DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 4. června 2026

Recenze/review - MANGLED RECREMENT - Demo (2026)


MANGLED RECREMENT - Demo
demo 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Je to až komické. Za svého života si byl plný síly, neustále ses usmíval. Teď už je to všechno jedno. Smrt každého změní k nepoznání. Nakonec z tebe zbyl jen kus zahnívajícího masa. Když tě přivezli na pitevnu, ihned jsem tě poznal. Pamatuješ, kdysi dávno, když jsme byli malí, tak si mi ublížil. Teď vezmu do rukou pilu a začnu řezat tvoje nebohé kosti. Rozemelu tě na prach, spálím na popel a rozházím do hlíny. Zrovna poslouchám nové demo od polských MANGLED RECREMENT a jsem ve svém živlu. Ruce mám ponořené do vnitřností a neskutečně si užívám morbidní atmosféru, která se vznáší kolem.

Tahle kapela je složena z členů smeček jako Leucotome a Toughness. Je vám tedy asi jasné, že se tady hraje opravdově, reálně, surově, od srdce a naprosto autenticky. Pánové ohlodali smrtící kov až na kost. Neznají žádné kompromisy, světlo při poslechu rozhodně neuvidíte. Tahle kapela vám vystřelí mozek z hlavy. 


Na rovinu, takhle se hrálo v dobách, když jsem s death metalem začínal a když jsme si vyměňovali špatné kopie na kazetách. Poláci vás vezmou na výlet po časové ose zpět a dělají to velmi elegantně a s krvavým pohledem i nadšením starých patologů. Připadám si, jako bych navštívil nějakou morbidní galerii. Vystavená těla jsou znázorněna přesně v momentu, kdy odešla z tohoto světa násilnou smrtí. Zastřelení, oběšení, podříznutí, znásilnění. Procesy hnití byly zakonzervovány a vypáleny do skladeb jako děsivé svědectví o tom, čeho všeho jsme jako druh schopni. Zmínit musím naprosto prašivý a masakrující zvuk i stylově vyvedený motiv na obalu. Kapela se volně inspirovala u smeček jako AUTOPSY, UNDERGANG, IMMOLATION, MALIGNANT ALTAR, MORBIFIC, TERRORIZER, GORGUTS. A udělala to zkušeně i přidala velkou spoustu svých nápadů. Demo je sice zatím jen ochutnávkou syrového masa podávaného na víku od rakve, ale také příslibem do budoucna. Tuhle polskou kapelu se rozhodně vyplatí sledovat. Dostanete totiž přesně to, co má každý poctivý fanoušek smrtícího kovu rád. MANGLED RECREMENT jsou sice novým jménem v podzemí, ale už teď po sobě zanechávají hlubokou krvavou stopu. Na nic si nehrají, spíše řežou přímo do živého. Demo doporučuji všem prokletým, všem patologům, maniakálním řezníkům i všem, kteří rádi tráví svůj čas v naprosté tmě. Je to až komické. Za svého života jsem byl plný síly, neustále jsem se usmíval. Teď už je to všechno jedno. Smrt každého změní k nepoznání. Nakonec je ze mě jen kus zahnívajícího masa. Kruté, smradlavé death metalové ozvěny ze zvrácených patologických sálů! Demo, které vás vyvrhne zaživa! 


Asphyx says:

It’s almost comical. In life, you were full of vigor, always smiling. Now none of that matters anymore. Death changes everyone beyond recognition. In the end, all that’s left of you is a piece of rotting flesh. When they brought you to the morgue, I recognized you immediately. Do you remember, long ago, when we were little, how you hurt me? Now I’ll pick up a saw and start cutting through your poor bones. I’ll grind you to dust, burn you to ashes, and scatter you into the dirt. I’m listening to the new demo from the Polish band MANGLED RECREMENT right now, and I’m in my element. My hands are buried in entrails, and I’m absolutely loving the morbid atmosphere that hangs in the air.

This band is made up of members from groups like Leucotome and Toughness. So you can probably tell that what they play here is real, raw, heartfelt, and completely authentic. These guys have stripped deadly metal down to the bone. They know no compromise; you definitely won’t see any light while listening. This band will blow your brains out. 


To be honest, this is how it was back when I was getting into death metal and we used to swap crappy cassette copies. The Poles take you on a journey back in time, and they do it very elegantly, with the bloodthirsty gaze and enthusiasm of old pathologists. I feel like I’ve visited some kind of morbid gallery. The bodies on display are depicted precisely at the moment they left this world by violent death. Shot, hanged, slit open, raped. The processes of decay have been preserved and burned into the songs as a terrifying testimony to everything we as a species are capable of. I must mention the absolutely filthy and brutal sound, as well as the stylistically executed cover art. The band drew loose inspiration from acts like AUTOPSY, UNDERGANG, IMMOLATION, MALIGNANT ALTAR, MORBIFIC, TERRORIZER, and GORGUTS. And they did so skillfully, adding a great deal of their own ideas. While the demo is just a taste of raw meat served on a coffin lid for now, it also holds promise for the future. This Polish band is definitely worth keeping an eye on. You’ll get exactly what every true fan of death metal loves. MANGLED RECREMENT may be a new name in the underground, but they’re already leaving a deep, bloody trail behind them. They don’t beat around the bush; they cut straight to the bone. I recommend this demo to all the damned, all the pathologists, maniacal butchers, and everyone who likes to spend their time in total darkness. It’s almost comical. In my lifetime, I was full of strength, always smiling. Now none of that matters anymore. Death changes everyone beyond recognition. In the end, I’m just a piece of rotting flesh. Cruel, stinking death metal echoes from twisted pathology labs! A demo that will rip you apart alive!


tracklist:
1. Boiled to Death 
2. Irresponsive Cephalic Fracture 
3. Bile Seeping Crypt 
4. Buried Beneath Grubs 



A few questions - interview with death metal band from Poland - MANGLED RECREMENT.


A few questions - interview with death metal band from Poland - MANGLED RECREMENT.

Answered Lucas (guitars) and Ziemowit (bass), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hey, we are Mangled Recrement, founded in 2024 by Lucas and Trumna (guitarist and drummer) to play some rotten, raw death metal in Lublin's basements. Inspired by the recent spews of the death metal underground and oldschool classics, we present our vision of this versatile genre combining tangled riffing with straightforward raw sound.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We have only recorded a demo record for now, which was done all by ourselves. The drums were recorded by the drummer at his place, and we finished the rest in our rehersal space to capture the basement reeking raw sound that we have written the songs in. Ziemowit (our bassist) has some experience in recording and has also helped us by mixing the record.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

For now, the demo is released by Caligari records on the tape format, limited to 150 copies, with the label fitting our sound and image very well.

We are looking forward to release it on CD at some point in the future.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Lucas) have written all the lyrics, and they are honestly mostly coming from my imagination. I come up with them once the song vibe is estabilished, basing them on the title. My imagination is fueled by some horror movies and works of other classic death metal and goregrind bands.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo and the artwork was done by the mighty Marc Necrohelm. We felt like his style would fit our raw sound, and it was the best choice we could make. We are really happy with how he did it, and had no doubts he would do a great job.

We feel like social networks are quite important to reach the right audience. We dont feel like we need to stuff our music in everyone faces. Releasing the record in the right labels, and keeping the social accounts active to inform the fans about live shows and new releases is all that we use those outputs for.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

As I have mentioned before, we have picked Caligari records, and we are really happy they have agreed to release our music. We have been following the label for some time and knew that our sound will fit it very well. We are very satisfied with how everything is going so far, with Caligari records taking care of the promotion and physical release very smoothly and effectively.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I (Lucas) have been into the new underground scene for some time, taking my inspirations from the contemporary takes on oldschool death metal. Bands like Morbific, Torture Rack, Undergang or Malognant Altar infulenced our music and most importantly shown that there is still a lot to explore in this genre, while keeping it raw and extreme. I have also took a lot of inspiration from goregrind and gore-death metal bands like Carcass, General Surgery or Dead Infection, but you can hear more of that in our band Leucotome.

Ziemowit: There are tons of inspirations ranging from progressive rock to extreme metal. Definitely King Crimson, Jimmy Johnson's work with Allan Holdsworth, Alex Webster's ideas in both Cannibal Corpse and Blotted Science, Colin Marston's escapades in Dysrhythmia and early Indricothere, and many more. Sometimes the ideas for lines are purely mathematical, based on harmony, which I'm rather fond of exploring

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We have tried reaching out to a couple of labels that we felt like would fit our sound. Some of them are Extremely Rotten Productions, Me saco un ojo or Headsplit records.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

With Mangled Recrement we have only played one show in our hometown, which went really well and we are looking forward to presenting our music more often for larger audiences in the future.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

As a band we are definitely aiming to play more gigs, and release a LP soon, defining our sound even clearer. We hope that will give us opportunities to play abroad and grow a bigger audience to play for.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us by email at mangledrecrement@gmail.com or reach us through our social media pages.

Thanx for the interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 3. června 2026

Recenze/review - SARCASM - Lifeforce Omnibound (2026)


SARCASM - Lifeforce Omnibound
CD 2026, Hammerheart Records, Into It Records

for english please scroll down

Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně posloucháte muziku? Proč máte rádi death metal a další extrémní styly? Mě vždycky přitahovala temnota a chlad, takové to těžko vysvětlitelné chvění, které připomíná těžké chvíle před bouří, když jsou ve vzduchu elektrické výboje. Švédští SARCASM to se mnou vždycky uměli. Mají svůj nezaměnitelný rukopis, výraz. Poznáte je podle několika prvních tónů. Navíc se jako kapela nebojí lehce experimentovat.

Každé nové album je trošku jiné, přesto má stále jasně znatelnou značku téhle severské legendy. Novinka mě doslova přikovala na zeď. Opět. Stál jsem ve svém pokoji, ani jsem si nestihl sednout, tak jak to většinou dělám. Najednou jsem nebyl doma, ale někde vysoko v horách. Do obličeje mě udeřil ledový vítr, nemohl jsem dýchat, lapal jsem po dechu. Jakoby se mi jednotlivé skladby usadily hluboko v kostech, v podvědomí. Staly se mojí součástí. O tomhle je pro mě muzika a death metal. O emocích, o síle, o předané energii. Jsem ztracen. 


Celým novým albem se vine jako jedovatý břečťan taková zvláštní melancholická nálada. Smutek i naděje, naprostá tma, samota. Hlavou mi létají myšlenky jako zběsilé, aby se po nějaké době usadily a já se spokojeně kýval do rytmu. Je znát, slyšet, že v téhle smečce jsou velmi talentovaní muzikanti, kteří hrají opravdově, upřímně, ryze a naprosto autenticky. Stále, i po více než 35 letech v podzemí, si myslím, že nejlepší alba jsou ta, která jsou zahraná od srdce. Zkrátka a dobře, SARCASM věřím všechno. Studený, dobře čitelný a drásavý zvuk, motiv na obalu, ale i jednotlivé pasáže, které se mi postupně dostaly pod kůži i do podvědomí. Vždycky se tětím na víkend, až zmizím v lesích za naším domem. Toulám se se sluchátky na uších, nasávám mrtvolnou atmosféru starých pohřebišť, navštěvuji rozpadlé ruiny. Také vám, moji milí čtenáři, připadá, že tahle kapela je každým novým albem lepší a lepší? Mě ano, novinka je dle mého skromného názoru k dokonalosti vybroušeným death metalovým drahokamem. Stojím zase jednou na skále a dívám se dolů do hlubiny. Přemýšlím, o čem je vlastně život a o čem smrt? "Lifeforce Omnibound" je na opravdu velmi vznešeným, majestátním, přitažlivým albem, které má v sobě i vášeň a touhu starým mistrů v oboru. Kdyby ještě žili mí staří kamarádi z devadesátých let, tak bych jim novinku pustil a nemuseli bychom vůbec mluvit. Jen bychom kývali souhlasně hlavou a užívali si příliv skvělým nápadů a melodií. Sleduji tuhle legendu již dlouhé roky, pod dnešní recenzí naleznete odkazy na předchozí nahrávky, skvělý rozhovor a jako starý poctivý fanoušek mohu napsat jen jediné - je to tam, novinka je vynikající po všech stránkách! Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně posloucháte muziku? Proč máte rádi death metal a další extrémní styly? Poslechněte si tohle album a budete vědět, proč miluji muziku já. K dokonalosti vybroušený, temný a chladný death metalový křišťál! Silný, magický a podmanivý vichr ze severu! 

Asphyx says:

Have you ever wondered why you listen to music? Why do you like death metal and other extreme genres? I’ve always been drawn to darkness and coldness—that hard-to-explain shiver that reminds me of the heavy atmosphere before a storm, when there’s electricity in the air. The Swedish band SARCASM has always had a way with me. They have their own unmistakable style and sound. You can recognize them from the very first few notes. Plus, as a band, they aren’t afraid to experiment a little.

Every new album is a little different, yet it still bears the clearly recognizable mark of this Nordic legend. The new release literally pinned me to the wall. Again. I was standing in my room; I didn’t even have time to sit down, as I usually do. Suddenly, I wasn’t at home, but somewhere high up in the mountains. An icy wind hit me in the face; I couldn’t breathe, I was gasping for air. It was as if the individual songs had settled deep in my bones, in my subconscious. They became a part of me. This is what music and death metal are about for me. About emotions, about power, about the energy transmitted. I am lost.


A peculiar melancholic mood winds its way through the entire new album like poisonous ivy. Sadness and hope, utter darkness, loneliness. Thoughts race through my head like mad, only to settle down after a while, leaving me contentedly swaying to the rhythm. You can tell, you can hear, that this band is made up of very talented musicians who play with genuine, sincere, pure, and utterly authentic passion. Even now, after more than 35 years in the underground, I still believe that the best albums are the ones played from the heart. In short, I believe everything SARCASM does. A cold, clear, and jarring sound; the cover art, as well as individual passages, gradually seeped under my skin and into my subconscious. I always look forward to the weekend, when I disappear into the woods behind our house. I wander with headphones on, soaking in the deathly atmosphere of old burial grounds, visiting crumbling ruins. Do you, my dear readers, also feel that this band gets better and better with every new album? I certainly do; in my humble opinion, this new release is a death metal gem polished to perfection. Once again, I stand on a rock and look down into the abyss. I find myself wondering: what is life really about, and what is death? "Lifeforce Omnibound" is a truly sublime, majestic, and captivating album that embodies the passion and desire of the old masters of the genre. If my old friends from the ’90s were still alive, I’d play them this new release, and we wouldn’t need to say a word. We’d just nod our heads in agreement and enjoy the flood of great ideas and melodies. I’ve been following this legend for many years; below today’s review, you’ll find links to previous recordings and a great interview. And as an old, die-hard fan, I can only say one thing it’s all there; this new album is outstanding in every way! Have you ever wondered why you actually listen to music? Why do you love death metal and other extreme genres? Listen to this album and you’ll know why I love music. A dark and cold death metal gem, polished to perfection! A powerful, magical, and captivating wind from the north!


about SARCASM on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
01. Essence Of Existence 
02. Altering The Perception 
03. The Reward Of Adversity 
04. Crumbling Mind Edifice 
05. Plunged Into A Paradox 
06. Wayward Fragments Of Infinite Divisibility 
07. A Concept Older Than Time 
08. Empirical Life Metaphysical

band:
Jesper Ojala - Drums
Heval Bozarslan - Vocals
Peter Laitinen - Guitars
Philip Borg - Bass




Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026)


STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Ihned mě pohltí temnota a obejmou chladné, pevné pavučiny. Začne mě mrazit v zádech. Stoletá kobka, dosud ukrytá v ruinách starého hradu, vydala další ze svých svědectví. Byla tu kdysi mučírna, lidé zde umírali hladem, roztržení, zohavení, znásilnění. Ve jménu víry, ve jménu jediného boha. Poslech prvního dlouhohrajícího alba katalánských maniaků STENCH OF SORCERY vás vrátí po časové ose zpět.

Death metal v podání těchto tmářů je velmi propracovaný, melodický a zároveň surový a naléhavý. Když jsem slyšel nahrávku poprvé, musel jsem si sednout a jen jsem nábožně poslouchal. Strhla mě energie celé desky, zahalila mě do černého pláště a stal se ze mě cestovatel v čase. Cítil, vnímal jsem celým svým tělem i podvědomím, že tu mám co do činění s opravdu velmi zajímavou a dobře složenou a napsanou hudbou. Koneckonců, posuďte sami, poslechněte si ukázky. 


První, co vás doslova uhodí do obličeje, tak je zvuk. Podepsán je pod ním mistr Dan Swanö a Unisound Studio. Zvuk je masivní, ostrý, velmi dobře čitelný a dynamický. Dodává celé nahrávce další rozměr. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který se k muzice krásně hodí. Nejzajímavější je ale hudba samotná. Španělé ctí klasické death metalové postupy, zhlédli se v severské škole, ale přidávají velkou spoustu svých nápadů a hlavně melodií. Podupávám si nohou do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy, jednotlivé skladby se mi dostávají postupně pod kůži i do podvědomí. Každý song má v sobě motiv, který řeže do živého. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, je kapela opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Ne, najednou nejsem ve svém pokoji, ani nechodím ulicemi našeho města, jsem ve starých ruinách, ve kterých je do zdí otištěna bolest a utrpení. Určitě si prostudujte i texty, rozhodně stojí za to. Osobně se mi hrozně líbí i vokál, práce s hlasem Luís Vargas je jedním slovem vynikající. STENCH OF SORCERY letos přicházejí s albem, kterému nechybí vůbec nic. Jsou pro mě velkým překvapením i důkazem, že i v dnešní době můžete potkat v podzemí opravdu zajímavé kapely. "The Palegold Menace" je přesně tím druhem alba, které je na povrchu chladné a hoří zevnitř. Každým dalším poslechem roste a zadírá se mi hluboko pod kůži i do podvědomí. Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Ihned mě pohltí temnota a obejmou chladné, pevné pavučiny. Začne mě mrazit v zádech. Stoletá kobka, dosud ukrytá v ruinách starého hradu, vydala další ze svých svědectví. Na stěnách visí prašivé mrtvoly prokletých. Ano, teď už to vím, jsem zde správně. Brána do temnoty je otevřena! Syrový a chladný death metal, který vás provede naprostou tmou! Staré ruiny vydaly další děsivé svědectví! 

Asphyx says:

I open the old, rusty door and step inside. Darkness engulfs me at once, and cold, stiff cobwebs wrap around me. A chill runs down my spine. The century-old dungeon, long hidden within the ruins of the old castle, has revealed yet another of its secrets. This was once a torture chamber; people died here of starvation, torn apart, mutilated, raped. In the name of faith, in the name of the one true god. Listening to the first full-length album by the Catalan maniacs STENCH OF SORCERY will take you back in time.

The death metal delivered by these dark masters is highly sophisticated, melodic, yet raw and urgent. When I heard the recording for the first time, I had to sit down and just listen reverently. I was swept away by the energy of the entire album; it enveloped me in a black cloak, and I became a time traveler. I felt, I sensed with my whole body and subconscious, that I was dealing with truly very interesting and well-composed and written music. After all, judge for yourself listen to the samples. 


The first thing that literally hits you right in the face is the sound. It’s the work of master engineer Dan Swanö and Unisound Studio. The sound is massive, sharp, crystal-clear, and dynamic. It adds another dimension to the entire recording. Personally, I also like the cover art, which fits the music perfectly. But the most interesting part is the music itself. The Spaniards honor classic death metal techniques, drawing inspiration from the Nordic school, but they add a whole lot of their own ideas and, above all, melodies. I’m tapping my foot to the beat, screaming along with the band into the darkness, and the individual songs are gradually getting under my skin and into my subconscious. Every song has a motif that cuts to the quick. Moreover, and this is, as always, very important to me, the band is genuine, pure, believable, and completely authentic. No, suddenly I’m not in my room, nor am I walking the streets of our city; I’m in ancient ruins where pain and suffering are imprinted on the walls. Be sure to check out the lyrics as well they’re definitely worth it. Personally, I really love the vocals; Luís Vargas’s vocal delivery is, in a word, outstanding. STENCH OF SORCERY are releasing an album this year that has absolutely everything. They’re a huge surprise to me and proof that even today, you can still find truly interesting bands in the underground scene. "The Palegold Menace" is exactly the kind of album that’s cold on the surface but burns from within. With every listen, it grows on me and burrows deep under my skin and into my subconscious. I open an old, rusty door and step inside. Immediately, darkness engulfs me and cold, solid cobwebs wrap around me. A chill runs down my spine. A century-old dungeon, hitherto hidden in the ruins of an old castle, has revealed another of its secrets. The walls are hung with the dust-covered corpses of the damned. Yes, now I know for sure I’m in the right place. The gate to darkness is open! Raw and cold death metal that will guide you through utter darkness! The ancient ruins have revealed yet another terrifying testimony!


tracklist:
01. Fear Facer (The Palegold Menace) 
02. Stain Of Suspicion 
03. Here In The Dark 
04. Warden Of The Last Dawn Light 
05. The Stench Of Sorcery 
06. Alric's Deadly Omen 
07. Superstition 33: Eternal Demand 
08. Grudgeborn (Accursed Be He, The Doomwalker)

úterý 2. června 2026

Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026)


DGS - Delusional Grasp of Sanity
CD 2026, Great Dane Records

for english please scroll down

Probudíš se do tmy a marně vzpomínáš, kam se ztratil včerejší den. Smrdíš špínou, alkoholem a ležíš uprostřed odpadků. Hned kousek od stoky, která vytéká z tvého města jako hnis z dlouho zanícené rány. Krysy tančí na ostrých střepech a i když pomalu svítá, tak lampa stále jako nějaké zlé svědomí bliká do rytmu tvého raněného srdce. Samota těla, samota duše, padl si až na samotné dno. Přesto se v tobě vznítí pradávná síla a touha přežít a znovu zapneš play na svém přehrávači. Čeká tě další lahev s průhlednou jedovatou tekutinou, další den plný beznaděje a strachu.

DGS jsou kapela z Helsinek, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Ti působili ve smečkách jako INFERIA (já tuhle kapelu pořád miluju!), GOD DISEASE, NEUROSURGERY a PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, STRANGLE CHAIN. Je vám tedy asi jasné, že o kvalitu je zde postaráno. Jel jsem zrovna zase, jako každý den, velmi brzy ráno do továrny. Vedle mě zvracel opilec a ulice smrděly včerejším večerem. Muzika se mi postupně zadírala do kostí a jsem si najednou naprosto jistý, že tuhle kapelu budu poslouchat ještě hodně dlouho. 


Vše je tu totiž naprosto opravdové, ryzí, upřímné, uvěřitelné a naprosto autentické. V době, kdy každý druhý hraje uměle a soustředí se spíše na to, jaké bude mít fotky na sociálních sítích, přicházejí DGS s muzikou, která je surová, temná a útočí na ty nejnižší pudy. Fascinuje mě, jak je svým způsobem primitivní a zároveň velmi propracovaná. Každý riff, každý úder bicích, každý výkřik do tmy, zde má své jasné místo. Finská četa záhrobních vojáků působí jako vyslanci ze samotného podsvětí. Kapela vylezla z těch nejhlubších helsinských kanálů a přinesla nám hudbu, která je volně inspirovaná smečkami typu CANNIBAL ACCIDENT, GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, DISGRACE. Starosvětský, prašivý a surový death metal se zde potkává s na kost ohlodaným grindcore, to vše zamíchané spolu s naprostou tmou a zkaženou krví ve velmi jedovatém koktejlu. Když už jednou ochutnáte, získáte si na tomto nápoji z pekla závislost jako dobré vodce. Můžete mít deprese, můžete mít sto chutí všechno kolem sebe zničit, ale když si poslechnete "Delusional Grasp of Sanity", váš mozek bude najednou čistý a budete toužit po další dávce téhle kruté muziky. Nové album zkrátka a dobře není pro lenivé čtenáře módních lesklých metalových časopisů. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro vaše vlastní démony. Nesmím zapomenout ani na skvělý, masivní, zabijácký a dobře čitelný zvuk i stylový motiv na obalu. Až se zase jednou probudíš na studené, tvrdé zemi a budeš marně vzpomínat, kam se poděl včerejší den, tak si tuhle desku určitě narvi pod tlakem do uší. Je totiž vynikající po všech stránkách. Syrová, temná a absolutně zabijácká death grindcoreová nahrávka, u které vám začnou znovu hnisat staré rány! Album, špinavé jako stoka pod vaším městem! 

Asphyx says:

You wake up in the dark and try in vain to remember where yesterday went. You reek of dirt and alcohol, and you’re lying in the middle of trash. Right next to the sewer that oozes out of your city like pus from a long-infected wound. Rats dance on sharp shards of glass, and even though dawn is slowly breaking, the lamp still flickers like a guilty conscience to the rhythm of your wounded heart. The loneliness of the body, the loneliness of the soul you’ve fallen to the very bottom. Yet an ancient strength and desire to survive ignite within you, and you press play on your player once more. Another bottle of clear, poisonous liquid awaits you, another day full of hopelessness and fear.

DGS is a band from Helsinki made up entirely of experienced musicians. They’ve played in bands like INFERIA (I still love this band!), GOD DISEASE, NEUROSURGERY, and PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, and STRANGLE CHAIN. So you can probably tell that quality is guaranteed here. I was driving to the factory very early in the morning, just like every day. A drunk was vomiting next to me, and the streets reeked of last night. The music gradually seeped into my bones, and I’m suddenly absolutely certain that I’ll be listening to this band for a long time to come. 


Everything here is completely genuine, pure, sincere, believable, and utterly authentic. At a time when everyone else is putting on a show and focusing more on how their social media photos will look, DGS comes along with music that is raw, dark, and appeals to our basest instincts. I’m fascinated by how it’s primitive in its own way yet highly sophisticated at the same time. Every riff, every drum beat, every scream into the darkness has its clear place here. This Finnish squad of soldiers from beyond the grave comes across as emissaries from the underworld itself. The band crawled out of the deepest Helsinki sewers and brought us music loosely inspired by bands like CANNIBAL ACCIDENT, GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, and DISGRACE. Old-school, mangy, and raw death metal meets bone-gnawing grindcore here, all mixed together with utter darkness and tainted blood into a highly toxic cocktail. Once you take a sip, you’ll become as addicted to this drink from hell as you would to good vodka. You might be depressed, you might feel like destroying everything around you, but when you listen to "Delusional Grasp of Sanity", your mind will suddenly clear, and you’ll crave another dose of this brutal music. Simply put, this new album isn’t for lazy readers of trendy, glossy metal magazines. This is music for all the damned, for your own demons. I mustn’t forget to mention the great, massive, killer, and crystal-clear sound, as well as the stylish cover art. The next time you wake up on the cold, hard ground and try in vain to remember where yesterday went, be sure to shove this record into your ears. It’s excellent in every way. A raw, dark, and absolutely killer death grindcore record that will make your old wounds start festering again! An album as filthy as the sewer beneath your city!


Tracklist:
1. Swarm (00:54)
2. Obliterate (01:28)
3. Intoxication (02:33)
4. Crawl (02:33)
5. Antepartum (02:11)
6. Indoctriated (02:13)
7. Meaningless Existence (03:26)
8. Weakness (02:03)
9. 241 (01:12)
10. Shattered (03:31)
11. Slough (02:05)
12. Doom (03:04)

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER - Mastering the Disease (2026)


MORGUE SUPPLIER - Mastering the Disease
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Pokaždé, když jste jej potkali, tak se usmíval. Prohodil pár vtipů. Měl krásnou ženu, zdravé, úspěšné děti. V práci jej měli všichni rádi. O to víc šokovalo, že ho našli, jak visí na stromě, uprostřed pečlivě udržované zahrady. Lidem do hlavy nevidíte a tenhle chlápek měl spoustu tajemství. Mrtvoly zakopané kolem domu, mučírnu ve sklepě. Jakmile se setmělo, měnil se jako Mr. Jekyl and Hyde. Poslouchám nové album amerických MORGUE SUPPLIER a připadám si zase jednou, jako bych byl obětí nějakého šílence s krásným úsměvem a zkaženou duší.

Téhle smečce jsem se již několikrát věnoval a pokaždé jsem byl jejich extrémní, drásavou muzikou nadšený. Důkazem budiž odkazy na recenze, které naleznete dole pod článkem. I letos pánové stavějí na pevných death metalových a grindcoreových základech. A opět přidávají spoustu psycho pasáží, které vás vtáhnou do sebe, jako nějaký neklidný, šílený horor. Krve by se ve mě nedořezal, když poslouchám "Mastering the Disease". 


Vše je zde ohlodáno na kost, na svoji bolestivou podstatu. Riffy jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, bicí zabíjejí tlakem a vokál má v sobě prudkou jedovatost. Kývám se spokojeně do rytmu, připadám si při poslechu jako bych seděl v nějaké zapomenuté kobce v léčebně dlouhodobě duševně nemocných. Co je pravda a co lež? A co je vlastně normální? Beru do rukou nůž, hraju si s ostřím. MORGUE SUPPLIER jsou kapelou, která velmi zkušeně a zajímavě překračuje hranice, objevuje nová zákoutí a zároveň se velmi dobře poslouchá. Nové album chce samozřejmě klid a ticho, abyste mohli postupně rozkrýt jednotlivé vrstvy. Opravdu doporučuji více setkání. Teprve potom vyniknou na povrch všechny nuance. Jsi fanoušek třeba takových NAPALM DEATH, NASUM, CEPHALIC CARGAGE, BRUTAL TRUTH, LOGISTIC SLAUGHTER, CONVERGE, CRIMINAL ELEMENT? Líbí se ti, když hudba řeže přímo do živého? Miluješ k smrti chladnou a temnou atmosféru? Navštěvuješ s chutí patologické sály, opuštěné nemocnice, stará krvavá jatka? Máš někdy pocit, že se svět kolem hroutí? Potom jsi zde správně. "Mastering the Disease" je přesně tím druhem alba, které je určeno i pro tebe. Zapomenout nesmím ani na skvěle ošetřený zvuk (Paul Gillis odvedl opravdu velmi dobrou práci). Za zajímavý, stylový a zvláštním způsobem podivný, považuji i motiv na obalu (podepsán je pod ním Adam Medford a volně mě inspiroval k úvodu dnešního článku). Tahle smečka hraje od roku 1999 a jedná se o velmi zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. I po všech těch letech si zachovávají sílu, tlak a energii a dokáží napsat zajímavé a neotřelé skladby. Death grindové album, které vás dostane na hranici šílenství! Temnota a chlad pocházejí z našich vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

Every time you ran into him, he was smiling. He’d crack a few jokes. He had a beautiful wife and healthy, successful kids. Everyone at work liked him. That made it all the more shocking when they found him hanging from a tree in the middle of his meticulously manicured garden. You can’t see what’s going on inside people’s heads, and this guy had plenty of secrets. Bodies buried around the house, a torture chamber in the basement. As soon as it got dark, he transformed like Mr. Jekyll and Hyde. I’m listening to the new album by the American band MORGUE SUPPLIER, and once again I feel like I’m the victim of some madman with a beautiful smile and a corrupt soul.

I’ve covered this band several times before, and every time I’ve been thrilled by their extreme, harrowing music. The proof is in the links to reviews you’ll find below the article. This year, too, the guys are building on solid death metal and grindcore foundations. And once again, they’re adding plenty of psycho passages that will pull you in like some restless, insane horror movie. My blood runs cold when I listen to “Mastering the Disease”. 


Everything here is stripped down to the bone, to its painful essence. The riffs are sharp as a freshly sharpened scalpel, the drums are crushingly intense, and the vocals carry a fierce venom. I nod contentedly to the beat; listening to this, I feel as if I’m sitting in some forgotten cell in a long-term psychiatric hospital. What is truth and what is a lie? And what is actually normal? I pick up a knife, playing with the blade. MORGUE SUPPLIER is a band that very skillfully and intriguingly pushes boundaries, discovers new corners, and at the same time is a pleasure to listen to. The new album, of course, demands peace and quiet so you can gradually peel back its layers. I really recommend multiple listens. Only then will all the nuances come to the surface. Are you a fan of bands like NAPALM DEATH, NASUM, CEPHALIC CARRIAGE, BRUTAL TRUTH, LOGISTIC SLAUGHTER, CONVERGE, or CRIMINAL ELEMENT? Do you like it when music cuts right to the bone? Do you love a cold and dark atmosphere to death? Do you enjoy visiting morgues, abandoned hospitals, and old bloody slaughterhouses? Do you ever feel like the world around you is falling apart? Then you’ve come to the right place. "Mastering the Disease" is exactly the kind of album that’s meant for you. I mustn’t forget to mention the superbly crafted sound (Paul Gillis did a truly excellent job). I also find the cover art interesting, stylish, and strangely peculiar in a unique way (it’s signed by Adam Medford and loosely inspired the introduction to today’s article). This band has been playing since 1999, and they are very experienced musicians who know exactly what and how they want to play. Even after all these years, they retain their power, intensity, and energy and are capable of writing interesting and original songs. A death grind album that will push you to the brink of madness! Darkness and cold come from our own thoughts!


Recenze/review - MORGUE SUPPLIER - Inevitability (2022):

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER – Morgue Supplier (2016):
https://www.deadlystormzine.com/2016/05/recenzereview-morgue-supplier-morgue.html


Tracklist
01. Swelling Revulsion
02. Mastering The Disease
03. Pupils Of Insularity
04. The Gnashing Of False Teeth
05. Annihilated Thinker
06. Blood Prints
07. Depersonalized Realization
08. Next World Consumes
09. Indifferent Majesty (Outro)

band:
Paul Gillis - vocals
Stephen Reichelt - bass

Guest Musicians:
- Marco “Lord Marco” Pitruzzella (Six Feet Under) - Drums
- James Lee(Ex-Origin) - Co-vocals on “BLOOD PRINTS” / Additional screams on “SWELLING REVULSION”
- Dan Lawson (Usurper) - Additional vocals on “PUPILS OF INSULARITY”

pondělí 1. června 2026

Recenze/review - VENOM - Into Oblivion (2026)


VENOM - Into Oblivion
CD 2026, Noise Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Kolem je klid, jen v dálce štěkají zuřiví psi. Připomínají mi smečku, kterou jsem kdysi dávno, někdy na konci osmdesátých let, potkával na periferii našeho města. Jeden kamarád tehdy přinesl kazetu s albem "Black metal", kterou si přehrál z vinylu od svého otce. Na nás byla tahle hudba již tenkrát stará a nijak mě nezasáhla. K VENOM jsem si hledal cestu dalších několik roků. Vrátil jsem se domů, vyhrabal staré nahrávky a teprve až potom, po pěti letech, došlo k vzájemnému přenosu temných emocí a kapela do mě zasekla svůj dráp. Od té doby sleduji každé nové album, ale vybírám si, které budu poslouchat dál.

Letos se, dle mého skromného úsudku, přišli pánové v čele s mistrem Cronosem se skladbami, na kterých se vrací ke svým vlastním kořenům, podstatě. Novinku jsem si pustil, zhasl všechna světla a jako za starých dobrých časů jen tak poslouchal. Po nějaké době, řekněme pěti přehráních, jsem si začal podupávat nohou, máchat hlavou a moje šedé vlasy vlály pokojem jak kdysi. Je to tam, mumlám si pod vousy a potom strávím s "Into Oblivion" nějaký čas a užívám si tu prašivou, starou a chladnou atmosféru. V téhle podobě mám tuhle smečku nejraději. 


Melodie i riffy jsou jednoduché, ohlodané na kost, kapela opravdu znovu oživuje svoje krvavé kořeny. Vlastně i moje, když si to vezmu kolem a kolem, protože nebýt téhle smečky, nebyl by metal takový, jako je dnes. Jasně, od VENOM se asi již nikdy nedočkáme žádných progresivních kolotočů, změn stylu a otáčení směru hudebních dějin. Kritici by mohli namítnout, že je to stále dokola to samé, že zvuk je divný (třeba bicí znějí tak nějak slabě). Nutno si ale uvědomit, že tahle smečka pochází z doby, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo a hlavně, cenilo se spíše to, jestli kapela hraje srdcem, odhodlaně, opravdově, upřímně a autenticky. A tohle všechno si britští kacíři zachovali až dodnes. Osobně si toho cením a hrozně rád se k novince vracím. Je pro mě samozřejmě i vzpomínkou, nastupuje tu nostalgie, ale koho to v závěru zajímá? Chtěli jste VENOM? Máte je mít, se vším co k tomu patří. Což je v dnešní době nejistoty a totálního chaosu takový malý zázrak. "Into Oblivion" určitě není a nikdy nebude zásadním albem kapely, na které se bude vzpomínat po letech, ale není to ani žádný průšvih, jak tomu někdy u starých kapel bývá. Pořád dostanete poctivý black heavy metal, u jehož vzniku kdysi dávno tahle kapela sama stála. Je mi velkou ctí, si zase jednou mohu sednout do svého oblíbeného křesla, číst si o dávných čarodějnických procesech a u toho poslouchat tohle album. Svět je najednou pokrytý černými pavučinami a já sestupuji dolů, do sklepení. Jako kdysi, když mi kamarád přinesl starou stokrát přehrávanou kazetu. Berte a nebo nechte být. Já jsem velmi spokojen a nadšeně mlátím do stolu. Peklo stále existuje! Satan se usmívá! Black heavy metal, ohlodaný až na kost! Ohně hoří jasným černým plamenem! 

Asphyx says:

I’m staring into the darkness. All around is quiet, except for the furious barking of dogs in the distance. They remind me of a pack I used to encounter long ago, sometime in the late eighties, on the outskirts of our town. Back then, a friend brought over a cassette of the album "Black Metal", which he’d copied from his father’s vinyl record. Even back then, this music felt old to us, and it didn’t move me at all. It took me several more years to find my way to VENOM. I went home, dug out the old recordings, and only then, five years later, did a mutual exchange of dark emotions take place, and the band sank its claws into me. Since then, I’ve followed every new album, but I’m selective about which ones I’ll keep listening to.

This year, in my humble opinion, the gentlemen led by the master Cronos have come out with songs that return to their own roots, to their essence. I put on the new album, turned off all the lights, and just listened, like in the good old days. After a while let’s say five plays I started tapping my foot, banging my head, and my gray hair was flying around the room just like it used to. “It’s back,” I mutter under my breath, and then I spend some time with “Into Oblivion,” enjoying that gritty, old, and cold atmosphere. This is how I like this band best. 


The melodies and riffs are simple, stripped down to the bone; the band is truly reviving its bloody roots. Actually, mine too, when you think about it, because if it weren’t for this pack, metal wouldn’t be what it is today. Sure, we’ll probably never see any progressive twists, style shifts, or turns in the course of music history from VENOM again. Critics might argue that it’s the same thing over and over, that the sound is weird (the drums, for instance, sound kind of weak). But it’s important to realize that this band hails from a time when people didn’t care about such technicalities, and what mattered most was whether the band played with heart, determination, sincerity, and authenticity. And the British heretics have preserved all of that to this day. Personally, I appreciate that and I love coming back to this new release. Of course, it’s also a memory for me nostalgia sets in but who cares in the end? Did you want VENOM? You’ve got them, with everything that goes with it. Which, in these times of uncertainty and total chaos, is a small miracle. "Into Oblivion" is certainly not and never will be a landmark album that will be remembered for years to come, but it’s not a total flop either, as is sometimes the case with older bands. You still get solid black heavy metal, a genre this band helped pioneer long ago. It is a great honor to once again sit down in my favorite armchair, read about ancient witch trials, and listen to this album while doing so. The world is suddenly covered in black cobwebs, and I descend down into the dungeon. Just like back when a friend brought me an old, well-worn cassette. Take it or leave it. I am very satisfied and enthusiastically pounding on the table. Hell still exists! Satan is smiling! Black heavy metal, stripped down to the bone! The fires burn with a bright black flame!


about VENOM on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Into Oblivion 
2. Lay Down Your Soul 
3. Nevermore 
4. Man & Beast 
5. Death the Leveller 
6. As Above So Below 
7. Kicked Outta Hell 
8. Legend 
9. Live Loud 
10. Metal Bloody Metal 
11. Dogs of War 
12. Deathwitch 
13. Unholy Mother 

neděle 31. května 2026

Recenze/review - DARKTHRONE - Pre-Historic Metal (2026)


DARKTHRONE - Pre-Historic Metal
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se občas rád zavírám o víkendech do svého pokoje a přehrabuji se ve starých nahrávkách. Pořádám své soukromé výlety do historie. Občas se jen tak dívám do zdi a vzpomínám na staré dobré časy, kdy se v metalu nehledělo ještě na styly, neškatulkovalo se a špinavý zvuk byl příznakem rebelie. Uvědomuji si, jak je současný svět umělý, plastový a neosobní. Měl jsem to vždy nastavené tak, že jsem si musel s kapelou vytvořit jakési nepsané pouto. DARKTHRONE vás na jeden takový výlet do metalového pravěku opět vezmou.

Jasně, už vidím ty přemýšlivé výrazy hudebních kritiků, kteří budou rozebírat jednotlivé motivy a matematicky hodnotit hudbu. Kam se ale ztratila vášeň, radost z metalu samotného? Je to s podivem, ale Norové je pořád mají. I jejich letošní novinka je ohlodaná na kost, plná starodávných motivů, záměrně nedokonalého a špinavého zvuku. Můžete mít tisíc připomínek, ale téhle smečce nelze upřít jednu věc, hrají od srdce. A o tom to celé je, nezapomínejte na to!


Vážení a milí čtenáři, s DARKTHRONE je to jako vždycky. Záleží na přístupu fanoušků. Pokud vám  tenhle primitivní, základní black heavy metal, ovlivněný samozřejmě i dalšími styly vyhovuje, budete spokojeni, možná i nadšeni. Jestli ale vyžadujete od hudby něco nového, progresivního nebo jen nemáte rádi jednoduché riffy, utečte pryč. A zatímco budete zdrhat někam daleko, já si zajdu na malý výlet, na jeden lesní hřbitov, usadím se vedle nakloněného náhrobku a dám si několik piv. Až už nebudu moc, tak si zalezu do staré hrobky a přespím vedle dávno pochovaných těl. "Pre-Historic Metal" je přesně tím druhem nahrávky, kterou buď milujete a nebo nesnášíte. I vy, notoričtí stěžovatelé a rouhači ale musíte uznat, že je tahle smečky opravdová, upřímná, ryzí, autentická. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je postup poslední roky z mé strany vždy velmi podobný. Nejdřív mi nové skladby moc nelezou do hlavy, ušklíbám se, nejsem příliš nadšený. Jenže po nějakém čase si začnu podupávat nohou, usmívat se a mlátit pěstí do stolu. Vytáhnu ze skříně svoji starou džínovou vestu, obléknu si ji a vydám se na nekonečnou cestu do záhrobí. Kapela je samozřejmě true a ortodoxní, ale také je slyšet, že má nadhled. Nakonec, když už mám v sobě několik piv, tak se přistihnu, že si začínám skladby broukat spolu s DARKTHRONE, abych nakonec řval do tmy. Tohle je album, které nemá cenu někomu nutit, musíte jej poslouchat spíše srdcem, než ušima. Věrní určitě vědí, o čem píšu. Nebudu to zdržovat. Je tu nové album, berte a nebo nechte být. Black heavy metalové ozvěny ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

I don’t know about you, but I sometimes like to lock myself in my room on weekends and dig through old recordings. I take my own private trips down memory lane. Sometimes I just stare at the wall and reminisce about the good old days, when metal didn’t care about genres, didn’t pigeonhole people, and a dirty sound was a sign of rebellion. I realize how artificial, plastic, and impersonal the modern world is. I’ve always felt the need to forge a kind of unwritten bond with the band. DARKTHRONE will take you on another such journey into metal’s prehistory.

Sure, I can already see the pensive expressions of music critics who will dissect individual motifs and mathematically evaluate the music. But where has the passion gone, the joy of metal itself? It’s surprising, but the Norwegians still have it. Even their new release this year is stripped down to the bone, full of ancient motifs and a deliberately imperfect, dirty sound. You may have a thousand complaints, but there’s one thing you can’t deny about this band: they play from the heart. And that’s what it’s all about don’t forget that!


Dear readers, with DARKTHRONE, it’s the same as always. It all depends on the fans’ perspective. If this primitive, basic black heavy metal influenced, of course, by other styles as well suits your taste, you’ll be satisfied, maybe even thrilled. But if you’re looking for something new or progressive in music, or if you just don’t like simple riffs, run away. And while you’re running off somewhere far away, I’ll go on a little trip to a forest cemetery, settle down next to a tilted gravestone, and have a few beers. When I can’t take it anymore, I’ll crawl into an old tomb and sleep next to long-buried bodies. "Pre-Historic Metal" is exactly the kind of record you either love or hate. Even you, notorious complainers and blasphemers, have to admit that this band is genuine, sincere, pure, and authentic. All things considered, my approach over the last few years has always been very similar. At first, the new songs don’t really stick with me; I grimace, not feeling too enthusiastic. But after a while, I start tapping my foot, smiling, and pounding my fist on the table. I pull my old denim vest out of the closet, put it on, and set off on an endless journey into the afterlife. The band is, of course, true and orthodox, but you can also hear that they have a sense of perspective. Eventually, after a few beers, I catch myself humming along with DARKTHRONE, only to end up screaming into the darkness. This is an album you shouldn’t force on anyone; you have to listen to it with your heart rather than your ears. The faithful surely know what I’m talking about. I won’t drag this out. There’s a new album here take it or leave it. Black heavy metal echoes from ancient cursed graveyards!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. They Found One of My Graves 
2. Pre-Historic Metal 
3. Siberian Thaw 
4. Deeply Rooted 
5. The Dry Wells of Hell 
6. So I Marched to the Sunken Empire 
7. Eat Eat Eat Your Pride 
8. Eon 4 

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine