GOLGOTHAN REMAINS - Bearer of Light, Matriarch of Death
EP 2024, Dark Descent Records
for english please scroll down
Zlo a nenávist číhají ve stínu. Nejdříve se jenom dívají, sledují bolest a utrpení. Potom, když je nejhlubší noc a v močálech tančí nemrtví, tak vylezou na povrch a sežerou vás jako příšera z těch nejděsivějších snů. Australští GOLGOTHAN REMAINS hrají hudbu, která je morbidním soundtrackem k mlhavým stínům, přicházejícím z onoho světa. Jedná se o surový, maniakální black death metal, který smrdí sírou.
Kapele jsme se u nás na stránkách již několikrát samozřejmě věnovali. Nové EP je volným pokračováním věcí minulých. Je morbidním obřadem pro vyvolávání temných sil. Je pradávným rituálem, u kterého hoří černé ohně. Smrt, Satan i démoni se usmívají.
Říká se, že krev nelze jen tak vyměnit. Pokud budete poslouchat "Bearer of Light, Matriarch of Death", budou ve vašich žilách kolovat černé kousky ledu, hnisu a špíny. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, divoce a i když působí navenek chladně a syrově, uvnitř hoří a pálí. Pokaždé jsem počkal, až se setmělo. Nechal jsem démony, aby vylezli ze stínu. Teprve potom, když se mi dostal chlad do kostí, vyniklo tohle EP nejvíce. Líbí se mi zvuk, oceňuji i motiv na obalu. Po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobné muziky (IMMOLATION, INCANTATION, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, DISMA, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM), tak neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci zahnívajícího masa i morbidních melodií. Australané umí složit motivy, které jsou neotřelé, neklidné, nihilistické, mocné a divoké. Přijměte pozvání do opravdového, reálného a vroucího pekla. Stačí zapnout play a sestoupit dolů do katakomb. Dívám se do tmy a sleduji těla hříšníků, jak trpí vlastním svědomím. Na téhle nahrávce se mi líbí, že je uvěřitelná, opravdová, reálná, že má v sobě takový ten drive a pradávnou sílu. Neklid a nihilismus. Nová deska se pro mě stala na dlouhou dobu velmi dobrým průvodcem v říši stínů. Nemohu jinak, než vám ji doporučit. Pokud máte tento styl rádi, neváhejte ani chvilku. Zlo a nenávist číhají ve stínu. Nejdříve se jenom dívají, sledují bolest a utrpení. Potom, když je nejhlubší noc a v močálech tančí nemrtví, tak vylezou na povrch a sežerou vás jako příšera z těch nejděsivějších snů. Black death metalový chlad a tma, které se vám dostanou do kostí i do podvědomí! Krvavé stíny démonů!
Asphyx says:
Evil and hatred lurk in the shadows. At first they just watch, watching the pain and suffering. Then, when the night is deepest and the undead dance in the swamps, they come out and eat you like a monster from your wildest dreams. Australia's GOLGOTHAN REMAINS play music that is a morbid soundtrack to the hazy shadows that come from beyond. This is raw, maniacal black death metal that reeks of brimstone.
Of course, we have already covered the band several times on our site. The new EP is a loose continuation of things past. It is a morbid ritual for summoning dark forces. It is an ancient ritual where black fires burn. Death, Satan and demons smile.
They say you can't just change blood. If you listen to "Bearer of Light, Matriarch of Death", black chunks of ice, pus and dirt will flow through your veins. The songs are written in a very urgent, fierce way and even though they seem cold and raw on the outside, they burn and scorch on the inside. Each time I waited until it was dark. I let the demons come out of the shadows. It was only when the chill got into my bones that this EP stood out the most. I like the sound, I appreciate the motif on the cover. Formally, everything is in the best order. If you are a fan of similar music (IMMOLATION, INCANTATION, DEAD CONGREGATION, FUNEBRARUM, DISMA, FATHER BEFOULED, CRUCIAMENTUM), don't hesitate a moment. You will get a fair portion of rotting meat and morbid melodies. The Aussies know how to compose themes that are novel, restless, nihilistic, powerful and ferocious. Accept the invitation to a true, real and seething hell. Just turn on the play and descend down into the catacombs. I look into the darkness and watch the bodies of sinners suffer from their own consciences. What I like about this record is that it's believable, real, it has that drive and ancient power to it. Restlessness and nihilism. The new record has become a very good guide for me in the realm of shadows for a long time. I cannot but recommend it to you. If you like this style, don't hesitate a moment. Evil and hatred lurk in the shadows. At first they just watch, watching the pain and suffering. Then, when the night is deepest and the undead are dancing in the swamps, they come out and eat you like a monster from your most terrifying dreams. Black death metal coldness and darkness that will get into your bones and subconscious! Bloody shadows of demons!
Dusím se ve špinavé a chladné vodě. V kostech se mi usadil mráz a kolem se vznáší těla utopenců. Hudba nás stahuje do hlubin, do podzemí. Potkáváme černé ohně, zapálené na břehu řeky smrti. Osamoceni ve svých děsivých myšlenkách posloucháme nové album francouzské black metalové legendy GORGON. Jejich cesta započala kdysi dávno, v roce 1991, potom byla na mnoho let přerušena. V roce 2017 následoval návrat ve velkém, majestátním stylu.
Letos pánové navazují na všechny ty roky rouhání a hanobení svatých ostatků. Při společných rituálech potkáte spoustu ledových melodií, drásavých pasáží i drtivých bicích. A samozřejmě chorobami nasáklý vokál. Francouzi nám letos umíchali velmi jedovatý koktejl. Když jej ochutnáte, stanete se na něm závislí jako já. Vaše umírání bude velmi bolestivé. Spadnete po zádech do temné hlubiny a přejdete na druhou stranu. Nové album ve mě probudilo spoustu nočních můr. Povedlo se po všech stránkách.
Na starém black metalu se mi vždy líbila autenticita, uvěřitelnost. Pokaždé jsem si představoval, že během poslechu potkávám stíny nemrtvých. GORGON tohle všechno umí na výbornou. Samozřejmostí je vynikající zvuk, u kterého budete mezi prsty prosévat prach svých předků. Stylový je i obal, který jenom potvrzuje moje domněnky o návratu prokletých zpátky na zem. Kývám se spokojeně do rytmu, užívám si do odstínů šedé zabarvené nálady. Beru do rukou znovu lopatu a exhumuji další hrob padlého kněze. Jsem rád, když si mohu poslechnout podobná alba, jako je "For Those Who Stay". Je pro mě potvrzením, že záhrobí je stále silné ve svých základech. Francouzští tmáři hrají klasicky, přesvědčivě, podobných způsobem, jako to staré smečky umí. Melodie se zde potkávají s agresivitou. Nová nahrávka je sice tradiční, ale zároveň živá a se spoustou zajímavých momentů. Pro mě je potom hlavní a zásadní, že mě baví ji poslouchat a vracet se k ní. Kapela působí jako jezdci apokalypsy, kteří se vrátili, aby nás spálili na popel. Mají za sebou armádu nemrtvých a démonů. A to, prosím pěkně, si v tomto stylu hodně vybírám. Jako bych byl odsouzený za kacířství a čekal na upálení v chladné kobce. Ostatní se klaní k dávno padlým modlám a věří kněžím, kteří lžou. Jsem rád, že ještě existují kapely, které umí svojí hudbou zapálit pradávné ohně. GORGON to navíc dělají s elegancí starých mistrů. Připomínají mi smečku vzteklých prašivých psů, kteří stráží vchod do podsvětí. Dusím se ve špinavé a chladné vodě. V kostech se mi usadil mráz a kolem se vznáší těla utopenců. Hudba nás stahuje do hlubin, do podzemí. Potkáváme černé ohně, zapálené na břehu řeky smrti. Mrazivý, temný a drásavý black metal, u kterého vám začnou hořet stigmata! Budete navěky prokleti!
Asphyx says:
I'm suffocating in dirty, cold water. A chill has settled in my bones and the bodies of drowning men float around. The music pulls us down into the depths, underground. We meet black fires lit on the banks of the river of death. Alone in our terrifying thoughts, we listen to the new album by French black metal legend GORGON. Their journey began long ago, in 1991, then was interrupted for many years. A return in 2017 followed in grand, majestic style.
This year, the gentlemen are following up on all those years of blasphemy and defamation of holy relics. You'll encounter plenty of icy melodies, poignant passages, and crushing percussion during their communal rituals. And, of course, disease-soaked vocals. The French have mixed us a very poisonous cocktail this year. If you taste it, you'll become as addicted to it as I am. Your dying will be very painful. You'll fall on your back into the dark depths and cross over to the other side. The new album has awakened a lot of nightmares in me. It's a success in every way.
What I always liked about old black metal was the authenticity, the believability. I always imagined I was meeting the shadows of the undead while listening to it. GORGON can do all that perfectly. Of course there is an excellent sound that will make you sift the dust of your ancestors between your fingers. The packaging is stylish too, which only confirms my speculation about the return of the damned back to earth. I sway contentedly to the rhythm, reveling in the shades of grey tinged mood. I pick up the shovel again and exhume another grave of a fallen priest. I'm happy to listen to albums like "For Those Who Stay". It is a confirmation to me that the beyond is still strong in its foundations. The French obscurantists play in a classic, convincing way, similar to the way the old packs can. Melody meets aggression here. The new recording is traditional, but at the same time lively and with a lot of interesting moments. For me, the main thing is that I enjoy listening to it and coming back to it. The band seems like the horsemen of the apocalypse who have returned to burn us to ashes. They have an army of undead and demons behind them. And please, I'm picking on this style a lot. It's like I've been convicted of heresy and am waiting to be burned in a cold dungeon. Others bow to long-fallen idols and believe priests who lie. I'm glad there are still bands that can light ancient fires with their music. And GORGON do it with the elegance of the old masters. They remind me of a pack of rabid mangy dogs guarding the entrance to the underworld. I'm suffocating in dirty, cold water. A chill has settled in my bones and the bodies of drowned men float around. The music pulls us down into the depths, into the underground. We meet black fires lit on the banks of the river of death. A freezing, dark and thrilling black metal that will make your stigmata burn! You will be damned forever!
Kdysi dávno, když jsem byl ještě mladý kluk, tak jsem četl jednu sci-fi knihu. Příběh pojednával o tom, jak lidstvo vyhyne, jak se samo svojí hloupostí a pýchou skoro vyhubí. Vše začne znovu, po velkém restartu. Nový směr, nový začátek. Vzpomněl jsem si na ni, když jsem poprvé poslouchal nové album francouzských melodiků APOCRYPHAL. Nejdříve jsem zapátral ve svých archívech a našel v nich desku "Black Dreams of Silence" z roku 1999. Ihned se mi v hlavě vrátily vzpomínky. Pánové tenkrát hráli atmosférický death metal s takovou tou zasněnou progresivní aurou.
Letos se kapela vrátila a začala znovu. Angažovala do svých řad zpěváka Björna "Speeda" Strida (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), který jako vždy odvedl skvělou práci. Nový směr je určen - severský melodický death metal. Dostanete vskutku zajímavé a neotřelé album.
Tahle kapela měla vždy svůj vlastní výraz, rukopis, chcete-li. Skladby v sobě sice mají spoustu styčných bodů se švédskými melodickými kapelami, ale jsou v nich i velmi zajímavé momenty, plné krvavé mlhy, melancholie a chladu. Zvuk řeže jako ostré čepele čerstvě nabroušených nožů, je čistý, energický, divoký (Nino Helfrich - mastering). Novinka je opatřena i zdařilým obalem (Valnoir). Motiv opravdu chápu jako začátek konce našeho světa. Zkrátka a dobře, vždycky jsem měl rád skupiny, které vědí co a jak chtějí hrát. Mají jasný směr a baví mě jejich hudbu poslouchat. Nevím jak vy, ale já jsem si nejvíc užíval "Facing The End" v autě. Představte si silný motor pod kapotou, prázdnou dálnici před sebou a v dáli svítá v mlze slunce. Také cítíte tu svobodu, naléhavost, také se vám riffy a melodie doslova zadírají pod kůži? Já ano, a to i přesto, že na podobné návraty po tolika letech příliš nevěřím. Většinou se jedná jen o obyčejné ozvěny starých časů. Jenže Francouzi na to jdou jinak. Svěže, zajímavě, mezi muzikanty funguje chemie a z jednotlivých pasáží je cítit drive a síla. Takový ten pradávný heavy efekt, který vždy odlišoval obyčejné kapely od těch dobrých. APOCRYPHAL ale nepřicházejí jenom se slušně odvedeným řemeslem. Naopak, songy žhnou pod povrchem. Jednou jsou vznešené, jindy zemité a zaseknou do vás svůj dráp. Všem je asi jasné, že jako planeta postupně směřujeme ke svému zániku. Než se tak ale stane, budu tuhle nahrávku poslouchat. Má v sobě totiž něco přitažlivého, opravdového, nebál bych se napsat magického a vznešeného. Nemohu jinak, než vám album doporučit. Chladný, severský melodický death metal, který hoří uvnitř!
Asphyx says:
A long time ago, when I was a young boy, I read a science fiction book. The story was about how mankind would become extinct, how it would almost wipe itself out through its own stupidity and pride. It all starts again, after the great reboot. A new direction, a new beginning. I remembered it when I first listened to the new album by French melodic artists APOCRYPHAL. First I dug into my archives and found the 1999 album "Black Dreams of Silence". Immediately the memories came back to me. Back then the gentlemen played atmospheric death metal with that dreamy progressive aura.
This year the band came back and started again. They recruited vocalist Björn "Speed" Strid (SOILWORK, TERROR 2000, ACT OF DENIAL), who did a great job as always. The new direction is set - Nordic melodic death metal. You will get a really interesting and novel album.
This band has always had its own expression, its own handwriting, if you will. The songs have a lot of points of contact with Swedish melodic bands, but there are also very interesting moments, full of bloody fog, melancholy and coldness. The sound cuts like sharp blades of freshly sharpened knives, it's clean, energetic, fierce (Nino Helfrich - mastering). The novelty is also provided with a successful cover (Valnoir). I really understand the motif as the beginning of the end of our world. In short, I've always liked bands that know what and how they want to play. They have a clear direction and I enjoy listening to their music. I don't know about you, but I enjoyed "Facing The End" in the car the most. Imagine a powerful engine under the hood, an empty highway in front of you, and the sun shining through the fog in the distance. Do you also feel the freedom, the urgency, do the riffs and melodies literally get under your skin? I do, even though I don't really believe in such comebacks after so many years. Most of the time they are just simple echoes of the old days. But the French have a different approach. It's fresh, interesting, the chemistry between the musicians works, and the individual passages have a sense of drive and power. That ancient heavy effect that has always distinguished ordinary bands from the good ones. But APOCRYPHAL don't just come with decent workmanship. On the contrary, the songs are glowing under the surface. At times they are sublime, at others earthy and sink their claws into you. It's probably clear to everyone that we are gradually heading towards our demise as a planet. But before that happens, I'm going to listen to this record. It has something appealing, real, I wouldn't be afraid to write magical and sublime. I cannot but recommend the album to you. Cold, Nordic melodic death metal that burns inside!
Ráno vstaneš a bojíš se otevřít zprávy. Všude jenom násilí, války a nenávist. Kousek od tvého domu se stala další vražda. Smrt zase jednou obchází kolem a usmívá se. Nakonec stejně všichni zemřeme. Nemám řešení, jak z toho ven. Co ale dobře vím je, že existují kapely, které mě dokáží přenést na druhou stranu, za oponu, do země nekonečných stínů. Je zde absolutní tma, chlad a hlavně klid, abych se mohl soustředit na hudbu. Potkávám své vlastní démony a vyhledávám desky, u kterých praskají víka od rakví.
RAZVALINA je death metalová kapela ze slovinské Lublaně. Když jsem si jejich v pořadí druhé EP "Zatirani" pustil poprvé, ihned jsem věděl, že jsme stejné krve, že máme stejný vkus a líbí se nám zpuchřelá těla prokletých uložená hluboko v podzemí. Říká se, že tenhle styl musíte hrát od srdce. Opravdově, reálně a upřímně. A tohle všechno Slovinci dělají na výbornou.
Z reproduktorů se na vás vyhrne hrubozrnný smrtící kov staré školy, s parádním zvukem, se zajímavým obalem, ale hlavně s nápady, které se mi ihned zadřely pod kůži. Pokaždé, když potřebuji restartovat svoje myšlenky, pokaždé, když mě štve svět okolo, když je toho na mě moc, tak se zavírám do svého pokoje nebo chodím se sluchátky na uších a sleduji dění kolem sebe. Někdy mám před očima krvavou mlhu, to když vidím nějaké bezpráví nebo bezmoc, když se ubližuje nevinným. To potom beru do rukou kladivo, pouštím si stále dokola tohle EP a bourám nejbližší zeď. Líbí se mi i slovinština, ve které jsou texty. Přeci jenom, slovanské jazyky mají k sobě blízko. Zkrátka a dobře, RAZVALINU jsem si oblíbil a rád se k jejich tvorbě vracím. Bylo pro mě tak nějak samozřejmé, že musím tuhle smečku podpořit. Riffy jsou ostré, divoké a zničující, vokál smrdí sírou a u bicích mě pálí ve vnitřnostech. Tohle je pro mě přesná definice undergroundového death metalu v morbidní podobě, v jaké jej mám tolik rád. Skladby se valí kupředu a zůstává po nich jenom spálená země. Možná mě jednou upálí na hranici za mé názory, možná mě pověsí na náměstí pro výstrahu všem, kteří se nedokážou zařadit do davu, ale k téhle desce se budu rád a vždycky vracet. Jsou to uvěřitelné a syrové ozvěny z podzemí, je to hlas bestie, která spala v katakombách, právě se probudila a touží po čerstvé krvi. Ráno vstaneš a bojíš se otevřít zprávy. Všude jenom násilí, války a nenávist. Kousek od tvého domu se stala další vražda. Smrt zase jednou obchází kolem a usmívá se. Nakonec všichni zemřeme. Teď už řešení mám. Pouštím si stále dokola "Zatirani". Je totiž skvělé po všech stránkách. Starodávný, zničující death metal, u kterého vám popraskají všechny kosti v těle! Velmi chorobná záležitost!
Asphyx says:
You get up in the morning and you're afraid to open the news. There's nothing but violence, wars and hatred. There's been another murder not far from your house. Death walks by once more and smiles. In the end, we all die anyway. I don't have a way out of this. But what I do know is that there are bands that can transport me to the other side, behind the curtain, to the land of endless shadows. There is absolute darkness, coldness and, most importantly, peace so that I can concentrate on the music. I meet my own demons and seek out records that crack coffin lids.
RAZVALINA is a death metal band from Ljubljana, Slovenia. When I listened to their second EP "Zatirani" for the first time, I knew immediately that we are of the same blood, that we have the same taste and we like the rotten bodies of the damned stored deep underground. They say you have to play this style from the heart. Real, real and honest. And the Slovenians do all of that very well.
Rough-grained, old-school death metal comes out of the speakers, with great sound, interesting packaging, but most importantly, ideas that immediately got under my skin. Every time I need to reboot my thoughts, every time I get annoyed with the world around me, every time it gets too much, I lock myself in my room or walk around with my headphones on and watch what's going on around me. Sometimes I have a bloody fog in front of my eyes, it's when I see some injustice or helplessness, when innocents are being hurt. That's when I pick up a hammer, play this EP over and over again, and smash down the nearest wall. I also like the Slovenian in which the lyrics are in. After all, Slavic languages are close to each other. In short, I liked RAZVALINA and I like to come back to their work. It was kind of obvious to me that I had to support this pack. The riffs are sharp, fierce and devastating, the vocals reek of sulfur and the drums make my insides burn. This is for me the exact definition of underground death metal in the morbid form I like it so much. The songs roll forward and all that's left is scorched earth. Maybe one day I'll be burned at the stake for my opinions, maybe I'll be hung in the town square as a warning to all those who can't fit in with the crowd, but this is a record I will gladly and always return to. It's believable and raw echoes from the underground, it's the voice of a beast that has been sleeping in the catacombs, just awakened and thirsty for fresh blood. You get up in the morning and you're afraid to open the news. There is only violence, war and hatred. There's been another murder not far from your house. Death walks by once more and smiles. In the end, we all die. Now I have a solution. I'm playing "Zatirani" over and over again. It's great in every way. Ancient, devastating death metal that will crack every bone in your body! Very morbid stuff!
tracklist:
01. Agonija
02. Digitalni Fevdalizem
03. Človek
04. Zgodovina Je Ista
05. Izčrpanost
band:
Gašper Flere - Vocals/Guitars Klemen Ribič - Bass Tani Babuder Briški - Drums
Ave PUTRIDARIUM! Greetings to the German catacombs. First, let me pay my respects. I've been following your band since 2021 when you released your first demo "Putrefaction '21" and you've been one of my favourite bands ever since. But you are not very well known here in the Czech Republic, we are a small country with a small underground community. How did you actually get together and how did PUTRIDARIUM come into being? Please take us through the history of your band.
G: Uuuuaaargh Jakub!
first at all thanks for follow us since the start and thanks for this interview! we slowly make our name in Europe but since our main label is American we somehow are better know there eheh. We really like the Czech death metal scene in particular i’m a big fan of Mordloch!
I had the idea of Putridarium in 2020 probably, i don’t remember actually when but i remember that the same day i got this idea i wrote the Putrefaction demo. was a intense night but was fun and I got completely in to the music and beer helped a lot ahah. The day after i ask J and E to join and we start to work on the demo.
You have a new album out this year, "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind", which again is full of pure true death metal and doom. With what feelings did you go into the studio? For example, did you have a plan for where and how you wanted to move on from the previous recordings? Personally I find the new record more darker and colder at the same time. I have to admit that the atmosphere of the whole album literally won me over.
G: The plan was to write a album for Death metal maniac ahah. we did’t go in a studio but we build one. Our goal was to record the album live, without any trigger, overdub or any modern shit that influences the sound and the dynamic but the most important thing is that it sound like us and not like every death metal band nowadays.
I always had this dream and ideas to record live my music i always do but since last year we finally find the perfect place and we manage to get a killer clean sound. i’m quite proud about but it didn’t was a easy work it takes years to manage this quality of recording with a proper results.
We rehearsal a lot the months before the recording, the plan was to take the best of the 3. so we play 3times each song and we choose the best one, small error are still there we didn't’’t edit anything. the all process take 2 days and the results are amazing!
Who's behind the sound? I like that the sound is massive, dusty, dirty and cold, but at the same time legible. What studio did you record in and who mixed and mastered the album? Did you have a lot of say in the final sound or did you leave it up to the sound engineer?
G: The sound is the sound of our amps and drums.. we didn't’’t change much, we work a lot on our sound but from the roots.. equipments.. the band have the 90’ feeling so first thing we used only(most) 80/90 equipment.. drum is a fantastic Mapex end 90’ with amazing toms sound, guitars are both 90’ a Ibanez destroyer and a bich from B.C.Rich start 90’ both guitar are played on transistor amp (Marschall and Crate) and same for bass, Ibanez destroyer on peavey 90’ transistor amp. all this stuff make the sound already good so our sound engineer had to record and mix everything but the sound it din’t change that much.. live you will listen the same shitty sound of the album. Of course Chris work was on the end sound really relevant because he manage in the perfect way to mix everything. I had a clear idea of what i wanted have and Chris made the magic!
I'm also a big fan of CD artwork and I really like your covers. Who is the author on the new release "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind" and what is it supposed to express? I really like the motif a lot, it complements the music beautifully, just please tell us how they relate to the music, how are they thematically interconnected?
G: Oh yes! Maria (Altar of Worms) made a fantastic work. i’m quite happy to had work with her! the idea was to make the cover look like a 70/80 Horror film poster. The bassist is quite into horror films and i’m into Erotic Horror comics was quite a natural logical process. at the end all album is a represent of our passions.
I wrote the cover project before finish the album lyrics let’s say is quite thematically connected if not 1to 1 but nearly.. horror, gore.. killing and a lot of perversions and sex with body parts eheh. you can not ask for better themes.
I would be interested in the process by which a new song is created in PUTRIDARIUM. Are you classical musicians who lock yourselves in a rehearsal room and jam or do you use modern technology and send ideas to each other? Do you even go out for a beer together?
G: 99% of the times i write the song at home or alone and after we meet in our rehearsal room and we work on the song together. In the writing process i don’t use any computer anyway.. i normally play all on my cabinets and i write all on papers (that’’s why my room is full of papers everywhere). one time i finish the song i normally put my telephone nearby the box and i record one time the full song. Drums we do by rehearsal together, we try always different drumming to see which one fit better the riff.
We used hang together at the start, now 2 band members have move from Marburg so is not always that easy party together.
You are experienced dogs who play in your own way. You have your own handwriting, which is something that is sometimes forgotten nowadays. A lot of bands just sound like copies of other bands. Are you sure you had any role models? Who influenced you as a musician and who was your role model? When and how did you actually start playing? What was the first impetus for you picking up an instrument?
G: yeah now are quite some years that i’m releasing my shitty music (sorry for that). Of course by playing old school death doom is difficult to don’’t sound like other bands.. i try to give some more personal taste in my music but i just use feeling i never learn to play guitar, it just happened and probably this is my lucky part because i’m free to do what i like without let the theory interfere with my ideas. i think as role models Tom G. Warrior was quite important for me and his philosophy to do music will always influences me. there are some Guitarist/songwriter that i really like are Kyle (-ex Acephalix) that guys have always the right riff in hand! other are: E.Rutan, Annti Boman and Jeff Hanneman. My first approach to heavy metal was 24 years ago with Iron Maiden and immediately i wanted to be like Steve Harris fo for the first 10 years i just play bass eheh
I think the biggest reward for any band is the reaction of the fans. I like smaller clubs the most, where the musicians and fans are close to each other. How often does PUTRIDARIUM perform? Do you tour, for example? I've searched the internet and haven't found much live footage of your shows. So how are PUTRIDARIUM's live shows? How about a tour in Europe? I would love that.
G: play live is everything we play every time we can! we love Tour be overnight somewhere else and drinking partying knowing new people, that’s why we do music! eheh
we had a tour last September with Trollcave (amazing guys and bad) and we had one show in Czech R. at Tones of Decay fest, where was you? eheh but we have other tours in plan for next year! And we really love to play outside Germany so anybody want us vomiting on their stage please don’t edits to ask! we always ready to rot!
I've always wondered what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums that you like to revisit often? What about any new releases from the last few years? Anything that intrigued you enough to buy a CD?
G: I listen quite a lot of music and i always on search for something new! and i collect LP,Tapes,cds..
yes i have some album that i need to listen in a weekly dose ahah
Acephalix - Interminable Night
Cannibal Corpse . The wretched Spawn
Voivod - Dimension Hatross
Autopsy - Acts of the unspeakable
Cianide . the dying truth
Temple Nightside - the Hecatomb
this album minimum 1 time a week are spinning my head away as the first time i listen to it!
new release that i enjoyed in this last years… a lot but in particularly :
Atramentus - Stygian
Morbific . Ominous sleep of putridity
Mordloch Ep , Dipygus - Dypigus , Scolopendra - VM 18 , Morsch demo… so many ahah last 2 new autopsy!! Uuuuaaaargh!
You're from Marburg, Hesse. What's the state of the underground in your country? Our bands like to come to Germany because you have a strong fan base and the bands support each other here. What is your scene really like? I'd be interested in your perspective as someone who is right at the source. Do people go to a lot of death metal? Do the fans support you?
G: Marburg is quiet outside all germans scene… sad fact, i have to drive every-time a lot of hours for see some good shows, here there is no scene.. probably 10 people that understand about death metal.
I really like the NRW scene. they do always a lot of shows and Berlin too at the end there are always the same maniacs all around ahah i really like more Holland and Poland for playing. the most of our fans are from Usa so one day we rally wanna go play there! is just hard as fuck!
Death metal is my favorite style of music. I'm fascinated by the darkness of it, the dusty stench from old graves. Then also the power and the pressure. When I listen to a good record, I'm literally energized. What does it mean to you? How does it affect your life, your worldview, how do you perceive it as a creator?
G: Death metal is everything, is a way of life, if not for everybody but sure for me.. i can’t live without. i love the adrenaline that give. i like the family that create and friendship, partying. It connect disturbed people in all world ahahah i write music but first at all I'm a death metal maniac, is the only way for real understand this music is living it! That’s why we write on the album that this album is from maniacs for maniacs! Uh!
Thank you so much for the interview! I wish not only the new album "Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind", but also the whole PUTRIDARIUM a lot of success. I'm going to listen to the album again! It's really great. Good luck in your personal lives too.
Thanks to you! Feel the madness and stay dead, stay ugly!
Ave PUTRIDARIUM! Zdravím do německých katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2021, kdy jste vydali své první demo „Putrefaction '21“ a patříte od té doby k mým oblíbeným kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli PUTRIDARIUM? Proveď nás prosím historií vaší kapely.
G: Uuuuuaaargh Jakub!
Především díky, že nás sleduješ od začátku a díky za tento rozhovor! Pomalu si děláme jméno v Evropě, ale protože náš hlavní label je americký, tak jsme tam nějak známější eheh. Máme opravdu rádi českou deathmetalovou scénu, zejména jsem velký fanoušek Mordloch!
Nápad na Putridarium jsem dostal pravděpodobně v roce 2020, už si vlastně nepamatuju kdy, ale vzpomínám si, že ten samý den, kdy jsem ten nápad dostal, jsem napsal demo Putrefaction. Byla to intenzivní noc, ale byla to zábava a já se do té hudby úplně dostal a pivo tomu hodně pomohlo ahah. Den poté jsem požádal J a E, aby se přidali, a začali jsme pracovat na demu.
Letos máte venku novinku „Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind“, která je opět plná ryzího pravého death metal a doomu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulých nahrávek posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.
G: Plán byl napsat album pro death metalové maniaky ahah. nešli jsme do studia, ale postavili jsme ho. Naším cílem bylo nahrát album naživo, bez triggeru, overdubu nebo jakýchkoli moderních sraček, které ovlivňují zvuk a dynamiku, ale nejdůležitější je, aby znělo jako my a ne jako každá deathmetalová kapela v dnešní době.
Vždycky jsem měl tenhle sen a nápady nahrávat živě svou hudbu, vždycky jsem to dělal, ale od minulého roku jsme konečně našli perfektní místo a podařilo se nám získat zabijácký čistý zvuk. Jsem na to docela hrdý, ale nebyla to snadná práce, trvá to roky, než se podaří takhle kvalitní nahrávka s pořádným výsledkem.
Měsíce před nahráváním jsme hodně zkoušeli, plán byl vzít to nejlepší ze tří skladeb. Takže jsme každou skladbu hráli třikrát a vybrali tu nejlepší, drobné chyby tam stále jsou, nic jsme neupravovali. celý proces trval dva dny a výsledek je úžasný!
Kdo je podepsán pod zvukem? Líbí se mi, že je sound masivní, prašivý, špinavý a chladný, ale zároveň čitelný. V jakém studiu jste nahrávali a kdo album míchal a provedl mastering? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku nebo jste to nechali na zvukovém inženýrovi?
G: Zvuk je zvuk našich zesilovačů a bicích... moc jsme toho nezměnili, hodně pracujeme na našem zvuku, ale od kořenů... vybavení... kapela má 90' feeling, takže první věc, kterou jsme použili, bylo vybavení 80/90... buben je fantastický Mapex end 90' s úžasným zvukem tomů, kytary jsou obě 90' Ibanez destroyer a Bich od B. C.Rich start 90' obě kytary jsou hrané na tranzistorových zesilovačích (Marschall a Crate) a to samé basa, Ibanez destroyer na tranzistorovém zesilovači Peavey 90'. všechny tyto věci dělají zvuk už dobrý, takže náš zvukař musel všechno nahrát a smíchat, ale zvuk se moc nezměnil... naživo budete poslouchat stejně posraný zvuk alba. Samozřejmě, že Chrisova práce byla na výsledném zvuku opravdu důležitá, protože se mu podařilo všechno perfektně smíchat. Měl jsem jasnou představu o tom, co chci, a Chris to dokázal!
Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, krásně doplňuje hudbu, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak jsou tematicky navzájem propojeny?
G: Ach ano! Maria (Altar of Worms) odvedla fantastickou práci. jsem docela rád, že jsem s ní mohl pracovat! Záměrem bylo, aby obálka vypadala jako plakát k hororovému filmu ze 70/80 let. Baskytarista má docela rád horory a já zase erotické hororové komiksy. Byl to docela přirozený logický proces. Nakonec je celé album reprezentací našich vášní.
Projekt obalu jsem napsal ještě před dokončením textů alba, řekněme, že je docela tematicky propojený, i když ne 1:1, ale skoro... horor, gore... zabíjení a spousta zvráceností a sexu s částmi těl eheh. Lepší témata si nemůžete přát.
Zajímal by mě proces, jakým vzniká u PUTRIDARIUM nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?
G: V 99 % případů píšu písničku doma nebo sám a pak se sejdeme v naší zkušebně a pracujeme na ní společně. Při psaní stejně nepoužívám žádný počítač... normálně hraju všechno na skříňkách a píšu všechno na papíry (proto mám všude plný pokoj papírů). Jednou, když píseň dokončím, normálně položím telefon poblíž krabičky a nahraju celou píseň. Bicí děláme na společné zkoušce, zkoušíme vždycky různé bicí, abychom zjistili, které se lépe hodí k riffu.
Na začátku jsme se scházeli, teď se dva členové kapely odstěhovali z Marburgu, takže není vždycky tak snadné pařit spolu.
Jste zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj?
G: Jo, teď už je to pár let, co vydávám svou posranou hudbu (omlouvám se za to). Samozřejmě tím, že hraju old school death doom, je těžké neznít jako ostatní kapely... snažím se dát do své hudby trochu víc osobního vkusu, ale prostě používám pocit, že jsem se nikdy neučil hrát na kytaru, prostě se to stalo a to je asi moje štěstí, protože můžu dělat, co se mi líbí, aniž by mi teorie zasahovala do mých nápadů. Myslím, že jako vzor byl pro mě dost důležitý Tom G. Warrior a jeho filozofie, jak dělat hudbu, mě hodně ovlivnila. Jsou kytaristé/skladatelé, kteří se mi opravdu líbí, jako Kyle (-ex Acephalix), kteří mají vždycky ten správný riff v ruce! Další jsou: E.Rutan, Annti Boman a Jeff Hanneman. Můj první přístup k heavy metalu byl před 24 lety s Iron Maiden a hned jsem chtěl být jako Steve Harris, protože prvních 10 let jsem hrál jen na basu.
Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně PUTRIDARIUM vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy PUTRIDARIUM s koncerty? Co takhle tour po Evropě? To by se mi moc líbilo.
G: Hrát naživo je všechno, hrajeme pokaždé, když můžeme! Milujeme turné, kde jsme přes noc někde jinde a pijeme a bavíme se s novými lidmi, proto děláme hudbu! eheh
Loni v září jsme měli turné s Trollcave (úžasní kluci a zlí) a měli jsme jeden koncert v Čr na Tones of Decay festu, kde jste byli? eheh ale máme v plánu další turné na příští rok! A opravdu rádi hrajeme mimo Německo, takže kdokoliv by chtěl, abychom mu zvraceli na pódiu, ať se prosím neptá, jsme vždy připraveni hnít!
Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD?
G: Poslouchám docela hodně hudby a vždycky hledám něco nového a sbírám LP, kazety, CD.
Ano, mám vždy nějaké album, které potřebuji poslouchat každý týden.
Acephalix - Interminable Night
Cannibal Corpse . The wretched Spawn
Voivod - Dimension Hatross
Autopsy - Acts of the unspeakable
Cianide . the dying truth
Temple Nightside - the Hecatomb
tohle album minimálně 1× týdně se mi točí hlava pryč jako při prvním poslechu!
Nové vydání, které jsem si užil v tomto posledních letech... hodně, ale zejména:
Atramentus - Stygian
Morbific . Ominous sleep of putridity
Mordloch Ep , Dipygus - Dypigus , Scolopendra - VM 18 , Morsch demo ... tolik ahah poslední 2 nové AUTOPSY!!! Uuuuaaaargh!
Pocházíte z Marburgu, z Hessenu. Jak jste na tom u vás s undergroundem? Naše kapely jezdí do Německa rády, protože máte silnou fanouškovskou základnu a kapely se u vás navzájem podporují. Jaká je vaše scéna doopravdy? Zajímal by mě tvůj pohled člověka, který je přímo u zdroje. Chodí lidé hodně na death metal? Podporují vás fanoušci?
G: Marburg je mimo německou scénu tichý... je smutné, že musím pokaždé jet hodně hodin, abych viděl nějaký dobrý koncert, tady není žádná scéna... asi 10 lidí, kteří rozumí death metalu.
Mám moc rád scénu v NRW. vždycky dělají hodně koncertů a v Berlíně taky, nakonec jsou tam pořád ti samí maniaci všude kolem ahah, opravdu mám rád víc Holandsko a Polsko, kde se hraje. Většina našich fanoušků je z USA, takže jednoho dne tam chceme jet hrát! Je to prostě těžký jako prdel!
Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?
G: Death metal je všechno, je to způsob života, ne-li pro všechny, tak pro mě určitě... nemůžu bez něj žít. Miluju ten adrenalin, který mi dává. Mám rád rodinu, kterou vytváří, a přátelství, párty. Spojuje to narušené lidi na celém světě ahahah, píšu hudbu, ale především jsem death metalový maniak, je to jediný způsob, jak tuhle hudbu skutečně pochopit, je žít ji! Proto jsme na album napsali, že je od maniaků pro maniaky! Uh!
Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind“, ale i celým PUTRIDARIUM hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.
Díky vám! Pociťte šílenství a zůstaňte mrtví, zůstaňte oškliví!
CARNAL SAVAGERY - Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones
CD 2024, Moribund Records
for english please scroll down
Patřím k již několikáté generaci hrobníků a stejně jako moji předci mám svoji hudbu, u které nejraději pohřbívám. Potřebuji drive a sílu, chlad i temnotu, když drtím staré kosti, když se dívám do prázdných očních důlků bělostných lebek. Každé tělo má svůj vlastní příběh. Jakoby se duše jenom na chvíli vzdálila. CARNAL SAVAGERY a jejich morbidní death metalovou cestu sleduji od jejich počátků.
Pokaždé dostanu hrubozrnný, ostrý a nekompromisní death metal v severském stylu. Beru do rukou kladivo a práce mi jde velmi dobře od ruky. Není divu, poslouchám totiž nové album "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones". Užívám si masivní zvuk, stylový obal, ale hlavně hudbu, která se mi opět dostala do krve.
Pánové, stejně jako já, uctívají klasické nahrávky DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. A dělají to velmi elegantně a se zkušenostmi a nadhledem starých mistrů. Neznám nic lepšího, než mlhavá rána na svém hřbitově. Noci jsou zde dlouhé, plné stínů a nářku nemrtvých. Ale teď, když je konečně klid, vynikne nové album nejvíce. Je pro mě v podstatě dokonalou esencí toho, co mám na tomto stylu tolik rád. Ostré riffy se zde potkávají se zničujícími bicími a chorobným vokálem. Výsledkem je deska, která nezná slitování. Smrt je za každým rohem, číhá ve stínu. Je jenom na vás, jaký způsob zvolíte. Švédští maniaci jsou zde od toho, aby vám přinesli další zprávy o nechutnostech, hnilobě a špíně, kterých je člověk schopen. Jedná se o vybroušený, pečlivě opracovaný kus švédské oceli, ukované z těch nejkvalitnějších slitin. Píšu to často, tuhle muziku musíte mít v krvi, musíte jí věřit a hrát jí od srdce. Pánové to umí a ještě přidávají navíc nahrubo nasekanou tmu a chlad. Schválně to někdy zkuste. Nechte se zavřít na noc do márnice, poslouchejte stále dokola "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones" a uvidíte sami. Za mě nelze jinak, než vám novinku doporučit. Je totiž chladná na povrchu a žhavá uvnitř. CARNAL SAVAGERY jsou stále ve skvělé formě a neznají slitování. Nečekejte sice nic nového, ani objevného, ale to zde ani není účelem. Patřím k již několikáté generaci hrobníků a stejně jako moji předci mám svoji hudbu, u které nejraději pohřbívám. Potřebuji drive a sílu, chlad i temnotu, když drtím staré kosti, když se dívám do prázdných očních důlků bělostných lebek. Každé tělo má svůj vlastní příběh. Jakoby se duše jenom na chvíli vzdálila. Morbidní, chladné a temné ozvěny ze švédských katakomb! Death metalový masakr par excellence!
Asphyx says:
I belong to several generations of gravediggers and, like my ancestors, I have my own music that I like to bury to. I need the drive and the power, the cold and the dark, when I crush old bones, when I look into the empty eye sockets of white skulls. Every body has its own story. It's as if the soul is only a moment away. I've been following CARNAL SAVAGERY and their morbid death metal journey since the beginning.
Every time I get coarse-grained, sharp and uncompromising death metal in the Nordic style. I take the hammer in my hands and the work goes very well. No wonder, because I'm listening to the new album "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones". I'm enjoying the massive sound, the stylish cover artwork, but most of all the music, which has once again gotten into my blood.
Gentlemen, like me, worship the classic records of DISMEMBER, ENTRAILS, GRAVE, SORCERY, WOMBBATH, ENTOMBED, INTERMENT. And they do it very elegantly and with the experience and insight of the old masters. I don't know anything better than a foggy morning in my graveyard. The nights here are long, full of shadows and the cries of the undead. But now that it's finally quiet, the new album stands out the most. For me, it's pretty much the perfect essence of what I love so much about this style. Sharp riffs meet devastating drums and sick vocals. The result is a record that knows no mercy. Death is around every corner, lurking in the shadows. It's up to you which way you choose. Swedish Maniacs are here to bring you more news of the disgusting, rotten and filth of which man is capable. This is a polished, carefully machined piece of Swedish steel, forged from the finest alloys. I write this often, this music has to be in your blood, you have to believe in it and play it from the heart. The gentlemen can do that, and they add extra rough-hewn darkness and coolness. Give it a try sometime. Lock yourself in the morgue for the night, listen to "Graveworms, Cadavers, Coffins and Bones" over and over and see for yourself. For my part, I can't help but recommend the novelty. For it is cool on the outside and hot on the inside. CARNAL SAVAGERY are still in great form and know no mercy. Don't expect anything new or revelatory, but that's not the point here. I'm part of a generation of gravediggers and like my ancestors, I have my own music that I like to bury myself to. I need the drive and the power, the cold and the dark, when I crush old bones, when I look into the empty eye sockets of white skulls. Every body has its own story. It's as if the soul is only a moment away. Morbid, cold and dark echoes from the Swedish catacombs! Death metal carnage par excellence!
