DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 23. června 2026

Recenze/review - DEATHSTORM - The Highest Predator (2026)


DEATHSTORM - The Highest Predator
EP 2026, Animate Records

for english please scroll down

Krvavé stopy na zdi, hromada zohavených těl, naskládaných na hromadě. Pach rozkládajících tkání. Přemýšlíš nad tím, kdo je něčeho tak ohavného schopen. Připomíná to řádění nějaké rozzuřené šelmy, ale není tomu tak. Jako lidé jsme schopni hrozných činů. Stále se navzájem mučíme, zabíjíme ve jménu slepé víry, pořád pochodujeme na smrt, aniž bychom věděli proč. Možná v sobě máme temnotu, hluboko uložené pradávné zlo, které občas vypluje na povrch jako utopenec a přikove nás svojí krutostí na zeď. Mám rád kapely, které nám dokáží nastavit zrcadlo. Není žádným tajemstvím, že polské DEATHSTORM sleduji od jejich počátků.

Líbí se mi, že tahle smečka dokáže velmi umně pracovat s atmosféru. Ostré, divoké a brutální pasáže se střídají s nekonečnou tmou a chladem. Nové EP má podmanivě temnou náladu. Uvnitř je nekompromisní, kruté a přikove vás na zeď. Jako bych při poslechu sledoval všechny ohavné činy, který je náš druh schopen. Ve skladbách je zakódováno DNA starého poctivého kovu smrti a pánové přidávají a nadále rozvíjejí své vlastní myšlenky. Tahle deska hoří zevnitř! Dávejte pozor, aby u vás nedošlo ke samovznícení. 


Neustále se chlubíme tím, že jsou lidé na vrcholu evoluce. Asi záleží na úhlu pohledu. Máme skvělé technologie, které zneužíváme k zabíjení. Jiné už to asi nebude a možná dojde brzy k samozničení. Než se tak ale stane, budu si nové EP "The Highest Predator" rvát pod tlakem do hlavy. Je pro mě totiž dokonalou esencí toho, co mám na death metalu rád. Jakoby mě kapela pokaždé strhla do hlubiny, rozsekala na tisíc kousků a spálila mě svojí energií a tlakem. Když potom vstávám z popela, tak se cítím silnější než kdy dřív. Rovnice o předání energie funguje na výbornou. Přispívá k tomu samozřejmě i masivní, velmi dobře čitelný zvuk i velmi expresivní motiv na obalu, který mě donutil k zamyšlení. Jsou to právě tyhle těžko definovatelné věci, jakási morbidní přitažlivost, které mě nutí se stále vracet a znovu zapínat play na svém přehrávači. DEATHSTORM čerpají ze starých archívů, které vytvořily kapely typu MORBID ANGEL, SINISTER, DEICIDE, IMMOLATION, INCANTATION a dělají to velmi inteligentně a s elegancí starých mistrů. Navíc, a to je pro mě životně důležité, působí novinka velmi uvěřitelně, ryze, opravdově a autenticky. Měl jsem tuhle smečku možnost vidět i naživo a mohu jen potvrdit, že se jedná o perfektně seřízený stroj na zabíjení. Hlídám vstup do záhrobí již skoro 35 let, jsem starý pes, který zvedá hlavu už jen v případě, když ho kapely opravdu baví a jako takový vám mohu novou nahrávku jenom doporučit. Mohla by být s klidem označena vysokou známkou kvality. Poláci jsou letos ve vynikající formě. Krvavé stopy na zdi, hromada zohavených těl, naskládaných na hromadě. Pach rozkládajících tkání. Přemýšlíš nad tím, kdo je něčeho tak ohavného schopen. Připomíná to řádění nějaké rozzuřené šelmy, ale není tomu tak. Jako lidé jsme schopni hrozných činů. Stále se navzájem mučíme, zabíjíme ve jménu slepé víry, pořád pochodujeme na smrt, aniž bychom věděli proč. Možná v sobě máme temnotu, hluboko uložené pradávné zlo, které občas vypluje na povrch jako utopenec a přikove nás svojí krutostí na zeď. Morbidní, surový, krutý a autentický death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! EP, které je nastaveným zrcadlem naším nejtemnějším myšlenkám a činům! 

Asphyx says:

Bloodstains on the wall, a pile of mutilated bodies stacked on top of one another. The stench of decaying flesh. You wonder who is capable of something so heinous. It resembles the rampage of some enraged beast, but that is not the case. As humans, we are capable of terrible deeds. We continue to torture one another, kill in the name of blind faith, and march toward death without knowing why. Perhaps we carry darkness within us an ancient evil buried deep inside that occasionally surfaces like a drowned man and pins us to the wall with its cruelty. I like bands that can hold up a mirror to us. It’s no secret that I’ve been following the Polish band DEATHSTORM since their beginnings.

I like that this pack knows how to work with atmosphere so skillfully. Sharp, wild, and brutal passages alternate with endless darkness and cold. The new EP has a captivatingly dark mood. Inside, it’s uncompromising, cruel, and pins you to the wall. It’s as if, while listening, I’m witnessing all the heinous acts our species is capable of. The songs are encoded with the DNA of good old-fashioned death metal, and the guys are adding to and further developing their own ideas. This record is burning from the inside! Be careful not to catch fire yourselves. 


We’re always boasting that humans are at the pinnacle of evolution. I guess it depends on your point of view. We have amazing technology, which we misuse to kill. Things probably won’t change, and we might self-destruct soon. But before that happens, I’m going to blast the new EP, “The Highest Predator”, into my head. For me, it’s the perfect essence of what I love about death metal. It’s as if the band drags me into the depths every time, shatters me into a thousand pieces, and burns me with its energy and intensity. When I rise from the ashes, I feel stronger than ever before. The energy transfer works perfectly. Of course, the massive, crystal clear sound and the highly expressive cover art which really made me think also contribute to this. It’s precisely these hard to define elements a sort of morbid allure that compel me to keep coming back and hitting play on my player again and again. DEATHSTORM draws from the old archives created by bands like MORBID ANGEL, SINISTER, DEICIDE, IMMOLATION, and INCANTATION, and they do so very intelligently and with the elegance of the old masters. Moreover and this is vitally important to me the new album comes across as very believable, genuine, and authentic. I’ve had the chance to see this pack live, and I can only confirm that they are a perfectly tuned killing machine. I’ve been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years now; I’m an old dog who only perks up when a band really grabs my attention, and as such, I can’t help but recommend this new album to you. It could easily be labeled a top quality release. The Poles are in excellent form this year. Bloodstains on the wall, a pile of mutilated bodies stacked on top of one another. The stench of decaying flesh. You wonder who is capable of something so heinous. It resembles the rampage of some enraged beast, but that’s not the case. As humans, we are capable of terrible deeds. We continue to torture one another, kill in the name of blind faith, and march toward death without knowing why. Perhaps we carry darkness within us an ancient evil buried deep inside that occasionally surfaces like a drowned man and pins us to the wall with its cruelty. Morbid, raw, cruel, and authentic death metal that will make every bone in your body crack! An EP that holds up a mirror to our darkest thoughts and deeds!



about DEATHSTORM on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
You Won't See It Coming 
The Golden Calf 
Total Eclipse 
The Highest Predator

band:
Mysth - Bass, Vocals
Kuba - Drums
Góral - Guitars
Jacek - Guitars

Recenze/review - IMPURE DECLARATION - Of Veins, Tendons and Bones (2026)


IMPURE DECLARATION - Of Veins, Tendons and Bones
CD 2026, Old Temple

for english please scroll down

Ztracený v temnotě, bloudíš dál. Nahlížíš do plesnivých kobek, ve kterých ještě nedávno trpěli a byli mučeni prokletí. Pod nohama ti křupají zbytky zetlelých kostí. Ze stěn stéká hnis a do kostí se ti vkradl nekonečný chlad. Jakoby ti někdo stál těžkou okovanou botou na prsou. Dusíš se, zalykáš se svojí vlastní krví. Přesto, s vypětím posledních sil, dojdeš k propasti. Máš dvě možnosti. Buď zemřít v krutých křečích a nebo skočit do hlubiny. Poslouchám zrovna nové album polských tmářů IMPURE DECLARATION a moc dobře vím, že spadnu dolů a rozpadnu se na tisíc kusů.

Stanu se svým vlastním stínem, přízrakem, který bude navěky bloudit ve tmě a nikdy nenajde svůj klid. Pánové mají na svém kontě dvě EP a letošní album, vydané po sedmi letech po jejich předchozí nahrávce, je jejich dlouhohrajícím debutem. Jestliže byly předchozí skladby děsivé, démonické a nasáklé zkaženou krví, tak na novince vynikne vše ještě více, naléhavěji, bolestivěji. U tohoto alba shoříte na popel a zmrznete na kost. 


Je to spíše obřad, pradávný rituál pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejné album. Společná setkání se podobají návštěvám starých, opuštěných hřbitovů, na kterých byli kdysi dávno pochováni padlí kněží, oběti násilných činů i sebevrazi. Jakoby ke mě skrz hudbu promlouvali démoni. IMPURE DECLARATION velice umně a zajímavě kombinují surový, starý a prašivý death metal, black metalových chlad a tajemno i doomovou záhadnost a prašivinu. Pro mě osobně se jedná o nahrávku, kterou raději poslouchám, toulám se s ní nočními ulicemi, navštěvuji stará pohřebiště v lesích, než abych o ní psal slova, která nikdy nedokáží přesně popsat a definovat to, co se na albu odehrává. Bývám při poslechu často ztracený, rozdrásaný do krve. Přehrabuji se ve starých kostech, nasávám pach hniloby, rozmlouvám s nemrtvými. Kapela působí jako staří alchymisté, kteří vám umíchali velmi jedovatý koktejl, který když vypijete, tak uvidíte věci, které se normálnímu smrtelníkovi nikdy nezjeví. Potkáte vlastní démony, u některých z vás dojde ke samovznícení. Budete si, stejně jako já, užívat ostrý, dobře čitelný a nekonečně mrazivý zvuk, do černo červených odstínu laděný motiv na obalu, ale hlavně hudbu samotnou, která je magicky podmanivá, řezající a u které se stanete svým vlastním stínem. Zlo i naprostá tma mají spoustu podob a ty, které potkáte na novém albu "Of Veins, Tendons and Bones", jsou bažinaté, nepříjemné, neklidné, kruté a ošklivé, přesto přitažlivé a podmanivé. Za mě osobně nemohu jinak, než vám nahrávku doporučit. Myslím si, že Smrt i Satan se mnou souhlasí. Ztracený v temnotě, bloudíš dál. Nahlížíš do plesnivých kobek, ve kterých ještě nedávno trpěli a byli mučeni prokletí. Pod nohama ti křupají zbytky zetlelých kostí. Ze stěn stéká hnis a do kostí se ti vkradl nekonečný chlad. Jakoby mi někdo stál těžkou okovanou botou na prsou. Dusím se, zalykám svojí vlastní krví. Přesto, s vypětím posledních sil, dojdu k propasti. Death doom metalové album, které vás strhne do hlubiny! Potkáte své vlastní démony, shoříte na popel a do vašich kostí se dostane nekonečný chlad! 

Asphyx says:

Lost in the darkness, you wander on. You peer into the moldy dungeons where, not long ago, the damned suffered and were tortured. The remains of rotting bones crunch beneath your feet. Pus drips from the walls, and an endless chill has crept into your bones. It feels as if someone is standing on your chest with a heavy, iron-shod boot. You’re suffocating, choking on your own blood. Yet, mustering your last ounce of strength, you reach the abyss. You have two choices. Either die in agonizing convulsions or jump into the depths. I’m listening to the new album by the Polish dark metal band IMPURE DECLARATION, and I know full well that I’ll fall down and shatter into a thousand pieces.

I will become my own shadow, a specter that will wander forever in the darkness and never find peace. The band has two EPs to their credit, and this year’s album released seven years after their previous recording is their full-length debut. If the previous songs were terrifying, demonic, and drenched in corrupted blood, then on this new release everything stands out even more, more urgently, more painfully. With this album, you will burn to ashes and freeze to the bone.


It is more of a ceremony, an ancient ritual for summoning dark forces, than just an ordinary album. Listening to it feels like visiting old, abandoned cemeteries where fallen priests, victims of violent crimes, and suicides were buried long ago. It’s as if demons were speaking to me through the music. IMPURE DECLARATION very skillfully and interestingly combine raw, old, and grimy death metal, the coldness and mystery of black metal, and the enigmatic, grimy nature of doom. For me personally, this is a record I’d rather listen to, wandering the night streets with it, visiting old burial grounds in the woods, than write words about it that could never accurately describe and define what’s happening on the album. I often find myself lost while listening, torn to shreds. I rummage through old bones, inhale the stench of decay, converse with the undead. The band comes across like ancient alchemists who’ve concocted a highly toxic cocktail for you; if you drink it, you’ll see things that would never reveal themselves to a normal mortal. You’ll encounter your own demons, and some of you will spontaneously combust. Like me, you’ll enjoy the sharp, clear, and endlessly chilling sound, the cover art’s black-and-red color scheme, but above all the music itself magically captivating, piercing, and sure to turn you into your own shadow. Evil and utter darkness take many forms, and those you’ll encounter on the new album "Of Veins, Tendons and Bones" are swampy, unpleasant, restless, cruel, and ugly yet alluring and captivating. Personally, I can’t help but recommend this record to you. I think Death and Satan agree with me. Lost in the darkness, you wander on. You peer into moldy dungeons where the damned were suffering and being tortured not long ago. The remains of rotting bones crunch beneath your feet. Pus drips from the walls, and an endless chill has crept into your bones. It’s as if someone were standing on my chest with a heavy, iron-shod boot. I’m suffocating, choking on my own blood. Yet, mustering my last ounce of strength, I reach the abyss. A death doom metal album that will drag you into the depths! You’ll encounter your own demons, burn to ashes, and an endless frost will seep into your bones!


Tracklist:
1. Intro
2. Sulphuric Sciomancy
3. Delirious Vision of Fall 
4. Marks Concausing Odour 
5. Rising Upon the Immolated Kingdom of Seraphs 
6. Physical Declaration of Contempt for Natural Order 
7. Mocking the Transubstantiation of Lamb's Blood 
8. Outro 



pondělí 22. června 2026

Recenze/review - EMBRYONIC AUTOPSY - Rise of the Mutated (2026)


EMBRYONIC AUTOPSY - Rise of the Mutated
CD 2026, Massacre Records

for english please scroll down

Ze staré, kdysi dávno prokleté jeskyně se ozývá řev bestie. Je po staletí krmena lidským masem, bolestí a nenávistí. Jako druh jsme se příliš nezměnili. Stále mezi sebou válčíme, pořád se klaníme dávno padlým modlám. Mučíme nevinné, znásilňujeme těla i mysl, ovládáme druhé a toužíme po moci. Jsou kapely, které dokáží našim hrůzným činům nastavit zrcadlo. Když poslouchám v pořadí třetí dlouhohrající album démonů EMBRYONIC AUTOPSY z Chicaga, tak si připadám jako na nějaké zvrácené černé mši. Kříže jsou obráceny směrem dolů, svěcená voda má barvu krve a kněz se jedovatě usmívá.

Novinka má podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Death metal v podání těchto maniaků je velmi krutý, ošklivý, nechutný, jako ty nejhnusnější lidské myšlenky. Připadám si při poslechu jako bych se procházel morbidní death metalovou galerií smrti. V jednotlivých expozicích jsou nainstalována zohavená těla v různém stádiu rozkladu. Oběšení, zastřelení, popravení, pitvaní zaživa. Pokud máte rádi hudbu, která vám dokáže vystřelit mozek z hlavy, potom jste zde správně. Bestie se znovu probudila!


Tahle smečka je složena ze samých zkušených muzikantů (OPPRESSOR), kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Blasfemický, surový death metal, který vás přikove na zeď. Skladby jsou napsány s pradávnou vášní a touhou zabíjet. Kapela vzešla z toho nejhlubšího podzemí, s ničím se moc nepáře, je nekompromisní, má velmi brutální vokál, ostré riffy i melodie. Nezapomíná ale i na pochmurně krvavé nálady. Nová nahrávka "Rise of the Mutated" je tak i přes svoji krutost velmi pestrá, zajímavá a spousta pasáží se mi zadřela pod kůži, dostala do žil i do podvědomí. Stejně jako vždy velmi oceňuji ryzost, opravdovost, upřímnost a naprostou autenticitu této desky. Řeže se tu přímo do živého, útočí rovnou na solar plexus. Mám pocit, že mi někdo stojí těžkou okovanou botou na prsou, nemohu dýchat, dusím se vlastní krví i zkaženými myšlenkami. Potkávám své vlastní démony a užíváme si dobře čitelný a masivní zvuk, i stylový zajímavý motiv na obalu. Vše sedí perfektně na svých místech, album je vybroušené k dokonalosti. EMBRYONIC AUTOPSY připomínají perfektně seřízený stroj na zabíjení, který k nám přijel ze samotného pekla. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tihle tmáři, tak je hnusná, ošklivá, mokvající. Budete zavřeni ve starých kobkách, mučeni, znásilněni hudbou, aby nakonec vaše tělo předhodili hladovým psům. Toulám se podsvětím skoro 35 let a tuhle desku budu doporučovat všem pravověrným na potkání. Má v sobě totiž všechno, co mám na tomto stylu tolik rád. Krutost, nakumulovaný vztek, temnou energii i sílu, u které praskají kosti. Ze staré, kdysi dávno prokleté jeskyně se ozývá řev bestie. Je po staletí krmena lidským masem, bolestí a nenávistí. Jako druh jsme se příliš nezměnili. Stále mezi sebou válčíme, pořád se klaníme dávno padlým modlám. Mučíme nevinné, znásilňujeme těla i mysl, ovládáme druhé a toužíme po moci. Nekonečně chladný a krutý death metal z toho nejhlubšího podzemí! Album, které zabíjí na potkání! Bestie se probudila a touží po čerstvém mase a krvi! Autentický rituál bolestivé smrti!

Asphyx says:

From an ancient cave, cursed long ago, comes the roar of a beast. For centuries, it has been fed on human flesh, pain, and hatred. As a species, we haven’t changed much. We still wage war against one another, still bow down to idols long since fallen. We torture the innocent, rape both body and mind, control others, and crave power. There are bands that can hold up a mirror to our horrific deeds. When I listen to the third full-length album by the demons of EMBRYONIC AUTOPSY from Chicago, I feel as if I’m at some kind of twisted black mass. The crosses are turned upside down, the holy water is the color of blood, and the priest smiles venomously.

The new album has a captivatingly dark and cold atmosphere. Death metal as performed by these maniacs is extremely cruel, ugly, and repulsive just like the most vile human thoughts. While listening, I feel as if I’m walking through a morbid death metal gallery of death. The individual exhibits feature mutilated bodies in various stages of decomposition: hangings, shootings, executions, and vivisections. If you like music that can blow your brains out, then you’ve come to the right place. The beast has awakened once again!


This band is made up entirely of experienced musicians (OPPRESSOR) who know exactly what they want to play and how. Blasphemous, raw death metal that will pin you to the wall. The songs are written with primal passion and a thirst for killing. The band emerged from the deepest underground; they don’t mess around, they’re uncompromising, and they feature extremely brutal vocals, sharp riffs, and melodies. But they don’t forget to incorporate gloomy, bloody atmospheres either. Their new album, "Rise of the Mutated", is thus despite its cruelty very diverse and interesting, and many passages got under my skin, seeping into my veins and my subconscious. As always, I greatly appreciate the purity, genuineness, sincerity, and absolute authenticity of this record. It cuts right to the quick, striking straight at the solar plexus. I feel as if someone is standing on my chest with a heavy, iron-shod boot; I can’t breathe, suffocating in my own blood and corrupted thoughts. I encounter my own demons, and we enjoy a clear, massive sound, as well as a stylish, intriguing cover design. Everything fits perfectly into place; the album is polished to perfection. EMBRYONIC AUTOPSY resembles a perfectly calibrated killing machine that has come to us straight from hell itself. Death takes many forms, and the one these dark forces bring us is so vile, ugly, and oozing. You’ll be locked up in ancient dungeons, tortured, raped by music, only to have your body ultimately thrown to the hungry dogs. I’ve been wandering the underworld for nearly 35 years, and I’ll be recommending this album to every true believer I come across. It has everything I love so much about this style. Cruelty, pent-up rage, dark energy, and bone-crushing power. From an ancient, long-cursed cave, the beast’s roar echoes. For centuries, it has been fed on human flesh, pain, and hatred. As a species, we haven’t changed much. We’re still at war with one another, still bowing down to long-fallen idols. We torture the innocent, rape both body and mind, control others, and crave power. Infinitely cold and cruel death metal from the deepest underworld! An album that kills on sight! The beast has awakened and craves fresh flesh and blood! An authentic ritual of painful death!


tracklist:
01. Bathing In Entrails 
02. Zombified Infants Of Roswell 
03. Feasting Upon The Rotted Uterus 
04. Aborted Within The Aztec Temple 
05. Beheading The Infertile Surrogate 
06. Burst Ovarian Cyst 
07. Stab, Kill, Consume 
08. Drenched In Corrosive Semen 
09. Bloated In Pus 
10. Rise Of The Mutated (The Newborn Kings)

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026)


BAALZAGOTH - No God, No Savior
CD 2026, Putrid Cult

for english please scroll down

Lhali ti celý život. Modlil ses k dávno padlým svatým, klečel si dlouhé hodiny na studené zemi. Kněz měl pokaždé na tváři jedovatý úsměv a z jeho úst doslova stékaly lži. Dole pod kostelem byla jedna místnost, ve které se děly děsivé věci. Jenom přetvářka a klam. Ukrývalo se zde opravdové, reálné, autentické a nezničitelné zlo. Stejně jako v novém albu polských tmářů BAALZAGOTH. Uslyšíte vyděšený šepot prokletých i řev rohaté bestie, dosud spící v plesnivé jeskyni. Když zapínám play na svém přehrávači, tak vylézá spolu s démony ven a touží po čerstvé krvi.

Syrová, krutá a nekompromisní brutalita death metalu se zde potkává s chladem a upřímností black metalu. To vše zabalené do pevných pavučin nenávisti. Album mě strhlo do hlubiny, je velmi dobře napsané, smrdí sírou i nekonečnou a nespoutanou touhou ničit hudbou. Jedná se o nahrávku, která vzešla z toho nejhlubšího undergroundu. Je ostrá, jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve. Kříže jsou obráceny směrem dolů, svěcená voda má barvu krve. Obřad může začít!


Dívám se do tmy, kývám spolu se Satanem spokojeně hlavou. Hraje se tu přesně pro nás, i pro všechny prokleté. Novinka je velmi dobře zvukově ošetřena, řeže tou správnou stranou nože, dostala se mi pod kůži i do podvědomí. BAALZAGOTH jsou věrni odkazu předků jako IMMOLATION, MORBID ANGEL, INCANTATION, DEICIDE, HATE ETERNAL, CENTURIAN. Ve skladbách lze vystopovat i stopy na krvavé kořeny polských válečníků AZARATH, starých BEHEMOTH, HATE. Přiznám se bez mučení, že si nové album neskutečně užívám, rvu si ho pod tlakem do hlavy. Pokaždé, když jdu kolem kostela v našem městě se sluchátky na uších a vidím zástupy oddaných hříšníků, pochodujících v rytmu slepé víry, představuji si, že jednou bude všechno spáleno na popel. Ve jménu víry přišlo na svět tolik zla a nenávisti, že je moc dobře, když potkám na svých toulkách kapely, které na to stále upozorňují. Svět je při poslechu velmi pochmurné místo k životu. Jakoby tahle smečka vytáhla na povrch veškeré zlo a vypálila jej do skladeb. "No God, No Savior" je nahrávkou, která je po okraj narvaná rouháním, ale také velmi dobře zpracovaným, zahraným a složeným metalem, který má v sobě pověstnou jiskru a heavy efekt. Skladby ve mě evokují vzpomínky na opravdové peklo. Jednou nás, prokleté, pochovají za hřbitovní zdí. Než se tak ale stane, budu nové album poslouchat stále dál. Stalo se i mojí součástí, rozemlelo mě na prach, spálilo na popel, abych pokaždé povstal znovu, silnější než kdy dřív. Moje slova mi určitě potvrdí Smrt, Satan i všichni démoni. Lhali ti celý život. Modlil ses k dávno padlým svatým, klečel si dlouhé hodiny na studené zemi. Kněz měl pokaždé na tváři jedovatý úsměv a z jeho úst doslova stékaly lži. Dole pod kostelem byla jedna místnost, ve které se děly děsivé věci. Jenom přetvářka a klam. Zapalte ohně! Obraťte kříže směrem dolů! Blasfemický, zkaženou krví a nenávistí nasáklý death metal! Budete navěky prokleti! 

Asphyx says:

They’ve been lying to you your whole life. You prayed to saints who had long since fallen, kneeling for hours on the cold ground. The priest always had a venomous smile on his face, and lies literally dripped from his mouth. Down below the church was a room where terrifying things took place. Nothing but pretense and deception. True, real, authentic, and indestructible evil lurked here. Just like on the new album by the Polish dark metal band BAALZAGOTH. You’ll hear the terrified whispers of the damned and the roar of a horned beast, still slumbering in a moldy cave. When I press play on my player, it crawls out alongside the demons, craving fresh blood.

The raw, cruel, and uncompromising brutality of death metal meets the coldness and sincerity of black metal here. All of this is wrapped in tight webs of hatred. The album pulled me into the depths; it is very well written, reeks of sulfur, and an endless, unbridled desire to destroy through music. This is a recording that emerged from the deepest underground. It is sharp, like nails that will one day be hammered into your coffin. The crosses are turned upside down; the holy water is the color of blood. The ritual may begin!


I gaze into the darkness, nodding my head contentedly along with Satan. This music is played just for us, and for all the damned. The new album has excellent sound production; it cuts deep, and it’s gotten under my skin and into my subconscious. BAALZAGOTH remain faithful to the legacy of their forebears such as IMMOLATION, MORBID ANGEL, INCANTATION, DEICIDE, HATE ETERNAL, and CENTURIAN. Traces of the bloody roots of Polish warriors like AZARATH, the early BEHEMOTH, and HATE can also be found in the songs. I’ll admit without hesitation that I’m absolutely loving the new album; I’m cramming it into my head with all my might. Every time I walk past the church in our town with headphones on and see crowds of devoted sinners marching to the rhythm of blind faith, I imagine that one day everything will be burned to ashes. So much evil and hatred has come into the world in the name of faith that it’s a relief when, on my wanderings, I come across bands that keep drawing attention to it. While listening, the world seems like a very bleak place to live. It’s as if this pack has dragged all the evil to the surface and burned it into their songs. "No God, No Savior" is an album brimming with blasphemy, but it’s also a very well-produced, performed, and composed metal record that possesses that legendary spark and heavy impact. The songs evoke memories of true hell within me. One day, we, the damned, will be buried behind the cemetery wall. But before that happens, I will keep listening to this new album. It has become a part of me, ground me to dust, burned me to ashes, so that I may rise again each time, stronger than ever before. Death, Satan, and all the demons will surely confirm my words. They’ve lied to you your whole life. You prayed to long-fallen saints, kneeling for hours on the cold ground. The priest always had a venomous smile on his face, and lies literally dripped from his mouth. Down below the church was a room where terrifying things took place. Nothing but pretense and deception. Light the fires! Turn the crosses upside down! Blasphemous death metal, soaked in corrupt blood and hatred! You will be cursed forever!


TRACKLIST:
01. True Messiah
02. Satan
03. Codex Asmodei
04. Behemoth
05. Excommunicatus Ab Humanitate
06. Blood Tribunal
07. Auto-Da-Fe
08. No God, No Savior
09. Christ Of Deceit
10. Gloria Apostasiae

LINEUP:
Oktavius – vocals
Veles – guitars
Camasothz – guitars
Asmodeus – bass
Vultur – drums



neděle 21. června 2026

Recenze/review - ONE DAY IN PAIN - Devouring the Gods (2026)


ONE DAY IN PAIN - Devouring the Gods
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Řezání zmrzlých kostí. Krůpěje krve ve tváři, vyklované oči. Další zohavené tělo, další oběť nenávisti. Pokaždé, když mi přivezou do márnice oběť násilného činu, mrtví šeptají, žalují, chtějí se pomstít. Někdy, když si pouštím podobná alba, jako je to nové, letošní od švédských maniaků ONE DAY IN PAIN, tak vylezou z hrobů a vydají se na další zabijáckou misi. Kývají se do rytmu chladných melodií, odpadává jim maso z obličejů a z vnitřností lezou nenasytní červi. 

Pravý, ryzí švédský death metal poslouchám od devadesátých let. Vždycky mě na něm nejvíce fascinovala pochmurně mrazivá atmosféra, takový ten punkový feeling. Sedával jsem dlouhé hodiny s kamarády u reproduktorů, popíjeli jsme pivo a ani jsme nevěděli, že zrovna posloucháme zásadní alba historie. "Devouring the Gods" je nahrávkou, která vás vrátí po časové ose zpět, do doby, kdy jsme se toulali ulicemi s kazeťáky na ramenou a hledali sílu v jediné surové muzice. 


Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než 35 let, jsem starý hrobník, který stále rád a s chutí porcuje zmrzlé kosti. Jako takový vám mohu nové album švédských tmářů jenom doporučit. Naleznete zde vše potřebné pro opravdové, autentické záhrobní rituály. Novinka má masivní, otře řezaný zvuk, který vás nakope, spoustu zajímavých momentů, které vás přikovou na zeď, i morbidně temné chvilky, u kterých budete pohřbeni zaživa. Není to nic převratného, ani nic, co by otočilo kolem světových hudebních dějin, ale rozhodně se nejedná jenom o dobře odvedené řemeslo. Naopak, v každé skladbě je něco přitažlivého, děsivého, hororově magického, co mě nutí se neustále vracet a rvát si nové album pod tlakem do hlavy. Stále pořádám své soukromé večery, při kterých poslouchám nejen klasické nahrávky od kapel jako GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, DISMEMBER. ONE DAY IN PAIN a jejich novinku jsem si ihned zařadil do playlistu a užívám si ji jako za starých dobrých časů, když jsem byl mladý, silný a svět mi připadal ještě v pořádku. Pokud vnímáš hudbu jako já, potom jsi zde správně. Černobílý, perfektně odvedený motiv na obalu (Pilgrimcoffin), Jimmy Lundberg za mixážním pultem, tohle všechno jsou další věci, které mě utvrzují v tom, že jsem v téhle márnici správně. "Devouring the Gods" je albem, na kterém se ctí tradice. A to klasickým způsobem, s elegancí starých mistrů v oboru. Kurva brácho, tahle deska útočí na samou naší podstatu a užijí si ji všichni pravověrní, prokletí, nemrtví i démoni. Až zase jednou půjdeš položit květiny na hrob svých předků, až jednou navštívíš své mrtvé kamarády, vezmi si tohle album s sebou. Uvidíš, že budou mít stejnou upřímnou radost jako ty. Řezání zmrzlých kostí. Pravý, ryzí švédský death metal, který vás pohřbí zaživa! Morbidní ozvěny ze starých katakomb! 

Asphyx says:

The sound of frozen bones being cut. Drops of blood on the face, gouged-out eyes. Another mutilated body, another victim of hatred. Every time a victim of a violent crime is brought to the morgue, the dead whisper, they lament, they seek revenge. Sometimes, when I listen to albums like this new one from this year by the Swedish maniacs ONE DAY IN PAIN, they crawl out of their graves and set out on another murderous mission. They sway to the rhythm of the cold melodies, flesh falls from their faces, and insatiable worms crawl out of their entrails. 

I’ve been listening to true, pure Swedish death metal since the ’90s. What’s always fascinated me most about it is the bleak, chilling atmosphere that punk vibe. I used to sit for hours with friends by the speakers, sipping beer, not even realizing we were listening to landmark albums in the history of the genre. "Devouring the Gods" is a record that will take you back in time, to the days when we roamed the streets with cassette players slung over our shoulders, seeking strength in that one raw form of music. 


I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for more than 35 years; I’m an old gravedigger who still loves to gnaw on frozen bones with gusto. As such, I can’t recommend this new album by the Swedish dark metal band highly enough. Here you’ll find everything you need for true, authentic rituals of the afterlife. The new album has a massive, raw sound that’ll kick you in the teeth, plenty of interesting moments that’ll pin you to the wall, and morbidly dark passages that’ll bury you alive. It’s nothing groundbreaking, nor is it anything that will rewrite the annals of world music history, but it’s definitely more than just a job well done. On the contrary, there’s something alluring, terrifying, and horror magical in every track that compels me to keep coming back and force the new album into my head. I still host my own private evenings where I listen not only to classic recordings by bands like GRAVE, ENTRAILS, NIHILIST, ENTOMBED, and DISMEMBER. I immediately added ONE DAY IN PAIN’s new release to my playlist and am enjoying it just like in the good old days, when I was young, strong, and the world still seemed okay to me. If you experience music the way I do, then you’re in the right place. The black and white, flawlessly executed cover art (Pilgrimcoffin), Jimmy Lundberg behind the mixing board all of these are further reasons that confirm I’m exactly where I need to be in this morgue. "Devouring the Gods" is an album that honors tradition in the classic way, with the elegance of the old masters of the genre. Damn, bro, this record strikes at the very core of our being, and all the true believers, the damned, the undead, and the demons will enjoy it. The next time you go to lay flowers on your ancestors’ graves, the next time you visit your dead friends, take this album with you. You’ll see that they’ll feel the same sincere joy as you do. The grinding of frozen bones. True, pure Swedish death metal that will bury you alive! Morbid echoes from the ancient catacombs!



about ONE DAY IN PAIN on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Be Dead 
02. Devouring The Gods 
03. Let It Bleed 
04. Garrotterad 
05. Emptiness 
06. Ferocious Consumption 
07. Ashen Soul 
08. Crushed Coffin 
09. Conquering The Void 
10. My Arrogance

Recenze/review - REVOLTING - Supernatural Anthems (2026)


REVOLTING - Supernatural Anthems
CD 2026, Xtreem Music

for english please scroll down

Rezavý nůž, pomalu se zařezávající do tvým vnitřností. Nenávist v očích, jedovatý úsměv a nekonečná bolest, která se vznáší kolem jako děsivé svědomí. Je malá, skoro žádná pravděpodobnost, že potkáš v ulicích krvelačného vraha. Přesto se ti to stalo. Možná si to tušil dopředu, když si sledoval nekonečné hororové filmy, když si se toulal tmou. Teď tu ležíš, zohavený, opuštěný. Na chladné zemi, hned vedle odpadků. Další v řadě, další, na kterého všichni zapomenou. Přecházíš na druhou stranu, do země stínů a posloucháš nové album švédských REVOLTING.

Rogga a jeho věrní jsou i letos velmi dobrými řemeslníky, kteří odvedli poctivou morbidní práci. Pokud máte rádi rukopis tohoto severského mága, líbí se vám hororová atmosféra syrového death metalu a nepohrdnete ani punkovým přístupem, potom neváhejte. Podepíšu vám vlastní krví, že jste tu správně. Jasně, novinka nepřináší nic nového a v mnoha momentech je předvídatelná, ale to přeci nevadí. Hlavní je celkový pocit a ten je opět zničující, podmanivý, surový a nekonečně chladný. 


U desítek Roggových kapel si mnohdy říkám, že se jedná o velmi podobné postupy. Přesto nebo právě proto, na mě nové album funguje. Jasně že se některé motivy již opakují, jasně, že tu už všechno bylo. Jenže pak si dám pár piv, zhlédnu několik hororových filmů z osmdesátých let a hledám nějaké album, které bych si pustil. Leží mi na stole desítky novinek, chvilku přemýšlím, ale pak nakonec velmi často volím "Supernatural Anthems". V závěru je to vlastně jednoduché, mě baví novinku poslouchat. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale hlavně jednotlivé skladby, které se velmi dobře poslouchají. A to jako kulisa k nějaké jiné činnosti, třeba porcování masa nebo i při soustředěném vnímání. REVOLTING si stále zachovávají svůj status, i letos nám předkládají velmi kvalitní materiál. Máte, ostatně jako vždy, dvě možnosti. Buď vzít do rukou nůž a jít vyvrhnout další úlovek a nebo odejít. Je vám asi jasné, co volím já, starý pes. Zkrátka a jednoduše, nové album si užívám se vším, co k tomu patří. Není a nikdy to nebude zásadní nahrávka, na kterou se bude vzpomínat po desetiletí, ale také to není nic, co by kolem mě prošlo bez povšimnutí. Možná je to i tím, že mám rád, když se kombinují severské, chladné melodie s krvavou tmou, když se mi zadírají pod kůži, do podvědomí, když se kývám spokojeně do rytmu, jako zkušený řezník, který právě dokončil svoji práci. Těla jsou pověšená na hácích a do zdí je otištěná nekonečná bolest. Až zase jednou půjdete v noci temnou ulicí, tak dávejte pozor, možná někdo stojí za rohem. A když uvidíte záblesk nože, tak utíkejte pryč. Nejlépe se sluchátky na uších a s touhle deskou v playlistu. Krvavě hororový death metal, který se vám zadře pod kůži i do podvědomí! Budete se děsit vlastního stínu! 

Asphyx says:

A rusty knife, slowly cutting into your insides. Hatred in the eyes, a venomous smile, and endless pain that hangs in the air like a terrifying conscience. There’s a small, almost nonexistent chance that you’ll encounter a bloodthirsty killer on the streets. Yet it happened to you. Maybe you sensed it coming while watching endless horror movies, while wandering through the darkness. Now you lie here, mutilated, abandoned. On the cold ground, right next to the trash. Another in the line, another whom everyone will forget. You cross over to the other side, into the land of shadows, and listen to the new album by the Swedish band REVOLTING.

Rogga and his faithful crew are once again master craftsmen this year, having delivered a solid, morbid piece of work. If you love this Nordic wizard’s signature style, enjoy the horror-filled atmosphere of raw death metal, and don’t mind a punk-inspired approach, then don’t hesitate. I’ll swear on my own blood that you’re in the right place. Sure, the new album doesn’t bring anything new to the table and is predictable in many moments, but that doesn’t matter. What matters is the overall feeling, and that is once again devastating, captivating, raw, and infinitely cold. 


When it comes to Rogg’s dozens of bands, I often find myself thinking that their approaches are very similar. Despite that or perhaps because of it the new album really works for me. Sure, some themes are repeating themselves; sure, we’ve seen it all before. But then I have a few beers, watch a couple of ’80s horror movies, and look for an album to put on. There are dozens of new releases on my desk; I think about it for a moment, but in the end, I very often choose “Supernatural Anthems”. In the end, it’s actually simple: I enjoy listening to this new release. I like the sound, the cover art, but most of all the individual tracks, which are a pleasure to listen to. Whether as background music for some other activity, like cutting up meat, or even when listening intently. REVOLTING still hold their own; this year, too, they’re presenting us with top-notch material. You have, as always, two options. Either pick up a knife and go gut another catch, or walk away. You can probably guess what I, an old hand, choose. Simply put, I’m enjoying the new album with everything that goes with it. It isn’t and never will be a landmark album that will be remembered for decades to come, but it’s also not something that would pass me by unnoticed. Maybe it’s because I like it when cold, Nordic melodies are combined with bloody darkness, when they get under my skin, into my subconscious, when I nod contentedly to the beat, like an experienced butcher who has just finished his work. Bodies hang on hooks, and endless pain is imprinted on the walls. The next time you walk down a dark street at night, watch out someone might be lurking around the corner. And if you see a flash of a knife, run away. Preferably with headphones on and this album in your playlist. Bloody, horror infused death metal that will get under your skin and into your subconscious! You’ll be terrified of your own shadow!


about REVOLTING on DEADLY STORM ZINE:








tracklist:
1. Supernatural Anthem
2. At Dusk They Rise 
3. Upon the Chopping Block 
4. Undead Wife, Happy Life
5. Those Who Never Lived 
6. The Dead Are Craving 
7. Dungeon Overture 
8. A Midnight Massacre 
9. The End So Near 

band:
Grotesque Tobias - bass
Mutated Martin - drums
Revolting Rogga - vocals, guitars



sobota 20. června 2026

Interview - NECROMORBID - A diabolical, bloody, raw black death metal ritual!


Interview with black death metal band from Italy - NECROMORBID.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Ave NECROMORBID! Greetings to the Italian underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the third fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

First of all, thanks for the support and the appreciation for the new album. We see Ceremonial Demonslaught as the natural continuation of what Necromorbid has always represented, but at the same time it is probably our most focused and mature work so far. We wanted to push the aggression, darkness and ritualistic atmosphere even further without losing the raw and primitive essence of the band. Compared to previous releases, the songwriting is more compact and direct, but still chaotic and violent in spirit. We paid more attention to atmosphere and intensity, trying to create something oppressive from beginning to end. The recordings also feel more organic and powerful while still keeping the savage underground attitude intact.


“Ceremonial Demonslaught” embodies all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does NECROMORBID compose new material?

The album came naturally through our shared vision of extreme music and devotion to the spirit of war metal and chaotic black death metal. We do not follow a fixed formula when composing. Usually everything starts from riffs and ideas built around aggression, atmosphere and instinct. We focus on intensity rather than technicality, trying to create something violent but still memorable in its own obscure way. Every song must carry the same feeling of devastation and spiritual darkness that defines Necromorbid. The whole process is very organic and driven by conviction rather than calculation.

I looked it up and saw that Arthur Rizk is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Arthur Rizk created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and animalistic. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

We worked with Arthur Rizk for the mastering because we knew he understood how to preserve the violent and raw nature of extreme metal without making it sound artificial or overproduced. We wanted the album to sound aggressive, dark and organic, and he perfectly understood that vision. The collaboration was very professional and straightforward. The album was recorded at Virus Studio in Monteriggioni, a professional studio where we immediately felt comfortable. From the beginning there was a clear understanding between us regarding the direction we wanted to take with the sound of the album. We shared the same vision about preserving the violent and oppressive atmosphere while keeping the sound powerful and authentic. We were never interested in a polished production — the goal was to maintain the chaos and brutality without losing strength and clarity.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on the Godz ov War Productions label, and it features a terrifying, hellish, occult cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by Chris Moyen, who already worked on our previous covers. For us it was natural to continue working with him because his style perfectly reflects the atmosphere and vision behind Necromorbid. His art has a dark, chaotic and ritualistic feeling that fits exactly with the spirit of Ceremonial Demonslaught. We wanted a cover that could visually represent the violence, occult atmosphere and destructive nature of the album. It was important to maintain a strong connection between the music, lyrics and visual identity, and Chris immediately understood the direction we wanted to follow.

I’ve been wandering the underworld for nearly thirty five years now, and I’ve been closely following your scene. I think we share a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. Is death and black metal doing well over there? How do you perceive your scene, fans, and labels?

The Italian underground has always had strong bands and dedicated people, even if it often remains underrated compared to other countries. There are still many bands keeping the spirit of death and black metal alive with the right attitude and devotion, far from trends and superficiality. Of course, like everywhere, there are also bands more interested in image or hype, but the underground still exists for those who truly believe in it. We respect people who genuinely support extreme music — fans, labels and zines that continue to keep this culture alive. Labels like Godz Ov War Productions and many underground supporters still play an important role in preserving the essence of this scene.


You play black death metal influenced by the old school. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form NECROMORBID actually came about, who was and is your role model, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Necromorbid was born from a common devotion to the most extreme and uncompromising forms of black and death metal, especially war metal and the chaotic spirit of the old underground. Bands such as Blasphemy, Archgoat, Beherit, Black Witchery, Sarcófago and Revenge definitely had an impact on our vision, but we never wanted to become a copy of anyone. The goal has always been to preserve a certain spirit and identity through our own sound and approach. As for live activity, we are always willing to play festivals and tours to bring our music everywhere, as we are already doing and have done in the past. For us, performing live is an important part of spreading the spirit and intensity of Necromorbid to those who support extreme underground music.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

First of all, respect for people who dedicate time and effort to supporting the underground, because zines, webzines and independent promoters are still an essential part of this culture. Regarding promotion, we work together with the label, but we also try to support the album directly whenever possible. We believe underground music survives through mutual support between bands, labels, distros and dedicated listeners. We have always been supporters of the scene ourselves, buying records, attending concerts and supporting bands we respect whenever we can. We are fans before anything else. Live shows are still an important part of extreme metal for us, not only as musicians but also as listeners.


In your lyrics, you take a stand against Christianity and also explore Satanism. How did the lyrics come about, who wrote them, and where did they draw inspiration from? I’d be interested in their relationship to faith, to Christianity. I’m under the impression that Italy is a Christian country. How does faith influence you in your daily life? Have you ever had any problems? You know, inverted crosses still irritate and provoke some people…

The lyrical concept of Necromorbid is deeply connected to spiritual warfare, anti-religious themes, death and chaos. The lyrics are written by Dysangelium as an expression of a certain vision rather than simple provocation. Satanism, occultism and the rejection of imposed religious systems are part of the atmosphere and identity of the band. Italy has strong Christian roots, of course, but we have never been interested in adapting ourselves to expectations or sensitivities. Extreme metal has always represented opposition, individual thought and freedom of expression. As for reactions, some people may still feel uncomfortable with certain imagery or symbolism, but this has never influenced what we do. Necromorbid exists to express a vision without compromises.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, black and death metal are definitely more than just music or entertainment. It is a form of expression, devotion and identity that has been part of our lives for many years. We see it as something connected to attitude, vision and authenticity rather than trends or superficial entertainment. Of course, music is also passion and personal release, but for Necromorbid there must always be conviction behind what we create and support. Extreme metal has always been about intensity, opposition and remaining true to a certain spirit.

 

Finally, a classic but important question. What does NECROMORBID have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

In the coming months we will continue promoting Ceremonial Demonslaught and working to bring the new album live. At the moment we do not have any confirmed live performances scheduled, but we are actively looking for shows starting from November onward and trying to organize a tour to spread the new material as much as possible. Playing live remains an important part of Necromorbid, and we want to bring the intensity of the new album to the stage in the right context. To everyone supporting Necromorbid, fans, labels, promoters and underground zines, we give our respect and gratitude. Keep supporting true underground metal and never let its spirit disappear.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Ceremonial Demonslaught” in my head again!

Thank you for the support, the words about the new album and for giving space to Necromorbid through your platform. Respect to everyone who continues supporting the underground and keeping extreme metal alive. We hope to meet somewhere in the future and share the chaos live. Until then — keep the flame burning. Hails.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine