DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 15. září 2025

Interview - INFERNAL THORNS - Black death metal ritual! A demonic, wild and unbridled album full of cold and real cruel death!


Interview with black death metal band from Chile - INFERNAL THORNS.

Answered Andrés Arancibia, guitarist/vocalist, thank you!

Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

Ave INFERNAL THORNS! Greetings to the Chilean underground. I hope everything is fine with you. It should be, you have the third great long-playing album of your career on your account this year. I have to admit that it literally nailed me to the wall. It is dark, energetic, cuts with a sharp edge of a knife. It is very audible that you have done a great job and also a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your first work? Where did you want to move and in what way do you think the records are different?

In relation to the first job, this is a much more mature, heavier and faster job. To begin with, the first work was practically a solo album and now it was a work of the whole band, where we also worked with Seba Puente on the recording, which gave us a lot and guided us to find the final sound we wanted to obtain.

“Christus Venari” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it is an album that I really like to return to. How was it created? How do INFERNAL THORNS compose new material?

Mainly I think that the songs and I take them finished to rehearsals, rarely end up being as I did them because we work on it with the band, adding and removing things, changing speeds and rhythms until we reach the point where we all agree and we move on to the next song.


I found out that Seba Puente is signed for recording and mixing. I have to confirm that the sound is literally killing. It keeps making me turn up the volume on the hi-fi. Seba Puente created a sound for you that is cruel, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with him and why him? In which studio did you record and how did it all go?

Somehow and since it's already the third album, we needed to take a leap and make an impact. We were certain that with this new lineup and with the quality of the songs we had composed we could achieve it, so we needed someone who understood what we wanted and who reflected the sound we had in mind on the album, that's why we chose Seba Puente, since he is the one who has been at the head of several national and international projects with excellent results. Our album was recorded in his studio, Audiocustom Studio in Santiago de Chile, and took about 8 months the entire process, between recording, mixing and mastering.

An integral part and a kind of bonus for fans today is the CD. You released it on Personal Records and it has a corpse-like cover. Who is its author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The author of the art is Elias Vergara, we also worked with him on the art of the second album "Inflicting Ravage to the Holy Cattle". The reason for this particular art is an idea that I had in mind for lyrics of some particular themes and that symbolize in some way the persecution of Christ and his subsequent punishment and submission, that is why the art shows Christ crucified, gagged and already in a state of putrefaction being devoured by snakes and worms. With Elías we worked on the concept until we reached the final result that left us very satisfied.


I have been wandering the underworld for over thirty years and I go to Chile to get music, actually, to be safe. I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I like your bands a lot and I follow your scene carefully. Maybe I envy you a little, we only have a few death metal bands here that are worth it. How do you explain that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Death metal in Chile is part of history, if we go back to the 80s, here we already had extreme bands, perhaps not exactly death metal, but with tints, some closer to grind, like Belial, and others more to thrash like pentagram, which were finally a reference for other bands... this being so, Chile has a habit of extreme bands, perhaps it must be because of the repression of the time, because of the distance from the world, I don't know, what I do know is that there is a stable scene, with labels that are serious and constant, such as Apocalyptic, who have released great glories!

Regarding the fans, they have always been present, death metal shows are always massive, but unfortunately in recent times they have become very massive, a situation that affects the attendance of the public, a lot of concerts, which affects that everyone attends.... However, fans are always there, buy material, enjoy and share with you.

You play death metal influenced by the old school. Today, the band can't avoid comparisons, but I'd be interested in how the idea of ​​founding INFERNAL THORNS actually came about, who was and is your role model, and where do you want to take your band? Are you attracted to big foreign festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

The band was born around 2003 but lasted only a couple of years, until 2006 approximately and the main idea at that time and until now, was to combine death metal and black metal, bands like Grave, Unleashed, Deicide combine them with Mayhem, Dimmu Borgir (old), Darkthrone (old) that somehow I think it was achieved. Then in 2016 I resumed the band to start what we have been until now, with the recording of 3 LPs and 1 EP. The idea now is to promote this last album as much as possible to be able to reach as many countries as possible, and I think that with Personal Records we are going to achieve it. For the same reason we are always willing to go abroad and better yet, participate in festivals and make a tour that raises the level and prestige of the band even more.


When I founded my website seven years ago, I had a vision that I would try to support bands that I don't think are that prominent. To let the world know about them. I think I'm doing quite well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label or do you send CDs yourself for various reviews? For example, I buy albums that I really enjoy. How are you doing? Are you also fans who like and often support their colleagues? Do you go to concerts? Do you party?

We have always done the promotion ourselves, contacting zines and blogs, sending our material so that they can make us reviews of our albums. But now that we're under the Personal Records label, we don't have to worry about that as they take care of everything and that's been a relief for us at that point. And of course I'm also a fan and I consume a lot of music from colleagues, mainly national, material that I buy at the same events and I also buy online from bands that I can't see live since they are from more distant cities, but I like to go to events and share with colleagues always.

On the one hand, a band starting out today has a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. Many people just download mp3s from the internet and instead of a concert, they prefer to spit venomous saliva on Facebook. How do you, like INFERNAL THORNS, get influenced by modern technologies? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

Social networks, streaming platforms and all that is part of the new world where we are inserted, we don't worry much, we have more attention on making music, playing, and that's it, if they download the shit, copy it or do whatever, I don't care... Since those who do that, they would never buy music, they don't go to shows, so they don't exist...

The true fans are those who go to the shows, buy music and find out about the bands' news through the different means that exist.


I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or “just” relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us it is an expression, whether it is anger, artistic, violence, cruelty, can it be a philosophy? If, in certain cases, sometimes even a declaration of principles, on our part it has always been a way of expressing our appreciation of various dogmas and the frustrations of the interposed systems, not in political terms, but rather in cultural terms, thinking of the culpist social structure interposed by that nefarious organization that everyone knows....

This is death metal, death, hatred and destruction

Finally, a classic but important question. What are INFERNAL THORNS planning in the coming months? Where can we see you at a concert and when will you visit Europe? If you want to say something to fans, labels, promoters, here is the space…

For the next few months there is a lot of promotion of the last album, some events, and the recording of a second video clip, we already have one of our song "Christ Distressed". Next year we are scheduled to make a live recording, where we will record songs from all our albums to present it on youtube and perhaps edit it on CD with 4 bonus tracks that are songs that we have already recorded and saved. We intend to visit Europe in the not too distant future, hopefully next year, and if promoters join, even better and always open to conversation.

 

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and I hope you're doing well both musically and personally. I'm going to get "Christus Venari" stuck in my head again!

Thank you very much for having an interest in the band and giving us the opportunity to make ourselves known. Hopefully one day we can meet on those sides and be able to share a ton of beers as it should be. Greetings to all bangers and follow us on our social networks to be aware of our news !! \m/


Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

Rozhovor - INFERNAL THORNS - Black death metalový rituál! Démonické, divoké a nespoutané album plné chladu a reálné kruté smrti!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Chile - INFERNAL THORNS.

Odpovídal Andrés Arancibia, kytara/zpěv, děkujeme!

Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

Ave INFERNAL THORNS! Zdravím do chilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ve srovnání s prvním albem je toto mnohem vyzrálejší, těžší a rychlejší. První album bylo prakticky sólovým albem, zatímco toto je dílem celé kapely, na kterém jsme při nahrávání spolupracovali také se Sebou Puentem, který nám hodně dal a pomohl nám najít finální zvuk, který jsme chtěli dosáhnout.

„Christus Venari“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death i black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál INFERNAL THORNS?

Hlavně si myslím, že písničky, které přinesu hotové na zkoušky, málokdy skončí tak, jak jsem je napsal, protože na nich s kapelou pracujeme, přidáváme a ubíráme věci, měníme tempo a rytmus, až se všichni shodneme a přejdeme k další písničce.


Dohledal jsem si, že pod nahráváním a mixem je podepsán Seba Puente. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Seba Puente vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Jelikož se jedná již o třetí album, potřebovali jsme nějakým způsobem udělat skok a zaujmout. Byli jsme si jisti, že s novým složením kapely a kvalitou skladeb, které jsme složili, toho můžeme dosáhnout, takže jsme potřebovali někoho, kdo by pochopil, co chceme, a kdo by na albu odrážel zvuk, který jsme měli na mysli. Proto jsme si vybrali Sebu Puenteho, protože je to on, kdo stál v čele několika národních i mezinárodních projektů s vynikajícími výsledky. Naše album bylo nahráno v jeho studiu Audiocustom Studio v Santiagu de Chile a celý proces, včetně nahrávání, mixování a masteringu, trval asi 8 měsíců.

Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u Personal Records a je opatřeno mrtvolným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Autorem uměleckého díla je Elias Vergara, se kterým jsme spolupracovali také na uměleckém zpracování druhého alba „Inflicting Ravage to the Holy Cattle“. Důvodem pro tento konkrétní obal je myšlenka, kterou jsem měl na mysli pro texty některých konkrétních témat a která symbolizuje určitým způsobem pronásledování Krista a jeho následné potrestání a podrobení, proto obal zobrazuje Krista ukřižovaného, s roubíkem a již v rozkladu, požíraného hady a červy. S Elíasem jsme na konceptu pracovali, dokud jsme nedosáhli konečného výsledku, který nás velmi uspokojil.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Death metal v Chile je součástí historie. Pokud se vrátíme do 80. let, už tehdy tu existovaly extrémní kapely, možná ne přímo death metalové, ale s nádechem tohoto žánru, některé blíže grindcore, jako Belial, jiné spíše thrash, jako Pentagram, které se nakonec staly vzorem pro další kapely... Chile má tedy tradici extrémních kapel, možná je to kvůli tehdejšímu útlaku, kvůli vzdálenosti od světa, nevím, ale vím, že zde existuje stabilní scéna s seriózními a stálými vydavatelstvími, jako je Apocalyptic, které vydalo skvělé desky!

Co se týče fanoušků, ti byli vždy přítomni, death metalové koncerty jsou vždy masové, ale bohužel v poslední době je jich příliš, což má vliv na návštěvnost, mnoho koncertů, což ovlivňuje to, jestli se všichni účastní... Fanoušci jsou však vždy přítomni, kupují materiál, baví se a sdílejí s vámi.

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit INFERNAL THORNS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Kapela vznikla kolem roku 2003, ale vydržela jen pár let, přibližně do roku 2006. Hlavní myšlenkou v té době i dodnes bylo spojit death metal a black metal, kapely jako Grave, Unleashed, Deicide s Mayhem, Dimmu Borgir (staré) a Darkthrone (staré), což se podle mě nějakým způsobem podařilo. V roce 2016 jsem kapelu obnovil, abychom mohli začít to, čím jsme až dosud byli, a to nahráváním 3 LP a 1 EP. Nyní je naším záměrem co nejvíce propagovat toto poslední album, abychom oslovili co nejvíce zemí, a myslím si, že s Personal Records toho dosáhneme. Ze stejného důvodu jsme vždy ochotni vyrazit do zahraničí a ještě lépe se účastnit festivalů a absolvovat turné, které ještě více zvýší úroveň a prestiž kapely.


Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Propagaci jsme vždy dělali sami, kontaktovali jsme časopisy a blogy, posílali jsme jim naše materiály, aby nám mohli napsat recenze našich alb. Ale teď, když jsme pod labelem Personal Records, se o to nemusíme starat, protože oni se o všechno postarají, a to je pro nás v tuto chvíli velká úleva. A samozřejmě jsem také fanoušek a poslouchám hodně hudby od kolegů, hlavně z domova, kterou kupuji na stejných akcích, a také online od kapel, které nemůžu vidět naživo, protože jsou ze vzdálenějších měst, ale rád chodím na akce a vždy se o ně dělím s kolegy.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako INFERNAL THORNS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Sociální sítě, streamovací platformy a vše, co je součástí nového světa, do kterého jsme se dostali, nás příliš nezajímá. Věnujeme větší pozornost tvorbě hudby, hraní, a to je vše. Jestli si to stahují, kopírují nebo dělají cokoli jiného, je mi to jedno... Ti, kteří to dělají, by si nikdy nekoupili hudbu, nechodí na koncerty, takže neexistují...

Skuteční fanoušci jsou ti, kteří chodí na koncerty, kupují hudbu a sledují novinky o kapelách prostřednictvím různých dostupných prostředků.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je to výraz, ať už jde o hněv, umění, násilí, krutost, může to být filozofie? Pokud v některých případech jde dokonce o prohlášení zásad, z naší strany to vždy byl způsob, jak vyjádřit naše uznání různých dogmat a frustrace z vnějším systémů, ne v politickém smyslu, ale spíše v kulturním smyslu, s ohledem na viníkovou sociální strukturu vnějším tou hanebnou organizací, kterou všichni znají...

Toto je death metal, smrt, nenávist a destrukce.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají INFERNAL THORNS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud chceš něco vzkázat fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V příštích několika měsících nás čeká spousta propagace posledního alba, několik akcí a natáčení druhého videoklipu, jeden už máme k písni „Christ Distressed“. Na příští rok máme v plánu živé nahrávání, kde nahrajeme skladby ze všech našich alb, abychom je mohli prezentovat na YouTube a možná je vydat na CD s 4 bonusovými skladbami, které jsme již nahráli a uložili. V dohledné budoucnosti, doufejme že příští rok, máme v plánu navštívit Evropu, a pokud se k nám připojí promotéři, tím lépe, jsme vždy otevřeni jednání.

 

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Christus Venari“ zase narvat do hlavy!

Moc děkujeme za zájem o kapelu a za příležitost, kterou jste nám dali, abychom se mohli představit. Doufáme, že se jednoho dne potkáme a budeme si moci dát spoustu piv, jak se patří. Zdravíme všechny fanoušky a sledujte nás na sociálních sítích, abyste byli v obraze! \m/


Recenze/review - INFERNAL THORNS - Christus Venari (2025):

úterý 9. září 2025

Interview - DAGON - A true, real, raw, and dirty trip into death metal history!


Interview with death metal band from France - DAGON.

Answered Guillaume Lefebvre (vocals), thank you!

Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/08/recenzereview-dagon-aeonthology-1990.html 

Ave DAGON! Greetings to the French underworld and thank you very much for your resurrection. When I went to pick up your compilation from the mailbox, I was very curious. And I must say that I am literally thrilled. You play old school death metal exactly to my taste. It seems that we are of the same blood. Please tell us why you have only released two demo recordings and one split album in your entire existence? And what was the reason you decided to break the wall of silence this year and release a new CD after so many years? Why this year?

Guillaume: Hi Jakub, and thank you for this interview. The reason Dagon only released 2 demos and 2 tracks on a compilation CD is that in its first incarnation, the band had a very short life. François, who has always been the main creative force behind Dagon, sensed the end of the first wave of death metal at the time. Rather than changing the style to please the audience, he preferred to stop the band, feeling we hadn’t caught the right wave.

Back then, without the internet, we didn’t get much feedback on our music (apart from label rejections :-) ), and since François wanted to move quickly, I think it discouraged him a bit. He was handling everything himself, and without speaking for him, I think he’d had enough. On top of that, some members were starting to work, I was becoming a student… the usual reasons bands break up!

We reunited 30 years later thanks to the initiative of the label Xenokorp, which wanted to reissue Bound to Mutation back in 2022, and the interest of the French YouTube channel Voyage au centre de la scène, which made a short feature on us. In the end, the release on Xenokorp didn’t happen, and some time later Raph from Great Dane Records reached out to me. By the time everything was set up, the reissue came out this year.


In my review, I wrote that when I went to the mailbox to pick up your CD, which Raphael from GREAT DANE RECORDS sent me, I didn't know you at all. Yet in 1992, you released a split with SUPURATION and PUTRID OFFAL, which, by the way, I have loved since my youth. Will you please take us back to the good old days and reminisce? How did DAGON actually come about, who inspired you back then? Please walk us through the history of your band.

Dagon, which wasn’t even called Dagon back then, was formed at the very end of 1989 by François, who brought in Franck on drums and Gérald on guitar. At that time, the band didn’t have a bassist or a singer.

I met François through his cousin, who was in my class, at a concert he was organizing in his hometown of Bruay, in the north of France. François used to organize a lot of concerts back then. That particular show featured Coroner, Watchtower, Tankard, Loudblast, and Death Power (you can see the poster here: https://www.instagram.com/p/Ca7J3TVLnVh/).

As I mentioned, the band didn’t have a singer or bassist yet, and I had just finished a small experience as a singer in a thrash band at my high school. So I offered my services to François, who invited me to an audition. I got along well with everyone, and they decided to keep me as the singer.

At the time, the band was more thrash than death metal. Our influences included Kreator, Slayer, Coroner, but also the early albums of Death and Pestilence. Shortly after I joined, we recorded the rehearsal tape Four Paths to Lunacy as a kind of calling card to find a bassist. This first demo is quite thrash, but when listening back for the reissue, you can clearly hear Chuck Schuldiner’s influence and, already, François’s talent as a composer!

If I'm not mistaken, only guitarist François Janquin and singer Guillaume Lefebvre remain from the original lineup of DAGON. But other members also played on the demo recordings. How does it work with copyrights and such? I'm not very familiar with this, but did you have to get permission from the other members in order to release the compilation?

Since François is the sole composer of the band, and most of the lyrics were written either by him or by me, we didn’t really need to ask anyone for permission. Moreover, when the band reunited, the former members were involved in the project and were aware of the reissue.


It can be found that three new members joined the lineup this year (source: Encyklopedia Metallum). Does that mean that DAGON started playing again? Did you become an active band again after years of hibernation?

Yes, we are active again. At the time of the reunion, we got back together with three original members: Franck on drums, Gérald, who had switched to bass, and Étienne on second guitar. After a few ups and downs and lineup changes, the band stabilized with François Janquin (guitar), Valère Lefebvre (guitar), Caspar De Gruil (bass), Pierre Facon (drums, ex-Death Control, ex-Hast), and Guillaume Lefebvre (vocals).

Since then, we’ve played about ten shows, including gigs with Left to Die, Incantation, and Agressor in Lille, as well as with Misanthrope and Bliss of Flesh at the Haeresis Festival.

I'm a little confused about this. I don't know the old demo recordings, and the new CD sounds dirty and has that great old school patina, but it's still not as "dirty" as the recordings used to be. What formats did you actually have the demos in? How did you approach mastering? Or are the songs re-recorded with new band members?

No, the tracks haven’t been re-recorded; they were remastered by a contact Raph from Great Dane Records usually works with for his label. They did a great job, considering our only sources were old cassettes (except for the two tracks from the Obscurum per Obscurius compilation, which had been released on CD). So it still has that vintage feel, but the songs were slightly boosted by the remastering. Raph handled this technical part himself, as he’s used to it, and we think the result sounds pretty cool!


What were your beginnings as a musician? How did you actually get into death metal? What was your first performance? What was the first concert you attended? Who influenced you the most in the beginning? Do you have any formal musical education?

In the band, Valère and I are the only members without formal musical training. Pierre and Caspar both went to conservatories and are music teachers, and François also attended a music school and is an accomplished musician.

As for how I got into death metal—speaking for myself—I started listening to heavy metal with bands like Iron Maiden and Scorpions when I was 11 or 12. A bit later, a friend from school introduced me to Metallica and Megadeth, and then I discovered the whole wave of German thrash metal with Kreator, Destruction, and so on. In Lille, there was already Loudblast, which was my first death metal concert (though I had already seen Coroner opening for Motörhead in 1988 or ’89).

Regarding death metal itself, the first three albums I listened to were Leprosy by Death, Consuming Impulse by Pestilence and Schizophrenia by Sepultura. I saw Sepultura in Belgium during the Beneath the Remains tour, and Massacra was also on the bill that day. After that, I saw almost every band of the era, because Lille, where I live, is close to Belgium, and all the bands would play there.

It's probably like this (and I see it in my friends too), that when you grow up with a certain kind of music, it stays in your blood forever. I go to festivals, I meet and hear a lot of great young bands, but then some old bards come along, often tired, and they blow me away. What I remember about the nineties is that what was great about them was that every band sounded different. To this day, I can recognize a few notes of old MERCYLESS when I hear them somewhere. How do you perceive death metal in the context of the times? Do you follow new trends, bands, are you still an active listener, or are you just an old-timer? I'm not really into those generic, artificial technical death metal bands. They bore me, I can't help it. They have no soul, no drive... well, some of them...

Over the years, I’ve broadened my musical horizons considerably and listen to a wide variety of styles. But when it comes to death metal, I still have a strong preference for the old school—bands like Death, Obituary, Entombed, Carcass, Morbid Angel, and, of course, Mercyless from France, which I absolutely love. These are timeless bands that I still enjoy seeing live whenever possible. I still have all my old vinyl records, from the most famous to the more obscure releases.

I also appreciate more recent bands. My sons listen to metal too, so I keep an eye on their tastes, which is how I discovered groups like Blood Incantation, Gatecreeper, Baest, and Nile. I’m also very fond of bands from my region, like Skelethal, whom I adore, as well as Frakasm and Mortal Scepter, who play thrash-metal.


I grew up in the socialist bloc, many recordings only reached us after several years, and our society is still marked by this mess today. Metal was rebellion for us, we were young, we wanted to be different. We waited for hours in front of the store and then often left disappointed because only a limited number of cassettes had arrived, so we begged for copies. We slept in sleeping bags so we could be the first to get the new Sodom. But those are my memories, what are yours? I'd be interested to know what it was like in France in the 1990s?

I got into metal around the age of 11 or 12, but I really started listening seriously around 15, so in 1987. I experienced the explosion of thrash first, and a bit later, death metal. It was an amazing time, full of energy and excitement. In France, though, there weren’t that many of us listening to it, and while the big releases were relatively easy to find, smaller bands were often harder to track down. Plus, you had to have the money to buy all those records, so my friends and I had a system: each of us would buy one record per month and record it onto cassette for the others.

I discovered many bands thanks to radio shows as well. And in the early ’90s, there was an amazing metal record store in Lille called Underground Records. It was like a little paradise, and all the bands would cross paths there. That’s actually how the Obscurum per Obscurius CD compilation came about, for example. We even ended up rehearsing there with Dagon, renting Loudblast’s practice space. It’s a really great memory. Looking back, we were pretty lucky!

There were also a lot of interesting bands in France at the time: Nomed, Massacra, Loudblast, Death Power, Agressor, Supuration, Mercyless… It wasn’t easy for them, but they still managed to tour.

I'm always interested in how the band and musicians perceive the current situation on the scene. I really like France as a country. I've been there several times, and even though I don't drink much wine, I've always been thrilled by the sights, the people, the atmosphere, and even the underground scene. But that's my view from the outside. How do you perceive your current scene? By the way, your women are really beautiful, no question about it!

I don’t drink much wine either—our region in the north leans more toward beer, a bit like over there, right?

As for the scene, metal tours have always tended to skip France. Usually it’s just a date in Paris, and maybe two or three other cities if you’re lucky. Here in Lille, where I live, it’s not too bad—there are quite a few shows, whether in large venues or smaller clubs. We have a club called the Black Lab with a great metal and hardcore lineup; that’s where we played with Left to Die, Incantation, and Agressor. And in Belgium, there are always lots of shows as well.

Regarding the French scene itself, compared to Dagon’s first period when there were already quite a few bands, I’d say there are now a huge number of groups, across all styles. And something that didn’t really exist back then are the big-name acts that tour even abroad. I’m thinking of Gojira, of course, but also Alcest, Gorod, Igorrr, Year of No Light, The Great Old Ones, or Black Bomb A (in a more hardcore style), and let’s not forget Loudblast and Mercyless, who are still around!

Overall, bands are much more professional than they used to be, and there’s a lot more media coverage now, thanks to the web.


A lot has changed since I started listening to metal. We have new technologies, Spotify, the internet, everything is more chaotic. I don't see it so much anymore and I tell myself that I should resign, lock myself away in a cabin in the woods and just listen to old recordings and read. But I can't, I still enjoy it immensely. People, clubs, beer, girls, new and old bands, it's simply my life. How do you perceive music? How would you define death metal? What does it mean to you? Is it a hobby, a lifestyle? Feel free to engage in philosophical reflections.

For me, music is more than sound, it’s life, my life. Over the years, I’ve broadened my tastes, but old-school death metal will always have a special place in my heart. I still love catching both classic and new bands live, and you’ll always see me in band shirts with long hair, because metal isn’t just music, it’s a way of expressing who I am.

Death metal, and music in general, is both a hobby and a lifestyle. It’s about energy, intensity, creativity, and sharing the experience with people at shows, clubs, and festivals, it’s about feeling alive. It’s also about a connection to the past, those first albums, that thrill of discovery, and the community that formed around it.

I still follow new bands too, through my sons’ tastes as i said or the modern underground scene, but the core of it, the passion and the soul, is what keeps me hooked. The scene has changed: it’s more organized and planned than before, which can make some bands feel less spontaneous, but the essence remains. Death metal is history, life, and energy, it’s in your blood forever, and I could never give it up.

Times have changed not only in terms of the fact that listeners today have a wide range of options for accessing music, but also in terms of how music itself is recorded. Completely new studio technologies, digitization, various editing techniques, etc. Have you noticed these changes? As a musician, do you keep up with what's new? And do you like it? Or are you more into the classics, traditional methods?

When it comes to recording and studio techniques, we have a lot of catching up to do with Dagon. Our methods are pretty much stuck in the past… well, 30 years in the past, in fact! It takes us ages to record new material because we’re not really used to modern approaches. We’re definitely old school in that sense.

That said, we’re ready to embrace it. We have about ten new songs waiting to be recorded, and a new album is in the works for Great Dane Records. So even if it’s a learning curve, we’re excited to dive in and see how far we can push our sound with today’s tools.

 

Before I forget... Will "Aeonthology 1990-1992" also be released on vinyl? I think fans would definitely appreciate it and it would be a beautiful collector's item.

Great Dane Records will release a very limited vinyl edition, so fans (if we have any) shouldn’t wait too long to get their copy. I’m sure Raph will give you a heads-up in time!

Does DAGON play live? I imagine a small club, around 200 people, a great atmosphere. I'd love to see you in concert sometime. How about a tour?

Even back then, live shows were our priority, and that hasn’t changed. Between 1990 and 1992, we played over 20 concerts, sharing the stage with bands like Loudblast, Agressor, Mercyless, Cannibal Corpse, Sadus, Samael, Massacra, and Supuration.

Since our return, we’ve played around ten shows, including gigs with Left to Die, Incantation, and Agressor in Lille, Sumus Diabolus Incarnatus in Béthune, and more recently at the Haeresis Festival alongside Misanthrope, Bliss of Flesh, and a few others.

We try to play at least one show a month and are open to all kinds of opportunities. We don’t have anything against touring, but we all have jobs, and Valère, our second guitarist, is still a student. That said, as I mentioned, we’re open to anything, like doing a 3-4 date run over a long weekend? Why not? There are also lots of metal festivals these days, and being able to play at few of them is one of our goals.

Do you have any other plans for DAGON in the future? Or was this year's compilation just a dream come true and you're not planning anything else? If you have a message for fans, labels, promoters, here's the space.

This reissue was definitely a dream come true, thanks to Great Dane Records, and it’s been amazing. Now, after a 30-year break, we want to pick up the pace and start releasing new material regularly, that’s what drives us. I think it will also make it easier for us to book shows. So if anyone is interested in having Dagon play, don’t hesitate to get in touch!

As for releases, we’re very happy with Great Dane Records, they take great care of us.

Actually, I have to thank both DAGON for the interview and especially for the music, as well as Raphael, who broadened my horizons by sending me your CD for review. Thank you very much, I really appreciate it. I'm an old archivist and fan, and as such, I really appreciate your words. I wish you success as musicians and in your personal lives. I'm going to put on "Aeonthology 1990-1992" and forget about the strange world we live in for a while!

Thank you very much for your kind words and for your very interesting questions, I hope you will like the answers!

Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/08/recenzereview-dagon-aeonthology-1990.html 






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DAGON - Pravý, reálný, syrový a prašivý výlet do death metalové historie!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - DAGON.

Odpovídal Guillaume Lefebvre (zpěv), děkujeme!

Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/08/recenzereview-dagon-aeonthology-1990.html 

Ave DAGON! Zdravím do francouzského podsvětí a moc děkuji za vaše zmrtvýchvstání. Když jsem si byl v poštovní schránce vyzvednout vaši letošní kompilaci, byl jsem hodně zvědavý. A musím říct, že jsem doslova nadšený. Hrajete old school death metal přesně podle mého gusta. Vypadá to, že jsme stejné krve. Prozraď nám prosím, proč jste vlastně vydali za celou dobu své existence pouze dvě demonahrávky a jedno splitko? A co bylo příčinou toho, že jste se rozhodli letos prolomit zeď mlčení a znovu po tolika letech vydat nové CD? Proč právě letos?

Guillaume: Ahoj Jakube, děkuji za tento rozhovor. Důvodem, proč Dagon vydal pouze 2 dema a 2 skladby na kompilačním CD, je to, že v první fázi své existence měla kapela velmi krátké trvání. François, který byl vždy hlavní tvůrčí silou Dagonu, v té době vycítil konec první vlny death metalu. Raději než změnit styl, aby potěšil publikum, dal přednost ukončení kapely, protože měl pocit, že jsme nezasáhli tu správnou vlnu.

Tehdy, bez internetu, jsme nedostávali moc zpětné vazby na naši hudbu (kromě odmítnutí od labelů :-) ), a protože François chtěl postupovat rychle, myslím, že ho to trochu odradilo. Vše zvládal sám a aniž bych mluvil za něj, myslím, že toho měl dost. K tomu všemu někteří členové začali pracovat, já jsem se stal studentem... obvyklé důvody, proč se kapely rozpadají!

Znovu jsme se sešli o 30 let později díky iniciativě labelu Xenokorp, který chtěl v roce 2022 znovu vydat album Bound to Mutation, a díky zájmu francouzského YouTube kanálu Voyage au centre de la scène, který o nás natočil krátký film. Nakonec k vydání u Xenokorp nedošlo a o něco později mě kontaktoval Raph z Great Dane Records. Když bylo vše připraveno, reedice letos vyšla.


V recenzi jsem psal, že když jsem si šel do schránky pro vaše CD, co mi zaslal Raphael z GREAT DANE RECORDS, tak jsem vás vůbec neznal. Přitom jste v roce 1992 vydali split se SUPURATION a PUTRID OFFAL, které mimochodem miluji od svého mládí. Vrátíš se s námi prosím do starých dobrých časů a zavzpomínáš? Jak vlastně vnikli DAGON, kdo vám byl tehdy inspirací? Proveď nás prosím historií vaší kapely.

Kapela Dagon, která se tehdy ještě nejmenovala Dagon, byla založena na konci roku 1989 Françoisem, který přivedl Francka na bicí a Géralda na kytaru. V té době kapela neměla basáka ani zpěváka.

Françoise jsem potkal přes jeho bratrance, který byl v mé třídě, na koncertě, který organizoval ve svém rodném městě Bruay na severu Francie. François tehdy organizoval spoustu koncertů. Na tomto konkrétním koncertě vystoupili Coroner, Watchtower, Tankard, Loudblast a Death Power (plakát si můžete prohlédnout zde: https://www.instagram.com/p/Ca7J3TVLnVh/).

Jak jsem již zmínil, kapela ještě neměla zpěváka ani basáka a já jsem právě dokončil krátkou zkušenost jako zpěvák v thrash metalové kapele na střední škole. Nabídl jsem tedy své služby Françoisovi, který mě pozval na konkurz. S ostatními jsem si dobře rozuměl a rozhodli se mě přijmout jako zpěváka.

V té době byla kapela spíše thrash metalová než death metalová. Mezi naše vlivy patřili Kreator, Slayer, Coroner, ale také raná alba Death a Pestilence. Krátce poté, co jsem se přidal, jsme nahráli zkušební nahrávku Four Paths to Lunacy jako jakousi vizitku, abychom našli basáka. Toto první demo je docela thrashové, ale když si ho poslechnete znovu pro reedici, jasně uslyšíte vliv Chucka Schuldinera a už i Françoisův talent jako skladatele!

Jestli se nepletu, tak z původní sestavy zbyli v DAGON pouze kytarista François Janquin a zpěvák Guillaume Lefebvre. Na demonahrávkách ale hráli i další členové. Jak je to vlastně třeba s autorskými právy a podobně? Moc se v tom nevyznám, ale to jste museli k tomu, aby vůbec byla kompilace vydána mít svolení ostatních členů?

Jelikož François je jediným skladatelem kapely a většinu textů napsal buď on, nebo já, nemuseli jsme nikoho žádat o svolení. Navíc, když se kapela znovu dala dohromady, bývalí členové se do projektu zapojili a o reedici věděli.


Lze dohledat, že letos byla sestava doplněna o tři nové členy (zdroj Encyklopedia Metallum). Znamená to, že DAGON začali znovu hrát? Stali jste se po letech v hibernaci znovu aktivní smečkou?

Ano, jsme opět aktivní. V době reunionu jsme se dali znovu dohromady se třemi původními členy: Franckem na bicí, Géraldem, který přešel na basu, a Étiennem na druhou kytaru. Po několika vzestupech a pádech a změnách v sestavě se kapela ustálila ve složení François Janquin (kytara), Valère Lefebvre (kytara), Caspar De Gruil (baskytara), Pierre Facon (bicí, ex-Death Control, ex-Hast) a Guillaume Lefebvre (zpěv).

Od té doby jsme odehráli asi deset koncertů, včetně vystoupení s Left to Die, Incantation a Agressor v Lille, stejně jako s Misanthrope a Bliss of Flesh na Haeresis Festivalu.

Mám v tom trošku zmatek. Staré demonahrávky neznám a nové CD zní sice špinavě a má v sobě takovou tu skvělou old schoolovou patinu, ale přesto není tak „špinavé“ jako nahrávky bývaly. V jakých formátech jste vlastně dema měli? Jak jste přistupovali k masteringu? Nebo jsou skladby znovu nahrané s novými členy kapely?

Ne, skladby nebyly znovu nahrány; byly remasterovány kontaktem, se kterým Raph z Great Dane Records obvykle spolupracuje pro své vydavatelství. Odvedli skvělou práci, vzhledem k tomu, že naše jediné zdroje byly staré kazety (kromě dvou skladeb z kompilace Obscurum per Obscurius, která byla vydána na CD). Takže stále má ten vintage nádech, ale skladby byly remasterováním mírně vylepšeny. Raph se o tuto technickou část postaral sám, protože je na to zvyklý, a my si myslíme, že výsledek zní opravdu skvěle!


Jaké byly tvoje počátky jako muzikanta? Jak si se vlastně k death metalu dostal? Co první vystoupení? Co první navštívený koncert? Kdo tě v počátcích nejvíc ovlivnil? Máš nějaké oficiální hudební vzdělání?

V kapele jsme Valère a já jediní členové bez formálního hudebního vzdělání. Pierre a Caspar studovali na konzervatoři a jsou učitelé hudby, François také navštěvoval hudební školu a je zkušeným hudebníkem.

Co se týče toho, jak jsem se dostal k death metalu – mluvím za sebe – začal jsem poslouchat heavy metal s kapelami jako Iron Maiden a Scorpions, když mi bylo 11 nebo 12 let. O něco později mi kamarád ze školy představil Metallicu a Megadeth a pak jsem objevil celou vlnu německého thrash metalu s Kreator, Destruction a tak dále. V Lille už existovala kapela Loudblast, která byla mým prvním death metalovým koncertem (i když jsem už v roce 1988 nebo 1989 viděl Coroner jako předkapelu Motörhead).

Co se týče death metalu samotného, první tři alba, která jsem poslouchal, byla Leprosy od Death, Consuming Impulse od Pestilence a Schizophrenia od Sepultury. Sepulturu jsem viděl v Belgii během turné Beneath the Remains a ten den tam hráli i Massacra. Potom jsem viděl téměř všechny kapely té doby, protože Lille, kde bydlím, je blízko Belgie a všechny kapely tam hrály.

Ono je to asi tak (a pozoruji to i na svých kamarádech), že když člověk na nějaké muzice vyrůstá, tak mu zůstane navěky v krvi. Jezdím na festivaly, potkávám a slyším spoustu mladých skvělých kapel, ale pak přijdou nějací staří bardi, mnohdy i unavení a rozsekají mě na malé kousky. Co já si pamatuji na devadesátá léta, tak na nich bylo skvělé hlavně to, že každá smečka zněla jinak. Dodnes poznám, když odněkud slyším pár tónů starých MERCYLESS. Jak vnímáte death metal v kontextu doby? Sleduješ třeba nové trendy, kapely, jsi stále aktivní posluchač nebo jsi už jen staromilec? Já třeba moc nemusím takové ty generické, umělé technické death metalové kapely. Nudí mě, nemůžu za to. Nemají duši, drive…tedy některé…

V průběhu let jsem značně rozšířil své hudební obzory a poslouchám širokou škálu stylů. Ale pokud jde o death metal, stále mám silnou preferenci pro old school – kapely jako Death, Obituary, Entombed, Carcass, Morbid Angel a samozřejmě Mercyless z Francie, které naprosto miluji. Jsou to nadčasové kapely, které stále rád vidím naživo, kdykoli je to možné. Stále mám všechny své staré vinylové desky, od těch nejznámějších po ty méně známé.

Oceňuji také novější kapely. Moji synové také poslouchají metal, takže sleduji jejich vkus, a tak jsem objevil skupiny jako Blood Incantation, Gatecreeper, Baest a Nile. Mám také velmi rád kapely z mého regionu, jako je Skelethal, kterou zbožňuji, stejně jako Frakasm a Mortal Scepter, které hrají thrash metal.


Vyrůstal jsem v socialistickém bloku, mnohé nahrávky se k nám dostaly třeba až po několika letech, dodnes je naše společnost tímto marastem poznamenaná. Metal pro nás bylo rebelství, byli jsme mladí, toužili jsme se odlišit. Čekali jsme dlouho hodiny před obchodem a pak mnohdy odcházeli zklamáni, protože přišel třeba jen omezeny počet kazet tak jsme žebrali o kopie. Spali jsme ve spacácích, abychom měli nové Sodom jako první. To jsou ale moje vzpomínky, jaké jsou vaše? Zajímalo by mě, jaké to bylo v devadesátých letech ve Francii?

K metalu jsem se dostal ve věku 11 nebo 12 let, ale vážně jsem ho začal poslouchat až kolem 15 let, tedy v roce 1987. Nejprve jsem zažil explozi thrash metalu a o něco později death metalu. Byla to úžasná doba, plná energie a vzrušení. Ve Francii nás ale nebylo moc, kdo to poslouchal, a zatímco velká alba se dala relativně snadno sehnat, menší kapely bylo často těžší najít. Navíc jste museli mít peníze, abyste si mohli všechny ty desky koupit, takže jsme s kamarády měli systém: každý z nás si koupil jednu desku za měsíc a nahrál ji na kazetu pro ostatní.

Díky rozhlasovým pořadům jsem objevil také mnoho kapel. A na začátku 90. let byl v Lille úžasný metalový obchod s deskami jménem Underground Records. Bylo to jako malý ráj a všechny kapely se tam potkávaly. Tak vznikla například kompilace CD Obscurum per Obscurius. Nakonec jsme tam dokonce zkoušeli s Dagonem, pronajali jsme si zkušebnu Loudblast. Je to opravdu skvělá vzpomínka. Když se ohlédnu zpět, měli jsme docela štěstí!

V té době bylo ve Francii také mnoho zajímavých kapel: Nomed, Massacra, Loudblast, Death Power, Agressor, Supuration, Mercyless… Nebylo to pro ně snadné, ale přesto se jim podařilo vyrazit na turné.

Vždycky mě zajímá, jak vnímá kapela a muzikanti i současnou situaci na scéně? Francii mám jako zemi hodně rád. Několikrát jsem u vás byl a i když víno moc nepiju, tak co se týká památek, lidí, atmosféry, i undergroundu, tak jsem byl pokaždé nadšený. To je ale můj pohled zvenčí. Jak vnímáš vaši současnou scénu ty? Mimochodem, vaše ženy jsou opravdu krásné, to je bez debat!

Víno taky moc nepiju – v našem regionu na severu se pije spíš pivo, trochu jako u vás, že?

Co se týče koncertů, metalové turné Francii vždycky míjely. Obvykle se hraje jen v Paříži a možná ještě ve dvou nebo třech dalších městech, když máte štěstí. Tady v Lille, kde bydlím, to není tak zlé – je tu docela dost koncertů, ať už ve velkých sálech nebo menších klubech. Máme klub jménem Black Lab s výborným metalovým a hardcore programem; tam jsme hráli s Left to Die, Incantation a Agressor. A v Belgii je taky vždycky spousta koncertů.

Co se týče samotné francouzské scény, ve srovnání s prvním obdobím Dagonu, kdy už existovalo docela dost kapel, bych řekl, že nyní je tu obrovské množství skupin všech stylů. A něco, co tehdy opravdu neexistovalo, jsou velká jména, která koncertují i v zahraničí. Mám na mysli samozřejmě Gojiru, ale také Alcest, Gorod, Igorrr, Year of No Light, The Great Old Ones nebo Black Bomb A (v hardcore stylu), a nezapomeňme na Loudblast a Mercyless, kteří jsou stále aktivní!

Celkově jsou kapely mnohem profesionálnější než dříve a díky internetu je o nich v médiích mnohem více informací.


Za tu dobu, co metal poslouchám, se toho změnilo hrozně moc. Máme nové technologie, spotify, internet, vše je víc chaotické. Už tolik nevidím a říkám si, že už bych měl rezignovat, zavřít se někde v lesích na chatu a už jen poslouchat staré nahrávky a u toho si číst. Jenže to nejde, pořád mě to neskutečně baví. Lidi, kluby, pivo, holky, nové i staré kapely, je to zkrátka můj život. Jak vnímáš hudbu ty? Jak bys definoval death metal? Co pro tebe znamená? Je to koníček, životní styl? Klidně se můžeš pustit do filozofických úvah.

Pro mě je hudba víc než jen zvuk, je to život, můj život. V průběhu let jsem rozšířil své hudební preference, ale oldschoolový death metal bude vždy mít zvláštní místo v mém srdci. Stále rád chodím na koncerty klasických i nových kapel a vždy mě uvidíte v tričku s kapelou a s dlouhými vlasy, protože metal není jen hudba, je to způsob, jak vyjádřit, kým jsem.

Death metal a hudba obecně jsou pro mě koníčkem i životním stylem. Jde o energii, intenzitu, kreativitu a sdílení zážitků s lidmi na koncertech, v klubech a na festivalech, jde o pocit, že žiju. Jde také o spojení s minulostí, s těmi prvními alby, s tím vzrušením z objevování a s komunitou, která se kolem toho vytvořila.

Stále sleduji i nové kapely, prostřednictvím vkusu mých synů, jak jsem již zmínil, nebo moderní undergroundové scény, ale jádro toho všeho, vášeň a duše, je to, co mě drží v zajetí. Scéna se změnila: je organizovanější a plánovanější než dříve, což může způsobit, že některé kapely působí méně spontánně, ale podstata zůstává. Death metal je historie, život a energie, je navždy ve vaší krvi a já bych se ho nikdy nemohl vzdát.

Ona se doba nezměnila jenom v tom, že má posluchač dnes velkou spoustu možností, jak se k muzice dostat, ale také v tom, jak se muzika samotná nahrává. Úplně nové technologie ve studiu, digitalizace, různé úpravy apod. Vnímal si tyhle změny? Sleduješ jako muzikant, co je nového? A vyhovuje ti to? Nebo jsi spíše pro klasiku, tradiční postupy?

Pokud jde o nahrávací a studiové techniky, máme co dohánět. Naše metody jsou dost zastaralé... vlastně o 30 let! Nahrávání nového materiálu nám trvá věčnost, protože nejsme zvyklí na moderní přístupy. V tomto smyslu jsme rozhodně old school.

To ale neznamená, že nejsme připraveni se tomu otevřít. Máme asi deset nových skladeb, které čekají na nahrání, a nové album pro Great Dane Records je v přípravě. I když se máme co učit, těšíme se, až se do toho pustíme a uvidíme, jak daleko můžeme posunout náš zvuk s dnešními nástroji.

 

Abych nezapomněl… Vyjde „Aeonthology 1990-1992“ i na gramodesce? Myslím, že by to fanoušci určitě ocenili a byl by to krásný sběratelský kousek.

Great Dane Records vydá velmi limitovanou vinylovou edici, takže fanoušci (pokud nějaké máme) by neměli příliš dlouho čekat, než si pořídí svou kopii. Jsem si jistý, že Raph vám dá včas vědět!

Hrají DAGON naživo? Představuji si malý klub, něco kolem 200 lidí, skvělou atmosféru. Rád bych vás někdy viděl na koncertě? Co nějaké turné?

Už tehdy byly živé koncerty naší prioritou a to se nezměnilo. Mezi lety 1990 a 1992 jsme odehráli přes 20 koncertů, kde jsme sdíleli pódium s kapelami jako Loudblast, Agressor, Mercyless, Cannibal Corpse, Sadus, Samael, Massacra a Supuration.

Od našeho návratu jsme odehráli asi deset koncertů, včetně vystoupení s Left to Die, Incantation a Agressor v Lille, Sumus Diabolus Incarnatus v Béthune a nedávno na Haeresis Festivalu po boku Misanthrope, Bliss of Flesh a několika dalších.

Snažíme se hrát alespoň jeden koncert měsíčně a jsme otevřeni všem příležitostem. Nemáme nic proti turné, ale všichni máme práci a Valère, náš druhý kytarista, je ještě student. Jak jsem již zmínil, jsme otevřeni čemukoli, třeba 3-4 koncertům během prodlouženého víkendu? Proč ne? V dnešní době je také spousta metalových festivalů a jedním z našich cílů je zahrát si na několika z nich.

Máte s DAGON nějaké další plány do budoucna? Nebo byla letošní kompilace jen splněným snem a nic dalšího nechystáte? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, zde je prostor.

Toto reedice byla rozhodně splněným snem, díky Great Dane Records, a bylo to úžasné. Nyní, po 30leté pauze, chceme zrychlit tempo a začít pravidelně vydávat nový materiál, to je to, co nás pohání. Myslím, že to také usnadní domlouvání koncertů. Takže pokud má někdo zájem o vystoupení Dagon, neváhejte se ozvat!

Co se týče vydávání, jsme velmi spokojeni s Great Dane Records, kteří se o nás skvěle starají.

Vlastně musím poděkovat jak vám DAGON za rozhovor a hlavně muziku, tak i Raphaelovi, který mi tím, že mi poslal vaše CD na recenzi, rozšířil obzory. Díky moc, opravdu si toho vážím. Jsem starý archivář, fanoušek a jako takový si tvých slov opravdu vážím. Přeji vám, ať se vám daří jako muzikantům, tak i v osobním životě. Jdu si pustit „Aeonthology 1990-1992“ a na chvilku zapomenout na současný podivný svět!

Moc děkuji za milá slova a za velmi zajímavé otázky, doufám, že se vám odpovědi líbily!

Recenze/review - DAGON - Aeonthology 1990-1992 (2025):
https://www.deadlystormzine.com/2025/08/recenzereview-dagon-aeonthology-1990.html 






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine