeludium Ad Ascensionem Haereticorum 
09. Rise Of The Damned 
10. Possessed, Obsessed 
11. In Death Metal We Trust

Recenze/review - FURNACE - Echoes of a Distant Future (2026)


FURNACE - Echoes of a Distant Future
CD 2026, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Jakoby nás všechny zahalila temnota a strach. Šílené dystopické vize starých autorů sci-fi se staly krutou skutečností. Přesvědčeni o své velikosti a zásadnosti, jsme zapomněli na lidskost, laskavost a obyčejnou lidskou dobrotu. Možná tu jsme ale jenom na chov a vetřelci z vesmíru se smějí našemu marnému snažení. Není přece možné a normální, aby se nějaký druh zabíjel, mučil a nenáviděl navzájem tak, jak to umíme jenom my, kteří se považujeme za vrchol evoluce. FURNACE pokračují ve vyprávění minule započatého příběhu. 

Lidstvo tajně ovládá mimozemská civilizace. Žijeme v temnotě a pochodujeme ve stále stejných stopách, opakujeme chyby, s falešnými úsměvy na veřejnosti. Spojeni v jednu všemocnou síť sedáváme osamoceni ve svých kobkách a čekáme na smrt. FURNACE vždy patřili mezi kapely, které mě dokázaly přinutit pomocí své hudby přemýšlet. Mám již dlouhé roky rád Roggův kytarový rukopis, líbí se mi mrazivá, podmanivá atmosféra jejich nahrávek. Ta letošní není výjimkou. Opět mám obličej rozdrásaný do krve a křičím do tmy. 


Netřeba diskutovat o velmi dobře čitelném, syrovém a řezajícím zvuku, je v naprostém pořádku. Osobně, když se dívám na motiv na obalu, tak si přijdu jako mladý kluk, když jsem začínal se starými sci-fi knihami. Vynikající stylová záležitost, kterou ocení všichni vášniví čtenáři. Opravdu si přijdu, jako bych se vrátil po časové ose zpět. Sedával jsem v rohu hospody, popíjel pivo a místo toho, abych studoval, tak jsem měl v sešitech dystopické romány a přemýšlel o zániku světa. Nevnímal jsem války kolem, lidskou hloupost, epidemie, jadernou hrozbu, smutek sociálních sítí. Četl jsem dál a poslouchal u toho severský death metal. Příliš se toho za všechny ty roky, které utekly kolem, nezměnilo. FURNACE jsou pro mě jistotou, záchytným bodem ve vesmíru. Pokaždé odvedou skvělou práci a letos se zase spokojeně kývám do rytmu a hledám temný kout, abych si mohl v klidu číst. Myšlenky nejdříve létají kolem mě, jako můry kolem ohně, aby nakonec spadly spálené na zem. Někde hluboko ve skladbách se ukrývá melancholie, nebál bych se napsat i smutek nad lidským osudem. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, autenticky, zajímavě a mě nezbývá nic jiného, než vám letošní album "Echoes of a Distant Future" doporučit. Události posledních let, současné nastavení a podivnost světa, ničení a destrukce, hloupost a nenávist, všechno tohle se mi spojuje v jedno a i když je příběh téhle nahrávky fikcí, v mnohém řeže přímo do živého. V závěru je to vlastně opět velmi jednoduché. Hudba na mě funguje na sto procent a i když jsou někdy mraky kolem nás možná až příliš temné, prší z nich kyselá zkažená krev a oceány umírají v křeči, tak v ní cítím přesto naději. Poslouchejte pozorně! Fanoušci třeba EDGE OF SANITY, PARADISE LOST a dalších tmářů, mi má slova určitě potvrdí. Naléhavé, uhrančivé, děsivé a chladné dystopické vize! Death metal, který řeže do živého! 

Asphyx says:

It’s as if darkness and fear have enveloped us all. The mad dystopian visions of old science fiction authors have become a cruel reality. Convinced of our own greatness and importance, we have forgotten humanity, kindness, and simple human goodness. But perhaps we are here merely for breeding, and aliens from outer space are laughing at our futile efforts. After all, it is neither possible nor normal for a species to kill, torture, and hate one another the way only we who consider ourselves the pinnacle of evolution can. FURNACE continues the story begun last time.

Humanity is secretly controlled by an alien civilization. We live in darkness and march in the same old footsteps, repeating our mistakes, with fake smiles in public. United in one all-powerful network, we sit alone in our dungeons and wait for death. FURNACE have always been among the bands that have managed to make me think through their music. For many years now, I’ve loved Rogg’s guitar style; I like the chilling, captivating atmosphere of their recordings. This year’s release is no exception. Once again, my face is torn to shreds and I’m screaming into the darkness.


There’s no need to discuss the crystal clear, raw, and punchy sound it’s absolutely spot-on. Personally, when I look at the cover art, I feel like a young kid again, back when I first started reading old sci-fi books. An excellent, stylish piece that all avid readers will appreciate. I really feel like I’ve traveled back in time. I used to sit in the corner of a pub, sipping beer, and instead of studying, I’d have dystopian novels in my notebooks and ponder the end of the world. I didn’t notice the wars around me, human stupidity, epidemics, the nuclear threat, or the gloom of social media. I kept reading and listened to Nordic death metal while doing so. Not much has changed over all these years that have flown by. FURNACE is a certainty for me, an anchor in the universe. They always do a great job, and this year I’m happily nodding to the beat again and looking for a dark corner so I can read in peace. At first, my thoughts flutter around me like moths around a fire, only to eventually fall, burnt, to the ground. Somewhere deep within the songs lies melancholy I wouldn’t hesitate to call it sorrow over the human condition. The songs are written in a very believable, authentic, and interesting way, and I have no choice but to recommend this year’s album, "Echoes of a Distant Future", to you. The events of recent years, the current state of affairs and the strangeness of the world, ruin and destruction, stupidity and hatred all of this comes together for me into one, and even though the story of this record is fiction, in many ways it cuts right to the bone. In the end, it’s actually very simple again. The music works for me one hundred percent, and even though the clouds around us may sometimes be too dark, raining down sour, rotten blood, and the oceans are dying in agony, I still feel hope in it. Listen closely! Fans of bands like EDGE OF SANITY, PARADISE LOST, and other dark masters will surely agree with me. Urgent, mesmerizing, terrifying, and cold dystopian visions! Death metal that cuts to the bone!



about FURNACE on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Shores Of Oblivion 
02. Vast Horizons 
03. Refracted City Lights 
04. The Enemy Of My Enemy 
05. Semblance Of Sanity 
06. This Engine Runs On Spite 
07. Betrayal 
08. Cathedral Gates 
09. 61 Cygni 
10. Astral Ascension

Lineup:
Rogga Johansson - guitars and lead vocals
Peter Svensson - bass and backing vocals
Lars Demoké - drums and percussion
Guest solo guitar by Kjetil Lynghaug



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine