DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 29. října 2026

Interview - HEADHUNTER D.C. - Blasphemous, raw, bone-gnawing death metal that will curse you for eternity!


Interview with death metal band from Brazil - HEADHUNTER D.C.

Answered Sérgio Baloff (vocals), thank you!

Recenze/review - HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned... (2026):

Ave HEADHUNTER D.C.! Greetings from the catacombs in Brazil! While I was preparing for this interview, I dug out all the albums of yours that I own over the weekend. I found out (and a friend confirmed it) that the first one we got was the 1991 album “Born...Suffer...Die” from 1991. You know what’s interesting? I haven’t found a single weak album in your entire discography. How is that possible? Do you have a secret formula for it? To keep the bar set so high for so many years...

- 666 hails Jakub and Deadly Storm zine!!! Let the rise of the damned begin... First off, thanks for your words on our discography! I'm really glad that you enjoy all our albums! The idea is to keep evolving album after album within our own concept of playing Unholy Death Metal, you know, then we are always trying to overcome ourselves music and lyrics wise, so, this way, our best album will always be the next one, at least for ourselves, otherwise there would be no point to continue. If there's a secret formula for it, it would be staying true to ourselves indeed. This way, we'll always sound true for those who listen to us, whether one likes us or not. If you do, so you're entering a dark world where 5 Brazilian deathmetallions live and play the most honest Death Metal in perfection they can.


Anyway, the new album “Rise of the Damned...” is out and has immediately become one of my most-played albums. Listening to it, you feel like you’ve traveled back in time to the ’90s. It’s excellent! How did it come about? And how does HEADHUNTER D.C. actually create new material?

- Everything happens in a so natural way, I mean, we simply don't force to sound like this or like that on the next album, the only "plan" we have is to keep on playing Death Metal as it was meant to be as we do it since almost four decades. We're a band from mid/late eighties, so we'll always naturally sound like a Death Metal band from that era (early 90s included ) and we will never change that like so many bands did in the past. And again, I'm glad that you really enjoyed the new album! I've been written all the music and lyrics in the band since at least the last 20 years and even before that I was writing stuff for the band, whether in partnership with Paulo Lisboa or in an individual way. The same happened again on "Rise of the Damned..." with the exception of only one song, "In Death Metal We Trust", which was written in partnership with former guitarist George Lessa. Everything comes from my own twisted mind and then I pass the songs for my current partner in crime Danilo Coimbra (guitar) who turns the skeleton of the songs into music, makes a pre-production and then pass them to the other guys, not that different from other bands in that aspect.

I’ve always really loved the sound on your albums. “Rise of the Damned...” is no exception. Where did you record the album? How did you achieve such a gritty and dense sound? To me, it sounds as if it was recorded analog or am I mistaken? Interestingly, the sound of this recording seems very similar to that of your previous album, “...in Unholy Mourning...”. Do you have a big say in how the album should sound, or do you leave it up to the sound engineers?

- In the case of "Rise of the Damned...", I wanted it to sound even more organic than the previous album, and even if we have used some modern tools and didn't record it in a total analog way, we fortunately reached the sound we wanted. I don't think the new album recording sounds similar to "...IUM...". For "ROTD..." I wanted the drums, for instance, to sound more "dry" and with less volume comparing with the one from "IUM..." not to compete with the guitars, which, in turn, I wanted to sound more brutal, more in-your-face, you know? I'm glad we have reached these aspects in the album and in the end, I got really pleased with its final result where the sound totally fits to the nature of the songs. By the way, "Rise of the Damned..." was recorded at Estúdio do Beco studio here in Salvador, produced by me and engineered by Vicente Fonseca who absorbed our idea about how the album should sound in an almost perfect way.


I’m an old-school fan, and I’m really particular about album covers. Who designed the cover for “Rise of the Damned…”? I love that artwork so much that I set it as my computer desktop background. Can you tell us how the artwork relates to the music on the new album? How did you all get together, and how did the album cover come about?

- The album cover artwork is signed by a great Brazilian artist called Marcus Miller who also worked for some other Brazilian bands such as AMEN CORNER, EXTERMINATE, OPEN THE COFFIN and also drew the fabulous cover of DESASTER's "Churches Without Saints". I got in touch with Marcus through my friend Sérgio Tullula, boss of Mutilation Records since he had already done artworks for some other albums released by the label. Just as I used to do in the past, I passed the idea for the cover through a handmade sketch and a text through which I talk about the scene I had in mind. Sometimes I also send the lyrics of the title track and even the song itself, but not this time. The artist absorbed the idea perfectly and did a great job! It totally sinthetizes the context of the lyrics of the title track, and shows an unholy figure representing us, the so called heretics condemned by the Catholic Church since several centuries now, claiming victory over all that is hipocritically called "holy". In the end, I think the cover artwork, the album layout, the lyrics and the songs join each other perfectly and make "Rise of the Damned..." what it is, musically and ideologically wise.

Considering that you’ve been playing as a band since 1987, you still have a very strong lineup. The last remaining founding member is singer Sérgio Baloff. Was it hard to find like-minded musicians in Brazil? And how does the current lineup work? Does Sérgio have the final say? Or is the band run democratically? You know how it is some people prefer blondes, others brunettes. Then all it takes is a few harsh words. Someone once wrote that a band is like a family. How does that work for HEADHUNTER D.C.?

- A band SHOULD be like a family indeed but unfortunately that doesn't always happen this way. I have faced a lot of struggles regarding lineups since practically our first days, but the last year was like a nightmare for us, simply because some of the ex-members weren't able to think as they were in a family. Fortunately these people are far away from HEADHUNTER D.C. and now we're entering in a new era for the band. The vibe and the atmosphere we breath within the band today is something unimaginable kind of 1 year and a half ago, so now things are flowing way better than before and this reflects in the rehearsals, in the shows and even in our get-togethers to have a few beers and chat. I’ve always viewed the band as a democracy, but unfortunately that doesn’t always work — and I say this from personal experience — so, sometimes, the final word has to be mine indeed, otherwise we wouldn’t still be here, continuously active for nearly 40 years, to tell the story.


The good thing about these days is that we have the internet. Well, it depends on the situation, but at least I can watch your concerts remotely. It’s not quite the same the sound on YouTube is always kind of weird but it’s better than nothing. I’ll be honest: I’d really love to see you live, but there’s nowhere to do it. Aren’t you planning a tour? I could totally imagine you, POSSESSED, and maybe even AUTOPSY. That would be a dream come true for me. No, seriously what about HEADHUNTER D.C. and concerts? What would you say to a trip to Europe with a stop here in the Czech Republic?

- We've always been a live band than anything else. I mean, it is on stage that we find fulfillment; it's where we can really show what we've came for. Don't get me wrong, I also love recording albums, but albums are just another vehicle for you to spread your art, you know. We always plan tours when we're about to release a new album, but unfortunately not always it comes the way we imagine or even the way we deserve — I hope this time things will work different though. We've already shared the stage with POSSESSED in Brazil back in 2008 when Jeff Becerra had SADISTIC INTENT as his support band and this was a dream come true for me too, haha! Pure fucking memorable!!! AUTOPSY on the bill would be the hell on earth, huh? By the way, we made it to Czech Republic in 2013 during our first European tour. They were 2 shows in Prague and Mlada Boleslav... Killer gigs!!! Last year we were invited to play at Prague Death Mass Festival, but due to the struggles with the lineup we were forced to cancel our participation in it. Now we have a full lineup again ready to destroy all and everything, so we hope to make it overthere and play in its next edition. Fingers crossed!

Just yesterday, I was talking with a friend at a pub about how everything has changed so drastically in recent years. Everyone has the internet in their pocket, and young people are now more influenced by images and videos than by music and lyrics. Nobody reads much anymore; we agreed that a lot of things have become more superficial. Maybe it’s different in Brazil, but here in the Czech Republic, I see it every day. It’s no different in music. As a musician, how do you perceive these changes in society? We have a lot of new technology, recording studios are better equipped, and ideas can be sent over the internet.

- Coincidently I was talking about it today. Brazil is passing through one of the most critical moments in its history politically wise, and some people just don't realize that it's not a question of having a "side" or supporting this or that politician: we have to fight against (christo)fascism, and that includes lots of other "isms" like racism, evangelism and the worst of it all: Bolsonarism! And some of these people support this shit just because they don't like the left wing or its candidate, then I say that if these people were more used to read the lyrics on Metal albums they would be able to know that Metal (in our case, Extreme Metal) has always been against all this christian and fascist bullshit. Again, it's not about to turn Metal into a political platform or shit like this — not at all! —, but also about not being alienated and getting back to a dictatorship as we lived from 1964 up to mid 80s, you know? And the internet has its fault in this matter... maybe not the internet itself, but the wrong way people use it. The younger generations got Metal as just plain entertainment, while it should get a cult feeling spawning confrontation and rebellion against society as it used to be in the golden years of it.


The world has changed, even when it comes to labels and record companies. HEADHUNTER D.C. is a band that, for me, is synonymous with underground death metal. We have Bandcamp and YouTube; labels can distribute your music faster, and it reaches more people. But you know how it is vinyl is vinyl, and cassettes and CDs have their own charm too. Have you had to change your approach to releasing your music in any way? Or do you still stick to the old ways, and new trends leave you cold?

- We are a band from the eighties and so are our attitudes, our posture and our further ways to see and face things within UG Metal — even if we also always have an eye towards the future. When we were formed we had only vinyl and cassete available, CDs came a bit later, so to keep this tradition today is very important to us — not mentioning that our diehard fans make a point of having our physical materials in their collections, so it's always like a priority for us.

You founded the band in 1987. But you were all once at the beginning of something new. I really love the old school of death metal. I like that it’s so dirty and raw. What were the ’90s and your early days actually like? Please take a trip down memory lane for us. Which bands did you like to go see, for example? Who was your role model? Feel free to throw in a funny story I’m sure you have plenty.

- We are talking about an era when there was pure magic in the air: the mid/late eighties and early nineties. I am super honored and proud for having witnessed the birth of Death Metal in 84/85 and the beginning of the second generation of the genre of which we are part of. I considerer 87 and 91 the most iconic years for the Death Metal genre in terms of both quantity and quality releases. 87 for demos like "Thy Kingdom Come" and albums like "Scream Bloody Gore" or "Strappado" and 91 for sooo many amazing releases like "Dawn of Possession", "Blessed Are The Sick", "Cursed", "Mental Funeral" and lots of others and, again, I'm proud for my band been formed and released our debut album in such magic years respectively. Things in northeastern Brazil were too difficult back in mid/late eighties and early nineties, even harder than anywhere else in the world, so we used to have a lot of things to struggle with, but in the other hand those difficulties were of such importance to us and brought much experience that would be vital for the years to come. Speaking about the eighties, I'm very proud for having attended, for instance, a VULCANO show back in 1987 when I was just 15. It was during their "Bloody Vengeance" tour and that was one of the most bestial shows I've ever seen! In the nineties, when we lived in Belo Horizonte for the entire year of 1993, I saw SARCÓFAGO, CHAKAL, CALVARY DEATH, BUTCHER, IMPURITY among others, but of course I can't forget mentioning when we shared the stage with SEPULTURA here in Salvador in May 1991 during their Arise World Tour the day before we tripped to BH to record "Born...Suffer...Die". Just amazing! Funny stories we really have plenty, especially in the 90s, which will be all properly told on our upcoming official biography to be released somewhere in the future — or never, haha!!! Among them, one when me and Paulo went in an alcoholic trip in Belo Horizonte and we ended up wandering the city streets, drunk and aimless. The result: 13 stitches in Paulo’s head after a fall, and my official MORGOTH "Resurrection Absurd" shirt ending up as hospital waste — not mentioning that I woke up later on a street corner, covered in blood and missing my so beloved shirt —, among other weird things...

 

So how did you get started as a musician? Do you have any formal music training? What was your first time performing on stage? What was the first concert you ever went to? How did you actually get into music? Tell me all about it go ahead and exaggerate a little 😊).

- I never considered myself a full musician as I've never had a formal music training, but I can call a Death Metal/Extreme Metal player/musician/writer myself if you ask me, of course. My first experience as a vocalist was still before HEADHUNTER D.C. when I made part of the last know lineup of THRASHMASSACRE, a local pioneering act from Salvador and our brother band in mid/late eighties from which we have recorded two cover songs for two of our albums. I even got to sing two songs at one of their final performances before they split up in 89/90. The very first concert I even went to was one of KRÂNIO METÁLICO, the real wild Metal pioneers in Bahia. It was back in 1985 and I was just a 13 years old metalhead teeneger! Music has always been a strong tool in my house and always had an important role in my life: my dad and my mom used to have lots of vinyl, from samba to 70s disco and I passed my entire childhood listening to their vinyl collection until I received a Peter Frampton record as a gift from my mother — he was my first rock'n roll idol. Then, later I was presented to KISS and my world collapsed with all that fire, blood, pyros and heavy music. The rest is history — no exaggerations here, haha!

I ask every band this question, and I’m really interested in your opinion. What does death metal actually mean to you? How would you define it? On HEADHUNTER D.C.’s albums, it’s very clear that you put everything into your music that it’s played from the heart. As a fan, that’s how I perceive it. So, what does death metal mean to you…?

- The infamous Unholy Terror question! (remember Unholy Terror 'zine from Germany run by my unholy friend Dirk Hacker?) If you allow me, I will reproduce my answer I gave for this same question in Unholy Terror issue #3 from back in 2003, which, in turn, were reproduced from Carnage 'zine, also from Germany, and from that same period (and my thoughts are still the same since then): "Yeah, the infamous Unholy Terror question! Well, actually it's not a so easy question to answer, since we're dealing with some abstract stuff here like feelings, essence etc. and not only with the musical side, so it's much more about to FEEL Death Metal than to explain what it is. Anyway, musically speaking, Death Metal is the most complete form of music ever created since it has all elements that a truly serious and powerful music style needs! True Death Metal music means, before anything, heaviness, memorable riffs (just remember that iconic riff in "The Exorcist" and you will know what I mean), expressive vocals coming from the very depths of the soul (and not only boring and monotonous grunts) and the speed in an INTELLIGENT way! If a band has all these elements — without forgetting, of course, the lyrics which have to deal with death, morbid and unholy thoughts and the whole dark side of life in general, stuff I truly believe all true death metalheads are attracted by —, so it's a true Death Metal band for me! Death Metal is the true essence of the extreme underground art's concept! At last, it's MY LIFE for about 18 years (40 now in 2026)!!! UNTIL MY LAST BREATH I WILL HAIL THE METAL OF DEATH!!!!!!!!! (I always think that I can't find words enough to explain what true Death Metal means for me, but that's it for this moment...)". As for your perception on our music, yeah, you're right: it all comes from the heart, without ever depending on what's the trend of the moment as many bands have done over the years. That's also why we take so much time to write and release a new album, as we do not play ephemeral, disposable music, so we need a special time to create special stuff to be remembered decades later, otherwise we would release at least one album per year, haha! In any case, I have promised that we won't take so long anymore to release a new album as it has been happening lately, since I already have another new full length album almost fully written, which we will start working on very soon.

 

To wrap things up, one classic but important question. What does HEADHUNTER D.C. have planned for the near future? Or and I truly believe this will happen will we finally get to see you on a club tour in Europe? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place to share it…

- Getting back to Europe for a new full tour is definitely in our plans, so now that we have a new album released I truly believe it will happen soon. To all promoters and booking agencies who may be interested, please get in touch! The 2013 European tour was amazing for a first experience, yet we still hadn't a proper structure for it, but playing in countries like Germany, Poland, Portugal, Belgium, Spain and Czech Republic, among others, was something very special! Can't wait to return soon, and this time playing in countries we didn't play yet. Let's see what happens! Fans and labels can also get in touch now for a true deathmetallic alliance!

Thank you so much for the interview. I really appreciate it. I’m a longtime fan of HEADHUNTER D.C., and this has actually made one of my dreams come true. I wish you lots of sold-out shows, may your fans snap up all your merchandise, and I look forward to your future music. Hopefully I’ll get to see you live someday. I wish you all the best in your personal lives as well. HEADHUNTER D.C. RULES!

- It's me who thank you, Jakub, for the interview, the support and the opportunity to spread the word here. It was a fucking pleasure! Also thanks for all your kind and sincere words about our music and our history and for your best wishes as well! I really hope to see you soon in the front row during one of our live death cult rituals! "Rise of the Damned..." transcends music, it's about our cry of victory over everything that tried to suffocate us during these almost 40 years of arduous battles against this hipocritical world; it's our ultimate roar of unholy rebellion to tear down the golden gates of Christendom! To all of you deathcultists out there, I encourage you to check it out now and join us! All the best to all of you as well! Se you on the Death Metal road! In Death Metal We Fucking Trust! Cheers and hails!!! 666...



Headhunter Death Cult 2026-66 — Anno ad Ascensionem Haereticorum:

*Sérgio "Nekrobaloff666" Borges:

Screams of Unsalvation & Rotten Death Prayers...

*Danilo "D. Morbidus" Coimbra:

Mass Death 666-String Guitar...

*Michael "Hellriff" Gonçalves:

Morbid & Perverse 666-String Guitar...

*Héracles "Demigod" Cardoso:

Low-End 5-String Guitar for Abysmal Sounds...

*Juan "Death Ax" Machado:

Drumonster from Beyond...


HEADHUNTER DEATH CULT CONTACTS:

facebook.com/headhunterdc

instagram.com/headhunterdc

youtube.com/user/headhunterdc87

headhunterdeathcult666@gmail.com


---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - HEADHUNTER D.C. - Blasfemický, syrový, na kost ohlodaný death metal, který vás navěky prokleje!

Rozhovor s death metalovou skupinou z Brazílie - HEADHUNTER D.C.

Odpovídal Sérgio Baloff (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned... (2026):

Ave HEADHUNTER D.C.! Zdravím do katakomb v Brazílii! Když jsem se připravoval na tenhle rozhovor, tak jsem si o víkendu našel všechna alba, která od vás mám. Zjistil jsem (a kamarád mi to potvrdil), že první, které se k nám dostalo, tak byla nahrávka „Born...Suffer...Die“ z roku 1991. Víš, co je zajímavý? Já jsem v celé vaší diskografii nenašel jedinou slabou desku. Jak je to možný? Máte na to nějaký recept? Tolik let si držet tak vysoko laťku kvality.

- 666 pozdravů Jakube i tvému zinu Deadly Storm!!! Nechť započne vzestup zatracených... Především díky za tvá slova o naší diskografii! Moc mě těší, že se ti líbí všechna naše alba! Naším záměrem je neustálý vývoj – s každou další deskou se posouváme v rámci našeho pojetí „nečistého“ (Unholy) death metalu. Snažíme se překonávat sami sebe, ať už po hudební nebo textové stránce; díky tomu je pro nás tím nejlepším albem vždy to následující – jinak by přece nemělo smysl pokračovat. Pokud na to existuje nějaký tajný recept, pak je to věrnost sami sobě. Díky tomu budeme pro naše posluchače vždy znít autenticky, ať už nás mají rádi, nebo ne. Pokud nás rádi máte, vstupujete do temného světa, kde pět brazilských deathmetalových bojovníků žije a hraje ten nejupřímnější death metal, a to s takovou dokonalostí, jaké jsou jen schopni.


Každopádně, novinka „Rise of the Damned...“ je venku a ihned se zařadila mezi má nejpřehrávanější alba. Člověk má při poslechu pocit, že se vrátil na časové ose do devadesátých let. Je vynikající! Jakým způsobem vznikala? A jak vlastně tvoří HEADHUNTER D.C nový materiál?

- Všechno se děje naprosto přirozeně. Prostě se nesnažíme za každou cenu znít na novém albu tak či onak; jediný „plán“, který máme, je dál hrát death metal v jeho původní podobě – tak, jak to děláme už skoro čtyři desetiletí. Jsme kapela z poloviny či konce osmdesátých let, takže budeme vždycky přirozeně znít jako deathmetalová skupina z té éry (včetně začátku devadesátých let) a nikdy na tom nic nezměníme – na rozdíl od mnoha jiných kapel v minulosti. A ještě jednou – jsem rád, že se ti nové album opravdu líbilo! Už minimálně 20 let skládám veškerou hudbu i texty já; vlastně jsem pro kapelu psal materiál už i předtím, ať už ve spolupráci s Paulem Lisboou, nebo samostatně. Stejně tomu bylo i u alba „Rise of the Damned...“ – s výjimkou jediné skladby, „In Death Metal We Trust“, kterou jsem napsal společně s bývalým kytaristou Georgem Lessou. Všechno to vychází z mé vlastní pokřivené mysli. Skladby pak předám svému současnému parťákovi Danilu Coimbrovi (kytara), který z jejich kostry vytvoří plnohodnotnou hudbu, připraví předprodukci a následně je pošle ostatním klukům. V tomhle ohledu se vlastně nijak nelišíme od jiných kapel.

Mně se na vašich albech vždycky hrozně líbil zvuk. „Rise of the Damned...“ není výjimkou. Kde jste album nahrávali? Jak jste docílili tak prašivého a hutného zvuku? Na mě to působí, jako by se nahrávalo ještě analogově nebo se pletu? Zajímavé je, že mi zvuk nahrávky přijde hodně podobný jako u předchozí desky „...in Unholy Mourning...“. Mluvíte hodně do toho, jak by měla deska znít nebo to necháváte na zvukových mistrech?

- V případě „Rise of the Damned...“ jsem chtěl, aby nahrávka zněla ještě organičtěji než předchozí album. A přestože jsme využili některé moderní nástroje a nenahrávali čistě analogově, podařilo se nám naštěstí dosáhnout zvuku, o který nám šlo. Nemyslím si, že by nové album znělo podobně jako „...IUM...“. U „ROTD...“ jsem například chtěl, aby bicí zněly „sušeji“ a byly méně výrazné – aby nekonkurovaly kytarám. Ty měly naopak znít brutálněji, přímočařeji, víš, jak to myslím? Jsem rád, že se nám podařilo těchto záměrů dosáhnout; s výsledkem jsem opravdu spokojený, protože zvuk naprosto koresponduje s charakterem samotných skladeb. Mimochodem, „Rise of the Damned...“ vzniklo ve studiu Estúdio do Beco tady v Salvadoru. Produkce jsem se ujal já, o zvukovou stránku se postaral Vicente Fonseca – ten dokázal naši představu o tom, jak má album znít, naplnit téměř dokonale.


Jsem fanoušek ze staré školy a hodně si potrpím na obaly desek. Kdo je podepsán pod obalem „Rise of the Damned...“? Ten motiv je pro mě tak skvělý, že jsem si jej dal na plochu na počítači. Prozradíš nám, jak motiv souvisí s hudbou na novém albu? Jak jste se dali dohromady a jak cover pro album vznikal?

- Autorem obalu alba je skvělý brazilský výtvarník Marcus Miller, který spolupracoval i s dalšími brazilskými kapelami, jako jsou AMEN CORNER, EXTERMINATE či OPEN THE COFFIN; vytvořil také úchvatný přebal alba „Churches Without Saints“ od skupiny DESASTER. S Marcusem mě spojil můj přítel Sérgio Tullula, šéf vydavatelství Mutilation Records, jelikož pro toto vydavatelství již dříve zpracoval vizuály k několika jiným albům. Stejně jako v minulosti jsem svou představu o obalu předal formou ručně kreslené skici a popisu scény, kterou jsem měl na mysli. Někdy posílám i text titulní skladby nebo dokonce samotnou nahrávku, ale tentokrát ne. Výtvarník mou myšlenku dokonale pochopil a odvedl skvělou práci! Obal naprosto přesně vystihuje kontext textu titulní skladby a zobrazuje bezbožnou postavu – představující nás, takzvané kacíře, které katolická církev pronásleduje již celá staletí – jak slaví vítězství nad vším, co je pokrytecky nazýváno „svatým“. Celkově vzato si myslím, že obal, grafické zpracování alba, texty i samotné skladby do sebe dokonale zapadají a činí z „Rise of the Damned...“ přesně to, čím je – a to jak po hudební, tak po ideologické stránce.

Na to, že jako kapela hrajete již od roku 1987, máte stále velmi silnou sestavu. Posledním zakládajícím členem je zpěvák Sérgio Baloff. Bylo těžké k sobě sehnat v Brazílii stejně naladěné muzikanty? A jak funguje současná sestava? Má Sérgio poslední slovo? Nebo máte v kapele demokracii? Znáš to, někdo má radši blondýny, jiný černovlásky. Pak stačí pár ostřejších slov. Někdo někde kdysi napsal, že kapela je jako rodina. Jak jsou na tom HEADHUNTER D.C?

Kapela by skutečně měla být jako rodina, ale bohužel tomu tak ne vždy je. Prakticky od samého začátku jsme se potýkali s mnoha problémy ohledně sestavy, ale uplynulý rok pro nás byl doslova noční můrou – a to prostě proto, že někteří bývalí členové nedokázali uvažovat v duchu rodinné sounáležitosti. Naštěstí jsou tito lidé od HEADHUNTER D.C. už daleko a my nyní vstupujeme do nové éry kapely. Atmosféra, která v kapele panuje dnes, byla ještě před rokem a půl naprosto nepředstavitelná; všechno teď funguje mnohem lépe než dřív, což se odráží na zkouškách, koncertech, a dokonce i na našich společných posezeních u piva a povídání. Vždy jsem kapelu vnímal jako demokracii, ale – jak vím z vlastní zkušenosti – to ne vždy funguje. Někdy zkrátka musí padnout konečné slovo z mé strany; jinak bychom tu dnes nebyli – po téměř 40 letech nepřetržité činnosti – abychom mohli vyprávět náš příběh.


Dnešní doba je dobrá v tom, že máme internet. Tedy jak v čem, ale aspoň se můžu vzdáleně podívat na vaše koncerty. Sice to není ono, zvuk na youtube je pokaždé takový divný, ale aspoň něco. Napíšu to na rovinu, chtěl bych vás hrozně moc vidět naživo, ale není kde. Nechystáte se na turné? Dovedl bych si představit vás, POSSESED a třeba můžete vzít ještě AUTOPSY. Splnil by se mi sen. Ne, teď vážně – co HEADHUNTER D.C a koncerty? Co bys řekl na výlet do Evropy se zastávkou u nás v Čechách?

- V první řadě jsme vždycky byli kapelou, která žije hlavně koncertováním. Právě na pódiu nacházíme naplnění; tam můžeme skutečně ukázat, o co nám jde. Nechápejte mě špatně, nahrávání alb mám taky rád, ale desky jsou vlastně jen další prostředek, jak šířit své umění, víte? Když se chystáme vydat nové album, vždycky plánujeme i turné, ale bohužel to ne vždy dopadne tak, jak si představujeme – nebo jak bychom si zasloužili. Doufám ale, že tentokrát to bude jiné. V roce 2008 jsme v Brazílii sdíleli pódium s POSSESSED, když jim jako předkapela hráli SADISTIC INTENT – mě osobně se tím splnil sen, haha! Naprostá, zatraceně nezapomenutelná záležitost!!! Kdyby se k tomu přidali ještě AUTOPSY, byl by to hotový očistec, co říkáte? Mimochodem, v roce 2013 jsme se během našeho prvního evropského turné dostali i do České republiky. Hráli jsme v Praze a v Mladé Boleslavi... Byly to naprosto zabijácké koncerty!!! Loni jsme dostali pozvání na festival Prague Death Mass, ale kvůli problémům se sestavou jsme museli účast odříct. Teď už máme zase kompletní sestavu, připravenou všechno a všechny zničit, takže doufáme, že se nám podaří dorazit a zahrát si na příštím ročníku. Držte nám palce!

Zrovna včera jsem se bavil s kamarádem v hospodě, jak se za poslední roky šíleně všechno změnilo. Každý má internet v kapse, mladí jsou již víc ovlivněni obrázky a videem, než hudbou a texty. Nikdo moc nečte, shodli jsme se na tom, že je spousta věcí víc povrchní. Možná je to v Brazílii jinak, ale u nás v Čechách se s tím setkávám každý den. V hudbě to není jiné. Jak vnímáš změny ve společnosti ty, jako muzikant? Máme spoustu nových technologií, nahrávací studia jsou lépe vybavená, nápady se dají posílat po internetu.

- Zrovna dneska jsem o tom mluvil. Brazílie prochází jedním z politicky nejkritičtějších okamžiků své historie a někteří lidé si prostě neuvědomují, že nejde o to „stát na nějaké straně“ nebo podporovat toho či onoho politika. Musíme bojovat proti (křesťanskému) fašismu – a to zahrnuje i spoustu dalších „ismů“, jako je rasismus, evangelikalismus a to vůbec nejhorší: bolsonarismus! Někteří lidé tyhle sračky podporují jen proto, že nemají rádi levici nebo jejího kandidáta. Říkám si, že kdyby tito lidé častěji četli texty na metalových albech, věděli by, že metal – v našem případě extrémní metal – byl vždycky proti těmhle křesťanským a fašistickým sračkám. Nejde o to udělat z metalu nějakou politickou platformu nebo něco podobného – vůbec ne! – ale o to, abychom se nenechali zmanipulovat a neskončili zase v diktatuře, jakou jsme tu měli od roku 1964 až do poloviny 80. let, chápete? Svůj podíl na tom má i internet... možná ne internet sám o sobě, ale to, jak špatně ho lidé používají. Mladší generace berou metal jen jako obyčejnou zábavu, přitom by měl mít spíše kultovní nádech, podněcovat ke konfrontaci a vzpouře proti společnosti – tak, jak tomu bylo v jeho zlatých časech.


Jiný je svět, i co se týká labelů, vydavatelství. HEADHUNTER D.C jsou kapelou, která je pro mě synonymem undergroundového death metalu. Máme bandcamp, youtube, labely mohou vaši hudbu šířit rychleji a dostane se k více lidem. Ale znáš to, vinyl je vinyl, kazeta a CD mají také svoje kouzlo. Museli jste změnit nějak přístup k vydávání vaší hudby? Nebo jedete pořád postaru a novinky vás nechávají chladnými?

- Jsme kapela z osmdesátých let a stejně takové jsou i naše postoje, naše celkové nastavení a způsob, jakým vnímáme a řešíme věci v rámci undergroundového metalu – i když zároveň vždy hledíme i do budoucnosti. Když jsme vznikli, k dispozici byly pouze vinyly a kazety; CD přišla až o něco později. Zachování této tradice je pro nás dnes velmi důležité – nemluvě o tom, že naši věrní fanoušci si potrpí na to, aby měli naše fyzické nosiče ve svých sbírkách, takže je to pro nás vždy priorita.

Kapelu jste založili v roce 1987. Všichni jste ale kdysi stáli jste u začátku něčeho nového. Starou smrtící školu mám moc rád. Líbí se mi, že je taková špinavá, syrová. Jaká byla vlastně devadesátá léta a vaše začátky? Zavzpomínej pro nás prosím. Na které kapely jsi třeba rád chodil? Kdo byl tvým vzorem? Klidně můžeš přidat i nějakou veselou historku, určitě jich máš spoustu.

- Řeč je o éře, kdy ve vzduchu bylo cítit čisté kouzlo: o polovině až konci osmdesátých let a začátku let devadesátých. Je pro mě obrovskou ctí a jsem hrdý na to, že jsem byl svědkem zrodu death metalu v letech 84/85 a nástupu druhé generace tohoto žánru, jejíž jsme součástí. Roky 87 a 91 považuji za ty nejikoničtější v historii death metalu, a to jak z hlediska kvantity, tak kvality vydaných nahrávek. Rok 87 přinesl dema jako „Thy Kingdom Come“ a alba jako „Scream Bloody Gore“ či „Strappado“; rok 91 pak nabídl nespočet úžasných počinů, namátkou „Dawn of Possession“, „Blessed Are The Sick“, „Cursed“, „Mental Funeral“ a mnoho dalších. Jsem také hrdý na to, že právě v těchto magických letech vznikla má kapela a vydala své debutové album. V severovýchodní Brazílii to v polovině či na konci osmdesátých a začátku devadesátých let bylo nesmírně těžké – možná ještě těžší než kdekoli jinde na světě. Museli jsme překonávat spoustu překážek, ale na druhou stranu pro nás tyto těžkosti byly nesmírně důležité; přinesly nám cenné zkušenosti, které se ukázaly jako klíčové pro léta následující. Když už mluvíme o osmdesátých letech, jsem velmi hrdý na to, že jsem v roce 1987 – to mi bylo teprve 15 let – navštívil koncert kapely VULCANO. Bylo to v rámci jejich turné k desce „Bloody Vengeance“ a byl to jeden z nejbestiálnějších koncertů, jaké jsem kdy viděl! V devadesátých letech, konkrétně během celého roku 1993, kdy jsme žili v Belo Horizonte, jsem viděl mimo jiné kapely jako SARCÓFAGO, CHAKAL, CALVARY DEATH, BUTCHER či IMPURITY. A samozřejmě nesmím zapomenout zmínit, že jsme v květnu 1991 tady v Salvadoru sdíleli pódium se SEPULTUROU v rámci jejich turné „Arise World Tour“ – a to přesně den předtím, než jsme vyrazili do Belo Horizonte nahrát album „Born...Suffer...Die“. Prostě úžasné! Vtipných historek máme opravdu spoustu, obzvlášť z 90. let. Všechny je náležitě odvyprávíme v naší chystané oficiální biografii, která vyjde někdy v budoucnu – nebo taky nikdy, haha!!! Jednou jsme se třeba s Paulem vydali na alkoholový tah v Belo Horizonte a nakonec jsme se potloukali ulicemi města, opilí a bezcílní. Výsledek? Paulo měl po pádu 13 stehů na hlavě a mé oficiální tričko MORGOTH „Resurrection Absurd“ skončilo v nemocničním odpadu. Nemluvě o tom, že jsem se později probral na rohu ulice, celý od krve a bez svého milovaného trička – a to ani nemluvím o dalších bizarních věcech...

 

A jak si začínal ty jako muzikant? Máš nějaké hudební vzdělání? Co první vystoupení na pódiu? První navštívený koncert? Jak si se vlastně k muzice dostal? Povídej, přeháněj😊).

Nikdy jsem se nepovažoval za plnohodnotného hudebníka, protože jsem nikdy neprošel formálním hudebním vzděláním, ale pokud se ptáte, klidně se mohu označit za deathmetalového či extrémně metalového hráče, hudebníka a autora. Svou první zkušenost v roli zpěváka jsem získal ještě před působením v HEADHUNTER D.C., když jsem byl součástí poslední známé sestavy kapely THRASHMASSACRE. Byla to průkopnická místní skupina ze Salvadoru a naše spřízněná kapela z poloviny až konce osmdesátých let; na dvě naše alba jsme dokonce nahráli coververze jejich skladeb. Dokonce jsem si s nimi zazpíval dvě písně na jednom z jejich posledních vystoupení, než se na přelomu let 1989 a 1990 rozpadli. Vůbec první koncert, na kterém jsem kdy byl, patřil kapele KRÂNIO METÁLICO – opravdovým divokým průkopníkům metalu ve státě Bahia. Psal se rok 1985 a mně bylo teprve třináct let – byl jsem prostě náctiletý metalista! Hudba u nás doma vždy hrála zásadní roli a byla důležitou součástí mého života. Rodiče měli spoustu vinylových desek, od samby až po disko 70. let, a celé dětství jsem strávil poslechem jejich sbírky. Zlom přišel ve chvíli, kdy jsem od mámy dostal desku Petera Framptona – stal se mým prvním rokenrolovým idolem. Později jsem objevil skupinu KISS a můj svět se obrátil vzhůru nohama – všechen ten oheň, krev, pyrotechnika a tvrdá hudba! Zbytek už je historie – a to vůbec nepřeháním, haha!

Tuhle otázku dávám každé kapele a tvůj názor mě zajímavá opravdu hodně. Co pro tebe vlastně znamená death metal? Jak bys jej definoval? Na deskách HEADHUNTER D.C je hodně slyšet, že do své hudby dáváte všechno, že je zahraná srdcem. Jako fanoušek to tak vnímám. Death metal tedy pro tebe znamená…?

- Ta nechvalně proslulá otázka z *Unholy Terror*! (Pamatujete na německý fanzin *Unholy Terror*, který vedl můj „nečistý“ přítel Dirk Hacker?) Pokud dovolíte, ocituji svou odpověď na tutéž otázku, kterou jsem poskytl pro třetí číslo *Unholy Terror* už v roce 2003 – což byl tehdy přetisk z jiného německého fanzinu, *Carnage*, ze stejného období (a můj názor zůstává dodnes nezměněn): „Jo, ta nechvalně proslulá otázka z *Unholy Terror*! No, vlastně na ni není úplně snadné odpovědět, protože se tu pohybujeme v rovině abstraktních pojmů, jako jsou pocity, podstata a podobně – nejde jen o hudební stránku. Death metal je zkrátka spíše o tom, jak ho *cítit*, než o tom, jak vysvětlovat, co to vlastně je. Každopádně, čistě po hudební stránce je death metal tou nejkomplexnější hudební formou, jaká kdy vznikla; obsahuje totiž všechny prvky, které skutečně seriózní a silný hudební styl potřebuje! Pravý death metal znamená především hutnost, zapamatovatelné riffy (stačí si vzpomenout na ten ikonický riff ve skladbě ‚The Exorcist‘ a hned pochopíte, co mám na mysli), expresivní vokál vycházející z hlubin duše (žádné nudné a monotónní chrčení) a rychlost – ovšem pojatou *inteligentně*! Pokud kapela disponuje všemi těmito prvky – a nesmím samozřejmě zapomenout na texty, které se musí zabývat smrtí, morbidními či ‚nečistými‘ myšlenkami a obecně celou temnou stránkou života (což je podle mě přesně to, co přitahuje všechny opravdové deathmetalisty) –, pak je to pro mě ta pravá deathmetalová kapela! Death metal je samotnou esencí konceptu extrémního undergroundového umění! A koneckonců, je to už zhruba 18 let můj ŽIVOT (v roce 2026 je mi 40)!!! AŽ DO POSLEDNÍHO VÝDECHU BUDU VZÝVAT METALOVOU SMRTI!!!!!!!!! (Vždycky mám pocit, že snad ani neexistují slova, která by dostatečně vystihla, co pro mě pravý death metal znamená, ale pro tuto chvíli to musí stačit...)“ Pokud jde o to, jak vnímáš naši hudbu – ano, máš pravdu: všechno to vychází ze srdce a nikdy se to neřídí tím, co je zrovna v módě, jak to v průběhu let dělalo mnoho jiných kapel. I proto nám příprava a vydání nového alba zaberou tolik času; nehrajeme totiž žádnou pomíjivou hudbu na jedno použití. Potřebujeme zkrátka zvláštní prostor k vytvoření něčeho výjimečného, ​​na co se bude vzpomínat ještě za desítky let. Kdyby tomu tak nebylo, vydávali bychom klidně jedno album ročně, haha! Každopádně jsem slíbil, že na další desku už nebudeme čekat tak dlouho, jako tomu bylo v poslední době. Mám totiž v podstatě hotový materiál na další plnohodnotné album a velmi brzy na něm začneme pracovat.

 

Na závěr jeden klasický, ale důležitý dotaz. Co chystají HEADHUNTER D.C v nejbližší době? Případně, a pevně v to věřím, uvidíme vás konečně někde na klubovém turné v Evropě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

- Návrat do Evropy v rámci dalšího plnohodnotného turné rozhodně máme v plánu. Teď, když nám vyšlo nové album, pevně věřím, že k tomu brzy dojde. Vyzýváme všechny promotéry a bookingové agentury, které by měly zájem – ozvěte se nám! Naše evropské turné v roce 2013 bylo jakožto první zkušenost naprosto úžasné; i když jsme tehdy ještě neměli vše úplně pevně zorganizované, hraní v zemích, jako je Německo, Polsko, Portugalsko, Belgie, Španělsko či Česká republika, bylo něčím opravdu výjimečným! Už se nemůžeme dočkat, až se vrátíme – tentokrát i do zemí, kde jsme zatím nehráli. Uvidíme, co přinese budoucnost! Fanoušci i vydavatelství nás mohou kontaktovat už nyní – pojďme navázat pořádnou deathmetalovou spolupráci!

Děkuji moc za rozhovor. Moc si ho vážím. Jsem starý fanoušek HEADHUNTER D.C a vlastně si mi splnil jeden z mých snů. Přeji vám spoustu vyprodaných koncertů, ať vám fanoušci utrhají ruce s merchandise a budu se těšit další vaši hudbu. Snad vás uvidím i naživo. Ať se vám daří i v osobních životech. HEADHUNTER D.C RULES!

- To já děkuji tobě, Jakube, za rozhovor, podporu a příležitost o tom všem tady dát vědět. Byla to kurva radost! Díky také za všechna ta milá a upřímná slova o naší hudbě i historii a za přání všeho dobrého! Doufám, že tě brzy uvidím v první řadě na jednom z našich živých rituálů kultu smrti! „Rise of the Damned...“ přesahuje rámec pouhé hudby; je to náš vítězný pokřik nad vším, co se nás snažilo udusit během těch téměř 40 let těžkých bojů proti tomuto pokryteckému světu. Je to náš ultimátní řev bezbožné vzpoury, jehož cílem je strhnout zlaté brány křesťanstva! Všechny vás, přívržence kultu smrti, vyzývám: poslechněte si to hned teď a přidejte se k nám! Vám všem přeji jen to nejlepší! Uvidíme se na deathmetalové cestě! V death metal kurva věříme! Zdar a slávu!!! 666...

Recenze/review - HEADHUNTER D.C. - Rise of the Damned... (2026):

https://www.deadlystormzine.com/2026/06/recenzereview-headhunter-dc-rise-of.html



Headhunter Death Cult 2026-66 — Anno ad Ascensionem Haereticorum:

*Sérgio "Nekrobaloff666" Borges:

Screams of Unsalvation & Rotten Death Prayers...

*Danilo "D. Morbidus" Coimbra:

Mass Death 666-String Guitar...

*Michael "Hellriff" Gonçalves:

Morbid & Perverse 666-String Guitar...

*Héracles "Demigod" Cardoso:

Low-End 5-String Guitar for Abysmal Sounds...

*Juan "Death Ax" Machado:

Drumonster from Beyond...


HEADHUNTER DEATH CULT CONTACTS:

facebook.com/headhunterdc

instagram.com/headhunterdc

youtube.com/user/headhunterdc87

headhunterdeathcult666@gmail.com


---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 28. října 2026

Recenze/review - GRAVE HEX - Domain of Foul Rebirths (2026)


GRAVE HEX - Domain of Foul Rebirths
EP 2026, Night Terrors Records, Cavernous Records

for english please scroll down

Někde daleko, hluboko v temných lesích Finska je stará plesnivá jeskyně. Když ji navštívíte, tak již u vstupu uslyšíte děsivý řev pradávné bestie. Touží po čerstvém mase. Vzduch je těžký a nasáklý hnilobou. Pod nohama vám křupou kosti, vybělené lebky se povalují všude kolem a ve vnitřnostech se vám usadí chlad. Jsou kapely, které když poslouchám, tak nejsem na tomto světě. Toulám se v záhrobí, mezi děsivými stíny, zdravím se s démony, kývám se do rytmu, užívám si mrtvolně morbidní atmosféru. 

Kdo z nás bude další na řadě? Kdo bude roztrhán na kusy a sněden za živa? Psal jsem recenzi na předchozí album "Vermian Death" (odkaz naleznete dole pod dnešním článkem) a již tehdy jsem věděl, že jsme stejné krve, já i kapela. Baví mě morbidní atmosféra, kterou pánové dokáží pokaždé vytvořit. Pokaždé se vracím do svého mládí, na konec osmdesátých let minulého století. Nálady, zvuk i celkové vyznění jsou totiž u téhle smečky velmi podobné, jako tehdy. Maso mi zase jednou odpadává od kostí. 


GRAVE HEX se i tentokrát vydali do toho nejhlubšího podzemí, aby načerpali inspiraci u kapel typu AUTOPSY, ABSCESS, UNDERGANG, MORBIFIC, DEMIGOD, PURTENANCE, FUNEBRE, ABHORRENCE. Nutno rovnou dodat, že to udělali velmi zkušeně a s elegancí starých hrobníků. Navíc přidali spoustu svých vlastních nápadů a invence. Výsledkem je koktejl, který musí zachutnat každému poctivému fanouškovi pohřbů do země. Skladby v sobě mají drive, pradávnou sílu, spoustu hniloby, jsou velmi dobře napsány. Mám pokaždé takovou tu těžko definovatelnou morbidní radost, když zapnu play na svém přehrávači. Těžko se to vysvětluje, ale staří psi jako jsem já, mi určitě dají za pravdu. Vždycky se mi líbila hudba, ze které cítím, že jí kapela věří, že hraje od srdce, že je opravdová, ryzí a hlavně autentická. Finové splnili i letos všechny mé nepsané požadavky pro to, abych se k jejich novému EP "Domain of Foul Rebirths" rád a často vracel. Současný podivný svět se možná otáčí zcela jiným směrem, ale mě je to jedno, raději se vydávám do temných lesů na severu, hledám prastarou jeskyni, ve které dlouhé roky sídlí bestie ze záhrobí. Potácím se tmou, nechávám na sebe jednotlivé motivy působit, užívám si riffy, melodie, údery bicích, řev. Umírám, znovu se rodím, neustále přidávám hlasitost, až na hranu snesitelnosti. Brodím se po kolena ve zkažené krvi. Rozdrásaný, roztrhaný, zničený. Přesně takový na mě má tohle EP účinek. Morbidní, shnilý, prašivý, temný a chladný death metal s příměsí zkažené krve! Smrt ve své nejkrutější a nejhnusnější podobě! 


Asphyx says:

Somewhere far away, deep in the dark forests of Finland, lies an old, moldy cave. When you visit it, you’ll hear the terrifying roar of an ancient beast right at the entrance. It craves fresh flesh. The air is heavy and saturated with the stench of decay. Bones crunch beneath your feet, bleached skulls lie scattered all around, and a chill settles deep within you. There are bands that, when I listen to them, transport me out of this world. I wander through the underworld, among terrifying shadows, greeting demons, swaying to the rhythm, reveling in the deathly morbid atmosphere.

Who among us will be next? Who will be torn to pieces and eaten alive? I wrote a review of their previous album, “Vermian Death” (you’ll find the link below today’s article), and even then I knew that the band and I were cut from the same cloth. I love the morbid atmosphere these guys manage to create every time. It always takes me back to my youth, to the late 1980s. The mood, the sound, and the overall vibe of this pack are very similar to what they were back then. Once again, the flesh is falling off my bones.

Once again, GRAVE HEX ventured into the deepest underground to draw inspiration from bands like AUTOPSY, ABSCESS, UNDERGANG, MORBIFIC, DEMIGOD, PURTENANCE, FUNEBRE, and ABHORRENCE. It must be said right away that they did so with great skill and the elegance of old gravediggers. On top of that, they added plenty of their own ideas and creativity. The result is a cocktail that’s sure to appeal to every true fan of burial themed music. The songs possess drive, ancient power, and plenty of decay and they’re very well written. I always feel that hard-to-define morbid joy whenever I hit play on my music player. It’s hard to explain, but old-timers like me will surely agree. I’ve always loved music where I can feel that the band believes in it, that they’re playing from the heart, that it’s genuine, pure, and above all, authentic. This year, the Finns have once again met all my unspoken criteria for me to happily and frequently return to their new EP, "Domain of Foul Rebirths". This strange world of ours may be heading in a completely different direction, but I don’t care I’d rather venture into the dark forests of the north, searching for an ancient cave where a beast from beyond the grave has dwelled for many years. I stagger through the darkness, letting the individual elements wash over me, savoring the riffs, melodies, drum beats, and screams. I die, I’m reborn, constantly turning up the volume until it’s at the edge of what I can bear. I wade knee-deep in rotten blood. Torn, shredded, destroyed. That’s exactly the effect this EP has on me. Morbid, rotten, mangy, dark, and cold death metal mixed with tainted blood! Death in its cruelest and most hideous form!


Recenze/review - GRAVE HEX - Vermian Death (2025):


Tracklist:
1. Vile Eclosion
2. Leech Eater
3. Sewer Embalmment
4. Master’s Lair
5. Apparitions Of Flesh

Line-up:
H. - Bass
M. - Vocals, guitars
M. - Vocals, guitars
M. - Drums, vocals

GRAVE HEX

Night Terrors Records

Cavernous Records

Recenze/review - NEOLITH - Inbir (2026)


NEOLITH - Inbir
CD 2026, Deformeathing Production

for english please scroll down

Přízraky, které se tentokrát objevily, spaly dlouhé roky několik metrů v podzemí. Přišly se pomstít. Za staré křivdy, za války, za mučení, ze bolest, která nevymizela ani po tisíci letech. Lidé se nikdy nepoučí, dělají stále stejné chyby. Mrtvoly vojáků z různých zbytečných bitev, které trvají dodnes, by mohly vyprávět. Do tváře tě bičuje písečná bouře a nebude to dlouho trvat a staneš se také nemrtvým. Polští maniaci NEOLITH se vracejí po dlouhých sedmi letech. Silnější než kdy dřív.

Pokud máte rádi klasický evropský death metal, americkou brutalitu a to vše ušpiněné chladným black metalem, potom jste zde správně. Všechny tyto styly polští válečníci spojují v v jeden velmi jedovatý a divoký celek. Novinka je přesně tím druhem alba, které si několikrát poslechnete a ono se vám ihned zadře pod kůži. Stane se vaší součástí a přenese vás do toho nejhlubšího podzemí. Do katakomb, ve kterých dlouhé roky spaly přízraky. 


Novinka "Inbir", což by měl být sumerský ekvivalent pro slovo válka, je surovou ozvěnou ze starých časů. Texty, hudba, motiv na obalu, všechno je velmi propracované. Do obličeje vás ihned uhodí velmi masivní, doslova zabijácký zvuk. Do kamene jsou vytesány symboly smrti, které když vyslovíte, tak shoříte v pekelných plamenech. Přesně takhle vnímám i letošní nahrávku NEOLITH. Je po okraj narvaná zajímavými, neotřelými motivy a melodiemi. Jeden ostrý riff střídá druhý, bicí duní jako k poplachu a vokál připomíná starodávnou bestii ze těch nejhlubších jeskyní. Album je velmi dobře napsané, všechny emoce jsou nadávkovány s citem a elegancí starých  mistrů. Jedná se o hudbu, která je vybroušená k dokonalosti. Alespoň tak ji vnímám já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Jako vždy nejvíc oceňuji opravdovost, ryzost, uvěřitelnost, naprostou oddanost stínům, ale hlavně autenticitu. Když novinku poslouchám, tak jsem opravdu někde mezi řekami Eufrad a Tigris. Vydávám se po časové ose zpět, jsem našeptávačem, stojícím ve stínu. Na albu potom vyniká čtvrtá skladba "Modlitwa Na Marny Czas", která je zpívaná v polštině. Osobně ji považuji za nejlepší. Je to samozřejmě i díky tomu, že čeština a polština jsou blízké jazyky. Ale také i tím, že řeže přesně do živého. Procházím se mezi ruinami starých chrámů, navštěvuji tisíciletá pohřebiště. Bolest a utrpení, války a bezmoc, tohle všechno je zde vepsané do kamenů ale i do nové desky těchto polských válečníků. Když se ohlédneme do historie, tak je až mrazivé, jak se toho mezi lidmi příliš nezměnilo. Letošní počin považuji za vynikající po všech stránkách. Přízraky, které se tentokrát objevily, spaly dlouhé roky několik metrů v podzemí. Přišly se pomstít. Za staré křivdy, za války, za mučení, ze bolest, která nevymizela ani po tisíci letech. Brutální, syrové death metalové album, které vás zahalí do krvavého mysticismu! Válka, bolest a utrpení! 


Asphyx says:

The ghosts that appeared this time had been sleeping several meters underground for many years. They came to seek revenge for past injustices, for wars, for torture, for the pain that has not faded even after a thousand years. People never learn; they keep making the same mistakes. The corpses of soldiers from various senseless battles which continue to this day could tell the tale. A sandstorm lashes your face, and it won’t be long before you, too, become undead. The Polish maniacs NEOLITH are back after seven long years stronger than ever.

If you love classic European death metal, American brutality, and all of that laced with cold black metal, then you’ve come to the right place. These Polish warriors blend all these styles into one highly toxic and ferocious whole. This new release is exactly the kind of album you’ll listen to a few times, and it will immediately get under your skin. It will become a part of you and transport you to the deepest underground to the catacombs where ghosts have slumbered for many years.


The new release “Inbir” which is supposedly the Sumerian equivalent of the word “war” is a raw echo from ancient times. The lyrics, the music, the cover art everything is very well crafted. You’re immediately hit in the face by a very massive, literally killer sound. Symbols of death are carved into stone; if you utter them, you’ll burn in the flames of hell. That’s exactly how I perceive this year’s NEOLITH album. It’s packed to the brim with interesting, original motifs and melodies. One sharp riff follows another, the drums thunder like an alarm, and the vocals evoke an ancient beast from the deepest caves. The album is very well written; all the emotions are delivered with the sensitivity and elegance of the old masters. This is music that has been honed to perfection. At least that’s how I perceive it an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades now. As always, what I appreciate most is sincerity, purity, believability, utter devotion to the shadows, but above all, authenticity. When I listen to this new release, I truly find myself somewhere between the Euphrates and Tigris rivers. I travel back along the timeline; I am the whisperer, standing in the shadows. The fourth track on the album, “Modlitwa Na Marny Czas,” stands out; it is sung in Polish. Personally, I consider it the best. This is, of course, partly because Czech and Polish are closely related languages. But it’s also because it cuts right to the heart of the matter. I wander among the ruins of ancient temples and visit thousand year old burial grounds. Pain and suffering, wars and helplessness all of this is etched here into the stones, but also into the new tablets of these Polish warriors. When we look back at history, it’s downright chilling how little has changed among people. I consider this year’s work to be outstanding in every respect. The ghosts that have appeared this time lay dormant for many years, several meters underground. They have come to seek revenge for past injustices, for wars, for torture, for the pain that has not faded even after a thousand years. A brutal, raw death metal album that will envelop you in bloody mysticism! War, pain, and suffering!


Recenze/review - NEOLITH – Izi.Im.Kurnu-ki (2015):


tracklist:
01. Inbir 
02. Ashur Has Given Me A Brother 
03. The Dawn Is Waking 
04. Modlitwa Na Marny Czas 
05. Of All The Gods 
06. Ouroboros 
07. The Four Etemmū Of Kurnugi 
08. Morte



úterý 27. října 2026

Recenze/review - MORGUE - Herald The Dawn (2026)


MORGUE - Herald The Dawn
CD 2026, Godz Ov War Productions

for english please scroll down

Určitě všichni znáte takový ten neodbytný pocit, že vás někdo sleduje. Jdete velmi brzy ráno do práce, ulice jsou plné beznaděje, včerejší nenávisti a těžkého smogu. Ohlížíte se dozadu, lekáte se svého vlastního stínu. Postava v kápi, záblesk nože, proříznuté hrdlo. Poslední, co na tomto světě vidíte, tak je jedovatý úsměv na tváři. Město utichne, ale jen na chvilku, na řadě je další oběť.

Přesně takový pocit mám i z nové nahrávky francouzských maniaků MORGUE. Pravidelní čtenáři našich stránek moc dobře ví, že jsem se téhle death metalové kapele již dvakrát věnoval. Obě předchozí alba mají dodnes čestné místo v mé sbírce. A stejně jako letošní novinka, mě zaujali hlavně svojí morbidní, krvavou a nekonečně temnou atmosférou. Kdo bude další obětí? Ulicemi se toulá vrah. 


Poslouchat nové album mi připomíná návštěvu nějaké bizarní galerie. V jednotlivých expozicích jsou vystavěna zohavená těla v různém stádiu rozkladu. Oběšení, utopení, zabití nožem i střelnou zbraní. Vyděšené tváře, postavy, kdysi živé, dnes připomínající děsivé loutky. Z reproduktorů hraje "Herald The Dawn" a svět je zase jednou hodně těžké místo k žití. Oba pánové čerpali inspiraci ve starých archívech, hrají si s krutými náladami jako šelma se svojí kořistí. Šlápnou vám na krk, vystřelí mozek z hlavy, pověsí vás na háky a vy se budete stále usmívat, protože se zde hraje klasický i brutální death metal té nejvyšší kvality, s grind coreovými prkvy, ale hlavně s neskutečnou a ryzí touhou zabíjet hudbou. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, ale zároveň o nahrávku, která je neskutečně autentická. Líbí se mi masivní a ostrý zvuk (P.E. Marillier - mixing, mastering) a o obalu od mistra Paolo Girardiho netřeba diskutovat, na jeho práci je spolehnutí jako na smrt. Vztah mezi posluchačem a kapelou bývá nastaven pokaždé jinak. Patřím mezi fanoušky, kteří poslouchají a mají v oblibě hlavně smečky, u kterých cítím, že hrají od srdce. Těmto prokletým Francouzům věřím každý tón, melodii, riff, každý úder bicích i výkřik do tmy. Probouzejí ve mě ty nejhnusnější noční můry, vtahují mě do své nečisté hry a dost často si přijdu jako přímý účastník hororového příběhu, který napsali. Pokaždé, když jdu ráno do práce a v ulicích se válí mlha, ohlížím se za sebe. Přehrávám si tohle album a mám neodbytný pocit, že někdo stojí ve stínu. Možná má v ruce nůž. Brutální death metal a grindcore ve značném stádiu rozkladu! Album, u kterého shnijete zevnitř a budete roztrháni na kusy! Temnota, chlad a děsivá energie! 


Asphyx says:

I’m sure you’re all familiar with that nagging feeling that someone is watching you. You’re walking to work very early in the morning; the streets are filled with despair, yesterday’s hatred, and thick smog. You look back and are startled by your own shadow. A hooded figure, a flash of a knife, a slit throat. The last thing you see in this world is a venomous smile on their face. The city falls silent but only for a moment; the next victim is next in line.

That’s exactly the feeling I get from the new album by the French maniacs MORGUE. Regular readers of our site know very well that I’ve already written about this death metal band twice. Both of their previous albums still hold a place of honor in my collection. And just like this year’s new release, they captivated me mainly with their morbid, bloody, and endlessly dark atmosphere. Who will be the next victim? A killer is roaming the streets.


Listening to the new album reminds me of visiting some bizarre gallery. In each exhibit, mutilated bodies are displayed in various stages of decomposition. Hanged, drowned, killed by knife or gunshot. Terrified faces, figures that were once alive but now resemble terrifying puppets. “Herald The Dawn” is playing through the speakers, and once again, the world is a very difficult place to live. Both gentlemen drew inspiration from old archives; they toy with grim moods like a predator with its prey. They’ll step on your neck, blow your brains out, hang you on hooks and you’ll still be smiling, because this is classic and brutal death metal of the highest quality, with grindcore elements, but above all with an incredible and pure desire to kill through music. This is, of course, the deepest underground, but at the same time a recording that is incredibly authentic. I love the massive and sharp sound (P.E. Marillier - mixing, mastering), and there’s no need to discuss the cover art by the master Paolo Girardi you can rely on his work like you can rely on death itself. The relationship between the listener and the band is different every time. I’m one of those fans who mainly listen to and enjoy bands that I feel are playing from the heart. I believe every note, melody, riff, every drumbeat, and every scream into the darkness from these damned Frenchmen. They awaken my most hideous nightmares, draw me into their dark game, and quite often I feel like a direct participant in the horror story they’ve written. Every time I head to work in the morning and fog hangs in the streets, I look over my shoulder. I play this album and have the nagging feeling that someone is standing in the shadows. Maybe they’re holding a knife. Brutal death metal and grindcore in an advanced state of decay! An album that will make you rot from the inside out and tear you to pieces! Darkness, cold, and terrifying energy!


about MORGUE on DEADLY STORM ZINE:



Tracklist
01. Vortex Of Darkness 
02. The Abyss I Know 
03. Obedient To No Will 
04. To The Bitter End 
05. Last Supper 
06. Cursed Be 
07. Herald The Dawn 
08. The Deserted Garden Of Eden

Line-up:
M. Lobier • Vocals, Guitars, Drums
J. Blandino • Bass


https://www.facebook.com/official.morgue

https://godzovwar.com/
https://x.com/GodzOvWar
 

TWITTER