DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 20. září 2026

Recenze/review - CARTILAGE - Operating Altar (2026)


CARTILAGE - Operating Altar
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Pokaždé, když se setmělo, tak jsem musel dolů, do sklepa. Světla v přízemí poblikávala a ihned mě obejmul nasládlý pach rozkládajících se těl. Stará nemocnice s ještě starší patologií. Nakládal jsem orgány, maso, kosti, lebky, mozky, do krabic. Stoly jsou plné dalších mrtvol, které šeptají. Dnes je ale něco jinak. Ohlédnu se za sebe a tam stojí překrásná sexy sestřička, se kterou běžně chodím na kávu, a drží v ruce čerstvě nabroušený skalpel. Prořízne mi hrdlo a když padám k zemi, tak se usmívám. Konečně přecházím na druhou stranu. Všichni, živí i nemrtví, u toho posloucháme nové album maniaků CARTILAGE.

Pozorný čtenář našich stránek moc dobře ví, že jsem o téhle smečce patologů již psal. Bylo to u příležitosti vydání EP "Tales from the Entrails: A Necrology". Užil jsem si předchozí nahrávku a novinka se mi také ihned dostala pod kůži i do vnitřností. A opět tam způsobila hnisavý vřed, který každým dalším poslechem tepe a pálí víc a víc. Myslím si, že jsem zde správně. Hromada mrtvol roste a krev stříká proudem. Tohle je death grindový stroj, který je velmi dobře seřízený a zabíjí na potkání. 


Při poslechu téhle nahrávky budete mít ruce ponořené po lokty ve vnitřnostech. Budete spolu s kapelou pitvat ještě trošku živé pacienty. Krev poteče proudem a ušpiněni se budete kývat do rytmu. Já to tak mám alespoň pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. CARTILAGE vás pozvou do své morbidní galerie smrti, pustí vám žilou, vytahají vám střeva z břicha a vystřelí mozek z hlavy. Vy se tu toho budete usmívat, užívat si syrový a dobře čitelný zvuk, s chutí se podíváte na motiv na obalu a když album dohraje, tak se ve vás rozleje nekonečná prázdnota. Nemohu si zkrátka pomoci, mám pro tuhle smečku zdivočelých řezníků velkou slabost. Jejich hudba je samozřejmě nakažena stejnou DNA jako kapely typu CARCASS, EXHUMED, GENERAL SURGERY, IMPALED, HAEMORRHAGE, IMPETIGO, MORTICIAN, DEICIDE, MORBID ANGEL. Pánové elegantně tančí nejen na svých vlastních hrobech, ale i mezi death metalem a grindcore. Vše je samozřejmě náležitě syrové, zahnívající, jak se sluší a patří na daný styl. Sem tam vylezen na povrch i thrash metal a album tím získává na ještě větší intenzitě. Poprvé jsem nahrávku "Operating Altar" slyšel, když jsem si zlomil nohu a strávil spoustu času po nemocnicích. Moje fantazie pracovala na plné obrátky a když jsem potom při jedné návštěvě viděl lehátko s mrtvolou, bylo mi zcela jasné, že patříme k sobě, já i kapela. Marně jsem hledal, co bych albu vytknul, ale na rovinu - na nic jsem nepřišel. A teď, už mě prosím nechte, mám něco na práci. Musím dolů, do sklepa. Světla v přízemí poblikávají a ihned mě obejme nasládlý pach rozkládajících se těl. Už se na tu sestřičku moc těším. Jsem zvědavý, co bude mít dnes na sobě. Temná, syrová, drásající pitevní zpráva z death grindových patologických sálů! Album, které vás vyvrhne zaživa! 

Asphyx says:

Every time it got dark, I had to go down to the basement. The lights on the ground floor flickered, and I was immediately enveloped by the sweetish smell of decomposing bodies. An old hospital with an even older morgue. I packed organs, flesh, bones, skulls, and brains into boxes. The tables are full of more corpses, whispering. But today, something is different. I look back, and there stands the beautiful, sexy nurse I usually go out for coffee with, holding a freshly sharpened scalpel in her hand. She slits my throat, and as I fall to the ground, I’m smiling. Finally, I’m crossing over to the other side. All of us the living and the undead are listening to the new album by the maniacs CARTILAGE.

Attentive readers of our site know very well that I’ve already written about this pack of pathologists. It was on the occasion of the release of the EP “Tales from the Entrails: A Necrology.” I enjoyed the previous record, and this new one also immediately got under my skin and into my guts. And once again, it’s caused a festering ulcer there that throbs and burns more and more with every listen. I think I’m in the right place here. The pile of corpses is growing, and blood is gushing out. This is a death-grind machine that’s finely tuned and kills everything in its path.


When you listen to this recording, your hands will be elbow-deep in guts. Together with the band, you’ll be dissecting patients who are still barely alive. Blood will flow freely, and, covered in it, you’ll sway to the beat. At least that’s how it is for me every time I hit play on my player. CARTILAGE will invite you into their morbid gallery of death, bleed you dry, rip your intestines from your belly, and blast your brains out of your head. You’ll be smiling through it all, enjoying the raw and crystal-clear sound, eagerly checking out the cover art, and when the album ends, an endless void will wash over you. I simply can’t help it I have a huge soft spot for this pack of feral butchers. Their music is, of course, infected with the same DNA as bands like CARCASS, EXHUMED, GENERAL SURGERY, IMPALED, HAEMORRHAGE, IMPETIGO, MORTICIAN, DEICIDE, MORBID ANGEL. These guys dance elegantly not only on their own graves but also between death metal and grindcore. Everything is, of course, appropriately raw and rotting, as befits the genre. Here and there, thrash metal breaks through to the surface, giving the album even greater intensity. I first heard the album “Operating Altar” when I broke my leg and spent a lot of time in hospitals. My imagination was running wild, and when I saw a stretcher with a corpse on it during one of my visits, it was completely clear to me that we belonged together me and the band. I searched in vain for something to criticize about the album, but to be honest I couldn’t find a thing. And now, please let me go I’ve got work to do. I have to go down to the basement. The lights on the ground floor are flickering, and I’m immediately enveloped by the sweetish smell of decomposing bodies. I’m really looking forward to seeing that nurse. I’m curious to see what she’ll be wearing today. A dark, raw, harrowing autopsy report from the death-grind pathology labs! An album that will tear you apart while you’re still alive!



Recenze/review - CARTILAGE - Tales from the Entrails: A Necrology (2025):


tracklist:
01. Metal, Bone, And Sinew 
02. S.C.D. (Sudden Cardiac Death) 
03. The Autopsy: A Surgical Sonata 
04. The Sanguine Fiend 
05. A Lymphatic Labyrinth Of Roiling Rot 
06. Among The Offal 
07. Anatomical Incantations 
08. The Operating Altar 
09. Stitch By Stitch

sobota 19. září 2026

Recenze/review - BURIAL RUTHLESS - Held by Evil (2026)


BURIAL RUTHLESS - Held by Evil
CD 2026, Great Dane Records

for english please scroll down

Pokud už koketuji s technickým death metalem, tak mě musí opravdu kapela přesvědčit, abych o ní napsal několik řádek. BURIAL RUTHLESS jsou původem z Venezuely. Pánové se přestěhovali do Španělska, aby letos vydali své první dlouhohrající album. Nejdřív jsem kolem něj opatrně chodil jako šelma kolem své kořisti. Nakonec jsem jej vložil do přehrávače, sedl si a nechal v naprosté tmě na sebe nahrávku působit.

Jakoby se něco ostrého postupně dostávalo do mých vnitřností, do mé mysli, do mého podvědomí. Stačilo několik společných setkání, aby ve mě kapela zanechala hlubokou krvavou stopu. Hraje se zde spíše tradičnější technický death metal, se spoustou zajímavých pasáží a momentů. Ale hlavně zvláštní, neklidnou atmosférou plnou naprosté temnoty, chladu a nenávisti. Je to masakr, který se mi zadřel pod kůži. 


Jedná se o debut a jasně, že vše není dokonalé. Dovedl bych si představit trošku špinavější a surovější zvuk, ale to jsou jen drobnosti. Jako celek na mě album působí uvěřitelně a opravdově, dal jsem si jej do své soukromé diskografie a poslouchal jej v práci, v autě, na svých nekonečných toulkách temnotou. A pokaždé na mě působilo trošku jinak. Jako bych seděl v plesnivém sklepě, bezmocný a svázaný. Každou hodinu někdo přijde a začne mi do hlavy zatloukat rezavé hřeby. A dělá to tak, abych nezemřel, abych si všechnu tu bolest, chlad, ostré riffy, divoké melodie, zabijácké bicí i syrový vokál užil. BURIAL RUTHLESS se tak pro mě stali velkým překvapením. Znáte to. Neznámé jméno, kterých jsou stovky, přistupoval jsem k nové desce "Held by Evil" spíše skepticky. A pak mě smetlo tsunami, byl jsem spálen na popel, pohřben zaživa, abych znovu povstal a užíval si morbidní atmosféru. Pánové hrají rychle, nekompromisně, ve skladbách naleznete spoustu ostrých pasáží, ale nezapomínají ani na to, aby se jednotlivé motivy dobře poslouchaly. Album má drive, starodávnou sílu, je znát, že při jeho nahrávání chtěla kapela ničit a zabíjet hudbou. Líbí se mi motiv na obalu, ale hlavně si užívám nahrávku jako celek. Jako starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než tři dekády, vám mohu letošní počin těchto maniaků jenom doporučit. Pokud máte chuť na poctivou a dobře odvedenou práci, tak neváhejte ani chvilku. Už nesedím v temné sklepě. Roztrhl jsem řetězy, kterými jsme všichni běžně spoutáni a narval jsem si tuhle desku pod tlakem do hlavy. Nechte si chutnat! Technický death metal, zahraný s morbidní noblesou! 

Asphyx says:

If I’m going to dabble in technical death metal, a band really has to win me over for me to write a few lines about it. BURIAL RUTHLESS hail from Venezuela. The guys moved to Spain to release their first full-length album this year. At first, I circled it cautiously, like a predator circling its prey. Finally, I put it in the player, sat down, and let the recording sink in while sitting in complete darkness.

It was as if something sharp was gradually penetrating my insides, my mind, my subconscious. It only took a few listens for the band to leave a deep, bloody mark on me. They play a more traditional style of technical death metal, with plenty of interesting passages and moments. But above all, there’s a strange, unsettling atmosphere full of utter darkness, coldness, and hatred. It’s a massacre that has seeped under my skin.


This is a debut album, and obviously, not everything is perfect. I could imagine a slightly grittier and rawer sound, but those are just minor details. As a whole, the album strikes me as authentic and genuine; I’ve added it to my personal collection and listened to it at work, in the car, and on my endless wanderings through the darkness. And each time, it affected me a little differently. It was as if I were sitting in a moldy basement, helpless and bound. Every hour, someone comes and starts hammering rusty nails into my head. And they do it in such a way that I don’t die so that I can fully savor all that pain, the cold, the sharp riffs, the wild melodies, the killer drums, and the raw vocals. BURIAL RUTHLESS has thus become a huge surprise for me. You know how it is. An unknown name one of hundreds so I approached their new album, "Held by Evil", with some skepticism. And then a tsunami swept me away; I was burned to ashes, buried alive, only to rise again and revel in the morbid atmosphere. These guys play fast and uncompromisingly; you’ll find plenty of intense passages in the songs, but they don’t forget to make sure the individual motifs are a pleasure to listen to. The album has drive and an ancient power it’s clear that when recording it, the band wanted to destroy and kill with their music. I like the cover art, but most of all, I’m enjoying the record as a whole. As an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for more than three decades, I can only recommend this year’s release from these maniacs. If you’re in the mood for honest, well-crafted work, don’t hesitate for a second. I’m no longer sitting in a dark basement. I’ve broken the chains that normally bind us all and forced this album into my head with all my might. Enjoy! Technical death metal, played with morbid elegance!


Tracklist:
01. Intro 
02. Demons Within 
03. Conditioned For The Womb 
04. Mutilated Mind 
05. Sweat In My Blood 
06. Groove, Plastic And Antropophagist 
07. Aire Del Sure 
08. Southern Death 
09. Held By Evil 
10. Bleeding Memories 
11. La Caida Del Aborrecido

pátek 18. září 2026

Recenze/review - RUNEMAGICK - After Chaos: Nocturnal Vigil (2026)


RUNEMAGICK - After Chaos: Nocturnal Vigil
CD 2026, Hammerheart Records

for english please scroll down

Ticho temného lesa. Jeho majestátnost. Stoleté stromy, které pamatují mnohé. Symboly vyryté do kamenů našimi předky. Někdy se mi to stává. Probouzím se uprostřed noci a nevím, co byl děsivý sen a co krutá realita. Jakoby mě volaly síly, které nejsou z tohoto světa. Obleču se a jdu ven. Moje kroky směřují do tmy. Kráčím pomalu, užívám si rytmus i melodie nové nahrávky švédských RUNEMAGICK. Kývám na pozdrav stínům, ztrácím se v chladu a mlze. Stále hledám, jako my všichni, kořeny našich předků.

Pravdou je, že mám pro hudbu Nicklase Rudolfssona velkou slabost. Pokaždé, když vyjde nové album, tak mám pocit, že mi mluví z duše, že hovoříme stejným jazykem, že jsme stejné krve. Líbí se mi kombinace doom metalu i deathu, ale hlavně meditativní přesah hudby. Potřebuji vždy klid, naprosté ticho a nebo černý les s jeho tajemnou atmosférou. V těchto chvílích vyniknou nové skladby nejvíce. 


Nicklas Rudolfsson nadále rozvíjí své myšlenky a nápady. Vydává se cestou starých šamanů a druidů, prochází se po dávno opuštěných pohřebištích, oživuje pradávné rituály života a smrti. Každý víkend dávám sbohem městu a ztrácím se na lesních pěšinách. RUNEMAGICK bývají mými velmi dobrými průvodci. Samota duše i těla, vše je ohlodané na kost, syrové, chladné, nekonečně temné. V jednotlivých motivech je zvláštní neklid. Je jasné, že album nebude pro každého, ale tak tomu bývá vždy. Někomu budou vadit příliš dlouhé, opakující se pasáže, jenže přátelé, tohle už není jen hudba, to je mrazivá mantra, která mě pokaždé přenese do jiných světů a dimenzí. V mé hlavě nejdříve létají myšlenky jako zběsilé, aby se nakonec zklidnily a došly spočinutí. Možná něco podobného zažívají kněží nebo mniši na svých cestách za poznáním. Na hudbě jsem vždy miloval její sílu, tlak, energii a jako starý pes oceňují hlavně uvěřitelnost, opravdovost, ryzost a naprostou autenticitu. Tohle všechno tenhle švédský mág umí na výbornou. Vše vždy bylo, je a bude o předaných emocích a já mohu opět s klidem napsat, že je "After Chaos: Nocturnal Vigil" výborné po všech stránkách. Je velmi dobře napsané a složené, má v sobě něco přitažlivého, odlišného, originálního. Dívali jste se někdy fascinovaně na hladinu horského jezera? Leželi jste v trávě a sledovali oblaka? Báli jste se stínů, když jste spali uprostřed divočiny? Naslouchali jste zvukům přírody? Pak určitě víte, o čem píšu. Ticho temného lesa. Jeho majestátnost. Stoleté stromy, které pamatují mnohé. Symboly vyryté do kamenů našimi předky. Někdy se mi to stává. Probouzím se uprostřed noci a nevím, co byl děsivý sen a co krutá realita. Už musím zase jít. Věčnost mě volá. Temná a chladná doom death metalová, runová magie! Pradávné obřady jdoucí až ke krvavým kořenům našich předků! Symboly znovu zářící do tmy!

Asphyx says:

The silence of the dark forest. Its majesty. Centuries-old trees that have witnessed so much. Symbols carved into the stones by our ancestors. Sometimes this happens to me. I wake up in the middle of the night and can’t tell what was a terrifying dream and what was cruel reality. It’s as if forces not of this world are calling to me. I get dressed and go outside. My footsteps lead into the darkness. I walk slowly, savoring the rhythm and melody of the new album by the Swedish band RUNEMAGICK. I nod in greeting to the shadows, losing myself in the cold and fog. I’m still searching, like all of us, for the roots of our ancestors.

The truth is, I have a soft spot for Nicklas Rudolphsson’s music. Every time a new album comes out, I feel like he’s speaking from my soul, that we speak the same language, that we’re of the same blood. I like the combination of doom metal and death metal, but above all, the meditative quality of the music. I always need peace, complete silence, or a dark forest with its mysterious atmosphere. That’s when the new songs really shine.


Nicklas Rudolfsson continues to develop his thoughts and ideas. He follows in the footsteps of the ancient shamans and druids, wanders through long-abandoned burial grounds, and revives ancient rituals of life and death. Every weekend, I bid farewell to the city and lose myself on forest trails. RUNEMAGICK tend to be my very good guides. The solitude of soul and body everything is stripped to the bone, raw, cold, and infinitely dark. There’s a strange restlessness in the individual tracks. It’s clear that this album won’t be for everyone, but that’s always the case. Some may be bothered by the overly long, repetitive passages, but my friends, this is no longer just music it’s a chilling mantra that transports me to other worlds and dimensions every time. At first, thoughts race through my head like mad, only to eventually calm down and find rest. Perhaps priests or monks experience something similar on their journeys of discovery. What I’ve always loved about music is its power, intensity, and energy, and as an old hand, I especially appreciate believability, sincerity, purity, and absolute authenticity. This Swedish magician excels at all of these. It has always been, is, and will always be about the emotions conveyed, and I can once again say with confidence that "After Chaos: Nocturnal Vigil" is excellent in every respect. It is very well written and composed; there is something captivating, unique, and original about it. Have you ever gazed in fascination at the surface of a mountain lake? Have you ever lain in the grass and watched the clouds? Have you ever been afraid of shadows while sleeping in the middle of the wilderness? Have you ever listened to the sounds of nature? Then you surely know what I’m writing about. The silence of the dark forest. Its majesty. Centuries-old trees that have witnessed so much. Symbols carved into stones by our ancestors. Sometimes it happens to me. I wake up in the middle of the night and don’t know what was a terrifying dream and what was cruel reality. I must go again. Eternity calls me. Dark and cold doom death metal, runic magic! Ancient rituals tracing back to the bloody roots of our ancestors! Symbols shining once more into the darkness!


about RUNEMAGICK on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
1. After Chaos 
2. Rune Magick Unbound 
3. The Nocturnal Vigil 
4. Urdr's Cosmic Weave 
5. Abyssal Continuum 
6. Formless Dawn 
7. The Vast That Knows No Shape 
8. Into the Endless Continuance 

Line up:
Nicklas Rudolfsson - Vocals, guitars, bass, synthesizers, jaw harp, drums and percussion

Special guest:
Dísa Draugurinn - Shamanic trance voice



čtvrtek 17. září 2026

Recenze/review - REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death (2026)


REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death
CD 2026, War Anthem Records

for english please scroll down

V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Hrobů je málo a tak musím některé exhumovat. Bývají v nich pohřbeni prokletí kněží, sebevrazi a všichni ti, kteří za svého života způsobili ostatním spoustu bolesti. Jsem starý hrobník a miluji chladná rána na mém hřbitově. Sedávám hned vedle malé kaple a dívám se na nakloněné náhrobky. Poslouchám u toho novou nahrávku německých REVEL IN FLESH a kývám se spokojeně do rytmu.

Na tuhle smečku je spolehnutí jako na smrt. Kolem nás se mění svět, je čím dál chaotičtější, zlejší, podivnější a pomalu mu přestávám rozumět. Každé nové album německých tmářů je ale jistotou, záchytným bodem. I letos dostanete poctivou porci severského death metalu s příchutí krvavé mlhy. Poslouchat novinku je jako se účastnit starodávného obřadu pro vyvolávání temných sil. 


Němci jsou již dávno zapsáni rudým písmem do starých death metalových archívů. My, kteří trávíme veškerý svůj čas v katakombách, víme své. Stejně jako kapela nemusíme nikomu nic dokazovat. Pánové opět sází na upřímnost, na na kost ohlodané ritty, na ostré melodie, na hrubý vokál připomínající řev hladové bestie, na zabijácké bicí. To vše zabalené v plesnivém, hnilobném zvuku, s masivním a dobře čitelným výrazem. Motiv na obal vytvořil jako vždy vynikající Juanjo Castellano a já si tak gurmánsky album vychutnávám po všech stránkách. REVEL IN FLESH na novince zúročili své bohaté zkušenosti a vy se tak můžete nechat unášet na zpěněných vlnách řeky smrti. Ano, skupina čerpá inspiraci ze starých archívů, ale dělá to velmi citlivě, s velkým srdcem a nadšením. Věřím jim každou melodii, sedávám dlouhé hodiny v márnici a rozmlouvám s nemrtvými. Nebude to už dlouho trvat a přijdou se pomstít. Cítím to v kostech a když poslouchám "Flesh For The Kult Of Death", tak jsem si s tím naprosto jistý. Němci jsou ve skvělé formě, jsou pro mě jasnou a přesnou definicí toho, co mám na death metalu jako stylu rád. Čeká mě dlouhá noc. Někdo musí exhumovaná těla zpracovat. Znovu zapínám play na svém přehrávači a drtím prašivé kosti spolu s kapelou. V myšlenkách mi ožívají pradávné kulty a líbí se mi, že skladby opět řežou tou správnou stranou nože. Maso odpadává od kostí a nad hřbitovech se vznáší zvláštní krvavá mlha. Objeví se pokaždé, když poslouchám nějaké velmi dobré album. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle tmáři, je velmi krutá, ošklivá, nekonečně chladná, uvěřitelná, ryzí a naprosto autentická. V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Mám čas. Mrtví nikam neutečou. K téhle nahrávce se budu ještě hodně dlouho vracet. Dávám jí vysokou známku kvality. Morbidní, syrové, zlověstné death metalové album! Pradávný krvavý obřad pro vyvolávání temných sil! Drcení prašivých kostí, exhumace prokletých hrobů! 

Asphyx says:

More bodies have begun to pile up in the morgue. It will take me a very long time to process them all. There aren’t enough graves, so I have to exhume some. They usually contain cursed priests, suicides, and all those who caused others a great deal of pain during their lives. I’m an old gravedigger, and I love the cool mornings in my cemetery. I sit right next to the little chapel and look at the tilted headstones. As I do, I listen to the new album by the German band REVEL IN FLESH and nod contentedly to the beat.

You can count on this band as surely as you can count on death. The world around us is changing it’s becoming increasingly chaotic, more evil, stranger and I’m slowly losing my grasp on it. But every new album from these German dark masters is a certainty, an anchor. This year, too, you’ll get a solid dose of Nordic death metal with a hint of bloody mist. Listening to this new release is like participating in an ancient ritual to summon dark forces.


The Germans have long been etched in red ink in the old death metal archives. We, who spend all our time in the catacombs, know the score. Just like the band, we don’t have to prove anything to anyone. The guys are once again banking on honesty, on riffs stripped down to the bone, on sharp melodies, on raw vocals reminiscent of a hungry beast’s roar, and on killer drums. All of this is wrapped in a moldy, putrid sound, with a massive and clearly defined character. As always, the cover art was created by the excellent Juanjo Castellano, and I’m savoring every aspect of this album like a true connoisseur. REVEL IN FLESH has put their wealth of experience to good use on this new release, so you can let yourself be carried away on the foaming waves of the river of death. Yes, the band draws inspiration from old archives, but they do so very sensitively, with great heart and enthusiasm. I believe every melody they play; I sit for hours on end in the morgue, conversing with the undead. It won’t be long before they come to exact their revenge. I can feel it in my bones, and when I listen to “Flesh For The Kult Of Death”, I’m absolutely certain of it. The Germans are in great form; to me, they’re the clear and precise definition of what I love about death metal as a genre. A long night awaits me. Someone has to deal with the exhumed bodies. I press play again on my music player and crush the decaying bones along with the band. Ancient cults come to life in my mind, and I love that the songs are once again cutting with the right edge of the knife. Flesh falls from the bones, and a strange, bloody mist hovers over the cemeteries. It appears every time I listen to a really good album. Death takes many forms, and the one these dark masters present to us is very cruel, ugly, infinitely cold, believable, pure, and utterly authentic. More bodies have begun to pile up in the morgue. It’ll take me a very long time to process it all. I have time. The dead aren’t going anywhere. I’ll be coming back to this recording for a very long time. I give it a high rating. A morbid, raw, ominous death metal album! An ancient bloody ritual for summoning dark forces! The crushing of rotten bones, the exhumation of cursed graves!



about REVEL IN FLESH on DEADLY STORM ZINE:











TRACKLIST
01. Flesh for the Kult of Death
02. Bodybag Inferno
03. The Graverobber
04. Pool of Blood
05. Hellhole
06. Tombstalker
07. Death Kult Maniacs
08. Priest of Flesh
09. Demon Dawn
10. The Last Farewell
11. All I Had (I Gave)

LINE-UP
Ralf Hauber – Vocals
Jonny Pettersson – Guitar / Bass
Simon Abele – Guitar
Erik Barthold – Drums


Recenze/review - GORGE - Deeds of Horror (2026)


GORGE - Deeds of Horror
CD 2026, Time to Kill Records

for english please scroll down

Ve starých, dávno opuštěných jatkách se svítí. Kdysi dávno se zde porcovalo maso, zabíjela zvířata a ozýval se odtud děsivý nářek. Jdu dovnitř a našlapuji opatrně. V klecích jsou nějací vyděšení lidé. U stolu stojí velký řezník a řeže kosti. Po zemi teče zkažená krev a do zdí je otištěna nekonečná bolest. Ne, to nejsem uvnitř nějakého zvráceného béčkového hororového filmu. Tohle je krutá realita. Hnusné doupě sériového vraha, který je na vrcholu potravního řetězce. Šílený maniak jako vystřižený z učebnic psychiatrie.

GORGE jsou brutální death metalisté z Itálie, kteří ctí základy stylu, přidávají do něj spoustu svých nápadů a invence. Je to také dvojčlenná kapela, která se rozhodla, že letos vydá nahrávku, která zabíjí na potkání. Surový, na kost ohlodaný zvuk, morbidní melodie, guturální vokál. Nemůžu si pomoc, ale při poslechu jsem opravdu na starých lidských jatkách. 

 

Pánové se textově a tematicky volně inspirovali psychologickými a metafyzickými filmy, jako jsou "Altered States" (Mutace) a "Jacob’s Ladder" (Jakubův žebřík). Hudebně potom máme co do činění se stejnou DNA, jako mají kapely typu MORTICIAN, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, PUTRID PILE, RETCH, CHRIST DENIED a samozřejmě SUFFOCATION. Budete se kývat do rytmu, jako šílení řezníci, kteří právě dokončili svoji těžkou směnu. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, kolik v sobě mají temné energie, chladu. Jakoby do nich doopravdy bylo otištěno šílenství a touha po čerstvém mase a krvi. Jasně, GORGE tu nejsou od toho, aby vymýšleli něco nového a převratného, přesto musím dodat, že se nejedná jen o obyčejnou kopii věcí minulých. Naopak, kapela se snažila do své hudby vložit i modernější prvky. Nutno rovnou dodat, že se jim to podařilo na výbornou. Debutová novinka tím získala na pestrosti a zajímavosti. Osobně potom jako vždy nejvíce oceňuji, že se album velmi dobře poslouchá, je opravdové, ryzí, uvěřitelné a naprosto autentické. Je slyšet, že tihle gentlemani nechali ve skladbách kus sebe samých i srdce. Nahrávka má navíc takovou zvláštní, podmanivou atmosféru. Zaryje se vám ihned pod kůži, do podvědomí, začne vám kolovat v žilách. Nebál bych se napsat, že vás dokonce i uhrane. Alespoň tak vnímám "Deeds of Horror" já, starý pes. Jsem při poslechu opravdu uprostřed hororových filmů, patologických sálů, toulám se po márnicích, lekám se stínů v temných ulicích. Nezbývá mi nic jiného, než vám album doporučit a dát mu vysokou známku kvality. Ve starých, dávno opuštěných jatkách se svítí. Kdysi dávno se zde porcovalo maso, zabíjela zvířata a ozýval se odtud děsivý nářek. Jdu dovnitř a našlapuji opatrně. V klecích jsou nějací vyděšení lidé. U stolu stojí velký řezník a řeže kosti. Po zemi teče zkažená krev a do zdí je otištěna nekonečná bolest. Brutální death metalové album, u kterého odpadává maso od kostí! Zkažená krev z čerstvě proříznuté tepny! 


Asphyx says:

The lights are on in the old, long-abandoned slaughterhouse. Long ago, meat was cut up here, animals were slaughtered, and terrifying wails echoed from within. I walk inside, treading carefully. There are some terrified people in the cages. A large butcher stands at a table, cutting bones. Rancid blood flows across the floor, and endless pain is etched into the walls. No, I’m not inside some twisted B-movie horror film. This is the cruel reality. The vile lair of a serial killer who sits at the top of the food chain. A mad maniac straight out of a psychiatry textbook.

GORGE are a brutal death metal band from Italy who honor the foundations of the genre while infusing it with plenty of their own ideas and creativity. They’re also a two piece band that’s decided to release an album this year that kills everything in its path. A raw, stripped-down sound, morbid melodies, guttural vocals. I can’t help but feel like I’m actually standing in an old human slaughterhouse while listening to this.


Lyrically and thematically, the band drew loose inspiration from psychological and metaphysical films such as “Altered States” and “Jacob’s Ladder.” Musically, we’re dealing with the same DNA as bands like MORTICIAN, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, PUTRID PILE, RETCH, CHRIST DENIED, and, of course, SUFFOCATION. You’ll be headbanging like crazy butchers who’ve just finished a grueling shift. I love how the songs are written, how much dark energy and coldness they contain. It’s as if madness and a craving for fresh flesh and blood were truly imprinted within them. Sure, GORGE isn’t here to come up with something new and groundbreaking, but I have to add that this isn’t just a mere copy of things past. On the contrary, the band has tried to incorporate more modern elements into their music. It’s worth noting right away that they’ve succeeded brilliantly. This has made their debut album more diverse and interesting. Personally, as always, what I appreciate most is that the album is a pleasure to listen to it’s genuine, pure, believable, and completely authentic. You can tell that these gentlemen have poured a piece of themselves and their hearts into these songs. What’s more, the recording has this strange, captivating atmosphere. It gets under your skin right away, seeps into your subconscious, and starts coursing through your veins. I wouldn’t hesitate to say that it even casts a spell on you. At least that’s how I, an old hand, perceive “Deeds of Horror”. When I listen to it, I really feel like I’m in the middle of horror movies, in autopsy rooms, wandering through morgues, and startled by shadows in dark streets. I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. The lights are on in an old, long-abandoned slaughterhouse. Long ago, meat was cut up here, animals were slaughtered, and terrifying wails echoed from within. I step inside, treading carefully. There are some terrified people in the cages. A large butcher stands at the table, cutting bones. Rotten blood flows across the floor, and endless pain is imprinted on the walls. A brutal death metal album that makes the flesh fall from the bones! Rotten blood from a freshly severed artery!


Tracklist:
01. Sacred Misconception 
02. Visions Before Dying 
03. Mortal Decimation (Deeds Of Horror) 
04. Interlude 
05. Unhinged Punishment 
06. Without Inheritance 
07. Fear Of Losing Another Vital Limb 
08. Repetition Of The Kill

středa 16. září 2026

Interview - MARTYRIUM - A dark and cold black death metal whirlwind that leaves only scorched earth in its wake!

Interview with black death metal band from Netherlands - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/09/recenzereview-martyrium-malevolent-2026.html

Ave MARTYRIUM! Greetings from the Netherlands. Something strange just happened to me. I was listening to your new album, “Malevolent,” in my home office when a thunderstorm broke out. I opened the window, and everything came together in my mind. The new album has a beautifully chilling atmosphere. It literally captivated me. How difficult was it to follow up on your previous album, “Abandon Hope”? How did the new album come together?

Thank you for giving me the opportunity to introduce Martyrium.

After our last album Abandon Hope. I took time on writing new material for the new album. The new music came naturally and sounded promising. You can hear the result in Malevolent.

I’m a bit of a traditionalist when it comes to certain things, so I’ll have to order both the CD and a T-shirt from you. It will be very fulfilling for me to hold such a perfectly crafted piece of work in my hands. And I’m not just talking about the music. The cover art was created by Derikersani from Indonesia. What exactly does the artwork mean? And how does it relate to the new songs.

The artwork is called The Bringer. It reprecents an entity who command and brings the darkness.

It fits perfect with the atmosphere I wanted to create. Together with Jos his dark lyrics.


You’ve had a new singer since 2020 Jos Lemmen. I’ve noticed that your band has had several vocalists over the years. Why is that, exactly? In any case, I really like the vocals this year—they’re brutal and melodic at the same time.

Jos was also on our previous album, Abandon Hope. Our first vocalist was Jan van Eersel who was on our first album, Ideology of Death. After that recording we did some live shows with another vocalist because Jan was not into live performing at that time. So we choose another guy. But after some gigs we fall apart.

Your sound is great again this year cold, dark, and captivating. Erwin Hermsen is behind it all. How was the album actually recorded? I still live with this romantic notion that musicians gather in one studio, have a good drink, and get to work or am I wrong?

Haha that sounds great, but no. We recorded it seperatly in the studio.

MARTYRIUM is a band made up entirely of experienced musicians. Everyone has a huge body of great work behind them. But you know how it is everyone also has their own ego that they want to assert. How does that work in your band? Does anyone have the final say? Do you ever argue, for example? And what about cabin fever have you experienced that yet?

Without the other guys, Martyrium is nothing. In the end it’s my call but everyone is free to put in ideas. So yes everyone is important. I work with Sander for a very long time now and I now what he is capable of. It was the first time working with Roel van Helden but that was also a great experience. We now eachother for a very long time and because our drummer Job had other priorities this time, Roel stepped in to help us. He did a great job.


“Malevolent” straddles the line between death metal and black metal. You have your own unmistakable style at least that’s how I see it as a fan. I’d be curious to know how you compose the basic riffs themselves. A lot of musicians just jam around on their own in the studio, and then “something comes out of it.” Others, on the other hand, put everything together in the studio. How do you approach songwriting?

I just start jamming and try to catch that dark sound riffing. It comes naturally. I create a world in my own to write that perfect riff. After that it’s trying what works in songwriting. It has to be catchy, fast and evil.

I’ve been reading through the lyrics and find them very interesting. A lot of metal bands overlook this aspect, but your lyrics are very well-crafted. Where do you get your inspiration for the lyrics? Is it from books or movies? Or personal experiences?

The lyrics on “Malevolent” are written by Jos (vocals). The lyrics are about dark sorcery, inner conflicts, demons and medieval times. They defenitly adapt to the music.

And for Jos it was also a sort of therapy because of his health issues.


New album practically demands a live performance. Are you planning a tour? I realize you’ll probably play at some big festivals, but what about small club shows? Can we look forward to them? I can totally picture a dark club… fog… the first riff rings out…

I have to dissapoint you. Martyrium is a studio band. In the beginning we did some live shows but because of several reasons we don’t play live anymore.

MARTYRIUM is now one of those veteran bands that has gone through a certain evolution. I’m sure you’re music listeners yourselves. What influenced you in your early days, and what do you listen to today?

I listen to mostly black and death metal. But I also listen to Dead Can Dance for example. I like the dark atmosphere in it. What influenced me are bands like Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. But at this time I am currently listening to Hulder, Tulus and the last Paradise Lost album.

Everyone had to start somewhere. What was the initial impulse that made you pick up a guitar? Was it because of the girls? And who was your role model when you were starting out? Is there a period you remember most fondly?

Haha I wish...No I was inspired by all the live bands that I saw back then. One day I just bought a guitar and started messing around. I remeber the great No Mercy festival in Nighttown. That was fantasic with bands like Immortal, Limbonic Art and Deicide.


What does music mean to you? How do you see it in relation to your life? Is it a curse, a joy, a necessity? I, for one, couldn’t live without music I listen to it all day long, and when I can’t, I miss it… how about you? Feel free to get into some philosophical musings.

Yes indeed. I am addicted to music. I can’t immagine life without extreme music. It is a joy, a sort of therapy and a great way to express yourself. Be yourself in life. That feeling that you get when for example Angel of Death kicks in. Wow! Or Rapture from Morbid Angel. It‘s like a fist in your face but in a good way haha.

What does MARTYRIUM have planned for the coming months, and what can we look forward to? If you have a message for promoters, labels, or fans, this is the place for it!

I am doing lots of interviews and enjoing the attention from all media. I just want to thank everyone who supports us by buying a shirt or a vinyl. It really means a lot to us. We are just extreme metal fans making music for ourselves and other like-minded. Hopefully everyone enjoys Malevolent.

Thank you so much for the interview. I see it’s still raining outside I think I’ll head into the woods and put your new album on my player. Thanks so much for it there’s plenty to listen to. I wish you and your new album all the best, and I look forward to seeing you at a concert someday. MARTYRIUM FOREVER!

Thank you!

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MARTYRIUM - Temná a chladná black death metalová smršť, po které zůstává jenom spálená země!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Holandska - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):

Ave MARTYRIUM! Zdravím do Holandska. Zrovna se mi stala zvláštní věc. Pouštím si doma na home office vaši novou desku „Malevolent“ a začala bouřka. Otevřel jsem okno a všechno se mi spojilo v jedno. Novinka má krásně mrazivou atmosféru. Doslova mě uhranula. Jak bylo těžké navázat na předchozí album „Abandon Hope“? Jak nová deska vznikala?

Děkuji, že jste mi dali příležitost představit Martyrium.

Po našem posledním albu Abandon Hope jsem si dal čas na napsání nového materiálu pro nové album. Nová hudba vznikla přirozeně a zněla slibně. Výsledek můžete slyšet v albu Malevolent.

Jsem v určitých věcech staromilec a budu si u vás muset objednat jak CD, tak tričko. Bude pro mě hodně naplňující držet v ruce tak perfektně odvedenou práci. A to teď nemluvím jen o hudbě. Motiv na obal dělal Derikersani z Indonésie. Co přesně motiv znamená? A jak souvisí s novými skladbami?

Umělecké dílo se jmenuje The Bringer (Nositel). Představuje entitu, která velí a přináší temnotu.

Dokonale se hodí k atmosféře, kterou jsem chtěl vytvořit. Spolu s Josem a jeho temnými texty.


Od roku 2020 máte nového zpěváka. Je jím Jos Lemmen. Všiml jsem si, že se u vás v kapele vystřídalo více vokalistů. Proč vlastně? Každopádně, letos se mi vokály hodně líbí, jsou brutální i melodické zároveň.

Jos byl také na našem předchozím albu Abandon Hope. Naším prvním zpěvákem byl Jan van Eersel, který byl i na našem prvním albu Ideology of Death. Po této nahrávce jsme odehráli několik živých vystoupení s jiným zpěvákem, protože Jan v té době neměl zájem o živá vystoupení. Takže jsme si vybrali jiného. Ale po pár koncertech jsme se rozpadli.

Zvuk máte i letos skvělý. Chladný, temný, podmanivý. Pod vším je podepsán Erwin Hermsen. Jak se vlastně album nahrávalo? Já pořád žiju v romantické představě, že se muzikanti sjedou do jednoho studia, dají si něco dobrého k pití a jdou na to, nebo se pletu?

Haha, to zní skvěle, ale ne. Nahrávali jsme to odděleně ve studiu.


MARTYRIUM jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů. Každý má za sebou obrovský kus skvělé práce. Ale znáš to, každý má také svoje ego, které chce prosadit. Jak tohle funguje ve vaší kapele? Má někdo rozhodující slovo, pohádáte se třeba? A co ponorková nemoc, už jste ji také zažili?

Bez ostatních kluků by Martyrium nic nebylo. Nakonec je to moje rozhodnutí, ale každý má svobodu přinášet nápady. Takže ano, každý je důležitý. Se Sanderem pracuji už velmi dlouho a vím, čeho je schopen. Bylo to poprvé, co jsem pracoval s Roelem van Heldenem, ale byla to také skvělá zkušenost. Známe se už velmi dlouho a protože náš bubeník Job měl tentokrát jiné priority, Roel nám pomohl. Odvedl skvělou práci.

„Malevolent“ se pohybuje někde na pomezí death metalu, blacku. Máte svůj vlastní rukopis, který je nezaměnitelný, alespoň takhle to vnímám já jako fanoušek. Zajímalo by mě, jakým způsobem skládáte samotné základní riffy. Spousta muzikantů si jen tak hraje sama ve studiu a potom z „toho něco vyleze“. Někdo zase nasází všechno až ve studiu. Jak přistupujete ke skládání ty?

Prostě začnu jamovat a snažím se zachytit ten temný zvuk v riffech. Jde to přirozeně. Vytvořím si vlastní svět, abych napsal ten perfektní riff. Pak už jen zkouším, co funguje v psaní písní. Musí to být chytlavé, rychlé a zlověstné.


Pročítám si texty a považuji je za velmi zajímavé. Na tuhle složku spousta metalových kapel zapomíná, ale vy máte obsah velmi propracovaný. Kde pro texty berete inspiraci? Jsou to knihy, filmy? Nebo osobní zážitky?

Text písně „Malevolent“ napsal Jos (zpěv). Texty jsou o temné magii, vnitřních konfliktech, démonech a středověku. Rozhodně se přizpůsobují hudbě.

A pro Jose to byla také jakási terapie kvůli jeho zdravotním problémům.

Novinka si sama říká o živou prezentaci. Chystáte se na turné? Je mi jasné, že asi zahrajete na nějakých velkých festivalech, ale co třeba malé klubové koncerty? Můžeme se těšit? Úplně před sebou vidím temný klub…mlhu…zazní první riff…

Musím vás zklamat. Martyrium je studiová kapela. Ze začátku jsme hráli pár živých vystoupení, ale z několika důvodů už naživo nehrajeme.

MARTYRIUM patří dnes již ke starým kapelám, která si prošla určitým vývojem. Určitě jste i posluchači hudby. Co vás ovlivnilo ve vašich začátcích a co posloucháte dnes?

Poslouchám převážně black a death metal. Ale poslouchám i například i Dead Can Dance. Líbí se mi jejich temná atmosféra. Ovlivnily mě kapely jako Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. Momentálně ale poslouchám Hulder, Tulus a poslední album Paradise Lost.


Každý nějak začínal. Co pro vás bylo prvním popudem, vzít do ruky kytaru? Bylo to kvůli holkám? A kdo byl vaším vzorem v začátcích? Je nějaké období, na které vzpomínáš nejraději?

Haha, kéž by mě inspirovaly všechny ty živé kapely, co jsem tehdy viděl. Jednoho dne jsem si prostě koupil kytaru a začal jsem si s ní hrát. Pamatuji si skvělý festival No Mercy v Nighttownu. To bylo fantastické s kapelami jako Immortal, Limbonic Art a Deicide.

Co pro tebe představuje hudba? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu? Je to prokletí, radost, nutnost? Já bych třeba bez muziky nemohl žít, poslouchám ji celý den a když nemůžu, tak mi chybí…jak to máš ty? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

Ano, opravdu. Jsem závislý na hudbě. Nedokážu si představit život bez extrémní hudby. Je to radost, druh terapie a skvělý způsob, jak se vyjádřit. Buďte v životě sami sebou. Ten pocit, který máte, když například spustí Angel of Death. Páni! Nebo Rapture od Morbid Angel. Je to jako pěst do obličeje, ale v dobrém slova smyslu haha.

Co chystají MARTYRIUM v nejbližších měsících a na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, labely, fanoušky, tak zde je prostor!

Dávám spoustu rozhovorů a užívám si pozornosti všech médií. Chci jen poděkovat všem, kteří nás podporují koupí trička nebo vinylu. Opravdu to pro nás hodně znamená. Jsme prostě extrémní metaloví fanoušci, kteří dělají hudbu pro sebe a další podobně smýšlející. Doufám, že se všem Malevolent bude líbit.

Děkuji moc za rozhovor. Koukám, že venku pořád prší, asi půjdu do lesa a do přehrávače si dám vaši novou desku. Dík moc za ni, je co poslouchat. Ať se novince i vám daří a budu se těšit někdy na koncertě. MARTYRIUM FOREVER!

Děkuji!

úterý 15. září 2026

Recenze/review - MINDWORK - Adrift (2026)


MINDWORK - Adrift
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Vracím se na místa, kde jsem prý kdysi žil. Ztracený ve svých myšlenkách přemýšlím, vnímám, nasávám atmosféru. Beru do rukou věci, které jsem znal. Lidé se na mě usmívají. Nemůžu si vzpomenout. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Sleduji zástupy lidí žijících své virtuální životy. Možná se také hledají. V jedné staré krabici objevím starý popraskaný kaleidoskop. Podívám se proti slunci a sledují pestrou hru světla a tmy. Jsem ztracený v dnešním podivném světě.

Čeští progresivní death metalisté vydali nové album a jeho základním motivem je ztráta paměti a následný rozpad identity. Poslouchám novinku již nějaký čas, chodím s ní ulicemi a užívám si zvláštní neklid, který je v ní patrný snad na každém kroku. Lehký saxofonový motiv, hra s melodiemi, cit pro napětí. Ano, poslouchat novinku "Adrift", je jako se dívat do kaleidoskopu, jako ochutnávat nová jídla, jako se nechávat unášet na zpěněných vlnách řeky věčnosti. Talent se zde potkává se schopností napsat velmi dobré skladby. Což je mimochodem věc, která se dnes zase tolik často nevidí. 


Není nutné hovořit o zvuku, o motivu na obalu a dalších formálních věcech. Vše je v nejlepším pořádku. Osobně se mi hrozně líbí, že se kapela vyhnula dnes tolik obvyklé umělosti. Skladby jsou velmi propracované, v některých momentech komplikované a pro mnohé budou náročné pro poslech, ale zároveň si zachovávají opravdovost, uvěřitelnost, autenticitu a nebál bych se napsat živočišnost. Kapela si hraje s melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Jednou je surová, nekompromisní a řezající jako čerstvě nabroušený skalpel, jindy zase přemýšlivá, vznešená a majestátní. Naleznete zde spoustu různých poloh, změn tempa a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že je album roztříštěné. Omyl! Chce to jen trošku času a fantazie a sami uslyšíte. MINDWORK se nebojí objevovat, vydávat se různými cestami. Zvolnit, když je to potřeba, když mají chuť, když to do skladeb patří a sedne. Určitě znáte takové ty zvláštní momenty, když se ocitnete na nějakém místě, na kterém jste nikdy nebyli, přesto máte pocit, že to tam znáte, že tam patříte. Přesně takhle se cítím i při poslechu "Adrift". Píšu většinou o trošku jiném druhu hudby, dokonce by se dalo napsat, že mě v tomto stylu zaujme máloco. Přesto mám pocit, jako by mi album kolovalo v žilách, stalo se mojí součástí. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, poslouchají se tak nějak samy a pokaždé objevuji nové pasáže a momenty. Navíc, novinku je třeba poslouchat jako celek. V kuse, teprve potom vynikne její síla naplno. Lehké nuance, náznaky, říznutí až do bolesti. Najdete zde absolutně vše. Marně jsem hledal něco, co by mi vadilo. Vracím se na místa, kde jsem prý kdysi žil. Ztracený ve svých myšlenkách přemýšlím, vnímám, nasávám atmosféru. Beru do rukou věci, které jsem znal. Lidé se na mě usmívají. Nemůžu si vzpomenout. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Můžete ztratit identitu i vlastní paměť, ale hudba zůstává. Progresivní death metalové album, které vám dá ochutnat z pestré palety roztodivných nálad! Kaleidoskop věčnosti!

Asphyx says:

I’m returning to places where I’m told I once lived. Lost in my thoughts, I ponder, take in my surroundings, and soak up the atmosphere. I pick up things I used to know. People smile at me. I can’t remember. Who am I? Where did I come from? I watch the crowds of people living their virtual lives. Perhaps they, too, are searching for themselves. In an old box, I discover an old, cracked kaleidoscope. I look into the sun and watch the colorful play of light and darkness. I am lost in today’s strange world.

This Czech progressive death metal band has released a new album, and its central theme is memory loss and the resulting disintegration of identity. I’ve been listening to this new release for some time now, walking the streets with it and enjoying the peculiar restlessness that’s evident in it at almost every turn. A light saxophone motif, playful melodies, a sense of tension. Yes, listening to the new album “Adrift” is like looking into a kaleidoscope, like tasting new foods, like letting yourself be carried away on the foaming waves of the river of eternity. Here, talent meets the ability to write very good songs. Which, by the way, is something you don’t see all that often these days.


There’s no need to talk about the sound, the cover art, or other formal aspects. Everything is in perfect order. Personally, I really love that the band has avoided the artificiality that’s so common these days. The songs are very sophisticated, at times complex, and for many, they’ll be challenging to listen to, but at the same time, they retain their sincerity, believability, authenticity and I wouldn’t hesitate to call them animalistic. The band plays with melodies like a predator with its prey. At times it’s raw, uncompromising, and as sharp as a freshly sharpened scalpel; at other times, it’s contemplative, noble, and majestic. You’ll find plenty of different moods and tempo changes here, and to the uninitiated, the album might seem fragmented. Wrong! It just takes a little time and imagination, and you’ll hear it for yourselves. MINDWORK isn’t afraid to explore and venture down different paths. To slow down when necessary, when they feel like it, when it fits the songs and feels right. You’re surely familiar with those strange moments when you find yourself in a place you’ve never been before, yet you feel like you know it, like you belong there. That’s exactly how I feel when listening to “Adrift”. I usually write about a slightly different kind of music you could even say that very little in this genre catches my attention. Yet I feel as if the album is coursing through my veins; it has become a part of me. The songs are very well written; they have the necessary drive, and they just kind of play themselves I discover new passages and moments every time. What’s more, this new album needs to be listened to as a whole. All at once only then does its full power shine through. Subtle nuances, hints, and cuts that cut to the bone. You’ll find absolutely everything here. I searched in vain for anything that would bother me. I return to places where I’m told I once lived. Lost in my thoughts, I ponder, take in, and soak up the atmosphere. I pick up things I used to know. People smile at me. I can’t remember. Who am I? Where did I come from? You may lose your identity and even your memory, but the music remains. A progressive death metal album that offers a taste of a colorful palette of bizarre moods! A kaleidoscope of eternity!


tracklist:
1. Adrift 
2. The Great Deception of Mind
3. Breach the Cosmos 
4. A Moment of Clarity 
5. The Party's Over (Talk Talk cover) 
6. Solitary Man 
7. The Branches and the Wind and the Rain 
8. Mess from Now On 
9. Stars 

band:
Dominik Vozobule - Bass
Filip Kittnar - Drums
Martin Schuster - Vocals, Guitars (rhythm), Guitars (lead) 


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine