DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

středa 3. června 2026

Recenze/review - SARCASM - Lifeforce Omnibound (2026)


SARCASM - Lifeforce Omnibound
CD 2026, Hammerheart Records, Into It Records

for english please scroll down

Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně posloucháte muziku? Proč máte rádi death metal a další extrémní styly? Mě vždycky přitahovala temnota a chlad, takové to těžko vysvětlitelné chvění, které připomíná těžké chvíle před bouří, když jsou ve vzduchu elektrické výboje. Švédští SARCASM to se mnou vždycky uměli. Mají svůj nezaměnitelný rukopis, výraz. Poznáte je podle několika prvních tónů. Navíc se jako kapela nebojí lehce experimentovat.

Každé nové album je trošku jiné, přesto má stále jasně znatelnou značku téhle severské legendy. Novinka mě doslova přikovala na zeď. Opět. Stál jsem ve svém pokoji, ani jsem si nestihl sednout, tak jak to většinou dělám. Najednou jsem nebyl doma, ale někde vysoko v horách. Do obličeje mě udeřil ledový vítr, nemohl jsem dýchat, lapal jsem po dechu. Jakoby se mi jednotlivé skladby usadily hluboko v kostech, v podvědomí. Staly se mojí součástí. O tomhle je pro mě muzika a death metal. O emocích, o síle, o předané energii. Jsem ztracen. 


Celým novým albem se vine jako jedovatý břečťan taková zvláštní melancholická nálada. Smutek i naděje, naprostá tma, samota. Hlavou mi létají myšlenky jako zběsilé, aby se po nějaké době usadily a já se spokojeně kýval do rytmu. Je znát, slyšet, že v téhle smečce jsou velmi talentovaní muzikanti, kteří hrají opravdově, upřímně, ryze a naprosto autenticky. Stále, i po více než 35 letech v podzemí, si myslím, že nejlepší alba jsou ta, která jsou zahraná od srdce. Zkrátka a dobře, SARCASM věřím všechno. Studený, dobře čitelný a drásavý zvuk, motiv na obalu, ale i jednotlivé pasáže, které se mi postupně dostaly pod kůži i do podvědomí. Vždycky se tětím na víkend, až zmizím v lesích za naším domem. Toulám se se sluchátky na uších, nasávám mrtvolnou atmosféru starých pohřebišť, navštěvuji rozpadlé ruiny. Také vám, moji milí čtenáři, připadá, že tahle kapela je každým novým albem lepší a lepší? Mě ano, novinka je dle mého skromného názoru k dokonalosti vybroušeným death metalovým drahokamem. Stojím zase jednou na skále a dívám se dolů do hlubiny. Přemýšlím, o čem je vlastně život a o čem smrt? "Lifeforce Omnibound" je na opravdu velmi vznešeným, majestátním, přitažlivým albem, které má v sobě i vášeň a touhu starým mistrů v oboru. Kdyby ještě žili mí staří kamarádi z devadesátých let, tak bych jim novinku pustil a nemuseli bychom vůbec mluvit. Jen bychom kývali souhlasně hlavou a užívali si příliv skvělým nápadů a melodií. Sleduji tuhle legendu již dlouhé roky, pod dnešní recenzí naleznete odkazy na předchozí nahrávky, skvělý rozhovor a jako starý poctivý fanoušek mohu napsat jen jediné - je to tam, novinka je vynikající po všech stránkách! Přemýšleli jste někdy o tom, proč vlastně posloucháte muziku? Proč máte rádi death metal a další extrémní styly? Poslechněte si tohle album a budete vědět, proč miluji muziku já. K dokonalosti vybroušený, temný a chladný death metalový křišťál! Silný, magický a podmanivý vichr ze severu! 

Asphyx says:

Have you ever wondered why you listen to music? Why do you like death metal and other extreme genres? I’ve always been drawn to darkness and coldness—that hard-to-explain shiver that reminds me of the heavy atmosphere before a storm, when there’s electricity in the air. The Swedish band SARCASM has always had a way with me. They have their own unmistakable style and sound. You can recognize them from the very first few notes. Plus, as a band, they aren’t afraid to experiment a little.

Every new album is a little different, yet it still bears the clearly recognizable mark of this Nordic legend. The new release literally pinned me to the wall. Again. I was standing in my room; I didn’t even have time to sit down, as I usually do. Suddenly, I wasn’t at home, but somewhere high up in the mountains. An icy wind hit me in the face; I couldn’t breathe, I was gasping for air. It was as if the individual songs had settled deep in my bones, in my subconscious. They became a part of me. This is what music and death metal are about for me. About emotions, about power, about the energy transmitted. I am lost.


A peculiar melancholic mood winds its way through the entire new album like poisonous ivy. Sadness and hope, utter darkness, loneliness. Thoughts race through my head like mad, only to settle down after a while, leaving me contentedly swaying to the rhythm. You can tell, you can hear, that this band is made up of very talented musicians who play with genuine, sincere, pure, and utterly authentic passion. Even now, after more than 35 years in the underground, I still believe that the best albums are the ones played from the heart. In short, I believe everything SARCASM does. A cold, clear, and jarring sound; the cover art, as well as individual passages, gradually seeped under my skin and into my subconscious. I always look forward to the weekend, when I disappear into the woods behind our house. I wander with headphones on, soaking in the deathly atmosphere of old burial grounds, visiting crumbling ruins. Do you, my dear readers, also feel that this band gets better and better with every new album? I certainly do; in my humble opinion, this new release is a death metal gem polished to perfection. Once again, I stand on a rock and look down into the abyss. I find myself wondering: what is life really about, and what is death? "Lifeforce Omnibound" is a truly sublime, majestic, and captivating album that embodies the passion and desire of the old masters of the genre. If my old friends from the ’90s were still alive, I’d play them this new release, and we wouldn’t need to say a word. We’d just nod our heads in agreement and enjoy the flood of great ideas and melodies. I’ve been following this legend for many years; below today’s review, you’ll find links to previous recordings and a great interview. And as an old, die-hard fan, I can only say one thing it’s all there; this new album is outstanding in every way! Have you ever wondered why you actually listen to music? Why do you love death metal and other extreme genres? Listen to this album and you’ll know why I love music. A dark and cold death metal gem, polished to perfection! A powerful, magical, and captivating wind from the north!


about SARCASM on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
01. Essence Of Existence 
02. Altering The Perception 
03. The Reward Of Adversity 
04. Crumbling Mind Edifice 
05. Plunged Into A Paradox 
06. Wayward Fragments Of Infinite Divisibility 
07. A Concept Older Than Time 
08. Empirical Life Metaphysical

band:
Jesper Ojala - Drums
Heval Bozarslan - Vocals
Peter Laitinen - Guitars
Philip Borg - Bass




Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026)


STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Ihned mě pohltí temnota a obejmou chladné, pevné pavučiny. Začne mě mrazit v zádech. Stoletá kobka, dosud ukrytá v ruinách starého hradu, vydala další ze svých svědectví. Byla tu kdysi mučírna, lidé zde umírali hladem, roztržení, zohavení, znásilnění. Ve jménu víry, ve jménu jediného boha. Poslech prvního dlouhohrajícího alba katalánských maniaků STENCH OF SORCERY vás vrátí po časové ose zpět.

Death metal v podání těchto tmářů je velmi propracovaný, melodický a zároveň surový a naléhavý. Když jsem slyšel nahrávku poprvé, musel jsem si sednout a jen jsem nábožně poslouchal. Strhla mě energie celé desky, zahalila mě do černého pláště a stal se ze mě cestovatel v čase. Cítil, vnímal jsem celým svým tělem i podvědomím, že tu mám co do činění s opravdu velmi zajímavou a dobře složenou a napsanou hudbou. Koneckonců, posuďte sami, poslechněte si ukázky. 


První, co vás doslova uhodí do obličeje, tak je zvuk. Podepsán je pod ním mistr Dan Swanö a Unisound Studio. Zvuk je masivní, ostrý, velmi dobře čitelný a dynamický. Dodává celé nahrávce další rozměr. Osobně se mi líbí i motiv na obalu, který se k muzice krásně hodí. Nejzajímavější je ale hudba samotná. Španělé ctí klasické death metalové postupy, zhlédli se v severské škole, ale přidávají velkou spoustu svých nápadů a hlavně melodií. Podupávám si nohou do rytmu, křičím spolu s kapelou do tmy, jednotlivé skladby se mi dostávají postupně pod kůži i do podvědomí. Každý song má v sobě motiv, který řeže do živého. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, je kapela opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Ne, najednou nejsem ve svém pokoji, ani nechodím ulicemi našeho města, jsem ve starých ruinách, ve kterých je do zdí otištěna bolest a utrpení. Určitě si prostudujte i texty, rozhodně stojí za to. Osobně se mi hrozně líbí i vokál, práce s hlasem Luís Vargas je jedním slovem vynikající. STENCH OF SORCERY letos přicházejí s albem, kterému nechybí vůbec nic. Jsou pro mě velkým překvapením i důkazem, že i v dnešní době můžete potkat v podzemí opravdu zajímavé kapely. "The Palegold Menace" je přesně tím druhem alba, které je na povrchu chladné a hoří zevnitř. Každým dalším poslechem roste a zadírá se mi hluboko pod kůži i do podvědomí. Otevírám staré rezavé dveře a vstupuji dovnitř. Ihned mě pohltí temnota a obejmou chladné, pevné pavučiny. Začne mě mrazit v zádech. Stoletá kobka, dosud ukrytá v ruinách starého hradu, vydala další ze svých svědectví. Na stěnách visí prašivé mrtvoly prokletých. Ano, teď už to vím, jsem zde správně. Brána do temnoty je otevřena! Syrový a chladný death metal, který vás provede naprostou tmou! Staré ruiny vydaly další děsivé svědectví! 

Asphyx says:

I open the old, rusty door and step inside. Darkness engulfs me at once, and cold, stiff cobwebs wrap around me. A chill runs down my spine. The century-old dungeon, long hidden within the ruins of the old castle, has revealed yet another of its secrets. This was once a torture chamber; people died here of starvation, torn apart, mutilated, raped. In the name of faith, in the name of the one true god. Listening to the first full-length album by the Catalan maniacs STENCH OF SORCERY will take you back in time.

The death metal delivered by these dark masters is highly sophisticated, melodic, yet raw and urgent. When I heard the recording for the first time, I had to sit down and just listen reverently. I was swept away by the energy of the entire album; it enveloped me in a black cloak, and I became a time traveler. I felt, I sensed with my whole body and subconscious, that I was dealing with truly very interesting and well-composed and written music. After all, judge for yourself listen to the samples. 


The first thing that literally hits you right in the face is the sound. It’s the work of master engineer Dan Swanö and Unisound Studio. The sound is massive, sharp, crystal-clear, and dynamic. It adds another dimension to the entire recording. Personally, I also like the cover art, which fits the music perfectly. But the most interesting part is the music itself. The Spaniards honor classic death metal techniques, drawing inspiration from the Nordic school, but they add a whole lot of their own ideas and, above all, melodies. I’m tapping my foot to the beat, screaming along with the band into the darkness, and the individual songs are gradually getting under my skin and into my subconscious. Every song has a motif that cuts to the quick. Moreover, and this is, as always, very important to me, the band is genuine, pure, believable, and completely authentic. No, suddenly I’m not in my room, nor am I walking the streets of our city; I’m in ancient ruins where pain and suffering are imprinted on the walls. Be sure to check out the lyrics as well they’re definitely worth it. Personally, I really love the vocals; Luís Vargas’s vocal delivery is, in a word, outstanding. STENCH OF SORCERY are releasing an album this year that has absolutely everything. They’re a huge surprise to me and proof that even today, you can still find truly interesting bands in the underground scene. "The Palegold Menace" is exactly the kind of album that’s cold on the surface but burns from within. With every listen, it grows on me and burrows deep under my skin and into my subconscious. I open an old, rusty door and step inside. Immediately, darkness engulfs me and cold, solid cobwebs wrap around me. A chill runs down my spine. A century-old dungeon, hitherto hidden in the ruins of an old castle, has revealed another of its secrets. The walls are hung with the dust-covered corpses of the damned. Yes, now I know for sure I’m in the right place. The gate to darkness is open! Raw and cold death metal that will guide you through utter darkness! The ancient ruins have revealed yet another terrifying testimony!


tracklist:
01. Fear Facer (The Palegold Menace) 
02. Stain Of Suspicion 
03. Here In The Dark 
04. Warden Of The Last Dawn Light 
05. The Stench Of Sorcery 
06. Alric's Deadly Omen 
07. Superstition 33: Eternal Demand 
08. Grudgeborn (Accursed Be He, The Doomwalker)

úterý 2. června 2026

Recenze/review - DGS - Delusional Grasp of Sanity (2026)


DGS - Delusional Grasp of Sanity
CD 2026, Great Dane Records

for english please scroll down

Probudíš se do tmy a marně vzpomínáš, kam se ztratil včerejší den. Smrdíš špínou, alkoholem a ležíš uprostřed odpadků. Hned kousek od stoky, která vytéká z tvého města jako hnis z dlouho zanícené rány. Krysy tančí na ostrých střepech a i když pomalu svítá, tak lampa stále jako nějaké zlé svědomí bliká do rytmu tvého raněného srdce. Samota těla, samota duše, padl si až na samotné dno. Přesto se v tobě vznítí pradávná síla a touha přežít a znovu zapneš play na svém přehrávači. Čeká tě další lahev s průhlednou jedovatou tekutinou, další den plný beznaděje a strachu.

DGS jsou kapela z Helsinek, která je složená ze samých zkušených muzikantů. Ti působili ve smečkách jako INFERIA (já tuhle kapelu pořád miluju!), GOD DISEASE, NEUROSURGERY a PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, STRANGLE CHAIN. Je vám tedy asi jasné, že o kvalitu je zde postaráno. Jel jsem zrovna zase, jako každý den, velmi brzy ráno do továrny. Vedle mě zvracel opilec a ulice smrděly včerejším večerem. Muzika se mi postupně zadírala do kostí a jsem si najednou naprosto jistý, že tuhle kapelu budu poslouchat ještě hodně dlouho. 


Vše je tu totiž naprosto opravdové, ryzí, upřímné, uvěřitelné a naprosto autentické. V době, kdy každý druhý hraje uměle a soustředí se spíše na to, jaké bude mít fotky na sociálních sítích, přicházejí DGS s muzikou, která je surová, temná a útočí na ty nejnižší pudy. Fascinuje mě, jak je svým způsobem primitivní a zároveň velmi propracovaná. Každý riff, každý úder bicích, každý výkřik do tmy, zde má své jasné místo. Finská četa záhrobních vojáků působí jako vyslanci ze samotného podsvětí. Kapela vylezla z těch nejhlubších helsinských kanálů a přinesla nám hudbu, která je volně inspirovaná smečkami typu CANNIBAL ACCIDENT, GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, DISGRACE. Starosvětský, prašivý a surový death metal se zde potkává s na kost ohlodaným grindcore, to vše zamíchané spolu s naprostou tmou a zkaženou krví ve velmi jedovatém koktejlu. Když už jednou ochutnáte, získáte si na tomto nápoji z pekla závislost jako dobré vodce. Můžete mít deprese, můžete mít sto chutí všechno kolem sebe zničit, ale když si poslechnete "Delusional Grasp of Sanity", váš mozek bude najednou čistý a budete toužit po další dávce téhle kruté muziky. Nové album zkrátka a dobře není pro lenivé čtenáře módních lesklých metalových časopisů. Tady se hraje pro všechny prokleté, pro vaše vlastní démony. Nesmím zapomenout ani na skvělý, masivní, zabijácký a dobře čitelný zvuk i stylový motiv na obalu. Až se zase jednou probudíš na studené, tvrdé zemi a budeš marně vzpomínat, kam se poděl včerejší den, tak si tuhle desku určitě narvi pod tlakem do uší. Je totiž vynikající po všech stránkách. Syrová, temná a absolutně zabijácká death grindcoreová nahrávka, u které vám začnou znovu hnisat staré rány! Album, špinavé jako stoka pod vaším městem! 

Asphyx says:

You wake up in the dark and try in vain to remember where yesterday went. You reek of dirt and alcohol, and you’re lying in the middle of trash. Right next to the sewer that oozes out of your city like pus from a long-infected wound. Rats dance on sharp shards of glass, and even though dawn is slowly breaking, the lamp still flickers like a guilty conscience to the rhythm of your wounded heart. The loneliness of the body, the loneliness of the soul you’ve fallen to the very bottom. Yet an ancient strength and desire to survive ignite within you, and you press play on your player once more. Another bottle of clear, poisonous liquid awaits you, another day full of hopelessness and fear.

DGS is a band from Helsinki made up entirely of experienced musicians. They’ve played in bands like INFERIA (I still love this band!), GOD DISEASE, NEUROSURGERY, and PUTRID DEFECATION, ELEGEION, FRAGILE HOLLOW, DIABLERIE, RAPTURE, and STRANGLE CHAIN. So you can probably tell that quality is guaranteed here. I was driving to the factory very early in the morning, just like every day. A drunk was vomiting next to me, and the streets reeked of last night. The music gradually seeped into my bones, and I’m suddenly absolutely certain that I’ll be listening to this band for a long time to come. 


Everything here is completely genuine, pure, sincere, believable, and utterly authentic. At a time when everyone else is putting on a show and focusing more on how their social media photos will look, DGS comes along with music that is raw, dark, and appeals to our basest instincts. I’m fascinated by how it’s primitive in its own way yet highly sophisticated at the same time. Every riff, every drum beat, every scream into the darkness has its clear place here. This Finnish squad of soldiers from beyond the grave comes across as emissaries from the underworld itself. The band crawled out of the deepest Helsinki sewers and brought us music loosely inspired by bands like CANNIBAL ACCIDENT, GENERAL SURGERY, ROTTEN SOUND, CADAVERIC INCUBATOR, INFERIA, XYSMA, and DISGRACE. Old-school, mangy, and raw death metal meets bone-gnawing grindcore here, all mixed together with utter darkness and tainted blood into a highly toxic cocktail. Once you take a sip, you’ll become as addicted to this drink from hell as you would to good vodka. You might be depressed, you might feel like destroying everything around you, but when you listen to "Delusional Grasp of Sanity", your mind will suddenly clear, and you’ll crave another dose of this brutal music. Simply put, this new album isn’t for lazy readers of trendy, glossy metal magazines. This is music for all the damned, for your own demons. I mustn’t forget to mention the great, massive, killer, and crystal-clear sound, as well as the stylish cover art. The next time you wake up on the cold, hard ground and try in vain to remember where yesterday went, be sure to shove this record into your ears. It’s excellent in every way. A raw, dark, and absolutely killer death grindcore record that will make your old wounds start festering again! An album as filthy as the sewer beneath your city!


Tracklist:
1. Swarm (00:54)
2. Obliterate (01:28)
3. Intoxication (02:33)
4. Crawl (02:33)
5. Antepartum (02:11)
6. Indoctriated (02:13)
7. Meaningless Existence (03:26)
8. Weakness (02:03)
9. 241 (01:12)
10. Shattered (03:31)
11. Slough (02:05)
12. Doom (03:04)

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER - Mastering the Disease (2026)


MORGUE SUPPLIER - Mastering the Disease
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Pokaždé, když jste jej potkali, tak se usmíval. Prohodil pár vtipů. Měl krásnou ženu, zdravé, úspěšné děti. V práci jej měli všichni rádi. O to víc šokovalo, že ho našli, jak visí na stromě, uprostřed pečlivě udržované zahrady. Lidem do hlavy nevidíte a tenhle chlápek měl spoustu tajemství. Mrtvoly zakopané kolem domu, mučírnu ve sklepě. Jakmile se setmělo, měnil se jako Mr. Jekyl and Hyde. Poslouchám nové album amerických MORGUE SUPPLIER a připadám si zase jednou, jako bych byl obětí nějakého šílence s krásným úsměvem a zkaženou duší.

Téhle smečce jsem se již několikrát věnoval a pokaždé jsem byl jejich extrémní, drásavou muzikou nadšený. Důkazem budiž odkazy na recenze, které naleznete dole pod článkem. I letos pánové stavějí na pevných death metalových a grindcoreových základech. A opět přidávají spoustu psycho pasáží, které vás vtáhnou do sebe, jako nějaký neklidný, šílený horor. Krve by se ve mě nedořezal, když poslouchám "Mastering the Disease". 


Vše je zde ohlodáno na kost, na svoji bolestivou podstatu. Riffy jsou ostré jako čerstvě nabroušený skalpel, bicí zabíjejí tlakem a vokál má v sobě prudkou jedovatost. Kývám se spokojeně do rytmu, připadám si při poslechu jako bych seděl v nějaké zapomenuté kobce v léčebně dlouhodobě duševně nemocných. Co je pravda a co lež? A co je vlastně normální? Beru do rukou nůž, hraju si s ostřím. MORGUE SUPPLIER jsou kapelou, která velmi zkušeně a zajímavě překračuje hranice, objevuje nová zákoutí a zároveň se velmi dobře poslouchá. Nové album chce samozřejmě klid a ticho, abyste mohli postupně rozkrýt jednotlivé vrstvy. Opravdu doporučuji více setkání. Teprve potom vyniknou na povrch všechny nuance. Jsi fanoušek třeba takových NAPALM DEATH, NASUM, CEPHALIC CARGAGE, BRUTAL TRUTH, LOGISTIC SLAUGHTER, CONVERGE, CRIMINAL ELEMENT? Líbí se ti, když hudba řeže přímo do živého? Miluješ k smrti chladnou a temnou atmosféru? Navštěvuješ s chutí patologické sály, opuštěné nemocnice, stará krvavá jatka? Máš někdy pocit, že se svět kolem hroutí? Potom jsi zde správně. "Mastering the Disease" je přesně tím druhem alba, které je určeno i pro tebe. Zapomenout nesmím ani na skvěle ošetřený zvuk (Paul Gillis odvedl opravdu velmi dobrou práci). Za zajímavý, stylový a zvláštním způsobem podivný, považuji i motiv na obalu (podepsán je pod ním Adam Medford a volně mě inspiroval k úvodu dnešního článku). Tahle smečka hraje od roku 1999 a jedná se o velmi zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. I po všech těch letech si zachovávají sílu, tlak a energii a dokáží napsat zajímavé a neotřelé skladby. Death grindové album, které vás dostane na hranici šílenství! Temnota a chlad pocházejí z našich vlastních myšlenek! 


Asphyx says:

Every time you ran into him, he was smiling. He’d crack a few jokes. He had a beautiful wife and healthy, successful kids. Everyone at work liked him. That made it all the more shocking when they found him hanging from a tree in the middle of his meticulously manicured garden. You can’t see what’s going on inside people’s heads, and this guy had plenty of secrets. Bodies buried around the house, a torture chamber in the basement. As soon as it got dark, he transformed like Mr. Jekyll and Hyde. I’m listening to the new album by the American band MORGUE SUPPLIER, and once again I feel like I’m the victim of some madman with a beautiful smile and a corrupt soul.

I’ve covered this band several times before, and every time I’ve been thrilled by their extreme, harrowing music. The proof is in the links to reviews you’ll find below the article. This year, too, the guys are building on solid death metal and grindcore foundations. And once again, they’re adding plenty of psycho passages that will pull you in like some restless, insane horror movie. My blood runs cold when I listen to “Mastering the Disease”. 


Everything here is stripped down to the bone, to its painful essence. The riffs are sharp as a freshly sharpened scalpel, the drums are crushingly intense, and the vocals carry a fierce venom. I nod contentedly to the beat; listening to this, I feel as if I’m sitting in some forgotten cell in a long-term psychiatric hospital. What is truth and what is a lie? And what is actually normal? I pick up a knife, playing with the blade. MORGUE SUPPLIER is a band that very skillfully and intriguingly pushes boundaries, discovers new corners, and at the same time is a pleasure to listen to. The new album, of course, demands peace and quiet so you can gradually peel back its layers. I really recommend multiple listens. Only then will all the nuances come to the surface. Are you a fan of bands like NAPALM DEATH, NASUM, CEPHALIC CARRIAGE, BRUTAL TRUTH, LOGISTIC SLAUGHTER, CONVERGE, or CRIMINAL ELEMENT? Do you like it when music cuts right to the bone? Do you love a cold and dark atmosphere to death? Do you enjoy visiting morgues, abandoned hospitals, and old bloody slaughterhouses? Do you ever feel like the world around you is falling apart? Then you’ve come to the right place. "Mastering the Disease" is exactly the kind of album that’s meant for you. I mustn’t forget to mention the superbly crafted sound (Paul Gillis did a truly excellent job). I also find the cover art interesting, stylish, and strangely peculiar in a unique way (it’s signed by Adam Medford and loosely inspired the introduction to today’s article). This band has been playing since 1999, and they are very experienced musicians who know exactly what and how they want to play. Even after all these years, they retain their power, intensity, and energy and are capable of writing interesting and original songs. A death grind album that will push you to the brink of madness! Darkness and cold come from our own thoughts!


Recenze/review - MORGUE SUPPLIER - Inevitability (2022):

Recenze/review - MORGUE SUPPLIER – Morgue Supplier (2016):
https://www.deadlystormzine.com/2016/05/recenzereview-morgue-supplier-morgue.html


Tracklist
01. Swelling Revulsion
02. Mastering The Disease
03. Pupils Of Insularity
04. The Gnashing Of False Teeth
05. Annihilated Thinker
06. Blood Prints
07. Depersonalized Realization
08. Next World Consumes
09. Indifferent Majesty (Outro)

band:
Paul Gillis - vocals
Stephen Reichelt - bass

Guest Musicians:
- Marco “Lord Marco” Pitruzzella (Six Feet Under) - Drums
- James Lee(Ex-Origin) - Co-vocals on “BLOOD PRINTS” / Additional screams on “SWELLING REVULSION”
- Dan Lawson (Usurper) - Additional vocals on “PUPILS OF INSULARITY”

pondělí 1. června 2026

Recenze/review - VENOM - Into Oblivion (2026)


VENOM - Into Oblivion
CD 2026, Noise Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Kolem je klid, jen v dálce štěkají zuřiví psi. Připomínají mi smečku, kterou jsem kdysi dávno, někdy na konci osmdesátých let, potkával na periferii našeho města. Jeden kamarád tehdy přinesl kazetu s albem "Black metal", kterou si přehrál z vinylu od svého otce. Na nás byla tahle hudba již tenkrát stará a nijak mě nezasáhla. K VENOM jsem si hledal cestu dalších několik roků. Vrátil jsem se domů, vyhrabal staré nahrávky a teprve až potom, po pěti letech, došlo k vzájemnému přenosu temných emocí a kapela do mě zasekla svůj dráp. Od té doby sleduji každé nové album, ale vybírám si, které budu poslouchat dál.

Letos se, dle mého skromného úsudku, přišli pánové v čele s mistrem Cronosem se skladbami, na kterých se vrací ke svým vlastním kořenům, podstatě. Novinku jsem si pustil, zhasl všechna světla a jako za starých dobrých časů jen tak poslouchal. Po nějaké době, řekněme pěti přehráních, jsem si začal podupávat nohou, máchat hlavou a moje šedé vlasy vlály pokojem jak kdysi. Je to tam, mumlám si pod vousy a potom strávím s "Into Oblivion" nějaký čas a užívám si tu prašivou, starou a chladnou atmosféru. V téhle podobě mám tuhle smečku nejraději. 


Melodie i riffy jsou jednoduché, ohlodané na kost, kapela opravdu znovu oživuje svoje krvavé kořeny. Vlastně i moje, když si to vezmu kolem a kolem, protože nebýt téhle smečky, nebyl by metal takový, jako je dnes. Jasně, od VENOM se asi již nikdy nedočkáme žádných progresivních kolotočů, změn stylu a otáčení směru hudebních dějin. Kritici by mohli namítnout, že je to stále dokola to samé, že zvuk je divný (třeba bicí znějí tak nějak slabě). Nutno si ale uvědomit, že tahle smečka pochází z doby, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo a hlavně, cenilo se spíše to, jestli kapela hraje srdcem, odhodlaně, opravdově, upřímně a autenticky. A tohle všechno si britští kacíři zachovali až dodnes. Osobně si toho cením a hrozně rád se k novince vracím. Je pro mě samozřejmě i vzpomínkou, nastupuje tu nostalgie, ale koho to v závěru zajímá? Chtěli jste VENOM? Máte je mít, se vším co k tomu patří. Což je v dnešní době nejistoty a totálního chaosu takový malý zázrak. "Into Oblivion" určitě není a nikdy nebude zásadním albem kapely, na které se bude vzpomínat po letech, ale není to ani žádný průšvih, jak tomu někdy u starých kapel bývá. Pořád dostanete poctivý black heavy metal, u jehož vzniku kdysi dávno tahle kapela sama stála. Je mi velkou ctí, si zase jednou mohu sednout do svého oblíbeného křesla, číst si o dávných čarodějnických procesech a u toho poslouchat tohle album. Svět je najednou pokrytý černými pavučinami a já sestupuji dolů, do sklepení. Jako kdysi, když mi kamarád přinesl starou stokrát přehrávanou kazetu. Berte a nebo nechte být. Já jsem velmi spokojen a nadšeně mlátím do stolu. Peklo stále existuje! Satan se usmívá! Black heavy metal, ohlodaný až na kost! Ohně hoří jasným černým plamenem! 

Asphyx says:

I’m staring into the darkness. All around is quiet, except for the furious barking of dogs in the distance. They remind me of a pack I used to encounter long ago, sometime in the late eighties, on the outskirts of our town. Back then, a friend brought over a cassette of the album "Black Metal", which he’d copied from his father’s vinyl record. Even back then, this music felt old to us, and it didn’t move me at all. It took me several more years to find my way to VENOM. I went home, dug out the old recordings, and only then, five years later, did a mutual exchange of dark emotions take place, and the band sank its claws into me. Since then, I’ve followed every new album, but I’m selective about which ones I’ll keep listening to.

This year, in my humble opinion, the gentlemen led by the master Cronos have come out with songs that return to their own roots, to their essence. I put on the new album, turned off all the lights, and just listened, like in the good old days. After a while let’s say five plays I started tapping my foot, banging my head, and my gray hair was flying around the room just like it used to. “It’s back,” I mutter under my breath, and then I spend some time with “Into Oblivion,” enjoying that gritty, old, and cold atmosphere. This is how I like this band best. 


The melodies and riffs are simple, stripped down to the bone; the band is truly reviving its bloody roots. Actually, mine too, when you think about it, because if it weren’t for this pack, metal wouldn’t be what it is today. Sure, we’ll probably never see any progressive twists, style shifts, or turns in the course of music history from VENOM again. Critics might argue that it’s the same thing over and over, that the sound is weird (the drums, for instance, sound kind of weak). But it’s important to realize that this band hails from a time when people didn’t care about such technicalities, and what mattered most was whether the band played with heart, determination, sincerity, and authenticity. And the British heretics have preserved all of that to this day. Personally, I appreciate that and I love coming back to this new release. Of course, it’s also a memory for me nostalgia sets in but who cares in the end? Did you want VENOM? You’ve got them, with everything that goes with it. Which, in these times of uncertainty and total chaos, is a small miracle. "Into Oblivion" is certainly not and never will be a landmark album that will be remembered for years to come, but it’s not a total flop either, as is sometimes the case with older bands. You still get solid black heavy metal, a genre this band helped pioneer long ago. It is a great honor to once again sit down in my favorite armchair, read about ancient witch trials, and listen to this album while doing so. The world is suddenly covered in black cobwebs, and I descend down into the dungeon. Just like back when a friend brought me an old, well-worn cassette. Take it or leave it. I am very satisfied and enthusiastically pounding on the table. Hell still exists! Satan is smiling! Black heavy metal, stripped down to the bone! The fires burn with a bright black flame!


about VENOM on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Into Oblivion 
2. Lay Down Your Soul 
3. Nevermore 
4. Man & Beast 
5. Death the Leveller 
6. As Above So Below 
7. Kicked Outta Hell 
8. Legend 
9. Live Loud 
10. Metal Bloody Metal 
11. Dogs of War 
12. Deathwitch 
13. Unholy Mother 

neděle 31. května 2026

Recenze/review - DARKTHRONE - Pre-Historic Metal (2026)


DARKTHRONE - Pre-Historic Metal
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se občas rád zavírám o víkendech do svého pokoje a přehrabuji se ve starých nahrávkách. Pořádám své soukromé výlety do historie. Občas se jen tak dívám do zdi a vzpomínám na staré dobré časy, kdy se v metalu nehledělo ještě na styly, neškatulkovalo se a špinavý zvuk byl příznakem rebelie. Uvědomuji si, jak je současný svět umělý, plastový a neosobní. Měl jsem to vždy nastavené tak, že jsem si musel s kapelou vytvořit jakési nepsané pouto. DARKTHRONE vás na jeden takový výlet do metalového pravěku opět vezmou.

Jasně, už vidím ty přemýšlivé výrazy hudebních kritiků, kteří budou rozebírat jednotlivé motivy a matematicky hodnotit hudbu. Kam se ale ztratila vášeň, radost z metalu samotného? Je to s podivem, ale Norové je pořád mají. I jejich letošní novinka je ohlodaná na kost, plná starodávných motivů, záměrně nedokonalého a špinavého zvuku. Můžete mít tisíc připomínek, ale téhle smečce nelze upřít jednu věc, hrají od srdce. A o tom to celé je, nezapomínejte na to!


Vážení a milí čtenáři, s DARKTHRONE je to jako vždycky. Záleží na přístupu fanoušků. Pokud vám  tenhle primitivní, základní black heavy metal, ovlivněný samozřejmě i dalšími styly vyhovuje, budete spokojeni, možná i nadšeni. Jestli ale vyžadujete od hudby něco nového, progresivního nebo jen nemáte rádi jednoduché riffy, utečte pryč. A zatímco budete zdrhat někam daleko, já si zajdu na malý výlet, na jeden lesní hřbitov, usadím se vedle nakloněného náhrobku a dám si několik piv. Až už nebudu moc, tak si zalezu do staré hrobky a přespím vedle dávno pochovaných těl. "Pre-Historic Metal" je přesně tím druhem nahrávky, kterou buď milujete a nebo nesnášíte. I vy, notoričtí stěžovatelé a rouhači ale musíte uznat, že je tahle smečky opravdová, upřímná, ryzí, autentická. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je postup poslední roky z mé strany vždy velmi podobný. Nejdřív mi nové skladby moc nelezou do hlavy, ušklíbám se, nejsem příliš nadšený. Jenže po nějakém čase si začnu podupávat nohou, usmívat se a mlátit pěstí do stolu. Vytáhnu ze skříně svoji starou džínovou vestu, obléknu si ji a vydám se na nekonečnou cestu do záhrobí. Kapela je samozřejmě true a ortodoxní, ale také je slyšet, že má nadhled. Nakonec, když už mám v sobě několik piv, tak se přistihnu, že si začínám skladby broukat spolu s DARKTHRONE, abych nakonec řval do tmy. Tohle je album, které nemá cenu někomu nutit, musíte jej poslouchat spíše srdcem, než ušima. Věrní určitě vědí, o čem píšu. Nebudu to zdržovat. Je tu nové album, berte a nebo nechte být. Black heavy metalové ozvěny ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

I don’t know about you, but I sometimes like to lock myself in my room on weekends and dig through old recordings. I take my own private trips down memory lane. Sometimes I just stare at the wall and reminisce about the good old days, when metal didn’t care about genres, didn’t pigeonhole people, and a dirty sound was a sign of rebellion. I realize how artificial, plastic, and impersonal the modern world is. I’ve always felt the need to forge a kind of unwritten bond with the band. DARKTHRONE will take you on another such journey into metal’s prehistory.

Sure, I can already see the pensive expressions of music critics who will dissect individual motifs and mathematically evaluate the music. But where has the passion gone, the joy of metal itself? It’s surprising, but the Norwegians still have it. Even their new release this year is stripped down to the bone, full of ancient motifs and a deliberately imperfect, dirty sound. You may have a thousand complaints, but there’s one thing you can’t deny about this band: they play from the heart. And that’s what it’s all about don’t forget that!


Dear readers, with DARKTHRONE, it’s the same as always. It all depends on the fans’ perspective. If this primitive, basic black heavy metal influenced, of course, by other styles as well suits your taste, you’ll be satisfied, maybe even thrilled. But if you’re looking for something new or progressive in music, or if you just don’t like simple riffs, run away. And while you’re running off somewhere far away, I’ll go on a little trip to a forest cemetery, settle down next to a tilted gravestone, and have a few beers. When I can’t take it anymore, I’ll crawl into an old tomb and sleep next to long-buried bodies. "Pre-Historic Metal" is exactly the kind of record you either love or hate. Even you, notorious complainers and blasphemers, have to admit that this band is genuine, sincere, pure, and authentic. All things considered, my approach over the last few years has always been very similar. At first, the new songs don’t really stick with me; I grimace, not feeling too enthusiastic. But after a while, I start tapping my foot, smiling, and pounding my fist on the table. I pull my old denim vest out of the closet, put it on, and set off on an endless journey into the afterlife. The band is, of course, true and orthodox, but you can also hear that they have a sense of perspective. Eventually, after a few beers, I catch myself humming along with DARKTHRONE, only to end up screaming into the darkness. This is an album you shouldn’t force on anyone; you have to listen to it with your heart rather than your ears. The faithful surely know what I’m talking about. I won’t drag this out. There’s a new album here take it or leave it. Black heavy metal echoes from ancient cursed graveyards!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. They Found One of My Graves 
2. Pre-Historic Metal 
3. Siberian Thaw 
4. Deeply Rooted 
5. The Dry Wells of Hell 
6. So I Marched to the Sunken Empire 
7. Eat Eat Eat Your Pride 
8. Eon 4 

sobota 30. května 2026

Recenze/review - GOUGE - Pure Deathfuck (2026)


GOUGE - Pure Deathfuck
EP 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Těšíš se každý den, až přijdeš z práce domů a zavřeš se do svého pokoje. Polibek smrti, který pokaždé dostaneš, tě utvrdí v tom, že děláš věci správně. Mrtvoly uložené v mrazáku, jsou již ve značném stádiu rozkladu. Na lov se vydáváš v noci, když měsíc osvítí krajinu a pokaždé, když zabiješ, tak cítím ve svých žilách obrovskou sílu. Ve sklepě máš krásné sochy z prašivých kostí. Tohle je tvůj svět. V práci tě považují za milého, spíše stydlivého, ale tady, tady jsi mocný. Poslouchám nové EP norských death thrasherů GOUGE a nebe má zase jednou barvu krve.

Vracím se spolu s kapelou po časové ose zpět, do dob svého mládí. Tenkrát se na nějakou tu špínu v muzice nehledělo a všechno bylo ohlodané na kost. Norská dvojice šílených maniaků přichází letos s pěticí nových skladeb (které jsou jsou doplněny o čtyři další, z debutového EP "Doomed to Death" z roku 2012) a které vás pohřbí zaživa. Pokud se rádi procházíte po starých pohřebištích a těšíte se, až exhumujete další hrob, potom jste zde správně. 


Skladby řežou tou správnou stranou nože, jsou divoké, nespoutané, mají v sobě potřebný drive, tlak i energii. Jakoby mě při poslechu někdo zavřel spolu s kapelou do staré kobky, s desítkou dalších mrtvol v různých stádiích rozkladu. Už jen ten prašivý, hnisavý zvuk je jasným důkazem toho, že záhrobí existuje. Motiv na obalu potom člověka inspiruje k morbidním básním. Existuje v současné době spousta skupin, které se snaží oživit ducha starých časů. Jen některým se ale dá jejich morbidní práce věřit. GOUGE patří jednoznačně mezi vyvolené. Pokud jsi, můj milý čtenáři mých příběhů a tipů z podsvětí, fanouškem kapel jako DARKTHRONE, AUTOPSY, REPULSION, MANTAS, starých DEATH, POSSESSED, MASTER, DEATH STRIKE, potom jsi zde, mezi nemrtvými, správně. "Pure Deathfuck" je přesně tím druhem hudby, u které začnete hnít zaživa, hezky zevnitř. Maso vám bude odpadávat od kostí, z očí vám poteče hnis a nakonec se z vás stane jen mrtvá, nepotřebná loutka. Mrzí mě snad jen jediné, ještě jsem neviděl tuhle smečku naživo. Představuji si malý zaplivaný klub, který smrdí pivem, močí, potem, sírou a na pódiu stojí Norové. Plivají nám do ksichtů oheň. Novinka má v sobě vše, co potřebuji pro záhrobní rituály. Hoří jasným plamenem, je dobře napsaná, složená a zároveň má v sobě patinu starých dobrých časů. Za mě nelze jinak, než vám nové EP doporučit. Až půjdete zase jednou do sklepa, vezměte si jej s sebou. Těšíš se každý den, až přijdeš z práce domů a zavřeš se do svého pokoje. Polibek smrti, který dostaneš, tě utvrdí v tom, že děláš věci správně. Zkažený, smradlavý kus death thrash metalového masa, prašivé kosti, bělostné lebky! Tohle EP vás pohřbí zaživa!

Asphyx says:

Every day, you look forward to coming home from work and locking yourself in your room. The kiss of death you receive each time reassures you that you’re doing things right. The corpses stored in the freezer are already in an advanced state of decomposition. You go hunting at night, when the moon illuminates the landscape, and every time you kill, I feel immense power coursing through my veins. In the basement, you have beautiful sculptures made of rotten bones. This is your world. At work, they see you as nice, even a bit shy, but here, here you are powerful. I’m listening to the new EP by the Norwegian death thrashers GOUGE, and once again, the sky is the color of blood.

Together with the band, I’m traveling back in time to the days of my youth. Back then, no one cared about the grime in the music, and everything was stripped down to the bone. This Norwegian duo of madmen is releasing five new tracks this year (supplemented by four more from their 2012 debut EP "Doomed to Death") that will bury you alive. If you enjoy wandering through old graveyards and look forward to exhuming another grave, then you’ve come to the right place. 


The songs cut deep, they’re wild and unrestrained, packed with the necessary drive, intensity, and energy. It’s as if, while listening, someone had locked me up in an old dungeon with the band, along with a dozen other corpses in various stages of decomposition. That mangy, festering sound alone is clear proof that the afterlife exists. The cover art then inspires one to write morbid poems. There are currently plenty of bands trying to revive the spirit of the old days. But only a few can be trusted with their morbid work. GOUGE is unquestionably among the chosen ones. If you, my dear reader of my stories and tips from the underworld, are a fan of bands like DARKTHRONE, AUTOPSY, REPULSION, MANTAS, the old DEATH, POSSESSED, MASTER, DEATH STRIKE, then you’re in the right place here, among the undead. "Pure Deathfuck" is exactly the kind of music that will make you rot alive, nice and from the inside out. The flesh will fall from your bones, pus will ooze from your eyes, and in the end, you’ll become nothing more than a dead, useless puppet. My only regret is that I haven’t seen this pack live yet. I picture a small, dingy club that reeks of beer, urine, sweat, and sulfur, with the Norwegians standing on stage. They spit fire in our faces. This new release has everything I need for rituals of the afterlife. It burns with a bright flame, is well-written and composed, and at the same time carries the patina of the good old days. As far as I’m concerned, I can’t help but recommend this new EP to you. The next time you head down to the basement, take it with you. Every day, you look forward to coming home from work and locking yourself in your room. The kiss of death you receive will confirm that you’re doing things right. A rotten, stinking chunk of death thrash metal flesh, mangy bones, bleached skulls! This EP will bury you alive!


Recenze/review - GOUGE – Beyond Death (2015):

tracklist:
1. Putrefaction of the Dead 01:39
2. Sadist 02:45
3. Enemies 00:55
4. Maggoteyes 02:29
5. Dead - The Kingdom of Brutal Death 03:57
6. Ritual of Gore 01:55
7. Evil Town of Mud 02:19
8. Doomed to Death 03:21
9. Nuclear Vomit 03:33

band:
Herman Holen - Drums
Christoffer Bråthen - Vocals, Guitars, Bass



čtvrtek 28. května 2026

Recenze/review - FUNEBRARUM - Beckoning the Void of Eternal Silence (2026)


FUNEBRARUM - Beckoning the Void of Eternal Silence
CD 2026, Pulverised Records

for english please scroll down

Na hřbitovech mě vždycky fascinovalo mrazivé ticho, které mě uklidňovalo a nutilo mě přemýšlet o věcech, které nejsou z tohoto světa. Sedával jsem dlouhé roky ve stínu stoletých stromů. Čítával jsem nápisy na náhrobcích a představoval si, jaký asi měli zemřelí život a smrt. Poslouchal jsem u toho vždy staré, prašivé death metalové kapely, které krásně morbidně dotvářely chladnou a temnou atmosféru. Nové album FUNEBRARUM z New Jersey probudilo nemrtvé.

Exhumace hrobů započala již s prvním tónem. Vzduchem se vznášel pach hniloby a ve tvářích kdysi zemřelých se zrcadlila nenávist. Přišli se pomstít, za všechny křivdy, za bolest, za utrpení, napadlo mě jako první, když jsem znovu a znovu zapínal play na svém přehrávači a už dávno jsem nebyl ve svém pokoji, ale procházel jsem se nekonečnými chodbami podsvětí. FUNEBRARUM jsou zpět, silnější než kdy dřív. 


Když jsem v roce 2017 viděl kapelu naživo na jednom pražském koncertě u nás v České republice, připadal jsem si jako prokletý. Jako bych se ztratil v krvavé mlze a do žil se mi postupně dostaly všechny mrtvolné melodie, shnilý odér mokvajících nálad. Kapela kolem mě omotala pevné pavučiny děsivých snů, stejně jako v případě nové nahrávky "Beckoning the Void of Eternal Silence". Album je velmi dobře napsané, složené, má v sobě pověstný drive, pradávnou sílu a energii, posbírané hluboko v podzemí. Kolem celého alba se vznáší doomový, smradlavý zápach a já nemohu jinak, než se spokojeně kývat do rytmu, užívat si jednotlivé nuance a řvát spolu s kapelou do tmy. Jsme jedné krve, říkám si pokaždé, když exhumuji svůj vlastní hrob. Není nutné se bavit o zvuku, který je masivní, prašivý a dobře čitelný, netřeba diskutovat o motivu na obalu, který je stylový, dobře zapamatovatelný a k předkládané hudbě se přesně hodí, jako k mrtvému rakev. Fanoušci kapel jako TOMB MOLD, AUTOPSY, DEMIGOD, INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, GRAVE, IGNIVOMOUS by určitě měli zbystřit pozornost. Hraje se zde hlavně pro ně i pro všechny prokleté a démony temnoty. Při společných seancích sedávám u starého hrobu a prosévám mezi prsty prach svých předků. Mám smrtící kov této odrůdy zakódovaný hluboko ve své DNA a z nové desky cítím, že jsou na tom Američané úplně stejně jako já. Mají talent pro všechny záhrobní věci, které čekají člověka, když zemře krutou smrtí. Připadá mi, že byly na povrch vytaženy pradávné pudy, touha zabíjet hudbou, že byly zhmotněny ty nejšílenější noční můry. Staré rány, nasbírané na onom světě začaly znovu bolet. Nemrtví povstali za zvuků novinky a mají v očích nenávist. Přišli se pomstít. Mám silného adepta na nejlepší album letošního roku, alespoň za mě, za starého prašivého psa, který hlídá vstup do podsvětí již od devadesátých let minulého století. Na hřbitovech mě vždycky fascinovalo mrazivé ticho, které mě uklidňovalo a nutilo mě přemýšlet o věcech, které nejsou z tohoto světa. Starodávnými chorobami nasáklý surový, temný a chladný death metal s doomovým odérem, u kterého se probouzejí nemrtví! Prašivá a shnilá odpověď na děsivé ozvěny ze záhrobí!


Asphyx says:

In cemeteries, I’ve always been fascinated by the eerie silence, which calmed me and made me think about things beyond this world. For many years, I would sit in the shade of century-old trees. I would read the inscriptions on the gravestones and imagine what kind of lives and deaths the deceased might have had. While doing so, I would always listen to old, dusty death metal bands, which beautifully and morbidly complemented the cold and dark atmosphere. The new album by FUNEBRARUM from New Jersey has awakened the undead.

The exhumation of the graves began with the very first note. The stench of decay hung in the air, and hatred was reflected in the faces of the once-dead. They’ve come to seek revenge for all the injustices, for the pain, for the suffering was my first thought as I hit play on my player over and over again, no longer in my room but wandering through the endless corridors of the underworld. FUNEBRARUM are back, stronger than ever. 


When I saw the band live at a concert in Prague here in the Czech Republic back in 2017, I felt as if I were cursed. It was as if I had gotten lost in a bloody fog, and all those deathly melodies, that rotten stench of damp, gloomy moods, were gradually seeping into my veins. The band has wrapped me in a tight web of terrifying dreams, just as they do on their new album, "Beckoning the Void of Eternal Silence". The album is very well written and composed; it possesses that legendary drive, ancient power, and energy gathered deep underground. A doom-laden, stinking stench hovers over the entire album, and I can’t help but nod contentedly to the rhythm, savoring every nuance and screaming along with the band into the darkness. We are of the same blood, I tell myself every time I exhume my own grave. There’s no need to discuss the sound, which is massive, gritty, and clear; nor is there any need to debate the cover art, which is stylish, memorable, and fits the music on offer as perfectly as a coffin fits a corpse. Fans of bands like TOMB MOLD, AUTOPSY, DEMIGOD, INCANTATION, DISMA, DEAD CONGREGATION, GRAVE, and IGNIVOMOUS should definitely pay close attention. They play here mainly for them, as well as for all the damned and the demons of darkness. During our group sessions, I sit by an old grave and let the dust of my ancestors slip through my fingers. I have this deadly metal deeply encoded in my DNA, and from the new album, I can tell that Americans feel exactly the same way I do. They have a talent for all the otherworldly things that await a person when they die a cruel death. It seems to me that ancient instincts have been brought to the surface the desire to kill with music that the craziest nightmares have been made real. Old wounds, gathered in the afterlife, have begun to hurt again. The undead have risen to the sounds of this new release, and hatred burns in their eyes. They have come to seek revenge. I have a strong contender for the best album of the year at least in my opinion, as an old mangy dog who has been guarding the entrance to the underworld since the 1990s. In cemeteries, I’ve always been fascinated by the chilling silence, which calmed me and forced me to think about things not of this world. Raw, dark, and cold death metal steeped in ancient diseases, with a doom-laden scent, that awakens the undead! A mangy and rotten answer to the terrifying echoes from beyond the grave!


about FUNEBRARUM on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. The Arrival (Intro)
2. Beckoning the Void of Eternal Silence
3. Sa Nagba Amāru
4. Through the Barren Halls of Grieving Emptiness
5. Into Dark Domains
6. Ancestral Manor (Intro)
7. Anhela Odor Mortuorum (The Adepts)
8. From Rotting Burial Shrouds
9. Turning the Stones of Torment
10. The Whispering Cathedral
11. Epilogue

band:
Daryl Kahan - Vocals 
Phil Tougas - Guitars 
Sam Osborne - Guitars 
Winslow - Bass 
Charlie Koryn - Drums




Austin Griswold
Secret Service Publicity

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine