DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 1. dubna 2025

Interview - GRAVE INFESTATION - Rotting, oozing death metal from the old dark caves!


Interview with death metal band from Canada - GRAVE INFESTATION.

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Carnage Gathers (2025):

Ave GRAVE INFESTATION! Greetings to the realm of Hades! I've had your new album "Carnage Gathers" at home for review for some time now and I have to say that it's a cool trip for me back to when I was young and starting out with death metal. Excellent hit! How did the record come about and where did you want to go from your previous releases?

That’s exactly it, the sound for the band is to create albums and music that we want to listen to and that made us remember what got us interested in this genre in the first place, I suppose going back to some of the basics and roots of this genre. Appreciate your comments about the record. The record came about because after our first LP “Persecution of the Living” we were ready to make a second record and for this one we really wanted to embody really specific production and raw sound for the album, and also to give GC the space to try some ideas he had for the vocals specifically around treatment and effects. So, this record was really about developing our production and sound and finding out exactly what we needed to release the record we all wanted to make. There was a lot of focus on making a cohesive record with some growth in the writing, but most definitely developing our production and sound.


I was introduced to the morbid game by the cover art from Misanthropic-Art. Awesome work! How did you choose the theme and how does it relate to the music and lyrics? How did you and Chris Kiesling get together and why him?

We have all been following Chris’ art for a long time, he has done a lot of cool work and art for bands and puts a lot of effort into his work, we had a specific concept for this record and after discussing as a band, we had a feeling that he would capture the concept really well. We wrote to him and he was really into it and then the back and forth between us to get the concept art to the right spot was super easy, he was very open to our adjustments/requests and ideas.

The cover art is related to a track on our album called “The Anthropophagus”, it's about a 17th century French cannibal hermit. That's the cave he lived in. People called him the Anthropophagus, which means cannibal, but he was just basically starved to madness, a starving hermit who murdered and ate people to feed himself. The cover art is his world in his cave.

The sound, that's what death metal is all about. Did you manage to achieve a sound that's straight out of the late 80s/early 90s? It strikes me as analogue. Am I right? Where did you record the album, who signed the mixing and mastering?

The album was recorded at Earhammer Studios in Oakland, CA with engineer Greg Wilkinson who plays in bands like Brainoil, Deathgrave, and now Autopsy. He recorded and mixed the record. We decided to work with Greg because we wanted someone experienced with playing, recording, and mixing death metal and it was clearly the correct choice. Greg is also our friend so the sessions were super friendly and easy to navigate. It’s interesting that you feel it sounds analog, because I think that’s the thing that Greg brings into his recordings, an organic sound. But the recording is digital, analogue is something we’d love to do one day but it isn’t in the budget/resources just yet.

The great thing about working with Greg is he's entrenched in the music we love and play. He could see our vision, and helped us make it happen. He had death metal solutions for death metal problems. He had great old cabinets and amps. Even the studio itself gives off deathly ambience. We definitely had old school stuff on the brain when we were going back and forth in the mixing process, and he worked really closely to hear our vision and make things happen when we expressed ideas, like for example, he was super receptive to our ideas for how for example the vocals should sound, be effected, be mixed, and be treated overall - and that took a lot of collaboration. Without that, the record would sound entirely different.


Death metal lyrics are often about bad and ugly things. What are they about on "Carnage Gathers"? Who is the author and where did you get the inspiration for them? What influenced you?

GC writes all of our lyrics, the lyrics for Carnage Gathers are about death. In this case, each song is a specific instance of murder or a story related to death or dying. The lyrics were focused on subjects maybe an 80’s metal band would write about. For example living inhumation is about falling asleep and being buried alive, black widow is about a woman grave robber who turns to murder to sell fresher cadavers to make money to feed her children. Most lyrics are from true stories researched from recent history or from as far back as a couple hundred years ago, like some are kind of late medieval true crime. A few are from literature about war or horror.

How is death metal perceived in Canada? You're from Vancouver and to be honest I'm not too familiar with your scene. How does it work for you, what about the fans, the bands? Like do you have a club where you hang out? What about other packs? Can you recommend anyone?

There is a strong commitment to death metal in Canada, as we write this we are on a European tour with fellow Canadian death metal band SEDIMENTUM who are from Quebec City, which is basically on the other side of Canada from where we are from, but they are a really incredible live band and have great records. Vancouver has a very strong death metal.


I think you'll agree with me that the best gigs are still the gigs. Nowadays you can listen to a band from the other side of the world, but when you go to a club and see them live, party under the stage, buy a CD, buy a t-shirt, you get a completely different relationship. Do you play often and do you like it? What about some tours, festivals? How do you feel about playing live as a musician?

We play live on a regular basis and tour at least a few times a year. I agree that it’s really different being in person and meeting people, especially when you get into the realm of international touring and start meeting people across language barriers and cultural differences and realize that we all have one thing in common, which is death metal. Festivals are obviously awesome because you meet tons of people in bands and in the audience, and it’s super condensed and always a big massive party and whirlwind. But individual shows, especially small gigs like the one we played in Slavonice CZ the other night during this tour we are on are still always really special because you get to meet people more one on one and have conversations and hang outs that you can’t at larger festivals. Sometimes you end up hanging out with someone for hours and you aren’t even really communicating in the same language. it’s super cool.

Death is an often quoted theme in death metal. Personally, I often think of old books and legends, the realm of Hades. How do you feel about death? Do you think there is something beyond? Another dimension, hell?

I think we all have different interpretations of it, but the interesting thing about death is that so many fear it, but it is really the most knowable thing - everything dies. The fear therefore of death is the fear of the unknown, or the void, or the abyss, however you want to describe it, so this unknowability is really the horrifying thing. And when you think of classic death metal lyrics, or like the lyrics in our track Living Inhumation, or Edgar Allan Poe works, there is an intense fear of being buried alive or in another sense, meeting death before you feel it is your time, and being trapped in this place between life and death, like a coma or something. This constant decay is an important theme for all death metal.

 

You play death metal influenced by the old school. Nowadays, the band can't really avoid comparison, but I'm curious how the idea to form GRAVE INFESTATION came about, who was and is your role model and where do you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to tour with a more famous pack?

We have so many influences, but definitely Swedish/Finnish bands like NIHILIST, ABHORRENCE, RIPPIKOULU to name a few, and obviously bands like AUTOPSY, REPULSION and DEATH are huge for us. We are also influenced heavily by bands outside of our exact genre, like for example BLASPHEMY, TEITAN BLOOD, and someone at the gig last night pointed out some HELLHAMMER/CELTIC FROST influence they could hear which is totally correct in our opinion, because it all seeps in.

We just want to be able to continue to make records and tour as much as possible, ideally it would be nice for it to be sustainable enough that our jobs wouldn’t get in the way, but we just want to be able to do as much as we can within our financial reach. We all dedicate vacation time from work and our own money into this band.

Big festivals are cool if we are a good fit, we don’t need to prove anything and play a big festival or join a big touring package. If it fits, makes sense, and would be a good experience for us as musicians, it’s an option. But playing to a bigger audience for the sake of JUST playing to a bigger audience, with nothing else that means anything to us isn’t interesting to us. We need to have something we give a fuck about when we do this.

Personally I see GRAVE INFESTATION as a great old school death metal band. I'd be interested to know what is your goal, direction, base, where you want to get to. Is it a big label? A festival? Or maybe a tour with POSSESSED?

Thanks for the words here. Our goal is to be able to tour and play cool gigs as much as possible with like-minded bands to an audience of dedicated metal maniacs. Travelling the world and playing music is a crazy opportunity and we want to continue this. And we want to have enough resources and time to continue to make killer records. So. really we just want to make records and play gigs all over the world with our friend’s bands and see people we’ve met everywhere at fests and stuff at our gigs. In terms of labels, i’m not sure what a big label is exactly for a band like us. Darragh (Invictus) and Matt (Dark Descent) run two killer underground metal labels and there is something really cool about working closely with a label just run by metal maniacs. It’s a really cool and friendly relationship and they do their best to support us. And we of course always want to keep playing festivals, they can be big or small but most importantly the lineup including cool bands we like and friends is always a huge bonus.

Interesting you mention Possessed because they keep coming up a lot in reviews about Carnage Gathers as comparison, and of course that would be super cool to tour with them. We like touring with cool bands who play good music and are cool to hang out with of course.

 

How did you get into death metal in the first place? When did you first pick up an instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal Canada? First gig?

We all got into death metal in different ways, GC was listening to death metal since his teenage years when he’d hear old school bands on the radio with their new releases, for example Obituary’s Slowly We Rot, and he actually started as a bassist and then moved towards guitar eventually. The drummer was first introduced to death metal also in her teenage years through Much Music metal shows where they would play metal music videos online. In her hometown of Toronto, bands like Morbid Angel would go through and do interviews in the downtown core and then would be replayed on the music video shows. TS comes to death metal through hardcore punk but also noting the similarities in approach by Swedish and Finnish hardcore punk bands to the death metal scenes. And BC has always been a metal head, and has been dedicated to various forms of metal throughout his life. When he joined Grave Infestation he shared that he had a specific interest in doing a death metal band in this style and genre specifically. Growing up with death metal in Canada means being part of punk, harsh noise, and black metal communities too, as our gigs are often cross-genre. In many Canadian cities, it’s a bit too small to get specific about particular genres, so mixed genre bills but that still share basic aesthetics, are the best attended and coolest shows.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For us, we see it as an opportunity to practice expression with a focus on how things hit you on gut-level impact, like without things becoming overly cerebral or intellectualized. So we bring our ideas and interests in the organic, human, and honest parts of life including questions we have around the complications of morality (for example in the lyrical content it’s not just death is bad, but rather in some cases some stories share stories about death/murder etc being part of survival, social illness, mental illness). The disgusting parts of life are brought to the forefront for us to dissect and witness.

What are GRAVE INFESTATION planning in the next few months? What can fans look forward to?

We are currently on a European tour, but after this we will be performing live in Seattle at Disembowled God Fest, then in Toronto and Montreal to promote our record and we are planning some tours coming up. But our priority for the next few months is to get back to writing, since we are all eager to start working on our 3rd LP.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to listen to "Carnage Gathers" again. It's excellent! Thank you so much for your new record, too. I wish you the best sales and good luck in your private life!

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Carnage Gathers (2025):

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Persecution Of The Living (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/07/recenzereview-grave-infestation.html




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - GRAVE INFESTATION - Hnilobou nasáklý, mokvající death metal ze starých temných jeskyní!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kanady - GRAVE INFESTATION.

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Carnage Gathers (2025):

Ave GRAVE INFESTATION! Zdravím do Hádovy říše! Mám doma na recenzi již nějaký čas vaše nové album „Carnage Gathers“ a musím říct, že je pro mě parádním výletem do doby, kdy jsem byl mladý a s death metalem jsem začínal. Vynikající zásek! Jak deska vznikala a kam jste se chtěli oproti minulým nahrávkám posunout?

To je přesně ono, zvukem pro kapelu je vytvářet alba a hudbu, kterou chceme poslouchat a která nás přiměla vzpomenout si na to, co nás k tomuto žánru vůbec přivedlo, předpokládám, že se vracíme k některým základům a kořenům tohoto žánru. Vážím si vašich komentářů k desce. Deska vznikla proto, že po našem prvním LP „Persecution of the Living“ jsme byli připraveni natočit druhou desku a u té jsme chtěli opravdu ztělesnit ryzí, specifickou produkci a syrový zvuk alba a také dát GC prostor vyzkoušet si některé nápady, které měl ohledně vokálů, konkrétně kolem zpracování a efektů. Takže tahle deska byla opravdu o vývoji naší produkce a zvuku a o zjištění, co přesně potřebujeme, abychom vydali desku, kterou jsme všichni chtěli. Hodně jsme se soustředili na vytvoření soudržné desky s určitým růstem v psaní, ale rozhodně jsme rozvíjeli naši produkci a zvuk.


Do morbidní hry mě uvedl už obal od Misanthropic-Art. Parádní práce! Jak jste motiv vybírali a jaký má vztah k hudbě a textům? Jak jste se dali s Chrisem Kieslingem dohromady a proč právě on?

Všichni už dlouho sledujeme Chrisovu tvorbu, má za sebou spoustu skvělých prací a výtvarných návrhů pro kapely a dává do své práce hodně úsilí. Měli jsme pro tuhle desku specifický koncept a po diskuzi v kapele jsme měli pocit, že by ho mohl dobře vystihnout. Napsali jsme mu a on se do toho opravdu pustil, a pak už to mezi námi probíhalo tam a zpátky, abychom dostali výtvarný koncept na správné místo, bylo to super snadné, byl velmi otevřený našim úpravám/požadavkům a nápadům.

Obal souvisí se skladbou na našem albu s názvem „The Anthropophagus“, je o francouzském kanibalském poustevníkovi ze 17. století. To je jeskyně, ve které žil. Lidé mu říkali Anthropophagus, což znamená kanibal, ale on byl v podstatě jen vyhladovělý poustevník, který vraždil a jedl lidi, aby se uživil. Na obálce je jeho svět v jeskyni.

Zvuk, o ten jde v death metalu především. Vám se podařilo docílit soundu, který je jak vystřižený z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století? Působí na mě jako analog. Mám pravdu? Kde jste album nahrávali, kdo je podepsán pod mixem a masteringem?

Album bylo nahráno v Earhammer Studios v kalifornském Oaklandu s inženýrem Gregem Wilkinsonem, který hraje v kapelách Brainoil, Deathgrave a nyní i Autopsy. Ten desku nahrál a smíchal. Pro spolupráci s Gregem jsme se rozhodli, protože jsme chtěli někoho, kdo má zkušenosti s hraním, nahráváním a mixováním death metalu, a byla to jednoznačně správná volba. Greg je také náš kamarád, takže sezení bylo super přátelské a snadno se v něm orientovalo. Je zajímavé, že máte pocit, že to zní analogově, protože si myslím, že to je věc, kterou Greg do svých nahrávek vnáší, organický zvuk. Ale nahrávka je digitální, analogová je něco, co bychom jednou rádi udělali, ale zatím to není v rozpočtu/zdrojích.

Na spolupráci s Gregem je skvělé, že je zakořeněný v hudbě, kterou máme rádi a kterou hrajeme. Viděl naši vizi a pomohl nám ji uskutečnit. Měl deathmetalová řešení na deathmetalové problémy. Měl skvělé staré kabinety a zesilovače. Dokonce i samotné studio vyzařuje deathovou atmosféru. Rozhodně jsme měli v hlavě oldschoolové věci, když jsme se v procesu mixování vraceli tam a zpátky, a on opravdu úzce spolupracoval, aby slyšel naši vizi a uskutečnil věci, když jsme vyjádřili své nápady, jako například, že byl super vnímavý k našim nápadům, jak by například měl znít vokál, jak by měl být efektovaný, jak by měl být smíchaný a jak by měl být celkově zpracovaný - a to vyžadovalo hodně spolupráce. Bez toho by deska zněla úplně jinak.


Death metalové texty bývají často o ošklivých a zlých věcech. O čem jsou na „Carnage Gathers“? Kdo je jejich autorem a kde jste pro ně brali inspiraci? Co vás ovlivnilo?

GC píše všechny naše texty a na Carnage Gathers jsou o smrti. V tomto případě je každá píseň konkrétním případem vraždy nebo příběhem souvisejícím se smrtí či umíráním. Texty jsme zaměřili na témata, o kterých by možná psala metalová kapela z 80. let. Například Living Inhumation je o usínání a pohřbívání zaživa, Black Widow je o ženě vykradačce hrobů, která se uchýlí k vraždě, aby prodala čerstvější mrtvoly a vydělala peníze na obživu svých dětí. Většina textů vychází ze skutečných příběhů vypátraných z nedávné historie nebo až z doby před několika sty lety, jako by některé byly jakousi pozdně středověkou skutečnou krimi. Několik jich je z válečné literatury nebo hororu.

Jak je vnímán death metal u vás v Kanadě? Jste z Vancouveru a abych pravdu řekl, tak vaši scénu příliš neznám. Jak to u vás funguje, co fanoušci, kapely? Máte třeba nějaký klub, kde se scházíte? A co další smečky? Mohl bys nám někoho doporučit?

V Kanadě se death metalu hodně věnují, v době, kdy tohle píšeme, jsme na evropském turné s další kanadskou deathmetalovou kapelou SEDIMENTUM, která pochází z Quebecu, což je v podstatě na druhé straně Kanady, než odkud pocházíme my, ale je to opravdu neuvěřitelná kapela naživo a má skvělé desky. Ve Vancouveru je velmi death metal velmi silný.


Asi mi dáš za pravdu, že nejlepší jsou stejně koncerty. Dnes si může člověk poslechnout kapelu z druhého konce světa, ale když jde do klubu a vidí ji naživo, zapaří pod pódiem, koupí si CD, triko, tak si získá úplně jiný vztah. Hrajete často a rádi? Co nějaké turné, festivaly? Jak vnímáš živé hraní ty, jako muzikant?

Pravidelně hrajeme živě a alespoň několikrát ročně vyrážíme na turné. Souhlasím s tím, že je to opravdu jiné, když se člověk setkává s lidmi osobně, obzvlášť když se dostane do sféry mezinárodních turné a začne se setkávat s lidmi přes jazykové bariéry a kulturní rozdíly a uvědomí si, že všichni máme jednu věc společnou, a to death metal. Festivaly jsou samozřejmě úžasné, protože potkáváš spoustu lidí v kapelách i v publiku, je to super zhuštěné a vždycky je to velká masivní párty a smršť. Ale individuální koncerty, obzvlášť ty malé, jako byl ten, který jsme nedávno odehráli ve Slavonicích CZ během turné, na kterém jsme, jsou stejně vždycky hodně speciální, protože se s lidmi potkáš víc jeden na jednoho a můžeš si s nimi povídat a trávit čas, což na větších festivalech nejde. Někdy se stane, že s někým trávíš celé hodiny a ani spolu pořádně nekomunikujete stejným jazykem. Je to super.

Smrt je v death metalu často citované téma. Osobně si často vzpomenu právě na staré knihy a pověsti, na Hádovu říši. Jak vnímáš smrt ty? Myslíš, že existuje něco dál? Jiná dimenze, peklo?

Myslím, že si ji každý vykládáme jinak, ale na smrti je zajímavé to, že se jí mnozí bojí, ale přitom je to ta nejznámější věc - všechno umírá. Strach ze smrti je tedy strachem z neznáma, z prázdnoty nebo z propasti, ať už to popíšete jakkoli, takže tato neznámost je skutečně děsivá. A když se zamyslíte nad klasickými deathmetalovými texty nebo třeba nad textem naší skladby Living Inhumation nebo nad díly Edgara Allana Poea, je tam intenzivní strach z pohřbení zaživa nebo v jiném smyslu setkání se smrtí dřív, než cítíte, že nadešel váš čas, a uvěznění v tomto místě mezi životem a smrtí, jako v kómatu nebo tak něco. Tento neustálý rozklad je důležitým tématem pro celý death metal.

 

Hrajete death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit GRAVE INFESTATION, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Máme spoustu vlivů, ale určitě jsou to švédské/finské kapely jako NIHILIST, ABHORRENCE, RIPPIKOULU, abych jmenoval alespoň některé, a samozřejmě kapely jako AUTOPSY, REPULSION a DEATH jsou pro nás obrovské. Hodně nás ovlivňují i kapely mimo náš přesný žánr, jako třeba BLASPHEMY, TEITAN BLOOD, a někdo na včerejším koncertě poukázal na vliv HELLHAMMER/CELTIC FROST, který byl slyšet, což je podle nás naprosto správné, protože to všechno do nás prosakuje.

Chceme prostě být schopni pokračovat v nahrávání desek a koncertování, jak jen to bude možné, v ideálním případě by bylo hezké, kdyby to bylo natolik udržitelné, aby nám v tom nebránila naše práce, ale prostě chceme být schopni dělat co nejvíc v rámci našich finančních možností. Všichni věnujeme kapele dovolenou z práce a vlastní peníze.

Velké festivaly jsou v pohodě, pokud se nám to hodí, nepotřebujeme si nic dokazovat a hrát na velkém festivalu nebo se připojit k velkému balíku turné. Pokud se to hodí, dává to smysl a byla by to pro nás jako muzikanty dobrá zkušenost a možnost. Ale hrát pro větší publikum jen proto, že JEN hrajeme pro větší publikum, aniž by pro nás cokoli jiného znamenalo, pro nás není zajímavé. Musíme mít něco, co nás při tom zajímá.

Osobně vnímám GRAVE INFESTATION jako skvělou old school death metalovou kapelu. Zajímalo by mě, jaký máte cíl, směr, metu, kam se chcete dostat. Je to nějaký velký label? Festival? Nebo třeba turné s POSSESSED?

Děkuji za tvoje slova. Naším cílem je, abychom mohli co nejvíce koncertovat a hrát na pohodových koncertech s podobně smýšlejícími kapelami pro publikum plné oddaných metalových maniaků. Cestování po světě a hraní hudby je šílená příležitost a my v tom chceme pokračovat. A chceme mít dostatek prostředků a času na to, abychom mohli dál dělat zabijácké desky. Takže...vlastně chceme jen dělat desky a hrát koncerty po celém světě s kapelami našich kamarádů a vidět lidi, které jsme všude potkali na festivalech a tak, na našich koncertech. Co se týče labelů, nejsem si jistý, co přesně je velký label pro kapelu, jako jsme my. Darragh (Invictus) a Matt (Dark Descent) vedou dva zabijácké undergroundové metalové labely a je něco opravdu skvělého na úzké spolupráci s labelem, který vedou jen metaloví maniaci. Je to opravdu pohodový a přátelský vztah a oni dělají vše pro to, aby nás podpořili. A samozřejmě chceme pořád hrát na festivalech, můžou být velké nebo malé, ale hlavně lineup zahrnující super kapely, které máme rádi, a kamarády je vždycky obrovský bonus.

Je zajímavé, že zmiňuješ Possessed, protože se v recenzích na Carnage Gathers neustále objevují jako srovnání, a samozřejmě by bylo super s nimi jet na turné. Rádi jezdíme na turné s fajn kapelami, které hrají dobrou muziku a je s nimi samozřejmě fajn trávit čas.

 

Jak si se vlastně k death metalu dostal? Kdy si vzal poprvé do rukou nástroj a začal hrát? Kdo byl tvým vzorem? A jaké to bylo vyrůstat v metalové Kanadě? První koncert?

Každý z nás se k death metalu dostal jiným způsobem, GC poslouchal death metal od svých teenagerských let, kdy v rádiu slyšel staré kapely s jejich novinkami, například Slowly We Rot od Obituary, a vlastně začínal jako baskytarista a nakonec přešel ke kytaře. Bubenice se s death metalem poprvé seznámila také v teenagerovských letech díky metalovým pořadům Much Music, kde se pouštěly metalové videoklipy online. V jejím rodném městě Torontu hrály kapely jako Morbid Angel a dělaly rozhovory v centru města, které se pak přehrávaly v pořadech s videoklipy. TS se k death metalu dostal přes hardcore punk, ale zároveň si všímá podobností v přístupu švédských a finských hardcore punkových kapel k deathmetalové scéně. A BC byl vždycky metalista a po celý život se věnoval různým formám metalu. Když se připojil ke Grave Infestation, svěřil se, že měl specifický zájem dělat deathmetalovou kapelu právě v tomto stylu a žánru. Vyrůstat s death metalem v Kanadě znamená být také součástí punkové, harsh noise a black metalové komunity, protože naše koncerty jsou často napříč žánry. V mnoha kanadských městech je to trochu málo na to, aby se dalo specifikovat na konkrétní žánry, takže žánrově smíšené akce, které ale stále sdílejí základní estetiku, jsou nejnavštěvovanější a nejpohodovější koncerty.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Pro nás je to příležitost k procvičování vyjadřování se zaměřením na to, jak na vás věci působí na úrovni nitra, aniž by se věci stávaly příliš mozkovými nebo intelektualizovanými. Takže přinášíme naše myšlenky a zájmy o organické, lidské a upřímné části života, včetně otázek, které máme kolem komplikací morálky (například v obsahu textů to není jen o tom, že smrt je špatná, ale spíše v některých případech některé příběhy sdílejí příběhy o tom, že smrt/vražda atd. je součástí přežití, sociální nemoci, duševní nemoci). Do popředí se dostávají nechutné části života, které můžeme pitvat a být jejich svědky.

Co chystají GRAVE INFESTATION v nejbližších měsících? Na co se mohou fanoušci těšit?

Momentálně jsme na evropském turné, ale poté budeme živě vystupovat v Seattlu na Disembowled God Festu, pak v Torontu a Montrealu, kde budeme propagovat naši desku, a chystáme se na další turné. Ale naší prioritou pro příštích pár měsíců je vrátit se ke skládání, protože všichni už se nemůžeme dočkat, až začneme pracovat na naší třetí desce.

Děkuji moc za rozhovor. Vážím si toho. Jdu si „Carnage Gathers“ znovu pustit. Je totiž vynikající! Děkuji moc i za vaši novou desku. Přeji vám co nejlepší prodeje a ať se vám daří i v soukromí!

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Carnage Gathers (2025):

Recenze/review - GRAVE INFESTATION - Persecution Of The Living (2022):

https://www.deadlystormzine.com/2022/07/recenzereview-grave-infestation.html




---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 29. března 2025

Interview - ACT OF IMPALEMENT - An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!


Interview with death metal band from United States - ACT OF IMPALEMENT.

Answered Ethan (guitars, vocals), Jerry (bass), Aaron (drums), thank you!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT OF IMPALEMENT! Hello to the underground in Nashville, Tennessee. Let's get right to the important stuff. You have a new third full-length album out, "Profane Altar", which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come together and how do you feel about it? What direction did ACT OF IMPALEMENT move in?

Ethan: Hello! So during the recording of the second album, I had a falling out with a former member. Between that and the pandemic at the time, I thought the band was done. Eventually, I was jamming some death metal with former bandmates (Aaron Hortman and Jerry Garner) from an old black metal project. After a couple tracks came together, I recall saying something like “oh man, this is how I wished Act had always sounded”. If I remember correctly Aaron replied along the lines of “well, why don't we just do it now?” and we kept writing. The first of those tracks actually ended up being the title track.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

E: As far as recording goes, it's actually the same guy, Shibby Poole, that recorded and mixed basically everything the band has recorded. It's honestly kind of wild that I've worked with him for 12 years at this point. Recording-wise the process was pretty similar to the previous album with the obvious difference in members.

I think you'll agree with me that the cover sells. You have it mysterious and dark this year. The author is Aaron Hortman. The theme is some ancient ritual. How did you and Aaron get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

E: I'm glad you like it! All three of us kind of agreed that there shouldn't be any people in it, dead or otherwise. Aaron and I both did sketches of our ideas, the serpent cross being his idea and the chalices with sigils being mine. With less historical themes and more to do with blasphemy/sin, the cover is sort of a tribute to those concepts. The sigils for example are based on the signs for the 7 princes of Hell who are attributed with one of the 7 deadly sins. The demonological hierarchy used is based of the Binsfeld classifications of these ideas with several different sources on the sigils themselves most notably from the Lesser Key of Solomon and Grimorium Verum. The chalice on the altar itself bears the sign of Azazel who is a “watcher” from the book of Enoch that is accredited with the most heinous sinful knowledge given to mankind.


I put "Profane Altar" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing my favorite ASPHYX shirt. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

E: Early inspirations for me to start playing guitar were definitely Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman, and generally speaking Lemmy. When I first started doing vocals I was influenced by Mille from Kreator and Chuck from Death too due to playing and doing vocals like I am.

Jerry: For me like so many others it started with Gene Simmons honestly. As I got more into extreme metal, I really was drawn to the super overdriven sound of guys like Dan Lilker and Lemmy of course.

The content of your lyrics is also interesting. They're full of references to history, ancient rituals. In short, the things that make me love death metal so much. What are they about on "Profane Altar", who is the author? Where did you draw inspiration from? What kind of books do you enjoy.

E: I wrote most of the lyrics except for “Piercing the Heavens” and “Zenith of Barbarism” which were penned by Aaron. Most of the lyrical inspirations come from lectures or documentaries I've seen throughout the years even if only for a couple lines or a title. For this album notably Professor Justin Sledge though somewhat loosely. A direct influence on the title track's lyrics was “The Devils of Loudun” by Adlous Huxley. As far as books I've been into lately, I really like “The Evil Creator” by M. David Litwa. Other than various history books, I like Michael Crichton, Bernard Cornwell, stuff like that.

Aaron: I just hate God, I don't know.


I remember years ago when I wrote a review for your first album "Perdition Cult" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm what the songs sound like in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

E: I definitely enjoy going to shows although I'm much more picky about them than I used to be. That said, there aren't a ton of shows I'm interested in seeing in Nashville and I am almost as likely to travel for bands as I am seeing them in town. Just a couple of weeks ago, I drove 4 hours to Atlanta to see Nunslaughter for example. The new songs have gone over really well so far and I've been told the “new” line up has brought more intensity to band new and old songs alike. So pretty killer so far

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

E: A good trend in death metal I've noticed is anyone worth listening to doesn't have fucking saxophone haha. Jokes aside, I don't think we're seeing that as much here and really we just ignore that shit. We all three generally hate jazzy or technical death metal so fuck all of the perfect chops and hard-line tone chasers on amp simulators or whatever while I'mal at it. Here in the states there were a lot of hardcore kids who made accessible, piss poor death metal too but thankfully it seems like the hype behind that garbage is dying down. Globally though it seems like there's a lot of evil death metal coming out like the albums last year from Adorior and Abhorration to point out a couple so I just pay more attention to that.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nashville, Tennessee, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

E: It's somewhat similar here man. As far as what the youngsters are listening to I'm not sure, we're all in our 30s. The clubs here are ok. There are about 3 clubs that have metal shows really. Two are more or less dive bars and the other is a DIY type spot. There are definitely fans in town and the core crew of a dozen or so reliably show up to every show with others that have supported bands here over the years but we don't always know a ton of the other folks. Before the pandemic we knew every metal freak in town but Nashville is a growing city so it's difficult to keep up with everyone. I remember the first show here I went to when venues opened back up was Incantation in a packed room and I couldn't help wonder “when did all you fuckers move here?”. That said, most of the time I don't expect more than 40-50 people maybe in Nashville

A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "Profane Altar"? I'd like to see it live, finally. Are you coming to Europe, preferably to the Czech Republic?

E: Promotion seems to be going well. There have been a good amount of pre-sales between us and Caligari plus everyone that's heard it so far has had good things to say. We would love to come over to Europe at some point but nothing is on the books right now. If we came to the Czech Republic I'd most likely drown in Pilsner Urquell though haha.

 

We're coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

E: Really for me it's just a much more over the top extension of Rock n Roll in spirit. To an extreme of course with it being the further frayed edges. A place to be free in darker subjects. Preferably death, sin, and the devil/evil. I don't care too much for boring goreporn lyrics. Feels shallow at times. We've all been listening to death metal since we were teens for sure. The first taste of death metal I had was when I was probably 14 and I'm sure the same age is about right for the other guys too so all of us have been around a while.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Immoral Arts" really loud! I wish you all the best with the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

E: Thank you for hitting us up and the well wishes! Hope you're also doing well! Gonna spin some records and crack a beer open myself. Cheers!


Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

Rozhovor - ACT OF IMPALEMENT - Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - ACT OF IMPALEMENT.

Odpovídali Ethan (kytara, zpěv), Jerry (basa), Aaron (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT IMPALEMENT! Zdravíme do underground v Nashvillu ve státě Tennessee. Přejděme rovnou k důležitým věcem. Máte venku nové, v pořadí třetí řadové album „Profane Altar“, které je doslova nabité poctivým, špinavým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se ACT OF IMPALEMENT vydali?

Ethan: Ahoj! Tak během nahrávání druhého alba jsem se pohádal s jedním bývalým členem. Mezi tím a tehdejší pandemií jsem si myslel, že kapela skončila. Nakonec jsem ale jamoval death metal s bývalými spoluhráči (Aaronem Hortmanem a Jerrym Garnerem) ze starého blackmetalového projektu. Vzpomínám si, že po pár skladbách jsem si řekl něco ve smyslu „ty vole, takhle jsem si přál, aby Act vždycky zněli“. Pokud si dobře vzpomínám, Aaron odpověděl ve smyslu „no, proč to prostě neuděláme hned?“ a psali jsme dál. První z těch skladeb se nakonec skutečně stala titulní.


Právě teď album poslouchám a musím napsat, že tentokrát chvíli trvalo, než mi přešlo do krve. Dal jsem si album do přehrávače a poslouchám ho v autě. Ten zvuk se mi moc líbí. Je živý, organický, oldschoolový, a přitom se dobře poslouchá. Přijde mi, že se trochu liší od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je zodpovědný za zvuk?

E: Co se týče nahrávání, je to vlastně ten samý člověk, Shibby Poole, který nahrál a smíchal v podstatě všechno, co kapela nahrála. Upřímně řečeno, je docela divoké, že s ním v tuhle chvíli pracuji už dvanáct let. Z hlediska nahrávání byl proces dost podobný předchozímu albu, jen s tím zjevným rozdílem ve členech.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že obal prodává. Letos ho máte tajemný a temný. Autorem je Aaron Hortman. Tématem je nějaký prastarý rituál. Jak jste se s Aaronem dali dohromady a co přesně má motiv v souvislosti s hudbou vyjadřovat?

E: Jsem rád, že se vám to líbí! Všichni tři jsme se tak nějak shodli na tom, že by v něm neměli být žádní lidé, ať už mrtví nebo ne. Oba jsme s Aaronem udělali náčrty našich nápadů, hadí kříž byl jeho nápad a kalichy se sigilami byly moje. Obálka má méně historických motivů a více souvisí s rouháním/hříchem, je to tak trochu pocta těmto pojmům. Sigily například vycházejí ze znaků pro 7 knížat pekel, kterým je připisován jeden ze 7 smrtelných hříchů. Použitá démonologická hierarchie vychází z Binsfeldovy klasifikace těchto myšlenek, přičemž samotné sigily pocházejí z několika různých zdrojů, především z Malého Šalamounova klíče a Grimorium Verum. Samotný kalich na oltáři nese znamení Azazela, což je „strážce“ z knihy Henochovy, kterému je připisováno nejohavnější hříšné poznání dané lidstvu.


„Profane Altar“ si v hlavě přehrávám pořád dokola a myslím, že to, co se mi na albu líbí nejvíc, je asi ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak se podívám na vaše promo fotky a na jedné z nich máte na sobě mé oblíbené tričko ASPHYX. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je tvým vzorem? Každý hudebník nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty tvoje?

E: Ranou inspirací pro to, abych začal hrát na kytaru, byli určitě Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman a obecně řečeno Lemmy. Když jsem začal dělat vokály, ovlivnil mě Mille z Kreator a Chuck z Death taky díky tomu, že hraje a dělá vokály jako já.

Jerry: Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, to začalo upřímně s Genem Simmonsem. Když jsem se dostal víc k extrémnímu metalu, opravdu mě přitahoval super přebuzený zvuk kluků jako Dan Lilker a samozřejmě Lemmy.

Zajímavý je i obsah vašich textů. Jsou plné odkazů na historii, starověké rituály. Zkrátka věci, kvůli kterým mám death metal tak rád. O čem jsou na „Profane Altar“, kdo je jejich autorem? Odkud jste čerpali inspiraci? Jaké knihy máš rád.

E: Většinu textů jsem napsal já, kromě „Piercing the Heavens“ a „Zenith of Barbarism“, které napsal Aaron. Většina textových inspirací pochází z přednášek nebo dokumentů, které jsem v průběhu let viděl, i když se jedná jen o pár řádků nebo název. Pro toto album zejména profesor Justin Sledge, i když poněkud volně. Přímý vliv na text titulní skladby měli „Ďáblové z Loudunu“ od Adlouse Huxleyho. Co se týče knih, které mě v poslední době zaujaly, mám velmi rád „Stvořitele zla“ od M. Davida Litwy. Kromě různých historických knih mám rád Michaela Crichtona, Bernarda Cornwella a podobně.

Aaron: Já prostě nesnáším Boha, nevím.


Vzpomínám si, že když jsem před lety psal recenzi na vaše první album „Perdition Cult“, poslouchal jsem ho pořád dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, abych si potvrdil, jak písně zní na koncertě? Jak si užíváte návštěvy koncertů? A jak fungují nové písně naživo? Jakou máte zpětnou vazbu?

E: Na koncerty chodím rozhodně rád, i když jsem v nich mnohem vybíravější než dřív. Přesto v Nashvillu není spousta koncertů, které bych chtěl vidět, a za kapelami skoro stejně často cestuji, jako je vidím ve městě. Zrovna před pár týdny jsem jel čtyři hodiny do Atlanty, abych viděl například Nunslaughter. Nové písně se zatím povedly a bylo mi řečeno, že „nová“ sestava přinesla do nových i starých písní kapely větší intenzitu. Takže zatím docela zabiják.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený hlavně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejtechničtěji, často do death metalu vkládají například saxofon, různé klávesy a vůbec se hledají velmi komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Občas jsem zmatený, když jdu na koncert a někdo takový tam vystupuje. Vypadá to jako cvičení z jazzové školy, ale nakonec si vůbec nic nepamatuju. Co ty a současné trendy v death metalu?

E: Dobrý trend v death metalu, kterého jsem si všiml, je, že kdokoliv, kdo stojí za poslech, nemá zasraný saxofon, haha. Vtipy stranou, myslím, že to tady není tolik vidět a opravdu tyhle sračky ignorujeme. Všichni tři obecně nesnášíme jazzový nebo technický death metal, takže kašlu na všechny ty dokonalé sekáče a honiče tvrdých tónů na simulátorech zesilovačů nebo co to je, když už jsem u toho. Tady ve Státech bylo taky hodně hardcore kids, kteří dělali přístupnej, nasranej death metal, ale naštěstí to vypadá, že hype kolem tohohle odpadu pomalu utichá. Globálně to ale vypadá, že vychází spousta zlého death metalu, jako třeba loňská alba od Adorior a Abhorration, abych upozornil na pár z nich, takže tomu prostě věnuju větší pozornost.


Scéna v Česku je taková uzavřená. Kapely i fanoušci se víceméně všichni znají a upřímně řečeno mi přijde, že na death metal už moc lidí nechodí. Ti mladší poslouchají něco úplně jiného. Pocházíš z Nashvillu v Tennessee, jaká je u vás scéna, jaké jsou kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

E: Tady je to trochu podobné, chlape. Co se týče toho, co poslouchají mladí, nejsem si jistý, všem je nám přes třicet. Kluby jsou tady v pohodě. Jsou tu asi tři kluby, které mají opravdu metalové koncerty. Dva jsou víceméně dive bary a druhý je místo typu DIY. Ve městě jsou určitě fanoušci a základní parta asi tuctu lidí se spolehlivě objeví na každém koncertě spolu s dalšími, kteří tu v průběhu let podporovali kapely, ale ne vždycky známe spoustu dalších lidí. Před pandemií jsme znali každého metalového blázna ve městě, ale Nashville je rostoucí město, takže je těžké držet se všemi krok. Vzpomínám si, že první koncert, na kterém jsem tu byl, když se místa znovu otevřela, byli Incantation v narvaném sále a já se nestačil divit: „Kdy jste se sem všichni ti zmrdi přestěhovali?“. Přitom většinou nečekám v Nashvillu víc než 40-50 lidí.

Spousta kapel už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom s propagací „Profane Altar“ vy? Rád bych ji konečně viděl naživo. Chystáte se do Evropy, nejlépe do České republiky?

E: Zdá se, že propagace probíhá dobře. Mezi námi a Caligari proběhlo slušné množství předprodejů, navíc všichni, kdo ji zatím slyšeli, o ní říkali jen dobré věci. Rádi bychom se někdy podívali do Evropy, ale momentálně není nic v plánu. Kdybychom přijeli do České republiky, nejspíš bych se utopil v Pilsner Urquell, i když... haha.

 

Blížíme se ke konci a to mě vždycky nutí položit si trochu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš to, co ti to přináší, bere, jak to vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

E: Opravdu je to pro mě jenom mnohem víc over the top rozšíření v duchu rock n rollu. Samozřejmě až do extrému s tím, že to má ještě víc otřepané hrany. Prostor pro svobodu v temnějších tématech. Nejlépe smrt, hřích a ďábel/zlo. Nudné goreporno texty mě příliš nezajímají. Občas mi připadá povrchní. Všichni posloucháme death metal určitě už od puberty. Poprvé jsem death metal okusil, když mi bylo nejspíš čtrnáct, a jsem si jistý, že stejný věk mají i ostatní kluci, takže všichni už máme něco za sebou.

Moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho. Teď už nechte mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ opravdu nahlas! Přeji vám, ať se vám s novou deskou daří a ať je vše v pořádku i v osobním životě. Děkuji!

E: Děkujeme za přízeň a přání všeho dobrého! Doufám, že se vám také daří dobře! Jdu si roztočit pár desek a otevřít pivo. Na zdraví!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine