Pan Wolodyjowski - Henryk Sienkiewicz
1995, Vyšehrad
Taky máte takové ty knížky, ke kterým se vracíte? Leží rozečtené nějaký čas na nočním stolku a pak, když je nálada, tak je zase otevřete? Normálně to nedělám, nemám rád nedokončenou "práci", ale v tomhle případě jsem nemohl jinak. Pan Wolodyjowski patřil do povinné četby, myslím na základce. Já býval čtivé a poctivé dítě. Jediné, co jsem nikdy nevstřebal, byl Jirásek. Na mě psával moc rozvláčně a popisně. Henryk Sienkiewicz je jeho pravým opakem. Jeho knihy jsou napínavé a historie je v nich předkládána velmi vkusně a zajímavě. Byli jsme, jak jinak, na chalupě a dcera po mě chtěla nějakou povinnou četbu na gympl. Zalezl jsem do staré knihovny na půdu a pátral jsem. Byl jsem jako starý archivář, knihovník, chcete-li. Objevil jsem tolik krásných výtisků, že se mnou nebyla celé odpoledne řeč. Oprášil jsem staré svazky, prohlížel si krásně vyvedené vydání a listoval zažloutlými stránkami. Asi jsem se opravdu minul povoláním. Škoda, velká škoda, že není práce v knihovně dobře placená. Byl bych ve svém živlu. Ale kdo ví, třeba by mě to nakonec pohltilo nebo nudilo. Takhle, když je čtení koníček, je to stejně nejlepší.
Dcera začínala od začátku a já od konce. Pan Wolodyjowski je závěrečným dílem trilogie o historii Polska. Bylo pro mě hodně zajímavé, číst knihu právě teď, když se zase kolem nás mění dějiny. Vnímal jsem samozřejmě vše úplně jinak, než jako dítě. Chápal jsem více souvislosti. Líbí se mi polská hrdost, myslím si, že spolu máme mnoho společného. Jasně, že byla knížka napsána s úmyslem, aby bylo Polsko velebeno. Přesto je v ní spousta zajímavých pasáží a i když se to nezdá a je to historický román, čte se tak nějak sám. Vše krásně odsýpá, vy se těšíte na každou další kapitolu. Jazyk mi nepřipadal nijak zastaralý, naopak, příběh obstojí i v dnešní době. Boj s Turky, hrdinství. Ano, stále potřebujeme ty opravdové vzory. Já vím, vše se změnilo, dneska je "slavný" každý, kdo má spoustu sledujících, ale já to myslím jinak. Potřebujeme vzory a hrdiny, kteří opravdu něco dokázali. A to focení prdelí fakt není.
Měl jsem přes den vždy nějakou práci. Co nestihnu přes rok, to musím dohánět o dovolené. Každá chalupa je tak trošku prokletí. Když jí je sto let, tak se skoro nezastavíte. Měl jsem den naplánovaný na hodinu přesně. A vždycky jsem se těšil, až budu mít padla. Už nemusím do hospody, stačí mi pár pivek a hlavně klid na čtení. Najednou jsem nebyl v Jizerkách, ale jezdil jsem na koni a měl šavli. Polská jízda byl pojem a i když jsem více méně proti všem válkám, tak moc dobře vím, že někdy to zkrátka jinak nejde. Bránit se musíte, jinak vás pohltí zlo. Hodně jsem nad knížkou přemýšlel, dohledával si na internetu další informace a říkal si, že jsme se jako lidi fakt moc nezměnili. Jenom máme lepší technologie, kterými se můžeme zabíjet. Ono je taky pravda, že války jsou takovou šílenou záchranou před přelidněním. Dříve, v dobách Pana Wolodyjowského, byla vojna samozřejmě jiná než dnes. Bolela ale stejně a co se týká nepřítele, ať si každý udělá obrázek sám. Myslím, že historie by nás měla poučit z vlastních chyb. Co myslíte?
Ale nebojte se, v knize není žádné zbytečné mentorování. Příběh je vystavěn opravdu zajímavě, je zasazen do dějinných událostí, které se opravdu staly. Příběh je to velmi bolestivý, krutý, náročný a abych pravdu řekl, možná právě proto je mi z celé trilogie nejbližší. Bylo pro mě velmi dobré se po mnoha letech vrátit a znovu si knihu přečíst. Má v sobě totiž vše potřebné, aby mě i v dnešní divné době zaujala a doslova pohltila. Přežila více než století a je stále silná jako dřív. Navíc, co si budeme nalhávat, stále jsou národy, které bojují proti víře toho druhého. My, zapřisáhlí ateisté a bezvěrci to asi nikdy nepochopíme, ale stejně nás to ovlivňuje. Poslední roky si dost často říkám, jaké by to asi bylo, kdyby všichni lidé víc četli podobné knihy. Jestli by se z nich poučili. Asi ne, k tomu jsem skeptický. Vždycky jde nakonec o moc, o to, pokořit toho druhého. Jsme tak nastaveni. Možná právě proto potom podobné knihy vyniknou. Pan Wolodyjowski není dokonalý, ale je pro mě opravdovým hrdinou. Úplně jsem ho viděl před sebou, když udýchaný sesedl po bitvě z koně.
Trošku jsem se bál, jak bude tahle trilogie působit na současnou mladou generaci a byl jsem velmi mile překvapen. Vím, že moje dcera není typickým představitelem, většina jejích spolužáků nedočte ani jídelní lístek, ale přesto jsem byl takový ten hrdý otec. Myslím si, že i dnes stojí Pan Wolodyjowski za přečtení. Koneckonců, s Poláky nás pojí nejen hranice ale i společné dějiny. Poslední dobou se k podobným knihách vracím často a rád. Mají v sobě něco velmi přitažlivého. Když si uvědomíte, co naši předci museli vybudovat a vybojovat, přenese se hrdost i na vás. Kořeny se nedají jen tak vytrhnout, to mi věřte. Přeji příjemné čtení i den.
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Závěrečný díl trilogie z dějin Polska. Tentokrát o bojích proti Turkům. Setkáte se tu se všemi předchozími hrdiny celé trilogie. Hlavním hrdinou je pan Michal Wolodyjowski.
Kniha byla roku 1968 zfilmována.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)