Pán much - William Golding
(1954), 2003, Maťa
Někdy je hrozně těžké věřit v lidi. Člověk ráno vstane s úsměvem, těší se na rozbřesk, na kolegy v práci, na oběd, na odpolední procházku se ženou. Dělají mu radost děti, hudba a také knihy. Jenže pak si přečtete zprávy, pustíte ty asociální sítě a chce se vám zvracet. Kde se to v těch lidech bere? Ta neutuchající touha někomu pořád ubližovat? Ukázat sílu, ovládnout druhého, seknout drápem, plivnout jed. Šikana ve škole, v práci. Kolik zla je vůbec všude kolem? Někdy na to bývám možná až příliš citlivý, vnímám to, protože jsem byl vychovaný, abych bojoval za spravedlnost, za pravdu, za obyčejný slušný život. Někdy to bývá velmi těžké, neohnout hřbet, ale zase ten pocit čistého svědomí, ten nenahradí nic.
Pána much jsem četl třikrát. Jednou ještě na střední škole, jednou na koleji, když jsme s kamarády vedli nekonečné filozofické debaty a jednou před týdnem. Protože jsem byl na festivalu, potkal tam skvělé lidi a u piva jsme se o knížce bavili. Tenhle příběh o partě chlapců, kteří ztroskotají na ostrově a začnou se postupně měnit v bestie, nesmí v mém pátečním čtenářském deníku chybět, to je jasné! Jedná se pro mě o vskutku kultovní knihu. Ten postupný přerod normální party ve zlé kluky, kteří ubližují, je zajímavý nejen z psychologického hlediska. Pro někoho bude kniha možná trošku komplikovanější a nepřehlednější, ale nejsme přeci žádní hlupáci, ne? To bychom mohli číst jen úryvky na internetu.
O knížce jsem kdysi i nyní hodně přemýšlel. Pamatuji si, jak mé děti měly ve třídě na prvním stupni taky dva debílky, co se pokoušeli ostatní šikanovat. Zaplať pánbůh si ostatní vše srovnali. Blbci dostali do držky a byl klid. Jenže znáte to, občas se to nepovede. Stačí několik zlounů ve skupině, v práci, v hospodě a je na průšvih zaděláno. Jakoby někteří z nás v sobě měli silnější temnou stránku a dělají vše jen ve vlastní prospěch. Pak stačí jedna menší kritická situace a je všechno ztracené. Ti hodní jsou najednou považováni za hloupé, mnohdy i za tupé. Zajímavostí také budiž to, že některé ženy doslova zlouny vyhledávají a dělá jim dobře pohled na ponižování. Hej, věřte mi, stačí se podívat večer na zprávy.
William Golding vystihl přesně a dokonale jednu z možných situací, které mohou nastat. Pokud se ti, kteří se snaží jen pracovat a mít klid, nepostaví zlu, budou smeteni. Pamatujte na to, historie se neustále opakuje. Události posledních let nám ukazují, že jsme se příliš nepoučili a asi už nikdy nepoučíme. Jsem k našemu druhu poslední dobou možná až moc skeptický, ale to je asi opravdu způsobeno tím, že to zlé a špatné je vždy více vidět. Pán much je přesně tím druhem knihy, kterou čtu na etapy. Pořád ji odkládám a přemítám nad ní. Je hodně poučná, čtivá, zajímavá, alespoň tedy pro mě. Myslím si, že by si ji měl přečíst každý. Netuším, jestli je povinnou četbou, ale rozhodně by měla být.
Kdysi dávno, ještě na střední škole, jsem něco podobného zažil. Byla tenkrát revoluce a naši učitelé si to nechtěli připustit. Mstili se na nás, na mladých studentících. V některých momentech jejich počínání Pána much hodně připomínala. Nedovedete si představit, kolik temnoty a zla se v některých z nás ukrývá. Pokud dostaneme příležitost. Ovládnutí, ponižování, šikana. Ano, pořád tyhle slova opakuji, protože je nesnáším. Každý, kdo byl kdykoliv a kdekoliv alespoň trošku odlišný a jiný, by mohl vyprávět. Můžete se tisíckrát usmívat, všem pomáhat, ale na některé jedince platí jen síla a totální odpor. Zlo se musí utnout hned v zárodku, jinak dopadnete jako v Pánovi much.
Slušelo by se kolegům z festivalu poděkovat. I potřetí byla pro mě kniha skvělým zážitkem. Ona je vlastně hrozně smutná a depresivní, ale jak píšu v úvodu... pak se ráno probudím a slunce vystrkuje paprsky dole nad městem. Je ještě chladno, ale skvěle se dýchá. Život mi pumpuje v žilách a těším se na další den. Dobrá muzika v uších mi hraje do kroku. Jsem daleko od špíny všedních dní. Usednu do tramvaje a otevřu knihu. Čtení je stejně skvělý relax. To ale zrovna vám nemusím vyprávět. Děkuji za pozornost, za přízeň a opatrujte se. Už se těším na odpoledne, až se projdu lesem a pak usednu zase do křesla. Čeká mě další kniha! Mějte se co nejlépe.
-------------------------------------------------------------------------------------------------
Již klasický příběh chlapců z britské internátní školy, kteří se ocitnou na opuštěném ostrově. Hra na Robinsony se však brzy změní v boj všech proti všem, v němž je hlavní předností síla, autorita a schopnost šířit strach. Kniha se obrací ke stále aktuální otázce: Je civilizace v našem chování opravdu tak silně zakořeněna, jak si namlouváme? Nebo jsme stále jen příslušníky smečky?
------------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
