DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkeminterview. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 25. dubna 2026

Interview - INTOXICATED - Raw, mangy death thrash metal that will break every bone in your body and blast your brains out of your head!


Interview with thrash death metal band from Florida - INTOXICATED.

Answered Erik (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026):

Ave INTOXICATED! Greetings from the Florida catacombs! When I wrote a review of your album “Walled” six years ago, I thought to myself, “Damn, this band would be worth an interview.” I was listening to that album on repeat. A massacre in the morgue exactly how it should be, I told myself. Could you please start by introducing INTOXICATED? How did you get together? I’d be interested in hearing about your very beginnings. Could you please walk us through your band’s history?

Erik: I started the band in 92, it took a good year to get the right guys to do something of substance. When the original lineup was finally in place, we were on fire immediately. All we did was jam, and for a few of us I truly believe it saved us. We were all either state raised or with a fucked up home life. We were a mess. Heavy music brought us together, and gave us a purpose.


Let’s move on to the new album “The Dome”… I’ve had it at home for a while now for a review, and I’ve been listening to it on repeat. I’m absolutely loving it! It’s the perfect resurrection of old-school Florida death thrash metal! How did the album come together, and what’s changed in the six years since your last release?

Erik: We did release our first full length in 2022 titled “Watch you Burn“ After “Walled“ we never stopped writing. Everything was flowing and we’re super proud of the record. We added a long time friend,guitar player John Sutton to the band right after Walled was released. We write well together and adding another guitar thickend up the sound for sure. Organically the tunes are getting faster and heavier. A few challenges also happened with our bass player and great friend Gregg Roberts having complete kidney failure and our drummer no longer being able to tour. It took a few months to get the right guys to complete the line-up but we could’nt be happier. Shawn Clarson on Bass and Colin Vaccaro on Drums. PS Gregg just got a transplant and is healing well. We are all still the best of friends

I’ve been listening to death thrash metal since its inception, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that gritty, moldy sound. You sound like a mix of the early albums by SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, and MASTER. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? It sounds very analog!

Erik: Thats cool you noticed and while we didnt record to tape we did only use real amps,drums, ect..Of course we want it to sound as good as it can but It has to sound real. We recorded in Tampa Florida at Candor Recording studio with a great friend of mine Ryan Boesch. It’s the old Morbid Angel spot. Ryan and I completley rebuilt the place and honestly thats how we could afford to record there. I love working and growing with the same people. Ryan understands the vision Intoxicated has. He’s great!


What is the theme of your lyrics? Where do you get your inspiration, and who are your favorite authors? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one has influenced you the most?

Erik: I write the lyrics, I enjoy the process. Writing lyrics is trippy! I usually have an idea but almost always the final outcome goes a completly different direction. Playing guitar and singing is also a factor but I don’t cut myself any slack. I write the lyrics and then have to learn how to sing and play each tune. It has to be intresting and not over rhythmic. For “The Dome“ the running theme is mostly my view on the current state of the world and also my strong belief we’ve all been lied to. I’ve come to the conclusion i don’t know anything and I’m ok with that. My education only went to 8th grade so i don’t do a ton of reading but I feel like i’m fairly street smart.

How are things going with INTOXICATED and live shows? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far? Are you interested in a longer tour?

Erik: We love playing live, it’s where we find ourselves at our best. We just finished a US tour with Obituary and were able to play a ton of the new album. We’re going to EU at the end of this year to continue supporting the new record. We’ll go anywhere!


You’re from Altamonte Springs and play extreme death thrash metal. Our readers would definitely be interested in hearing how the metal scene works over in Florida. To be honest, I’ve been hearing nothing but great bands coming out of there lately. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Eriki: The scene is strong and it’s a great mix of young and older people. Even local shows will bring out a bunch of heads. There are alot of touring musicians from this area and everyone comes out. Shows are exciting and full of energy

You can tell from your music that you’re influenced by both the American metal scene and old European bands. What about you as fans? Do you prefer classic ’90s metal, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on INTOXICATED.

Erik: I’m a big fan of 90‘s metal for sure. I think you can tell we love Death, Obituary, Raped Ape.

I’m sure we pull from all decades of bands.


When you started out, it was 1992. I read somewhere that Chuch Schuldiner from DEATH himself was behind your formation. Is there any truth to that? And how do you remember your early days? Hey, and why have you actually released so little on physical media?

Erik: Chuck was great; we had already been friends awhile. He'd done some guest vocals on our second EP "Scars". He just came in and slayed it. Those sessions were so much fun. Obituary’s Ken Andrews played bass on that entire EP as well. Chuck and Gene drove up and hung a few nights, I believe they were doing pre-production for Symbolic. Recording at his house happened organically. He had just bought a bunch of recording gear and started what became Black Diamond Studios. I think we were the guinea pigs, but his work ethic was impressive, and the vibe was sick. Chuck played a solo on one of those tunes and we got Trevor Perez to do some guest vocals as well. Trevor came to all those sessions, and ended up doing to cover art for that one "Drain" and our next one "Metalneck" Chuck had a great way of getting the best out of you, while keeping the vibe sick. "Let the metal flow” he always said.

  

Every musician had to start somewhere. How was it for you? Do you have a classical music education? Who was your role model? Do you still remember the first concert you ever attended? Your first time performing on stage? Please reminisce for us… What was it like in Florida in the nineties?

Erik: My uncle gave me a guitar when I was 11 and I learned a few cords and loved it, but like I said I spent most of my youth state raised. I’d say I started really late as far as playing seriously. Definitely self taught, but have always been really lucky to have friends that shred. Guitar didn't come naturally to me, I’ve always and still do really have to work at it and practice. I’ve always played with dudes better than me but vowed never to be the last in the band to learn something. That mindset has served me well. My favorite players are mostly all right from my home town. Ken Andrews of Obituary, Bobby Koelble of Death. Definitely Chuck Schuldiner Death, and I've alwas been heavily influenced by the vocals of Chuck and John Tardy. I genuinely feel lucky to come up in Florida.


What does death thrash metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings as well.

Erik: I like the term but I also don’t think to much about it. We just play heavy music we enjoy. I don’t want to be so worried if it’s death metal or thrash, or death thrash. If it’s good it’s good. That’s just my take on it.

One final question. What does INTOXICATED have planned for the coming months? What can we fans look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

Erik: We just got home from a US tour with Obituary that was amazing. Those shows were crazy! We’re getting ready to have a celebration of our new record here in Orlando. We’ll be supporting Gatecreeper and we’re super excited to celebrate this in our home town. Intoxicated will be going to EU at the end of the year. We have a ton of sticks in the fire!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll be walking past the cemetery. It’s clear what I’ll be playing on my player - “The Dome.” And really loud. I wish the album the best possible sales and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! True metal forever!

Erik: Thank you for having us, we really appreciate the opportunity to share our take on heavy music.

Cheers! Erik/Intoxicated


Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):

Rozhovor - INTOXICATED - Syrový, prašivý death thrash metal, který vám poláme všechny kosti v těle a vystřelí mozek z hlavy!


Rozhovor s thrash death metalovou skupinou z Floridy - INTOXICATED.

Odpovídal Erik (zpěv, kytara, děkujeme!

Recenze/review - INTOXICATED - The Dome (2026):

Ave INTOXICATED! Zdravím do floridských katakomb! Když jsem psal před šesti lety recenzi na vaši desku „Walled“, říkal jsem si, hergot, tahle kapela by stála i za rozhovor. Album jsem totiž poslouchal pořád dokola. Masakr v márnici, přesně jak má být, říkal jsem si. Můžeš nám prosím na začátek představit INTOXICATED? Jak jste se dali dohromady? Zajímaly by mě vaše úplně začátky. Mohl bys nás prosím provést historií vaší kapely?

Erik: Kapelu jsem založil v roce 92 a trvalo dobrý rok, než jsme sehnali ty správné lidi, aby udělali něco podstatného. Když se konečně sešla původní sestava, hned jsme se rozjeli. Jen jsme jamovalo a pro některé z nás to byl způsob (opravdu tomu věřím), jak se zachránit. Všichni jsme buď vyrůstali ve špatných podmínkách, nebo měli rozvrácený rodinný život. Byli jsme na holičkách. Těžká hudba nás spojila a dala nám smysl života.


Pojďme k novému albu „The Dome“…mám jej doma už nějakou dobu na recenzi a poslouchám ho pořád dokola. Neskutečně mě baví! To je dokonalá exhumace starého floridského death thrash metalu! Jak deska vznikala a co se za těch šest let od minulého počinu změnilo?

Erik: V roce 2022 jsme vydali naši první plnohodnotnou desku s názvem „Watch you Burn“. Po „Walled“ jsme nepřestali psát. Všechno plynulo a jsme na tu desku nesmírně hrdí. Hned po vydání Walled jsme do kapely přibrali dlouholetého přítele, kytaristu Johna Suttona. Skvěle jsme spolu psali a přidání další kytary zvuk rozhodně zahustilo. Melodie jsou organicky rychlejší a těžší. Objevilo se také několik problémů, když našemu baskytaristovi a skvělému příteli Greggovi Robertsovi selhaly ledviny a náš bubeník už nemohl koncertovat. Trvalo několik měsíců, než jsme sehnali ty správné lidi, abychom dali dohromady sestavu, ale nemohli bychom být šťastnější. Shawn Clarson na baskytaru a Colin Vaccaro na bicí. PS: Gregg právě podstoupil transplantaci a dobře se hojí. Pořád jsme všichni nejlepší přátelé.

Poslouchám death thrash metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový mix pradávných alb SOLSTICE, DEATH, OBITUARY, POSSESSED, MALEVOLENT CREATION, DEMOLITION HAMMER, MASTER. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Zní to hodně analogově!

Erik: To je super, že sis všiml, a i když jsme nenahrávali na kazetu, používali jsme jen skutečné zesilovače, bicí atd. Samozřejmě chceme, aby to znělo co nejlépe, ale musí to znít skutečně. Nahrávali jsme v Tampě na Floridě ve studiu Candor Recording s mým skvělým kamarádem Ryanem Boeschem. Je to staré místo Morbid Angel. S Ryanem jsme to místo kompletně zrekonstruovali a upřímně řečeno, jen tak jsme si mohli dovolit tam nahrávat. Miluji práci a růst se stejnými lidmi. Ryan chápe vizi Intoxicated. Je skvělý!


Co je tématem vašich textů? Kde berete inspiraci a kteří autoři jsou vaši nejoblíbenější? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Erik: Píšu texty, ten proces si užívám. Psaní textů je bláznivé! Obvykle mám nápad, ale téměř vždycky se konečný výsledek ubírá úplně jiným směrem. Hra na kytaru a zpěv jsou také faktorem, ale nenechávám se tím příliš ovlivnit. Píšu texty a pak se musím naučit je zpívat a hrát každou melodii. Musí to být zajímavé a ne přehnaně rytmické. V případě „The Dome“ je hlavním tématem můj pohled na současný stav světa a také mé silné přesvědčení, že nám všem lhali. Došel jsem k závěru, že nic nevím, a s tím jsem v pohodě. Moje vzdělání sahalo jen do 8. třídy, takže moc nečtu, ale mám pocit, že jsem docela chytrý.

Jak jsou na tom s nimi INTOXICATED a koncerty? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Erik: Milujeme hraní naživo, je to místo, kde se nacházíme v nejlepší formě. Právě jsme dokončili turné po USA s Obituary a stihli jsme zahrát spoustu  z nového alba. Na konci tohoto roku se chystáme do EU, abychom i nadále podporovali novou desku. Pojedeme kamkoli!


Pocházíte z Altamonte Springs a hrajete extrémní death thrash metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás na Floridě metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás znovu slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Eriki: Scéna je silná a je to skvělá směs mladých i starších lidí. I místní koncerty přilákají spoustu lidí. Je tu spousta hudebníků na turné z této oblasti a všichni se hlásí. Koncerty jsou vzrušující a plné energie.

Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na INTOXICATED největší vliv.

Erik: Jsem velký fanoušek metalu z 90. let, to je jasné. Myslím, že je vidět, že milujeme Death, Obituary a Raped Ape.

Jsem si jistý, že čerpáme z několika desetiletí starých poctivých kapel.


Když jste začínali, tak se psal rok 1992. Někde jsem četl, že u vašeho vzniku stál samotný Chuch Schuldiner z DEATH. Co je na tom pravdy? A jak na vaše začátky vzpomínáš? Hele a proč jste toho vydali na hudebních nosičích vlastně tak málo?

Erik: Chuck byl skvělý; už jsme byli nějakou dobu přátelé. Hostoval nám na našem druhém EP „Scars“. Prostě přišel a rozjel to. Ty nahrávky byly fakt zábavné. Ken Andrews z Obituary hrál na celém EP na basu. Chuck a Gene přijeli autem a na pár večerů se sešli, myslím, že dělali předprodukci pro Symbolic. Nahrávání u něj doma probíhalo přirozeně. Zrovna koupil spoustu nahrávací techniky a založil to, co se později stalo Black Diamond Studios. Myslím, že jsme byli pokusní králíci, ale jeho pracovní morálka byla působivá a atmosféra byla úžasná. Chuck zahrál sólo na jednu z těch písní a dostali jsme i Trevora Pereze, aby nahrál i nějaké hostující vokály. Trevor chodil na všechna nahrávání a nakonec nahrál obal pro „Drain“ a pro naši další „Metalneck“. Chuck měl skvělý způsob, jak z vás dostat to nejlepší, a přitom udržet úžasnou atmosféru. „Nechte metal plynout“: vždycky říkal.

  

Každý muzikant nějak začínal. Jak tomu bylo u tebe? Máš klasické hudební vzdělání? Kdo byl tvým vzorem? Vzpomeneš si ještě na svůj první navštívený koncert? Na první vystoupení na pódiu? Zavzpomínej pro nás prosím… Jaké to bylo na Floridě v devadesátých letech?

Erik: Strýc mi dal kytaru, když mi bylo 11, a naučil jsem se na pár strun a miloval jsem to, ale jak jsem říkal, většinu mládí jsem strávil ve chudobě. Řekl bych, že jsem s vážným hraním začal docela pozdě. Rozhodně jsem se učil sám, ale vždycky jsem měl velké štěstí na přátele, kteří skvěle hrají. Kytara mi nepřišla přirozená, vždycky jsem na ní musel a stále musím opravdu pracovat a cvičit. Vždycky jsem hrál s chlápky, kteří byli lepší než já, ale přísahal jsem, že nikdy nebudu poslední v kapele, kdo se něco naučí. Toto myšlení mi dobře posloužilo. Moji oblíbení hráči jsou většinou všichni z mého rodného města. Ken Andrews z Obituary, Bobby Koelble z Death. Určitě Chuck Schuldiner z Death a vždycky mě silně ovlivňovaly vokály Chucka a Johna Tardyho. Opravdu se cítím šťastný, že jsem se mohl narodit na Floridě.


Co pro tebe znamená death thrash metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Erik: Líbí se mi ten termín, ale moc o něm nepřemýšlím. Hrajeme prostě heavy music, která nás baví. Nechci se tolik trápit tím, jestli je to death metal nebo thrash, nebo death thrash. Pokud je to dobré, tak je to dobré. To je jen můj pohled na věc.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají INTOXICATED v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Erik: Právě jsme se vrátili z amerického turné s Obituary, které bylo úžasné. Ty koncerty byly šílené! Připravujeme se na oslavu naší nové desky tady v Orlandu. Budeme předskakovat Gatecreeper a jsme nadšení, že to můžeme oslavit v našem rodném městě. Intoxicated pojedou na konci roku do EU. Máme v ohni spoustu klacků!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Dome“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! True metal forever!

Erik: Děkujeme za rozhovor, opravdu si vážíme příležitosti sdílet náš pohled na heavy music.

Na zdraví! Erik/Intoxicated



Recenze/review - INTOXICATED - Walled (2020):


úterý 21. dubna 2026

Interview - TEUTONIC SLAUGHTER - Aggressive, raw, wild, and unrestrained thrash metal forged from the highest quality steel!


Interview with thrash metal band from Germany - TEUTONIC SLAUGHTER.

Answered Philip (vocals, guitars), thank you!

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Ave TEUTONIC SLAUGHTER! Greetings to Germany, I hope you are doing well! I am, because I just got back from work, where I listened to your new album "Cheap Food" all day long. I work on a computer and had my headphones on the whole time. I am literally fascinated by the energy I feel from the album. You probably won't reveal the recipe for where you get it from, but I'm sure you'll be happy to describe how the new album came about? Has the way TEUTONIC SLAUGHTER composes changed in any way compared to previous albums?

Cheers Jakub and warm greetings to the Czech Republic. Thanks for your request! We’re really happy that you like “CHEAP FOOD” so much.

If there were a secret recipe, we’d love to know it ourselves. With this album we stayed true to our line while also changing things a little. We’ve gotten older and more mature. Nowadays we look at the production of an album differently, and since 2023 we’ve had two new members in the lineup, Ivan and Nico, who brought fresh energy into the band.

What hasn’t changed is that you have to feel the music. If you already feel like headbanging and going wild in the rehearsal room, the song can’t be that bad. And if the spirit then jumps to the audience when we play it live, then it has to be recorded. We’ve been doing it that way since 2012.

On “Cheap Food” you can simply hear that we’ve all become better at our instruments. With Nico and Ivan we’ve gained two outstanding musicians (and people), so during the songwriting process there were more ideas floating around. On previous recordings the songs were finished faster. If someone brought in an idea, we would only work on it slightly and then finalize it.

Today we combine several ideas with each other. What’s important is that it always feels like Teutonic Slaughter. The framework in which we move has expanded since working on “Cheap Food”, and we’re ready to make use of that. At the same time you can always expect old-school thrash straight in your face from us. And hopefully that makes you grin broadly whether you’re in the rehearsal room, in front of or on the stage, or in the office or car listening to “Cheap Food.” For us it works every time… hahaha!


Personally, I like one thing most about "Cheap Food," and that's the melodies. Clear, distinct, you rely on interesting riffs, the songs gradually build up, they have drive and power. In my opinion, these are the things that make good music great. I'd be interested to know how you know when a song is finished? Who has the final say? And how do you perceive their live performance? Does there have to be chemistry between you and then between you and the fans? Do you have ideas that you then discard?

The melodies we were able to include on “Cheap Food” are part of the development described above. Because the songs are only finished through our collective work, we all enrich the basic structure and create a living song that you can intuitively feel.

In fact, since working on “Cheap Food” we haven’t discarded a single song anymore. Some ideas were postponed a bit, but later picked up again when the feeling was right. A song is only finished when all of us can stand behind it. All or nothing.

And as mentioned earlier, the songs also have to convince live. You can simply feel whether the audience likes a song or not. You feel what kind of energy is being transmitted. And so far our instincts have never deceived us.

I know a lot of bands who only have lyrics for their songs so that they have something to sing. What I've always loved about TEUTONIC SLAUGHTER is that they have an idea, a meaning, an opinion. How do they come about? When does inspiration strike, and how do you fit them to the music? Personally, I think writing lyrics is an incredibly difficult discipline, and they are great, especially on the new album "Cheap Food." I often say to myself, yes, that's exactly it, that's how I feel too.

I’m really happy to hear that you sometimes found yourself reflected in the lyrics. I (Philip) write all the lyrics for the songs. That’s both the privilege and the burden of the singer.

It’s important to me to critically engage with what’s happening in the world and to see things in context in our globalized world. Rarely is there a lyric idea before the first riff of a new song exists. Usually the text grows together with the music. It’s an intuitive feeling about what fits the mood of the song.

There are topics I’ve always wanted to write about, and once a connection appears, the machinery starts running. I don’t approach it in an overly literary way. It should feel authentic and come from genuine emotion. And if I feel something when music and lyrics come together, I hope the listener will feel it too.


The opening intro is a terrifying story that took place in your city. Could you please tell us more about it? I tried to find out more details, but I didn't read much because I don't speak German.

In 1989 there was an armed bank robbery in our hometown Gladbeck. The two robbers took hostages and fled from the police. What followed was a police chase that was practically unprecedented.

During their escape the robbers even gave interviews to the press. They blackmailed the police and were successful several times. The media sensationalized everything as if the two were superheroes. But they were criminals terrible criminals.

While the police stood by helplessly, journalists surrounded them and they were even able to drive through downtown Cologne. No intervention… nothing.

When the police were finally forced to act, one of the hostages died during the shootout. Before that, a young man had already been killed during the hostage situation. Two young people lost their lives because the police were not prepared for such a situation and the journalists were hungry for sensation.

It was a tragedy. But fortunately it changed a lot. Police and media practices in Germany were massively reformed because of this event. Laws were tightened and procedures improved. It’s important to remember what can happen when too many people behave wrongly when too many people look away and only pursue their own success.


I always tell everyone that it's clear that rock and heavy metal came first, and only then did thrash metal follow. Without foundations, there can be no development. Staying in the past for a moment, which musicians actually got you into music? Is there anyone you still admire today, someone you'd like to meet and thank for their inspiration?

For me personally it was KISS. My father had a big stereo system in the living room back then, which I already loved as a small kid. And what else does a little boy like? Dinosaurs!

Then one day the cover of “Destroyer” by KISS was lying on top of the stereo system. And there was Gene Simmons wearing his dinosaur/dragon boots. From that moment on we had to listen to KISS every day. That hasn’t really changed to this day.

Later of course Ruhr area heroes like Kreator, Sodom, Darkness, and Violent Force were added for me. But KISS will always be something special. And damn yes I’d love to meet Gene Simmons in person someday!

I always take each band as a whole. Not just their music, but also their performance, how they treat their fans. To be honest, a band can play like gods, but then I come to a concert and they're arrogant and deserve a few slaps, so that's the end of it for me. What I've always liked about TEUTONIC SLAUGHTER is that you're down to earth, easygoing, passionate guys who go for it head first. How do you perceive your fans? It seems to me that you enjoy every performance immensely. Am I right?

Absolutely! We are fans ourselves and we make music for thrash metal maniacs. What could be better than a bunch of metal lunatics having an awesome evening together?

As mentioned earlier, we’re a very intuitive band. We want to feel the music. Music should bring joy. It’s not about feeding your ego but about having a great time. And you can feel that at our concerts. It’s not an artificial feeling it’s pure conviction.


How do you perceive contemporary metal? Do you have any favorite bands? I don't know about you, but lately it seems to me that everyone is playing faster and faster, crazier and crazier, more and more incomprehensibly. You stand under the stage, nod your head for a while, thinking what great musicians they are, and then you don't remember anything. Then you go home and prefer to listen to good old Saxon.

I think it’s difficult when you can’t feel metal anymore. When it becomes almost academic only about making everything faster and more technical. Don’t get me wrong, it’s incredibly impressive. But not much sticks with you if it’s only technically brilliant but lacks passion and conviction.

There are bands where you can hear that they are a concept product from the beginning. A group assembled to achieve success with a certain formula. Sometimes even cast together or assembled over the internet to produce whatever music is trendy at the moment. As a fan you can feel that. At least I think so. And something important gets lost there especially personality.

Metal has entered the mainstream and concept bands with masked members who hide their identities are at a peak right now. Because the people in those concepts become interchangeable, the music becomes somewhat arbitrary.

And yes then I’d rather listen to “Malevolent Assault of Tomorrow” by Violent Force for the hundred-thousandth time!

At the same time there are many young bands who dare to be weird, unique, and individual. They don’t worry about technical finesse but simply feel what they’re playing. Metal is far from dead today you just have to keep your eyes and ears open and you’ll find real diamonds.

 

You are also a bit of a veteran now. Times have changed a lot since your beginnings. Today you have social networks, new technologies, and many people listen to music by downloading it, listening to it, and then either forgetting about it or deleting it. You strike me as positive people. How do you see the future? Will metal only be for old people, since you play a style that originated a long time ago? And how do you perceive these changes as a musician? Where is TEUTONIC SLAUGHTER headed at the moment?

I feel like the scene is actually getting younger again. At least here in Germany. The new generation seems to handle media more consciously. They grew up with it and often understand the risks better than some veterans… hahaha.

We experience amazing support and we’re very grateful for it. A few years ago the average age at our concerts was much higher. Now the young maniacs are coming back—maybe sent by their parents to listen to “real music”… hahaha.

We’re very happy that our fans stay loyal and still buy vinyl, CDs, and patches from us despite all the digital options. We’re proud of every Teutonic Slaughter shirt we see out there.

New technology is also an opportunity. We see that right now with what’s happening around “Cheap Food.” The reach is enormous and we’re amazed from which corners of the world people suddenly contact us.

And people don’t just want to consume they want to be part of a feeling. We shouldn’t demonize new technologies but learn to use them consciously. Then they can enrich us all. But yes, in times of AI, anyone who wants something authentic has to question their own consumption habits.

We’ll stay true to ourselves and keep a close connection with our fans. We look forward to many great moments together!

 

As a band, you surely still have some dreams, goals, and targets you want to achieve. Can you tell us what they are? You are thrash veterans, you record great albums, you still sound enthusiastic about music. You play concerts, perform at festivals, you have tours. Is there anything missing from the puzzle?

We’re really grateful for everything we’ve experienced with Teutonic Slaughter so far. If we could wish for something, it would be amazing to bring “Cheap Food” to some bigger festival stages.

Especially outside of Germany we haven’t been represented that much yet. One of my personal dreams would be to destroy the stage at OBSCENE EXTREME in the Czech Republic!

We are coming to the end, so I would like to try a more philosophical question. How would you define the music called thrash metal? What does this music mean to you and why did you choose this particular style?

For us, thrash metal is rebellion a punk attitude dressed in metal… and much more. For Teutonic Slaughter it’s home.

Our name isn’t a coincidence. We grew up in the Ruhr area with bands like Kreator, Sodom, Darkness, Living Death, and Violent Force. When we started we didn’t even have a specific musical style in mind. We just wanted to make music.

And intuitively it became Teutonic thrash metal. I think we simply can’t do anything else—and it feels right.

What does TEUTONIC SLAUGHTER have planned for the coming months? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, labels, promoters, here's your chance...

First of all, thank you very much for all the support. It’s crazy what has happened since the release of “Cheap Food.” We’re extremely grateful.

Special thanks go to Thomas “Duck” from Ironshield Records, Markus Lübke from ML-Records (the album’s producer), and Timon Kokott (artwork and design).

We still have a few gig slots open for 2026, and we’re looking forward to destroying a few more stages with you so feel free to contact us!

Planning for 2027 and our 15th anniversary is already underway, and you can be curious about what’s coming next. We’re looking forward to many great moments with you!

Thank you very much for the interview. You have no idea what it means to me. I wish you lots of great ideas, sold records, sold-out concerts, and success in your personal lives. See you at the concert! TEUTONIC SLAUGHTER RULES!

Thank you brother! It was a great pleasure for us. Hopefully we’ll see each other in the pit someday.

“Hail to the Witches Rock N Roll!!!”


Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):


Rozhovor - TEUTONIC SLAUGHTER - Agresivní, syrový, divoký a nespoutaný thrash metal, který je ukovaný z té nejkvalitnější oceli!


Rozhovor s thrash metalovou skupinou z Německa - TEUTONIC SLAUGHTER.

Odpovídal Philip (zpěv, kytara), děkujeme!

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Ave TEUTONIC SLAUGHTER! Zdravím do Německa, doufám, že se máte dobře! Já ano, protože jsem se právě vrátil z práce, kde jsem celý den poslouchal vaší novou desku "Cheap Food". Pracuji na počítači a sluchátka jsem měl pořád na sobě. Doslova mě fascinuje energie, kterou z desky cítím. Recept na to, kde se ve vás bere, mi asi neprozradíš, ale určitě mi rád popíšeš, jak novinka vznikala? Změnil se nějak způsob, jakým TEUTONIC SLAUGHTER skládají oproti minulým albům?

Ahoj Jakube a vřele zdravíme do České republiky. Díky za tvůj rozhovor! Jsme opravdu rádi, že se ti „CHEAP FOOD“ tolik líbí.

Kdyby existoval nějaký tajný recept, rádi bychom ho sami znali. U tohoto alba jsme zůstali věrni naší linii a zároveň jsme věci trochu změnili. Zestárli jsme a jsme vyzrálejší. Dnes se na produkci alba díváme jinak a od roku 2023 máme v sestavě dva nové členy, Ivana a Nica, kteří do kapely vnesli svěží energii.

Co se nezměnilo, je to, že hudbu musíte cítit. Pokud už máte chuť ve zkušebně tlouct hlavou a divočit, píseň nemůže být tak špatná. A pokud se pak duch přenese na publikum, když ji hrajeme naživo, pak se musí nahrát. Děláme to tak od roku 2012.

Na „Cheap Food“ je prostě slyšet, že jsme se všichni zlepšili v hraní na nástroje. S Nicem a Ivanem jsme získali dva vynikající hudebníky (a lidi), takže během procesu psaní písní se vznášelo více nápadů. Na předchozích nahrávkách byly písně hotové rychleji. Pokud někdo přišel s nápadem, jen jsme na něm trochu zapracovali a pak ho dokončili.

Dnes kombinujeme několik nápadů dohromady. Důležité je, aby to vždycky působilo jako Teutonic Slaughter. Rámec, ve kterém se pohybujeme, se od práce na „Cheap Food“ rozšířil a jsme připraveni to využít. Zároveň od nás můžete vždycky očekávat oldschoolový thrash přímo do obličeje. A doufáme, že se díky tomu také široce usmíváte, ať už jste ve zkušebně, před pódiem nebo na něm, nebo v kanceláři nebo v autě a posloucháte „Cheap Food“. U nás to funguje pokaždé… hahaha!


Osobně se mi na "Cheap Food" líbí nejvíc jedna věc a tou jsou melodie. Jasné, zřetelné, sázíte na zajímavé riffy, skladby postupně gradují, mají drive a sílu. Podle mě to jsou věci, které dělají z dobré hudby tu vynikající. Zajímalo by mě, jak poznáte, že už je song hotový? Kdo má poslední slovo? A jak vnímáte potom jejich živou prezentaci? Musí mezi vámi navzájem a potom i mezi fanoušky fungovat chemie? Máte i nápady, které pak škrtáte?

Melodie, které jsme mohli do skladby „Cheap Food“ zahrnout, jsou součástí výše popsaného vývoje. Protože písně vznikají až kolektivní prací, obohacujeme základní strukturu a vytváříme živou píseň, kterou intuitivně cítíte.

Ve skutečnosti jsme od doby, co pracujeme na „Cheap Food“, nezahodili ani jednu píseň. Některé nápady jsme trochu odložili, ale později se k nim vrátili, když byl ten správný pocit. Píseň je hotová, až když za ní všichni stojíme. Buď všechno, nebo nic.

A jak už bylo zmíněno, písně musí přesvědčit také naživo. Prostě cítíte, zda se publiku píseň líbí, nebo ne. Cítíte, jaká energie se přenáší. A zatím nás naše instinkty nikdy neklamaly.

Znám hodně kapel, které mají texty ke skladbám vlastně jen kvůli tomu, aby něco zpívaly. Na TEUTONIC SLAUGHTER se mi hrozně vždycky líbilo, že mají nějakou myšlenku, smysl, názor. Jakým způsobem vznikají? Kdy přijde inspirace a jak je napasujete na hudbu? Osobně si myslím, že psát texty je šíleně těžká disciplína a konkrétně na novince " Cheap Food“ jsou skvělé. Často si říkám, ano, to je přesně ono, takhle se cítím i já.

Jsem opravdu rád, že ses v textech písní občas odrážíš. Všechny texty písní píšu já (Philip). To je pro zpěváka zároveň výsadou i povinností.

Je pro mě důležité kriticky se zabývat tím, co se děje ve světě, a vidět věci v kontextu našeho globalizovaného světa. Jen zřídka se objeví textový nápad předtím, než se objeví první riff nové písně. Text obvykle s hudbou roste. Je to intuitivní pocit, co odpovídá náladě písně.

Jsou témata, o kterých jsem vždycky chtěl psát, a jakmile se objeví spojení, stroj se rozběhne. Nepřistupuji k nim přehnaně literárně. Mělo by to působit autenticky a vycházet z opravdových emocí. A pokud něco cítím, když se hudba a text spojí, doufám, že to pocítí i posluchač.


Úvodní intro je vyprávěným děsivým příběhem, který se stal ve vašem městě. Mohl bys nám prosím prozradit víc? Pokoušel jsem se dohledat detaily, ale mnoho jsem toho nepřečetl, neumím německy.

V roce 1989 došlo v našem rodném městě Gladbeck k ozbrojené bankovní loupeži. Dva lupiči si vzali rukojmí a uprchli před policií. Následovala prakticky bezprecedentní policejní honička.

Během útěku lupiči dokonce poskytli rozhovory tisku. Vydírali policii a několikrát byli úspěšní. Média všechno vykreslila jako senzaci, jako by ti dva byli superhrdinové. Ale byli to zločinci, strašní zločinci.

Zatímco policie bezmocně přihlížela, novináři je obklíčili a dokonce se jim podařilo projet centrem Kolína nad Rýnem. Žádný zásah… nic.

Když byla policie konečně nucena zasáhnout, jeden z rukojmích zemřel během přestřelky. Předtím byl během situace s rukojmími zabit mladý muž. Dva mladí lidé přišli o život, protože policie na takovou situaci nebyla připravena a novináři lačnili po senzaci.

Byla to tragédie. Naštěstí se ale hodně změnilo. Policejní a mediální praktiky v Německu byly kvůli této události masivně reformovány. Zákony byly zpřísněny a postupy vylepšeny. Je důležité si uvědomit, co se může stát, když se příliš mnoho lidí chová špatně, když se příliš mnoho lidí odvrací a honí se jen za svým vlastním úspěchem.


Pořád všem tvrdím a je jasné, že kdysi dávno byl rock a heavy metal a teprve pak až thrash. Bez základů není vývoj. Když ještě zůstaneme v minulosti, jací muzikanti tě vlastně přivedli k muzice? Je někdo, koho obdivuješ dodnes, chtěl se s ním třeba setkat a poděkovat mu za inspiraci?

Pro mě osobně to byli KISS. Můj otec měl tehdy v obýváku velký stereo systém, který jsem už jako malé dítě miloval. A co jiného má malý kluk rád? Dinosaury!

Pak jednoho dne ležel na stereo systému cover verze písně „Destroyer“ od KISS. A tam byl Gene Simmons ve svých dinosauřích/dračích botách. Od té chvíle jsme museli poslouchat KISS každý den. To se dodnes moc nezměnilo.

Později pro mě samozřejmě přibyli hrdinové z Porúří jako Kreator, Sodom, Darkness a Violent Force. Ale KISS budou vždycky něco speciálního. A sakra ano, moc rád bych se s Genem Simmonsem někdy osobně setkal!

Vždycky beru každou kapelu jako celek. Nejen jejich hudbu, ale i vystupování, to jak se chovají k fanouškům. Na rovinu, skupina může hrát jak bohové, ale pak přijdu na koncert a jsou arogantní a na pár facek, tak u mě končí. Na TEUTONIC SLAUGHTER se mi vždycky hrozně líbilo, že jste civilní, pohodoví, srdcaři, co do toho jdou po hlavě. Jak vnímáš fanoušky ty? Mě připadá, že si každé vystoupení neskutečně užíváte. Mám pravdu?

Rozhodně! Sami jsme fanoušci a děláme hudbu pro thrashmetalové maniaky. Co může být lepšího než parta metalových šílenců, kteří si společně užijí skvělý večer?

Jak už bylo zmíněno, jsme velmi intuitivní kapela. Chceme hudbu cítit. Hudba by měla přinášet radost. Nejde o to, aby se vám krmilo ego, ale o to, abyste se skvěle bavili. A to na našich koncertech cítíte. Není to umělý pocit, je to čisté přesvědčení.


Jak vnímáš současný metal? Máš nějaké oblíbené kapely? Já nevím jak ty, ale poslední dobou mi připadá, že každý hraje čím dál tím rychleji, šíleněji, nesrozumitelněji. Člověk si stoupne pod pódium, chvíli kývá hlavou, jaký to jsou super muzikanti a pak si nic nepamatuje. Potom jde domů a radši si pustí staré dobré Saxon.

Myslím, že je to těžké, když už necítíte metal. Když se stává téměř akademickým, jen o tom, jak všechno zrychlit a udělat techničtější. Nechápejte mě špatně, je to neuvěřitelně působivé. Ale moc věcí si neudržíte, pokud jsou jen technicky brilantní, ale chybí jim vášeň a přesvědčení.

Existují kapely, u kterých slyšíte, že jsou od začátku konceptuálním produktem. Skupina sestavená, aby dosáhla úspěchu s určitým vzorcem. Někdy dokonce sestavená nebo složená přes internet, aby produkovala jakoukoli hudbu, která je momentálně trendy. Jako fanoušek to cítíte. Alespoň si to myslím. A něco důležitého se tam ztrácí, zejména osobnost.

Metal vstoupil do mainstreamu a konceptuální kapely s maskovanými členy, kteří skrývají svou identitu, jsou právě teď na vrcholu. Protože se lidé v těchto konceptech stávají zaměnitelnými, hudba se stává poněkud libovolnou.

A ano, pak bych si raději poslechl „Malevolent Assault of Tomorrow“ od Violent Force po sté tisící!

Zároveň existuje mnoho mladých kapel, které se odvažují být zvláštní, jedinečné a individuální. Nestarají se o technickou finesu, ale prostě cítí, co hrají. Metal dnes zdaleka není mrtvý, stačí mít jen oči a uši otevřené a najdete skutečné diamanty.

 

Jsi už dnes také trošku pamětník. Doba se od vašich počátků hodně změnila. Dnes máš sociální sítě, nové technologie, hodně lidí poslouchá muziku stylem – stáhnout, poslechnout a pak buď zapomenout nebo smazat. Působíte na mě jako pozitivní lidé, jak se díváte do budoucna? Bude metal už jen pro starý, hrajete přeci jen styl, který vznikl již hodně dávno? A jak změny vnímáš jako muzikant? A kam v současnosti míří TEUTONIC SLAUGHTER?

Mám pocit, že scéna vlastně zase omládne. Alespoň tady v Německu. Zdá se, že nová generace zachází s médii vědoměji. Vyrostli s nimi a často chápou rizika lépe než někteří veteráni… hahaha.

Zažíváme úžasnou podporu a jsme za ni velmi vděční. Před pár lety byl průměrný věk na našich koncertech mnohem vyšší. Teď se vracejí mladí maniaci – možná je poslali rodiče, aby si poslechli „skutečnou hudbu“… hahaha.

Jsme moc rádi, že naši fanoušci zůstávají věrní a stále si u nás kupují vinyly, CD a nášivky, i přes všechny digitální možnosti. Jsme hrdí na každé tričko Teutonic Slaughter, které tam vidíme.

Nové technologie jsou také příležitostí. Vidíme to právě teď na tom, co se děje kolem „Cheap Food“. Dosah je obrovský a jsme ohromeni, ze kterých koutů světa nás lidé najednou kontaktují.

A lidé nechtějí jen konzumovat, chtějí být součástí pocitu. Neměli bychom nové technologie démonizovat, ale naučit se je vědomě používat. Pak nás všechny mohou obohatit. Ale ano, v době umělé inteligence musí každý, kdo chce něco autentického, zpochybnit své vlastní konzumní návyky.

Zůstaneme věrní sami sobě a udržíme si úzký kontakt s našimi fanoušky. Těšíme se na mnoho skvělých společných chvil!

 

Určitě máte jako kapela ještě nějaké sny, cíle, metu, kterých chcete dosáhnout. Prozradíš nám je? Jste thrashoví veteráni, nahráváte skvělá alba, pořád je z vás slyšet nadšení z hudby. Hrajete na koncertech, vystupujete na festivalech, máte turné. Chybí vám do skládanky vůbec ještě něco?

Jsme opravdu vděční za všechno, co jsme s Teutonic Slaughter doposud zažili. Kdybychom si mohli něco přát, bylo by úžasné přinést „Cheap Food“ na nějaká větší festivalová pódia.

Zejména mimo Německo jsme zatím nebylo tolik zastoupeni. Jedním z mých osobních snů by bylo zničit pódium na OBSCENE EXTREME v České republice!

Blížíme se k závěru a tak bych zkusil jednu více filozofickou otázku. Jak byste definovali muziku zvanou thrash metal? Čím pro vás tato hudba je a proč jste si vybrali právě tento styl?

Pro nás je thrash metal rebelií, punkovým postojem oděným do metalu… a mnohem víc. Pro Teutonic Slaughter je to domov.

Naše jméno není náhoda. Vyrůstali jsme v Porúří s kapelami jako Kreator, Sodom, Darkness, Living Death a Violent Force. Když jsme začínali, neměli jsme ani na mysli konkrétní hudební styl. Chtěli jsme jen dělat hudbu.

A intuitivně se z toho stal teutonický thrash metal. Myslím, že prostě nemůžeme dělat nic jiného – a cítíme se tak správně.

Co chystají TEUTONIC SLAUGHTER v nejbližších měsících? Pokud máš něco na srdci a rád bys to vzkázal fanouškům, labelům, promotérům, tak zde je prostor…

V první řadě vám moc děkujeme za veškerou podporu. Je neuvěřitelné, co se událo od vydání alba „Cheap Food“. Jsme nesmírně vděční.

Zvláštní poděkování patří Thomasovi „Duckovi“ z Ironshield Records, Markusovi Lübkemu z ML-Records (producent alba) a Timonu Kokottovi (grafika a design).

Na rok 2026 máme stále volných pár koncertů a těšíme se, až s vámi zničíme další pódia, takže nás neváhejte kontaktovat!

Plánování na rok 2027 a naše 15. výročí je již v plném proudu a vy se můžete zajímat, co bude dál. Těšíme se na spoustu skvělých chvil s vámi!

Děkuji moc za rozhovor. Ani nevíš, co to pro mě znamená. Přeji vám spoustu dalších skvělých nápadů, prodaných desek, vyprodané koncerty a ať se vám daří i v soukromých životech. Uvidíme se na koncertě! TEUTONIC SLAUGHTER RULES!

Díky, brácho! Bylo nám velkým potěšením. Doufám, že se někdy na koncertě uvidíme.

„Ať žije čarodějnický rock'n'roll!!!“

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Cheap Food (2026):

Recenze/review - TEUTONIC SLAUGHTER - Puppeteer of Death (2018):

sobota 18. dubna 2026

Interview - ATONE - A dark, cold, mesmerizing funeral doom death metal ritual for summoning one’s own demons!


Interview with doom death metal band from Portugal - ATONE.

Answered Flame (drums) and Ashen (guitars, keyboards), thank you!

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

Ave ATONE! Greetings to the Portuguese underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, gloomy, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you feel about the new album, and what kind of feedback have you been getting? Please also introduce your band to us.

[Flame] Thank you so much for the kind words about the album. We’re really happy with how it turned out. It came out pretty much exactly as we had imagined. So far, the feedback has been very positive and encouraging, and it feels like people are really understanding what we’re trying to do. The band consists of Maze on vocals, Ashen on lead guitar and keyboards, V.S. on rhythm guitar and bass, and me, Flame, on drums.

“Rebirth in Despair” contains all the attributes of good death and funeral doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does ATONE compose new material?

[Ashen] Rebirth in Despair came together in a very organic way. Most of the material was built from ideas, riffs, and atmospheres that slowly started to take shape over time, until everything began to feel connected. We didn’t try to force anything. We just followed what felt right and let the songs grow from there.

When it comes to writing new material, it usually starts with a riff, a mood, or sometimes even just a title or a feeling we want to capture. From there, we start building around it as a band, adding layers and shaping the song until it feels complete. It’s a very natural process for us, and we always try to make sure the music carries the atmosphere and emotion we’re looking for.


Who is responsible for the sound? I have to say, the sound is literally chilling. It keeps making me turn up the volume on my stereo. They’ve created a sound that’s urgent, raw, and at the same time dark and primal. How was it working together? Which studio did you record in, and how did everything go?

[Ashen] Thanks! That really means a lot. The sound is definitely a team effort, but a lot of the initial work was actually recorded at home, where we could experiment freely and capture the raw atmosphere we wanted. The real mixing magic happened later at Pentagon Audio Manufacturers with Fernando Matias behind the desk.

I've worked with Fernando on other projects before, so it was a natural, easy choice for us. He really understood what we were going for and helped unlock exactly how Atone should sound, that urgent, raw, primal darkness you mentioned. The sessions flowed well, and we're thrilled with the result.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You’re releasing it on Meuse Music Records, and it features mystical artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

[Ashen] The physical CD is definitely something special for us and the fans. The initial concept actually came from a friend of ours who did an amazing job capturing the essence of the title track 'Rebirth in Despair'. Using that as our starting point, I took over from there to refine the artwork and make sure the physical CD was perfectly aligned with our vision.

We collaborated closely with Meuse Music Records on the whole package. They really get the underground Doom aesthetic and gave us complete creative freedom while handling the production flawlessly. The final result feels like a true extension of the album itself.


I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and to tell you the truth, I’ve been getting a lot of great bands from Portugal to review in recent years. How do you perceive your scene, your fans, and the labels? What about concerts?

[Flame] The Portuguese scene has really been growing over the last few years, with a lot of quality bands emerging. People are starting to look at our scene, and country, differently now. As for concerts, Portugal has become almost a mandatory stop on any tour. It's great to see.

“Rebirth in Despair” is an album with a very unique atmosphere. Melancholy meets sadness here, but also something else something interesting, mysterious. It’s as if your history and nature have been imprinted on the music. Am I wrong? What are the lyrics about, and who wrote them? Where did they draw inspiration from?

[Ashen] You're absolutely right! That atmosphere carries out sadness and melancholy, but with this mysterious defiance underneath, like staring down the void and refusing to blink.

All the lyric work is Maze's. He's created something truly amazing and complex. Rebirth in Despair revolves around a concept of humanity's self-inflicted collapse. The album ends up unfolding like a premonitory dream, a relentless loop of creation, illusion, decay, and rebirth where order doesn't matter, only the final awakening.

That's the essence Maze distilled into every word.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form ATONE actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

[Flame] Atone was formed by old-school metal fans who’ve been around the scene for years and have experience with similar bands. We want to take the band as far as we can. To keep promoting the sound and image, push for good shows and releases. That’s really all we can hope for right now.

[Ashen] We don't set out to fit a specific niche or chase a particular label. That's never been our approach. We don't try to emulate other bands either. But it's natural that some of our individual influences come through in the songs, those old-school doom death roots we all share.

The idea for Atone came from that shared hunger to create something true to what moves us, without forcing comparisons. As for where we're taking it, we're open to whatever comes: good shows, good releases, seeing how far the sound can carry us.

We're already excited to be part of Portugal's biggest doom festival this September at Under the Doom Festival. Sharing the stage with heavyweights like Draconian, Evoken, and a killer international lineup feels like the perfect next step. Big festivals and tours? If the right opportunities line up, absolutely. We're ready.


When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

[Flame] Yes, we promote the band the old-school way too, sending albums out to promoters and press worldwide. Personally, I'm still very much an underground guy. I buy CDs when I really enjoy something, and sometimes I'm even into trading music and videos. Of course we go to concerts whenever there's a band we appreciate. We enjoy them as much as we can.

[Ashen] Websites like yours are absolutely vital to the metal community. Interviews, articles, and reviews from dedicated zines give underground bands like us crucial exposure that helps us connect with fans who might otherwise miss out. Your ten years of supporting overlooked acts is inspiring and makes a real difference. Keep it up!

We handle most of our own promotion, from social media pushes to reaching out directly for reviews and features. We don't leave it all to the label; staying hands-on keeps us in control. We're fans at heart too, always supporting our peers by buying albums we love, sharing their stuff, and hitting concerts whenever we can. Partying? Sure, if it involves good music and good people.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make a name for itself, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as ATONE? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

[Ashen] Modern technology is what it is. Streaming, downloading, all of it. It's here to stay, and fighting against it feels pretty futile. We've accepted that reality and focus on what we can control.

That said, especially in the metal community, there's still a real sense of fairness and connection. Our fans are incredibly supportive. They pay for streams when they can, buy CDs and merch, and actually show up to gigs. That loyalty means everything and keeps us going.

The bigger threat right now, honestly, is all the AI-generated noise flooding the internet. It's adding so much meaningless slop that it makes it harder for bands to cut through and connect with the real audience who actually care about the music. That's the real challenge, finding those people in the endless scroll.

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

[Flame] It means a way to express our deep inner feelings and make them come to life through music and lyrics, art in general.

[Ashen] Personally, music has to carry real feelings and emotions. Otherwise, it's sterile and void. Death doom and funeral doom are the ones that touch me deeply and actually make me feel something. That's the main thing for me.


Finally, a classic but important question. What does ATONE have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

[Flame] We hope to perform live in some specific events, not just for playing live, if you understand me. Two dates already booked until the end of the present year.

Meanwhile, we're hoping to spread our sound, image and digital platforms as much as we can. The album is now available in 6 panel digipak format via Meuse Music Records.

[Ashen] We're gearing up for the big festival in September, and there will surely be other dates announced soon.

To our fans, a huge thank you for your unwavering support. It means the world to us, and we're grateful for every stream, purchase, and word of support. Keep spreading the doom, and we'll see you around..

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Rebirth in Despair” in my head again!

[Ashen] Thank you so much for the great interview and your kind words. We truly appreciate the support and the awesome work your zine does in giving exposure to bands like us it means a lot in helping us reach more ears.

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine