DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 12. července 2026

Recenze/review - DEFENESTRATION - Rotting Antefix (2026)


DEFENESTRATION - Rotting Antefix
EP 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Probudil jsem se uprostřed noci, po děsivé noční můře. Musel jsem jít, vlastně ani nevím proč. Něco neuchopitelného, jakási entita ze tmy mě nutila, abych vstal a vydal se na cestu. Vzal jsem si do rukou lopatu a když jsem za sebou zavíral rezavou bránu dávno opuštěného hřbitova, tak jsem věděl, že jsem tu správně. Kráčel jsem jako ve snu a naslouchal šepotu nemrtvých. Zněli zle a bolestivě. Země byly zmrzlá, přesto jsem začal kopat. Hluboko, velmi hluboko jsem našel starou prašivou rakev. Otevřel jsem ji a v ní ležel prokletý mnich, který držel v ruce nové EP kanadských tmářů DEFENESTRATION. 

Je to moje první setkání s touto smečkou a musím rovnou napsat, že jsem byl ihned zahalen do krvavé mlhy. Pálily mě vnitřnosti, moje tělo napadla pradávná sněť a začalo u mě docházet k prvním příznakům rozkladu. Pánové hrají temný, chladný a ostrý death metal ze staré školy. A dělají to velmi opravdově, ryze, uvěřitelně a naprosto autenticky. 


Neznám nic poetičtějšího, než exhumaci starého hrobu. To napětí, ten moment překvapení, co najdete v rakvi, tomu se skoro nic jiného nevyrovná. Na stejnou úroveň ale můžeme dát i poslech tohoto mokvajícího, ostře řezajícího, temného a chladného EP "Rotting Antefix". Kanaďané dodržují staré, mnoha lety ověřené postupy. A dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Mnohokrát jsem psal, že mě, starému veteránovi podzemí, dělají nejlépe právě podobné nahrávky. Musí být zahrané od srdce. Musí mít povedený, prašivý zvuk, musí řezat do živého. DEFENESTRATION tohle všechno umí a přidali ještě něco navíc. Mají v sobě drive a pověstnou sílu, nasbíranou na starých prokletých pohřebištích. Jasně, je to old school death metal té nejhrubší odrůdy. Nic nového v záhrobí, ale také skladby, které se mi dostaly postupně do hlavy i do podvědomí. Představte si, že se ráno probudíte a nic už nikdy nebude takové jako dřív. Podivný svět, do kterého jste se narodili a který je už dávno odsouzen k zániku, shořel. Ulicemi se toulají skupiny nenávistných zombie, touží po čerstvé krvi i mozcích. Nemrtví se přišli pomstít. Vnímáte tu apokalyptickou atmosféru? Tak přesně takhle zní i tohle EP. Je po okraj narvané surovými melodiemi, ostrými riffy, zabijáckými bicími i zvířecím vokálem. No řekněte, co si víc může starý pes, hlídající vstup do podsvětí již několik dekád, přát? Možná snad jen zažít tuhle smečku na nějakém sklepním koncertě. Země byly zmrzlá, přesto jsem začal kopat. Hluboko, velmi hluboko jsem našel starou prašivou rakev. Otevřel jsem ji a v ní ležel prokletý mnich, který držel v ruce nové EP kanadských tmářů DEFENESTRATION. Myslím, vím to, že jsem zde správně a mohu vám tuhle kapelu a její tvorbu jenom doporučit. Prašivý death metal, u kterého praskají rakve! Chladné a temné ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! 

Asphyx says:

I woke up in the middle of the night after a terrifying nightmare. I had to go I don’t even know why. Something intangible, some kind of entity from the darkness, was forcing me to get up and set out on my journey. I grabbed a shovel, and as I closed the rusty gate of a long-abandoned cemetery behind me, I knew I was in the right place. I walked as if in a dream, listening to the whispers of the undead. They sounded evil and painful. The ground was frozen, yet I began to dig. Deep, very deep, I found an old, mangy coffin. I opened it, and inside lay a cursed monk, holding in his hand the new EP by the Canadian doom metal band DEFENESTRATION. 

This is my first encounter with this pack, and I must say right away that I was immediately enveloped in a bloody fog. My insides were burning; an ancient rot had taken hold of my body, and I began to experience the first signs of decay. These guys play dark, cold, and sharp old-school death metal. And they do it with great sincerity, purity, believability, and absolute authenticity. 


I know of nothing more poetic than the exhumation of an old grave. That tension, that moment of surprise at what you’ll find in the coffin almost nothing else can compare to it. But we can place listening to this oozing, razor-sharp, dark, and cold EP, "Rotting Antefix", on the same level. The Canadians stick to old, time-tested methods. And they do so with the elegance of the old masters of the genre. I’ve written many times that, as an old underground veteran, it’s precisely these kinds of recordings that speak to me the most. They have to be played from the heart. They have to have a raw, gritty sound; they have to cut right to the bone. DEFENESTRATION does all of this and then some. They possess a drive and that legendary power, gathered from ancient, cursed burial grounds. Sure, it’s old-school death metal of the roughest variety. Nothing new in the afterlife, but these are songs that have gradually seeped into my head and my subconscious. Imagine waking up one morning and realizing nothing will ever be the same again. The strange world into which you were born a world long doomed to extinction has burned to the ground. Hordes of hateful zombies roam the streets, craving fresh blood and brains. The undead have come to exact their revenge. Can you feel that apocalyptic atmosphere? That’s exactly what this EP sounds like. It’s packed to the brim with raw melodies, sharp riffs, killer drums, and animalistic vocals. Tell me, what more could an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades ask for? Maybe just to see this pack perform at some basement gig. The ground was frozen, yet I began to dig. Deep, very deep, I found an old, mangy coffin. I opened it, and inside lay a cursed monk holding the new EP by the Canadian death metal band DEFENESTRATION. I think no, I know that I’m in the right place here, and I can only recommend this band and their work to you. Rusty death metal that makes coffins crack! Cold and dark echoes from the deepest underground!


tracklist:
01. Forgot To Die 
02. Vengeance For Life 
03. Rotting Antefix 
04. Arcane Visions 
05. Baptism By Fire 
06. Consuming Flesh

A few questions - interview with death metal band from Canada - DEFENESTRATION.

A few questions - interview with death metal band from Canada - DEFENESTRATION.

Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and what style of music do you play etc.?

The band was founded in 2022. Me (Ben) and the other guitar Jesse met at a music festival and came up with the idea to try and start a death metal band. After a few months of writing we got together with Steve and Adrian and started putting together the demo.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the new album with Ryan Nash at his home studio in Winnipeg, MB. The record was produced by the band, engineered and mastered by Ryan Nash, and mastered by Andrew Oswald.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

It was released on Vinyl, Casette and CD. Vinyl limited to 200 copies.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Ben) wrote all the lyrics. The lyrics are about death, mysticism, and ancient times.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Hidris created the band logo. Iron Fortress took care of the layout and and the website. We’re on instagram @deathbydefenstration. Social media is important for promoting shows and our album but that’s about it.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Iron Fortress released this record for us. They did an awesome job with everything, we couldn’t be more happy with how it turned out.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Some old school bands we take inspiration from are bands like Asphyx and Autopsy. Also contemporary bands like Necrot.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Just to Iron Fortress

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We have played quite a bit Over the last few years. Mainly smaller club gigs. We played Manitoba metal fest last year which was a big achievement for us.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We would like to play more shows out of town across the country, and continue to release more music.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can find us on instagram @deathbydefenestration or reach us by email defenestration.death@gmail.com.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 11. července 2026

Recenze/review - COPROLITH - Putrescence (2026)


COPROLITH - Putrescence
CD 2026, Me Saco Un Ojo / Rotted Life

for english please scroll down

Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. S kanadskými death metalisty COPROLITH jste se mohli na našich stránkách již setkat. A tak asi víte, že tahle smečka hraje surový, mokvající smrtící kov, po kterém se budete cítit, jako by vaše tělo hnilo zaživa.

I na letošní novince můžete potkat velmi podmanivou atmosféru patologických sálů, starých pohřebišť, dávno opuštěných lidských jatek. Velmi dobře napsané skladby se vám dostanou postupně do hlavy, pod kůži i do podvědomí. Je něco bažinatého, rozkládajícího se, co vás bude provázet během celého poslechu. Procesy hnití byly započaty, stačí jen přidat volume. 


Kapela čerpala inspiraci v tom nejhlubším podzemí. Novinka má velmi masivní, prašivý a nekonečně surový zvuk. Praskají u něj kosti, odpadává maso ze tváře. Pokud bych potom měl zmínit nějaké smečky, kterými se COPROLITH pravděpodobně inspirovali, musel bych napsat jména jako SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, INCANTATION. Kanaďané potom, ve stylu zkušených patologů, velice vkusně a morbidně přidávají spoustu svých nápadů a invence. Pokud jste měli někdy na svém těle nějakou mokvající, zanícenou ránu, hnusný vřed, který vám byl nakonec proříznut a vytekla z něj černá, zkažená krev, tak asi víte o čem píšu. Poslech "Putrescence" je totiž velmi podobným zážitkem, srovnatelným snad jen s veřejnou pitvou z dob, kdy ještě nebyla anestezie. Je vám asi jasné, že pacient byl plně při vědomí a živý. Nejvíc se mi na novince opravdu asi nejvíc líbí atmosféra, takové ty plazivé nálady, velmi podobné ranním mlhám na hřbitově, případně smradlavým močálům nekonečné bolesti. Červi tančí v tkáních, krmí se zkaženým masem, všude kolem se vznáší nasládlý puch. Oči byly dávno vyklovány a já marně přemýšlím, kdo může něco tak ohavného udělat. Určitě znáte ten zvláštní pocit, když se v ulicích toulá šílený vrah a vy se bojíte vylézt ven. Lekáte se každého stínu, ohlížíte se za sebe, abyste se nakonec stejně stali obětí, která je velmi podobné té z úvodu dnešní recenze. Abych to nějak shrnul. Pokud máte rádi smrtící kov v tomto stylu, potom neváhejte ani chvilku. Kanaďané odvedli skvělou řeznickou práci po všech stránkách. Smradlavé, hnusné, zahnívající a kompostované tělo. Kdysi krásný mladý člověk, zohavený mučením a nenávistí, vypadá jako nějaká bizarní loutka. Hnis a špína, zkažená krev, spousta odřezků masa. Ne, to není žádná děsivá noční můra, ani špatný horor, ale krutá, chladná a nekonečně temná realita. Hnisavý, mokvající, surový death metal ve značném stádiu rozkladu! U tohoto alba budete kompostováni zaživa! 

Asphyx says:

A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, he looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, tainted blood, and piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. You may have already come across the Canadian death metal band COPROLITH on our website. So you probably know that this pack plays raw, oozing, deadly metal that will make you feel as if your body is rotting alive.

On this year’s new release, you’ll once again encounter the deeply captivating atmosphere of pathology labs, old cemeteries, and long abandoned human slaughterhouses. The exceptionally well-written songs will gradually seep into your head, under your skin, and into your subconscious. There’s something swampy and decaying that will accompany you throughout the entire listening experience. The rotting has begun all you have to do is turn up the volume. 


The band drew inspiration from the deepest underground. Their new album has a very massive, gritty, and endlessly raw sound. It makes your bones crack and the flesh fall off your face. If I were to mention some bands that COPROLITH were likely inspired by, I’d have to name acts like SEDIMENTUM, DISMA, FUNEBRARUM, and INCANTATION. The Canadians, in the style of seasoned pathologists, then very tastefully and morbidly add plenty of their own ideas and creativity. If you’ve ever had a weeping, inflamed wound on your body a nasty ulcer that was eventually lanced, releasing black, putrid blood then you probably know what I’m talking about. Listening to “Putrescence” is a very similar experience, comparable perhaps only to a public autopsy from the days before anesthesia. You probably realize that the patient was fully conscious and alive. What I really like most about this new release is the atmosphere those creeping moods, very similar to the morning mists in a cemetery, or perhaps the stinking swamps of endless pain. Worms dance in the tissues, feeding on rotten flesh, and a sweetish stench hangs in the air all around. The eyes had long since been gouged out, and I wonder in vain who could do something so hideous. You’re surely familiar with that strange feeling when a deranged killer is on the loose and you’re afraid to step outside. You flinch at every shadow, constantly looking over your shoulder only to end up as a victim very similar to the one described at the beginning of today’s review. To sum it up: If you like death metal in this style, don’t hesitate for a moment. The Canadians have done a brilliant job of butchering it in every way. A stinking, disgusting, rotting, and decomposing body. Once a beautiful young person, disfigured by torture and hatred, now looks like some kind of bizarre puppet. Pus and filth, rotten blood, piles of flesh scraps. No, this isn’t some terrifying nightmare or a bad horror movie, but a cruel, cold, and infinitely dark reality. Pus-filled, oozing, raw death metal in an advanced state of decay! This album will compost you alive!



Recenze/review - COPROLITH - Coprolith (2023):


tracklist:
1. Sentenced to the Grave
2. Putrescence
3. Defiling Incantation
4. Birthed by Remorseless Flames
5. Another Skull to Claim
6. Possessed by Incoherent Violent Suggestions



pátek 10. července 2026

Recenze/review - DIABOLIC OATH - Unholy Barbaric Hymns (2026)


DIABOLIC OATH - Unholy Barbaric Hymns
EP 2026, Sentient Ruin Laboratories

for english please scroll down

Čtyři rezavé hřeby, které někdo kdysi dávno zatloukl do tvé rakve. Chtěli mít jistotu, že už se nikdy nedostaneš ven. Probodli ti srdce dřevěným kůlem, uřízli hlavu a stejně se ještě dlouhé roky ozýval z hrobky tvůj nenávistný nářek. Bylo na čase, aby exhumovali tvoje ostatky. Současný svět je divný a dávno odsouzený k zániku. Povolali nemrtvé, prokleté, aby se přišli pomstít. Jsi jeden ze zástupu krvelačných bestií, kteří za zvuků nového EP black death metalových démonů DIABOLIC OATH přišli spálit všechno a všechny. 

Téhle smečce jsem se na svých stránkách již několikrát věnoval. Pokud máte chuť na další příběhy ze záhrobí, tak si přečtěte recenze na minulá alba. Vše je odkazováno dole pod dnešním článkem. Letos pánové pokračují ve své morbidní práci. I tentokrát exhumují staré prokleté hroby. A opět to dělají s elegancí a zkušenostmi starých inkvizitorů. 


Novinka mi asi nejvíc připomíná starou, dávno vyléčenou ránu, která začne znovu bolet, mokvat a začne z ní vytékat zkažená krev. Zanícený vřed, způsobený uhranutím, nyní proříznutý rezavým nožem. Tepe v něm a pálí. Žhne a chladí zároveň. S "Unholy Barbaric Hymns" je to stejné. Připadám si jako na nějakém starodávném okultním obřadu. Vyděšené oči obětí, syrový, ostrý a mrazivý zvuk, kamenný oltář, zástup padlých kněží v kápích, ďábelský motiv na obalu, tohle všechno tvoří celek, který musí udělat dobře každému metalovému kacíři. Kapela se volně inspirovala v tvorbě třeba takových TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, DEICIDE. To ale není zase tak důležité. Hlavní je, že na mě novinka funguje, že se stala mojí součástí, prokletím, že se k ní rád a často vracím. Nejlépe uprostřed noci, když jsou mraky nízko a démoni se toulají ulicemi. Na místním hřbitově se začínají dít podivné věci. Zničené hroby, zneuctěná márnice. Všichni si myslí, že za to může parta mladistvých, ale mýlí se. My, kteří jsme pravověrní, moc dobře víme, že se probudily přízraky, že vylézají z rakví a touží po čerstvé krvi. Důvodem je samozřejmě nové album těchto tmářů. Za sebe, za starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, vám mohu nové EP jenom doporučit. DIABOLIC OATH odvedli skvělou práci po všech stránkách. Čtyři rezavé hřeby, které někdo kdysi dávno zatloukl do tvé rakve. Chtěli mít jistotu, že už se nikdy nedostaneš ven. Probodli ti srdce dřevěným kůlem, uřízli hlavu a stejně se ještě dlouhé roky ozýval z hrobky tvůj nenávistný nářek. Bylo na čase, aby exhumovali tvoje ostatky. Syrový, prašivý black death metal, u kterého vás začnou bolet staré rány! Budete spáleni na popel! 


Asphyx says:

Four rusty nails that someone hammered into your coffin long ago. They wanted to make sure you’d never get out. They pierced your heart with a wooden stake, cut off your head, and yet your hate-filled wails still echoed from the tomb for many years. It was time for them to exhume your remains. The modern world is strange and long doomed to extinction. They summoned the undead, the cursed, to come and exact their revenge. You are one of the horde of bloodthirsty beasts who, to the sounds of the new EP by the black death metal demons DIABOLIC OATH, have come to burn everything and everyone. 

I’ve already written about this pack several times on my website. If you’re in the mood for more tales from beyond the grave, check out the reviews of their previous albums. All links are provided below today’s article. This year, the gentlemen continue their morbid work. Once again, they’re exhuming old, cursed graves. And once again, they’re doing it with the elegance and expertise of ancient inquisitors. 


This new release reminds me most of an old, long-healed wound that starts to hurt again, oozes, and begins to bleed foul blood. An inflamed ulcer, caused by a curse, now sliced open by a rusty knife. It throbs and burns. It glows and chills at the same time. It’s the same with “Unholy Barbaric Hymns”. I feel like I’m at some ancient occult ritual. The terrified eyes of the victims, the raw, sharp, and chilling sound, the stone altar, a crowd of fallen priests in hoods, the diabolical motif on the cover all of this forms a whole that is sure to please every metal heretic. The band drew loose inspiration from the work of bands like TEITANBLOOD, BESTIAL WARLUST, ESKHATON, HERESIARCH, DIOCLETIAN, IMMOLATION, INCANTATION, and DEICIDE. But that’s not really important. The main thing is that this new release works for me it’s become a part of me, a curse and I love coming back to it often. Preferably in the middle of the night, when the clouds hang low and demons roam the streets. Strange things are starting to happen at the local cemetery. Destroyed graves, a desecrated morgue. Everyone thinks a bunch of teenagers is to blame, but they’re wrong. We, the true believers, know full well that the spectres have awakened, that they’re crawling out of their coffins and craving fresh blood. The reason, of course, is this band of dark forces’ new album. Speaking for myself an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years I can only recommend this new EP to you. DIABOLIC OATH has done a fantastic job in every respect. Four rusty nails that someone hammered into your coffin long ago. They wanted to make sure you’d never get out again. They pierced your heart with a wooden stake, cut off your head, and yet your hate-filled wails still echoed from the tomb for many long years. It was time for them to exhume your remains. Raw, mangy black death metal that will make your old wounds ache! You will be burned to ashes!


about DIABOLIC OATH on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Emblazoned Upon Ebony Winds 
02. Radiant Mars, Reveal The Spear Of War 
03. Within The Jaws Of Lecherous Fire 
04. Vomiting Flames In Rapturous Conflagration

čtvrtek 9. července 2026

Recenze/review - GRABUNHOLD - Frostheim (2026)


GRABUNHOLD - Frostheim
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Sedávám několik metrů v podzemí, mezi starými spisy a čtu si o lidském strachu, o bolesti, o utrpení, ale také o hrdinství, o velkých činech, o zbabělství. Jako druh jsme se po staletí příliš nezměnili, pořád se zabíjíme, stále jsme na vrcholu potravního řetězce hlavně díky tomu, že neznáme slitování. Black metal, který hrají němečtí GRABUNHOLD je od prvního setkání zvláštně neklidný. Jakoby se kolem mě procházeli démoni, do kostí mi pomalu pronikal chlad a smrt si dávala rande se Satanem. Myslím si, že se jedná o album,  které je rozhodně lepší poslouchat, než o něm psát.

Slova totiž nestačí, novinka je o hodně větším prožitkem. Vydáte se na dlouhé výlety bez konce, zažijete melancholické stavy, budete si číst a najednou nebudete ve svém sklepě, ale budete se vznášet, létat, padat dolů, z vysoké hory, do hlubiny a roztříštíte se na tisíc kousků, abyste nakonec povstali z popela, silnější než kdy dřív. 


Některé melodie jsou vznešené, majestátní a připomínají let dravce, sledujícího svoji kořist. Jiné jsou zase zemité, plazící se, jedovaté a zasáhnou vás hluboko pod kůži i do podvědomí. Zahalíte své tváře do kápí a sepnete ruce v nekonečné zvrácené modlitbě. Mráz, ano to je to správné slovo, které mě napadá při poslechu nejčastěji. Venku je momentálně neskutečné vedro, ale mě je přesto zima. Jakoby mě někdo zavřel do starých katakomb. V jednotlivých kobkách jsou pochováni prokletí, rozmlouvám s nimi. Oceňujeme zvuk celé nahrávky, užíváme si jednotlivé motivy, pasáže, užíváme si pochmurně záhadnou atmosféru. Je to jako návštěva starého hřbitova, je to jako vánek v korunách stromů, které pamatují ještě krutější smrt. Hudbu vnímám pokaždé trošku jinak, tohle album není výjimkou. Někdy je pro mě kulisou, jindy se od ní nemohu odtrhnout a vnímám každou melodii, riff, úder bicích, výkřik do tmy. GRABUNHOLD se pohybují v oblastech, ve kterých je už jenom mráz, bolest, strach, plíživá bolest. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou energii, posbíranou v záhrobí, za řekou Styx. Jakoby mě kapela pokaždé zahalila do krvavé mlhy a nechala mě, abych zmrzl až na kost. Pokud máte tuhle odrůdu černého kovu, vyrobeného z těch nejkvalitnějších surovin, rádi, neváhejte ani chvilku. Dostanete hudbu,  která vás rozdrásá zevnitř. A teď už mě prosím nechte, musím jít dál, čekají mě další staré spisy. Je vám asi jasné, že album "Frostheim" si vezmu s sebou. Je totiž vynikající po všech stránkách. Pochmurný, mrazivý, melancholický black metal, který vás zahalí do krvavé mlhy! 

Asphyx says:

I sit a few meters underground, surrounded by old manuscripts, reading about human fear, pain, and suffering, but also about heroism, great deeds, and cowardice. As a species, we haven’t changed much over the centuries; we’re still killing each other, and we remain at the top of the food chain mainly because we know no mercy. The black metal played by the German band GRABUNHOLD has been strangely unsettling from the very first listen. It’s as if demons were walking around me, a chill was slowly seeping into my bones, and death was making a date with Satan. I think this is an album that’s definitely better to listen to than to write about.

Words simply aren’t enough; this new release is a much greater experience. You’ll embark on long, endless journeys, experience moments of melancholy, and find yourself reading only to suddenly realize you’re no longer in your basement, but instead floating, flying, and falling from a high mountain into the depths, shattering into a thousand pieces, only to rise from the ashes stronger than ever before. 


Some melodies are noble, majestic, and reminiscent of a bird of prey in flight, tracking its prey. Others, on the other hand, are earthy, creeping, and venomous they penetrate deep beneath your skin and into your subconscious. You’ll wrap your faces in hoods and clasp your hands in an endless, twisted prayer. Chills yes, that’s the right word that comes to mind most often when I listen. It’s incredibly hot outside right now, but I’m still cold. It’s as if someone had locked me in ancient catacombs. The damned are buried in individual cells, and I converse with them. We appreciate the sound of the entire recording; we savor the individual motifs and passages, and we revel in the gloomy, mysterious atmosphere. It’s like visiting an old cemetery; it’s like a breeze rustling through the treetops that remember even more brutal deaths. I perceive the music a little differently each time, and this album is no exception. Sometimes it serves as a backdrop for me; other times, I can’t tear myself away from it and I take in every melody, riff, drum beat, and cry into the darkness. GRABUNHOLD operate in realms where there is nothing but frost, pain, fear, and creeping agony. The songs are very well written; they possess the necessary drive, power, and ancient energy gathered from the afterlife, beyond the River Styx. It’s as if the band envelops me in a bloody fog every time and leaves me to freeze to the bone. If you enjoy this variety of black metal, crafted from the finest ingredients, don’t hesitate for a moment. You’ll get music that tears you apart from the inside. And now, please excuse me I must move on; more ancient texts await me. You can probably guess that I’ll be taking the album "Frostheim" with me. It’s simply outstanding in every way. Gloomy, chilling, melancholic black metal that will envelop you in a blood-red fog!


Tracklisting
1. Der Tod wohnt in Carn Dûm
2. Grambergs Fluch
3. Der Mondturm
4. Rerirs blauer Schatten
5. Über Grat und kalten Gipfel
6. Schreckenszauber
7. In Mordor, wo die Schatten drohn
8. Eärnurs Verderben

band:
rrwycht - Guitars & Vocals
Morgoth - Bass
Olog Hai - Drums



středa 8. července 2026

Recenze/review - SCORDATURA - Led into Oblivion (2026)


SCORDATURA - Led into Oblivion
CD 2026, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Nůž, který ti pomalu zajížděl do břicha, byl rezavý, starý a ihned ti způsobil sněť. Zemřel si ale nakonec na selhání srdce. Vyděšený, opuštěný a zapomenutý. Stal si se další obětí v řadě, zatímco s tvým vrahem dělají rozhovory, píší o něm knihy a je hvězdou televizních pořadů. Brutální, zlý a bezcitný, přesto obdivovaný, se spoustou fanoušků a obdivovatelek. Tvoje tělo spálili na popel a nezůstal po tobě ani stín, ani prchavý otisk.

Velmi spalující, surová, nekompromisní a divoká je i nová nahrávka skotských death metalových maniaků SCORDATURA. Měl jsem před lety tu čest potkat kapelu i na koncertě u nás v České republice a musím potvrdit, že jejich vystoupení bylo plné temné energie, zdravého vzteku a riffů, u kterých odpadávalo maso od kostí. S novým albem to mám úplně stejně. Také mě přikovalo na zeď, rozsekalo na kusy a pohodilo moji mrtvolu u cesty, jako nějakou nepotřebnou loutku.


"Led into Oblivion" je přesně tím druhem alba, které když si pustíte, tak budete mít pocit, že jste se ocitli v prudké lavině, mezi kamením, polámanými kostmi, bělostnými lebkami a zkaženou krví. Tohle je tsunami, které vás smete z povrchu zemského. Vše doplňuje masivní, nahrubo nasekaný zvuk, který řeže do živého. Paolo Girardi je podepsán pod velmi zajímavým motivem na obalu. Líbí se mi moc! Hlavní jsou ale, ostatně jako vždycky, nápady, melodie, hudba samotná. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, takovou tu pradávnou touhu ničit a zabíjet. SCORDATURA volně čerpali inspiraci u kapel typu CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, ABORTED, SUFFOCATION, DEICIDE. Dělají to velmi elegantně, zkušeně, s poctivostí mistrů v oboru. Přidávají také velkou spoustu svých vlastních, dobře napsaných nápadů a invence. Výsledný koktejl vás nenechá na pochybách. Přirovnal bych poslech k návštěvě nějaké staré jeskyně, o které se v legendách vypráví, že v ní spí, hluboko v podzemí, šílená krvelačná bestie. Téhle smečce se povedlo ji probudit a vytáhnout na světlo. Po této desce zůstává jen spálená země a mozky propláchnuté kyselinou. Je to trepanace lebky, na hranici šílenství, možná i kousek za ní. Poslední roky mám divný pocit, že se svět řítí do záhuby, jakoby přestaly platit po staletí ověřené principy. Než ale nastane apokalypsa, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dokola. Má v sobě něco morbidně přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Nůž, který ti pomalu zajížděl do břicha, byl rezavý, starý a ihned ti způsobil sněť. Zemřel si ale nakonec na selhání srdce. Vyděšený, opuštěný a zapomenutý. Stal si se další obětí v řadě, zatímco s tvým vrahem dělají rozhovory, píší o něm knihy a je hvězdou televizních pořadů. Surová, temná death metalová lavina! Absolutní masakr, album, které trhá maso od kostí!

Asphyx says:

The knife that slowly sank into your stomach was rusty, old, and immediately caused gangrene. But in the end, you died of heart failure terrified, abandoned, and forgotten. You became just another victim in a long line, while your killer is being interviewed, has books written about him, and is the star of TV shows. Brutal, evil, and heartless, yet admired, with legions of fans and admirers. They burned your body to ashes, leaving behind neither a shadow nor a fleeting trace.

The new album by the Scottish death metal maniacs SCORDATURA is also intensely scorching, raw, uncompromising, and wild. Years ago, I had the honor of seeing the band perform at a concert here in the Czech Republic, and I can confirm that their show was full of dark energy, healthy rage, and riffs that made the flesh fall from your bones. I feel exactly the same way about the new album. It also pinned me to the wall, chopped me into pieces, and tossed my corpse by the roadside like some useless puppet.


"Led into Oblivion" is exactly the kind of album that, when you play it, makes you feel like you’ve been swept up in a raging avalanche, amid rocks, broken bones, bleached skulls, and corrupted blood. This is a tsunami that will wipe you off the face of the earth. All of this is complemented by a massive, raw, choppy sound that cuts right to the bone. Paolo Girardi is responsible for the very interesting cover art. I really like it! But what matters most, as always, are the ideas, the melodies, and the music itself. The songs are very well written; they possess the necessary drive, power, and that primal urge to destroy and kill. SCORDATURA drew loose inspiration from bands like CANNIBAL CORPSE, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, ABORTED, SUFFOCATION, and DEICIDE. They do it very elegantly, skillfully, with the integrity of masters of the craft. They also add a great deal of their own well-crafted ideas and creativity. The resulting mix leaves no room for doubt. I’d compare listening to this to visiting an ancient cave, the kind of place legends say is home to a mad, bloodthirsty beast slumbering deep underground. This pack has managed to awaken it and drag it into the light. All that remains after this album is scorched earth and brains washed out with acid. It’s a trepanation of the skull, on the edge of madness maybe even a little beyond it. In recent years, I’ve had this strange feeling that the world is hurtling toward destruction, as if principles proven over centuries no longer apply. But before the apocalypse comes, I’ll keep listening to this recording over and over. There’s something morbidly compelling about it that compels me to keep coming back. The knife that slowly sank into your stomach was rusty, old, and immediately caused gangrene. But in the end, you died of heart failure. Terrified, abandoned, and forgotten. You became just another victim in the line, while your killer is being interviewed, books are being written about him, and he’s the star of TV shows. A raw, dark death metal avalanche! An absolute massacre, an album that rips the flesh from the bones!



about SCORDATURA  on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Doomed To Fate 
02. Led Into Oblivion 
03. Existential Termination 
04. Echoes Of A Fractured Mind 
05. Oppressed/Repressed 
06. A Manic Indoctrination 
07. Retali(h)ate 
08. When The Red Moon Hangs Low 
09. Maw Of The Void 
10. Begging To Die

úterý 7. července 2026

Recenze/review - PROCESSION - The Witch King (2026)


PROCESSION - The Witch King
EP 2026, Iron Fortress Records

for english please scroll down

Děsivá noční můra se zase jednou změnila ve skutečnost. Pach rozkládajících se, mokvajících těl, ležících v různém stádiu rozkladu tvořil morbidní obrazce. Smrt byla velmi blízko, smála se ve stínu. Kráčel si opatrně, aby tě bažiny zapomnění a věčného smutku nestrhly do hlubiny. Děsil ses vlastního stínu i utopence, který s každým riffem, melodií, vyplouval na povrch jako nějaké šílené svědectví. PROCESSION jsou doom death metalovou skupinou z Clevelandu, Ohia a věnují se záhrobním věcem člověka.

Když jsem jejich nové EP slyšel poprvé, tak se mi v kostech usadil mráz. Obejmula mě, jako nějaké pevné pavučiny tma a byl jsem převezen přes řeku Styx na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Převozníkovi jsem zaplatil touto nahrávkou. Jen se na mě podíval, souhlasně kývnul hlavou a oba jsme najednou věděli, že se jedná o desku, kterou budeme ještě dlouho poslouchat. Náš názor nám ihned potvrdili všichni nemrtví, démoni i Satan, který mě přivítal na svém trůnu. 


Společná setkání s "The Witch King" jsou tak spíše starodávným obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejným poslechem. Riffy jsou ostré, mokvající, syrové a ohlodané na kost. Bicí zabíjejí na potkání a vokál připomíná právě probuzenou bestii. Celkově na mě potom působí novinka velmi uvěřitelně, opravdově, surově a naprosto autenticky. Procházím se ruinami prokletého kostela, navštěvuji stará pohřebiště. Zastavuji se u náhrobků s nápisy jako AUTOPSY, ANATOMIA, MYTHIC, MYSTIC CHARM. Těmi se pánové volně inspirovali, přidali své morbidní ingredience a vytvořili EP, u kterého se budete kývat do rytmu jako já, starý hrobník. Hlídám vstup do podsvětí již skoro 35 let a do své diskografie si pouštím už jen kapely, které mě dokáží přesvědčit na svoji stranu, které řežou tou správnou stranou nože. PROCESSION splňují všechny mé požadavky a s klidem bych je označil vysokou známkou kvality. Hraje se zde pro všechny pravověrné, pro duše bloudící navěky mezi naším a oním světem. Mraky jsou zase nízko, skoro se dotýkají země a z zdálky slyším nářek nemrtvých. Lákají mě, podléhám a znovu vstupuji do bažin. Tady jsem mezi svými, zde se cítím nejlépe a také se zde hraje hudba, která je mému srdci vlastní. Američané nepřinášejí nic nového, ani převratného, ale jejich nová nahrávka také není jen dobře odvedeným řemeslem. Naopak, má v sobě něco navíc, drive, sílu, touhu ničit hudbou. Přikovou vás na zeď, pohřbí zaživa, strhnou do hlubiny a vy, spáleni a zničeni, znovu povstanete, silnější než kdy dřív. Děsivá noční můra se zase jednou změnila ve skutečnost. Mrtvolný, bažinatý, mokvající doom death metal, který vás obejme chladnými a nekonečně temnými pavučinami smrti!

Asphyx says:

Once again, a terrifying nightmare had become reality. The stench of decaying, oozing bodies, lying in various stages of decomposition, formed morbid patterns. Death was very close, laughing in the shadows. You walked cautiously, so that the swamps of oblivion and eternal sorrow wouldn’t drag you into the depths. You were terrified of your own shadow and of the drowned man who, with every riff and melody, surfaced like some kind of mad testimony. PROCESSION is a doom death metal band from Cleveland, Ohio, and they explore the afterlife.

When I heard their new EP for the first time, a chill settled deep in my bones. Darkness enveloped me like a sturdy web, and I was ferried across the River Styx to the other side, to the land of endless shadows. I paid the ferryman with this recording. He just looked at me, nodded in agreement, and we both knew right away that this was an album we’d be listening to for a long time to come. Our opinion was immediately confirmed by all the undead, the demons, and even Satan himself, who welcomed me to his throne. 


Listening to "The Witch King" feels more like an ancient ritual to summon dark forces than just a regular listening experience. The riffs are sharp, raw, and stripped down to the bone. The drums are relentless, and the vocals sound like a beast that’s just been awakened. Overall, the new album strikes me as very believable, genuine, raw, and utterly authentic. I wander through the ruins of a cursed church and visit old burial grounds. I stop at tombstones bearing inscriptions like AUTOPSY, ANATOMIA, MYTHIC, MYSTIC CHARM. The guys drew loose inspiration from these, added their own morbid ingredients, and created an EP that will have you nodding along to the beat just like me, an old gravedigger. I’ve been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, and I only add to my collection bands that can win me over bands that cut with the right edge of the knife. PROCESSION meets all my criteria, and I’d confidently give them a high mark for quality. This music is for all the true believers, for the souls wandering eternally between this world and the next. The clouds are low again, almost touching the ground, and from afar I hear the wailing of the undead. They lure me in, I give in, and I step back into the swamps. Here I’m among my own kind; this is where I feel most at home, and this is also where the music that speaks to my heart is played. The Americans bring nothing new or groundbreaking, but their new album isn’t just a well crafted piece of work either. On the contrary, it has something extra drive, power, a desire to destroy through music. They’ll pin you to the wall, bury you alive, drag you into the depths, and you, scorched and destroyed, will rise again, stronger than ever. A terrifying nightmare has once again become reality. A cadaverous, swampy, oozing doom death metal that will envelop you in the cold and infinitely dark cobwebs of death!


Tracklist:
Mechanically Separated (from the Flesh)
Exhaling Pain, The Painful Birth of Consequence
The Witch King Arises from the Unsung Mire
Feretory Gates Gleam in the Fog of Haunted Shadows

Bonus tracks: originally from their “Chthonic Signals” demo in 2023
Hooks of Metal Teeth
Chthonic Signals
Pestilence

Recenze/review - SARMAT - The Ornaments of Disturbing Perspectives (2026)


SARMAT - The Ornaments of Disturbing Perspectives
CD 2026, Mad Lion Records

for english please scroll down

Zdá se ti o děsivých bouřích, o tom, že apokalypsa postupně začíná. Plíživě, nejdříve jako zlý sen, jako noční můra, jako svědomí, které tě nakonec vždy dožene. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Myslel sis, že prožiješ obyčejný, chvílemi nudný život, vychováš děti, zasadíš strom a postavíš dům. Místo toho ležíš v zákopech a vlastně ani nevíš proč. Kvůli několika mocným, kvůli území? Penězům? Svobodu už nikdy nezískáš, tvoje duše bude navěky spoutaná řetězy nenávisti. 

Minulé debutové album polských black death metalistů SARMAT s názvem "RS-28" jsem poslouchal velmi často. Byl jsem tedy zvědavý, s čím tito tmáři přijdou letos. Sedl jsem si ve svém pokoji, zapnul na přehrávači play a ztratil se mezi temnými stíny. I novinka na mě působí uvěřitelně, zajímavě, podmanivě a drásavě. Najednou nejsem doma, ale ve své noční můře, na jednom z bojišť, kde umírají nevinní. 


Základem je zde surový, prašivý death metal v jeho útočné odrůdě. Přidávána je black metalová atmosféra a typický polský rukopis, který v sobě mají kapely typu BEHEMOTH (na starších albech), HATE, AZARATH. Opět se jedná o nahrubo nasekanou tmu, o nakumulovaný vztek, posbíraný v těch nejhnusnějších katakombách současného světa. To vše velmi dobře zahrané, s masivním, ostrým a přesto dobře čitelným zvukem, s obalem, který nutí k zamyšlení. I letos splnili pánové všechny mé požadavky pro to, abych si zařadil jejich nové album do své soukromé diskografie. Jsou opravdoví, ryzí, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Ve skladbách je drive, pradávná síla, touha ničit hudbou. Jsem na světě již příliš dlouho a někdy z něj bývám už unavený, ze vší té nenávisti, ze zbytečných válek, násilí, bolesti a ničení. Podobná alba, jako je "The Ornaments of Disturbing Perspectives" mi pomáhají přežít. Jakoby pokaždé, když tuhle nahrávku poslouchám, vystoupili z krvavé mlhy staří démoni. Spali dlouhé roky hluboko v podzemí, ale teď už se nemohou dívat na to, jakým směrem svět směřuje. Přišli nás zničit, stejně jako SARMAT svojí hudbou. Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány, kolik v sobě mají zajímavých nápadů. Novinkou pánové potvrdili svoje místo v podzemí a já nemohu jinak, než vám letošní album doporučit. Ohně byly opět zapáleny a shoříte v plamenech! Zdá se ti o děsivých bouřích, o tom, že apokalypsa postupně začíná. Plíživě, nejdříve jako zlý sen, jako noční můra, jako svědomí, které tě nakonec vždy dožene. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země. Potkáváš své vlastní démony, kývají souhlasně hlavou, hraje se tu i pro ně. Pro všechny prokleté, pro nemrtvé i všechny, kteří jednou zemřou na bojišti. Temný black death metal s krvavě podmanivou atmosférou! Destrukce těla, destrukce mysli! 

Asphyx says:

You dream of terrifying storms, of the apocalypse gradually beginning. It creeps up on you, at first like a bad dream, like a nightmare, like a conscience that always catches up with you in the end. The clouds are low, almost touching the ground. You thought you’d live an ordinary, at times boring life raise children, plant a tree, and build a house. Instead, you’re lying in the trenches, and you don’t even know why. Because of a few powerful people? Because of territory? Money? You’ll never regain your freedom; your soul will be bound forever by the chains of hatred. 

I listened to the previous debut album by the Polish black death metal band SARMAT, titled “RS-28”, very often. So I was curious to see what these dark forces would come up with this year. I sat down in my room, pressed play on my player, and lost myself among the dark shadows. This new release strikes me as authentic, intriguing, captivating, and harrowing. Suddenly, I’m not at home, but in my own nightmare, on one of those battlefields where the innocent die.  


The foundation here is raw, gritty death metal in its most aggressive form. Added to this is a black metal atmosphere and the typical Polish style found in bands like BEHEMOTH (on their older albums), HATE, AZARATH. Once again, it’s brutally chopped-up darkness, accumulated rage gathered from the most vile catacombs of the modern world. All of this is performed exceptionally well, with a massive, sharp, yet clear sound, and a thought-provoking cover. Once again this year, these guys have met all my criteria for adding their new album to my personal discography. They are genuine, pure, believable, and utterly authentic. There’s drive in the songs an ancient power, a desire to destroy through music. I’ve been in this world for far too long, and sometimes I grow weary of it of all the hatred, the senseless wars, the violence, the pain, and the destruction. Albums like "The Ornaments of Disturbing Perspectives" help me survive. It’s as if every time I listen to this record, ancient demons emerge from the bloody fog. They slept for many years deep underground, but now they can no longer stand to watch the direction the world is heading in. They’ve come to destroy us, just as SARMAT does with their music. I love the way the songs are written and how many interesting ideas they contain. With this new release, the guys have cemented their place in the underground scene, and I can’t help but recommend this year’s album to you. The fires have been lit once again, and you’ll burn in the flames! You dream of terrifying storms, of the apocalypse gradually beginning. Creeping up on you, at first like a bad dream, like a nightmare, like a conscience that always catches up with you in the end. The clouds hang low, almost touching the ground. You encounter your own demons; they nod in agreement this music is played for them, too. For all the damned, for the undead, and for all who will one day die on the battlefield. Dark black death metal with a bloodily captivating atmosphere! Destruction of the body, destruction of the mind!



about SARMAT on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Architect (04:19)
2. Syndrome of Dangerous Perspective (06:36)
3. Scarspike (05:01)
4. Spectre of Coercive (04:32)
5. World Screeches /Triptych: the Left (03:56)
6. The Fall /Triptych: Center (04:41)
7. Okrutnik /Triptych: the Right (05:36)

pondělí 6. července 2026

Recenze/review - NUNSLAUGHTER - Satanic Chaos Legions (2026)


NUNSLAUGHTER - Satanic Chaos Legions
CD 2026, BLKIIBLK Records

for english please scroll down

Znesvěcené pohřebiště, na kterém byli kdysi pohřbeni prokletí. První vrstva vydala šílená a děsivá svědectví o lidské nenávisti. O krutosti, o slepé víře. Zpuchřelé kosti, kdysi mučená a znásilňovaná těla. Ve jménu inkvizice. Duše nikdy nenajdou klid, stále budou bloudit mezi naším a oním světem. Naříkat nad svým osudem, toužit po pomstě i čerstvé krvi. Jako stará zanícená rána, jako návrat nemrtvých, tak zní nové album legendárních NUNSLAUGHTER. Kapela se letos vrátila, aby nám přinesla další ze svých death metalových svědectví. Mraky jsou při poslechu novinky nízko, skoro se dotýkají země. Mají černou barvu. Démoni znovu sedí na svém trůně a usmívají se. Není divu, hraje se tu hlavně pro ně, i pro všechny prokleté. 

A tak zase jednou s chutí a úsměvem upisuji svoji duši Satanovi a kupuji si u něj nové album. Obdivuji pekelný motiv na obalu, užívám si prašivý, "analogově" znějící zvuk, ale hlavně skladby, které jsou pro mě ozvěnami ze záhrobí, ze starých katakomb, ve kterých kdysi byli mučeni nebožáci ve jménu víry. Obraťte všechny kříže směrem dolů a připravte oltář, nové album je zde!


Tihle démoni mají dávno svůj jasný, rozpoznatelný a dobře čitelný styl. Poznáte je podle několika prvních tónů a ani letos na tom pánové nic nemění. Atmosféra je pochmurná, zahalená do krvavé mlhy. Nápady ohlodané na kost. Kapela uctívá staré kořeny death metalu a dělá to opět s elegancí a nadšením mistrů v oboru. Nemám žádných námitek proti provedení, ani proti jednotlivým nápadům. Od prvního momentu se mi objevila znovu stigmata a nahrávku si neskutečně užívám. Je totiž opravdová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí, tihle gentlemani vzešli z té nejhlubší temnoty a hrají způsobem, který vás nenechá na pochybách. Ihned do vás zaseknou svůj dráp a už vás nepustí. Jsou jako černé svědomí, jako třináctá komnata, ve které jsou uloženy zohavené svaté ostatky. Zahaleni do rudých kápí, pochodují za odříkávaní zvrácených modliteb dolů, do podzemí. Oltář je připraven, svíce hoří jasným plamenem. Oběti budou zítra upáleny na hranici a tak jsou dnes k dispozici ke všem zvěrstvům, kterých je schopen jenom člověk. Zažijí nekonečné mučení. Ve jménu víry, amen! Až jednou po mnoha letech najdou archeologové jejich ostatky, naházené do hromadného hrobu, tak si pustí nové album "Satanic Chaos Legions" a budou vědět, o čem je opravdové peklo. Jasně, kapela hraje stále to samé, ale dělá to způsobem, který mě pokaždé strhne do hlubiny, totálně zničí a spálí na popel. Vzduch zase jednou smrdí sírou, kněží dál lžou a mají rozeklané jazyk hadů. Svět se po staletí nezměnil. Válka s nebem nikdy neskončí. Vím to já, i NUNSLAUGHTER! Moje duše nikdy nenajde klid, navěky bude bloudit mezi naším a oním světem. Staré, prašivé, blasfemické death metalové album, u kterého potkáte své vlastní démony! Pradávný, temný rituál, nasáklý zkaženou krví! Znovu se vám objeví stigmata!


Asphyx says:

A desecrated burial ground where the accursed were once laid to rest. The first layer revealed a mad and terrifying testament to human hatred to cruelty, to blind faith. Rotten bones, bodies once tortured and raped all in the name of the Inquisition. These souls will never find peace; they will forever wander between this world and the next. Lamenting their fate, yearning for vengeance and fresh blood. Like an old, festering wound, like the return of the undead that is the sound of the new album by the legendary NUNSLAUGHTER. The band has returned this year to bring us another of their death metal testimonies. As I listen to this new release, the clouds hang low, almost touching the ground. They are black. The demons sit on their throne once more, smiling. No wonder this music is played mainly for them, and for all the damned. 

And so, once again, with relish and a smile, I sell my soul to Satan and buy his new album. I admire the hellish motif on the cover, I enjoy the gritty, “analog” sound, but most of all the songs, which to me are echoes from beyond the grave, from the old catacombs where the poor souls were once tortured in the name of faith. Turn all the crosses upside down and prepare the altar the new album is here!


These demons have long had their own distinct, recognizable, and easily identifiable style. You can tell who they are from the very first few notes, and the guys aren’t changing a thing this year either. The atmosphere is gloomy, shrouded in a blood-red fog. Ideas stripped down to the bone. The band pays homage to the old roots of death metal and does so once again with the elegance and enthusiasm of masters of the craft. I have no objections to the execution, nor to the individual ideas. From the very first moment, the stigmata reappeared for me, and I’m thoroughly enjoying this recording. It is, after all, genuine, pure, believable, and utterly authentic. Nothing is superfluous, and nothing is missing; these gentlemen have emerged from the deepest darkness and play in a way that leaves you in no doubt. They sink their claws into you immediately and never let go. They are like a dark conscience, like a thirteenth chamber where desecrated holy relics are stored. Shrouded in red hoods, they march downward into the underworld while reciting perverse prayers. The altar is ready; the candles burn with a bright flame. The victims will be burned at the stake tomorrow, so today they are at the mercy of every atrocity of which only a human being is capable. They will endure endless torture. In the name of faith, amen! When, many years from now, archaeologists find their remains, thrown into a mass grave, they’ll put on the new album "Satanic Chaos Legions" and know what true hell is all about. Sure, the band plays the same thing over and over, but they do it in a way that drags me into the depths every time, totally destroys me, and burns me to ashes. The air reeks of sulfur once again; the priests continue to lie, their tongues forked like snakes. The world hasn’t changed in centuries. The war with heaven will never end. I know it, and so does NUNSLAUGHTER! My soul will never find peace; it will wander forever between this world and the next. An old, grimy, blasphemous death metal album where you’ll encounter your own demons! An ancient, dark ritual, soaked in corrupt blood! The stigmata will reappear before you!


about NUNSLAUGHTER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Satanic Chaos Legions 
02. Jesus Fucking Dies 
03. Unsacrament 
04. Christian Ruse 
05. Die Your Own Death 
06. Rotten Messiah 
07. Peukharist 
08. In The Flames Of Inferno 
09. Heavenless 
10. Lucifer The Light 
11. Cathedral Of Stench 
12. Listen To The Lies 
13. Infernal Reign 
14. The Spear Of Satan

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine