DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 18. července 2026

Recenze/review - DISSIDENT FAITH - Dissidance (2026)


DISSIDENT FAITH - Dissidance
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH. Old school death metalová kapela z Turecka, která mě svým debutovým albem ihned přikovala na zeď.

Poslouchat jejich letošní novinku je jako se přehrabovat ve starých plesnivých kostech. Znesvěcené ostatky padlých kněží, atmosféra plná nahrubo nasekané tmy a naprosté, čiré zlo. Tohle všechno můžete potkat v hudbě maniaků z Ankary. Velmi dobře napsané skladby se mi ihned zadřely pod kůži a zůstaly tam, jako děsivé svědectví. O bolesti, utrpení, o strachu a nekonečné tmě. 


Kapela ctí veškerá psaná i nepsaná pravidla stylu. Pánové sice nepřinášejí nic nového do záhrobí, ale jejich debut rozhodně není jenom dobře odvedeným řemeslem. Naopak, ze skladeb cítím surovou energii nasbíranou v tom nejhlubším podsvětí. Za velmi povedený, prašivý, ostrý a dobře čitelný považuji zvuk. Povedl se i zajímavý motiv na obalu. Hlavní je ale nakonec vždycky hudba a ta řeže tou správnou stranou nože. DISSIDENT FAITH dokáží být suroví, nekompromisní, ale nezapomínají ani na chladnou a temnou atmosféru. Album "Dissidance" ocení všichni, kteří mají death metal zakódovaný v DNA, ale i prokletí a poutníci, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Pokud byste po mě chtěli nějaká jména, kterými se pánové volně inspirovali, musel bych zmínit OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, DEICIDE. Osobně se mi potom nejvíc líbí nejen morbidní nálady, které se kolem celé nahrávky vznáší jako můry kolem ohně, ale i ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, s jakou nám svoji hrobařskou práci tihle maniaci předkládají. Jsem starý pes (a zmiňuji to poměrně často), který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. A jako takový vám mohu nové album rozhodně doporučit. Svět kolem nás je možná prokletý a brzy shoří v plamenech, ale než se tak stane, budu tuhle nahrávku poslouchat stále dál. Je totiž povedená po všech stránkách. Označuji novinku vysokou známkou kvality a znovu zapínám play. Opakuješ dokola stále stejné modlitby. Poklekneš na studenou podlahu, ruce sepnuté a klaníš se dávno padlým modlám. Kněz má rozeklaný jazyk, falešný úsměv na tváři a temný sklep, ve kterém má zavřenou další oběť. Lži, nenávist, zabalená do krásných slov. Historie se opakuje s krutou pravidelností, smrt je často jediným vysvobozením. Obracím kříže směrem dolů, krvácím ze starých zanícených ran. Jsou jako sněť, jako pradávná choroba, která spala dlouhé roky v katakombách, aby se letos znovu objevila a začala zabíjet. DISSIDENT FAITH! Morbidní, temné, surové ozvěny ze starých prokletých death metalových pohřebišť! Hniloba, špína, smrt! 

Asphyx says:

You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked away. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to resurface this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH. An old-school death metal band from Turkey that immediately pinned me to the wall with their debut album.

Listening to their new release this year is like rummaging through old, moldy bones. Desecrated remains of fallen priests, an atmosphere thick with brutally chopped-up darkness and utter, pure evil. You can find all of this in the music of these maniacs from Ankara. The very well-written songs immediately got under my skin and stayed there, like a terrifying testimony of pain, suffering, fear, and endless darkness. 


The band adheres to all the written and unwritten rules of the genre. While these guys aren’t bringing anything new to the underworld, their debut is definitely more than just a well-crafted piece of work. On the contrary, I sense a raw energy in the songs energy gathered from the deepest depths of the underworld. I consider the sound to be very well done, gritty, sharp, and clear. The cover art also features an interesting motif. Ultimately, though, it’s always the music that matters most, and it cuts right through you. DISSIDENT FAITH know how to be raw and uncompromising, yet they don’t neglect the cold, dark atmosphere. The album “Dissidance” will be appreciated by everyone who has death metal encoded in their DNA, as well as the damned and the wanderers, eternally lost between this world and the next. If you were to ask me for some names that these gentlemen drew inspiration from, I’d have to mention OBITUARY, MORBID ANGEL, MASSACRE, PESTILENCE, and DEICIDE. Personally, what I like most are not only the morbid moods that hover around the entire recording like moths around a fire, but also the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity with which these maniacs present their gravedigger’s work to us. I’m an old dog (and I mention this quite often) who’s been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years. And as such, I can definitely recommend this new album to you. The world around us may be cursed and will soon burn in flames, but until that happens, I’ll keep listening to this album. It’s simply excellent in every way. I give this new release high marks for quality and press play again. You repeat the same prayers over and over. You kneel on the cold floor, hands clasped, and bow to idols long since fallen. The priest has a forked tongue, a false smile on his face, and a dark cellar where he keeps his next victim locked up. Lies and hatred, wrapped in beautiful words. History repeats itself with cruel regularity; death is often the only deliverance. I turn the crosses upside down, bleeding from old, festering wounds. They’re like gangrene, like an ancient disease that slept for many years in the catacombs, only to reemerge this year and begin killing again. DISSIDENT FAITH! Morbid, dark, raw echoes from ancient, cursed death metal graveyards! Rot, filth, death! 


tracklist:
01. Dissident Church 
02. Holy Lies 
03. Dissidance 
04. End Of Faith 
05. Your Fake Prophet 
06. Muffled Prayers Of A Broken Soul 
07. The Last Ritual

A few questions - interview with death metal band from Türkiye - DISSIDENT FAITH.


A few questions - interview with death metal band from Türkiye - DISSIDENT FAITH.

Answered Yakup Kenan Dindar (Ölü Cenin), thank you!

1. Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and whatstyle of music do you play etc.?

Dissident Faith: Dissident Faith was founded in 2025 by me, Yakup Kenan Dindar (Ölü Cenin), with the core purpose of playing early old-school death metal. All of our songs were co-written alongside our rhythm guitarist, Adem Düzgünsıvacı (Beleth). Once our drummer Bedir Yeni and lead guitarist Efe Can Çoban joined, the lineup was complete. I also handle the bass and vocal duties in the band. Our music is heavily driven by the political climate of our country and the intense religious pressure we experience daily. We write songs about themes like the unjust imprisonment of innocent people simply because they do not align with the government's stance.

2. Where and under what conditions were you recording the new album? Who was incharge of sound, production and mastering?

Dissident Faith: We recorded our album at Droptone Studio. The mixing and mastering stages were also handled at Droptone by a member of their staff and a very close friend of mine, Arda Sandalcı.


3. How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

Dissident Faith: We released a strictly limited run of only 50 cassettes. In today's world, people generally prefer to use monthly subscription-based streaming platforms rather than spending money on physical music.

4. Who is the author of the lyrics and how were they created and about what dothe lyrics deal with?

Dissident Faith: As the vocalist of the band, I (Kenan) write all the lyrics. In my view, having a platform to reach people through art is not just an opportunity—it is a responsibility. If there are people standing in front of me, watching and listening, the message I give them matters deeply. I want to instill the mindset that if we stay silent in the face of political oppression, no one else will speak up. For example, last year, the band Behemoth was barred from performing a concert in our country under the label of being "Satanists". Because of this, while my lyrics might look anti-religious on the surface, they actually aren't. I want everyone to practice their own religion freely, but your religion should not dictate or impact my life. That is why my lyrics continue to revolve around these themes.

5. Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and thewebsite? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Dissident Faith: Our album artwork and band logo were drawn by my close friend Ada (Ada's Brutal Designing). The layout and graphic design for the physical release packaging were done by Zafer Can Tufan and Emir Türkmen. We don't have a website yet; we are mostly active on Bandcamp and Instagram. Honestly, our main desire is just to make music and maintain our political stance, but today's conditions force us to keep our social media active. Nowadays, every musician is forced to be a bit of an influencer as well.


6. Which label did you choose for releasing your album and why this label? Didyou send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Dissident Faith: Our debut album was released independently under the Droptone banner. We are using this release as a reference point to work with labels for our upcoming albums. After the album dropped, I sent out numerous emails to various labels and received highly positive feedback. We are currently evaluating these offers for our future releases.

7. Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Dissident Faith: I can say we draw our heaviest inspiration from the early albums of bands like Possessed, Obituary, Deicide, Slayer, and Death. We basically approach our songwriting with the mindset of: "What would it sound like if we were making music in the late '80s or early '90s?"

8. How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Dissident Faith: We are mostly active within the underground death metal scene. Since our formation, we have played 3 gigs so far. The biggest show we've done was in Istanbul, where we shared the stage as the opening act for the death metal legends Incantation.


9. What about your plans for the future? What do you want to achieve with theband?

Dissident Faith: We particularly want to tour the USA, which Spotify data shows is where our largest listener base is located. I also want us to play major European festivals and make people say, "Look at the kind of band that came out of a country like that."

10.How and where can your fans contact you? Can you provide some contactinformation?

Dissident Faith: Anyone can reach out to us directly through Instagram DMs or via our email address.

Thanx for interview.




---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 17. července 2026

Recenze/review - IN VESPRO - Where Silence Used to Sleep (2026)


IN VESPRO - Where Silence Used to Sleep
CD 2026, Meuse Music Records

for english please scroll down

Vracíš se stále na stejná místa. Hledáš otisk vzpomínek. Navštěvuješ hřbitov, kde jsou pohřbeni tví kamarádi i předci. Sedáváš osamocený na lavičkách v parku a sleduješ,  jak kolem život běží, tepe, žhne. Mladé dívky vznášející se ulicí, starci, šourající se světem. S prázdnými pohledy, se smrtí za zády. Jak jednou zemřeme, jak jednou odejdeme do říše stínů? Zatím netuším, jsem tu jenom já, nekonečný smutek, pochmurné počasí a nové debutové album italských melodických death doomařů IN VESPRO.

Když novinku poslouchám, tak před sebou vidím podobný dům, jako je na obalu. Stával na konci ulice i v našem městě a žili v něm podivní lidé, o kterých se říkalo, že jsou upíři. Jako malý jsme se  jich bál, měli bílé tváře a mluvili jenom šeptem. Vždycky jsem měl rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, donutit mě se zastavit, zklidnit dech a soustředit se na věčnost. Ne, Italové nevymýšlejí nic nového, ale hrají upřímně, ryze, opravdově a naprosto autenticky. 

Vždycky jsem se rád toulal opuštěnými ulicemi. Vstávám velmi brzy a spolu se stíny poslouchám podobné nahrávky. Užívám si atmosféru, těkavé, chytlavé nálady, které kolem mě nejdřív létají jako můry kolem ohně, aby nakonec shořely, zmrzly uprostřed letu. Vše je pomíjivé. Naše životy, kterým přikládáme příliš velkou důležitost. Přitom jsme jenom zrnka písku ve vesmíru. IN VESPRO se volně inspirovali u kapel jako PARADISE LOST, ANATHEMA, SWALOW THE SUN, KATATONIA. Přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která nejen že má poctivý, masivní a řezající zvuk i zajímavý motiv na obalu, ale hlavně se vám dostane do hlavy i do podvědomí. Jen si tak být, existovat, zastavit se v současném divném světě. Soustředit se na vlastní dech, meditovat v chůzi. Mezi starými náhrobky, na hřbitově, kde jednou možná budeš ležet i ty. Vlastní kořeny nelze vytrhnout, jsou v nás otištěny, spolu se svědomím, s bolestí, s utrpením, ale i krásnými úsměvy mezi kapkami deště. "Where Silence Used to Sleep" je vznešeným i zemitým albem zároveň. Má v sobě všechny potřebné ingredience k tomu, aby mě rozdrásalo zevnitř. O tomto stylu jsem mnohokrát napsal, že se musí hrát srdcem, jinak nevynikne naplno jeho síla. Myslím si, vím to, cítím to, vnímám, že Italové do skladeb dali kus sebe samých. Až zase půjdu jednou na místa, která jsou navždy otištěna v mých vzpomínkách, vezmu si tuhle nahrávku určitě s sebou. Má v sobě něco magicky přitažlivého, neklidného, co mě nutí se k ní neustále vracet. Prázdnota, bolest a nekonečný smutek lidské duše! Chladný, neklidný doom death metal, který vás obejme pavučinami pochmurných myšlenek! 


Asphyx says:

You keep returning to the same places. You’re searching for traces of memories. You visit the cemetery where your friends and ancestors are buried. You sit alone on park benches and watch as life rushes by, pulsing, blazing. Young girls floating down the street, old men shuffling through the world. With empty stares, death at their heels. When will we die, when will we depart for the realm of shadows? For now, I have no idea; it’s just me here, endless sorrow, gloomy weather, and the new debut album by the Italian melodic death-doom band IN VESPRO.

When I listen to this new album, I see a house like the one on the cover. It used to stand at the end of a street in our town, too, and strange people lived there people who were rumored to be vampires. As a child, I was afraid of them; they had pale faces and spoke only in whispers. I’ve always loved music that can stir up emotions in me, make me stop, catch my breath, and focus on eternity. No, the Italians aren’t inventing anything new, but they play with sincerity, purity, authenticity, and complete genuineness. 


I’ve always loved wandering through deserted streets. I get up very early and, together with the shadows, listen to similar recordings. I enjoy the atmosphere, the fleeting, captivating moods that at first flit around me like moths around a fire, only to eventually burn up or freeze mid-flight. Everything is fleeting. Our lives, to which we attach far too much importance. Yet we are merely grains of sand in the universe. IN VESPRO drew loose inspiration from bands like PARADISE LOST, ANATHEMA, SWALLOW THE SUN, and KATATONIA. They add a great deal of their own ideas and creativity. The result is a recording that not only has a solid, massive, and cutting sound and an interesting cover design, but most importantly will get into your head and your subconscious. Just be, exist, pause in this strange world of today. Focus on your own breath, meditate while walking. Among the old gravestones, in a cemetery where you, too, may one day lie. You cannot uproot your own roots; they are imprinted within us, along with our conscience, our pain, our suffering, but also with beautiful smiles amid the raindrops. "Where Silence Used to Sleep" is both a sublime and earthy album. It has all the necessary ingredients to tear me apart from the inside. I’ve written many times about this style: it must be played from the heart, otherwise its full power won’t shine through. I think, I know, I feel, and I sense that the Italians have poured a piece of themselves into these songs. The next time I visit the places that are forever etched in my memory, I’ll definitely take this album with me. There’s something magically alluring and unsettling about it that compels me to keep coming back to it. The emptiness, pain, and endless sorrow of the human soul! Cold, restless doom death metal that will envelop you in a web of gloomy thoughts!


tracklist:
1. Fading Hollow 
2. Ghost Inside Tomorrow 
3. Where Silence Used to Sleep 
4. Absence Becomes Her 
5. A Quiet End 
6. Beneath the Unseen 
7. The Last Light 
8. Ashes of the Dawn 
9. Everfall 

band:

A few questions - interview with doom death metal band from Italy - IN VESPRO.


A few questions - interview with doom death metal band from Italy - IN VESPRO.

Answered Luca (vocals, guitars) and Emanuela (guitars), thank you!

Ave, can you introduce your band to our readers? When was it founded and what style of music do you play?

Luca: In Vespro was founded in 2025, although the project actually began earlier as a personal songwriting effort. I had already written most of the material before the full line-up came together. Musically, we play atmospheric doom/death metal rooted in the early ‘90s tradition, but our focus isn’t on recreating a particular era. What matters most to us is creating an immersive emotional experience built around melancholy and atmosphere. The songs are meant to be lived rather than simply listened to.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

Luca: The recording process was very relaxed and focused. Since the songs had already taken shape long before entering the studio, I knew exactly what I wanted to achieve. The album was mixed and mastered by me at my Mørknatt Studio, so I took care of everything. I wasn’t looking for an overly polished production; I wanted something organic, natural and emotionally honest.


How many copies were released and which formats were used for this new edition?

Luca: At the moment the album is available digitally and on Digipak CD through Meuse Music Records.

Who wrote the lyrics, how were they created, and what are they about?

Emanuela: I wrote all the lyrics together with Luca. They developed alongside the music rather than independently from it. I never started with a story I wanted to tell. Instead, I tried to translate the emotions suggested by the music into words. The lyrics revolve around silence, memory, absence, loss and the slow erosion of both places and emotions. They’re intentionally open-ended because I’d rather evoke feelings than explain them.

Who created the band’s logo, and who took care of the artwork and online presence? How important are social networks to you?

Luca: The visual identity of the band has always been very important to me because it complements the music. Every visual element should reflect the same atmosphere conveyed by the songs. The logo was created by an amazing artist, Cristophe Szpajdel. As for social media, I see it as a useful tool to reach people who might connect with our music. At the same time, I don’t think it should ever become more important than the music itself. In the end, the music has to speak for itself.


Which label did you choose to release the album, and why? Are you satisfied with the way they represent the band?

Luca: We released the album through Meuse Music Records because they immediately understood what In Vespro was about. They approached the project with genuine enthusiasm and never tried to influence its artistic direction. That kind of respect is extremely important to me. So far, working with them has been a very positive experience.

Which bands do you admire the most, and where do you find your inspiration? 

Luca: The early works of Katatonia, Anathema, Paradise Lost and My Dying Bride have certainly been very important influences throughout the years. That said, inspiration doesn’t come exclusively from music. Literature, nature, abandoned places and everyday emotions often leave a deeper impression on me than albums do. Most of the ideas behind In Vespro come from personal reflections rather than direct musical references.

Did you send the album to other labels? How was the response?

Luca: I contacted a few labels that I felt could genuinely appreciate this kind of music, but from the moment Meuse Music Records showed their interest, it quickly became clear that they were the right home for the album. Their approach was straightforward, respectful and enthusiastic, which made the decision an easy one.


How many shows have you played? Do you prefer clubs or festivals, and which performance stands out the most?

Emanuela: As In Vespro is still a new band, we haven’t played any live shows yet. However, we’re actively working to bring the band on stage as soon as possible. Our songs were written with a strong live dimension in mind, so we’re really looking forward to sharing them with an audience. When it comes to live performances, we don’t have a preference between clubs and festivals, we believe each offers a unique atmosphere and experience. Our goal is simply to perform wherever the music can connect with people and create an intense, memorable experience.

What are your plans for the future? What do you hope to achieve with IN VESPRO?

Luca: The immediate goal is to bring Where Silence Used To Sleep on stage and let people experience it live. Beyond that, I simply want to keep writing honest music without feeling pressured to follow trends or expectations. If people genuinely connect with what we create, that’s already more rewarding than any commercial achievement.

How and where can fans get in touch with the band?

Luca: The easiest way is through our official social media pages, where we regularly post news and updates about the band. Fans can also follow Meuse Music Records for release announcements and future live dates. We’re always happy to hear from people who connect with our music.

Thanx for the interview.

https://meusemusicrecords.bandcamp.com/album/in-vespro-where-silence-used-to-sleep-mmr078





---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 16. července 2026

Recenze/review - SOOTHSAYER - The Unbinding (2026)


SOOTHSAYER - The Unbinding
CD 2026, Apocalyptic Witchcraft Recordings

for english please scroll down

Ztracený v krvavé mlze, kráčím dál. Vstříc věčnosti, do temnoty, do nekonečných bažin utrpení. Oproštěn od běžných věcí, od stereotypu všedního dne, opět hledám hudbu, která mě přenese do jiných dimenzí, do světů, kde vládne všemocná příroda. Kousek za naším domem, v černých lesích, hledám své kořeny. Našlapuji tiše, rozdrásán novým albem irských SOOTHSAYER, směrem do hlubiny, hledám jedinou, ryzí pravdu, ukrytou hluboko pod povrchem.

Není žádným tajemstvím, že mám pro tuhle kapelu velkou slabost. Psal jsem recenze na jejich předchozí počiny a máme spolu i skvělý rozhovor (odkazy naleznete dole pod dnešním článkem). Nové, letošní album, je potom volným pokračováním věcí minulých. Opět se jedná o starodávný, magický rituál, prováděný mezi menhiry, na pohřebištích, na kterých jsou pochováni druidi. Je něco tajemného, záhadného, naléhavého, co mě nutí se k hudbě této smečky stále vracet. Je to ryzost, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita, které mě na jejich nové nahrávce opět fascinují. 


Doom metal je zde kombinován se sludge prvky, to vše zabalené do pevných pavučin čitelného a řezajícího zvuku. Toulám se po lesích, sleduji život i smrt v jejich opravdové, drsné podobě. Zrození, utrpení a nakonec se z nás stanou jenom kusy masa. Tahle kapela umí napsat velmi dobré skladby, vytvořit podmanivé nálady, které kolem mě nejdřív létaly jako můry kolem ohně, aby se potom, spáleny na popel, dostaly i do mé krve a podvědomí. Na nové album "The Unbinding" je nutný klid, ticho a nejlépe i tma a chlad. Teprve potom vylezou na povrch jednotlivé nuance. Novinka je muzikou pro poutníky věčností, pro přemýšlivé jedince s bohatou fantazií, pro lidi, kteří mají rádi přírodu a její záhady v její syrové podobě. Irové jsou na nové desce vášniví, ale i vznešení, majestátní. Celou nahrávkou se potom vine takový zvláštní neklid, touha, smutek, ale i naděje, která jako vždy umírá až poslední. Stávám se při poslechu zase jednou morbidním básníkem, jsem napnutý, riffy i melodie se mi zadírají pod kůži. Nerad kapely k někomu přirovnávám, ale pro představu zmiňuji jména jako EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN, PRIMMORDIAL, NEGURA BUNGET, MY DYING BRIDE. S těmi mají stylově SOOTHSAYER několik styčných bodů a lze je zařadit do stejného, podobného stylu. Čím jsem starší, tím raději si čtu ve starých spisech, hledám v archívech. Zastavuji se uprostřed lesa, zklidňuji svoji mysl a poslouchám u toho nové album těchto tmářů. Zpomaluji všechny svoje životní funkce a hudba se stává mojí nedílnou součástí. Ztracený v krvavé mlze, kráčím dál. Vstříc věčnosti, do temnoty, do nekonečných bažin utrpení. Oproštěn od běžných věcí, od stereotypu všedního dne, opět hledám hudbu, která mě přenese do jiných dimenzí, do světů, kde vládne všemocná příroda. Našel jsem jí. Nezbývá než kapele poděkovat, vyseknout poklonu až k zemi a vydat se na další cestu do lesů, do hor, k řekám, do bažin.  Syrové, chladné, divoké a nespoutané ozvěny ze starých pohřebišť! Pradávný rituál, který vás zahalí do krvavé mlhy! Album plné doom metalové věčnosti!

Asphyx says:

Lost in a blood-red fog, I keep walking. Toward eternity, into the darkness, into the endless swamps of suffering. Freed from mundane matters, from the monotony of everyday life, I once again seek music that will transport me to other dimensions, to worlds where all-powerful nature reigns. Just beyond our house, in the dark forests, I search for my roots. I tread quietly, captivated by the new album by the Irish band SOOTHSAYER, heading toward the depths, seeking the one, pure truth hidden deep beneath the surface.

It’s no secret that I have a soft spot for this band. I’ve written reviews of their previous releases, and we’ve also done a great interview together (you’ll find the links below today’s article). This year’s new album is a loose continuation of their past work. Once again, it’s an ancient, magical ritual performed among menhirs, at burial grounds where druids are laid to rest. There’s something mysterious, enigmatic, and compelling that keeps drawing me back to this band’s music. It’s the purity, sincerity, believability, and absolute authenticity that once again fascinate me on their new recording. 


Doom metal is combined here with sludge elements, all wrapped up in a dense web of clear, cutting sound. I wander through the forests, observing life and death in their true, raw form. Birth, suffering and in the end, we become nothing more than pieces of flesh. This band knows how to write excellent songs and create captivating atmospheres that at first fluttered around me like moths around a fire, only to be burned to ashes and seep into my blood and subconscious. To fully appreciate the new album "The Unbinding", you need peace, quiet, and ideally darkness and cold. Only then will the individual nuances come to the surface. This new release is music for wanderers through eternity, for contemplative individuals with vivid imaginations, for people who love nature and its mysteries in their raw form. On this new album, the Irish are passionate, yet also noble and majestic. A peculiar restlessness, longing, sadness, and yet hope which, as always, dies last winds its way through the entire recording. As I listen, I once again become a morbid poet; I’m on edge, and the riffs and melodies get under my skin. I don’t like to compare bands to others, but to give you an idea, I’ll mention names like EREMIT, CULT OF LUNA, JUPITERIAN, PRIMMORDIAL, NEGURA BUNGET, and MY DYING BRIDE. SOOTHSAYER shares several stylistic similarities with them and can be classified within the same, similar genre. The older I get, the more I enjoy reading old texts and searching through archives. I stop in the middle of the forest, calm my mind, and listen to this new album by these dark artists. I slow down all my bodily functions, and the music becomes an integral part of me. Lost in a bloody fog, I keep walking. Toward eternity, into the darkness, into the endless swamps of suffering. Freed from mundane matters, from the monotony of everyday life, I once again seek music that will transport me to other dimensions, to worlds where almighty nature reigns. I have found it. All that’s left is to thank the band, bow down to the ground, and set out on another journey into the forests, the mountains, the rivers, and the swamps. Raw, cold, wild, and untamed echoes from ancient burial grounds! An ancient ritual that will shroud you in a bloody fog! An album full of doom metal eternity!


about SOOTHSAYER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Eroding the Sky 
2. Sooner Acceptance 
3. Endless Shesha 
4. The Vine 
5. A Vague Shimmer 

Line-up:
Liam Hughes - Vocals
Marc O’Grady - Guitars
Gerard O' Callaghan - Drums
Con Doyle - Guitars
Pavol Rosa - Bass




Recenze/review - WARTHRASH - No Light Shall Remain (2026)


WARTHRASH - No Light Shall Remain
CD 2026, Awakening Records

for english please scroll down

Vykazoval jasné znaky psychopatie. Přesto byl oblíbený, schopný, zastával vysoké funkce. Často byl na obrazovce, pořád se usmíval a ovládal všechny kolem sebe. Psali o něm oslavné články, přesto bylo v jeho očích něco šíleného, děsivého. Když přišel domů a odhodil svoji masku, tak týral svoji ženu a po nocích se toulal ulicemi a lovil. Slabé oběti, chudáky bez domova. Dělalo mu radost utrpení a bolest ostatních. Krmil se temnotou a zlem. Kolik takových znáte? Kolik jich vládne světu? 

Čím jsem starší, tím víc nad tím přemýšlím. Musím si pak pokaždé pustit nějaké dobré album. Tentokrát volím druhé dlouhohrající album kolumbijských maniaků WARTHRASH. Velmi povedená záležitost, říkám si ihned, jakmile spolu s jejich hudbou strávím nějaký čas. Ostrý thrash metal se zde potkává se surovým, prašivým death metalem. Myslím si, že jsem zde správně. Navíc, celý den jsem sledoval v médiích lži a potřebuji si vyčistit hlavu. 


Je to moje vůbec první setkání s kapelou. Doporučuji vám, abyste prozkoumali i zbytek jejich diskografie. Stojí rozhodně za to. Kapela na to jde ostře, nekompromisně, dodržuje všechna základní pravidla podsvětí, ale přidává i něco navíc. Kus sebe samých, kus srdce. Vždycky jsem měl nejvíc rád kapely, které hrají opravdově, ryze, upřímně a autenticky. V případě WARTHRASH to platí na sto procent. Velmi dobře napsané skladby, zvukově skvěle ošetřené. Zajímavý motiv na obalu, ale hlavně velká spousta zajímavých nápadů, tohle všechno dělá z novinky povinnost pro fanoušky třeba takových ENTOMBED, DEATH, MORBID ANGEL, DISMEMBER. Navíc v sobě mají takovou tu zvláštní a neopakovatelnou jihoamerickou živočišnost, kterou mám já osobně u kapel velmi rád. Zkrátka a dobře, nové album je velmi dobře napsané, má v sobě potřebný drive i sílu. Hoří zevnitř, i když je na povrchu chladné a temné. Jako čerstvě otevřený hrob, jako dlouhé noci v márnici, jako ulice vašeho města, ve kterých řádí maniak z úvodu dnešního článku. Kde se bere v lidech zlo? Kde nenávist? Poslední dobou bývám občas šokován, čeho jsou někteří jedinci schopni. Určitě si přečtěte i texty, které posouvají "No Light Shall Remain" na ještě vyšší level. Stojí rozhodně za pozornost. Dovedu si představit malý klub, někde na periferii města. Na pódiu hrají tihle tmáři. Budu stát rozhodně v první řadě! V závěru je to vlastně jednoduché. Poslouchám hudbu již dávno hlavně srdcem a novinka těchto maniaků z Medelinu mě přesvědčila na svoji stranu. Zasekla do mě svůj dráp a už mě nepustila. Ostrý, divoký death thrash metal, který definuje zlo, temnotu i nenávist! Album,  které vás přikove na zeď! 

Asphyx says:

He showed clear signs of psychopathy. Yet he was popular, capable, and held high office. He was often on TV, always smiling, and had everyone around him under his thumb. They wrote glowing articles about him, yet there was something mad, terrifying in his eyes. When he came home and cast off his mask, he abused his wife and roamed the streets at night, hunting. Weak victims, poor homeless people. He took pleasure in the suffering and pain of others. He fed on darkness and evil. How many people like that do you know? How many of them rule the world? 

The older I get, the more I think about it. Then I always have to put on a good album. This time, I’m choosing the second full-length album by the Colombian maniacs WARTHRASH. A very well-done effort, I tell myself as soon as I spend some time with their music. Sharp thrash metal meets raw, gritty death metal here. I think I’m in the right place. Besides, I’ve been watching lies in the media all day and I need to clear my head. 


This is my very first time hearing this band. I recommend that you check out the rest of their discography as well. It’s definitely worth it. The band takes a hard-hitting, uncompromising approach; they follow all the basic rules of the underworld, but they also add something extra—a piece of themselves, a piece of their heart. I’ve always loved bands that play with genuine, pure, sincere, and authentic passion the most. In the case of WARTHRASH, that’s 100 percent true. The songs are very well written and the sound is superbly produced. An interesting cover design, but above all, a wealth of interesting ideas all of this makes this new release a must-have for fans of bands like ENTOMBED, DEATH, MORBID ANGEL, and DISMEMBER. Plus, they possess that special and unique South American vitality that I personally love in bands. In short, the new album is very well written and has all the necessary drive and power. It burns from within, even though the surface is cold and dark. Like a freshly opened grave, like long nights in a morgue, like the streets of your city, where the maniac from the beginning of today’s article is on the rampage. Where does evil come from in people? Where does hatred come from? Lately, I’ve sometimes been shocked by what certain individuals are capable of. Be sure to check out the lyrics that take “No Light Shall Remain” to an even higher level. They’re definitely worth your attention. I can picture a small club, somewhere on the outskirts of town. These dark forces are playing on stage. I’ll definitely be standing in the front row! In the end, it’s actually simple. I’ve been listening to music mainly with my heart for a long time now, and this new release from these maniacs from Medellín has won me over. It sank its claws into me and hasn’t let go. Sharp, wild death thrash metal that defines evil, darkness, and hatred! An album that will pin you to the wall!


tracklist:
No Light Shall Remain
Culebras Sin Honor
Sombras del Poder
Crucifixion
Oscura Condena
Wounds
Undefeated
Hand of Doom
Abismo Sin Retorno
Ruins
Hollow Existence

Line-up:
Caronte – Drums / Vocals
Nosferatu – Guitars
Silent – Bass
Merciless – Lead Guitar



https://x.com/Awakening_Rec

https://grandsounds.net/
https://x.com/GrandSounds

středa 15. července 2026

Recenze/review - ASTRIFEROUS - Atavistic Unraveling (2026)


ASTRIFEROUS - Atavistic Unraveling
CD 2026, Me Saco Un Ojo, Pulverised Records

for english please scroll down

Teorie o tom, odkud se bere zlo, se různí. Někdo předpokládá, že nám bylo vloženo do genetické výbavy, jiný zase, že existuje ďábel, který nás dokáže ovládnout. Existuje i názor o temné vesmírné energii, která je neměnná, věčná a je jen na nás, jestli se jí necháme ovlivnit. V závěru to není tak důležité. Zlí lidé existují, to je nepopiratelný fakt a musíme s ním žít. ASTRIFEROUS z Kostariky jsem měl možnost vidět minulý rok naživo u nás v jednom malém klubu.

Zanechali ve mě, stejně jako jejich předchozí album, hlubokou krvavou stopu. Líbilo se mi nejen absolutně surové a podmanivé vystoupení, ale rád jsem se s jejich albem toulal podsvětím. Novinka je pokračováním věcí minulých. Je propracovaná, ohlodaná na kost, má s v sobě spoustu zajímavých momentů. Jenom vyžaduje čas. Rozhodně to není nahrávka na pár povrchních poslechů. 


Líbí se mi způsob, jakým jsou skladby na novém albu "Atavistic Unraveling" napsány. Mají v sobě takový ten pradávný tlak a energii, nahrubo nasekanou tmu. V některých momentech jsou komplikované a chvilku trvalo, než se mi dostaly do hlavy i do podvědomí. O to delší trvanlivost ale mají. Sedával jsem dlouhé hodiny pod noční oblohou a díval jsem se na hvězdy. Přemýšlel jsem o tom, odkud se bere zlo a poslouchal jsem stále dokola novou nahrávku. Měl jsem pocit, že ke mě odněkud z věčné temnoty prýští něco neuchopitelného, jiného. Spát jsem chodil rozervaný, rozdrásaný zevnitř. Novinka je velmi dobře zvukově ošetřená, výsledný dojem je uvěřitelný, opravdový. Motiv na obalu krásně doplňuje hudbu samotnou a jako celek nová deska rozhodně zaujme. Pokud jste, stejně jako já, fanoušci třeba takových INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, GORGUTS, potom jste zde správně. Jednotlivé motivy jsou na povrchu chladné, odtažité, uvnitř ale tepou, pálí a žhnou. Spálí vás na popel. Kapela si jde svojí vlastní cestou, snaží se hledat osobitý výraz, rukopis a myslím si, že se jí to daří na výbornou. Odkud pochází zlo stále nevíme, ale rozhodně se vyplatí jeho kořeny hledat. Když poslouchám letošní album od těchto tmářů, tak nad tím hodně často přemýšlím. Troufám si tvrdit, že novinka je povedená po všech stránkách a určitě by neměla uniknout nikomu, kdo má temnou fantazii a rád u hudby i přemýšlí. Někde daleko, mezi vyhaslými hvězdami, se tvoří nové entity. Některé nás zničí a jiné naplní životem a sílou. Je jen na nás, jaké si vybereme a necháme je, aby na nás působily. Mohu říci jen jediné, než bude naše planeta zničena, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Syrový, propracovaný death metal, jdoucí na samou podstatu naší temné existence! Děsivé ozvěny z vesmíru! 

Asphyx says:

Theories about the origin of evil vary. Some believe it’s embedded in our genetic makeup, while others believe there’s a devil who can control us. There’s also the idea of a dark cosmic energy that’s unchanging and eternal, and it’s entirely up to us whether we let it influence us. In the end, it doesn’t really matter. Evil people exist that’s an undeniable fact, and we have to live with it. I had the chance to see ASTRIFEROUS from Costa Rica perform live last year at a small club here.

Just like their previous album, they left a deep, bloody mark on me. I not only enjoyed their absolutely raw and captivating performance, but I also loved wandering through the underworld with their album. The new release is a continuation of what came before. It’s well crafted, stripped down to the bone, and full of interesting moments. It just takes time. It’s definitely not a record for a few superficial listens. 


I like the way the songs on the new album "Atavistic Unraveling" are written. They have that primal intensity and energy, that raw, choppy darkness. At times they’re complex, and it took me a while to let them sink into my mind and subconscious. But that makes them all the more enduring. I used to sit for hours under the night sky, gazing at the stars. I pondered the origins of evil while listening to the new album over and over again. I felt as though something intangible, something otherworldly, was welling up toward me from somewhere deep within the eternal darkness. I’d go to sleep feeling torn apart, torn from within. The new album is very well produced; the overall impression is believable and authentic. The cover art beautifully complements the music itself, and as a whole, the new album is definitely captivating. If, like me, you’re a fan of bands like INCANTATION, DEMILICH, TOMB MOLD, ADRAMELECH, BLOOD INCANTATION, IMMOLATION, or GORGUTS, then you’ve come to the right place. The individual motifs seem cold and distant on the surface, but inside they pulse, burn, and blaze. They’ll burn you to ashes. The band is blazing its own trail, striving to find a distinctive voice and style, and I think they’re succeeding brilliantly. We still don’t know where evil comes from, but it’s definitely worth searching for its roots. When I listen to this year’s album by these dark artists, I find myself thinking about that a lot. I dare say that this new release is a success in every respect and should definitely not be missed by anyone with a dark imagination who also likes to think while listening to music. Somewhere far away, among extinct stars, new entities are forming. Some will destroy us, and others will fill us with life and strength. It’s up to us which ones we choose and allow to influence us. I can say only one thing: until our planet is destroyed, I’ll keep listening to this album over and over. Raw, sophisticated death metal that cuts to the very core of our dark existence! Terrifying echoes from the cosmos!


about ASTRIFEROUS on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Carriers Of The Curse 
02. The Floating Catacombs 
03. Dissolution Of Eternity 
04. Proto Embryo (The Third Tribulation) 
05. Arcane Demonomania 
06. Mnemonic Phenomena 
07. Resonance Cascade




úterý 14. července 2026

Recenze/review - MORTEM - Mørketid (2026)


MORTEM - Mørketid
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Slunce dnes znovu umře. Dotýká se skoro země. Led a sníh, odlesky smrti. Podivný stav mezi bytím a nicotou. Hledání temnoty, tajemna. Magické chvíle, které se nemusí opakovat. "Mørketid" je norský výraz pro polární noc. Je to také nové album kapely MORTEM, jejíž kořeny sahají až do roku 1987. Je složena ze samých zkušených muzikantů, kteří jsou součástí scény již odnepaměti, od samého vzniku stylu, zvaného norský black metal.

Ano, pánové pokračují volně v tom, co kdysi dávno nahráli MAYHEM, ARCTURUS, se kterými se historie této kapely propojuje. Jejich tvorba je plná i odkazů na kapely typu THORNS, 1349, EMPEROR a DIMMU BORGIR. Činěno je tak ale s vlastním výrazem, spoustou nápadů a hledáním jiných, odlišných cest. Na novinku se tak můžete buď dívat pohledem přísného hudebního kritika, který nad novinkou jen mávne rukou se slovy: "Tohle všechno tady už bylo snad tisíckrát". A nebo můžete muziku poslouchat srdcem jako já a užít si ji. 


Na norských kapelách jsem měl vždycky nejraději kombinaci naprosté tmy a chladu, takové ty mrazivé melodie, které se mi pokaždé zadřou pod kůži, do kostí a donutí mě utéct někam do lesů, na stará pohřebiště. MORTEM tohle všechno umí na výbornou a když dáte novému albu čas, tak vězte, že po nějaké době vylezou na povrch velmi zajímavé momenty. Samozřejmě, pro úplný zážitek je nutná naprostá tma, okno otevřené dokořán. Potom k vám začne proudit pradávná energie ze severu, z nekonečných zasněžených plání, z lesů, ve kterých přebývá smrt. A je úplně jedno, jestli jste zrovna uprostřed rušného města nebo třeba na prosluněné pláži. Při každém společném setkání se mi zpomalily životní funkce, byl jsem zasažený hluboko do podvědomí. V žilách mi začaly kolovat kousky ledu a moje tvář byla zcela bílá, jako obličeje nemrtvých a upírů. "Mørketid" vnímám jako nahrávku, která má ostrý a chladný zvuk, zajímavý motiv na obalu, ale hlavně pochmurně krvavou atmosféru. Jako bych právě sestupoval do starých katakomb, ve kterých byla kdysi pohřbena těla prokletých mnichů. Daleko v zemi nikoho, mezi vlky, byly kdysi marné pokusy šířit křesťanství. Síla přírody a démonů ale zvítězila a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je ze samé podstaty morbidní, nechutná a zahalená do krvavé mlhy. Kapela umí být vznešená a majestátní, ale i zemitá a surová. Za mě osobně se jedná o album, které chce sice čas a trošku trpělivosti, ale pak se stane vaší součástí. Navěky vás prokleje a vy se budete chtít stále vracet. Směr je jasně nastaven, do tmy, do záhrobí, do nicoty. Slunce dnes znovu umře. Dotýká se skoro země. Led a sníh, odlesky smrti. Podivný stav mezi bytím a nicotou. Hledání temnoty, tajemna. Magické chvíle, které se nemusí opakovat. Temný black metal z dalekého severu, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Děsivé, magické, mrtvolné ozvěny z polární noci!

Asphyx says:

The sun will die again today. It almost touches the ground. Ice and snow, reflections of death. A strange state between existence and nothingness. A search for darkness, for mystery. Magical moments that may never happen again. “Mørketid” is the Norwegian term for the polar night. It is also the new album by the band MORTEM, whose roots date back to 1987. The band consists entirely of experienced musicians who have been part of the scene since time immemorial, from the very inception of the style known as Norwegian black metal.

Yes, these gentlemen are freely continuing in the vein of what MAYHEM and ARCTURUS recorded long ago bands with which this band’s history is intertwined. Their work is also full of references to bands like THORNS, 1349, EMPEROR, and DIMMU BORGIR. However, they do so with their own unique style, plenty of ideas, and a quest to explore new and different paths. So you can either approach this new release through the eyes of a strict music critic, who would simply dismiss it with the words, “We’ve seen all this a thousand times before.” Or you can listen to the music with your heart, like I do, and simply enjoy it. 


What I’ve always loved most about Norwegian bands is the combination of utter darkness and cold—those chilling melodies that always get under my skin, right down to my bones, and make me want to run off somewhere into the woods, to old burial grounds. MORTEM does all of this perfectly, and if you give their new album some time, know that after a while, some very interesting moments will come to the surface. Of course, for the full experience, you need complete darkness and a window wide open. Then, ancient energy will begin to flow toward you from the north, from the endless snow-covered plains, from the forests where death dwells. And it doesn’t matter at all whether you’re in the middle of a bustling city or on a sun-drenched beach. Every time I encountered this music, my vital signs slowed down; I was struck deep into my subconscious. Pieces of ice began to circulate through my veins, and my face turned completely white, like the faces of the undead and vampires. I perceive “Mørketid” as a recording with a sharp and cold sound, an interesting cover design, but above all, a gloomy, blood-soaked atmosphere. It’s as if I were descending into ancient catacombs where the bodies of cursed monks were once buried. Far away in no man’s land, among the wolves, there were once futile attempts to spread Christianity. But the power of nature and demons prevailed, and so you can enjoy music that is, by its very nature, morbid, repulsive, and shrouded in a bloody mist. The band can be sublime and majestic, but also earthy and raw. For me personally, this is an album that takes time and a little patience to appreciate, but once it does, it becomes a part of you. It will curse you forever, and you’ll want to keep coming back to it. The direction is clear: into the darkness, into the afterlife, into nothingness. The sun will die again today. It almost touches the ground. Ice and snow, reflections of death. A strange state between existence and nothingness. A search for darkness, for mystery. Magical moments that may never be repeated. Dark black metal from the far north that will make your blood run cold! Terrifying, magical, deathly echoes from the polar night!



Tracklist:
1. Mørketid (06:04)
2. The Mighty Odious (04:43)
3. Skyggeånd (07:34)
4. Blodvassen Grunn (05:44)
5. Aftermath (04:09)
6. Den Sanne Gud (05:22)
7. Mørkets Ormebol (05:52)
8. Ditt Ødes Ære (05:10)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine