DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemnewalbum. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 14. dubna 2026

Recenze/review - MELTING ROT - Infatuation with Premeditation (2026)


MELTING ROT - Infatuation with Premeditation
CD, LP 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Kousek za městem je kafilerie, ve které se zpracovávají mrtvá těla. Je zrovna zataženo a mraky jsou nízko. V ulicích je mlha a z nedaleké továrny vyjel další nákladní vůz. Je po okraj naložený mrtvolami. Další otrávení smogem, jedovatými plyny a olovem. Stroje se nesmí zastavit, výroba musí pokračovat. Ne, tohle není začátek děsivého hororového filmu, ale krutá realita dnešního světa. Ve jménu pokroku a šťastných spokojených rodin umírají další a další nevinní. Abychom se v naší části světa měli dobře. Je nám jedno, že na druhé straně planety drtí v kafilériích kosti nevinných. Chce se vám zvracet? Nezoufejte, ještě je tu hudba, která vám vystřelí mozek z hlavy.

MELTING ROT jsou z Illinois, hrají surový grindcore a rozemelou vás svojí hudbou na prach. Jedná se o druhé dlouhohrající album kapely a musím rovnou dodat, že pokud máte tenhle styl v oblibě, určitě se podívejte i na na jejich předchozí tvorbu. Rozhodně stojí za to. Vše je zde ohlodáno na kost a podáváno na shnilém víku od rakve. Nakonec z nás zbydou jenom kusy zcela zbytečného masa, určeného k likvidaci. 


"Infatuation with Premeditation" nejvíce ocení fanoušci grindcore bez jakýchkoliv zbytečností a kompromisů. Jakoby na mě neustále během poslechu útočila smečka rozzuřených pitbulů, kteří mi jdou po krvi. Odtrhávají mi maso od kostí, rdousí mě, až ze mě zbyde jen kaluž zkažené krve. Je to hodně divoká, nespoutaná nahrávka, která se vám buď zadře hluboko do podvědomí a nebo půjde zcela mimo vás. Pokud se vám líbí alba od kapel jako EXHUMED, NAPALM DEATH, CARCASS, REPULSION, NASUM, GADGET, ROTTEN SOUND, BRUTAL TRUTH, tak se budete vědoucně a spokojeně usmívat. Pokud ne, tak utíkejte pryč, nebo po vás zbyde jenom mastná stopa na zemi. MELTING ROT samozřejmě hrají natolik extrémně, rychle a prašivě, že u jejich novinky slabé povahy nevydrží. Je to tak správně. Tohle je deska, která je určena pro jedince, kteří vstávají každý den velmi brzy ráno do továrny plné jedu, pro fanoušky, kteří mají rádi, když se říkají věci na rovinu, když hudba bolí v uších i srdci. Prostou pravdou je, že si v tomto stylu opravdu velmi vybírám a jen tak něco si do svého přehrávače nepustím. Tahle smečka mě přesvědčila hlavně tím, že je opravdová, surová, ryzí, uvěřitelná a naprosto autentická. Navíc jsem, asi jako každý obyčejný člověk, znechucený ze stavu současného světa, občas potřebuji propláchnout mozek kyselinou, abych si zachoval zdravý rozum. Pro tento účel je nové album těchto maniaků více než vhodné. A teď se omlouvám, jdu si nasadit sluchátka na uši a za chvilku se ztratím v ulicích plných smogu. Ano, nové album řeže tou správnou stranou nože! Poslouchejte hodně nahlas. Surová, prašivá grindová kafilerie, která vám odtrhá maso od kostí a rozemele vás na prach! 


Asphyx says:

Just outside town is a rendering plant where dead bodies are processed. It’s overcast right now, and the clouds are low. There’s fog in the streets, and another truck has pulled out of the nearby factory. It’s loaded to the brim with corpses. More people poisoned by smog, toxic gases, and lead. The machines must not stop; production must continue. No, this isn’t the beginning of a terrifying horror movie, but the cruel reality of today’s world. In the name of progress and happy, content families, more and more innocent people are dying. So that we can live well in our part of the world. We don’t care that on the other side of the planet, the bones of the innocent are being crushed in rendering plants. Does this make you want to vomit? Don’t despair there’s still music here that will blow your mind.

MELTING ROT are from Illinois; they play raw grindcore and will grind you into dust with their music. This is the band’s second full-length album, and I have to add right away that if you’re into this style, you should definitely check out their previous work as well. It’s definitely worth it. Everything here is gnawed down to the bone and served on a rotten coffin lid. In the end, all that’s left of us are pieces of completely useless flesh, destined for disposal. 


"Infatuation with Premeditation" will be most appreciated by grindcore fans who want nothing but the raw, uncompromising sound. It’s as if, while listening, I’m constantly being attacked by a pack of rabid pit bulls out to get my blood. They’re tearing the flesh from my bones, choking me until all that’s left is a pool of rotten blood. It’s a very wild, unbridled recording that will either burrow deep into your subconscious or go completely over your head. If you like albums by bands like EXHUMED, NAPALM DEATH, CARCASS, REPULSION, NASUM, GADGET, ROTTEN SOUND, and BRUTAL TRUTH, you’ll be smiling knowingly and contentedly. If not, run away, or all that will be left of you is a greasy trail on the ground. MELTING ROT, of course, play so extremely, fast, and raw that the faint of heart won’t last through their new release. And that’s exactly how it should be. This is an album meant for people who get up very early every morning to go to a factory full of poison, for fans who like it when things are said straight, when the music hurts both the ears and the heart. The simple truth is that I’m really picky when it comes to this style, and I don’t just play just anything on my player. This band won me over mainly because they’re genuine, raw, pure, believable, and completely authentic. Plus, like just about any ordinary person, I’m disgusted by the state of the world today; sometimes I need to flush my brain with acid to keep my sanity. For this purpose, these maniacs’ new album is more than suitable. And now, excuse me, I’m going to put my headphones on and in a moment I’ll disappear into the smog-filled streets. Yes, the new album cuts with the right side of the knife! Listen to it really loud. Raw, mangy grind carnage that will rip the flesh from your bones and grind you into dust!


tracklist:
1. Short-Term Memory, Long-Term Decomposition
2. Human Pavement Splatter
3. Blinded. Beaten. Stabbed.
4. The Surgeon Was Comatose
5. Submerged in Accelerant
6. Aiming for Construction Workers
7. Open Casket Vomit Spew
8. Morbid Infatuation 
9. Torrential Continuous Arterial Bleeding
10. Physically Murdered
11. Forklift Facelift

Recenze/review - ALTAR OF OBEDIENCE - Dead and Devoured (2026)


ALTAR OF OBEDIENCE - Dead and Devoured
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Na hřbitovech mě vždycky fascinoval zdánlivý klid. Tichá mlha, objímající hroby, šepot z márnice. Kříže, nahnuté na stranu. Jména, letopočty a data úmrtí. Líbí se mi tajemno, naprostá tma a nemrtví, kteří o půlnoci vylézají na povrch, aby tančili ve zběsilých rytmech. Možná a nebo právě proto mě kdysi dávno, na konci osmdesátých let, proklel hudební styl, který se nazývá death metal. Mám rád kapely, které hrají od srdce a nevadí mi trávit dlouhé hodiny v nekonečných katakombách poslechem nových nahrávek.

O švédských ALTAR OF OBEDIENCE jsem psal již v roce 2023. Album mě oslovilo nejen skvělým zvukem, ale hlavně velkou spoustou morbidních nápadů. Bylo tedy logické, abych se zase jednou vrátil domů a zavřel se do svého pokoje. Zapínám znovu a znovu play a mám pocit, že za rohem stojí samotný Satan. Umívá se. Není divu, hraje se zde i pro něj a pro všechny prokleté. Novinka je pokračováním věcí minulých a taky ostrým drápem, který do mě kapela zasekla. 


Jakoby při poslechu "Dead and Devoured" začaly ožívat přízraky. Vystupují ze stínu, trhají mě na kusy, křičí na mě a stahují mě dolů, do hlubiny. Smrtící kov byl vždycky styl, který je hlavně o černých emocích, o černé magii, o hromadách zohavených mrtvol. To, co se bojíte říct nahlas a nebo na to jenom pomyslet, tak vkládají kapely jako ALTAR OF OBEDIENCE do své hudby a definují naprosté zlo, kterého je člověk schopen. Skladby na nové nahrávce jsou opět velmi dobře nahrány a složeny, mají poctivý, surový a chladný zvuk, řežou tou správnou stranou nože. Také by se dalo napsat, že tahle smečka splňuje všechny moje požadavky na poctivé, reálné, opravdové a naprosto autentické album, o kterém již teď vím, že se k němu budu rád a často vracet. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground, ve kterém dosud leží na kamenných deskách zohavené mrtvoly prokletých. Stačí ale znovu zapnout play a démoni se probouzejí. Touží po čerstvé krvi, po dalším ostrém riffu, morbidní melodii, po výkřiku do tmy. Novinku bych doporučil všem, kteří mají stejně jako já, slabost pro stará pohřebiště, pro tajemné hřbitovy, okultismus, pro krvavou mlhu. Pamatujete si ještě, proč jste kdysi dávno začali tenhle styl poslouchat? Zmuchlané kazety, dlouhé hodiny čekání na nová zásadní alba, čas strávený u reproduktorů? Pokud ano, tak potom je pro vás přesně tahle deska určena. Myslím si, že se jedná přesně o odrůdu, která je již několik dekád zakódována i do mého DNA. Za mě nelze jinak, než vám album doporučit. Až se vrátíte ze ze svých toulek temnotou, tak rozhodně. Na hřbitovech mě vždycky fascinoval zdánlivý klid. Tichá mlha, objímající hroby, šepot z márnice. Kříže, nahnuté na stranu. Jména, letopočty a data úmrtí. Líbí se mi tajemno, naprostá tma a nemrtví, kteří o půlnoci vylézají na povrch, aby tančili ve zběsilých rytmech. Surový a temný death metal nasáklý hnisem, špínou a rouháním! Hudba z prokletých katakomb!


Asphyx says:

I’ve always been fascinated by the apparent calm of cemeteries. The quiet mist enveloping the graves, the whispers from the morgue. Crosses leaning to one side. Names, years, and dates of death. I like the mysterious, the pitch-black darkness, and the undead who crawl to the surface at midnight to dance to frenzied rhythms. Perhaps or perhaps precisely because of this I was once, long ago in the late eighties, captivated by a musical style called death metal. I like bands that play from the heart, and I don’t mind spending long hours in endless catacombs listening to new recordings.

I wrote about the Swedish band ALTAR OF OBEDIENCE back in 2023. The album appealed to me not only with its great sound but mainly with a wealth of morbid ideas. So it was only logical for me to return home once again and lock myself in my room. I hit play over and over, and I feel like Satan himself is standing right around the corner. He’s washing his hands. No wonder they’re playing here for him and for all the damned. This new release is a continuation of things past and also a sharp claw that the band has sunk into me. 


It’s as if, while listening to "Dead and Devoured", ghosts begin to come to life. They step out of the shadows, tear me to pieces, scream at me, and drag me down into the depths. Death metal has always been a genre that’s primarily about dark emotions, black magic, and piles of mutilated corpses. What you’re afraid to say out loud or even think about, bands like ALTAR OF OBEDIENCE put into their music and define the absolute evil of which a human is capable. The tracks on the new record are once again very well recorded and composed; they have an honest, raw, and cold sound, cutting with the right edge of the knife. One could also say that this pack meets all my requirements for an honest, real, genuine, and utterly authentic album, one I already know I’ll happily and frequently return to. This is, of course, the deepest underground, where the mutilated corpses of the damned still lie on stone slabs. But all it takes is to hit play again, and the demons awaken. They crave fresh blood, another sharp riff, a morbid melody, a scream into the darkness. I would recommend this new release to everyone who, like me, has a soft spot for old burial grounds, mysterious cemeteries, the occult, and bloody fog. Do you still remember why you started listening to this style so long ago? Crumpled cassettes, long hours waiting for new landmark albums, time spent by the speakers? If so, then this album is exactly for you. I think this is precisely the kind of music that has been encoded in my DNA for several decades. I can’t help but recommend this album to you. Especially when you return from your wanderings through the darkness. I’ve always been fascinated by the apparent calm of cemeteries. The quiet mist enveloping the graves, the whispers from the morgue. Crosses leaning to one side. Names, years, and dates of death. I love the mysterious, the utter darkness, and the undead who crawl to the surface at midnight to dance to frenzied rhythms. Raw and dark death metal steeped in pus, filth, and blasphemy! Music from the cursed catacombs!


Recenze/review - ALTAR OF OBEDIENCE - Morbid Devoties (2023):


Tracklist:
01. Devoured in Flames 
02. Inside the Decomposing Casket 
03. Sliced up 
04. Kutan Anthrax 
05. Werewolves 
06. Corpse Coda

band:
Bryce V - Vocals
Joakim H - Guitars, Bass
Mike - Drums

pondělí 13. dubna 2026

Recenze/review - IMMOLATION - Descent (2026)


IMMOLATION - Descent
CD 2026, Nuclear Blast Records

for english please scroll down

Ďábel je vždycky ten, který stojí ve stínu, je nenápadný, usměvavý, má hezkou tvář a mezi lidmi je oblíbený. Může mít podobu kněze, ale i vašeho souseda, se kterým se vždycky rádi vídáte. Jenže temnota nezná slitování. Kříže jsou opět obráceny směrem dolů a z modliteb odkapává zkažená krev. Jsou kapely, které mě provázejí celý můj hudební život. Hltám jejich hudbu, usínám u ní, chodím po ulicích a nechávám ji, aby na mě působila. IMMOLATION vždy byli, jsou a budou kapelou, která má natolik originální rukopis, že ji poznáte podle několika prvních tónů. 

Vždycky, když vyjde nové album od této legendární smečky, tak si říkám, s čím novým asi pánové přijdou. Musí to být velmi těžké, skládat tak, aby se kapela neopakovala. Nutno rovnou dodat, že někdy mám letos pocit, že jsem od nich některé motivy už slyšel. Možná to není pravda, ale cítím, vnímám to tak. Pravdou ale také je, že mi to vůbec nevadí. Pokaždé dám na celkový dojem a zrovna tihle bardi už dávno nemusí nikomu nic dokazovat. Novinka ale není rozhodně jen nějakým albem z povinnosti, naopak. Kříže jsou stále obráceny směrem dolů, svěcená voda se vaří nenávistí a kněz se usmívá. Má zkaženou duši a brzy si přijde i pro vás. 


"Descent" je albem, které v sobě obsahuje všechny potřebné ingredience, tak jak je máme my, staří fanoušci rádi. Kapela nijak zbytečně neexperimentuje. Pokud hledáte progresivní postupy, poohlédněte se jinde. Osobně jsem s novinkou velmi spokojený, dokonce bych řekl, že každým dalším poslechem roste, stále objevuji nové pasáže, momenty a poslech si opravdu užívám. Chtěl jsem IMMOLATION a také jsem je dostal. Jediná moje drobná výtka je potom ke zvuku. Je masivní a dobře čitelný, ale dovedl bych si jej představit špinavější. Chápu ale, že pak by tolik nevynikly jednotlivé nuance a atmosféra celé desky. Ono je všeobecně o podobných kapelách velmi těžké něco napsat. Jednak jsem starý fanoušek a můj subjektivní dojem je tím velmi ovlivněný a zároveň chci od téhle kapely, aby zněla tak, jak ji mám rád a jak si ji pamatuji. I letos dostanete všechno, co si vaše zkažená duše žádá. Masivní, ostré a surové riffy, bolestivé melodie, vokál připomínající řev bestie a bicí, které vám vystřelí mozek z hlavy. A to není rozhodně málo. Naopak. Jsem vždy moc rád, když si můžu pustit hudbu, která je pro mě jistotou, záchytným bodem. Vím, co jsem mohl očekávat a také jsem to dostal. Navíc, mě opravdu baví nové album poslouchat a rád se k němu vracím. Je v něm totiž vše, co mám na tomto stylu i kapele rád. Surovost, temnota, zkažená krev, tajemno a spousta obrácených křížů. Myslím si, že stále je proč bojovat proti slepé víře. Koneckonců, stačí se rozhlédnout kolem sebe a vnímat současný zkažený svět. IMMOLATION možná vsadili trošku na jistotu, ale udělali to s elegancí a zkušenostmi starých mistrů v oboru. Zaplať Satan za to! Ďábel je vždycky ten, který stojí ve stínu, je nenápadný, usměvavý, má hezkou tvář a mezi lidmi je oblíbený. Může mít podobu kněze, ale i vašeho souseda, se kterým se vždycky rádi vídáte. Jenže temnota nezná slitování. Infernální, surový, démonický death metal, u kterého se obracejí kříže směrem dolů! Satan má mnoho podob!


Asphyx says:

The devil is always the one standing in the shadows inconspicuous, smiling, with a handsome face, and well-liked by everyone. He might take the form of a priest, or even your neighbor, whom you always enjoy seeing. But darkness knows no mercy. The crosses are turned upside down once again, and corrupted blood drips from the prayers. There are bands that have accompanied me throughout my entire musical life. I devour their music, fall asleep to it, walk the streets, and let it work its magic on me. IMMOLATION has always been, is, and will always be a band with such an original signature sound that you can recognize them from the very first few notes. 

Whenever a new album comes out from this legendary band, I always wonder what new ideas the guys will come up with. It must be very difficult to compose in a way that keeps the band from repeating itself. I should add right away that sometimes this year I feel like I’ve heard some of these motifs from them before. Maybe it’s not true, but that’s how I feel, that’s how I perceive it. The truth is, though, that it doesn’t bother me at all. I always go by the overall impression, and these bards in particular haven’t had to prove anything to anyone for a long time. But this new release is definitely not just some album made out of obligation quite the opposite. The crosses are still turned upside down, the holy water boils with hatred, and the priest is smiling. He has a corrupt soul, and soon he’ll come for you too. 


"Descent" is an album that contains all the necessary ingredients just the way we longtime fans like it. The band doesn’t experiment unnecessarily. If you’re looking for progressive elements, look elsewhere. Personally, I’m very satisfied with the new release; I’d even say it grows on me with every listen I keep discovering new passages and moments, and I’m really enjoying it. I wanted IMMOLATION, and that’s exactly what I got. My only minor complaint is with the sound. It’s massive and clear, but I could imagine it being a bit dirtier. But I understand that then the individual nuances and the atmosphere of the whole album wouldn’t stand out as much. It’s generally very hard to write anything about bands like this. For one thing, I’m an old fan, and my subjective impression is heavily influenced by that, and at the same time, I want this band to sound the way I like it and the way I remember it. This year, too, you’ll get everything your depraved soul craves. Massive, sharp, and raw riffs, painful melodies, vocals reminiscent of a beast’s roar, and drums that will blow your brains out. And that’s certainly no small thing. On the contrary. I’m always very happy when I can listen to music that’s a certainty for me, a point of reference. I knew what to expect, and that’s exactly what I got. Plus, I really enjoy listening to the new album and love coming back to it. It has everything I love about this style and this band: rawness, darkness, tainted blood, mystery, and plenty of inverted crosses. I think there’s still a reason to fight against blind faith. After all, you just have to look around and take in the current corrupt world. IMMOLATION may have played it a bit safe, but they did so with the elegance and experience of old masters in the field. Thank Satan for that! The Devil is always the one standing in the shadows, inconspicuous, smiling, with a handsome face, and popular among people. He may take the form of a priest, but also of your neighbor, whom you always enjoy seeing. But darkness knows no mercy. Infernal, raw, demonic death metal that turns crosses upside down! Satan has many forms!


about IMMOLATION on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
1. These Vengeful Winds 
2. The Ephemeral Curse 
3. God's Last Breath 
4. Adversary 
5. Attrition 
6. Bend Towards The Dark 
7. Host 
8. False Ascent 
9. Banished 
10. Descent 

neděle 12. dubna 2026

Recenze/review - VOMITORY - In Death Throes (2026)


VOMITORY - In Death Throes
CD 2026, Metal Blade Records

for english please scroll down

Jedna rána střídá druhou. Musím použít velkou sílu, abych docílil svého. Vstávám pozdě odpoledne a odcházím za soumraku. Na starý hřbitov za městem. Do márnice, ve které jednou budu pochován i já, starý hrobník. Drtím staré prašivé kosti, exhumuji prokleté hroby a celý život poslouchám death metal. Stále netuším, jestli jednou po smrti přejdu na druhou stranu, do země nekonečných stínů nebo jen shniju ve chladné zemi. Jistý jsem si jenom s tím, že téhle kapele zůstanu věrný ještě dlouho po té, co mé kosti budou ležet rozemleté v prašivé rakvi.

Patřím totiž k věrným fanouškům kapely již od jejich počátků. Určitě to znáte. Mám doma celou diskografii, různá trička  a zažil jsem koncerty, u kterých mi byl pokaždé vystřelen mozek z hlavy. Nové album "In Death Throes" volně navazuje tam, kde pánové minule přestali. Opět se jedná o severský klasický death metal s prvky kruté brutality. To vše zabalené do krvavých pavučin. VOMITORY jsou zpět a působí jako politi mrtvou vodou. 


Pokaždé, když přijdete k nám na hřbitov, tak vás obejme studená mlha a neustále se ohlížíte za sebe, jestli mrtví nevylezli z hrobů. Máme tu děsivé příběhy a ještě horší smrt. Každé pohřebiště je kronikou utrpení, bolesti a prokletí. VOMITORY tohle všechno vzali, smíchali to se zkaženou krví, hudebním násilím a vypálili to do nových skladeb jako cejch. Jednotlivé motivy v sobě mají stále takový ten pradávný drive, sílu, tlak a energii, ale také touhu ničit a zabíjet hudbou. Připadá mi, že tento rok pánové sázejí na větší melodičnost, což rozhodně není na škodu. Naopak, album je tím pádem trošku stravitelnější, pestřejší a velmi dobře se poslouchá. Zajímavě znějí i thrashové prvky. Zároveň si deska zachovává takovou tu neklidnou, staroškolskou patinu a feeling. My, staří fanoušci, moc dobře víme, že na tuhle smečku rozzuřených prašivých psů je spolehnutí. Švédi vždy měli a stále mají svůj originální rukopis a zůstává po nich pokaždé hluboká krvavá stopa. "In Death Throes" je přesně tím druhem nahrávky, která vám vyčistí mozek od zbytečností, od hnusu a špíny, od zla a nenávisti. U kapel, které mám rád, velmi často hovořím o tom, že se mi na nich líbí, že jsou opravdové, ryzí, uvěřitelné a naprosto autentické. Tahle smečka splňuje veškeré mé požadavky na sto procent. Navíc se novinka opravdu dobře poslouchá, tak nějak sama leze do hlavy, je surová a melodická zároveň. Zkrátka a dobře, opět jsem se přesvědčil o tom, že na VOMITORY je spolehnutí, stejně jako na smrt. Zmiňme ještě velmi povedený masivní zvuk a skvělý motiv na obalu, který budu brzy hrdě nosit na tričku. Brutální, krvavý švédský death metalový masakr v márnici! Album, které vám rozdrtí všechny kosti v těle! 


Asphyx says:

One morning follows another. I have to use all my strength to get what I want. I get up late in the afternoon and leave at dusk. To the old cemetery outside town. To the morgue where I, the old gravedigger, will one day be buried. I crush old, rotten bones, exhume cursed graves, and listen to death metal my whole life. I still have no idea if, after death, I’ll cross over to the other side, to the land of endless shadows, or if I’ll just rot in the cold ground. The only thing I’m certain of is that I’ll remain loyal to this band long after my bones lie ground to dust in a moldy coffin.

I’ve been one of the band’s loyal fans since their very beginnings. You know how it is. I have their entire discography at home, various T-shirts, and I’ve been to concerts where my brain was blown out of my head every single time. The new album, “In Death Throes”, picks up right where the guys left off last time. Once again, it’s classic Nordic death metal with elements of brutal savagery. All of this wrapped in bloody cobwebs. VOMITORY are back and sound like they’ve been doused with cold water. 


Every time you come to our cemetery, a cold fog envelops you, and you keep looking over your shoulder to see if the dead have risen from their graves. We have terrifying stories here and even worse deaths. Every graveyard is a chronicle of suffering, pain, and curses. VOMITORY took all of this, mixed it with rotten blood and musical violence, and burned it into new songs as a mark of their trade. The individual motifs still possess that ancient drive, strength, pressure, and energy, but also a desire to destroy and kill through music. It seems to me that this year the guys are betting on greater melodicism, which is definitely not a bad thing. On the contrary, the album is thus a bit more digestible, more varied, and a very good listen. The thrash elements also sound interesting. At the same time, the album retains that restless, old-school patina and feeling. We, the old fans, know very well that this pack of rabid, mangy dogs is reliable. The Swedes have always had and still have their own original style, and they always leave a deep, bloody trail in their wake. "In Death Throes" is exactly the kind of album that clears your mind of all the clutter, the filth and grime, the evil and hatred. When it comes to bands I like, I often say that what I love about them is that they’re genuine, pure, believable, and completely authentic. This pack meets all my requirements one hundred percent. Plus, the new album is a real pleasure to listen to it just kind of gets stuck in your head; it’s raw and melodic at the same time. In short, I’ve once again convinced myself that VOMITORY is as reliable as death itself. Let’s also mention the very well-executed massive sound and the great cover art, which I’ll soon be proudly wearing on a T-shirt. A brutal, bloody Swedish death metal massacre in the morgue! An album that will crush every bone in your body!



about VOMITORY on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
1. Rapture in Rupture 
2. For Gore and Country 
3. Forever Scorned 
4. Wrath Unbound 
5. In Death Throes 
6. Cataclysmic Fleshfront 
7. Two and a Half Men 
8. Erased in Red 
9. The Zombie War General 
10. Oblivion Protocol 

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026)


TOWERING - The Oblation of Man
CD 2026, Dolorem Records

for english please scroll down

Když jsem se probudil uprostřed noci, tak bylo nebe nebývale temné. Hvězdy nebyly skoro vidět a měsíc měl barvu krve. V ulicích se objevily přízraky toužící po čerstvém mase. Nejdříve jsem si myslel, že je to jenom hnusná noční můra, která přišla na návštěvu, ale po chvilce jsem věděl, že je konec. Apokalypsa, o které staří mluvili již několik let, se stala krutou skutečností. Lidé umírali po stovkách, po tisících a země byla pokryta jejich mrtvolami. Člověk se stal člověku vlkem.

Podobné dystopické vize mě napadají při poslechu druhého dlouhohrajícího alba francouzských tmářů TOWERING pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. Dívám se na černé nebe a přemýšlím, kdy nastane konec, úplný konec. Kolem mě létají chladné, ostré a disonantní melodie a v kostech se mi usadil mráz. Svět je zahalen do špinavé mlhy. 


Jakoby se do mě zabodávaly ostré hřeby. Hudba mě drásá, bolí, pálí a zároveň chladí. Francouzi mají svůj jasný rukopis. Volně se inspirovali u kapel typu ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN a udělali to velmi elegantně a zkušeně. Vlivy zmiňovaných smeček jsou sice patrné a zřetelné, ale pánové do skladeb vložili i velkou porci vlastních nápadů a invence. Za velmi povedený, masivní, ostrý a velmi dobře čitelný, považuji zvuk (Eloi Nicod at Craftline Studio (The Scalar Process)). Dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti, opravdovosti a autenticitě. Motiv na obalu (Leoncio Harmr) ve mě evokuje spoustu představ, které jsem napsal v úvodu dnešní recenze. Zpočátku vám možná budou připadat nové skladby nepřístupné, zahalené do složitosti a v některých momentech pro vás budou i nepříjemné. Není to také album na první poslech. Chce čas, vyžaduje plné soustředění a i určitou dávku trpělivosti. Když ale vydržíte, začnete po nějaké době rozkrývat jednotlivé vrstvy, zajímavé momenty, pasáže, které po sobě zanechávají hlubokou krvavou stopu. Osobně jsem potřeboval klid, tichou místnost a otevřené okno nad pulsujícím městem. Hudba vynikla opravdu nejvíce v hluboké noci. To potom na mě měla až magický účinek. O "The Oblation of Man" lze s jistotou napsat, že bude jednou znít éterem, až se budete procházet po spálené zemi. Netuším, kdy ten okamžik přijde, ale každým dalším rokem víc souhlasím se starými spisovateli sci-fi, kteří nám náš současný stav světa předpovídali. Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!


Asphyx says:

When I woke up in the middle of the night, the sky was unusually dark. The stars were barely visible, and the moon was the color of blood. Ghosts craving fresh flesh appeared in the streets. At first, I thought it was just a horrible nightmare that had come to visit, but after a moment, I knew it was the end. The apocalypse that the elders had been talking about for years had become a cruel reality. People were dying by the hundreds, by the thousands, and the land was covered with their corpses. Man had become a wolf to man.

Similar dystopian visions come to mind whenever I listen to the second full-length album by the French dark metal band TOWERING, every time I press play on my player. I look up at the black sky and wonder when the end will come the absolute end. Cold, sharp, and dissonant melodies fly around me, and a chill settles in my bones. The world is shrouded in a dirty fog. 


It’s as if sharp spikes were piercing me. The music tears at me, hurts me, burns me, and chills me all at once. The French band has a distinct style. They drew loose inspiration from bands like ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN, and they’ve done so with great elegance and skill. While the influences of these bands are evident and distinct, the guys have also infused the songs with a generous dose of their own ideas and creativity. I consider the sound (Eloi Nicod at Craftline Studio (The Scalar Process)) to be very well-executed, massive, sharp, and very clear. It lends the recording even greater believability, sincerity, and authenticity. The cover art (Leoncio Harmr) evokes in me many of the ideas I wrote about in the introduction to today’s review. At first, the new songs may seem inaccessible to you, shrouded in complexity, and at times even unpleasant. This is not an album for a first listen. It takes time, requires full concentration, and even a certain amount of patience. But if you stick with it, after a while you’ll begin to uncover individual layers, interesting moments, and passages that leave a deep, bloody trail in their wake. Personally, I needed peace and quiet, a silent room, and an open window overlooking the pulsating city. The music truly shone brightest in the dead of night. That’s when it had an almost magical effect on me. One thing we can say for certain about "The Oblation of Man" is that it will one day echo through the ether as you walk across scorched earth. I have no idea when that moment will come, but with each passing year, I find myself agreeing more and more with the old sci-fi writers who predicted our current state of the world. A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Tracklist:
01. Asceticism 
02. To Die Once And Emerge 
03. Shattering Individuality 
04. The Devouring Presence 
05. Herald Of The Black Sun 
06. Embraced Atonement

band:
Vocals, Lead Guitars / T. J. S.
Guitars / Christnacht
Bass / Arboria
Drums / Mortem

sobota 11. dubna 2026

Interview - RELIC - Devilish, raw, dark black death metal that reeks of sulfur!


Interview with black death metal band from Milwaukee - RELIC.

Answered Kevin Forsythe, thank you!


Ave RELIC! Greetings from the underground, from Milwaukee. How’s it going over there? I have to tell you one thing up front. When I got your email saying you were starting a new band, I’d just broken my leg about two weeks earlier. It hurt like hell, my bone was burning, and I was pretty pissed off. I needed to get that anger out of my head somehow. I put on your new album “Crown of Flies” in my headphones, stared at the ceiling, and before long I had to fight the urge to punch the wall! It’s a great record devilish, wild exactly the kind of death metal that runs through my veins. How did you guys get together? Please walk us through the history of RELIC.

Kevin Forsythe: Things are good here in Milwaukee! Oh man sorry to hear about your leg that sounds horrible. I hope that you heal up fast without any complications. Alex, Jeff and I have been doing bands together for almost 15 years so we are long time friends. About a year ago we wanted to do a more Death Metal focused band. Something more mid 90’s Midwest Death Metal inspired. I wanted to go back to my roots. We jammed a few ideas and in a short amount of time we came up with a few songs. We liked the direction so we continued to build on that.


“Crown of Flies” is truly a work straight from hell. Each of you, as musicians, has a lot of great albums under your belt; you’re veterans of the scene. But you’re also all strong personalities. How did the new album come together? Who had the final say? Did you argue, for example? I’m interested in the actual process of creating new songs…

KF: We really write as a band. When coming up with riff ideas or arrangements it can be anyone. We kind of have two different ways of putting the songs together. Vinny or I will come up with a riff or two away from rehearsal and bring it to the band to see if anyone likes it. If yes then we finish the song as a band everyone will have ideas and input. The other way is improvising things during warm up. I come up with my best stuff off the top of my head just winging it so to speak. Alex will be on the drums warming up and I will just play whatever comes to mind and somehow we will click on something. If it seems like a solid foundation we will finish the song again as a band with input from everyone.

It’s always been about the sound, and you’ve come up with death metal that has that old, raw energy. You can feel a lot of pressure in the songs, but everything also feels primal, animalistic. It reminds me of a lot of recordings from the nineties (sure, DEICIDE, ANGELCORPSE). Was that the goal? How and where did you record, how did you want to sound, and who handled the mastering and mixing?

KF: Yes, that was our goal exactly. I started playing in bands in the early 90’s and I wanted to bring the Midwest 90’s Death Metal sound back into the music. We record the drums live as a band but the other instruments are isolated so they don't bleed into the drum tracks. Once we have the drums down I will go in and track the guitars. Then Jeff will put the vocals on over the music that is 90% done. Sometimes we will have an idea to put a part in a song or take a part out after the vocals are done so it's a group effort. Mix wise this time we wanted to be loud and kind of beat the shit out of the listener. I wasn’t as concerned about making sure everything was balanced perfectly or making sure you could hear every note perfectly. We wanted to have the listener feel like they just got beat down haha.


They say that the cover sells the album. There’s a motif on “Crown of Flies” that really caught my eye. It features a figure with a shattered head, with bloody shreds where the face should be. It’s a very interesting piece of art, and I think it fits your music perfectly. Who created it? How exactly does it relate to your music?

KF: Jeff had the idea of a crown soaked in gore being held up as an offering. The artist Sant V. Schreiber (Instagram: sannosferatu) we had worked with in the past. We gave him the general idea and he ran with that. His detail and color concepts are what catches my eye. We were very satisfied with the results. As far as how it relates to the music I think his style mixes with our sound very well. It's dirty and grim yet detailed and rich with atmosphere.

Whenever I hear a new recording, I always try to focus on the lyrics as well. What are the lyrics on “Crown of Flies” about? Who wrote them, and where did they draw inspiration from? Was it books, life? Or movies?

KF: Jeff writes almost all the lyrics and comes up with the lyrical concepts. Some of us will come up with lyric ideas and send them to him but ultimately Jeff has final say on what makes it. We will work as a band when placing the lyrics over the music from time to time. Inspiration wise can be anything from movies or just real life in general.


I really love that ancient rawness and intensity in your music. Every time I hit play, I feel like the album is going to sweep me off the face of the earth. But everyone had to start somewhere; that journey was surely complex and demanding. Who was your role model way back when? How did you get into music in the first place? What was the first band you saw live? And when did you first stand on stage?

KF: I’m a little older than the rest of the guys (one of the reasons the name Relic fits so well for this haha) and I love 80’s rock / metal. That is what I grew up on and saw on MTV all the time. This led me to discovering bands like Metallica. That opened the door to the Bay Area Thrash scene. I was 100% captivated by that scene and loved everything that came out of it. Not too long after the early Death Metal scene started up and all the Thrash bands went from Eb or D tuning to around 1990 everyone dropped to C or B. It was a great time to be in the thick of it and witness the change to Death Metal. First metal band I saw live was Metallica. It blew my mind how many other Death Metal fans were in the audience. I really didn't know anyone else that liked it and I assumed I was on my own. When I saw Obituary, Grave, and Morbid Angel shirts all over I was like cool more people to talk to and find out what bands are out there. I wanted to be apart of the Death Metal scene to me it was the new exciting thing. First official gig I did was in High School. I formed a band with some friends from school and we mostly played for friends at our rehearsal space. We knew some other bands from the surrounding area and we all put our heads together to put the show on. Was a very exciting time, some of the bands had members that went on to do great things. Was great time!

Years ago, I wrote a review of your band EMBLAZONED. But they’re not the only band from Milwaukee and Wisconsin that’s been making waves in recent years. I don’t know how you see it, but lately it seems to me that your scene is really thriving when it comes to extreme metal. How do you perceive your scene, the bands, promoters, and labels? Where would you take me to a concert? I like smaller clubs with good beer, sound, and pretty girls 😊)…

KF: The Milwaukee area metal scene has had its ups and downs over the years. Right now we have a lot of great bands. We have been getting a lot of great underground or DIY shows. We have a few venues in town now that support this so we are very lucky to have that working for us. I like playing in smaller bars and clubs because the energy in a smaller space is more captivating. Big shows with a lot of people are great too but you make friends with the audience when it's smaller. That is what I like the most when playing live is meeting others and making friends. You can have totally different upbringings, jobs / professions, economic or political beliefs, or whatever else divides people out there. But, when you come to the show we all have one thing in common that brings us together. The music and that is what keeps me going.

Bands worth you time to check out:
To The Dogs - tothedogs.bandcamp.com


When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

KF: I'm definitely not a party guy! Those days are long gone haha. I still like to get out and flyer the city and go to shows to talk to people. Most band promotions are over the internet now and I will do as much as I can with that as well but I like talking to people. If there is a label or PR guy working with us that is great but I'm still going to get out there and promote face to face. If someone is playing nearby and I can make it to the show I will go support. It's important not only to support the band but the promoter that backed the show and the venue that hosted the show.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you, as RELIC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

KF: You are correct there is so much out there and so many choices it's hard to stand out. The streaming platforms get thousands of songs a day sent to them to host so as a band it's very difficult to stand out. I think that is why so many bands now are focusing on the visual live show almost like KISS did back in the 70s. The best way (in my opinion) to get the name out there is to play as many shows as you can. If you are not able to play shows then you have to go to them and talk to people and let them know your band exists and is worth their time to check out. You can't be in a band nowadays and not have streaming available but I still make CD’s and take them to shows to promote and talk with others.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

KF: Death Metal for me is an escape from the world and everyday life. It's good friends and people that I have known for years having fun together. It's my go to when I want to write some riffs or listen to something that has a little bite to it. I feel very lucky to have seen the scene from the early days to what it is today. My contribution to it may be small or not as impactful as others around me but I was able to be a part of it. I'm grateful for that and the fact that all these years later I'm still able to do it! I'm not the best musician in town but that is not what it's about. It's about really liking something and wanting to be a part of it and if you can find a few people that feel the same way awesome! That is what it's all about.

To wrap things up, a classic but important question. What does RELIC have planned for the coming months? Where can we catch you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

KF: We are putting together more songs. We have some that we didn't record yet that are coming along very well. We have some live shows booked for this summer and we plan to play out as much as we can for the rest of the year. If anyone else came along that wanted to work with us and got in touch that would be great but I'm totally fine doing this DIY style too! We hope to have a full album out in 2027 so be on the lookout for that!

Thank you so much for the interview. I wish not only the new album every success, but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Crown of Flies” in my head again!

KF: Awesome man! Thank you for the interview and continued support means a lot to us. All the best cheers!

Rozhovor - RELIC - Ďábelský, syrový, temný black death metal, který smrdí sírou!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Milwaukee - RELIC.

Odpovídal Kevin Forsythe, děkujeme!

Recenze/review - RELIC - Crown of Flies (2026):

Ave RELIC! Zdravím do podzemí, do Milwaukee. Jak se u vás máte? Musím ti dopředu říct jednu věc. Když mi přišel od tebe email s tím, že zakládáte novou kapelu, měl jsem zrovna asi dva týdny zlomenou nohu. Bolelo to jako čert, pálila mě kost a byl jsem pěkně naštvaný. Potřeboval jsem nějak dostat vztek ze své hlavy. Pustil jsem si vaši novinku „Crown of Flies“ do sluchátek, díval se do stropu a za chvilku jsem měl co dělat, abych nemlátil pěstí do stěny! To je skvělá nahrávka, ďábelská, divoká, jedná se přesně o druh death metalu, který koluje i v mých žilách. Jak jste se dali dohromady? Proveď nás prosím historií RELIC.

Kevin Forsythe: V Milwaukee se nám daří dobře! Je mi líto, že máš zlomenou nohu, zní to hrozně. Doufám, že se brzy uzdravíš a nebudeš mít žádné komplikace. Alex, Jeff a já spolu hrajeme v kapelách už skoro 15 let, takže jsme dlouholetí přátelé. Asi před rokem jsme chtěli udělat kapelu zaměřenou spíše na death metal. Něco spíše inspirovaného death metalem ze Středozápadu v polovině 90. let. Chtěl jsem se vrátit ke kořenům. Nahráli jsme pár nápadů a za krátkou dobu jsme vymysleli pár písní. Líbil se nám směr, takže jsme na něm dále stavěli.


„Crown of Flies“ je opravdu dílo ze samotného pekla. Vy máte každý, jako muzikant, za sebou spoustu skvělých alb, jste veteráni scény. Každý jste ale také osobnost. Jak novinka vznikala? Kdo měl poslední slovo? Nehádali jste se třeba? Zajímá mě samotný proces vzniku nových skladeb…

KF: My vlastně píšeme jako kapela. Když vymýšlíme nápady na riffy nebo aranžmá, může to být kdokoli. Máme dva různé způsoby, jak písně dávat dohromady. Vinny nebo já vymyslíme jeden nebo dva riffy mimo zkoušku a přineseme je kapele, abychom zjistili, jestli se někomu líbí. Pokud ano, tak píseň dokončíme jako kapela, každý bude mít nápady a podněty. Druhý způsob je improvizace během rozcvičky. Já vymýšlím své nejlepší věci z hlavy, jen tak mimochodem. Alex bude hrát na bicí a bude hrát, cokoli vás napadne, a nějak se do toho pustíme. Pokud se to bude zdát jako solidní základ, píseň dokončíme znovu jako kapela s podněty od všech.

O zvuku to bylo vždycky a vy jste přišli s death metalem, který má takovou tu starou, surovou energii. Ze skladeb je cítit velký tlak, ale také vše působí živočišně, zvířecky. Připomíná mi to spoustu nahrávek z devadesátých let (jasně, DEICIDE, ANGELCORPSE). Bylo to účelem? Jak a kde jste nahrávali, jak jste chtěli znít a kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

KF: Ano, přesně to byl náš cíl. Začal jsem hrát v kapelách na začátku 90. let a chtěl jsem do hudby vrátit zvuk death metalu z 90. let na Středozápadě. Bicí nahráváme naživo jako kapela, ale ostatní nástroje jsou izolované, aby nepronikaly do bicích stop. Jakmile máme bicí hotové, jdu do toho a nahraju kytary. Pak Jeff přidá vokály přes hudbu, která je z 90 % hotová. Někdy máme nápad přidat part do písně nebo part vyjmout až po dokončení vokálů, takže je to skupinová práce. Co se týče mixu, tentokrát jsme chtěli být hlasití a posluchače trochu umlčet. Nešlo mi tolik o to, aby bylo všechno dokonale vyvážené nebo aby bylo perfektně slyšet každou notu. Chtěli jsme, aby se posluchač cítil, jako by ho právě někdo umlčel, haha.


Říká se, že obal prodává. Na „Crown of Flies“ je motiv, který mě opravdu zaujal. Je na něm postava s roztříštěnou hlavou, s krvavými cáry místo obličeje. Je to hodně zajímavá práce a myslím si, že se perfektně hodí k vaší hudbě. Kdo je autorem? Jak přesně souvisí s vaší hudbou?

KF: Jeff měl nápad s korunou nasáklou krví, která by byla držena jako obětina. Autorem je umělec Sant V. Schreiber (Instagram: sannosferatu), se kterým jsme v minulosti spolupracovali. Dali jsme mu obecný nápad a on s ním pracoval. Jeho detaily a barevné koncepty jsou to, co mě zaujalo. S výsledky jsme byli velmi spokojeni. Co se týče toho, jak to souvisí s hudbou, myslím, že jeho styl se s naším zvukem velmi dobře mísí. Je špinavý a ponurý, ale zároveň detailní a bohatý na atmosféru.

Vždycky, když slyším nějakou novou nahrávku, tak se snažím soustředit i na texty. O čem jsou ty na „„Crown of Flies“? Kdo je jejich autorem, kde pro ně bral inspiraci? Byly to knihy, život? Nebo filmy?

KF: Jeff píše téměř všechny texty a vymýšlí textové koncepty. Někteří z nás přijdou s nápady na texty a pošlou mu je, ale nakonec má Jeff konečné slovo o tom, co vytvoří. Budeme jako kapela čas od času pracovat na tom, abychom texty spojili s hudbou. Inspirací může být cokoli z filmů nebo obecně ze skutečného života.


Mě se na vaší hudbě hrozně líbí taková ta pradávná surovost, tlak. Pokaždé, když zapnu play, tak mám pocit, že mě album smete z povrchu zemského. Každý ale nějak začínal, ta cesta byla určitě složitá a náročná. Kdo byl kdysi dávno tvým vzorem? Jak si s hudbou vůbec začínal ty? Jakou kapelu si viděl jako první naživo? A kdy jsi stál poprvé na pódiu?

KF: Jsem o něco starší než ostatní kluci (jeden z důvodů, proč se k nám jméno Relic tak dobře hodí haha) a miluji rock/metal 80. let. Na tom jsem vyrůstal a pořád jsem ho sledoval na MTV. To mě vedlo k objevení kapel jako Metallica. To mi otevřelo dveře k thrash scéně v oblasti Sanfranciského zálivu. Byl jsem touto scénou stoprocentně uchvácen a miloval jsem všechno, co z ní vzešlo. Krátce poté, co se rozběhla raná death metalová scéna a všechny thrash kapely přešly z ladění z Eb nebo D, kolem roku 1990 všichni klesli na C nebo B. Byla to skvělá doba být uprostřed dění a být svědkem proměny death metalu. První metalová kapela, kterou jsem viděl naživo, byla Metallica. Ohromilo mě, kolik dalších fanoušků death metalu bylo v publiku. Opravdu jsem neznal nikoho jiného, ​​komu by se to líbilo, a myslel jsem si, že jsem na to sám. Když jsem všude viděl trička Obituary, Grave a Morbid Angel, byl jsem si jistý, že je tu spousta lidí, se kterými si můžu popovídat a zjistit, jaké kapely existují. Chtěl jsem být součástí death metalové scény, pro mě to bylo něco nového a vzrušujícího. První oficiální koncert jsem měl na střední škole. Založil jsem kapelu s pár kamarády ze školy a většinou jsme hráli pro kamarády v naší zkušebně. Znali jsme i další kapely z okolí a všichni jsme dali hlavy dohromady, abychom udělali show. Byla to velmi vzrušující doba, některé kapely měly členy, kteří později dokázali skvělé věci. Byla to skvělá doba!

Před lety jsem psal recenzi i na vaši smečku EMBLAZONED. Není to ale jediná kapela, o které je z Milwaukee a Wisconsinu poslední roky slyšet. Nevím, jak to vnímáš ty, ale mě poslední dobou přijde, že to u vás, co se týká extrémního metalu, opravdu žije. Jak vnímáš vaši scénu, kapely, promotéry, labely? Kam bys mě pozval na koncert? Mám rád menší kluby s dobrým pivem, zvukem a hezkými holkami😊)…

KF: Metalová scéna v oblasti Milwaukee zažila v průběhu let své vzestupy i pády. Momentálně tu máme spoustu skvělých kapel. Pořádáme spoustu skvělých undergroundových nebo DIY koncertů. Ve městě teď máme pár klubů, které tohle podporují, takže máme velké štěstí, že nám to tak funguje. Rád hraji v menších barech a klubech, protože energie v menším prostoru je podmanivější. Velké koncerty s velkým množstvím lidí jsou taky skvělé, ale v menším publiku se s nimi spřátelíte. To je to, co mě na živém hraní baví nejvíc, je setkávání s ostatními a navazování přátelství. Můžete mít úplně jinou výchovu, práci/profese, ekonomické nebo politické přesvědčení nebo cokoli jiného, ​​co lidi rozděluje. Ale když přijdete na koncert, máme všichni jednu věc společnou, která nás spojuje. Hudbu a to je to, co mě drží nad vodou.

Kapely, které stojí za to si poslechnout:

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

KF: Rozhodně nejsem žádný pařmen! Ty časy jsou dávno pryč haha. Pořád rád vyrazím ven, létam po městě a chodím na koncerty, abych si povídal s lidmi. Většina propagačních akcí kapel teď probíhá přes internet a já se s tím taky snažím dělat, co můžu, ale rád si s lidmi povídám. Pokud s námi spolupracuje nějaký label nebo PR technik, je to skvělé, ale stejně se tam budu chtít promovat osobně. Pokud někdo hraje poblíž a já se můžu na koncert dostat, půjdu ho podpořit. Je důležité podpořit nejen kapelu, ale i promotéra, který koncert zajistil, a místo konání.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako RELIC ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

KF: Máte pravdu, je toho tolik a tolik možností, že je těžké se odlišit. Streamovací platformy dostávají denně tisíce písní k hostování, takže pro kapelu je velmi těžké se odlišit. Myslím, že proto se tolik kapel nyní zaměřuje na vizuální živá vystoupení, podobně jako to dělali KISS v 70. letech. Nejlepší způsob (podle mého názoru), jak se prosadit, je odehrát co nejvíce koncertů. Pokud nemůžete hrát koncerty, musíte za nimi jít, promluvit si s lidmi a dát jim vědět, že vaše kapela existuje a stojí za to si ji poslechnout. Dnes už nemůžete být v kapele a nemít k dispozici streamování, ale já pořád nahrávám CD a beru je na koncerty, abych je propagoval a mluvil s ostatními.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

KF: Death metal je pro mě únikem ze světa a každodenního života. Jsou to dobří přátelé a lidé, které znám roky, kteří se spolu baví. Je to můj cíl, když chci napsat nějaké riffy nebo si poslechnout něco, co má trochu říz. Mám velké štěstí, že jsem mohl vidět scénu od počátků až po to, jaká je dnes. Můj přínos k ní může být malý nebo ne takový jako u ostatních kolem mě, ale mohl jsem být její součástí. Jsem za to vděčný a za to, že to po všech těch letech stále můžu dělat! Nejsem nejlepší hudebník ve městě, ale o to nejde. Jde o to, abyste něco opravdu měli rádi a chtěli být toho součástí, a pokud najdete pár lidí, kteří cítí totéž, je to úžasné! O to jde.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají RELIC v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

KF: Dáváme dohromady další písničky. Některé jsme ještě nenahráli a daří se nám velmi dobře. Na toto léto máme domluvené živé koncerty a po zbytek roku plánujeme hrát co nejčastěji. Pokud by se ozval někdo další, kdo by s námi chtěl spolupracovat, bylo by to skvělé, ale mně nevadí dělat tohle ve vlastním stylu! Doufáme, že v roce 2027 vyjde celé album, takže se na to těšte!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Crown of Flies“ zase narvat do hlavy!

KF: Úžasný chlape! Děkujeme za rozhovor a tvoje pokračující podpora pro nás hodně znamená. Hodně štěstí!

Recenze/review - RELIC - Crown of Flies (2026):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine