DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 1. května 2026

Interview - CIRCLE OF BLOOD - Ancient rot-soaked, cursed death metal from moldy catacombs!


Interview with death metal band from Australia - CIRCLE OF BLOOD.

Answered Dave, thank you!

Recenze/review - CIRCLE OF BLOOD - In Praise of Darkness (2026):

Ave, CIRCLE OF BLOOD! Greetings from the Australian catacombs. First, let me pay you a compliment. I’ve been following your band since 2021, when you released your first EP, “Insania Seorsum,” and you’ve long been among my favorite bands. Here in the Czech Republic, however, you aren’t very well known; we’re a small country with a small underground scene. How did you actually get together, and how did CIRCLE OF BLOOD come to be?

Hi Jakub! Thanks for your support over the years, we appreciate it! CIRCLE OF BLOOD started early in 2019. Myself (Dave – vocals and guitar) and Chris (bass and vocals) had been friends for many years, and after both playing in hardcore bands for a long time, we wanted to try something heavier and more challenging. We met Pete (drums) in 2018 and I had started writing several death metal songs. We worked on songs in the practice room until 2020, and then Covid put a stop to all that for some time; „Insania Seorsum“ was recorded in four different recording sessions in between lockdowns. Once the restrictions lifted and we could travel and rehearse more, we had our first performance in 2022, and haven’t stopped since.


This year you’ve released your new album “In Praise of Darkness,” which is once again full of pure, authentic death metal. What were your feelings going into the studio? Did you have any specific plan for where and how you wanted to move forward from your last album? Personally, the new record strikes me as darker and at the same time colder. I have to admit that the atmosphere of the entire album has literally captivated me.

Thank you, I’m glad the atmosphere had the desired effect! Going into the studio this time, we knew we wanted to create something bigger, heavier and more powerful than our previous releases. Every element needed to be a step up from everything else we had done previously; the performances, the writing, and the production. Previously we would write and release material quite quickly – mostly because I’m just very impatient - but this time we spent close to 8 months recording the songs on weekends, and then several more months editing and mixing; it was frustrating at the time, but not rushing anything made a huge difference in my opinion.

But let’s talk about the new album. I’m listening to it right now, and I have to say that this time it took me a while to really get into it. I popped the album into the player and am listening to it in the car. I really like the sound. It’s lively, organic, old-school, and at the same time very clear. It strikes me as different (more massive) from your previous recordings. Where did you record it, and who is credited with the sound?

The entire album was recorded, edited, mixed and mastered by our second guitarist, Reece Hickey. He has a home studio setup at his house, and he has recorded most of our previous material. The difference is this time, because we didn’t have a deadline for finishing the recording, he was able to spend a lot of time experimenting with the different tones of each instrument, and applying a lot of mixing techniques he had developed. We wanted this release to have the same vibe and atmosphere as the classic early albums by Bloodbath, Deicide and Immolation, and there were several full mixes of the album before we finally got the massive, clear (but also filthy) sound he created.


I’m also quite particular about the visual aspect of CDs, and I’ve really taken a liking to your covers. Who is the artist behind the new release “In Praise of Darkness,” and what is it actually meant to convey? I really like the motif just please tell us how it relates to the music, how are they thematically interconnected?

The cover art for „In Praise of Darkness“ is a painting which was created by an artist who goes by the name Misanthropic-Art. I follow a number of aritsts on social media to see what they are creating, and I’m a big fan of his art and also his very vocal political positions. We contacted him, sent him some ideas and a basic concept, and he created the amazing cover for the album – it’s one of my favourite pieces of art. Lyrically, the album tells a loose narrative of Lucifer returning to Earth, seeing creation has been abandoned by the Christian god, and leading humanity in a war on Heaven. As a concept, the album art depicts a Satanic equivalent of the virgin Mary cradling the newborn antichrist, with a tableau of horrors occurring in the background. Each visual element refers to a song lyric on the album, and as a whole, it represents – and celebrates – the overthrow of the Christian dominion by Lucifer.

I’d be interested in the process behind how CIRCLE OF BLOOD creates a new song. Are you the classic type who locks yourselves in the rehearsal room and jams, or do you use modern technology to send ideas back and forth? Do you guys even go out for a beer together?

Our use of modern technology has definitely increased as the band has developed and our own grasp of how to use technology has improved. The songs for „Insania Seorsum“ started as very basic demo recordings on my laptop with some basic programmed drums, and then we practiced them in the jam room until we we ready to record them. For „In Praise of Darkness,“ I was sending ideas for riffs and song structures to the band, and then Pete would program drums on his computer and add them in. Once we started recording properly, Reece essentially learned how to play all the songs as part of his process for how to communicate the ideas in the music, and then recorded some ideas for what a second guitar would do and sent those to us. We typically practice once or twice a week, and if a band we like is playing, some or all of us will go watch them together and hang out.


You’re seasoned pros who play your own way. You have your own signature style, which is something that’s sometimes forgotten these days. A lot of bands just sound like copies of others. You must have had some role models? Who influenced you as a musician, and who was your role model? When and how did you actually start playing? What was the initial impulse that made you pick up an instrument?

I can’t speak for the other guys in terms of role models, but we have a wide variety of influences. I think our style is unique because we’re not trying to imitate one particular type of death metal – we love the brutal slamming NYDM, the melodic Gothenberg style, the tight technical Florida style, and more – as well as grindcore, black metal, sludge and hardcore punk, so when we write it’s a mix of all these different influences. As far as metal role models go, the first mention has to go to Slayer; the riffs and songwriting of Jeff Hannemann and Kerry King really did set the standard for everyone else in terms of aggression and attitude. Kurt Ballou from Converge is another huge influence, not just for style of playing but also for songwriting. Early childhood role models that made me want to play guitar would have been the 60s and 70s rock my dad played around the house – Hendrix, Zeppelin, all that classic old stuff – and I always wanted something like that, but louder, heavier, and meaner.

I think the biggest reward for any band is the fans’ reaction. I prefer smaller clubs where the musicians and fans are close to each other. How often does CIRCLE OF BLOOD actually perform? Do you go on tour, for example? I searched online and didn’t find many live recordings of your performances. So what’s the deal with CIRCLE OF BLOOD’s concerts? How about a tour of Europe? I’d really love that.

I personally love smaller clubs and venues because you can socialise with the fans and hang out and watch the other bands from the pit – our favourite places we’ve played are all 100-200 capacity rooms. Before we released „In Praise of Darkness,“ we’d around play 6 to 8 times a year, just depending on everyone’s availability. Previously we‘ve had commitments that limited how much time we all had for the band – at one point I was active in two other bands, and the other guys had some pretty big commitments – but we’ll be performing a lot more this year.


Australia as a country doesn’t have a huge number of cities, and they’re quite spread apart – the closest major city is an 8 hour drive, and we all work full-time during the week. So rather than go on a full tour of the country, it’s more practical to make a number of short journeys to different cities. We’re going on a short tour next weekend, and are planning more gigs in other cities around Australia later in the year. A tour of Europe is very high on our list of goals for a while, so hopefully we’re able to make the journey there in the couple of years!

I’ve always been curious about what kind of music musicians actually listen to. Do you have any albums you like to revisit often? And what about any new releases from recent years? Has anything caught your attention enough to make you buy a CD?

We are all big fans of music, with lots of different styles. Pete loves progressive metal and jazz; I listen to a lot of synthwave and industrial music, as well as death metal, sludge and my friends‘ hardcore bands; Reece and Chris work together and listen to a huge range of music, from funk to classic rock to industrial harsh noise. Depending on what mood I’m in and what I’m doing, I like to revisit favourite albums by Year Of No Light, Pig Destroyer, Aphex Twin, Converge, Windhand, Nine Inch Nails... Windhand and Crowbar are great music for cooking!

Some recent releases I’ve been playing regularly that deserve some attention are Gutless „High Impact Violence,“ Faceless Burial „At the Foothills of Deliration,“ Time Peace „We Remain,“ Malignant Aura „Where All of Worth Comes to Wither,“ Stressed „A World From Ashes“ and also last year’s albums from Blood Incantation, Dying Fetus, Perturbator, Proscription, Health and Ultha. Most of these I’ve bought on CD or vinyl, but I most commonly listen to music in the car, so my Tidal playlist includes all of these.

The band’s history dates back to 2019. How did the idea to play death metal even come about? Who were your role models? Please take a moment to reminisce for us! What were your early days like? When did you first pick up an instrument, and what was your first concert or first time performing on stage?

As mentioned earlier, Chris and I had been playing in hardcore bands for many years. But we were also fans of death metal, so as far back as 2010 we were hanging out at his house, watching videos of Bloodbath and At The Gates, and sending each other recommendations of death metal and extreme metal albums we’d just heard. Our early days as a band involved a lot of practicing, trying to figure out how our different playing styles would work together to create something we hadn’t tried before – lots of trial and error, and my vocals were not very good (practice makes... not perfect, but better).

I got my first guitar when I was 12 – I had been playing the keyboard since I was 8 or 9, learning the music theory at my parents‘ insistence. The guitar store in the city had tablature books of whole albums, so I would go there on the weekend, pick up a guitar from the rack and start teaching myself songs I liked. I was in the school band too, so my first performance would probably have been when I was 14 or 15, playing 50s pop songs with a full horn section. I was very briefly in a death metal band when I was 15 - we didn’t really even know how to play death metal, it was just trying to imitate what we saw Cannibal Corpse do in the Ace Ventura movie – but we had to break up when our school found out our name.

 

And what about the underground scene in your area in general? Is it thriving in Australia? You’re from Melbourne it’s a big city. Do you guys ever meet up somewhere to play death metal? If I were to visit the city, where should I go to catch a concert? And what about the fans? Do they support the bands?

The underground in Australia has so many amazing bands at the moment, with dozens of killer bands in every city and promoters like Your Mate and Grindhead bringing out amazing European and US bands to tour. Melbourne especially has a thriving extreme metal scene at the moment – bands like Carcinoid, Bog Monster, Munitions, Choof, Gutless, Mammon’s Throne, Algor Mortis, Munt, Writhing and Black Jesus all playing their own killer flavours of death metal and extreme metal. We’re lucky to have several venues that host heavier shows – if you find yourself in town, The Last Chance, The Old Bar, The Tote and The Bendigo are all fantastic venues which play a big part in supporting and fostering the death metal scene. Everyone who is in a band is also a fan, so quite often we’ll see friends from other bands when we go to a local show or to see a bigger international band (I ran into so many friends from other bands when Cryptopsy toured last year).

Death metal is my favorite music genre. What fascinates me most about it is the darkness that musty stench of old graves. Then there’s the power and intensity. When I listen to a good album, I’m literally charged with energy. What does it mean to you? How does it influence your life, your view of the world, how do you perceive it as a creator?

Death metal for me is the genre that has created some of my favourite art. It’s a genre where, as long as you have some key components (distorted guitars, double-kick drums, and screaming or growling vocals), there are no real limits on what you can do musically, or on how you want to present that art. I see death metal as being like the horror movie genre – sometimes you want an A24 „elevated“ intellectual horror film with deep themes and social commentary, and sometimes you want Art the Clown sawing somebody in half, and there’s room for both those extremes and everything in between. Death metal, and the possibilities for creativity and expression, is exciting and inspiring for me, because it makes me think of the possibilities for other aspects of my life.

The essential question to end with. What does CIRCLE OF BLOOD have planned for the coming months? If you have a message for fans, promoters, or labels, this is the place…

In the coming months, Circle Of Blood is touring in April and June, and are working on October or November as well, with performances at home in Melbourne too. We want to see as many new places as we can, so if you enjoy our album and want to see us in your city, contact us or your local promoter. In the meantime, death metal is thriving at the moment, so keep supporting the bands in your local scene and help them grow! Our album is out through Grindhead Records, and they have a tonne of greaet Australian death metal and extreme metal releases worthy of your attention.

Thank you so much for the interview! I wish not only the new album “In Praise of Darkness” but also the entire CIRCLE OF BLOOD much success. I’m going to listen to the album again! It’s truly great. May you also thrive in your personal lives.

Thanks so much for the time and your support Jakub, we appreciated it! Have a great day and best of luck in future, hope to speak with you again soon.

Recenze/review - CIRCLE OF BLOOD - In Praise of Darkness (2026):

Rozhovor - CIRCLE OF BLOOD - Starodávnou hnilobou nasáklý, prokletý death metal z plesnivých katakomb!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Austrálie - CIRCLE OF BLOOD.

Odpovídal Dave, děkujeme!

Recenze/review - CIRCLE OF BLOOD - In Praise of Darkness (2026):

Ave CIRCLE OF BLOOD! Zdravím do australských katakomb. Nejdříve mi dovol, abych vám vysekl poklonu. Sleduji vaši kapelu již od roku 2021, kdy jste vydali své první EP „Insania Seorsum“ a patříte dlouhodobě k mým oblíbeným kapelám. U nás v Čechách ale nejste příliš známí, jsme malá země s malou undergroundovou komunitou. Jak jste se vlastně dali dohromady a jak vznikli CIRCLE OF BLOOD?

Ahoj Jakube! Díky za tvou podporu v průběhu let, vážíme si jí! CIRCLE OF BLOOD vznikli začátkem roku 2019. Já (Dave – zpěv a kytara) a Chris (basa a zpěv) jsme byli přátelé už mnoho let a poté, co jsme oba dlouho hráli v hardcorových kapelách, jsme chtěli zkusit něco těžšího a náročnějšího. S Petem (bicí) jsme se setkali v roce 2018 a já jsem začal psát několik death metalových písní. Na písních jsme pracovali ve zkušebně až do roku 2020, ale pak to všechno na nějakou dobu přerušil Covid; „Insania Seorsum“ byla nahrána ve čtyřech různých nahrávacích sessionech mezi lockdowny. Jakmile byla omezení uvolněna a my mohli více cestovat a zkoušet, měli jsme naše první vystoupení v roce 2022 a od té doby jsme nepřestali.


Letos máte venku novinku „In Praise of Darkness“, která je opět plná ryzího pravého death metalu. S jakými pocity jste šli do studia? Měli jste třeba nějaký plán, kam a jak se chcete od minulé desky posunout? Osobně mi nová nahrávka přijde víc temnější a zároveň chladnější. Musím přiznat, že atmosféra celého alba si mě doslova podmanila.

Děkuji, jsem rád, že atmosféra měla požadovaný efekt! Když jsme tentokrát šli do studia, věděli jsme, že chceme vytvořit něco většího, těžšího a silnějšího než naše předchozí nahrávky. Každý prvek musel být o krok napřed oproti všemu, co jsme dosud dělali; vystoupení, psaní textů a produkce. Dříve jsme materiál psali a vydávali docela rychle – hlavně proto, že jsem prostě velmi netrpělivý – ale tentokrát jsme strávili téměř 8 měsíců nahráváním písní o víkendech a pak ještě několik měsíců editací a mixováním; v té době to bylo frustrující, ale to, že jsme nic nespěchali, podle mého názoru udělalo obrovský rozdíl.

Pojďme ale k nové desce. Právě ji poslouchám a musím napsat, že tentokrát mi chvilku trvalo, než mi pronikla do krve. Narval jsem si album do přehrávače, poslouchám ji v autě. Hodně se mi líbí zvuk. Je živý, organický, old schoolový a zároveň dobře čitelný. Připadá mi odlišný (masivnější) od vašich předchozích nahrávek. Kde jste nahrávali a kdo je pod zvukem podepsán?

Celé album nahrál, sestříhal, mixoval a masteroval náš druhý kytarista Reece Hickey. Má domácí studio u sebe doma a nahrál většinu našeho předchozího materiálu. Rozdíl je tentokrát v tom, že protože jsme neměli termín pro dokončení nahrávání, mohl Hickey strávit spoustu času experimentováním s různými tóny každého nástroje a aplikací mnoha mixážních technik, které si sám vyvinul. Chtěli jsme, aby toto album mělo stejnou náladu a atmosféru jako klasická raná alba Bloodbath, Deicide a Immolation, a než jsme konečně dosáhli masivního, čistého (ale také špinavého) zvuku, který vytvořil, proběhlo několik kompletních mixů alba.


Hodně si potrpím i na grafickou stránku CD a vaše obaly jsem si hodně oblíbil. Kdo je autorem na novince „In Praise of Darkness“ a co má vlastně vyjadřovat? Motiv se mi opravdu hodně líbí, jen nám prosím prozraď, jak souvisí s hudbou, jak je tematicky navzájem propojený?

Obal alba „In Praise of Darkness“ je obraz, který vytvořil umělec s přezdívkou Misanthropic-Art. Sleduji řadu umělců na sociálních sítích, abych viděl, co tvoří, a jsem velkým fanouškem jeho umění a také jeho velmi hlasitých politických postojů. Kontaktovali jsme ho, poslali mu pár nápadů a základní koncept a on vytvořil úžasný obal alba – je to jedno z mých nejoblíbenějších uměleckých děl. Textově album vypráví volný příběh o Luciferovi, který se vrací na Zemi, vidí, že stvoření bylo opuštěno křesťanským bohem, a vede lidstvo ve válce proti Nebi. Koncept alba zobrazuje satanský ekvivalent Panny Marie, která kolébá novorozeného Antikrista, s hrůzným obrazem odehrávajícím se v pozadí. Každý vizuální prvek odkazuje na text písně na albu a jako celek představuje – a oslavuje – svržení křesťanské nadvlády Luciferem.

Zajímal by mě proces, jakým vzniká u CIRCLE OF BLOOD nová skladba. Jste klasici, co se zavřou do zkušebny a jamují nebo využíváte moderní technologie a posíláte si nápady mezi sebou? Chodíte spolu třeba i na pivo?

S tím, jak se kapela rozvíjela a jak se zlepšilo naše vlastní chápání toho, jak technologie používat, se rozhodně zvýšilo i naše využívání moderních technologií. Písně pro „Insania Seorsum“ začínaly jako velmi základní demo nahrávky na mém notebooku s několika základními naprogramovanými bicími, které jsme pak cvičili v jam roomu, dokud jsme nebyli připraveni je nahrát. Pro „In Praise of Darkness“ jsem posílal kapele nápady na riffy a struktury písní a Pete pak naprogramoval bicí na svém počítači a přidal je. Jakmile jsme začali správně nahrávat, Reece se v podstatě naučil hrát všechny písně jako součást svého procesu, jak sdělit myšlenky v hudbě, a pak nahrál nějaké nápady na to, co by dělala druhá kytara, a poslal nám je. Obvykle cvičíme jednou nebo dvakrát týdně a pokud hraje kapela, která se nám líbí, někteří nebo všichni se na ni jdeme společně podívat a pobavíme se.


Jste zkušení psi, kteří hrají po svém. Máte vlastní rukopis, což je věc, na kterou se dnes občas zapomíná. Spousta kapel zní jen jako kopie ostatních. Určitě jste měli nějaké vzory? Kdo tě ovlivnil jako muzikanta a kdo byl tvým vzorem? Kdy a jak si vlastně začal hrát? Co bylo prvním impulsem, že si vzal do ruky nástroj?

Nemůžu mluvit za ostatní kluky, co se týče vzorů, ale máme širokou škálu vlivů. Myslím, že náš styl je jedinečný, protože se nesnažíme napodobovat jeden konkrétní druh death metalu – milujeme brutální slamming NYDM, melodický styl Göteborgu, technický styl Floridy a další – stejně jako grindcore, black metal, sludge a hardcore punk, takže když píšeme, je to mix všech těchto různých vlivů. Pokud jde o metalové vzory, první zmínka musí patřit Slayer; riffy a psaní písní Jeffa Hannemanna a Kerryho Kinga skutečně nastavily standard pro všechny ostatní, co se týče agrese a přístupu. Kurt Ballou z Converge je dalším obrovským vlivem, nejen co se týče stylu hraní, ale i psaní písní. Vzory z raného dětství, které mě přiměly hrát na kytaru, byly rock 60. a 70. let, který táta pouštěl doma – Hendrix, Zeppelin, všechny ty staré klasické věci – a já jsem vždycky chtěl něco takového, ale hlasitějšího, těžšího a drsnějšího.

Myslím, že pro každou kapelu je největší odměnou reakce fanoušků. Já mám nejraději menší kluby, ve kterých mají muzikanti i fans k sobě blízko. Jak často vlastně CIRCLE OF BLOOD vystupují? Jezdíte třeba turné? Pátral jsem na internetu a příliš živých záznamů z vašeho vystoupení jsem nenašel. Jak to mají tedy CIRCLE OF BLOOD s koncerty? Co takhle tour po Evropě? To by se mi moc líbilo.

Osobně miluji menší kluby a podniky, protože se tam můžete setkávat s fanoušky, poflakovat se a sledovat ostatní kapely z pódia – naše nejoblíbenější místa, kde jsme hráli, jsou sály s kapacitou 100–200 lidí. Než jsme vydali „In Praise of Darkness“, hráli jsme asi 6 až 8krát ročně, podle toho, kolik času měli všichni k dispozici. Dříve jsme měli závazky, které omezovaly, kolik času jsme všichni měli na kapelu – v jednu chvíli jsem byl aktivní ve dvou jiných kapelách a ostatní kluci měli docela velké závazky – ale letos budeme hrát mnohem víc.


Vždycky mě zajímalo, co vlastně poslouchají muzikanti za muziku. Máš nějaká alba, ke kterým se rád a často vracíš? A co nějaké novinky z posledních let? Zaujalo tě něco natolik, aby sis koupil CD?

Všichni jsme velcí fanoušci hudby, s mnoha různými styly. Pete miluje progresivní metal a jazz; já poslouchám hodně synthwave a industrial hudby, stejně jako death metal, sludge a hardcore kapely mých přátel; Reece a Chris spolupracují a poslouchají širokou škálu hudby, od funku přes klasický rock až po industriální harsh noise. V závislosti na tom, jakou mám náladu a co dělám, si rád vracím k oblíbeným albům od Year Of No Light, Pig Destroyer, Aphex Twin, Converge, Windhand, Nine Inch Nails... Windhand a Crowbar jsou skvělá hudba na vaření!

Mezi nedávné albumy, které si pravidelně pouštím a které si zaslouží pozornost, patří Gutless „High Impact Violence“, Faceless Burial „At the Foothills of Deliration“, Time Peace „We Remain“, Malignant Aura „Where All of Worth Comes to Wither“, Stressed „A World From Ashes“ a také loňská alba od Blood Incantation, Dying Fetus, Perturbator, Proscription, Health a Ultha. Většinu z nich jsem si koupil na CD nebo vinylu, ale nejčastěji poslouchám hudbu v autě, takže můj playlist na Tidalu obsahuje všechna tato alba.

Historie kapely se datuje až do roku 2019. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jaké byly tvoje začátky? Kdy jsi vzal poprvé do ruky nástroj, co první koncert, první vystoupení na pódiu?

Jak už jsem zmínil, s Chrisem jsme mnoho let hráli v hardcorových kapelách. Ale byli jsme také fanoušky death metalu, takže už v roce 2010 jsme se u něj doma poflakovali, dívali se na videa Bloodbath a At The Gates a posílali si doporučení na death metalová a extreme metalová alba, která jsme právě slyšeli. Naše začátky jako kapely zahrnovaly hodně cvičení, snahu zjistit, jak by naše různé styly hraní mohly fungovat dohromady a vytvořit něco, co jsme předtím nezkoušeli – spousta pokusů a omylů a můj vokál nebyl moc dobrý (cvičení dělá... ne dokonalého, ale lepšího).

Svou první kytaru jsem dostal, když mi bylo 12 – na klávesy jsem hrál od 8 nebo 9 let, hudební teorii jsem se učil na naléhání rodičů. V obchodě s kytarami ve městě měli tabulatury celých alb, takže jsem tam chodil o víkendu, bral si kytaru ze stojanu a začal se učit písničky, které se mi líbily. Taky jsem hrál ve školní kapele, takže moje první vystoupení bylo asi ve čtrnácti nebo patnácti letech, kdy jsem hrál popové písničky z 50. let s plnou lesní sekcí. V patnácti letech jsem byl krátce v death metalové kapele – vlastně jsme ani neuměli hrát death metal, jen jsme se snažili napodobit to, co jsme viděli dělat na Cannibal Corpse ve filmu Ace Venturu – ale museli jsme se rozejít, když se naše škola dozvěděla naše jméno.

 

A co undergroundová scéna u vás všeobecně? Žije to v Austrálii? Jste z Melbourne, to je velké město, scházíte se třeba někde na death metal? Kdybych město navštívil, kam bych měl zajít na koncert? A co fanoušci? Podporují kapely?

V australském undergroundu je momentálně spousta úžasných kapel, v každém městě desítky skvělých kapel a promotéři jako Your Mate a Grindhead lákají na turné úžasné evropské a americké kapely. Obzvláště Melbourne má v současnosti prosperující extrémní metalovou scénu – kapely jako Carcinoid, Bog Monster, Munitions, Choof, Gutless, Mammon’s Throne, Algor Mortis, Munt, Writhing a Black Jesus hrají své vlastní skvělé death metalové a extrémní tóny. Máme štěstí, že máme několik podniků, které pořádají tvrdší koncerty – pokud se ocitnete ve městě, The Last Chance, The Old Bar, The Tote a The Bendigo jsou fantastická místa, která hrají velkou roli v podpoře a rozvíjení death metalové scény. Každý, kdo je v kapele, je zároveň i jejím fanouškem, takže docela často vídáme přátele z jiných kapel, když jdeme na místní koncert nebo vidět větší mezinárodní kapelu (na loňském turné Cryptopsy jsem potkal tolik přátel z jiných kapel).

Death metal je můj nejoblíbenější hudební styl. Fascinuje mě na něm hlavně temnota, takový ten prašivý odér ze starých hrobů. Pak také síla a tlak. Když si poslechnu dobrou desku, tak jsem doslova nabitý energií. Co znamená pro tebe? Jak ovlivňuje tvůj život, náhled na svět, jak jej vnímáš ty jako tvůrce?

Death metal je pro mě žánr, který vytvořil některé z mých nejoblíbenějších uměleckých děl. Je to žánr, kde pokud máte nějaké klíčové komponenty (zkreslené kytary, dvojité kopáky a křičící nebo vrčící vokály), neexistují žádná skutečná omezení toho, co můžete hudebně dělat, ani jak chcete toto umění prezentovat. Death metal vnímám jako žánr hororů – někdy chcete „vyvýšený“ intelektuální horor A24 s hlubokými tématy a sociálním komentářem a někdy chcete Arta Klauna, který někoho rozřezává na polovinu, a je zde prostor pro oba tyto extrémy i pro všechno mezi tím. Death metal a možnosti kreativity a vyjádření jsou pro mě vzrušující a inspirativní, protože mě nutí přemýšlet o možnostech pro jiné aspekty mého života.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají CIRCLE OF BLOOD v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, promotéry, labely, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících Circle Of Blood vyrazí na turné v dubnu a červnu a pracují také v říjnu nebo listopadu, s vystoupeními i doma v Melbourne. Chceme vidět co nejvíce nových míst, takže pokud se vám naše album líbí a chcete nás vidět ve vašem městě, kontaktujte nás nebo svého místního promotéra. Mezitím death metal momentálně vzkvétá, takže i nadále podporujte kapely na vaší místní scéně a pomozte jim růst! Naše album vychází u Grindhead Records a mají spoustu skvělých australských death metalových a extreme metalových nahrávek, které si zaslouží vaši pozornost.

Děkuji moc za rozhovor! Přeji nejen nové desce „In Praise of Darkness“, ale i celým CIRCLE OF BLOOD hodně úspěchů. Jdu si album znovu pustit! Je totiž opravdu skvělé. Ať se vám daří i v osobních životech.

Moc děkujeme za tvůj čas a podporu, Jakube, vážíme si toho! Přejeme ti krásný den a hodně štěstí v budoucnu, doufáme, že se s tebou brzy zase setkáme.

středa 29. dubna 2026

Interview - CAUSTIC - Devastating, wild, raw death metal that leaves a deep, bloody trail in its wake!

Interview with death metal band from Spain - CAUSTIC.

Recenze/review - CAUSTIC - Inner Deflagration (2026):

Ave CAUSTIC! It took me almost the whole weekend, but I found the cassette. It’s all crumpled up and didn’t play very well, but I’ve got it. I bought the album “Rebirth of Procreation” a long time ago at a record fair, and it’s probably just a bootleg. If I’m not mistaken, the only members left from the ’90s are bassist Xavi Brossa and singer Roger Moreno or am I wrong? How did you actually come up with the idea to start playing death metal back then? Could you please walk us through your band’s history?

Hello Jakub and Deadly Storm Zine! Yes, you’re absolutely right today only Roger and Xavi remain in the band. Over the years, we’ve unfortunately gone through constant lineup changes, which has slowed the band’s progress. But staying active in the underground for so long isn’t easy, and these things tend to happen.

Caustic was formed in 1992 by the core members who were already deeply into death metal. From the very beginning, we challenged ourselves to play extreme metal because of what the style made us feel. In 1995, we released our first demo Xavi is the only current member who was already part of that recording. Later, in 1999, we released our first full-length album “Rebirth of Procreation” through Jackhammer Music, and in 2006 we followed it up with “The Horror Cult” via Hecatombe Records.

After that, we didn’t return until 2015 with “Hate Generation” on Sevared Records, and only now have we finally released our fourth album.

As we mentioned, Caustic’s history has been very unstable due to the constant turnover of members for reasons beyond the band’s control. We’d like to take this chance to thank everyone who has contributed to the band over the years.


This year, after a long eleven years, you released a new album. I have to say that for me, your music has long been a sure bet. We’re cut from the same cloth that’s a given. I’d be interested to know how the new album “Inner Deflagration” came about? What was the vision, and how satisfied are you with the recording? Where did you want to take things?

It’s a great satisfaction for us to know there are people who like and take interest in our music. We really appreciate.

The main goal of the new album is to put the band where it deserves to be, both musically and especially in terms of production.

After so much time, we wanted the new work to show that Caustic has learned how to handle all these aspects, and we believe the final result is very positive. Without a doubt, it’s our best work to date and shows us the path forward for future releases.

In fact, we are currently finishing the recording process of our previous album “Hate Generation” to re-release it in the future with production similar to our latest work “Inner Deflagration.” We consider it a very good album that needs production improvements, and we’re sure that when we reissue it, it will surprise everyone.

Probably the biggest change since last time is the new drummer, Pol (I consider drums to be essential in death metal). Actually, there have been other lineup changes in the band as well. Why do your musicians change so often? Did you have to change your approach to writing new material because of that?

It should be said that Pol joined the band after the album had already been recorded, following certain disagreements with the previous drummer, who actually recorded all the drum tracks.

As you said, Caustic’s history has been marked by constant lineup changes. This is because very few people are willing to commit long-term, whether due to personal reasons or stylistic differences.

It’s difficult to find people who share the same expectations as the rest of the band. While we’ve never aimed to become ultra-famous (although we wouldn’t mind!), we have always required a minimum level of commitment, consistency, and motivation to push the band forward. Unfortunately, this hasn’t always been reciprocated, but despite everything, we’ve always kept fighting.


I think you’ll agree with me that sound is very important, and not just for a death metal band. I had to sit down and listen to the new album. It’s a tsunami! A total old-school massacre. Exactly my kind of thing! Where did you record it, and who handled the mixing and mastering? Did you have a big say in the final sound?

Both the recording and mixing were done at Axtudios in Barcelona by Óscar David (Mr. Ax), and the mastering was handled by Gail Liebling. We’re very happy with the results.

We were present in the studio during the mixing process and took direct part in it. For the mastering, we maintained constant communication with Gail, who lives in the Netherlands. We had already worked with him before, so the process was very smooth and satisfying.

Who designed the cover art? I really like the cover; I can tell right away that this is raw death metal. What were the guidelines for the artwork for “Inner Deflagration”? How did you reconnect with the artist, and why him specifically?

The artwork was created by Adi Dechristianize, an Indonesian illustrator. We spent some time searching online for artists, and Adi convinced us with the rawness of his illustrations.

We had several conversations with him to convey our ideas, and after a few drafts, he sent us the concept that eventually became the album cover.

The idea behind the artwork was to portray the anguish expressed in the track of the same name. That’s why there’s a kneeling human figure showing clear distress and unease, from which all the monsters that torment them emerge. The background depicts a hellish and desolate landscape, symbolizing the feeling of isolation and hostility that surrounds human beings in extreme situations.


But your new album also has very interesting lyrics. You have no idea how many times I’ve identified with them. What are they about on the new album, and who wrote them? And where did he draw inspiration from?

The lyrics represent everyday aspects of our lives that transform into dark and terrifying experiences. The reality we’re immersed in today means that neither our minds nor our bodies are truly free, leading to dark thoughts that push us to the limits of our existence.

We live in a world where we are under enormous pressure just to survive. Everything is measured by how much money you have. Often, it’s all appearances meant to hide personal failure. And that fear of failure has a perverse effect on the mind it transforms you into someone despised, outside the system, with thoughts beyond human logic.

There are also other lyrics influenced by ’90s slasher and classic horror films, such as “Mato en mi tiempo libre” or “Mestres de l’Assassinat.” And then there are tracks like “Rotten King” or “Maggots,” which deal with death in a raw, realistic way because in the end, we all become white worms as organic matter decomposes.

It’s not a conceptual or single-theme album. But you may have identified with aspects related to the reality we live in a constant state of pressure where we’re only expected to perform, produce, and generate. In the long run, this leads to an internal explosion of rage, which is precisely the album’s title.


Here in the Czech Republic, almost all of us are atheists. There are only a negligible number of practicing Christians. Or let me put it this way: the church doesn’t interfere with social life at all. Sure, sometimes a few sheep protest before a concert, but it’s more of a joke. How is it over there in Spain? Have you ever had any issues with that as a band?

In Spain, Christianity is deeply embedded in society. Even though it’s officially a non-denominational state, the Catholic Church still has a lot of influence. This is a legacy of nearly 40 years of fascist dictatorship and a flawed transition to democracy, where the Church remains one of the main pillars of the Spanish right.

That said, Christianity is deeply rooted culturally, regardless of political beliefs. For decades, education, festivities, and daily life were shaped by religion. At certain times, attending weekly mass was socially mandatory, and not doing so could lead to marginalization.

Today, this has largely diminished, but traditions like Holy Week still demonstrate the devotion of a large part of society.

As for us, we’ve never had problems at concerts due to protests of this kind. In fact, I don’t recall any such protests at shows. However, in other cultural areas there have been incidents for example, comedian Leo Bassi received death threats and even suffered an attempted bombing in his dressing room in 2006 due to his criticism of the Catholic Church. There’s even an association called “Christian Lawyers” that files lawsuits against anyone they believe offends Christian values. As you can see, “you don’t mess with the Church.”

 

You’re from the town of Molins de Rei, in Catalonia. What’s your scene like—the bands, the clubs? I live here in the Czech Republic in a fairly large city, and death metal isn’t doing well here at all. Every concert I want to attend means a long trip for me. How is it over there?

Believe it or not, the underground scene is quite competitive, and no one helps anyone. Clubs charge extremely high rental fees, promoters only support established bands, tours are already pre-arranged, and it’s nearly impossible to get on them. It has become normalized for bands to pay to play.

Underground music is no longer respected like it was in the ’90s.

We’ve always been a very independent band. We’ve never hired a booking agency, nor have we constantly chased festivals for slots. That may explain why we haven’t played many shows but at this point, we won’t change. We don’t ask for money or catering just respect.

What about your beginnings? CAUSTIC traces its origins back to 1992. In underground circles, you’re rightly considered a legend. When and how did the idea to play death metal actually come about? What about your first show? From 1999 to 2005, we didn’t hear much from you why was that? Please share your memories with us.

Thank you very much for considering us a legend! The idea of playing death metal came when we formed the first stable lineup in 1992, as several members loved the style.

Given our age, many of us experienced the rise of death metal firsthand, and it was one of the best things that ever happened to us musically. We knew we wanted to be part of that scene—and with a lot of effort, we did, and still do.

Between 1999 and 2005, we went through a period of many departures, which made it difficult to stay active. We had to replace all the guitarists, which was very challenging, and that’s why there was no news from us until “The Horror Cult” was released.

 

What does death metal and music in general mean to you? How do you perceive it in relation to your life and society? Is it a hobby? A lifestyle? What has it given you and taken away? Feel free to delve into philosophical reflections as well.

Music is a very important part of our lives, especially metal and particularly death metal. It’s a way of life. We listen to metal daily, attend concerts regularly, and even our clothing is closely tied to the music.

Creatively, music takes up much of our free time, whether composing or rehearsing. It’s still a hobby because our personal lives don’t allow us to do it professionally, but it’s a hobby we dedicate a lot of time and effort to.

The philosophy of death metal? Enjoy it and of course, drink lots of beer hahaha!

What does CAUSTIC have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

In the coming months, we want to promote the new album by playing as many shows as possible. So far, we’ve never performed outside the Iberian Peninsula, but we’d love to.

So, we invite promoters from all over the world to get in touch!

As mentioned earlier, we also plan to re-release “Hate Generation.” We’re currently finishing the recording process and will soon move on to mixing and mastering. It’s a very good album, but at the time, the final result wasn’t what we wanted now we want it to reach the level the band deserves.

Also, Mike from Horror Pain Gore Death Productions has confirmed we’ll release it together, which is fantastic. We’re very happy working with him and hope to continue doing so!

Another thing we want to fix is the long gaps between albums. We’ve already started writing new material, and this time it won’t take 10 years we promise!

Hopefully I’ll see you live somewhere soon. The new album turned out really well. Thanks for it and for the interview. I appreciate it. May your music go as well as possible, and may you thrive in your personal lives too!

Thank you very much for your interest and support. It’s incredibly rewarding to see that the work of so many years is recognized in so many parts of the world—we weren’t even aware of it. This motivates us to keep pushing forward.

Brutalize!!!

Recenze/review - CAUSTIC - Inner Deflagration (2026):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - CAUSTIC - Devastující, divoký, surový death metal, po kterém zůstává hluboká krvavá stopa!

Rozhovor s death metalovou skupinou ze Španělska - CAUSTIC.

Recenze/review - CAUSTIC - Inner Deflagration (2026):

Ave CAUSTIC! Trvalo mi to sice skoro celý víkend, ale kazetu jsem našel. Sice už je zmuchlaná a nešla moc přehrát, ale mám ji. Album „Rebirth of Procreation“ jsem si koupil kdysi dávno na burze a je to asi jen falešná kopie. Jestli se nepletu, tak z devadesátých let zbyli v kapele již jen baskytarista Xavi Brossa a zpěvák Roger Moreno nebo se pletu? Jak vás vlastně tenkrát napadlo začít hrát death metal? Mohl bys nás prosím provést historií vaší kapely?

Ahoj Jakube a Deadly Storm Zine! Ano, máš naprostou pravdu, dnes v kapele zbývají už jen Roger a Xavi. V průběhu let jsme bohužel procházeli neustálými změnami v sestavě, což zpomalilo pokrok kapely. Ale zůstat aktivní v undergroundu tak dlouho není snadné a tyto věci se stávají.

Kapelu Caustic založili v roce 1992 její klíčoví členové, kteří se již hluboce věnovali death metalu. Od samého začátku jsme si kladli za cíl hrát extrémní metal kvůli tomu, jaké pocity v nás tento styl vyvolával. V roce 1995 jsme vydali naše první demo. Xavi je jediný současný člen, který se této nahrávky zúčastnil. Později, v roce 1999, jsme vydali naše první studiové album „Rebirth of Procreation“ u Jackhammer Music a v roce 2006 jsme na něj u Hecatombe Records navázali albem „The Horror Cult“.

Poté jsme se vrátili až v roce 2015 s albem „Hate Generation“ u Sevared Records a teprve nyní jsme konečně vydali naše čtvrté album.

Jak jsme již zmínili, historie skupiny Caustic byla velmi nestabilní kvůli neustálé obměně členů z důvodů, které kapela nemohla ovlivnit. Rádi bychom touto cestou poděkovali všem, kteří do kapely v průběhu let přispěli.


Letos jste vydali po dlouhých jedenácti letech nové album. Musím říct, že pro mě je dlouhodobě vaše hudba takovou sázkou na jistotu. Jsme stejné krve, to je jasná věc. Zajímalo by mě, jak novinka „Inner Deflagration“ vznikala? Jaká byla vize a jak jste s nahrávkou spokojeni? Kam jste se chtěli posunout?

Je pro nás velkým zadostiučiněním vědět, že existují lidé, kteří mají rádi naši hudbu a zajímají se o ni. Opravdu si toho vážíme.

Hlavním cílem nového alba je dostat kapelu tam, kde si zaslouží být, a to jak hudebně, tak zejména produkčně.

Po tolika letech jsme chtěli, aby nové dílo ukázalo, že se Caustic naučili, jak se všemi těmito aspekty vypořádat, a věříme, že konečný výsledek je velmi pozitivní. Bezpochyby je to naše dosud nejlepší dílo a ukazuje nám cestu vpřed pro budoucí vydání.

Ve skutečnosti právě dokončujeme nahrávání našeho předchozího alba „Hate Generation“, abychom ho v budoucnu znovu vydali s produkcí podobnou našemu nejnovějšímu dílu „Inner Deflagration“. Považujeme ho za velmi dobré album, které potřebuje produkční vylepšení, a jsme si jisti, že až ho znovu vydáme, všechny překvapí.

Asi největší změnou od minule je nový bubeník Pol (v death metalu považuji bicí za zásadní). Respektive, ono došlo i k dalším personálním změnám v kapele. Proč se vlastně tak často u vás mění muzikanti? Museli jste kvůli tomu třeba změnit styl skládání nového materiálu?

Je třeba říci, že Pol se ke kapele připojil až po nahrání alba, a to po určitých neshodách s předchozím bubeníkem, který ve skutečnosti nahrál všechny bicí stopy.

Jak jsi řekl, historie Caustic se vyznačuje neustálými změnami v sestavě. Je to proto, že jen velmi málo lidí je ochotno se dlouhodobě zavázat, ať už z osobních důvodů nebo stylistických rozdílů.

Je těžké najít lidi, kteří sdílejí stejná očekávání jako zbytek kapely. I když jsme nikdy necítili na to, abychom se stali ultraslavnými (i když by nám to nevadilo!), vždy jsme vyžadovali minimální úroveň odhodlání, důslednosti a motivace, abychom kapelu posunuli vpřed. Bohužel to nebylo vždy opětováno, ale navzdory všemu jsme vždy bojovali dál.


Asi se mnou budeš souhlasit, že zvuk je nejen u death metalové kapely hodně důležitý. U nového alba jsem si musel sednout. To je tsunami! Totální staroškolský masakr. Přesně podle mého gusta! Kde jste nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Nahrávání i mix proběhly v barcelonském studiu Axtudios pod vedením Óscara Davida (pan Ax) a mastering měl na starosti Gail Liebling. S výsledky jsme velmi spokojeni.

Během mixážního procesu jsme byli přítomni ve studiu a přímo se ho účastnili. Pro mastering jsme udržovali neustálý kontakt s Gailem, který žije v Nizozemsku. S ním jsme již dříve spolupracovali, takže celý proces byl velmi hladký a uspokojivý.

Kdo je autorem motivu na obalu? Mě se obal opravdu hodně líbí, ihned vím, že se jedná o surový death metal. Jaké bylo zadání k obrazu pro „Inner Deflagration“? Jak jste se dali s autorem znovu dohromady a proč právě on?

Umělecké dílo vytvořil indonéský ilustrátor Adi Dechristianize. Strávili jsme nějaký čas hledáním umělců online a Adi nás přesvědčil syrovostí svých ilustrací.

Několikrát jsme s ním hovořili, abychom mu sdělili naše nápady, a po několika návrzích nám poslal koncept, který se nakonec stal obalem alba.

Cílem uměleckého díla bylo vylíčit úzkost vyjádřenou ve stejnojmenné skladbě. Proto je zde klečící lidská postava, která jasně projevuje úzkost a neklid, z nichž se vynořují všechny příšery, které ji trápí. Pozadí zobrazuje pekelnou a pustou krajinu, symbolizující pocit izolace a nepřátelství, který obklopuje lidské bytosti v extrémních situacích.


Vaše nové album má ale i velmi zajímavé texty. Ani nevíš, kolikrát jsem se s nimi ztotožnil. O čem jsou na novém albu a kdo je jejich autorem? A kde pro ně bral inspiraci?

Texty představují každodenní aspekty našich životů, které se proměňují v temné a děsivé zážitky. Realita, do které jsme dnes ponořeni, znamená, že ani naše mysl, ani naše tělo nejsou skutečně svobodné, což vede k temným myšlenkám, které nás ženou na hranice naší existence.

Žijeme ve světě, kde jsme pod obrovským tlakem, abychom přežili. Všechno se měří tím, kolik peněz máte. Často je to všechno zdání, které má zakrýt osobní selhání. A tento strach ze selhání má na mysl zvrácený vliv, proměňuje vás v někoho opovrhovaného, ​​mimo systém, s myšlenkami mimo lidskou logiku.

Existují i ​​další texty ovlivněné slashery z 90. let a klasickými horory, jako například „Mato en mi tiempo libre“ nebo „Mestres de l’Assassinat“. A pak jsou tu skladby jako „Rotten King“ nebo „Maggots“, které se zabývají smrtí syrovým, realistickým způsobem, protože nakonec se všichni staneme bílými červy, jak se organická hmota rozkládá.

Není to konceptuální ani jedno tématické album. Ale možná jste se ztotožnili s aspekty souvisejícími s realitou, kdy žijeme v neustálém stavu tlaku, kdy se od nás očekává pouze vystupování, produkce a tvoření. Z dlouhodobého hlediska to vede k vnitřní explozi vzteku, což je přesně název alba.


U nás v Čechách jsme skoro všichni ateisté. Věřících křesťanů je zanedbatelné množství. Nebo to zkusím napsat lépe, církev nijak nezasahuje do společenského dění. Jasně, občas se několik ovcí vzbouří před nějakým koncertem, ale je to spíše vtipné. Jak je tomu u vás ve Španělsku? Měli jste s tím někdy jako kapela problémy?

Ve Španělsku je křesťanství ve společnosti hluboce zakořeněno. Přestože je to oficiálně stát bez vyznání, katolická církev má stále velký vliv. Je to dědictví téměř 40 let fašistické diktatury a chybného přechodu k demokracii, kde církev zůstává jedním z hlavních pilířů španělské pravice.

Nicméně křesťanství je kulturně hluboce zakořeněno bez ohledu na politické přesvědčení. Po desetiletí bylo vzdělávání, slavnosti a každodenní život formováno náboženstvím. V určitých obdobích byla účast na týdenní mši společensky povinná a její nedodržení mohlo vést k marginalizaci.

Dnes se to do značné míry zmenšilo, ale tradice jako Svatý týden stále demonstrují oddanost velké části společnosti.

Co se nás týče, nikdy jsme neměli problémy na koncertech kvůli protestům tohoto druhu. Ve skutečnosti si žádné takové protesty na koncertech nepamatuji. V jiných kulturních oblastech však došlo k incidentům, například komik Leo Bassi dostal výhrůžky smrtí a v roce 2006 dokonce utrpěl pokus o bombový útok ve své šatně kvůli kritice katolické církve. Existuje dokonce i sdružení s názvem „Křesťanští právníci“, které podává žaloby na kohokoli, o kom se domnívá, že uráží křesťanské hodnoty. Jak vidíte, „do církve se nepleťte“.

 

Pocházíte z města Molins de Rei, z Katalánska. Jaká je vaše scéna, kapely, kluby? Žiju u nás v Čechách v poměrně velkém městě a death metalu se u nás vůbec nedaří. Každý koncert, který chci navštívit, pro mě znamená i dalekou cestu. Jak je tomu u vás?

Věřte tomu nebo ne, undergroundová scéna je docela konkurenční a nikdo nikomu nepomáhá. Kluby si účtují extrémně vysoké poplatky za pronájem, promotéři podporují pouze zavedené kapely, turné jsou předem domluvená a je téměř nemožné se na ně dostat. Stalo se normou, že kapely platí za hraní.

Undergroundová hudba už není respektována tak, jako tomu bylo v 90. letech.

Vždycky jsme byli velmi nezávislá kapela. Nikdy jsme si nenajímali bookingovou agenturu, ani jsme neustále nehledali termíny na festivalech. To může vysvětlovat, proč jsme nehráli moc koncertů, ale v tuto chvíli se nezměníme. Nežádáme o peníze ani catering, jen o respekt.

A co vaše začátky? CAUSTIC datují vznik do roku 1992. V undergroundových kruzích jste právem označováni za legendu. Kdy a jak vlastně vznikl nápad hrát death metal? Co první vystoupení? Od roku 1999 do 2005 o vás nebylo moc slyšet, proč vlastně? Zavzpomínej pro nás prosím.

Moc vám děkujeme, že nás považujete za legendu! Nápad hrát death metal vznikl, když jsme v roce 1992 založili první stabilní sestavu, protože několik členů tento styl milovalo.

Vzhledem k našemu věku jsme mnozí z nás zažili vzestup death metalu na vlastní kůži a byla to jedna z nejlepších věcí, které se nám kdy hudebně staly. Věděli jsme, že chceme být součástí této scény a s velkým úsilím se nám to podařilo a stále se nám to daří.

Mezi lety 1999 a 2005 jsme prošli obdobím mnoha odchodů, což ztěžovalo udržení aktivity. Museli jsme vyměnit všechny kytaristy, což bylo velmi náročné, a proto o nás nebyly žádné zprávy, dokud nevyšlo album „The Horror Cult“.

 

Co pro tebe znamená death metal a hudba všeobecně? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu a společnosti? Je to koníček? Životní styl? Co ti dala a vzala? Klidně se pusť i do filozofických úvah.

Hudba je velmi důležitou součástí našich životů, zejména metal a death metal. Je to způsob života. Posloucháme metal denně, pravidelně navštěvujeme koncerty a dokonce i naše oblečení je s hudbou úzce spjato.

Kreativně zabírá hudba velkou část našeho volného času, ať už se jedná o skládání nebo zkoušení. Stále je to koníček, protože nám osobní život nedovoluje dělat to profesionálně, ale je to koníček, kterému věnujeme spoustu času a úsilí.

Filozofie death metalu? Užijte si ho a samozřejmě pijte hodně piva hahaha!

Co chystají CAUSTIC v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících chceme nové album propagovat co nejvíce koncerty. Zatím jsme nikdy nevystupovali mimo Pyrenejský poloostrov, ale rádi bychom to udělali.

Zveme tedy promotéry z celého světa, aby se s námi spojili!

Jak již bylo zmíněno, plánujeme také znovu vydat album „Hate Generation“. Momentálně dokončujeme nahrávání a brzy se pustíme do mixování a masteringu. Je to velmi dobré album, ale v té době konečný výsledek nebyl takový, jaký jsme chtěli, teď chceme, aby dosáhl úrovně, kterou si kapela zaslouží.

Také Mike z Horror Pain Gore Death Productions potvrdil, že ho vydáme společně, což je fantastické. Jsme moc rádi, že s ním spolupracujeme, a doufáme, že v tom budeme pokračovat!

Další věc, kterou chceme napravit, jsou dlouhé pauzy mezi alby. Už jsme začali psát nový materiál a tentokrát to nebude trvat 10 let, slibujeme!

Doufám, že se brzy někde uvidíme naživo. Nové album se opravdu povedlo. Díky za něj i za rozhovor. Vážím si toho. Ať se ti hudba daří co nejlépe a ať se ti daří i v osobním životě!

Brutalize!!!

neděle 26. dubna 2026

A few questions - interview with death metal band from India - FLESHCRAVE.


A few questions - interview with death metal band from India - FLESHCRAVE.

Answered Soumodeep Singh, thank you. 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

- Hey! This is Soumodeep Singh, one half of the guitars in Fleshcrave, answering all the questions on behalf of the rest of the band. We are Fleshcrave, from the city of Kolkata, India - and we play old school death metal. Our inspirations as of now range from the likes of Monstrosity, Vader, Sorcery, Pestilence, and Obituary. Fleshcrave was formed back in the days of the COVID pandemic, August of 2020 to be precise.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

- Ever since the band was formed, the concept of writing death metal songs based on the lore of Berserk (by Kentaro Miura) was something which we all thought was overtly unique, and one we had to make propitious, both backdrop-wise and composition-wise. We had started writing songs for this EP from early 2024, with two songs - Black Swordsman and Band of the Hawk - already released on all streaming platforms as singles. There were significant creative inputs from former members for the two songs mentioned above - but keeping that aside, the overall writing process for the entire EP was as smooth as it can get. The EP writing process was done within a year's time - and we started off with the recording from January 2025. The drums came first, followed by the bass recording (special thanks to Alfred Samuel, who aided us immensely in the bass recording process), the guitars followed, and finally ended with the vocal recording. All of the above takes were over by the June of 2025 - all of it being done at our guitarist Anirban Dasroy's house.

Right amidst all of the writing and recording, we did a short 3-city tour back in 2024 - two shows in NorthEast India (Guwahati and Shillong), and one show in Nepal (Kathmandu), followed by two shows in our own city (Kolkata) in 2025.

As I said, the recording was completed by June 2025, and straight to production it went. Clinton Stephen Selvam, a producer from Bangalore (India), was in-charge of mixing and mastering our EP. He possesses an amazing body of work and also happens to play for another old school death metal band called Regicide.

Safe to say, he did a stellar job in mixing and mastering our debut EP.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

- We started the pre-orders for our physicals/CDs (jewelcases) back in February this year. To be honest, we had very low to absolutely no expectations that someone would invest in our EP, and we expected a majority of the first lot of 30CDs to remain unsold. But with the help of local distros and thanks to our friends and well-wishers, we managed to sell all of the 30CDs, and an additional 6CDs - a total of 36CDs. We're grateful for the support we've recieved.
We'll also be carrying a limited number of physicals and tshirts to all the Indian cities we'll be playing in this year. We're looking forward to a substantial amount of support from there as well.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

- As is evident and said above, the contextual and lyrical basis for this EP revolves around Berserk. The lyrics for the song 'Black Swordsman' and 'Band of the Hawk' were written by our good friend Neil Akash Mitra - who has been the primary lyricist for the band in its early days. Lyrics for the song 'Behelit' was written by our guitarist Anirban Dasroy, and similarly, the lyrics for 'Eclipse' was written by our guitarist Soumodeep Singh. Anybody who has watched or read Berserk needs no separate introduction to our lyrics. Apart from that, speaking from a general or comprehensive standpoint, the lyrics deal with struggle - from the moment the protagonist (Guts) was born from his dead mother's womb hanging from a tree, to him finding the sense of brotherhood and companionship amidst a group of mercenaries called Band of the Hawk, and being betrayed by one of his trusted companions in the most gruelling fashion and the aftermath of the same - our EP speaks it all.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

- If you happened to check out Black Swordsman on YouTube, from when we released it as a single back in 2021, you'd see a hand-drawn logo - made for us by our good friend Simran Pujari. From the next release onwards up till now, the logo we use was made by Dipayan Das, who also has an amazing body of work.

The artwork for this EP was made by Yengkhom Dennice Mangang, an outstanding artist and the frontman for the band Dead Soviet, a death-thrash metal band from Manipur (India).

Whatever live footages, music videos, or visualizers we've released so far - almost all of it has been made by our drummer Tommy Howards.

We don't have a website of our own yet, but we intend to make one soon enough. Folks who are interested in ordering/buying our EP, can do so from our Bandcamp profile as well.

Coming down to social media/networks - as of 2026, social media is probably one's only shot at making themselves and their music feel seen. Making short form content/reels, and posting snippets of your own song on top of it - you'd see that everywhere, and that is exactly what Instagram and Facebook algorithms prioritize nowadays. We have had quite a few instances where people have reached out to us or checked us out from any post or reel we've shared on our socials, and it just happened to appear in their feed. On top of that, the Berserk influence in our EP is the cherry on top - we've had a lot of praises from folks who've said that we've found the perfect combination with Berserk and death metal. To sum it up, social media has helped us with lots of new listeners and supporters, and we definitely consider having a good 'social media game' important.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

- Unfortunately, we're not signed to a record label yet, so this release of ours is an independent effort entirely.

We released the EP on YouTube through Death Metal Promotion, after seeing their considerable outreach to death metal fans globally. For CD sales (as mentioned above), a huge chunk of it has been sold through local Indian distros. Apart from these two contributing factors, everything we've done is purely organic in a creating sense, and independent.

Despite all of that, the support we've recieved was heartwarming, and it surely feels great to interact and share our music with both new and old audiences.

We're also looking forward to signing with a record label for our upcoming release.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

- All of the members in Fleshcrave from the beginning (including former members), have been primarily inspired by the likes of Death, Cannibal Corpse, Cancer, Deicide, Sarcofago, Morbid Angel, etc,. Apart from that, the present members in the band have had/still have separate backgrounds of their own. Our vocalist, Pratik Bhattacharjee, has done vocals for a local modern metal band called Erased Undead, and has been the vocalist for a death metal band called Divide Torture before joining Fleshcrave. The guitarists Anirban Dasroy and Soumodeep Singh have heavy metal and thrash metal backgrounds - having contributed as members for bands like Falcun and The Neighborhood Thrashers respectively. Our bassist Ananyo Hoque is very much adept at playing blues. Our drummer Tommy has had a lot of experience playing/filling in for numerous bands and continues to do so. Overall, our separate influences range from heavy metal, thrash metal, blues - and meet at death metal.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

- Nope. We didn't send this EP to any record label as of such. We did have plans for it, but we considered it best to reserve that idea for our next release i.e, our next full-length album.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

- Fleshcrave played its debut show back in the September of 2022, at a show called The Big Mammoth Festival, right here in Kolkata. The band was a 4-piece endeavour back in those days. From that show up until now, we've played around 14 shows - both in our own city and around the country.

Coming down to preferences, we don't really cherry-pick or have any form of favoritism for a certain type of gig. Whatever shows we've played, may it be club shows, open-air shows, or even shows with lesser crowds - we've enjoyed and have something positive to take away from all of them. And I'm pretty sure we'll have the same outlook for all of our shows in the future. The answer remains the same if we have to choose our best performance as well. Every show we've been a part of, the moment before we get up on stage, we ascertain ourselves that we'll have the time of our lives up there. We consider all of our performances as top-tier and something which we can't possibly rate.

 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

- As of now, we're currently focusing on a promotional tour of some Indian cities for this EP, and the songwriting process for our upcoming album. We have a lot of plans in mind, and we intend to execute all of them slowly and steadily.

We're not implying that we're going to be the 'Cannibal Corpse/Morbid Angel from India', and neither do we have a longing to be recognized as one of the best death metal acts from this country - that is for the people to decide. What we really wish to do is continue playing death metal, for both our sake and for the people who like our music. We wish to reach out to more and more people as time goes by - and that alone for us would be an achievement.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

- Surely.

Those who wish to check us out or reach out to us, here are our social links -


Thanx for the interview.

---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine