DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

středa 1. dubna 2026

Interview - BLASART - A raw and cold black death metal album that will tear you apart from the inside!


Interview with black death metal band from Chile - BLASART.

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

Ave BLASART! Greetings to the Chilean underground. I hope everything is going well for you. It should be, since you have released the second great full-length album of your career this year. I must admit that it literally pinned me to the wall. It's dark, energetic, cutting like a sharp knife. It's very clear that you've done a great job and that you have a lot of talent. How do you perceive the new album in relation to your previous recordings? Where did you want to go with it and how do you think the recordings are different?

Ave Deadly Storm Zine! Thank you for your words — we truly appreciate it.

We definitely see Depravatus Christianis Sacris as a significant step forward compared to our previous recordings. The Art Of Blasphemy was more instinctive, raw and immediate — it captured a certain energy, but it was less structured and less deliberate in its execution.

With this new album, we wanted to move towards something more cohesive and intentional. Not only in terms of sound, but also in atmosphere and overall direction. The goal was to create a work that feels unified from beginning to end, rather than a collection of separate tracks.

The main difference lies in maturity. The songwriting is more controlled, the dynamics are more defined, the identity of the band and the messsage is clearer.

We were not trying to simply sound heavier or faster, but to build something with more depth and permanence.


"Depravatus Christianis Sacris" has all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it's an album I love to come back to. How did it come about? How does BLASART compose new material?

We appreciate that perspective! even though we see ourselves primarily rooted in black and death metal, it’s interesting that you perceive elements beyond that, as Doom. Maybe the atmosphere and weight are aspects that you considered. It’s very interesting.

Well, about the álbum, it came together over a longer and more stable period for the band. One key factor was having a more consistent lineup, which allowed us to develop ideas with greater continuity and focus.

In terms of composition, the process usually begins with core guitar structures, which are then expanded through layering and arrangement. From there, we work collectively to shape the dynamics, especially focusing on how tension and release evolve within each track. The drums play a central role in defining the direction of the songs, establishing a strong and deliberate rhythmic foundation that guides the overall intensity.

Who is responsible for the sound? I have to admit that the sound is literally killer. It keeps making me turn up the volume on my hi-fi system. You have a sound that is cruel, raw, dark, and animalistic, with an analog feel. How did you work together and why did you choose him? In which studio did you record and how did everything go?

The sound was handled by Carlos Fuentes, who was responsible for the mixing and mastering of the album.

From the beginning, we were looking for someone who could understand the balance between rawness and clarity. We didn’t want a polished or overly clean and simple Production. The intention was to preserve the aggression and atmosphere while still giving each element enough space to breathe.

Carlos was deeply involved throughout the process, not just from a technical standpoint, but also in understanding the identity we were aiming for. There was a constant exchange of ideas, which allowed the sound to evolve naturally without losing its essence.

The result is exactly what we were aiming for: something cruel, dark and organic, with a certain analog character, but still defined and powerful.

The process went smoothly overall, mainly because there was a clear vision from both sides. It wasn’t about forcing a sound, but about shaping what was already there into its most honest form.


An integral part and a kind of bonus for fans today is the music CD (cassette, vinyl). You released it on Lavadome Productions and it has a hellish cover. Who is the author? How did you choose the motif and how does it relate to the music on the new album?

The artwork was created by the extremely talented Luciana Nedelea.

From the beginning, we had a clear idea of what we wanted to represent — a vision of the church not as a place of salvation, but as something oppressive and consuming. Luciana understood that direction perfectly and translated it into a highly detailed and disturbing visual composition.

The central motif shows a monumental structure that resembles both a cathedral and a monstrous entity, with an entrance that suggests a devouring force. Beneath it, human figures are depicted in states of suffering and chaos, reinforcing the idea of domination and decay.

This imagery is directly connected to the atmosphere and intention of the album. The music follows a similar path — oppressive, intense and ritualistic — so the artwork functions as a visual extension of that experience.

I must admit that I was also intrigued by your texts, which deal mainly with anti-Christianity. Why this topic in particular? What is the situation in Chile with regard to the church? Does it influence the situation in your country in any way? I mean, for example, education, politics, or the banning of concerts, etc. What is your relationship to faith?

Anti-Christianity, in our case, is not approached as a superficial provocation, but as a response to what we perceive as a deep historical contradiction.

The Church, as an institution, has held immense power throughout history, and that power has often been accompanied by actions that stand in direct opposition to the values it claims to represent. That tension — between doctrine and reality — is something we find impossible to ignore.

Our perspective is mainly directed at the institutional aspect rather than personal faith. We are not concerned with individual belief, but with structures that position themselves as moral authorities while being involved in practices that contradict those same principles.

In Chile, the influence of the Church has been significant, especially historically, although its role has changed over time. There is a growing distance and critical view from society, particularly in response to scandals and loss of credibility.

For us, this is less about opposition for its own sake, and more about questioning imposed narratives. The themes we explore come from that need to confront and reinterpret what is often presented as unquestionable.


I have been wandering the underworld for almost thirty-five years, and I go to Chile for music because I know I won't be disappointed (I love PENTAGRAM CHILE and SADISM!). I think we have a similar nature and taste when it comes to metal. I really like your bands and follow your scene closely. Maybe I envy you a little, because we only have a few death metal bands that are worth mentioning. How do you explain the fact that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

Thank you for your words, especially coming from someone who has been following the underground for so long. My sincere respect.

Death Metal Bands like Pentagram Chile, Criminal, Undercroft, Atomic Aggresor, Dominus Xul, Totten Korps, Inanna, and Sadism are fundamental pillars of the Chilean scene, and they helped shape a strong identity early on. Alongside them, many other acts have contributed to building a consistent and respected underground presence.

In Chile, metal has always had a very committed audience. Considering the size of the country, the scene is surprisingly active and diverse. It’s not only about death metal — black metal (Xul ov Kvlten, Animus Mortis, LvxCaelis, Missa Mortvm, Selbst), doom (Mar de Grises, Poema Arcanvs, Wooden Veins, Mortajas), and traditional heavy metal are also deeply rooted and constantly evolving.

There is a sense of persistence within the scene. Many bands operate independently, driven more by conviction than by external recognition, and that gives the music a certain authenticity.

From our perspective, the Chilean scene is strong, passionate and constantly renewing itself, with both established and emerging bands contributing to its identity.


You play old-school-influenced death metal. Today, bands can't avoid comparisons, but I'd be interested to know how the idea to form BLASART came about, who your role models were and are, and where you want to take your band. Are you attracted to big international festivals, are you willing to go on tour with a more famous band?

Blasart was formed as a result of a shared vision among its members — a need to create something that combined the intensity of extreme metal with a stronger emphasis on atmosphere and conceptual depth.

While our sound may be perceived as rooted in old-school death metal, we see it more as a convergence between black and death metal. Our goal has never been to replicate a specific sound, but to develop something that feels authentic and consistent with our vision. With ‘Depravatus Christianis Sacris’, that direction became much clearer and more defined.

Looking forward, we want to continue evolving without losing that core identity. Bringing the album into a live setting is a priority, especially in a way that preserves its atmosphere and intensity.

Sure, we are open to playing international shows, festivals, or touring opportunities, as long as they align with the spirit of the band. For us, it’s not just about scale, but about context — sharing the stage with artists and events that resonate with what Blasart represents.

 

When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren't getting enough attention. To let the world know about them. I think I'm doing pretty well, at least according to the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourself? I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

First of all, we really respect that approach. Supporting underground bands and giving them visibility is essential, and it’s something that keeps the scene alive.

In terms of promotion, we work closely together with Lavadome Productions. Jan has been consistently supportive from the very beginning, and his commitment to the album has been clear throughout the entire process. We share the same level of conviction — both in the work itself and in how it is being presented.

At the same time, we also try to stay involved in spreading the material whenever possible. It’s a combined effort, where both the band and the label contribute to getting the music out there.

As listeners, we are deeply connected to the physical format. We collect CDs, vinyl and tapes, and we actively support bands we believe in. Attending shows is also an important part of that — we go to concerts regularly, and it’s something that keeps us grounded within the scene.

One of our members will even be attending Brutal Assault this year, which says a lot about how we experience metal not only as musicians, but as fans.

For us, this goes beyond making music — it’s about being part of a community that we genuinely believe in.

 

On the one hand, today's up-and-coming bands have a lot of opportunities to make themselves known, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. Many people just download MP3s from the internet and instead of going to concerts, they prefer to spit venom on Facebook. How does modern technology influence you as BLASART? What do you think about downloading music, Google metalheads, streaming music, etc.?

Modern technology is a double-edged sword. On one hand, it gives bands the possibility to reach a global audience without the limitations that existed years ago. It allows underground projects to be discovered far beyond their local scenes, which is something valuable, in a way.

On the other hand, the sheer volume of content has made everything more disposable. Music can be consumed quickly and forgotten just as fast, and that can take away from the depth and attention that a record deserves.

We understand that streaming and digital platforms are part of the current landscape, and we use them as tools for dissemination. However, we still believe that the full experience of music goes beyond that — it involves time, attention and, ideally, a physical connection to the work. So, it’s imposible remove the physical format.

For us, supporting bands through physical formats, attending shows and engaging with the scene in a real way remains essential. Technology can amplify the reach, but it cannot replace the substance.


I like to ask musicians what death/black metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, black and death metal are more than just musical genres, they represent a form of expression that goes beyond entertainment.

It is not necessarily a “lifestyle” in a literal sense, but it is deeply connected to a way of understanding and interpreting reality. There is a certain honesty in extreme metal — a willingness to confront ideas, emotions and contradictions without filtering or softening them.

What draws us to it is precisely that intensity. It allows us to explore themes that are often uncomfortable or ignored, and to transform them into something tangible through sound.

For us, it is both a creative outlet and a way of channeling perspective — something that demands commitment, not just passive consumption.

Finally, a classic but important question. What does BLASART have planned for the coming months? Where can we see you in concert, and when will you be visiting Europe? If you have a message for your fans, labels, or promoters, now is the time...

In the coming months, we have several live performances planned in Chile, including the official release show for Depravatus Christianis Sacris. Bringing the album into a live setting is a key focus for us, as we want to translate its atmosphere and intensity into something tangible on stage.

At the same time, we are open to opportunities beyond our local scene. Playing in other countries — especially in Europe — is something we are definitely interested in. The intention is there, and we are ready for it when the right opportunity arises.

To everyone who has supported the band — listeners, labels, promoters and the underground media — we truly appreciate it. This kind of support is what keeps the scene alive and allows projects like ours to continue evolving.

We invite those who connect with the álbum, to experience it fully, whether through the recordings or in a live setting. This is only one stage of the path.

Thank you very much for the interview. I wish you every success with your new album and hope that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere and wish you all the best, both musically and personally. I'm going to listen to "Depravatus Christianis Sacris" again!

Thank you for your time and for the thoughtful questions. We truly appreciate the support!

It means a lot to know that the album resonates with you, and we’re glad it’s something you return to.

We hope to cross paths in the future, perhaps at a live show.

All the best,
Blasart

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

Rozhovor - BLASART - Surové i chladné black death metalové album, které vás rozdrásá zevnitř!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Chile - BLASART.

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

Ave BLASART! Zdravím do chilského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vašimi předchozími nahrávkami? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ave Deadly Storm Zine! Děkujeme za tvoje slova – opravdu si jich vážíme.

Depravatus Christianis Sacris rozhodně vnímáme jako významný krok vpřed ve srovnání s našimi předchozími nahrávkami. The Art Of Blasphemy bylo instinktivnější, syrovější a bezprostřednější – zachytilo určitou energii, ale bylo méně strukturované a méně promyšlené ve svém provedení.

S tímto novým albem jsme se chtěli posunout k něčemu soudržnějšímu a promyšlenějšímu. Nejen co se týče zvuku, ale také atmosféry a celkového směřování. Cílem bylo vytvořit dílo, které působí jednotně od začátku do konce, spíše než sbírku samostatných skladeb.

Hlavní rozdíl spočívá ve vyspělosti. Psaní písní je kontrolovanější, dynamika je definovanější, identita kapely a její poselství je jasnější.

Nesnažili jsme se jen znít těžší nebo rychleji, ale vybudovat něco s větší hloubkou a trvalostí.
Odeslat zpětnou vazbu.


„Depravatus Christianis Sacris“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál BLASART?

Vážíme si tvého pohledu! I když se vnímáme primárně jako zakořenění v black a death metalu, je zajímavé, že vnímáte i prvky mimo to, jako je doom. Možná jste zvažoval atmosféru a váhu. Je to velmi zajímavé.

Co se týče alba, to se pro kapelu skládalo delší a stabilnější dobu. Jedním z klíčových faktorů byla konzistentnější sestava, která nám umožnila rozvíjet nápady s větší kontinuitou a soustředěním.

Co se týče kompozice, proces obvykle začíná základními kytarovými strukturami, které se poté rozšiřují vrstvením a aranžmá. Odtud společně pracujeme na formování dynamiky, zejména se zaměřením na to, jak se napětí a uvolnění vyvíjejí v každé skladbě. Bicí hrají ústřední roli při definování směru skladeb a vytvářejí silný a promyšlený rytmický základ, který řídí celkovou intenzitu.

Kdo je podepsán pod zvukem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný, působí analogově. Jak se vám spolupracovalo a proč právě on? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

O zvuk se postaral Carlos Fuentes, který byl zodpovědný za mixování a mastering alba.

Od začátku jsme hledali někoho, kdo by dokázal pochopit rovnováhu mezi syrovostí a jasností. Nechtěli jsme uhlazenou ani příliš čistou a jednoduchou produkci. Záměrem bylo zachovat agresivitu a atmosféru a zároveň dát každému prvku dostatek prostoru k dýchání.

Carlos byl do celého procesu hluboce zapojen, a to nejen z technického hlediska, ale také do pochopení identity, o kterou jsme usilovali. Probíhala neustálá výměna nápadů, která umožnila zvuku přirozeně se vyvíjet, aniž by ztratil svou podstatu.

Výsledek je přesně to, o co jsme usilovali: něco krutého, temného a organického, s určitým analogovým charakterem, ale stále definovaného a silného.

Proces probíhal celkově hladce, hlavně proto, že z obou stran existovala jasná vize. Nešlo o vynucení zvuku, ale o tvarování toho, co už tam bylo, do jeho nejupřímnější podoby.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes hudební CD (kazeta, vinyl). Vy jste jej vydali u Lavadome Productions a je opatřeno pekelným obalem. Kdo je jeho autorem? Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Umělecké dílo vytvořila mimořádně talentovaná Luciana Nedelea.

Od začátku jsme měli jasnou představu o tom, co chceme reprezentovat – vizi kostela ne jako místa spásy, ale jako něčeho utlačujícího a pohlcujícího. Luciana tomuto směru dokonale porozuměla a převedla ho do velmi detailní a znepokojivé vizuální kompozice.

Ústřední motiv zobrazuje monumentální strukturu, která připomíná katedrálu i monstrózní entitu, se vchodem, který evokuje pohlcující sílu. Pod ním jsou zobrazeny lidské postavy ve stavech utrpení a chaosu, což posiluje myšlenku nadvlády a úpadku.

Tato symbolika je přímo spojena s atmosférou a záměrem alba. Hudba se ubírá podobnou cestou – utlačující, intenzivní a rituální – takže umělecké dílo funguje jako vizuální rozšíření této zkušenosti.

Přiznám se, že mě zaujaly i vaše texty, které pojednávají převážně o antikřesťanství. Proč zrovna tohle téma? Jak je na tom vlastně Chile, co se týká církve? Ovlivňuje nějak situaci ve vaší zemi? Myslím tím teď třeba školství, politiku, případně zakazování koncertů apod. Jaký je vlastně tvůj vztah k víře?

Antikřesťanství v našem případě není vnímáno jako povrchní provokace, ale jako reakce na to, co vnímáme jako hluboký historický rozpor.

Církev jako instituce měla v průběhu dějin nesmírnou moc a tato moc byla často doprovázena činy, které jsou v přímém rozporu s hodnotami, které údajně reprezentuje. Toto napětí – mezi doktrínou a realitou – je něco, co nemůžeme ignorovat.

Naše perspektiva se zaměřuje především na institucionální aspekt spíše než na osobní víru. Nezabýváme se individuálním přesvědčením, ale strukturami, které se prezentují jako morální autority, zatímco se podílejí na praktikách, které jsou v rozporu s těmi samými principy.

V Chile byl vliv církve významný, zejména historicky, ačkoli se její role v průběhu času měnila. Dochází k rostoucímu odstupu a kritickému pohledu ze strany společnosti, zejména v reakci na skandály a ztrátu důvěryhodnosti.

Pro nás nejde ani tak o odpor jako takový, jako spíše o zpochybňování vnucených narativů. Témata, která zkoumáme, vycházejí z potřeby konfrontovat a reinterpretovat to, co je často prezentováno jako nezpochybnitelné.


Toulám se podsvětím již skoro třicet pět let a do Chile si chodím pro muziku vlastně na jistotu (miluji PENTEGRAM CHILE a SADISM!). Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Děkuji za tvoje slova, obzvláště když přicházejí od někoho, kdo sleduje underground tak dlouho. Upřímná úcta.

Deathmetalové kapely jako Pentagram Chile, Criminal, Undercroft, Atomic Aggresor, Dominus Xul, Totten Korps, Inanna a Sadism jsou základními pilíři chilské scény a pomohly formovat silnou identitu již v rané fázi. Vedle nich mnoho dalších interpretů přispělo k vybudování konzistentní a respektované undergroundové scény.

V Chile měl metal vždy velmi oddané publikum. Vzhledem k velikosti země je scéna překvapivě aktivní a rozmanitá. Nejde jen o death metal – black metal (Xul ov Kvlten, Animus Mortis, LvxCaelis, Missa Mortvm, Selbst), doom (Mar de Grises, Poema Arcanvs, Wooden Veins, Mortajas) a tradiční heavy metal jsou také hluboce zakořeněny a neustále se vyvíjejí.

V rámci scény je cítit vytrvalost. Mnoho kapel funguje nezávisle, poháněno spíše přesvědčením než vnějším uznáním, a to dává hudbě určitou autenticitu.

Z našeho pohledu je chilská scéna silná, vášnivá a neustále se obnovuje, přičemž k její identitě přispívají jak zavedené, tak i nově vznikající kapely.


Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit BLASART, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Blasart vznikl na základě společné vize mezi jeho členy – potřeby vytvořit něco, co by kombinovalo intenzitu extrémního metalu s větším důrazem na atmosféru a konceptuální hloubku.

I když náš zvuk může být vnímán jako zakořeněný ve starém death metalu, my ho spíše vnímáme jako sbližování blacku a death metalu. Naším cílem nikdy nebylo replikovat konkrétní zvuk, ale vyvinout něco, co působí autenticky a je v souladu s naší vizí. S albem „Depravatus Christianis Sacris“ se tento směr stal mnohem jasnějším a definovanějším.

Díváme se do budoucna a chceme se dále vyvíjet, aniž bychom ztratili tuto základní identitu. Prioritou je přenést album na živá vystoupení, zejména tak, aby si zachovalo svou atmosféru a intenzitu.

Jistě, jsme otevřeni hraní na mezinárodních koncertech, festivalech nebo turné, pokud to odpovídá duchu kapely. Pro nás nejde jen o rozsah, ale o kontext – sdílení pódia s umělci a akcemi, které rezonují s tím, co Blasart představuje.

 

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

V první řadě tento přístup opravdu respektujeme. Podpora undergroundových kapel a jejich zviditelnění je nezbytné a je to něco, co udržuje scénu při životě.

Co se týče propagace, úzce spolupracujeme s Lavadome Productions. Jan nás od samého začátku neustále podporuje a jeho oddanost albu byla jasná po celou dobu procesu. Sdílíme stejnou úroveň přesvědčení – jak v samotné práci, tak v tom, jak je prezentována.

Zároveň se také snažíme, kdykoli je to možné, zapojit do šíření materiálu. Je to společné úsilí, kde kapela i vydavatelství přispívají k tomu, aby se hudba dostala ven.

Jako posluchači jsme hluboce spjati s fyzickým formátem. Sbíráme CD, vinyly a kazety a aktivně podporujeme kapely, kterým věříme. Důležitou součástí je také účast na koncertech – pravidelně chodíme na koncerty a to nás drží v aktuálním dění.

Jeden z našich členů se letos dokonce zúčastní Brutal Assault, což hodně vypovídá o tom, jak metal vnímáme nejen jako hudebníci, ale i jako fanoušci.

Pro nás tohle jde nad rámec pouhé tvorby hudby – jde o to být součástí komunity, ve kterou skutečně věříme.

 

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako BLASART ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Moderní technologie jsou dvousečná zbraň. Na jednu stranu dávají kapelám možnost oslovit globální publikum bez omezení, která existovala před lety. Umožňují objevit undergroundové projekty daleko za hranicemi jejich lokální scény, což je v jistém smyslu cenné.

Na druhou stranu, obrovský objem obsahu učinil vše jednorázovějším. Hudba může být rychle konzumována a stejně rychle zapomenuta, což může ubírat na hloubce a pozornosti, kterou si deska zaslouží.

Chápeme, že streamovací a digitální platformy jsou součástí současného světa a používáme je jako nástroje pro šíření. Stále však věříme, že plný zážitek z hudby jde nad rámec toho – zahrnuje čas, pozornost a ideálně fyzické spojení s dílem. Je tedy nemožné odstranit fyzický formát.

Pro nás zůstává podpora kapel prostřednictvím fyzických formátů, účast na koncertech a skutečné zapojení se do scény zásadní. Technologie mohou zesílit dosah, ale nemohou nahradit podstatu.


S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/black metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás jsou black a death metal víc než jen hudební žánry, představují formu vyjádření, která jde nad rámec zábavy.

Není to nutně „životní styl“ v doslovném smyslu, ale je hluboce spjat se způsobem chápání a interpretace reality. V extrémním metalu je určitá upřímnost – ochota konfrontovat myšlenky, emoce a rozpory, aniž by je filtroval nebo změkčoval.

Právě tato intenzita nás k němu přitahuje. Umožňuje nám zkoumat témata, která jsou často nepříjemná nebo ignorovaná, a transformovat je do něčeho hmatatelného prostřednictvím zvuku.

Pro nás je to jak kreativní ventil, tak způsob, jak usměrňovat perspektivu – něco, co vyžaduje odhodlání, ne jen pasivní konzumaci.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají BLASART v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Evropu? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

V nadcházejících měsících máme naplánováno několik živých vystoupení v Chile, včetně oficiálního vydání alba Depravatus Christianis Sacris. Živé vystoupení alba je pro nás klíčové, protože chceme jeho atmosféru a intenzitu přenést do něčeho hmatatelného na pódiu.

Zároveň jsme otevřeni příležitostem i mimo naši místní scénu. Hraní v jiných zemích – zejména v Evropě – je něco, o co máme rozhodně zájem. Záměr je tu a jsme na něj připraveni, až se naskytne ta správná příležitost.

Všem, kdo kapelu podpořili – posluchačům, vydavatelstvím, promotérům a undergroundovým médiím – děkujeme a opravdu si toho vážíme. Tento druh podpory udržuje scénu při životě a umožňuje projektům, jako je ten náš, se dále rozvíjet.

Zveme ty, kteří se s albem spojí, aby ho prožili naplno, ať už prostřednictvím nahrávek nebo naživo. To je jen jedna fáze cesty.

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Depravatus Christianis Sacris“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme za tvůj čas a za promyšlené otázky. Opravdu si vážíme tvojí podpory!

Moc pro nás znamená vědět, že ve vás album rezonuje, a jsme rádi, že se k němu vracíte.

Doufáme, že se v budoucnu potkáme, třeba na nějakém živém vystoupení.

Ať se daří!
Blasart

Recenze/review - BLASART - Depravatus Christianis Sacris (2026):

úterý 24. března 2026

Interview - KADAVEREICH - Dark, mysterious, enigmatic black death metal, surrounded by a bloody aura!


Interview with death black metal band KADAVEREICH.

Answered Daemorph and Kist, thank you!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Ave KADAVEREICH! I'm listening to your new album "Perversa Mysteria" right now, and I have this nagging feeling that I'm at an evil black mass. You play black death metal, and this is your first full-length album. Can you tell us how the new record came about and what direction you wanted to take after your excellent previous EP "Radiance of Doom"? Did you want to be even faster, darker, more devilish?

Hello, and thank you very much for your interest. It’s great that you’re feeling this way. It means our message has gotten through. All the material was ready by 2022, and at the beginning of the year we were already planning to go into the studio and considering our options. The start of the war stunned us all, and my family and I decided to leave Russia. At first, things got a little strained between me and the guys, but later I realized that we didn’t actually disagree on how to view the events. So after some time, the idea of finishing the album, on which so much time and effort had been spent, resurfaced. Actually, at the very beginning, I envisioned KADAVEREICH as a more primitive and straightforward war-bestial metal. I tried to write riffs that were as primitive as possible, deliberately simplifying them. But during the writing process—and to a large extent during the recording process as well—I gave up on self-imposed limitations and constantly worrying about how well the music fit the style, and just started creating however I felt. If I wanted to slow things down right there and use a doom riff, I just went for it. Same goes for the keyboard samples. Usually that’s not really encouraged in this genre, but I figured, “What the hell.” When I wrote “Tauroctony,” I initially wanted to offer it to GROND—the band where I was the bassist at the time. It seemed to me that it was too slow for KADAVEREICH and kind of stood out from the rest of the material. But GROND already had a full set of songs for their upcoming album at the time, and besides, I thought this track would serve as a sort of “epilogue” to the album, much like “Perversion Of The Mysteries” is a semi-intro.


You know what immediately hit me in the face? The sound on the new record. It's organic, raw, the album has a black spark to it. In today's world of over-compressed formats, it's literally refreshing. In my opinion, this is what true hell sounds like! Please tell me where and how you recorded it? How did you achieve such a sound?

Overall, we’re very happy with the result. Sasha Borovykh from TsunTsun Productions handled the mixing and sound design. He’s simply an excellent sound engineer and professional; we didn’t have any misunderstandings at all—he immediately grasped the vision for how our album should sound. We wanted the sound to be as natural and “raw” as possible—in a good way. We barely straightened out the drums on the grid, as is common practice these days, so you can hear some imperfections and rough edges. Although I have to admit that during the mixing process, when the sound engineer sent me the mixed tracks as MP3s, I was totally fine with that raw and dirty sound. But when I got the master files in WAV format, the sound seemed too clean to me, haha. So there’s still room to go in terms of that “dirty” sound.

I'm exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if he likes an album, he buys both the CD and the T-shirt. I must say that the cover art for this year's album is really well done. This is how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the motif and how it relates to the music? Daemorph did a great job as always, but I feel like the motif is a little unusual for him, different.

Yes, it was a difficult task for me; designing my own album is, for some reason, much harder than it is for anyone else. Probably because I lack that sense of distance and an outside perspective. I made six or seven “drafts,” but none of them satisfied me; I kept wondering if that was really what should be on the cover. Finally, on the eighth try, I came up with what you see on the cover. The main idea was to convey a sense of madness and a dark ritual. Later, I used some elements from the failed cover designs as parts of the digipak and booklet artwork. In general, the theme of madness has always fascinated me in my work; you can see this in some of my covers, where it’s unclear exactly what’s happening and how one thing flows into another. Unfortunately, since the advent of AI, I can’t compete with it in this area. I can only say that I was trying to do this long before it became AI technology.


It is written about KADAVEREICH that Daemorph was behind the band's inception and that the band was originally Ukrainian, but due to Russia's invasion of the country, it moved to Germany, Turkey? Can you please tell us more about the history of your band? I follow the war in Ukraine regularly and for me, as a Czech, it is something terrible that affects me personally. How has the war influenced your work? I can't help but feel a strange darkness in your new album.

There’s no doubt we’re going through difficult times right now. I’m Ukrainian; I was born in Kharkiv. After graduating from Kharkiv University, I married a Russian woman and moved to Moscow, though I still visited Kharkiv several times a year. So you could say I’ve spent half my life in Russia with a Ukrainian passport. I never “became Russian” and always felt Ukrainian. In 2012, I joined the old-school death metal band GROND as a bassist. Around 2018, the band began to experience a period of stagnation, creative stagnation, and lineup changes. Due to various internal reasons, I was unable to realize my creative potential within the band, so that’s when the idea arose to form my own band, but with a more aggressive and extreme direction. I found the guitarist Panzer through an ad, and we were very lucky with him; he turned out to be an excellent musician, although it took him some time to get into the style. The hardest part was finding a drummer. After a long and unsuccessful search, I asked Kist—the former vocalist and drummer from GROND who had since become just a vocalist—to help out on drums, at least for the recording. When he agreed, we recorded the Radiation Of Doom demo, which was released as an EP on Godz Ov War in 2021. At the time, we saw ourselves as a full-fledged band with the potential to perform live. That’s why the lineup included two guitarists and a vocalist. On the day Russia bombed my hometown of Kharkiv, my family and I decided to leave Russia. That same day, we bought tickets for an evening flight to Kazakhstan—at the time, it was the only available flight. We had only two suitcases of belongings with us. We were in Kazakhstan for just a week, but we didn’t know how the Kazakh government would act in a war situation, since they were part of the CSTO—a military alliance with Russia. So we left Kazakhstan for Turkey and lived there for over a year—fourteen months. There I worked drawing cover art—my only remaining source of income. It became a salvation for me, even if only psychologically; I threw myself into my work and escaped the terrible reality for a while. My wife, an employee and curator at the Tretyakov Gallery, naturally quit her previous job and was looking for opportunities to further her career. After some time, she received an offer from a museum in Berlin, and so we have been living in Germany since May 2023. While I was still living in Turkey, the idea resurfaced to finally finish the album we’d put so much effort into. We scaled the lineup down to the bare minimum. The drums were recorded sometime in mid-2022. Kist recorded them on his own; I couldn’t be there for the session to oversee anything. But since the material was already more or less polished, everything went well. The guitars were recorded about a year later; I participated online for that, and we consulted and made minor changes as we went along. Later, we recorded the vocals, and in the fall of 2024, I recorded the bass. We spent the rest of 2024 mixing the album. In early 2025, I asked Greg from Godz Ov War to release our album, and he immediately agreed. However, the label already had plans for the next six months, so the release was scheduled for the fall. But in the fall, we had to change plans again due to some issues with the label and postpone it to February 2026. It’s been a long and difficult journey.


When I look at your lineup, you are a band made up of experienced musicians. How do you actually create new music? How does the process of creating new material work? Do you have any problems agreeing on things? After all, experience can sometimes be an obstacle. You know how it is, egos and all that.

I usually write riffs on the bass, often at the same time as the drum part, and sometimes with ideas for what the guitar might play. When the composition feels more or less ready to me, I send it to the guitarist, and he records the guitar track over it. I listen to the result and make adjustments to the structure or the riffs themselves, because there’s a difference between how a riff sounds on bass and how it sounds on guitar. Then I send it back to the guitarist with the changes. And so on until the composition is finished. So you could say Panzer is a full-fledged co-author. He often suggests interesting arrangement ideas, as was the case, for example, with the composition “Radiation Of Doom.” But if the ideas conflict with the main concept of the composition, then I either reject them or we rework them.

I'm curious about what it's like in Ukraine in terms of music. How did you get into music and who was your role model? What about your scene, clubs, fans?

Before the war, the music scene in Ukraine was much the same as in any other European country, with a few minor differences. For example, in Germany, as a musician, you need to own absolutely all your own equipment—an amplifier, a cabinet, a drum kit if you’re a drummer—and rehearsal spaces are rented on a long-term basis like housing, whereas in Ukraine the system is a bit different. All you need is an instrument and some pedals, and rehearsal rooms are rented by the hour with all the necessary equipment. In every other respect, the music scene is the same. Since the war began and the borders closed, Ukrainian bands have had a hard time going on European tours—I mean those who’ve kept their bands going. Otherwise, the whole music routine is exactly the same. That’s exactly why it was easy for me to fit into Berlin’s music scene. I started my musical career a long time ago, back when I was a student, as a vocalist. It was the early nineties, the golden age of extreme metal. We played some kind of death-doom. Later, when I moved to Moscow and continued my musical career, we couldn’t find a suitable bassist, and it just so happened that I had to pick up the bass. My favorite bassists are Steve DiGiorgio and Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); I also really like the bass parts on the early albums by Rainbow and Ozzy Osbourne.


Your lyrics are also very dark. Of course, that's part of death metal and black metal, and I like it, but I'd be interested in the origin and creation of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?

Our overall conceptual theme is sort of a post-nuclear Roman Empire. I forwarded your question to Kist, our singer and drummer who writes the lyrics, and here’s what he wrote: "During the work on the album, I became fascinated with literature about Mithraism — a mystical religious cult that was widespread in the Roman army during the 1st to 4th centuries AD. This influenced the lyrics to a significant extent, some of which contain direct references to the cult of Mithras (for example, "Perversion of the Mysteries," "Sun-Horned God," and "Tauroctony"). Some of the songs are dark, perverted fantasies on the theme of antiquity. For instance, "Panzercletian" tells the story of how, after his death, Emperor Diocletian ends up in a kind of hell, where, for his lifelong "achievements," he is transformed into a tank-like, perfect killing machine. "Arrows of Ahriman" deals with Angra Mainyu — the deity and embodiment of evil in Mazdaism and later Zoroastrianism. In general, the essence of KADAVEREICH's lyrics is dark tales that we pulled from the abyss of the past using the hooks of fantasy and pain."

In the history of metal, there have been many instances of bands being banned because they shocked people or had opinions that differed from those of the majority. Have you ever had any problems? In today's internet age, it's very easy to immediately condemn someone, spread rumors, and destroy them. How is extreme metal perceived by the Ukrainian public, media, etc.?

The metal scene has always operated in the realm of provocation and rebellion against conventional norms. And current trends—especially those coming from the younger generation—to make “metal safe,” acceptable for social media, and subject to self-censorship—all of this is, of course, disgusting and worthy of contempt. They can find a reason to accuse you of being a “fascist” and start canceling you. For example, I was never a big fan of BURZUM; Varg isn’t the brightest guy, and I remember when his ridiculous texts were published in the late ’90s and early 2000s—they elicited nothing but a condescending, ironic smile. But what they’ve made of him now—almost a “second Hitler,” with even the name itself being censored—is just idiocy. I don’t like “antifa” because they use aggressive methods against anyone they don’t like for whatever reason. Back in Russia, there were (or are there still?) “Antifa” groups that “fought the Nazis.” And now Russia has a totalitarian fascist regime that is waging war not only against Ukraine, but already against the rest of Europe (it’s just that the “hot” phase hasn’t started yet). And where are all these clowns, the “Russian Antifa”? Generally speaking, I don’t like either the far right or the far left. History shows us that both sides ultimately end up with concentration camps and mass executions. By the way, there’s much more freedom of speech in Ukraine than there is in Europe right now. At least that was the case before the war. I don’t like that suddenly your gender has become the most important thing, and genitals have become the dominant, defining theme of the new reality. It feels like humanity is rapidly getting dumber. It’s a good thing I’m already old enough, and it won’t be me reaping the fruits of this “brave new world.”


How are KADAVEREICH doing with concerts? Do you perform live at all? Wouldn't you like to tour Europe? I could imagine you alongside bands like POSSESSED or DEICIDE, who come to us quite often.

There are no plans for concerts yet, simply because the band members are scattered across the country. I don't know if I'll be able to get the band together in Germany, but if I do, then we can start talking about live concerts.

Daemorph, I have to ask you about your work as an illustrator and graphic designer. Do you have any favorite techniques? Where do you get inspiration for your paintings? How did you get into painting? Please walk us through your career and tell us where we can find your paintings. If I wanted a motif for a new album cover, where would I contact you? Do you choose bands based on your taste?

I graduated from university with a degree in architecture, so technically, according to my diploma, I’m an architect. But I’ve always hated architecture—I don’t even have that “engineering and design” mindset. The main benefit of the program was that it included painting and drawing classes. So even while I was still in college, I knew I wouldn’t work as an architect—I’d be an illustrator. At first, I worked in web design, then went freelance as an artist. Mostly, I did storyboards for commercials and feature films. I especially liked the latter since I’m a cinephile. Drawing album covers was more of an extra “cherry on top.” As for comics, my success there was fairly limited. I once dreamed of becoming a professional comic artist, but all my attempts to break into the comic industry were unsuccessful, and over time I simply lost interest in that career path. After the war began and I left Russia, I naturally lost my job as a storyboard artist, and right now my only source of income is metal album covers. I create only digital illustrations, but lately my interest in classical painting has been reawakened—we’ll see what comes of it. You can contact me any way you like—via email, Instagram Messenger, or Facebook.


What does death metal and black metal mean to you? How would you define it and how do you perceive these styles as an experienced musician? I don't want you to describe the playing technique, I'm more interested in your perspective, feelings, the energy you convey, and so on. Try to be a philosopher for a moment.

I discovered metal in my early youth because I became interested in Satanism and all things occult. So black and death metal (as well as dark ambient) have always served as a gateway to another, otherworldly reality for me. At first, I even went out of my way to shield myself from information about the musicians themselves, so that the music would remain as abstract as possible and not tied to earthly affairs. That’s why I still don’t really like social themes, let alone political ones. And by the way, I don’t like gore themes in music either, even though I practically specialize in them as a metal illustrator. And although I haven’t considered myself a Satanist for a long time—I’ve come a long way spiritually since then, and we all change with age—I still have a soft spot for this aesthetic.

What does KADAVEREICH have planned for the coming months? If you have something on your mind that you would like to say to fans, labels, promoters, here's your chance..

It's hard to say anything for sure at this point. I have a few riffs, but no finished songs. And it's unclear whether the project will continue—with the same lineup or a different one. Only time will tell. For now, we're just happy that the album is finally out.

Thank you very much for the interview. I really appreciate you taking the time for our website. I wish your whole band a lot of hellish inspiration, sold albums, and enthusiastic fans. May you also be successful in your personal lives. I hope to see you live sometime.

Thanks for the interview! We're all looking forward to future live shows! Stay brutal!


Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - KADAVEREICH - Temný, záhadný, tajemný black death metal, kolem kterého se vznáší krvavá aura!


Rozhovor s black death metalovou skupinou KADAVEREICH.

Odpovídal Daemorph a Kist, děkujeme!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Ave KADAVEREICH! Právě poslouchám vaši novinku „Perversa Mysteria“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black death metal a jedná se o vaše první dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajího předchozího EP „Radiance of Doom“? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?

Ahoj a moc děkuji za tvůj zájem. Je skvělé, že to takhle cítíš. Znamená to, že se naše poselství dostalo k lidem. Veškerý materiál byl hotový do roku 2022 a na začátku roku jsme už plánovali jít do studia a zvažovali možnosti nahrání. Začátek války nás všechny ohromil a s rodinou jsme se rozhodli opustit Rusko. Zpočátku se mezi mnou a kluky věci trochu pokazily, ale později jsem si uvědomil, že se ve skutečnosti neshodneme na tom, jak se na události díváme. Takže po nějaké době se znovu objevila myšlenka dokončit album, na kterém bylo vynaloženo tolik času a úsilí. Vlastně jsem si KADAVEREICH hned na začátku představoval jako primitivnější a přímočařejší válečný bestiální metal. Snažil jsem se psát riffy, které byly co nejprimitivnější, a záměrně jsem je zjednodušoval. Ale během procesu psaní – a do značné míry i během procesu nahrávání – jsem se vzdal vlastních omezení a neustálých starostí o to, jak dobře hudba zapadá do stylu, a začal jsem tvořit, jak jsem cítil. Pokud jsem chtěl věci hned zpomalit a použít doomový riff, prostě jsem do toho šel. Totéž platí pro klávesové samply. Obvykle se to v tomto žánru moc nepodporuje, ale říkal jsem si: „Co to sakra je?“ Když jsem psal „Tauroctony“, chtěl jsem ji zpočátku nabídnout GROND – kapele, kde jsem tehdy hrál na basu. Zdálo se mi, že je pro KADAVEREICH příliš pomalá a trochu vyčnívá ze zbytku materiálu. Ale GROND už v té době měli kompletní sadu písní pro své připravované album a kromě toho jsem si myslel, že tato skladba bude sloužit jako jakýsi „epilog“ alba a podobně jako „Perversion Of The Mysteries“ je polointro.


Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?

Celkově jsme s výsledkem velmi spokojeni. Mix a zvukový design zvládl Sasha Borovykh z TsunTsun Productions. Je to prostě vynikající zvukař a profesionál; neměli jsme žádné nedorozumění – okamžitě pochopil vizi, jak by naše album mělo znít. Chtěli jsme, aby byl zvuk co nejpřirozenější a „syrovější“ – a to v dobrém slova smyslu. Bicí jsme sotva narovnali, jak je dnes běžnou praxí, takže je slyšet pár nedokonalostí a drsných hran. Musím ale přiznat, že během mixování, když mi zvukař poslal mixované stopy jako MP3, jsem s tím syrovým a špinavým zvukem byl naprosto v pohodě. Ale když jsem dostal master soubory ve formátu WAV, zvuk mi připadal až moc čistý, haha. Takže v tom „špinavém“ zvuku je ještě kam jít.

Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali a jakým způsobem souvisí s muzikou? Daemorph odvedl jako vždy skvělou práci, přesto mi přijde, že je motiv pro něj trošku netypický, jiný.

Ano, byl to pro mě těžký úkol; navrhnout motiv pro vlastní album je z nějakého důvodu mnohem těžší než pro kohokoli jiného. Pravděpodobně proto, že mi chybí smysl pro odstup a pohled zvenčí. Udělal jsem šest nebo sedm „návrhů“, ale žádný z nich mě neuspokojil; pořád jsem přemýšlel, jestli tohle by na obálce opravdu mělo být. Nakonec, na osmý pokus, jsem přišel s tím, co vidíte na obálce. Hlavní myšlenkou bylo zprostředkovat pocit šílenství a temného rituálu. Později jsem některé prvky z neúspěšných návrhů obálek použil jako součást digipaku a bookletu. Obecně mě téma šílenství v mé tvorbě vždy fascinovalo; je to vidět na některých mých obálkách, kde není jasné, co přesně se děje a jak jedna věc přechází do druhé. Bohužel od příchodu umělé inteligence s ní v této oblasti nemohu konkurovat. Mohu jen říct, že jsem se o to snažil dlouho předtím, než se z toho stala technologie umělé inteligence.


O KADAVEREICH se píše, že u zrodu této kapely stál Daemorph a kapela byla původně ukrajinská, ale díky napadení této země Ruskem, se přesunula do Německa, Turecka? Můžeš nám prosím o historii vaší kapely prozradit víc? Sleduji válku na Ukrajině pravidelně a pro mě, jako pro Čecha, je to něco hrozného, co se mě osobně dotýká. Jak vaši tvorbu ovlivnila válka? Nemůžu si pomoc, ale z novinky cítím takovou zvláštní temnotu.

Není pochyb o tom, že právě teď procházíme těžkými časy. Jsem Ukrajinec; narodil jsem se v Charkově. Po absolvování Charkovské univerzity jsem se oženil s Ruskou a přestěhoval se do Moskvy, i když jsem Charkov stále několikrát ročně navštěvoval. Takže se dá říct, že jsem půlku života strávil v Rusku s ukrajinským pasem. Nikdy jsem se „nestal Rusem“ a vždycky jsem se cítil jako Ukrajinec. V roce 2012 jsem se připojil k oldschoolové death metalové kapele GROND jako baskytarista. Kolem roku 2018 začala kapela zažívat období stagnace, tvůrčího ustrnutí a změn v sestavě. Z různých vnitřních důvodů jsem v kapele nemohl realizovat svůj tvůrčí potenciál, a tak tehdy vznikl nápad založit si vlastní kapelu, ale s agresivnějším a extrémnějším směrem. Kytaristu Panzera jsem našel přes inzerát a měli jsme s ním velké štěstí; ukázal se jako vynikající hudebník, i když mu chvíli trvalo, než se do stylu dostal. Nejtěžší bylo najít bubeníka. Po dlouhém a neúspěšném hledání jsem požádal Kista – bývalého zpěváka a bubeníka z GROND, který se mezitím stal pouhým zpěvákem – aby mi pomohl s bicími, alespoň s nahráváním. Když souhlasil, nahráli jsme demo Radiation Of Doom, které vyšlo jako EP na Godz Ov War v roce 2021. V té době jsme se považovali za plnohodnotnou kapelu s potenciálem hrát živě. Proto se v sestavě objevili dva kytaristé a zpěvák. V den, kdy Rusko bombardovalo mé rodné město Charkov, jsme se s rodinou rozhodli opustit Rusko. Téhož dne jsme si koupili letenky na večerní let do Kazachstánu – v té době to byl jediný dostupný let. Měli jsme s sebou jen dva kufry s věcmi. V Kazachstánu jsme byli jen týden, ale nevěděli jsme, jak by se kazašská vláda zachovala ve válečné situaci, protože byli součástí CSTO – vojenské aliance s Ruskem. Takže jsme z Kazachstánu odjeli do Turecka a žili tam přes rok – čtrnáct měsíců. Tam jsem pracoval na kreslení obalů alb – mého jediného zbývajícího zdroje příjmů. Stala se pro mě spásou, i když jen psychologickou; vrhl jsem se do práce a na chvíli unikl hrozné realitě. Moje žena, zaměstnankyně a kurátorka Treťjakovské galerie, přirozeně opustila své předchozí zaměstnání a hledala příležitosti k dalšímu kariérnímu postupu. Po nějaké době dostala nabídku od muzea v Berlíně, a tak od května 2023 žijeme v Německu. Ještě když jsem žil v Turecku, znovu se objevila myšlenka konečně dokončit album, do kterého jsme vložili tolik úsilí. Sestavu jsme zredukovali na nezbytné minimum. Bicí byly nahrány někdy v polovině roku 2022. Kist je nahrál sám; nemohl jsem být u nahrávání, abych na cokoli dohlížel. Ale protože materiál už byl víceméně vybroušený, všechno šlo dobře. Kytary byly nahrány asi o rok později; na tom jsem se podílel online a postupně jsme se radili a dělali drobné změny. Později jsme nahráli vokály a na podzim roku 2024 jsem nahrál basu. Zbytek roku 2024 jsme strávili mixováním alba. Začátkem roku 2025 jsem požádal Grega z Godz Ov War, aby vydal naše album, a on okamžitě souhlasil. Vydavatelství však už mělo plány na dalších šest měsíců, takže vydání bylo naplánováno na podzim. Na podzim jsme ale museli kvůli problémům s vydavatelstvím plány znovu změnit a odložit ho na únor 2026. Byla to dlouhá a náročná cesta.


Když se podívám na vaši sestavu, tak jste kapelou, která je tvořena samými zkušenými muzikanty. Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Obvykle píšu riffy na basu, často současně s bicí partem, a někdy i s nápady, co by mohla hrát kytara. Když se mi skladba zdá víceméně hotová, pošlu ji kytaristovi a on přes ni nahraje kytarovou stopu. Poslechnu si výsledek a upravím strukturu nebo samotné riffy, protože je rozdíl mezi tím, jak riff zní na basu a jak zní na kytaře. Pak ji s úpravami pošlu zpět kytaristovi. A tak dále, dokud není skladba hotová. Takže by se dalo říct, že Panzer je plnohodnotným spoluautorem. Často navrhuje zajímavé aranžmá, jako tomu bylo například u skladby „Radiation Of Doom“. Pokud jsou ale nápady v rozporu s hlavním konceptem skladby, pak je buď zamítnu, nebo je přepracujeme.

Zajímalo by mě, jaké to je na Ukrajině, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?

Před válkou byla hudební scéna na Ukrajině v podstatě stejná jako v kterékoli jiné evropské zemi, s několika drobnými rozdíly. Například v Německu musíte jako hudebník vlastnit absolutně veškeré své vybavení – zesilovač, skříň, bicí soupravu, pokud jste bubeník – a zkušebny se pronajímají dlouhodobě jako bydlení, zatímco na Ukrajině je systém trochu jiný. Stačí vám nástroj a nějaké pedály a zkušebny se pronajímají na hodinu se vším potřebným vybavením. Ve všech ostatních ohledech je hudební scéna stejná. Od začátku války a uzavření hranic měly ukrajinské kapely problém s evropskými turné – myslím tím ty, které své kapely udržely při životě. Jinak je celá hudební rutina úplně stejná. Přesně proto jsem se snadno začlenil do berlínské hudební scény. Svou hudební kariéru jsem začal už dávno, když jsem byl student, jako zpěvák. Bylo to na začátku devadesátých let, zlatý věk extrémního metalu. Hráli jsme nějaký druh death-doomu. Později, když jsem se přestěhoval do Moskvy a pokračoval v hudební kariéře, nemohli jsme najít vhodného basistu a shodou okolností jsem se musel chopit basy. Moji oblíbení basisté jsou Steve DiGiorgio a Timmy Hansen (Mercyful Fate/King Diamond); také se mi moc líbí basové party na raných albech Rainbow a Ozzyho Osbournea.


Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu a blacku to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?

Naším celkovým koncepčním tématem je jakási postnukleární Římská říše. Vaši otázku jsem přeposlal Kistovi, našemu zpěvákovi a bubeníkovi, který píše texty, a toto napsal: „Během práce na albu mě fascinovala literatura o mitraismu – mystickém náboženském kultu, který byl rozšířený v římské armádě v 1. až 4. století n. l. To do značné míry ovlivnilo texty, z nichž některé obsahují přímé odkazy na kult Mithry (například „Perversion of the Mysteries“, „Sun-Horned God“ a „Tauroctony“). Některé z písní jsou temné, zvrácené fantazie na téma antiky. Například „Panzercletian“ vypráví příběh o tom, jak císař Dioklecián po své smrti skončí v jakémsi pekle, kde se za své celoživotní „úspěchy“ promění v tank podobný, dokonalý stroj na vraždu. „Arrows of Ahriman“ se zabývá Angrou Mainyu – božstvem a ztělesněním zla v mazdaismu a později zoroastrismu. Obecně platí, že podstatou textů KADAVEREICH jsou temné příběhy, které jsme vytáhli z propasti...“ minulost s využitím háčků fantazie a bolesti.“

V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho. Jak vnímá extrémní metal ukrajinská veřejnost, média apod.?

Metalová scéna se vždy pohybovala v oblasti provokací a vzpoury proti konvenčním normám. A současné trendy – zejména ty, které pocházejí od mladší generace – dělat „metal bezpečným“, přijatelným pro sociální média a podléhat autocenzuře – to vše je samozřejmě nechutné a hodné opovržení. Mohou si najít důvod, proč vás obvinit z „fašismu“ a začít vás rušit. Například jsem nikdy nebyl velkým fanouškem BURZUM; Varg není zrovna nejchytřejší chlap a pamatuji si, když byly jeho směšné texty publikovány na konci 90. a začátku roku 2000 – nevyvolávaly nic jiného než blahosklonný, ironický úsměv. Ale to, co z něj udělali teď – téměř „druhého Hitlera“, přičemž i samotné jméno bylo cenzurováno – je prostě idiocie. Nemám rád „antifa“, protože používají agresivní metody proti komukoli, koho nemají rádi z jakéhokoli důvodu. V Rusku existovaly (nebo stále existují?) skupiny „Antifa“, které „bojovaly proti nacistům“. A teď má Rusko totalitní fašistický režim, který vede válku nejen proti Ukrajině, ale už i proti zbytku Evropy (jen ještě nezačala „horká“ fáze). A kde jsou všichni tihle klauni, „ruská Antifa“? Obecně řečeno, nemám rád ani krajní pravici, ani krajní levici. Historie nám ukazuje, že obě strany nakonec skončí v koncentračních táborech a na masových popravách. Mimochodem, na Ukrajině je mnohem větší svoboda projevu než v současné době v Evropě. Alespoň tomu tak bylo před válkou. Nelíbí se mi, že se najednou nejdůležitějším stalo pohlaví a genitálie dominantním, určujícím tématem nové reality. Mám pocit, že lidstvo rychle hloupne. Je dobře, že už jsem dost starý a nebudu to já, kdo bude sklízet plody tohoto „statečného nového světa“.


Jak jsou na tom KADAVEREICH s koncerty? Vystupujete vůbec naživo? Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.

Zatím nejsou žádné plány na koncerty, jednoduše proto, že členové kapely jsou roztroušeni po celé zemi. Nevím, jestli se mi podaří dát kapelu dohromady v Německu, ale pokud ano, pak se můžeme začít bavit o živých koncertech.

Daemorph, musím se zeptat i na tvoji práci, kterou odvádíš jako ilustrátor a grafik. Máš nějaké oblíbené techniky? Kde bereš pro své obrazy inspiraci? Jak si se vlastně k malování dostal? Proveď nás prosím svojí kariérou a prozraď nám, kde nalezneme tvé obrazy? Kdybych od tebe chtěl třeba motiv na obal nové desky, kam se na tebe mám obrátit? Vybíráš si kapely třeba podle svého vkusu?

Vystudoval jsem univerzitu s titulem v oboru architektury, takže technicky vzato jsem podle diplomu architekt. Ale architekturu jsem vždycky nenáviděl – nemám ani to „inženýrsko-designové“ smýšlení. Hlavní výhodou programu bylo, že zahrnoval kurzy malby a kreslení. Takže už během studia na vysoké škole jsem věděl, že nebudu pracovat jako architekt – budu ilustrátor. Nejdříve jsem pracoval ve webdesignu, pak jsem se stal nezávislým umělcem. Většinou jsem dělal storyboardy pro reklamy a celovečerní filmy. Obzvlášť se mi líbily ty druhé, protože jsem filmový fanoušek. Kreslení obalů alb bylo spíše takovou „třešničkou na dortu“. Co se týče komiksů, tam byl můj úspěch poměrně omezený. Kdysi jsem snil o tom, že se stanu profesionálním komiksovým umělcem, ale všechny mé pokusy prorazit v komiksovém průmyslu byly neúspěšné a časem jsem o tuto kariérní dráhu prostě ztratil zájem. Poté, co začala válka a já opustil Rusko, jsem přirozeně přišel o práci storyboardového umělce a momentálně jsou mým jediným zdrojem příjmů obaly metalových alb. Tvořím pouze digitální ilustrace, ale v poslední době se ve mně znovu probudil zájem o klasickou malbu – uvidíme, co z toho vzejde. Můžete mě kontaktovat jakýmkoli způsobem – e-mailem, přes Instagram Messenger nebo Facebook.


Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.

Metal jsem objevil v raném mládí, protože jsem se začal zajímat o satanismus a všechno okultní. Black a death metal (stejně jako dark ambient) pro mě tedy vždy sloužily jako brána do jiné, nadpozemské reality. Zpočátku jsem se dokonce snažil chránit před informacemi o samotných hudebnících, aby hudba zůstala co nejabstrahovanější a nebyla svázaná s pozemskými záležitostmi. Proto stále nemám moc rád sociální témata, natož politická. A mimochodem, v hudbě nemám rád ani krvavá témata, i když se na ně jako metalový ilustrátor prakticky specializuji. A ačkoli se už dlouho nepovažuji za satanistu – od té doby jsem ušel dlouhou cestu duchovně a všichni se s věkem měníme – stále mám pro tuto estetiku slabost.

Co chystají KADAVEREICH v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci, co bys rád vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V tuto chvíli je těžké říct cokoli s jistotou. Mám pár riffů, ale žádné hotové písně. A není jasné, zda bude projekt pokračovat – se stejnou nebo jinou sestavou. Čas ukáže. Prozatím jsme jen rádi, že album konečně vyšlo.

Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.

Díky za rozhovor! Všichni se těšíme na budoucí živá vystoupení! Zůstaňte brutální!

Recenze/review - KADAVEREICH - Perversa Mysteria (2026):

Recenze/review - KADAVEREICH - Radiance of Doom (2021):






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER