Vzpomínám na ty krásné časy, když jsem ještě chodíval na horory do kina. Abych nemusel doma sledovat kazety na VHS, tak jsem pokaždé vzal svoji tehdejší dívku a vydali jsme se kousek za město. Původně to bylo porno kino, ale o víkendech jsme zhlédli všechny klasické filmy. Měli jsme potom strach, aby neslezla vraždící monstra z plátna a nezačala nás pronásledovat ulicemi. Míval jsem vždycky takový divný pocit a lekal se každého stínu. Když jsem potom přišel domů, poslouchal jsem klasický death metal.
Britským GRAVE GHOUL se povedlo oba tyto mé koníčky zkombinovat, opatřit masivním, surovým zvukem, stylovým obalem a donést mi je na víku od rakve. Jedná se přesně o takový ten surový, prašivý masakr v márnici, který máme mi, staří death metaloví psi tolik rádi. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v naprosté tmě. V těchto momentech vynikne síla této kapely nejvíce.
GRAVE GHOUL mi připomínají zkušené řezníky, kteří se nebojí vyvrhnout i lidská těla. Berme prosím mé příměry s nadhledem. Ten k hororům a death metalu vždycky patřil. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak zní, jak se mi postupně dostávají pod kůži i do podvědomí. Připadám si při poslechu jako svázaný v nějaké temné kobce. Každý večer přijde on, ten s tou děsivou maskou. Šeptá mi podivná slova a pokaždé mi vyřízne kus masa z těla. Přesně takhle na mě působí i jednotlivé motivy této nahrávky. Britští gentlemani nejen, že perfektně zvládají své morbidní řemeslo, ale také přidávají něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci. Rád se k nahrávce vracím, oprašuji staré filmy, znovu se na ně dívám a i když jsou nedokonalé a filmovým kritikům přijdou jako z nižší kategorie, tak mají něco do sebe. Přesně jako tohle album. Jsou opravdové, uvěřitelné, reálné, autentické. Píšu to často, protože tohle jsou přesně ty věci, které mě na mrtvolné hudbě stále, i tolika letech, stále baví. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, unavený po běžném dni, nasadit sluchátka a nebo jen tak nechat reproduktory, aby mi zaplnily pokoj krví. "Gruesome and Macabre" ale určitě neocení jen milovníci starých časů, které obejme nostalgie. Troufám si tvrdit, že naživo musí tahle smečka zabíjet. Je to přesně odrůda old schoolu, kterou mám tolik rád. Zde perfektně odvedená, navíc s krvavou touhou ničit. Jste fanoušci AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Potom neváhejte ani chvilku. Víte co? Jdu se podívat na nějakou klasiku od Fulciho a potom znovu zapnu play na svém přehrávači. Mokvající, syrový, krvavý death metalový horor s autentickou atmosférou! Mrtví znovu ožívají!
Asphyx says:
I remember those wonderful times when I used to go to the movies to watch horror films. So that I wouldn't have to watch VHS tapes at home, I would take my girlfriend at the time and we would head out of town. It used to be a porn theater, but on weekends we watched all the classic films. Afterwards, we were afraid that the murderous monsters would climb off the screen and start chasing us through the streets. I always had this strange feeling and was scared of every shadow. When I got home, I listened to classic death metal.
The British band GRAVE GHOUL managed to combine both of my hobbies, provide them with a massive, raw sound, stylish packaging, and deliver them to me on a coffin lid. It's exactly the kind of raw, mangy massacre in a morgue that we old death metal dogs love so much. I recommend listening to it very loudly and in complete darkness. That's when the power of this band shines through the most.
GRAVE GHOUL reminds me of experienced butchers who are not afraid to gut even human bodies. Please take my analogies with a grain of salt. Horror movies and death metal have always gone hand in hand. I like how the songs are written, how they sound, how they gradually get under my skin and into my subconscious. When I listen to them, I feel like I'm tied up in some dark dungeon. Every evening, he comes, the one with the terrifying mask. He whispers strange words to me and each time cuts a piece of flesh from my body. That's exactly how the individual motifs of this recording affect me. Not only do these British gentlemen perfectly master their morbid craft, but they also add something extra. A piece of themselves, their talent for otherworldly things. I like to return to the recording, dust off old movies, watch them again, and even though they are imperfect and film critics consider them to be of a lower category, they have something about them. Just like this album. They are real, believable, realistic, authentic. I write this often because these are exactly the things that I still enjoy about death metal, even after so many years. I know of nothing better than just sitting down, tired after a normal day, putting on my headphones or just letting the speakers fill my room with blood. But "Gruesome and Macabre" will certainly not only be appreciated by lovers of the old days who are embraced by nostalgia. I dare say that this band must kill live. It's exactly the kind of old school I love so much. Perfectly executed here, with a bloody desire to destroy. Are you fans of AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Then don't hesitate for a moment. You know what? I'm going to watch some Fulci classics and then press play on my player again. Oozing, raw, bloody death metal horror with an authentic atmosphere! The dead are coming back to life!
Někdy se staré legendy, vyprávěné po generace, stanou krutou realitou. O bestii spící v hluboké jeskyni, jsem slýchával již jako malý. Strašili nás, abychom tam nikdy nechodili. Přesto jsem to udělal. Probuzen z noční můry mými vlastními démony, jsem stál najednou před vchodem a sledoval krvavou mlhu, která se vznášela všude kolem. Napětí, strach, vášeň, tajemno. Na uších jsem měl nové album italských black metalistů ORGREL a atmosféra byla velmi pochmurná. Vstoupil jsem dovnitř a připadal jsem si, jako bych se vrátil po časové ose zpět do svého mládí.
Tenkrát kapely sázely na dobré melodie, měly surový a chladný zvuk. ORGREL jakoby z té doby přišli, probudili se a vstali z plesnivých hrobů. Moje kosti obejmul chlad a z hlubin jsem uslyšel řev bestie. Bylo zcela jasné, že má hlad a potřebuje nakrmit. Fascinován melodiemi i celkovou atmosférou nahrávky, jsem se stal další z obětí. Jsem roztrhán na kusy a neustále přidávám volume doprava!
Líbí se mi, jakým způsobem jsou skladby napsány. Mám neodbytný pocit, že se mi postupně dostávají do krve. Podupávám si nohou do rytmu a ztrácím se v temnotách. Jsem starý metalový pes, který píše už jen o kapelách a nahrávkách, které ho osloví a užívá si je. Od ORGREL jsem si ihned sehnal i předchozí EP a album. Obojí mi pomohlo dotvořit celkový obraz o kapele. Ano, pánové hrají black metal v jeho tradiční, klasické podobě. Zbytečně neexperimentují, raději sází na silné melodie. Nutno rovnou dodat, že alespoň u mě, tenhle přístup funguje. Vše je zde uvěřitelné, opravdové, reálné, autentické. Jako bych stál na ranním hřbitově a naslouchal šepotu nemrtvých. Vyprávějí mi velmi podobné příběhy, jako tahle smečka. O bolesti a utrpení, o pradávných rituálech, o démonech i bestiích. Zlo je ukryté v každém z nás. Italové jej vzali a nechali je vyplout na povrch. Pokud máte rádi absolutní temnotu a s chutí trávíte svůj čas ve stínu, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro vás i pro všechny prokleté. "The Abyssal Terror" je albem, na kterém se uctívají staré, poctivé, krvavé kořeny. Hoří zevnitř a na povrchu je zmrzlé jako srdce těch, co byli zavrženi. Každá kapela, kterou si pro sebe objevím, je pro mě velmi soukromou, niternou záležitostí. Zde mohu jen dodat, že mi bylo velkou ctí a na závěr musím vyseknout poklonu až k zemi. Takhle to má nějak vypadat, mí milí přátelé ve zbrani. Někdy se staré legendy, vyprávěné po generace, stanou krutou realitou. O bestii spící v hluboké jeskyni, jsem slýchával již jako malý. Strašili nás, abychom tam nikdy nechodili. Přesto jsem to udělal. Probuzen z noční můry mými vlastními démony, jsem stál najednou před vchodem a sledoval krvavou mlhu, která se vznášela všude kolem. Napětí, strach, vášeň, tajemno. Chladný a temný black metal s tradičním výrazem, u kterého se probouzejí pradávné bestie! Hudba z hlubin nicoty!
Asphyx says:
Sometimes old legends, passed down through generations, become cruel reality. I had heard stories about the beast sleeping in the deep cave since I was a child. They scared us into never going there. Yet I did. Awoken from a nightmare by my own demons, I suddenly found myself standing in front of the entrance, watching the bloody mist that hovered all around. Tension, fear, passion, mystery. I had the new album by Italian black metal band ORGREL in my ears, and the atmosphere was very gloomy. I went inside and felt as if I had traveled back in time to my youth.
Back then, bands relied on good melodies and had a raw and cold sound. ORGREL seemed to have come from that era, awakening and rising from moldy graves. A chill ran through my bones, and from the depths I heard the roar of a beast. It was clear that it was hungry and needed to be fed. Fascinated by the melodies and the overall atmosphere of the recording, I became another victim. I am torn to pieces and constantly turning up the volume to the right!
I like the way the songs are written. I have this nagging feeling that they are gradually getting under my skin. I tap my foot to the rhythm and lose myself in the darkness. I am an old metalhead who only writes about bands and recordings that appeal to him and that he enjoys. I immediately got hold of ORGREL's previous EP and album. Both helped me complete my overall picture of the band. Yes, these gentlemen play black metal in its traditional, classic form. They don't experiment unnecessarily, preferring to rely on strong melodies. I must add that, at least for me, this approach works. Everything here is believable, real, authentic. It's as if I were standing in a cemetery in the morning, listening to the whispers of the undead. They tell me stories very similar to those told by this band. About pain and suffering, about ancient rituals, about demons and beasts. Evil is hidden in each of us. The Italians took it and let it surface. If you like absolute darkness and enjoy spending your time in the shadows, don't hesitate for a moment. It is played mainly for you and for all the damned. "The Abyssal Terror" is an album that worships the old, honest, bloody roots. It burns from within and is frozen on the surface like the hearts of those who have been rejected. Every band I discover for myself is a very private, intimate matter for me. Here, I can only add that it was a great honor, and in conclusion, I must pay them a huge compliment. This is how it should be, my dear friends in arms. Sometimes old legends, passed down through generations, become cruel reality. I had heard about the beast sleeping in a deep cave since I was a child. They scared us so we would never go there. Yet I did. Awoken from a nightmare by my own demons, I suddenly stood at the entrance and watched the bloody mist that hovered all around. Tension, fear, passion, mystery. Cold and dark black metal with a traditional expression that awakens ancient beasts! Music from the depths of nothingness!
Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Tentokrát jsem nastavil směr znovu na sever. Do mého oblíbeného Švédska. Do kostí se mi pomalu dostával chlad a objevil jsem si pro sebe další z kapel, které dál táhnou káru starého prašivého old school death metalu.
KATAKOMBA jsou ze Stockholmu a přinášejí nám letos již své druhé řadové album. O tom minulém, stejnojmenném, z roku 2022, jsem také psal. Pokud máte zájem, odkaz na recenzi je dole pod dnešním článkem. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali. Na starých severských pohřebištích.
"The Second Death" je velmi povedeným stylovým počinem. Pokud jste měli vždycky rádi kapely typu ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, zpěváky jako Martina von Drunena nebo LG Petrova, zvuk načichlý plesnivinou a reálnou smrtí, potom jste zde správně. Podobných smeček je sice dnes na každém rohu mnoho, ale jen některým se povede u mě zažehnout pověstnou jiskru. KATAKOMBA hrají přesvědčivě, opravdově, reálně, surově, autenticky. Nevymýšlejí sice nic nového, ani nevnášejí do záhrobí progresi, ale to zde není ani účelem. Viděl bych to velmi jednoduše. Nezbývá, než si otevřít pivo a s chutí jej odložit na víko od rakve. Zapnout play a nechat HM-2 pedal, aby vám vypálil do hlavy díru. Osobně jsem velmi spokojený a rád se k novému albu vracím. Důvody se samy nabízejí. Jednak jsem na podobné hudbě vyrůstal, ale hlavně z ní cítím takový ten opravdový smradlavý odér. Tohle je syrová exhumace starého hrobu. Velmi brzo ráno, když ještě zombie nešly spát. Dohraje několik skladeb, vy otáčíte v rukou obal (Jens Olsson) a kýváte u toho spokojeně hlavou do rytmu. Užíváte si morbidně podmanivý zvuk (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) a tak nějak podvědomě víte, že sem patříte. Mezi nakloněné náhrobky, do márnice. Za mě, za starého psa, vám mohu nové album jenom doporučit. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Ano, potvrzuji. Jsem zde správně. Chladná a temná exhumace starého death metalového hrobu! Severská pohřebiště vydala další kruté svědectví!
Asphyx says:
My steps always lead me back to the old catacombs. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, breathing in the smell of decaying bodies, watching the crowds of mourners searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. This time, I set my course north again. To my favorite Sweden. The cold slowly crept into my bones, and I discovered another band that continues to carry the torch of old school death metal.
KATAKOMBA are from Stockholm and are bringing us their second studio album this year. I also wrote about the previous one, of the same name, from 2022. If you are interested, the link to the review is below today's article. The gentlemen freely continue where they left off last time. In the old Nordic burial grounds.
"The Second Death" is a very successful and stylish work. If you've always liked bands such as ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, singers such as Martin von Drunen or LG Petrov, and a sound reeking of mold and real death, then you've come to the right place. There are many similar bands around today, but only a few manage to ignite that proverbial spark in me. KATAKOMBA play convincingly, genuinely, realistically, rawly, authentically. They don't invent anything new, nor do they bring progression to the afterlife, but that's not the point here. I would see it very simply. All that's left to do is open a beer and eagerly set it down on the coffin lid. Press play and let the HM-2 pedal blow a hole in your head. Personally, I am very satisfied and enjoy returning to the new album. The reasons are obvious. On the one hand, I grew up with similar music, but mainly I can smell that real stench coming from it. This is a raw exhumation of an old grave. Very early in the morning, when the zombies haven't gone to sleep yet. A few songs play, you turn the cover (Jens Olsson) in your hands and nod your head contentedly to the rhythm. You enjoy the morbidly captivating sound (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) and somehow subconsciously know that you belong here. Among the tilted tombstones, into the morgue. As for me, an old dog, I can only recommend the new album. My steps always lead me to the old catacombs in the end. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, inhaling the smell of decomposing bodies, watching the crowds of bereaved, searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. Yes, I confirm. I'm in the right place. A cold and dark exhumation of an old death metal grave! Nordic Burial Grounds has released another cruel testimony!
Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře víš, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Máš strach, přesto musíš vstát a jít do práce. Ohlížíš se za sebe, jestli někde neuvidíš oči plné nenávisti. Lekáš se každého stínu. Uleví se ti, když vylezeš pod poblikávající lampu. Byla to chyba, na chvilku ztratit pozornost. Stal si se další kořistí v řadě. Obětí, která přešla na druhou stranu, do záhrobí. Jako kulisa ti k tomu hrála nová nahrávka rumunských maniaků NECROTUM.
Již jednou jste se mohli s touto smečkou u nás na stránkách setkat. A to u příležitosti loňského alba "Defleshed Exhumation", které mě zaujalo svojí syrovostí, temnotou i old schoolovým feelingem. Novinka je jeho volným pokračováním. Neméně divoká, surová, krvavá. Až ráno půjdete tichou ulicí plnou mlhy a smogu, určitě si na tuhle desku vzpomenete. Je totiž po okraj narvaná velmi podobnou, mrtvolnou atmosférou.
Brutalita se zde potkává s chladem. Činěno je tak odhodlaně, opravdově, uvěřitelně, autenticky. S krvavou jiskrou v oku, s touhou zabíjet hudbou. Skladby musely být napsány v chladných katakombách, někde hluboko v podzemí. Teď, vypáleny na hudební nosič, vypluly na povrch jako tělo zohaveného utopence. Oceňuji masivní, zničující zvuk (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), líbí se mi i stylový motiv na obalu (autorem je Julian Mortuus). Užívám si ale hlavně hudbu samotnou, která má v sobě cosi zvířecího, živočišného, vzteklého a nekompromisního. Riffy se mi zadírají hluboko do mozku, melodie zahnívají jako tělo prašivé mrtvoly a o vokálu netřeba diskutovat. Připomíná rozzuřenou bestii. Pokud jste fanoušci třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, INCANTATION, potom se pohodlně usaďte, zapněte play a ztraťte se spolu s kapelou v nekonečné temnotě lidské mysli. "Soul Chamber Harvest" by rozhodně nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška reálných pohřbů do země. Rumunští tmáři jsou letos opět ve skvělé formě. Včera nalezli kousek od nás další mrtvé tělo. Vypadalo zuboženě, jako by jej napadlo nějaké divoké zvíře. Nemyslím si to, lidé v sobě mají velké množství zla, špíny, hnusu a nenávisti. Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře vím, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Mám strach, přesto musím vstát a jít do práce. Ohlížím se za sebe, jestli někde neuvidím oči plné nenávisti. Lekám se každého stínu. Poslední co vidím, tak je nicota. A slyším tohle album. Krvavý a temný death metalový rituál, který vás strhne do hlubiny! Nekompromisní a zuřivá záležitost pro všechny démony!
Asphyx says:
Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But you know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. You are afraid, but you have to get up and go to work. You look behind you to see if you can spot eyes full of hatred. You are frightened by every shadow. You feel relieved when you reach a flickering street lamp. It was a mistake to lose your focus for a moment. You have become the next prey in line. A victim who has crossed over to the other side, to the afterlife. The new album by Romanian maniacs NECROTUM played in the background.
You may have already encountered this pack on our website once before. It was on the occasion of last year's album "Defleshed Exhumation," which caught my attention with its rawness, darkness, and old-school feel. The new album is a loose continuation of that. It is no less wild, raw, and bloody. When you walk down a quiet street full of fog and smog in the morning, you will surely remember this album. It is filled to the brim with a very similar, corpse-like atmosphere.
Brutality meets coldness here. It is done so resolutely, genuinely, believably, authentically. With a bloody spark in the eye, with a desire to kill with music. The songs must have been written in cold catacombs, somewhere deep underground. Now, burned onto a music carrier, they have risen to the surface like the body of a mutilated drowned man. I appreciate the massive, devastating sound (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), and I also like the stylish motif on the cover (by Julian Mortuus). But most of all, I enjoy the music itself, which has something animalistic, feral, angry, and uncompromising about it. The riffs dig deep into my brain, the melodies rot like the body of a mangy corpse, and the vocals need no discussion. They resemble an enraged beast. If you are a fan of bands such as CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, or INCANTATION, then sit back, press play, and lose yourself with the band in the endless darkness of the human mind. "Soul Chamber Harvest" should definitely be part of every true fan of real burials in the ground's collection. The Romanian darkies are in great shape again this year. Yesterday, they found another dead body not far from us. It looked miserable, as if it had been attacked by some wild animal. I don't think so. People have a lot of evil, filth, disgust, and hatred inside them. Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But I know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. I'm afraid, but I have to get up and go to work. I look behind me to see if I can see eyes full of hatred. I'm scared of every shadow. The last thing I see is nothingness. And I hear this album. A bloody and dark death metal ritual that will drag you into the depths! An uncompromising and furious affair for all demons!
Příběhy plné násilí, které znovu ožívají. Vzpomínky na bolest a utrpení. Strach a nenávist, zmařené životy. Tohle všechno lze vyčíst z nápisů na náhrobcích. Někdy potřebuji být sám. Nasazuji sluchátka a hledám muziku, která by mě přenesla na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Italští ARAPHEL pro mě byli dosud zcela neznámým jménem. Také mají, mimo tohoto alba, na svém kontě pouze jedno EP. Jedná se o syrový, prašivý, chladný a temný black metal se zajímavým rukopisem. Takové byly moje první dojmy a za tímto názorem si stojím i teď, po delší době a mnoha společných setkáních.
Mám rád, když se mnou hudba něco dělá, když mě nenechá v klidu. Novinka "The Endchanter" se do mě ihned otiskla a zanechala po sobě hlubokou krvavou stopu. Nad hřbitovem byla zrovna mlha a v kostech se mi usadil chlad. Měl jsem zase jednou pocit, že mi v žilách kolují nahrubo nasekané kousky ledu. Je to skvělé album, rozhodně bych jej doporučil všem tmářům i nemrtvým.
Pod touto kapelou jsou podepsáni zkušení muzikanti, v čele s maniakem Santo, kterého snad ani nemusím představovat. Nové album je nihilistickou výpovědí o současném stavu společnosti. Zahleděni do sebe samých kráčíme v davu. Všichni vypadáme stejně, kupujeme stejné věci a stala se z nás na dálku ovládaná entita. Je pro mě vždycky velmi příjemné, když potkám na svých toulkách tmou muziku, která mě osloví. ARAPHEL se volně inspirovali ve stejných chladných vodách, ve kterých působili a působí kapely typu BATHORY, DISSECTION, DESASTER, IMMORTAL, XANTOTOL. Navíc samozřejmě přidali velkou spoustu svých nápadů a invence. Výsledný dojem je potom velmi dobrý i co se týká formálních věcí, jako je povedený zvuk nebo jednoduchý, přesto účinný motiv na obalu. Připadá mi, že nikde nic nechybí, ani nepřebývá. Zkrátka a dobře, tahle nahrávka splňuje všechny mé požadavky na to, abych se k ní rád a často vracel. Pokud se s chutí procházíte ranní mlhou na hřbitově, lekáte se světla a vaše duše zažila bolest, potom určitě víte, o čem píšu. "The Endchanter" mi nejvíc připomínalo jedno mrazivé ráno, ve kterém jsem se vydal ke špinavé řece, která vytéká z našeho města. Najednou, když jsem tohle album poslouchal, jsem měl pocit, že se ve vlnách vznáší utonulá těla, všechna ta lidská bolest a utrpení. Strach a nenávist. Za mě nelze jinak, než vám novinku doporučit. Na povrchu je totiž chladná a zároveň hoří zevnitř. Ztratili jsme víru v nás samotné! Mrazivý temný black metal, který vám nastaví zrcadlo!
Asphyx says:
Stories full of violence that come back to life. Memories of pain and suffering. Fear and hatred, wasted lives. All this can be read from the inscriptions on the gravestones. Sometimes I need to be alone. I put on my headphones and look for music that will transport me to the other side, to the land of endless shadows. The Italian band ARAPHEL was a completely unknown name to me until now. Apart from this album, they have only one EP to their credit. It is raw, mangy, cold, and dark black metal with an interesting style. Those were my first impressions, and I still stand by that opinion now, after a long time and many encounters with them.
I like it when music does something to me, when it doesn't leave me alone. The new album "The Endchanter" immediately left a deep bloody mark on me. There was fog over the cemetery and a chill settled in my bones. Once again, I had the feeling that roughly chopped pieces of ice were circulating in my veins. It's a great album, I would definitely recommend it to all dark ones and the undead.
This band consists of experienced musicians, led by the maniac Santo, whom I probably don't need to introduce. The new album is a nihilistic statement about the current state of society. Lost in ourselves, we walk in a crowd. We all look the same, buy the same things, and have become a remotely controlled entity. It is always very pleasant for me when I encounter music that appeals to me on my wanderings through the darkness. ARAPHEL was loosely inspired by the same cold waters in which bands such as BATHORY, DISSECTION, DESASTER, IMMORTAL, and XANTOTOL operated and continue to operate. In addition, of course, they added a lot of their own ideas and inventiveness. The resulting impression is very good in terms of formal aspects, such as the well-done sound and the simple yet effective cover art. It seems to me that nothing is missing or superfluous. In short, this recording meets all my requirements for me to enjoy returning to it often. If you enjoy walking through the morning mist in a cemetery, are frightened by light, and your soul has experienced pain, then you definitely know what I'm writing about. "The Endchanter" reminded me most of a frosty morning when I went to the dirty river that flows out of our town. Suddenly, as I listened to this album, I had the feeling that drowned bodies were floating in the waves, all that human pain and suffering. Fear and hatred. I can't help but recommend this new release to you. It's cold on the surface, but burning from the inside. We've lost faith in ourselves! Freezing, dark black metal that holds up a mirror to you!
tracklist: 1. The Endchanter 2. Old Comet Transition 3. Elysian Fields Ablaze 4. Scentless Epoch 5. A Meaning Quest - The Smile of Sisyphus 6. Tempus Edax Rerum 7. The Song of Araphel
Dívám se na paletu temně rudých skvrn, nanesených na bílou čistou zeď. Každý z nás vidíme něco jiného. Někdo démony z vlastních děsivých snů, někdo obličeje starodávných bestií. Temnota má mnoho podob a někdy, když vyleze na povrch v momentě, kdy to nejméně čekáte, tak vás může strhnout s sebou. S muzikou je to podobné jako s obrazy. Většinou ji nechám na sebe jen tak působit. Přemýšlím u ní a nechávám jí, aby mě přesvědčila. S kalifornskými VOIDCEREMONY jsem měl již jednou něco málo do činění. Bylo to u příležitosti minulé nahrávky "Threads of Unknowing". Hledal jsem si před dvěma lety k téhle desce svoji osobní cestu.
Chvilku to trvalo, než se mi dostala do krve. Letos je to vlastně úplně stejné. Nejdřív se na mě vyhrnula nesrozumitelná smršť riffů, melodií, změn temp, různých vyhrávek, odboček a progresivních prvků. Jako bych poslouchal nějaké drsné jazzové muzikanty, kterým vůbec nerozumím. Jenže pak se stalo to samé jako minule. Skladby se mi postupně, polehounku dostávaly do krve i do podvědomí. Sedával jsem doma ve svém pokoji, odstřižen od okolního divného světa. Jen já a "Abditum". Ano, došlo ke vzájemnému přenosu emocí a já nemůžu jinak, než usednout a napsat pár těchto pokorných slov.
Já vím, tohle album rozhodně není pro každého. Možná se budete ztrácet, nedokážete hudbu těchto tmářů vůbec uchopit. Nic si z toho nedělejte. Jedná se o komplikovanou, velmi náročnou záležitost, o nahrávku, která bude pro mnohé opravdu nepřístupná. Kombinuje se zde hned několik stylů. Za základ můžeme stále považovat progresivní death metal, zazní ale i lehké ozvěny black metalu. Jako bych sestoupil do nekonečně temné jeskyně a hledal v ní samotnou podstatu bytí. Své vlastní krvavé kořeny. To mimochodem není vůbec špatný nápad. Nasaďte si sluchátka na uši, zhasněte všechna světla a nechte na sebe "Abditum" jen tak působit. Najednou jsem si připadal jako malý kluk, který kouká do kaleidoskopu. Pestrost, zde zahalená to tmy a chladné mlhy, paleta zbarvená do šedé a černé. Riffy, melodie, které snad ani nejsou z našeho světa. Kapela nám nastavuje zrcadlo, opravdu si připadám jako v nějakém děsivém labyrintu. Album má až rituální, spirituální náboj, jakýsi velmi těžko definovatelný jiný rozměr. VOIDCEREMONY jsou zkrátka jiní, odlišní, svým způsobem originální. Zazní tu sice lehké odkazy na kapely typu DEMILICH, BLOOD INCANTATION, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, ASCENDED DEAD, RITUAL NECROMANCY, ale jinak je tahle smečka zajímavá svým vlastním způsobem. Nikdy bych do sebe neřekl, že mě bude novinka až tak bavit. Původně jsem jen tak seděl a díval se na prázdnou stránku. Na zeď, na které byly různé skvrny. Nakonec jsem v nich viděl kus sebe samotného. Pokud rádi u hudby přemýšlíte, s chutí rozkrýváte jednotlivé vrstvy a nebojíte se tmy, potom rozhodně neváhejte. Album, které nastavuje zrcadlo našim vlastním myšlenkám! Pestrý, propracovaný progresivní death metal, který vám vyřeže do žil temnotu a chlad!
Asphyx says:
I look at the palette of dark red spots painted on a clean white wall. Each of us sees something different. Some see demons from their own terrifying dreams, others see the faces of ancient beasts. Darkness takes many forms, and sometimes, when it surfaces when you least expect it, it can drag you down with it. Music is similar to paintings. I usually just let it wash over me. I think about it and let it convince me. I've had a little bit to do with California's VOIDCEREMONY before. It was on the occasion of their last recording, "Threads of Unknowing." Two years ago, I was looking for my own personal journey to this album.
It took a while for it to get into my blood. This year, it's actually exactly the same. At first, I was overwhelmed by an incomprehensible whirlwind of riffs, melodies, tempo changes, various flourishes, detours, and progressive elements. It was as if I was listening to some rough jazz musicians whom I didn't understand at all. But then the same thing happened as last time. The songs gradually, slowly got under my skin and into my subconscious. I sat at home in my room, cut off from the strange world around me. Just me and "Abditum". Yes, there was a mutual transfer of emotions, and I can't help but sit down and write a few of these humble words.
I know this album is definitely not for everyone. You may feel lost, unable to grasp the music of these dark masters. Don't worry about it. It is a complicated, very demanding affair, a recording that will be truly inaccessible to many. Several styles are combined here. Progressive death metal can still be considered the foundation, but there are also slight echoes of black metal. It's as if I descended into an infinitely dark cave and searched for the very essence of being. My own bloody roots. That's not a bad idea, by the way. Put your headphones on, turn off all the lights, and just let "Abditum" wash over you. Suddenly, I felt like a little boy looking into a kaleidoscope. Colorfulness, here shrouded in darkness and cold fog, a palette colored in gray and black. Riffs, melodies that may not even be from our world. The band holds up a mirror to us, and I really feel like I'm in some kind of terrifying labyrinth. The album has an almost ritualistic, spiritual charge, a kind of other dimension that is very difficult to define. VOIDCEREMONY are simply different, distinctive, original in their own way. There are slight references to bands such as DEMILICH, BLOOD INCANTATION, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, ASCENDED DEAD, and RITUAL NECROMANCY, but otherwise this pack is interesting in its own way. I would never have thought that I would enjoy the new album so much. At first, I just sat there staring at a blank page. At a wall covered in various stains. Eventually, I saw a piece of myself in them. If you like to think while listening to music, enjoy uncovering its layers, and aren't afraid of the dark, then don't hesitate. This album holds up a mirror to our own thoughts! Colorful, sophisticated progressive death metal that will carve darkness and coldness into your veins!
Recenze/review - VOIDCEREMONY - Threads Of Unknowing (2023):
Ave PANDEMIC OUTBREAK! Greetings to Hades' realm! I've had your new album "Torment Beyond Comprehension" at home for review for some time now, and I must say that for me it's a great trip back to when I was young and just getting into death and thrash metal. Excellent work! How did the album come about and where did you want to go with it compared to your previous recordings?
Hi, we’re really happy with your reaction. The album was created in a completely different way than its predecessor. We didn’t write it during joint rehearsals — instead, we recorded demos, listened to them, discussed the arrangements, and talked about the kind of effect we wanted to achieve. Thanks to that, the creative process was very focused, leaving no room for coincidences. When recording the final tracks, we had full control over everything.
This approach came from the physical distance between the band members. The band was formed in Gdańsk, but I moved about 100 km away. Our bassist, Kotwa, lives in the south of Poland, so in his case, the distance is quite significant. Regular rehearsals would require a lot of money, so that’s how we came up with this way of creating music.
The cover art by Dan Goldsworthy already drew me into the morbid game. Great work! How did you choose the theme and how does it relate to the music and lyrics? How did you get together with Dan and why him in particular?
The guy with a coat made of souls, pointing at his victim, can definitely give you chills (haha). The graphic concept and the ideas for the lyrics were all Kotwa’s work. I decided not to get involved in that part — I focused on the music and guitar riffs. When Kotwa showed me his ideas, I just really liked them and understood them right away.
We spent quite a while figuring out who should create the cover art for us. There were many suggestions, but I strongly pushed for Dan Goldsworthy because of the old-school character of his work. You know, I really enjoy discovering an artwork — exploring its details. That’s exactly the kind of cover I wanted us to have. I reached out to him on Instagram, and from there everything went smoothly. We prepared sketches and descriptions, he took it from there and brought his own vision to life. He perfectly captured the atmosphere we wanted to achieve — it’s simply a visual representation of our music.
Sound is what matters most in death/thrash metal. You've managed to achieve a sound that's straight out of the late 80s and early 90s. It sounds analog to me. Am I right? Where did you record the album, and who is credited with mixing and mastering?
We wanted the album to sound clear but still old-school. We didn’t record it using analog equipment — all the tracks were recorded at home. Later, they were sent to Satanic Audio, where, under the supervision of Haldor Grunberg, they were re-amped, then mixed and mastered. Haldor asked us what kind of sound we wanted to achieve on the record, and we pointed to specific works by our idols as references.
We didn’t have a precise vision of the final outcome — we left that part to Haldor. When it came to final decisions, we relied on intuition. The album just had to sound badass — and in our opinion, it absolutely does. Everything forms a cohesive whole, with each element properly highlighted.
Death metal lyrics are often about ugly and evil things. What are they about on "Torment Beyond Comprehension"? Who wrote them and where did you get your inspiration? What influenced you?
Death itself isn’t exactly a pleasant experience — at least from my perspective (haha).
I didn’t want to repeat the typical formula of writing death metal lyrics. Each song was meant to focus on a specific kind of suffering. I took that idea and expressed it through different stories or rituals.
For example, Skinned While Breathing deals with the act of being flayed alive. I portrayed it through the mythological duel between the satyr Marsyas and the god Apollo, where the loser was flayed. I won’t spoil the details — I encourage you to read both the myth and the lyrics. That’s the approach I took with all the songs. I didn’t want each lyric to be just a literal depiction of a particular torture — that would’ve been rather uninteresting.
What connects all the lyrics is that these experiences can only truly be understood by someone who has, in some way, gone through a similar kind of torment. Of course, we’re not talking about something like being burned at the stake — since the victim dies — but someone who has suffered severe burns might understand what that person went through. And that’s where the album title “Torment Beyond Comprehension” comes from.
How is death metal perceived in Poland (Gdańsk)? I go there quite often on vacation. They are resorts, but I don't think I've seen many fans in metal T-shirts. Are you more underground? How does it work there, what about fans, bands?
I think you’re more likely to find fans of extreme music in larger urban areas than outside of them. From my perspective, metal music in my country isn’t really appreciated in the mainstream — it simply doesn’t reach a wide audience. Of course, there are bands that fill up clubs, are well-known in the West, and have a strong fanbase.
We, on the other hand, remain deeply rooted in the underground. We organize our own tours and shows through connections we’ve built over the years. But we still invest a lot into it ourselves. There’s a solid interest in our merch, so those investments pay off. It’s a very comfortable situation, considering that death metal is quite a niche genre.
I think you'll agree that concerts are still the best. Today, you can listen to a band from the other side of the world, but when you go to a club and see them live, party under the stage, buy a CD or a T-shirt, you gain a completely different relationship with them. Do you play often and enjoy it? What about tours and festivals? How do you perceive live performances as a musician?
Of course, I totally agree with that. Listening to your favorite band’s songs live gives you an incredible surge of new energy for music. Those moments create memories that stay with you and get recalled for the rest of your life.
Performing on stage, however, is something completely different — in my case, it’s addictive. We had a period when the band wasn’t playing many shows, and I really missed it. I actually felt quite down because of that. You know, when I see people reacting to the music I’m playing, I feel a deep sense of fulfillment. I can see they’re enjoying it, and it makes me want to play even more. There’s something truly unique about that — something genuine and one of a kind.
Here in the Czech Republic, we are all rather atheists, the church does not have much influence here. At least it is not visible in any way. How is it in your country? I have noticed that there are quite a lot of active believers in Poland. I know that the Catholic Church causes a lot of problems for bands in your country, banning concerts, album covers, etc. Have you encountered anything similar in your country?
In Poland, the institution of the Church has a huge influence on people. Priests often take advantage of their position and power to extract extra money from people and to shape the way they think. In many cases, they’re heavily involved in politics and don’t hesitate to dictate what’s “good” and what’s “evil.”
As for the impact on the music scene — it’s not that significant. Over the years, there have been maybe a few cases of concerts being banned, but that’s a very small number compared to the amount of shows that actually take place and the albums that get released. Everything generally runs without major obstacles.
You know, in my home there was never any issue with listening to metal music. Someone who grew up in a conservative environment and wanted to break out of that mold could probably tell you more about the difficulties they faced — but personally, I don’t know anyone like that.
Death is a frequently cited theme in death/thrash metal. Personally, I am influenced by various philosophies. How do you perceive death? Do you think there is something beyond? Another dimension, hell? At one time, I was very interested in many philosophers, and their ideas are amazing. Who influenced you?
No particular philosophy has influenced me. I believe that I simply want to be happy, pursue my passions, and experience life. I take other people’s opinions into account and listen to them. I try to find compromise when solving problems. I don’t feel the need to prove my worth to anyone, nor do I intend to fight battles over it.
If someone in my surroundings holds me back, ignores my opinion, or tries to manipulate me for their own benefit in a given situation, I simply come to the conclusion that such a relationship doesn’t make sense.
Personally, I see PANDEMIC OUTBREAK as a great old school death/thrash metal band. I'd be interested to know what your goal, direction, or target is, where you want to get to. Is it a big label? A festival? Or maybe a tour with POSSESSED?
At the moment, I don’t have any specific goal. We’ll see what fate brings. In the past, I used to set goals for myself, but it only led to frustration. Because of that, playing music stopped being enjoyable and I lost motivation.
Now, I just want our music to be appreciated by our listeners — that’s all. If we ever get an offer to go on tour with Possessed, I’ll definitely be thrilled and do everything I can to make it happen. It might sound like a simple approach, but it allows me to truly enjoy what I have right now.
How did you get into death/thrash metal? When did you first pick up an instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal-loving Poland? What about your first concert?
It was a process that took years. When I was a teenager, I was heavily inspired by mainstream thrash metal bands — that was the kind of music I wanted to play. Before Pandemic Outbreak, I played in other bands with a strong focus on thrash metal. Unfortunately, they didn’t stand the test of time, so I decided to start my own band and take on vocal duties myself. The result of that period was the EP “Rise of the Damned.”
Around 2016–2017, I began to broaden my musical horizons and started exploring death metal as a heavier and more extreme genre. During rehearsals, we began experimenting more with our music and lowering our guitar tuning. As a result, the EP “Collecting the Trophies” was born — a blend of thrash and death metal. Since then, we’ve been consistently pursuing that direction in our musical evolution.
What does PANDEMIC OUTBREAK have planned for the coming months? What can fans look forward to? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, promoters, or labels, here's your chance...
In the near future, we’ll be doing a weekend mini-tour to promote our new release. We’ll play three shows in Wrocław, Elbląg, and our hometown, Gdańsk.
Starting next year, the “Przeklęty Trybularz Tour” kicks off — seven shows alongside Buddah and Egzul. In preparation for these events, we’re restocking our merch and ordering some new items. After these concerts, we’ll take a short break from touring and then hit the road again after the summer.
Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to listen to "Torment Beyond Comprehension" again. It's excellent! Thank you very much for your new album. I wish you the best sales and all the best in your personal life!
Thank you very much for the questions, and we wish you all the best. Check out our Facebook and Instagram, where you’ll find the latest updates about the band. Greetings!
Ave PANDEMIC OUTBREAK! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Torment Beyond Comprehension“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death a thrash metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?
Ahoj, jsme opravdu rádi za vaši reakci. Album vznikalo úplně jiným způsobem než jeho předchůdce. Nenapsali jsme ho během společných zkoušek – místo toho jsme nahráli dema, poslechli si je, prodiskutovali aranžmá a promluvili si o tom, jakého efektu chceme dosáhnout. Díky tomu byl tvůrčí proces velmi soustředěný a nenechával prostor pro náhody. Při nahrávání finálních skladeb jsme měli vše plně pod kontrolou.
Tento přístup vycházel z fyzické vzdálenosti mezi členy kapely. Kapela vznikla v Gdaňsku, ale já jsem se přestěhoval asi 100 km daleko. Náš basák Kotwa žije na jihu Polska, takže v jeho případě je vzdálenost docela značná. Pravidelné zkoušky by vyžadovaly spoustu peněz, a tak jsme přešli na tento způsob tvorby hudby.
Do morbidní hry mě uvedl už obal od Dan Goldsworthy. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Danem dohromady a proč právě on?
Ten chlapík v kabátě z duší, který ukazuje na svou oběť, vám rozhodně nahání husí kůži (haha). Grafický koncept a nápady pro texty byly výhradně dílem Kotwy. Rozhodl jsem se do této části nezasahovat – soustředil jsem se na hudbu a kytarové riffy. Když mi Kotwa ukázal své nápady, hned se mi zalíbily a okamžitě jsem jim porozuměl.
Dlouho jsme přemýšleli, kdo by pro nás měl vytvořit obal alba. Bylo mnoho návrhů, ale já jsem silně prosazoval Dana Goldsworthyho kvůli oldschoolovému charakteru jeho práce. Víš, opravdu mě baví objevovat umělecká díla – zkoumat jejich detaily. Přesně takový obal jsem pro nás chtěl. Kontaktoval jsem ho na Instagramu a od té chvíle šlo všechno hladce. Připravili jsme náčrtky a popisy, on se toho ujal a zrealizoval svou vlastní vizi. Dokonale vystihl atmosféru, kterou jsme chtěli dosáhnout – je to prostě vizuální ztvárnění naší hudby.
Zvuk, o ten jde v death/thrash metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?
Chtěli jsme, aby album znělo čistě, ale zároveň oldschoolově. Nenahrávali jsme ho na analogové vybavení – všechny skladby jsme nahráli doma. Později jsme je poslali do Satanic Audio, kde je pod dohledem Haldora Grunberga znovu zesílili, namixovali a zmasterovali. Haldor se nás zeptal, jaký zvuk chceme na desce dosáhnout, a my jsme mu jako reference ukázali konkrétní alba našich idolů.
Neměli jsme přesnou představu o konečném výsledku – tu část jsme nechali na Haldorovi. Pokud šlo o konečná rozhodnutí, spoléhali jsme se na intuici. Album prostě muselo znít drsně – a podle nás to naprosto splňuje. Vše tvoří soudržný celek, kde je každý prvek správně zdůrazněn.
Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Torment Beyond Comprehension“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Co vás ovlivnilo?
Smrt sama o sobě není zrovna příjemný zážitek – alespoň z mého pohledu (haha).
Nechtěl jsem opakovat typický vzorec psaní death metalových textů. Každá skladba se měla zaměřit na konkrétní druh utrpení. Vzal jsem tento nápad a vyjádřil ho prostřednictvím různých příběhů nebo rituálů.
Například skladba Skinned While Breathing pojednává o tom, jak být zaživa stažen z kůže. Ztvárnil jsem to prostřednictvím mytologického souboje mezi satyrem Marsyasem a bohem Apollónem, kde poražený byl stažen z kůže. Nebudu prozrazovat podrobnosti – doporučuji vám přečíst si jak mýtus, tak texty. Takový přístup jsem zvolil u všech písní. Nechtěl jsem, aby každý text byl jen doslovným popisem konkrétního mučení – to by bylo spíše nezajímavé.
Všechny texty spojuje to, že tyto zážitky může skutečně pochopit jen někdo, kdo nějakým způsobem prošel podobným utrpením. Samozřejmě nemluvíme o něčem jako upálení na hranici – protože oběť zemře –, ale někdo, kdo utrpěl těžké popáleniny, může pochopit, čím ta osoba prošla. A odtud pochází název alba „Torment Beyond Comprehension“ (Utrpení nad chápání).
Jak je vnímán death metal u vás v Polsku (Gdaňsku)? Já k vám jezdím poměrně často na dovolenou. Jsou to sice letoviska, ale nepřijde mi, že bych potkával příliš fanoušků v metalových tričkách. Jste spíše underground? Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely?
Myslím, že fanoušky extrémní hudby najdete spíše ve větších městských oblastech než mimo ně. Z mého pohledu není metalová hudba v mé zemi v mainstreamu příliš oceňována – prostě nedosahuje širokého publika. Samozřejmě existují kapely, které vyprodávají kluby, jsou známé na západě a mají silnou fanouškovskou základnu.
My naopak zůstáváme hluboce zakořeněni v undergroundu. Organizujeme vlastní turné a koncerty díky kontaktům, které jsme si za ta léta vybudovali. Ale stále do toho hodně investujeme. O náš merch je velký zájem, takže se ty investice vyplatí. Je to velmi příjemná situace, vzhledem k tomu, že death metal je poměrně okrajový žánr.
Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?
Samozřejmě, že s tím naprosto souhlasím. Poslouchat živě písničky své oblíbené kapely vám dodá neuvěřitelnou dávku nové energie pro hudbu. Tyto okamžiky vytvářejí vzpomínky, které vám zůstanou a budete si je připomínat po zbytek života.
Vystupování na pódiu je však něco úplně jiného – v mém případě je to návykové. Měli jsme období, kdy kapela nehrála moc koncertů, a mně to opravdu chybělo. Vlastně jsem se kvůli tomu cítil docela sklesle. Víte, když vidím, jak lidé reagují na hudbu, kterou hraju, cítím hluboké uspokojení. Vidím, že si to užívají, a to mě motivuje hrát ještě víc. Je na tom něco opravdu jedinečného – něco opravdového.
U nás v Čechách jsme všichni spíše ateisté, církev u nás nemá příliš velký vliv. Alespoň to není nijak vidět. Jak je tomu u vás? Všiml jsem si, že v Polsku je poměrně hodně aktivních věřících. Vím, že u vás dělá kapelám katolická církev dost problémů, zakazují se koncerty, obaly apod. Setkali jste se s něčím takovým podobným i u vás?
V Polsku má církev obrovský vliv na lidi. Kněží často zneužívají své postavení a moc, aby z lidí vytáhli peníze navíc a ovlivňovali jejich myšlení. V mnoha případech se intenzivně angažují v politice a neváhají diktovat, co je „dobré“ a co „zlé“.
Pokud jde o dopad na hudební scénu, ten není tak významný. V průběhu let došlo možná k několika případům zákazu koncertů, ale v porovnání s počtem koncertů, které se skutečně konají, a alb, která vycházejí, je to velmi malé číslo. Vše obecně probíhá bez větších překážek.
Víte, u nás doma nikdy nebyl žádný problém s poslechem metalové hudby. Někdo, kdo vyrostl v konzervativním prostředí a chtěl se z něj vymanit, by vám pravděpodobně mohl povědět více o obtížích, kterým čelil – ale osobně nikoho takového neznám.
Smrt je v death/thrash metalu často citované téma. Osobně jsem ovlivněn různými filozofiemi. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo? Jednu dobu jsem se hodně zajímal o mnohé filozofy a jsou to úžasné myšlenky. Kdo ovlivnil tebe?
Žádná konkrétní filozofie mě neovlivnila. Věřím, že prostě chci být šťastný, věnovat se svým vášním a prožívat život. Beru v úvahu názory ostatních lidí a naslouchám jim. Při řešení problémů se snažím najít kompromis. Necítím potřebu nikomu dokazovat svou hodnotu, ani nemám v úmyslu o ni bojovat.
Pokud mě někdo z mého okolí brzdí, ignoruje můj názor nebo se mě snaží v dané situaci manipulovat ve svůj prospěch, jednoduše dojdu k závěru, že takový vztah nemá smysl.
Osobně vnímám PANDEMIC OUTBREAK jako skvělou old school death/thrash metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?
V tuto chvíli nemáme žádný konkrétní cíl. Uvidíme, co nám přinese osud. V minulosti jsem si stanovoval cíle, ale vedlo to jen k frustraci. Kvůli tomu mě hraní hudby přestalo bavit a ztratil jsem motivaci.
Teď chci jen, aby posluchači ocenili naši hudbu – to je vše. Pokud někdy dostaneme nabídku jet na turné s Possessed, budu rozhodně nadšený a udělám vše pro to, aby se to podařilo. Může to znít jako jednoduchý přístup, ale díky němu si mohu opravdu užít to, co mám právě teď.
Jak si se vlastně k death/thrash metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalovém Polsku? Co první koncert?
Byl to proces, který trval roky. Když jsem byl teenager, silně mě inspirovaly mainstreamové thrash metalové kapely – to byl druh hudby, který jsem chtěl hrát. Před vznikem Pandemic Outbreak jsem hrál v jiných kapelách, které se silně zaměřovaly na thrash metal. Bohužel nevydržely zkoušku času, tak jsem se rozhodl založit vlastní kapelu a sám se ujmout vokálů. Výsledkem tohoto období bylo EP „Rise of the Damned“.
Kolem let 2016–2017 jsem začal rozšiřovat své hudební obzory a začal jsem objevovat death metal jako těžší a extrémnější žánr. Během zkoušek jsme začali více experimentovat s naší hudbou a snižovat ladění kytar. Výsledkem bylo EP „Collecting the Trophies“ – směs thrash a death metalu. Od té doby se v naší hudební evoluci důsledně držíme tohoto směru.
Co chystají PANDEMIC OUTBREAK v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat fanouškům, promotérům, labelům, tak zde je prostor…
V blízké budoucnosti se chystáme na víkendové mini turné, abychom propagovali naše nové album. Odehrajeme tři koncerty ve Vratislavi, Elblągu a v našem rodném městě Gdaňsku.
Od příštího roku startuje turné „Przeklęty Trybularz Tour“ – sedm koncertů po boku Buddah a Egzul. V rámci příprav na tyto akce doplňujeme zásoby našeho merchandisingu a objednáváme nové položky. Po těchto koncertech si dáme krátkou pauzu od turné a po létě se znovu vydáme na cestu.
Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Torment Beyond Comprehension“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!
Moc děkujeme za otázky a přejeme vám vše nejlepší. Podívejte se na náš Facebook a Instagram, kde najdete nejnovější informace o kapele. Zdravíme vás!
