DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemmelodic black metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 21. února 2025

Recenze/review - THE MOSAIC WINDOW - Hemasanctum (2024)


THE MOSAIC WINDOW - Hemasanctum
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Pokoušíme se zastavit čas, popřít veškeré fyzikální zákony. Nahlížíme na druhou stranu, abychom si zaručili věčnost. Nakonec stejně zemřeme a přejdeme do světa nekonečných stínů. Zůstane po nás pouze stín, záchvěv ve větru. A záleží jen na nás, jestli bude mít zlou a nebo dobrou auru. Zrozeni v bolestech trpíme, smějeme se, milujeme, abychom nakonec uschli a odešli do temnoty. Jsou kapely, které ve mě dokáží probudit velkou spoustu myšlenek. THE MOSAIC WINDOW jsou z Los Angeles a jedná se o jednočlenný projekt/kapelu Andrew Stevena Browna, který loni vydal již své druhé album.

Píšu o něm až teď, protože jsem raději poslouchal, než abych jen vymýšlel slova, která stejně nikdy nedokáží vyjádřit veškeré pocity, které z alba mám. Andrew se ve svých textech zaobírá zrozením, smrtí, vztahy mezi rodiči a dětmi, bolestí, ztrátou. Náměty jsou velmi propracované a rozhodně stojí za bližší prostudování. Opravdu doporučuji!


Nové album je zajímavé také tím, že na něm poprvé v historii kapely hraje živý bubeník (Gabe Seeber z Abigail Williams, Vale of Pnath, Obscura (živě), Decrepit Birth (živě), Carach Angren (živě)). Ten odvedl velmi dobrou práci, stejně jako Damian Herring, který je podepsán pod zvukem. Tahle deska je plná zajímavých momentů, má v sobě takový zvláštní neklid, který mě stále přitahuje, nebál bych se napsat i melancholii, tolik známou u severských kapel. Když už jsme u toho přirovnávání, v muzice lze vystopovat lehkou inspiraci kapelami jako GORGOROTH, HATH, NECROPHOBIC, DISSECTION, THULCANDRA. Zkrátka a dobře, hraje se zde poctivý, chladný a podmanivý melodický black metal, v některých momentech ušpiněný death metalem. Zazní ale i odkazy na klasický heavy thrash metal. To všechno samozřejmě zahalené v krvavé mlze a ve spoustě vlastních neotřelých nápadů. Andrew Steven Brown je velmi dobrý skladatel, který umí napsat zajímavý motiv. Album se opravdu dobře poslouchá. Řeknu vám  jednu věc. Rád a často mizím z města a procházím se v lesích. Někdy se v nich zapomenu, kolem mě se setmí a začnou se objevovat dlouhé stíny. Najednou chápu pomíjivost lidského života. Jeho vzácnost, radost z narození i smutek ze smrti. Na téhle desce je vše znázorněno a promítnuto do jednotlivých skladeb. Jen upozorňuji, jedná se o koncepční nahrávku a doporučuji ji poslouchat od začátku do konce a prosím pěkně v kuse bez přerušení. Teprve potom vynikne naplno její mrazivá síla. Někdy se jen tak dívám do tmy a přemýšlím. Potřebuji k tomu klid a dobrou hudbu. "Hemasanctum" nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají velkou fantazii a rádi přemýšlejí. Zrozeni v bolestech trpíme, smějeme se, milujeme, abychom nakonec uschli a odešli do temnoty. Melodický black metal, který vás provede smutkem i radostí života!

Asphyx says:

We are trying to stop time, to deny all the laws of physics. We look to the other side to guarantee ourselves eternity. In the end, we die anyway and pass into a world of endless shadows. We'll be left with only a shadow, a glimmer in the wind. And it's up to us whether it has a good or a bad aura. Born in pain, we suffer, we laugh, we love, only to wither and pass into darkness. There are bands that can awaken a great many thoughts in me. THE MOSAIC WINDOW are from Los Angeles and are the one-man project/band of Andrew Steven Brown, who released his second album last year.

I'm only writing about it now because I'd rather listen to it than just make up words that will never be able to express all the feelings I have about the album anyway. Andrew's lyrics deal with birth, death, parent-child relationships, pain, loss. The themes are very sophisticated and definitely worth a closer look. I really recommend it!


The new album is also interesting because it features a live drummer for the first time in the band's history (Gabe Seeber from Abigail Williams, Vale of Pnath, Obscura (live), Decrepit Birth (live), Carach Angren (live)). He did a very good job, as did Damian Herring, who is signed to the sound. This record is full of interesting moments, it has a strange restlessness that still attracts me, I wouldn't be afraid to write melancholy, so well known in Nordic bands. Speaking of comparisons, in the music you can trace a slight inspiration from bands like GORGOROTH, HATH, NECROPHOBIC, DISSECTION, THULCANDRA. In short, honest, cool and captivating melodic black metal is played here, in some moments stained with death metal. But there are also references to classic heavy thrash metal. All this, of course, shrouded in a bloody mist and a lot of their own novel ideas. Andrew Steven Brown is a very good composer who can write an interesting theme. The album is really good to listen to. I'll tell you one thing. I like to get out of the city and walk in the woods a lot. Sometimes I get lost in them, it gets dark around me and long shadows start to appear. Suddenly I understand the transience of human life. Its preciousness, the joy of birth and the sadness of death. On this record, everything is illustrated and projected in the individual tracks. Just a warning, this is a concept record and I recommend listening to it from beginning to end and please listen to it in one piece without interruption. Only then will its chilling power fully emerge. Sometimes I just stare into the darkness and think. I need peace and good music for that. "Hemasanctum" cannot but be recommended to all who have a great imagination and like to think. Born in pain, we suffer, laugh, love, only to finally wither and go into darkness. Melodic black metal that will take you through the sadness and joy of life!



Track Listing:
1. Incantation to Summon the Unstable
2. The Pounding of Hooves [Approved for Airplay]
3. Black Bethlehem
4. Turibulum
5. Ash Like Anvils [Approved for Airplay]
6. Night Disease
7. Shrouded in Pain
8. Hymn to Silence the Light

Credits:

Andrew Steven Brown - Vocals, Guitars, Bass, Producing, Engineering.
Damian Herring - Mixing and Mastering.

Additional Musicians:

Gabe Seeber - Drums
Andy LaRocque - Guitar Solos (Tracks 2 and 4)

Album Art: “Dead Mother I” by Egon Schiele (1910)

The Mosaic Window is:

Andrew Steven Brown - Vocals, Guitars, Bass



čtvrtek 6. února 2025

Recenze/review - SAOR - Amidst the Ruins (2025)


SAOR - Amidst the Ruins
CD 2025, Season of Mist

for english please scroll down

Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Představuji si, že jsem ve Skotsku, že jsem právě vylezl na horu a dívám se do kraje. Přemýšlím o životě i o smrti. Právě jsem dočetl další skvělou knihu a potřebuji všechno vstřebat. A tak jsem zase jednou vystoupil ze své komfortní zóny a začal poslouchat muziku, která nebývá příliš častým hostem v mém přehrávači.

Procházím jednotlivá alba SAOR a připadám si, jako bych přesně rozuměl tomu, co nám chce Andy Marshall sdělit. Skotská historie, příroda, poezie, nekonečné pláně. Život i smrt, jsou chvíle, kdy je potřeba se zastavit a jen tak být, existovat. Nechávám se unášet na zpěněných vlnách řeky beznaděje. Umírám a znovu se rodím. A u toho poslouchám "Amidst the Ruins".


Definovat hudbu je zde poměrně těžké. Základem je melodický, atmosférický black metal, vkládány jsou potom folklórní prvky. Vytvářena je zde velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat magická atmosféra. Určitě jste někdy potkali krvavou mlhu v horách. Do kostí i do podvědomí se vám dostane chlad a obejme vás jako pavučiny. Mraky jsou zase jednou nízko a mě napadá snad jen lehké přirovnání ke kapelám jako AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. Přiznám se bez mučení, nerad se vracím domů, do zavřeného pokoje. Raději nechávám svoji fantazii, aby se vznášela, aby létala, aby padala dolů do hlubiny. Občas se topím, dusím se, abych se nakonec vždycky vynořil a nasál do plic ledový vzduch. Ve skladbách je takový zvláštní neklid, starodávná bolest předků, síla přírody, strach i tajemno, ale hlavně vznešenost, majestátnost, nahrubo nasekaná, neotesaná energie, kterou můžete načerpat opravdu jenom o samotě v lesích a na loukách. Není nutné diskutovat o zvuku, ani o motivu na obalu, vše je v nejlepším pořádku. Pokud jste fanoušci podobných záležitostí, budete nadmíru spokojeni. Pokud nejste, stejně nové album "Amidst the Ruins" zkuste. Je totiž vynikající. A to vám říkám jako člověk, co šel náhodou okolo, co má rád vysoké hory, co se rád toulá přírodou. Někdy je dobré se zastavit v časoprostoru a jen tak poslouchat, usmívat se, jen tak být. Srdce mi tluče silněji než dřív. Stává se mi to čím dál tím častěji. Zavírám za sebou dveře a utíkám pryč. Před civilizací, před řevem aut, před cinkáním tramvajím, před obrazovkami, které nás jednou sežerou. Máme za domem les, hluboký a temný a tak se vydávám po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Atmosférický, melodický black metal, síla divoké a nespoutané přírody! Staré legendy znovu ožívají! 

Asphyx says:

My heart is beating harder than before. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. I imagine I'm in Scotland, that I've just climbed a mountain and I'm looking out over the countryside. I think about life and death. I've just finished another great book and I need to take it all in. So I stepped out of my comfort zone once again and started listening to music that is not a very frequent guest on my player.

I scroll through each SAOR album and feel like I understand exactly what Andy Marshall is trying to tell us. Scottish history, nature, poetry, endless plains. Life and death, there are times to stop and just be, to exist. I let myself drift on the foamy waves of a river of despair. I die and am born again. And I listen to "Amidst the Ruins".


Defining music here is quite difficult. The base is melodic, atmospheric black metal, then folklore elements are inserted. The atmosphere created here is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. I'm sure you've met a bloody fog in the mountains. A chill gets into your bones and subconscious and embraces you like cobwebs. The clouds are low once again and I can only think of slight comparisons to bands like AGALLOCH, WOLVES ON THE THRONE ROOM, WINTERFYLLETH. I admit without torture, I don't like going home to a closed room. I prefer to let my imagination soar, to fly, to fall down into the depths. Sometimes I drown, suffocate, only to emerge at the end and suck icy air into my lungs. There's a strange restlessness in the songs, an ancient ancestral pain, the power of nature, fear and mystery, but most of all a grandeur, a majesty, a rough-hewn, uncut energy that you can only really pick up alone in the woods and meadows. There is no need to discuss the sound or the motif on the cover, everything is in the best order. If you are a fan of this kind of thing, you will be extremely satisfied. If you are not, give the new album "Amidst the Ruins" a try anyway. It's excellent. And I'm telling you this as a person who happened to walk by, who likes high mountains, who likes to wander in nature. Sometimes it's good to stop in space-time and just listen, smile, just be. My heart beats harder than it used to. It's happening to me more and more often. I close the door behind me and run away. From civilization, from the roar of the cars, from the jingle of the trams, from the screens that will one day eat us. We have a forest behind our house, deep and dark, and so I follow the paths where only animals walk. Atmospheric, melodic black metal, the power of wild and unbridled nature! Old legends come alive again!



Tracklist:
1. Amidst the Ruins (12:41)
2. Echoes of the Ancient Land (11:41)
3. Glen of Sorrow (12:05)
4. The Sylvan Embrace (8:19)
5. Rebirth (14:10)

Line-up:
Andy Marshall - All Composition, Writing & Instrumentation



středa 22. ledna 2025

Recenze/review - APOSTASIE - Non est Deus (2024)


APOSTASIE - Non est Deus
CD 2024, Trollzorn Records

for english please scroll down

Pokaždé se těším, až za sebou zavřu dveře a odstřihnu současný podivný svět. Zde, několik metrů v podzemí, ve starém archívu plném zažloutlých spisů, se cítím nejlépe. Studuji knihy, čtu si o víře, o pravdě, o válkách i utrpení. A poslouchám u toho novou debutovou desku black metalových melodiků z Německa. Jedná se o moje první setkání s kapelou APOSTASIE a i když se nejedná zrovna o styl, který bych poslouchal zase tak často, tak se mi jejich novinka líbí.

Je v ní totiž něco zvláštního, přitažlivého. Jako bych se opravdu vydal po časové ose zpět a nasával atmosféru doby, kdy se rodilo samotné křesťanství. Pokud vás podobná témata zajímají, prostudujte si texty, jsou opravdu dobré, propracované a mají v sobě velký kus pravdy. Líbí se mi jejich styl i pohled kapely. 

Co se týká hudby samotné, tak se jedná o klasický, v určitých momentech syrový a ostrý black metal, který si ale zachovává melodičnost. Zazní i odkazy na tradiční heavy metal, na jeho epičnost i folkové prvky. Skladby jsou napsány velmi zajímavě, mají dobrý, čitelný a chladný zvuk. Navíc se opravdu dobře poslouchají. Každý song má v sobě nějaký zajímavý nápad a jako celek je deska obestřena takovou zvláštní tajemnou a démonickou atmosférou. Opravdu si připadám jako starý mnich, který přemýšlí o své víře. Ať si každý říká co chce, ale křesťanství nás ovlivnilo, ani o tom mnohdy nevíme. Osobně mě podobné výlety hodně baví. S chutí se procházím po starých chrámech, po hřbitovech se sochami svatých, čtu si náhrobky na hrobech, pradávné příběhy a silných činech. A když je k tomu ještě takhle dobrá a nebál bych se napsat návyková hudba, potom není co řešit. Zkrátka a dobře, APOSTASIE nahráli album, které je odlišné od ostatních, zajímavé, neotřelé. Myslím si, že tuhle smečku poznáte od ostatních během několika prvních tónů. Také by se dalo napsat, že do mě album "Non est Deus" zaseklo svůj dráp a už mě nepustilo. Znáte to, jsem starý metalový pes a hudbu poslouchám už dávno hlavně srdcem. A s těmito démony se vždy rád znovu potkám. Pokaždé se těším, až za sebou zavřu dveře a odstřihnu současný podivný svět. Zde, několik metrů v podzemí, ve starém archívu plném zažloutlých spisů, se cítím nejlépe. Studuji knihy, čtu si o víře, o pravdě, o válkách i utrpení. Melodický black metal plný starodávných silných příběhů! Víra tvá tě zachrání! A nebo zabije.


Asphyx says:

I always look forward to closing the door behind me and cutting out the current strange world. Here, a few metres underground, in an old archive full of yellowed files, I feel at my best. I study books, read about faith, about truth, about wars and suffering. And I listen to the new debut album of black metal melodic from Germany. This is my first encounter with the band APOSTASIE and even though it is not a style I listen to that often, I like their new release.

There is something special and attractive in it. It's as if I really went back in time and soaked up the atmosphere of the time when Christianity itself was born. If you are interested in such topics, study the texts, they are really good, sophisticated and have a great deal of truth in them. I like their style and the band's point of view.


As far as the music itself is concerned, it is classic, in certain moments raw and sharp black metal, but it retains its melodicism. There are also references to traditional heavy metal, its epicness and folk elements. The songs are written in a very interesting way, they have a good, clear and cool sound. Moreover, they are really good to listen to. Each song has some interesting idea in it and as a whole the album is enveloped by such a strange mysterious and demonic atmosphere. I really feel like an old monk reflecting on his faith. Let everyone say what they want, but Christianity has influenced us without us even knowing it. Personally, I enjoy trips like this a lot. I enjoy walking around old churches, cemeteries with statues of saints, reading tombstones on graves, ancient stories and powerful deeds. And when the music is this good, and I wouldn't be afraid to write addictive, then there is nothing to worry about. In short, APOSTASIE have recorded an album that is different from the others, interesting, novel. I think you will recognize this pack from the others within the first few notes. I could also write that the album "Non est Deus" stuck its claw into me and never let go. You know, I'm an old metal dog and I've been listening to music mostly with my heart for a long time. And I'm always happy to meet these demons again. I'm always looking forward to closing the door behind me and cutting out the weird world of today. Here, a few meters underground, in an old archive full of yellowed files, I feel most comfortable. I study books, read about faith, about truth, about wars and suffering. Melodic black metal full of ancient and powerful stories! Your faith will save you! Or kill you.


TRACKLIST
1. Intro
2. Non est Deus
3. Theotókos
4. Isapóstolos
5. Eikon
6. Blut schreit Palästina
7. Pein, Pest
8. Ich, Novus Alexander
9. Es ist kein Gott

LINE-UP
Hrabanus - Vocals, Acoustic Guitar
Batseba - Hurdy-Gurdy, Vocals
Melior Pars - Electric Guitar
Sanior Pars - Electric Guitar, Background Vocals
Despotis - Bass Guitar
Holofernes - Drums


pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - GOREBRINGER - Condemned to Suffer (2024)


GOREBRINGER - Condemned to Suffer
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Kapely, která hraje melodický death metal takovým zvláštním  a zajímavým způsobem. 

Všímavý a pečlivý čtenář ví, že jsme se téhle smečce již jednou věnovali. Její předchozí album "Terrified Beyond Measure" (recenze je odkazována dole pod článkem) bylo nejen stylovým, k dokonalosti vybroušeným drahokamem, ale i poctivě odvedenou prací. I letos pánové pokračují ve své energické, temné a chladné jízdě. Opět se jedná o zásek, který vás nenechá ani chvilku v klidu. 


Abych pravdu řekl, tak mě nová deska doslova pohltila. Její podmanivá, mrazivě neotřelá atmosféra ve mě vyvolala velké množství emocí. Stačilo několik poslechů a byli jsme spolu s kapelou naladěni na úplně stejnou vlnu. A to i přesto, že si v tomhle stylu velmi pečlivě vybírám. "Condemned to Suffer" je jako ledový vichr ze severu, jako zvedající se tsunami. Nezůstává po něm nic, jenom zničená a spálená země. Skladby mají v sobě takový zvláštní neklid, zároveň jsou náležitě heavy a syrové. Není to ale jenom melodický death metal, který je sice základem, ale přidávána je taková ta chladná black metalová aura. Pokud bych měl tvorbu této smečky k někomu připodobnit, volil bych kapely jako AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Už jste někdy vylezli na nějakou vysokou skálu? A dívali jste se dolů, vznášeli jste se, létali, padali po zádech do hlubiny? Tak ani nemusíte, z nového alba mám velmi podobný dojem. Líbí se mi zvuk, obal, oceňuji takovou tu klasickou poctivost, se kterou muselo být nové album nahráváno. Znáte to, jsem starý pes, který se snaží podporovat opravdovou, upřímnou a reálnou muziku. A téhle smečce věřím každý tón, melodii i notu. Jsme stejné krve, chce se mi řvát do větru. Stíny se pomalu prodlužují, mraky jsou zase nízko a na mě padá spánek. Vzduchem se vznáší pach nedávno zaschlé krve a v kostech cítím chlad. Tenhle sen se mi vrací s pravidelností a krutostí. Vstupuji v něm do starého chrámu, ve kterém byla kdysi obětována těla nevinných. Vnímám jejich bolest, slyším nářek a prosby o milost. Jsem tichým stínem, našeptávačem v temnotě a stává se mi to pokaždé, když poslouchám nové album britských GOREBRINGER. Mocné, démonické ozvěny z temných melodických black death metalových snů!


Asphyx says:

The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream comes back to me with regularity and cruelty. I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. A band that plays melodic death metal in such a strange and interesting way. 

The observant and careful reader knows that we have already covered this band once. Their previous album "Terrified Beyond Measure" (review linked at the bottom of the article) was not only a stylish gem, polished to perfection, but also a job well done. This year, the gentlemen continue their energetic, dark and cool ride. Once again, this is a hit that won't leave you wanting for a moment. 


To be honest, I was literally absorbed by the new album. Its captivating, frosty and novel atmosphere evoked a lot of emotions in me. Just a few listens and the band and I were on the same page. And that's even though I choose very carefully in this style. "Condemned to Suffer" is like an icy blast from the north, like a rising tsunami. It leaves nothing but a scorched and scorched earth. The songs have a strange restlessness to them, at the same time they are properly heavy and raw. It's not just melodic death metal though, which is the base, but there is this cold black metal aura added. If I had to compare the work of this pack to someone, I would choose bands like AT THE GATES, MAYHEM, DEATH, DISSECTION, THE CROWN. Have you ever climbed a high rock? And have you looked down, floated, flown, fallen on your back into the depths? Well, you don't have to, I got a very similar impression from the new album. I like the sound, the cover, I appreciate the classic honesty with which the new album had to be recorded. You know, I'm an old dog trying to promote real, honest and real music. And I trust this pack with every note, melody and note. We're of the same blood, it makes me want to scream into the wind. The shadows are slowly lengthening, the clouds are low again and sleep is falling on me. The smell of recently dried blood wafts through the air and I feel a chill in my bones. This dream returns to me with regularity and cruelty. In it, I enter an old temple where the bodies of the innocent were once sacrificed. I feel their pain, hear their cries and pleas for mercy. I am a silent shadow, a whisperer in the darkness, and it happens to me every time I listen to the new album by British GOREBRINGER. Powerful, demonic echoes from dark melodic black death metal dreams!


Recenze/review - GOREBRINGER - Terrified Beyond Measure (2022):

pátek 9. srpna 2024

Recenze/review - CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh (2024)


CROCELL - Of Frost, Of Flame, Of Flesh
CD 2024, Emanzipation Productions

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč mě zavřeli. Vždycky jsem si myslel, že jsme svobodná země, že můžeme v klidu diskutovat a mít jiný názor. Jenže jsem se mýlil. Chytili mě uprostřed krásného dne, svázali a začali mučit. Ptali se mě na otázky, na které nešlo odpovědět dobře. Ve staré plesnivé kobce, s krysami, které mi vyprávějí příběhy mých předchůdců. Sežrali je, když odešli na druhou stranu. Když po nich zůstala jenom hromada kostí a masa. A také názory, které jsou proti Bohu.

Sledovat diskografii dánských CROCELL je velmi  zajímavé. Pánové mají svůj styl, poznáte je během několik okamžiků. Pokud máte rádi mrazivé melodie a temnotu, tak neváhejte ani chvilku. I skladby z nového alba se mi otiskly do mysli jako nějaký krvavý cejch. Zanechali ve mě stopu a rád jsem se toulal tichým městem a u toho poslouchal "Of Frost, Of Flame, Of Flesh".


Dánové mají zkrátka talent na to, napsat dobré motivy. Užívám si chladný a dobře čitelný zvuk, i zvláštní neklid, nebál bych se napsat melancholii, které ze skladeb odkapávají jako krev z čerstvé rány. CROCELL umí být suroví a divocí, nebojí se ale ani přemýšlivějších, naléhavých melodií. Tenhle koktejl mi opravdu chutná, pod to se vám klidně podepíšu. Kapela se volně inspirovala ve stejných katakombách, jako smečky typu GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER. A udělali to velmi elegantně a zkušeně. Navíc přidali pestrou paletu, do šedé a černé zabarvených vlastních nápadů a invence. Poslouchat "Of Frost, Of Flame, Of Flesh" je opravdu jako být zavřený v plesnivé kobce a čekat na poslední soud. Nebo se dívat a mrtvou řeku, jen tak se vznášet. Také cítíte v kostech chlad? Já ano. Nové album je pro mě přesně ten druh muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Pokaždé čekám, až se setmí, až spadnou mraky na zem. Jsem jako šelma na lovu, která pronásleduje svoji kořist. Ano, v téhle nahrávce je něco živočišného, rustikálního a opravdového, něco, co odlišuje dobré desky od těch špatných. Dánům se povedlo mě přikovat na zeď, proklít moji duši a navěky mě spoutat pavučinami. Utíkám lesem a větve mě drásají do krve. Ukrývám se ve stínu. Moc dobře vím, že mě jednou chytí, ale než se tak stane, budu tohle album poslouchat stále dál. Je totiž skvělé nejen po formální stránce (zvuk i obal se opravdu povedly), ale má v sobě něco navíc. Něco magického, co mě stále přitahuje. Mrazivý, temný black death metalový blizzard! Vaše kosti popraskají chladem!


Asphyx says:

Actually, I don't even know why I was arrested. I always thought we were a free country, that we could discuss and have a different opinion in peace. But I was wrong. They caught me in the middle of a beautiful day, tied me up and started torturing me. They asked me questions I couldn't answer well. In a moldy old dungeon, with rats telling me stories of my predecessors. They ate them when they went to the other side. When all that was left was a pile of bones and flesh. And opinions that are against God.

It's very interesting to follow the discography of Danish CROCELL. The gentlemen have their own style, you get to know them in a few moments. If you like chilling melodies and darkness, don't hesitate a moment. Even the tracks from the new album imprinted themselves on my mind like some kind of bloody brand. They left a mark on me and I liked to wander through the silent city listening to "Of Frost, Of Flame, Of Flesh".


The Danes simply have a knack for writing good themes. I enjoy the cool and clear sound, and the strange restlessness, I wouldn't be afraid to write melancholy, that drips from the songs like blood from a fresh wound. CROCELL can be raw and ferocious, but they're not afraid of more thoughtful, urgent melodies either. I really like this cocktail, I'll happily sign my name to that. The band is loosely inspired in the same catacombs as the likes of GOD DETHRONED, NECROPHOBIC, MARDUK, BÖLZER. And they did it very elegantly and expertly. Plus, they added a colourful palette, tinged in grey and black with their own ideas and inventiveness. Listening to "Of Frost, Of Flame, Of Flesh" is really like being locked in a moldy dungeon and waiting for the last judgement. Or watching and dead river, just floating. Do you feel the cold in your bones too? I do. For me, the new album is exactly the kind of music I prefer to listen to rather than write about. I'm always waiting for it to get dark, for the clouds to fall to the ground. I'm like a beast on the hunt, stalking its prey. Yes, there is something animalistic, rustic and real in this record, something that separates the good records from the bad ones. The Danes have succeeded in nailing me to the wall, cursing my soul, and binding me forever with cobwebs. I'm running through the woods and the branches are tearing my blood. I hide in the shadows. I know very well that one day I'll be caught, but until that happens, I'll keep listening to this album. It's not only great formally (the sound and the cover are really good), but it has something extra. Something magical that still attracts me. A frosty, dark black death metal blizzard! Your bones will crack with cold!



tracklist:
1. Search Of Solace
2. Chanting Fire
3. Claws Of Piety
4. Serpent's Hunger
5. Vortex
6. Of Frost, Of Flame, Of Flesh
7. Fierce Desire
8. Epilogue

Lineup:
Asbjørn Steffensen – vocals
Tommy Christensen – guitar
Mads B. H. Gath – guitar
Uffe Laustsen-Jensen – bass
Andreas Posselt – drums



středa 7. srpna 2024

Recenze/review - WORMWITCH - Wormwitch (2024)


WORMWITCH - Wormwitch
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Tajemné symboly zářící do tmy. Postavy v kápích, sklánějící se nad dnešní obětí. Děsivý výkřik, mumlání modliteb, vzývání temných sil. Sedím uprostřed noci na starém pohřebišti v lesích a přede mnou se odehrávají pradávné příběhy, které se zde kdysi staly. Unikl jsem stereotypu všedních dní, vrátil se po časové ose zpět, i ke svým krvavým kořenům. Poslouchám nové album kanadských tmářů WORMWITCH a přemýšlím, kolik strachu a beznaděje je promítnuto do naší historie. 

Vše je ohlodané na kost, vše je ryzí a opravdové. Pokud máte rádi surový, klasický black metal, občas okořeněný thrashem a crustem, vítejte na dnešním obřadu. Poklekněte a nechte přírodu, aby vás přijmula do svých spárů. Nakonec přežívají jenom ti nejsilnější. Je něco neklidného, magického, tajemného, v novém letošním stejnojmenném albu. 


Kanaďané sází na silné melodie, na surový zvuk, na spoustu neotřelých a zajímavých nápadů. Doporučuji vám vypnout všechny sítě světa, oprostit se od stresu a hluku současného života a zmizet do lesa za městem. Zde, v naprosté tmě, v chladu a starých jeskyních, vynikne síla téhle desky nejvíce. Občas zazní odkazy na kapely jako IMMORTAL, MARDUK, DESTROYER 666, DISSECTION, WATAIN, NECROPHOBIC. Moje přirovnání berte ale s nadhledem. WORWWITCH jsou jinak originální smečkou, která znovu předkládá materiál s vlastními nápady a invencí. Pokud máte, jako já, rádi u hudby hlavně upřímnost, opravdovost a touhu ničit, potom neváhejte ani chvilku. Hraje se zde hlavně pro vás, i pro všechny prokleté. Jako bych stál v nějaké temné jeskyni a čelil nárazům podzemní řeky, která je špinavá a chladná. Dusím se vlastní krví, nasávám plesnivý pach pradávné zloby. Líbí se mi, že má kapela svůj rukopis, že ji poznáte ihned mezi ostatními. Alespoň tak vnímám jejich hudbu já. Jsem při poslechu lovcem, který uštve oběť až ke konci. Koloběh přírody, života a smrti. Vše má svoje místo a jasný účel. Ověřeno časem, podepsáno krví. Tajemné symboly zářící do tmy. Postavy v kápích, sklánějící se nad dnešní obětí. Děsivý výkřik, mumlání modliteb, vzývání temných sil. Sedím uprostřed noci na starém pohřebišti v lesích a přede mnou se odehrávají pradávné příběhy, které se zde kdysi staly. Tohle album vás strhne do hlubiny a udusíte se svým vlastním svědomím. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, zvuk i obal vše krásně doplňují a vy se tak můžete soustředit na vlastní nápady. Surové, chladné a temné ozvěny ze starodávných black metalových pohřebišť! Oltář je připraven!

Asphyx says:

Mysterious symbols glowing in the dark. Hooded figures bowing over today's victim. Terrifying screams, muttered prayers, invocations of dark forces. I'm sitting in the middle of the night in an old burial ground in the woods, and the ancient stories that once happened here are playing out before me. I've escaped the stereotype of everyday life, back along the timeline, even to my bloody roots. I listen to the new album by Canadian darkies WORMWITCH and think about how much fear and hopelessness is projected into our history.

Everything is gnawed to the bone, everything is pure and real. If you like raw, classic black metal, occasionally spiced with thrash and crust, welcome to tonight's ceremony. Take a knee and let nature take you into its clutches. In the end, only the strongest survive. There's something restless, magical, mysterious, in this year's new album of the same name.


The Canadians rely on strong melodies, on raw sound, on a lot of novel and interesting ideas. I recommend you to turn off all the networks of the world, get away from the stress and noise of contemporary life and disappear into the woods behind the city. There, in the complete darkness, the cold and the old caves, the power of this record will shine through the most. Occasionally you can hear references to bands like IMMORTAL, MARDUK, DESTROYER 666, DISSECTION, WATAIN, NECROPHOBIC. But take my comparisons with a grain of salt. WORWWITCH are otherwise an original bunch, re-presenting material with their own ideas and inventiveness. If, like me, you like honesty, sincerity and the desire to destroy in music, then don't hesitate a moment. It is played here mainly for you, and for all the damned. It's like standing in some dark cave and facing the rush of an underground river that is dirty and cold. I choke on my own blood, sucking in the musty smell of ancient wickedness. I like that the band has its own signature, that you can recognize it immediately among the others. At least that's how I perceive their music. I'm a hunter listening to it, and it's not until the end that it hits its prey. The cycle of nature, life and death. Everything has its place and a clear purpose. Tested by time, signed in blood. Mysterious symbols shining into the darkness. Hooded figures bowing over today's victim. Terrifying screams, muttered prayers, invocations of dark forces. I sit in the middle of the night in an old burial ground in the woods, and the ancient stories that once happened here play out before me. This album will take you into the depths and choke you with your own conscience. The songs are really well written, the sound and cover art complement everything beautifully, and you can focus on your own ideas. Raw, cold and dark echoes from ancient black metal burial grounds! The altar is ready!


Tracklist:
01. Fugitive Serpent (05:13)
02. Envenomed (04:41)
03. The Helm And The Bow (05:02)
04. Inner War (05:27)
05. Godmaegen (05:51)
06. Salamander (02:14)
07. Wormsblood Necromancy (04:53)
08. Bright And Poisonous (04:00)
09. Draconick Sorcerous Canadian Witchknights (03:55)



neděle 4. srpna 2024

Recenze/review - SWELLING REPULSION - Fatally Misguided (2024)


SWELLING REPULSION - Fatally Misguided
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Připadá mi to jako děsivý sen. Z nebe padá černý déšť a Smrt obchází kolem. Tratoliště krve, ještě před chvílí jsi letěl neskutečnou rychlostí. Život před sebou, rovná silnice, volnost a svoboda. Teď tu ležíš a bojíš se tmy. S polámanými kostmi, s krví, vytékající z čerstvých ran. Bolest a utrpení, srážka s krutou realitou. Ne, to není žádná noční můra, ale jenom studená zem a lidé stojící kolem. Natáčejí tě. Nepomůže ti nikdo. Na to nemá nikdo čas, všichni musejí sdílet tvoje utrpení. 

Jsou obrazy, které ze své mysli nedokážu vyhnat. Objevují se znovu a znovu v momentech, když poslouchám nahrávky, jako je tak druhá dlouhohrající od SWELLING REPULSION z Colorada. Jedná se o mé první setkání s touto kapelou a musím hned na začátek napsat, že se jedná o srážku s náklaďákem naloženým prašivými kostmi, zničujícím death metalem a spoustou progresivních prvků. 


Je to jízda na horské dráze. Od začátku do konce. Skladby v sobě mají potřebný drive a sílu, spoustu dobrých nápadů i takový ten zvláštní disonantní neklid, který mám u dobrých kapel rád. Ostré, nekompromisní melodie se zde potkávají s drtivými rytmy i zkaženou krví nasáklým vokálem. Jako celek je potom album velmi bolestivou záležitostí. Nebyl jsem při poslechu ani chvilku v klidu. Kapela mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila mě až do konce. Vymáchala mi obličej ve špinavé kaluži, zaklekla na mě ocelovou botou, až mi vyrazila dech. Díval jsme se zrovna z okna, když narazil těžký náklaďák do osobního vozu. Ihned přijela záchranka a kolem se shromáždil dav toužící po krvi. Všechno - situace i hudba - se mi spojilo v jedno a musel jsem postupně přidávat hlasitost. Pokud máte rádi kapely jako ADRAMELECH, AFFLICTED, ATVM, DISHARMONIC ORCHESTRA, DEFECT DESIGNER, STARGAZER a další, které se nebojí experimentovat, potom jste zde správně. "Fatally Misguided" je deskou, která vám bude hořet v rukou a zadře se vám hluboko pod kůži. Pochválit musím i masivní, dobře čitelný zvuk, líbí se mi i obal (The Masked Observer). Svět je při poslechu velmi temné místo. SWELLING REPULSION se povedlo mě strhnout do hlubin. Připadá mi to jako děsivý sen. Z nebe padá černý déšť a Smrt obchází kolem. Tratoliště krve, ještě před chvílí jsi letěl neskutečnou rychlostí. Bolest a utrpení, srážka s krutou realitou. Ne, to není žádná noční můra, ale jenom studená zem a lidé stojící kolem. Natáčejí tě. Nepomůže ti nikdo. Technický, progresivní death metal, který vám nastaví kruté zrcadlo reality! Dokonalá iluze smrti!


Asphyx says:

It seems like a scary dream. Black rain falls from the sky and Death walks around. A pool of blood, just a moment ago you were flying at incredible speed. Life before you, a straight road, freedom and liberty. Now you lie there, afraid of the dark. With broken bones, blood oozing from fresh wounds. Pain and suffering, a collision with harsh reality. No, it's not a nightmare, just the cold ground and the people standing around. They're filming you. No one can help you. No one has time for that, everyone has to share your suffering. 

There are images I can't get out of my mind. They come up again and again in moments when I listen to records like this second long player from Colorado's SWELLING REPULSION. This is my first encounter with this band, and I have to say right off the bat that it is a truckload of mangy bones, devastating death metal, and plenty of progressive elements. 


It's a roller coaster ride. From start to finish. The songs have the necessary drive and power, a lot of good ideas and that strange dissonant restlessness that I like in good bands. Sharp, uncompromising melodies meet crushing rhythms and wicked blood-soaked vocals. As a whole, then, the album is a very painful affair. I wasn't at peace for a moment while listening to it. The band grabbed me, stuck their claw into me and didn't let go until the end. It washed my face in a filthy puddle, knocked me over with a steel-toed boot until it took my breath away. I was looking out the window when a heavy truck crashed into a passenger car. The ambulance arrived immediately and a crowd gathered around, baying for blood. Everything - the situation and the music - came together and I had to gradually turn up the volume. If you like bands like ADRAMELECH, AFFLICTED, ATVM, DISHARMONIC ORCHESTRA, DEFECT DESIGNER, STARGAZER and others who are not afraid to experiment, then you've come to the right place. "Fatally Misguided" is a record that will burn in your hands and burrow deep under your skin. I must also praise the massive, easy to hear sound, and I like the cover art (The Masked Observer). The world is a very dark place when you listen to it. SWELLING REPULSION managed to pull me into the depths. It feels like a scary dream. Black rain falls from the sky and Death walks around. A pool of blood, just a moment ago you were flying at incredible speed. Pain and suffering, a collision with harsh reality. No, it's not a nightmare, just the cold ground and the people standing around. They're filming you. No one can help you. Technical, progressive death metal that sets you a cruel mirror of reality! The perfect illusion of death!




Track listing
1.Vanquished
2.Basking In Fumes Of Failure
3.Fatally Misguided
4.Sacred Doom
5.Cesspool of Dismembered Memory
6.Drug Induced Anti-Logic view
7.Failure
8.Sullen Light of Expired Stars

Line up -
Bage - Vocals, Drums, FX
Donovan - Vocals, Guitars
Kristian Jablonicky - Bass

Artwork by The Masked Observer

úterý 23. července 2024

Recenze/review - WORMWOOD - The Star (2024)


WORMWOOD - The Star
CD 2024, Black Lodge Records

for english please scroll down

Někdy hledáme zlo v temných zákoutích. Touláme se v hlubokých lesích, nahlížíme do pradávných jeskyní. Studujeme historii, díváme se na hvězdy a čteme staré spisy. Přitom se někdy stačí podívat do zrcadla nebo na svůj vlastní stín. Poslouchám nové album švédských melodických black metalistů WORMWOOD a o podobných věcech přemýšlím. Venku září slunce a přesto mě obestírá chlad. Velice návykově a naléhavě napsané skladby se mi opět dostávají do podvědomí.

Jak se vlastně pozná dobrá hudba? Každému se přeci líbí něco jiného. Pro poslech nahrávky "The Star" musím mít zádumčivou náladu, nejlépe nějakou dobrou knihu v ruce. Naladěn na vznešenost, majestátnost, na létání i pád do hlubin si pokaždé vychutnám tuhle desku nejvíce. Je to velmi zdařilé a návykové dílo. Plné studených melodií, melancholie a smutku. 


Líbí se mi, že má kapela svůj vlastní a originální rukopis, že ji poznám podle prvních pár tónů. Pánové se volně inspirovali u smeček jako AGALLOCH, WINDIR, KAMPFAR, KEEP OF KALESSIN, ENSLAVED, SACRAMENTUM, a samozřejmě BATHORY. Najdete zde spoustu folklórních, progresivních i atmosférických prvků. To vše zabalené v mrazivém zvuku, s mocnými vokály. Jen si tak sedět nebo se toulat prázdným lesem. Jen tak si létat, vznášet se. Sledovat západ slunce nad zvlněnou hladinou horského jezera. Asi víte, o čem píšu a pokud ne, tak si pusťte ukázky. Pro mě osobně se jedná o desku, kterou jsem opět raději poslouchal, vnímal, nechal se jí ovlivňovat, než abych o ní psal. Má slova totiž nestačí. Je to jako se pokoušet popsat neklidný obraz v galerii, jako uchopit déšť nebo rozehnat mraky. Je vlastně úžasné, že i v dnešním podivném světě existují podobné kapely. Hudba WORMWOOD mi dává naději, ano, možná to zní příliš vznešeně, ale jiné slovo mě nenapadá. Pokaždé, když mi je smutno nebo jen divně na duši, pokaždé, když mě štve všechno kolem, sedávám u okna a dívám se na usínající město. Ne, najednou nejsem ve svém pokoji, ale někde daleko na severu. Našlapuji opatrně a jsem součástí nějakého, těžko definovatelného celku. Každý se někdy potřebujeme schoulit do sebe, být o samotě, v temném koutě. Nejen pro tyto chvíle je nové album "The Star" určeno. Doporučím vám ale spíše, abyste poslouchali, moji dnešní "recenzi" berte jen jako takový příběh z dalekého severu. Atmosférický, melodický black metal, křišťálově dokonalá esence smutku, melancholie a vznešenosti!


Asphyx says:

Sometimes we look for evil in dark corners. We wander in deep forests, peer into ancient caves. We study history, look at the stars and read ancient writings. Sometimes all we have to do is look in the mirror or at our own shadow. I'm listening to the new album by Swedish melodic black metallers WORMWOOD and thinking about similar things. The sun is shining outside and yet a chill envelops me. The very addictive and urgently written songs are once again in my subconscious.

How do you know good music? Everyone likes something different. To listen to "The Star" I have to be in a brooding mood, preferably with a good book in hand. In the mood for the sublime, the majestic, for flying and falling into the depths, I always enjoy this record the most. It is a very successful and addictive piece of work. Full of cold melodies, melancholy and sadness. 


I like that the band has its own original signature, that I can recognize it by the first few notes. The gentlemen were loosely inspired by packs like AGALLOCH, WINDIR, KAMPFAR, KEEP OF KALESSIN, ENSLAVED, SACRAMENTUM, and of course BATHORY. You will find a lot of folk, progressive and atmospheric elements here. All wrapped in a chilling sound, with powerful vocals. Just sit back or wander through the empty forest. Just floating, floating. Watching the sun set over the rippled surface of a mountain lake. You probably know what I'm writing about, and if you don't, listen to the samples. For me personally, this is a record that, again, I prefer to listen to, to feel, to be influenced by, rather than write about. My words are not enough. It's like trying to describe a restless painting in a gallery, like trying to grasp the rain or disperse the clouds. It's actually amazing that even in today's strange world there are bands like this. WORMWOOD's music gives me hope, yes, it may sound too lofty, but I can't think of another word. Every time I feel sad or just weird in my soul, every time I get annoyed with everything around me, I sit by the window and look at the city falling asleep. No, suddenly I'm not in my room, but somewhere far to the north. I tread carefully and am part of some hard-to-define whole. We all need to curl up sometimes, to be alone, in a dark corner. The new album "The Star" is not only for these moments. But I'd recommend you to listen, take my today's "review" as a kind of story from the far north. Atmospheric, melodic black metal, crystal perfect essence of sadness, melancholy and sublimity!



Tracklist:
01. Stjärnfall (08:39)
02. A Distant Glow (05:16)
03. Liminal (05:36)
04. Galactic Blood (04:45)
05. Thousand Doorless Rooms (07:04)
06. Suffer Existence (05:24)
07. Ro (10:11)



pátek 12. července 2024

Recenze/review - INLANDSYS - The Fallen (2024)


INLANDSYS - The Fallen
CD 2024, Great Dane Records

for english please scroll down

Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rádi se k textu vracíte. Dole v domě někdo zazvoní a mě se nechce otevřít. Nakonec to udělám, i když jsem chtěl být zalezlý ve své ulitě. Dostanu do rukou nové CD francouzských INLANDSYS. Vrátím se do pokoje, roztrhám obal a chvilku přemýšlím. Ještě nevím, jestli budu album poslouchat. 

Nakonec ale udělám správnou věc, i když bych neměl, v pořadí jsou i jiné kapely. Znovu si sednu, zapnu play a dám hudbě čas. Čtu si dál a najednou zjistím, že si nějak podvědomě podupávám nohou, kývu se do rytmu a nedokážu se na text soustředit. Hergot, to je ale dobrý, řeknu si a sednu si k internetu, abych si o kapele něco zjistil. Založena byla v roce 2011 a má na svém kontě ještě jedno album (Carthago - 2018) a EP (Inlandsys - 2014). Melodický death metal se zde potkává s black metalem. Výsledkem je nahrávka, která mě opravdu zaujala. Má v sobě totiž něco zvláštního, neklidného. Venku přestalo pršet a slunce se objevilo nad obzorem. Už jsem si nedokázal číst.


Mám to takhle s hudbou nastavené od doby, kdy jsem ji někdy ve třinácti letech začal poslouchat pozorněji. Musí na mě nějak zapůsobit, přesvědčit mě, probudit ve mě nějaké emoce. Pro mě je vždy hlavní, že se rád nechávám znovu a znovu unášet na vlnách melodií, s chutí se toulám městem se sluchátky na uších. Moje kroky mě pokaždé zavedou do starých chrámů, na hřbitovy. Je zde klid a můžu se soustředit na chladný a masivní (a také krásně čitelný zvuk (Dan Swanö - mixing, mastering), ale třeba i na obal, který se také povedl. Za zmínku stojí rozhodně i texty, ve kterých se kapela zaobírá starými historickými příběhy. Máte rádi staré řecké a římské báje a pověsti? A co ty biblické? Potom jste zde správně, stejně jako všichni, kdo mají rádi kapely AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Jasně, ve svých recenzích nebo spíše příbězích o deskách nikdy moc nekritizuji. Víte proč? Protože nemám čas na to poslouchat a psát o muzice, která mě nebaví. Jsem jen obyčejným starým psem, toulajícím se světem a vyhledávajícím nahrávky, které se mi líbí, ke kterým se rád vracím. INLANDSYS mě přesvědčili na svoji stranu. Líbí se mi jejich rukopis, nálady, které dokáží vytvořit i určitý neklid a melancholie, které se prolínají celým albem jako popínavá rostlina. Pánové umí být vznešení, vše odsýpá lehce, svěže, tak nějak samozřejmě. Sedím a dívám se z okna. Provazy deště padají k zemi a mraky mají šedou barvu. Jsem v podivném stavu, který zná každý, kdo rád a často čte knížky. Stanete se součástí příběhu, pohltí vás, rád se k textu vracíte. Stalo se mi to i s "The Fallen". Novinka mě chytla, zasekla do mě svůj dráp a nepustila. Dnes si zase nebudu číst, ale raději poslouchat. Zhasnu všechna světla a potom je to jenom na mě a na kapele. Chladné a temné, melodické death black metalové příběhy ze starých časů. Album po okraj narvané emocemi!


Asphyx says:

I sit and look out the window. Ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. Someone rings the doorbell downstairs and I don't want to answer it. Eventually I do, even though I wanted to be holed up in my shell. I get my hands on the new CD by French INLANDSYS. I go back to my room, rip the cover and think for a while. I don't know if I'm going to listen to the album yet. 

But in the end I do the right thing, even though I shouldn't, there are other bands on the bill. I sit down again, put it on play and give the music time. I read on and suddenly find myself somehow subconsciously tapping my foot, swaying to the beat and unable to focus on the lyrics. Damn, that's good, I tell myself, and sit down on the internet to find out about the band. Formed in 2011, they have one more album (Carthago - 2018) and an EP (Inlandsys - 2014) to their credit. Melodic death metal meets black metal here. The result is a record that really caught my attention. It has something strange, restless in it. It stopped raining outside and the sun appeared above the horizon. I couldn't read anymore.


I've had it set up that way with music since I started listening to it more closely when I was about thirteen. It has to impress me somehow, convince me, awaken some emotion in me. For me, the main thing is always that I like to let myself be carried away again and again on the waves of melodies, wandering around the city with headphones on. My steps always take me to old temples, to cemeteries. It's quiet here and I can concentrate on the cool and massive (and also beautifully clear sound (Dan Swanö - mixing, mastering), but maybe also on the cover art, which is also good. The lyrics, in which the band deals with old historical stories, are definitely worth mentioning. Do you like old Greek and Roman myths and legends? What about the biblical ones? Then you are right here, as well as all those who like the bands AMON AMARTH, AMORPHIS, DIMMU BORGIR. Sure, I never criticize much in my reviews or rather stories about albums. Do you know why? Because I don't have time to listen and write about music I don't enjoy. I'm just a plain old dog, wandering the world looking for records that I like, that I like to come back to. INLANDSYS convinced me to their side. I like their handwriting, the moods they can create and a certain restlessness and melancholy that runs through the whole album like a climbing plant. Gentlemen can be sublime, everything flows easily, freshly, somehow naturally. I sit and look out the window. The ropes of rain are falling to the ground and the clouds are grey. I'm in a strange state, familiar to anyone who likes to read books often. You become part of the story, you become absorbed, you like to return to the text. It happened to me with "The Fallen". The novel grabbed me, stuck its claw in me and wouldn't let go. Today I won't read again, but rather listen. I'll turn off all the lights and then it's up to me and the band. Cold and dark, melodic death black metal stories from the old days. An album filled to the brim with emotion!


tracklist:
1. Humilliation
2. Mediterranean Hegemony
3. Motherland !
4. Providers of the Great Apocalypse
5. Whores of War
6. Persona
7. Pyramid of the One-Eyed God
8. The bird, the Tower and the Lord
9. Wrong Side of the Century

Line up :
Antonin: Keyboards
Baptiste (Eensayn): Guitar / Vocals
Chris: Drums
Laurent (El Ash): Guitar / Vocals
Yann (Xanyn): Bass / Vocals

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine