DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 17. září 2026

Recenze/review - REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death (2026)


REVEL IN FLESH - Flesh For The Kult Of Death
CD 2026, War Anthem Records

for english please scroll down

V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Hrobů je málo a tak musím některé exhumovat. Bývají v nich pohřbeni prokletí kněží, sebevrazi a všichni ti, kteří za svého života způsobili ostatním spoustu bolesti. Jsem starý hrobník a miluji chladná rána na mém hřbitově. Sedávám hned vedle malé kaple a dívám se na nakloněné náhrobky. Poslouchám u toho novou nahrávku německých REVEL IN FLESH a kývám se spokojeně do rytmu.

Na tuhle smečku je spolehnutí jako na smrt. Kolem nás se mění svět, je čím dál chaotičtější, zlejší, podivnější a pomalu mu přestávám rozumět. Každé nové album německých tmářů je ale jistotou, záchytným bodem. I letos dostanete poctivou porci severského death metalu s příchutí krvavé mlhy. Poslouchat novinku je jako se účastnit starodávného obřadu pro vyvolávání temných sil. 


Němci jsou již dávno zapsáni rudým písmem do starých death metalových archívů. My, kteří trávíme veškerý svůj čas v katakombách, víme své. Stejně jako kapela nemusíme nikomu nic dokazovat. Pánové opět sází na upřímnost, na na kost ohlodané ritty, na ostré melodie, na hrubý vokál připomínající řev hladové bestie, na zabijácké bicí. To vše zabalené v plesnivém, hnilobném zvuku, s masivním a dobře čitelným výrazem. Motiv na obal vytvořil jako vždy vynikající Juanjo Castellano a já si tak gurmánsky album vychutnávám po všech stránkách. REVEL IN FLESH na novince zúročili své bohaté zkušenosti a vy se tak můžete nechat unášet na zpěněných vlnách řeky smrti. Ano, skupina čerpá inspiraci ze starých archívů, ale dělá to velmi citlivě, s velkým srdcem a nadšením. Věřím jim každou melodii, sedávám dlouhé hodiny v márnici a rozmlouvám s nemrtvými. Nebude to už dlouho trvat a přijdou se pomstít. Cítím to v kostech a když poslouchám "Flesh For The Kult Of Death", tak jsem si s tím naprosto jistý. Němci jsou ve skvělé formě, jsou pro mě jasnou a přesnou definicí toho, co mám na death metalu jako stylu rád. Čeká mě dlouhá noc. Někdo musí exhumovaná těla zpracovat. Znovu zapínám play na svém přehrávači a drtím prašivé kosti spolu s kapelou. V myšlenkách mi ožívají pradávné kulty a líbí se mi, že skladby opět řežou tou správnou stranou nože. Maso odpadává od kostí a nad hřbitovech se vznáší zvláštní krvavá mlha. Objeví se pokaždé, když poslouchám nějaké velmi dobré album. Smrt má mnoho podob a tu, kterou nám předkládají tihle tmáři, je velmi krutá, ošklivá, nekonečně chladná, uvěřitelná, ryzí a naprosto autentická. V márnici se začala hromadit další těla. Bude to trvat ještě hodně dlouho, než všechno zpracuji. Mám čas. Mrtví nikam neutečou. K téhle nahrávce se budu ještě hodně dlouho vracet. Dávám jí vysokou známku kvality. Morbidní, syrové, zlověstné death metalové album! Pradávný krvavý obřad pro vyvolávání temných sil! Drcení prašivých kostí, exhumace prokletých hrobů! 

Asphyx says:

More bodies have begun to pile up in the morgue. It will take me a very long time to process them all. There aren’t enough graves, so I have to exhume some. They usually contain cursed priests, suicides, and all those who caused others a great deal of pain during their lives. I’m an old gravedigger, and I love the cool mornings in my cemetery. I sit right next to the little chapel and look at the tilted headstones. As I do, I listen to the new album by the German band REVEL IN FLESH and nod contentedly to the beat.

You can count on this band as surely as you can count on death. The world around us is changing it’s becoming increasingly chaotic, more evil, stranger and I’m slowly losing my grasp on it. But every new album from these German dark masters is a certainty, an anchor. This year, too, you’ll get a solid dose of Nordic death metal with a hint of bloody mist. Listening to this new release is like participating in an ancient ritual to summon dark forces.


The Germans have long been etched in red ink in the old death metal archives. We, who spend all our time in the catacombs, know the score. Just like the band, we don’t have to prove anything to anyone. The guys are once again banking on honesty, on riffs stripped down to the bone, on sharp melodies, on raw vocals reminiscent of a hungry beast’s roar, and on killer drums. All of this is wrapped in a moldy, putrid sound, with a massive and clearly defined character. As always, the cover art was created by the excellent Juanjo Castellano, and I’m savoring every aspect of this album like a true connoisseur. REVEL IN FLESH has put their wealth of experience to good use on this new release, so you can let yourself be carried away on the foaming waves of the river of death. Yes, the band draws inspiration from old archives, but they do so very sensitively, with great heart and enthusiasm. I believe every melody they play; I sit for hours on end in the morgue, conversing with the undead. It won’t be long before they come to exact their revenge. I can feel it in my bones, and when I listen to “Flesh For The Kult Of Death”, I’m absolutely certain of it. The Germans are in great form; to me, they’re the clear and precise definition of what I love about death metal as a genre. A long night awaits me. Someone has to deal with the exhumed bodies. I press play again on my music player and crush the decaying bones along with the band. Ancient cults come to life in my mind, and I love that the songs are once again cutting with the right edge of the knife. Flesh falls from the bones, and a strange, bloody mist hovers over the cemeteries. It appears every time I listen to a really good album. Death takes many forms, and the one these dark masters present to us is very cruel, ugly, infinitely cold, believable, pure, and utterly authentic. More bodies have begun to pile up in the morgue. It’ll take me a very long time to process it all. I have time. The dead aren’t going anywhere. I’ll be coming back to this recording for a very long time. I give it a high rating. A morbid, raw, ominous death metal album! An ancient bloody ritual for summoning dark forces! The crushing of rotten bones, the exhumation of cursed graves!



about REVEL IN FLESH on DEADLY STORM ZINE:











TRACKLIST
01. Flesh for the Kult of Death
02. Bodybag Inferno
03. The Graverobber
04. Pool of Blood
05. Hellhole
06. Tombstalker
07. Death Kult Maniacs
08. Priest of Flesh
09. Demon Dawn
10. The Last Farewell
11. All I Had (I Gave)

LINE-UP
Ralf Hauber – Vocals
Jonny Pettersson – Guitar / Bass
Simon Abele – Guitar
Erik Barthold – Drums


Recenze/review - GORGE - Deeds of Horror (2026)


GORGE - Deeds of Horror
CD 2026, Time to Kill Records

for english please scroll down

Ve starých, dávno opuštěných jatkách se svítí. Kdysi dávno se zde porcovalo maso, zabíjela zvířata a ozýval se odtud děsivý nářek. Jdu dovnitř a našlapuji opatrně. V klecích jsou nějací vyděšení lidé. U stolu stojí velký řezník a řeže kosti. Po zemi teče zkažená krev a do zdí je otištěna nekonečná bolest. Ne, to nejsem uvnitř nějakého zvráceného béčkového hororového filmu. Tohle je krutá realita. Hnusné doupě sériového vraha, který je na vrcholu potravního řetězce. Šílený maniak jako vystřižený z učebnic psychiatrie.

GORGE jsou brutální death metalisté z Itálie, kteří ctí základy stylu, přidávají do něj spoustu svých nápadů a invence. Je to také dvojčlenná kapela, která se rozhodla, že letos vydá nahrávku, která zabíjí na potkání. Surový, na kost ohlodaný zvuk, morbidní melodie, guturální vokál. Nemůžu si pomoc, ale při poslechu jsem opravdu na starých lidských jatkách. 

 

Pánové se textově a tematicky volně inspirovali psychologickými a metafyzickými filmy, jako jsou "Altered States" (Mutace) a "Jacob’s Ladder" (Jakubův žebřík). Hudebně potom máme co do činění se stejnou DNA, jako mají kapely typu MORTICIAN, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, PUTRID PILE, RETCH, CHRIST DENIED a samozřejmě SUFFOCATION. Budete se kývat do rytmu, jako šílení řezníci, kteří právě dokončili svoji těžkou směnu. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, kolik v sobě mají temné energie, chladu. Jakoby do nich doopravdy bylo otištěno šílenství a touha po čerstvém mase a krvi. Jasně, GORGE tu nejsou od toho, aby vymýšleli něco nového a převratného, přesto musím dodat, že se nejedná jen o obyčejnou kopii věcí minulých. Naopak, kapela se snažila do své hudby vložit i modernější prvky. Nutno rovnou dodat, že se jim to podařilo na výbornou. Debutová novinka tím získala na pestrosti a zajímavosti. Osobně potom jako vždy nejvíce oceňuji, že se album velmi dobře poslouchá, je opravdové, ryzí, uvěřitelné a naprosto autentické. Je slyšet, že tihle gentlemani nechali ve skladbách kus sebe samých i srdce. Nahrávka má navíc takovou zvláštní, podmanivou atmosféru. Zaryje se vám ihned pod kůži, do podvědomí, začne vám kolovat v žilách. Nebál bych se napsat, že vás dokonce i uhrane. Alespoň tak vnímám "Deeds of Horror" já, starý pes. Jsem při poslechu opravdu uprostřed hororových filmů, patologických sálů, toulám se po márnicích, lekám se stínů v temných ulicích. Nezbývá mi nic jiného, než vám album doporučit a dát mu vysokou známku kvality. Ve starých, dávno opuštěných jatkách se svítí. Kdysi dávno se zde porcovalo maso, zabíjela zvířata a ozýval se odtud děsivý nářek. Jdu dovnitř a našlapuji opatrně. V klecích jsou nějací vyděšení lidé. U stolu stojí velký řezník a řeže kosti. Po zemi teče zkažená krev a do zdí je otištěna nekonečná bolest. Brutální death metalové album, u kterého odpadává maso od kostí! Zkažená krev z čerstvě proříznuté tepny! 


Asphyx says:

The lights are on in the old, long-abandoned slaughterhouse. Long ago, meat was cut up here, animals were slaughtered, and terrifying wails echoed from within. I walk inside, treading carefully. There are some terrified people in the cages. A large butcher stands at a table, cutting bones. Rancid blood flows across the floor, and endless pain is etched into the walls. No, I’m not inside some twisted B-movie horror film. This is the cruel reality. The vile lair of a serial killer who sits at the top of the food chain. A mad maniac straight out of a psychiatry textbook.

GORGE are a brutal death metal band from Italy who honor the foundations of the genre while infusing it with plenty of their own ideas and creativity. They’re also a two piece band that’s decided to release an album this year that kills everything in its path. A raw, stripped-down sound, morbid melodies, guttural vocals. I can’t help but feel like I’m actually standing in an old human slaughterhouse while listening to this.


Lyrically and thematically, the band drew loose inspiration from psychological and metaphysical films such as “Altered States” and “Jacob’s Ladder.” Musically, we’re dealing with the same DNA as bands like MORTICIAN, DYING FETUS, MALEVOLENT CREATION, PUTRID PILE, RETCH, CHRIST DENIED, and, of course, SUFFOCATION. You’ll be headbanging like crazy butchers who’ve just finished a grueling shift. I love how the songs are written, how much dark energy and coldness they contain. It’s as if madness and a craving for fresh flesh and blood were truly imprinted within them. Sure, GORGE isn’t here to come up with something new and groundbreaking, but I have to add that this isn’t just a mere copy of things past. On the contrary, the band has tried to incorporate more modern elements into their music. It’s worth noting right away that they’ve succeeded brilliantly. This has made their debut album more diverse and interesting. Personally, as always, what I appreciate most is that the album is a pleasure to listen to it’s genuine, pure, believable, and completely authentic. You can tell that these gentlemen have poured a piece of themselves and their hearts into these songs. What’s more, the recording has this strange, captivating atmosphere. It gets under your skin right away, seeps into your subconscious, and starts coursing through your veins. I wouldn’t hesitate to say that it even casts a spell on you. At least that’s how I, an old hand, perceive “Deeds of Horror”. When I listen to it, I really feel like I’m in the middle of horror movies, in autopsy rooms, wandering through morgues, and startled by shadows in dark streets. I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. The lights are on in an old, long-abandoned slaughterhouse. Long ago, meat was cut up here, animals were slaughtered, and terrifying wails echoed from within. I step inside, treading carefully. There are some terrified people in the cages. A large butcher stands at the table, cutting bones. Rotten blood flows across the floor, and endless pain is imprinted on the walls. A brutal death metal album that makes the flesh fall from the bones! Rotten blood from a freshly severed artery!


Tracklist:
01. Sacred Misconception 
02. Visions Before Dying 
03. Mortal Decimation (Deeds Of Horror) 
04. Interlude 
05. Unhinged Punishment 
06. Without Inheritance 
07. Fear Of Losing Another Vital Limb 
08. Repetition Of The Kill

středa 16. září 2026

Interview - MARTYRIUM - A dark and cold black death metal whirlwind that leaves only scorched earth in its wake!

Interview with black death metal band from Netherlands - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/09/recenzereview-martyrium-malevolent-2026.html

Ave MARTYRIUM! Greetings from the Netherlands. Something strange just happened to me. I was listening to your new album, “Malevolent,” in my home office when a thunderstorm broke out. I opened the window, and everything came together in my mind. The new album has a beautifully chilling atmosphere. It literally captivated me. How difficult was it to follow up on your previous album, “Abandon Hope”? How did the new album come together?

Thank you for giving me the opportunity to introduce Martyrium.

After our last album Abandon Hope. I took time on writing new material for the new album. The new music came naturally and sounded promising. You can hear the result in Malevolent.

I’m a bit of a traditionalist when it comes to certain things, so I’ll have to order both the CD and a T-shirt from you. It will be very fulfilling for me to hold such a perfectly crafted piece of work in my hands. And I’m not just talking about the music. The cover art was created by Derikersani from Indonesia. What exactly does the artwork mean? And how does it relate to the new songs.

The artwork is called The Bringer. It reprecents an entity who command and brings the darkness.

It fits perfect with the atmosphere I wanted to create. Together with Jos his dark lyrics.


You’ve had a new singer since 2020 Jos Lemmen. I’ve noticed that your band has had several vocalists over the years. Why is that, exactly? In any case, I really like the vocals this year—they’re brutal and melodic at the same time.

Jos was also on our previous album, Abandon Hope. Our first vocalist was Jan van Eersel who was on our first album, Ideology of Death. After that recording we did some live shows with another vocalist because Jan was not into live performing at that time. So we choose another guy. But after some gigs we fall apart.

Your sound is great again this year cold, dark, and captivating. Erwin Hermsen is behind it all. How was the album actually recorded? I still live with this romantic notion that musicians gather in one studio, have a good drink, and get to work or am I wrong?

Haha that sounds great, but no. We recorded it seperatly in the studio.

MARTYRIUM is a band made up entirely of experienced musicians. Everyone has a huge body of great work behind them. But you know how it is everyone also has their own ego that they want to assert. How does that work in your band? Does anyone have the final say? Do you ever argue, for example? And what about cabin fever have you experienced that yet?

Without the other guys, Martyrium is nothing. In the end it’s my call but everyone is free to put in ideas. So yes everyone is important. I work with Sander for a very long time now and I now what he is capable of. It was the first time working with Roel van Helden but that was also a great experience. We now eachother for a very long time and because our drummer Job had other priorities this time, Roel stepped in to help us. He did a great job.


“Malevolent” straddles the line between death metal and black metal. You have your own unmistakable style at least that’s how I see it as a fan. I’d be curious to know how you compose the basic riffs themselves. A lot of musicians just jam around on their own in the studio, and then “something comes out of it.” Others, on the other hand, put everything together in the studio. How do you approach songwriting?

I just start jamming and try to catch that dark sound riffing. It comes naturally. I create a world in my own to write that perfect riff. After that it’s trying what works in songwriting. It has to be catchy, fast and evil.

I’ve been reading through the lyrics and find them very interesting. A lot of metal bands overlook this aspect, but your lyrics are very well-crafted. Where do you get your inspiration for the lyrics? Is it from books or movies? Or personal experiences?

The lyrics on “Malevolent” are written by Jos (vocals). The lyrics are about dark sorcery, inner conflicts, demons and medieval times. They defenitly adapt to the music.

And for Jos it was also a sort of therapy because of his health issues.


New album practically demands a live performance. Are you planning a tour? I realize you’ll probably play at some big festivals, but what about small club shows? Can we look forward to them? I can totally picture a dark club… fog… the first riff rings out…

I have to dissapoint you. Martyrium is a studio band. In the beginning we did some live shows but because of several reasons we don’t play live anymore.

MARTYRIUM is now one of those veteran bands that has gone through a certain evolution. I’m sure you’re music listeners yourselves. What influenced you in your early days, and what do you listen to today?

I listen to mostly black and death metal. But I also listen to Dead Can Dance for example. I like the dark atmosphere in it. What influenced me are bands like Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. But at this time I am currently listening to Hulder, Tulus and the last Paradise Lost album.

Everyone had to start somewhere. What was the initial impulse that made you pick up a guitar? Was it because of the girls? And who was your role model when you were starting out? Is there a period you remember most fondly?

Haha I wish...No I was inspired by all the live bands that I saw back then. One day I just bought a guitar and started messing around. I remeber the great No Mercy festival in Nighttown. That was fantasic with bands like Immortal, Limbonic Art and Deicide.


What does music mean to you? How do you see it in relation to your life? Is it a curse, a joy, a necessity? I, for one, couldn’t live without music I listen to it all day long, and when I can’t, I miss it… how about you? Feel free to get into some philosophical musings.

Yes indeed. I am addicted to music. I can’t immagine life without extreme music. It is a joy, a sort of therapy and a great way to express yourself. Be yourself in life. That feeling that you get when for example Angel of Death kicks in. Wow! Or Rapture from Morbid Angel. It‘s like a fist in your face but in a good way haha.

What does MARTYRIUM have planned for the coming months, and what can we look forward to? If you have a message for promoters, labels, or fans, this is the place for it!

I am doing lots of interviews and enjoing the attention from all media. I just want to thank everyone who supports us by buying a shirt or a vinyl. It really means a lot to us. We are just extreme metal fans making music for ourselves and other like-minded. Hopefully everyone enjoys Malevolent.

Thank you so much for the interview. I see it’s still raining outside I think I’ll head into the woods and put your new album on my player. Thanks so much for it there’s plenty to listen to. I wish you and your new album all the best, and I look forward to seeing you at a concert someday. MARTYRIUM FOREVER!

Thank you!

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MARTYRIUM - Temná a chladná black death metalová smršť, po které zůstává jenom spálená země!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Holandska - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):

Ave MARTYRIUM! Zdravím do Holandska. Zrovna se mi stala zvláštní věc. Pouštím si doma na home office vaši novou desku „Malevolent“ a začala bouřka. Otevřel jsem okno a všechno se mi spojilo v jedno. Novinka má krásně mrazivou atmosféru. Doslova mě uhranula. Jak bylo těžké navázat na předchozí album „Abandon Hope“? Jak nová deska vznikala?

Děkuji, že jste mi dali příležitost představit Martyrium.

Po našem posledním albu Abandon Hope jsem si dal čas na napsání nového materiálu pro nové album. Nová hudba vznikla přirozeně a zněla slibně. Výsledek můžete slyšet v albu Malevolent.

Jsem v určitých věcech staromilec a budu si u vás muset objednat jak CD, tak tričko. Bude pro mě hodně naplňující držet v ruce tak perfektně odvedenou práci. A to teď nemluvím jen o hudbě. Motiv na obal dělal Derikersani z Indonésie. Co přesně motiv znamená? A jak souvisí s novými skladbami?

Umělecké dílo se jmenuje The Bringer (Nositel). Představuje entitu, která velí a přináší temnotu.

Dokonale se hodí k atmosféře, kterou jsem chtěl vytvořit. Spolu s Josem a jeho temnými texty.


Od roku 2020 máte nového zpěváka. Je jím Jos Lemmen. Všiml jsem si, že se u vás v kapele vystřídalo více vokalistů. Proč vlastně? Každopádně, letos se mi vokály hodně líbí, jsou brutální i melodické zároveň.

Jos byl také na našem předchozím albu Abandon Hope. Naším prvním zpěvákem byl Jan van Eersel, který byl i na našem prvním albu Ideology of Death. Po této nahrávce jsme odehráli několik živých vystoupení s jiným zpěvákem, protože Jan v té době neměl zájem o živá vystoupení. Takže jsme si vybrali jiného. Ale po pár koncertech jsme se rozpadli.

Zvuk máte i letos skvělý. Chladný, temný, podmanivý. Pod vším je podepsán Erwin Hermsen. Jak se vlastně album nahrávalo? Já pořád žiju v romantické představě, že se muzikanti sjedou do jednoho studia, dají si něco dobrého k pití a jdou na to, nebo se pletu?

Haha, to zní skvěle, ale ne. Nahrávali jsme to odděleně ve studiu.


MARTYRIUM jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů. Každý má za sebou obrovský kus skvělé práce. Ale znáš to, každý má také svoje ego, které chce prosadit. Jak tohle funguje ve vaší kapele? Má někdo rozhodující slovo, pohádáte se třeba? A co ponorková nemoc, už jste ji také zažili?

Bez ostatních kluků by Martyrium nic nebylo. Nakonec je to moje rozhodnutí, ale každý má svobodu přinášet nápady. Takže ano, každý je důležitý. Se Sanderem pracuji už velmi dlouho a vím, čeho je schopen. Bylo to poprvé, co jsem pracoval s Roelem van Heldenem, ale byla to také skvělá zkušenost. Známe se už velmi dlouho a protože náš bubeník Job měl tentokrát jiné priority, Roel nám pomohl. Odvedl skvělou práci.

„Malevolent“ se pohybuje někde na pomezí death metalu, blacku. Máte svůj vlastní rukopis, který je nezaměnitelný, alespoň takhle to vnímám já jako fanoušek. Zajímalo by mě, jakým způsobem skládáte samotné základní riffy. Spousta muzikantů si jen tak hraje sama ve studiu a potom z „toho něco vyleze“. Někdo zase nasází všechno až ve studiu. Jak přistupujete ke skládání ty?

Prostě začnu jamovat a snažím se zachytit ten temný zvuk v riffech. Jde to přirozeně. Vytvořím si vlastní svět, abych napsal ten perfektní riff. Pak už jen zkouším, co funguje v psaní písní. Musí to být chytlavé, rychlé a zlověstné.


Pročítám si texty a považuji je za velmi zajímavé. Na tuhle složku spousta metalových kapel zapomíná, ale vy máte obsah velmi propracovaný. Kde pro texty berete inspiraci? Jsou to knihy, filmy? Nebo osobní zážitky?

Text písně „Malevolent“ napsal Jos (zpěv). Texty jsou o temné magii, vnitřních konfliktech, démonech a středověku. Rozhodně se přizpůsobují hudbě.

A pro Jose to byla také jakási terapie kvůli jeho zdravotním problémům.

Novinka si sama říká o živou prezentaci. Chystáte se na turné? Je mi jasné, že asi zahrajete na nějakých velkých festivalech, ale co třeba malé klubové koncerty? Můžeme se těšit? Úplně před sebou vidím temný klub…mlhu…zazní první riff…

Musím vás zklamat. Martyrium je studiová kapela. Ze začátku jsme hráli pár živých vystoupení, ale z několika důvodů už naživo nehrajeme.

MARTYRIUM patří dnes již ke starým kapelám, která si prošla určitým vývojem. Určitě jste i posluchači hudby. Co vás ovlivnilo ve vašich začátcích a co posloucháte dnes?

Poslouchám převážně black a death metal. Ale poslouchám i například i Dead Can Dance. Líbí se mi jejich temná atmosféra. Ovlivnily mě kapely jako Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. Momentálně ale poslouchám Hulder, Tulus a poslední album Paradise Lost.


Každý nějak začínal. Co pro vás bylo prvním popudem, vzít do ruky kytaru? Bylo to kvůli holkám? A kdo byl vaším vzorem v začátcích? Je nějaké období, na které vzpomínáš nejraději?

Haha, kéž by mě inspirovaly všechny ty živé kapely, co jsem tehdy viděl. Jednoho dne jsem si prostě koupil kytaru a začal jsem si s ní hrát. Pamatuji si skvělý festival No Mercy v Nighttownu. To bylo fantastické s kapelami jako Immortal, Limbonic Art a Deicide.

Co pro tebe představuje hudba? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu? Je to prokletí, radost, nutnost? Já bych třeba bez muziky nemohl žít, poslouchám ji celý den a když nemůžu, tak mi chybí…jak to máš ty? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

Ano, opravdu. Jsem závislý na hudbě. Nedokážu si představit život bez extrémní hudby. Je to radost, druh terapie a skvělý způsob, jak se vyjádřit. Buďte v životě sami sebou. Ten pocit, který máte, když například spustí Angel of Death. Páni! Nebo Rapture od Morbid Angel. Je to jako pěst do obličeje, ale v dobrém slova smyslu haha.

Co chystají MARTYRIUM v nejbližších měsících a na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, labely, fanoušky, tak zde je prostor!

Dávám spoustu rozhovorů a užívám si pozornosti všech médií. Chci jen poděkovat všem, kteří nás podporují koupí trička nebo vinylu. Opravdu to pro nás hodně znamená. Jsme prostě extrémní metaloví fanoušci, kteří dělají hudbu pro sebe a další podobně smýšlející. Doufám, že se všem Malevolent bude líbit.

Děkuji moc za rozhovor. Koukám, že venku pořád prší, asi půjdu do lesa a do přehrávače si dám vaši novou desku. Dík moc za ni, je co poslouchat. Ať se novince i vám daří a budu se těšit někdy na koncertě. MARTYRIUM FOREVER!

Děkuji!

úterý 15. září 2026

Recenze/review - MINDWORK - Adrift (2026)


MINDWORK - Adrift
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Vracím se na místa, kde jsem prý kdysi žil. Ztracený ve svých myšlenkách přemýšlím, vnímám, nasávám atmosféru. Beru do rukou věci, které jsem znal. Lidé se na mě usmívají. Nemůžu si vzpomenout. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Sleduji zástupy lidí žijících své virtuální životy. Možná se také hledají. V jedné staré krabici objevím starý popraskaný kaleidoskop. Podívám se proti slunci a sledují pestrou hru světla a tmy. Jsem ztracený v dnešním podivném světě.

Čeští progresivní death metalisté vydali nové album a jeho základním motivem je ztráta paměti a následný rozpad identity. Poslouchám novinku již nějaký čas, chodím s ní ulicemi a užívám si zvláštní neklid, který je v ní patrný snad na každém kroku. Lehký saxofonový motiv, hra s melodiemi, cit pro napětí. Ano, poslouchat novinku "Adrift", je jako se dívat do kaleidoskopu, jako ochutnávat nová jídla, jako se nechávat unášet na zpěněných vlnách řeky věčnosti. Talent se zde potkává se schopností napsat velmi dobré skladby. Což je mimochodem věc, která se dnes zase tolik často nevidí. 


Není nutné hovořit o zvuku, o motivu na obalu a dalších formálních věcech. Vše je v nejlepším pořádku. Osobně se mi hrozně líbí, že se kapela vyhnula dnes tolik obvyklé umělosti. Skladby jsou velmi propracované, v některých momentech komplikované a pro mnohé budou náročné pro poslech, ale zároveň si zachovávají opravdovost, uvěřitelnost, autenticitu a nebál bych se napsat živočišnost. Kapela si hraje s melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Jednou je surová, nekompromisní a řezající jako čerstvě nabroušený skalpel, jindy zase přemýšlivá, vznešená a majestátní. Naleznete zde spoustu různých poloh, změn tempa a nezasvěcenému by se mohlo zdát, že je album roztříštěné. Omyl! Chce to jen trošku času a fantazie a sami uslyšíte. MINDWORK se nebojí objevovat, vydávat se různými cestami. Zvolnit, když je to potřeba, když mají chuť, když to do skladeb patří a sedne. Určitě znáte takové ty zvláštní momenty, když se ocitnete na nějakém místě, na kterém jste nikdy nebyli, přesto máte pocit, že to tam znáte, že tam patříte. Přesně takhle se cítím i při poslechu "Adrift". Píšu většinou o trošku jiném druhu hudby, dokonce by se dalo napsat, že mě v tomto stylu zaujme máloco. Přesto mám pocit, jako by mi album kolovalo v žilách, stalo se mojí součástí. Skladby jsou totiž velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, poslouchají se tak nějak samy a pokaždé objevuji nové pasáže a momenty. Navíc, novinku je třeba poslouchat jako celek. V kuse, teprve potom vynikne její síla naplno. Lehké nuance, náznaky, říznutí až do bolesti. Najdete zde absolutně vše. Marně jsem hledal něco, co by mi vadilo. Vracím se na místa, kde jsem prý kdysi žil. Ztracený ve svých myšlenkách přemýšlím, vnímám, nasávám atmosféru. Beru do rukou věci, které jsem znal. Lidé se na mě usmívají. Nemůžu si vzpomenout. Kdo jsem? Odkud jsem přišel? Můžete ztratit identitu i vlastní paměť, ale hudba zůstává. Progresivní death metalové album, které vám dá ochutnat z pestré palety roztodivných nálad! Kaleidoskop věčnosti!

Asphyx says:

I’m returning to places where I’m told I once lived. Lost in my thoughts, I ponder, take in my surroundings, and soak up the atmosphere. I pick up things I used to know. People smile at me. I can’t remember. Who am I? Where did I come from? I watch the crowds of people living their virtual lives. Perhaps they, too, are searching for themselves. In an old box, I discover an old, cracked kaleidoscope. I look into the sun and watch the colorful play of light and darkness. I am lost in today’s strange world.

This Czech progressive death metal band has released a new album, and its central theme is memory loss and the resulting disintegration of identity. I’ve been listening to this new release for some time now, walking the streets with it and enjoying the peculiar restlessness that’s evident in it at almost every turn. A light saxophone motif, playful melodies, a sense of tension. Yes, listening to the new album “Adrift” is like looking into a kaleidoscope, like tasting new foods, like letting yourself be carried away on the foaming waves of the river of eternity. Here, talent meets the ability to write very good songs. Which, by the way, is something you don’t see all that often these days.


There’s no need to talk about the sound, the cover art, or other formal aspects. Everything is in perfect order. Personally, I really love that the band has avoided the artificiality that’s so common these days. The songs are very sophisticated, at times complex, and for many, they’ll be challenging to listen to, but at the same time, they retain their sincerity, believability, authenticity and I wouldn’t hesitate to call them animalistic. The band plays with melodies like a predator with its prey. At times it’s raw, uncompromising, and as sharp as a freshly sharpened scalpel; at other times, it’s contemplative, noble, and majestic. You’ll find plenty of different moods and tempo changes here, and to the uninitiated, the album might seem fragmented. Wrong! It just takes a little time and imagination, and you’ll hear it for yourselves. MINDWORK isn’t afraid to explore and venture down different paths. To slow down when necessary, when they feel like it, when it fits the songs and feels right. You’re surely familiar with those strange moments when you find yourself in a place you’ve never been before, yet you feel like you know it, like you belong there. That’s exactly how I feel when listening to “Adrift”. I usually write about a slightly different kind of music you could even say that very little in this genre catches my attention. Yet I feel as if the album is coursing through my veins; it has become a part of me. The songs are very well written; they have the necessary drive, and they just kind of play themselves I discover new passages and moments every time. What’s more, this new album needs to be listened to as a whole. All at once only then does its full power shine through. Subtle nuances, hints, and cuts that cut to the bone. You’ll find absolutely everything here. I searched in vain for anything that would bother me. I return to places where I’m told I once lived. Lost in my thoughts, I ponder, take in, and soak up the atmosphere. I pick up things I used to know. People smile at me. I can’t remember. Who am I? Where did I come from? You may lose your identity and even your memory, but the music remains. A progressive death metal album that offers a taste of a colorful palette of bizarre moods! A kaleidoscope of eternity!


tracklist:
1. Adrift 
2. The Great Deception of Mind
3. Breach the Cosmos 
4. A Moment of Clarity 
5. The Party's Over (Talk Talk cover) 
6. Solitary Man 
7. The Branches and the Wind and the Rain 
8. Mess from Now On 
9. Stars 

band:
Dominik Vozobule - Bass
Filip Kittnar - Drums
Martin Schuster - Vocals, Guitars (rhythm), Guitars (lead) 


pondělí 14. září 2026

Recenze/review - ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer (2026)


ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer
CD 2026, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Rozšklebené tváře kněžích. Slova plná zloby a nenávisti. Dav touží po krvi. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Zavřený v plesnivé kobce si nevěděl, kdy zemřeš. Slyšel si, jak staví hranici, smích dělníků. Před tebou upálily dvě mladé ženy, obviněné z čarodějnictví. Soudce se ptá: "Odvoláš svá slova, hříšníku". Nemůžu, Satana jsem potkal na každém rohu, stával ve stínech a usmíval se. Boha ani svaté jsem nikdy neviděl.

Plameny olizují moje nohy a bolest je nesnesitelná. Celá atmosféra velmi připomíná novou nahrávku legendárních finských kacířů ARCHGOAT. Mám pro jejich tvorbu dlouhodobě velkou slabost. Vždycky mě fascinovala primitivní surovost, takový ten sirnatý a plesnivý odér, který se kolem jejich hudby pokaždé vznáší jako děsivé svědomí. Novinka volně navazuje na věci minulé. Tahle smečka se nemění, je na ni spolehnutí. A je to moc dobře. Člověk potřebuje v dnešním divném světě nějakou jistotu, záchytný bod, kobku, do které se může vracet. 


Zatímco spousta dnešních kapel si na peklo jenom hraje, tak tahle kapela z něj vzešla. Má svůj jasný, originální rukopis. Stačí pokaždé několik prvních tónů, první výkřik do tmy a poznáte je stejně jako své vlastní démony. I novinka je velmi dobře napsaným albem, opravdovým, ohlodaným na kost, ryzím a uvěřitelným a hlavně naprosto autentickým. Líbí se mi jako vždy syrový a chladný zvuk, ale hlavně mrtvolné nálady, které se dají srovnat snad jen s exhumací prokletých hrobů. Mysleli jste si, že už jsme jako lidstvo dál a kvůli víře se nezabíjíme? Omyl, stačí se podívat kolem sebe nebo si přečíst noviny. Je moc dobře, že stále existují kapely, které proti slepým maniakům bojují. Tohle je válka se samotným nebem, tohle je black a death metal jdoucí ke své vlastní podstatě. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Skladby jsou nabroušené jako obřadní nože, kterými vám jednou podříznou hrdlo, pokud neodvoláte a budete mít vlastní názor. "Nightbringer, Lightbringer" je nahrávkou, která potvrzuje status téhle smečky. Je logickým pokračováním, dalším pozvolným vývojem ve stylu, který tito tmáři sami kdysi stvořili. ARCHGOAT lze samozřejmě zařadit po bok třeba takových REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, se kterými je spojuje podobná DNA. Letošní obřad pro vyvolávání temných sil z onoho světa jsem si opět vychutnal do sytosti. Pokud máte tuhle prokletou kapelu rádi, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, pro démony, prokleté, pro všechny, kteří uctívají temnotu a chlad. Rozšklebené tváře kněžích. Slova plná zloby a nenávisti. Dav touží po krvi. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Nikdy neodvolám! Prokletý, blafemický black death metal, který vás upálí na hranici! Temné a syrové album, které je ohlodané na kost a které smrdí sírou! Kříže jsou otočeny směrem dolů!


Asphyx says:

The priests’ grimacing faces. Words full of malice and hatred. The crowd craves blood. They tortured you, burned you with red-hot iron, stretched you until you were about to burst. Locked in a moldy dungeon, you didn’t know when you would die. You heard them building the pyre, the laughter of the workers. Two young women, accused of witchcraft, were burned alive before your eyes. The judge asks, “Will you recant your words, sinner?” I can’t I’ve met Satan on every corner; he stood in the shadows and smiled. I’ve never seen God or any saints.

The flames lick at my legs, and the pain is unbearable. The whole atmosphere is very reminiscent of the new album by the legendary Finnish heretics ARCHGOAT. I’ve long had a soft spot for their work. I’ve always been fascinated by its primitive rawness that sulfurous, moldy stench that always hovers around their music like a terrifying conscience. The new release is a loose continuation of their past work. This pack never changes you can count on them. And that’s a very good thing. In today’s strange world, people need some certainty, a foothold, a dungeon they can return to.


While many of today’s bands just pretend to be from hell, this band actually emerged from it. It has its own distinct, original style. All it takes is the first few notes, the first scream into the darkness, and you’ll recognize them just as you would your own demons. Their new album is also very well-written genuine, stripped down to the bone, pure, believable, and above all, completely authentic. As always, I love the raw and cold sound, but above all the deathly atmospheres, which can perhaps only be compared to the exhumation of cursed graves. Did you think that we, as humanity, had moved on and no longer kill each other over faith? Wrong just look around you or read the newspaper. It’s a very good thing that there are still bands fighting against these blind fanatics. This is a war against heaven itself; this is black and death metal returning to its very essence. Nothing is superfluous, nothing is missing. The tracks are sharpened like ceremonial knives that will one day slit your throat if you don’t back down and insist on having your own opinion. “Nightbringer, Lightbringer” is a record that confirms this pack’s status. It’s a logical continuation, another gradual evolution in the style that these dark masters themselves once created. ARCHGOAT can, of course, be ranked alongside bands like REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, and BLACK WITCHERY, with whom they share a similar DNA. I once again thoroughly enjoyed this year’s ritual for summoning the dark forces from that world. If you love this cursed band, don’t hesitate for a moment. They play here for you, for the demons, the damned, for all who worship darkness and cold. The grinning faces of the priests. Words full of malice and hatred. The crowd craves blood. They tortured me, burned me with red-hot iron, stretched me until I was about to burst. I will never recant! Cursed, blasphemous black death metal that will burn you at the stake! A dark and raw album, stripped to the bone and reeking of sulfur! The crosses are turned upside down!



about ARCHGOAT on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
1. Invocation 666 
2. Nightbringer, Lightbringer 
3. The Dawn to Armageddon 
4. Iconoclasm the Nazarene 
5. Blood of Jesus Spilling Upon the Earth 
6. The Stygian Millenium 
7. Invocation 999
8. Keys of Hell and of Death 
9. The Light Behind the Horns 
10. Reaper of Christianity 
11. Obsidian Reflection of Anti-Light 

band:
Lord Angelslayer - Vocals, Bass
Ritual Butcherer - Guitars, Keyboards, Songwriting, Lyrics, Arrangements
Goat Aggressor - Drums

Recenze/review - ME´ON - Yoshra (2026)


ME´ON - Yoshra
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Někde tam daleko za řekou smrti, v zemi nekonečných stínů, chladu a bolesti, jsou hluboké močály. Po staletí  v nich mokvají a rozkládají se mrtvá těla. Možná jste si představovali nebe s bílými oblaky, ale vyvedu vás z omylu. Po smrti následuje jenom utrpení, které je o hodně horší, než jaké jste zažívali za svého života. Dokud se nerozpadnete v prach. Vím to já i česká black death metalová kapela ME´ON.

Kombinace syrového death metalu a ostrého, chladného black metalu mě vždy fascinovala. Oba pánové nám umíchali na svém debutovém EP hodně jedovatý koktejl. Tři skladby vás pohřbí zaživa. Nezapomnělo se ale ani na pochmurnou, tajemnou atmosféru. Mám tak při poslechu opravdu pocit, že se toulám po nekonečných cestách v záhrobí. 


Také vám někdy přijde současný svět natolik podivný, že raději sestupujete stále dokola do sklepení, děsíte se světla a připadáte si prokletí? Tak v tom případě vám bude EP "Yoshra" určitě vyhovovat. Je velmi dobře napsáno, postupně graduje, je nekompromisní a mrazivé zároveň. Na to, že se jedná o první počin kapely, tak má nebývale dobrý zvuk. Mohl by být sice trošku špinavější, ale to berte jen jako malou výtku starého psa. Jinak tu vše sedí na svých místech. Líbí se mi, že na jednu stranu pánové čerpají ze starých black death metalových archívů, ale zároveň se snaží do skladeb vložit i své nápady a invenci. Dalo by se také napsat, že jsem nečekal vůbec nic a nakonec se spokojeně kýval do rytmu a nechal se pohltit krvavou mlhou. ME´ON jsou tak příslibem do budoucna a už teď se těším na plnohodnotné dlouhohrající album. Zajímalo by mě, jak kapela bude nadále rozvíjet své temné myšlenky. Osobně to mám nastavené tak, že mě musí hudba chytnout, dostat se mi do žil i do podvědomí, musí mě bavit se k ní vracet. A to zde platí na sto procent. Marně přemýšlím nad tím, co bych kapele vytknul, hledám něco, co by mi vadilo nebo iritovalo. Na nic jsem ale nepřišel. Jasně, podobných smeček je dnes velké množství, jen některé ale dokáží zaujmout. ME´ON patří mezi vyvolené. Mezi ty, kteří hrají opravdově, ryze, uvěřitelně, kteří mají talent a jsou naprosto autentičtí. Kdo mě znáte, tak moc dobře víte, že tohle jsou pro mě věci, které považuji za zcela zásadní. My, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, víme své. Někde tam daleko za řekou smrti, v zemi nekonečných stínů, chladu a bolesti, jsou hluboké močály. Po staletí v nich mokvají a rozkládají se mrtvá těla. Možná jste si představovali nebe s bílými oblaky, ale vyvedu vás z omylu. Po smrti následuje jenom utrpení, které je o hodně horší, než jaké jste zažívali za svého života. Dokud se nerozpadnete v prach. Surový death metal se zde potkává s chladným black metalem v jedovatém poměru! EP, které vás vezme na výlet bez konce, do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Somewhere far beyond the River of Death, in a land of endless shadows, cold, and pain, there are deep swamps. For centuries, dead bodies have been soaking and decomposing there. Perhaps you imagined heaven with white clouds, but I’m here to set you straight. Death is followed only by suffering, which is far worse than anything you experienced in your lifetime. Until you crumble to dust. I know this, and so does the Czech black death metal band ME’ON.

The combination of raw death metal and sharp, cold black metal has always fascinated me. On their debut EP, these two gentlemen have concocted a very toxic cocktail for us. Three tracks will bury you alive. But they haven’t forgotten the gloomy, mysterious atmosphere either. So when I listen to it, I really feel like I’m wandering along endless paths in the afterlife.


Do you ever find the modern world so strange that you’d rather keep going down into the basement over and over again, dread the light, and feel cursed? Well, in that case, the “Yoshra” EP will definitely be right up your alley. It’s very well written, builds up gradually, and is both uncompromising and chilling at the same time. Considering this is the band’s debut, it has an exceptionally good sound. It could be a little grittier, but take that as just a minor quibble from an old-timer. Otherwise, everything falls into place here. I like that, on the one hand, the guys draw from the old black death metal archives, but at the same time they try to inject their own ideas and creativity into the songs. I could also say that I wasn’t expecting anything at all, and in the end I found myself happily nodding to the beat and letting myself be engulfed by the bloody fog. ME’ON are a promising act for the future, and I’m already looking forward to a full-length album. I’m curious to see how the band will continue to develop its dark concepts. Personally, I’m the kind of person who needs music to grab me, get into my veins and my subconscious I have to enjoy coming back to it. And that’s 100 percent true here. I’m racking my brain trying to think of what I could criticize about the band; I’m looking for something that would bother or irritate me. But I didn’t find anything. Sure, there are plenty of similar bands out there today, but only a few manage to capture your attention. ME’ON is among the chosen few those who play with sincerity, purity, and believability; who have talent and are completely authentic. Those of you who know me know very well that these are the things I consider absolutely essential. We, who have been guarding the entrance to the underworld for several decades now, know what we’re talking about. Somewhere far beyond the River of Death, in a land of endless shadows, cold, and pain, there are deep swamps. For centuries, dead bodies have been soaking and decomposing there. Perhaps you imagined heaven with white clouds, but let me set you straight. Death is followed only by suffering, which is far worse than anything you experienced in your lifetime. Until you crumble to dust. Raw death metal meets cold black metal here in a toxic blend! An EP that will take you on a never-ending journey to the land of endless shadows!


band:
1. Zimmun 
2. Dibbuk 
3. Hit'ahadut 

band:
Sathariel - All instruments, Songwriting
Thaumiel - Vocals, Lyrics

neděle 13. září 2026

Recenze/review - DARKWIND - Darkness, Thy Fate (2026)


DARKWIND - Darkness, Thy Fate
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Je velmi brzy ráno. Nemohl jsem spát. Probudily mě děsivé noční můry. Přišli za mnou mí vlastní démoni a řekli mi, abych šel. A tak jsem vstal a zahalen do krvavé mlhy se vydal neznámo kam. Toulal jsem se po lesních pěšinách, hlavou mi létaly myšlenky jako zběsilé. Bez cíle, přesto jsem věděl, kam jít. Mé kroky řídilo podvědomí a také nové album moravských tmářů DARKWIND. Našlapoval jsem opatrně, užíval si chladné a temné melodie. Mráz se mi i přesto, že bylo poměrně teplo, usadil v kostech. Došel jsem na staré pohřebiště v lesích. 

Sedl jsem si na kámen ohlodaný časem i bolestí a kýval se spokojeně do rytmu. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1997. Má svůj vlastní rukopis, krvavý otisk, chcete-li. Nové album se mi pomalu dostávalo do žil a pokaždé, když jsem zapnul play, tak byly mraky nízko. Skoro se dotýkaly země a v ulicích se toulaly přízraky. Mám rád, když ve mě dokáže hudba probudit nějaké emoce, když do mě umí zaseknout svůj dráp, rozervat mě zevnitř. Tihle maniaci hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně a naprosto autenticky. Dostali se mi pod kůži. 


Kapela se pohybuje někde mezi surovým, divokým death metalem a chladným, nekonečně temným black metalem. Pánové a dáma samozřejmě čerpají ze starých metalových archívů, ale dělají to s elegancí a nadhledem. Přidávají do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Opravdu vám doporučuji, abyste si nahrávku vzali někam do lesa, nejlépe až se setmí. V hodině mezi psem a vlkem, vynikne síla této desky nejvíce. Vhodné jsou i malé hřbitovy v horách, opuštěné staré kostely. Kapela nám vypráví své příběhy, které jsou plné temnoty, starých přírodních zákonů i všude přítomné smrti. Líbí se mi masivní, dobře čitelný a ostře řezající zvuk, oceňuji i motiv na obalu. Vše tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech. Navíc v době, kdy působí spousta kapel uměle a plastově, jsou DARKWIND jako svěží vítr v márnici. Ne, nejedná se o smečku, která by otočila kolem světové hudby, samozřejmě, že vše tu už dávno bylo, jenže o to tu vůbec nejde. Cítím, vnímám, slyším, že tu jde o srdce, o vášeň pro hudbu, o dlouhé hodiny práce i talentu. "Darkness, Thy Fate" je albem, které má v sobě takový zvláštní, nebál bych se napsat severský neklid. Schválně jsem na sebe nechával skladby působit v různých situacích, v autě, v práci, doma, ale nejvíce vyniklo opravdu při mých nekonečných toulkách v přírodě. Možná jsem měl i víc času se soustředit a pokaždé jsem objevil nějaký zajímavý moment, pasáž. Nakonec jsem ale stejně skončil na lesním hřbitově. Díval jsem se do tmy, kýval se do rytmu a užíval si podmanivé nálady, které kolem mě létaly jako můry kolem ohně. Na povrchu chladné, black death metalové album, které hoří zevnitř! Mrazivé ozvěny ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

It’s very early in the morning. I couldn’t sleep. I was awakened by terrifying nightmares. My own demons came to me and told me to go. So I got up and, shrouded in a blood-red mist, set off into the unknown. I wandered along forest paths, my thoughts racing wildly through my head. I had no destination, yet I knew where to go. My steps were guided by my subconscious and also by the new album from the Moravian dark metal band DARKWIND. I treaded carefully, savoring the cold and dark melodies. A chill settled in my bones, even though it was relatively warm. I arrived at an old burial ground in the woods.

I sat down on a rock gnawed away by time and pain and swayed contentedly to the rhythm. This band traces its origins back to 1997. It has its own signature style—a bloody imprint, if you will. The new album was slowly seeping into my veins, and every time I hit play, the clouds hung low. They almost touched the ground, and ghosts roamed the streets. I love it when music can stir up emotions in me, when it can sink its claws into me, tear me apart from the inside. These maniacs play from the heart genuinely, believably, and completely authentically. They’ve gotten under my skin.


The band’s sound lies somewhere between raw, wild death metal and cold, infinitely dark black metal. The gentlemen and the lady naturally draw from the old metal archives, but they do so with elegance and a sense of perspective. They infuse their songs with plenty of their own ideas and creativity. I really recommend that you take this album out into the woods, preferably after dark. In the hour between dog and wolf, the power of this record shines through the most. Small mountain cemeteries and abandoned old churches are also suitable spots. The band tells us their stories, which are full of darkness, ancient laws of nature, and the ever present presence of death. I like the massive, clear, and razor-sharp sound, and I also appreciate the cover art. Everything here just naturally falls into place. Moreover, at a time when so many bands come across as artificial and plastic, DARKWIND is like a breath of fresh air in a morgue. No, this isn’t a band that’s going to revolutionize the world of music of course, it’s all been done before but that’s not the point at all. I feel, sense, and hear that this is about heart, about a passion for music, about long hours of work and talent. “Darkness, Thy Fate” is an album that possesses a certain peculiar I wouldn’t hesitate to call it Nordic restlessness. I deliberately let the songs sink in while I was in different situations in the car, at work, at home but they really stood out most during my endless wanderings in nature. Perhaps I had more time to concentrate, and each time I discovered some interesting moment or passage. In the end, though, I always found myself at a forest cemetery. I gazed into the darkness, swaying to the rhythm and savoring the captivating moods that fluttered around me like moths around a fire. On the surface, a cold black death metal album that burns from within! Chilling echoes from ancient burial grounds!


tracklist:
1. Wind of Dead 
2. Nocturnal Sorrow 
3. Shadow 
4. Mass Grave 
5. All Is Dying 
6. Blackness Eternal 
7. Dawn of Pain 
8. Escape the Torment 

band:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine