DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 20. října 2026

Interview - BOCC - The bloody roots of doom death metal have been torn up once again!


Interview with doom death metal band from Spain - BOCC.

Answered Emilio (guitars and vocals), thank you!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Greetings to the Catalan underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the fantastic second full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the albums differ?

Emilio: Hi, Emilio here (guitars and vocals). First of all, thanks a lot for the interview. We really appreciate it.

I think this is our most serious record to date for a number of reasons. First of all, there has been a change in the line-up: now there are two singers in the band, Andreu and myself, and this adds a different approach to the vocals in the songs. On the other hand, I think the songwriting process for Demolarium was more conscious and focused, less punk and more thought-out. The album has an overall musical concept, but with the same idea as always: playing a kind of raw and direct death-doom with some sludge and crust punk influences.


“Demolarium” embodies all the attributes of good death-doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does BOCC compose new material?

Emilio: Thanks a lot, man! The process is always the same. Andreu or I go to the rehearsal room with some ideas, riffs or whatever. Then we start playing with Sergio, our drummer, and try to arrange a song. We record the rehearsals on our phones and work on the ideas and arrangements at home. After a while, when the music is ready, we work on the lyrics and vocals.

I looked it up and saw that Gerard Porqueres handled the mastering and mixing. I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Gerard created a sound for you that’s brutal, raw, and at the same time dark and primal. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Emilio: Gerard is an old friend of ours. He worked as a sound engineer for Cirque du Soleil before founding his own studio, Heartwork Recording, in El Prat de Llobregat, Barcelona. This is the third time we’ve worked with him and we’re absolutely happy with the results.

This time, we recorded together in the studio, playing live, and I think that gives the final mix this kind of raw and direct vibe. To do that, we used three different rooms in the studio: one for the drums, one for the guitar and one for the bass. After that, I recorded another rhythm guitar, the solos and melodies and, finally, the vocals.

Gerard believes that a producer should let the band play together in order to capture the spirit of the music, like producers such as Andy Wallace, Bob Rock or Steve Albini, and we love working this way. I think it’s perfect for BOCC. In the mix you can hear some mistakes or whatever, but you can also hear a real band playing.


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it yourselves, and it features interesting artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The cover artwork was done by Narcís Boter (@demonomania666 on Instagram). Narcís is an old friend of ours and has illustrated almost all of BOCC’s releases. The design and layout were done by Pol Branca from Branca Studio. He’s also an old friend of ours and a renowned designer who has worked with Paradise Lost, Black Sabbath and Amenra, among others.

The motif comes from Dante’s Inferno in The Divine Comedy. The whole album deals with different kinds of torment that we have to endure in modern capitalist society prison, addiction, violence, suicide and the cover depicts a circle of Hell where the condemned are punished.

In your lyrics, you mainly deal with the history of Catalonia, wars, the darkness of human existence, and anti-fascism. Who is the author, and where did you draw your inspiration from? Was it old books? Movies?

On this record, I wrote five of the six lyrics, all except “Calvari dels condemnats” (“The Torment of the Condemned”), which was written by Andreu.

The inspiration comes from our society. Sometimes reality is more horrific than the horror you can find in books or anywhere else. But we also find inspiration in books. “L’Escorxador” (“The Slaughterhouse”) is inspired by a book by the Catalan writer Lluís Riera Porta, and “4227” comes from the book 4227 by the Catalan philosopher Laura Llevadot.

“4227” deals with suicide. You know, suicide is the leading cause of non-natural death in our country, and nobody seems to talk about it or care about it.


I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Spain because I know I can count on it. I think we have similar temperaments and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you perceive your scene, the fans, and the labels?

Well, I don’t know. I think we have a bunch of great bands here, but maybe we can’t really talk about a single scene. There are some areas in the Spanish state with a lot of bands, such as Barcelona, Galicia, the Basque Country or Madrid, but it’s hard to get the chance to play shows or go on tour here.

Over the last few years, it seems things have been changing a little, but we’ll have to see what happens.

You’re from Catalonia, a region I’ve visited several times. Beautiful nature, history, and very friendly people. How has the place where you come from influenced your music? Do you have any recommendations for a good club or a place I should visit next time?

Thanks! We think it’s a great country too! Well, the music scene in our city, Barcelona, has had a strong influence on BOCC. We had a strong crust punk scene in the early 2000s, and that has definitely been an influence on us. You should check out bands like Horror or Leadershit.

As for clubs, the saddest thing is that Barcelona has become a heavily gentrified city, and we’re losing a lot of venues, such as Rocksound, as well as squats. Right now, I think the best club to play in town is Upload. We’re also waiting for the reopening of what, for us, is the best club in town: Bóveda.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form BOCC actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band next. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Our first reference was Coffins’ Buried Death album. In fact, when we started the band, the idea was basically: “Can you write a kind of side C to the Buried Death album?” But it was just for fun, you know.

After that, we started developing our own approach to death metal, following the path of bands like Autopsy, Winter, Obituary and Morgoth, together with the sludge vibes of Grief, Warhorse and so on.

As for shows and tours, we all have regular jobs and family duties, but we always play whenever we get the chance. Last year we played in Spain, Poland and France, and this year we’re doing a twenty-date weekend tour around Spain and southern France with our mates Osserp.

Last year we almost played at Kill-Town in Copenhagen, but in the end it wasn’t possible. Let’s see what happens next year. Maybe you can help us come to your country and play some shows!

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

Yeah! For sure, we go to shows and party with friends and other bands too. This weekend we’re playing at Castelhell with Dead Congregation and Galvanizer, and we hope to have a great time there.

Regarding promotion, sometimes we send out CDs ourselves. This time we had some help from Matt at Night Terrors Records and from Anubis Press too.


On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as BOCC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

Personally, I don’t like streaming platforms, especially Spotify. I think they take music and art away from the creators. Personally, I prefer to use Bandcamp or Qobuz.

On the other hand, everybody uses these platforms, and they help underground music reach a wider audience, which is a good thing. Personally, when I really love a band and their music, I try to buy their records and merch and support them in some way.

I like to ask musicians what death-doom metal means to them. How would they define it? Is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me, it’s the best subgenre of death metal because it’s slow, heavy and you can really feel the structures and the riffs. I love it.

I like all kinds of death metal, but death-doom is definitely my favourite. Back in the early days, when I was fifteen, I always preferred Celtic Frost, Obituary or Paradise Lost to the faster bands. But that doesn’t mean I don’t like Deicide, Carcass or Cannibal Corpse, obviously!

To wrap up, a classic but important question. What does BOCC have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We want to present Demolarium around Spain and southern France and maybe, if we get the chance, in other parts of Europe too and, importantly, try not to die in the process!

We have a seventeen-date tour running through the last few months of 2026 and until April 2027, which isn’t bad at all!

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success, and I hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Demolarium” again!

Thanks a lot to you for such an in-depth interview!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BOCC - Krvavé doom death metalové kořeny byly znovu vytrženy!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - BOCC.

Odpovídal Emilio (kytara a zpěv), děkujeme!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

Ave BOCC! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe desky odlišné?

Emilio: Ahoj, tady Emilio (kytara a zpěv). Především moc díky za rozhovor. Opravdu si toho vážíme.

Myslím, že tohle je z mnoha důvodů naše dosud nejvážněji pojatá deska. Za prvé došlo ke změně v sestavě: v kapele jsou teď dva zpěváci, Andreu a já, což přináší odlišný přístup ke zpěvu v jednotlivých skladbách. Na druhou stranu si myslím, že proces skládání materiálu pro "Demolarium" byl vědomější a cílenější – méně punkový a více promyšlený. Album má celistvý hudební koncept, ale vychází ze stejné myšlenky jako vždy: hrát syrový a přímočarý death-doom s určitými vlivy sludge a crust punku.


„Demolarium“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál BOCC?

Emilio: Mockrát díky, kámo! Postup je vždycky stejný. Andreu nebo já přijdeme do zkušebny s nějakými nápady, riffy nebo čímkoli. Pak začneme hrát se Sergiem, naším bubeníkem, a snažíme se skladbu zaranžovat. Zkoušky si nahráváme na mobily a doma pak na těch nápadech a aranžmá pracujeme. Po chvíli, když je hudba hotová, se pustíme do textů a zpěvu.

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Gerard Porqueres. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Gerard vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Emilio: Gerard je náš starý známý. Předtím, než založil vlastní studio Heartwork Recording v El Prat de Llobregat u Barcelony, pracoval jako zvukový technik pro Cirque du Soleil. Spolupracujeme s ním už potřetí a s výsledky jsme naprosto spokojení.

Tentokrát jsme nahrávali společně ve studiu a hráli naživo; myslím, že to výslednému mixu dodává takový syrový a bezprostřední náboj. Využili jsme k tomu tři různé místnosti: jednu pro bicí, druhou pro kytaru a třetí pro baskytaru. Poté jsem nahrál další doprovodnou kytaru, sóla a melodické linky a nakonec zpěv.

Gerard zastává názor, že producent by měl nechat kapelu hrát společně, aby zachytil ducha hudby – podobně jako to dělají producenti typu Andyho Wallace, Boba Rocka nebo Steva Albiniho – a nám tento způsob práce vyhovuje. Myslím, že pro BOCC je to ideální. V mixu sice můžete zaslechnout nějaké chyby či drobné nedokonalosti, ale zároveň je z něj cítit, že hraje skutečná kapela.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem ilustrace na obalu je Narcís Boter (na Instagramu vystupující jako @demonomania666). Narcís je náš dlouholetý přítel, který vytvořil ilustrace pro téměř všechny nahrávky kapely BOCC. O grafický návrh a sazbu se postaral Pol Branca ze studia Branca Studio. I on je naším dlouholetým přítelem a uznávaným grafikem, který spolupracoval mimo jiné s kapelami Paradise Lost, Black Sabbath a Amenra.

Námět vychází z části „Peklo“ (Inferno) Dantovy "Božské komedie". Celé album se zabývá různými formami utrpení, jimž musíme čelit v moderní kapitalistické společnosti – vězením, závislostí, násilím či sebevraždou – a obal znázorňuje jeden z kruhů pekla, v němž jsou zatracenci trestáni.

Ve svých textech se zaobíráte převážně historií Katalánska, válkami, temnotou lidské existence, antifašismu. Kdo je autorem a kde čerpal inspiraci? Byly to staré knihy? Filmy?

Na této nahrávce jsem napsal pět ze šesti textů – všechny kromě „Calvari dels condemnats“ („Utrpení zatracených“), jehož autorem je Andreu.

Inspiraci čerpáme z naší společnosti. Realita je někdy děsivější než hrůza, na kterou narazíte v knihách či kdekoli jinde. Inspiraci však nacházíme i v literatuře. Skladba „L’Escorxador“ („Jatka“) vychází z knihy katalánského spisovatele Lluíse Riery Porty a „4227“ je inspirována stejnojmennou knihou katalánské filozofky Laury Llevadotové.

Skladba „4227“ se zabývá tématem sebevraždy. Víte, sebevražda je u nás nejčastější příčinou úmrtí, která není způsobena přirozenými příčinami, a přitom se o tom zřejmě nikdo nebaví a nikoho to nezajímá.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

No, těžko říct. Myslím, že tu máme spoustu skvělých kapel, ale možná se nedá tak docela mluvit o jedné ucelené scéně. V různých částech Španělska – například v Barceloně, Haliči, Baskicku nebo Madridu – sice působí spousta kapel, ale je těžké se tu dostat k hraní koncertů nebo vyrazit na turné.

V posledních letech se situace zdánlivě trochu mění, ale uvidíme, co přinese budoucnost.

Pocházíte z Katalánska, což je oblast, destinace, do které jsem již několikrát zavítal. Krásná příroda, historie, ale také velmi milí lidé. Jak vaši muziku ovlivnilo místo, odkud pocházíte? Měl bys pro nás nějaký tip na dobrý klub, místo, které bych měl příště navštívit?

Díky! Taky si myslíme, že je to skvělá země! Na BOCC měla velký vliv hudební scéna v našem městě, tedy v Barceloně. Na začátku nultých let tu byla silná crust-punková scéna, která nás rozhodně ovlivnila. Určitě byste si měli poslechnout kapely jako Horror nebo Leadershit.

Co se týče klubů, nejsmutnější je, že Barcelona prošla silnou gentrifikací a přicházíme o spoustu podniků – jako třeba Rocksound – i o squaty. Momentálně si myslím, že nejlepším klubem na hraní ve městě je Upload. Taky čekáme na znovuotevření klubu, který pro nás představuje naprostou špičku: Bóveda.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit BOCC, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Naším prvotním vzorem bylo album "Buried Death" od kapely Coffins. Když jsme kapelu zakládali, myšlenka v podstatě zněla: „Dokážete složit něco jako ‚stranu C‘ k albu "Buried Death"?“ Ale brali jsme to jen jako zábavu, víš, jak to chodí.

Později jsme začali rozvíjet vlastní pojetí death metalu a vydali se cestou kapel jako Autopsy, Winter, Obituary či Morgoth, přičemž jsme do toho vnášeli i sludgeové prvky ve stylu Grief, Warhorse a podobně.

Co se týče koncertů a turné – všichni máme běžná zaměstnání a rodinné povinnosti, ale hrajeme, kdykoli se naskytne příležitost. Loni jsme vystupovali ve Španělsku, Polsku a Francii a letos nás čeká šňůra koncertů o víkendech (celkem dvacet zastávek) po Španělsku a jižní Francii společně s našimi kamarády z kapely Osserp.

Loni jsme málem vystupovali na festivalu Kill-Town v Kodani, ale nakonec to nevyšlo. Uvidíme, co přinese příští rok. Třeba nám pomůžeš dostat se k vám do země a odehrát tam pár koncertů!

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Jasně! Rozhodně chodíme na koncerty a paříme s přáteli i dalšími kapelami. Tenhle víkend hrajeme na akci Castelhell společně s Dead Congregation a Galvanizer a doufáme, že si to tam pořádně užijeme.

Co se týče propagace, někdy rozesíláme CD sami. Tentokrát nám ale pomohl Matt z Night Terrors Records a taky Anubis Press.


Na jednu stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako BOCC ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Osobně nemám rád streamovací platformy, a to zejména Spotify. Mám pocit, že připravují tvůrce o hudbu i umění. Sám dávám přednost službám Bandcamp nebo Qobuz.

Na druhou stranu tyto platformy využívá každý a pomáhají undergroundové hudbě oslovit širší publikum, což je dobře. Pokud se mi nějaká kapela a její tvorba opravdu líbí, snažím se kupovat si jejich nahrávky i merch a nějakým způsobem je podpořit.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě je to ten nejlepší podžánr death metalu, protože je pomalý, těžký a člověk v něm opravdu cítí jednotlivé skladatelské struktury i riffy. Miluju ho.

Mám rád všechny možné podoby death metalu, ale death-doom je rozhodně můj nejoblíbenější. Už v dobách, kdy mi bylo patnáct, jsem vždycky dával přednost kapelám jako Celtic Frost, Obituary nebo Paradise Lost před těmi rychlejšími. To ale samozřejmě neznamená, že nemám rád Deicide, Carcass nebo Cannibal Corpse!

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají BOCC v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Chceme představit Demolarium ve Španělsku a na jihu Francie a pokud se naskytne příležitost, možná i v dalších částech Evropy a hlavně se při tom nezabít!

Máme naplánované turné se sedmnácti zastávkami, které potrvá od konce roku 2026 až do dubna 2027, což vůbec není špatné!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Demolarium“ zase narvat do hlavy!

Moc děkuji za takto podrobný rozhovor!

Recenze/review - BOCC - Demolarium (2026):

---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 19. října 2026

Recenze/review - BARREN - Verderf (2026)


BARREN - Verderf
CD 2026, Selfmadegod Records, Grindhead Records

for english please scroll down

Mám toho dost. Všeho kolem mě. Tupý dav. Slepá víra, růžové reklamy, války, znásilňování. Lidé se nikdy nepoučí. Někdy mám pocit, že jsme jen zvířata s trošku lepšími technologiemi. Na jednu stranu umíme spoustu věcí, dokážeme mnohé, na tu druhou jsme zlí a zákeřní. Jak říkám, mám toho dost, mám toho plné zuby, řvu do tmy a hledám ve své diskografii album, které by ulevilo mé mysli. Belgičtí BARREN jsou dnes jasnou volbou. Stačilo několik prvních setkání a měl jsem pocit, že mi kapela propláchla mozek kyselinou. Tohle jsem přesně potřeboval. Totální restart. 

Je to klasický grindový masakr, ušpiněný švédským death metalem a punkovými chvilkami poezie. Novinka má v sobě potřebný drive, temnotu i sílu, takový ten heavy efekt, který si užijete jak doma po těžkém dni v práci, tak i dole pod pódiem na nějakém koncertě. Řeže to a pálí, to jsou první slova, která mě ihned napadla, když jsem si album pustil poprvé. Poslouchejte nahlas!


Máte rádi kapely jako FULL OF HELL, NAILS, ROTTEN SOUND, TRAP THEM, GENERAL SURGERY? Potom vězte, že jste zde správně. Belgičané samozřejmě do svých skladeb narvali spoustu svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která řeže jako čerstvě nabroušený skalpel. Je divoká, nespoutaná, vyrve vám všechny vnitřnosti z těla. Pánové ale nezapomínají ani na temně podmanivou a krvavou atmosféru. Zkrátka a dobře, pokaždé, když vlezu na jedovaté sociální sítě nebo si zapnu večerní zprávy, mám chuť si nové album "Verderf" narvat pod tlakem do hlavy. Také vám někdy připadá, že svět kolem nás je v plamenech? Potom může být tahle novinka takovým velmi návykovým soundtrackem ke konci našeho kdysi tak krásného světa. Ano, skladby na mě mají až očišťující, nebál bych se napsat terapeutický účinek. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, užívám si jednotlivé motivy. Jsou jako vichřice, jako mocné a naprosto devastující tsunami. Kapela se s tím moc nepáře, jde rovnou na věc, je nekompromisní, ale také jsou skladby promyšlené, mají jasnou strukturu a zachovávají si takovou tu temnou živočišnost. Je to v dnešní době umělých kapel až osvěžující. Je to v závěru vlastně jednoduché a platí stejná pravidla jako vždy. Pokud se začnu při poslechu kývat do rytmu, podupávat si nohou a mlátit pěstí do zdi, je vše v nejlepším pořádku. Mám toho dost. Všeho kolem mě. Tupý dav. Slepá víra, růžové reklamy, války, znásilňování. Lidé se nikdy nepoučí. Jejich problém. Já mám svoji hudbu. Dejte mi všichni pokoj. Amen! Death grindcoreové album, u kterého roztrhnete své vlastní řetězy! Zničující masakr, který se vám dostane do vnitřností i do podvědomí! 


Asphyx says:

I’ve had enough. Of everything around me. The mindless crowd. Blind faith, rose-colored advertisements, wars, rape. People never learn. Sometimes I feel like we’re just animals with slightly better technology. On the one hand, we can do a lot of things; we’re capable of so much; on the other, we’re evil and treacherous. Like I said, I’ve had enough I’m sick and tired of it all. I’m screaming into the darkness and searching through my record collection for an album that might bring some relief to my mind. The Belgian band BARREN is the obvious choice today. It only took a few listens, and I felt like the band had flushed my brain with acid. This is exactly what I needed: a total reboot.

It’s a classic grindcore massacre, laced with Swedish death metal and moments of punk poetry. The new album has the necessary drive, darkness, and power that heavy vibe you’ll enjoy both at home after a hard day at work and down in front of the stage at a concert. It cuts through and burns those were the first words that immediately came to mind when I played the album for the first time. Listen to it loud!


Do you like bands like FULL OF HELL, NAILS, ROTTEN SOUND, TRAP THEM, and GENERAL SURGERY? Then you’ve come to the right place. The Belgians have, of course, packed their songs with plenty of their own ideas and creativity. The result is a record that cuts like a freshly sharpened scalpel. It’s wild, unbridled it’ll rip all your insides out. But the guys haven’t forgotten about the darkly captivating and bloody atmosphere either. Long story short, every time I log onto those toxic social media platforms or turn on the evening news, I feel the urge to blast their new album, "Verderf", into my head. Do you ever feel like the world around us is going up in flames? If so, this new release could be a highly addictive soundtrack to the end of our once-beautiful world. Yes, the songs have an almost cathartic I wouldn’t hesitate to call it therapeutic effect on me. I love the sound, the cover art, and I enjoy each individual track. They’re like a storm, like a powerful and utterly devastating tsunami. The band doesn’t beat around the bush they get straight to the point. They’re uncompromising, but the songs are also well-thought out, with a clear structure, while retaining that dark, primal energy. In this day and age of artificial bands, it’s actually refreshing. In the end, it’s really simple, and the same rules apply as always. If I start nodding my head to the beat, tapping my foot, and pounding my fist against the wall while listening, everything is just fine. I’ve had enough. Of everything around me. The mindless crowd. Blind faith, rose colored ads, wars, rape. People never learn. That’s their problem. I’ve got my music. Leave me alone, all of you. Amen! A death grindcore album that’ll make you break your own chains! A devastating massacre that’ll get right into your guts and your subconscious!

--TRACKLISTING--
1. Depraved
2. Algol
3. Earthcrusher
4. Blades
5. Swallow
6. Abase
7. Adversarial
8. Tyrants
9. Prostration
10. Scourge
11. Apes
12. Leech
13. Vacuity
14. Filth

--LINE-UP--
Matías Dupont - gtr/vox
Llano Bergman - drums
Stef Wouters - bass

neděle 18. října 2026

Recenze/review - PROPHECY - Devastated By Mankind (2026)


PROPHECY - Devastated By Mankind
EP 2026, Pathologically Explicit Recordings

for english please scroll down

Měl to být původně dobrý experiment. Lidstvo. Tolik chytrých jedinců, tolik nových technologií, různých vynálezů, krásných knih, skvělých filmů. Jenže zlo nakonec zvítězilo. Stačí si pustit večerní zprávy. Války, vraždy, násilí, šílený tupý dav. Už není východisko. Ulice hoří, rabování dostáhlo vrcholu. Apokalypsa dávno začala, jen si toho ještě někteří nevšimli. Jedovatá voda, umírající hladem, do toho krásné reklamy o falešném životě. Slepá víra, pro kterou se zabíjí tisíciletí. Ne, už to dál nejde. Musí dojít k restartu. Jsem si jistý jen s jednou věcí, ke zničení nám bude hrát nové EP texaských surovců PROPHECY. 

Pro čtenáře našich stránek není tahle smečka žádnou novinkou. Vzešla z hlubokého undergroundu a svůj vznik datuje do roku 1991. Máte tak jistotu, že dostanete hodně kvalitní materiál. Na kost ohlodaný brutální death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti s těla. Svět kolem nás možná hoří, ale na tuhle kapelu je spolehnutí. Pokud máte chuť, přečtěte si i skvělý rozhovor a recenzi, které jsou odkazovány pod dnešním článkem. Novinka je morbidním pokračováním věcí minulých. Pálí zevnitř, vyvrhne vás zaživa. 


Myslím si, že takový ten nakumulovaný, zdravý vztek, musí někdy ven. Člověk toho má někdy plné zuby, bolí ho hlava ze vší té hlouposti kolem. Někdo bere do rukou kladivo a bourá zdi, já se zavírám do svého pokoje a přidávám hlasitost až na samou hranu snesitelnosti. Zvuk je náležitě masivní, syrový, připomíná mi návštěvu opuštěných jatek. Jsou zkrátka kapely (a PROPHECY mezi ně samozřejmě patří), kterým můžete jejich řeznickou práci věřit. Mám při poslechu pocit, že stojím na patologickém sále se skalpelem v ruce. Kývám se do rytmu, jsem celý od krve, ale usmívám se. Tady, ve staré nemocnici, kde se dějí šílené věci, je svět ještě v pořádku. Kapela má za ty roky samozřejmě svůj rukopis, i jejich nové skladby řežou tou správnou stranou nože. Pro mě, starého psa, je každé setkání s novým EP "Devastated By Mankind", takovým velmi příjemným morbidním zážitkem. Mám rád a vždycky jsem měl, když byly kapely opravdové, ryzí, uvěřitelné a hlavně autentické. Texasané splňují všechna má pravidla a nemohu tedy jinak, než vám novinku doporučit. Líbí se mi atmosféra, nálada nasáklá zkaženou krví. Koncerty musí být opravdové masakry. Stylově samozřejmě hrají pánové spíše klasickou, tradiční odrůdu death metalu, ale zazní i slamové ozvěny. Nová nahrávka je jako tsunami, jako bouře, která vás smete z povrchu zemského. Až půjdete ven a budete překračovat zohavené mrtvoly, které se válejí již nějaký čas v ulicích, tak si na moje slova určitě vzpomenete. Měl to být původně dobrý experiment. Lidstvo. Tolik chytrých jedinců, tolik nových technologií, různých vynálezů, krásných knih, skvělých filmů. Jenže zlo nakonec zvítězilo. Ostatně jako vždycky. Surový brutální death metal par excellence! Budete vyvrženi zaživa a popraskají vám všechny kosti v těle! Absolutní masakr! 



Asphyx says:

It was supposed to be a good experiment at first. Humanity. So many intelligent individuals, so many new technologies, various inventions, beautiful books, great movies. But in the end, evil triumphed. Just turn on the evening news. Wars, murders, violence, a crazy, mindless mob. There’s no way out anymore. The streets are burning; looting has reached its peak. The apocalypse began long ago; it’s just that some people haven’t noticed it yet. Poisoned water, people starving to death and on top of that, beautiful commercials about a fake life. Blind faith, for which people have been killing each other for millennia. No, this can’t go on any longer. A reset is necessary. I’m certain of only one thing: the new EP from the raw Texas band PROPHECY will play as our soundtrack to destruction.

For readers of our site, this pack is nothing new. They emerged from the deep underground, and their origins date back to 1991. So you can be sure you’re getting top quality material. Bone chilling, brutal death metal that will rip all your insides out of your body. The world around us may be burning, but you can count on this band. If you’re interested, be sure to check out the great interview and review linked below today’s article. This new release is a morbid continuation of what came before. It burns from the inside out and will spit you out alive.


I think that kind of pent up, healthy anger has to come out sometimes. Sometimes you’re just fed up, and all the stupidity around you gives you a headache. Some people grab a hammer and tear down walls; I lock myself in my room and crank the volume up to the very edge of what’s bearable. The sound is appropriately massive and raw; it reminds me of a visit to an abandoned slaughterhouse. There are simply bands (and PROPHECY certainly belongs among them) whose butchery you can trust. When I listen, I feel like I’m standing in an autopsy room with a scalpel in my hand. I’m swaying to the beat, covered in blood, but I’m smiling. Here, in this old hospital where crazy things happen, the world is still in order. Over the years, the band has naturally developed its own signature style, and even their new songs cut with the right edge of the knife. For me, an old hand, every encounter with their new EP, "Devastated By Mankind", is a very pleasant, morbid experience. I like and always have bands that are genuine, unadulterated, believable, and above all, authentic. These Texans tick all my boxes, so I can’t help but recommend this new release to you. I love the atmosphere, the mood steeped in corrupted blood. Their concerts must be absolute bloodbaths. Stylistically, of course, these guys play a more classic, traditional brand of death metal, but there are also echoes of slam. Their new album is like a tsunami, like a storm that will sweep you off the face of the earth. When you go outside and step over the mutilated corpses that have been lying in the streets for some time now, you’ll definitely remember my words. It was supposed to be a good experiment at first. Humanity. So many intelligent individuals, so many new technologies, various inventions, beautiful books, great movies. But in the end, evil triumphed. Just like it always does. Raw, brutal death metal par excellence! You’ll be torn apart alive, and every bone in your body will shatter! An absolute massacre!


about PROPHECY on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
01. Devastated By Mankind (guest vocals - Frank Rini)
02. Wolves (guest solo - Terrance Hobbs)
03. Monster 
04. Ebolic Regurgitation 
05. 777


sobota 17. října 2026

Interview - COME BACK FROM THE DEAD - Raw, mangy death metal that makes the flesh fall from the bones!


Interview with death  metal band from Spain - COME BACK FROM THE DEAD.

Answered Paul (vocals), thank you!

Recenze/review - COME BACK FROM THE DEAD - Ad Nauseam (2026):

Ave COME BACK FROM THE DEAD! Greetings to the Spanish underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released a fantastic new EP this year, the best of your career so far. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous work? Where did you want to go, and in what ways do you think the recordings are different?

Life keeps throwing us setbacks, rough patches, and even moments of joy; for now, it’s gifting us another day, and as long as that holds true, the plan is to keep going though our schedules and family obligations mean things move slowly, and the band often has to take a backseat to everything else.

"Ad Nauseam" is a statement of intent following a few really tough years. We wanted to make a comeback, but we didn't have all the necessary elements, conditions, or personal circumstances to do it as a band. It was all a conscious decision carefully considered and discussed as a group but the way we made it happen was different from previous times.


“Ad Nauseam” contains all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does COME BACK FROM THE DEAD compose new material?

The creative process for these tracks was entirely new to us, as we never rehearsed them—and consequently, never played them together. We recorded the songs barely seeing one another; everyone worked on their parts independently, recording whenever possible and building the tracks around a simple initial guitar line we had all agreed upon. Essentially, Héctor (guitar) recorded and assembled the rest as he went along, leading to the final result.

I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Who created the sound that is so brutal, raw, yet dark and primal? How was it working with them? Which studio did you record in, and how did everything go?

The aim was to regain full control ourselves to return to the essence of DIY within the limits of our individual and collective capabilities. Regarding the sound and production, as previously mentioned, Héctor López (guitar) handled everything, with the exception of mastering, which was carried out by Magnus Lindberg at Vrtkl Studio in Sweden. From the very beginning, I had a clear vision of how the tracks should sound. There is little more to add regarding the result.


The LP is an integral part of the release and a kind of bonus for fans today. You released it on the Coffin Entrails Sound label, and it features a stylish cover design. Who created it? How did you choose the design, and how does it relate to the music on the new album?

As always, for the creative art process, we relied on our trusted AI-destroyer, César Valladares. He took a pre-existing concept and shaped it to make it even more nauseating a perfect fit for "Ad Nauseam," since recycling can also be a truly rotten aspect of art. For the printing and screen-printing work, we placed our full trust in the judgment and expertise of Wiki from Camigraphic Lab. Both played a crucial role in this project; we must highlight their significant contributions to making "Ad Nauseam" a reality, and we are truly grateful.

I’ve been hanging out in the underground scene for over thirty years, and I know a lot of great bands from Spain. I think we have very similar tastes when it comes to metal (plus, I love your country as a tourist, too). I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands here that are worth checking out. Is death metal doing well over there? How do you perceive your scene, fans, and labels?

The truth is, there have always been good, long-standing bands here, but lately I get the feeling it’s mostly the same people who were around twenty years ago or even longer just with new projects; they’re holding out in the underground, driven purely by passion. I don’t really see the scene as being in good health; in fact, I think it’s in worse shape than ever, despite the presence of some truly great bands. Maybe it’s just our perception, colored by the unpleasant physical toll of aging; maybe it’s pessimism, or perhaps our view of reality is distorted. But what if it *is* true? That would really suck. We’ve often talked about how there’s hardly any sign of a generational shift, even though media and social networks are more intense and accessible than ever. Perhaps that’s the problem: having access to so much can make you lose interest in the very things you love.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form COME BACK FROM THE DEAD actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

Sure, you want references no problem. One name stands above the rest: Autopsy. We’d also include the Swedish classics Entombed, Dismember, Murder Squad, and even Death Breath—and we certainly wouldn't leave out Repulsion or early Death.

We aren't entirely sold on the idea of ​​playing huge festivals; I think we’d actually prefer smaller death metal festivals where the crowd is there specifically to see you, however small that crowd might be. We were set to play the Barroselas Metal Fest in Portugal a festival truly dedicated to metal right after Autopsy, but the whole thing got screwed up by COVID-19. It was cancelled, and although Autopsy returned the following year, we couldn't make it due to medical issues. So, that opportunity fell through, even though we’d come so close.

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We handle everything ourselves hits and misses alike. For instance, we should have answered this interview months ago but it slipped our minds our apologies; that’s just how life goes!

We really appreciate what you do, and we’ve been following your work almost from the start. We can’t afford paid promotion; we’ve decided to handle everything DIY-style. We respect the work of promoters, magazines, specialized webzines, columnists, critics, and publicists in the metal scene, but the only thing we have to offer is our music.

We’re all fans of analog formats, and after years in the game, our music hoarding is starting to make living together a bit of a challenge due to a lack of space... hahaha! And, of course, we go to concerts whenever we can.


On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as COME BACK FROM THE DEAD? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

I don't think any of us are very active on social media on a personal level, and we tend to the group's accounts whenever we can. We belong to the analog world we’ve learned to coexist with the digital realm without letting our real lives be overly affected by the virtual one. Sometimes you can get sucked in, but we’re people who live in the real world. The "see, hear, and stay silent" approach is great, and it really works these days when it comes to social media it saves you from wasting too much time.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

I don’t think I’m wrong in saying that bands like Dismember, Entombed, or Death have always been there for us even before we came of age. Despite being involved in other projects within the A Coruña underground scene, we’ve always been truly passionate about them. Nashgul, the grindcore band where Héctor (guitar) also plays, will celebrate its 25th anniversary in November 2026. Most of us have been playing in bands since we were very young, and the plan is to keep going out of passion and because we genuinely love what we do. Simple as that.

 

Finally, a classic but important question. What does COME BACK FROM THE DEAD have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be visiting Europe? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Sometimes we consider working on a full-length album, and at other times we feel the urge to play live, but for now, our desire and the possibilities don't quite align with the timing and the personal situations each of us is going through. We hope things will gradually fall into place.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Ad Nauseam” in my head again!

Many thanks for your encouraging words. If we may, we’d like to point out that both Bandcamp and PayPal take a commission of purchases made through the platform—including on shipping costs so if you’d like a physical copy, please drop us a line; it’s not too much trouble: comebackfromthedead@gmail.com.

Thanks for your support and interest, cheers and stay strong!

CBFTD




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - COME BACK FROM THE DEAD - Syrový, prašivý death metal, u kterého odpadává maso od kostí!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - COME BACK FROM THE DEAD.

Odpovídal Paul (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - COME BACK FROM THE DEAD - Ad Nauseam (2026):

Ave COME BACK FROM THE DEAD! Zdravím do španělského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos nové skvělé EP své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Život nám neustále přináší překážky, těžká období i okamžiky radosti; prozatím nám dopřává další den, a dokud to platí, hodláme pokračovat dál – i když kvůli našim rozvrhům a rodinným povinnostem postupujeme pomalu a kapela musí často ustoupit do pozadí.

„Ad Nauseam“ je vyjádřením našeho záměru po několika opravdu náročných letech. Chtěli jsme se vrátit na scénu, ale neměli jsme k tomu jako kapela všechny potřebné předpoklady, podmínky či vhodné osobní okolnosti. Bylo to vědomé rozhodnutí, které jsme společně pečlivě zvážili a probrali, avšak způsob, jakým jsme jej nakonec realizovali, se lišil od našich předchozích počinů.


„Ad Nauseam“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál COME BACK FROM THE DEAD?

Tvůrčí proces u těchto skladeb pro nás představoval naprostou novinku, protože jsme je nikdy nezkoušeli – a tudíž jsme je ani nikdy nehráli společně. Písně jsme nahrávali, aniž bychom se prakticky vídali; každý pracoval na svém partu nezávisle, nahrával ve chvílích, kdy to bylo možné, a skladby postupně budoval kolem jednoduchého úvodního kytarového motivu, na němž jsme se všichni shodli. V podstatě to byl Héctor (kytara), kdo průběžně nahrával a skládal jednotlivé části dohromady, čímž vznikl výsledný celek.

Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Kdo vám vytvořil zvuk, který je tak krutý, surový a zároveň temný a živočišný? Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Cílem bylo znovu převzít plnou kontrolu a vrátit se k podstatě přístupu „udělej si sám“ (DIY), a to v mezích našich individuálních i kolektivních možností. Pokud jde o zvuk a produkci, jak již bylo zmíněno, vše měl na starosti Héctor López (kytara) – s výjimkou masteringu, který provedl Magnus Lindberg ve studiu Vrtkl ve Švédsku. Od samého začátku jsem měl jasnou představu o tom, jak by skladby měly znít. K výsledku už není moc co dodat.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Coffin Entrails Sound a je opatřeno stylovým motivem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Při tvorbě vizuální stránky jsme se jako vždy spolehli na našeho osvědčeného „ničitele“ a tvůrce Césara Valladarese. Vzal již existující koncept a přetvořil jej do ještě odpudivější podoby – což dokonale ladí s názvem „Ad Nauseam“, neboť i recyklace může být v umění skutečně prohnilou záležitostí. Pokud jde o tisk a sítotisk, plně jsme důvěřovali úsudku a odbornosti Wikiho z Camigraphic Lab. Oba sehráli v tomto projektu klíčovou roli; musíme vyzdvihnout jejich zásadní přínos k realizaci „Ad Nauseam“ a jsme jim za to nesmírně vděční.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a ze Španělska znám spoustu skvělých kapel. Myslím si, že máme velmi podobnou náturu i vkus, co se týká metalu (navíc miluji vaši zemi i jako turista). Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Pravdou je, že tu vždycky působily kvalitní a dlouholeté kapely, ale v poslední době mám pocit, že jde většinou o tytéž lidi, kteří tu byli už před dvaceti či více lety – jen mají nové projekty. Drží se v undergroundu, hnáni čistě svou vášní. Nemám pocit, že by na tom scéna byla dobře; naopak si myslím, že je v horším stavu než kdy dřív, a to i přes existenci několika skutečně skvělých kapel. Možná je to jen náš pohled, ovlivněný nepříjemnými fyzickými dopady stárnutí; možná jde o pesimismus nebo zkreslené vnímání reality. Ale co když je to pravda? To by bylo vážně na nic. Často jsme řešili, že tu není téměř žádná známka generační obměny, přestože jsou média a sociální sítě dostupnější a intenzivnější než kdy dřív. Možná právě v tom tkví problém: když máte přístup k takovému množství věcí, můžete ztratit zájem o to, co vlastně milujete.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit COME BACK FROM THE DEAD, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Jasně, pokud jde o hudební vzory, není problém. Jedno jméno vyčnívá nad ostatními: Autopsy. Zmínili bychom také švédské klasiky jako Entombed, Dismember, Murder Squad či dokonce Death Breath – a rozhodně bychom nevynechali ani Repulsion nebo ranou tvorbu kapely Death.

Nejsme úplně nadšení z představy hraní na obřích festivalech; myslím, že bychom vlastně dali přednost menším deathmetalovým akcím, kde jsou lidé přítomni přímo kvůli vám – bez ohledu na to, jak malé to publikum je. Měli jsme vystoupit na portugalském festivalu Barroselas Metal Fest – akci, která je skutečně zasvěcená metalu – hned po Autopsy, ale všechno to zhatil covid-19. Festival byl zrušen, a přestože se Autopsy v následujícím roce vrátili, my jsme tam kvůli zdravotním potížím nakonec nemohli dorazit. Tahle příležitost nám tedy unikla, i když jsme k ní měli tak blízko.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Všechno si řešíme sami – ať už se nám daří, nebo ne. Třeba na tenhle rozhovor jsme měli odpovědět už před měsíci, ale prostě nám to vypadlo z hlavy – omlouváme se, ale tak už to v životě chodí!

Vaší práce si opravdu vážíme a sledujeme ji už skoro od začátku. Nemůžeme si dovolit placenou propagaci; rozhodli jsme se všechno dělat svépomocí. Respektujeme práci promotérů, časopisů, specializovaných webzinů, publicistů i kritiků na metalové scéně, ale my sami můžeme nabídnout jen svou hudbu.

Všichni jsme fanoušky analogových formátů a po těch letech v branži začíná být naše hromadění hudby kvůli nedostatku místa tak trochu výzvou pro naše společné bydlení... hahaha! A samozřejmě chodíme na koncerty, kdykoli to jen jde.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako COME BACK FROM THE DEAD ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Nemyslím si, že by kdokoli z nás byl v osobní rovině na sociálních sítích příliš aktivní; skupinové účty spravujeme, jen když máme čas. Patříme spíše do analogového světa a naučili jsme se koexistovat s tím digitálním, aniž bychom dovolili, aby ten virtuální příliš ovlivňoval naše skutečné životy. Člověk se do toho sice může nechat vtáhnout, ale my jsme lidé, kteří žijí v reálném světě. Přístup „vidět, slyšet a mlčet“ je skvělý a v dnešní době opravdu funguje – pokud jde o sociální sítě, ušetří vám spoustu času, který byste jinak zbytečně promarnili.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Myslím, že se nemýlím, když řeknu, že kapely jako Dismember, Entombed nebo Death tu pro nás byly už dávno předtím, než jsme dospěli. I když jsme se zapojovali i do jiných projektů na undergroundové scéně v A Coruñi, k těmto skupinám jsme vždy chovali skutečnou vášeň. Grindcorová kapela Nashgul, ve které hraje i Héctor (kytara), oslaví v listopadu 2026 své 25. výročí. Většina z nás hraje v kapelách už od útlého věku a plánujeme pokračovat dál – čistě z vášně a proto, že to, co děláme, upřímně milujeme. Prostě a jednoduše.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají COME BACK FROM THE DEAD v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Někdy uvažujeme o práci na celovečerním albu, jindy zase cítíme chuť vystupovat naživo, ale naše přání a možnosti se zatím tak docela neshodují s načasováním a osobní situací, kterou každý z nás právě prochází. Doufáme, že věci postupně zapadnou na své místo.

 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ad Nauseam“ zase narvat do hlavy!

Moc děkujeme za vaše povzbudivá slova. Rádi bychom jen upozornili, že Bandcamp i PayPal si z nákupů uskutečněných přes tyto platformy strhávají provizi – a to včetně částky za poštovné. Pokud tedy máte zájem o fyzický nosič, napište nám prosím přímo; rádi to pro vás zařídíme: comebackfromthedead@gmail.com.

Díky za vaši podporu a zájem, mějte se fajn a držte se!

CBFTD




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER