Znal jsem ji už dlouhá léta, vždy bývala veselá a milá. Jenže něco se v ní zlomilo. Otevřel jsem dveře do staré kobky, kam se uchýlila a uviděl ji jak klečí a drásá si nehty obličej do krve. Bez očí, bez svědomí, bez kůže. Umírala za živa a nikdo ji nemohl pomoci. Přemýšlel jsem, jak to vlastně celé začalo. Možná v okamžiku, když začala vzývat temné síly, když propadla totálnímu zlu. Tajemné symboly, výkřiky v podivné řeči. Nepomohli lékaři, nepomohlo zaříkávání. Roztrhali ji na kusy, její vlastní démoni.
Poslouchám novou desku maniaků BLOODPHEMY z Holandska a neskutečně si jí užívám. Nálady celé nahrávky jsou hodně podobné těm, které jsem nastínil v úvodním odstavci. Temnota, chlad, starý dům, do kterého kdysi dávno zavírali choromyslné. Co je ještě normální a co za hranou? Hudba mi proniká postupně do žil, rozkládá mě zevnitř. Hraje se postaru, poctivě, s masivním, surovým zvukem. Plesnivý vokál, na parádním obalu může být klidně ona, dívka, co se ztratila v temnotě.
BLOODPHEMY opět kombinují americkou death metalovou (Florida) školu s tou švédskou, chladnější. Skladby jsou velmi dobře napsány, doslova pálí a žhnou. Album je ukováno z té nejkvalitnější oceli. Je hrozně příjemné mu podlehnout, užít si ho. Přidat hlasitost a ocitnout se v jiném světě. Na druhé straně, za oponou, kde si dává rande Satan se Smrtí a kam vás dokáže přenést jenom dobrý death metal. Jsem najednou na tajném, zakázaném rituálu, na kterém se vyvolávají zlé síly. Všichni jednou zemřeme, smrt je jediná jistota, ale než se tak stane, tak budu dál věrným fanouškem podobných nahrávek. "Blood Sacrifice" je jako ostrý nůž, který mi někdo postupně zabodává do břicha. Vnitřnosti jsou spáleny bolestí, mozek si užívá rytmus bicích, kosti jsou lámány tlakem a energií, která z desky doslova cáká na všechny strany. Mám rád alba, která mají atmosféru, která dokáží přenést emoce. Holanďané tohle umí na výbornou. Hoď kamenem, kdo jsi bez viny, jsi jenom prach a v prach se proměníš. Zlo má mnoho podob a jen někdo jej dokáže přetvořit v hudbu. BLOODPHEMY patří mezi vyvolené. Bez kompromisů, bez zbytečností, rozdrtí vás na tisíc kousků. Rozřežou na kousky a vy se jim za to ještě pokloníte. Vynikající death metal staré školy, který ve vás probudí démony!
Asphyx says:
I had known her for many years, she was always cheerful and kind. But something broke in her. I opened the door to the old dungeon where she had taken refuge and saw her kneeling and rubbing her face in the blood with her fingernails. No eyes, no conscience, no skin. She was dying alive and no one could help her. I wondered how it all started. Maybe the moment she began to summon dark forces, when she fell into total evil. Mysterious symbols, shouts in strange speech. The doctors didn't help, the incantation didn't help. They tore her to pieces, her own demons.
I'm listening to the new album of BLOODPHEMY maniacs from the Netherlands and I'm really enjoying it. The moods of the whole recording are very similar to those I outlined in the introductory paragraph. Darkness, coldness, an old house once in which the sick had been locked up. What else is normal and what beyond the edge? Music gradually penetrates my veins, decomposes me from within. It is played in old age, honestly, with a massive, raw sound. Moldy vocals, she can be on the great cover, the girl who got lost in the dark.
BLOODPHEMY again combines an American death metal (Florida) school with a Swedish, colder one. The songs are very well written, they literally burn and glow. The album is forged from the highest quality steel. It's very nice to give in to him, to enjoy him. Add volume and find yourself in another world. On the other hand, behind the curtain, where Satan is dating Death and where only good death metal can take you. I am suddenly in a secret, forbidden ritual in which evil forces are evoked. We will all die one day, death is the only certainty, but before that happens, I will continue to be a loyal fan of similar recordings. "Blood Sacrifice" is like a sharp knife that someone gradually stabs me in the stomach. The entrails are burned with pain, the brain enjoys the rhythm of the drums, the bones are broken by pressure and energy, which literally splashes from the plate in all directions. I like albums that have an atmosphere that can convey emotions. The Dutch can do this very well. Throw a stone, who is innocent, you are only dust, and you will become dust. Evil has many forms and only someone can turn it into music. BLOODPHEMY is one of the chosen ones. Without compromise, without uselessness, it will crush you into a thousand pieces. They will cut them to pieces and you will still pay your respects to them. Excellent old metal death metal that will awaken demons in you!
Ocitlo se mi na pitevním stole pořádně zohavené tělo. Jakoby ten nebožák těsně před smrtí spadl do obrovského mlýnu na maso. Začal jsem pitvat a po chvilce se pěkně vyděsil. On ještě žije! Zakalené oči se na mě podívaly a měl jsem pocit, že chce něco říci. Přes krvavá ústa zašeptal jenom: "Démoni se vrátili". Pak vydechl naposled. Jeho popraskané kosti mi budou navěky připomínat, že se setkal s novou deskou švédských maniaků TO DESCEND.
Ti se po třech letech od EP "People of the Abyss" (2018) znovu vracejí, aby mezi nás přinesli starodávnou zkázu a beznaděj. Prašivý death metal, jak vystřižený z devadesátých let minulého století. Stačí se jenom podívat na sestavu kapely (viz. info dole pod článkem) a ihned víte, co se zde bude odehrávat. Rogga Johansson a jeho věrní. Death metalová šlechta severu, která se rozhodla zase jednou zničit náš svět.
Novou desku "Exorcism of Hope" zdobí parádní cover od Marka Riddicka. Mám rád černobílé obaly a tentokrát přesně znázorňuje to, co se na desce odehrává. Prašivý, chladný a surový death metal staré školy ve stylu ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. Muzika, která kdysi vzešla z temných katakomb, opuštěných hřbitovů a pohřebišť. Nic nového v záhrobí, ale album má rozhodně dobrý zvuk a najdete na něm spoustu zajímavých momentů. Nejedná se ale jen o obyčejné řemeslo. Přidáno je nadšení, odhodlání a samozřejmě zkušenosti. Staré psy novým kouskům nenaučíš a je to jen a jen dobře. Samozřejmě vím, že všechno tohle zde bylo už tisíckrát, jenže když ona se nahrávka opravdu skvěle poslouchá. Jakoby mi někdo do žil nalil časem ověřený jed. Poslouchám "Exorcism of Hope" stále dokola a říkám si: "Ano, to je přesně ono, tohle je i moje krevní skupina". Toulám se Hádovou říší už tak dlouho, že dávno vím, co mi dělá dobře. Píšu už jen o deskách, které se mi líbí. Muziky je moc a času málo. Ocitlo se mi na pitevním stole pořádně zohavené tělo. Jakoby ten nebožák těsně před smrtí spadl do obrovského mlýnu na maso. Je to divné, má moji tvář. Zničenou, ale usmívá se. Užívá si hudbu! Starý plesnivý death metal, který vám zpřeráží všechny kosti v těle!
Asphyx says:
My body was completely mutilated on the autopsy table. It was as if the undead had fallen into a huge meat mill just before he died. I started dissecting and after a while he got pretty scared. He is still alive! Cloudy eyes looked at me and I felt like he wanted to say something. He whispered through his bloody mouth, "The demons are back." Then he exhaled for the last time. His cracked bones will remind me forever that he met a new record of Swedish maniacs TO DESCEND.
After three years from the EP "People of the Abyss" (2018), they return again to bring ancient destruction and hopelessness among us. Dusty death metal, as cut from the 1990s. Just look at the band's line-up (see info below the article) and you know immediately what's going to happen here. Rogga Johansson and his faithful. Death metal nobility of the north, who decided once again to destroy our world.
The new album "Exorcism of Hope" is decorated with a great cover by Mark Riddick. I like black and white packaging and this time it shows exactly what is happening on the record. Dusty, cool and raw old school death metal in the style of ENTOMBED, AUTOPSY, MASTER. Music that once arose from dark catacombs, abandoned cemeteries and burial grounds. Nothing new in the graveyard, but the album definitely has a good sound and you will find a lot of interesting moments on it. But it is not just an ordinary craft. Enthusiasm, determination and, of course, experience are added. You can't teach old dogs new tricks and it's just fine. Of course, I know that all this has been here a thousand times, but when she listens really well. It was as if someone had poured a time-tested poison into my veins. I listen to "Exorcism of Hope" over and over and I say to myself, "Yes, that's exactly it, this is also my blood type." I have been wandering the Serpent Realm for so long that I have long known what does make me good. I only write about records that I like. There is a lot of music and little time. My body was completely mutilated on the autopsy table. It was as if the deceased had just fallen into a huge meat mill just before he died. It's weird, he has my face. Destroyed, but smiling. She enjoys music! Old moldy death metal that breaks all the bones in your body!
Chtěli jsme vyvolávat přízraky a ony přivolaly nás.
5 let od posledního alba "... When I Killed The God" právě nyní vychází historicky 5. řadové, které se v historii první šumavské deathmetalové kapely Mortifilia stalo zároveň jejím prvním koncepčním.
A koncept je jak tématem, tak historicky velmi hluboký, přesto stále a neměnně velice aktuální. Jak už titul alba napoví, jedná se o přesah na literární opus magnum vrcholného středověku, a sice Danteho Peklo. Originálními texty v angličtině album vybavil Jan Petričko, který je posléze volnými verši přebásnil do jazyka českého.
Útroby masivního CD digipacku ukrývají 20stránkový booklet, který obsahuje jak anglické originály, tak právě české verze textů, což je jeden z příjemných detailů, kterému se dostane sběrateli fyzických nosičů a vůbec každému, kdo srdečně kompletuje nadprůměrný tuzemský death metal.
Hudebně se nikam zvlášť neuhýbá, fanoušek uvyklý zmítání melodického deathmetalového uragánu dostane vše, co po pěti letech často už hlasitě žádá. Devítiskladbová porce kvalitně zahraného ortodoxní stylu nabídne klasicky několik tempových poloh – řemeslné výprasky přechází ve zručné bičování, svižný a vytrvalý běh je usměrňovaný maximálně pochodem, ovšem dojde i na ne zcela typickou skladbu s klávesami a sborem.
Album bylo – stejně jako to předchozí – nahráno v Hellsoundu pod generálním dohledem Jana Kapáka, jehož letité zkušenosti nahrávka zúročila v každém detailu zdobící toto Velkolepé Inferno, jehož obal je rovněž striktně dobový a uvnitř obsahuje mj. fotografie kapely z míst, kde už stovky let žijí jen přízraky.
Berry & Magick Disk Musick [online store & record label]
Kousek za domem, na místě, kudy chodíš každý den do práce, leželo další tělo. Vyděšení lidé se báli vycházet ven. Jeden obviňoval druhého, soused nevěřil sousedovi. Nejhorší bylo, že se vrah inspiroval svým předchůdcem. Příklady táhnou a tenhle bastard po sobě zanechával dlouhou krvavou stopu. Bestiální hra, přesto některé z pomýlených přitahovala. Zástupy čumilů, spousty fotek, které unikly. Všem bylo úplně jedno, jak se cítí pozůstalí. Ne, tenhle horor neskončí do té doby, dokud jej nepověsí.
Jenže trest smrti byl z nějakého záhadného důvodu zrušen. Podobné hororové příběhy se odehrávají i v hudbě finských death metalistů MASK OF SATAN.Založeni v roce 2015, již s jedním demem a dlouhohrající deskou na kontě, letos znovu oživili dlouhé stíny. Neexistuje nic než smrt a bolest.
Vše je v absolutním pořádku. Obal, zvuk, nápady, všechno odsýpá přesně jak má. Před očima ožívají známé i nové hororové příběhy. Hrdla jsou podřezána, těla mučena. Někdy si říkám, že realita bývá někdy snad ještě horší. Stačí být na špatném místě a nebo věřit v momentálně nepopulární víru. Svět se nikdy nepoučí, proto tu taky máme hudbu, aby nám nechala na všechno zlo kolem zapomenout. Songy mají tu správě chladnou a černou atmosféru, riffy řežou jak mají. Jsem spokojen. Jako většinou se samozřejmě nejedná o nic převratného, ani nového, ale album "Underneath the Mire" se opravdu velmi dobře poslouchá. Starý death metal se musí hrát srdcem, jinak za nic nestojí a Finům jejich dobré řemeslo opravdu věřím. Schválně, zkuste je, třeba osloví i vás. Až zase půjdeš ráno do práce, tak si na tuhle smečku vzpomeň. Ulice jsou někdy hodně temné a spousta divných postav nepatří rozhodně na stranu dobra. Užívám si pravý death metal, ke kapele se rád a často vracím. Nálada je pochmurná, je jen otázkou okamžiku, kdy se objeví další bestie mezi námi. Děsivý death metalový horor!
sumarizace:
"Underneath the Mire" je albem, které utíká v rytmu starého death metalu. Je krvavým otiskem nalezeným na místě činu. Je zahnívající mrtvolou, zkroucenou do podivné polohy. Slyším zde odkazy starých death metalových špinavců. Deska má v sobě obrovský kus energie, je přímým úderem do obličeje. Pokud se potřebujete vyřvat ze všech nespravedlností tohoto světa, tak neváhejte ani chvilku. Navíc má nahrávka až hororovou atmosféru, velmi dobře se poslouchá a doslova vám shnije v rukou. Viděl jsem za svůj život až moc krve a nenávisti, ale v tomto podání si ji rád znovu narvu do hlavy. Vím totiž, že syrové melodie mě dokáží alespoň na chvilku přenést do imaginárního světa šílenství a odpoutat mě od nespravedlnosti všedních dní. MASK OF SATAN na svém druhém albu žhnou a pálí, řežou a sekají, křičí a drásají. Pouštěl bych ji pořádně nahlas všem, kteří ztratili základní lidské instinkty. Přidal bych volume tak, až by jim začala téct z uší krev. Spravedlnost je stejně slepá. Děsivý death metalový horor!
Asphyx says:
"Underneath the Mire" is an album that runs to the rhythm of old death metal. It is a bloody imprint found at the crime scene. It is a rotting corpse, twisted into a strange position. I hear here links such as old school death metal bands. The album has a huge amount of energy, it is a direct punch to the face. If you need to yell out of all the injustices of this world, do not hesitate for a moment. In addition, the record has a horror atmosphere, very good listenable and literally rot in your hands. I have seen too much blood and hate in my life, but in this submission I like to put it on my head again. I know that raw melodies can at least take me into the imaginary world of madness at least for a moment and detach me from the injustice of everyday life. MASK OF SATAN on their second album, they glow and burn, cut and chop, scream and scrape. I'd play it loud to everyone who lost basic human instincts. I would add volume until the blood began to flow from their ears. Justice is blind. Excellent extreme death metal orgy! Scary death metal horror!
Ave REQUIEM! Greetings to beautiful Switzerland. I recently made a map of metal Europe at home over the weekend and I made a note of your country - CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH and then I thought of someone "younger". Then you get to my mind first! And your new album "Collapse into Chaos" is excellent! How did the album come about and in which direction did you wanted to move?
Ralf W. Garcia (Bass, Lyrics): Hello Jakub, thanks for your feedback on our new album. It’s very nice to hear that you like it. Well the original idea to write and release another album dates back to the end of 2019. We just felt that it was again time to write new songs and develop an overall concept for a new full-length after our previous album „Global Resistance Rising“ was released in March 2018. So the songwriting proces began during the winter of 2019/2020. It’s always different with us regarding the direction of a new album. Usually it’s more of a developmental process. Most songs are developed over time step by step from skeleton song forms to the final stages when all instruments and the vocals are added. Now most of the time during that process it becomes apparent what sort of album it’ll be. If you’d listen to our older albums you can always hear typical ingredients that we always use plus a few suprises here and there. Over the course of the past 25 years we refined our own way of Death Metal which is mixed with a pinch of Grindcore and Crust/Punk sometimes as well. Now for „Collapse Into Chaos“ we decided during the songwriting that we’d reduce all songs to their bare minimum without unnecessary repetitions of certain parts. In hindsight it was more like a kind of „less is more“ approach in comparison to our other albums. All the typical Requiem trademarks are still there of course but in a very clear and straightforward manner I’d say.
The new record is packed to the brim with real, aggressive old-style death metal. Nevertheless, it is fresh and interesting. You have your own clear and distinct signature, you bet a lot on the atmosphere. Who is the main author of the music and how do you create new songs? The album incredibly cuts to the alive! How did manage it?
Ralf W. Garcia (Bass, Lyrics): So this time we used the same songwriting process as on the last 3-4 albums. Just because we know that it works very well. Phil (Guitars) and Reto (Drums) always write and create particular riffs, segments and parts after which they build the basic song forms using the aforementioned instrumental material. One song after another. When they decide that certain songs are finished everything will be documented using a notation software. The notation/sheet music is then sent to Matthias (Guitars) and me (Bass). We’ll write our additional instrumental parts on top of the existing song forms. Simultaneously I start to write the lyrics for all songs. Now sometimes I use stuff from my archive of lyrics which I‘ve collected over time or I write brand new lyrics from scratch. The final lyrics build the basis for Michi (Vocals) to develop his lines for the verse and chorus for each song. Now sometimes it’s a bit of a back and forth process and he‘d ask me to change or edit certain sentences or paragraphs or rhymes but most of the time it’s a quick and straighforward process. So that’s basically how we develop new songs up to the point for when we’d have enough material for a full album.
In relation to the atmosphere and energy of „Collapse Into Chaos“. It’s not something that we deliberately planned. We were all very motivated to get a new album done. We had drive and a lot of enthusiasm so I personally think that that’s one of the reasons why the album sounds fresh and „alive“ in relation to what you mentioned in your question. It’s just a matter of energy I guess. Our albums are always only a snapshot of a certain period of time that can never be reproduced in the exact same way. I personally think that all our albums have a lot of energy, drive and that honest old school Death Metal brutality. It’s just always a little bit different.
At "old" bands, I always really like how they play with sound. This is especially true for death metal. The individual instruments must stand out, at the same time I literally hate "modern" artificial plastic sound. "Collapse into Chaos" sounds raw, old school, dark, cold. Sound signed V.O. Pulver from POLTERGEIST. How did you cooperate and what was your assignment? Did you were a direct participant in the mix or you left everything to V.O. Pulver?
Ralf W. Garcia (Bass, Lyrics): I personally agree with your assessment of sounds and in particular with the words about the sound of our own new album. We like it old school, organic and honest too. Naturally it must be very brutal and transparent at the same time. Regarding the mix of the album. It was always the case that Phil (Guitars) and Reto (Drums) know exactly what kind of sound we as Requiem need for our albums. That’s a fact that even goes back to the very first release. Now as you can imagine after so many albums and after 25 years of experience with countless hours in the studio and on tours – it helps a lot to get a good understanding of how our band should sound like. We were always a band where every indivdual musician cared a lot about the sound of his own instrument. Now when you combine that with the vision and experience of Phil (Guitars) and Reto (Drums) it’s very clear how the mix should be done. Phil and Reto were both always involved in the mixing process. Now Reto (Drums) and I know V.O. Pulver very well because we both play with him in Poltergeist too. So it was a very familiar situation to get the mixing done together with him. He knows how to implement and apply the ideas and sonic visions of Phil and Reto. It was always like that and it always worked for us. That’s just the way we do it. It just feels right to us as a band.
It is said that a good package sells and the one from Kumislizer Design is great. I can't help myself, but feel inspiration from the world of H.P. LOVECRAFT or am I wrong? How does the theme relate to the content of the album and how did you actually get together with this artist from Indonesia?
Ralf W. Garcia (Bass): Thanks for that. We think it fits the album very well and it‘s very appropriate in relation to the title „Collapse Into Chaos“. Phil (Guitars) always took care of the visual side of Requiem and the cover artworks and layout of all our albums. As you might know the cover artworks of our last three albums (Global Resistance Rising, Within Darkened Disorder and Infiltrate…Obliterate…Dominate) were all created by Dan Seagrave who needs no introduction anymore I’d say. So for „Collapse Into Chaos“ it seemed like a good idea for a change regarding the visual aspect. Phil (Guitars) did some research and got in contact with Tata Kumislizer who created illustrations for bands like Annotations Of An Autopsy and many other Death Metal bands. The influence of the world of Lovecraft might be there just because it’s a very iconic style. Tata Kumislizer might‘ve been influenced by that but it wasn’t something that Phil (Guitars) had on his radar at all. It wasn’t intended to go into that direction. It was more the case of a very professional understanding between two creative persons which then convinced us to use him for the creation of the album artwork for „Collapse Into Chaos“ and apart from the brilliant colours the overal theme of the artwork fits the process of a „Collapse Into Chaos“ to the point. It’s spot on and fits like a glove if you get my drift.
The lyrics are a very underestimated discipline in many death metal bands. It's also very difficult to write lyrics for music, at least I think so. It has to sit in phrasing, at the same time be understandable and express some emotions. Who is the author of the lyrics on "Collapse into Chaos" and where did he get the inspiration for them?
Ralf W. Garcia: Well there are some great lyricists within the Death Metal genre I think. Like Barney Greenway from Napalm Death, Chuck Schuldiner from Death, Dave Ingram from Benediction or Karl Willets from Memorian/Bolt Thrower but in general I know what you’re referring too. Lyrics within the Death Metal genre are often a bit overlooked and don’t seem very important. Naturally depending on the concept of a particular band of course. But even a horror/splatter/gore based lyrical concept can work quite well if it’s done with passion, quality and focus like Cannibal Corpse’s doing it for example. But that’s their thing. We always did our own thing. Now with Requiem we always went in a different direction. I wrote the lyrics for the past 6 albums so far. My personal inspiration derives from various real life experiences, scientific studies and psychological and philosophical books and/or reports. In general it’s always about topics that would concern all of us as human beings in one way or another. In addition we’re a band which is deeply rooted in the underground scene and we all have a youth background that is connected to Crust/Punk too. So all of that probably plays and mixes into the lyrical content of our songs. Like I said before it’s always about real life topics and/or about events that happened and which had an impact on us as people. Regarding the concept. Normally there is no overal concept that would lead all the content of the lyrics but sometimes it tends to go in a certain direction. The lyrics for „Collapse Into Chaos“ are depicting what is going on in the world we live in. It’s about the environmental, societal and economical changes and struggles which have become very obvious to all of us. So the inspiration is just out there. It’s happening every day. That might be another reason why I’ve still quite an archive of unused material that might end up on another future album too. Who knows.
I'm going through your discography and I've found that you are quite responsible. You've never released an outright weak record. Each album is a bit different, but at the same time you keep your direction and I can recognize you in several tones. This is a great gift and ability in overproduction today. But who are REQUIEM like people? I believe that there is a sense of chemistry among musicians. Do you go for a beer together, do you meet even out of concerts? According to the photos, you look like a bunch of nice guys, whom I would like to invite to a shot :).
Ralf W. Garcia: That’s a good question and a rather rare question for that matter as well. I think we’ve never been asked a question like that before. So in relation to the chemistry of us as musicians. We know us very well which is not surprising because we spent many hours together in nightliner/buses/vans on tour or on the way to club gigs and festivals. That’s definitely an advantage we already have used for us as a band. We use all our individual strengths. Personally I’d say we’re a very mixed bunch of people. We’re all more or less in the same age group in our end 40s. Some of us have families with kids – some of us don’t. Some of us studied music and music theory – others didn’t. But it’s the combination of all our experiences and skills what makes us Requiem I think. The mix and diversity of all our backgrounds and personalities adds to us as a collective which creates music. It’s a very good thing for us and we appreciate what we have and what we’ve achieved so far. Naturally we’ve all changed and developed as individuals over the course of the existence of Requiem. We’re in a very good place at the moment and of course we’re having drinks together when we do have the oppurtunity for that. Most of us live in different areas and cities so it’s not always possible to see each other every week but we always make time to practise especially before club gigs and/or tours of course. We usually keep a regular contact by using our online band chat and of course there are some of us who see each other more often than others which is completely normal as well. But our overal vibe in the band is almost like an average family with every aspect that comes with it. Sometimes it’s more frequent and sometimes it’s not. It really depends. I’d say that we’re approachable and social people who are always interested in having a good chat with someone as well. We don’t take ourselves too serious too and a good and very dark humour is probably another thing about us that makes the band experience very enjoyable.
What about REQUIEM and concerts? I know, now are the restrictions in Europe due to covid 19, but when everything is coming to an end, are you planning a tour? Do you play often? I'd love to see you somewhere in the club! Like you and MESSIAH, that would be amazing!
Ralf W. Garcia: That’s a very good question but a very tricky one at the same time. Everything is still very unpredictable at the moment. So it’s a bit tricky to say somehting or to give you some sort of reliable information. Under normal circumstances we’d be already on the road touring in support of the new album of course. Usually we play a club gig or some sort of festival every month. Sometimes several times a month and/or every weekend. It really depends. But in general we’re a band that plays quite often. The only thing I can say at this point is that we have several gigs already booked for the rest of this year and if it’s possible and if most of the restrictions would be lifted in Europe we’ll embark on a full tour next year 2022. But again as I mentioned before it’s still early days. We can’t say for certain in which month that’s gonna happen. The only thing we do know is that we will play as often as possible to bring the new songs to as many stages in Europe as we possibly can. In the past we’ve played many times in the Czech Republic and naturally we’d like to come back more often. Some of these shows are still remembered quite vividly. Regarding Messiah. We will play a few shows with them in Switzerland in November since they are old friends of us and I personally usually work for them as stage manager and guitar/bass tech. So there’s always been a longtime friendship and close relation between our bands anyway. We’ll see what happens next. Naturally it’d make sense for us to play together more often in different countries but again as I said. We’ll see when and if that’s gonna happen. We as Requiem are up for it anyway and there have been plans already to do a full European tour again especially on the back of „Collapse Into Chaos“. What’s left to say is that we hope to announce something soon, I mean like a tour schedule of some sort, reliable and precise and of course rather sooner than later.
In the Czech Republic, Switzerland has a very good sound. But mostly we only pass through your country when we go somewhere to the sea or the mountains. What is it like for you with death metal, concerts, fans? What is the Swiss underground like?
Ralf W. Garcia: There is a quite old and long lasting underground scene in Switzerland with a few local promoters who organised Indoor- and Outdoor Festivals for a long time especially for Death Metal bands like Mountains Of Death Festival, Rock The Hell and the long running Meh Suff Festival series. So there’s a scene and a lot of clubs and festivals that provide the chance for Metal bands in general to play live on a regular basis. Naturally it’s not the case that it’d be a very big scene since Switzerland is a quite small country in comparison to most other European countries. But for being rather small it generated quite a high number of well-known bands and artists since the early 80s. Now of course all of that has changed over the course of the past 30 or 40 years which is obviously the case in most countries as well but there is still a very lively and healthy underground scene for all sorts of Metal music.
Which bands influenced REQUIEM when you started? Did you have any idols you worshiped? For us, please remember what the beginnings of the band were and guide us through your history.
Ralf W.Garcia: Naturally we all had our fair share of influences while growing up. But we never had idols to speak of. There were and there still are bands and artists for which we have great respect but we’ve never been the kind of persons who turned into fanboys of a particular band or artist. Stylistically and musically Requiem was influenced by a lot of bands from the late 1980s and early 1990s like Malevolent Creation, Napalm Death, Obituary, Monstrosity and so on. In the beginning it was more a mixture of the Florida style of Death Metal mixed with Grindcore like Brutal Truth and a bit of European/UK styled Death Metal and Crust/Punk and of course there were even influences from early Slayer albums and some first wave Black Metal bands as well which is quite normal and natural when you look back at the time we’re talking about. I personally think that these early influences are still in our music but we developed our own unique way of writing and playing Death Metal. Requiem’s songs always had and will always have a mixture of a lot of blast beats, classic old school Death Metal guitar riffs, very intricate rhythmic drum patterns and a very dirty tendency to include grooves and raging crust/punk parts. Sometimes everything mixed together in one song.
As you know Requiem was formed in 1997 by Phil Klauser (Guitars) and some other musicians and shortly after Michi (Vocals) joined. There were a few line up changes over the course of time but the current line up is together since more or less 2004. So as you can imagine we all lived through the first wave of Death Metal at the end of the 1980s with Death, Possessed etc. and then we all witnessed and experienced everything that came after that with the start of the Florida scene, the UK scene with Bolt Thrower, Benediction and Napalm Death for example and of course the Swedish or Scandinavian Death Metal that began at the same time. I reckon that all of that had some kind of influence on us. I personally was into a lot of bands like Sadus, Autopsy, Dismember, Entombed and of course the more technical stuff like the later Death albums and Control Denied, Cynic, Atheist etc. But at the same time most of us listened to a lot of other bands/artists as well. I believe that it’s always beneficial to listen to a lot of different music. It enhances the musiscianship and overal vision for composition, chord progressions and song structures for example. Nowadays we’re still fans of Death Metal of course but at the same time we can appreciate a lot of other styles/genres at the same time like other forms of Metal like Doom and Thrash and so on.
When you say death metal, everyone imagines a little different. What does it mean for you? How do you, as the author, perceive this music and what do you want to express with it? Is it anger, darkness, cold? Other emotions?
Ralf W. Garcia: That’s another interesting question. Thanks for that. The topic is quite complex. I personally always felt that it was a new form of extreme music at first. It was about pushing the envelope. The main goal was to play faster and more brutal or at least I perceived it like that when I witnessed the origin of Death Metal in the late 1980s. Back then of course I had heard and bought stuff from acts like Cryptic Slaughter, D.R.I and Repulsion etc. Very fast music altogether but Death Metal then was just very different. I still remember the day when I bought the album „Scream Bloody Gore“ by Death. I bought it on the day it was released in 1987. Back then it was like I mentioned before. Everything that came after that had some kind of unique and different style to it and all the bands were very recognizable back then. It was music to vent a lot of emotions in general I think. Any sort of emotion really. But bottom line is that it was music which helped a lot of us to process and cope with events that were going on in our personal lives and I think that’s a very positive and healthy thing for us as human beings. Now 35 years later music and that includes Death Metal as well still plays a very important role. It can still act as a vent of frustration and/or just as a way and means to enjoy the time with some friends over drinks for example. It’s multifunctional and most definitely a vital and essential part in our lives to this day. Sometimes it’s just music but most of the time it is way more than just that.
What are REQUIEM planning in the upcoming months? Do you want to say something to the fans?
Ralf W. Garcia: Well as I mentioned before we already booked gigs for Sept., Oct., Nov. December. So we’ll be busy at the end of the year if everything goes according to plan and in addition we’ll keep on working on a possible tour for next year 2022 as well. Depending on the current and/or future restrictions there might be even some more songwriting in the cards as well. Who knows. Like I said before it is still unpredictable at the moment. But we always were a band which adapted very quickly to new or changing situations. In any way we’ll keep on playing and writing music. Now preferably we’d like to tour in support of „Collapse Into Chaos“ first. To the fans and/or people who have heard us before or who might have just discovered our music. We appreciate every support and interest in our band and our music and we hope to see many old/familiar and new faces when we will play gigs in your town, city or a festival that you’ll attend. We don’t take it for granted that there are still people out there who supported us from the very beginning and who always were helping us out over the course of the pst 25 years. Thanks a million for that. Naturally we intend to reach more people in the coming years. So if you’re into Death Metal we’d really appreciate it if you’d take some time out of your day to listen to our new album for example.
Thank you so much for the interview, I really appreciate your time. I'll do one thing now. I'm going to listen "Collapse into Chaos" really loud! It's a really great album, which got pretty under my skin. Thanks a lot for it too. I wish you great sales. Also good luck in your private lives!
Ralf W. Garcia: Thank you very much Jakub. It was my pleasure. Thanks for having us and thanks for the support and interest in our band and the new album. Who knows. Maybe we’ll meet somewhere at a festival or club gig in the future. Take care. All the best.
Recenze/review - REQUIEM - Collapse into Chaos (2021):
Ave REQUIEM! Zdravím do krásného Švýcarska. Zrovna nedávno jsem si dělal doma o víkendu takovou mapu metalové Evropy a u vaší země jsem si poznamenal - CORONER, HELLHAMMER, CELTIC FROST, MESSIAH a pak jsem přemýšlel o někom „mladším“. Napadli jste mě jako první! A vaše novinka „Collapse into Chaos“ je vynikající? Jak album vznikalo a jakým směrem jste se chtěli posunout?
Ralf W. Garcia (baskytara, texty): Nazdar Jakube, děkujeme za zpětnou vazbu k našemu novému albu. Je velmi příjemné slyšet, že se ti album líbí. Původní myšlenka napsat a vydat další album se datuje koncem roku 2019. Měli jsme pocit, že je opět na čase složit nové skladby a vytvořit celkový koncept nové desky po našem předchozím albu „Global Resistance Rising“, které vyšlo v březnu 2018. Proces psaní skladeb tedy začal v zimě 2019/2020. Pokaždé je to jiné, pokud jde o směr nového alba. Obvykle se jedná spíše o vývojový proces. Většina skladeb je tvořena v průběhu času krok za krokem od kostry skladby, až po závěrečné fáze, kdy jsou přidány všechny nástroje a vokály. Většinu času během tohoto procesu je zřejmé, o jaké album půjde. Pokud posloucháte naše starší alba, můžete vždy slyšet typické prvky, které vždy používáme, a sem tam několik překvapení. V průběhu posledních 25 let jsme zdokonalili vlastní způsob death metalu, který se někdy mísí také se špetkou grindcoru a crust/punku. Nyní pro „Collapse Into Chaos“ jsme se během psaní skladeb rozhodli, že všechny skladby zredukujeme na naprosté minimum bez zbytečného opakování určitých částí. Při zpětném pohledu to bylo ve srovnání s našimi ostatními alby spíše jako něco jako přístup „méně je více“. Všechny typické prvky Requiem tam samozřejmě jsou obsaženy, ale velmi jasným a přímým způsobem.
Nová deska je po okraj narvaná opravdovým, agresivním death metalem starého stylu. Přesto je svěží a zajímavá. Máte svůj jasný a zřetelný rukopis, sázíte hodně na atmosféru. Kdo je hlavním autorem hudby a jak nové songy tvoříte? Album neskutečně řeže do živého! Jak se vám to povedlo?
Ralf W. Garcia (baskytara, texty): Tentokrát jsme použili stejný postup skládání, jako na posledních 3-4 albech. Už jen proto, že víme, že to funguje velmi dobře. Phil (Kytary) a Reto (bicí) vždy píší a vytvářejí konkrétní riffy, segmenty a části, ze kterých budují základní formy skladeb pomocí výše uvedeného instrumentálního materiálu. Jedna skladba za druhou. Když se rozhodnou, že některé skladby jsou hotové, vše se nahraje pomocí notačního softwaru. Notový zápis je poté odeslán Matthiasovi (kytary) a mně (baskytara). Nad rámec stávajících forem skladeb napíšeme naše další instrumentální party. Současně začínám psát texty pro všechny skladby. Nyní někdy používám věci ze svého archivu textů, které jsem v průběhu času nashromáždil, nebo píšu úplně nové texty od nuly. Finální texty vytvářejí základ pro Michiho (zpěv), aby rozvíjel své verše a refrény pro každou skladbu. Nyní si to občas posíláme tam a zpět a on mě žádá, abych změnil nebo upravil určité věty nebo odstavce nebo rýmy, ale většinou je to rychlý a přímočarý proces. Tak v zásadě vznikají nové skladby až do bodu, kdy máme dostatek materiálu na celé album. Ve vztahu k atmosféře a energii „Collapse Into Chaos“. Není to něco, co jsme záměrně plánovali. Všichni jsme byli velmi motivováni k dokončení nového alba. Měli jsme elán a hodně nadšení, takže si osobně myslím, že to je jeden z důvodů, proč album zní svěže a „živě“, jak jsi zmínil ve své otázce. Myslím, že je to jen otázka energie. Naše alba jsou vždy pouze snímkem určitého časového období, který nelze nikdy reprodukovat úplně stejným způsobem. Osobně si myslím, že všechna naše alba mají spoustu energie, síly a poctivé old school death metalové brutality. Vždy je to trochu jiné.
U „starých“ kapel se mi vždycky hrozně líbí, jak si hrají se zvukem. U death metalu to platí obzvlášť. Musí vyniknout jednotlivé nástroje, zároveň doslova nesnáším „moderní“ umělý plastový zvuk. „Collapse into Chaos“ zní surově, old schoolově, temně, chladně. Podepsán jen pod ním V.O. Pulver z POLTERGEIST. Jak se vám spolupracovalo a jaké bylo zadání? Byli jste přímými účastníky mixu a nebo jste nechali vše na V.O. Pulverovi?
Ralf W. Garcia (baskytara, texty): Osobně souhlasím s tvým hodnocením zvuků a zejména se slovy o zvuku našeho nového alba. Máme rádi starou školu, organickou a upřímnou. Přirozeně to musí být velmi brutální a transparentní zároveň. Ohledně mixu alba. Vždy to bylo tak, že Phil (kytary) a Reto (bicí) přesně věděli, jaký zvuk potřebujeme jako Requiem pro naše alba. To je fakt, který platí už od úplně prvního vydání. Nyní, jak si asi dokážeš představit po tolika albech a 25ti letech zkušeností a bezpočtu hodin ve studiu a na turné - to hodně pomáhá k dobrému pochopení toho, jak by naše kapela měla znít. Vždy jsme byli kapela, kde každému jednotlivému hudebníkovi hodně záleželo na zvuku jeho vlastního nástroje. Když to nyní spojíte s vizí a zkušenostmi Phila (kytary) a Reto (bicí), je zcela jasné, jak by měl být mix proveden. Phil a Reto byli vždy zapojeni do procesu mixu. Reto (bicí) a já známe V.O. Pulvera velmi dobře, protože s ním oba hrajeme také v Poltergeist. Takže to bylo velmi přirozené. Ví, jak implementovat a aplikovat myšlenky a zvukové vize Phila a Reta. Vždy to tak bylo a vždy nám to fungovalo. Přesně tak to děláme. Jako kapele nám to přijde správné.
Říká se, že dobrý obal prodává a ten od Kumislizer Design je skvělý. Nemůžu si pomoc, ale připadá mi, že je inspirovaný světem H.P. LOVERCRAFTA nebo se pletu? Jak souvisí motiv s obsahem alba a jak jste se dali vlastně s tímto umělcem z Indonésie dohromady?
Ralf W. Garcia (Bass): Díky. Myslíme si, že se k albu skvěle hodí a je velmi příhodný ve vztahu k názvu „Collapse Into Chaos“. Phil (kytara) se vždy staral o vizuální stránku Requiem a obaly a booklety všech našich alb. Jak možná víte, obaly našich posledních tří alb (Global Resistance Rising, Within Darkened Disorder a Infiltrate… Obliterate… Dominate) byly vytvořeny Danem Seagravem, kterého si myslím není potřeba představovat. Pro „Collapse Into Chaos“ to vypadalo jako dobrý nápad na změnu ve vizuálním aspektu. Phil (kytara) provedl průzkum a dostal se do kontaktu s Tata Kumislizer, která vytvořila ilustrace pro kapely jako Annotations Of An Autopsy a mnoho dalších death metalových kapel. Vliv Lovecraftova světa tam může být jen proto, že je to velmi ikonický styl. Tata Kumislizer tím mohla být ovlivněna, ale nebylo to něco, co měl Phil (kytara) ve svém hledáčku. Určitě nebylo zamýšleno jít tímto směrem. Bylo to spíš o velmi profesionálním porozumění mezi dvěma kreativci, které nás pak přesvědčilo, abychom to použili k vytvoření alba „Collapse Into Chaos“, a kromě brilantních barev odpovídá celkové téma uměleckého díla „Collapse Into Chaos“ do posledního puntíku. Padne to jak ulité.
Texty jsou u mnohých death metalových kapel velmi podceňovanou disciplínou. Ono je taky velmi těžké napsat text na muziku, alespoň já si to myslím. Musí sednout do frázování, zároveň být srozumitelný a vyjadřovat nějaké emoce. Kdo je autorem textů pro „Collapse into Chaos“ a kde pro ně bral inspiraci?
Ralf W. Garcia: Myslím, že v žánru death metalu je několik skvělých textařů. Třeba jako Barney Greenway z Napalm Death, Chuck Schuldiner z Death, Dave Ingram z Benediction nebo Karl Willets z Memorian/Bolt Thrower, ale obecně vím, o čem mluvíš. Texty v death metalu jsou často trochu přehlíženy a nezdají se být příliš důležité. Samozřejmě v závislosti na konceptu konkrétní kapely. Ale i lyrický koncept založený na hororu/gore může fungovat docela dobře, pokud je proveden s vášní a zaměřením na kvalitu, jako to dělá například Cannibal Corpse. Ale to je jejich styl. My jsme si to vždy dělali po svém. S Requiem jsme vždy šli jiným směrem. Napsal jsem texty k posledním šesti albům. Moje inspirace pochází z různých zkušeností z reálného života, vědeckých studií a psychologických a filozofických knih nebo zpráv. Obecně jsou to vždy témata, která se nás všech jako lidí tak či onak týkají. Kromě toho jsme kapela, která je hluboce zakořeněná v podzemní scéně a všichni jsme vyrůstali v prostředí, které je spojeno s crust/punkem. To vše se tedy pravděpodobně mísí s lyrickým obsahem našich skladeb. Jak jsem řekl dříve, vždy jde o témata ze skutečného života nebo o události, které se staly, a které měly dopad na nás jako lidi. Ohledně konceptu. Normálně neexistuje žádný celkový koncept, který by určoval veškerý obsah textů, ale někdy máme tendenci jít určitým směrem. Texty pro „Collapse Into Chaos“ zobrazují, co se děje ve světě, ve kterém žijeme. Jde o environmentální, společenské a ekonomické změny a boje, které jsou pro nás všechny velmi zřejmé. Inspirace je tedy venku. Děje se to každý den. To může být další důvod, proč mám stále docela velký archiv nepoužitého materiálu, který by mohl být využit na dalším albu. Uvidíme.
Projíždím si vaši diskografii a zjistil jsem, že je na vás spolehnutí. Nikdy jste nevydali vyloženě slabou desku. Každé album je něčím trošku odlišné, ale zároveň si držíte svůj směr a člověk vás pozná po několika tónech. To je v dnešní době nadprodukce velký dar a schopnost. Jací jsou ale REQUIEM jako lidé? Já zastávám názor, že z muziky je cítit chemie mezi muzikanty. Chodíte spolu na pivo, setkáváte se i mimo koncerty? Podle fotek působíte jako parta sympatických chlápků, které bych rád pozval na panáka:).
Ralf W. Garcia: To je dobrá otázka a také velmi vzácná, myslím, že nám nikdy předtím nebyla položena. Tedy k chemii mezi námi jako hudebníky. Známe se velmi dobře, což není překvapující, protože jsme spolu strávili mnoho hodin v tourbusech a dodávkách na turné nebo na cestách na koncerty a festivaly. To je určitě výhoda, kterou jako kapela využíváme. Využíváme všech svých individuálních silných stránek. Osobně bych řekl, že jsme velmi smíšená parta lidí. Všichni jsme víceméně stejně staří, tedy čtyřicátníci. Někteří z nás mají rodiny s dětmi - někteří ne. Někteří z nás studovali hudbu a hudební teorii - jiní ne. Ale myslím si, že právě kombinace všech našich zkušeností a dovedností z nás dělá Requiem. Mix a rozmanitost našeho původu a osobností nás spojuje jako kolektiv, který tvoří hudbu. Je to pro nás velmi dobrá věc a vážíme si toho, co máme a čeho jsme doposud dosáhli. Během existence Requiem jsme se přirozeně všichni změnili a vyvinuli jako jednotlivci. V tuto chvíli jsme na velmi dobrém místě a samozřejmě spolu popíjíme, když k tomu máme příležitost. Většina z nás žije v různých oblastech a městech, takže není možné se vídat každý týden, ale vždy si najdeme čas na zkoušky, zejména před klubovými koncerty nebo před turné. Obvykle udržujeme pravidelný kontakt pomocí online chatu a samozřejmě někteří z nás se vídají častěji než jiní, což je také zcela normální. Ale naše celková atmosféra v kapele je téměř jako průměrná rodina se všemi aspekty, které s tím souvisí. Někdy je to častější a někdy ne, záleží jak kdy. Řekl bych, že jsme přístupní a společenští lidé, kteří mají vždy zájem si dobře popovídat. Nebereme se příliš vážně a dobrý a velmi černý humor je pravděpodobně další věc, která nás jako kapelu spojuje.
Co REQUIEM a koncerty? Já vím, teď jsou nejen v Evropě omezení kvůli covid 19, ale až se vše rozvolní, chystáte turné? Hrajete rádi a často? Hrozně rád bych vás viděl někde v klubu! Třeba vy a MESSIAH, to by byl splněný sen!
Ralf W. Garcia: To je velmi dobrá otázka, ale zároveň velmi záludná. Vše je v tuto chvíli stále velmi nepředvídatelné. Je tedy trochu složité něco říct nebo poskytnout nějaké zaručené informace. Za normálních okolností bychom už samozřejmě byli na cestě na turné k podpoře nového alba. Obvykle každý měsíc hrajeme klubový koncert nebo nějaký festival. Někdy několikrát za měsíc a nebo každý víkend. Záleží jak kdy. Ale obecně jsme kapela, která hraje dost často. Jediné, co v tuto chvíli mohu říci, je, že máme zabookováno několik koncertů na zbytek letošního roku a pokud to bude možné a pokud bude většina omezení v Evropě zrušena, vydáme se na turné v roce 2022. Ale opět, jak jsem již zmínil, pořád je brzo něco potvrdit. Nemůžeme s jistotou říci, ve kterém měsíci se to stane. Jediné, co víme, je, že budeme hrát tak často, jak to jen bude možné, abychom nové skladby přinesli na tolik pódií v Evropě, kolik jen budeme moci. V minulosti jsme hráli mnohokrát v České republice a samozřejmě bychom se rádi vraceli častěji. Na některé z těchto koncertů dodnes docela živě vzpomínáme. Ohledně Messiah. V listopadu s nimi odehrajeme několik koncertů ve Švýcarsku, protože jsou to naši staří přátelé a já pro ně obvykle pracuji jako pódiový manažer a kytarový/basový technik. Takže mezi našimi kapelami vždy bylo dlouhodobé přátelství a blízký vztah. Uvidíme, co bude dál. Přirozeně by dávalo smysl, abychom spolu hráli častěji a v různých zemích, ale to se opět vracíme k tomu, co už jsem řekl. Uvidíme, kdy a jestli se to stane. My jako Requiem jsme pro kdykoliv a už máme v plánu znovu udělat celé evropské turné, zejména na podporu „Collapse Into Chaos“. Zbývá říci, že doufáme, že brzy něco oznámíme, myslím tím nějaký plán turné, spolehlivý a přesný a samozřejmě čím dřív, tím líp.
U nás v Čechách má Švýcarsko velmi dobrý zvuk. Většinou ale přes vaši zemi jenom projíždíme, když jedeme někam k moři nebo na hory. Jaké je to u vás s death metalem, s koncerty, fanoušky? Jaký je švýcarský underground?
Ralf W. Garcia: Ve Švýcarsku existuje docela stará a dlouhotrvající undergroundová scéna s několika místními promotéry, kteří dlouhodobě organizovali vnitřní a venkovní festivaly, zejména pro death metalové kapely jako Mountain Of Death Festival, Rock The Hell a The Long a nejdéle existující festival Meh Suff. Je tady scéna a spousta klubů a festivalů, které obecně dávají příležitost metalovým kapelám hrát pravidelně naživo. Přirozeně to není tak, že by to byla velmi velká scéna, protože Švýcarsko je ve srovnání s většinou ostatních evropských zemí docela malá země. Ale přestože jsme malí, vygenerovali jsme od počátku 80. let poměrně vysoký počet známých kapel a umělců. Nyní se to všechno samozřejmě za posledních 30 nebo 40 let změnilo, což je případ většiny zemí, ale stále existuje velmi živá a zdravá undergroundová scéna pro všechny druhy metalové hudby.
Které kapely ovlivnily REQUIEM, když jste začínali? Měli jste nějaké vzory, které jste uctívali? Zavzpomínej pro nás, prosím, jaké byly začátky kapely a proveď nás vaší historií.
Ralf W. Garcia: Přirozeně jsme všichni měli svůj spravedlivý podíl vlivů, když jsme vyrůstali. Ale nikdy jsme neměli idoly, o kterých bychom mohli mluvit. Byly a stále existují kapely a umělci, ke kterým máme velký respekt, ale nikdy jsme nebyli tím typem lidí, kteří by se stali fanoušky konkrétní kapely nebo umělce. Stylisticky a hudebně byli Requiem ovlivněni mnoha kapelami z konce 80. a počátku 90. let jako Malevolent Creation, Napalm Death, Obituary, Monstrosity a tak dále. Na začátku to byla spíše směs floridského stylu death metalu smíchaná s Grindcorem jako Brutal Truth a trochu evropského/britského stylu death metalu a crust/punku a samozřejmě tam byly dokonce vlivy z prvních alb Slayer a první vlny black metalu, což je docela normální a přirozené, když se ohlédnete zpět v době, o které mluvíme. Osobně si myslím, že tyto rané vlivy jsou stále v naší hudbě, ale vyvinuli jsme svůj vlastní jedinečný způsob psaní a hraní death metalu. Skladby Requiem vždy byly a vždy budou směsicí spousty blast beatů, klasických old school death metalových kytarových riffů, velmi složitých rytmických bicích postupů a špinavých tendencí zahrnovat groovy a zuřivé crust/punkové části. Někdy se vše smíchá dohromady v jedné skladbě. Jak víte, Requiem založil v roce 1997 Phil Klauser (kytara) a několik dalších hudebníků a krátce poté, se připojil Michi (zpěv). V průběhu času došlo k několika změnám v sestavě, ale současná sestava je pohromadě víceméně od roku 2004. Jak si tedy dokážete představit, všichni jsme prožili první vlnu death metalu na konci 80. let s Death, Possessed atd. a pak jsme všichni byli svědky a zažili vše, co následovalo poté, co začala floridská scéna, britská scéna například s Bolt Thrower, Benediction a Napalm Death a samozřejmě švédský nebo skandinávský death metal, který začal ve stejnou dobu. Počítám, že to všechno nás ovlivnilo. Osobně jsem byl hodně zapálený do kapel jako Sadus, Autopsy, Dismember, Entombed a samozřejmě více technických věcí, jako jsou pozdější alba Death a Control Denied, Cynic, Atheist atd. Ale zároveň většina z nás poslouchala i spoustu jiných kapel/umělců. Věřím, že je vždy prospěšné poslouchat různou hudbu. Napomáhá to muzikantství a celkové vizi pro kompozici, akordové průběhy a struktury skladeb. V současné době jsme samozřejmě stále fanoušky death metalu, ale zároveň dokážeme ocenit spoustu dalších stylů/žánrů společně s jinými formami metalu, jako je doom, thrash, atd.
Když se řekne death metal, tak si každý představí trošku něco jiného. Co znamená pro tebe? Jak tuhle hudbu vnímáš ty, jako autor a co s ní chceš vyjádřit? Je to vztek, temnota, chlad? Jiné emoce?
Ralf W. Garcia: To je další zajímavá otázka. Díky za ni. Téma je poměrně složité. Osobně jsem vždy vnímal, že je to nová forma extrémní hudby. Šlo o posouvání hranic. Hlavním cílem bylo hrát rychleji a brutálněji, nebo jsem to tak alespoň vnímal, když jsem byl koncem osmdesátých let svědkem vzniku death metalu. Tehdy jsem samozřejmě poslouchal a kupoval věci od kapel jako Cryptic Slaughter, D.R.I a Repulsion atd. Velmi rychlá muzika, ale death metal byl tehdy úplně jiný. Dodnes si pamatuji den, kdy jsem si koupil album „Scream Bloody Gore“ od Death. Koupil jsem ho v den vydání v roce 1987. Kdysi to bylo jak už jsem zmiňoval. Všechno, co přišlo potom mělo nějaký jedinečný a odlišný styl a všechny kapely byly tehdy velmi dobře rozpoznatelné. Myslím, že to byla hudba k ventilování mnoha emocí obecně. Opravdu jakýkoli druh emocí. Ale v konečném důsledku je to hudba, která pomohla mnoha z nás zpracovat a vyrovnat se s událostmi, které se děly v našem osobním životě, a myslím si, že je to pro nás jako lidi velmi pozitivní a zdravé. Nyní, o 35 let později, hudba, která zahrnuje i death metal, stále hraje velmi důležitou roli. Stále to může fungovat jako ventil frustrace a nebo jen jako způsob a prostředek, jak si například užít čas s přáteli u drinku. Je to až dodnes multifunkční a rozhodně životně důležitá a nezbytná součást našich životů. Někdy je to jen hudba, ale většinou je to mnohem víc, než jen to.
Co chystají REQUIEM v nejbližších měsících? Chceš něco vzkázat fanouškům?
Ralf W. Garcia: Jak jsem již zmínil, zabookovali jsme si koncerty na září, říjen, listopad. Takže koncem roku budeme zaneprázdněni, pokud vše půjde podle plánu. A navíc budeme pokračovat v přípravách na turné v roce 2022. V závislosti na aktuálních a nebo budoucích omezeních může být ve hře i nějaké další psaní skladeb. Kdo ví, jak už jsem zmínil, v současné době je to stále nepředvídatelné. Ale vždy jsme byli kapela, která se velmi rychle přizpůsobila novým nebo měnícím se situacím. V každém případě budeme dál hrát a psát hudbu. Nyní bychom rádi upřednostnili turné na podporu „Collapse Into Chaos“ a představili jej našim fanouškům a lidem, kteří nás již slyšeli, nebo kteří naši hudbu právě objevili. Vážíme si každé podpory a zájmu o naši kapelu a naši hudbu a doufáme, že uvidíme mnoho starých známých i nových tváří, když budeme hrát koncerty ve vašem městě, nebo na festivalu, kterého se zúčastní. Nebereme jako samozřejmost, že stále existují lidé, kteří nás podporují od samého začátku a kteří nám v průběhu 25 let vždy pomáhali. Milionkrát za to díky. V příštích letech samozřejmě plánujeme oslovit více lidí. Pokud tedy máte rádi death metal, velmi bychom ocenili, kdybyste si našli čas například na poslech našeho nového alba.
Děkuji moc za rozhovor, opravdu si vážím tvého času. Udělám teď jednu věc. Pustím si „Collapse into Chaos“ pořádně nahlas! Je to totiž opravdu skvělé album, které se mi pěkně zadřelo pod kůži. Díky moc i za něj. Přeji mu skvělé prodeje. Ať se vám daří i v soukromí!
Ralf W. Garcia: Díky moc, Jakube. Bylo mi potěšením. Děkujeme za podporu a zájem o naši kapelu a nové album. Kdo ví, možná se v budoucnu potkáme někde na festivalu, nebo v klubu. Opatruj se a ať se daří!
Recenze/review - REQUIEM - Collapse into Chaos (2021):
