DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 25. října 2026

Recenze/review - MOTHER OF GRAVES - The Light That Keeps Us (2026)


MOTHER OF GRAVES - The Light That Keeps Us
CD 2026, Profound Lore Records

for english please scroll down

Smrt stále nepřichází. Ležím tu opět ve staré plesnivé rakvi. V chladné márnici s dalšími nemrtvými. Šeptáme do ticha slova o nekonečné bolesti, utrpení, o smutku a nenaplněných přáních. Naděje dávno umřela v krvavé mlze, která se usadila na hřbitově jako svědomí. Moje duše u zohavené tělo bloudí navěky mezi naším a oním světem. Trávím svůj čas ve stínu, o samotě. Poslouchám nové album mých oblíbených doom metalistů MOTHER OF GRAVES a poklekám v podzimním dešti.

Modlím se k bohu, který neexistuje, tančím spolu s démony na svém vlastním hrobě. Hudbu miluji, je mojí součástí a pokaždé, když se setkám s tvorbou těchto tmářů, tak bývám rozdrásaný zevnitř. Pánové to se mnou umí. I letos mi stačilo zapnout poprvé play na svém přehrávači a vydat se na svůj oblíbený hřbitov. Vzpomínám na své kamarády, kteří již nejsou mezi námi. Na staletých stromech jsou listy v pestré paletě říjnových barev. Cítím chlad v kostech, kývám se spokojeně do rytmu. Pomalu, rozvážně, jako průvod s nebožtíkem, kterého právě pohřbívají. Novinka téhle smečky je opět vynikající, šeptám spolu s nemrtvými a po několika společných setkáních také řvu do tmy. Smrt stále nepřichází. 


Ne přátelé, tohle pro mě není jen obyčejné album v řadě. Je to již osobní záležitost, je to hudba zahraná od srdce, s nadšením pro poslední věci člověka na tomto světě. MOTHER OF GRAVES vás zamotají do chladných pavučin smutku, zadřou se vám pod kůži, mnohokrát s nimi zemřete a znovu se narodíte. Pánové mají velký cit pro truchlivé melodie, pro atmosféru totálního smutku a beznaděje, pro temnotu. Hrají si s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí. I letos čerpají volně inspiraci u kapel typu KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE. Dělají to s elegancí, s nadhledem, přidávají spoustu svých vlastních nápadů a invence. Skladby jsou na povrchu zádumčivé, smutné, ale uvnitř tepou a hoří, je v nich takový ten zvláštní neklid, který máme my, staří metaloví psi tolik rádi. Prosévám mezi prsty prach svých předků, toulám se ulicemi, nemůžu spát, mám děsivé noční můry. A stále u toho poslouchám nové album "The Light That Keeps Us". Je to totiž nahrávka, která má v sobě vše, co mám na muzice rád. Je ošetřena dobře čitelným, naléhavým a mocným zvukem, má zajímavý stylový obal a inspiruje mě k tomu, abych se po nocích stával morbidním básníkem. Rád znovu a znovu usedám ke svým oblíbeným knihám a nechávám se unášet na vlnách této nahrávky. Dívám se na řeku, která směřuje na onen svět. Platím převozníkovi, vstupuji na druhou stranu. Tahle deska má v sobě patinu dávných časů a nejlépe vynikne v ruinách starých kostelů, na prokletých pohřebištích i v chrámech bolesti. Nemohu opět jinak, klaním se k zemi a nastavují tvář další skladbě. Smrt stále nepřichází. Ležím tu opět ve staré plesnivé rakvi. V chladné márnici s dalšími nemrtvými. Melodická doom death metalová panychida! Album, které vás obejme pevnými, chladnými, drásavými pavučinami nekonečného smutku! 

Asphyx says:

Death still hasn’t come. Here I lie once again in this old, moldy coffin. In a cold morgue with the other undead. We whisper into the silence words of endless pain, suffering, sorrow, and unfulfilled wishes. Hope died long ago in the bloody fog that settled over the cemetery like a conscience. My soul, beside my mutilated body, wanders forever between this world and the next. I spend my time in the shadows, alone. I listen to the new album by my favorite doom metal band, MOTHER OF GRAVES, and kneel in the autumn rain.

I pray to a god who doesn’t exist; I dance with the demons on my own grave. I love music it’s a part of me and every time I encounter the work of these dark artists, I’m torn apart from within. These guys really know how to get to me. This year, too, all I had to do was hit “play” on my player for the first time and head to my favorite cemetery. I remember my friends who are no longer with us. The centuries-old trees are adorned with leaves in a vibrant palette of October colors. I feel a chill in my bones, swaying contentedly to the rhythm. Slowly, deliberately, like a procession accompanying the deceased as they’re being buried. This band’s new release is once again outstanding; I whisper along with the undead, and after a few gatherings together, I too scream into the darkness. Death still hasn’t come.


No, friends, this isn’t just another ordinary album to me. It’s a deeply personal matter music played from the heart, with a passion for the final moments of a person’s life in this world. MOTHER OF GRAVES will entangle you in cold webs of sorrow, get under your skin, and make you die and be reborn time and time again. These guys have a great feel for mournful melodies, for an atmosphere of total sadness and hopelessness, for darkness. They play with melodies like a predator with its prey. This year, too, they draw loose inspiration from bands like KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, and OFFICIUM TRISTE. They do so with elegance and a sense of perspective, adding plenty of their own ideas and creativity. On the surface, the songs are brooding and sad, but inside they pulse and burn; they contain that special restlessness that we old-school metalheads love so much. I sift the dust of my ancestors through my fingers, wander the streets, can’t sleep, and have terrifying nightmares. And all the while, I keep listening to the new album, "The Light That Keeps Us". It’s a record that has everything I love about music. It features a clear, urgent, and powerful sound, has interesting, stylish artwork, and inspires me to become a morbid poet at night. I love to return again and again to my favorite books and let myself be carried away by the waves of this recording. I gaze at the river flowing toward the other world. I pay the ferryman and step onto the other side. This album carries the patina of bygone days and shines brightest in the ruins of old churches, in cursed cemeteries, and in temples of pain. Once again, I can’t help but bow to the ground and turn my face toward the next track. Death still hasn’t come. Here I lie once more in an old, moldy coffin. In a cold morgue with other undead. A melodic doom death metal requiem! An album that will envelop you in the firm, cold, harrowing webs of endless sorrow!



about MOTHER OF GRAVES on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Wingless Soul 
2. Through the Pale Shade 
3. The Light That Keeps Us 
4. Eventide Angel 
5. The Silent Weight of the Stars 
6. A Moonlit Tryst 
7. The Beggar's Allegory 
8. The Endless Climb 


sobota 24. října 2026

Recenze/review - TOMBSTALKER - Chaos Monolith (2026)


TOMBSTALKER - Chaos Monolith
CD 2026, Awakening Records, Adirondack Black Mass

for english please scroll down

Kráčím ulicemi kdysi krásného města. Všechno kolem hoří, lidé se navzájem zabíjejí, děti už se dávno nerodí. Jakoby se splnily vize starých šílenců, jakoby nás Bůh navěky proklel. Na počátku byl chaos a my se k němu po tisíci let zase vracíme. Satan sedí ve stínu a usmívá se. Překračuji další zohavené tělo. Ještě před několika měsíci tu lidé diskutovali o obyčejných věcech. Dívali se do obrazovek a spokojeně se usmívali. Potom všechno zhaslo a nastala tma. Naprostá tma, která se promítla i do lidských duší a vytáhla na povrch ty nejhnusnější myšlenky.

Odkládám pivo na prašivé víko od rakve. Co nám to zase poslali za kapelu na recenzi, říkám do tmy a zapínám play na svém přehrávači. Venku pokračuje apokalypsa a já zapínám play na svém pravěkém přehrávači. Z reproduktorů začne vytékat zkažená krev a směs syrového, chladného death metalu, thrashe, crustu, d-beatu, black metalu a nakumulované nenávisti. Chvíli se kývám do rytmu a potom mám sto chutí vzít do rukou sekyru a dát se znovu do práce. Tohle album řeže tou správnou stranou nože!


Hele, kamaráde, máš rád kapely jako ENTOMBED, BOLT THROWER, ale i třeba ABOMINANT? Říkám to jedné mrtvole, která je již ve značném stádiu rozkladu. Neodpovídá mi rovnou, jen něco zašeptá, jak je tomu u nemrtvých zvykem. Kývá souhlasně hlavou, zvedá se na nohy, odpadává jí maso od kostí a zve mě k nekonečnému mosh-pitu na našich vlastních hrobech. Jo, tohle se mi líbí, skladby v sobě mají drive, sílu, pradávnou energii, spoustu prašiviny, takový ten zdravý vztek a frustraci, které ze sebe každý potřebujeme dostat, protože žijeme všichni v podivném zlém světě, za jehož stav si sami můžeme. Líbí se mi nadšení, touha a odhodlání zabíjet hudbou, které ze skladeb cítím, vnímám, slyším. Jednotlivé motivy se mi dostávají postupně pod kůži, do mozku, do podvědomí, ničí mě zevnitř, trhají mě na kusy. Jsou jako nějaká pradávná choroba, která byla dlouhé roky uložena v podzemí, aby byla vytažena na povrch a způsobila u nás děsivé šílenství. Je to moje první setkání s kapelou TOMBSTALKER a ihned potvrzuji, že dopadlo na výbornou. Sehnal jsem si i předešlé nahrávky a jsou také výborné. Vřele doporučuji a dávám vysokou známku kvality! "Chaos Monolith" je přesně tím druhem nahrávky, která hoří zevnitř a na povrchu je chladná a temná. Kapela má navíc velmi dobrý zvuk, zajímavý obal, působí opravdově, uvěřitelně, zajímavě a hlavně naprosto autenticky. Svět kolem nás možná brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat stále dokola! Amen! Kráčím ulicemi kdysi krásného města. Všechno kolem hoří, lidé se navzájem zabíjejí, děti už se dávno nerodí. Jakoby se splnily vize starých šílenců, jakoby nás Bůh navěky proklel. Na počátku byl chaos a my se k němu po tisíci let zase vracíme. Syrové, chladné, temné black death thrash crust metalové album, které vás roztrhá zevnitř! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

I walk through the streets of a city that was once beautiful. Everything around me is burning; people are killing one another; children haven’t been born here for a long time. It’s as if the visions of old madmen have come true, as if God has cursed us forever. In the beginning there was chaos, and after a thousand years, we are returning to it once again. Satan sits in the shadows and smiles. I step over yet another mutilated body. Just a few months ago, people were discussing ordinary things here. They were looking at their screens and smiling contentedly. Then everything went dark. Complete darkness, which seeped into people’s souls and brought their most vile thoughts to the surface.

I set my beer down on the rusty lid of a coffin. “What kind of band did they send us to review this time?” I say into the darkness as I press play on my player. Outside, the apocalypse rages on, and I press play on my prehistoric player. Rotten blood begins to ooze from the speakers a mixture of raw, cold death metal, thrash, crust, d-beat, black metal, and accumulated hatred. I nod along to the beat for a moment, and then I’m tempted to grab an axe and get back to work. This album cuts with the right side of the knife!


Hey, buddy, do you like bands like ENTOMBED, BOLT THROWER, or even ABOMINANT? I’m saying this to a corpse that’s already in an advanced state of decomposition. He doesn’t answer me right away; he just whispers something, as is customary among the undead. He nods in agreement, gets to his feet flesh falling from his bones and invites me to an endless mosh pit on our very own graves. Yeah, I like this the songs have drive, power, primal energy, plenty of filth, that healthy rage and frustration we all need to let out, because we all live in a strange, evil world, and we’re the ones to blame for its state. I love the enthusiasm, desire, and determination to kill with music that I feel, sense, and hear in these songs. The individual motifs gradually get under my skin, into my brain, into my subconscious; they destroy me from the inside, tearing me to pieces. They’re like some ancient disease that lay buried underground for many years, only to be dragged to the surface and unleash terrifying madness upon us. This is my first encounter with the band TOMBSTALKER, and I can immediately confirm that it turned out brilliantly. I also got my hands on their previous albums, and they’re excellent as well. I highly recommend them and give them top marks for quality! “Chaos Monolith” is exactly the kind of album that burns from the inside while remaining cold and dark on the surface. Plus, the band has a great sound, interesting artwork, and comes across as genuine, believable, intriguing, and above all completely authentic. The world around us may soon go up in flames, but until that happens, I’ll keep listening to albums like this over and over again! Amen! I walk the streets of a city that was once beautiful. Everything around me is burning; people are killing one another; children haven’t been born for a long time. It’s as if the visions of old madmen have come true, as if God has cursed us for all eternity. In the beginning was chaos, and after a thousand years, we’re returning to it once again. A raw, cold, dark black death thrash crust metal album that will tear you apart from the inside! Every bone in your body will shatter!


tracklist:
01. Chaos Monolith 
02. Inexorable Slaughter 
03. Fully Armed And Filthy 
04. Unto The Anvil Of War 
05. Warp Storm Imminent 
06. Penitent Engine 
07. Iron Within Iron Without 
08. Eternal Enslavement

pátek 23. října 2026

Recenze/review - DECONSEKRATED - The Inexorable Transcendence of Death (2026)


DECONSEKRATED - The Inexorable Transcendence of Death
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Prach jsi a v prach se obrátíš, říkali nám kněží, když jsme nekonečné hodiny klečeli a klaněli se dávno padlým modlám. Navenek byl kostel plný úsměvů a odpuštění. Jenže několik pater, dole ve sklepě, se děly ohavné a hnusné věci. Právě exhumuji zohavená těla padlých kněží. V jedné rakvi nacházím nové album chilských maniaků DECONSEKRATED. Vzduchem se vznáší pach rozkládajících se těl a z temnoty je slyšet šepot prokletých. 

Tahle smečka mě zaujala již svojí předešlou nahrávkou "Ascension in the Altar of Condemned" (odkaz na recenzi a rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem), která byla mrtvolně morbidní, prašivá a obsahovala v sobě všechny potřebné atributy dobrého death metalu. Letošní novinka je jejím volným pokračováním. Opět budete zavřeni do staré prašivé márnice a budete rozmlouvat s nemrtvými.


Surovost, temnota a chlad se zde potkávají ve vzájemně jedovatě namíchaném koktejlu. Když jej vypijete, zemřete samozřejmě krutou a hnusnou smrtí. Chilané jsou ve velmi dobré formě, sekají kolem sebe, jako hladové šelmy, které se právě vydaly na lov. Album nepostrádá velmi dobré motivy, spoustu zajímavých pasáží. Nechybí mu drive a síla, tlak a takový ten krvavý heavy efekt, který máme my, staří podzemní psi tolik rádi. Ano, zvuk se opravdu povedl, je syrový, prašivý, špinavý a zároveň dobře čitelný a masivní. Poslouchat "The Inexorable Transcendence of Death" je jako sledovat krvavé stopy na kamenném oltáři, na kterém bylo nedávno obětováno další tělo. Najdete tu vztek, spoustu nenávisti, chlad i tajemno, zkrátka všechno, co k dobrému kovu smrti patří jako k mrtvému dobře vyrobená rakev. Chilští tmáři se volně pohybují mezi mantinely, které kdysi nastavily kapely typu INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, LOUDBLAST. Navíc potom přidávají velkou spoustu svých nápadů, postupů a invence. Album je tak pokryto velmi silnými pavučinami, smrdí sírou, je jako tělo ve značném stádiu rozkladu, jako nechutný odér, který se při každé exhumaci vznáší všude kolem. Navíc, a to oceňuji jako vždycky, je kapela opravdová, ryzí, hraje od srdce, s nadšením pro záhrobní věci a hlavně je naprosto autentická. Pokaždé, když na mě padne splín ze současného podivného světa, zavírám se do své kobky a podobné nahrávky poslouchám stále dokola. Pomáhají mi přežít. Prach jsi a v prach se obrátíš, říkali nám kněží, když jsme nekonečné hodiny klečeli a klaněli se dávno padlým modlám. Navenek byl kostel plný úsměvů a odpuštění. Jenže několik pater, dole ve sklepě, se děly ohavné a hnusné věci. Morbidní, temná a nekonečně chladná exhumace starého prokletého death metalového hrobu! Album, které vás pohřbí zaživa!

Asphyx says:

“You are dust, and to dust you shall return,” the priests told us as we knelt for endless hours, bowing before long-fallen idols. On the surface, the church was full of smiles and forgiveness. But several floors down, in the basement, abominable and vile things were taking place. I am currently exhuming the mutilated bodies of the fallen priests. In one coffin, I find the new album by the Chilean maniacs DECONSEKRATED. The stench of decomposing bodies hangs in the air, and from the darkness comes the whisper of the damned.

This band already caught my attention with their previous release, “Ascension in the Altar of Condemned” (you’ll find a link to the review and interview below today’s article), which was deathly morbid, decrepit, and contained all the necessary attributes of good death metal. This year’s new release is a loose sequel to it. Once again, you’ll be locked inside an old, dingy morgue and conversing with the undead.


Raw power, darkness, and cold converge here in a toxic cocktail. If you drink it, you’ll naturally die a cruel and gruesome death. Chilané are in top form, lashing out like hungry beasts that have just set out on the hunt. The album is full of great themes and plenty of interesting passages. It doesn’t lack drive and power, intensity, and that bloody heavy vibe that we old underground dogs love so much. Yes, the sound really turned out great it’s raw, gritty, dirty, yet clear and massive. Listening to “The Inexorable Transcendence of Death” is like tracing bloody trails on a stone altar where another body was recently sacrificed. You’ll find rage, plenty of hatred, coldness, and mystery in short, everything that belongs to good death metal as much as a well crafted coffin belongs to the dead. These Chilean dark masters move freely within the boundaries once set by bands like INCANTATION, DISMA, CIANIDE, ROTTREVORE, FUNEBRARUM, BLASPHERIAN, DRAWN AND QUARTERED, and LOUDBLAST. On top of that, they add a whole lot of their own ideas, techniques, and creativity. The album is thus covered in very thick webs, reeks of sulfur it’s like a body in an advanced state of decomposition, like the foul stench that wafts everywhere during every exhumation. What’s more and I appreciate this as always the band is genuine, unadulterated; they play from the heart, with a passion for things of the afterlife, and above all, they are completely authentic. Whenever I feel the gloom of this strange modern world weighing on me, I shut myself away in my dungeon and listen to recordings like this over and over again. They help me survive. “You are dust, and to dust you shall return,” the priests told us as we knelt for endless hours, bowing before long fallen idols. On the surface, the church was full of smiles and forgiveness. But several floors down, in the basement, abominable and vile things were taking place. A morbid, dark, and infinitely cold exhumation of an old, cursed death metal grave! An album that will bury you alive!


about DECONSEKRATED on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Purgative Procession
02. Drowned in the Deep Waters of Phlegethon
03. Terrifyng Manifestation of Malevolence
04. Towards the Veil of Heretic Plagues
05. Poisoned Flesh (Mark of the Sinister Path)
06. Under the Rotten Shroud
07. Oracula Sanguinis (Obsidian Mirrors)
08. Through the Graves' Portals

Line-up:
Agorh Skullptor - Guitar and bass
Gül Evokator - Vocals
Padaviast - Guitar
Rigor Mortis - Drums


DECONSEKRATED

Nuclear Winter Records

čtvrtek 22. října 2026

Recenze/review - WEREWOLVES - You're Weak and You Know You're Weak (2026)


WEREWOLVES - You're Weak and You Know You're Weak
CD 2026, Back on Black

for english please scroll down

Spali dlouhé roky ve starých plesnivých katakombách. Kolem se vznášel pach hniloby, strachu a nenávisti. Letos se probudili. Už se dál nemohli dívat na náš podivný svět, na společnost, která postupně spěje k rozkladu. Démoni temnoty povstali, aby nás zničili. Jsou jako mor, jako nějaká starodávná choroba, která vás nakazí, zničí a spálí zevnitř. Stejně jako nové album australských maniaků WEREWOLVES. Kapely, která moc dobře ví, o čem je pravé, hnusné a smradlavé peklo.

Dokazují nám to svojí každoroční nahrávkou. Koneckonců, posuďte sami, dole pod dnešním článkem jsou odkazovány recenze na minulé počiny i jeden skvělý rozhovor. Pánové postupně zdokonalují svůj morbidní styl, odkazující jak na surový, prašivý death metal, tak i na chladný black metal. I letošní koktejl je velmi jedovatý, naléhavý, stále řeže tou správnou stranou nože. Pokloňte se! Démoni temnoty jsou zpět, silnější než kdy dřív. 


Nové skladby jsou velmi dobře napsané, mají v sobě potřebný drive, sílu, prastarou primitivní energii. Na téhle smečce se mi vždy líbilo, že je opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Ke zvuku, ani k motivu na obalu nemám žádných námitek. Naopak, obojí si stejně jako celkovou produkci a provedení, neskutečně užívám. Také znáte ten neodbytný pocit, možná frustraci, nakumulovaný vztek, který si v sobě všichni nosíme? Někdy musí zkrátka ven. Bouchnout si pěstí do zdi, říznout do živého. Tohle všechno Australané umí a přidávají toho ještě spoustu navíc. Novinka totiž není jen neurvalou jízdou přímo do pekla, ale také lehce technickou záležitostí, vichrem v márnici, tlakem tsunami, zničujícím požárem, lavinou z kostí, krve a lidské zbytečnosti. Říká se, že peklo má mnoho podob. To které nám představují  WEREWOLVES, je nelidské, hnusné, mokvající, nasáklé zkaženou krví a sírou. "You're Weak and You Know You're Weak" je přesně tím druhem alba, které si budete rvát do hlavy pod tlakem, se kterým budete kráčet ulicemi a uvidíte stát ve stínu přízraky. Je to hodně návykový materiál s podmanivou atmosférou. Lidé jako druh jsou schopni hrozných věcí. Tahle smečka je vytáhla na povrch, opatřila černou aurou a podává je na shnilém víku od rakve. Fanoušci třeba takových ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, USURPER, má slova určitě potvrdí. Kapela se těmito smečkami volně inspirovala, přidala spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je nahrávka, která zabíjí na potkání. Spali dlouhé roky ve starých plesnivých katakombách. Kolem se vznášel pach hniloby, strachu a nenávisti. Letos se probudili. Už se dál nemohli dívat na náš podivný svět, na společnost, která postupně spěje k rozkladu. Děsivé, surové, hnilobné ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Album, které vás strhne do hlubiny a spálí na popel! 


Asphyx says:

They slept for many years in old, moldy catacombs. The stench of decay, fear, and hatred hung in the air. This year, they awoke. They could no longer bear to watch our strange world, a society that is gradually heading toward decay. The demons of darkness have risen to destroy us. They’re like the plague, like some ancient disease that infects you, destroys you, and burns you from the inside out. Just like the new album by the Australian maniacs WEREWOLVES. A band that knows all too well what true, vile, and stinking hell is all about.

They prove it to us with their annual release. After all, judge for yourselves links to reviews of their previous works and one great interview are provided below today’s article. These guys are gradually perfecting their morbid style, drawing on both raw, mangy death metal and cold black metal. This year’s cocktail is also highly toxic, urgent, and still cuts with the right edge of the knife. Bow down! The demons of darkness are back, stronger than ever.


The new songs are very well written; they have the necessary drive, power, and an ancient, primal energy. What I’ve always liked about this band is that it’s genuine, pure, believable, and completely authentic. I have no complaints about the sound or the cover art. On the contrary, I’m really enjoying both, as well as the overall production and execution. Do you also know that nagging feeling perhaps frustration, pent-up anger that we all carry inside us? Sometimes it just has to come out. Punching your fist into a wall, cutting to the quick. The Australians know how to do all of this and they add a whole lot more. This new release isn’t just a brutal ride straight to hell, but also a slightly technical affair a gale in a morgue, the pressure of a tsunami, a devastating fire, an avalanche of bones, blood, and human futility. They say hell comes in many forms. The one presented to us by WEREWOLVES is inhuman, hideous, oozing, and soaked in rotten blood and sulfur. “You're Weak and You Know You're Weak” is exactly the kind of album you’ll blast into your head under pressure, the one you’ll walk the streets with, seeing ghosts standing in the shadows. It’s highly addictive material with a captivating atmosphere. Humans, as a species, are capable of terrible things. This pack has brought them to the surface, cloaked them in a black aura, and serves them up on a rotten coffin lid. Fans of bands like ANGELCORPSE, MARDUK, VADER, PESTILENCE, PSYCROPTIC, HATE ETERNAL, AKERCOCKE, and USURPER will surely agree with me. The band drew loose inspiration from these packs, added plenty of their own ideas and creativity, and the result is a record that kills everything in its path. They slept for many long years in old, moldy catacombs. The stench of decay, fear, and hatred hung in the air. This year, they awoke. They could no longer bear to watch our strange world, a society gradually heading toward decay. Terrifying, raw, putrid echoes from the deepest depths of the black death metal underground! An album that will drag you into the abyss and burn you to ashes!





Tracklist:
01. Uroboric Fuckwit 
02. Tank Habit 
03. Burn It To The Ground 
04. Triple Negative 
05. So Say All Of Us 
06. Fields Of Suicide 
07. We March 
08. The Song Of Stupid Men 
09. You're Weak And You Know You're Weak



Recenze/review - LENG TCH'E - Hammered Into Collapse (2026)


LENG TCH'E - Hammered Into Collapse
CD 2026, Season of Mist

for english please scroll down

Psal se rok 2019 a my s naší partou starých metalistů sedíme v hospodě. Kecáme o životě, odstřiženi od současného podivného světa. Usmíváme se, každý z podobných koncertů, na které čekáme, pro nás bývá zážitkem, vzpomínkou, kterou si vytáhneme z paměti pokaždé, když je nám špatně a máme splín. Dnes tu hrají skvělé kapely, ale nejvíc mě zasáhli belgičtí grindeři LENG TCH'E. Já tenhle styl zase tolik neposlouchám, hodně si v něm vybírám, ale naživo to byla taková smršť, že jsem cítil energii hluboko ve svých kostech.

Byl to masakr, ihned jsem si doplnil svoji soukromou domácí diskografii. Zjistil jsem, že kapela od roku 2017 nic nového nevydala. Letos se to změnilo. Máme tu dva nové songy, které se ke mě dostaly na recenzi. Usedám tedy opět ke svému přehrávači, zapínám play a ztrácím se v tlakových vlnách surovosti. Najednou jsem zase na koncertě, podupávám si nohou, mlátím se pěstí do hlavy. Ten tlak, energie, ty nahrubo nasekané riffy a melodie, všechno se mi ihned dostává do krve i do podvědomí. Je to masakr, brácho, křičím zase jednou do tmy!

Chtěl bych vám napsat i něco kritického, jenže ono není co. Vše sedí na svých místech. Masivní zvuk, který je zároveň dobře čitelný a zabíjí. Skvělé nápady a momenty. Jsou to sice jen dvě skladby, ale pokud mají být příslibem do budoucna, tak se máme rozhodně na co těšit. Kurva brácho, přesně takhle to má vypadat, takhle to mám nejraději. Netuším,  jestli jste někdy zažili trepanaci lebky nebo lobotomii, ale už ani nemusíte. Stačí si pustit "Hammered Into Collapse" a zážitek je srovnatelný. Je to jako úder do obličeje, jako srážka s kamionem naloženým prašivými kostmi a lidskou nenávistí. Každý v sobě máme nakumulovaný vztek, takový ten neklid, který si posbíráme cestou ve svých stereotypních životech, na sociálních sítích, v práci. Potřebujeme restart, na chvilku zapomenout, vyčistit si hlavu od zbytečných informací. LENG TCH'E budou vašimi terapeuty. Rozdrásají vás do krve, nastaví vám zrcadlo a strhnou vás do hlubiny. Už dlouho se mi nestalo, že bych napsal tolik vět o dvou nových skladbách, ale pro mě, starého psa, je to událost. To ti klidně podepíšu vlastní krví, kamaráde. Navíc se jedná o velmi povedenou záležitost. Pokud jsi fanoušek třeba takových NAPALM DEATH, ABORTED, ROTTED SOUND, NASUM, potom si zde správně a tahle novinka je pro tebe povinnost, stejně jako pro mě. Jo a abych nezapomněl, přivezte mi je zase někdo na koncert, budu stát v první řadě! Grind death metalová trepanace lebky! Album, které vám vyčistí hlavu kyselinou! Přesný úder na solar plexus! 


Asphyx says:

It was 2019, and our group of old-school metalheads was sitting in a bar. We were chatting about life, cut off from the strange world around us. We were smiling; each of these concerts we look forward to is an experience for us a memory we pull out of our minds whenever we’re feeling down or blue. There are some great bands playing here today, but the Belgian grindcore band LENG TCH’E really blew me away. I don’t listen to this style that much I’m pretty picky about it but their live performance was such a whirlwind that I could feel the energy deep in my bones.

It was a blast I immediately added to my personal collection. I found out that the band hadn’t released anything new since 2017. That changed this year. We have two new songs here that were sent to me for review. So I sit down at my player again, hit play, and lose myself in the shockwaves of raw intensity. Suddenly, I’m back at a concert, tapping my foot, pounding my fist against my head. The intensity, the energy, those roughly chopped riffs and melodies it all immediately gets into my blood and my subconscious. It’s a blast, bro, I’m screaming into the darkness once again!

I’d like to write something critical, but there’s really nothing to criticize. Everything falls into place perfectly. A massive sound that’s both clear and killer. Great ideas and moments. Sure, there are only two songs, but if they’re any indication of what’s to come, we definitely have something to look forward to. Damn, bro, this is exactly how it’s supposed to be this is how I like it best. I have no idea if you’ve ever experienced a trepanation or a lobotomy, but you don’t even need to anymore. Just play “Hammered Into Collapse” and the experience is comparable. It’s like a punch to the face, like a collision with a truck loaded with rotten bones and human hatred. We all have pent-up rage inside us that restlessness we pick up along the way in our monotonous lives, on social media, at work. We need a fresh start, to forget for a moment, to clear our heads of unnecessary information. LENG TCH’E will be your therapists. They’ll tear you to shreds, hold up a mirror to you, and drag you into the depths. It’s been a long time since I’ve written so many sentences about two new songs, but for an old-timer like me, this is a big deal. I’d gladly sign that with my own blood, my friend. Plus, it’s a really great release. If you’re a fan of bands like NAPALM DEATH, ABORTED, ROTTED SOUND, or NASUM, then you’re in the right place, and this new release is a must-have for you just as it is for me. Oh, and before I forget, someone bring them to a concert again I’ll be standing in the front row! Grind death metal skull-crushing madness! An album that’ll clear your head with acid! A direct hit to the solar plexus!


about LENG TCH'E on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
“Hammered Into Collapse”
“Voided”

Line-up:
Serge Kasongo - Vocals
Jan Hallaert - Guitar
Olivier Coppens - Drums
Nicolas Malfeyt - Bass, Backing Vocals


středa 21. října 2026

Recenze/review - STARLESS VOID - Mors Certa, Hora Incerta (2026)


STARLESS VOID - Mors Certa, Hora Incerta
CD 2026, Case-Studio

for english please scroll down

Další morová rána bude mít úplně jinou podobu, než dřív. Stále při ní budou umírat lidé, ulice budou plné nenávisti a hromad zohavených lidí. Díky ovládání na dálku všemocnými sítěmi, se stane člověk člověku vlkem. Vím to já, starý fanoušek dobrého doom metalu i slezská kapela STARLESS VOID, která letos vydává své první debutové album. Pánové a dáma mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku, dvě EP a několik singlů. Když jsem jejich diskografii postupně poslouchal, zjistil jsem, že nám v žilách koluje stejná odrůda hudby. Také mám rád ponuré, pochmurné melodie, smutné riffy, surový vokál a atmosféru totální beznaděje. 

Šel jsem velmi brzy ráno ještě temnou ulicí, mezi domy se válela smradlavá mlha. Cítil jsem, vnímal jsem všemi póry svého těla, jak se do mě nové album dostává, jak se mi usazuje ve vnitřnostech i v kostech. Prožíval jsem podivný stav sounáležitosti. Věděl jsem, že naši zemi brzy postihne další morová rána. Společné obřady s tímto albem doporučuji pořádat v naprostém tichu, chladu a tmě. Potom vynikne jeho síla nejvíce. 


"Mors Certa, Hora Incerta" je jako návštěva starých katakomb pod prokletým kostelem ve vašem městě. Procházíte mezi pavučinami a v rakvích leží jen samí zlí lidé. Vzduchem se vznáší podivná pachuť umíchané ze zetlelých těl, děsivých vzpomínek a tajemna. Tohle album zní úplně stejně, je velmi dobře napsané, opravdové, ryzí, uvěřitelné a autentické. Koneckonců, jinak bych jej neposlouchal, natož abych o něm psal. Ve svém věku si hudbu, co si pouštím ve svém přehrávači, opravdu vybírám. STARLESS VOID mají vše, co vyžaduji a co mám rád. Dali si pozor na zvuk, který je náležitě mrazivý, dobře čitelný a řeže jako mráz. Motiv na obalu také zaujme. Co se týká hudby samotné, tak ta je velmi podmanivá, drásající, někdy surová a jindy majestátní a vznešená. Pokud jste fanoušky třeba takových CANDLEMASS, potom vězte, že se zde hraje i pro vás. Poláci vzali klasické, doom metalové postupy a zahráli je po svém. Přidali vlastní nápady, invenci a výsledkem je nahrávka, který je na povrchu pokrytá jinovatkou, ale uvnitř řeže a pálí. Zajímavostí je, že zazní jak polština, angličtina, tak i němčina. Deska je tak nebývale pestrá. Osobně se mi ale nejvíc líbí, když se zpívá v rodném jazyce, ale to bude hodně ovlivněno tím, že mám pro Polsko jako zemi velkou slabost. Venku se pomalu stmívá. Už jsem si album přehrál tolikrát, že jej znám nazpaměť. Stíny se prodlužují, objevují se první přízraky. Vstupují do mého pokoje a převádějí mě na druhou stranu, do země nekonečné bolesti a utrpení. Další morová rána bude mít úplně jinou podobu, než dřív. Stále při ní budou umírat lidé, ulice budou plné nenávisti a hromad zohavených lidí. Díky ovládání na dálku všemocnými sítěmi, se stane člověk člověku vlkem. Teď už jsem si s tím jistý. Klasický, tradiční doom metalový obřad, který vás rozdrásá a zahalí do naprosté tmy, smutnu, chladu a krvavé mlhy!


Asphyx says:

The next plague will take on a completely different form than before. People will still die from it, and the streets will be filled with hatred and piles of mutilated bodies. Thanks to remote control by all-powerful networks, man will become a wolf to man. I know this as a longtime fan of good doom metal and so does the Silesian band STARLESS VOID, which is releasing its debut album this year. The guys and the lady have one demo, two EPs, and several singles to their credit. As I listened through their discography, I realized that the same kind of music flows through our veins. I, too, love gloomy, somber melodies, sad riffs, raw vocals, and an atmosphere of total hopelessness.

I was walking down a still-dark street very early in the morning; a stinking fog lay between the houses. I felt it I sensed it with every pore of my body how the new album was seeping into me, settling deep within my insides and in my bones. I was experiencing a strange sense of kinship. I knew that another plague would soon strike our country. I recommend holding communal rituals with this album in complete silence, cold, and darkness. That’s when its power shines through the most.


“Mors Certa, Hora Incerta” is like visiting the old catacombs beneath a cursed church in your town. You walk through cobwebs, and the coffins hold nothing but evil people. A strange stench hangs in the air a mixture of decaying bodies, terrifying memories, and mystery. This album sounds exactly the same it’s very well-written, genuine, pure, believable, and authentic. After all, otherwise I wouldn’t be listening to it, let alone writing about it. At my age, I’m really selective about the music I play on my player. STARLESS VOID has everything I require and everything I love. They paid close attention to the sound, which is appropriately chilling, clear, and cuts like ice. The cover art is also eye-catching. As for the music itself, it’s very captivating, harrowing, sometimes raw, and at other times majestic and sublime. If you’re a fan of bands like CANDLEMASS, then know that this album is for you, too. The Poles took classic doom metal techniques and put their own spin on them. They added their own ideas and creativity, and the result is a recording that’s covered in frost on the surface but cuts deep and burns hot on the inside. Interestingly, the album features lyrics in Polish, English, and German, making it exceptionally diverse. Personally, though, I like it best when people sing in their native language, but that’s probably heavily influenced by the fact that I have a soft spot for Poland as a country. It’s slowly getting dark outside. I’ve played the album so many times that I know it by heart. The shadows are lengthening; the first spectres are appearing. They enter my room and transport me to the other side, to a land of endless pain and suffering. The next plague will take on a completely different form than before. People will still die from it; the streets will be filled with hatred and heaps of mutilated bodies. Thanks to remote control by all-powerful networks, man will become a wolf to man. Now I’m certain of it. A classic, traditional doom metal ritual that will tear you apart and shroud you in utter darkness, sorrow, cold, and a bloody fog!


tracklist:
Ascent to Godhood
Effigy of an Obliterated God
Zeit der Pest
Radioactivity Meter
Mgły nocnych mar
Eternal Wanderer (Starless Void III)
Starless Void II

band:
Tomasz Jedziniak – wokal
Bartłomiej Czech – gitara
Joanna Stebel – bas, wokal
Andrzej Bykowski – perkusja
Janusz Grzybek – klawisze

úterý 20. října 2026

Interview - BOCC - The bloody roots of doom death metal have been torn up once again!


Interview with doom death metal band from Spain - BOCC.

Answered Emilio (guitars and vocals), thank you!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Greetings to the Catalan underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the fantastic second full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the albums differ?

Emilio: Hi, Emilio here (guitars and vocals). First of all, thanks a lot for the interview. We really appreciate it.

I think this is our most serious record to date for a number of reasons. First of all, there has been a change in the line-up: now there are two singers in the band, Andreu and myself, and this adds a different approach to the vocals in the songs. On the other hand, I think the songwriting process for Demolarium was more conscious and focused, less punk and more thought-out. The album has an overall musical concept, but with the same idea as always: playing a kind of raw and direct death-doom with some sludge and crust punk influences.


“Demolarium” embodies all the attributes of good death-doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does BOCC compose new material?

Emilio: Thanks a lot, man! The process is always the same. Andreu or I go to the rehearsal room with some ideas, riffs or whatever. Then we start playing with Sergio, our drummer, and try to arrange a song. We record the rehearsals on our phones and work on the ideas and arrangements at home. After a while, when the music is ready, we work on the lyrics and vocals.

I looked it up and saw that Gerard Porqueres handled the mastering and mixing. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Gerard created a sound for you that’s brutal, raw, and at the same time dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Emilio: Gerard is an old friend of ours. He worked as a sound engineer for Cirque du Soleil before founding his own studio, Heartwork Recording, in El Prat de Llobregat, Barcelona. This is the third time we’ve worked with him and we’re absolutely happy with the results.

This time, we recorded together in the studio, playing live, and I think that gives the final mix this kind of raw and direct vibe. To do that, we used three different rooms in the studio: one for the drums, one for the guitar and one for the bass. After that, I recorded another rhythm guitar, the solos and melodies and, finally, the vocals.

Gerard believes that a producer should let the band play together in order to capture the spirit of the music, like producers such as Andy Wallace, Bob Rock or Steve Albini, and we love working this way. I think it’s perfect for BOCC. In the mix you can hear some mistakes or whatever, but you can also hear a real band playing.


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it yourselves, and it features interesting artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The cover artwork was done by Narcís Boter (@demonomania666 on Instagram). Narcís is an old friend of ours and has illustrated almost all of BOCC’s releases. The design and layout were done by Pol Branca from Branca Studio. He’s also an old friend of ours and a renowned designer who has worked with Paradise Lost, Black Sabbath and Amenra, among others.

The motif comes from Dante’s Inferno in The Divine Comedy. The whole album deals with different kinds of torment that we have to endure in modern capitalist society prison, addiction, violence, suicide and the cover depicts a circle of Hell where the condemned are punished.

In your lyrics, you mainly deal with the history of Catalonia, wars, the darkness of human existence, and anti-fascism. Who is the author, and where did you draw your inspiration from? Was it old books? Movies?

On this record, I wrote five of the six lyrics, all except “Calvari dels condemnats” (“The Torment of the Condemned”), which was written by Andreu.

The inspiration comes from our society. Sometimes reality is more horrific than the horror you can find in books or anywhere else. But we also find inspiration in books. “L’Escorxador” (“The Slaughterhouse”) is inspired by a book by the Catalan writer Lluís Riera Porta, and “4227” comes from the book 4227 by the Catalan philosopher Laura Llevadot.

“4227” deals with suicide. You know, suicide is the leading cause of non-natural death in our country, and nobody seems to talk about it or care about it.


I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Spain because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you perceive your scene, the fans, and the labels?

Well, I don’t know. I think we have a bunch of great bands here, but maybe we can’t really talk about a single scene. There are some areas in the Spanish state with a lot of bands, such as Barcelona, Galicia, the Basque Country or Madrid, but it’s hard to get the chance to play shows or go on tour here.

Over the last few years, it seems things have been changing a little, but we’ll have to see what happens.

You’re from Catalonia, a region I’ve visited several times. Beautiful nature, history, and very friendly people. How has the place where you come from influenced your music? Do you have any recommendations for a good club or a place I should visit next time?

Thanks! We think it’s a great country too! Well, the music scene in our city, Barcelona, has had a strong influence on BOCC. We had a strong crust punk scene in the early 2000s, and that has definitely been an influence on us. You should check out bands like Horror or Leadershit.

As for clubs, the saddest thing is that Barcelona has become a heavily gentrified city, and we’re losing a lot of venues, such as Rocksound, as well as squats. Right now, I think the best club to play in town is Upload. We’re also waiting for the reopening of what, for us, is the best club in town: Bóveda.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form BOCC actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band next. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our first reference was Coffins’ Buried Death album. In fact, when we started the band, the idea was basically: “Can you write a kind of side C to the Buried Death album?” But it was just for fun, you know.

After that, we started developing our own approach to death metal, following the path of bands like Autopsy, Winter, Obituary and Morgoth, together with the sludge vibes of Grief, Warhorse and so on.

As for shows and tours, we all have regular jobs and family duties, but we always play whenever we get the chance. Last year we played in Spain, Poland and France, and this year we’re doing a twenty-date weekend tour around Spain and southern France with our mates Osserp.

Last year we almost played at Kill-Town in Copenhagen, but in the end it wasn’t possible. Let’s see what happens next year. Maybe you can help us come to your country and play some shows!

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Yeah! For sure, we go to shows and party with friends and other bands too. This weekend we’re playing at Castelhell with Dead Congregation and Galvanizer, and we hope to have a great time there.

Regarding promotion, sometimes we send out CDs ourselves. This time we had some help from Matt at Night Terrors Records and from Anubis Press too.


On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as BOCC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

Personally, I don’t like streaming platforms, especially Spotify. I think they take music and art away from the creators. Personally, I prefer to use Bandcamp or Qobuz.

On the other hand, everybody uses these platforms, and they help underground music reach a wider audience, which is a good thing. Personally, when I really love a band and their music, I try to buy their records and merch and support them in some way.

I like to ask musicians what death-doom metal means to them. How would they define it? Is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me, it’s the best subgenre of death metal because it’s slow, heavy and you can really feel the structures and the riffs. I love it.

I like all kinds of death metal, but death-doom is definitely my favourite. Back in the early days, when I was fifteen, I always preferred Celtic Frost, Obituary or Paradise Lost to the faster bands. But that doesn’t mean I don’t like Deicide, Carcass or Cannibal Corpse, obviously!

To wrap up, a classic but important question. What does BOCC have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We want to present Demolarium around Spain and southern France and maybe, if we get the chance, in other parts of Europe too and, importantly, try not to die in the process!

We have a seventeen-date tour running through the last few months of 2026 and until April 2027, which isn’t bad at all!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success, and I hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Demolarium” again!

Thanks a lot to you for such an in-depth interview!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine