DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 16. června 2026

Rozhovor - CONSECRATION - Pochmurné, temné a mrazivé doom death metalové ozvěny z onoho světa!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Velké Británie - CONSECRATION.

Odpovídal Daniel (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - CONSECRATION - Exanimis (2026):

Ave CONSECRATION! Zdravím do britského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos čtvrté dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube, děkuji za rozhovor a také obrovské díky za úžasnou recenzi, kterou jsi nedávno napsal pro Exanimis! Opravdu se nám daří – léto přišlo s malou vlnou veder, takže si jej užíváme, dokud trvá!

Díky za milá slova o novém albu. Co se týče našich předchozích nahrávek, myslím, že Exanimis je pro nás obrovský krok vpřed. V jistém smyslu je to přirozený pokrok oproti našemu předchozímu albu Cinis, ale s více zaměřeným pohledem na strukturu písní, takže věříme, že celkově vyšlo ucelenější a soudržnější než poslední deska. Vždycky se vydáme směrem, který se nám v danou chvíli zdá správný, zkoumáme relevantní nápady, takže je zde i ten vývoj, ale zachováváme si to, co víme, že funguje, a jaký je náš základní zvuk. Produkce na novém albu také dodává mnohem větší hloubku – dává albu tóny a celkový zvuk, který si zaslouží, a o který se snažíme už léta. Jeskynní atmosféra byla vždycky přítomna i na předchozím materiálu; ale tentokrát to má ten správný závěr, jako třešničku na dortu, která nám doposud trochu chyběla... Jsme s tím, jak to dopadlo, velmi, velmi spokojeni a těšíme se, co si o tom ostatní myslí!


„Exanimis“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CONSECRATION?

Díky za to. No, nám to přišlo docela přirozené. Po Cinis jsme dělali to, co vždycky děláme, začali jsme přicházet s nápady a sledovat, jak se vyvíjejí. Tento přístup nám umožňuje stavět na základech, které už máme, a dále je zdokonalovat. Vědomě jsme se rozhodli, že část materiálu bude trochu ráznější a výstižnější, abych tak řekl, protože teď víme, co opravdu funguje, aby píseň vynikla, a vynecháme všechny zbytečné, nadýchané části, které jí celkově moc nepřidávají.

Myslíme si, že s příchodem Andyho na kytaru (který se připojil myslím kolem roku 2019, po vydání Fragilia) máme vzorec, který pro nás opravdu funguje. Takže co se týče psaní - to všechno začíná nápady od kytaristů, nahraje se pár riffů a oni uvidí, co funguje, a co nefunguje, jde rovnou do koše. Tyto nápady se pak přidají k bicím a base. Poté, co je hrubá struktura písně doladěna, přidám vokály podle toho, jak cítím, že píseň zní a jakým směrem se ubírá, a kluci pracují na přidání všech sól, harmonií a všech krásných doprovodných prvků, které písni skutečně vdechnou život. Myslíme si, že je důležité kombinovat prvky doomu a death metalu tak, aby to písni vyhovovalo, takže některé budou mít emotivní sólo, některé části se zaměří na brutální riff, některé mohou být těžší, některé dojemnější a hořkosladší, ale víte, že jsme to pořád my, protože v písni budou mít oba prvky vždycky promíchané naším způsobem.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Greg Chandler - Priory Studios. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Greg Chandler vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Vždycky jsme chtěli s Gregem spolupracovat a jeho kapela Esoteric na nás měla obrovský vliv. Esoteric byli vlastně jedním z důvodů, proč jsme chtěli založit doomovou kapelu, a možnost s nimi několikrát hrát byla pro nás vrcholem kariéry. Greg byl také masteringovým zvukařem na albu Cinis a věděli jsme, že s ním chceme pořád nahrávat. Bylo fantastické s ním spolupracovat, je to opravdový gentleman a jeho znalosti a zkušenosti s tím, co v tomto stylu hudby funguje a co ne, jsou bezkonkurenční. Navštívili jsme Gregovo studio - Priory Recording v Birminghamu a nahrávání bylo opravdu skvělé. Nemohli jsme být v bezpečnějších rukou a jsme velmi spokojeni s tím, jak to všechno dopadlo. Greg je legenda v každém ohledu a vřele ho doporučujeme.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Nuclear Winter Records produkovali a vydali CD, kazetu a vinyl. Obal jsem vytvořil já, protože tvořím všechny naše grafické návrhy, ať už se jedná o obaly alb a booklety, nebo o design zboží a webové grafiky. Myslím, že je velmi důležité propojit texty a vizuální prvky a také mít ucelený pocit napříč vším. Myslím, že silný grafický návrh, který odpovídá hudbě, je nedílnou součástí image každé kapely.

Nuclear Winter si tentokrát nechali vytvořit vlastní grafický návrh bookletu, zatímco dříve jsem to všechno dělal já, takže bylo docela zábavné a nervy drásající sledovat, jak někdo jiný dělá vnitřní prvky, protože mám v hlavě silnou představu o tom, jak by to mělo vypadat s mým grafickým návrhem. Jsme velmi spokojeni s tím, jak se to všechno povedlo, odvedli skvělou práci!

Vždy se snažím do grafického návrhu přidat části textů, takže v grafickém návrhu budou malé náznaky nápadů nebo frází v některých písních. Stejně jako u textů rád nechávám posluchači prostor pro vlastní interpretaci. Celkově obraznost zkoumá některé myšlenky, které se vybavují názvem alba, jenž se překládá jako mrtvý nebo bez života. Ústřední ženská postava je poněkud přízračná a éterická, v krajině ve stylu očistce, klenuté cesty symbolizují přechod mezi živými a mrtvými. Krása ženské postavy se mísí s rozkladem krajiny (myšlenka, se kterou si vždycky rád hraji), takže se dílem prolíná několik různých myšlenek, které však všechny nějakým způsobem souvisejí se smrtí.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Británie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death doom metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Myslím, že podpora fanoušků, undergroundových labelů, zinů atd. je to, co dělá scénu tím, čím je, a myslím, že je to podobné bez ohledu na to, z jaké země jste. Měli jsme fantastickou podporu z celého světa, nejen z Velké Británie, takže jsme za to všechno velmi vděční. Naši fanoušci jsou úžasní a bez nich bychom nebyli tam, kde jsme teď, a také bez podpory všech lidí, kteří nám na naší dosavadní cestě pomohli. Všichni víte, kdo jste, takže děkujeme! Co se týče Death/Doom ve Velké Británii – možná je to naše mizerné počasí, co dělá všechny tak nešťastnými haha.

Hrálo se tu pár fantastických kapel, některé už neexistují, ale jo, mezi mé oblíbené patří My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema, Enchantment, Decomposed, Esoteric a další skvělé kapely z okolí, na které byste se měli podívat, jsou Mourning Beloveth, The Prophecy, The Crawling, Eye Of Solitude, My Silent Wake a The Drowning.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CONSECRATION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Už dříve jsme se dotkli Esoteric jako jednoho z důvodů, proč Consecration vznikli, takže to je ono. Všichni sdílíme lásku k extrémnímu metalu, ať už je to death, black, doom nebo cokoli jiného. Všichni máme své oblíbené styly a myslím, že se to všechno nějakým způsobem prolíná v Consecration – ale ne úmyslně ani vědomě. Nikdy jsme se nesnažili nikoho napodobovat ani kopírovat a nikdy to ani nebudeme dělat. Jasně, vždycky budou chvíle, kdy se můžete vydat – to zní trochu takhle – ale existuje jen omezený počet tónů, které můžete zahrát, v určitém okamžiku bude něco znít jako něco jiného haha. Samozřejmě nemůžete popřít své vlivy; ty totiž formují vaše preference ohledně toho, co rádi slyšíte, a proto to ovlivňuje i to, co rádi hrajete. Všichni milujeme death metal a doom metal, zejména pocity, které tyto dva mohou vyvolat, když se spojí, a šíři emocí a pocitů, které můžete v hudbě vyjádřit.

Ale My Dying Bride a Paradise Lost jsou pro mě určitě osobní inspirací. Miluji ty tóny, ten pocit, psaní písní a poezii v textech. Aaron a Nick jsou skvělí textaři a frontmani a hudba je prostě úžasná. Víte, všechny tyto písně jsou napsány od srdce, a to je dělá mnohem více ztotožnitelnými, což je něco, čeho si myslím, že i v naší hudbě dosahujeme. Dalšími vlivy pro mě jako zpěváka by byli David Vincent (Morbid Angel), Ihsahn (Emperor), Glen Benton (Deicide), Karl Willets (Bolt Thrower/Memoriam), Jeff Walker (Carcass) a John Walker (Cancer).

A ano, na festivalech a turné, na kterých rádi hrajeme a podílíme se na nich, rozhodně rádi i hrajeme. V Česku máte fantastické festivaly jako Brutal Assault, Obscene Extreme, Metal Fest, Symbolic atd. – takže doufejme, že si tam brzy budeme moci zahrát!


Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Myslíme si, že se vám to daří opravdu dobře, a děkujeme vám za oddanost undergroundové scéně. Je skvělé vidět, jak webzin, jako je ten váš, sílí a sílí!

Propagace je společná záležitost; něco dělají labely, něco my, v minulosti jsme spolupracovali i s několika PR agenturami, ať už jako samostatné kampaně, nebo jako součást jakékoli propagační práce, kterou label dělá. Navíc máme všechny naše sociální kanály a někdy využíváme i staré školy, které rozdávají letáky atd. Také propagace, kterou děláte svými ziny, rozhovory, podcasty a články atd., nám hodně pomáhá.

Všichni si kupujeme alba, která nás opravdu baví, a myslíme si, že je v dnešní době důležitější to dělat, i když jsou rozpočty napjaté a dospělost znamená, že větší část vašeho příjmu musí jít na každodenní šmejdy, které byste raději utratili za hudbu haha. Někteří z nás mají docela rozsáhlé fyzické sbírky, které stále rostou, moje jsou hlavně CD, Liam miluje vinyly a CD. Také jsem se teď začal věnovat sbírání hudebních knih.

Pokud se na nějakém koncertě objeví kapely, které se nám líbí, určitě se tam pokusíme dostat, takže ano, pořád chodíme na koncerty sledovat kapely – to je pro nás důležité. Naše dny plných večírků už máme asi za sebou, ale pořád rádi vyrazíme ven a zasmějeme se (a dáme si drink)!

 

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CONSECRATION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Jsem staromódní a miluji fyzické formáty, stejně jako někteří ostatní. Líbí se mi, jak internet a technologie umožnily lidem snadněji a rychleji oslovit fanoušky, na druhou stranu ale nesnáším, jak streamování a stahování hudby výrazně ovlivnily kapely; fyzické formáty, i když jsou stále populární, dnes nemohou konkurovat snadno dostupnému a často i bezplatnému streamovacímu servisu. Takže je to vlastně dvousečná zbraň. Lidé mají také menší disponibilní příjem, takže nikoho neobviňuji z toho, že nás přidali do playlistu a poslouchali zdarma – koneckonců, k čím více lidí se naše hudba dostane k lidem a čím více lidí bude bavit, tím lépe pro nás. Koneckonců to neděláme proto, abychom se tím uživili, ale zároveň kapely potřebují příjmy z fyzických produktů, aby mohly v první řadě pokračovat v tvorbě hudby.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro mě osobně je to styl, který hluboce rezonuje, je těžký a brutální, ale plný emocí a myšlenek z reálného světa, se kterými se člověk dokáže ztotožnit. Takže ten aspekt řízený příběhem, spíše než fikce jako zombie a podobné věci, zasahuje spíš do citlivého místa, pokud víte, co tím myslím. Nechápejte mě ale špatně, miluji zombie a podobné věci, horory, brutální death metal, black metal a spoustu dalších divných věcí a občas o takových tématech taky píšu – ale věci, které jsou opravdu napsané od srdce, mají větší spojení s posluchačem a větší dopad, a to je to, co v dnešní době dělám raději.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CONSECRATION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Nechystáte turné po Evropě k propagaci nového alba? Pokud máš něco, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

Zatím ne turné, sledujte nás, ale chystáme pár skvělých koncertů:

Nejdříve se chystá křest našeho alba, což je místní koncert tady v Norwichi, později v tomto roce máme koncert s Fossilization a momentálně máme 4 britské festivaly, z nichž 2 jsou se Shape Of Despair, takže jsme na Blastonbree, Barker’s Blastfest (charitativní festival na pomoc Nicku Barkerovi, na který jsme velmi hrdí, že se můžeme podílet), Deadsoul Festival a One For Sorrow Festival.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Exanimis“ zase narvat do hlavy!

Děkuji za skvělý rozhovor a doufám, že se brzy uvidíme na nějakém koncertě a dáme si s vámi pivo! Užijte si album a určitě ho dejte pořádně nahlas!

Na zdraví, Daniel / zpěv


about CONSECRATION on DEADLY STORM ZINE:






CONSECRATION

Nuclear Winter Records


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 15. června 2026

Recenze/review - DEFILED - Altered State (2026)


DEFILED - Altered State
CD 2026, Season of Mist

for english please scroll down

V současném světě je někdy velmi těžké rozlišit, co je pravda a co lež. Chyceni ve všemocných sítích, se topíme v hlubinách šílenství. Pravda, která kdysi platila, se najednou krčí v koutě, znásilněná a se strachem v očích. Vždycky, již od konce osmdesátých let minulého století, jsem měl rád kapely, které hrály hudbu ohlodanou na kost. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jen sázka na silnou melodii, na poctivý riff. DEFILED jsou pro mě japonskou jistotou. Pokaždé, když tahle smečka vydá nové album, tak se těším, potom chodím opatrně okolo, pouštím si ji v naprosté tmě a chladu svého pokoje, aby mi nakonec pronikla do podvědomí a zařízla se do hlavy jako ostrý skalpel.

I letos gentlemani z Tokia přicházejí s naprosto zabijáckým, syrovým materiálem. Kapela již dlouhé roky působí jako perfektně seřízený stroj na zabíjení, jako démoni temnoty, kteří s každou novou hudbou vylézají na povrch, aby nás strhli do hlubiny. Novinka je k dokonalosti vybroušený death metalový krystal krvavě rudé barvy. Je to také album, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle. 


Osobně se mi hrozně líbí, že DEFILED nezapomínají na své krvavé kořeny, odkazy starých časů jsou v jednotlivých motivech stále patrné, ale zároveň se každým dalším albem posouvají, zdokonalují a objevují nová temná zákoutí. Letos jsem od začátku do konce pokaždé jako přikovaný ke zdi. Hltám každý tón, melodii, motiv, úder bicích, výkřik do tmy. Užívám si morbidní atmosféru, toulám se naprostou temnotou lidské mysli. Pánové jsou zkušení matadoři, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Talent pro záhrobní věci člověka se zde potkává se živočišností a naprostou oddaností smrtícímu stylu. Je až s podivem, jakou si drží stále kapela, která datuje svůj vznik do roku 1992, formu. Jako bych se pokaždé, když si jejich novinku pustím, ocitl v domě šílenství. Netuším, jestli je pravda a normálnost za zdí a nebo v mé cele, ale to v současnosti asi málokdo. Naprosto zásadní pro mě je, že i nové album působí opravdově, ryze, uvěřitelně, zabijácky a autenticky. Kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu, chci pokaždé zbourat nejbližší zeď. V nové nahrávce je velká porce síly, tlaku i energie, má v sobě pověstnou krvavou jiskru i heavy efekt. Tohle album řeže tou správnou stranou nože! Pokud jste fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH a zároveň uctíváte tradiční japonskou brutalitu, tak neváhejte ani chvilku, hraje se tu i pro vás. Přiznám se bez mučení, "Altered State" považuji za skvělé po všech stránkách. Masivní, syrový zvuk, motiv na obalu, tohle všechno dodává hudbě na ještě větší intenzitě. Novinka působí jako srážka s náklaďákem plným prašivých kostí. Dostane se vám do hlavy i do podvědomí. Na svět se budete dívat přes krvavou mlhu vlastních děsivých myšlenek! Naprosto zabijácký death metalové album, perfektně seřízený stroj na zabíjení! Trepanace lebky!


Asphyx says:

In today’s world, it is sometimes very difficult to tell what is true and what is false. Caught in all-powerful webs, we are drowning in the depths of madness. The truth that once held sway now cowers in a corner, violated and with fear in its eyes. Ever since the late 1980s, I’ve always loved bands that played music stripped down to the bone. No frills, no compromises. Just a bet on a strong melody, on an honest riff. DEFILED are a Japanese certainty for me. Every time this pack releases a new album, I look forward to it, then I approach it cautiously, playing it in the complete darkness and cold of my room, so that it eventually seeps into my subconscious and cuts into my head like a sharp scalpel.

This year, too, the gentlemen from Tokyo are coming out with absolutely killer, raw material. For many years now, the band has operated like a perfectly tuned killing machine, like demons of darkness who emerge with every new release to drag us into the abyss. The new album is a death metal crystal, polished to perfection, the color of blood-red. It’s also an album that will make every bone in your body crack. 


Personally, I really love that DEFILED haven’t forgotten their bloody roots; references to the old days are still evident in individual motifs, but at the same time, with every new album, they evolve, refine their sound, and explore new dark corners. This year, from start to finish, I’m glued to the wall every time. I devour every note, melody, motif, drum beat, and scream into the darkness. I revel in the morbid atmosphere, wandering through the utter darkness of the human mind. These gentlemen are seasoned matadors who know exactly what and how they want to play. A talent for the afterlife meets animalistic energy and absolute devotion to a deadly style. It’s almost astonishing how well a band that dates back to 1992 has maintained its form. It’s as if every time I play their new release, I find myself in a house of madness. I have no idea if truth and normality lie beyond the walls or in my cell, but then again, few people do these days. What’s absolutely crucial to me is that the new album feels genuine, pure, believable, killer, and authentic. I nod contentedly to the beat, pound my fist on the table, and feel like tearing down the nearest wall every time. This new album is packed with power, intensity, and energy; it has that legendary "blood-spattered spark" and a heavy, crushing impact. This album cuts with the right edge of the knife! If you’re a fan of bands like MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, or DEATH, and you also revere traditional Japanese brutality, don’t hesitate for a second this album is for you too. I’ll admit it without hesitation: I consider “Altered State” to be excellent in every way. The massive, raw sound and the cover art all of this adds even greater intensity to the music. This new release feels like a collision with a truck full of rotten bones. It will get into your head and your subconscious. You’ll see the world through the bloody fog of your own terrifying thoughts! An absolutely killer death metal album, a perfectly tuned killing machine! Skull trepanation!





tracklist:
01. Dazed In Blindness 
02. Altered State 
03. Obsession 
04. Portal 
05. Necro-Force 
06. The Degradation 
07. Genocidal Stage 
08. Metamorphosis Of Evil 
09. The Ultra Death 
10. Zombified 
11. Lunatics 
12. Prophecies 
13. Demolition 
14. Apocalyptic End

Recenze/review - DEAD VOID - Cranial Devastation (2026)


DEAD VOID - Cranial Devastation
CD 2026, Me Saco un Ojo Records, Dark Descent Records

for english please scroll down

Jdeš pomalu a fascinovaně se díváš do tváří oběšenců. Houpají se do rytmu, osamocení ve své bolesti. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země, vítr je chladný a postupně se ti usadil v kostech, stejně jako pohledy bez očí, jako rozdrásané tkáně. Připadáš si jako bys kráčel bažinou a kolem ležela zohavená těla utopenců. Způsobů, jakými můžete zemřít vlastní rukou, je nekonečné množství. Už nikdy necítit bolest, už nikdy netrpět. Je to tak lákavé. Místo toho odložíš žiletku a hledáš nějakou hudbu, která by dokázala znázornit tvé pochmurné pocity. DEAD VOID přicházejí s novým albem a nutno rovnou dodat, že se jedná o mokvající, syrovou, prašivou a nekonečně chladnou záležitost.

Je to druhé dlouhohrající album kapely a opět máme co do činění se skladbami, které jsou na povrchu opředené plesnivými pavučinami, ale uvnitř řežou, spalují a strhávají posluchače do té nejtemnější hlubiny. Někdy, když máme pocit, že nás úplně ovládli démoni, je svět hodně těžké místo k životu. Když poslouchám tuhle nahrávku, tak vnímám celým svým tělem, že se mi do žil dostává pradávná death doom metalová energie. 


Skladby jsou propracované, mají v sobě potřebný drive, chvění i pověstný heavy efekt. Nejdříve se kolem mě plazily jako klubko jedovatých hadů, potom mě uhranuly a staly se mojí součástí. Pokaždé, když jsme zapnul play na svém přehrávači, tak jsem si připadal jako na nějaké zvrácené černé mši. Oltář byl od krve, rituál právě vrcholil a modlitby létaly vzduchem jako kruté svědectví. Dánové mají ve své hudbě zakódovanou DNA smeček jako INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, ATARAXIE, samozřejmě s tím, že přidávají do hudby spoustu svých nápadů a invence. Užíval jsem si atmosféru předchozí desky "Volatile Forms" (2022) a s novinkou to mám velmi podobné. Kapela do mě zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Vracím se k nahrávce nejraději večer, když se setmí a vydávám se na nekonečné toulky do záhrobí i do temných koutů své fantazie. Za velmi povedený, syrový, chladný a dobře čitelný považuji zvuk i motiv na obalu. Mohu se tak soustředit na muziku samotnou, která mě nenechá nikdy v klidu. Ano, jsou to hlavně do černých odstínů laděné nálady, připomínající exhumaci prokletých hrobů, návštěvy ruin znesvěcených kostelů, nekonečných močálů bolesti, lesů sebevrahů, které mě nutí se neustále k nahrávce vracet a sedávat s ní ve stínu. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře napsány, jsou zajímavé a morbidní ze samé své podstaty. A tak se zase jednou kývám spokojeně do rytmu, jako starý hrobník, který zvedá hlavu už jen v případě, když jej nějaká hudba opravdu zaujme. DEAD VOID jsou letos ve velmi dobré formě, hrají opravdově, drásavě, uvěřitelně a naprosto autenticky. Tedy tak, jak to mám nejraději. Jdu pomalu a fascinovaně se dívám do tváří oběšenců. Houpají se do rytmu, osamocení ve své bolesti. Mraky jsou nízko, skoro se dotýkají země, vítr je chladný a postupně se mi usadil v kostech, stejně jako pohledy bez očí, jako rozdrásané tkáně. Připadám si jako bys kráčel bažinou a kolem ležela zohavená těla utopenců. Nahrubo nasekaná, syrová a chladná doom death metalová tma! Album, u kterého se utopíte v mokvajících bažinách nekonečně bolesti, smutku a utrpení!


Asphyx says:

You walk slowly, gazing with fascination at the faces of the hanged men. They sway to the rhythm, alone in their pain. The clouds are low, almost touching the ground; the wind is cold and has gradually settled into your bones, just like the eyeless stares, like torn flesh. You feel as if you were walking through a swamp, with the mutilated bodies of drowned people lying all around. There are endless ways to die by your own hand. Never to feel pain again, never to suffer again. It’s so tempting. Instead, you put down the razor blade and look for some music that could capture your gloomy feelings. DEAD VOID are back with a new album, and it must be said right away that it’s a dripping, raw, mangy, and infinitely cold affair.

It’s the band’s second full-length album, and once again we’re dealing with songs that are, on the surface, shrouded in moldy cobwebs, but inside they cut, burn, and drag the listener into the darkest depths. Sometimes, when we feel like we’ve been completely overtaken by demons, the world is a very hard place to live in. When I listen to this recording, I feel with my whole body that ancient death doom metal energy is flowing through my veins. 


The songs are intricate, possessing the necessary drive, intensity, and that legendary heavy sound. At first, they slithered around me like a coil of venomous snakes; then they bewitched me and became a part of me. Every time I hit play on my player, I felt like I was at some twisted black mass. The altar was drenched in blood, the ritual was reaching its climax, and prayers flew through the air like cruel testimonies. The Danes have the DNA of bands like INCANTATION, CIANIDE, WINTER, GRAVE MIASMA, and ATARAXIE encoded in their music though, of course, they add plenty of their own ideas and creativity to the mix. I enjoyed the atmosphere of their previous album "Volatile Forms" (2022), and I feel the same way about this new release. The band sank its claws into me and hasn’t let go. I prefer to return to this recording in the evening, when it gets dark, and set out on endless wanderings into the afterlife and the dark corners of my imagination. I find the sound and the cover art to be very well-executed, raw, cold, and easy to interpret. This allows me to focus on the music itself, which never leaves me at peace. Yes, these are mainly moods tuned to shades of black, reminiscent of the exhumation of cursed graves, visits to the ruins of desecrated churches, endless swamps of pain, and forests of suicides, which compel me to constantly return to the recording and sit with it in the shadows. The individual tracks are very well written; they’re interesting and inherently morbid. And so, once again, I’m nodding contentedly to the beat, like an old gravedigger who only lifts his head when some music truly captures his attention. DEAD VOID are in top form this year; they play with sincerity, intensity, believability, and absolute authenticity. Just the way I like it best. I walk slowly, gazing, fascinated, into the faces of the hanged men. They sway to the rhythm, alone in their pain. The clouds are low, almost touching the ground; the wind is cold and has gradually settled into my bones, just like the eyeless stares, like torn flesh. I feel as if I were walking through a swamp, with the mutilated bodies of drowned men lying all around. Roughly chopped, raw, and cold doom death metal darkness! An album where you’ll drown in the oozing swamps of endless pain, sorrow, and suffering!


Recenze/review - DEAD VOID - Volatile Forms (2022):


tracklist:
01. Regurgitation Of Ancient Manifestations 
02. Isolation's Hold 
03. Phantosmial Stench Of Decay 
04. Cranial Devastation 
05. Jeg Kan Ikke Flygte Fra Mig Selv

neděle 14. června 2026

Recenze/review - FLESHCRAWL - Epitome of Carnage (2026)


FLESHCRAWL - Epitome of Carnage
CD 2026, Reigning Phoenix Music

for english please scroll down

V rohu márnice stojí pytel plný prašivých kostí. Dnes to bude dlouhá noc. Nemrtví, ležící na dřevěných stolech, jsou neklidní, rozmlouvají se mnou a touží po čerstvé krvi. Beru do rukou kladivo a odvedu potřebnou práci. Drtím vše na prach, klouby praskají, lebky pukají a tichý šepot démonů se postupně mění v řev bestie. Z přehrávače mi hraje nové album německých maniaků FLESHCRAWL. Kapely, která mě provází celý můj hudební život. Je jedno, jestli jsme sedávali s kamarády u reproduktorů ve starém sklepě a nábožně poslouchali a uctívali první EP "Lost in a Grave" z roku 1991 na kopírované kazetě a nebo když jsem si letos pustil ukázky na youtube.

Na tuhle smečku je vždy spolehnutí jako na smrt a i letos je pro mě velmi příjemné a drásající si jejich novinku rvát pod tlakem do hlavy. Pradávná síla severských melodií je stále patrná, pořád mám pocit, že se mi hudba dostává do kostí, do podvědomí, do samé mé podstaty. Jsem moc rád, že se kapela, i přes nepřízeň osudu v podobě smrti mého velmi oblíbeného zpěváka Svena Grosse, dokázala znovu postavit na nohy a složit nové, zabijácké skladby. Nový vokalista Borisz Sarafutgyinov odvedl skvělou práci, koneckonců přesvědčil jsem se o tom i loni naživo (mimochodem, reporty, recenze na předchozí alba i rozhovor naleznete dole pod dnešním článkem). Poslouchejte v chladu a naprosté tmě!


Teprve potom nové album, které má v sobě zakódované švédské death metalové DNA, vynikne naplno. Surové, drtivé pasáže se potkávají s chladem starých katakomb. To vše je zabalené v pevných pavučinách. Zvuk je náležitě masivní, ostrý, divoký a zařízne se vám pod kůži i do podvědomí. Zlí jazykové mohou tvrdit, že vše zde již bylo, ale tahle smečka stála u zrodu smrti stejně jako jejich kolegové ve zbrani ENTRAILS, ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST. Němci samozřejmě přidávají spoustu svých nápadů a invence a výsledkem je nahrávka, která vás pohřbí zaživa. Dle mého skromného úsudku je deska zacílena jak na staré poctivé a věrné fanoušky jako jsem já, tak i na všechny, kteří mají rádi smrt obestřenou vichrem ze severu. Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak mám pocit, že sestupuji dolů, do podzemí. Otevírám rezavou bránu do podsvětí a kráčím tmou. Po stěnách stéká hnis a prokletí, přikovaní řetězy, naříkají. Konečně jsem ve staré hrobce, která má nad vchodem nápis FLESHCRAWL. Usedám ke stolu se svými vlastními démony a jako kulisu k našim krvavým rituálům volíme samozřejmě nové album "Epitome of Carnage". Je totiž po okraj narvané vším, co mám na death metalu tolik rád. Je v něm surovost, naprostá tma, nahrubo nasekané zlo, tajemno, ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita. Němečtí tmáři jsou letos ve skvělé formě a opět potvrzují status legendy. A mě nezbývá nic jiného, než vám novinku doporučit a zavřít se do márnice. V rohu leží pytel plný prašivých kostí. Dnes to bude dlouhá noc. Nemrtví, ležící na dřevěných stolech, jsou neklidní, rozmlouvají se mnou a touží po čerstvé krvi. Beru do rukou kladivo a odvedu potřebnou práci. Drtím vše na prach, klouby praskají, lebky pukají a tichý šepot démonů se postupně mění v řev bestie. Starý, prašivý, devastující death metal s odérem severských pohřebišť! Masakr v temné márnici!


Asphyx says:

In the corner of the morgue stands a sack full of mangy bones. Tonight will be a long night. The undead, lying on wooden tables, are restless; they speak to me and crave fresh blood. I pick up a hammer and get to work. I crush everything to dust; joints crack, skulls shatter, and the quiet whispers of demons gradually turn into the roar of a beast. The new album by the German maniacs FLESHCRAWL is playing on my stereo. A band that has been with me my entire musical life. It doesn’t matter whether we used to sit with friends by the speakers in an old basement, listening devoutly and worshipping their first EP, “Lost in a Grave” from 1991, on a copied cassette, or whether I just played the previews on YouTube this year.

You can always count on this pack like you can count on death, and this year, too, it’s incredibly satisfying and heart-wrenching to force their new release into my head. The ancient power of Nordic melodies is still palpable; I still feel like the music is seeping into my bones, into my subconscious, into the very core of my being. I’m really glad that the band, despite the misfortune of the death of my favorite singer, Sven Gross, managed to get back on its feet and write new, killer songs. New vocalist Borisz Sarafutgyinov has done a great job; after all, I saw that for myself live last year (by the way, you can find reports, reviews of previous albums, and an interview below today’s article). Listen in the cold and total darkness!


Only then does this new album which carries Swedish death metal DNA in its very core truly shine. Raw, crushing passages collide with the chill of ancient catacombs. It’s all wrapped in a web of steel. The sound is appropriately massive, sharp, and wild, cutting deep under your skin and into your subconscious. Malicious tongues may claim that it’s all been done before, but this pack was there at the birth of death metal, just like their comrades-in-arms ENTRAILS, ENTOMBED, DISMEMBER, and NIHILIST. The Germans, of course, add plenty of their own ideas and ingenuity, and the result is a record that will bury you alive. In my humble opinion, the album is aimed both at old-school, loyal fans like myself and at everyone who loves death metal shrouded in the northern wind. Every time I hit play on my player, I feel like I’m descending down into the underworld. I open the rusty gate to the underworld and walk through the darkness. Pus and curses run down the walls; those chained up wail. Finally, I’m in an old tomb with the inscription FLESHCRAWL above the entrance. I sit down at the table with my own demons, and as the soundtrack to our bloody rituals, we naturally choose the new album "Epitome of Carnage". It’s packed to the brim with everything I love so much about death metal. It contains rawness, utter darkness, brutally chopped-up evil, mystery, purity, sincerity, believability, and absolute authenticity. The German dark masters are in great form this year and once again confirm their legendary status. And I have no choice but to recommend this new release to you and lock myself in the morgue. In the corner lies a sack full of mangy bones. Tonight will be a long night. The undead, lying on wooden tables, are restless; they converse with me and crave fresh blood. I pick up a hammer and get to work. I crush everything to dust, joints crack, skulls shatter, and the quiet whispers of demons gradually turn into the roar of a beast. Old, mangy, devastating death metal with the stench of Nordic graveyards! A massacre in a dark morgue!



about FLESHCRAWL on DEADLY STORM ZINE:






Report, photos, video - METAL MADNESS 2018 - FLESHCRAWL - Sušice, Santos - 25. 8. 2018


tracklist:
01. Blood Dominion
02. Chapel of Guts
03. Grave Messiah
04. Embers of Wrath
05. Committed to Suffer
06. Reign Forever
07. Chronicles of Bloodshed
08. Rebuilt from Flesh
09. Orphan God
10. Path of Thorns
11. Heralds of Death
12. Of Fire and Flesh

band:
Borisz Sarafutgyinov – vocals
Apu Justin Reisch – guitars
Christian Kalbrecht – guitars
Manu Markowski – bass
Bastian Herzog – drums, additional vocals


sobota 13. června 2026

Recenze/review - MEMBRANCE - Resa Marciana (2026)


MEMBRANCE - Resa Marciana
CD 2026, Ad Noctem Records

for english please scroll down

Riffy, ostré jako čerstvě nabroušené skalpely. Zabijácké bicí, jejichž dunění připomíná pradávné svolávání nemrtvých. Řev bestie, jedovatý, přicházející z těch nejtemnějších koutů podzemí. Procházím se zase jednou mezi ruinami kdysi krásného města, nyní zničeného lidskou hloupostí a nenávistí a poslouchám k tomu nové album italských tmářů MEMBRANCE. Ožívají přede mnou pradávné příběhy plné bolesti a utrpení. Apokalyptická, devastující atmosféra mě jen utvrzuje v tom, že zde máme co do činění s velmi propracovaných, nahrubo nasekaným death metal ve velmi dobré kvalitě.

Když jsem si dal před více než deseti lety za úkol, že budu evidovat a psát o smrtícím kovu, měl jsem na mysli právě podporu podobných kapel. Líbí se mi nálady, které během poslechu nového alba létají kolem. Jsou jako můry, toužící po světle, aby nakonec padly k zemi spálené na popel. Kapela zpívá italsky, nerozumím jim ani slovo, přesto tak nějak podvědomě tuším, o čem skladby jsou. Jsme jedné krve, říkám si stále dokola, když přidávám postupně hlasitost. 


Tahle smečka je na scéně již od roku 2012 a má na svém kontě tři předchozí dlouhohrající alba, nějaké ty EP a demonahrávky. Doporučuji vám si sehnat i zbytek diskografie, stojí rozhodně za to! Novinka je potom pokračováním věcí minulých. Velmi dobře napsané skladby se vám zadřou postupně pod kůži, stanou se vaší součástí. Nové album je velmi dobře zvukově ošetřené a osobně se mi líbí i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce je vše v absolutním pořádku. Vy se tak můžete v klidu soustředit na hudbu samotnou. Ta je surová, brutální, přesto melodická. V skladbách potkáte spoustu zajímavých momentů a navíc se nová nahrávka opravdu velmi dobře poslouchá. Jakoby vás vzala kapela na dlouhý výlet bez konce, po časové ose zpět a vy jako nějací morbidní cestovatelé budete sledovat příběhy plné bolesti, krve a utrpení. "Resa Marciana" se mi dostávalo do hlavy postupně, rozhodně to není album na jeden poslech. Vyžaduje čas a teprve po několika společných setkáních vylezou na povrch jednotlivé nuance a momenty. Italové vkládají do death metalu i lehké odkazy na black metalovou jedovatost, nebojí se groove pasáží a thrashové ostrosti. Výsledný koktejl vás nenechá rozhodně v klidu. Budete se kývat do rytmu, stejně jako já, užívat si mrtvolnou atmosféru, tlak, nakumulovanou energii. Svět je možná poslední roky odsouzený k zániku, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dokola. Má v sobě totiž něco přitažlivého, co mě pokaždé uhrane. MEMBRANCE jsou letos ve skvělé formě, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Surový, propracovaný, divoký a nespoutaný death metal s krvavě temnou aurou!


Asphyx says:

Riffs as sharp as freshly sharpened scalpels. Killer drums whose thunderous beat echoes the ancient summons of the undead. The beast’s roar, venomous, coming from the darkest corners of the underworld. Once again, I wander among the ruins of a once-beautiful city, now destroyed by human stupidity and hatred, listening to the new album by the Italian dark masters MEMBRANCE. Ancient tales full of pain and suffering come to life before me. The apocalyptic, devastating atmosphere only confirms that we are dealing here with highly sophisticated, brutally chopped-up death metal of very high quality.

When I set myself the task more than ten years ago of documenting and writing about death metal, I had in mind precisely supporting bands like this. I like the moods that flit about while listening to the new album. They’re like moths, longing for the light, only to eventually fall to the ground, burned to ashes. The band sings in Italian; I don’t understand a single word, yet somehow, subconsciously, I sense what the songs are about. We’re of the same blood, I tell myself over and over as I gradually turn up the volume. 


This band has been on the scene since 2012 and has three previous full-length albums, a few EPs, and some demos to their credit. I recommend checking out the rest of their discography it’s definitely worth it! The new album is a continuation of their previous work. The very well-written songs will gradually get under your skin and become a part of you. The new album has excellent sound production, and I personally also like the cover art. In short, from a technical standpoint, everything is absolutely top-notch. This allows you to focus entirely on the music itself. It’s raw, brutal, yet melodic. You’ll encounter plenty of interesting moments in the tracks, and on top of that, the new recording is a real pleasure to listen to. It’s as if the band has taken you on a long, endless journey back through time, and you, like some morbid travelers, will witness stories full of pain, blood, and suffering. “Resa Marciana” gradually worked its way into my head; it’s definitely not an album for a single listen. It takes time, and only after a few sessions together do the individual nuances and moments come to the surface. The Italians infuse their death metal with subtle hints of black metal’s venom, and they aren’t afraid of groove-driven passages or thrash style sharpness. The resulting cocktail will definitely keep you on your toes. You’ll be nodding your head to the beat, just like me, enjoying the deathly atmosphere, the pressure, the accumulated energy. The world may be doomed to extinction in recent years, but before that happens, I’ll be listening to this record over and over again. It has something captivating about it that mesmerizes me every time. MEMBRANCE are in great form this year I’d gladly sign that with my own blood. Raw, sophisticated, wild, and unbridled death metal with a blood dark aura!


Tracklist:
1. Batipai (04:06)
2. Sentensa da resa (04:05)
3. Rioba (03:55)
4. Turistificai (03:02)
5. Serenissima (03:33)
6. Morte de Vero (03:47)
7. Redi Tegnue (04:15)
8. El Cason dei Sette Morti (03:53)
9. Ca' Dario (03:14)
10. Caronte (04:28)
11. E mi me ne so'ndao (04:16)

pátek 12. června 2026

Recenze/review - GODLESS - Adversus Parousia (2026)


GODLESS - Adversus Parousia
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Kolem téhle hrobky jsem chodil dlouhé roky a pokaždé mě mrazilo v zádech. Jakoby mě něco zlého, děsivého lákalo dovnitř. Všiml jsem si, že nejsem jediný. Všichni, kteří přicházeli položit květiny na hroby svých předků, se jí vyhýbali obloukem. Bylo v tom něco shnilého, prokletého, co mě odrazovalo a lákalo zároveň. Už dávno jsem věděl, že zlo má mnoho podob, ale tohle bylo něco jiného, šílenějšího. Přesto jsem jednoho večera vstoupil dovnitř. Našlapoval jsem tiše a když moje oči přivykly tmě, zjistil jsem, že uvnitř leží na kamenných oltářích zohavená těla, prašivé kostry. Nad vchodem byl krvavý nápis GODLESS.

Pokud se pohybujete v záhrobí tak dlouho jako já, tak určitě tuhle chilskou legendu znáte. Pánové založili kapelu již v roce 1997 a i když netrpí nadprodukcí, tak pokaždé, když vydali nějaké album, vždy se jednalo o velmi morbidní a zajímavou záležitost. Letos tahle smečka potvrzuje svoji pozici v podzemí a dělá to s elegancí a touhou zabíjet hudbou. Smrt má mnoho podob a tu kterou nám přinášejí tihle maniaci, je hodně krutá, zlá a zadře se vám pod kůži i do podvědomí. 


"Adversus Parousia" je přesně tím druhem nahrávky, u které se probouzejí staré mrtvoly, na stěnách se objevují krvavé hořící symboly a u některých z nás i stigmata. Perfektně napsaný a zahraný, propracovaný death metal té nejvyšší kvality. To dostane každý fanoušek, který zapne play na svém přehrávači a pustí do svého pokoje i mysli tuhle hororovou záležitost. Masivní, zabijácký a přesto dobře čitelný zvuk, černobílý motiv na obalu, tohle všechno dodává nové desce na ještě větší uvěřitelnosti. Ne, moji milí čtenáři, tohle není jen obyčejné album, jedná se spíše o černou, zvrácenou mši, o pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Budete spáleni na popel, kříže kolem vás, obrácené směrem dolů, se samovznítí. Svěcená voda se začne vařit a objeví se v ní zkažená krev. Novinka je negací dobra, totálním infernem, ale také muzikou, která je velmi dobře napsaná, složená, zajímavá a děsivá ze své podstaty. Věřím kapele každý riff, morbidní melodii, úder bicích i výkřik do tmy. Smrt je při poslechu velmi blízko a Satan sedí na svém trůnu a usmívá se. Má důvod, hraje se zde hlavně pro něj. GODLESS mě strhli do temnoty, do hlubiny. Zamotali mě do pevných pavučin, zatloukli do mě rezavé hřeby, které připomínají ty, které budou jednou i v mé rakvi. Pokud jsi fanoušek třeba takových MORBID ANGEL, IMOLATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED a máš stejně jako já k smrti rád jihoamerický rukopis, potom neváhej ani chvilku. Chilané se opět trefili do černého a zabíjejí na potkání. Bylo něco shnilého, prokletého, co mě odrazovalo a lákalo zároveň. Už dávno jsem věděl, že zlo má mnoho podob, ale tohle bylo něco jiného, šílenějšího. Přesto jsem jednoho večera vstoupil dovnitř. Našlapoval jsem tiše a když moje oči přivykly tmě, zjistil jsem, že uvnitř leží na kamenných oltářích zohavená těla, prašivé kostry. Pradávný, syrový death metalový rituál pro vyvolávání temných sil! Album, u kterého vás začnou pálit staré rány a objeví se vám stigmata! 


Asphyx says:

I had walked past this tomb for many years, and every time, a chill ran down my spine. It was as if something evil and terrifying were luring me inside. I noticed I wasn’t the only one. Everyone who came to lay flowers on their ancestors’ graves gave it a wide berth. There was something rotten, cursed about it that both repelled and enticed me. I had known for a long time that evil takes many forms, but this was something else, something crazier. Yet one evening, I stepped inside. I walked quietly, and when my eyes adjusted to the darkness, I discovered that inside, on stone altars, lay mutilated bodies and mangy skeletons. Above the entrance was a bloody inscription GODLESS.

If you’ve been in the underworld as long as I have, you surely know this Chilean legend. The guys formed the band back in 1997, and even though they don’t churn out a lot of material, every time they’ve released an album, it’s always been a very morbid and interesting affair. This year, this pack reaffirms its position in the underground, and they do so with elegance and a desire to kill with music. Death takes many forms, and the one these maniacs bring us is very cruel, evil, and will get under your skin and into your subconscious. 


"Adversus Parousia" is exactly the kind of album that brings old corpses back to life, causes bloody, burning symbols to appear on the walls, and even leaves stigmata on some of us. Perfectly written and performed, sophisticated death metal of the highest quality. That’s what every fan gets when they hit play on their player and let this horror-filled affair into their room and mind. A massive, killer yet clear sound, a black-and-white motif on the cover all of this lends the new album even greater credibility. No, my dear readers, this is not just an ordinary album; it is more of a black, perverted mass, an ancient ritual for summoning dark forces. You will be burned to ashes, the crosses around you, turned upside down, will spontaneously combust. Holy water will begin to boil, and corrupted blood will appear within it. This new release is the negation of good, a total inferno, but also music that is very well written, composed, interesting, and terrifying in its very essence. I believe every riff, every morbid melody, every drum beat, and every scream into the darkness. Death is very close while listening, and Satan sits on his throne and smiles. He has a reason; this is mainly for him. GODLESS dragged me into the darkness, into the depths. They tangled me in tight webs, hammered rusty nails into me, reminiscent of those that will one day be in my coffin. If you’re a fan of bands like MORBID ANGEL, IMOLATION, DEAD CONGREGATION, DRAWN AND QUARTERED, and, like me, you love the South American style to death, then don’t hesitate for a second. The Chileans have hit the mark again and are killing everything in their path. There was something rotten, cursed, that both repelled and enticed me. I’ve known for a long time that evil takes many forms, but this was something else, something crazier. Yet one evening, I stepped inside. I walked quietly, and when my eyes adjusted to the darkness, I discovered that inside, on stone altars, lay mutilated bodies and mangy skeletons. An ancient, raw death metal ritual for summoning dark forces! An album that will make your old wounds burn and stigmata appear!



Tracklist:
1. Ingenitus-Ekstasis
2. Omega Omnipotens: Hosanna in Nullificatio
3. Plaga Vobiscum (Et Cum Spiritu Tuo)
4. Pneuma-Khaos
5. Ekstasis-Cosmogravis
6. Numenlagneia
7. Ultraticum Infinita Omnium in Nihilum
8. Et Verbum Nihil Factum Est

Recenze/review - ROTTEN TOMB - Vestiges of Tortured Souls (2026)


ROTTEN TOMB - Vestiges of Tortured Souls
CD 2026, Nuclear Winter Records

for english please scroll down

Do kostí i do podvědomí se mi vkrádá pomalu chlad. Bojím se vlastního stínu. Probuzen uprostřed noci, zažívám další ze svých děsivých nočních můr. Pozvala mě moje vlastní smrt, provedla mě nekonečnými zákoutími podzemí, abychom nakonec skončili tady, na jednom dávno opuštěném pohřebišti v horách. Vykopu si vlastní hrob, připravím všechno v márnici a poslouchám u toho nové album chilských maniaků ROTTEN TOMB. Pozorní čtenáři našich stránek moc dobře vědí, že jsme se téhle smečce již několikrát věnovali. Máme dokonce i rozhovor. Vše najdete v odkazech dole pod dnešním článkem. 

Pánové pokračují ve své morbidní práci. Nové letošní album je propracovanější než dřív. Je surové, ale zároveň v sobě obsahuje spoustu chladných a temných ingrediencí. Skladby jsou napsány s jediným účelem, pohřbít vás zaživa. Budete se zase jednou toulat spolu se mnou i s kapelou v nekonečných chodbách Hádovy říše a marně hledat světlo. Potkáte své vlastní démony.


"Vestiges of Tortured Souls" se mi pomalu dostalo pod kůži, do krve. Nejdříve na mě působilo album jako klubko jedovatých hadů, kteří se plazili u mých nohou, potom mě uhranulo, abych nakonec uštknut zemřel v šílených a velmi bolestivých křečích. Pánové sází i letos na kombinaci surových, ostrých melodií a domově prašivých pasáží, připomínajících nekonečné noci v márnicích. Výsledný koktejl považuji za velmi chutný, rád si s ním znovu a znovu připíjím na smrt. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již přes 35 let a poslouchám dávno jen hudbu, která mě osloví, která se mi líbí, u které dojde ke vzájemnému přenosu morbidních emocí. ROTTEN TOMB jsou jako šelma na lovu, která si hraje s kořistí, děsí ji, aby do ní nakonec zasekla svůj dráp. Tohle je hudba, která nejvíce vynikne v ruinách starých prokletých kostelů. Pokud se potom podíváme na formální stránku věci a budeme spolu hovořit o zvuku, o motivu na obalu, potom vám klidně podepíšu vlastní krví, že vše je v nejlepším pořádku. Někdy mám při poslechu pocit, že jsem zavřený hluboko v podzemí, v plesnivé kobce a každý další riff je pro mě rezavým hřebem, který mi kapela zatlouká do hlavy. Mrzí mě snad jen jediné. Ještě jsem kapelu neviděl na koncertě. Musí to být masakr a troufám si tvrdit, že nové skladby budou zabíjet na potkání. Pokud jako já stále ctíte u kapel nejvíc opravdovost, dobře napsané motivy a k smrti milujete temnou a chladnou atmosféru, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde i pro vás. Do kostí i do podvědomí se mi vkrádá pomalu chlad. Bojím se vlastního stínu. Probuzen uprostřed noci, zažívám další ze svých děsivých nočních můr. Ostrý, divoký, mrazivý a nekonečně temný death metal s prokletých pohřebišť! Album, které vás převede na druhou stranu, do země krvavých stínů! 


Asphyx says:

A chill is slowly creeping into my bones and my subconscious. I’m afraid of my own shadow. Waking up in the middle of the night, I’m experiencing yet another of my terrifying nightmares. My own death invited me, guiding me through the endless labyrinth of the underworld, only to end up here, at a long abandoned burial ground in the mountains. I dig my own grave, prepare everything in the morgue, and listen to the new album by the Chilean maniacs ROTTEN TOMB. Attentive readers of our site know very well that we’ve covered this pack several times before. We even have an interview. You can find everything in the links below today’s article. 

The gentlemen continue their morbid work. This year’s new album is more polished than before. It’s raw, yet it contains plenty of cold and dark elements. The songs are written with a single purpose: to bury you alive. Once again, you’ll wander with me and the band through the endless corridors of Hades’ realm, searching in vain for light. You’ll encounter your own demons.


"Vestiges of Tortured Souls" slowly seeped under my skin, into my blood. At first, the album struck me like a nest of venomous snakes slithering at my feet; then it cast a spell on me, until I finally died from a bite, writhing in mad and excruciating convulsions. The guys are banking again this year on a combination of raw, sharp melodies and passages that reek of home, reminiscent of endless nights in morgues. I find the resulting cocktail very tasty; I gladly toast death with it again and again. I am an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for over 35 years, and for a long time now I have listened only to music that speaks to me, that I like, and with which there is a mutual exchange of morbid emotions. ROTTEN TOMB are like a beast on the hunt, toying with its prey, terrifying it, only to finally sink its claws into it. This is music that stands out most in the ruins of old, cursed churches. If we then look at the formal side of things and talk about the sound, about the cover art, then I’ll gladly sign with my own blood that everything is in perfect order. Sometimes, when I listen to them, I feel like I’m locked deep underground in a moldy dungeon, and every new riff feels like a rusty nail the band is hammering into my head. There’s only one thing that bums me out: I haven’t seen them live yet. It must be a blast, and I’d go so far as to say that their new songs will be killer. If, like me, you still value authenticity and well-written themes above all else in a band, and you love a dark and cold atmosphere to death, then don’t hesitate for a second. This is for you, too. A slow chill is creeping into my bones and my subconscious. I fear my own shadow. Waking up in the middle of the night, I’m experiencing another of my terrifying nightmares. Sharp, wild, freezing, and infinitely dark death metal from cursed graveyards! An album that will transport you to the other side, to the land of bloody shadows!


about ROTTEN TOMB on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Horror Manifestations
02. Condemned Reality
03. Lost Memories
04. Waiting, Dying
05. Mortified
06. Mind of Chaos
07. Here Lies Death
08. Ancestral Preservation
09. Human Pyre

Line-up:
Deathbringer - Guitar, vocals
C. - Guitar
A. Prophaner - Drums
Utukku - Bass


ROTTEN TOMB

Nuclear Winter Records

TWITTER