HEKATOXEN - Obsidian Majesty
CD 2026, Nuclear Winter Records
for english please scroll down
Pokaždé, když jsem zmizel v lesích za městem, tak mě mé kroky zavedly na jedno staré pohřebiště. Za močálem, který smrděl zkaženou krví. S mrtvolami, které se postupně rozkládaly, hnily a stávaly se nedílnou součástí věčnosti. Přemýšlel jsem, co po nás jednou zbyde? Po někom možná jen děsivý otisk ve vzpomínkách. Rozplyneme se v temnotě a naše duše bude navěky prokleta. Poslouchám debutové album finských tmářů HEKATOXEN a kývám se spokojeně do rytmu.
Ze stínů vylézají přízraky a usmívají se. Není divu, hraje se zde i pro ně. Pro vaše vlastní démony. Pokud jste jako já vyrůstali na hudbě devadesátých let a již tehdy jste trávili svůj čas převážně hluboko v podzemí, potom je pro vás tahle nahrávka jako stvořená. Smrt, ta krutá hnusná děvka, je při poslechu velmi blízko. Riffy jsou ostré, melodie chladné, bicí zabijácké a vokál bestiální. To vše je potom zabaleno v prašivých pavučinách věčnosti.
Pro mě osobně je při poslechu nových kapel vždy nejdůležitější celkový dojem. Musím jim jejich morbidní práci věřit, musí být přesvědčiví, opravdoví, hrát od srdce a autentičtí. Tihle maniakální Finové splňují všechny mé požadavky pro hnusné záhrobní rituály. Navíc si dali pozor na to, aby měli náležitě plesnivý zvuk, zajímavý motiv na obalu a aby jejich skladby řezaly tou správnou stranou nože. Je pro mě velmi příjemné se znovu procházet během ranní krvavé mlhy na starém pohřebišti, nahlížet do zohavených kobek, zastavit se v márnici a promluvit si s mrtvými. "Obsidian Majesty" jsou pro mě takovou soukromou definicí toho, co si představuji pod pojmem old school death metal. Skladby jsou velmi dobře napsány, hoří zevnitř i když jsou na povrchu chladné jako ruce mrtvoly. Prostou pravdou je, že za touhle smečkou stojí zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Povedlo se jim album, které bude vašim průvodcem na onom světě. HEKATOXEN si hrají s temnými náladami jako šelma se svojí kořistí. Dokáží být suroví, nekompromisní a zničující, ale nezapomínají ani na takový ten smradlavý odér a hnilobu, které máme my, staří psi tolik rádi. Toulám se podsvětím více než 35 let a píšu a podporuji už jen kapely, o kterých si myslím, že stojí za to. Tentokrát připíjím na zdraví a odkládám pivo na víko od rakve. Přesně takhle by to mělo vypadat, můj milý příteli, říkám svému démonovi a potom už jen tančíme na mém vlastním hrobě. Pokaždé, když jsem zmizel v lesích za městem, tak mě mé kroky zavedly na jedno staré pohřebiště. Za močálem, který smrděl zkaženou krví. S mrtvolami, které se postupně rozkládaly, hnily a stávaly se nedílnou součástí věčnosti. Ano, jsem tu opět správně! Hnilobou a zkaženou krví nasáklý morbidní death metal ze starých pohřebišť! Nekonečná temnota a chlad!
Asphyx says:
Every time I disappeared into the woods outside the city, my footsteps led me to an old burial ground. Beyond a swamp that reeked of rotten blood. With corpses that were gradually decomposing, rotting, and becoming an integral part of eternity. I wondered, what will remain of us one day? For some, perhaps just a terrifying imprint in memories. We’ll dissolve into the darkness, and our souls will be cursed forever. I’m listening to the debut album by the Finnish dark metal band HEKATOXEN and nodding contentedly to the beat.
Spectres emerge from the shadows and smile. No wonder the music here is played for them, too. For your own demons. If, like me, you grew up on ’90s music and even back then spent most of your time deep underground, then this record is tailor-made for you. Death, that cruel, vile bitch, feels very close while listening. The riffs are sharp, the melodies cold, the drums killer, and the vocals bestial. All of this is then wrapped in the mangy cobwebs of eternity.
For me personally, the overall impression is always the most important thing when listening to new bands. I have to believe in their morbid work; they have to be convincing, genuine, play from the heart, and be authentic. These maniacal Finns meet all my requirements for disgusting rituals from beyond the grave. Plus, they’ve made sure to have a properly moldy sound, an interesting cover design, and songs that cut with the right edge of the knife. It’s very enjoyable for me to wander once again through the morning’s bloody fog in an old graveyard, peer into mutilated dungeons, stop by the morgue, and have a chat with the dead. For me, “Obsidian Majesty” is my own personal definition of what I imagine when I hear the term “old-school death metal.” The songs are very well written; they burn from within even though they’re as cold as a corpse’s hands on the surface. The simple truth is that behind this pack are experienced musicians who know exactly what and how they want to play. They’ve created an album that will serve as your guide to the afterlife. HEKATOXEN play with dark moods like a predator with its prey. They can be raw, uncompromising, and devastating, but they don’t forget that stinky odor and rot that we old dogs love so much. I’ve been wandering the underworld for more than 35 years, and these days I only write about and support bands that I think are worth it. This time, I raise a toast and set my beer down on the lid of a coffin. This is exactly how it should be, my dear friend, I tell my demon, and then we just dance on my own grave. Every time I disappeared into the woods outside the city, my footsteps led me to an old burial ground. Beyond a swamp that reeked of rotten blood. With corpses that were gradually decomposing, rotting, and becoming an integral part of eternity. Yes, I’m in the right place again! Morbid death metal from old cemeteries, steeped in decay and rotten blood! Endless darkness and cold!
Tracklist:
01 - Lost Souls Epitome
02 - I Am Them
03 - Spawns Of Darkness
04 - Haunting Ceremony
05 - Domus Vilomaxus
06 - Grave Reveries
07 - At Hellsrivers Pathway
08 - Vanguard The Dark
Line-up:
Jussi – vocals, lead guitar, acoustic guitar, synth
Niko – rhythm guitar
Risto – bass guitar
Vesa – drums
Nuclear Winter Records
