DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 20. července 2026

Recenze/review - CABINET - Deracinated into Soiled Reliquaries (2026)


CABINET - Deracinated into Soiled Reliquaries
CD 2026, Bloody Mountain Records

for english please scroll down

Začalo to nenápadně, plíživě. Nejdřív jsem se musel občas zastavit a sednout si. Motala se mi hlava a ve vnitřnostech jsem cítil podivný tlak. Bolely mě kosti, pálily oči a svět byl najednou velmi temné místo k životu. Kráčel jsem dál a v děsivých snech kolem mě ležela vybělená těla mrtvol. Maso odpadávalo od kostí, aby se ve mě nakonec usadila sněť. Prokletý, říkali o mě ti, kteří mě potkali. Potácel jsem se mezi naším a oním světem, abych se nakonec nechal kalifornskými CABINET převést na druhou stranu, do země nekonečných stínů.

Jejich čtvrté dlouhohrající album je totiž po okraj narvané surovým, mokvajícím a neskutečně bolestivým death a black metalem. Pánové jdou za hranu, řežou jen ostrou stranou nože, dostanou se vám do hlavy i do podvědomí. Staré rány, o kterých jste si mysleli, že jsou již vyléčeny, vás začnou znovu bolet a zanítí se. U téhle nahrávky začnete hnít zaživa!


Jsou to hlavně do krvavé mlhy zabarvené nálady, které mě pokaždé k přehrávači doslova přikovou. Spoutají mě pavučinami disharmonických melodií, zadřou se mi pod kůži jako ostré žiletky rifů, vystřelí mi mozek z hlavy jako dunivost bicích. Nové album rozhodně není záležitostí pro slabé povahy, vyžaduje čas, plné soustředění, naprostou tmu a chlad. Teprve potom vyniknou na povrch jednotlivé nuance. Budete se zalykat svojí vlastní krví. Několikrát budete převezeni přes řeku Styx a zůstane ve vás pachuť hniloby a rozkládajícího se masa. Přesně takhle vnímám novinku "Deracinated into Soiled Reliquaries" já, starý pes. CABINET na to jdou ostře, divoce, nespoutaně, nekompromisně, ale nezapomínají ani na mrtvolně chladnou atmosféru. Pokud se vám líbí kapely jako PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, WITCHRIST, IGNIVOMOUS, MITOCHONDRION, ABYSSAL a další tmáři, potom jste zde správně. Kalifornští maniaci jsou zajímaví, jiní, odlišní, mají svůj vlastní rukopis. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, jaký mají zvuk, jak na mě působí. Rád se k albu vracím a užívám si neklid, tajemno, záhadnost, které se prolínají celou nahrávkou jako jedovatý břečťan. Někdy se dostane novinka i do mých snů, rozdrásá mě do krve. Stávám pak u stoky tekoucí ven z našeho města a sleduji nafouklá těla rozkládajících se mrtvol. Hudba je mi kulisou, šíleným a maniakálním soundtrackem, jakýmsi mementem a také morbidním zážitkem. Nemohu jinak, než vám desku doporučit. Začalo to nenápadně, plíživě. Nejdřív jsem se musel občas zastavit a sednout si. Motala se mi hlava a ve vnitřnostech jsem cítil podivný tlak. Bolely mě kosti, pálily oči a svět byl najednou velmi temné místo k životu. Kráčel jsem dál a v děsivých snech kolem mě ležela vybělená těla mrtvol. Maso odpadávalo od kostí, aby se ve mě nakonec usadila sněť. Prokletý, zahnívající zápach black death metalového rozkladu! Album, které vás upálí zaživa! 


Asphyx says:

It started inconspicuously, creeping up on me. At first, I had to stop and sit down every now and then. My head was spinning, and I felt a strange pressure inside my gut. My bones ached, my eyes burned, and the world suddenly became a very dark place to live. I kept walking, and in terrifying dreams, bleached corpses lay all around me. Flesh fell away from the bones, until finally gangrene took hold of me. “Cursed,” said those who encountered me. I staggered between this world and the next, only to eventually let the California band CABINET carry me over to the other side, to the land of endless shadows.

Their fourth full-length album is, in fact, packed to the brim with raw, oozing, and incredibly painful death and black metal. These guys go over the edge, cutting only with the sharp edge of the knife; they’ll get into your head and your subconscious. Old wounds you thought were already healed will start to hurt again and become inflamed. With this record, you’ll start to rot alive!


It’s mainly the moods tinged with a bloody fog that literally glue me to the player every time. They ensnare me with webs of disharmonious melodies, cut into my skin like sharp razor-blade riffs, and blast my brain out of my head like the thunderous drumming. The new album is definitely not for the faint of heart; it demands time, full concentration, complete darkness, and cold. Only then do the individual nuances come to the surface. You’ll choke on your own blood. You’ll be ferried across the River Styx several times, and you’ll be left with the aftertaste of rot and decaying flesh. That’s exactly how I, an old hand, perceive the new album “Deracinated into Soiled Reliquaries”. CABINET approaches it sharply, wildly, unrestrainedly, and uncompromisingly, yet they don’t forget the deathly cold atmosphere. If you like bands like PORTAL, IMPETUOUS RITUAL, TEITANBLOOD, ARCHGOAT, BLASPHEMY, WRATHPRAYER, DIOCLETIAN, WITCHRIST, IGNIVOMOUS, MITOCHONDRION, ABYSSAL, and other dark forces, then you’ve come to the right place. These California maniacs are interesting, unique, and different they have their own distinct style. I like the way the songs are written, their sound, and the effect they have on me. I love coming back to this album and savoring the restlessness, mystery, and enigma that weave their way through the entire recording like poisonous ivy. Sometimes the new album even finds its way into my dreams, tearing me to shreds. I then stand by the sewer flowing out of our city and watch the bloated bodies of decomposing corpses. The music serves as a backdrop a crazy, maniacal soundtrack, a sort of memento, and also a morbid experience. I can’t help but recommend this album to you. It started inconspicuously, creeping up on me. At first, I had to stop and sit down every now and then. My head was spinning, and I felt a strange pressure in my gut. My bones ached, my eyes burned, and the world suddenly became a very dark place to live. I kept walking, and in terrifying dreams, bleached corpses lay all around me. Flesh was falling off the bones, until finally, gangrene took hold of me. The cursed, rotting stench of black death metal decay! An album that will burn you alive!


tracklist:
01. Deracinated Into Soiled Reliquaries 
02. Boiled In The Bain-Marie 
03. Equipoised Bodily Parts (On The Concrete Floor) 
04. Precipitating Pneumonoconiosis In The Cremation Cellar 
05. Dilapidated Subterranean Autochthonous Septicity Of Obfuscation 
06. Valetudinarian Pule / Intimate Insanitation Display (Anhedonia Pt. II) 
07. Apertured Vault Of Decomposed Medical Appliances 
08. Anachronistic Ephemeral Residue On The Escalier 
09. Sparging Until Eruption (Bloated And Burst) 
10. Perpetual Corridors Of Pungent Choledocholithiasic Smudge

neděle 19. července 2026

Recenze/review - GRIM LEGION - Harbingers of Death (2026)


GRIM LEGION - Harbingers of Death
CD 2026, Horror Pain Gore Death Productions

for english please scroll down

Desítky mrtvol, kdysi mučených, zubožených. Zpuchřelé maso odpadávající od plesnivých kostí. Bez rakví, bez soucitu. Řezání nožem, natahování až k prasknutí, znásilňování, další odkrytý hromadný hrob. Ne, tohle není pozůstatek svaté inkvizice, tady se jedná o poměrně čerstvou záležitost. Ve jménu víry, jdi a zabíjej. Je to stále stejné, pořád dokola, historie se opakuje s děsivou pravidelností. Stojím nad okrajem hluboké jámy, poslouchám nové album maniaků GRIM LEGION a kývám se spokojeně do rytmu. Jako šílené svědectví se kolem mě vznáší nářek nemrtvých.

Pokud se pohybujete v podzemí tak dlouho jako já, tak asi víte, že tahle smečka vydala v devadesátých letech tři demonahrávky, které se navždy zapsaly černou krví do death metalových archívů. Pánové rozhodně netrpí nadprodukcí, ale pokaždé, když vydají nové album, tak si můžete být jisti, že se jedná o surové, temné a chladné ozvěny z toho nejhlubšího podsvětí. Věrni starým, ověřeným postupům, stále s touhou zabíjet hudbou, jsou GRIM LEGION zde, aby vás seznámili s vašimi vlastními démony. 


Ostře řezané riffy, zabijácké bicí, melodie, u kterých praskají kosti tlakem, řev bestie. Pořád ze skladeb cítím takovou tu starodávnou, poctivou, uvěřitelnou, ryzí, opravdovou a naprosto autentickou patinu. Pokud najdete kostel ve vašem nejbližším okolí a sestoupíte v jeho sklepě hluboko pod zem, tak zjistíte, že snad neexistuje jediný, který nemá katakomby plné padlých kněží. Připadám si, jako bych byl součástí nějakého starého hororu z osmdesátých let minulého století. VHS šumí v přehrávači a sériový vrah, toulající se kdysi vaším městem, najednou při poslechu "Harbingers of Death" vyleze z obrazovky a jde vám po krku. Za zvuku téhle nahrávky vám prokousne tepnu a vyvrhne vnitřnosti z těla. Pro pochopení tohoto alba musíte přejít na druhou stranu, do země nekonečných stínů, bolesti a utrpení. Smečka je složena ze samých zkušených maniaků (pánové působili a působí také v kapelách jako Evoken, Condition Critical, Fatal Array, Godzero a Nucleus), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Útočí na samou podstatu stylu a přidávají kousky ostrého, nahrubo nasekaného thrashe i mrtvolný chladný doom metalový odér. GRIM LEGION vždycky měli a stále mají svůj vlastní rukopis, výraz, podle kterého je ihned poznáte. I letos nám předkládají dokonalou esenci záhrobních motivů. Opravdu si připadám, jako bych stál na okraji hromadného, čerstvě odkrytého hrobu a přemýšlel, jakým způsobem jednotlivé mrtvoly zemřely. Užívám si prašivý zvuk, s chutí se dívám i na stylový, perfektní motiv na obalu. Zavírám se do plesnivých kobek, rozmlouvám s nemrtvými. Je to vynikají album, které se vám dostane do krve i do podvědomí. Můžete jím klidně zaplatit převozníkovi přes řeku Styx. Desítky mrtvol, kdysi mučených, zubožených. Zpuchřelé maso odpadávající od plesnivých kostí. Bez rakví, bez soucitu. Řezání nožem, natahování až k prasknutí, znásilňování, další odkrytý hromadný hrob. Dokonalá esence starého, prašivého, temného a krvavě surového death metalu! Exhumace prokletých! 

Asphyx says:

Dozens of corpses, once tortured and tormented. Rotten flesh falling away from moldy bones. No coffins, no compassion. Slashed with knives, stretched until they burst, raped yet another mass grave uncovered. No, this isn’t a remnant of the Holy Inquisition; this is a relatively recent occurrence. In the name of faith, go and kill. It’s always the same, over and over again; history repeats itself with terrifying regularity. I stand at the edge of a deep pit, listening to the new album by the maniacs GRIM LEGION and nodding contentedly to the beat. The wails of the undead hover around me like a mad testimony.

If you’ve been in the underground scene as long as I have, you probably know that this pack released three demo recordings in the ’90s that were forever etched in black blood into the annals of death metal. These guys certainly don’t suffer from overproduction, but every time they release a new album, you can be sure it’s a raw, dark, and cold echo from the deepest underworld. True to their old, tried-and-true methods, and still driven by a desire to kill with music, GRIM LEGION are here to introduce you to your own demons. 


Sharply cut riffs, killer drums, melodies that make your bones crack under the pressure, the roar of a beast. I still sense that ancient, honest, believable, pure, genuine, and utterly authentic patina in these songs. If you find a church in your immediate vicinity and descend into its basement deep underground, you’ll discover that there’s probably not a single one that doesn’t have catacombs full of fallen priests. I feel like I’m part of some old horror movie from the 1980s. The VHS tape crackles in the player, and the serial killer who once roamed your city suddenly climbs out of the screen while you’re listening to “Harbingers of Death” and comes for your throat. To the sound of this recording, he’ll bite through your artery and rip your entrails from your body. To understand this album, you must cross over to the other side, into a land of endless shadows, pain, and suffering. The band consists entirely of seasoned maniacs (the guys have played and continue to play in bands such as Evoken, Condition Critical, Fatal Array, Godzero, and Nucleus), who know exactly what and how they want to play. They attack the very essence of the genre, adding bits of sharp, roughly chopped thrash and a cadaverous, cold doom metal vibe. GRIM LEGION has always had and still has its own unique style and sound, one that makes them instantly recognizable. This year, too, they present us with the perfect essence of otherworldly themes. I truly feel as if I’m standing at the edge of a mass grave that’s just been unearthed, wondering how each of the corpses met their end. I’m enjoying the gritty sound, and I’m also relishing the stylish, flawless cover art. I’m shutting myself away in moldy dungeons, conversing with the undead. It’s an outstanding album that will seep into your blood and your subconscious. You could easily use it to pay the ferryman across the River Styx. Dozens of corpses, once tortured and tormented. Rotten flesh falling away from moldy bones. No coffins, no compassion. Slashing with a knife, stretching until they burst, rape, yet another uncovered mass grave. The perfect essence of old, filthy, dark, and brutally raw death metal! The exhumation of the damned!


tracklist:
01. Mutilation Scream 
02. Found Dead 
03. Planet Of The Dead 
04. Seraphic Decay 
05. Sentenced To Oblivion 
06. Descend Into Hell 
07. Harbingers Of Death 
08. Undead And Buried 
09. Slaughter Of Kings 
10. Suicide Salvation



sobota 18. července 2026

Recenze/review - DISSIDENT FAITH - Dissidance (2026)


DISSIDENT FAITH - Dissidance
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH. Old school death metalová kapela z Turecka, která mě svým debutovým albem ihned přikovala na zeď.

Poslouchat jejich letošní novinku je jako se přehrabovat ve starých plesnivých kostech. Znesvěcené ostatky padlých kněží, atmosféra plná nahrubo nasekané tmy a naprosté, čiré zlo. Tohle všechno můžete potkat v hudbě maniaků z Ankary. Velmi dobře napsané skladby se mi ihned zadřely pod kůži a zůstaly tam, jako děsivé svědectví. O bolesti, utrpení, o strachu a nekonečné tmě. 


Kapela ctí veškerá psaná i nepsaná pravidla stylu. Pánové sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale jejich debut rozhodně není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, ze skladeb cítím surovou energii nasbíranou v tom nejhlubším podsvětí. Za velmi povedený, prašivý, ostrý a dobře čitelný považuji zvuk. Povedl se i zajímavý motiv na obalu. Hlavní je ale nakonec vždycky hudba a ta řeže tou správnou stranou nože. DISSIDENT FAITH dokáží být suroví, nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladnou a temnou atmosféru. Album "Dissidance" ocení všichni, kteří mají death metal zakódovaný v DNA, ale i prokletí a poutníci, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Pokud byste po mě chtěli nějaká jména, kterými se pánové volně inspirovali, musel bych zmínit OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, DEICIDE. Osobně se mi potom nejvíc líbí nejen morbidní nálady, které se kolem celé nahrávky vznáší jako můry kolem ohně, ale i ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, s jakou nám svoji hrobařskou práci tihle maniaci předkládají. Jsem starý pes (a zmiňuji to poměrně často), který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. A jako takový vám mohu nové album rozhodně doporučit. Svět kolem nás je možná prokletý a brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Je totiž povedená po všech stránkách. Označuji novinku vysokou známkou kvality a znovu zapínám play. Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH! Morbidní, temné, surové ozvěny ze starých prokletých death metalových pohřebišť! Hniloba, špína, smrt! 

Asphyx says:

You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked away. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to resurface this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH. An old-school death metal band from Turkey that immediately pinned me to the wall with their debut album.

Listening to their new release this year is like rummaging through old, moldy bones. Desecrated remains of fallen priests, an atmosphere thick with brutally chopped-up darkness and utter, pure evil. You can find all of this in the music of these maniacs from Ankara. The very well-written songs immediately got under my skin and stayed there, like a terrifying testimony of pain, suffering, fear, and endless darkness. 


The band adheres to all the written and unwritten rules of the genre. While these guys aren’t bringing anything new to the underworld, their debut is definitely more than just a well-crafted piece of work. On the contrary, I sense a raw energy in the songs energy gathered from the deepest depths of the underworld. I consider the sound to be very well done, gritty, sharp, and clear. The cover art also features an interesting motif. Ultimately, though, it’s always the music that matters most, and it cuts right through you. DISSIDENT FAITH know how to be raw and uncompromising, yet they don’t neglect the cold, dark atmosphere. The album “Dissidance” will be appreciated by everyone who has death metal encoded in their DNA, as well as the damned and the wanderers, eternally lost between this world and the next. If you were to ask me for some names that these gentlemen drew inspiration from, I’d have to mention OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, and DEICIDE. Personally, what I like most are not only the morbid moods that hover around the entire recording like moths around a fire, but also the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity with which these maniacs present their gravedigger’s work to us. I’m an old dog (and I mention this quite often) who’s been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years. And as such, I can definitely recommend this new album to you. The world around us may be cursed and will soon burn in flames, but until that happens, I’ll keep listening to this album. It’s simply excellent in every way. I give this new release high marks for quality and press play again. You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked up. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to reemerge this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH! Morbid, dark, raw echoes from ancient, cursed death metal graveyards! Rot, filth, death! 


tracklist:
01. Dissident Church 
02. Holy Lies 
03. Dissidance 
04. End Of Faith 
05. Your Fake Prophet 
06. Muffled Prayers Of A Broken Soul 
07. The Last Ritual

A few questions - interview with death metal band from Türkiye - DISSIDENT FAITH.


A few questions - interview with death metal band from Türkiye - DISSIDENT FAITH.

Answered Yakup Kenan Dindar (Ölü Cenin), thank you!

1. Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and whatstyle of music do you play etc.?

Dissident Faith: Dissident Faith was founded in 2025 by me, Yakup Kenan Dindar (Ölü Cenin), with the core purpose of playing early old-school death metal. All of our songs were co-written alongside our rhythm guitarist, Adem Düzgünsıvacı (Beleth). Once our drummer Bedir Yeni and lead guitarist Efe Can Çoban joined, the lineup was complete. I also handle the bass and vocal duties in the band. Our music is heavily driven by the political climate of our country and the intense religious pressure we experience daily. We write songs about themes like the unjust imprisonment of innocent people simply because they do not align with the government's stance.

2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was incharge of sound, production and mastering?

Dissident Faith: We recorded our album at Droptone Studio. The mixing and mastering stages were also handled at Droptone by a member of their staff and a very close friend of mine, Arda Sandalcı.


3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Dissident Faith: We released a strictly limited run of only 50 cassettes. In today's world, people generally prefer to use monthly subscription-based streaming platforms rather than spending money on physical music.

4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what dothe lyrics deal with?

Dissident Faith: As the vocalist of the band, I (Kenan) write all the lyrics. In my view, having a platform to reach people through art is not just an opportunity—it is a responsibility. If there are people standing in front of me, watching and listening, the message I give them matters deeply. I want to instill the mindset that if we stay silent in the face of political oppression, no one else will speak up. For example, last year, the band Behemoth was barred from performing a concert in our country under the label of being "Satanists". Because of this, while my lyrics might look anti-religious on the surface, they actually aren't. I want everyone to practice their own religion freely, but your religion should not dictate or impact my life. That is why my lyrics continue to revolve around these themes.

5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and thewebsite? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Dissident Faith: Our album artwork and band logo were drawn by my close friend Ada (Ada's Brutal Designing). The layout and graphic design for the physical release packaging were done by Zafer Can Tufan and Emir Türkmen. We don't have a website yet; we are mostly active on Bandcamp and Instagram. Honestly, our main desire is just to make music and maintain our political stance, but today's conditions force us to keep our social media active. Nowadays, every musician is forced to be a bit of an influencer as well.


6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Didyou send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Dissident Faith: Our debut album was released independently under the Droptone banner. We are using this release as a reference point to work with labels for our upcoming albums. After the album dropped, I sent out numerous emails to various labels and received highly positive feedback. We are currently evaluating these offers for our future releases.

7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Dissident Faith: I can say we draw our heaviest inspiration from the early albums of bands like Possessed, Obituary, Deicide, Slayer, and Death. We basically approach our songwriting with the mindset of: "What would it sound like if we were making music in the late '80s or early '90s?"

8. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Dissident Faith: We are mostly active within the underground death metal scene. Since our formation, we have played 3 gigs so far. The biggest show we've done was in Istanbul, where we shared the stage as the opening act for the death metal legends Incantation.


9. What about your plans for the future? What do you want to achieve with theband?

Dissident Faith: We particularly want to tour the USA, which Spotify data shows is where our largest listener base is located. I also want us to play major European festivals and make people say, "Look at the kind of band that came out of a country like that."

10.How and where can your fans contact you? Can you provide some contactinformation?

Dissident Faith: Anyone can reach out to us directly through Instagram DMs or via our email address.

Thanx for interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 17. července 2026

Recenze/review - IN VESPRO - Where Silence Used to Sleep (2026)


IN VESPRO - Where Silence Used to Sleep
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Vracíš se stále na stejná místa. Hledáš otisk vzpomínek. Navštěvuješ hřbitov, kde jsou pohřbeni tví kamarádi i předci. Sedáváš osamocený na lavičkách v parku a sleduješ,  jak kolem život běží, tepe, žhne. Mladé dívky vznášející se ulicí, starci, šourající se světem. S prázdnými pohledy, se smrtí za zády. Jak jednou zemřeme, jak jednou odejdeme do říše stínů? Zatím netuším, jsem tu jenom já, nekonečný smutek, pochmurné počasí a nové debutové album italských melodických death doomařů IN VESPRO.

Když novinku poslouchám, tak před sebou vidím podobný dům, jako je na obalu. Stával na konci ulice i v našem městě a žili v něm podivní lidé, o kterých se říkalo, že jsou upíři. Jako malý jsme se  jich bál, měli bílé tváře a mluvili jenom šeptem. Vždycky jsem měl rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, donutit mě se zastavit, zklidnit dech a soustředit se na věčnost. Ne, Italové nevymýšlejí nic nového, ale hrají upřímně, ryze, opravdově a naprosto autenticky. 

Vždycky jsem se rád toulal opuštěnými ulicemi. Vstávám velmi brzy a spolu se stíny poslouchám podobné nahrávky. Užívám si atmosféru, těkavé, chytlavé nálady, které kolem mě nejdřív létají jako můry kolem ohně, aby nakonec shořely, zmrzly uprostřed letu. Vše je pomíjivé. Naše životy, kterým přikládáme příliš velkou důležitost. Přitom jsme jenom zrnka písku ve vesmíru. IN VESPRO se volně inspirovali u kapel jako PARADISE LOST, ANATHEMA, SWALOW THE SUN, KATATONIA. Přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která nejen že má poctivý, masivní a řezající zvuk i zajímavý motiv na obalu, ale hlavně se vám dostane do hlavy i do podvědomí. Jen si tak být, existovat, zastavit se v současném divném světě. Soustředit se na vlastní dech, meditovat v chůzi. Mezi starými náhrobky, na hřbitově, kde jednou možná budeš ležet i ty. Vlastní kořeny nelze vytrhnout, jsou v nás otištěny, spolu se svědomím, s bolestí, s utrpením, ale i krásnými úsměvy mezi kapkami deště. "Where Silence Used to Sleep" je vznešeným i zemitým albem zároveň. Má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, aby mě rozdrásalo zevnitř. O tomto stylu jsem mnohokrát napsal, že se musí hrát srdcem, jinak nevynikne naplno jeho síla. Myslím si, vím to, cítím to, vnímám, že Italové do skladeb dali kus sebe samých. Až zase půjdu jednou na místa, která jsou navždy otištěna v mých vzpomínkách, vezmu si tuhle nahrávku určitě s sebou. Má v sobě něco magicky přitažlivého, neklidného, co mě nutí se k ní neustále vracet. Prázdnota, bolest a nekonečný smutek lidské duše! Chladný, neklidný doom death metal, který vás obejme pavučinami pochmurných myšlenek! 


Asphyx says:

You keep returning to the same places. You’re searching for traces of memories. You visit the cemetery where your friends and ancestors are buried. You sit alone on park benches and watch as life rushes by, pulsing, blazing. Young girls floating down the street, old men shuffling through the world. With empty stares, death at their heels. When will we die, when will we depart for the realm of shadows? For now, I have no idea; it’s just me here, endless sorrow, gloomy weather, and the new debut album by the Italian melodic death-doom band IN VESPRO.

When I listen to this new album, I see a house like the one on the cover. It used to stand at the end of a street in our town, too, and strange people lived there people who were rumored to be vampires. As a child, I was afraid of them; they had pale faces and spoke only in whispers. I’ve always loved music that can stir up emotions in me, make me stop, catch my breath, and focus on eternity. No, the Italians aren’t inventing anything new, but they play with sincerity, purity, authenticity, and complete genuineness. 


I’ve always loved wandering through deserted streets. I get up very early and, together with the shadows, listen to similar recordings. I enjoy the atmosphere, the fleeting, captivating moods that at first flit around me like moths around a fire, only to eventually burn up or freeze mid-flight. Everything is fleeting. Our lives, to which we attach far too much importance. Yet we are merely grains of sand in the universe. IN VESPRO drew loose inspiration from bands like PARADISE LOST, ANATHEMA, SWALLOW THE SUN, and KATATONIA. They add a great deal of their own ideas and creativity. The result is a recording that not only has a solid, massive, and cutting sound and an interesting cover design, but most importantly will get into your head and your subconscious. Just be, exist, pause in this strange world of today. Focus on your own breath, meditate while walking. Among the old gravestones, in a cemetery where you, too, may one day lie. You cannot uproot your own roots; they are imprinted within us, along with our conscience, our pain, our suffering, but also with beautiful smiles amid the raindrops. "Where Silence Used to Sleep" is both a sublime and earthy album. It has all the necessary ingredients to tear me apart from the inside. I’ve written many times about this style: it must be played from the heart, otherwise its full power won’t shine through. I think, I know, I feel, and I sense that the Italians have poured a piece of themselves into these songs. The next time I visit the places that are forever etched in my memory, I’ll definitely take this album with me. There’s something magically alluring and unsettling about it that compels me to keep coming back to it. The emptiness, pain, and endless sorrow of the human soul! Cold, restless doom death metal that will envelop you in a web of gloomy thoughts!


tracklist:
1. Fading Hollow 
2. Ghost Inside Tomorrow 
3. Where Silence Used to Sleep 
4. Absence Becomes Her 
5. A Quiet End 
6. Beneath the Unseen 
7. The Last Light 
8. Ashes of the Dawn 
9. Everfall 

band:

A few questions - interview with doom death metal band from Italy - IN VESPRO.


A few questions - interview with doom death metal band from Italy - IN VESPRO.

Answered Luca (vocals, guitars) and Emanuela (guitars), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and what style of music do you play?

Luca: In Vespro was founded in 2025, although the project actually began earlier as a personal songwriting effort. I had already written most of the material before the full line-up came together. Musically, we play atmospheric doom/death metal rooted in the early ‘90s tradition, but our focus isn’t on recreating a particular era. What matters most to us is creating an immersive emotional experience built around melancholy and atmosphere. The songs are meant to be lived rather than simply listened to.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Luca: The recording process was very relaxed and focused. Since the songs had already taken shape long before entering the studio, I knew exactly what I wanted to achieve. The album was mixed and mastered by me at my Mørknatt Studio, so I took care of everything. I wasn’t looking for an overly polished production; I wanted something organic, natural and emotionally honest.


How many copies were released and which formats were used for this new edition?

Luca: At the moment the album is available digitally and on Digipak CD through Meuse Music Records.

Who wrote the lyrics, how were they created, and what are they about?

Emanuela: I wrote all the lyrics together with Luca. They developed alongside the music rather than independently from it. I never started with a story I wanted to tell. Instead, I tried to translate the emotions suggested by the music into words. The lyrics revolve around silence, memory, absence, loss and the slow erosion of both places and emotions. They’re intentionally open-ended because I’d rather evoke feelings than explain them.

Who created the band’s logo, and who took care of the artwork and online presence? How important are social networks to you?

Luca: The visual identity of the band has always been very important to me because it complements the music. Every visual element should reflect the same atmosphere conveyed by the songs. The logo was created by an amazing artist, Cristophe Szpajdel. As for social media, I see it as a useful tool to reach people who might connect with our music. At the same time, I don’t think it should ever become more important than the music itself. In the end, the music has to speak for itself.


Which label did you choose to release the album, and why? Are you satisfied with the way they represent the band?

Luca: We released the album through Meuse Music Records because they immediately understood what In Vespro was about. They approached the project with genuine enthusiasm and never tried to influence its artistic direction. That kind of respect is extremely important to me. So far, working with them has been a very positive experience.

Which bands do you admire the most, and where do you find your inspiration? 

Luca: The early works of Katatonia, Anathema, Paradise Lost and My Dying Bride have certainly been very important influences throughout the years. That said, inspiration doesn’t come exclusively from music. Literature, nature, abandoned places and everyday emotions often leave a deeper impression on me than albums do. Most of the ideas behind In Vespro come from personal reflections rather than direct musical references.

Did you send the album to other labels? How was the response?

Luca: I contacted a few labels that I felt could genuinely appreciate this kind of music, but from the moment Meuse Music Records showed their interest, it quickly became clear that they were the right home for the album. Their approach was straightforward, respectful and enthusiastic, which made the decision an easy one.


How many shows have you played? Do you prefer clubs or festivals, and which performance stands out the most?

Emanuela: As In Vespro is still a new band, we haven’t played any live shows yet. However, we’re actively working to bring the band on stage as soon as possible. Our songs were written with a strong live dimension in mind, so we’re really looking forward to sharing them with an audience. When it comes to live performances, we don’t have a preference between clubs and festivals, we believe each offers a unique atmosphere and experience. Our goal is simply to perform wherever the music can connect with people and create an intense, memorable experience.

What are your plans for the future? What do you hope to achieve with IN VESPRO?

Luca: The immediate goal is to bring Where Silence Used To Sleep on stage and let people experience it live. Beyond that, I simply want to keep writing honest music without feeling pressured to follow trends or expectations. If people genuinely connect with what we create, that’s already more rewarding than any commercial achievement.

How and where can fans get in touch with the band?

Luca: The easiest way is through our official social media pages, where we regularly post news and updates about the band. Fans can also follow Meuse Music Records for release announcements and future live dates. We’re always happy to hear from people who connect with our music.

Thanx for the interview.

https://meusemusicrecords.bandcamp.com/album/in-vespro-where-silence-used-to-sleep-mmr078





---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. července 2026

Recenze/review - SOOTHSAYER - The Unbinding (2026)


SOOTHSAYER - The Unbinding
CD 2026, Apocalyptic Witchcraft Recordings

for english please scroll down

Ztracený v krvavé mlze, kráčím dál. Vstříc věčnosti, do temnoty, do nekonečných bažin utrpení. Oproštěn od běžných věcí, od stereotypu všedního dne, opět hledám hudbu, která mě přenese do jiných dimenzí, do světů, kde vládne všemocná příroda. Kousek za naším domem, v černých lesích, hledám své kořeny. Našlapuji tiše, rozdrásán novým albem irských SOOTHSAYER, směrem do hlubiny, hledám jedinou, ryzí pravdu, ukrytou hluboko pod povrchem.

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle kapelu velkou slabost. Psal jsem recenze na jejich předchozí počiny a máme spolu i skvělý rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). Nové, letošní album, je potom volným pokračováním věcí minulých. Opět se jedná o starodávný, magický rituál, prováděný mezi menhiry, na pohřebištích, na kterých jsou pochováni druidi. Je něco tajemného, záhadného, naléhavého, co mě nutí se k hudbě této smečky stále vracet. Je to ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, které mě na jejich nové nahrávce opět fascinují. 


Doom metal je zde kombinován se sludge prvky, to vše zabalené do pevných pavučin čitelného a řezajícího zvuku. Toulám se po lesích, sleduji život i smrt v jejich opravdové, drsné podobě. Zrození, utrpení a nakonec se z nás stanou jenom kusy masa. Tahle kapela umí napsat velmi dobré skladby, vytvořit podmanivé nálady, které kolem mě nejdřív létaly jako můry kolem ohně, aby se potom, spáleny na popel, dostaly i do mé krve a podvědomí. Na nové album "The Unbinding" je nutný klid, ticho a nejlépe i tma a chlad. Teprve potom vylezou na povrch jednotlivé nuance. Novinka je muzikou pro poutníky věčností, pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií, pro lidi, kteří mají rádi přírodu a její záhady v její syrové podobě. Irové jsou na nové desce vášniví, ale i vznešení, majestátní. Celou nahrávkou se potom vine takový zvláštní neklid, touha, smutek, ale i naděje, která jako vždy umírá až poslední. Stávám se při poslechu zase jednou morbidním básníkem, jsem napnutý, riffy i melodie se mi zadírají pod kůži. Nerad kapely k někomu přirovnávám, ale pro představu zmiňuji jména jako EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN, PRIMMORDIAL, NEGURA BUNGET, MY DYING BRIDE. S těmi mají stylově SOOTHSAYER několik styčných bodů a lze je zařadit do stejného, podobného stylu. Čím jsem starší, tím raději si čtu ve starých spisech, hledám v archívech. Zastavuji se uprostřed lesa, zklidňuji svoji mysl a poslouchám u toho nové album těchto tmářů. Zpomaluji všechny svoje životní funkce a hudba se stává mojí nedílnou součástí. Ztracený v krvavé mlze, kráčím dál. Vstříc věčnosti, do temnoty, do nekonečných bažin utrpení. Oproštěn od běžných věcí, od stereotypu všedního dne, opět hledám hudbu, která mě přenese do jiných dimenzí, do světů, kde vládne všemocná příroda. Našel jsem jí. Nezbývá než kapele poděkovat, vyseknout poklonu až k zemi a vydat se na další cestu do lesů, do hor, k řekám, do bažin.  Syrové, chladné, divoké a nespoutané ozvěny ze starých pohřebišť! Pradávný rituál, který vás zahalí do krvavé mlhy! Album plné doom metalové věčnosti!

Asphyx says:

Lost in a blood-red fog, I keep walking. Toward eternity, into the darkness, into the endless swamps of suffering. Freed from mundane matters, from the monotony of everyday life, I once again seek music that will transport me to other dimensions, to worlds where all-powerful nature reigns. Just beyond our house, in the dark forests, I search for my roots. I tread quietly, captivated by the new album by the Irish band SOOTHSAYER, heading toward the depths, seeking the one, pure truth hidden deep beneath the surface.

It’s no secret that I have a soft spot for this band. I’ve written reviews of their previous releases, and we’ve also done a great interview together (you’ll find the links below today’s article). This year’s new album is a loose continuation of their past work. Once again, it’s an ancient, magical ritual performed among menhirs, at burial grounds where druids are laid to rest. There’s something mysterious, enigmatic, and compelling that keeps drawing me back to this band’s music. It’s the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity that once again fascinate me on their new recording. 


Doom metal is combined here with sludge elements, all wrapped up in a dense web of clear, cutting sound. I wander through the forests, observing life and death in their true, raw form. Birth, suffering and in the end, we become nothing more than pieces of flesh. This band knows how to write excellent songs and create captivating atmospheres that at first fluttered around me like moths around a fire, only to be burned to ashes and seep into my blood and subconscious. To fully appreciate the new album "The Unbinding", you need peace, quiet, and ideally darkness and cold. Only then will the individual nuances come to the surface. This new release is music for wanderers through eternity, for contemplative individuals with vivid imaginations, for people who love nature and its mysteries in their raw form. On this new album, the Irish are passionate, yet also noble and majestic. A peculiar restlessness, longing, sadness, and yet hope which, as always, dies last winds its way through the entire recording. As I listen, I once again become a morbid poet; I’m on edge, and the riffs and melodies get under my skin. I don’t like to compare bands to others, but to give you an idea, I’ll mention names like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN, PRIMMORDIAL, NEGURA BUNGET, and MY DYING BRIDE. SOOTHSAYER shares several stylistic similarities with them and can be classified within the same, similar genre. The older I get, the more I enjoy reading old texts and searching through archives. I stop in the middle of the forest, calm my mind, and listen to this new album by these dark artists. I slow down all my bodily functions, and the music becomes an integral part of me. Lost in a bloody fog, I keep walking. Toward eternity, into the darkness, into the endless swamps of suffering. Freed from mundane matters, from the monotony of everyday life, I once again seek music that will transport me to other dimensions, to worlds where almighty nature reigns. I have found it. All that’s left is to thank the band, bow down to the ground, and set out on another journey into the forests, the mountains, the rivers, and the swamps. Raw, cold, wild, and untamed echoes from ancient burial grounds! An ancient ritual that will shroud you in a bloody fog! An album full of doom metal eternity!


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Eroding the Sky 
2. Sooner Acceptance 
3. Endless Shesha 
4. The Vine 
5. A Vague Shimmer 

Line-up:
Liam Hughes - Vocals
Marc O’Grady - Guitars
Gerard O' Callaghan - Drums
Con Doyle - Guitars
Pavol Rosa - Bass




Recenze/review - WARTHRASH - No Light Shall Remain (2026)


WARTHRASH - No Light Shall Remain
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Vykazoval jasné znaky psychopatie. Přesto byl oblíbený, schopný, zastával vysoké funkce. Často byl na obrazovce, pořád se usmíval a ovládal všechny kolem sebe. Psali o něm oslavné články, přesto bylo v jeho očích něco šíleného, děsivého. Když přišel domů a odhodil svoji masku, tak týral svoji ženu a po nocích se toulal ulicemi a lovil. Slabé oběti, chudáky bez domova. Dělalo mu radost utrpení a bolest ostatních. Krmil se temnotou a zlem. Kolik takových znáte? Kolik jich vládne světu? 

Čím jsem starší, tím víc nad tím přemýšlím. Musím si pak pokaždé pustit nějaké dobré album. Tentokrát volím druhé dlouhohrající album kolumbijských maniaků WARTHRASH. Velmi povedená záležitost, říkám si ihned, jakmile spolu s jejich hudbou strávím nějaký čas. Ostrý thrash metal se zde potkává se surovým, prašivým death metalem. Myslím si, že jsem zde správně. Navíc, celý den jsem sledoval v médiích lži a potřebuji si vyčistit hlavu. 


Je to moje vůbec první setkání s kapelou. Doporučuji vám, abyste prozkoumali i zbytek jejich diskografie. Stojí rozhodně za to. Kapela na to jde ostře, nekompromisně, dodržuje všechna základní pravidla podsvětí, ale přidává i něco navíc. Kus sebe samých, kus srdce. Vždycky jsem měl nejvíc rád kapely, které hrají opravdově, ryze, upřímně a autenticky. V případě WARTHRASH to platí na sto procent. Velmi dobře napsané skladby, zvukově skvěle ošetřené. Zajímavý motiv na obalu, ale hlavně velká spousta zajímavých nápadů, tohle všechno dělá z novinky povinnost pro fanoušky třeba takových ENTOMBED, DEATH, MORBID ANGEL, DISMEMBER. Navíc v sobě mají takovou tu zvláštní a neopakovatelnou jihoamerickou živočišnost, kterou mám já osobně u kapel velmi rád. Zkrátka a dobře, nové album je velmi dobře napsané, má v sobě potřebný drive i sílu. Hoří zevnitř, i když je na povrchu chladné a temné. Jako čerstvě otevřený hrob, jako dlouhé noci v márnici, jako ulice vašeho města, ve kterých řádí maniak z úvodu dnešního článku. Kde se bere v lidech zlo? Kde nenávist? Poslední dobou bývám občas šokován, čeho jsou někteří jedinci schopni. Určitě si přečtěte i texty, které posouvají "No Light Shall Remain" na ještě vyšší level. Stojí rozhodně za pozornost. Dovedu si představit malý klub, někde na periferii města. Na pódiu hrají tihle tmáři. Budu stát rozhodně v první řadě! V závěru je to vlastně jednoduché. Poslouchám hudbu již dávno hlavně srdcem a novinka těchto maniaků z Medelinu mě přesvědčila na svoji stranu. Zasekla do mě svůj dráp a už mě nepustila. Ostrý, divoký death thrash metal, který definuje zlo, temnotu i nenávist! Album,  které vás přikove na zeď! 

Asphyx says:

He showed clear signs of psychopathy. Yet he was popular, capable, and held high office. He was often on TV, always smiling, and had everyone around him under his thumb. They wrote glowing articles about him, yet there was something mad, terrifying in his eyes. When he came home and cast off his mask, he abused his wife and roamed the streets at night, hunting. Weak victims, poor homeless people. He took pleasure in the suffering and pain of others. He fed on darkness and evil. How many people like that do you know? How many of them rule the world? 

The older I get, the more I think about it. Then I always have to put on a good album. This time, I’m choosing the second full-length album by the Colombian maniacs WARTHRASH. A very well-done effort, I tell myself as soon as I spend some time with their music. Sharp thrash metal meets raw, gritty death metal here. I think I’m in the right place. Besides, I’ve been watching lies in the media all day and I need to clear my head. 


This is my very first time hearing this band. I recommend that you check out the rest of their discography as well. It’s definitely worth it. The band takes a hard-hitting, uncompromising approach; they follow all the basic rules of the underworld, but they also add something extra—a piece of themselves, a piece of their heart. I’ve always loved bands that play with genuine, pure, sincere, and authentic passion the most. In the case of WARTHRASH, that’s 100 percent true. The songs are very well written and the sound is superbly produced. An interesting cover design, but above all, a wealth of interesting ideas all of this makes this new release a must-have for fans of bands like ENTOMBED, DEATH, MORBID ANGEL, and DISMEMBER. Plus, they possess that special and unique South American vitality that I personally love in bands. In short, the new album is very well written and has all the necessary drive and power. It burns from within, even though the surface is cold and dark. Like a freshly opened grave, like long nights in a morgue, like the streets of your city, where the maniac from the beginning of today’s article is on the rampage. Where does evil come from in people? Where does hatred come from? Lately, I’ve sometimes been shocked by what certain individuals are capable of. Be sure to check out the lyrics that take “No Light Shall Remain” to an even higher level. They’re definitely worth your attention. I can picture a small club, somewhere on the outskirts of town. These dark forces are playing on stage. I’ll definitely be standing in the front row! In the end, it’s actually simple. I’ve been listening to music mainly with my heart for a long time now, and this new release from these maniacs from Medellín has won me over. It sank its claws into me and hasn’t let go. Sharp, wild death thrash metal that defines evil, darkness, and hatred! An album that will pin you to the wall!


tracklist:
No Light Shall Remain
Culebras Sin Honor
Sombras del Poder
Crucifixion
Oscura Condena
Wounds
Undefeated
Hand of Doom
Abismo Sin Retorno
Ruins
Hollow Existence

Line-up:
Caronte – Drums / Vocals
Nosferatu – Guitars
Silent – Bass
Merciless – Lead Guitar



https://x.com/Awakening_Rec

https://grandsounds.net/
https://x.com/GrandSounds

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine