Přicházejí za mnou jenom v případech, když mi pouštějí žilou. Stále si myslí, že jsem prokletý, že jsem zavržený, že mám černou duši. Jenže tohle jsou všechno věci, které nejdou zničit. Nepomáhá svěcená voda, ani zaříkávání. Modlili se za mě mnozí, pokoušeli se mě léčit, jenže já nikdy neodvolám. Moje víra v temnotu je stále pevná. Mučili mě a nakonec mě za moje názory upálí, přesto budu stále dál poslouchat rouhačské smečky, jako jsou portugalští REPUGNATOR.
Kapela vydává svoje první EP a ihned se stala mým stínem. Sešla se zde totiž parta muzikantů, kteří moc dobře vědí, o čem je opravdové reálné zlo a krutá smrt. Jako prostředek pro vyjádření svých nejtemnějších myšlenek si vzali na pomoc starý, prašivý death metal i chladný black. Výsledkem se koktejl, který když ochutnáte, tak si na něm získáte závislost. A také budete navěky prokleti. Amen!
Hudba musela být nahrávána v těch nejhlubších katakombách. Pánové se nechali ovlivnit kapelami typu BLASPHEMY, SADISTIK EXEKUTION, MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PROFANATICA, VULCANO, INCANTATION. Skladby jsou nahrány s jediným účelem. Spálit vás na popel. Myslím si, že se to téhle smečce rozzuřených prašivých psů, kteří hlídají vchod do podzemí, jednoznačně podařilo. Za povedený považuji i ostrý, nekompromisní a prašivý zvuk. S chutí se dívám i na obal, na kterém je snad kdysi prokletý kostel, ze kterého zbyly už jen ruiny. "Foul Transfixation" jsem si rval do hlavy nejvíce večer, když už se setmělo a přízraky se začaly toulat ulicemi. Obrátil jsem pokaždé všechny kříže dolů, zapálil černé svíce a začal jsem spolu s kapelou odříkávat obrácené modlitby. Nové EP je divokou, nespoutanou a nekompromisní jízdou, která směřuje rovnou do pekla. Kolem mě hoří při poslechu očišťující ohně. Smrt má, stejně jako samotný ďábel, mnoho podob. Tu, kterou nám ukazují REPUGNATOR, je zvrácená, morbidní, vytažená odněkud ze záhrobí. Není vůbec poznat, že se jedná o debutové album. Naopak, Portugalci nakopali zadek o hodně slavnějším smečkám. Nezbývá mi nic jiného, než vám novinku doporučit. Pokud každé ráno uléháte do své oblíbené rakve, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu i pro vás. Přicházejí za mnou jenom v případech, kdy mi pouštějí žilou. Stále si myslí, že jsem prokletý, že jsem zavržený, že mám černou duši. Jenže tohle jsou všechno věci, které nejdou zničit. Nepomáhá svěcená voda, ani zaříkávání. Jsem už dávno smířený se svým osudem. Temný, syrový, devastující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Ďábelská mše plná zlého rouhání!
Asphyx says:
They only come to me when they're bleeding me dry. They still think I'm cursed, that I'm condemned, that I have a black soul. But these are all things that can't be destroyed. Holy water doesn't help, nor does incantations. Many have prayed for me, tried to heal me, but I will never recant. My faith in the darkness is still strong. I have been tortured and will eventually be burned for my beliefs, yet I will continue to listen to blasphemous packs like the Portuguese REPUGNATOR.
The band released their first EP and immediately became my shadow. This is because they have brought together a bunch of musicians who know very well what true real evil and cruel death is all about. They've taken the help of old, dusty death metal and cold black as a means to express their darkest thoughts. The result is a cocktail that when you taste it, you get addicted to it. And you'll also be damned forever. Amen!
The music must have been recorded in the deepest catacombs. The gentlemen were influenced by bands like BLASPHEMY, SADISTIK EXEKUTION, MYSTIFIER, SARCÓFAGO, PROFANATICA, VULCANO, INCANTATION. The songs are recorded with one purpose. To burn you to ashes. I think that this pack of angry mangy dogs guarding the entrance to the underground has clearly succeeded. I also think the sharp, uncompromising and dusty sound is hilarious. I also look with relish at the cover, which perhaps features a once cursed church, of which only the ruins remain. "Foul Transfixation" was the one I was banging around in my head the most in the evening, when it got dark and the ghosts started to roam the streets. I turned all the crosses down each time, lit the black candles, and started saying the inverted prayers with the band. The new EP is a wild, unbridled and uncompromising ride that goes straight to hell. Purifying fires burn around me as I listen. Death, like the devil himself, takes many forms. The one REPUGNATOR shows us is twisted, morbid, pulled from somewhere beyond the grave. It is not at all noticeable that this is a debut album. On the contrary, the Portuguese kicked the ass of much more famous packs. I have no other choice but to recommend the new album to you. If you lie down in your favorite coffin every morning, don't hesitate a moment. It's playing for you, too. They only come to me when they're letting me down. They still think I'm cursed, that I'm damned, that I have a black soul. But these are all things that can't be destroyed. Holy water doesn't help, nor does incantations. I've long since accepted my fate. Dark, raw, devastating black death metal where you meet your own demons! A devilish mass full of evil blasphemy!
Mrtvola, kterou jsem našel tentokrát, byla již ve značném stádiu rozkladu. Červi i rostliny již odvedli svoji práci a maso dávno odpadalo od kostí. Zůstal jenom vyděšený výraz ve tváři a také děsivé vzpomínky, otištěné do okolních kamenů. Pod korunami stromů se stal před několika měsíci násilný čin. Jen kousek od cesty, po které se prochází spousta lidí. Tělo se stalo jakýmsi mementem, ale také pozvánkou na onen svět. Temnota zase jednou zvítězila nad světlem.
Stejně jako na novém album Marka Riddicka (FETID ZOMBIE, GRAVE WAX) a Adriena “Liquifiera” Webera (VOCIFERIAN, GOATHOLOCAUST, LUGER). Jedná se o morbidní návrat MACABRA po dlouhých devíti letech a také o nahrávku, na kterou jsem se opravdu těšil. A zklamaný rozhodně nejsem. Naopak, skladby se kolem mě ihned omotaly jako pevné pavučiny a strhly mě do hlubin. Máte rádi starý, prašivý death metal, nasáklý zkaženou krví? Potom jste zde správně.
Když desku "Etsaman" poslouchám, tak si opravdu připadám jako na návštěvě nějakého dávno opuštěného lesního hřbitova. Rozpadlé kobky, vykradené hroby, polámané kříže a také absolutně podmanivá a pochmurná atmosféra. Stejná, jakou můžeme nalézt i na tomto albu. Pokud jste fanoušci třeba takových NIHILIST, FUNEBRE, PAGANIZER, CONVULSE, DEMIGOD, tajemných hororových filmů, návštěv opuštěných katakomb i márnic, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány s takovým tím staroškolským nadšením, opravdovostí a ryzostí. Je znát, že oba pánové jsou velcí srdcaři. Povedl se zvuk a samozřejmě i obal, jehož zelená barva i motiv pradávné příšery se myslím budou velmi dobře vyjímat i na tričku. Tohle je zkrátka hudba pro staré death metalové psy, jako jsem já a mí spolubojovníci. Ostrá a démonická, divoká a nespoutaná, chladná jako ruka čerstvé mrtvoly. Taková je nová deska. Nejvíc se mi ale líbí zachmuřené nálady, takový ten zvláštní neklid, který se prolíná celým albem jako červená nit. Staví se zde sice na pevných, klasických a tradičních motivech, ale přidávané je i velké množství vlastních nápadů, zvrácených vizí a fantazie. Venku se setmělo a musím se zase vydat na cestu. Beru do rukou lopatu i sekyru. Mám v plánu další poslech MACABRA a také exhumaci nového hrobu. Myslím si, že mi práce půjde dobře od ruky, tahle deska se totiž povedla po všech stránkách. Mrtvola, kterou jsem našel tentokrát, byla již ve značném stádiu rozkladu. Červi i rostliny již odvedli svoji práci a maso dávno odpadalo od kostí. Zůstal jenom vyděšený výraz ve tváři a také děsivé vzpomínky, otištěné do okolních kamenů. Jsem zde správně, znovu přidávám volume, až na samou hranici bolesti. Tajemný, děsivý, chladný a temný death metal z těch nejhlubších katakomb! Krvavé ozvěny z lesních pohřebišť!
Asphyx says:
The corpse I found this time was already in a considerable state of decomposition. The worms and plants had done their work and the flesh had long since fallen off the bones. All that remained was a terrified look on its face, as well as horrifying memories imprinted on the surrounding stones. A few months ago, a violent act took place under the treetops. Just a short distance from the road where many people walk. The body became a kind of memento, but also an invitation to the other world. The darkness has once again triumphed over the light.
As on the new album by Mark Riddick (FETID ZOMBIE, GRAVE WAX) and Adrien "Liquifier" Weber (VOCIFERIAN, GOATHOLOCAUST, LUGER). This is a morbid return of MACABRA after nine long years and also a record I was really looking forward to. And I am definitely not disappointed. On the contrary, the songs immediately wrapped around me like tight cobwebs and pulled me into the depths. Do you like old, dusty death metal, soaked in corrupted blood? Then you've come to the right place.
When I listen to "Etsaman", I really feel like I'm visiting some long-abandoned forest cemetery. Dilapidated dungeons, robbed graves, broken crosses and also absolutely captivating and gloomy atmosphere. The same as we can find on this album. If you are a fan of NIHILIST, FUNEBRE, PAGANIZER, CONVULSE, DEMIGOD, mysterious horror movies, visits to abandoned catacombs and morgues, then you are right here. The songs are written with that old school enthusiasm, genuineness and purity. You can tell that both gentlemen are big hearts. The sound and, of course, the cover art, whose green colour and the motif of the ancient monster will, I think, look very good on a T-shirt. This is simply music for old death metal dogs like me and my comrades in arms. Sharp and demonic, wild and unbridled, cold as the hand of a fresh corpse. That's the new record. But most of all I like the gloomy moods, that strange restlessness that runs through the whole album like a red thread. While it builds on solid, classic and traditional motifs, it also adds a lot of its own ideas, twisted visions and imagination. It's dark outside and I have to hit the road again. I pick up the shovel and the axe. I plan on listening to MACABRA again and also exhuming a new grave. I think I will do a good job, because this record is a success in every aspect. The corpse I found this time was already in a considerable state of decomposition. The worms and plants had done their work and the flesh had long since fallen off the bones. All that remained was a horrified look on its face, as well as horrifying memories imprinted on the surrounding stones. I'm right there, adding volume again, to the very edge of pain. Mysterious, terrifying, cold and dark death metal from the deepest catacombs! Bloody echoes from the forest burial grounds!
Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Jakási vyšší síla, temnota, touha po záhadách. Nějak podvědomě jsem cítil, vnímal celým tělem, že jednou potkám přízraky. Duše zemřelých, toulajících se navěky mezi naším a oním světem. Poslouchal jsem u toho debutové dlouhohrající album francouzských tmářů STAWBOUND.
Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že se jedná přesně o druh muziky, která koluje i v mých žilách. Sedával jsem na studených lavičkách, kýval se do rytmu a vychutnával si jednotlivé mrazivé melodie. Líbí se mi, že si kapela dala záležet na formálních věcech, jako je zvuk (Camile Giraudeau) i obal (Costin Chioreanu). Všichni odvedli profesionální práci a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je velmi podmanivá, návyková, záhadná a nebál bych se napsat magická.
Syrový, tradiční death metal se zde potkává s chladným black metalem a v některých momentech i doomovými náladami. Skladby se mi pomalu dostávají pod kůži i do podvědomí. Mám to nastavené tak, že nechávám na sebe novou muziku jen tak působit. Pokaždé si nové, neznámé album několikrát poslechu a potom se rozhodnu, jestli budu o kapele psát. STAWBOUND si mě získali nejen svým přístupem, ale také nadšením a schopností navodit záhadnou a velmi temnou atmosféru. Jsem během poslechu opravdu na hřbitově, pomalu se stmívá a já čekám, co se stane. Také cítíte z hudby napětí, takový ten drive, pradávnou sílu a energii? Já ano, Francouzi jsou pro mě opravdoví, uvěřitelní, hrají si s jednotlivými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a ihned jsem je zařadil do nejposlouchanějších nahrávek měsíce. Líbí se mi jejich rukopis, výraz. Zkrátka a dobře, kapela přistupuje ke své hudbě velmi poctivě, s velkou porcí talentu. Ne, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka rozhodně není jenom dobrým řemeslem. Naopak, je v ní něco navíc, jakýsi punc kvality. A také, což je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. V některých momentech si s touhle smečkou zavzpomínáte na kapely jako BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. Těmi se nechali, dle mého skromného úsudku, tihle maniaci volně inspirovat. Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Ano, bylo to tohle album. Starosvětský, tajemný a záhadný death metal s temně podmanivou black doomovou atmosférou!
Asphyx says:
Actually, I don't even know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It's as if something kept drawing me to these cursed places. A higher power, a darkness, a longing for mystery. Somehow, subconsciously, I felt, sensed with my whole body, that one day I would meet ghosts. The souls of the dead, wandering forever between this world and the next. I was listening to the debut long-playing album of French obscurantists STAWBOUND.
The first few notes were enough for me to know that this is exactly the kind of music that runs through my veins. I sat on the cold benches, swaying to the rhythm and enjoying each chilling melody. I like that the band took care with formal things like the sound (Camile Giraudeau) and the cover art (Costin Chioreanu). They all did a professional job so you can focus on the music itself. It is very captivating, addictive, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical.
Raw, traditional death metal meets cold black metal and in some moments even doom moods. The songs are slowly getting under my skin and into my subconscious. I have it set in such a way that I just let new music affect me. Every time I listen to a new, unfamiliar album a few times and then decide if I'm going to write about the band. STAWBOUND won me over not only with their attitude, but also with their enthusiasm and ability to evoke a mysterious and very dark atmosphere. I'm really in a graveyard while listening, it's slowly getting dark and I'm waiting to see what happens. Do you also feel a tension from the music, a kind of drive, an ancient power and energy? I do, for me the French are real, believable, they play with each melody like a beast with its prey. They stuck their claw into me and I immediately put them in my most listened to records of the month. I like their handwriting, their expression. In short, the band approaches their music very honestly, with a great deal of talent. No, the gentlemen are not inventing anything new or groundbreaking, but the novelty is definitely not just good craft. On the contrary, there is something extra in it, a kind of quality stamp. And also, which is very important for me, it is very easy to listen to and I like to come back to it. At some moments with this pack you remember bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. In my humble opinion, these maniacs were freely inspired by them. Actually, I don't know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It was as if something kept drawing me to these cursed places. Yes, it was this album. Old world, mysterious and enigmatic death metal with a darkly captivating black doom atmosphere!
A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Hail, we are Stabwound from Normandy, France. The band was founded in 2006 when I bought a guitar and an amp and started writing songs with my High School buddy Yoann. We play Raw Death Metal which is a mix of thrash death and doom/blackened more atmospheric elements.
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
The drums where recorded in a professional studios while all the guitars, bass and vocals where recorded in our home studio.
It was a difficult process as we started with a different line up, then COVID happen and I had to re record every guitar tracks when we got the project back on track after the pandemic.
Finally Camille Giraudeau (dodheimsgard/doedsmagheird) did the mixing and the mastering. Needless to say he did an awsome job at it, making our album sound like old school extreme metal with 2024 quality! This guy is a genius!
How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
We released 200 CDs and 100 LP with our label France Black Death and Grind.
Another 200cd will be released via Iron Blood and Death corporation, our Mexican label.
Both versions are available online !
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
I (Jeremy) write all the lyrics. I see songs as sonic movies, each part of a song being small „scenes“. Thus I like to write song that tell stories, sotries about ancient lovecraftian horrors, war, slasher movies type of tales or more vagues and open lyrics that people can interpret more freely.
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
The logo was created a while back by Greg from Visual Injuries.
The amazingly beautiful artwork was drawn by Costin Chioreanu who is such a talented artist. He meAde a name for himself with his esoteric, dreamlike landscape that come from his mind. Check out his other work for many famous bands, you will dig it!!
We try to be active on social media, especially YouTube and Facebook.
These are really important for us as you will find everything you need to know, see and listen about us!
@stabwoundoff on YouTube
Facebook.com/stabwound.death
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
We chose to work with two labels to have more impact.
We are still fairly underground so having small but professional label both in France and in Mexico is greatly appreciated.
They do thing the old school way but are very supportive.
Thanks Yann, Cyrille, Yoann and Antonio!!
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
I listen to suite a broad range of metal bands but the one iIdoloze are:
Iron maiden, Candlemass, Slayer, My dying Bride, Bolt Thrower, Celtic Frost and Tryptikon, Mayhem… those are the band that shaped my song writing the most!!
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Well I tried all the big names, they never answered so I went to the one who where actually interested and contacted us…
It’s a shame that the big names only selected already established bands. So all in all the small bands have to do everything by themselve first before being picked by a big label.
Anyway, we don’t really care as our labels help us as much as they can and we are doing our best to grow as a band.
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Oh damn, I think I lost track of all the gigs we played since 2008….
I love the small bar gigs because they are raw and in your face, ear splitting volume, proximity with the audience… I love that
Festival gigs are also awesome cause you play on bigger stages in front of a more diverse audience.
Live performances is one of our strong point and each show is a battle to conquer the audience. When you come to see us be sure we will give everything we have to kick your ass hard. So yeah the next gig will always be our best!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
We want to establish Stabwound as a great Death Metal band. We strive to keep the flame of real, raw, aggressive and true metal alive.
We don’t care about money, about faking performance on tik tok, cheating in the studio or live to sound bigger.
What you ear on the album is what you get, straight, dark and catchy Death Metal. We don’t want to be innovators, we love true metal and we want to keep it alive in a world where social media, looks, gimmicks, or the size of the boobs of your lead singer, have more importance than the integrity of your music.
We believe in passion, honesty and integrity. That’s what metal is about for us and that’s what we will always do.
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
You can contact us on our facebook page, instagram and Youtube.
I answer every comment on Facebook so don’t hesitate to say hello ther too!
We would love to play on Poland by the way, so if you are a promoter we will be more than happy to come destroy your stage at a festival !!!
Ave RECKLESS MANSLAUGHTER! Greetings to Germany. I hope everything is all right with you. I was really looking forward to your new album "Sinking into Filth", I always enjoyed the previous albums and I like to come back to them. How did the new album come about and why did it take five long years?
Hey Jakub! Great that you also enjoyed our new album. The first Songs were written directly after our last release "Caverns Of Perdition" in 2019 but because of the pandemic, lockdowns and health issues of our Drummer it took four years to finish all Songs. But sometimes it is better to take all time you need, because we are convinced that “Sinking Into Filth“ is our strongest and most dynamic album so far.
I have to say that I was literally blown away by the sound. It's dense, massive, dark and at the same time as cold as a dead man's hand. That's how I like it! The mix is by Jörg Uken. Did you record directly with him or did you just mix the album? With what feelings did you go into the studio and how did you manage to achieve such killer material?
Many thanks for those kind words, these were exactly the feelings we wanted to create with our sound. We tuned down the guitars and also the bass is more brutal than ever before. It should have sounded raw, authentic and in your face but also transparent and not too muddy and Jörg Uken did a gerat Job with it. We recorded with him in his Soundlodge studio, which was again a great time (he also did the Mix and Mastering afterwards). He has a flat for the band directly neighboring to the studio were we could sleep, so we could start with the recording at 10 o‘clock in the morning until 6 o’clock in the evening, so we also had a lot of time for partying, haha. This time we were really well prepared, so we had the time to work out all details like we wanted and I have the feeling that’s the reason for the best lead-guitar-work we ever had. “Ruf der Leere“ was supposed to be a bonus-track for a splitrelease, but it turned out so great with alls those desolate melodies and fitted so well to the album, that we changed it and “Fürchte nicht die Tiefe“ became the song for the split with Depression, which came out at the beginning of the year.
I always take the recordings as a whole and you didn't underestimate just the sound, but also the cover. Lucas Korte is definitely one of my favourite painters. How did you guys get together and how did the cover art come about? Did you have any requirements or did you choose from already prepared paintings? And how did the collaboration work.
For us the artwork is just as important as the music. I don’t like it when the music is top-class but the artwork looks cheap, inappropriate or childish. The music and the artwork must form a complete work of art, thats why we always work with renown artist. But after a Seagrave Artwork it is really difficult to bring it to a even higher level, so we decided to go to a different direction and were in search for a great black-and-white-artist. In 2019 the demo of Malignant Altar totally blew me away, because the combination of the music, production and the awesome artwork of Lucas was just perfect! I’m friend with Kari from Solothus and as he told me, that Lucas created the artwork for the CD-reissue of the debut-album of Solothus. So I wanted to know how it is to work with Lucas. He told me that he is a total nice and down to earth guy who responds to your own ideas what sounded appealing to me. So I contacted him in early 2023 and told him about my idea of a vertical gatefold-artwork. He was on fire and flame for that idea and after I send him a bumbling sketch of my ideas he started to create sketches and after only a few weeks the stunning artwork together with the revised logo (I wanted a logo which perfectly fits to the artwork!) was finished. It was his first Gatefold-artwork and he told me that it was really a lot of work but he seemed to be pretty proud about what he created and so are we! It fits perfectly to the title, the production and the songwriting :)
The lyrics are an integral part of the album. You are quoted as dealing with death by war, the apocalypse. So classic death metal themes. What are the lyrics on "Sinking into Filth" about, who is their author? Where did you get the inspiration for them?
I am responsible for most of the lyrics. I'm not a poet, but the lyrics should have a meaningful content that fits the music and so I always put a lot of work into it. Here you have some lyric-liner-notes for each song :)
Caverns Of Perdition: In keeping with tradition, the fourth album also begins with a song that bears the title of the last album. The lyrics are inspired by the breathtaking artwork of legendary artist Dan Seagrave and describe volcanic activity, the abominable depths and stone-carved tombs of long-gone civilizations.
Befouled Commandments: Guitarist Dennis once wrote the lyrics under the title 'Mythdirected', which were actually intended for a Depravity song. I rewrote some passages under the working title 'Spoiled By Faith' and only christened the song the snappy 'Befouled Commandments' at the very end. In less than three minutes, the hypocrisy of Christianity is denounced and it is shown that supposedly good things stink to high heaven and are based on rotten lies.
Awaiting My Demise: Thematically, it is about the neglect of prosperity in the modern, western world of material abundance and the accompanying absence of euphoria and genuine happiness. An old, embittered, pessimistic man who has (supposedly) seen everything and possessed everything looks back and longs for the end, as he can no longer bear the emptiness and triviality of dreary everyday life.
Retreat Into Nothingness: The nihilistic, depressive text is about the longing for emptiness, loneliness and eternal peace. A return to nothingness, in which the carnal shell no longer has any meaning.
Aktion 1005: Each album features a song about a historically significant military operation. This time, the choice fell on a particularly dark chapter in German history, which was to deal with the exhumation and cremation of the victims of the Nazis' Aktion Reinhardt. This incomprehensible undertaking aimed to cover the traces of genocide and was also known as Sonderaktion 1005 or Enterdungmission and was carried out from 1942 to 1944, mainly in Ukraine and Poland. The vocabulary of the lyrics was deliberately kept sober, cold, almost cynical, but still shows a clear attitude towards this barbarism of our ancestors. Musically, a particularly bleak, threatening mood was therefore chosen, which reaches its eerily epochal climax in the doomy, melancholic middle section. A barbaric song about a barbaric event that will hopefully never happen again. Resist the beginnings. Never again is now!
Ruf der Leere: It is German and means call of the void. In a time where the world stands at the edge of the abyss of extinction the tempting calls to jump are getting louder and louder. Nietzsche once said: "He who fights with monsters should look to it that he himself does not become a monster...when you gaze long into the abyss the abyss also gazes into you". Resisting this call of the void is more difficult than ever these days and this feeling, which is difficult to describe, has been set to music in a fitting way. An almost six-minute fall to the bottomless - eerie and beautiful at the same time...
Risen From The Mass Grave: Here we found lyrical inspiration in the short-story "Bleistiftumriss eines Auferstandenen" from the book "Den Löwenzahn zermalmt nicht die Kesselpauke" by Bernhard Schulz. In this story, he tells of his experiences during the Russian campaign in the Second World War in a visually powerful language and makes it clear how much this terrible experiences shaped him throughout his life and how he actually only returned half-alive. A story that was practically made for desolate death/doom!
My favourite question and I think the readers' too. How does RECKLESS MANSLAUGHTER create new songs? Please let us take a peek into your kitchen. Who is the author of the basic themes? Is everything created in the rehearsal room? I would be interested in the actual process of composing new songs.
Oh yes, we actually are creating everything together in the rehearsal room and that’s the reason why it always takes so long to release new albums, haha. We try to rehearse every week (which is sometimes quite difficult because of work and family-issues) and than we search together for cool riffs and try to arrange new songs. Sometimes one of our guitar-players brings some recordings of hooks, melodies or riffs and the we combine them together. This takes always a lot of time, since eveyone has to be satisfied, but usually we don’t waste too much riffs. When we have a raw idea of a song, Dennis our guitar-player writes down the tabulatures and programs the ideas into tab editor software, so we can optimize speed and iterations and also can add the click, so our drummer Micha can better bring into his ideas. When we have a rough idea finished, we record every track, so we can rehearse those songs even when one member can’t attend a rehearsal which was really helpful, when Micha wasn’t able to play for a few months because of an injury.
You come from the city of Herne, in the industrial Ruhr, just outside of Dortmund. What's it like with your gigs? Do you play a lot? If you were to invite us to play underground metal somewhere, where would it be? Do you have a "base"? Do you like to play often? What are live shows for you?
No one of us actually lives in Herne, it’s only the place of our rehearsal room, which literraly is in the middle of the ruhr-area since we all live spread across the entire ruhr-area. Usually we only play a few weekend-gigs per year, since we all have family and demanding jobs. Our favourite place to be is the AJZ Bahndamm in Wermelskirchen where we played a few times and which is the best place for underground Death Metal with a strong Death Metal-base which is like a little family. We love it to play live and we would wish it would happen more often. Our songs are made to play live and we enjoy every second of those gigs. The gig at the Dortmund Deathfest this year was one of our biggest and most successful gigs so far and we hope to experience such great gigs in the future too.
And what about the underground scene in general? Do the fans come to the shows? Do they support bands? And now I don't mean just sharing on social media, but buying physical media, t-shirts.
Since the ruhr-area is a really big metropolitan region there is a real big Death Metal-scene here. underground concerts are also usually well attended and we are happy to say, that we always have loyal fans who are buying physical media and T-Shirts. We always try to keep the prices as low as possible, so that also the younger people have the chance to buy a CD, Vinyl or shirt. It’s really ridicoulus how expensive the stuff became when you look at all those well-known bands...
Do you have any dreams for the band? Do you have a good name in the underground, but do you want to move up? I mean, are you tempted to maybe tour with a big name, play a big festival, release another record on a well-known label? What dreams and vision do RECKLESS MANSLAUGHTER have?
Speaking for myself we reached more than I ever could imagine. We recorded with our hero Dan Swanö, played with well-known bands, met so many new friends and worked with great artists (Seagrave was always on my bucket list!). For me a dream would come true to play some day at the Party.San Open Air or the Kill-Town Deathfest. Two great festivals I attended and enjoyed often. Also a dream would come true to work with Wes Benscoter or Andreas Marshall for an artwork, I hope this will happen some day :) A little tour in support of a big band we all love would be amazing too, but it has to be planned for many months before that, because of our busy schedules. But never say never :) Oh and I could die immediately if one of the guys of Cannibal Corpse or Immolation would wear one of our shirts at a show, haha.
What does death metal mean to you? Why did you choose this style? How did you get into it and what musicians were your role models when you started? Do you see death metal "just" as music or is it also a lifestyle for you? Feel free to look at this page philosophically.
Oh man, that’s the question where I could write so much, but I try to keep it short. For me personally Death Metal means everything. I discovered it in 1996 when I was 13 and the virus infected me until today and I spend all my money for new records or shirts of the best Death Metal-bands, because for me it is the most emotional and powerful music on earth. I was always fascinated by the morbid side of life and how Death Metal is fixated on death, but that it is ironically turned so much towards life. I met so many great people through the music and I have seen so many nice places that I would not have traveled to otherwise. I also often think about death and consider it very important to deal with it. After all, it is precisely the awareness of mortality that defines us and gives life so much more value. In Death Metal are no boundaries at all and creativity is truly unlimited. I couldn’t imagine a life without Death Metal and there is no day where I am not wearing a Death Metal-shirt or where I don’t listen to that music. So it was always a dream for me to play in a Death Metal-band and since I can’t play any instrument I choose the microphone, haha. But on my bucket-list is written to learn to play guitar, so I hope to attend the music-school together with my son some day, haha. But I would never consider myself a musician or journalist (I also work for the German Metal-magazine DEAF FOREVER) and will always be just a fanatical fan of the best subgenre in the world: Death Fuckin’ Metal!
Please tell us more about what RECKLESS MANSLAUGHTER is going to do in the next few months? Give the fans a little hint.
At the moment we prepare a cool setlist for future live-shows and also entered the songwriting-mode right now. It will for sure take some time to write a full album, but we are still hungry and not tired! Stay tuned!
Thank you very much for the interview. I'm going to listen to "Sinking into Filth" again. It's great! Good luck and I hope to see you again soon at a gig somewhere and have a beer together!
Many thanks, too! A beer together would be great, since the czech republic has the best beer in the world! :)
Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth (2024):
Ave RECKLESS MANSLAUGHTER! Zdravím do Německa. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Na vaši novinku „Sinking into Filth“ jsem se neskutečně těšil, předchozí desky mě vždycky hrozně bavily a rád jsem se k nim vracel. Jak novinka vznikala a proč to vlastně trvalo dlouhých pět let?
Čau Jakube! Skvělé, že se vám také líbilo naše nové album. První písně byly napsány přímo po našem posledním vydání „Caverns Of Perdition“ v roce 2019, ale kvůli pandemii, uzamčení a zdravotním problémům našeho bubeníka trvalo čtyři roky, než byly dokončeny všechny písně. Ale někdy je lepší vzít si všechen čas, který potřebujete, protože jsme přesvědčeni, že „Sinking Into Filth“ je zatím naše nejsilnější a nejdynamičtější album.
Musím říct, že u novinky mě doslova rozsekal zvuk. Je hutný, masivní, temný a zároveň studený jako ruka mrtvoly. Přesně takhle to mám rád! Pod mixem je podepsán Jörg Uken. Vy jste u něj přímo nahrávali nebo desku jen mixoval? S jakými pocity jste šli do studia a jak se vám povedlo docílit tak zabijácký materiál?
Mnohokrát děkujeme za tato milá slova, přesně takové pocity jsme chtěli vytvořit naším zvukem. Vyladili jsme kytary a také basy jsou brutálnější než kdykoli předtím. Mělo to znít syrově, autenticky, ale také průhledně a ne příliš zabláceně a Jörg Uken udělal velký kus práce. Nahrávali jsme s ním v jeho studiu Soundlodge, což byla opět skvělá doba (poté dělal i Mix a Mastering). Má byt pro kapelu přímo sousedící se studiem, kde jsme mohli spát, takže jsme mohli začít s nahráváním v 10 hodin ráno do 6 hodin večer, takže jsme měli také spoustu času na party, haha. Tentokrát jsme byli opravdu dobře připraveni, takže jsme měli čas vyladit všechny detaily, jak jsme chtěli, a mám pocit, že to je důvod pro nejlepší práci s kytarou, jakou jsme kdy měli. „Ruf der Leere“ měla být bonusová skladba pro splitrelease, ale se všemi těmi bezútěšnými melodiemi dopadla tak skvěle a tak dobře zapadla do alba, že jsme ji změnili a píseň se stala „Fürchte nicht die Tiefe“ na splitko s DEPRESSION, který vyšel na začátku roku.
Vždy beru nahrávky jako celek a vy jste nepodcenili jenom zvuk, ale i obal. Lucas Korte patří určitě k mým oblíbeným malířům. Jak jste se dali dohromady a jak obal vznikal? Měli jste nějaké požadavky nebo jste vybírali z již připravených obrazů? A jak probíhala spolupráce.
Umělecká tvorba je pro nás stejně důležitá jako hudba. Nelíbí se mi, když je hudba prvotřídní, ale kresba vypadá lacině, nepatřičně nebo dětinsky. Hudba a umělecké dílo musí tvořit kompletní umělecké dílo, proto vždy spolupracujeme s renomovanými umělci. Ale po uměleckém díle od Seagrave je opravdu těžké ho dostat na ještě vyšší úroveň, takže jsme se rozhodli jít jiným směrem a hledali skvělého černobílého umělce. V roce 2019 mě demo Malignant Altar naprosto nadchlo, protože kombinace hudby, produkce a úžasného uměleckého díla Lucase byla prostě dokonalá! Jsem kamarád s Kari ze Solothus a tak mi řekl, že Lucas vytvořil kresbu pro CD-reedici debutového alba Solothus. Tak jsem chtěl vědět, jaké to je pracovat s Lucasem. Řekl mi, že je to celkem milý a dobrý chlap, který reaguje na vaše vlastní nápady, což mi znělo lákavě. Začátkem roku 2023 jsem ho tedy kontaktoval a řekl mu o své představě o vertical gatefold-artwork. Zaujalo ho to a poté, co jsem mu poslal náčrt svých nápadů, začal vytvářet nápady a po několika týdnech úžasné umělecké dílo spolu s upraveným logem (chtěl jsem logo, které se perfektně hodí k celému uměleckému dílu!) bylao vše dokončeno. Bylo to jeho první dílo Gatefold a řekl mi, že to bylo opravdu hodně práce, ale zdálo se, že je docela hrdý na to, co vytvořil, a my také! Dokonale se hodí k názvu, produkci a písním :)
Nedílnou součástí desky jsou i texty. U vás je uváděno, že se v nich zaobíráte smrtí válkou, apokalypsou. Tedy klasická death metalová témata. O čem jsou texty na „Sinking into Filth“, kdo je jejich autorem? Kde jste pro ně brali inspiraci?
Jsem zodpovědný za většinu textů. Nejsem básník, ale texty by měly mít smysluplný obsah, který se hodí k hudbě a tak si s tím vždy dávám hodně práce. Zde máte ke každé písni nějaké poznámky k textům a vložkám :)
Caverns Of Perdition: V souladu s tradicí začíná i čtvrté album písní, která nese název alba posledního. Texty jsou inspirovány úchvatným uměleckým dílem legendárního umělce Dana Seagravea a popisují vulkanickou činnost, ohavné hlubiny a do kamene vytesané hrobky dávno zaniklých civilizací.
Befouled Commandments: Kytarista Dennis kdysi napsal text pod názvem 'Mythdirected', který byl ve skutečnosti určen pro píseň Depravity. Některé pasáže jsem přepsal pod pracovním názvem 'Spoiled By Faith' a skladbu jsem až na úplný závěr pokřtil svižnou 'Befouled Commandments'. Za necelé tři minuty je odsuzováno pokrytectví křesťanství a ukazuje se, že údajně dobré věci páchnou do nebes a jsou založeny na prohnilých lžích.
Awaiting My Demise: Tematicky jde o zanedbávání prosperity v moderním, západním světě materiální hojnosti a s tím spojenou absenci euforie a opravdového štěstí. Starý, zahořklý, pesimistický muž, který (prý) všechno viděl a všechno vlastnil, se ohlíží zpět a touží po konci, protože už nemůže snést prázdnotu a triviálnost ponuré všednosti.
Ústup do nicoty: Nihilistický, depresivní text je o touze po prázdnotě, osamělosti a věčném míru. Návrat do nicoty, v níž tělesná skořápka už nemá žádný význam.
Aktion 1005: Každé album obsahuje píseň o historicky významné vojenské operaci. Tentokrát padla volba na obzvlášť temnou kapitolu německých dějin, která se měla zabývat exhumací a kremací obětí nacistického Aktion Reinhardt. Tento nepochopitelný podnik měl za cíl zakrýt stopy genocidy a byl také známý jako Sonderaktion 1005 nebo Enterdungmission a byl prováděn v letech 1942 až 1944 především na Ukrajině a v Polsku. Slovní zásoba textů byla záměrně udržována střízlivá, chladná, téměř cynická, ale přesto ukazuje jasný postoj k tomuto barbarství našich předků. Hudebně byla proto zvolena obzvláště ponurá, hrozivá nálada, která svého děsivě epochálního vrcholu dosahuje v doomově melancholické střední části. Barbarská píseň o barbarské události, která se snad už nikdy nebude opakovat. Odolávejte začátkům. Teď už nikdy!
Ruf der Leere: Je to německy a znamená volání prázdnoty. V době, kdy svět stojí na okraji propasti vyhynutí, jsou lákavé výzvy ke skoku stále hlasitější. Nietzsche kdysi řekl: „Ten, kdo bojuje s nestvůrami, by měl dbát na to, aby se sám nestal netvorem...když hledíš dlouho do propasti, propast hledí také do tebe“. Odolávat tomuto volání prázdnoty je v dnešní době těžší než kdy jindy a tento pocit, který se těžko popisuje, byl zhudebněn vhodným způsobem. Téměř šestiminutový pád do bezedného - děsivého a krásného zároveň...
Risen From The Mass Grave: Zde jsme našli lyrickou inspiraci v povídce „Bleistiftumriss eines Auferstandenen“ z knihy „Den Löwenzahn zermalmt nicht die Kesselpauke“ od Bernharda Schulze. V tomto příběhu vizuálně silným jazykem vypráví o svých zážitcích během ruského tažení ve druhé světové válce a dává jasně najevo, jak moc ho tyto hrozné zážitky formovaly na celý život a jak se vlastně vrátil jen napůl živý. Příběh, který byl prakticky vytvořen pro pustou smrt/zkázu!
Má oblíbená otázka a myslím, že čtenářů taky. Jak tvoří RECKLESS MANSLAUGHTER nové skladby? Nech prosím nahlédnout do vaší kuchyně. Kdo je autorem základních motivů? Vzniká vše ve zkušebně? Zajímal by mě samotný proces skládání nových songů.
Ach ano, vlastně všechno tvoříme společně ve zkušebně a to je důvod, proč vydání nových alb vždy trvá tak dlouho, haha. Snažíme se každý týden zkoušet (což je někdy docela těžké kvůli práci a rodinným záležitostem) a pak společně hledáme cool riffy a snažíme se aranžovat nové písničky. Občas některý z našich kytaristů přinese nějaké nahrávky melodií nebo riffů a my je spojíme dohromady. To vždycky zabere spoustu času, protože každý musí být spokojený, ale většinou neplýtváme riffy. Když máme hrubou představu o písni, Dennis, náš kytarista, zapíše tabulky a naprogramuje nápady do softwaru pro úpravu, takže můžeme optimalizovat rychlost a iterace a také můžeme přidat kliknutí, takže náš bubeník Micha může lépe zapojit jeho nápady. Když máme hotový hrubý nápad, nahrajeme každou skladbu, takže můžeme zkoušet písně, i když se jeden člen nemůže zúčastnit zkoušky, což bylo opravdu užitečné, když Micha nemohl několik měsíců hrát kvůli zranění.
Pocházíte z města Herne, z průmyslového Porůří, kousek od Dortmundu. Jaké je to u vás s koncerty? Hrajete hodně? Kdybys nás měl někam pozvat na undergroundový metal, kam by to bylo? Máte nějakou „základnu“? Hrajete rádi a často? Čím jsou pro vás živá vystoupení?
V Herne vlastně nikdo z nás nebydlí, je to pouze místo naší zkušebny, která je doslova uprostřed Porúří, protože všichni žijeme roztroušeně po celém Porúří. Obvykle hrajeme jen pár víkendových koncertů za rok, protože všichni máme rodinu a náročnou práci. Naše oblíbené místo je AJZ Bahndamm ve Wermelskirchenu, kde jsme párkrát hráli a které je nejlepším místem pro undergroundový death metal se silnou death metalovou základnou, která je jako malá rodina. Milujeme hrát živě a přáli bychom si, aby se to dělo častěji. Naše písně jsou stvořeny tak, aby se hrály naživo a užíváme si každou vteřinu těchto koncertů. Koncert na Dortmund Deathfest letos byl jedním z našich největších a nejúspěšnějších koncertů a doufáme, že takové skvělé koncerty zažijeme i v budoucnu.
A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Chodí fanoušci na koncerty? Podporují kapely? A teď nemyslím jenom sdílení na sociálních sítích, ale koupi fyzických nosičů, triček.
Vzhledem k tomu, že Porúří je opravdu velký metropolitní region, je zde skutečně velká death metalová scéna. Undergroundové koncerty jsou také většinou hojně navštěvované a s radostí můžeme konstatovat, že máme vždy věrné fanoušky, kteří kupují fyzická nosiče a trička. Vždy se snažíme držet ceny co nejnižší, aby i mladší lidé měli možnost si CD, Vinyl nebo triko koupit. Je opravdu směšné, jak drahé se věci staly, když se podíváte na všechny ty známé kapely...
Máte s kapelou nějaké sny? V undergroundu máte dobré jméno, ale chcete se posunout někam výš? Myslím tím, láká vás třeba turné s nějakým velkým jménem, zahrát si na velkém festivalu, vydat další desku u známého labelu? Jaké sny a vizi mají RECKLESS MANSLAUGHTER?
Když budu mluvit za sebe, dosáhli jsme víc, než jsem si kdy dokázal představit. Nahrávali jsme s naším hrdinou Danem Swanem, hráli se známými kapelami, poznali tolik nových přátel a pracovali se skvělými umělci (Seagrave bylo vždy na mém bucket listu!). Pro mě by se splnil sen zahrát si jednoho dne na Party.San Open Air nebo Kill-Town Deathfest. Dva skvělé festivaly, kterých jsem se účastnil a často jsem si je užíval. Také by se splnil sen pracovat s Wesem Benscoterem nebo Andreasem Marshallem na uměleckém díle, doufám, že se to jednou stane :) Malé turné na podporu velké kapely, kterou všichni milujeme, by bylo také úžasné, ale musí se naplánovat mnoho měsíců předtím, kvůli našemu nabitému programu. Ale nikdy neříkej nikdy :) Oh, a mohl bych zemřít okamžitě, kdyby jeden z kluků z Cannibal Corpse nebo Immolation měl na sobě jedno z našich triček na show, haha.
Co pro tebe znamená death metal? Proč sis zvolil zrovna tento styl? Jak ses k němu dostal a jací muzikanti byli tvým vzorem, když si začínal? Vnímáš death metal „jen“ jako hudbu nebo je pro tebe i životním stylem? Klidně se můžeš na tuto stránku podívat i filozoficky.
Páni, to je otázka, kam bych toho mohl tolik napsat, ale pokusím se to zkrátit. Pro mě osobně znamená Death Metal všechno. Objevil jsem jej v roce 1996, když mi bylo 13 a virus mě nakazil až do dneška a všechny peníze utrácím za nové desky nebo trička nejlepších death metalových kapel, protože je to pro mě ta nejemotivnější a nejsilnější hudba na světě. Vždy mě fascinovala morbidní stránka života a to, jak je Death Metal fixován na smrt, ale že je ironicky obrácený tolik k životu. Díky hudbě jsem poznal tolik skvělých lidí a viděl jsem tolik pěkných míst, kam bych jinak necestoval. Často také přemýšlím o smrti a považuji za velmi důležité se s ní vyrovnat. Vždyť je to právě vědomí smrtelnosti, co nás definuje a dává životu mnohem větší hodnotu. V Death Metalu neexistují žádné hranice a kreativita je skutečně neomezená. Nedokázal jsem si představit život bez death metalu a není dne, kdy bych neměl na sobě death metalové triko nebo kdy bych neposlouchal tuto hudbu. Takže pro mě bylo vždy snem hrát v death metalové kapele a protože neumím hrát na žádný nástroj, volím mikrofon, haha. Ale na mém bucket-listu je napsáno, abych se naučil hrát na kytaru, takže doufám, že někdy budu chodit do hudební školy společně se svým synem, haha. Ale nikdy bych se nepovažoval za hudebníka nebo novináře (pracuji také pro německý Metal-magazine DEAF FOREVER) a vždy budu jen fanatickým fanouškem nejlepšího subžánru na světě: Death Fuckin‘ Metal!
Ještě nám prosím prozraď, co chystají RECKLESS MANSLAUGHTER v nejbližších měsících? Navnaď trošku fanoušky.
V tuto chvíli připravujeme skvělý setlist pro budoucí live-show a také jsme právě teď vstoupili do režimu psaní písní. Napsání plného alba bude jistě nějakou dobu trvat, ale stále máme hlad a nejsme unavení! Zůstaňte naladěni!
Děkuji moc za rozhovor. Jdu si novinku „Sinking into Filth“ znovu pustit. Je totiž skvělá! Ať se vám daří a doufám, že se brzy zase potkáme někde na koncertě a dáme si spolu pivo!
Také mnohokrát děkuji! Společné pivo by bylo skvělé, protože Česká republika má nejlepší pivo na světě! :)
Recenze/review - RECKLESS MANSLAUGHTER - Sinking into Filth (2024):
