DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

středa 24. června 2026

Interview - STENCH OF SORCERY - Raw and cold death metal that will guide you through utter darkness!


Interview with death metal band from Spain, Catalonia - STENCH OF SORCERY.

Answered Jaume Roca Roca (guitars, vocals), thank you!

Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026):

Ave STENCH OF SORCERY! Greetings to the Catalan underground. I hope everything is going well for you. It should be you’ve just released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the albums differ?

Oi Jakub! Jaume here. First of all, thank you for having us. It’s a pleasure to do this interview, and I really enjoy talking about these things.

That’s an interesting question because when I started Stench of Sorcery, I was going through a very difficult period in my life. My only goal was to record a death metal demo that was aggressive, direct and straight to the throat. I was angry, frustrated and had a lot to get out of my system. Looking back now, I can clearly hear that in songs like “King God Savior”. It’s relentless from beginning to end, and honestly, it’s probably not the kind of song I would write today (laughs). Hopefully that just means I’m a little more at peace with myself these days, although that’s always hard to say for sure.

At the time, I didn’t even have the idea of starting a band. I simply wanted to prove to myself what I was capable of doing after leaving previous projects, and then move on from music entirely. But you know how these things go... I started writing, then kept writing, and eventually I just couldn’t stop.

Comparing The Palegold Menace to our first two EPs, I see it as a more mature and complete version of what we had been building from the beginning. It combines the oppressive and darker side of Unseen Battles with the raw and groovy death metal of Spellcaster. We took those foundations, refined them and focused on writing stronger songs. The result was The Palegold Menace.

I think the evolution between the three releases feels very natural and organic, and we’re extremely happy with where it led us.


“The Palegold Menace” embodies all the attributes of good death metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come together? How does STENCH OF SORCERY compose new material?

First of all, thank you very much. We’re really glad to hear that the album keeps bringing you back.

When Gerard joined on second guitar, I already had some new material written. From the beginning, we agreed that we wanted to create something a little more refined and cohesive. We wanted to slow down, focus on writing better songs, and avoid the temptation of simply stacking riff after riff. We also wanted to consolidate a sound that truly felt like us, something we’re still refining to this day.

Our writing process is actually very simple. One of us usually brings in an idea or a basic structure, and then we start working on it together. We exchange riffs, arrangements, transitions and all kinds of ideas until the song begins to take shape. Sometimes one of us writes almost an entire song and the other helps refine the structure, dynamics or details.

The important thing is that everything ends up being a collaborative effort. We both have our own roles within the band, but every song becomes a Stench of Sorcery song through that collaboration.

What helps tremendously is that our musical tastes are incredibly similar (sometimes it’s almost scary (laughs). Because of that, we rarely struggle to find common ground, and we usually end up with something that excites both of us. In the end, that’s what matters most.

Luis later joined on vocals, and we’re very proud of him because he does an exceptional job, honestly!

I looked it up and saw that Dan Swanö and Unisound Studio handled the mastering and mixing. I have to confirm that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Dan Swanö created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

Working with Dan was an absolute pleasure. Everything was very easy, smooth and straightforward from the beginning. He quickly understood what we were aiming for and found a sound that fit the album perfectly.

We chose Dan because he has worked with many bands we admire and because he has a remarkable ability to bring clarity and power to extreme music without sacrificing character. We knew he was a safe pair of hands, and his reputation speaks for itself.

The recording and mixing were actually done in Barcelona at Axtudio, where we had also recorded our previous two EPs. We have developed a great relationship with the studio and always feel comfortable working there. The foundation was already strong, but Dan's mastering elevated the final result and gave the album that extra punch and cohesion we were looking for.


The CD is an integral part of the release and a sort of bonus for fans today. You released it yourselves, and it features interesting artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by Orhan Mert. I discovered his work after speaking with several artists who recommended him, and honestly, I couldn't be happier with the result.

The cover represents the first glimpse into a story that is gradually taking shape through our music. We call it the "Execrated Lands Saga", a conceptual narrative built around themes such as good versus evil, light and darkness, corruption and resilience.

The Palegold Menace serves as the opening chapter of that story. The artwork was designed to reflect those themes and introduce some of the central characters and ideas that will continue to evolve in future releases. For those interested in exploring the lore further, the first chapter of the saga can be found on our website.

In your lyrics, you deal primarily with history, wars, and the darkness of human existence. Who wrote them, and where did they draw inspiration from? Were they old books? Movies?

Up to this point, I have written all the lyrics myself.

The inspiration comes from many different places, but fantasy literature is probably the biggest one. I have always been fascinated by medieval fantasy, grimdark fiction, science fiction, mythology, historical lore and poetry. Films, books and even historical events often find their way into the writing process as well.

I don't really like setting strict boundaries for inspiration. If an idea sparks my imagination and fits the world we are building, it can become part of a song. Looking ahead, I don't see that changing. If anything, I expect our influences to become even broader in future releases.


I've been wandering the underground for over thirty years now, and when it comes to music, I always turn to Spain it's a sure bet. I think we share a similar temperament and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

First of all, thank you for the kind words. There are many dedicated musicians, promoters, labels and fans who keep supporting underground music despite all the difficulties that come with it.

To be honest, I'm probably not the best person to give a complete overview of the current Spanish death metal scene. These days I'm quite focused on my own creative work and don't follow every new release or movement within the underground as closely as I once did.

At the same time, I believe it's important for every band to find its own voice rather than simply becoming part of a scene or following trends. For us, the goal has never been to fit into a particular movement. We want to build our own identity, connect with listeners who genuinely enjoy what we do, and allow the music to evolve naturally over time.

You come from Catalonia, a region I’ve visited several times. Beautiful nature, history, but also very nice people. How has the place where you come from influenced your music? Do you have any tips for us on a good club or a place I should visit next time?

Thank you! Catalonia is indeed a beautiful place, and although I wouldn't say that our local culture directly influences our music in the same way that traditional folk music might influence other bands, the environment certainly plays a role.

I live in a small town, and the peace and quiet of that setting gives me the space to think, write and compose in a way that would probably be impossible in a large, crowded city. I think that sense of solitude and reflection inevitably finds its way into the music.

Unfortunately, our region has been experiencing a gradual decline in live music venues over the years. Tourism has become such a dominant industry that many cultural spaces struggle to survive, and local authorities are often more interested in protecting other economic interests. It's a shame, because those venues are essential for keeping underground music alive.

That said, if you're looking for a good place to visit, I'd recommend the Undead Dark Club in the Sants district of Barcelona. It's a great spot with a genuine underground spirit.

And if you'd like to see something a little different, I'd actually recommend my hometown, Polinyà. We have a church that is over a thousand years old, still standing with original medieval frescoes on its walls. Walking inside feels like stepping back in time, and it's one of those places that reminds you just how much history surrounds us, often hidden in plain sight.


You play old-school-influenced death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form STENCH OF SORCERY actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example, and would you be willing to go on tour with a more famous band?

As I mentioned before, Stench of Sorcery wasn't really born with the intention of becoming a proper band. At the beginning, it was simply a personal project. I wanted to prove to myself what I was capable of creating after leaving previous bands, and I thought it would probably be the last thing I ever did in music. Fortunately, things didn't work out that way.

Of course, there are some very obvious influences in our sound. Bands like Bolt Thrower, Benediction, Immortal and Death have all left a mark on us in one way or another. But as time goes on, our range of influences keeps expanding. These days, artists such as Opeth, Dream Theater and many others have also become important sources of inspiration.

What I can say is that the new material we're currently working on goes a little further than what we've done so far. We have no interest in repeating ourselves. We are very proud of The Palegold Menace and feel that we achieved everything we wanted to achieve with that album. Now the doors are open, and while death metal will always remain part of our DNA, we're becoming increasingly interested in atmosphere, storytelling, dynamics and creating something with a stronger identity of its own.

As for festivals and touring, absolutely. We'd love the opportunity to share the stage with bigger bands and reach new audiences. To be honest, at this point almost every band is more famous than we are (laughs). But we're ambitious, and we're not afraid to dream big. If the opportunity to play major festivals or tour internationally came our way, we'd jump at it without hesitation.

When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention and to let the world discover them. I think I’ve been pretty successful in that regard, at least judging by the feedback I’ve received. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs for reviews yourselves? For example, I often buy albums that I really enjoy. What about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

The truth is, we don’t currently have a label or anyone backing us. In fact, we haven’t even released physical editions of our new LP yet because we need to recover financially first. Of course, if any label were interested, we would definitely be open to releasing physical copies!

We’re big fans of buying physical albums ourselves. There’s nothing quite like going into a record store and savoring the moment of holding an album you really love, or one that has caught your attention, and being able to enjoy the experience of reading the booklet and taking in the artwork. I think we’re slowly losing something very important in music: the physical experience.

As for concerts, we do go quite often, but personally I prefer to attend shows I truly care about rather than just going out for the sake of it. I don’t really enjoy a live performance if I haven’t genuinely connected with the music beforehand through recordings.

 

On the one hand, a band starting out today has many ways to get their name out there, but on the other hand, there are also a huge number of bands, and listeners can easily get lost in the crowd. Many people simply download MP3s from the internet and, instead of going to shows, prefer to vent their frustration online. How does modern technology influence you as STENCH OF SORCERY? What are your thoughts on downloading music, streaming platforms, and online discovery tools?

Honestly, I miss the times when people actually bought physical music. That’s definitely something I prefer.

If I have to be honest, these days I listen to a very wide range of music, almost more than just death metal, haha. But I can say that when I do listen to death metal, it’s purely because I enjoy the music itself, not because of any lifestyle or need to prove anything to anyone. It’s just something I appreciate.

To wrap things up, a classic but important question: what does STENCH OF SORCERY have planned for the coming months? Where can we catch you live? And if you have any message for fans, labels, or promoters, this is the place.

We’ve got a few shows lined up toward the end of the year. We can’t announce anything just yet, but they’re looking very promising. And of course, we’re still working on new music and already deep into the process!

And to all our fans and supporters: thank you so much for the continued interest and support. It truly means a lot. And to any labels or promoters out there: we’re always open to new opportunities and collaborations, so feel free to reach out.

And thank you so much, Jakub.

See you and stay safe!

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “The Palegold Menace” again!


Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - STENCH OF SORCERY - Syrový a chladný death metal, který vás provede naprostou tmou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska, Katalánska - STENCH OF SORCERY.

Odpovídal Jaume Roca Roca (kytara, zpěv), děkujeme!

Recenze/review - STENCH OF SORCERY - The Palegold Menace (2026):

Ave STENCH OF SORCERY! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos první dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe desky odlišné?

Ahoj Jakube! Tady Jaume. V první řadě děkuji za pozvání. Je mi potěšením dělat tento rozhovor a opravdu rád o těchto věcech mluvím.

To je zajímavá otázka, protože když jsem začínal se Stench of Sorcery, procházel jsem si velmi těžkým obdobím svého života. Mým jediným cílem bylo nahrát death metalové demo, které by bylo agresivní, přímočaré a šlo by přímo do krku. Byl jsem naštvaný, frustrovaný a musel jsem se z toho dostat. Když se teď ohlédnu zpět, jasně to slyším v písních jako „King God Savior“. Je to neúprosné od začátku do konce a upřímně řečeno, asi to není ten typ písně, kterou bych dnes napsal (smích). Doufám, že to jen znamená, že jsem v dnešní době trochu víc v klidu sám se sebou, i když je to vždycky těžké říct s jistotou.

V té době jsem ani neměl myšlenky na to založit kapelu. Chtěl jsem si prostě dokázat, čeho jsem schopen po odchodu z předchozích projektů, a pak se od hudby úplně odpoutat. Ale víte, jak to chodí... Začal jsem psát, pak jsem psal dál a nakonec jsem prostě nemohl přestat.

Když srovnávám The Palegold Menace s našimi prvními dvěma EP, vidím to jako zralejší a kompletnější verzi toho, co jsme budovali od začátku. Kombinuje utlačující a temnější stránku Unseen Battles se syrovým a groovy death metalem Spellcasteru. Vzali jsme tyto základy, vylepšili je a zaměřili se na psaní silnějších písní. Výsledkem bylo The Palegold Menace.

Myslím, že vývoj mezi těmito třemi vydáními působí velmi přirozeně a organicky a jsme nesmírně spokojeni s tím, kam nás zavedl.


„The Palegold Menace“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál STENCH OF SORCERY?

V první řadě vám moc děkuji. Jsme opravdu rádi, že vás album stále baví.

Když se Gerard přidal na druhou kytaru, už jsem měl napsaný nějaký nový materiál. Od začátku jsme se shodli, že chceme vytvořit něco trochu propracovanějšího a soudržnějšího. Chtěli jsme zpomalit, soustředit se na psaní lepších písní a vyhnout se pokušení jednoduše skládat riff za riffem. Také jsme chtěli upevnit zvuk, který by nám skutečně připomínal něco, co dodnes zdokonalujeme.

Náš proces psaní je ve skutečnosti velmi jednoduchý. Jeden z nás obvykle přinese nápad nebo základní strukturu a pak na ní začneme společně pracovat. Vyměňujeme si riffy, aranžmá, přechody a nejrůznější nápady, dokud píseň nezačne nabývat tvaru. Někdy jeden z nás napíše téměř celou píseň a druhý pomáhá zdokonalovat strukturu, dynamiku nebo detaily.

Důležité je, že všechno nakonec vznikne společným úsilím. Oba máme v kapele své vlastní role, ale každá píseň se díky této spolupráci stává písní Stench of Sorcery.

Nesmírně nám pomáhá, že náš hudební vkus je neuvěřitelně podobný (někdy je to skoro děsivé (smích)). Díky tomu se nám jen zřídka stává, že se nám nedaří najít společnou řeč, a obvykle skončíme s něčím, co nás oba nadchne. Nakonec je to to nejdůležitější.

Později se k nám přidal Luis s vokály a jsme na něj velmi hrdí, protože odvádí upřímně výjimečnou práci!

Dohledal jsem si, že pod masteringem a mixem je podepsán Dan Swanö a Unisound Studio. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Dan Swanö vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Spolupráce s Danem byla naprostým potěšením. Všechno bylo od začátku velmi snadné, plynulé a přímočaré. Rychle pochopil, o co se snažíme, a našel zvuk, který se k albu perfektně hodil.

Vybrali jsme si Dana, protože spolupracoval s mnoha kapelami, které obdivujeme, a protože má pozoruhodnou schopnost vnést do extrémní hudby jasnost a sílu, aniž by obětoval charakter. Věděli jsme, že je to spolehlivý hráč, a jeho pověst mluví sama za sebe.

Nahrávání a mixování probíhaly v Barceloně v Axstudiu, kde jsme také nahráli naše předchozí dvě EP. S tímto studiem jsme si vybudovali skvělý vztah a vždy se při práci v něm cítíme dobře. Základy už byly pevné, ale Danův mastering konečný výsledek pozvedl a dodal albu tu extra ráznost a soudržnost, kterou jsme hledali.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali sami a je opatřeno zajímavým obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Umělecké dílo vytvořil Orhan Mert. Jeho dílo jsem objevil po rozhovoru s několika umělci, kteří mi ho doporučili, a upřímně řečeno, s výsledkem jsem nemohl být spokojenější.

Obálka představuje první pohled do příběhu, který se postupně formuje skrze naši hudbu. Říkáme tomu „Sága prokletých zemí“, což je konceptuální vyprávění postavené na tématech, jako je dobro versus zlo, světlo a tma, korupce a odolnost.

Bledogold Menace slouží jako úvodní kapitola tohoto příběhu. Umělecké dílo bylo navrženo tak, aby odráželo tato témata a představilo některé z ústředních postav a myšlenek, které se budou v budoucích vydáních dále vyvíjet. Pro ty, kteří se chtějí s touto historií podrobněji seznámit, je první kapitola ságy k dispozici na našich webových stránkách.

Ve svých textech se zaobíráte převážně historií, válkami, temnotou lidské existence. Kdo je autorem a kde čerpal inspiraci? Byly to staré knihy? Filmy?

Až doposud jsem si všechny texty psal sám.

Inspirace pochází z mnoha různých míst, ale největší inspirací je pravděpodobně fantasy literatura. Vždycky mě fascinovala středověká fantasy, grimdark fikce, sci-fi, mytologie, historické tradice a poezie. Do procesu psaní si často nacházejí cestu i filmy, knihy a dokonce i historické události.

Nerad si pro inspiraci stanovuji striktní hranice. Pokud nějaký nápad zažehne mou fantazii a hodí se do světa, který budujeme, může se stát součástí písně. Do budoucna si nemyslím, že by se to mělo změnit. Spíše očekávám, že naše vlivy se v budoucích vydáních ještě rozšíří.


Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Především děkuji za milá slova. Existuje mnoho oddaných hudebníků, promotérů, labelů a fanoušků, kteří i přes všechny s tím spojené obtíže podporují undergroundovou hudbu.

Abych byl upřímný, asi nejsem ten nejlepší člověk, který by mohl podat úplný přehled o současné španělské death metalové scéně. V dnešní době se spíše soustředím na svou vlastní tvůrčí práci a nesleduji každé nové vydání nebo hnutí v undergroundu tak pozorně jako kdysi.

Zároveň si myslím, že je důležité, aby si každá kapela našla svůj vlastní hlas, spíše než aby se jen stala součástí scény nebo následovala trendy. Naším cílem nikdy nebylo zapadnout do konkrétního hnutí. Chceme si vybudovat vlastní identitu, spojit se s posluchači, kteří si to, co děláme, skutečně užívají, a nechat hudbu přirozeně se vyvíjet v průběhu času.

Pocházíte z Katalánska, což je oblast, destinace, do které jsem již několikrát zavítal. Krásná příroda, historie, ale také velmi milí lidé. Jak vaši muziku ovlivnilo místo, odkud pocházíte? Měl bys pro nás nějaký tip na dobrý klub, místo, které bych měl příště navštívit?

Děkuji! Katalánsko je skutečně krásné místo a i když bych neřekl, že naše místní kultura přímo ovlivňuje naši hudbu stejným způsobem, jako by tradiční lidová hudba mohla ovlivňovat jiné kapely, prostředí rozhodně hraje roli.

Žiji v malém městě a klid a ticho tohoto prostředí mi dává prostor k přemýšlení, psaní a komponování způsobem, který by ve velkém, přeplněném městě pravděpodobně nebyl možný. Myslím, že tento pocit samoty a reflexe si nevyhnutelně nachází cestu i do hudby.

Bohužel, náš region v průběhu let zažívá postupný úpadek míst s živou hudbou. Cestovní ruch se stal tak dominantním odvětvím, že mnoho kulturních prostor se potýká s přežitím a místní úřady se často více zajímají o ochranu jiných ekonomických zájmů. Je to škoda, protože tato místa jsou nezbytná pro udržení undergroundové hudby při životě.

Nicméně, pokud hledáte dobré místo k návštěvě, doporučil bych Undead Dark Club v barcelonské čtvrti Sants. Je to skvělé místo s opravdovým undergroundovým duchem.

A pokud byste chtěli vidět něco trochu jiného, ​​doporučil bych své rodné město Polinyà. Máme kostel starý přes tisíc let, který stále stojí s původními středověkými freskami na stěnách. Procházka uvnitř je jako návrat v čase a je to jedno z těch míst, která vám připomenou, kolik historie nás obklopuje, často skryté před očima.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit STENCH OF SORCERY, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Jak jsem již zmínil, Stench of Sorcery se ve skutečnosti nezrodili s úmyslem stát se pořádnou kapelou. Na začátku to byl prostě osobní projekt. Chtěl jsem si dokázat, co jsem schopen vytvořit po odchodu z předchozích kapel, a myslel jsem si, že to bude pravděpodobně to poslední, co v hudbě udělám. Naštěstí se to tak nevyvinulo.

Samozřejmě, v našem zvuku jsou některé velmi zjevné vlivy. Kapely jako Bolt Thrower, Benediction, Immortal a Death na nás všechny tak či onak zanechaly stopu. Ale s postupem času se naše škála vlivů stále rozšiřuje. V dnešní době se důležitými zdroji inspirace stali i umělci jako Opeth, Dream Theater a mnoho dalších.

Mohu říct, že nový materiál, na kterém momentálně pracujeme, jde o něco dál, než co jsme dosud udělali. Nemáme zájem se opakovat. Jsme velmi hrdí na The Palegold Menace a cítíme, že jsme s tímto albem dosáhli všeho, čeho jsme chtěli dosáhnout. Teď jsou dveře otevřené a ačkoliv death metal vždy zůstane součástí naší DNA, stále více se zajímáme o atmosféru, vyprávění příběhů, dynamiku a vytváření něčeho se silnější vlastní identitou.

Co se týče festivalů a turné, tak rozhodně. Rádi bychom měli možnost sdílet pódium s většími kapelami a oslovit nové publikum. Abych byl upřímný, v tuto chvíli je téměř každá kapela slavnější než my (smích). Ale jsme ambiciózní a nebojíme se mít velké sny. Pokud bychom měli příležitost hrát na velkých festivalech nebo jet na mezinárodní turné, bez váhání bychom se jí chopili.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Pravdou je, že momentálně nemáme žádný label ani nikoho, kdo by nás podporoval. Ve skutečnosti jsme ještě ani nevydali fyzické edice našeho nového LP, protože se nejdřív potřebujeme finančně zotavit. Samozřejmě, pokud by o to nějaký label měl zájem, určitě bychom byli otevřeni vydání fyzických kopií!

Jsme velkými fanoušky nákupu fyzických alb sami. Není nic lepšího než jít do obchodu s deskami a vychutnat si okamžik, kdy držíte v ruce album, které opravdu milujete, nebo které upoutalo vaši pozornost, a můžete si užít zážitek z čtení bookletu a vnímání obalu. Myslím, že v hudbě pomalu ztrácíme něco velmi důležitého: fyzický zážitek.

Co se týče koncertů, chodíme na ně docela často, ale osobně raději navštěvuji koncerty, na kterých mi opravdu záleží, než abych tam chodil jen tak pro sebe. Živé vystoupení si moc neužívám, pokud se s hudbou předem nepropojím prostřednictvím nahrávek.

 

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako STENCH OF SORCERY ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Upřímně řečeno, chybí mi doba, kdy si lidé kupovali fyzickou hudbu. To je něco, co rozhodně preferuji.

Abych byl upřímný, v dnešní době poslouchám velmi širokou škálu hudby, skoro víc než jen death metal, haha. Ale můžu říct, že když už death metal poslouchám, je to čistě proto, že si hudbu samotnou užívám, ne kvůli nějakému životnímu stylu nebo potřebě někomu něco dokazovat. Je to prostě něco, čeho si vážím.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají STENCH OF SORCERY v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Ke konci roku máme naplánováno několik koncertů. Zatím nemůžeme nic oznámit, ale vypadají velmi slibně. A samozřejmě stále pracujeme na nové hudbě a už jsme hluboko v procesu!

A všem našim fanouškům a podporovatelům: moc děkujeme za neustálý zájem a podporu. Opravdu to pro nás hodně znamená. A všem vydavatelstvím nebo promotérům: jsme vždy otevřeni novým příležitostem a spolupráci, takže se neváhejte ozvat.

A moc děkujeme, Jakube.

Na viděnou a buďte opatrní!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „The Palegold Menace“ zase narvat do hlavy!

sobota 20. června 2026

Interview - NECROMORBID - A diabolical, bloody, raw black death metal ritual!


Interview with black death metal band from Italy - NECROMORBID.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Ave NECROMORBID! Greetings to the Italian underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the third fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your previous work? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

First of all, thanks for the support and the appreciation for the new album. We see Ceremonial Demonslaught as the natural continuation of what Necromorbid has always represented, but at the same time it is probably our most focused and mature work so far. We wanted to push the aggression, darkness and ritualistic atmosphere even further without losing the raw and primitive essence of the band. Compared to previous releases, the songwriting is more compact and direct, but still chaotic and violent in spirit. We paid more attention to atmosphere and intensity, trying to create something oppressive from beginning to end. The recordings also feel more organic and powerful while still keeping the savage underground attitude intact.


“Ceremonial Demonslaught” embodies all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does NECROMORBID compose new material?

The album came naturally through our shared vision of extreme music and devotion to the spirit of war metal and chaotic black death metal. We do not follow a fixed formula when composing. Usually everything starts from riffs and ideas built around aggression, atmosphere and instinct. We focus on intensity rather than technicality, trying to create something violent but still memorable in its own obscure way. Every song must carry the same feeling of devastation and spiritual darkness that defines Necromorbid. The whole process is very organic and driven by conviction rather than calculation.

I looked it up and saw that Arthur Rizk is credited with the mastering. I have to confirm that the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Arthur Rizk created a sound for you that is brutal, raw, yet dark and animalistic. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

We worked with Arthur Rizk for the mastering because we knew he understood how to preserve the violent and raw nature of extreme metal without making it sound artificial or overproduced. We wanted the album to sound aggressive, dark and organic, and he perfectly understood that vision. The collaboration was very professional and straightforward. The album was recorded at Virus Studio in Monteriggioni, a professional studio where we immediately felt comfortable. From the beginning there was a clear understanding between us regarding the direction we wanted to take with the sound of the album. We shared the same vision about preserving the violent and oppressive atmosphere while keeping the sound powerful and authentic. We were never interested in a polished production — the goal was to maintain the chaos and brutality without losing strength and clarity.


An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it on the Godz ov War Productions label, and it features a terrifying, hellish, occult cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by Chris Moyen, who already worked on our previous covers. For us it was natural to continue working with him because his style perfectly reflects the atmosphere and vision behind Necromorbid. His art has a dark, chaotic and ritualistic feeling that fits exactly with the spirit of Ceremonial Demonslaught. We wanted a cover that could visually represent the violence, occult atmosphere and destructive nature of the album. It was important to maintain a strong connection between the music, lyrics and visual identity, and Chris immediately understood the direction we wanted to follow.

I’ve been wandering the underworld for nearly thirty five years now, and I’ve been closely following your scene. I think we share a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands over here that are worth checking out. Is death and black metal doing well over there? How do you perceive your scene, fans, and labels?

The Italian underground has always had strong bands and dedicated people, even if it often remains underrated compared to other countries. There are still many bands keeping the spirit of death and black metal alive with the right attitude and devotion, far from trends and superficiality. Of course, like everywhere, there are also bands more interested in image or hype, but the underground still exists for those who truly believe in it. We respect people who genuinely support extreme music — fans, labels and zines that continue to keep this culture alive. Labels like Godz Ov War Productions and many underground supporters still play an important role in preserving the essence of this scene.


You play black death metal influenced by the old school. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form NECROMORBID actually came about, who was and is your role model, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

Necromorbid was born from a common devotion to the most extreme and uncompromising forms of black and death metal, especially war metal and the chaotic spirit of the old underground. Bands such as Blasphemy, Archgoat, Beherit, Black Witchery, Sarcófago and Revenge definitely had an impact on our vision, but we never wanted to become a copy of anyone. The goal has always been to preserve a certain spirit and identity through our own sound and approach. As for live activity, we are always willing to play festivals and tours to bring our music everywhere, as we are already doing and have done in the past. For us, performing live is an important part of spreading the spirit and intensity of Necromorbid to those who support extreme underground music.

When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

First of all, respect for people who dedicate time and effort to supporting the underground, because zines, webzines and independent promoters are still an essential part of this culture. Regarding promotion, we work together with the label, but we also try to support the album directly whenever possible. We believe underground music survives through mutual support between bands, labels, distros and dedicated listeners. We have always been supporters of the scene ourselves, buying records, attending concerts and supporting bands we respect whenever we can. We are fans before anything else. Live shows are still an important part of extreme metal for us, not only as musicians but also as listeners.


In your lyrics, you take a stand against Christianity and also explore Satanism. How did the lyrics come about, who wrote them, and where did they draw inspiration from? I’d be interested in their relationship to faith, to Christianity. I’m under the impression that Italy is a Christian country. How does faith influence you in your daily life? Have you ever had any problems? You know, inverted crosses still irritate and provoke some people…

The lyrical concept of Necromorbid is deeply connected to spiritual warfare, anti-religious themes, death and chaos. The lyrics are written by Dysangelium as an expression of a certain vision rather than simple provocation. Satanism, occultism and the rejection of imposed religious systems are part of the atmosphere and identity of the band. Italy has strong Christian roots, of course, but we have never been interested in adapting ourselves to expectations or sensitivities. Extreme metal has always represented opposition, individual thought and freedom of expression. As for reactions, some people may still feel uncomfortable with certain imagery or symbolism, but this has never influenced what we do. Necromorbid exists to express a vision without compromises.

I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, black and death metal are definitely more than just music or entertainment. It is a form of expression, devotion and identity that has been part of our lives for many years. We see it as something connected to attitude, vision and authenticity rather than trends or superficial entertainment. Of course, music is also passion and personal release, but for Necromorbid there must always be conviction behind what we create and support. Extreme metal has always been about intensity, opposition and remaining true to a certain spirit.

 

Finally, a classic but important question. What does NECROMORBID have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

In the coming months we will continue promoting Ceremonial Demonslaught and working to bring the new album live. At the moment we do not have any confirmed live performances scheduled, but we are actively looking for shows starting from November onward and trying to organize a tour to spread the new material as much as possible. Playing live remains an important part of Necromorbid, and we want to bring the intensity of the new album to the stage in the right context. To everyone supporting Necromorbid, fans, labels, promoters and underground zines, we give our respect and gratitude. Keep supporting true underground metal and never let its spirit disappear.

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Ceremonial Demonslaught” in my head again!

Thank you for the support, the words about the new album and for giving space to Necromorbid through your platform. Respect to everyone who continues supporting the underground and keeping extreme metal alive. We hope to meet somewhere in the future and share the chaos live. Until then — keep the flame burning. Hails.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):







---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - NECROMORBID - Ďábelský, krvavý, surový black death metalový rituál!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Itálie - NECROMORBID.

Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Ave NECROMORBID! Zdravím do italského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší předchozí tvorbou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

V první řadě děkujeme za podporu a uznání nového alba. Ceremonial Demonslaught vnímáme jako přirozené pokračování toho, co Necromorbid vždy představovalo, ale zároveň je to pravděpodobně naše dosud nejsoustředěnější a nejzralejší dílo. Chtěli jsme posunout agresi, temnotu a ritualistickou atmosféru ještě dále, aniž bychom ztratili syrovou a primitivní podstatu kapely. Ve srovnání s předchozími vydáními je psaní písní kompaktnější a přímočařejší, ale stále chaotické a násilné. Věnovali jsme více pozornosti atmosféře a intenzitě a snažili jsme se od začátku do konce vytvořit něco tísnivého. Nahrávky také působí organičtěji a silněji, a přitom si zachovávají divoký undergroundový přístup.


„Ceremonial Demonslaught“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál NECROMORBID?

Album vzniklo přirozeně díky naší společné vizi extrémní hudby a oddanosti duchu war metalu a chaotického black death metalu. Při komponování se neřídíme pevně daným vzorcem. Obvykle vše začíná riffy a nápady postavenými na agresi, atmosféře a instinktu. Zaměřujeme se spíše na intenzitu než na technickou stránku a snažíme se vytvořit něco násilného, ​​ale stále zapamatovatelného svým vlastním obskurním způsobem. Každá píseň musí nést stejný pocit zkázy a duchovní temnoty, který definuje Necromorbid. Celý proces je velmi organický a poháněn spíše přesvědčením než kalkulem.

Dohledal jsem si, že pod masteringem je podepsán Arthur Rizk. Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Arthur Rizk vám vytvořil zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám s ním spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Na masteringu jsme spolupracovali s Arthurem Rizkem, protože jsme věděli, že ví, jak zachovat násilnou a syrovou povahu extrémního metalu, aniž by zněl uměle nebo přeprodukovaně. Chtěli jsme, aby album znělo agresivně, temně a organicky, a on této vizi dokonale rozuměl. Spolupráce byla velmi profesionální a přímočará. Album bylo nahráno ve studiu Virus v Monteriggioni, profesionálním studiu, kde jsme se okamžitě cítili dobře. Od začátku mezi námi panovala jasná shoda ohledně směru, kterým se chceme se zvukem alba ubírat. Sdíleli jsme stejnou vizi o zachování násilné a tísnivé atmosféry a zároveň o zachování silné a autentické atmosféry. Nikdy jsme se nezajímali o propracovanou produkci – cílem bylo zachovat chaos a brutalitu, aniž by to ztratilo sílu a jasnost.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Godz ov War Productions a je opatřeno děsivým pekelným okultním obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Grafiku vytvořil Chris Moyen, který již pracoval na našich předchozích obalech. Pro nás bylo přirozené s ním spolupracovat i nadále, protože jeho styl dokonale odráží atmosféru a vizi alba Necromorbid. Jeho umění má temný, chaotický a rituální nádech, který přesně odpovídá duchu Ceremonial Demonslaught. Chtěli jsme obal, který by vizuálně reprezentoval násilí, okultní atmosféru a destruktivní povahu alba. Bylo důležité zachovat silné spojení mezi hudbou, texty a vizuální identitou a Chris okamžitě pochopil směr, kterým se chceme ubírat.

Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a vaši scénu pečlivě sleduji. Myslím si, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Daří se u vás death a black metalu? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Italský underground měl vždy silné kapely a oddané lidi, i když ve srovnání s jinými zeměmi často zůstává podceňovaný. Stále existuje mnoho kapel, které udržují ducha death metalu a black metalu při životě se správným přístupem a oddaností, daleko od trendů a povrchnosti. Samozřejmě, stejně jako všude jinde, existují i ​​kapely, které se více zajímají o image nebo humbuk, ale underground stále existuje pro ty, kteří mu skutečně věří. Vážíme si lidí, kteří skutečně podporují extrémní hudbu – fanoušků, labelů a zinů, které tuto kulturu nadále udržují při životě. Labely jako Godz Ov War Productions a mnoho undergroundových příznivců stále hrají důležitou roli v zachování podstaty této scény.


Hrajete black death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit NECROMORBID, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Necromorbid se zrodil ze společné oddanosti nejextrémnějším a nejnekompromisnějším formám black a death metalu, zejména war metalu a chaotickému duchu starého undergroundu. Kapely jako Blasphemy, Archgoat, Beherit, Black Witchery, Sarcófago a Revenge rozhodně ovlivnily naši vizi, ale nikdy jsme se nechtěli stát něčí kopií. Cílem vždy bylo zachovat si určitého ducha a identitu prostřednictvím vlastního zvuku a přístupu. Co se týče živých aktivit, jsme vždy ochotni hrát na festivalech a turné, abychom naši hudbu přinesli všude, jak to již děláme a dělali jsme to v minulosti. Pro nás je živé vystupování důležitou součástí šíření ducha a intenzity Necromorbid mezi ty, kteří podporují extrémní undergroundovou hudbu.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

V první řadě respekt lidem, kteří věnují čas a úsilí podpoře undergroundu, protože ziny, webziny a nezávislí promotéři jsou stále nezbytnou součástí této kultury. Co se týče propagace, spolupracujeme s vydavatelstvím, ale také se snažíme album podpořit přímo, kdykoli je to možné. Věříme, že undergroundová hudba přežívá díky vzájemné podpoře mezi kapelami, vydavatelstvími, distribucemi a oddanými posluchači. Vždycky jsme sami podporovali scénu, kupovali jsme si desky, chodili na koncerty a podporovali kapely, které respektujeme, kdykoli jsme mohli. Jsme především fanoušci. Živá vystoupení jsou pro nás stále důležitou součástí extrémního metalu, nejen jako hudebníky, ale i jako posluchače.


Ve svých textech se vymezujete proti křesťanství a zaobíráte se i satanismem. Jak texty vnikaly, kdo je jejich autorem a kde pro ně bral inspiraci? Zajímal by mě jeho vztah k víře, ke křesťanství. Mám zafixováno, že Itálie je křesťanská země. Jak vás víra ovlivňuje v běžném životě? Měli jste někdy problémy? Znáš to, obrácené kříže některé lidi stále dráždí a provokují…

Lyrický koncept Necromorbid je hluboce spjat s duchovním bojem, protináboženskými tématy, smrtí a chaosem. Texty jsou psány Dysangelium jako vyjádření určité vize, spíše než jako pouhá provokace. Satanismus, okultismus a odmítání vnucených náboženských systémů jsou součástí atmosféry a identity kapely. Itálie má samozřejmě silné křesťanské kořeny, ale nikdy jsme se nezajímali o přizpůsobování se očekáváním nebo citlivosti. Extrémní metal vždy představoval opozici, individuální myšlení a svobodu projevu. Co se týče reakcí, někteří lidé se mohou stále cítit nepříjemně s určitými obrazy nebo symbolikou, ale to nikdy neovlivnilo to, co děláme. Necromorbid existuje proto, aby vyjadřoval vizi bez kompromisů.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je black a death metal rozhodně víc než jen hudba nebo zábava. Je to forma vyjádření, oddanosti a identity, která je součástí našich životů již mnoho let. Vnímáme ji jako něco spojeného s postojem, vizí a autenticitou, spíše než s trendy nebo povrchní zábavou. Hudba je samozřejmě také vášní a osobním uvolněním, ale pro Necromorbid musí být za tím, co tvoříme a podporujeme, vždy přesvědčení. Extrémní metal byl vždy o intenzitě, odporu a věrnosti určitému duchu.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají NECROMORBID v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících budeme pokračovat v propagaci Ceremonial Demonslaught a pracovat na živém vydání nového alba. Momentálně nemáme naplánovaná žádná potvrzená živá vystoupení, ale aktivně hledáme koncerty od listopadu a snažíme se zorganizovat turné, abychom nový materiál co nejvíce šířili. Hraní živě zůstává důležitou součástí Necromorbid a my chceme přenést intenzitu nového alba na pódia ve správném kontextu. Všem, kteří podporují Necromorbid, fanouškům, labelům, promotérům a undergroundovým zinům, vyjadřujeme respekt a vděčnost. Podporujte i nadále pravý undergroundový metal a nikdy nenechte jeho ducha zmizet.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Ceremonial Demonslaught“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za podporu, za slova o novém albu a za to, že jste dali prostor Necromorbid prostřednictvím vaší platformy. Respekt všem, kteří nadále podporují underground a udržují extrémní metal při životě. Doufáme, že se v budoucnu někde setkáme a sdílíme ten chaos naživo. Do té doby – ať plamen hoří. Na zdraví.


Recenze/review - NECROMORBID - Ceremonial Demonslaught (2026):

Recenze/review - NECROMORBID - Sathanarchrist Assaulter (2020):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 16. června 2026

Interview - CONSECRATION - Gloomy, dark, and chilling doom death metal echoes from the other world!


Interview with doom death metal band from United Kingdom - CONSECRATION.

Answered Daniel (vocals), thank you!

Recenze/review - CONSECRATION - Exanimis (2026):

Ave CONSECRATION! Greetings to the British underground. I hope everything’s going well over there. It should be you’ve released the fourth fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you see the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Hi Jakub and thank you for the interview, and also huge thanks for the amazing review you did for Exanimis recently! It is indeed going well over here – summer has arrived with a mini heat wave so we’re currently enjoying that while it lasts!

Cheers for the kind words about the new album. In relation to our previous recordings; I think Exanimis is a massive step up for us. In one way it is a natural progression from our previous album Cinis; but with a more focussed look at the song structures, so we believe it came out more consice and cohesive as a whole compared to the last record. We always take things in the direction that feels right at the time, exploring ideas that are relevant, so there is that evoultion too, but retaining what we know works and what our core sound is. The production on the new album adds so much more depth too - giving the album the tones and the overall sound it deserves, which we have been striving to acheive for years. The cavernous vibe has always been there on the past material; but this time around it has got that proper finish to it, like the cherry on top that, until now, has been missing a little... We are very, very pleased with how it has turned out and excited to hear what everybody thinks of it!


“Exanimis” embodies all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does CONSECRATION compose new material?

Thank you for that. Well it came quite naturally for us really. Following on with writing after Cinis; we just did what we always do, started coming up with ideas and seeing how they develop. This approach allows us to continue building on the foundations we already have and hone them further. We did make a conscious decision to have some of the material a bit more punchy and to the point, so to speak, as we now know what really works to make a song stand out and cut out any uneccessary fluffy bits that don’t really add much to it overall.

We feel that with the addition of Andy on guitar (who joined circa 2019 I think, after Fragilium came out) we have a formula that really works for us. So, for writing - this all starts with ideas from the guitarists, a few riffs are jammed out and they’ll see what works and anything that doesn’t goes straight in the bin. These ideas are then added to with the drums and bass. After a rough structure for a song is fleshed out, I’ll add some vocals based on how I feel the song sounds and what direction it is going in, and the guys work on adding all the leads, harmonies and all the lovely fills that really bring a song to life. We do think it is important to combine the elements of doom and death metal together in a way that suits the song, so some will have an emotional solo, some parts would focus on a brutal riff, some might be heavier, some be more poignant and bittersweet, but you know that it is still us because they will always have both elements blended together in our way in the song.


I looked it up and saw that Greg Chandler of Priory Studios handled the recording and mixing. I have to say the sound is absolutely killer. It keeps making me turn up the volume on my stereo. Greg Chandler created a sound for you that’s brutal, raw, yet dark and primal. What was it like working with him, and why him specifically? Which studio did you record in, and how did everything go?

We’ve always wanted to work with Greg, and his band Esoteric has been a huge influence on us. Esoteric was actually one of the reasons for us wanting to start a doom band in the first place, and having the opportunity to play with them on a number of occasions has been career highlights for us. Greg was also the mastering engineer on Cinis, and we knew we wanted to record with him properly. He has been fantastic to work with, a true gentleman and his knowledge and experience in what works and what doesn’t with this style of music is second to none. We went to Greg’s studio - Priory Recording in Birmingham, and the sessions were really cool. We couldnt have been in safer hands and are very pleased with how it has all turned out. Greg is a legend in every sense, and is highly recommended.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You released it yourselves, and it features a corpse-themed cover. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

Nuclear Winter Records have produced and released the CD, Cassette and Vinyl formats. The cover artwork was created by me, as I produce all of our artwork, be that our album covers and booklets, or merchandise designs and web art. I think it’s very important to marry the lyrics and visuals together, and also to have a coherent feel across everything. I think strong artwork that suits the music is integral to any bands image.

Nuclear Winter had their own designer do the booklet layouts this time around though, whereas previously all of that would be done by me too, so it was kinda fun and nervewracking to see someone else do the internals as I have a strong idea in my head with how these should look with the cover art I did. We are very happy with how these have all turned out, they did a great job!

I always try to add parts of the lyrics to the artwork, so there will be small nods in the art to ideas or phrases in some of the songs. As with the lyrics, I like to allow the listener scope to add their own interpretation to it. As a whole, the imagery explores some ideas that are conjured up around the album title, which translates as dead or lifeless. The central female figure is kind of ghostly and ethereal, in an purgatory-esque style landscape, the arch ways are symbolic of transitioning between the living and the dead. There is also the beauty of the female form mixed with the decay in the landscape (an idea I always like playing with), so a few different ideas are running through the piece, yet are all related to death in some way.


I’ve been wandering through the underworld for over thirty years now, and when it comes to music, I always turn to Britain for a sure thing. I think we have similar dispositions and tastes when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I even envy you a little we only have a few death metal bands back home that are worth checking out. How do you explain the fact that death doom metal is doing so well in your country? How do you perceive your scene, fans, and labels?

I think the support of fans, underground labels, zines, etc is what makes the scene what it is and I think that is similar irrespecitve of what country you are from. We have had such fantastic support from all over the world, not just in the UK, so are very grateful for all of that. Our fans are amazing and we wouldn’t be where we are now without them, and the support of all the people who have helped us on our journey so far. You all know who you are, so thank you! As for Death/Doom in the UK – maybe its our shitty weather that makes everybody so misearble haha.

There have been some fantastic bands from around here, some not about anymore, but yeah some of my favourites include My Dying Bride, Paradise Lost, Anathema, Enchantment, Decomposed, Esoteric, and some other great bands from around here to check out would be Mourning Beloveth, The Prophecy, The Crawling, Eye Of Solitude, My Silent Wake and The Drowning.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form CONSECRATION actually came about, who your role models were and are, and where you want to take your band? Are you tempted by big international festivals, for example? Would you be willing to go on tour with a more famous band?

We touched on Esoteric as one of the reasons for Consecration starting out earlier, so there‘s that, and we all share a love for extreme metal, be that death, black, doom, or anything else. We all have our favourite styles, and I think in some way that all goes into the Consecration melting pot – but not in any intentional or conscious way. We never set out to emulate or copy anyone, and never will. Sure there will always be times where you can go – that sounds a bit like this – but there are only so many notes you can play, at some point something will sound like something else haha. Obviously you cant deny your influences; as they do shape your preferences on what you like to hear, and therefore this affects what you like to play. We all love death metal and doom metal, especially the feelings these two in particular can evoke when combined, and the breadth of emotion and feeling you can convey in the music.

But for sure, My Dying Bride and Paradise Lost really stand out, especialy for me, as personal inspirations. I love the tones, the feeling, the song writing, and the poetry in the lyrics. Aaron and Nick are such great lyricists and frontmen, and the music is just amazing. You know these songs are all done from the heart, and that makes them so much more relatable, which is something I like to think we are acheiving with our music too. Other influences for me a vocalist would be David Vincent (Morbid Angel), Ihsahn (Emperor), Glen Benton (Deicide), Karl Willets (Bolt Thrower/Memoriam), Jeff Walker (Carcass) and John Walker (Cancer)

And yes, festivals and tours we are definetly happy to play and be involved with. You have some fantastic festivals in Czechia with Brutal Assault, Obscene Extreme, Metal Fest, Symbolic, etc – so hopefully we’ll be able to play out there soon!


When I started my website ten years ago, I had a vision of trying to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers often? Do you go to concerts? Do you party?

We think you are doing really well and thank you for the dedictaion you are showing to the underground scenes, it’s cool to see a webzine like yours going from strength to strength!

Promotion is a joint affair; the label(s) do some, we do some, we have worked with a few PR companies in the past too, as either standalone campains or as part of whatever promtional work the label is doing. Plue we have all our social channels, and sometimes the old school handing out flyers etc. Also the promotion you guys do with your zines, interviews, podcasts and features etc go a long way in helping us out.

We all buy albums we really enjoy, and think it is more important these days to do so, even though budgets are stretched and adulting means more of your income has to go on day to day crap that you’d rather spend on music haha. Some of us have quite extensive physical collections that are still growing, mine is mainly CDs, Liam loves vinyl and CD. I have also been getting into collecting music books now too.

If a show comes up with bands we like we will try to make the effort to get there for sure, so yes we do still go to shows to watch bands – thats important to us. Our hardcore partying days are probably behind us now, but we do still like to get out there and have a laugh (and a drink)!

 

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands out there that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you as CONSECRATION? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

I’m old school and love physical formats, as do some of the other guys. I like the way the internet and technology has allowed people to reach fans more easily and quickly, on the other hand however, I hate the way streaming and downloads have majorly affected bands; as physical formats, although still popular, can’t compete these days with easy access and oftentimes free streaming services. So its a double edged sword really. People have less disposable income too, so I don’t blame anyone for ading us to a playlist and listening for free – at the end of the day the more people our music reaches and the more people dig it, is a good thing, at the end of the day we aren’t doing this to make a living out of it, but at the same time, bands need income streams from physical products to continue making music in the first place.

I like to ask musicians what death doom metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me personally, it is a style that resonates deeply, it is heavy and brutal but full of real world emotion and ideas you can actually relate to. So the story driven aspect, rather than fiction like zombies and shit, hits more of a nerve if you know what I mean. Don’t get me wrong though, I love zombies and shit, horror stuff, brutal death metal, black metal and loads of other wierd shit, and sometimes write about subjects like that as well – but stuff that is truly written from the heart has more of a connection to the listener, and more of an impact, and that is what I prefer to do these days.

 

Finally, a classic but important question. What does CONSECRATION have planned for the coming months? Where can we see you in concert? Are you planning a European tour to promote the new album? If you have anything you’d like to say to fans, labels, or promoters, this is the place…

Not a tour as yet, watch this space, we do have some cool shows coming up though:

Our album launch show is coming up first, which is a local show here in Norwich, we have a show with Fossilization coming up later in the year, and currently 4 UK festivals, 2 of which are with Shape Of Despair, so we’re at Blastonbree, Barker’s Blastfest (Charity festival to help out Nick Barker which we are very proud to be a part of), Deadsoul Festival, and One For Sorrow Festival.

Thank you very much for the interview. I wish the new album every success and hope your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Exanimis” again!


Thank you for the great interview and I hope to catch you at a show soon and share a beer! Enjoy the album and make sure to crank it to 11!

Cheers Daniel / Vocals


about CONSECRATION on DEADLY STORM ZINE:






CONSECRATION

Nuclear Winter Records


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine