DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemheavy metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemheavy metal. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 7. března 2025

Recenze/review - WHIPSTRIKER - Cry of Extinction (2025)


WHIPSTRIKER - Cry of Extinction
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Říká se, že až bude nejhůř, tak se vrátí. Spali dlouhé roky v plesnivých rakvích. Se zbraněmi, které sice už dávno zrezly, ale stále dokáží zabíjet. Vojáci temnoty, v prašivých uniformách, s masem odpadaným od kostí. Myslím si, že nastal čas. Svět zase jednou hoří v plamenech a stále zbytečně umírají další a další lidé. Brazilská heavy speed metalová kobka s nápisem WHIPSTRIKER nad vchodem, vydala další svědectví. Ušpiněni od zkažené krve, znovu pozvedli Victor Vasconcellos a jeho věrní prapor hrdě vzhůru a vy si tak můžete vychutnat hudbu, která je opravdová, syrová, špinavá. Jako samotná válka.

Mám podobné výlety do starých metalových časů moc rád. Líbí se mi, když už je víkend a já se zavřu do svého pokoje a vzpomínám na dobu, kdy jsem byl mladý a kdy byl svět ještě alespoň trošku v pořádku. Oblečte si tedy svoji oblíbenou džínovou vestu, pohodlně se usaďte a zapněte play. Metalový obřad začíná!


Vše je ohlodané na kost, na samou podstatu metalu. Ostré riffy v sobě mají chladné melodie, skladby jsou plné zajímavých momentů a pokud je vaše hlava plná šedin nebo máte rádi klasický a tradiční přístup, určitě budete spokojeni. Chvílemi si připadám jako nějaký metalový archeolog, který odkrývá jednotlivé vrstvy právě exhumovaného hrobu. Máte rádi VENOM, SODOM, MOTORHEAD, WARFARE, ONSLAUGHT, MIDNIGHT, POWER FROM HELL, BULLDOZER a další kapely, které vždy hrály od srdce? Potom určitě víte, o čem píšu. Tahle brazilská četa zkušených válečníků moc dobře ví, o čem je opravdové, ryzí metalové srdce. Je ukované z té nejlepší oceli. Se zvukem, na kterém je pradávná patina. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom útoky přímo na solar plexus. Můžete mi vysvětlit, proč mám při poslechu obrovskou chuť na pivo? Jakoby tahle deska probudila všechny moje geny, hudbu kterou jsem celý život sbíral a kterou mám zakódovanou v podvědomí. Otírám prach ze starých kazet, z vinylů, které jsem již dlouho neslyšel. V hlavě mi naskakují vzpomínky a dívám se dlouho do tmy. WHIPSTRIKER na to jdou ostře, nekompromisně, s krvavou jiskrou v oku. Opravdu si připadám jako dávno padlý voják, kterého pohřbili do hromadného hrobu. I dlouho po mé smrti se kolem nás vznáší aura bolesti a strachu. Brazilci exhumovali starý metal a udělali to s elegancí starých mistrů. Nemůžu jinak, než vám nové album "Cry of Extinction" doporučit. Hoří totiž jasným černým plamenem. Říká se, že až bude nejhůř, tak se vrátí. Spali dlouhé roky v plesnivých rakvích. Se zbraněmi, které sice už dávno zrezly, ale stále dokáží zabíjet. Vojáci temnoty, v prašivých uniformách, s masem odpadaným od kostí. Myslím si, že nastal čas. Heavy speed metalová válka se samotným nebem! Hudba ukovaná z té nejlepší černé oceli!

Asphyx says:

They say when the going gets tough, they'll be back. They slept for years in moldy coffins. With weapons that may be rusty, but they can still kill. Soldiers of darkness, in filthy uniforms, with flesh falling off their bones. I think the time has come. The world is once again burning in flames and more and more people are dying needlessly. A Brazilian heavy speed metal dungeon with a WHIPSTRIKER sign over the entrance, has given further testimony. Soiled with tainted blood, Victor Vasconcellos and his faithful have once again raised the banner proudly aloft for you to enjoy music that is real, raw, dirty. Like the war itself.

I love trips like this to the old metal days. I like it when it's the weekend and I'm holed up in my room reminiscing about when I was young and when the world was still at least a little bit okay. So put on your favorite denim vest, get comfy and turn on the play. The metal ceremony begins!


Everything is stripped to the bone, to the very essence of metal. The sharp riffs have cool melodies in them, the songs are full of interesting moments and if your head is full of grey hairs or you like the classic and traditional approach, you will definitely be satisfied. At times I feel like some kind of metal archaeologist uncovering the layers of a newly exhumed grave. Do you like VENOM, SODOM, MOTORHEAD, WARFARE, ONSLAUGHT, MIDNIGHT, POWER FROM HELL, BULLDOZER and other bands that have always played from the heart? Then you definitely know what I'm writing about. This Brazilian squad of seasoned warriors know very well what true, pure metal heart is all about. It's forged from the finest steel. With a sound that has an ancient patina on it. No posturing, no uselessness, just attacks right on the solar plexus. Can you explain to me why I have a huge craving for beer? It's as if this record has awakened all my genes, the music I've been collecting all my life and which is encoded in my subconscious. I'm dusting off old tapes, vinyl I haven't heard in a long time. Memories pop into my head and I stare long into the darkness. WHIPSTRIKER go at it sharply, uncompromisingly, with a bloody sparkle in their eye. I really do feel like a long fallen soldier buried in a mass grave. Even long after my death, an aura of pain and fear hovers around us. The Brazilians have exhumed old metal and done it with the elegance of the old masters. I can't but recommend the new album "Cry of Extinction". It burns with a bright black flame. They say that when the going gets tough, they'll be back. They've been sleeping in moldy coffins for years. With weapons that may be rusty, but they can still kill. Soldiers of darkness, in filthy uniforms, with flesh falling off their bones. I think the time has come. Heavy speed metal war with heaven itself! Music forged from the finest black steel!



about WHIPSTRIKER on DEADLY STORM ZINE:






tracklist:
01. Intro
02. Cry of Extinction
03. Six-Eyes Crow Division
04. Rush of Fury
05. WWVI
06. Heartrippers
07. Khaalou's New World
08. Satan's Vengeance [Destruction cover feat. Daniel Avenger]
09. Military Scum



středa 26. února 2025

Recenze/review - NECRODEATH - Arimortis (2025)


NECRODEATH - Arimortis
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Někdy mívám děsivé sny o tom, jak se procházím mezi troskami našeho města. Spálená země, mrtvoly v ulicích, krev a nenávist. Žádné zpomalené záběry z války, žádné pečlivě nafocené snímky. Naopak, jenom smrad, bolest a utrpení. Ležím v zákopech a slyším samotnou Smrt, jak chodí kolem mě. V rukou mám zbraň z pečlivě ukované oceli. Je přes čtyřicet let stará, stejně jako italští maniaci NECRODEATH. Kapela, která používá úplně stejně zbraně jako já. Surový death metal, temný black metal i ostrý thrash. Další album v řadě, stále zahrané s velkou silou a nadšením.

Žádná válka nejde v závěru vyhrát, přesto si myslím, že lze italské bardy hrdě nazývat legendou. Jestliže jsou někteří jejich spolubojovníci dávno už jen svým bývalým stínem, NECRODEATH stále řežou tou správnou stranou nože. Důkazem budiž nové album "Arimortis", které je ostré jako břitva. 


Je to stále neutuchající schopnost napsat dobrou skladbu, je to vždy vynikající zvuk, jsou to zajímavé nápady, ale i pokaždé podmanivá atmosféra - tohle všechno mám na NECRODEATH rád. Navíc, a na to se občas zapomíná, se nové songy opravdu velmi dobře poslouchají. Stačilo několik společných setkání a pamatuji si jednotlivé motivy, pochmurné pasáže i nakumulovaný vztek, který je riffech i vokálu obsažen. Jasně, je to stále hudba, kterou všichni známe, lze v ní vystopovat odkazy třeba takových SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, ale to se mi právě líbí. Italové měli vždy svůj jasný a nezaměnitelný rukopis, výraz. Dokáží být ostří a nekompromisní, ale nezapomínají ani na chlad a temnotu. Změny tempa, různé melodické linky, zpěvák musí snídat hřebíky, tohle všechno tvoří dohromady celek, který musí vyhovovat nejen všem starým metalovým psům, ale i každému, kdo má rád poctivou a upřímnou muziku zahranou od srdce. Je vám asi jasné, že jsem fanoušek kapely od jejich počátků a jako takový musím smeknout a poklonit se až k zemi. Zachovat si i po tolika letech drive, sílu, schopnost zabíjet hudbou, je úctyhodné."Arimortis" je nahrávkou, která se povedla po všech stránkách. Jsou v ní obsaženy jen ty nejkvalitnější ingredience. Svět kolem nás hoří a na NECRODEATH je stále spolehnutí. Někdy mívám děsivé sny o tom, jak se procházím mezi troskami našeho města. Spálená země, mrtvoly v ulicích, krev a nenávist. Žádné zpomalené záběry z války, žádné pečlivě nafocené snímky. Naopak, jenom smrad, bolest a utrpení. Ležím v zákopech a slyším samotnou Smrt, jak chodí kolem mě. Black thrash death metal ukovaný z té nekvalitnější oceli! Surový, temný útok, po kterém zůstává jenom spálená země! 


Asphyx says:

Sometimes I have terrifying dreams of walking among the ruins of our city. Scorched earth, dead bodies in the streets, blood and hatred. No slow motion shots of the war, no carefully shot images. On the contrary, only the stench, the pain and the suffering. I'm lying in the trenches and I can hear Death himself walking around me. In my hands is a weapon of carefully forged steel. It's over forty years old, just like the Italian maniacs NECRODEATH. A band that uses the same weapons as I do. Raw death metal, dark black metal, sharp thrash. Another album in a row, still played with great power and enthusiasm.

No war can be won in the end, yet I think we can proudly call the Italian bards a legend. If some of their comrades-in-arms have long been a shadow of their former selves, NECRODEATH still cut with the right side of the knife. The proof is the razor-sharp new album "Arimortis". 


It's the ever-elusive ability to write a good song, it's the always excellent sound, it's the interesting ideas, and it's the captivating atmosphere every time - all of these things I love about NECRODEATH. Plus, and this is sometimes forgotten, the new songs are really very easy to listen to. Just a few sessions together and I remember the individual motifs, the somber passages and the accumulated anger that is contained in the riffs and vocals. Sure, it's still the music we all know, you can trace in it references to the likes of SODOM, KREATOR, PROTECTOR, SLAYER, SARCÓFAGO, POSSESSED, AURA NOIR, NIFELHEIM, DESASTER, DESTROYER 666, VENOM, but that's what I like. The Italians have always had their clear and unmistakable signature, expression. They can be sharp and uncompromising, but they don't forget the coldness and darkness. Changes of tempo, different melodic lines, the singer has to eat nails, all this makes together a whole that must suit not only all old metal dogs, but also anyone who likes honest and sincere music played from the heart. It's probably obvious to you that I've been a fan of the band since their early days, and as such I have to bow my head and take a bow all the way down. To retain the drive, the power, the ability to kill with music after so many years is impressive. "Arimortis" is a record that succeeds in every aspect. It contains only the finest ingredients. The world around us is on fire and NECRODEATH can still be relied upon. Sometimes I have scary dreams about walking among the ruins of our city. Scorched earth, dead bodies in the streets, blood and hatred. No slow motion shots of the war, no carefully shot images. On the contrary, only the stench, the pain and the suffering. I'm lying in the trenches and I can hear Death himself walking around me. Black thrash death metal forged from the lowest quality steel! A raw, dark attack that leaves nothing but scorched earth!





tracklist:
01. Storytellers Of Lies
02. New God
03. Necrosadist
04. Arimortis
05. Near-Death Experience
06. Alien
07. No More Regrets
08. μετεμψύχωσις (Part Two)
09. Hangover

band:
Peso - Drums
Flegias - Vocals
Pier Gonella - Guitars
GL - Bass

https://necrodeathofficial.bandcamp.com/album/arimortis

http://www.facebook.com/pages/Necrodeath/66524749485
http://www.necrodeath.net/
https://instagram.com/necrodeath.official
https://open.spotify.com/artist/73n8NYaqRf2oJBuK7lWq0O
http://www.youtube.com/channel/UCnyWQ5NH0zMK7q7eh9pzTDA

středa 28. srpna 2024

Recenze/review - DECEASED - Children of the Morgue (2024)


DECEASED - Children of the Morgue
CD, LP, TAPE 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Měli jsme kdysi dávno, na konci osmdesátých let, staršího kamaráda, který nám pouštěl hororové filmy. My jsme doma VHS přehrávač nikdy neměli a tak jsem se musel pokaždé v noci vracet temným městem. Byl jsem na začátku puberty a děsil jsem se každého stínu. Představoval jsem si šílená monstra, která mi půjdou každou chvíli po krku. Tenhle kamarád, dej mu pánbůh i satan věčný klid, nám také pouštěl metal. Může za to, že jsem se kdysi dávno, v dobách muchlajících kazet, potkal i kapelu DECEASED. Seděli jsme tenkrát před reproduktory a hltali každý tón, každou notu.

Jsou věci, které se nemění, je na ně spolehnutí, jsou pevným záchytným bodem ve vesmíru, které potřebuji, abych v dnešním světě přežil. Na tuhle smečku je spolehnutí. Letos, skoro čtyřicet let po svém vzniku, spoustou skvělých alb i nezapomenutelném koncertě v roce 2014 v Praze, tihle gentlemani přicházejí s novinkou, která je metalovým hororovým opusem. Vyhrabejte tedy ve sklepě staré kazety, oprašte džínovou bundu a nechte se unášet do světa, kde krev teče proudem a všichni jsou ještě víc narušení, než v realitě. 


Na téhle smečce se mi vždy líbilo (a trvá to dosud) jak si umí hrát s melodiemi, jak umně kombinují prašivý death metal, ostrý thrash a heavy melodie dohromady. Výsledkem bývá vždy velmi jedovatý koktejl, s takovým tím záhadným, neklidným efektem, na který má tahle kapela patent. Když jsem "Children of the Morgue" jednomu svému starému kamarádovi, řekl jediné - ty vole, chtěl bych být v takové formě jako oni! Vlastně bych nemusel psát nic dalšího, protože jeho slova plně vystihují to, co si o novince myslím i já. Nicméně, skladby jsou velmi působivé, a to i přesto, že jsou dlouhé. Vůbec to nevadí, pořád se v nich něco děje, různě gradují, děsí, DECEASED si hrají s pochmurnými nápady jako šílený patolog se svým skalpelem. Určitě jste někdy viděli fotky z přelomu minulého tisíciletí, kdy se rodiče fotili se svými zemřelými dětmi. Pokaždé, když tohle album poslouchám, tak si na ně vzpomenu. Jakoby přede mnou ožívaly, naříkaly a křičely do ticha. Možná jsme už všichni staří psi, někdy už přemýšlíme nad tím, co bude, až tady nebudeme, ale dokud budou vznikat podobné nahrávky, má smysl tuhle hudbu poslouchat. To vám klidně podepíšu vlastní krví. A není v tím jenom velký kus nostalgie. Američané opět dokazují, že nepatří do starého železa a znovu nakopávají zadek všem, včetně mojí maličkosti. Deska má navíc takový ten starý, plesnivý zvuk, spoustu hororových vsuvek a celkově působí přesně tak, jak si představuji muziku, kterou budu zase poslouchat několik let stále dokola. Jsme zkrátka jedné krve, já i kapela a jinak tomu už nebude. Možná ze mě bude jednou stařec, co křičí na mraky, ale i tak budu "Children of the Morgue" všem doporučovat. Navíc, mě děti v hororech děsily vždy nejvíc. Nevinnosti spojená s krvelačností, uff. Děsivé, mrazivé death, thrash,heavy metalové ozvěny z toho nejhlubšího podzemí! Nářek nemrtvých!


Asphyx says:

We used to have an older friend back in the late 80s who used to show us horror movies. We never had a VHS player at home, so I had to walk back through the dark city every night. I was in my early teens and I was terrified of every shadow. I imagined crazy monsters coming for me at any moment. This friend of mine, God and Satan grant him eternal peace, also played metal for us. It may be that I also met the band DECEASED a long time ago, back in the days of making out tapes. We sat in front of the speakers back then and devoured every note, every note.

There are some things that don't change, they are relied upon, they are a solid clue in the universe that I need to survive in today's world. This pack is reliable. This year, almost forty years after their formation, a slew of great albums and an unforgettable 2014 concert in Prague, these gentlemen come up with a new metal horror opus. So dig out the old cassettes in the basement, dust off your denim jacket and let yourself drift into a world where blood flows and everyone is even more disturbed than in reality. 


What I've always liked about this pack (and still do) is how they can play with melodies, how skillfully they combine dusty death metal, sharp thrash and heavy melodies together. The result is always a very poisonous cocktail, with that mysterious, restless effect that this band has a patent for. When I played "Children of the Morgue" to an old friend of mine, he said one thing - dude, I wish I was in the same shape as them! Actually, I don't need to write anything else, because his words fully describe what I think about the new album. However, the songs are very impressive, even though they are long. It doesn't matter at all, there's always something going on, they graduate in different ways, they scare, DECEASED play with gloomy ideas like a mad pathologist with his scalpel. I'm sure you've seen the photos from the turn of the last millennium of parents taking pictures with their deceased children. Every time I listen to this album, I think of them. They seem to come alive in front of me, wailing and screaming into the silence. Maybe we're all old dogs now, sometimes wondering what will happen when we're not here, but as long as records like this are being made, it makes sense to listen to this music. I'll sign that in my own blood. And it's not just a big piece of nostalgia. The Americans are proving once again that they don't belong to the old iron and are kicking everybody's ass again, including my little one. The record also has that old, musty sound, lots of horror interludes and overall it feels exactly like the kind of music I imagine I'll be listening to over and over again for years to come. We are simply of the same blood, me and the band, and it won't be any other way. I may be an old man screaming at clouds one day, but I'll still recommend "Children of the Morgue" to everyone. Plus, kids have always scared me the most in horror movies. Innocence combined with gore, ugh. Eerie, freezing death, thrash, heavy metal echoes from the deepest underground! The wail of the undead!


about DECEASED  on DEADLY STORM ZINE:


Rozhovor - DECEASED - Underground si zaslouží poctivost a dobré lidi!




Children Of The Morgue tracklisting:
"Destination: Morgue"
"Children Of The Morgue"
"Turn To Wither"
"Terrornaut"
"The Reaper Is Nesting"
"Uninvited Dirge"
"The Grave Digger"
"Eerie Wavelengths"
"Fed To Mother Earth"
"Skull With The Vacant Stare"
"Brooding Lament"
"Farewell (Taken To Forever)"



středa 24. července 2024

Recenze/review - BLASFEME - Black Legion (2024)


BLASFEME - Black Legion
CD 2024, Wulfhere Productions

for english please scroll down

Už zase hoří hranice. Prokletý naříká a dav se dostává do krvelačného stavu. Na povrch vylézají ty nejtemnější lidské pudy. Sedím ve starém archívu a čtu si o příbězích plných nenávisti. Poslouchám u toho nové album britských tmářů BLASFEME a jsem mimo svoji mysl. Jakoby se mi hudba dostala do podvědomí. Stala se mojí součástí, mým vlastním svědomím. Bál jsem se pochodujícího davu, děsivých zpráv v televizi, lekal jsem se stínů. Byl jsem prokletým, na kterého čekala hranice. Stačí ji jenom zapálit.

Black metal je náročný styl v tom, že musí být uvěřitelný, zahraný s nadšením a syrovostí. Tohle se podle mě nedá naučit, to musíte mít v sobě, musíte hrát srdcem. A to Britové umí na výbornou. Novinka je hodně neklidnou, naléhavou deskou. Potkáte na ní klasický, černou krví nasáklý metal, i tradiční heavy metalové prvky. Ohně znovu hoří!


Jedná se o hodně syrové, chladné a divoké album. Pánové na novince odkazují na kapely jako GORGOROTH, SATYRICON, NEGATIVE PLANE, CELTIC FROST. Jsem při poslechu opravdu v hlubokém podzemí, zavřený v temné kobce. Čekám na smrt, mučený a ponížený. Přesto jsem neodvolal. Boha jsem nikdy neviděl, ale Satan číhá za každým rohem. Zvuk, obal, celkovou produkci, vše považuji za povedené. Mohu se tak naplno soustředit na atmosféru, která je pro mě asi největší devízou téhle desky. A potom také to, že je nahrávka, i když svým způsobem neklidná, je také velmi návyková, ďábelská. Je ukována z té nejkvalitnější železné rudy. Jsem už starý pes (a píšu to v recenzích poměrně často, abyste věděli, že jsem na podobné muzice vyrůstal, že je mojí součástí) a stále se rád nechávám unášet na krvavých vlnách řeky smrti. Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, která rozjitří mojí fantazii. A tohle všechno umí BLASFEME na výbornou. Jsme jedné krve, já i kapela. Jasně, že pánové neobjevují nic nového, ani převratného, ale nové album "Black Legion" není jenom obyčejným řemeslem. Naopak, ve skladbách naleznete velké množství zajímavých a neotřelých momentů. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že mě baví desku poslouchat a rád se k ní vracím. Pokaždé, když sedím ve starém archívu a čtu si o příbězích plných nenávisti, o Elizabeth Báthory, o jejím manželovi, o mučení a strachu. Už zase hoří hranice. Prokletý naříká a dav se dostává do krvelačného stavu. Na povrch vylézají ty nejtemnější lidské pudy. Chladný black metal, plný temných syrových myšlenek! Mučení nevinných duší!


Asphyx says:

The border's on fire again. The damned are wailing and the crowd is getting bloody. The darkest human instincts are coming to the surface. I'm sitting in an old archive reading about stories of hate. I'm listening to the new album by British darkies BLASFEME and I'm out of my mind. It's as if the music has entered my subconscious. It's become part of me, my own conscience. I was scared of the marching crowd, the scary news on TV, I was scared of the shadows. I was the cursed one, the one with a limit waiting for me. All I had to do was light it.

Black metal is a challenging style in that it has to be believable, played with passion and rawness. I don't think you can teach that, you have to have that in you, you have to play with your heart. And that's what the Brits are good at. The new album is a very restless, urgent record. You can find classic, black blood soaked metal and traditional heavy metal elements. The fires are burning again!


This is a very raw, cold and wild album. The gentlemen on the new album refer to bands like GORGOROTH, SATYRICON, NEGATIVE PLANE, CELTIC FROST. I'm really in a deep underground, locked in a dark dungeon while listening to it. I'm waiting to die, tortured and humiliated. Yet I have not recanted. I've never seen God, but Satan lurks around every corner. The sound, the cover, the overall production, I think it's all good. I can concentrate on the atmosphere, which for me is probably the greatest asset of this record. And then also the fact that the record, while restless in its own way, is also very addictive, diabolical. It's forged from the finest iron ore. I'm an old dog now (and I write this quite often in reviews, so you know that I grew up on music like this, that it's a part of me) and I still like to let myself drift on the bloody waves of the river of death. I like music that can awaken some emotion in me, that can stir my imagination. And BLASFEME can do all this perfectly. We are of one blood, me and the band. Of course, the gentlemen are not discovering anything new or revolutionary, but the new album "Black Legion" is not just an ordinary craft. On the contrary, in the songs you will find a lot of interesting and novel moments. For me, then, probably the most important thing is that I enjoy listening to the album and I like coming back to it. Every time I sit in an old archive and read about stories full of hate, about Elizabeth Bathory, about her husband, about torture and fear. The border is burning again. The damned are wailing, and the crowd is getting bloody. The darkest human instincts are coming to the surface. Cold black metal, full of dark, raw thoughts! The torture of innocent souls!


tracklist:
01. Purified by the High Flames of Hell
02. Wolves of Karpathia
03. Čachtice 1611
04. Ritualistic Exsanguination
05. Czernobog
06. Black Legion
07. Bound by the Blood Upon Our Swords

Line-up:
Dialgar - Bass
Moord - Guitar/Vocals
Striga Hell – Drums
Parusight – Guitar/Vocals

sobota 6. července 2024

Recenze/review - FLAMEKEEPER - Flamekeeper (2024)


FLAMEKEEPER - Flamekeeper
CD 2024, Invictus Productions

for english please scroll down

Nemůžeš se nadechnout, padáš po zádech do hlubiny. Tak takové to je, říkáš si, taková je smrt. Žádný poslední soud, ani divocí démoni. Jenom temnota a chlad. Díváš se do tmy a najednou prořízne těžký vzduch první riff. Objeví se oheň, který postupně roste, živí se bolestí a utrpením. Najednou stojíš očištěn a znovuzrozený. Ano, hudba švédských FLAMENKEEPER na mě má velmi zajímavý účinek. Jako bych ji měl zakódovanou hluboko v genech. 

Není divu, s heavy metalem a jeho odrůdami jsem kdysi v mládí začínal. Možná právě proto přistupuji ke každé nové nahrávce opatrně. Tentokrát jsem si otevřel pivo, zhasl všechna světla a postupně přidával hlasitost. Po několika skladbách jsem se začal usmívat. To je ono! Přesně takové album jsem potřeboval. Je majestátní, velmi dobře složené a obsahuje v sobě takovou tu těžko vysvětlitelnou příměs, která se nedá naučit. Metal je zde ukován z té nejlepší oceli. Berte a nebo nechte být. 


Hlavním a jediným členem kapely je Marco Salluzzo, všem dobře známý muzikant z italských black death metalových DEMONANCY. Je podepsán pod veškerou hudbou. Přiznám se vám rovnou, podle mě se jedná o stylově vybroušený drahokam. Zvuk, obal, ale hlavně samotné skladby jsou doslova návykové. Jen si tak jezdit autem, nejlépe při západu slunce. Postupně přidávat hlasitost i rychlost. Nic neřešit, užívat si hudbu samotnou. Kolik takových chvil jste poslední dobou zažili? Jsem už starý pes, který zvedne hlavu pouze v případě, když ho nějaké album doopravdy baví. Na nové desce "Flamekeeper" naleznete potřebný patos, vznešenost, heavy metalový postoj bojovníků. Osobně se mi hrozně líbí, že skladby působí velmi uvěřitelně, opravdově. Žádné zbytečnosti, ale na kost ohlodané melodie, které se vám postupně usadí až v morku kostí. V některých momentech si zavzpomínáme na to nejlepší, co kdysi nahráli třeba takoví MANOWAR, DIO. Marco na tyhle legendy odkazuje, ale dělá to po svém. Celým albem se tak vznáší nejen melancholický náboj, ale samozřejmě i nostalgie. Tady se skládá pocta hudbě jako takové. Marco má velký dar a talent na to, složit chytlavé motivy. A tak mi zase sedmnáct a znovu křičím do tmy. Všechen ten vztek, frustrace, ale i láska k metalu jako takovému, musí ven. Jsem překvapený, nadšený a novou desku doporučuji všem na potkání. Hele, kámo, tak se mi ti dostala do rukou kapela, ze které se zblázníš. Pamatuješ, jak jsme jako mladí sedávali dlouhé hodiny před reproduktory a diskutovali o metalu? Tak přesně do téhle doby FLAMENKEEPER patří. Kurva brácho, tohle je taková krása! Nemůžu se nadechnout, padám po zádech do hlubiny. Tak takové to je, říkám si, taková je smrt. Žádný poslední soud, ani divocí démoni. Jenom temnota a chlad. A tohle album! Heavy metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli! Cesta je cílem!


Asphyx says:

You can't breathe, you fall on your back into the depths. That's what it's like, you tell yourself, that's what death is like. No last judgment, no wild demons. Just darkness and cold. You stare into the darkness and suddenly the first riff cuts through the heavy air. A fire appears, growing gradually, feeding on pain and suffering. Suddenly you stand purified and reborn. Yes, the music of Swedish FLAMENKEEPER has a very interesting effect on me. It's like it's encoded deep in my genes. 

No wonder, I started with heavy metal and its varieties when I was young. Maybe that's why I approach every new record with caution. This time I opened my beer, turned off all the lights and gradually turned up the volume. After a few songs, I started to smile. This is it! Just the album I needed. It's majestic, very well composed, and has that hard to explain admixture that can't be taught. The metal here is forged from the finest steel. Take it or leave it. 


The main and only member of the band is Marco Salluzzo, well known musician from Italian black death metal DEMONANCY. He is signed to all the music. I'll admit it straight up, in my opinion this is a stylistically polished gem. The sound, the cover art, but most importantly the songs themselves are literally addictive. Just take a car ride, preferably at sunset. Gradually increase the volume and speed. Don't worry about anything, just enjoy the music itself. How many of those moments have you had lately? I'm an old dog who only lifts his head when he really enjoys an album. On the new album "Flamekeeper" you will find the necessary pathos, nobility, heavy metal warrior attitude. Personally, I really like the fact that the songs feel very believable, real. No uselessness, but bone-biting melodies that gradually settle in your bones. In some moments we remember the best of what MANOWAR, DIO, for example, used to record. Marco refers to these legends, but he does it in his own way. Thus, not only a melancholic charge floats through the whole album, but of course also nostalgia. Here is a tribute to music itself. Marco has a great gift and talent for composing catchy themes. And so I'm seventeen again and I'm screaming into the darkness. All the anger, frustration, but also the love of metal itself, has to come out. I'm surprised, thrilled and I recommend the new album to everyone I meet. Hey, dude, I got my hands on a band that's gonna drive you crazy. Remember when we were young and we used to sit in front of the speakers for hours and discuss metal? That's exactly when FLAMENKEEPER belongs. Fuck, bro, this is so beautiful! I can't breathe, I'm falling on my back into the deep. That's what it's like, I think, that's what death is like. No last judgement, no wild demons. Just darkness and cold. And this album! Heavy metal, forged from the finest steel! The journey is the destination!


tracklist:
1. New Wild World 03:59
2. Flamekeeper 03:11
3. The Golden Spark 02:57
4. Raise the Banner 03:10
5. Stray Yet Still Free 03:38
6. Us and Them (The Song of the Voiceless) 03:26
7. Death, You'll Tremble to Take Me 03:22
8. As One with Light 03:16
9. The Roads of Rome

úterý 2. července 2024

Recenze/review - THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight (2024)


THE LURKING CORPSES - Lurking After Midnight
CD, LP 2024, Hells Headbangers

for english please scroll down

Nikdy mi to nepřišlo divné. Bral jsem to jako samozřejmost. Chodím kolem hřbitova každý den ráno. Je příliš brzy na to, aby již mrtví spali a tak občas zažívám věci, které běžným smrtelníkům nevysvětlíte. Když mám trošku času, zajdu do márnice a nechám si doporučit nějakou dobrou muziku. Co jste poslouchali dnes v noci, ptám se krásné zombie s nožem zabodnutým v hlavě. Odpoví bez přemýšlení a z jejich kdysi tak plných rtů vylezou červi. THE LURKING CORPSES a jejich letošní nové album je zde.

Dojdu do práce a v továrně potkám duše zemřelých. Pustím play a najednou jsem ve starém letním kině, ve kterém se poslední roky ztrácely mladé dívky. Přidávám hlasitost a užívám si hororovou atmosféru. O tom, že existuje ještě jeden zrcadlový svět, ví každý posluchač heavy metalu, rocku, punku, thrashe i gotiky. Američané tohle všechno vzali, smíchali s čerstvou krví a podávají na dřevěném víku od rakve. Od začátku mohu říct jen jediné. Neskutečně se bavím, tančím mezi hroby a užívám si prach předků, který mi létá do tváře. 

 

Čtu zrovna další knížku od Stephena Kinga a tak mi nějak všechno sedlo krásně dohromady. Příběh i hudba, která je volně inspirovaná kapelami jako MISFITS, SAMHAIN, DANZING i RAMONES. Jakoby mě kapela přenesla po časové ose zpět na konec osmdesátých let minulého století. Tuny popcornu a filmy, které děsily moji tehdejší dívku natolik, že na mě byla hodnější. Byly to krásné časy mládí a melodií, které si pamatuji dodnes. Jasně, ty vole, je v tom obrovský kus nostalgie, ale komu to vadí? Mě rozhodně ne. Mám rock v téhle podobě rád celý svůj život. Baví mě jednotlivé motivy, vokál, zvuk, s chutí se znovu a znovu dívám na obal. Je sice fakt, že v devadesáti procentech svého času poslouchám zcela něco jiného, ostřejšího, ale když je pátek a v továrně dokončíme svoji práci, tak potřebuji vypnout svůj mozek. Lidé dávno poslouchají umělou muziku u tik toku, ale to já nedokážu. "Lurking After Midnight" poslouchám předtím, než zajdu večer do hospody (ano, jsem starý a ještě pořád piju pivo) i když se potom vrátím domů. Usínám při tomto albu a zdají se mi potom děsivé krásné sny. Procházím se v nich v katakombách, potkávám všechny zrůdy, které jsem měl ve filmech tolik rád. Pokecáme, dáme další pivo a já se zase jednou usmívám. Skladby v sobě mají drive, rock´n´rollové koule, punkovou neurvalost i majestátnost metalu. Vždycky jsme měl rád holky, co v sobě měly temnotu. Co byly zajímavé a byla s nimi legrace. S hudbou to mám nastavené úplně stejně. Občas mě štve, jak je dnešní svět povrchní. A tak jsou pro mě podobné nahrávky ujištěním, že někde je ještě všechno v pořádku. Heavy metal punk, u kterého budete tančit mezi hroby! Děsivé ozvěny z onoho světa! 


Asphyx says:

I never found it strange. I took it for granted. I walk by the cemetery every morning. It's too early for the dead to be asleep, so sometimes I experience things you can't explain to mere mortals. When I have a little time, I go to the morgue and get some good music recommended. What were you listening to tonight, I ask the beautiful zombie with the knife stuck in her head. They answer without thinking and worms come out of their once so full lips. THE LURKING CORPSES and their new album this year is here.

I get to work and meet the souls of the dead in the factory. I put on the play and suddenly I'm in an old summer cinema where young girls have been disappearing for the last few years. I turn up the volume and enjoy the horror atmosphere. Every listener of heavy metal, rock, punk, thrash and gothic knows that there is another mirror world. The Americans have taken all that, mixed it with fresh blood and served it up on a wooden coffin lid. From the beginning, I can only say one thing. I'm having an incredible time, dancing among the graves and enjoying the ancestral dust flying in my face.


I'm reading another Stephen King book at the moment and somehow it all came together beautifully. The story and the music, which is loosely inspired by bands like MISFITS, SAMHAIN, DANZING and RAMONES. It's like the band transported me along a timeline back to the late 80s. Tons of popcorn and movies that scared my girlfriend at the time enough to be nicer to me. It was a beautiful time of youth and tunes that I still remember to this day. Sure, dude, there's a huge chunk of nostalgia in there, but who cares? I certainly don't. I've loved rock in this form my whole life. I enjoy the individual themes, the vocals, the sound, and I look at the cover art with relish time and time again. It's a fact that ninety percent of the time I listen to something completely different, edgier, but when it's Friday and we finish our work in the factory, I need to turn my brain off. People have been listening to artificial music at tic flow for a long time, but I can't do that. I listen to "Lurking After Midnight" before I go to the pub at night (yes, I'm old and still drink beer) and when I get home afterwards. I fall asleep to this album and have terrifying beautiful dreams afterwards. In them I walk in the catacombs, meeting all the monsters I loved so much in the movies. We chat, have another beer, and I smile once more. The songs have drive, rock 'n' roll balls, punk rawness and the majesty of metal. I've always liked girls with darkness in them. That were interesting and fun to be with. I feel the same way about music. Sometimes it annoys me how superficial the world is today. And so records like this are a reassurance to me that somewhere everything is still okay. Heavy metal punk that will make you dance among the graves! Eerie echoes from the other world!


tracklist:
1. Lurking After Midnight
2. Boglin Lips
3. Burned Alive
4. When You're Dead
5. Funeral Home
6. Black Dahlia
7. A Gruesome Find
8. Lost In Shadows
9. Murder Sweet Murder
10. Baby Hold On
11. Satan Is Real
12. This Night With You
13. The Begotten
14. Heartbreak
15. My Sweet Lenore


LINEUP
LORD VLADIMIR VON GHOUL - Keeper of the Seven Boglins
THE NAMELESS HORROR - Cellar Dwelling, Haunter of Bass(ments)
PHARAOH FORMALDEHYDE - Ravenous Riffing, Sickening Scales
RICHIE RETCH - Six-String Garotte, Lacerating Licks
UNCLE KREEPY - Dead Skin Bashing, Skullboogie Beats



středa 1. května 2024

Recenze/review - DARKTHRONE - It Beckons Us All....... (2024)


DARKTHRONE - It Beckons Us All.......
CD 2024, Peaceville Records

for english please scroll down

Těším se celý týden, až bude pátek. Až naruším stereotyp všedních dní. Obléknu se do džínové bundy a dám sbohem civilizaci. Lidé se na mě budou divně koukat, protože moje šedivé vlasy budou vlát do větru. Na zádech budu mít spoustu starých nášivek a ponesu v rukou kazeťák. Pokaždé dojdu až na hřbitov a otevřu si ve stínu stromů pivo. Leží tu mí kamarádi, se kterými jsme se kdysi toulali městem a poslouchali metal. Pokaždé jim řeknu, co je nového, pustím jim alba, jako je novinka od DARKTHRONE. Zavzpomínáme na staré dobré časy a domů odejdu dlouho po půlnoci. 

Zbigniew Bielak namaloval parádní stylový obal, Jack Control opatřil desku dobrým masteringem. Co se týká hudby samotné, tak ta je určena hlavně pro staré psy, jako jsem já a mě podobní. Dostanete jedovatý koktejl starodávného blacku, thrashe i heavy metalu. Zkrátka a dobře, přesně tohle jsem od kapely chtěl. Moje přání bylo opět vyslyšeno. 


Občas vedeme s nemrtvými o nových nahrávkách spory. V dnešní době se dostal metal už úplně někam jinam, než bylo původně zamýšleno. Muzikanti umí perfektně technicky hrát, produkce bývá umělá a fotky v lesklých časopisech hodnotí módní policie. Už dávno tomu nerozumím a ani nechci. Raději budu připadat ostatním starý a ošklivý. Hudba u mě vždycky bývala o srdci a DARKTRHONE to moc dobře vědí. Jejich nová deska je opět upřímná, zahraná s nadšením a pradávnou touhou ničit. Cítím z ní stále takový ten severský chlad, smrad z dlouho nevětraných katakomb. Mám to takhle rád, i když je dávno jasné, že pánové už nikdy nepřijdou s ničím novým. Komu to vadí? Naopak, buďme rádi, že ještě existují jistoty v dnešním podivném světě. Nové album se dá sundat (stejně jako cokoliv, co dnes vychází) několika ostrými slovy. Jenže mě novinka baví a rád se k ní vracím. Možná v tom je obrovský kus nostalgie a společný čas strávený u kazeťáku, ale to není zase tolik důležité. Už jsem dost starý na to, abych poslouchal jenom to, co se mi líbí. Když se tak stane, napíšu vždycky pár nesmělých slov. Hlavní je ale hudba, která se na "It Beckons Us All......." dle mého opět povedla. Představte si starou kobku a její chlad. Také cítíte mráz, co vám pomalu proniká do mozku? Pokud ano, tak se vám tahle deska bude také líbit. A teď už mi prosím dejte pokoj, ještě není pátek. Abych mohl narušit stereotyp všedních dní. Obléknout se do džínové bundy a dát sbohem civilizaci. Lidé na mě budou divně koukat, protože moje šedivé vlasy budou vlát do větru. Na zádech budu mít spoustu starých nášivek a ponesu v rukou kazeťák. Hádejte, co v něm bude hrát. Black heavy doom metalový obřad, u kterého budete mít v žilách kousky ledu! Metal ohlodaný až na kost!


Asphyx says:

I'm looking forward to Friday all week. To break the stereotype of everyday life. I'm gonna put on my denim jacket and say goodbye to civilization. People will look at me strangely as my grey hair blows in the wind. I'll wear a bunch of old patches on my back and carry a tape recorder in my hands. I'll walk to the cemetery every time and open a beer in the shade of the trees. There are friends of mine lying there, with whom we used to wander the city and listen to metal. Every time I tell them what's new, I play them albums like the new DARKTHRONE album. We reminisce about the good old days and I go home long after midnight. 

Zbigniew Bielak painted a great stylish cover, Jack Control provided the album with a good mastering. As for the music itself, it is mainly for old dogs like me and my kind. You get a toxic cocktail of old-timey black rock, thrash and heavy metal. In short, this is exactly what I wanted from the band. My wish has been granted once again. 


Sometimes we argue with the undead about new recordings. Nowadays, metal has gone far beyond what was originally intended. The musicians can play technically perfect, the production is often artificial and the photos in glossy magazines are judged by the fashion police. I don't understand it anymore and I don't want to. I'd rather appear old and ugly to others. Music for me has always been about heart and DARKTRHONE know that very well. Their new record is once again honest, played with passion and an ancient desire to destroy. I can still smell the Nordic chill, the stench of long unventilated catacombs. I like it that way, even though it's long been clear that the gentlemen will never come up with anything new again. Who cares? On the contrary, let's be glad there are still certainties in today's strange world. The new album can be pulled off (like anything coming out today) with a few sharp words. But I enjoy the new stuff and I like coming back to it. Maybe there's a huge piece of nostalgia and time spent with the tape recorder, but that's not so important. I'm old enough to only listen to what I like. When that happens, I always write a few coy words. But the main thing is the music, which, in my opinion, has done well again on "It Beckons Us All.......". Imagine an old dungeon and its coldness. Do you also feel the chill slowly penetrating your brain? If so, you'll like this record too. And now please leave me alone, it's not Friday yet. So I can break the stereotype of everyday life. Put on a denim jacket and say goodbye to civilization. People will look at me strangely because my grey hair will be blowing in the wind. I'll have a bunch of old patches on my back and I'll be carrying a tape recorder. Guess what's gonna be playing on it. A black heavy doom metal ceremony that'll put ice in your veins! Metal gnawed to the bone!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - DARKTHRONE - Eternal Hails...... (2021)

Tracklist:
1. Howling Primitive Colonies
2. Eon 3
3. Black Dawn Affiliation
4. And In That Moment I Knew The Answer
5. The Bird People Of Nordland
6. The Heavy Hand
7. The Lone Pines Of The Lost Planet

band:
Fenriz - Drums, Vocals, Bass, Guitars (additional), Songwriting (tracks 5-7), Lyrics
Nocturno Culto - Vocals, Guitars, Bass, Songwriting (tracks 1-4)

úterý 9. dubna 2024

Recenze/review - COFFIN STORM - Arcana Rising (2024)


COFFIN STORM - Arcana Rising
CD 2024, Peaceville Records

for english please scroll down

Byl jsem celý den v lese. Potkal jsem jenom pár lidí. Vzduch byl studený a cesty ještě zmrzlé. Potřeboval jsem něco dobrého k pití, teplý oheň a nějakou hudbu, kterou bych mohl poslouchat, až si budu číst staré spisy. Otevírám lahev hořkého piva, dívám se na plameny a zapínám play. Chtělo by to kazetu, říkám si jako první, protože na tenhle nosič nové album norských COFFIN STORM patří. Najednou není rok 2024, ale přesunuli jsme se spolu s kapelou někam na konec osmdesátých let minulého století. 

To jsem byl mladý chlapec, který se s muzikou teprve seznamoval. Nebyl dnes všemocný internet a světu vládly skupiny jako CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE. A rohy samozřejmě začaly vystrkovat i extrémnější styly jako black a thrash metal. Nezbývá mi nic jiného, než vám ihned na začátku nové album "Arcana Rising" doporučit. Pokud jste staří, tradiční a klasičtí metalisté, budete určitě spokojeni jako já. 


Na rovinu vám říkám, že to nejsou jenom známá jména v bookletu (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)), která pro mě udělala tuhle desku doslova návykovou. Nebo možná ano, protože se zde sešli muzikanti, kteří přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Představuji si hospodu někde v Norsku, kde si pánové sedli u stolu a najednou jeden z nich říká, co kdybychom napsali hudbu, která nám koluje v žilách. Slovo dalo slovo a vy si můžete vychutnat velmi tradiční, skvěle zahranou muziku. Navíc, nelze jinak, než přirovnat k archivnímu vínu. Vše je ohlodané až na kost, kapela jde k samotným počátkům, krvavým kořenům metalu. A tihle gentlemani to dělají velmi dobře. Staroškolskému pocitu je podřízeno vše. Zvuk, obal, provedení. Bez toho by to ale nešlo. Navíc je přidána víra a srdce, věci, které nejde ničím jiným nahradit. Vždycky jsem na muzice nejvíc oceňoval uvěřitelnost, opravdovost, před dokonalostí. Jasně, že mi Fenrizův vokál v některých momentech trošku vadí, jenže to je právě ono, to je ta patina, ten přírodní úkaz. Hudba pro mě byla vždy o emocích, o tom, že s kapelou rozmlouvám. A nejen dnes, když jsem se vrátil z lesa, jsem si nové album opravdu vychutnal. Fanoušci sami poznají, pro koho je určeno. Pro staré psy, kteří už dávno nerozumí dnešnímu pokřivenému světu. Pro lidi, co sbírali svoje hudební zkušenosti v osmdesátých a devadesátých letech. Žádné pózy, žádné zbytečnosti, jenom metal, ukovaný z té nejkvalitnější oceli. Ano, přátelé, je v tom i obrovský kus nostalgie. Koneckonců, proč ne, máme na ní nárok. Když si to vezmu kolem a kolem, tak jsem od téhle desky příliš nečekal a nakonec se stala jednou z mých nejposlouchanějších za poslední dobu. Je totiž opravdová, reálná. Heavy doom metalové ozvěny ze starých časů! Muzika, ohlodaná až na kost!


Asphyx says:

I've been in the woods all day. I only met a few people. The air was cold and the roads were still frozen. I needed something good to drink, a warm fire and some music to listen to while I read old writings. I opened a bottle of bitter beer, looked at the flames and put it on play. I wish it was a cassette, I think to myself first, because the new album by Norway's COFFIN STORM belongs on this carrier. Suddenly it's not 2024, but we've moved with the band to somewhere in the late 1980s. 

I was a young boy then, just getting to grips with music. The internet wasn't omnipotent and bands like CANDLEMASS, MERCYFUL FATE, CATHEDRAL, TROUBLE ruled the world. And of course, more extreme styles like black and thrash metal started to make their mark. I have no other choice but to recommend the new album "Arcana Rising" right from the start. If you are old, traditional and classic metalheads, you will be satisfied like me. 


To tell you the truth, it's not just the familiar names in the booklet (Apollyon (Aura Noir), Bestial Tormentor (Infernö), Fenriz (Darkthrone)) that made this album literally addictive for me. Or maybe it is, because here are musicians who know exactly what and how they want to play. I imagine a pub somewhere in Norway, where the gentlemen sit down at a table and suddenly one of them says, what if we wrote music that runs through our veins. The word was given and you can enjoy very traditional, well played music. Plus, you can't help but compare it to vintage wine. Everything is gnawed to the bone, the band goes back to the very beginnings, the bloody roots of metal. And these gentlemen do it very well. The old-school feel is subordinate to everything. The sound, the cover, the execution. But it couldn't have been done without it. Plus there's faith and heart, things that can't be replaced by anything else. What I've always appreciated most about music is believability, realness, over perfection. Sure, Fenriz's vocals bother me a bit in some moments, but that's just it, that's the patina, the natural phenomenon. Music for me has always been about emotions, about talking to the band. And not only today, when I came back from the woods, I really enjoyed the new album. Fans will know for themselves who it's for. For the old dogs who don't understand today's warped world anymore. For people who gathered their musical experience in the eighties and nineties. No posing, no uselessness, just metal, forged from the finest steel. Yes, my friends, there's a great deal of nostalgia in there too. After all, why not, we're entitled to it. All things considered, I wasn't expecting much from this record and it ended up being one of my most listened to albums in a while. Because it's real, it's real. Heavy doom metal echoes from the old days! Music that's gnawed to the bone!


Tracklist:
01. Over Frozen Moors (06:08)
02. Arcana Rising (06:47)
03. Open the Gallows (10:25)
04. Eighty-Five And Seven Miles (07:17)
05. Ceaseless Abandon (06:57)
06. Clockwork Cult (07:20)

band:
FEATURING APOLLYON (AURA NOIR), BESTIAL TORMENTOR (INFERNÖ), & DARKTHRONE’S FENRIZ ON VOCALS

čtvrtek 7. března 2024

Info - Album MENTAL DECAY z roku 2017 od thrashových LAID TO WASTE vychází na vinylu!


for english please scroll down

Už dlouhých sedm let fanoušci netrpělivě čekají na nové album českých speed-thrasherů Laid To Waste. Na zpříjemnění té doby vydává Coffeegrinder vinylou edici alba Mental Decay z roku 2017. Ta je tak po CD (Support Underground) a kazetové (Tapes Of Terror Records) verzi kompletní. LP je ručně číslované a limitované počtem 150 kusů. Objednávejte na facebooku www.facebook.com/coffeegrinder.cz nebo na e-mailové adrese coffeegrinder.cz@gmail.com!


For seven long years now, fans have been waiting impatiently for a new album from Czech speed-thrashers Laid To Waste. To make that time more enjoyable, Coffeegrinder is releasing a vinyl edition of 2017's Mental Decay. It is now complete after the CD (Support Underground) and cassette (Tapes Of Terror Records) versions. The LP is hand-numbered and limited to 150 copies. Order on Facebook at www.facebook.com/coffeegrinder.cz or email coffeegrinder.cz@gmail.com!




about LAID TO WASTE on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine