Staré pohřebiště, ukryté dlouhé roky před světem. Hluboko v podzemí, v těch nejtemnějších katakombách. Musíte sestoupit několik pater dolů, do chrámu bolesti a utrpení. Po stěnách stéká zkažená krev, smrt stojí ve stínu a usmívá se. Cítíte, vnímáte celým svým tělem nekonečných chlad. Jednotlivé riffy se vám zadírají do kostí, pod kůži, do podvědomí. Poslouchám letošní třetí dlouhohrající album italských tmářů CHRONIC HATE a připadám si, jako bych se toulal podsvětím.
Tahle smečka vám letos přináší album, které má v sobě pradávný, zvířecí tlak, nakumulovanou energii, posbíranou v tom nejhlubším podsvětí. Kapela hraje opravdově, ryze, upřímně, věřím jí každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. Působí na mě naprosto autenticky. Novinka vás smete z povrchu zemského, strhne do hlubiny, rozseká na kusy, pověsí na háky v těch nejšpinavějším a nejprokletějších kobkách Hádovy říše. Tahle nahrávka řeže tou správnou stranou nože.
A mě tak nezbývá, než si užívat mrtvolně morbidní atmostéru, propracované a velmi dobře napsané motivy. Death metal byl vždy o zahnívajících náladách, o hromadách zohavených mrtvol, o morbidních galeriích, o strachu, napětí, temné energii. CHRONIC HATE jsou pro mě dokonalou definicí tohoto stylu, který mi koluje v krvi již více než 35 let. Nevydržím při poslechu v klidu, musím si podupávat nohou do rytmu, mlátit hlavou do stěny, drásat si obličej do krve. Líbí se mi jednotlivé motivy, ale pokaždé musím album poslouchat hlavně jako celek. Teprve potom vyniknou jednotlivé pasáže, gradace, dramaturgie, napětí. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád a jako takový vám mohu nové album "Defeating the Oblivion of Life" na sto procent doporučit. Má v sobě všechno, co potřebuji pro magické záhrobní rituály. Tlak, spoustu dobrých nápadů, pradávnou surovost, perfektně ošetřený zvuk i zajímavý a stylový motiv na obalu. Navíc, a to je pro mě velmi důležité, mě baví novinku poslouchat a rád se k ní vracím. Nejvíce ve chvílích, když se setmí, mraky jsou nízko a očekávám bouřku. Také cítíte to chvění? Potom prořízne těžký vzduch první ostrý riff, melodie. Jsem ztracen, proklet, pohřben zaživa. Pokud bych měl k někomu tuhle kapelu přirovnat, volil bych jména jako ABORTED, DECAPITATED, MORBID ANGEL. To ale není zase tak důležité, kapela má svůj vlastní rukopis, výraz, chcete-li, ale pravdou je, že mají podobnou DNA, jako zmiňované smečky. Staré pohřebiště, ukryté dlouhé roky před světem. Hluboko v podzemí, v těch nejtemnějších katakombách. Musíte sestoupit několik pater dolů, do chrámu bolesti a utrpení. Po stěnách stéká zkažená krev, smrt stojí ve stínu a usmívá se. Cítíte, vnímáte celým svým tělem nekonečných chlad. Teď už to vím na sto procent, tohle album stojí rozhodně za to, má v sobě vše, co požaduji a chci! Morbidní, surový, nahrubo nasekaný death metal, plný temnoty, chladu, tlaku, energie a nekonečné bolesti! Tohle album vás spálí na popel! Masakr v záhrobí!
Asphyx says:
An ancient burial ground, hidden from the world for many years. Deep underground, in the darkest catacombs. You must descend several levels down into a temple of pain and suffering. Rotten blood runs down the walls; death stands in the shadows, smiling. You feel, with every fiber of your being, an endless chill. The individual riffs dig into your bones, under your skin, into your subconscious. I’m listening to this year’s third full-length album by the Italian dark metal band CHRONIC HATE, and I feel as if I’m wandering through the underworld.
This pack brings you an album this year that holds an ancient, animalistic pressure, accumulated energy gathered from the deepest underworld. The band plays with authenticity, purity, and sincerity; I believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness. They strike me as completely authentic. This new release will sweep you off the face of the earth, drag you into the depths, tear you to pieces, and hang you on hooks in the dirtiest and most cursed dungeons of Hades’ realm. This recording cuts with the right side of the knife.
And so I have no choice but to enjoy the deathly morbid atmosphere and the intricate, very well-written themes. Death metal has always been about rotting moods, piles of mutilated corpses, morbid galleries, fear, tension, and dark energy. For me, CHRONIC HATE is the perfect definition of this style, which has been coursing through my veins for over 35 years. I can’t sit still while listening; I have to tap my foot to the beat, bang my head against the wall, and scratch my face until it bleeds. I like the individual motifs, but I always have to listen to the album primarily as a whole. Only then do the individual passages, the build-ups, the dramatic structure, and the tension really stand out. I’m an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades, and as such, I can wholeheartedly recommend the new album “Defeating the Oblivion of Life”. It has everything I need for magical rituals of the afterlife: intensity, plenty of great ideas, ancient rawness, a perfectly polished sound, and an interesting, stylish cover design. Plus, and this is very important to me, I enjoy listening to the new album and love coming back to it. Most of all in those moments when it gets dark, the clouds are low, and I’m expecting a storm. Do you feel that tremor too? Then the first sharp riff, the melody, cuts through the heavy air. I am lost, cursed, buried alive. If I had to compare this band to anyone, I’d mention names like ABORTED, DECAPITATED, and MORBID ANGEL. But that’s not really important; the band has its own style, its own identity, if you will, but the truth is that they share similar DNA with the aforementioned bands. An ancient burial ground, hidden from the world for many years. Deep underground, in the darkest catacombs. You must descend several levels down into a temple of pain and suffering. Rotten blood trickles down the walls; death stands in the shadows, smiling. You feel, you sense with your whole body, an endless chill. Now I know it for sure, this album is definitely worth it; it has everything I demand and want! Morbid, raw, brutally chopped-up death metal, full of darkness, cold, pressure, energy, and endless pain! This album will burn you to ashes! A massacre in the afterlife!
CD 2026, Black Legion Records, Morbid Shrine Productions, Vertebrae, Morbid Kvlt Records
for english please scroll down
Sestupuješ po starých shnilých schodech dolů, do podzemí. Otevíráš rezavou bránu a vstupuješ dovnitř. Obejme tě chlad, usadí se ti v kostech. Po zdech stéká hnis a pod nohama ti křupou kosti těch, co byli prokleti. Otevře se před tebou velká místnost plná bolesti a strachu. Uprostřed stojí trůn, na kterém sedí on, ten, o němž se nemluví. Potkával si jej během svého života. Pokaždé se usmíval, měnil podobu, pronásledoval tě ve snech, stal se postupně tvojí součástí i noční můrou. Poslouchal si celý život hudbu, podobou té, kterou hrají španělští maniaci FUNEBRE DEVASTATION a je tvým prokletím i teď, co jsi již několik měsíců po smrti.
Je to moje první setkání s kapelou a musím rovnou napsat, že jsme stejně krve. Sedl jsem si do sklepa, odstřihl jsem se od současného podivného světa a vrátil se po časové ose zpět, do doby, kdy se formoval i můj hudební vkus. Světu tehdy vládly kapely jako MALEVOLENT CREATION (ano, dnes mám na sobě opět jejich triko), POSSESSED, SODOM (kurva!), CELTIC FROST, MAYHEM, BLASPHEMY, DEICIDE (peklo!). Těmi se volně inspirovali i tihle démoni a nahráli album, které zabíjí na potkání.
Smrt je při poslechu hodně blízko. Kdysi dávno, v metalovém pravěku, v dobách, kdy jsme se toulali po periferii našeho města s kazeťáky na ramenou, oblečeni v ošoupaných džínových vestách posetých nášivkami kapel, které jsme k smrti milovali, jsme s podobnou hudbou, jako hrají FUNEBRE DEVASTATION začínali. Nutno rovnou dodat, že Španělé působí velmi uvěřitelně, opravdově, s pověstnou zabijáckou krvavou jiskrou v oku. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí, album má podmanivě morbidní atmosféru, smrdí sírou a když budete poslouchat pozorně, tak potkáte i své vlastní démony. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, celkově je novinka přesně tou nahrávkou, kterou chcete mít ve své morbidní sbírce. Skladby jsou napsány s jediných účelem, zabít vás hudbou. Budete pohřbeni zaživa, roztrháni na kusy a budete si tenhle jedovatý koktejl, umíchaný s pravěkého death metalu, thrashe, blacku, užívat jako exhumaci vlastního hrobu. Osobně se mi potom na "The Verminous Spawn" nejvíc líbí nakažlivá, plesnivá, řezající atmosféra. Jako bych byl zavřený ve studené, temné kobce a čekal na to, až mě zítra popraví za to, že jsem se rouhal, že jsem hanobil svaté ostatky. Španělé ukovali letošní nahrávku z té nejkvalitnější oceli a udělali to s noblesou a morbidní elegancí starých mistrů. Marně přemýšlím, co bych albu vytkl. Nic mě nenapadá. Jsem starý pes, který hlídá vstup do podsvětí více než 35 let a jako takový vám novinku doporučuji a potvrzuji její pravost podpisem vlastní krví. Sestupuji po starých shnilých schodech dolů, do podzemí. Otevírám rezavou bránu a vstupuji dovnitř. Obejme mě chlad, usadí se mi v kostech. Po zdech stéká hnis a pod nohama mi křupou kosti těch, co byli prokleti. Black thrash death metalové ozvěny ze starých pohřebišť! Album, které vás strhne do temnoty a které smrdí sírou! Masakr v márnici!
Asphyx says:
You descend the old, rotten stairs into the underground. You open the rusty gate and step inside. A chill envelops you, settling deep in your bones. Pus runs down the walls, and the bones of the damned crunch beneath your feet. A vast room filled with pain and fear opens up before you. In the center stands a throne, upon which he sits the one of whom no one speaks. You’ve encountered him throughout your life. Each time he smiled, changed his form, haunted you in your dreams, gradually becoming both a part of you and your nightmare. You’ve listened to music your whole life, the kind played by the Spanish maniacs FUNEBRE DEVASTATION, and it remains your curse even now, months after your death.
This is my first encounter with the band, and I have to say right off the bat that we’re cut from the same cloth. I sat down in the basement, cut myself off from the strange world of today, and traveled back in time to the era when my musical taste was taking shape. Back then, the world was ruled by bands like MALEVOLENT CREATION (yes, I’m wearing their T-shirt again today), POSSESSED, SODOM (fuck!), CELTIC FROST, MAYHEM, BLASPHEMY, DEICIDE (hell!). These demons were loosely inspired by them and recorded an album that kills everything in its path.
Death feels very close when listening to this. Long ago, in the prehistoric days of metal, back when we roamed the outskirts of our city with cassette players slung over our shoulders, dressed in worn-out denim vests covered in patches of the bands we loved to death, we got our start with music similar to what FUNEBRE DEVASTATION plays. It must be said right away that the Spaniards come across as very believable, genuine, with that legendary killer, bloodthirsty spark in their eyes. Nothing is superfluous, nothing is missing; the album has a captivatingly morbid atmosphere, reeks of sulfur, and if you listen closely, you’ll even encounter your own demons. I like the sound, the cover art overall, this new release is exactly the kind of record you want in your morbid collection. The songs are written with a single purpose: to kill you with music. You’ll be buried alive, torn to pieces, and you’ll enjoy this poisonous cocktail a mix of primal death metal, thrash, and black metal as if you were exhuming your own grave. Personally, what I like most about "The Verminous Spawn" is its infectious, moldy, cutting atmosphere. It’s as if I were locked in a cold, dark dungeon, waiting to be executed tomorrow for blasphemy, for desecrating holy relics. The Spaniards have forged this year’s recording from the finest steel, and they’ve done so with the nobility and morbid elegance of the old masters. I rack my brain in vain, trying to find something to criticize about the album. Nothing comes to mind. I am an old dog who has guarded the entrance to the underworld for more than 35 years, and as such, I recommend this new release to you and confirm its authenticity with my signature in my own blood. I descend the old, rotten stairs down into the underground. I open the rusty gate and step inside. The cold embraces me, settling deep into my bones. Pus runs down the walls, and the bones of the damned crunch beneath my feet. Black thrash death metal echoes from ancient burial grounds! An album that drags you into the darkness and reeks of sulfur! A massacre in the morgue!
Ave CONSECRATION! Greetings to the British underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the fourth fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?
Hi Jakub and thank you for the interview, and also huge thanks for the amazing review you did for Exanimis recently! It is indeed going well over here – summer has arrived with a mini heat wave so we’re currently enjoying that while it lasts!
Cheers for the kind words about the new album. In relation to our previous recordings; I think Exanimis is a massive step up for us. In one way it is a natural progression from our previous album Cinis; but with a more focussed look at the song structures, so we believe it came out more consice and cohesive as a whole compared to the last record. We always take things in the direction that feels right at the time, exploring ideas that are relevant, so there is that evoultion too, but retaining what we know works and what our core sound is. The production on the new album adds so much more depth too - giving the album the tones and the overall sound it deserves, which we have been striving to acheive for years. The cavernous vibe has always been there on the past material; but this time around it has got that proper finish to it, like the cherry on top that, until now, has been missing a little... We are very, very pleased with how it has turned out and excited to hear what everybody thinks of it!
“Exanimis” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does CONSECRATION compose new material?
Thank you for that. Well it came quite naturally for us really. Following on with writing after Cinis; we just did what we always do, started coming up with ideas and seeing how they develop. This approach allows us to continue building on the foundations we already have and hone them further. We did make a conscious decision to have some of the material a bit more punchy and to the point, so to speak, as we now know what really works to make a song stand out and cut out any uneccessary fluffy bits that don’t really add much to it overall.
We feel that with the addition of Andy on guitar (who joined circa 2019 I think, after Fragilium came out) we have a formula that really works for us. So, for writing - this all starts with ideas from the guitarists, a few riffs are jammed out and they’ll see what works and anything that doesn’t goes straight in the bin. These ideas are then added to with the drums and bass. After a rough structure for a song is fleshed out, I’ll add some vocals based on how I feel the song sounds and what direction it is going in, and the guys work on adding all the leads, harmonies and all the lovely fills that really bring a song to life. We do think it is important to combine the elements of doom and death metal together in a way that suits the song, so some will have an emotional solo, some parts would focus on a brutal riff, some might be heavier, some be more poignant and bittersweet, but you know that it is still us because they will always have both elements blended together in our way in the song.
I looked it up and saw that Greg Chandler of Priory Studios handled the recording and mixing. I have to say the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Greg Chandler created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?
We’ve always wanted to work with Greg, and his band Esoteric has been a huge influence on us. Esoteric was actually one of the reasons for us wanting to start a doom band in the first place, and having the opportunity to play with them on a number of occasions has been career highlights for us. Greg was also the mastering engineer on Cinis, and we knew we wanted to record with him properly. He has been fantastic to work with, a true gentleman and his knowledge and experience in what works and what doesn’t with this style of music is second to none. We went to Greg’s studio - Priory Recording in Birmingham, and the sessions were really cool. We couldnt have been in safer hands and are very pleased with how it has all turned out. Greg is a legend in every sense, and is highly recommended.
An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it yourselves, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?
Nuclear Winter Records have produced and released the CD, Cassette and Vinyl formats. The cover artwork was created by me, as I produce all of our artwork, be that our album covers and booklets, or merchandise designs and web art. I think it’s very important to marry the lyrics and visuals together, and also to have a coherent feel across everything. I think strong artwork that suits the music is integral to any bands image.
Nuclear Winter had their own designer do the booklet layouts this time around though, whereas previously all of that would be done by me too, so it was kinda fun and nervewracking to see someone else do the internals as I have a strong idea in my head with how these should look with the cover art I did. We are very happy with how these have all turned out, they did a great job!
I always try to add parts of the lyrics to the artwork, so there will be small nods in the art to ideas or phrases in some of the songs. As with the lyrics, I like to allow the listener scope to add their own interpretation to it. As a whole, the imagery explores some ideas that are conjured up around the album title, which translates as dead or lifeless. The central female figure is kind of ghostly and ethereal, in an purgatory-esque style landscape, the arch ways are symbolic of transitioning between the living and the dead. There is also the beauty of the female form mixed with the decay in the landscape (an idea I always like playing with), so a few different ideas are running through the piece, yet are all related to death in some way.
I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I always turn to Britain for a sure thing. I think we have similar dispositions and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death doom metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?
I think the support of fans, underground labels, zines, etc is what makes the scene what it is and I think that is similar irrespecitve of what country you are from. We have had such fantastic support from all over the world, not just in the UK, so are very grateful for all of that. Our fans are amazing and we wouldn’t be where we are now without them, and the support of all the people who have helped us on our journey so far. You all know who you are, so thank you! As for Death/Doom in the UK – maybe its our shitty weather that makes everybody so misearble haha.
There have been some fantastic bands from around here, some not about anymore, but yeah some of my favourites include My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema, Enchantment, Decomposed, Esoteric, and some other great bands from around here to check out would be Mourning Beloveth, The Prophecy, The Crawling, Eye Of Solitude, My Silent Wake and The Drowning.
You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form CONSECRATION actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?
We touched on Esoteric as one of the reasons for Consecration starting out earlier, so there‘s that, and we all share a love for extreme metal, be that death, black, doom, or anything else. We all have our favourite styles, and I think in some way that all goes into the Consecration melting pot – but not in any intentional or conscious way. We never set out to emulate or copy anyone, and never will. Sure there will always be times where you can go – that sounds a bit like this – but there are only so many notes you can play, at some point something will sound like something else haha. Obviously you cant deny your influences; as they do shape your preferences on what you like to hear, and therefore this affects what you like to play. We all love death metal and doom metal, especially the feelings these two in particular can evoke when combined, and the breadth of emotion and feeling you can convey in the music.
But for sure, My Dying Bride and Paradise Lost really stand out, especialy for me, as personal inspirations. I love the tones, the feeling, the song writing, and the poetry in the lyrics. Aaron and Nick are such great lyricists and frontmen, and the music is just amazing. You know these songs are all done from the heart, and that makes them so much more relatable, which is something I like to think we are acheiving with our music too. Other influences for me a vocalist would be David Vincent (Morbid Angel), Ihsahn (Emperor), Glen Benton (Deicide), Karl Willets (Bolt Thrower/Memoriam), Jeff Walker (Carcass) and John Walker (Cancer)
And yes, festivals and tours we are definetly happy to play and be involved with. You have some fantastic festivals in Czechia with Brutal Assault, Obscene Extreme, Metal Fest, Symbolic, etc – so hopefully we’ll be able to play out there soon!
When I started my website ten years ago, I had a vision of trying to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?
We think you are doing really well and thank you for the dedictaion you are showing to the underground scenes, it’s cool to see a webzine like yours going from strength to strength!
Promotion is a joint affair; the label(s) do some, we do some, we have worked with a few PR companies in the past too, as either standalone campains or as part of whatever promtional work the label is doing. Plue we have all our social channels, and sometimes the old school handing out flyers etc. Also the promotion you guys do with your zines, interviews, podcasts and features etc go a long way in helping us out.
We all buy albums we really enjoy, and think it is more important these days to do so, even though budgets are stretched and adulting means more of your income has to go on day to day crap that you’d rather spend on music haha. Some of us have quite extensive physical collections that are still growing, mine is mainly CDs, Liam loves vinyl and CD. I have also been getting into collecting music books now too.
If a show comes up with bands we like we will try to make the effort to get there for sure, so yes we do still go to shows to watch bands – thats important to us. Our hardcore partying days are probably behind us now, but we do still like to get out there and have a laugh (and a drink)!
On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as CONSECRATION? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?
I’m old school and love physical formats, as do some of the other guys. I like the way the internet and technology has allowed people to reach fans more easily and quickly, on the other hand however, I hate the way streaming and downloads have majorly affected bands; as physical formats, although still popular, can’t compete these days with easy access and oftentimes free streaming services. So its a double edged sword really. People have less disposable income too, so I don’t blame anyone for ading us to a playlist and listening for free – at the end of the day the more people our music reaches and the more people dig it, is a good thing, at the end of the day we aren’t doing this to make a living out of it, but at the same time, bands need income streams from physical products to continue making music in the first place.
I like to ask musicians what death doom metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?
For me personally, it is a style that resonates deeply, it is heavy and brutal but full of real world emotion and ideas you can actually relate to. So the story driven aspect, rather than fiction like zombies and shit, hits more of a nerve if you know what I mean. Don’t get me wrong though, I love zombies and shit, horror stuff, brutal death metal, black metal and loads of other wierd shit, and sometimes write about subjects like that as well – but stuff that is truly written from the heart has more of a connection to the listener, and more of an impact, and that is what I prefer to do these days.
Finally, a classic but important question. What does CONSECRATION have planned for the coming months? Where can we see you in concert? Are you planning a European tour to promote the new album? If you have anything you’d like to say to fans, labels, or promoters, this is the place…
Not a tour as yet, watch this space, we do have some cool shows coming up though:
Our album launch show is coming up first, which is a local show here in Norwich, we have a show with Fossilization coming up later in the year, and currently 4 UK festivals, 2 of which are with Shape Of Despair, so we’re at Blastonbree, Barker’s Blastfest (Charity festival to help out Nick Barker which we are very proud to be a part of), Deadsoul Festival, and One For Sorrow Festival.
Thank you very much for the interview. I wish the new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Exanimis” again!
Thank you for the great interview and I hope to catch you at a show soon and share a beer! Enjoy the album and make sure to crank it to 11!
Ave CONSECRATION! Zdravím do britského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos čtvrté dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?
Ahoj Jakube, děkuji za rozhovor a také obrovské díky za úžasnou recenzi, kterou jsi nedávno napsal pro Exanimis! Opravdu se nám daří – léto přišlo s malou vlnou veder, takže si jej užíváme, dokud trvá!
Díky za milá slova o novém albu. Co se týče našich předchozích nahrávek, myslím, že Exanimis je pro nás obrovský krok vpřed. V jistém smyslu je to přirozený pokrok oproti našemu předchozímu albu Cinis, ale s více zaměřeným pohledem na strukturu písní, takže věříme, že celkově vyšlo ucelenější a soudržnější než poslední deska. Vždycky se vydáme směrem, který se nám v danou chvíli zdá správný, zkoumáme relevantní nápady, takže je zde i ten vývoj, ale zachováváme si to, co víme, že funguje, a jaký je náš základní zvuk. Produkce na novém albu také dodává mnohem větší hloubku – dává albu tóny a celkový zvuk, který si zaslouží, a o který se snažíme už léta. Jeskynní atmosféra byla vždycky přítomna i na předchozím materiálu; ale tentokrát to má ten správný závěr, jako třešničku na dortu, která nám doposud trochu chyběla... Jsme s tím, jak to dopadlo, velmi, velmi spokojeni a těšíme se, co si o tom ostatní myslí!
„Exanimis“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál CONSECRATION?
Díky za to. No, nám to přišlo docela přirozené. Po Cinis jsme dělali to, co vždycky děláme, začali jsme přicházet s nápady a sledovat, jak se vyvíjejí. Tento přístup nám umožňuje stavět na základech, které už máme, a dále je zdokonalovat. Vědomě jsme se rozhodli, že část materiálu bude trochu ráznější a výstižnější, abych tak řekl, protože teď víme, co opravdu funguje, aby píseň vynikla, a vynecháme všechny zbytečné, nadýchané části, které jí celkově moc nepřidávají.
Myslíme si, že s příchodem Andyho na kytaru (který se připojil myslím kolem roku 2019, po vydání Fragilia) máme vzorec, který pro nás opravdu funguje. Takže co se týče psaní - to všechno začíná nápady od kytaristů, nahraje se pár riffů a oni uvidí, co funguje, a co nefunguje, jde rovnou do koše. Tyto nápady se pak přidají k bicím a base. Poté, co je hrubá struktura písně doladěna, přidám vokály podle toho, jak cítím, že píseň zní a jakým směrem se ubírá, a kluci pracují na přidání všech sól, harmonií a všech krásných doprovodných prvků, které písni skutečně vdechnou život. Myslíme si, že je důležité kombinovat prvky doomu a death metalu tak, aby to písni vyhovovalo, takže některé budou mít emotivní sólo, některé části se zaměří na brutální riff, některé mohou být těžší, některé dojemnější a hořkosladší, ale víte, že jsme to pořád my, protože v písni budou mít oba prvky vždycky promíchané naším způsobem.
Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Greg Chandler - Priory Studios. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Greg Chandler vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?
Vždycky jsme chtěli s Gregem spolupracovat a jeho kapela Esoteric na nás měla obrovský vliv. Esoteric byli vlastně jedním z důvodů, proč jsme chtěli založit doomovou kapelu, a možnost s nimi několikrát hrát byla pro nás vrcholem kariéry. Greg byl také masteringovým zvukařem na albu Cinis a věděli jsme, že s ním chceme pořád nahrávat. Bylo fantastické s ním spolupracovat, je to opravdový gentleman a jeho znalosti a zkušenosti s tím, co v tomto stylu hudby funguje a co ne, jsou bezkonkurenční. Navštívili jsme Gregovo studio - Priory Recording v Birminghamu a nahrávání bylo opravdu skvělé. Nemohli jsme být v bezpečnějších rukou a jsme velmi spokojeni s tím, jak to všechno dopadlo. Greg je legenda v každém ohledu a vřele ho doporučujeme.
Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?
Nuclear Winter Records produkovali a vydali CD, kazetu a vinyl. Obal jsem vytvořil já, protože tvořím všechny naše grafické návrhy, ať už se jedná o obaly alb a booklety, nebo o design zboží a webové grafiky. Myslím, že je velmi důležité propojit texty a vizuální prvky a také mít ucelený pocit napříč vším. Myslím, že silný grafický návrh, který odpovídá hudbě, je nedílnou součástí image každé kapely.
Nuclear Winter si tentokrát nechali vytvořit vlastní grafický návrh bookletu, zatímco dříve jsem to všechno dělal já, takže bylo docela zábavné a nervy drásající sledovat, jak někdo jiný dělá vnitřní prvky, protože mám v hlavě silnou představu o tom, jak by to mělo vypadat s mým grafickým návrhem. Jsme velmi spokojeni s tím, jak se to všechno povedlo, odvedli skvělou práci!
Vždy se snažím do grafického návrhu přidat části textů, takže v grafickém návrhu budou malé náznaky nápadů nebo frází v některých písních. Stejně jako u textů rád nechávám posluchači prostor pro vlastní interpretaci. Celkově obraznost zkoumá některé myšlenky, které se vybavují názvem alba, jenž se překládá jako mrtvý nebo bez života. Ústřední ženská postava je poněkud přízračná a éterická, v krajině ve stylu očistce, klenuté cesty symbolizují přechod mezi živými a mrtvými. Krása ženské postavy se mísí s rozkladem krajiny (myšlenka, se kterou si vždycky rád hraji), takže se dílem prolíná několik různých myšlenek, které však všechny nějakým způsobem souvisejí se smrtí.
Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Británie si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death doom metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?
Myslím, že podpora fanoušků, undergroundových labelů, zinů atd. je to, co dělá scénu tím, čím je, a myslím, že je to podobné bez ohledu na to, z jaké země jste. Měli jsme fantastickou podporu z celého světa, nejen z Velké Británie, takže jsme za to všechno velmi vděční. Naši fanoušci jsou úžasní a bez nich bychom nebyli tam, kde jsme teď, a také bez podpory všech lidí, kteří nám na naší dosavadní cestě pomohli. Všichni víte, kdo jste, takže děkujeme! Co se týče Death/Doom ve Velké Británii – možná je to naše mizerné počasí, co dělá všechny tak nešťastnými haha.
Hrálo se tu pár fantastických kapel, některé už neexistují, ale jo, mezi mé oblíbené patří My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema, Enchantment, Decomposed, Esoteric a další skvělé kapely z okolí, na které byste se měli podívat, jsou Mourning Beloveth, The Prophecy, The Crawling, Eye Of Solitude, My Silent Wake a The Drowning.
Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit CONSECRATION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?
Už dříve jsme se dotkli Esoteric jako jednoho z důvodů, proč Consecration vznikli, takže to je ono. Všichni sdílíme lásku k extrémnímu metalu, ať už je to death, black, doom nebo cokoli jiného. Všichni máme své oblíbené styly a myslím, že se to všechno nějakým způsobem prolíná v Consecration – ale ne úmyslně ani vědomě. Nikdy jsme se nesnažili nikoho napodobovat ani kopírovat a nikdy to ani nebudeme dělat. Jasně, vždycky budou chvíle, kdy se můžete vydat – to zní trochu takhle – ale existuje jen omezený počet tónů, které můžete zahrát, v určitém okamžiku bude něco znít jako něco jiného haha. Samozřejmě nemůžete popřít své vlivy; ty totiž formují vaše preference ohledně toho, co rádi slyšíte, a proto to ovlivňuje i to, co rádi hrajete. Všichni milujeme death metal a doom metal, zejména pocity, které tyto dva mohou vyvolat, když se spojí, a šíři emocí a pocitů, které můžete v hudbě vyjádřit.
Ale My Dying Bride a Paradise Lost jsou pro mě určitě osobní inspirací. Miluji ty tóny, ten pocit, psaní písní a poezii v textech. Aaron a Nick jsou skvělí textaři a frontmani a hudba je prostě úžasná. Víte, všechny tyto písně jsou napsány od srdce, a to je dělá mnohem více ztotožnitelnými, což je něco, čeho si myslím, že i v naší hudbě dosahujeme. Dalšími vlivy pro mě jako zpěváka by byli David Vincent (Morbid Angel), Ihsahn (Emperor), Glen Benton (Deicide), Karl Willets (Bolt Thrower/Memoriam), Jeff Walker (Carcass) a John Walker (Cancer).
A ano, na festivalech a turné, na kterých rádi hrajeme a podílíme se na nich, rozhodně rádi i hrajeme. V Česku máte fantastické festivaly jako Brutal Assault, Obscene Extreme, Metal Fest, Symbolic atd. – takže doufejme, že si tam brzy budeme moci zahrát!
Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?
Myslíme si, že se vám to daří opravdu dobře, a děkujeme vám za oddanost undergroundové scéně. Je skvělé vidět, jak webzin, jako je ten váš, sílí a sílí!
Propagace je společná záležitost; něco dělají labely, něco my, v minulosti jsme spolupracovali i s několika PR agenturami, ať už jako samostatné kampaně, nebo jako součást jakékoli propagační práce, kterou label dělá. Navíc máme všechny naše sociální kanály a někdy využíváme i staré školy, které rozdávají letáky atd. Také propagace, kterou děláte svými ziny, rozhovory, podcasty a články atd., nám hodně pomáhá.
Všichni si kupujeme alba, která nás opravdu baví, a myslíme si, že je v dnešní době důležitější to dělat, i když jsou rozpočty napjaté a dospělost znamená, že větší část vašeho příjmu musí jít na každodenní šmejdy, které byste raději utratili za hudbu haha. Někteří z nás mají docela rozsáhlé fyzické sbírky, které stále rostou, moje jsou hlavně CD, Liam miluje vinyly a CD. Také jsem se teď začal věnovat sbírání hudebních knih.
Pokud se na nějakém koncertě objeví kapely, které se nám líbí, určitě se tam pokusíme dostat, takže ano, pořád chodíme na koncerty sledovat kapely – to je pro nás důležité. Naše dny plných večírků už máme asi za sebou, ale pořád rádi vyrazíme ven a zasmějeme se (a dáme si drink)!
Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako CONSECRATION ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?
Jsem staromódní a miluji fyzické formáty, stejně jako někteří ostatní. Líbí se mi, jak internet a technologie umožnily lidem snadněji a rychleji oslovit fanoušky, na druhou stranu ale nesnáším, jak streamování a stahování hudby výrazně ovlivnily kapely; fyzické formáty, i když jsou stále populární, dnes nemohou konkurovat snadno dostupnému a často i bezplatnému streamovacímu servisu. Takže je to vlastně dvousečná zbraň. Lidé mají také menší disponibilní příjem, takže nikoho neobviňuji z toho, že nás přidali do playlistu a poslouchali zdarma – koneckonců, k čím více lidí se naše hudba dostane k lidem a čím více lidí bude bavit, tím lépe pro nás. Koneckonců to neděláme proto, abychom se tím uživili, ale zároveň kapely potřebují příjmy z fyzických produktů, aby mohly v první řadě pokračovat v tvorbě hudby.
S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?
Pro mě osobně je to styl, který hluboce rezonuje, je těžký a brutální, ale plný emocí a myšlenek z reálného světa, se kterými se člověk dokáže ztotožnit. Takže ten aspekt řízený příběhem, spíše než fikce jako zombie a podobné věci, zasahuje spíš do citlivého místa, pokud víte, co tím myslím. Nechápejte mě ale špatně, miluji zombie a podobné věci, horory, brutální death metal, black metal a spoustu dalších divných věcí a občas o takových tématech taky píšu – ale věci, které jsou opravdu napsané od srdce, mají větší spojení s posluchačem a větší dopad, a to je to, co v dnešní době dělám raději.
Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají CONSECRATION v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Nechystáte turné po Evropě k propagaci nového alba? Pokud máš něco, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…
Zatím ne turné, sledujte nás, ale chystáme pár skvělých koncertů:
Nejdříve se chystá křest našeho alba, což je místní koncert tady v Norwichi, později v tomto roce máme koncert s Fossilization a momentálně máme 4 britské festivaly, z nichž 2 jsou se Shape Of Despair, takže jsme na Blastonbree, Barker’s Blastfest (charitativní festival na pomoc Nicku Barkerovi, na který jsme velmi hrdí, že se můžeme podílet), Deadsoul Festival a One For Sorrow Festival.
Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Exanimis“ zase narvat do hlavy!
Děkuji za skvělý rozhovor a doufám, že se brzy uvidíme na nějakém koncertě a dáme si s vámi pivo! Užijte si album a určitě ho dejte pořádně nahlas!
V současném světě je někdy velmi těžké rozlišit, co je pravda a co lež. Chyceni ve všemocných sítích, se topíme v hlubinách šílenství. Pravda, která kdysi platila, se najednou krčí v koutě, znásilněná a se strachem v očích. Vždycky, již od konce osmdesátých let minulého století, jsem měl rád kapely, které hrály hudbu ohlodanou na kost. Žádné zbytečnosti, žádné kompromisy. Jen sázka na silnou melodii, na poctivý riff. DEFILED jsou pro mě japonskou jistotou. Pokaždé, když tahle smečka vydá nové album, tak se těším, potom chodím opatrně okolo, pouštím si ji v naprosté tmě a chladu svého pokoje, aby mi nakonec pronikla do podvědomí a zařízla se do hlavy jako ostrý skalpel.
I letos gentlemani z Tokia přicházejí s naprosto zabijáckým, syrovým materiálem. Kapela již dlouhé roky působí jako perfektně seřízený stroj na zabíjení, jako démoni temnoty, kteří s každou novou hudbou vylézají na povrch, aby nás strhli do hlubiny. Novinka je k dokonalosti vybroušený death metalový krystal krvavě rudé barvy. Je to také album, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle.
Osobně se mi hrozně líbí, že DEFILED nezapomínají na své krvavé kořeny, odkazy starých časů jsou v jednotlivých motivech stále patrné, ale zároveň se každým dalším albem posouvají, zdokonalují a objevují nová temná zákoutí. Letos jsem od začátku do konce pokaždé jako přikovaný ke zdi. Hltám každý tón, melodii, motiv, úder bicích, výkřik do tmy. Užívám si morbidní atmosféru, toulám se naprostou temnotou lidské mysli. Pánové jsou zkušení matadoři, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Talent pro záhrobní věci člověka se zde potkává se živočišností a naprostou oddaností smrtícímu stylu. Je až s podivem, jakou si drží stále kapela, která datuje svůj vznik do roku 1992, formu. Jako bych se pokaždé, když si jejich novinku pustím, ocitl v domě šílenství. Netuším, jestli je pravda a normálnost za zdí a nebo v mé cele, ale to v současnosti asi málokdo. Naprosto zásadní pro mě je, že i nové album působí opravdově, ryze, uvěřitelně, zabijácky a autenticky. Kývám se spokojeně do rytmu, bouchám pěstí do stolu, chci pokaždé zbourat nejbližší zeď. V nové nahrávce je velká porce síly, tlaku i energie, má v sobě pověstnou krvavou jiskru i heavy efekt. Tohle album řeže tou správnou stranou nože! Pokud jste fanoušci třeba takových MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, DEATH a zároveň uctíváte tradiční japonskou brutalitu, tak neváhejte ani chvilku, hraje se tu i pro vás. Přiznám se bez mučení, "Altered State" považuji za skvělé po všech stránkách. Masivní, syrový zvuk, motiv na obalu, tohle všechno dodává hudbě na ještě větší intenzitě. Novinka působí jako srážka s náklaďákem plným prašivých kostí. Dostane se vám do hlavy i do podvědomí. Na svět se budete dívat přes krvavou mlhu vlastních děsivých myšlenek! Naprosto zabijácký death metalové album, perfektně seřízený stroj na zabíjení! Trepanace lebky!
Asphyx says:
In today’s world, it is sometimes very difficult to tell what is true and what is false. Caught in all-powerful webs, we are drowning in the depths of madness. The truth that once held sway now cowers in a corner, violated and with fear in its eyes. Ever since the late 1980s, I’ve always loved bands that played music stripped down to the bone. No frills, no compromises. Just a bet on a strong melody, on an honest riff. DEFILED are a Japanese certainty for me. Every time this pack releases a new album, I look forward to it, then I approach it cautiously, playing it in the complete darkness and cold of my room, so that it eventually seeps into my subconscious and cuts into my head like a sharp scalpel.
This year, too, the gentlemen from Tokyo are coming out with absolutely killer, raw material. For many years now, the band has operated like a perfectly tuned killing machine, like demons of darkness who emerge with every new release to drag us into the abyss. The new album is a death metal crystal, polished to perfection, the color of blood-red. It’s also an album that will make every bone in your body crack.
Personally, I really love that DEFILED haven’t forgotten their bloody roots; references to the old days are still evident in individual motifs, but at the same time, with every new album, they evolve, refine their sound, and explore new dark corners. This year, from start to finish, I’m glued to the wall every time. I devour every note, melody, motif, drum beat, and scream into the darkness. I revel in the morbid atmosphere, wandering through the utter darkness of the human mind. These gentlemen are seasoned matadors who know exactly what and how they want to play. A talent for the afterlife meets animalistic energy and absolute devotion to a deadly style. It’s almost astonishing how well a band that dates back to 1992 has maintained its form. It’s as if every time I play their new release, I find myself in a house of madness. I have no idea if truth and normality lie beyond the walls or in my cell, but then again, few people do these days. What’s absolutely crucial to me is that the new album feels genuine, pure, believable, killer, and authentic. I nod contentedly to the beat, pound my fist on the table, and feel like tearing down the nearest wall every time. This new album is packed with power, intensity, and energy; it has that legendary "blood-spattered spark" and a heavy, crushing impact. This album cuts with the right edge of the knife! If you’re a fan of bands like MORBID ANGEL, CRONOS, DYING FETUS, MONSTROSITY, BRUTALITY, POSSESSED, or DEATH, and you also revere traditional Japanese brutality, don’t hesitate for a second this album is for you too. I’ll admit it without hesitation: I consider “Altered State” to be excellent in every way. The massive, raw sound and the cover art all of this adds even greater intensity to the music. This new release feels like a collision with a truck full of rotten bones. It will get into your head and your subconscious. You’ll see the world through the bloody fog of your own terrifying thoughts! An absolutely killer death metal album, a perfectly tuned killing machine! Skull trepanation!
