Černý jícen - Ronald Malfi
2023, Fobos
Byl jsem zase jednou na chalupě sám a nemohl jsem spát. Nějak jsem se začetl a příběh se mi dostal do podvědomí. Všechno se mi mele v hlavě a realita je jen krutý sen. Lampa na cestě zhasíná a rozsvěcí se v pravidelných intervalech a protože mi došlo pivo, tak se dívám do tmy. V knížce je spousta násilí, alkoholismus, týrání. Zkrátka věci, které nechcete potkat. Zároveň mě ale čtení bavilo. Kouzelník byl přesně tím druhem záporáka, že mě z něj vstávaly chlupy po celém těle. Fakt mě při čtení mrazilo. A to i přesto, že je autor stylově hodně přirovnáván a vlastně i inspirován Stephenem Kingem. Ano, u obou autorů nalezneme spoustu styčných bodů. Divoká fantazie, malé městečko s pohnutou historií. Skupina dětí, co zažije velké trauma, ke kterému se po letech vrací.
Černý jícen jsem kupoval ve slevě, po jenom lehkém seznámení s tím, o čem kniha je. Nečekal jsem mnoho, ale dostal jsem pořádnou porci temnoty, to vám povím. Možná právě proto ležel nějaký ten týden tenhle výtisk na hromadě a čekal na to, až si jej přečtu. Odkládal jsem jej přesně na chvíli, kdy budu na chalupě sám. Zítra jdu na koncert. Budu se vracet hluboko v noci. Hergot, vždyť je to regulérní horor. Mám já tohle zapotřebí? Jdu si raději číst. Znovu rozsvěcím lampičku a pěkně se vyděsím. Odněkud ze spáry vylétne motýl, probuzený teplem. Zmateně létá pokojem, aby se nakonec spálil o sklo kamen. Krutý konec, stejně jako v téhle knížce. Nic pro slabé povahy, řekl bych. Jenže když ono je to celé tak napínavě a zajímavě napsáno. Hltám další stránky a nakonec usnu s knihou na prsou a s brýlemi na nose.
Všechno se mi promítne do snů. Kouzelník i parta kluků a jedna holka, co má ráda morbidní věci. Opožděný Dennis, nemocný Clay i hlavní hrdina Jamie, co propadl alkoholu. Vracejí se do Černého jícnu, do města, kde byli těmi největšími loosry, s rodinami, které by snad ani neměly mít děti, se šikanou, se vším tím hnusem města, ve kterém spousta lidí našla smrt a zbytek dávno ztratil práci. Pokud máte rádi Kingovo To a nebo Simmonsovo Temné léto, neváhejte ani chvilku. Mystično je zaručeno a napětí se dá krájet. Koncert jsem si včera fakt užil, ale pravdou je, že cesta nazpátek do kopců, v naprosté tmě, byla fakt náročná. Nestojí támhle u toho stromu Kouzelník? Lekám se stínů, ještě, že v sobě mám nějaké to pivo. A když jdu kolem hřbitova, mám pocit, že se všechno propadlo do hlubiny. Být sám se sebou, obzvláště při čtení téhle knihy, je náročné, člověk v sobě objeví spoustu věcí, o kterých ani netušil, že je má uložené v hlavě. Bojíte se tmy? Přízraků? Kouzel? Magie? Pak se vám Černý jícen bude určitě líbit.
Jasně, že jsou některé pasáže hnusné a nechutné. Brutální a krvavé. Sekal jsem dříví, až se mi klepaly ruce. K večeru jsem měl pocit, že se z lesa ozývají divné zvuky. Nebo ne? Seděl jsem na lavičce, díval se na Ještěd a četl si. Musím knížku už dorazit, přesto jsem si ji dávkoval postupně, po částech. Některé kapitoly jsem dočetl a pak se jen tak nechal ovívat jarním větrem. Zdravím sousedku, zase si čteš? Dává se se mnou do řeči. Nudí se zde na horách, často sama. Můžeš mi doporučit nějakou knížku? Ptá se mě a já se usměji. Pro tyto případy doporučuji jedny stránky, hlavně v pátek, to tam vycházejí knižní tipy, říkám jí a ona si to napíše do telefonu. Pak jde pryč a já si říkám, když se na ní dívám zezadu, že některé ženy mají dobré geny a vůbec nestárnou. Soustřeď se na čtení. Vyhasnou mi kamna, ale nakonec Černý jícen dočtu. Byla to jízda. Od začátku do konce, to vám povím.
Dokud pro mě bude psaní o muzice a knihách radost, tak to budu dělat. Mívám sice někdy, asi jako každý, chvíle, kdy se mi nechce. Jsem líný, unavený, věk už je někdy fakt znát. Zatím to ale jde, pořád mě baví objevovat nové autory, čekat na kurýra, až mi cinkne zpráva, že si mám dojít do boxu. Vybírám si, jsem vlastně takovým sítem. A jsem vždycky hrozně rád, když má u vás nějaký můj tip úspěch. Je to pro mě vlastně taková malá odměna. Dělám všechno totiž, jak jste si asi všimli, zadarmo, bez reklam a i když vím, že nepíšu dokonale (je to fakt jen koníček), tak mi věřte, že je to vždycky od srdce. Děkuji za pozornost a pokud se rádi bojíte, tak na Černý jícen nezapomeňte. Je to opravdu silný příběh.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dlouhých dvacet let utíká Jamie Warren před temnotou. Pronásleduje ho trauma z dětství a vyčítá si, že se otočil zády ke svému postiženému bratrovi. Jenže pak se díky sledu podivných událostí znovu setká nejen se svým bratrem, ale také se dvěma kamarády z dětství. Všichni mají neodbytný pocit, že je dohromady svedl osud.
A všichni začnou vzpomínat na jedno léto kdysi dávno, na prapodivná kouzla, která je v hlubokém lese učil ještě prapodivnější muž, a na strašlivý čin, který je dodnes budí ze spaní. Tito outsideři a životní ztroskotanci se teď musejí semknout, vyrovnat se svou minulosti a pustit se po stopě netvora.
Černý jícen je krvavé a mysteriózní hororové drama inspirované skutečným případem vraždy dvanáctileté dívky, k němuž došlo v roce 2014 v americkém státě Wisconsin. Ronald Malfi je rozený vypravěč a někdy je označován za novodobého nástupce Stephena Kinga.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
