DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 11. října 2026

Recenze/review - SLAUGHTERCULT - Devoured by Perversion (2026)


SLAUGHTERCULT - Devoured by Perversion
CD 2026, Vicious Instinct Records

for english please scroll down

Historie je plná brutálního násilí. Mučení, ponižování, války a všechno hnusné nás provází od našeho narození, až do smrti. Když máte štěstí, tak zemřete ve spánku. Pokud ne, tak si můžete vybrat z pestré palety bolesti. Fantazii se meze nekladou. Přivíráme oči a díváme se jinam, když se děje něco zlého, nechceme o tom slyšet a utíkáme pryč. Jenže pak si zapnete večerní zprávy a chce se vám zvracet. Brutální death metal i grindcore vždy patřil na patologické sály, do márnic, na stará jatka. Když mi přišla na recenzi nová nahrávka australských SLAUGHTERCULT, příliš jsem toho od nich nečekal. Přiznávám se bez mučení.

Jenže pak jsem měl těžký pátek v práci, v hlavě prázdno a cloumal mnou vztek. Měl jsem sto chutí vzít do rukou kladivo a zbourat nejbližší zeď. Také se vám to někdy stává? Potom vám tohle album doporučuji. Propláchne vám mozek kyselinou, strhne vás do hlubiny a maso vám odpadá od kostí. Tihle morbidní gentlemani sice nepřinášejí nic nového do krematoria, ale novinka se velmi dobře poslouchá a splňuje všechny mé požadavky pro dobrý morbidní zážitek. 


Maso je podáváno čerstvé, dobře naporcované. A je tak činěno s elegancí a nadšením zkušených řezníků. Jasně, hudba je zde extrémní, ale má velmi dobrý, čitelný zvuk, který řeže a pálí a zanechává po sobě hluboký cejch. Obal je stylový a odkazuje na další zvěrstva, kterých jsme jako lidstvo schopni. Neměli bychom zapomínat! Pokud bych potom měl zmínit nějaké kapely, kterými se tihle maniaci volně inspirovali, musel bych napsat jména jako KRAANIUM, SUFFOCATION, DISGORGE, DEVOURMENT, FLUIDS. To abyste měli představu, s kým máte tu čest. Nové album je jako čerstvě proříznutý vřed, který dlouhou dobu mokval a byl plný zkažené krve. Na jednu stranu cítíte úlevu, na tu druhou moc dobře víte, že hnis je dávno ve vaší krvi a dny jsou už sečteny. Budete se dívat na svoji vlastní pitvu a patologové se kývají do rytmu "Devoured by Perversion". Je to zkrátka a dobře velmi zajímavě napsaný masakr, který sice nijak nevybočuje ze stylových mantinelů, ale má rozhodně něco do sebe. Koneckonců, hudba se má poslouchat hlavně srdcem a ne jen ušima. SLAUGHTERCULT vás i na svém druhém dlouhohrající albu provedou děsivými hororovými příběhy, ve kterých zažijete tu největší hrůzu. Je něco morbidně přitažlivého v hudbě těchto tmářů. Jako když jdete na krvavý film nebo čtete knihu o sériových vrazích. Tma a zvrácené lidské myšlenky nás vždycky přitahovaly, co myslíte? Historie je plná brutálního násilí. Mučení, ponižování, války a všechno hnusné nás provází od našeho narození, až do smrti. Když máte štěstí, tak zemřete ve spánku. Pokud ne, tak si můžete vybrat z pestré palety bolesti. Fantazii se meze nekladou. Brutální gore death metal, který vám vyrve všechny vnitřnosti z těla! Album, po kterém zůstává kaluž krve!


Asphyx says:

History is full of brutal violence. Torture, humiliation, wars, and all manner of horrors accompany us from the moment we’re born until we die. If you’re lucky, you’ll die in your sleep. If not, you can choose from a wide variety of pain. There are no limits to the imagination. We close our eyes and look away when something bad happens; we don’t want to hear about it, so we run away. But then you turn on the evening news, and it makes you want to throw up. Brutal death metal and grindcore have always belonged in operating rooms, morgues, and old slaughterhouses. When I received the new album by the Australian band SLAUGHTERCULT to review, I didn’t expect much from them. I’ll admit it without hesitation.

But then I had a rough Friday at work my mind was a blank, and rage was shaking me to the core. I was itching to grab a hammer and tear down the nearest wall. Does that ever happen to you? If so, I recommend this album. It’ll flush your brain with acid, drag you into the depths, and make your flesh fall off your bones. These morbid gentlemen may not be bringing anything new to the crematorium, but the new album is a pleasure to listen to and meets all my requirements for a good morbid experience.


The meat is served fresh and expertly portioned. And this is done with the elegance and enthusiasm of experienced butchers. Sure, the music here is extreme, but it has a very good, clear sound that cuts and burns, leaving a deep mark in its wake. The cover art is stylish and alludes to other atrocities of which we, as humanity, are capable. We must not forget! If I were to mention some of the bands that loosely inspired these maniacs, I’d have to name acts like KRAANIUM, SUFFOCATION, DISGORGE, DEVOURMENT, and FLUIDS. Just so you have an idea of who you’re dealing with. The new album is like a freshly lanced abscess that had been oozing for a long time and was full of rotten blood. On the one hand, you feel relief; on the other, you know all too well that the pus has long since entered your bloodstream and your days are numbered. You’ll be watching your own autopsy as the pathologists nod their heads to the beat of “Devoured by Perversion”. In short, it’s a very interestingly crafted massacre that, while not straying from the genre’s conventions, definitely has something going for it. After all, music is meant to be listened to primarily with the heart, not just with the ears. On their second full-length album, SLAUGHTERCULT will guide you through terrifying horror stories in which you’ll experience the utmost terror. There’s something morbidly alluring about the music of these dark artists. It’s like watching a gory movie or reading a book about serial killers. Darkness and twisted human thoughts have always drawn us in don’t you think? History is full of brutal violence. Torture, humiliation, wars, and all manner of depravity accompany us from birth until death. If you’re lucky, you’ll die in your sleep. If not, you can choose from a wide variety of pain. There are no limits to the imagination. Brutal gore death metal that will rip all your insides out of your body! An album that leaves a pool of blood in its wake!


tracklist:
1. Birthing Ceremony
2. Repulsed by Your Haggard Appearance
3. Perverse Bestial Lactation
4. Horrible Cunt
5. Menstrual Marinade 02:54
6. Steeped in Fungal Discharge
7. Pools of Bile
8. Intravenous Acuphagia
9. Strong Poison
10. Molotov Cock-Tease
11. Soft Foetal Malformation

tracklist:
Sean Cartwright - Bass, Vocals
Jeremy McLoughlin - Guitars, Vocals
Matthew Newling - Drums

sobota 10. října 2026

Interview - HKSPK - A black death metal album that will tear you apart from the inside!


Interview with black death metal bands from Germany - HKSPK.

Answered Jim Tonik (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - HKSPK - Heimkehr (2026):

Ave HKSPK! Greetings to the German underground scene. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released a new EP this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like the sharp edge of a knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new record in relation to your previous EPs and debut? Where did you want to take things, and how do you think these recordings differ?

First of all, thank you very much! And just a small correction: “Heimkehr” is actually our second full-length album, not an EP.

Compared to “Holy Scum” and “The Human Butcher”, I think “Heimkehr” is much more focused. A lot has happened in our lives since the first record, and naturally that also changed the music and especially the lyrics.

The earlier releases had much more absurdity and humour in them. That has not disappeared completely – “White Secretions II” proves that pretty well, haha – but “Heimkehr” deals with much more serious themes.

Musically, we also allowed ourselves more freedom. There is still a lot of death and black metal, but we did not feel the need to make every song fast or aggressive all the time. Atmosphere, melody and slower parts became much more important.

There was no big meeting where we decided that HKSPK now had to become more serious. It just happened.


“Heimkehr” contains all the attributes of good black and death metal, but you can also hear punk and doom metal. For me personally, it’s a record I love coming back to. How did it come together? How does HKSPK compose new material?

Thank you, that is great to hear.
There is no strict formula for how we write songs. A lot of ideas start while jamming. Somebody plays a riff, somebody else adds something and suddenly we realise there might actually be a song hiding in there.

Sometimes one of us already has a very clear idea, and sometimes a song develops completely differently from how it started.

We also do not really care if something suddenly sounds more like doom, punk or something else. If it works, we use it. We are not sitting in the rehearsal room checking whether every riff is officially allowed in black/death metal.

The lyrics usually come when the atmosphere of the song is already becoming clear. For us, the music and the subject have to fit together.

Who’s responsible for the sound? I have to say, the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. You’ve got a sound that’s brutal, raw, yet dark and primal – it has an analog feel to it. What was it like working with him, and why did you choose him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

The album was recorded, mixed and mastered at Room13.

We wanted the individual songs to have their own character instead of forcing everything into exactly the same production.

That is also why some tracks sound noticeably different from others. “Sonnenjäger”, for example, benefits from very punchy and compressed drums because it makes the death metal side much heavier. Other songs need more space and atmosphere.

For us, production is part of the songwriting in that sense. The atmosphere does not only come from the riffs or vocals. The mix can change how a song feels completely.

We definitely did not want everything to sound polished and sterile. If you turn it up and it makes you want to turn it up even more, then I guess we did something right. Haha.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it yourselves, and it features a macabre cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork is an original oil painting by Steffen Schmolke.

The basic idea was connected very closely to the meaning of “Heimkehr”. You see a bandaged person who has returned, but obviously not unharmed.

For us, homecoming does not necessarily mean coming back and everything being fine again. You return to a familiar place, but whatever happened to you stays with you.

The figure is also writing, which connects to memories and processing experiences.

So there is actually a thought behind it. We did not just decide that a wounded mummy sitting at a desk looked cool. Although it does look pretty cool. Haha.

The physical version is limited to 50 CDs and is available through our Bandcamp. We wanted the first physical edition to remain small and personal.

I’ve been wandering through the underground scene for over thirty years now, and when it comes to music, I go to Germany because I know I can count on it. I think we have similar personalities and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little – we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country in particular? How do you view your scene, the fans, and the labels?

It is difficult for us to compare the German scene objectively with other countries because this is simply the scene we know best.

But Germany definitely has a very active underground. There are many small clubs, festivals, promoters, bands, fanzines and people who have been doing this stuff for years or even decades.

Especially in the underground, a lot still works through personal contact. You play a show, meet another band, somebody recommends you to a promoter and suddenly you are playing somewhere you had never expected.

Of course, not everything is perfect. Small venues struggle, festivals cost a lot of money to organise and there are probably too many bands fighting for the same attention.

But there are still enough people who genuinely care about the music, and that keeps the whole thing alive.


You play old school influenced death/black metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form HKSPK actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

HKSPK started in 2023. The basic idea was pretty simple: we wanted to make aggressive music together.

There was never one band that we wanted to copy. Our influences are quite mixed. Bands like Nargaroth, Ellende and Harakiri For The Sky definitely left their mark on the black metal side, while Obituary and Morbid Angel are some of the influences from the death metal direction.

But there is also a lot of stuff outside those genres that finds its way into our music.

And yes, of course we would love to play bigger international festivals. We would also absolutely tour with a more established band if the opportunity made sense.

We like playing live. So if somebody wants to put us on a stage somewhere, we are probably not going to complain. Haha.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention to let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out yourselves for reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We do not have a label, so most of the promotion is organised by ourselves.

Tina handles a large part of our press work, applications and contacts. She sends out the material, talks to magazines, zines, radio stations, playlist curators and promoters and somehow keeps track of all of it. For “Heimkehr” we also worked with external PR support to reach more international media.

So yes, there is quite a lot happening behind the scenes before anybody even hears the record.

And of course we also go to concerts and support other bands. The underground only works if people actually turn up, buy something, share music or simply tell somebody else about a band they discovered.

As for partying: “White Secretions II” probably answers that question better than we ever could. Haha.


On the one hand, a band just starting out today has plenty of ways to get its name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as HKSPK? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, and so on?

Modern technology is both incredibly useful and incredibly annoying.

Without streaming, social media, Bandcamp or YouTube, a band like us would have a much harder time reaching people outside our own region. We have listeners and press contacts in countries where we have never even played, and that would have been much more difficult twenty or thirty years ago.

At the same time, everybody can upload music now. That means you are competing with thousands of new releases every week.

Streaming is simply part of how people listen to music today. We cannot pretend it does not exist just because physical releases are nicer.

And as for people who spend all day arguing online about which band is “real” metal and which one is not: they can have fun with that. We would rather be in the rehearsal room or on stage.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it – is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to unwind? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, it is not a religion or some strict philosophy.

But music is obviously a huge part of our lives. You spend hours rehearsing, writing songs, travelling to shows, standing around backstage, meeting people and then getting home at some ridiculous hour.

It becomes more than just something you do for two hours after work.

At the same time, we do not think you need to follow some lifestyle manual to be a “real” metalhead.

We make this music because we love the sound, the atmosphere, the energy and the freedom that comes with it. That is enough for us.

 

To wrap up, a classic but important question. What does HKSPK have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have something on your mind and would like to share a message with labels, promoters, or fans, this is your chance…

The main plan now is to play “Heimkehr” live as much as possible.

We will be playing at Spirale in Berlin on 12 October, and we are already working on more shows and festival appearances for 2027.

At the same time, we never really stop writing. There are always riffs and ideas lying around somewhere, but we are not going to rush straight into the next album. “Heimkehr” has only just been released and we want to give these songs some time on stage first.

To promoters: book us.

To labels: if you have an interesting offer and understand that we like keeping control of what we do, feel free to talk to us.

And to everybody who listens to the record, buys a CD or shirt, comes to a show, writes about us or simply tells somebody about HKSPK: thank you. That kind of support matters much more to a small band than people sometimes realise.

And thank you for the interview and the kind words about “Heimkehr”. Hopefully we will meet somewhere in front of a ridiculously loud stage one day.

Cheers!
Jim / HKSPK

Thank you so much for the interview. I wish your new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m off to blast “Heimkehr” again!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HKSPK - Black death metalové album, které vás roztrhá zevnitř!


Rozhovor s death black metalovou skupinou z Německa - HKSPK.

Odpovídal Jim Tonik (zpěv, kytara), děkujeme!


Ave HKSPK! Zdravím do německého undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos nové EP. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími EP a debutem? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Především moc děkujeme! A jen malá oprava: „Heimkehr“ je ve skutečnosti naše druhé řadové album, nikoli EP.

Oproti nahrávkám „Holy Scum“ a „The Human Butcher“ je podle mě „Heimkehr“ mnohem ucelenější a cílevědomější. Od vydání první desky se v našich životech mnohé změnilo, což se přirozeně odrazilo i v hudbě a především v textech.

Dřívější počiny v sobě měly mnohem více absurdity a humoru. To sice úplně nezmizelo – což docela dobře dokazuje skladba „White Secretions II“, haha ​​–, ale „Heimkehr“ se zabývá mnohem vážnějšími tématy.

I po hudební stránce jsme si dopřáli více svobody. Stále je tam spousta prvků death a black metalu, ale neměli jsme potřebu dělat každou skladbu neustále rychlou nebo agresivní. Mnohem větší důraz jsme kladli na atmosféru, melodii a pomalejší pasáže.

Neproběhla žádná velká porada, na které bychom se usnesli, že HKSPK se nyní musí stát vážnější kapelou. Prostě to tak vyplynulo samo.


„Heimkehr“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého black a death metalu, zazní ale i punk, doom metal. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál HKSPK?

Díky, to rádi slyšíme.
Pro psaní skladeb nemáme žádný pevně daný recept. Spousta nápadů vzniká při společném jamování. Někdo zahraje riff, další k tomu něco přidá a najednou zjistíme, že se v tom možná skrývá celá skladba.

Někdy má jeden z nás už velmi jasnou představu, jindy se skladba vyvine úplně jinak, než jak původně začala.

Také příliš neřešíme, jestli něco najednou zní spíš jako doom, punk nebo cokoli jiného. Když to funguje, tak to použijeme. Nesedíme ve zkušebně a nekontrolujeme, jestli je ten či onen riff v rámci black/death metalu oficiálně povolený.

Texty obvykle vznikají až ve chvíli, kdy už se začíná rýsovat atmosféra skladby. Hudba a téma k sobě zkrátka musí ladit.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Album se nahrávalo, míchalo a masterovalo ve studiu Room13.

Chtěli jsme, aby jednotlivé skladby měly svůj vlastní charakter, místo abychom vše nutili do naprosto stejného produkčního hávu.

Právě proto znějí některé skladby výrazně odlišně od ostatních. Například skladbě „Sonnenjäger“ prospívají velmi úderné a komprimované bicí, díky nimž působí její deathmetalová stránka mnohem hutněji. Jiné skladby naopak vyžadují více prostoru a atmosféry.

V tomto smyslu pro nás produkce představuje součást samotného skládání. Atmosféra totiž nevychází jen z riffů nebo vokálů; způsob, jakým je skladba namíchaná, může zásadně změnit její celkové vyznění.

Rozhodně jsme nechtěli, aby vše znělo uhlazeně a sterilně. Pokud si hudbu pustíte nahlas a máte chuť ji zesílit ještě víc, pak jsme to asi udělali dobře. Haha.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali sami a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem výtvarného zpracování je Steffen Schmolke, který vytvořil originální olejomalbu.

Základní myšlenka úzce souvisela s významem slova „Heimkehr“ (návrat domů). Vidíte na ní obvázanou postavu, která se sice vrátila, ale rozhodně ne bez úhony.

Návrat domů pro nás nutně neznamená, že se vrátíte a všechno je zase v pořádku. Vracíte se sice na známé místo, ale to, co jste prožili, zůstává ve vás.

Postava navíc píše, což odkazuje na vzpomínky a zpracovávání prožitků.

Je v tom tedy skutečný záměr. Nerozhodli jsme se pro tento motiv jen proto, že zraněná mumie sedící u stolu vypadá dobře. I když vypadá opravdu skvěle. Haha.

Fyzická verze je limitována na 50 kusů CD a je k dostání na našem profilu na Bandcampu. Chtěli jsme, aby první fyzické vydání zůstalo komorní a osobní.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Německa si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je pro nás obtížné objektivně srovnávat německou scénu s ostatními zeměmi, protože právě tuto scénu známe nejlépe.

Německo má však rozhodně velmi aktivní undergroundovou scénu. Existuje zde spousta malých klubů, festivalů, promotérů, kapel, fanzinů i lidí, kteří se této činnosti věnují už celé roky či dokonce desetiletí.

Zejména v undergroundu stále mnoho věcí funguje na bázi osobních kontaktů. Odehrajete koncert, seznámíte se s jinou kapelou, někdo vás doporučí promotérovi – a najednou hrajete na místě, kde byste to vůbec nečekali.

Samozřejmě ne všechno je dokonalé. Malé kluby to mají těžké, organizace festivalů stojí spoustu peněz a o stejnou pozornost pravděpodobně soupeří až příliš mnoho kapel.

Stále je tu však dostatek lidí, kterým na hudbě skutečně záleží, a právě to udržuje celou scénu při životě.


Hrajete death/black metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit HKSPK, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Projekt HKSPK vznikl v roce 2023. Základní myšlenka byla docela prostá: chtěli jsme společně tvořit agresivní hudbu.

Nikdy jsme neměli v úmyslu kopírovat nějakou konkrétní kapelu; naše hudební kořeny jsou dosti rozmanité. Na naší blackmetalové stránce se rozhodně podepsaly kapely jako Nargaroth, Ellende či Harakiri For The Sky, zatímco z oblasti death metalu nás ovlivnili například Obituary a Morbid Angel.

Do naší tvorby však proniká i spousta prvků mimo tyto žánry.

A ano, samozřejmě bychom moc rádi vystupovali na velkých mezinárodních festivalech. Rozhodně bychom také vyrazili na turné s nějakou zavedenější kapelou, pokud by to dávalo smysl.

Hraní naživo nás baví. Takže když nás někdo bude chtít někam postavit na pódium, nejspíš si stěžovat nebudeme. Haha.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Nemáme vydavatelství, takže většinu propagace si zajišťujeme sami.

Tina má na starosti velkou část komunikace s tiskem, vyřizování žádostí a udržování kontaktů. Rozesílá materiály, jedná s časopisy, fanziny, rozhlasovými stanicemi, kurátory playlistů i promotéry a nějakým způsobem to všechno zvládá ukočírovat. V případě alba „Heimkehr“ jsme navíc využili externí PR podporu, abychom oslovili širší okruh zahraničních médií.

Takže ano, v zákulisí se toho děje opravdu hodně ještě předtím, než desku vůbec někdo uslyší.

A samozřejmě také chodíme na koncerty a podporujeme ostatní kapely. Underground funguje jen tehdy, když lidé skutečně dorazí, něco si koupí, sdílejí hudbu nebo prostě někomu dalšímu řeknou o kapele, kterou objevili.

Pokud jde o večírky: na tuhle otázku asi nejlépe odpovídá „White Secretions II“ – lépe, než bychom to kdy dokázali my sami. Haha.


Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako HKSPK ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie jsou nesmírně užitečné, ale zároveň i nesmírně otravné.

Bez streamování, sociálních sítí, Bandcampu či YouTube by kapela, jako jsme my, jen těžko oslovovala lidi mimo svůj region. Máme posluchače a kontakty v médiích v zemích, kde jsme nikdy ani nevystupovali – což by bylo před dvaceti či třiceti lety mnohem složitější.

Na druhou stranu dnes může svou hudbu nahrát a zveřejnit kdokoli. To znamená, že každý týden soupeříte s tisíci nových nahrávek.

Streamování je zkrátka součástí toho, jak lidé dnes poslouchají hudbu. Nemůžeme předstírat, že neexistuje, jen proto, že fyzické nosiče jsou příjemnější na dotek či pohled.

A pokud jde o lidi, kteří tráví celé dny online hádkami o tom, která kapela hraje „opravdový“ metal a která ne – ať se tím klidně baví. My raději budeme ve zkušebně nebo na pódiu.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás to není náboženství ani nějaká striktní filozofie.

Hudba však samozřejmě tvoří obrovskou součást našich životů. Trávíte hodiny zkoušením, skládáním písní, cestováním na koncerty, postáváním v zákulisí a setkáváním s lidmi, abyste se pak vraceli domů v nekřesťanskou hodinu.

Stává se z toho víc než jen činnost, které se věnujete dvě hodiny po práci.

Zároveň si nemyslíme, že k tomu, abyste byli „opravdovými“ metalisty, musíte dodržovat nějaký návod na životní styl.

Tuto hudbu děláme proto, že milujeme její zvuk, atmosféru, energii a svobodu, kterou přináší. To nám stačí.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají HKSPK v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš něco na srdci a chtěl bys to vzkázat labelům, promotérům, fanouškům, tak zde je prostor…

Hlavním plánem je teď hrát „Heimkehr“ naživo, jak jen to půjde.

12. října vystoupíme v berlínském klubu Spirale a už pracujeme na dalších koncertech a festivalových vystoupeních pro rok 2027.

Zároveň nikdy tak docela nepřestáváme skládat. Vždycky se někde povalují nějaké riffy a nápady, ale do dalšího alba se hned hnát nebudeme. „Heimkehr“ vyšlo teprve nedávno a chceme těm skladbám nejprve dopřát čas na pódiu.

Vzkaz pro promotéry: pozvěte nás.

Vzkaz pro vydavatelství: pokud máte zajímavou nabídku a chápete, že si rádi udržujeme kontrolu nad tím, co děláme, klidně se nám ozvěte.

A všem, kdo si desku poslechnou, koupí si CD nebo tričko, přijdou na koncert, napíšou o nás nebo prostě někomu řeknou o HKSPK: děkujeme. Pro malou kapelu má taková podpora mnohem větší význam, než si lidé někdy uvědomují.

Díky také za rozhovor a milá slova na adresu „Heimkehr“. Doufejme, že se jednou potkáme někde před šíleně hlasitým pódiem.

Mějte se!
Jim / HKSPK

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Heimkehr“ zase narvat do hlavy!

https://hkspk.bandcamp.com/album/heimkehr



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. října 2026

Recenze/review - DISCOURAGED - A Farewell in Stages (2026)


DISCOURAGED - A Farewell in Stages
CD 2026, F.D.A. Records

for english please scroll down

Jdu temnou chodbou dolů, do podzemí. Po stěnách stéká hnis, vzduch je těžký a smrdí rozkládajícím se masem. V kostech se mi již dávno usadil chlad. Našlapuji opatrně a pod nohama mi křupají zbytky kostí. Konečně dojdu k rezavé bráně. Je lehce pootevřena. Vstupuji dovnitř a ztrácím se v nekonečném podsvětí. Poslouchám u toho debutové album německých doom death metalistů DISCOURAGED. Přišli za mnou mí vlastní démoni, kývají spokojeně hlavou a já nemohu jinak, než s nimi souhlasit. Tohle je hudba, která již dlouhé roky koluje i v našich žilách.

Poslouchat tuhle nahrávku je jako se procházet ranní krvavou mlhou na hřbitově, jako trávit dlouhé hodiny v márnici nebo na pohřebišti, na kterém byli kdysi pohřbíváni prokletí. Němci ctí všechna psaná i nepsaná pravidla stylu a i když jej nikam neposouvají, tak jejich nové album není jen obyčejným dobře odvedeným řemeslem. Skladby mají v sobě spoustu dobrých nápadů, zajímavých pasáží i neodbytného smutku, který mě pokaždé při nočním poslechu popadne. 


Jako starý pes, který se již několik dekád přehrabuje v prašivých albech a pouští si do svého playlistu už jen kapely, které doopravdy zaujmou, vám mohu novinku těchto tmářů jenom doporučit. Společná setkání byla vždy spíše záhrobním rituálem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou nahrávkou. Je něco morbidně přitažlivého, jakási starodávná patina, poctivost a autenticita, kterou v sobě tato hudba má. Pánové se sice volně inspirovali ve starých archívech a v jejich tvorbě naleznete zřetelné odkazy na kapely jako KATATONIA, ANATHEMA, PARADISE LOST a další, kteří umí smíchat tmu s chladem, ale také kus srdce. Alespoň tak vnímám "A Farewell in Stages" já. Ráno už bývá zima a podzim o sobě začíná dávat vědět. Některé stromy lehce zežloutly a ranní cesty do práce již bývají provázeny chladem. Novinka mi hraje do kroku a najednou nejsem ve svém městě, ale hluboko v podzemí, mezi nemrtvými. Rozmlouvám s nimi, tančíme dlouhé tance do rytmu a odpadává nám maso od kostí. Díváme se do tmy, platíme převozníkovi tímto albem, on jej přijímá a skřehotavě se usmívá. Houpáme se na zpěněných vlnách řeky smrti, vstupujeme na druhou stranu a novinka je nám k tomu mrazivým soundtrackem. DISCOURAGED sice vydali letos první album své kariéry, ale je znát, že je to kapela složená ze samých zkušených muzikantů, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Album má navíc velmi dobrý zvuk, produkci i motiv na obalu. Pokud jsi fanoušek tohoto stylu, můj milý příteli, potom neváhej ani chvilku. Hraje se zde i pro tebe. Mrazivé, temné, pochmurné doom death metalové album, které vás převede do země nekonečných stínů! Rozpadnete se v prach! 

Asphyx says:

I walk down a dark corridor, into the underground. Pus runs down the walls; the air is heavy and reeks of rotting flesh. A chill has long since settled in my bones. I tread carefully, and the remains of bones crunch beneath my feet. Finally, I reach a rusty gate. It’s slightly ajar. I step inside and lose myself in the endless underworld. As I do so, I listen to the debut album by the German doom death metal band DISCOURAGED. My own demons have come to me; they nod their heads contentedly, and I can’t help but agree with them. This is music that has been coursing through our veins for many years.

Listening to this record is like walking through the bloody morning fog in a cemetery, like spending long hours in a morgue or at a burial ground where the damned were once laid to rest. The Germans honor all the written and unwritten rules of the genre, and even though they don’t push its boundaries, their new album is more than just a well-crafted piece of work. The songs are full of great ideas, interesting passages, and an inescapable sadness that always grips me whenever I listen to them at night.


As an old dog who’s been rummaging through dusty albums for decades and now only adds bands that truly grab my attention to my playlist, I can’t help but recommend this new release from these dark artists. Their collaborative sessions have always been more of an otherworldly ritual for summoning dark forces than just an ordinary recording. There’s something morbidly alluring about this music a sort of ancient patina, sincerity, and authenticity that it possesses. The guys drew loose inspiration from old archives, and in their work you’ll find clear references to bands like KATATONIA, ANATHEMA, PARADISE LOST, and others who know how to blend darkness with coldness, but also with a piece of their heart. At least, that’s how I perceive “A Farewell in Stages”. Mornings are already getting cold, and autumn is starting to make its presence felt. Some trees have turned slightly yellow, and the morning commute to work is already accompanied by a chill. The new album plays in time with my steps, and suddenly I’m not in my city anymore, but deep underground, among the undead. I converse with them; we dance long dances to the rhythm, and our flesh falls from our bones. We gaze into the darkness, pay the ferryman with this album, and he accepts it with a hoarse chuckle. We rock back and forth on the foaming waves of the river of death, step onto the other side, and this new release serves as our chilling soundtrack. Although DISCOURAGED released their first album this year, it’s clear that this is a band made up entirely of experienced musicians who know exactly what and how they want to play. The album also boasts excellent sound, production, and cover art. If you’re a fan of this style, my dear friend, then don’t hesitate for a moment. This album is for you, too. A chilling, dark, and gloomy doom death metal album that will transport you to a land of endless shadows! You’ll crumble to dust!




tracklist:
01. Insomnia 
02. Descension 
03. Waves (Dark Is The Sea) 
04. For All Things Must Die 
05. Traces 
06. All Hope Is Gone 
07. Emptiness (Haunted House) 
08. Farewell

čtvrtek 8. října 2026

Recenze/review - MUTATION - Esoteric Order of Debauchery (2026)


MUTATION - Esoteric Order of Debauchery
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Stále se vracíš na stará pohřebiště, pořád se procházíš mezi nakloněnými náhrobky. Budíš se uprostřed noci, neklidný a tvoje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na tvém hrobě a ty přemýšlíš, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Najednou máš pocit, že jsi sám, že brzy umřeš a všechny tvé šílené představy se stanou skutečností. Vzpomínáš na dobu, když si byl mladý a death metal vládl světu. Podvědomě hledáš své vlastní krvavé kořeny. Měl bych pro tebe jeden tip, můj milý morbidní příteli. Ze švédského podzemí o sobě dává vědět kapela MUTATION, která by se ti mohla líbit.

Pokud si jako mladý trávil dlouhý čas s kazetami, spolu s kamarády jsi navštěvoval daleké koncerty a uctíval si klasiky žánru, mohla by se ti líbit i jejich debutová nahrávka. Je totiž až po okraj narvaná špínou, hnilobou a smrtí jako mrtvola ve značném stádiu rozkladu. Je pokryta pevnými a chladnými pavučinami. Tohle je návrat po časové ose zpět, do doby, kdy byl svět ještě v pořádku. Smrt je při poslechu velmi blízko a smrdí jako kus zkaženého masa. 

Jasně, když nové album poslouchám, tak slyším jasné stopy a inspiraci kapelami jako MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, MORBID. Zkrátka a dobře, stará škola zahraná s nadhledem, morbidní elegancí. Je slyšet, že pánové pevně věří tomu, co dělají. Za mě je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, motiv na obalu, ale hlavně nápady, kterých je velké množství a deska se tak nějak sama a přirozeně dobře poslouchá. Rád se k ní vracím, protože je autentická. Přijde mi, že v dnešní době nadprodukce a mnohdy falešných proroků, působí MUTATION tak trošku jako zjevení. Žádné kompromisy, ani zbytečnosti. Připadám si při poslechu, jako bych byl součástí nějakého hororu z osmdesátých let minulého století. Vrah stojí ve stínu a čeká na okamžik, až vám bude moci podříznout hrdlo. "Esoteric Order of Debauchery" je jako útok z toho nejhlubšího podzemí, jako vichr, který se prohnal márnicí a zůstaly po něm jenom rozházené kosti. Kapela vás vezme na výlet bez konce, do starých močálů plných utopenců, hniloby, špíny a děsivých vzpomínek. Ano, přátelé, tato odrůda kovu smrti koluje i v mých žilách. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit a označit ho vysokou známkou kvality. Při poslechu se kolem válí zohavená těla, krev teče proudem a agresivita je všude přítomná. Jednou možná všichni zemřeme v šílených křečích, budeme se modlit, abychom konečně přešli na druhou stranu. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dál. Je totiž skvělá po všech stránkách! Amen! Stále se vracím na stará pohřebiště, pořád se procházím mezi nakloněnými náhrobky. Budím se uprostřed noci, neklidný a moje noční můry jsou děsivější než kdy dřív. Démoni tančí na mém hrobě a přemýšlím, kam zmizel všechen ten čas, celý život. Hnilobný, mokvající, prašivý death metal ze staré školy, který vytrhne i vaše krvavé kořeny! Děsivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! 


Asphyx says:

You keep returning to old cemeteries, constantly wandering among the tilted headstones. You wake up in the middle of the night, restless, and your nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on your grave, and you wonder where all that time your whole life has gone. Suddenly, you feel alone, as if you’re going to die soon and all your wild fantasies will come true. You remember the days when you were young and death metal ruled the world. Subconsciously, you’re searching for your own bloody roots. I’ve got a tip for you, my dear morbid friend. A band called MUTATION is making a name for itself in the Swedish underground, and you might like them.

If, as a young man, you spent a lot of time with cassettes, traveled far and wide with friends to see concerts, and worshipped the classics of the genre, you might also enjoy their debut album. It’s packed to the brim with filth, rot, and death, like a corpse in an advanced state of decomposition. It’s covered in sturdy, cold cobwebs. This is a journey back in time, to a time when the world was still in order. Death feels very close while listening, and it stinks like a piece of rotten meat.


Sure, when I listen to the new album, I hear clear influences and inspiration from bands like MORBID ANGEL, MERCILESS, NECROVORE, GROTESQUE, and MORBID. In short, it’s old-school metal played with a sense of perspective and morbid elegance. You can tell that these guys firmly believe in what they’re doing. As far as I’m concerned, everything is just right. The sound, the cover art, but above all the ideas of which there are plenty make the album flow naturally and effortlessly. I love coming back to it because it’s authentic. It seems to me that in this age of overproduction and often false prophets, MUTATION comes across as something of a revelation. No compromises, no frills. When I listen to it, I feel like I’m part of some horror movie from the 1980s. The killer stands in the shadows, waiting for the moment when he can slit your throat. “Esoteric Order of Debauchery” is like an attack from the deepest underground, like a gale that swept through a morgue, leaving nothing but scattered bones in its wake. The band takes you on a never-ending journey into ancient swamps full of drowned bodies, decay, filth, and terrifying memories. Yes, friends, this variety of death metal flows through my veins as well. So I have no choice but to recommend this album to you and give it a high rating. As you listen, mutilated bodies lie scattered about, blood flows in streams, and aggression is everywhere. One day, we may all die in mad convulsions, praying to finally pass over to the other side. But until that happens, I’ll keep listening to this record over and over. It’s simply brilliant in every way! Amen! I keep returning to old cemeteries, constantly wandering among tilted headstones. I wake up in the middle of the night, restless, and my nightmares are more terrifying than ever. Demons dance on my grave, and I wonder where all that time my whole life has gone. Rotten, oozing, mangy old-school death metal that will rip out even your bloody roots! Terrifying echoes from the deepest underworld!


tracklist:
1. Dead Gods Exhumation Trance
2. Occultation of the Ephemeral Light
3. Pestilent Whore 04:08
4. Metamorphosis (Beyond the Flesh)
5. Sepulchral Possession
6. Stygian Spheres
7. Necromantical Holocaust 
8. Esoteric Order of Debauchery


středa 7. října 2026

Recenze/review - HELL-BORN - VII (2026)


HELL-BORN - VII
CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Tentokrát má velmi krutou a hnusnou podobu. Poslouchám nové album polských tmářů HELL-BORN a černé mraky se skoro dotýkají země.

Mám s touhle smečkou velmi dobrý rozhovor, který je spolu s recenzí na předchozí album "Natas Liah" odkazován dole pod dnešním článkem. Poláci pokračují ve své rouhačské cestě. Stále obracení kříže směrem dolu, protiví se falešnému a zlému Bohu. Jejich black a death metal je i letos velmi jedovatým koktejlem, který když ochutnáte, tak zemřete v šílených křečích a bolestech. Vše je zde ohlodáno na kost, na samou podstatu. A činěno je tak s elegancí starých mistrů 


Zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Pánové jsou zkušení muzikanti, kteří patří mezi polskou undergroundovou šlechtu. Mají talent na to napsat velmi dobré, řezající a tajemné skladby. Je něco typicky polského v jednotlivých motivech. Kývám se zase jednou spokojeně do rytmu, procházím se v podzemí, v chrámech bolesti, mezi runami starých kostelů i na pohřebištích, na kterých jsou pohřbeni prokletí. Jakoby všechno tohle bylo do nových skladeb otištěno, vypáleno jako cejch. Novinka má velmi podmanivou, zvláštní a neklidnou atmosféru. Na jednu stranu řeže, jako dobře nabroušený obětní nůž, na druhou nepostrádá ani chladné a magické pasáže. Kolem nohou se plazí jedovatí hadi, poslové z onoho světa. Uhranou mě, uštknou a do krve se mi dostane jed stejným způsobem jako nové album "VII". Je určeno pro všechny pravověrné, prokleté, pro démony i samotného Satana. Jednotlivé motivy se mi dostaly pod kůži, do žil i do podvědomí. Už teď moc dobře vím, že se k nahrávce budu často a dlouho vracet. U minulé desky tomu tak bylo a ta letošní mi přijde jejím volným pokračováním. HELL-BORN jsou stále ve skvělé formě a je pro mě opravdu velmi příjemné se nechat unášet na zpěněných krvavých vlnách jejich melodií. Svět je možná poslední roky divným místem k životu. Než ale přejdu na druhou stranu, do země nekonečných stínů, budu poslouchat podobnou hudbu. Je totiž opravdová, zahraná od srdce, upřímná, syrová ze své podstaty a hlavně naprosto autentická. Ruiny starého, kdysi dávno prokletého kostela, zahalila krvavá mlha. Sedím před oltářem, na kterém umírali oběti. Ze stínů vystupují postavy v kápích, s nabroušenými noži v rukou. Šepot obětí, které nikdy nenalezly klid. Víra tvá je slepá a modly, před kterými stále klečíš jsou falešnými proroky. Svět znovu objímá chaos, ze kterého jsme kdysi dávno vzešli. Smrt stojí ve tmě a usmívá se. Syrové, chladné a nekonečně temné black death metalové album, které vás navěky prokleje! Mrazivé ozvěny z onoho světa! 

Asphyx says:

A blood-red mist shrouds the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharpened knives in their hands. The whispers of victims who have never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. The world is once again engulfed in the chaos from which we emerged long ago. Death stands in the darkness and smiles. This time, it takes on a very cruel and hideous form. I’m listening to the new album by the Polish dark metal band HELL-BORN, and the black clouds are almost touching the ground.

I had a very good interview with this band, which, along with the review of their previous album "Natas Liah", is linked below today’s article. The Poles continue on their blasphemous path. With the cross still turned upside down, they defy the false and evil God. Their black and death metal is once again a highly toxic cocktail this year one that, if you taste it, will kill you in mad convulsions and agony. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence. And it’s done with the elegance of the old masters.


The sound, the cover art, and the overall production everything here fits perfectly into place. These guys are seasoned musicians who rank among the elite of the Polish underground scene. They have a knack for writing excellent, cutting-edge, and mysterious songs. There’s something distinctly Polish about the individual motifs. Once again, I find myself swaying contentedly to the rhythm, wandering through the underworld, in temples of pain, among the runes of ancient churches, and in cemeteries where the damned are buried. It’s as if all of this were imprinted on the new tracks, seared into them like a brand. The new album has a very captivating, peculiar, and unsettling atmosphere. On the one hand, it cuts like a well-sharpened sacrificial knife; on the other, it doesn’t lack cold and magical passages either. Poisonous snakes, messengers from the other world, slither around my feet. They bewitch me, bite me, and the poison seeps into my blood just as the new album “VII” does. It is intended for all the true believers, the damned, the demons, and Satan himself. The individual motifs have gotten under my skin, into my veins, and into my subconscious. I already know very well that I’ll be returning to this album often and for a long time. That was the case with their last album, and this year’s feels like a loose sequel to it. HELL-BORN are still in great form, and it’s truly a pleasure for me to let myself be carried away on the foaming, bloody waves of their melodies. The world may have been a strange place to live in recent years. But before I cross over to the other side, to the land of endless shadows, I will listen to music like this. For it is genuine, played from the heart, sincere, raw at its core, and above all, completely authentic. A bloody mist has shrouded the ruins of an old church, cursed long ago. I sit before the altar where the victims died. Figures in hoods emerge from the shadows, sharp knives in their hands. The whispers of victims who never found peace. Your faith is blind, and the idols before which you still kneel are false prophets. Chaos from which we once emerged long ago once again engulfs the world. Death stands in the darkness and smiles. A raw, cold, and infinitely dark black death metal album that will curse you for all eternity! Chilling echoes from the other world!



about HELL-BORN on DEADLY STORM ZINE:





TRACKLIST
1. Therion Calls
2. Chaotic Entities
3. In Scarlet And Death
4. Blood In Stone
5. The One With Horns
6. Funeral Of All
7. Exodus (Cross The Styx)

LINE-UP
Baal Ravenlock – Vocals, Bass
Les – Guitars, Vocals (backing)
Diabolizer – Drums
Rambo – Guitars


úterý 6. října 2026

Recenze/review - VULGAR MEPHITIS - From Dust (2026)


VULGAR MEPHITIS - From Dust
CD 2026, Willowtip Records

for english please scroll down

Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Tvoje krev je tmavá, jako lidské svědomí. Potřebuješ něco, co by ti vlilo energii do žil, něco, co by roztrhlo pevné řetězy. Měl bych pro tebe nové album brutálních death metalistů VULGAR MEPHITIS z Pittsburgh. Jedná se sice o jejich první debutové album, ale už když jsem jej slyšel poprvé, věděl jsem, že jsme stejné krve.

Vše je zde nekompromisní, propracované, napsané s účelem vystřelit vám mozek z hlavy. Klasické, tradiční postupy se zde potkávají s těmi novějšími, lehce progresivnějšími. Novinka je tak velmi pestrou nahrávku, počinem, u kterého se budete kývat spokojeně do rytmu a podupávat si nohou. A když u toho ještě budete stát v naprosté tmě a chladu, vynikne síla novinky naplno. Řetězy byly právě znovu roztrhnuty!


Je to velmi dobře napsaná deska, která má v sobě potřebný drive, časté změny tempa, masivní, surový a dobře čitelný zvuk, stylový obal. Po formální stránce bylo vše splněno na sto procent. Jenže jak známo, to v dnešní době nadprodukce nestačí. Osobně mě nejvíc oslovilo, zaujalo to, že je kapela opravdová, ryzí, nekompromisní ve svých nápadech. Jedná se o naprosto autentické album, někdy temné a divoké, jindy techničtější, ale vždy řeže tou správnou stranou nože. Pokud máte rádi smečky jako DEFEATED SANITY, UNBIRTH, UNFATHOMABLE RUINATION, jste zde naprosto správně. Melodie se mocně valí jako lavina z kostí a lebek. Nahrávka mi připomíná tsunami nebo obrovský mlýn na maso, který vás samozřejmě rozemele a zůstane po vás jenom hromada nepotřebných tkání. Pánové ctí všechna základní principy stylu a dělají to s elegancí starých mistrů v oboru. Navíc přidávají velkou porci svých nápadů a invence. Výsledkem je nahrávka, která se vám dostane pod kůži i do podvědomí. Mě se to alespoň stalo a tak nemůžu jinak, než vám desku doporučit. V tomto stylu si opravdu velmi vybírám, jen tak něco mě nezaujme, ale VULGAR MEPHITIS překonali všechna má očekávání. "From Dust" je srovnatelné s návštěvou morbidní galerie smrti. Smrt v podání těchto maniaků je krutá, hnusná a mokvající. Celý život žiješ v temnotě. Nekonečná práce, prach a špína. Kolem tebe umírají lidé, musíš je zakopat. Jsi otrokem od narození, jsi spoutaný řetězy a nikdy si nepoznal světlo ani svobodu. Umíráš a rodíš se, je to kruh, který nelze přerušit. Surový, propracovaný, temný a ostrý brutální death metal, který vás roztrhá na kusy! 

Asphyx says:

You’ve lived your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People die all around you, and you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and you’ve never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Your blood is dark, like the human conscience. You need something to pump energy into your veins, something to break those sturdy chains. I’ve got a new album for you from the brutal death metal band VULGAR MEPHITIS out of Pittsburgh. It may be their debut album, but the moment I heard it for the first time, I knew we were cut from the same cloth.

Everything here is uncompromising, well-crafted, and written with the sole purpose of blowing your brains out. Classic, traditional approaches meet newer, slightly more progressive ones. The new album is thus a very diverse record a work that will have you nodding contentedly to the beat and tapping your foot. And if you happen to be standing in complete darkness and cold while listening, the album’s power will come through in full force. The chains have just been broken once again!


It’s a very well-written album that has the necessary drive, frequent tempo changes, a massive, raw, and clear sound, and stylish cover art. From a technical standpoint, everything was executed perfectly. But as we know, that’s not enough in today’s age of overproduction. Personally, what appealed to me most what really caught my attention is that the band is genuine, pure, and uncompromising in its ideas. This is a completely authentic album, sometimes dark and wild, other times more technical, but it always cuts with the right edge of the knife. If you like bands like DEFEATED SANITY, UNBIRTH, and UNFATHOMABLE RUINATION, you’ve come to the right place. The melodies roll powerfully like an avalanche of bones and skulls. The recording reminds me of a tsunami or a giant meat grinder that, of course, grinds you up, leaving behind nothing but a pile of useless tissue. These guys honor all the fundamental principles of the genre and do so with the elegance of the old masters in the field. On top of that, they add a generous helping of their own ideas and creativity. The result is a record that gets under your skin and into your subconscious. At least that’s what happened to me, so I can’t help but recommend this album to you. I’m really picky when it comes to this style not just anything catches my interest but VULGAR MEPHITIS exceeded all my expectations. “From Dust” is like visiting a morbid gallery of death. Death, as portrayed by these maniacs, is cruel, disgusting, and oozing. You live your whole life in darkness. Endless labor, dust, and filth. People are dying all around you; you have to bury them. You’ve been a slave since birth, bound by chains, and have never known light or freedom. You die and are reborn it’s a cycle that cannot be broken. Raw, sophisticated, dark, and razor-sharp brutal death metal that will tear you to pieces!


Track Listing:
1. From Dust
2. Martyr*
3. Exterminating Profane
4. Peer Into The Abyss
5. Scorn Of My Flesh
6. Gorging Greed
7. To Dust
8. Wounds

Line-up:
Guitar - Dan Martin
Bass - Jay Schweinberg
Drums - Nick Bentzel
Vocals - Jacob Toy




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine