DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

středa 10. prosince 2025

Recenze/review - DYSENTERY - Dejection Chrysalis (2025)


DYSENTERY - Dejection Chrysalis
CD 2025, Comatose Music

for english please scroll down

Máš všechno, co potřebuješ a přesto ti něco chybí. Propadáš panice a zoufalství. Osamocen v davu píšeš na sociální sítě tisíce nenávistných příspěvků. Proč? To víš jenom ty. Jednou, až nastane čas, převedeš svá zlá slova v realitu. Frustrace z bohatství. Nevážíš si obyčejných věcí, trápíš se. Umíráš zaživa a postupně se rozpadáš v prach. Nepomáhá nic. Ani víra, ani drahé léky. Troufám si tvrdit, že by ale mohla pomoci nová nahrávka amerických maniaků DYSENTERY. Ti se vrací po dlouhých deseti letech, aby vám zas vystřelili mozek z hlavy. Některým jedincům by to rozhodně prospělo.

Líbí se mi, jak Američané velice elegantně kombinují modernější brutální a slamové prvky s takovým tím old schoolovým feelingem. Skladby se valí kupředu jako lavina z kamení, krve a popraskaných kostí. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy, jenom rezavý nůž, zabodnutý přímo do vašich vnitřností. Jedná se o surovou, hnusnou a ošklivou hudbu. Přesto se pokaždé, když si album poslechnu, cítím očištěný. Jakoby mi kapela propláchla mozek kyselinou. 


Tuhle smečku jsem viděl i naživo a musím říct, že vystoupení v sobě mělo velkou sílu. Nové album "Dejection Chrysalis" moje slova jenom potvrzuje. Pohybujeme se zde v pitevnách, ve kterých působí kapely typu PATHOLOGY, DEVOURMENT, PARASITIC EJACULATION, VOMITOUS a samozřejmě i CARCASS, které v některých momentech ze skladeb také cítím. Novinka je velmi zkušeně a elegantně napsaná. Pánové se drží svého stylu, nadále jej rozvíjejí a mohu potvrdit, že se album opravdu dobře poslouchá. Nemám nic ani proti masivnímu a dobře čitelnému zvuku, motivu na obalu, ani celkovém provedení. Víte co, tohle je hudba, která nejvíce vynikne na patologických sálech, v márnicích a starých jatkách. Zkrátka všude tam, kde je do zdí otištěna temnota, bolest a utrpení. Nahrubo nasekané maso, mozek vyteklý na zem, to nejsou nejhorší věci. Pokud jste někdy měli nějakou dušení poruchu, tak určitě víte, o čem píšu. DYSENTERY hrají hudbu, která je extrémní, divoká a nespoutaná. Je to samozřejmě extrém, který běžní lidé, kteří nebyli kdysi prokleti, jako my fanoušci krvavých stínů, nikdy nepochopí. Nevím proč, ale na mě osobně má nové album až terapeutické účinky. A to i přesto, že mám raději smrtící kov v jeho klasičtější podobě. Zkrátka a dobře, rád se kývám do rytmu spolu s kapelou. Řvu do tmy. Rozbíjím zeď. Ale hlavně, mám pokaždé pocit, že očišťuji svoje tělo i mysl od negativních myšlenek. Pánové jsou i letos ve velmi dobré formě. Novinka je toho jasným důkazem. Pokud máte tento styl rádi, nové album by rozhodně nemělo chybět i ve vaší sbírce. Slam brutal death metal, který vás vyvrhne zaživa! Totální masakr lidské mysli! 

Asphyx says:

You have everything you need, yet something is missing. You panic and despair. Alone in the crowd, you write thousands of hateful posts on social media. Why? Only you know. One day, when the time comes, you will turn your evil words into reality. Frustration with wealth. You don't appreciate the simple things, you suffer. You are dying alive and gradually crumbling into dust. Nothing helps. Not even faith or expensive medicines. I dare say that a new recording by American maniacs DYSENTERY could help. They are returning after ten long years to blow your brains out again. Some individuals would definitely benefit from it.

I like how the Americans very elegantly combine more modern brutal and slam elements with that old school feeling. The songs roll forward like an avalanche of rocks, blood, and broken bones. No nonsense, no compromises, just a rusty knife stabbed right into your guts. It's raw, nasty, and ugly music. Yet every time I listen to the album, I feel cleansed. It's as if the band has flushed my brain with acid. 


I saw this band live and I must say that their performance was very powerful. Their new album, "Dejection Chrysalis", only confirms my words. We are moving in the realm of bands such as PATHOLOGY, DEVOURMENT, PARASITIC EJACULATION, VOMITOUS, and of course CARCASS, which I can also feel in some moments of the songs. The new album is very skillfully and elegantly written. The gentlemen stick to their style, continue to develop it, and I can confirm that the album is really enjoyable to listen to. I have nothing against the massive and clear sound, the cover art, or the overall design. You know what, this is music that stands out most in pathological halls, morgues, and old slaughterhouses. In short, anywhere where darkness, pain, and suffering are imprinted on the walls. Roughly chopped meat, brains spilled on the floor, these aren't the worst things. If you've ever had any kind of suffocation disorder, you definitely know what I'm writing about. DYSENTERY play music that is extreme, wild, and unrestrained. It is, of course, an extreme that ordinary people who were not once cursed, like us fans of bloody shadows, will never understand. I don't know why, but for me personally, the new album has therapeutic effects. And that's even though I prefer death metal in its more classic form. In short, I like to rock out to the rhythm with the band. I scream into the darkness. I smash the wall. But most importantly, I always feel like I'm cleansing my body and mind of negative thoughts. The guys are in very good shape again this year. The new album is clear proof of that. If you like this style, the new album should definitely be in your collection. Slam brutal death metal that will throw you out alive! A total massacre of the human mind!



about DYSENTERY on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Transference 
02. Enslavement for the Obedient, Agony for the Wayward 
03. Indignation Unravels 
04. Exhausted Bliss of Self Loathing 
05. A Bestial Omen 
06. Shackled by Idolatry 
07. Transposed Benevolence 
08. Fratricidium 
09. Obsidian Womb 
10. Ascend This Harrowing Dream

úterý 9. prosince 2025

Recenze/review - VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy (2025)


VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Myslel sis, těšil ses, že tvoje utrpení po smrti skončí. Že se rozplyneš v temnotě a nebo shoříš v pekelném ohni. Jenže se tak nestalo. Znovu a znovu prožíváš veškerou nesnesitelnou bolest. Stále dokola, v začarovaném kruhu reinkarnace. Avantgardní black death metalisté VEILBURNER jsem si pro sebe objevil kdysi dávno, když jsem se zase jednou toulal v záhrobí. Líbí se mi jejich přístup k muzice jako takové. Oba pánové vždy stavějí na pevných stylových základech, do kterých potom vkládají spoustu zajímavých a neotřelých prvků. 

Tahle smečka, zrozena v opuštěných jeskyních, v sobě má něco neurvalého, nespoutaného, zvířecího. Něco, co je odpudivé a zároveň velmi přitažlivé. Letošní nové album není výjimkou. Naopak, velmi ryze a sebevědomě potvrzuje pozici pensylvánských tmářů. Smrt je zde krutou a nekonečnou spirálou. 


Kapela vždy kladla velký důraz na grafiku, na masivní a velmi dobře čitelný zvuk. Vy si tak můžete opět vychutnat melodie, které snad ani nejsou z našeho ubohého světa. VEILBURNER letos nahráli album, které je ukováno z té nejkvalitnější oceli. Přidávány jsou ingredience z jiných dimenzí. Zpočátku se na mě tvářilo album "Longing for Triumph, Reeking of Tragedy" nepřístupně, složitě a nenávistně. Vydržel jsem a postupně odkryl jednotlivé vrstvy. Ohlodal jsem vše na kost a zůstali mi v rukou melodie, které jsou opravdu velmi silné, uvěřitelné a opravdové. Jako by mě při každém poslechu kapela zahalila do krvavé mlhy, strhla do hlubiny. Připadám si najednou jako lovená zvěř. Napříč celým albem se potom jako jedovatý had vine zvláštní neklid. Společná setkání se tak stávají spíše obřadem, starodávným rituálem, než jen obyčejným poslechem. Ono je vlastně pro mě poměrně těžké hudbu VEILBURNER nějak popsat, uchopit. V tomto případě je opravdu lepší, když ochutnáte sami. Jen vás znovu varuji, tahle nahrávka vyžaduje plné soustředění, klid a notnou dávku morbidní fantazie. Pokud ale dojde ke vzájemnému přenosu, jako se to stalo u mě, potom nebudete moci vyhnat nové album z hlavy. Ano, stalo se pro mě doslova prokletím. Musel jsem pokaždé ven, do opuštěných ulic špinavého města. Moje kroky vedly vždy na hřbitov za městem. Slyšel jsem šepot nemrtvých, byl jsem schopen s nimi rozmlouvat. Myslel jsem si, těšil jsem se, že moje utrpení po smrti skončí. Že se rozplynu v temnotě a nebo shořím v pekelném ohni. Jenže se tak nestalo. Znovu a znovu jsem prožíval veškerou nesnesitelnou bolest. Stále dokola, v začarovaném kruhu reinkarnace. Nekonečná smyčka black death metalové bolesti! Temnota, chlad a utrpení! 

Asphyx says:

You thought, you hoped that your suffering would end after death. That you would dissolve into darkness or burn in hellfire. But that didn't happen. Again and again, you experience all the unbearable pain. Over and over, in a vicious circle of reincarnation. I discovered the avant-garde black death metal band VEILBURNER a long time ago, when I was wandering in the afterlife once again. I like their approach to music as such. Both gentlemen have always built on solid stylistic foundations, into which they then incorporate many interesting and original elements. 

This pack, born in abandoned caves, has something rough, unrestrained, and animalistic about it. Something that is repulsive and yet very attractive at the same time. This year's new album is no exception. On the contrary, it very firmly and confidently confirms the position of the Pennsylvania obscurantists. Death is a court and an endless spiral here. 


The band has always placed great emphasis on graphics, on a massive and very legible sound. So you can once again enjoy melodies that are perhaps not even from our poor world. This year, VEILBURNER recorded an album that is forged from the highest quality steel. Ingredients from other dimensions are added. At first, the album "Longing for Triumph, Reeking of Tragedy" looked inaccessible, complex and hateful to me. I endured and gradually uncovered the individual layers. I gnawed everything to the bone and what remained in my hands were melodies that are really very strong, believable and real. It is as if the band enveloped me in a bloody fog every time I listened to it, dragged me into the depths. I suddenly feel like a hunted animal. A strange restlessness then winds its way across the entire album like a poisonous snake. Meetings together thus become more of a ceremony, an ancient ritual, than just ordinary listening. It's actually quite difficult for me to describe, to grasp VEILBURNER's music. In this case, it's really better if you taste it yourself. I'm just warning you again, this record requires full concentration, peace and a good dose of morbid imagination. But if there is a mutual transfer, as it happened with me, then you won't be able to get the new album out of your head. Yes, it literally became a curse for me. I had to go out every time, into the deserted streets of the dirty city. My steps always led to the cemetery outside the city. I heard the whispers of the undead, I was able to talk to them. I thought, I was looking forward to my suffering ending after death. That I would disappear into the darkness or burn in the fire of hell. But it didn't happen. I experienced all the unbearable pain again and again. Over and over again, in a vicious circle of reincarnation. An endless loop of black death metal pain! Darkness, cold and suffering!



about VEILBURNER on DEADLY STORM ZINE:





Track listing -
1. Longing for Triumph...
2. Pestilent Niche
3. Rigor & Wraith
4. That Which Crypts Howls Grandeur
5. Da'ath Ye Shadow Portrait
6. Ouroboreal Whorl
7. Matter o' the Most Awful of Martyrs
8. ...Reeking of Tragedy

Line up -
Mephisto Deleterio - Music and production
Chrisom Infernium - Vocals, lyrics, and album design

Cover artwork by Luciana Nedelea


pondělí 8. prosince 2025

Recenze/review - OMEGAVORTEX - Diabolic Messiah of the New World Order (2025)


OMEGAVORTEX - Diabolic Messiah of the New World Order
CD 2025, Third Eye Temple

for english please scroll down

Zrozeni z chaosu znovu vylezli z toho nejshnilejšího podzemí, aby nám zvěstovali black death metal, který si ve svém přehrávači pouští samotný Satan. Je tu nové album německých nihilistů OMEGAVORTEX. A opět se jedná o divokou, nespoutanou a blasfemickou jízdu rovnou do záhrobí. Temnota se zde potkává se zkaženou krví a ta stará děvka Smrt si opět brousí svoji kosu. Kdo bude další na řadě? Budeš to ty? Nebo já?

S novou nahrávkou dostanete opět velkou porci disharmonických riffů, chorobného vokálu. zběsilých bicích. To vše zahalené v krvavé mlze a podávané na víku od rakve. Dovedu pochopit, že na mnohé z vás jsou tihle gentlemani možná až příliš extrémní, ale nutno si uvědomit, že zde se hraje reálně, opravdově, uvěřitelně, s autentickým zabijáckým instinktem v krvi. 


Kapela volně navazuje tam, kde minule přestala. Nové skladby hoří zevnitř, jsou shnilé, prašivé, mají v sobě potřebnou dávku chladu i naprosté tmy. Osobně si myslím, že je nutné album "Diabolic Messiah of the New World Order" poslouchat vždy vcelku, potom totiž vyniknou naplno jednotlivé morbidní nuance. Každý z nás si peklo představujeme trošku jinak. Někdo kolem sebe vidí hořící ohně, jiný se trápí uvnitř své hlavy a děsivých myšlenek. Všichni se ale shodneme na tom, že tahle nahrávka nám může být ďábelským soundtrackem. Pokud máte rádi kapely typu MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, REVENGE, ANGELCORPSE, SADISTIK EXEKUTION, určitě dejte těmto maniakům šanci. Jejich sílu jsem si ověřil již u minulých desek i při živém vystoupení. O obojím jsem sepsal pár skromných slov (odkazy na recenze i report naleznete dole pod dnešním článkem). Je něco zuřivého, děsivého, zvráceného a nebál bych se napsat i temně kosmického, co nelze zpočátku uchopit. Po nějaké době se mi ale novinka dostala do hlavy takovým způsobem, že mi po ní zůstala v mozku hluboká krvavá stopa. Doporučuji poslech v temném chladném sklepě nebo v márnici. OMEGAVORTEX odvedli i letos skvělou práci. Mají svůj vlastní rukopis, poctivý řezající zvuk (M / No Solace - mixing, mastering), i parádní stylový obal (Greallach Art). Jakoby mi kapela stoupla během poslechu pokaždé těžkou okovanou botou na hrudník. Nemůžu dýchat, dusím se vlastní krví. Zrozeni z chaosu znovu vylezli z toho nejshnilejšího podzemí, aby nám zvěstovali děsivé vize, které si ve svém přehrávači pouští samotný Satan. Surový black death metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Smrt je velmi blízko!


Asphyx says:

Born out of chaos, they have once again emerged from the most rotten underground to bring us black death metal that Satan himself plays on his stereo. Here is the new album by German nihilists OMEGAVORTEX. And once again, it is a wild, unrestrained, and blasphemous ride straight to the underworld. Darkness meets corrupt blood here, and that old whore Death is sharpening her scythe again. Who will be next? Will it be you? Or me?

With this new recording, you'll once again get a large dose of disharmonious riffs, morbid vocals, and frantic drums. All of this is shrouded in a bloody fog and served on a coffin lid. I can understand that for many of you, these gentlemen may be too extreme, but it is important to realize that they play realistically, truthfully, believably, with an authentic killer instinct in their blood. 


The band picks up where it left off last time. The new songs burn from within, they are rotten, mangy, and contain the necessary dose of coldness and utter darkness. Personally, I think it is necessary to listen to the album "Diabolic Messiah of the New World Order" in its entirety, because that is when the individual morbid nuances come into their own. Each of us imagines hell a little differently. Some see burning fires around them, others suffer inside their heads and terrifying thoughts. But we all agree that this recording can be our devilish soundtrack. If you like bands such as MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, REVENGE, ANGELCORPSE, SADISTIK EXEKUTION, be sure to give these maniacs a chance. I have already verified their power on previous albums and during live performances. I have written a few modest words about both (links to reviews and reports can be found below today's article). There is something furious, terrifying, twisted, and I wouldn't be afraid to say darkly cosmic about it, something that is impossible to grasp at first. After a while, however, the new album got into my head in such a way that it left a deep bloody mark on my brain. I recommend listening to it in a dark, cold basement or morgue. OMEGAVORTEX have done a great job again this year. They have their own signature sound, an honest, cutting sound (M / No Solace - mixing, mastering), and a great stylish cover (Greallach Art). It's as if the band stepped on my chest with a heavy iron boot every time I listened to it. I can't breathe, I'm choking on my own blood. Born of chaos, they have once again emerged from the most rotten underground to bring us terrifying visions that Satan himself plays on his stereo. A raw black death metal attack from the deepest underground! Death is very near!


about OMEGAVORTEX on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - OMEGAVORTEX - Paranormal Violence (2024)




tracklist:
01. Dystopian Worldrape 
02. Ascension Of Madness 
03. Unidentified Evil 
04. Feeding Upon Blackness 
05. Psychopathic Majesty 
06. Limitless Violence 
07. Hypnotic Abuse 
08. Whirlwinds Of Directed Sadism 
09. Horrorslaughter 
10. World Extermination Agenda



Recenze/review - HOUSE BY THE CEMETARY - Disturbing The Cenotaph (2025)


HOUSE BY THE CEMETARY - Disturbing The Cenotaph
CD 2025, Pulverised Records

for english please scroll down

Ztracen v temnotě. Už nemáš nic. Byt, rodinu, práci. Umíráš na ulici a každý den se modlíš k bohu, abys přežil. Pomoc nepřichází. Pomalu se propadáš dolů, do špinavé stoky. Kolem se smějí krysy. Nikoho už dávno nezajímáš. Jsi sám. V životě i ve smrti. Nové příběhy, kterém nám vyprávějí HOUSE BY THE CEMETERY jsou přesně těmi, které mám v death metalu rád. Děsivé, hororové, návykové a podmanivé. Není divu, zasvěceným jistě nemusím vysvětlovat, že tahle smečka je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí co a jak chtějí hrát.

Myslím si, že stačí jen napsat jména - Mike Hrubovcak (MONSTROSITY, VILE), Rogga Johansson (PAGANIZER, RIBSPREADER a asi stovka dalších), Thomas Ohlsson (THE PROJECT HATE). Ano, tohle je ryzí, opravdový, syrový a prašivý death metal, precizně zahraný a složený. Hudba, po které zůstává hluboká krvavá stopa. 


Zrovna minulý víkend jsem neměl náladu na současný divný svět. A tak jsem se zavřel do svého pokoje, vytáhl jsem několik starých hororů na VHS a pokoušel se zprovoznit přehrávač. Měl jsem velkou radost, když se mi to povedlo. Italského režiséra Fulciho považuji za kultovního. Myslím si, že jeho filmy jsou povinností pro každého opravdového fanouška death metalu. Z nového alba "Disturbing The Cenotaph" mám úplně stejný pocit. Vše je zde ohlodáno na kost, zahráno od srdce. Skladby v sobě mají náležitě morbidní a syrovou náladu a vy si tak můžete vychutnat další z příběhů plných utrpení, bolesti, šílených vrahů, jedovatých krys. Zkrátka a dobře, tohle je album, které jsem si ihned zařadil do své soukromé sbírky a rád se k němu vracím. Novinka má také velmi dobrý zvuk (Håkan Stuvemark from WOMBBATH) a opravdu povedený motiv na obalu (Felipe Mor - CONSUMPTION, ACHERON, WOMBBATH). Dostanete komplexní dílo, které není ale jenom velmi dobře odvedeným řemeslem. Naopak, novinka se pro mě stala nahrávkou, která se dostala i do mých snů. Budil jsem se uprostřed noci a nevěděl jsem, co je noční můra a co už krutá realita. Rozdíly se setřely zkaženou krví. Smrt byla, je a bude při poslechu velmi blízko. Sleduji dráhu téhle smečky už od jejich počátků (odkazy na recenze najdete dole pod článkem) a letošní počin považuji za jejich nejlepší. Takhle to slyším já, starý pes. Ztracen v temnotě. Ztratil si všechno. Byt, rodinu, práci. Umíráš na ulici a každý den se modlíš k bohu, abys přežil. Pomoc nepřichází. Pomalu se propadáš dolů, do špinavé stoky. Kolem se smějí krysy. Nikoho už dávno nezajímáš. Jsi sám. V životě i ve smrti. Chladný a temný death metal, u kterého se noční můra stává reálným hororem! Smrt číhá ve stínu! 

Asphyx says:

Lost in darkness. You have nothing left. No home, no family, no job. You are dying on the street and every day you pray to God to survive. Help does not come. You slowly sink down into a dirty sewer. Rats laugh around you. No one cares about you anymore. You are alone. In life and in death. The new stories told to us by HOUSE BY THE CEMETERY are exactly the kind I like in death metal. Terrifying, horrifying, addictive, and captivating. It's no surprise, and I'm sure I don't need to explain to those in the know that this band is made up of experienced musicians who know exactly what they want to play and how.

I think it's enough to just write their names - Mike Hrubovcak (MONSTROSITY, VILE), Rogga Johansson (PAGANIZER, RIBSPREADER and about a hundred others), Thomas Ohlsson (THE PROJECT HATE). Yes, this is pure, real, raw and mangy death metal, precisely played and composed. Music that leaves a deep bloody mark.


Just last weekend, I wasn't in the mood for the strange world we live in today. So I locked myself in my room, pulled out some old horror movies on VHS, and tried to get the player working. I was very happy when I succeeded. I consider Italian director Fulci to be a cult figure. I think his films are a must for every true death metal fan. I have exactly the same feeling about the new album "Disturbing The Cenotaph". Everything here is stripped down to the bone and played from the heart. The songs have a suitably morbid and raw mood, allowing you to enjoy another story full of suffering, pain, crazy murderers, and poisonous rats. In short, this is an album that I immediately added to my private collection and enjoy returning to. The new release also has very good sound (Håkan Stuvemark from WOMBBATH) and a really cool cover design (Felipe Mor - CONSUMPTION, ACHERON, WOMBBATH). You get a complex work that is not just very well-crafted. On the contrary, this new release became a recording that even entered my dreams. I woke up in the middle of the night and didn't know what was a nightmare and what was cruel reality. The differences were blurred by spoiled blood. Death was, is, and will be very close when listening. I have been following this band since their beginnings (links to reviews can be found below the article), and I consider this year's work to be their best. That's how I hear it, an old dog. Lost in the darkness. You've lost everything. Your apartment, your family, your job. You're dying on the street, praying to God every day to survive. Help doesn't come. You slowly sink down into a dirty sewer. Rats laugh around you. No one cares about you anymore. You are alone. In life and in death. Cold and dark death metal that turns nightmares into real horror! Death lurks in the shadows!


about HOUSE BY THE CEMETARY on DEADLY STORM ZINE:




TRACKLIST
1. New York Ripper
2. Coffin Colony
3. Island Of The Dead
4. Depraved Unspeakable Acts
5. Massive Cadaver Resurrection
6. Undead Apocalypse
7. Phantom Intrusions
8. Burial Disturbance
9. Lunatic Butcher

LINE-UP
Mike Hrubovcak - Vocals
Rogga Johansson - Guitars / Bass
Thomas Ohlsson - Drums


neděle 7. prosince 2025

Recenze/review - MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness (2025)


MALEFIC THRONE - The Conquering Darkness
CD 2025, Agonia Records

for english please scroll down

Absolutní tma. Ticho a chlad. Neutuchající bolest. Rouhání. Smrt. Zrození. Napadá mě spousta slov, jak bych definoval peklo, které jednou obejme celý svět. Krev. Záblesk ohně. Rychlost. Zběsilost. Je spousta slov, které mě napadají, když poslouchám první dlouhohrající album kapely MALEFIC THRONE. Naše death metalová srdce jsou ukována ze stejných slitin a vlivů. Jen s tím rozdílem, že já stojím na straně opravdových oddaných fanoušků a členové kapely se již mnohokrát zapsali do prašivých archívů tohoto bezbožného stylu. 

Kytara Gen Palubicki (PERDITION TEMPLE, ANGELCORPSE), bicí John Longstreth (ORIGIN, HATE ETERNAL), basa a zpěv Steve Tucker (WARFATHER, CEREMONY, MORBID ANGEL). Podobné skupiny mnohokrát nefungují kvůli egu jednotlivých muzikantů. U tohoto alba to ale neplatí. Pokud máte chuť na blasfemický, divoký, surový, propracovaný, temný, chladný death metal té nejvyšší kvality, tak se pohodlně usaďte a nechte se unášet na vlnách smradlavé řeky Acheron. 


Osobně považuji nahrávku "The Conquering Darkness" za jednu z nejlepších, co byla letos vydána. Skladby v sobě totiž obsahují vše potřebné pro záhrobní rituály. Jsou divoké, nespoutané, velmi dobře napsané, zahrané s krvavou jiskrou v oku. Každý nápad, motiv, riff, úder bicích, sedí na svých místech. Navíc je v albu obsažen takový ten pradávný živočišní vztek, ďábelská agrese. V některých momentech na povrch samozřejmě vylezou vlivy domovských kapel jako MORBID ABGEL, ANGELCORPSE nebo PERDITION TEMPLE, ale jsou to jen vzdálené ozvěny. Jinak při poslechu občas zavzpomínám na legendární CENTURIAN, případně na první alba HATE ETERNAL nebo třeba na VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, DIABOLIC. Zkrátka a dobře, pokud právě čekáte na poslední soud a těšíte se, až shoříte v pekle za svoje hříchy, tak vám může být tahle deska velmi dobrým průvodcem. Jakoby kapela vytáhla z podzemí veškerou špínu, hnis a zlost a nakumulovala ji do jednotlivých motivů. Vše zahráno samozřejmě s elegancí nejlepších mistrů v oboru. S prastarou touhou zabíjet hudbou v očích. S parádním zvukem, který si vzal na starost mistr Colin Marston. S obalem, který krásně doplňuje předkládanou hudbu a je pod ním podepsán jako vždy skvělý Daniel Valeriani. MALEFIC THRONE jsou jako smečka rozzuřených prašivých psů, kteří hlídali dlouhá desetiletí vstup do záhrobí. Letos se vrátili, aby nám zvěstovali krutou a hnusnou pravdu o bolesti a utrpení. A dělají to velmi uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Věřím jim každý riff, slovo i úder bicích. Absolutní tma. Ticho a chlad. Neutuchající bolest. Rouhání. Smrt. Zrození. Napadá mě spousta slov, jak bych definoval peklo, které jednou obejme celý svět. Krev. Záblesk ohně. Rychlost. Zběsilost. Temná a syrová, absolutně zničující death metalová pekelná vichřice! Album, u kterého shoříte na popel! 

Asphyx says:

Absolute darkness. Silence and cold. Unrelenting pain. Blasphemy. Death. Birth. Many words come to mind when I think of how to define the hell that will one day engulf the entire world. Blood. A flash of fire. Speed. Franticness. There are many words that come to mind when I listen to the first full-length album by the band MALEFIC THRONE. Our death metal hearts are forged from the same alloys and influences. The only difference is that I stand on the side of true devoted fans, while the band members have already made their mark many times in the grimy archives of this godless style. 

Guitar: Gen Palubicki (PERDITION TEMPLE, ANGELCORPSE), drums: John Longstreth (ORIGIN, HATE ETERNAL), bass and vocals: Steve Tucker (WARFATHER, CEREMONY, MORBID ANGEL). Similar bands often don't work out due to the egos of individual musicians. However, this is not the case with this album. If you're in the mood for blasphemous, wild, raw, sophisticated, dark, cold death metal of the highest quality, then sit back and let yourself be carried away on the waves of the stinking river Acheron. 


Personally, I consider "The Conquering Darkness" to be one of the best albums released this year. The songs contain everything necessary for otherworldly rituals. They are wild, unrestrained, very well written, and played with a bloody sparkle in the eye. Every idea, motif, riff, and drum beat is in its right place. In addition, the album contains that ancient animal rage, that devilish aggression. At times, influences from bands such as MORBID ANGEL, ANGELCORPSE, or PERDITION TEMPLE naturally come to the surface, but they are only distant echoes. Otherwise, when listening, I am sometimes reminded of the legendary CENTURIAN, or the first albums by HATE ETERNAL, or perhaps VITAL REMAINS, BLASPHEMY, DEICIDE, and DIABOLIC. In short, if you are waiting for the Last Judgment and looking forward to burning in hell for your sins, this album can be a very good guide. It's as if the band pulled all the dirt, pus, and anger out of the underground and accumulated it into individual motifs. Everything is played, of course, with the elegance of the best masters in the field. With an ancient desire to kill with music in their eyes. With a spectacular sound, masterfully crafted by Colin Marston. With cover art that beautifully complements the music, created as always by the brilliant Daniel Valeriani. MALEFIC THRONE are like a pack of rabid mangy dogs that have guarded the entrance to the underworld for decades. This year, they returned to tell us the cruel and ugly truth about pain and suffering. And they do it very believably, genuinely, realistically, authentically. I believe every riff, every word, and every drum beat. Absolute darkness. Silence and cold. Unrelenting pain. Blasphemy. Death. Birth. Many words come to mind to describe the hell that will one day engulf the entire world. Blood. A flash of fire. Speed. Franticness. Dark and raw, an absolutely devastating death metal hellstorm! An album that will burn you to ashes!


Recenze/review - MALEFIC THRONE - Malefic Throne (2022):

tracklist:
01. Blasphémait Desecration 
02. The Voice of my Ghost 
03. Athirst for Dissonance 
04. Born of Plague 
05. Divine Tragedy 
06. Carnage of the Forgotten 
07. When our Shadows Align 
08. Forged in Stone

sobota 6. prosince 2025

Recenze/review - QRIXKUOR - The Womb of the World (2025)


QRIXKUOR - The Womb of the World
CD 2025, Invictus Productions, Dark Descent Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sestupuji dolů, tak cítím ve svém těle neklid a tíseň. Je něco děsivého, strašidelného a bolestivého, v této prastaré jeskyni. Jakoby byla do zdí otištěna veškerá bolest celého světa. Možná jsem již zemřel a moje duše padá dolů do hlubiny. Otevře se přede mnou mrazivý chrám. Postavy v kápích, tělo ležící na kamenném oltáři. Přistoupím blíž. Nikdo si mě nevšímá. Éterem znějí divoké a nespoutané skladby z nového alba britských tmářů QRIXKUOR. Hudba graduje, pálí a žhne. Oběť má moji tvář.

Je cosi magického, co mě neustále nutilo k dalším a dalším seancím. Čekal jsem, až se setmí, otevíral jsem okno do spícího města. Přízraky se toulaly ulicemi. Byl jsem jedním z nich. Pánové hrají death metal, ale používají i orchestrální prvky. Většinou se mi podobný přístup příliš nelíbí, ale zde vše sedí na svých místech, neruší mě to. Naopak, užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, dívám se do svých vlastních krvavých očí. 


Na "The Womb of the World" budete potřebovat klid, ticho a velkou porci do krve rozdrásané fantazie. Nebude to lehký poslech, nedostanete nic zadarmo, ale když vydržíte počáteční neklid a nepřístupnost, budete po nějakém čase odměněni opravdu silným zážitkem. Záměrně vám nebudu k nikomu tvorbu těchto tmářů přirovnávat, nechci vás nijak ovlivňovat. Také si myslím, že v tomto případě má slova nestačí. Jako bych byl při společných setkáních zahalen do krvavé mlhy. Připadám si uhranutý, prokletý, stržený do hlubiny. Užívám si jak chladný a přesvědčivý zvuk, tak i motiv na obalu. Ale hlavně hudbu, která je pro mě opusem z onoho světa. Nejdříve se kolem mě plazila jako jedovaté klubko hadů. Potom do mě zasekla dráp a už nikdy nepustila. Užívám si jednotlivé pochmurné nuance. Toulám se ve své vlastní hlavě a pokud má být dobrá hudba hlavně o emocích, potom mi jich QRIXKUOR předali opravdu velké množství. Jakoby do mě pokaždé pomalu zajížděl rezavý nůž. Jméno kapely je převzato z ptáka Qrixkuora v devátém oblouku knihy Kennetha Granta „Proti světlu“. Pokud vám něco říká magický řád Ordo Templi Orientis, určitě budete vnímat novou nahrávku ještě více, než obyčejní smrtelníci. Osobně se mi líbí na novince vlastně vše. Jednotlivé, velmi propracované a postupně gradující pasáže, způsob, jakým kapela přistupuje k tvorbě samotné. Pokaždé, když dostanu chuť na samotu a chci trávit svůj čas ve stínu, tak tohle album poslouchám s velkou chutí. Za mě nelze jinak, než vám novou nahrávku doporučit. Jak říká Kenneth Grant: "Při všech formách magie je nejdůležitějším faktorem představivost nebo schopnost tvořit obrazy." Magické, démonické, záhadné, temné a chladné death metalové album! Okultní obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa!


Asphyx says:

Every time I descend, I feel restlessness and anxiety in my body. There is something terrifying, frightening, and painful in this ancient cave. It is as if all the pain of the world is imprinted on its walls. Perhaps I have already died and my soul is falling into the depths. A chilling temple opens up before me. Figures in hoods, a body lying on a stone altar. I step closer. No one notices me. Wild and unrestrained compositions from the new album by British dark metal band QRIXKUOR resound through the ether. The music crescendos, burning and glowing. The victim has my face.

There is something magical that kept me coming back for more and more sessions. I waited for nightfall, opening the window to the sleeping city. Ghosts roamed the streets. I was one of them. These guys play death metal, but they also use orchestral elements. I don't usually like this approach very much, but here everything fits together perfectly, and it doesn't bother me. On the contrary, I enjoy the deathly cold atmosphere, looking into my own bloody eyes. 


For "The Womb of the World", you will need peace, quiet, and a large dose of blood-curdling imagination. It will not be easy listening, you will not get anything for free, but if you persevere through the initial uneasiness and inaccessibility, you will be rewarded with a truly powerful experience after some time. I will deliberately refrain from comparing the work of these obscurantists to anyone else, as I don't want to influence you in any way. I also think that in this case, words are not enough. It's as if I were shrouded in a bloody fog during our meetings. I feel bewitched, cursed, dragged into the depths. I enjoy both the cold and convincing sound and the motif on the cover. But mainly the music, which for me is an opus from another world. At first, it crept around me like a poisonous tangle of snakes. Then it dug its claws into me and never let go. I enjoy the individual gloomy nuances. I wander around in my own head, and if good music is mainly about emotions, then QRIXKUOR has given me a great deal of them. It's as if a rusty knife were slowly being driven into me. The band's name is taken from the bird Qrixkuora in the ninth arc of Kenneth Grant's book "Against the Light." If you are familiar with the magical order Ordo Templi Orientis, you will certainly appreciate the new recording even more than ordinary mortals. Personally, I like everything about the new album. The individual, very elaborate and gradually escalating passages, the way the band approaches the creation itself. Whenever I feel like being alone and want to spend my time in the shadows, I listen to this album with great pleasure. I can't help but recommend this new recording to you. As Kenneth Grant says, "In all forms of magic, the most important factor is imagination or the ability to create images". A magical, demonic, mysterious, dark, and cold death metal album! An occult ritual for summoning forces that are not of this world!



tracklist:
01. So Spoke the Silent Stars 
02. Slithering Serendipity 
03. And You Shall Know Perdition As Your Shrine... 
04. The Womb of the World

Recenze/review - MASTER'S HAMMER - Maldorör Disco (2025)


MASTER'S HAMMER - Maldorör Disco
CD 2025, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

U nás v Čechách máme jeden televizní program, na kterém se neustále dokola promítá smyčka starých retro klipů. Televizní stanice má poměrně úspěch, protože se jedná o ověřené písně od kapel, které obstály v čase. Neštvou tolik lidí, jako ostatní stanice. Zkrátka a dobře, nostalgie je kurva, ta funguje snad na každého. Na mě ale moc ne. Diskotéky jsem nikdy nevyhledával a dodnes jsou pro mě spíše noční můrou, než milou vzpomínkou. MASTERS HAMMER jdou po návratovém albu "Vracejte konve na místo" z roku 2012 tak nějak mimo mě. Pokaždé si poslechnu, jak jejich nová alba zní a pak na ně zapomenu.

Jsme už zkrátka každý dávno někde jinde. Kdysi mě bavila jejich nadsázka, vtip, užíval jsem si jejich typickou poetiku. Ta je asi tak jediná, která zůstala. Novinka se mnou nedělá vůbec nic a píšu o ní vlastně víceméně jenom ze "staré známosti". Já zkrátka nikdy nebudu tím, kdo se usmívá u starých nahrávek GENESIS, DEPECHE MODE nebo ABBY. Nemám problém s tím, že je "Maldorör Disco" neskutečným retrem (kdo dnes není?), ale spíše s tím, že mi skladby přijdou až nepříjemné. Možná si pod slovem avantgardní, vkusné, rafinované, vtipné a progresivní představuji něco jiného. 

"Oh, to je album, které je syrovým masem hozeným přímo do ksichtu všem zkostnatělým a ortodoxním metalistům. Už se těším, jak budou čumět". Podobné hlášky budete číst asi všude. Problém pro mě není elektronika, dekadence, avantgarda, ani texty, které ve mě nevím proč hodně evokují tvorbu Karla Jaromíra Erbena. Mě vadí spíš to, že vše působí křečovitě. Snažil jsem se, opravdu jsem se hodně snažil. Vlastně ani nevím proč, když v případě téhle mé kdysi tolik oblíbené a kultovní kapely, nostalgií rozhodně netrpím. Zkoušel jsem dostat novinku do hlavy v různých stavech své mysli. Ve dne, v noci, v práci, v autě, když jsem přišel z hospody, když jsem byl unavený, odpočinutý, když jsem se nudil. A nic, ani ťuk. K vzájemnému přenosu nedošlo. Dokonce jsem se přistihl, že mě některé pasáže doslova iritují, štvou. A ty vokály, uff. Nechci působit jako člověk bez fantazie nebo nedej bože jako hudební kritik, ale nějak jsem asi nepochopil, o čem album "Maldorör Disco" je? Má být strašidelné? Ne, není. Má to být taneční hudba pro staré fosilie? Možná ano. Já fakt nevím. U mě bývá zvykem, že o kapelách, které mě nebaví, nepíšu. Tentokrát jsem udělal výjimku. A teď k tomu, co se dle mého povedlo. MASTERS HAMMER si dali velký pozor na to, aby měli dobrý zvuk. Líbí se mi i bicí. Některým skladbám nelze upřít temnou energii. U jiných si připadám, jako bych v osmdesátých letech zavítal na vesnickou diskotéku. V rohu leží ožralý hasič a u baru sedí dáma kolem padesátky. Kouří a má vymleté zuby. Disko koule se stále točí a na záchodech u plechového žlábku močí první zombie. Za mě asi tak. Kdo si chcete tuhle nahrávku užít, určitě to uděláte. No a vy, kteří jste na tom jako já, jen souhlasně pokýváte hlavou nad mým skromným textem. Chce to hlavně klid. Koneckonců, jde jen o muziku. Bohužel, mě to fakt děsně nebaví. Podivné temné elektronické retro! 


Asphyx says:

Here in the Czech Republic, we have a TV channel that constantly plays a loop of old retro music videos. The channel is quite successful because it plays proven songs from bands that have stood the test of time. It doesn't annoy people as much as other channels. In short, nostalgia is a bitch, and it works on just about everyone. But not so much on me. I never sought out discos, and to this day they are more of a nightmare than a fond memory for me. MASTERS HAMMER, after their comeback album "Vracejte konve na místo" from 2012, are somehow beyond me. I always listen to their new albums and then forget about them.

We've simply moved on to different places. I used to enjoy their exaggeration, their humor, and their typical poetics. That's probably the only thing that's remained. The new album does nothing for me, and I'm writing about it more or less only because of our "old acquaintance." I'll never be the kind of person who smiles at old recordings by GENESIS, DEPECHE MODE, or ABBA. I have no problem with the fact that "Maldorör Disco" is incredibly retro (who isn't these days?), but rather with the fact that I find the songs unpleasant. Perhaps I imagine something different when I hear the words avant-garde, tasteful, sophisticated, witty, and progressive. 


" Oh, this is an album that's raw meat thrown right in the face of all ossified and orthodox metalheads. I can't wait to see their faces". You'll probably read similar comments everywhere. The problem for me isn't the electronics, decadence, avant-garde, or lyrics, which for some reason strongly evoke the work of Karel Jaromír Erben. What bothers me more is that it all seems forced. I tried, I really tried hard. Actually, I don't even know why, because I definitely don't suffer from nostalgia when it comes to this band, which I once loved so much and considered cult. I tried to get the new album into my head in various states of mind. During the day, at night, at work, in the car, when I came home from the pub, when I was tired, rested, when I was bored. And nothing, not a thing. There was no mutual transfer. I even caught myself finding some passages literally irritating, annoying. And those vocals, ugh. I don't want to come across as someone without imagination or, God forbid, as a music critic, but somehow I didn't understand what the album "Maldorör Disco" is about. Is it supposed to be scary? No, it's not. Is it supposed to be dance music for old fossils? Maybe yes. I really don't know. I usually don't write about bands that I don't like. This time, I made an exception. And now to what I think worked well. MASTERS HAMMER took great care to ensure they had a good sound. I also like the drums. Some songs have an undeniable dark energy. Others make me feel like I'm at a village disco in the 1980s. A drunk fireman is lying in the corner and a woman in her fifties is sitting at the bar. She's smoking and has rotten teeth. The disco ball is still spinning and the first zombie is urinating in the toilet by the metal trough. That's about it for me. Those of you who want to enjoy this recording will definitely do so. And those of you who feel the same way as I do will just nod your heads in agreement with my modest text. The main thing is to stay calm. After all, it's just music. Unfortunately, I really don't enjoy it. Weird dark electronic retro! 


tracklist:
1. Anděl slizu
2. Genisis P. Orridge
3. Take It Or Leave It
4. Maldorör Disco
5. Bochnatky
6. Beast Within
7. Bicycle Day
8. Doppelgänger
9. El Teide
10. Slatina

band:
Franta Štorm - Vocals, Guitars
Necrocock - Vocals (backing)
Honza Kapák - Drums
Kamil Princ - Keyboards

pátek 5. prosince 2025

Recenze/review - BLISS OF FLESH - Metempsychosis (2025)


BLISS OF FLESH - Metempsychosis
CD 2025, Black Lion Records

for english please scroll down

Cítíš se podvedený. Celý život ti lhali. Modlil ses, klečel na chladné zemi. Upíral si své oči k nebi a u všeho, co jsi dělal, si měl modlitbu na rtech. U postele jsi měl malý talisman v podobě kříže. Potkal si za život tolik zla, ale pokaždé si vše omlouval. On moc dobře ví, co dělá, říkal si do ticha, když umírali tví nejbližší. Spravedlnost najdeš až po smrti. Teď už víš, že to není pravda. Nikdy si nikomu neublížil a činil si jen dobro. Přesto tu hniješ ve studené zemi a červi se těší na tvé shnilé maso. Pomalu přecházíš na druhou stranu a jediné, co potkáváš, tak je tma. Absolutní tma a chlad. Nicota.

S francouzskými BLISS OF FLESH jsem se na svých toulkách v podzemí již několikrát setkal. Vždycky se mi na nich líbil jejich originální rukopis, výraz. Způsob, jakým kombinují black metalové pasáže s těmi death metalovými. Nikdy jsem ale neměl čest sepsat pár řádek. Až teď, když je venku mlha a pokaždé, když jdu kolem kostela u nás ve městě, tak mě mrazí v kostech. Poslouchám totiž "Metempsychosis".


BLISS OF FLESH jsou jako našeptávači, jako démoni, co stojí ve stínu. Čekají na svoji příležitost. Jsou jako upíři, kteří nám přišli zvěstovat zprávy o bolesti, utrpení, strachu. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě takový zvláštní neklid, melancholii. Jako bych se opravdu procházel na hřbitově, na kterém jsou pohřbeni prokletí. Otázku víry a smysl života zkoušeli definovat a popsat filozofové, matematici, spisovatelé i malíři. Někteří se přiblížili podstatě. Troufám si tvrdit, že tito francouzští tmáři patří mezi ně. Když totiž album "Metempsychosis" poslouchám, moje mysl je rozjitřena, rozdrásána a v hlavě my naskakují zásadní myšlenky. Rád se jen tak toulám tmou a mrazem. V nekonečných lesích, v horách a přemýšlím. Unaven pak usedám ke knihám, co mám rád a jako kulisu si pouštím tuhle nahrávku. Má v sobě totiž všechno, co mám na dobré hudbě rád. Sílu, tlak, energii, chvění, smutek i záhadnost. Novinka se mi dostala do krve i hluboko do podvědomí. Dost často píšu, že po kapelách požaduji uvěřitelnost, opravdovost, reálnost, autenticitu. Francouzi tohle všechno mají. Navíc nám svoje motivy a myšlenky předkládají s elegancí starých mistrů v oboru. Zmínit musím i skvěle ošetřený zvuk a motiv na obalu. Je něco nespoutaného, divokého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům. Album bych rozhodně doporučil všem, kteří vnímají muziku hlavně srdcem. Také někdy přemýšlíte, jestli existuje Bůh? Nikdo ho nikdo neviděl, zato Satana můžete potkat poměrně často. Bere na sebe podobu a tvář lidí z masa a kostí. Cítíš se podvedený. Celý život ti lhali. Modlil ses, klečel na chladné zemi. Upíral si své oči k nebi u všeho, co jsi dělal, si měl modlitbu na rtech. U postele jsi měl malý talisman v podobě kříže. Potkal si za život tolik zla, ale pokaždé si vše omlouval. On moc dobře ví, co dělá, říkal si do ticha, když umírali tví nejbližší. Spravedlnost najdeš až po smrti. Nebo ne? Temnota se ukrývá v každém z nás! Chladný a podmanivý black death metalový obřad! Symfonie bolesti a utrpení! 

Asphyx says:

You feel cheated. They lied to you your whole life. You prayed, kneeling on the cold ground. You fixed your eyes on the sky and had a prayer on your lips for everything you did. You had a small talisman in the shape of a cross by your bed. You encountered so much evil in your life, but you always excused everything. He knows very well what he is doing, you said to yourself in silence as your loved ones died. You will find justice after death. Now you know that this is not true. You never hurt anyone and did only good. Yet here you are, rotting in the cold ground, and the worms are looking forward to your rotten flesh. You are slowly crossing over to the other side, and all you encounter is darkness. Absolute darkness and cold. Nothingness.

I have encountered the French band BLISS OF FLESH several times on my wanderings in the underground. I have always liked their original style, their expression. The way they combine black metal passages with death metal ones. But I never had the honor of writing a few lines about them. Until now, when it's foggy outside and every time I walk past the church in our town, I feel a chill in my bones. That's because I'm listening to "Metempsychosis."


BLISS OF FLESH are like whisperers, like demons standing in the shadows. They wait for their opportunity. They are like vampires who have come to bring us news of pain, suffering, and fear. The songs are very well written, with a strange restlessness and melancholy about them. It's as if I were really walking through a cemetery where the damned are buried. Philosophers, mathematicians, writers, and painters have tried to define and describe the question of faith and the meaning of life. Some have come close to the essence. I dare say that these French obscurantists are among them. When I listen to the album "Metempsychosis", my mind is agitated, torn apart, and fundamental thoughts spring to mind. I like to just wander through the darkness and the cold. In endless forests, in the mountains, and I think. When I get tired, I sit down with the books I love and play this recording as background music. It has everything I love about good music. Power, pressure, energy, tremors, sadness, and mystery. This new release has gotten under my skin and deep into my subconscious. I often write that I demand credibility, truthfulness, realism, and authenticity from bands. The French have it all. What's more, they present their motifs and ideas with the elegance of old masters in the field. I must also mention the superbly crafted sound and motif on the cover. There is something unrestrained, wild about it that compels me to listen to it again and again. I would definitely recommend this album to anyone who perceives music mainly with their heart. Do you also sometimes wonder if God exists? No one has ever seen him, but you can encounter Satan quite often. He takes on the form and face of people of flesh and blood. You feel cheated. They lied to you your whole life. You prayed, kneeling on the cold ground. You fixed your eyes on the sky, and in everything you did, you had a prayer on your lips. You had a small talisman in the shape of a cross by your bed. You encountered so much evil in your life, but you always excused it. He knows very well what he is doing, you said to yourself in silence as your loved ones died. You will find justice only after death. Or will you? Darkness lurks in each of us! A cold and captivating black death metal ritual! A symphony of pain and suffering!




Tracklist:
1. A loss 
2. I deny 
3. Sacrifice 
4. If only
5. Verdammt 
6. The awakening 
7. Adieu
8. Metempsychosis 
9. Martyr 

čtvrtek 4. prosince 2025

Recenze/review - BLOOD RED THRONE - Siltskin (2025)


BLOOD RED THRONE - Siltskin
CD 2025, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. V některých katakombách leží oběšení, zavraždění, zastřelení v jedné z válek, utopení. Potom dojdu do konce. Je tam na kamenném oltáři moje zohavené tělo. Bez kůže, s odhalenými vnitřnostmi. Probudím se, řvu do tmy a poslouchám stále dokola nové album norských maniaků BLOOD RED THRONE.

Mám pro tuhle kapelu již dlouhé roky velkou slabost. Sleduji jejich diskografii a najdete u mě na stránkách jak recenze, tak i rozhovor (vše je odkazováno dole pod dnešním článkem). I letos jsou kytarista Daniel Olaisen, jehož kytarový rukopis je jasným a zřetelným poznávacím znamením kapely, i jeho věrní ve skvělé formě. Dostanete nahrubo nasekaný, surový a temný death metal, ušpiněný zkaženou krví. Jízda do pekla pokračuje! 


Vždycky jsem měl rád kapely, na které je spolehnutí. BLOOD RED THRONE si i letos dali pozor na to, aby měli ostrý, nekompromisní a velmi dobře ošetřený zvuk (který zároveň působí organicky a živočišně) - Mix a mastering alba „Siltskin“ zajistil Ronnie Björnström z Bjornstromsound. O motivu na albu si myslím, že se jedná o vskutku mistrovské dílo, které chci nosit hrdě na triku. Tohle jsou ale všechno formální věci, které jsou u kapel takového  jména, jako mají tito Norové, samozřejmostí. Hlavní je, jako vždy muzika samotná. Opakovaně se mi stávalo, že jsem při poslechu "Siltskin" nevěděl, jestli jsem stále v bdělém stavu nebo mě už dávno pohltily děsivé noční můry. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, pradávnou touhu ničit. Dostaly se mi postupně do krve, pod kůži i do podvědomí. Tohle je starý a poctivý buldozer, který před sebou hrne kosti, lebky, špínu a hnis. Jako bych se díval na exhumaci hromadného hrobu. Padám do laviny z ostrých riffů, divokých, surových bicích, chorobného vokálu a znovu a znovu umírám v šílených křečích. Je něco návykového, morbidně přitažlivého, co mě nutí k dalším a dalším poslechům.  Určitě to znáte. Jen si tak sedím u reproduktorů a kývám se spokojeně do rytmu. Najednou skrz mě projede jako nějaký černý blesk velká síla a mám v sobě nakumulovaný vztek. Na nespravedlnost, na zlé lidi, na zkaženou společnost. Beru do rukou kladivo a jdu rozbít nejbližší zeď. Tohle album je propracované a v podstatě dokonalé. Pro moji maličkost rozhodně. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Pokaždé, když poslední měsíce usnu, tak mi připadá, že padám do hluboké černé jámy. Po stěnách stéká krev a do kostí se mi vkrádá postupně nekonečný chlad. Jakoby byl svět za oponou zbarvený do odstínů černé a šedé barvy. Cítím pach rozkládajícího se masa a procházím se plesnivými chodbami Hádovy říše. Surové a temné death metalové album, ukované z té nejkvalitnější oceli! Vrátí se vám noční můry! 

Asphyx says:

Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of rotting flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. In some catacombs lie the hanged, the murdered, those shot in one of the wars, the drowned. Then I reach the end. There, on a stone altar, lies my mutilated body. Skinless, with my entrails exposed. I wake up, scream into the darkness, and listen to the new album by Norwegian maniacs BLOOD RED THRONE over and over again.

I have had a soft spot for this band for many years. I follow their discography, and you can find both reviews and interviews on my website (all links are provided below today's article). This year, guitarist Daniel Olaisen, whose guitar style is a clear and distinctive hallmark of the band, and his loyal bandmates are in great form once again. You'll get roughly chopped, raw, and dark death metal, stained with corrupt blood. The ride to hell continues! 


I've always liked bands you can rely on. BLOOD RED THRONE have once again made sure that they have a sharp, uncompromising, and very well-crafted sound (which also sounds organic and animalistic) - the mixing and mastering of the album "Siltskin" was done by Ronnie Björnström from Bjornstromsound. I think the album cover is a true masterpiece that I want to proudly wear on a T-shirt. But these are all formalities that are a matter of course for bands of such renown as these Norwegians. As always, the main thing is the music itself. While listening to "Siltskin", I repeatedly found myself wondering whether I was still awake or had long since been engulfed by terrifying nightmares. The songs are very well written, they have the necessary drive, power, and ancient desire to destroy. They gradually got into my blood, under my skin, and into my subconscious. This is an old and honest bulldozer that pushes bones, skulls, dirt, and pus in front of it. It's like watching the exhumation of a mass grave. I fall into an avalanche of sharp riffs, wild, raw drums, morbid vocals, and again and again I die in crazy convulsions. There is something addictive, morbidly attractive, that compels me to listen again and again. You know how it is. I'm just sitting by the speakers, happily swaying to the beat. Suddenly, a powerful force shoots through me like a black lightning bolt, and I feel a surge of anger building up inside me. Anger at injustice, at evil people, at a corrupt society. I grab a hammer and go to smash the nearest wall. This album is sophisticated and basically perfect. For me, anyway. I'll gladly sign that with my own blood. Every time I fall asleep these days, I feel like I'm falling into a deep black pit. Blood runs down the walls, and an endless cold creeps into my bones. It's as if the world behind the curtain is colored in shades of black and gray. I smell the stench of decaying flesh and walk through the moldy corridors of Hades' realm. A raw and dark death metal album, forged from the highest quality steel! Your nightmares will return!



about BLOOD RED THRONE on DEADLY STORM ZINE:









TRACKLIST
1. Scraping Out The Cartilage
2. Beneath The Means
3. Husk In The Grain
4. Necrolysis
5. Anodyne Rust
6. Vestigial Remnants
7. Vermicular Heritage
8. On These Bones
9. Marrow Of The Earth

LINE-UP
Daniel 'Død' Olaisen – Guitar
Sindre Wathne Johnsen – Vocals
Freddy Bolsø – Drums
Ivan ‘Meathook’ Gujić – Guitars
Stian Gundersen – Bass


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine