DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 18. listopadu 2024

Interview - WITCHTRAP - Devilish black thrash metal ritual from the old moldy catacombs that kills with sulfur!


Interview with legendary black thrash metal band from Colombia - WITCHTRAP.

Answered Witchhammer (drummer), thank you!

Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):

Ave WITCHTRAP! Greetings to Colombia, hope you are well! I am, because I just got back from work where I spent the whole day listening to your new album "Hungry as the Beast". I'm working on the computer and my headphones were still in my ears. I'm literally fascinated by the energy I feel from the record. I don't think you can tell me the recipe for where it comes from, but I'm sure you'd be happy to describe how the new record was made? Has the way WITCHTRAP composes changed in any way compared to past albums?

W/ Hey Jakub, I’m glad you like our last album “Hungry As The Beast” and let our music gets blow your brain in pieces by the energy we spread on it. There's not actually a recipe or so, we just want to do the music we like inspired by the great music form 70's and early 80's and let play it at 78 RPM with enough fury and anger as we can. About the About the recordings session it was totally differentc in comparisson to the previous albums. I mean, in the past albums, Eps and so, we always had all material written and composed, but this time we only had some guitar riffs and guitar structures. So, we took them to make a sketch with no idea what would be the drums, bass, solos, and lyrics and we started to compose every arrangement on each song during or while we were starting to record them. We thought that it was the right time for the band to have a new album out, due to the good things we realize it was happening with the feedback from fans and live performance about the band. So, we took this idea to begin the recording sessions, besides we were thinking that it would be like great bands like Judas Priest or Iron Maiden made it in early 80's when they rented the studio without any idea what to record. And let me tell you something, this experience was absolutely enriching and full or leaning for us. Now we know we know each other as we have been for more than 20 years together making Metal from the heart and the feeling we have at the heart of the band.


Personally, there's one thing I like most about "Hungry as the Beast" and that's the melodies. Clear, distinct, relying on interesting riffs, the songs gradually graduate, they have drive and power. To me, these are the things that make good music great. I wonder how you know when a song is finished? Who has the final say? And then how do you feel about their live presentation? Does there have to be chemistry between you and then the fans? Do you also have ideas that you then scrap?

W/ Well, it’s kinda hard tough, basically all is based only on we (B. A. Ripper and me) each contribute with 50% on the album music, for example on this “Hungry As The Beast“ each put 4 songs, once we share the riffs and guitar structure, we start to make arregements and a writting lyrics after the music is fixed and done, but the song ends when Ripper & me think the structure is done including arregments, about production and mixing it takes what it derserves until it sounds great for us, we try to make that our music sound like each isntruments sound clear but enouhg rough and the take has gotten the essence we wanted in our music,you know, not over produced at all but enough clear as 80's or 90's was for the listeners and fans.

By the other hand, performance it’s other thing different, we wnat to give a lot of energy and make our fans enjoy the show, leaving on their faces a big smile and satisfaction with the good fury and desplicent evil show we do at stage, you know fans and the band must have a sinergy on live performance just like a love relationship, I absolutely agree chemistry its a fact between band and fans.

I know a lot of bands that have lyrics to songs just to sing something. What I always liked about WITCHTRAP is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does the inspiration come and how do you fit them into the music? Personally, I think writing lyrics is an insanely difficult discipline and on the new album "Hungry as the Beast" in particular, they're great. I often think to myself, yeah, that's exactly right, that's how I feel too.

W/ When we write a song, we first create the main riffs, and depending on what those riffs make us feel we start to have the ideas for the lyrics.

On our early records, writing lyrics was difficult because our English was lacking, and most of those where constructed with dictionary language. However, with time we got better at it.

It can be a hard process and it will alway require a new level of dextertity and mastery, because you shouldn’t just write for the sake of having a rain of words to fill the song, it needs to be artistic.

On „Hungry as the Beast“ we tried our best to give to the lyrics that poetry touch, and the results were very satisfying. One thing that inspired us and led us to create those type of lyrics was studying those created by excelent lyricists such as Rob Halford and Ronnie J. Dio.


You're from Medellin. I found out that 90% of Colombians are Roman Catholic. Wikipedia even states that 21% of Catholics have witnessed an exorcism. Here in the Czech Republic, where we are almost all atheists, this is almost incomprehensible. How has the Church influenced you? Have you ever been banned from concerts? How is black thrash metal perceived by the mainstream society?

W/ I think all Colombians are catholic indeed hahaha. I have never knew about an exorcism or so, you know google has a lot of bullshit on the web.

Well, in someway the fact that I have stidied in the primary and high school in a catholic college, was a point of growing up in kinda way rebel against to that religious statement, I rmember I use to be against all the bible teachings and in the high school, I have to validate at the end of each scholler year about that matter year after year, so those Incoherentic theories written in that book mades me question agsint the teacher at 9th grade, that's why I was fired from that school hahahaha. So at the same time I was got hocked into Metal and realize the Metal music, it was according of the plenty ideas I had in my mind against religion since some time ago. In 80‘s and 90’s the society wasn’t the real problem although it was too, but specially in some part of our family , and the cops that persecuted metalheads all days, and later the stupid factories' manners, that it was impossible for a Metalhead to find a job due to our way of dressing and long hair.

Our scene we use to hung out in some corners and parks of the city to share and home taping and trading the few records of Metal, or talking about how society, religion and politics were against the people and us, this shit that made us feel kind of agry and feel a lot of rage and courage, I think that’s the real fact that made us stay stronger into Metal.

Today, things has changed, in one way now we aren’t like a drugs addicts from their point of view, anyway they see to us like a good people that only enjoy extreme music, although still a small part of the society keeps all tha crappy shit against us, but being honest in early years it was a real pain in the ass for each metalhead here in Colombia.


A long time ago, when I was still in primary school, a friend of mine once drew the logos of metal bands in a notebook. It was during socialism and I was in detention because of it. Still, it was a beautiful time, you were young and discovering new bands at the turn of the eighties and nineties. VENOM came to me then and then of course our TÖRR. How did you experience your beginnings? Can you tell our readers a little bit about how albums were recorded in your country back then and what it was like in Colombia? Please reminisce.

W/ oh man those years were amazing and wonderful times for sure, I remember how hard was to find a Venom, Sodom, Slayer, even Metallica or Iron Maiden record to do a home taping, you know Colombia isn’t the Rock’n’Roll culture at all, here is Vallenatos, Cumbias, Salsa, and all that crapy music that I actually hate so much, this shit sounds in everywhere, in the downtown streets, the buses, the taxis, the neighbor in their high speakers on high volume, it’s absolutely boring and frustating, So, for example: in the whole city were like 4 or 5 copies maybe less of each album that some maniac got it beacuse their families traveled to USA and brought some copy of any Metal band, and that record could run around the whole scene to each one can do a home recording. So we used to trade records for some few time or days to spread the voice of any good great album or Ep when it arrived to the scene.

About how we recorded our own albums of bands from Ultra Metal I mean bands such as Parabellum, Astaroth, Reencarnacion and Danger amog others, actually it was a pain in the ass for all of them even to us, we use to handcrafted our drumkits and even to build our own distortion pedals with some friends that has some few electronic knowledge done by our self and beleive me or not in some cases we built our onw guitar as well same as we did with the drumkits, about the studios were so expensive to pay but some of those bands tried to find economical resuerses to pay these recordings, unfortunately in Colombia at the recording studios the sound enginneers of that time had nothing of knowlege how to record Metal and that's why those bands sounded like raw and nasty, so it was as it was done, and all this stuff has his enchantment and high value not only for us as patrimonium of our music even for international undeground scene as well.

I keep telling everyone and it's clear that once upon a time there was rock and heavy metal and then thrash and black metal. Without the basics there is no evolution. Staying in the past, what musicians actually brought you to music? Is there anyone you still admire today that you'd like to meet and thank for inspiring you?

W/ Acutally I‘ve hung out with couple of Metal icons such as Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper and they are so humble and kind to me and really nice guys for sure, total respect and I really love these guys. But about the musicians I would like to hang out for at least to share a beer are passed away: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams and Dio. Maybe In Hell I will meet them, if there is a existance after life.


I always take each band as a whole. Not just their music, but their performance, how they treat their fans. Honestly, a band can play like gods, but then I come to a show and they're arrogant and a few slaps and that's it for me. What I've always loved about WITCHTRAP is that you guys are civil, laid back, heartfelt, go-getters. How do you perceive the fans? It seems to me (from what I've seen of the videos) that you enjoy every show immensely. Am I right?

W/ Fuck Off Rock Star attitude, first of all we consider to each one of us as just a Metal fan, we love to go to metal clubs or bars, we go to Metal gigs and festivals to see emerging and local bands and fo course some of the greatest bands we love, so having said this, we think we are just like you or each Metalhead overthere is, we buy physical stuff vinyls, CDs and tapes, and we know we are exactly as a Metalhead that listen and enjoy of our music. So, being among the Metal crowd that come to see us, to share some words, to drink some beers and talking about Metal and so, that 'is one of my favorites times. I mean, when I have had while I'm touring or playing, it's absolutely amazing to feel the love from them to our music but at same time we (they and me) are starting a new frienship, that's something I love to the core even all members in Witchtrap do on every gig.

A band it's something, beacuse the fans give all their support to the music that they do. So the fans deserve to be as closer to them, no matter what happens, fans are everything. I mean, thje fans are loving the music you create for satisfying your self, that's more than enough to understand that the fans are the bigest thing happens to an artist.

How do you perceive contemporary metal? Do you have any favourite bands? I don't know about you, but lately it seems like everyone is playing faster and faster, crazier, more incomprehensible. You stand under the stage, nod your head for a while, what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then he goes home and prefers to listen to good old Saxon.

W/ Yeah, Yeah, I like some good bands from nowadays indeed and specially bands from my country they are still trying to keep the real feeling in Metal alive.

I have some similar thoughts about that, although I would like to add something more, the real problem is the trend nowadays is create music with high levels of techninsim, You know, the drummers are playing hihg metronome bits on blastbeats but the groove have been lost in some way, I think they seems being competing betweem them of whom is playng faster to uncrest other musicians, I find this boring and stupid to be honest, I think they are satisfaying their egos and it goes against the musicality, the feeling or the groove in Metal, that's why there so great bands and musicians, but there aren't great songs.

 

You're a memory now. Times have changed a lot since the '80s. You're kind of a legendary band, you have a lot of fans, you get invited to gigs. Still, there's a lot that's different. Nowadays you have the internet, new technologies, a lot of people listen to music in the style - download, listen and then either forget or delete. How do you look to the future? Will metal be just for old people anymore? And how do you see the changes as a musician? And where is WITCHTRAP heading at the moment?

W/ Certainly, we don't know what is gonna happen, but in our way to see the movement, probably the Metal scene will turn slowly to only local bands and all the bands while the time is running will stop of touring around the world, but maybe only if a new band with enough charisma to make to all of us and the scene around the world rejoin, just like the early days, besides with no the intervention of main stream labels trends, then the Metal scen will raise again, like a New Renaissement.

About WITCHTRAP, you know we're not pretencious at all, we just will keep doing what we do since the begining, although right now we have found our mature about how keep doing as we wanted to sound and create our music. So, new material of course, it will come and try to spread and playing in other countries as much as we can to all the die hard Witchtrapmaniacs and new Metalheads that hans't still listen to our music that we know there are thousands, this way they can take their chace to hear the Metal noise from Colombia.

I'm sure you still have some dreams, goals, milestones you want to achieve as a band. Can you reveal them to us? You're black thrash veterans, you're recording great albums, you can still hear the enthusiasm for the music. You tour, you play festivals. Is there anything else missing from the puzzle?

W/ Nah(no), there is no missing nothing, we are living our dream, we have gotten more than we ever thought in our lives about having a band, we have even played in many countries, more than many bands in South America have done, this is something that we infintely appreciate deep inside in our minds and heart. Our music is listened by some underground maniacs all around the world, we know they are not a million, but they are truely Headbangers and it means all. So, if the success of being recognized come to our band, it's welcome for sure, but is not our main target, we are gonna keep doing as it goes and it is perfect for us.

 

We're coming to the end, so I'd like to try a more philosophical question. How would you define the style called black thrash metal? What is this music for you and why did you choose this style?

W/ To tag a band or giving a style it’s a big mistake that many of us into Metal do, but if can define Black Thrash Metal, I think it could be like this: Speed music, Catchy riffing, Aggressive voice, Evil lyrics, and No trendy music, Keep it as classic as it was done 40 years ago.

About WITCHTRAP we play Witching Metal.

If you would merge in a boiling cauldron a band with the following characteristics: NWOBHM together some Punk and Satanic lyrism then you would have Witching Metal, we are not Black Thrash Metal, we are Witching Metal.

What is WITCHTRAP going to do in the next few months?

W/ We have been palning some locals shows and showing to the witchtrapmaniacs our recent album “Hungry As The beast“ besides we have being looking for some tours in South America, US and probably Europe ofr next year 2025, we will see what happens. And of course we are conmposing new song, you know, this madness never stops.

Thank you very much for the interview. You don't even know what it means to me. A boyhood dream come true. I wish you many more great ideas, sold out records, sold out shows and may your private lives prosper as well. See you at the concert! WITCHTRAP RULES!

W/ hey Bro, we are tottaly thankful on you to provide us this space to show something about our band and we have been doing throuhg the years. So, belive me this means a lot to us as well, having in mind our words will runs throught the Metaheads overthre in ou country and area because of you, that’s fucking awesome.

Thank you for your good Metal wishes and of course we will meet again.
Stay Evil, Stay Ugly, Stay Metal.

Hugo “Witchhammer“ Uribe & WITCHTRAP

Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - WITCHTRAP - Ďábelský black thrash metalový rituál ze starých plesnivých katakomb, který smrdí sírou!


Rozhovor s legendární black thrash metalovou skupinou z Kolumbie - WITCHTRAP.

Odpovídal Witchhammer (bicí), děkujeme!

Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):

Ave WITCHTRAP! Zdravím do Kolumbie, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Hungry as the Beast". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na uších. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým WITCHTRAP skládají oproti minulým albům?

W/ Ahoj Jakube, jsem rád, že se ti líbí naše poslední album „Hungry As The Beast“ a že ti naše hudba rozmetá mozek na kusy energií, kterou na něm šíříme. Vlastně na to nemáme žádný recept, jen chceme dělat muziku, kterou máme rádi, inspirovanou skvělou hudbou 70. a začátku 80. let, a nechat ji hrát na 78 otáček za minutu s dostatečnou zuřivostí a naštvaností, jak jen to jde. Co se týče nahrávání, bylo to úplně jiné než na předchozích albech. Chci říct, že na minulých albech, Eps a podobně, jsme měli vždycky všechen materiál napsaný a složený, ale tentokrát jsme měli jen nějaké kytarové riffy a kytarové struktury. Takže jsme je vzali a udělali si náčrtek, aniž bychom tušili, jaké budou bicí, basa, sóla a texty, a začali jsme skládat všechny aranže na jednotlivé písničky během nebo v průběhu toho, jak jsme je začali nahrávat. Mysleli jsme si, že nastal ten správný čas, aby kapela vydala nové album, vzhledem k tomu, že jsme si uvědomili, že se to děje díky ohlasům fanoušků a živým vystoupením o kapele. Takže jsme se chopili tohoto nápadu a začali nahrávat, kromě toho jsme si říkali, že by to mohlo být jako u velkých kapel, jako byli Judas Priest nebo Iron Maiden, když si na začátku 80. let pronajali studio, aniž by tušili, co budou nahrávat. A něco vám řeknu, tahle zkušenost pro nás byla naprosto obohacující a plná nebo nakloněná. Teď už víme, že se známe, protože spolu už více než 20 let děláme metal od srdce a pocit, který máme v srdci kapely.


Osobně se mi na "Hungry as the Beast" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?

W/ No, je to docela těžké, v podstatě vše je založeno pouze na nás (B. A. Ripper a já) se každý podílíme 50% na hudbě k albu, například na „Hungry As The Beast“ jsme každý dali 4 písně, jakmile jsme si rozdělili riffy a kytarovou strukturu, začali jsme dělat aranže a psát texty, až když je hudba hotová, ale píseň končí, když si Ripper a já myslíme, že je struktura hotová včetně aranží, co se týče produkce a mixování, tak to trvá, dokud to nezní skvěle, snažíme se, aby naše hudba zněla tak, že každý nástroj zní čistě, ale dostatečně drsně a záběr má tu podstatu, kterou jsme v naší hudbě chtěli, víte, vůbec ne přeprodukovaně, ale dostatečně čistě, jako to bylo v 80. nebo 90. letech pro posluchače a fanoušky.

Na druhou stranu, vystoupení je něco jiného, chceme dát do koncertu hodně energie a přimět naše fanoušky, aby si ho užili a zanechali na svých tvářích široký úsměv a spokojenost s dobrou zuřivostí a jednoduchou zlou show, kterou děláme na pódiu, víte, že fanoušci a kapela musí mít při živém vystoupení synergii, stejně jako milostný vztah, naprosto souhlasím s tím, že chemie je mezi kapelou a fanoušky důležitá.

Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na WITCHTRAP se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince "Hungry as the Beast" jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.

W/ Když píšeme písničku, nejdřív vytvoříme hlavní riffy a podle toho, co v nás tyto riffy vyvolávají, začínáme mít nápady na text.

Na našich prvních deskách bylo psaní textů obtížné, protože nám chyběla angličtina a většina z nich byla vytvořena slovníkovým jazykem. Postupem času jsme se v tom ale zlepšili.

Může to být těžký proces a vždycky to bude vyžadovat novou úroveň obratnosti a mistrovství, protože byste neměli psát jen kvůli tomu, abyste měli déšť slov, kterými písničku vyplníte, musí to být umělecké.

Na písni „Hungry as the Beast“ jsme se snažili dát textům ten správný nádech poezie a výsledek nás velmi uspokojil. Jednou z věcí, která nás inspirovala a vedla k vytvoření tohoto typu textů, bylo studium textů vytvořených vynikajícími textaři, jako jsou Rob Halford a Ronnie J. Dio.


Pocházíte z Medelinu. Dohledal jsem si, že 90% Kolumbijců se hlásí k římsko-katolické církvi. Wikipedie dokonce uvádí, že 21 % katolíků bylo někdy svědkem exorcismu. U nás v Čechách, kde jsme skoro všichni ateisté, je to až nepochopitelné. Jak vás církev ovlivnila? Měli jste třeba někdy zakázané koncerty? Jak vnímá black thrash metal většinová společnost?

W/ Myslím, že všichni Kolumbijci jsou katolíci, hahaha. Nikdy jsem nevěděl o exorcismu nebo tak, to víš google má na webu spoustu keců.

No, tak nějak skutečnost, že jsem byl na základní a střední škole v katolické koleji, mě ovlivnila v jistém smyslu  a stal jsem se rebelem proti tomuto náboženskému studiu, vzpomínám si, že jsem byl proti všemu biblickému učení a na střední škole, musím potvrdit, že na konci každého školního roku, jsem ty pomýlené teorie napsané v této knize zpochybňoval a asistent učitele v 9. třídě si stěžoval, což byl důvod, proč jsem byl vyhozen ze školy hahahaha. Takže ve stejné době jsem se dostal rovnou do metalu a uvědomil si, že metalová hudba, to byla podle mě spousta myšlenek, které jsem měl v mé mysli proti náboženství už nějaký čas. V osmdesátých a devadesátých letech nebyla skutečným problémem společnost, i když ta byla taky, ale speciálně v některých částech naší rodiny, a policajti, kteří metalisty pronásledovali po celé dny, a později ty hloupé manýry v továrnách, že pro metalistu bylo nemožné najít práci kvůli našemu způsobu oblékání a dlouhým vlasům.

Naše scéna se scházela v některých zákoutích a parcích ve městě, kde jsme vše sdíleli a doma nahrávali a vyměňovali si těch pár metalových desek, nebo se bavili o tom, jak je společnost, náboženství a politika proti lidem a proti nám, tyhle sračky v nás vyvolávaly pocit agrese a spoustu vzteku a odvahy, myslím, že to je skutečný fakt, který nás přiměl zůstat v metalu silnější.

Dneska se to změnilo, na jednu stranu už nejsme z jejich pohledu závislí na drogách, každopádně se na nás dívají jako na dobré lidi, kteří si užívají jen extrémní hudbu, i když stále malá část společnosti proti nám udržuje všechny ty sračky, ale upřímně řečeno, v prvních letech to byla pro každého metalistu tady v Kolumbii opravdová osina v zadku.


Kdysi dávno, ještě na základní škole, mi jednou nakreslil do sešitu kamarád loga metalových kapel. Bylo to za socialismu a byl jsem kvůli tomu po škole. Přesto to byla krásná doba, člověk byl mladý a objevoval na přelomu osmdesátých a devadesátých let nové kapely. Dostali se ke mně tehdy VENOM a potom samozřejmě naši TÖRR. Jak jste své začátky prožívali vy? Můžeš našim čtenářům trošku přiblížit, jakým způsobem se tenkrát nahrávala u vás alba a jaké to bylo v Kolumbii? Zavzpomínej prosím.

W/ Ach jo, ta léta byla určitě úžasná a nádherná, vzpomínám si, jak bylo těžké sehnat desku Venom, Sodom, Slayeru, dokonce i Metallicy nebo Iron Maiden, abychom si ji doma nahráli, víte, v Kolumbii vůbec není rock'n'rollová kultura, Tady je Vallenatos, Cumbias, Salsa, a všechna ta mizerná hudba, kterou vlastně tak nesnáším, tyhle sračky zní všude, v ulicích v centru, v autobusech, v taxících, u sousedů v jejich vysokých reproduktorech ve vysoké hlasitosti, je to naprosto nudné a frustrující, takže např: v celém městě bylo tak 4 nebo 5 kopií možná méně od každého alba, které nějaký maniak dostal, protože jejich rodiny cestovaly do USA a přivezly nějakou kopii nějaké metalové kapely, a že deska mohla běžet po celé scéně, aby si každý mohl udělat domácí nahrávku. Takže jsme si vyměňovali desky na pár dní, abychom se dozvěděli o nějakém skvělém albu nebo desce, když dorazila na scénu.

O tom, jak jsme nahrávali naše vlastní alba kapel z ultra metalu, myslím tím kapely jako Parabellum, Astaroth, Reencarnacion a Danger a další, vlastně to byla pro všechny osina v zadku, dokonce i pro nás, vyráběli jsme si bicí soupravy a dokonce jsme si stavěli vlastní zkreslovací pedály s několika přáteli, kteří mají pár znalostí elektroniky, a věřte mi nebo ne, v některých případech jsme si postavili vlastní kytaru, stejně jako jsme to dělali s bicími soupravami, ale některé z těch kapel se snažily najít úsporné způsoby, jak si ty nahrávky zaplatit, bohužel v Kolumbii v nahrávacích studiích neměli tehdejší zvukaři žádné znalosti o tom, jak nahrávat metal, a proto ty kapely zněly jako syrové a hnusné, takže to bylo tak, jak to bylo uděláno, a všechny tyhle věci mají své kouzlo a vysokou hodnotu nejen pro nás jako dědictví naší hudby, dokonce i pro mezinárodní undegroundovou scénu.

Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash a black metal. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl by ses s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?

W/ Vlastně jsem se stýkal s několika metalovými ikonami, jako jsou Schmier, Mantas, Abbadon, Katon, Dolan, Tom Angel Ripper, a ti jsou ke mně tak skromní a milí a určitě jsou to fajn kluci, kteří mají můj respekt a já je mám opravdu rád. Ale muzikanti, se kterými bych si rád vyrazil alespoň na společné pivo, už jsou pryč: Lemmy, Cliff, Wendy Orlean Williams a Dio. Možná se s nimi v pekle setkám, pokud existuje nějaký život po životě.


Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na WITCHTRAP se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá (co jsem viděl videa), že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?

W/ Fuck Off Rock Star přístup, především považujeme každého z nás za fanouška metalu, rádi chodíme do metalových klubů nebo barů, chodíme na metalové koncerty a festivaly, abychom viděli začínající a místní kapely a samozřejmě některé z největších kapel, které milujeme, takže když jsme to řekli, myslíme si, že jsme jako vy nebo každý metalista, kupujeme fyzické věci, vinyly, CD a kazety a víme, že jsme přesně jako metalista, který poslouchá a užívá si naši hudbu. Takže být mezi metalisty, kteří se na nás přijdou podívat, podělit se o pár slov, vypít pár piv a popovídat si o metalu a tak, to je jedna z mých nejoblíbenějších chvil. Myslím tím, že když jsem během turné nebo hraní, cítil od nich lásku k naší hudbě, bylo to úžasné, ale zároveň my (oni a já) jsme začínali nová přátelství, to je něco, co miluji až do morku kostí, dokonce to všichni členové Witchtrap dělají na každém koncertě.

Kapela, to je něco, protože fanoušci dávají veškerou svou podporu hudbě, kterou děláme. Takže fanoušci si zaslouží být nám co nejblíž, ať se děje, co se děje, fanoušci jsou všechno. Chci říct, že fanoušci milují hudbu, kterou vytváříte, abyste uspokojili sami sebe, to je víc než dost na to, abyste pochopili, že fanoušci jsou to největší, co se umělci stane.

W/ Jo, jo, mám rád některé dobré kapely z dnešní doby a speciálně kapely z mé země, které se stále snaží udržet ten pravý metalový feeling naživu.

Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.

Mám na to podobný názor, i když bych chtěl ještě něco dodat, skutečný problém je, že dnešní trend je vytvářet hudbu s vysokou úrovní techniky, víš, bubeníci hrají high metronomické kousky na blastbeaty, ale groove se nějakým způsobem ztratil, Myslím, že mezi sebou soupeří, kdo bude hrát rychleji, aby se zbavil ostatních muzikantů, upřímně řečeno mi to přijde nudné a hloupé, myslím, že si tím uspokojují své ego a jde to proti muzikálnosti, pocitu nebo groovu v metalu, proto jsou tam tak skvělé kapely a muzikanti, ale nejsou tam skvělé písně.

 

Jsi už dnes pamětník. Doba se od osmdesátých let hodně změnila. Jste svým způsobem legendární kapela, máte spoustu fanoušků, zvou vás na koncerty. Přesto, jiné je toho opravdu spousta. Dnes máš internet, nové technologie, spousta lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Jak se díváš do budoucna? Bude metal už jen pro starý? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří WITCHTRAP?

W/ Jistě, nevíme, co se stane, ale podle našeho názoru se pravděpodobně metalová scéna pomalu obrátí pouze k místním kapelám a všechny kapely, dokud běží čas, přestanou koncertovat po celém světě, ale možná pouze v případě, že se znovu připojí nová kapela s dostatečným charismatem, aby nás všechny a scénu po celém světě přesvědčila, stejně jako v prvních dnech, navíc bez zásahu hlavních trendů vydavatelství, pak se metalová scéna znovu zvedne, jako nová renesance.

Co se týče WITCHTRAP, víte, že se vůbec nepřetvařujeme, prostě budeme pokračovat v tom, co děláme od začátku, i když právě teď jsme dospěli k tomu, jak pokračovat v tom, jak jsme chtěli znít a tvořit naši hudbu. Takže, nový materiál samozřejmě přijde a pokusíme se ho rozšířit a hrát v jiných zemích, jak jen to půjde, pro všechny zaryté Witchtrapmaniaky a nové Metalheads, kteří stále neposlouchají naši hudbu, o které víme, že jich jsou tisíce, a tak mohou využít své šance slyšet metalový hluk z Kolumbie.

Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste black thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Jezdíte turné, vystupujete na festivalech. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?

W/ Nah(no), nic nám nechybí, žijeme svůj sen, získali jsme víc, než jsme si kdy v životě mysleli, že budeme mít kapelu, dokonce jsme hráli v mnoha zemích, víc než mnoho kapel v Jižní Americe, to je něco, čeho si hluboko v našich myslích a srdcích nesmírně vážíme. Naši hudbu poslouchá několik undergroundových maniaků po celém světě, víme, že jich není milion, ale jsou to opravdoví Headbangers a to znamená všechno. Takže pokud k naší kapele přijde úspěch v podobě uznání, určitě to uvítáme, ale není to náš hlavní cíl, budeme pokračovat tak, jak to jde a je to pro nás perfektní.

 

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali styl zvaný black thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

W/ Označit kapelu nebo styl je velká chyba, kterou dělá mnoho z nás, kteří se věnujeme metalu, ale pokud můžeme definovat black thrash metal, myslím, že by to mohlo být takto: Rychlá hudba, chytlavé riffy, agresivní hlas, zlé texty a žádná módní hudba, ať je to klasika jako před 40 lety.

Ve WITCHTRAP hrajeme Witching Metal.

Pokud byste ve vroucím kotli spojili kapelu s následujícími charakteristikami: pak byste dostali Witching Metal, my nejsme Black Thrash Metal, my jsme Witching Metal.

Co chystají WITCHTRAP v nejbližších měsících?

W/ V posledních dnech jsme hráli na několika místních koncertech a ukázali witchtrapmaniakům naše poslední album „Hungry As The beast“, kromě toho se chystáme na nějaké turné v Jižní Americe, USA a pravděpodobně i v Evropě v příštím roce 2025, uvidíme, co se stane. A samozřejmě skládáme nové písně, znáte to, tohle šílenství nikdy nekončí.

Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Splněný klukovský sen. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! WITCHTRAP RULES!

Díky brácho, jsme ti moc vděční, že jsi nám poskytl tento prostor, abychom mohli říct něco o naší kapele a o tom, co jsme dělali po celá léta. Takže věř mi, že to pro nás hodně znamená, protože naše slova se díky tobě budou šířit po celé zemi a všude, což je kurva úžasné.

Děkujeme vám za přání dobrého metalu a samozřejmě se ještě setkáme.
Zůstaňte zlí, zůstaňte oškliví, zůstaňte metaloví.

Hugo „Witchhammer“ Uribe & WITCHTRAP


Recenze/review - WITCHTRAP - Hungry as the Beast (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 13. listopadu 2024

Interview - DECAYED EXISTENCE - Old, moldy death metal, a morbid nightmare that has become a cruel reality!


Interview with death metal band from California - DECAYED EXISTENCE.

Answered Harry Rocco (drums, vocals), Jeffrey Ke (guitars), thank you!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):

Ave DECAYED EXISTENCE! Greetings to California. Hope you're doing well. I'm just listening to your new release "The Beginning Of Sorrows" again this year and I'm thinking how great it is that after so many years on the scene you can put together such fresh and interesting material. How did the new record come about and what were your feelings going into the studio?

Harry Rocco - Well the new album came about with writing from two of my favorite writers Jeffrey Ke and Jason Davis. We threw some ideas together and it was a great collaboration and we felt really confident going into the studio with Andrew Giordanengo.

Jeffrey Ke - I felt like we were pretty confident going into the recording of this album. The tracks were solid and I think we had some unique songs going in.


I guess like any fan, I have it set up so that I listen to the album a few times first and then either come back to it or not. This year it was a bit more complicated with you. I feel like there are more layers to the record and that some of them come out after a longer period of time. The sound contributes a lot to that. The Beginning Of Sorrows strikes me as a dark record. Where did you record the album and who is responsible for the mastering? How do you perceive the shift in sound?

Harry Rocco - Yeah it's somewhat of a dark record but we are definitely in dark times with a lot to write about. We recorded the live stuff just in my garage in the jam room throwing around ideas. For the five songs we went to Andrew up in Yreka and threw those five songs down, the ones I like the most and he did a very good job! The sound shift you know it all sounds like Decayed. Decayed has different eras, we've been through many players and had to say the first five sound more modern. The last three songs which were live in the jam room are more of the old school Decayed back in the '90s hence Jason Davis being thrown into the fold as he was one of the original members. I thought it would be fun to have him write a couple songs.

With my favorite bands I buy the CD and the t-shirt straight away. "The Beginning Of Sorrows" has a classic cover. It's got undead floating around an old church. Is that a reference to a horror movie? How did the cover come about and how does it relate to the music itself? Who is the author and how did you guys get together? Speaking for myself, I have to say that it makes me uneasy, it's interesting.

Harry Rocco - Well if you notice on the cover of “Eulogy” there is a corpse outside the church and as in the cover of the new one The Beginning of Sorrows the same concept. You see, a lot of little lyrics I write comes from being a Protestant Christian. In fact I don't really go to church, I believe that we're two or more gathered in his name that is the church. I think the world trivializes church and religion whereas I would rather preach from a relationship standpoint through music. There's no references to any horror movies and Blast Art did the cover but yeah relates to the music as we try to write outside division or denomination we just write from the Bible and from our life experiences.


Please take us through the lyrics on the new record? Who is their author and how were they created? I'd also be interested to know where you got the inspiration for them.

Harry Rocco - Most of the songs like “Mind Wars” are about you know the struggle that we're going through as a country. What to believe, what's the truth… where there's a bunch of fact checking where the truth is lost in the sea of content. You can find whatever it is you think the truth is which to me is very scary. I Harry Rocco the author of the lyrics and since I'm the drummer it's a lot easier for me to place the lyrics as far as timing. Majority of my lyrics I get from life experiences and the Bible because the Bible has got me through so many things in life. I should have been dead a hundred times over but here I am in my 50s playing music doing what I do so there's some merit to that and above else. I thank Jesus and I hope that you can see the message by faith through grace there goes I not any denomination or anything that divides but by faith.

What I like about you is that even after all these years I still feel an enthusiasm for your music, a kind of hard to describe tingle. Your death metal has an old patina to it, but also energy and power. How do you compose new material? What process does a song have to go through before it is considered final?

Harry Rocco - Well we record everything we write on a Tascam, and if it hits on the Tascam then I'll write lyrics and you know it kind of has a mind of its own. I couldn't tell you really there's no process if I feel it and it inspires me then lyrics come quick, that's how we do it.

Jeffrey Ke - I would have to say on my end I do not do any lyrics and to be honest don't consider myself that good at it. Haha!. But I do a lot more of the riffs and ideas for beats. The songs “Beheading the Colossus” and “Escape the Dead” I wrote by myself with the big help of Harry Rocco doing the lyrics. So for me my process is I just come up with a beat in my head, could be random and then record that beat on my computer using a drum machine as filler and more of an idea of what I have in mind. Then I build off of it until eventually I get the basis for a full song and then present it to the band. We decide “yes we want to learn it” or no “we just don't feel it” but if we do all agree that we like it then we will build off it together switch up the drum beats if Harry has something better in mind and same thing with our rhythm guitarist Kyle Blasiger and bass player Ryan Brown. Early on when I first joined the band when I was 17 I had a lot more free time so me and Harry were able to hang out a lot and just write and write, now I'm like 31 working a full-time job and have a lot more responsibilities in my life and so I don't have as much time as I would like to do what we used to do, but I try to compensate with that by making music on the side and presenting it to the band.


The only original member of the band is drummer and vocalist Harry Rocco. The others have been added gradually. Is it hard to find like-minded musicians in California? DECAYED EXISTENCE has gone on hiatus several times. Why? How did you get together with the current lineup?

Harry Rocco - Yeah it is hard to find like minded musicians in this area for sure, some of them might not even be like-minded they just want to play music so they'll step in for a project here and there but they don't want to be long-term as they don't agree with the the Christian thing. I guess let's hope some of it rubbed off on them while they were with us is my hope. The current lineup is that I just looking into the past and try to pull up guys that I enjoyed writing with, Jeffrey Ke is one of the best, Jason Davis is a close second so I just wanted to get those guys and with my writing and throw it together and see what happened and I was very happy with how things turned out. I have an autistic son and I have to take time out to develop him as he is severely autistic and takes a lot of time but when everything gets settled I usually go back into the studio and throw down.

Jeffrey Ke - I would have to agree with Harry and say yes it's kind of hard to find like-minded musicians, I actually joined the band back in 2010 when I was 17 years old and still in high school. Around that time Me and two people I grew up with were like the only people that listen to Death Metal in my town. There were musicians but not a lot that liked metal and especially the extreme type of metal that I was into. So when I joined up with Harry in Decayed Existence it was awesome find someone that played a music style that I also played.


The formation of DECAYED EXISTENCE dates back to 1990. You remember the beginning of death metal in California. What were they like? How do you remember the old days? Who was actually your role model in the early days and how did the idea of playing death metal come about? Please reminisce for us.

Harry Rocco -Yeah do you remember Death Metal in the old days, I think some of it's called Thrash now but back in the old days Sepultura was Death Metal, now they're considered Thrash. A good example, everything for me I base off of the late '80s early '90s Death Metal as I lived in Santa Rosa and would frequent the Oakland's club The Omni as well as San Francisco's The Stone and I caught a gig at The Stone and it changed me I realized that's what I want to do. I was there to go see a band called DEATH and they had canceled but there was a band called Pestilence that filled in and the singer was a guy named Martin Van Drunen who I hung out with before the show and got to converse with. Then I saw them play and it blew my mind! Then I went home and bought the new DEATH which was an album called “Leprosy” and it fueled me and anything that came from Chuck Schuldiner after that was what I wanted to do. There was another guy with equal influence on me. It was a guy called Steve Rowe who's the front man for a band from Australia called Mortification, he had the best lyrics in all of metal! I really liked Mortification as they didn't just use one form of vocals they used the death growl as well as the thrash style and I liked that with each new mortification album I did not know what to expect. Is it going to be Thrash? Is it going to be Death? You didn't know and it inspired me to use both

Jeffrey Ke - I myself can't really comment on what it was like in the early '90s during the rise of death metal since I was born in 1992 haha. But I would have to say that early '90s death metal is what really got me into extreme metal and to this day Chuck Schuldiner from DEATH is still my hero / role model. The way he changed Death Metal and showed people that it can be more than just Cookie monster growls and singing about murdered. Kind of jealous of Harry in some aspects because I wish I could have seen some of the shows he saw back in the day! I was lucky enough to see Bolt Thrower on their last US tour in 2013.

 

A lot of my older friends (I'm also part of the older generation of metal fans) complain about today's times. Downloading music, impersonal attacks on the internet, lots of ballast, chaos, everything is faster but also ephemeral. How have these things affected you as a band? Have you had to adapt in any way?

Harry Rocco - Well it has affected me, I'm an analog old school analog guy. If I had the money I would prefer to record on 2 or 1/4 inch reel to reel analog the old school way. But now everything's digital and I've seen the light and I've turned that corner but I still have a learning curve with all this internet stuff, I'd rather spend the time writing music than learning what a PDF file is and I really miss spending hours at record stores that now no longer exist. As far as how it affected us we just make music whether we got to uploaded or you know recorded on a tape doesn't matter as long as we're still playing.

It's not all about the internet, which has changed the whole world, but also about new technologies. Analog versus digital. The new processes, the equipment, the studios look very different today than they used to. How do you perceive these things? Is it hard for you to keep up with the times? Or do you like to use different innovations?

Harry Rocco - I do like the innovations and I do like all the things that technology has brought however there is a fallback and I think when you get into guitar tone they're all kind of getting similar whereas in the old days if you had this mic with that amp or you know any combination of things you can get a drastically different sound and if you get a good formula you kept it to yourself in the old days. Where now there's tutorials and everything you know I don't know if that's innovative or not but the technology definitely is, it's hard to keep up with the times when you were so in love with the old ways but like with everything you know you got to change with the times. Now I'm not saying write a disco song because disco goes big, we will always be Decayed Existence but we are now in the digital world and we have switched and it's surprisingly good so far “knock on wood”.

Jeffrey Ke - Since I grew up as a teenager in the digital age I can't really comment on analog music equipment but I can say I believe that with it all being digital nowadays and music equipment and recording software being a so accessible, it's made it a lot easier for people to write music and get their ideas out there.

 

I don't want to flatter you unnecessarily, but from the promo photos you seem like a nice bunch of guys. There's an air of detachment in your music, a chemistry between the musicians. Is it really like that in real life? Do you sometimes go out for a beer, party together, meet families, etc.?

Harry Rocco - I think we get along fairly well but you know I'm a lot older than the other fellas I prefer to hang out with my grandkids. I'm sure they like to get rowdy at times. I can only speak for myself but you know. We're all friends, we all hang out and go to concerts together and we all like the same music.

Jeffrey Ke - Yeah we hang out! I actually grew up with our player Ryan Brown since I was in middle school. As I've been getting older and having more responsibilities like working along with becoming a first-time father I don't have as much time as I would like to spend with everyone. But we are all friends and we all do hang out with each other and have a beer or two. Haha

Every time I interview an older band, I always have to ask. What does death metal mean to you, how do you perceive it and how would you define it? I mean now more in terms of its philosophy, mood, atmosphere. For example, I think that death metal must always be played from the heart, otherwise it's not the same.

Harry Rocco - I do I too, I think that death metal should be played from the heart. You know growing up in the '80s and '90s I hated a lot of things. MTV everything that was commercial just made me want to puke, I kind of still feel the same way even though metal has come to the forefront since then. You know I can't really be critical of the people, I definitely know what I like and what I don't but I have to say all these different genres are divisive in my opinion and it keeps the music from spreading. For instance I'm not a big Deathcore fan but I do like some Deathcore bands. Just because I didn't know there was a different genre I started listening to a band called Impending Doom. I like them they're great, like their message and everything but since they've been genre-ized into Deathcore I think it did them a disservice. I would have just called us Death Metal but that just me as far as my philosophy of Death Metal just keep it true keep it real.

Thank you very much for the interview. I really hope to see you live somewhere soon. I wish your new album as many true fans as possible and may you do well in your private life. And you know what? I'm gonna go play "The Beginning Of Sorrows" again!

Harry Rocco - Right on man we appreciate all you do and thank you for spinning our new record. Hails from California! much love and respect!

Jeffrey Ke - Thank you for your time! Hails and Cheers!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - DECAYED EXISTENCE - Starý, plesnivý death metal, morbidní noční můra, která se stala krutou realitou!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Kalifornie - DECAYED EXISTENCE.

Odpovídali Harry Rocco (bicí, zpěv) a Jeffrey Ke (kytara), děkujeme!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):

Ave DECAYED EXISTENCE! Zdravím do Kalifornie. Doufám, že se vám daří dobře. Zrovna si opět pouštím vaši letošní novinku „The Beginning Of Sorrows“ a říkám si, jak je skvělé, že i po tolika letech na scéně dokážete složit takhle svěží a zajímavý materiál. Jak nová deska vznikala a s jakými pocity jste šli do studia?

Harry Rocco - Na novém albu se podíleli dva moji oblíbení autoři Jeffrey Ke a Jason Davis. Dali jsme dohromady pár nápadů, byla to skvělá spolupráce a do studia s Andrewem Giordanengem jsme šli s pocitem jistoty.

Jeffrey Ke - Měl jsem pocit, že jsme do nahrávání tohoto alba šli s velkou jistotou. Skladby byly solidní a myslím, že jsme do toho šli s několika jedinečnými písněmi.


Mám to asi jako každý fanoušek nastavené tak, že si album nejdříve několikrát poslechnu a pak se k němu buď vracím nebo ne. Letos to s vámi bylo trošku komplikovanější. Připadá mi, že má deska více vrstev a že některé vyniknou až po delší době. Hodně tomu přispívá zvuk. Na mě působí „The Beginning Of Sorrows“ jako temná deska. Kde jste album nahrávali a kdo je podepsán pod masteringem? Jak vnímáš posun ve zvuku ty?

Harry Rocco - Ano, je to poněkud temná deska, ale rozhodně se nacházíme v temné době a máme o čem psát. Nahrávali jsme živé věci jen u mě v garáži v jam roomu a házeli si nápady. Kvůli pěti písničkám jsme jeli za Andrewem nahoru do Yreky a dali tam těch pět písniček, které se mi líbí nejvíc, a on odvedl velmi dobrou práci! Posun zvuku, víte, že to všechno zní jako Decayed. Decayed má různá období, prošli jsme mnoha přehrávači a musím říct, že prvních pět zní moderněji. Poslední tři písně, které vznikly naživo v jam roomu, jsou spíš ze staré školy Decayed z devadesátých let, a proto se do nich hodil Jason Davis, který byl jedním z původních členů. Říkal jsem si, že by bylo fajn, kdyby napsal pár písniček.

U svých oblíbených kapel si kupuji rovnou CD i tričko. „The Beginning Of Sorrows“ zdobí klasický obal. Jsou na něm nemrtví, kteří se vznášejí kolem starého kostela. To je odkaz na nějaký hororový film? Jak cover vznikal a jak souvisí s hudbou jako takovou? Kdo je jeho autorem a jak jste se dali dohromady? Za sebe musím říct, že ve mně vzbuzuje neklid, je zajímavý.

Harry Rocco - No, jestli sis všiml, tak na obálce „Eulogy“ je mrtvola před kostelem a stejně jako na obálce nové desky The Beginning of Sorrows je to stejné. Víte, spousta drobných textů, které píšu, vychází z toho, že jsem protestantský křesťan. Ve skutečnosti do kostela moc nechodím, věřím, že jsme dva nebo více shromážděni v jeho jménu, které je církví. Myslím, že se svět církev a náboženství banalizuje, zatímco já bych raději kázal z hlediska vztahů prostřednictvím hudby. Nejsou tam žádné odkazy na nějaké horory a obal dělal Blast Art, ale jo, týká se to hudby, protože se snažíme psát mimo rozdělení nebo denominaci, prostě píšeme z Bible a z našich životních zkušeností.


Proveď nás prosím texty na nové desce? Kdo je jejich autorem a jak vznikaly? Zajímala by mě také, kde jsi pro ně bral inspiraci.

Harry Rocco - Většina písní jako „Mind Wars“ je o boji, kterým jako země procházíme. Čemu věřit, co je pravda... kde je spousta ověřování faktů, kde se pravda ztrácí v moři obsahu. Můžete si najít, cokoli si myslíte, že je pravda, což je pro mě velmi děsivé. Já jsem Harry Rocco autor textů, a protože jsem bubeník, je pro mě mnohem snazší umístit texty, co se týče načasování. Většinu textů čerpám ze životních zkušeností a z Bible, protože Bible mě v životě dostala přes spoustu věcí. Měl jsem být stokrát mrtvý, ale jsem tady a ve svých padesáti letech hraju hudbu a dělám to, co dělám, takže je to určitá zásluha a především. Děkuji Ježíši a doufám, že vidíte poselství skrze víru skrze milost tam jdu já ne nějaké vyznání nebo něco, co rozděluje, ale skrze víru.

Mně se na vás líbí, že i po těch všech letech pořád cítím z vaší hudby nadšení, takovéto těžko popsatelné chvění. Váš death metal má v sobě starou patinu, ale i energii a sílu. Jakým způsobem skládáte nový materiál? Jakým procesem musí projít skladba, než je považována za finální?

Harry Rocco - No, všechno, co napíšeme, nahráváme na Tascam, a když se to na Tascamu trefí, napíšu text a víš, že to má tak trochu vlastní hlavu. To ti nemůžu říct, opravdu neexistuje žádný proces, když to cítím a inspiruje mě to, tak text přijde rychle, tak to děláme.

Jeffrey Ke - Musím říct, že z mé strany texty nedělám a upřímně řečeno se v tom nepovažuji za tak dobrého. Haha!. Ale mnohem víc dělám riffy a nápady na beaty. Písně „Beheading the Colossus“ a „Escape the Dead“ jsem napsal sám s velkou pomocí Harryho Rocca, který dělal texty. Takže můj postup je takový, že si prostě v hlavě vymyslím beat, může být náhodný, a pak si ho nahraju na počítači pomocí bicího automatu jako výplň a spíš nápad, co mám na mysli. Pak z toho vycházím, až nakonec dostanu základ pro celou písničku, a tu pak předložím kapele. Rozhodneme se „ano, chceme se to naučit“ nebo „ne, prostě se nám to nelíbí“, ale pokud se všichni shodneme, že se nám to líbí, pak na tom společně postavíme a vyměníme údery do bicích, pokud má Harry na mysli něco lepšího, a to samé náš rytmický kytarista Kyle Blasiger a baskytarista Ryan Brown. Na začátku, když jsem se ke kapele přidal, když mi bylo sedmnáct, jsem měl mnohem víc volného času, takže jsme se s Harrym mohli hodně scházet a jen psát a psát, teď je mi tak jednatřicet, pracuju na plný úvazek a mám v životě mnohem víc povinností, a tak nemám tolik času, kolik bych chtěl, na to, co jsme dělali dřív, ale snažím se to kompenzovat tím, že dělám hudbu bokem a prezentuju ji kapele.


Jediným původním členem kapely je bubeník a zpěvák Harry Rocco. Ostatní se přidávali postupně. Je těžké najít v Kalifornii podobně smýšlející muzikanty? DECAYED EXISTENCE tako několikrát přerušili svoji činnost. Proč vlastně? Jak jste se dali se současnou sestavou dohromady?

Harry Rocco - Ano, v této oblasti je určitě těžké najít podobně smýšlející hudebníky, někteří z nich možná ani nejsou podobně smýšlející, jen chtějí hrát hudbu, takže se tu a tam zapojí do nějakého projektu, ale nechtějí být věrní, protože nesouhlasí s křesťanstvím. Doufejme, že se o ně něco z toho otřelo, když byli s námi, to je moje naděje. Současná sestava je taková, že jsem se prostě podíval do minulosti a snažil se vytáhnout kluky, se kterými mě bavilo psát, Jeffrey Ke je jeden z nejlepších, Jason Davis je těsně druhý, takže jsem chtěl prostě vzít tyhle kluky a s mým psaním a hodit to dohromady a uvidíme, co se stane, a byl jsem velmi spokojený s tím, jak to dopadlo. Mám autistického syna a musím si vzít čas na jeho rozvoj, protože je těžký autista a zabere to spoustu času, ale když se všechno urovná, většinou se vrátím do studia a vrhnu se na to.

Jeffrey Ke - Musím souhlasit s Harrym a říct, že ano, je docela těžké najít podobně smýšlející muzikanty, vlastně jsem se ke kapele přidal v roce 2010, když mi bylo 17 let a ještě jsem chodil na střední školu. V té době jsme já a dva lidi, se kterými jsem vyrůstal, byli asi jediní lidé, kteří v mém městě poslouchali death metal. Byli tu sice muzikanti, ale nebylo moc těch, kteří by měli rádi metal, a obzvlášť extrémní typ metalu, který mě bavil. Takže když jsem se spojil s Harrym v Decayed Existence, bylo úžasné najít někoho, kdo hraje hudební styl, který hraju i já.


Vznik DECAYED EXISTENCE je datován do roku 1990. Pamatujete začátky death metalu v Kalifornii. Jaké byly? Jak na staré časy vzpomínáš? Kdo byl vlastně vaším vzorem v počátcích a jak vznikl nápad hrát death metal? Zavzpomínej pro nás prosím.

Harry Rocco - Jo, vzpomínáš si na starý death metal, myslím, že dnes se tomu říká thrash, ale kdysi byla Sepultura death metal, dnes se považuje za thrash. Dobrý příklad, všechno pro mě vychází z death metalu konce 80. a začátku 90. let, protože jsem žil v Santa Rose a často jsem navštěvoval oaklandský klub The Omni a také sanfranciský The Stone, kde jsem zažil koncert a to mě změnilo, uvědomil jsem si, že to je to, co chci dělat. Měl jsem tam jít na kapelu DEATH, která to zrušila, ale zaskočila za ni kapela Pestilence, jejíž zpěvák se jmenoval Martin Van Drunen, se kterým jsem se před koncertem bavil. Pak jsem je viděl hrát a úplně mě to odrovnalo! Pak jsem šel domů a koupil si nové DEATH, což bylo album „Leprosy“, a to mě nakoplo a všechno, co potom vyšlo od Chucka Schuldinera, jsem chtěl dělat. Stejný vliv na mě měl i další chlapík. Byl to chlápek jménem Steve Rowe, který je frontmanem kapely z Austrálie jménem Mortification, měl nejlepší texty v celém metalu! Mortification se mi moc líbili, protože nepoužívali jen jednu formu vokálu, používali deathový growl i thrashový styl, a líbilo se mi, že s každým novým albem Mortification jsem nevěděl, co mám čekat. Bude to thrash? Bude to death? Nevěděl jsi a to mě inspirovalo k použití obojího.

Jeffrey Ke - Já sám se nemůžu vyjádřit k tomu, jaké to bylo na začátku 90. let v době vzestupu death metalu, protože jsem se narodil v roce 1992, haha. Ale musím říct, že právě death metal raných 90. let mě k extrémnímu metalu přivedl a dodnes je mým hrdinou / vzorem Chuck Schuldiner z DEATH. To, jak změnil death metal a ukázal lidem, že to může být víc než jen Cookie monster growl a zpívání o vraždění. V některých ohledech Harrymu tak trochu závidím, protože bych si přál vidět některé z těch koncertů, které kdysi viděl on! Měl jsem to štěstí vidět Bolt Thrower na jejich posledním americkém turné v roce 2013.

 

Spousta mých starších kamarádů (také patřím ke starší generaci metalových fanoušků) si stěžuje na dnešní dobu. Stahování muziky, neosobní útoky na internetu, spousta balastu, chaos, všechno je rychlejší, ale také pomíjivé. Jak tyhle věci ovlivnily vás, jako kapelu? Museli jste se nějak přizpůsobit?

Harry Rocco - No, ovlivnilo mě to, jsem analogový člověk ze staré školy. Kdybych měl peníze, raději bych nahrával na 2 nebo 1/4palcový kotouč na kotouč analogovým způsobem ze staré školy. Ale teď je všechno digitální a já jsem prozřel a otočil jsem, ale pořád se musím učit se všemi těmi internetovými věcmi, raději strávím čas psaním hudby, než abych se učil, co je to PDF soubor, a opravdu mi chybí hodiny strávené v obchodech s deskami, které teď už neexistují. Co se týče toho, jak nás to ovlivnilo, prostě děláme hudbu, ať už ji máme nahranou digitálně nebo nahranou na kazetě, na tom nezáleží, hlavně že pořád hrajeme.

Ono to není celé jen o internetu, který změnil celý svět, ale i o nových technologiích. Analog versus digital. Nové postupy, zařízení, studia dnes vypadají úplně jinak než dříve. Jak vnímáte tyhle věci? Je pro vás třeba těžké držet krok s dobou? Nebo rádi využíváte různé novinky?

Harry Rocco - Mám rád inovace a líbí se mi všechny ty věci, které technologie přinesly, nicméně je tu určitý ústupek a myslím, že když se dostanete ke kytarovému tónu, všechny se tak nějak podobají, zatímco za starých časů, pokud jste měli tento mikrofon s tímto zesilovačem nebo víte, jakou kombinací věcí jste mohli získat drasticky odlišný zvuk, a pokud jste získali dobrý vzorec, nechali jste si ho pro sebe, za starých časů. Kdežto teď existují tutoriály a všechno, co víš, nevím, jestli je to inovativní nebo ne, ale technologie určitě ano, je těžké držet krok s dobou, když jsi byl tak zamilovaný do starých způsobů, ale jako se vším, co znáš, musíš se měnit s dobou. Teď neříkám, že máme napsat disco song, protože disco jde na dračku, vždycky budeme Decayed Existence, ale teď jsme v digitálním světě a přešli jsme na jiný systém a zatím je to překvapivě dobré „ťuk ťuk na dřevo“.

Jeffrey Ke - Jelikož jsem jako teenager vyrůstal v digitálním věku, nemůžu se vyjadřovat k analogovému hudebnímu vybavení, ale můžu říct, že věřím, že když je dnes všechno digitální a hudební vybavení a nahrávací software jsou tak dostupné, je pro lidi mnohem snazší psát hudbu a dostat své nápady ven.

 

Nechci vám zbytečně lichotit, ale podle promo fotek vypadáte jako parta sympatických chlápků. Z vaší hudby je cítit nadhled, vzájemná chemie mezi muzikanty. Je tomu tak i doopravdy v reálu? Chodíte spolu občas na pivo, zapaříte, setkáváte se třeba s rodinami a podobně?

Harry Rocco - Myslím, že spolu vycházíme docela dobře, ale víš, že jsem o dost starší než ostatní kluci, raději se bavím s vnoučaty. Jsem si jistý, že se občas rádi vyřádí. Můžu mluvit jen za sebe, ale víš co. Všichni jsme kamarádi, všichni se scházíme a chodíme spolu na koncerty a všichni máme rádi stejnou hudbu.

Jeffrey Ke - Jo, scházíme se! Vlastně jsem s naším hráčem Ryanem Brownem vyrůstal už od střední školy. Jak stárnu a mám víc povinností, jako je práce spolu s tím, že jsem se stal poprvé otcem, nemám tolik času, kolik bych chtěl se všemi trávit. Ale všichni jsme přátelé a všichni se spolu scházíme a zajdeme na jedno nebo dvě piva. Haha

Vždycky, když dělám rozhovor s nějakou starší kapelou, tak se musím zeptat. Co pro vás znamená death metal, jak jej vnímáš a jak bys jej definoval? Myslím tím teď spíše z hlediska jeho filozofie, nálady, atmosféry. Já si třeba myslím, že death metal musí být vždy zahraný od srdce, jinak to není ono.

Harry Rocco - Já taky, myslím, že death metal by se měl hrát od srdce. Víte, když jsem vyrůstal v 80. a 90. letech, nenáviděl jsem spoustu věcí. Z MTV se mi ze všeho komerčního chtělo zvracet, a tak nějak to cítím pořád stejně, i když se metal od té doby dostal do popředí. Víš, nemůžu být kritický k lidem, rozhodně vím, co se mi líbí a co ne, ale musím říct, že všechny tyhle různé žánry podle mě rozdělují a brání hudbě v šíření. Já například nejsem velký fanoušek deathcoru, ale některé deathcorové kapely se mi líbí. Jen proto, že jsem nevěděl, že existuje jiný žánr, jsem začal poslouchat kapelu Impending Doom. Mám je rád, jsou skvělí, líbí se mi jejich poselství a všechno, ale protože byli žánrově zařazeni do Deathcore, myslím, že jim to udělalo medvědí službu. Já bych nás prostě nazval death metalem, ale to jen já, co se týče mé filozofie death metalu, prostě keep it true keep it real.

Děkuji moc za rozhovor. Pevně věřím, že vás uvidím brzy někde naživo. Přeji vaší nové desce, co nejvíc opravdových fanoušků a ať se vám daří i ve vašem soukromí. A víš co? Jdu si zase pustit „The Beginning Of Sorrows“!

Harry Rocco – Vážíme si všeho, co děláte, a děkujeme, že jste si pustili naši novou desku. Posíláme z Kalifornie hodně lásky a úcty!

Jeffrey Ke - Děkuji za váš čas! Zdravíme a na zdraví!

Recenze/review - DECAYED EXISTENCE - The Beginning Of Sorrows (2024):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine