Time for the debut HELLSWORD album is drawing closer and today a new song from “Cold Is The Grave” gets unleashed. “Chains Of Mortality” captures perfectly the spirit of the Slovenian trio: it’s raw, it’s heavy and it summons the spirit of the greatest bands of all time: Hellhammer, Venom and Bulldozer!
___________________________
Slovenia's answer to the first wave of black metal, Hellsword’s goal has always been to exhume the most ancient blackened speed metal out of the crypt it had been unrightfully interred into. Formed in 2009, the band has developed a cult following after the release of their demo ”Blasphemy Unchained”.
Drawing influence from early black metal pioneers such as Venom, Bathory, and Hellhammer as well as newer bands like Destroyer 666 and Nifelheim with an added touch of heavy metal, the trio comprised of Mark Massakre, Mike Manslaughter, and Ironfist now returns with their first full-length album, “Cold Is The Grave” to be released in September via Emanzipation Productions. It builds upon the band’s previous work with nine tracks ranging from face-melting speed to slower paces and dealing with topics such as devil worship, the end of the world, death, desolation, mortality, and the absurdity of human existence.
Ever since its formation, the trio has been dedicating themselves to the pursuit of bringing back the sound, feel, and atmosphere of the first wave of black metal. The band has, besides the now cult demo “Blasphemy Unchained” also released the “Sounding the Seventh Bell” EP and has played numerous shows both in Slovenia and abroad.
“Cold Is The Grave” will be released in digital, LP, and CD formats by Emanzipation Productions on 24th September 2021.
Ave TEMPLE OF DREAD! Every time I go on vacation, I take some of my favorite music with me. I have listened to your new album "Hades Unleashed" both at the seaside and in the mountains. It stood out the most in an old abandoned cemetery. I have to say, the album was incredibly successful. It's your third in a row. Where did you want to go from last time and has your approach changed? I find the new one darker, more raw.
Temple of Dread stands for uncompromising Death Metal and I didn't want to change that. Nevertheless, we thought about how we could add new elements to the songs so that we don't become a copy of ourselves. So, on the one hand we added more melodies and harmonies to the songs, on the other we increased the pace and the aggression. The sound is very raw and brutal and we managed to create a very dark atmosphere.
Listening to "Hades Unleashed" is like going back to the nineties, when the seminal death metal records were being made. You've managed to achieve a great moldy sound. Where did you record the new album, who mixed it, who took care of the mastering and production - is it also Jörg Uken, like with SLAUGHTERDAY? Did the situation around covid 19 affect you in any way? The album sounds like it was recorded in analogue, but I don't think that's true or am I wrong?
Jörg is not only our drummer, but also our engineer and producer. Although he records digitally, he attaches great importance to natural sounds. He managed to strike the perfect balance between modern and “old-school” sounds. The corona lockdown gave me more time to concentrate on songwriting, Jörg also had a few breakdowns in his studio, so we were able to bring the entire recordings forward.
I really like Paolo Girardi's covers. He's really talented. I had to order a T-shirt right away. Why Paolo? How did you choose the motif? For example, did he hear your music beforehand and get inspired by it or did you choose from finished paintings? And what exactly does the motif mean? Is it the entrance to the underground, to the realm of Hades?
I love Paolo's art very much. He's also a very nice person and he put a lot of time and effort into our cover artwork. I gave him the lyrical concept and he integrated everything perfectly into our artwork. The picture shows the entrance to Hades, from which all evil of the Greek underworld are hurled out.
Speaking of the lord of the underworld...do I understand correctly that the album is entirely inspired by Greek myths and mythology? How did the lyrics come about, who is the author and which story about Hades appealed to you the most?
Originally it was supposed to make an album about ancient myths in general. However, most of the lyrics are dealing with ancient Greek sagas. But “Empyrean” is about a Roman legend and “Whores of Pompeii” is about the downfall of this city and the activities that were carried out there until the end (laughs). All the lyrics were written by my best friend Frank Albers, just like on the first two albums. I think, the story of the “Tartarus” is very thrilling and sinister and fits perfect to a Death Metal Song.
TEMPLE OF DREAD are personally linked to SLAUGHTERDAY. Are there any differences in the way you create new material? Do you record differently, for example? And how are the songs for TEMPLE OF DREAD created, I mean now the process itself. Is it hard for you to distinguish if you're writing for TEMPLE OF DREAD or SLAUGHTERDAY?
Slaughterday actually only consists of two members, namely Jens (our singer, but Guitarist in Slaughterday) and Bernd (Reiners, Vocals and drums). The two of them write and record all the songs together. I only play bass there during live performances. For Temple I mostly prepare all songs completely by myself, which is mainly due to the fact that only I live on an island. Then I go to Jörg with my riffs, who brings his ideas regarding the drumming to the table. At the very end, Jens gets the songs and then he works out his vocal parts. Every song is a Team-Work, but we act in sequence - not at the same time.
How are TEMPLE OF DREAD doing with concerts? Do you like to play often? Are you tempted to go abroad? What do concerts mean to you? Is it also a social event for you? And do you also go to events as a visitor, to support your colleagues?
So far, we actually don`t play live. This is due to a lot of things, for example our activities in other bands or my residence on an island. But I don't want to rule this out in principle for the future. Of course, I like going to concerts, I love social contacts with other fans and I also support other bands as a fan. Next weekend I will go to the Schoonebeek Deathfest in the Netherlands. I´m really looking forward to this event and after the long frustrating Corona-restrictions I hope – and I`m shure - I will meet a lot of maniacs there!
I don't know about Germany, but here in the Czech Republic the death metal scene is quite small. Only a few people come to some gigs, sometimes it reminds me of the old days in the 90s. But other times it's packed to bursting. But overall it's still alive, I just think it needs some young blood. Most musicians have kids, jobs, lots of other things to worry about. There's nothing to complain about, we're still having fun, I just wonder how many years we can keep it up? Not all of us are men of steel like Paul Speckmann☺). How do you feel about the death metal scene in Germany? And is there anything that you would change or annoys you?
Your description also applies to the German Death Metal scene. Everyone involved is getting older – the bands and the fans. Soon, we will not longer play in youth centers but in retirement homes (laughs). Sometimes it's really frustrating that this music doesn't seem to appeal to young people anymore. Personally, I'm older than Death Metal, but I don't hope I'll outlast this great style of music.
When did you first get the idea to start making music? And how did you get into extreme music? What bands did you worship? Who were your role models? What about your first gig? I don't remember it, for example, because I was completely drunk at the age of 13☺). How was your first live performance and what band did you stand on stage with? Please reminisce for us.
Puh! - that's a lot of questions. I was also 13 years old and also drunk all the time! My first two albums were Slayer's “Reign in Blood” and Iron Maiden`s Debut. Both are still among my favorite albums to this day. I think Slayer on the Divine Intervention Tour was one of the first big live-shows for me. In addition to Thrash Metal, I quickly got into Death Metal. In this area, I've loved bands like Autopsy, Death, Pestilence and Benediction from day one. My first own appearance was with an unknown punk band called Amok - the total demolition!
I have a tricky question for the bands at the end. What does death metal mean to you? Is it a lifestyle? Feel free to elaborate or get philosophical. How would you define this style?
Yes, Death metal is a lifestyle. It represents a fuck-off and a straight-to-your-face attitude. The scene follows its own laws and rules. It is a sworn in community that immediately recognizes and condemns any approach to commerce. Maybe Death Metal has become a pool of honesty and reliability in this crazy world.
Thank you very much for the interview. I'm going away again for the weekend. I've been loving it lately. Just me, new places and good old death metal. I'll definitely take the new TEMPLE OF DREAD record with me again. The album "Hades Unleashed" was really good! Thanks a lot for it too. I wish him a lot of success and may you prosper in your private lives too!
Thank you very much – and all the same to you!
Recenze/review - TEMPLE OF DREAD - Hades Unleashed (2021):
Ave TEMPLE OF DREAD! Pokaždé, když odjíždím na dovolenou, tak si s sebou beru nějakou oblíbenou muziku. Vaši novinku „Hades Unleashed“ jsem tak poslouchal jak u moře, tak i na horách. Nejvíc vynikla na jednom starém opuštěném hřbitově. Musím říct, že se album neskutečně povedlo. Je vaším třetím v řadě. Kam jste se chtěli od minula posunout a změnil se nějak váš přístup? Novinka mi přijde temnější, syrovější.
Temple of Dread vyznávají nekompromisní Death Metal a nechtěl jsem to měnit. Přesto jsme přemýšleli, jak bychom mohli do skladeb přidat nové prvky, abychom se nestali kopií sami sebe. Takže na jedné straně jsme do skladeb přidali více melodií a harmonií, na druhé jsme zvýšili tempo a agresivitu. Zvuk je velmi syrový a brutální a podařilo se nám vytvořit velmi temnou atmosféru.
Poslouchat „Hades Unleashed“ je jako se vrátit zpátky do devadesátých let, když vznikaly zásadní nahrávky death metalu. Povedlo se vám docílit skvělého plesnivého zvuku. Kde jste novinku nahrávali, kdo ji mixoval, kdo se postaral o mastering a produkci - je to také Jörgem Uken, jako u SLAUGHTERDAY? Ovlivnila vás nějak situace kolem covid 19? Album zní, jakoby bylo nahráváno analogově, ale to asi nebude pravda nebo se mýlím?
Jörg není jen náš bubeník, ale také náš zvukař a producent. Přestože nahrává digitálně, přirozenému zvukům přikládá velký význam. Podařilo se mu dosáhnout dokonalé rovnováhy mezi moderním a „oldschoolovým“ zvukem. Lockdown během korony mi poskytl více času soustředit se na psaní skladeb, Jörg měl také několik výpadků ve svém studiu, takže jsme měli možnost posunout celou nahrávky kupředu.
Obaly od Paolo Girardiho mám moc rád. Má opravdu velký talent. Musel jsem si ihned objednat tričko. Proč právě Paolo? Jak jste motiv vybírali? Slyšel třeba vaši hudbu dopředu a nechal se jí inspirovat nebo jste vybírali už z hotových maleb? A co vlastně konkrétně motiv znamená? Je to vchod do podzemí, do Hádovy říše?
Paolovo umění mám velmi rád. Je to také skvělý člověk a věnoval spoustu času a úsilí našemu obalu. Dal jsem mu lyrický koncept a on vše dokonale integroval do naší kresby. Na obalu je vchod do Hádovy říše, odkud vyvěrá všechno zlo řeckého podsvětí.
Když už jsme u pána podsvětí…chápu to dobře, že album je celé inspirováno řeckými bájemi a mytologií? Jak texty vznikaly, kdo je jejich autorem a který příběh o Hádovi vás oslovil nejvíc?
Původně jsme zamýšleli napsat album o dávných mýtech obecně. Většina textů se však zabývá starořeckými ságami. Ale „Empyrean“ je o římské legendě a „Whores of Pompeii“ je o pádu tohoto města a aktivitách, které tam byly prováděny, až do konce (smích). Všechny texty napsal můj nejlepší přítel Frank Albers, stejně jako na prvních dvou albech. Myslím, že příběh „Tartaru“ je velmi napínavý a zlověstný a skvěle se hodí pro death metalovou skladbu.
TEMPLE OF DREAD jsou personálně provázáni se SLAUGHTERDAY. Jsou nějaké rozdíly v tom, jakým způsobem tvoříte nový materiál? Nahráváte třeba jinak? A jak vznikají skladby pro TEMPLE OF DREAD, myslím tím teď samotný proces. Je pro vás těžké odlišit, jestli skládáte pro TEMPLE OF DREAD nebo SLAUGHTERDAY?
SLAUGHTERDAY se ve skutečnosti skládají pouze ze dvou členů, jmenovitě Jensa (našeho zpěváka, ale kytaristy ve SLAUGHTERDAY) a Bernda (Reiners, zpěv a bicí). Ti dva společně píší a nahrávají všechny skladby. Já tam hraju na basu jen během živých koncertů. Pro TEMPLE OF DREAD většinou připravuji všechny skladby úplně sám, což je dáno hlavně tím, že na ostrově žiji jen já. Poté jdu se svými riffy k Jörgovi, který dodá své nápady týkající se bicích. Na samém konci dostane Jens skladby a poté vytvoří své vokální party. Každá skladba je týmová práce, ale tvoříme postupně - ne současně.
Jak jsou na tom TEMPLE OF DREAD s koncerty? Hrajete rádi a často? Láká vás vyrazit i za hranice? Co pro tebe koncerty znamenají? Je to pro tebe i společenská událost? A chodíš i ty na akce jako návštěvník, podpořit své kolegy?
Zatím vlastně nehrajeme naživo. Může za to spousta věcí, například naše aktivity v jiných kapelách, nebo moje bydliště na ostrově. Ale v zásadě to nechci do budoucna vyloučit. Samozřejmě rád chodím na koncerty, miluji sociální kontakty s ostatními fanoušky a také jako fanoušek podporuji ostatní kapely. Příští víkend pojedu na Schoonebeek Deathfest v Nizozemsku. Na tuto akci se opravdu těším a po dlouhých frustrujících koronavirových omezeních doufám - a jsem si jist -, že tam potkám spoustu maniaků!
Nevím jak v Německu, ale u nás v Čechách je death metalová scéna poměrně malá. Na některé koncerty přijde jen pár lidí, občas mi to připomíná staré časy v devadesátých letech. Jindy je ale narváno k prasknutí. Celkově to ale pořád žije, jen si říkám, že by to chtělo mladou krev. Většina muzikantů má děti, práci, spoustu jiných starostí. Není si na co stěžovat, pořád nás to baví, jen si říkám, do kolika let to vydržíme? Každý z nás není ocelový muž jako Paul Speckmann). Jak vnímáš death metalovou scénu u vás v Německu ty? A je něco, co bys změnil nebo tě štve?
Tvůj popis platí také pro německou death metalovou scénu. Všichni zúčastnění stárnou - kapely i fanoušci. Brzy už nebudeme hrát v centrech mládeže, ale v domovech důchodců (smích). Někdy je opravdu frustrující, že se zdá, že tato hudba už mladé lidi neláká. Osobně jsem starší než Death Metal, ale nemyslím si, že tento skvělý hudební styl přežiju.
Kdy tě poprvé napadlo začít dělat muziku? A jak si se dostal k té extrémní? Jaké kapely si uctíval? Kdo byl tvým vzorem? A co první koncert? Já si jej třeba nepamatuju, protože jsem byl ve třinácti letech úplně namol:)). Jak dopadlo tvé první živé vystoupení a s jakou skupinou si na pódiu stál? Zavzpomínej pro nás prosím.
Uff! - to je spousta otázek. Když mi bylo 13 let, také jsem byl neustále opilý! Moje první dvě alba byla SLAYER „Reign in Blood“ a debut IRON MAIDEN. Obě dodnes patří mezi moje oblíbená alba. Myslím, že SLAYER na „Divine Intervention Tour“ pro mě byli jednou z prvních velkých živých show. Kromě thrash metalu jsem se rychle dostal i k death metalu. V této oblasti jsem od prvního dne miloval kapely jako AUTOPSY, DEATH, PESTILENCE a BENEDICTION. Moje první vystoupení bylo s neznámou punkovou kapelou s názvem AMOK- totální demolice!
Mám pro kapely na závěr připravenou takovou záludnou otázku. Co pro tebe znamená death metal? Je to životní styl? Můžeš se klidně rozepsat nebo se pustit do filozofie. Jak bys tento styl definoval?
Ano, death metal je životní styl. Představuje to “ fuck-off” a “straight to your face” postoj. Scéna se řídí svými vlastními zákony a pravidly. Je to přísaha v komunitě, která okamžitě pozná a odsuzuje jakýkoli přístup k obchodu. Možná se z death metalu v tomto šíleném světě stala kaluž poctivosti a spolehlivosti.
Děkuji moc za rozhovor. Na víkend jedu zase pryč. Dělám to poslední dobou hrozně rád. Jen já, nová místa a starý poctivý death metal. Novou desku TEMPLE OF DREAD si vezmu určitě zase s sebou. Album „Hades Unleashed“ se totiž opravdu povedlo! Díky moc i za něj. Přeji mu mnoho úspěchů a ať se vám daří i v soukromých životech!
Díky moc a nápodobně!
Recenze/review - TEMPLE OF DREAD - Hades Unleashed (2021):
Říkali mi, že zde potkám své vlastní démony. Ale zatím se nic neděje. Je ticho, jen krkavci krouží nad hlavou. Nad starým pohřebištěm v lesích, kde prý pohřbíval své oběti jeden šílený vrah. Usedám na šedivý kámen, dívám se do tmy a poslouchám novou desku amerických death metalistů CENTENARY. Pravý, reálný, temný smrtící kov, u kterého se probouzejí nemrtví. Alespoň tak to slyším já, starej pes. Přidávám hlasitost a po nějaké době si všimnu dlouhého stínu za mnou. Obličej bez tváře, tělo plné červů. Vzduchem se vznáší pach rozkládajícího se masa. Myslím, že jsem zde správně.
O CENTENARY jsem již psal v roce 2019, kdy kapela vydala svoji první dlouhohrající desku "Into the Graveless Beyond" (odkaz na recenzi dole pod článkem). Již tenkrát jsem byl pohřben zaživa a stal se věrným fanouškem těchto šílenců. Z riffů totiž odkapává zkažená krev, vokál je nasáklý chorobami a atmosféra skladeb připomíná náladu starých hororů z osmdesátých let. Mí vlastní démoni se opět probudili, aby vydali další svědectví o onom světě.
CENTENARY se ve své hudbě inspirují jak švédskou death metalovou školou (ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, SORCERY, UNLEASHED, DISMEMBER, GRAVE), tak pravěkými prašivými odkazy smeček jako MASTER, CIANIDE, OBITUARY. Výsledkem je i letos nechutný, mokvající koktejl, kterého když se napijete, tak budete navěky prokleti. Alespoň mě se to znovu stalo. Do nečisté hry vám uvede už parádní obal od Juanja Castellana, vychutnáte si zvuk mistra Jeffa Vergielse, u kterého nadskakují víka od rakví. Mám rád atmosféru starých opuštěných pohřebišť. Utíkám sem z dnešního ošklivého a umělého světa. Při poslechu "Death…The Final Frontier" potkáte šílené vrahy s motorovou pilou, oběti bez hlav, bez končetin, bez svědomí. Budete se brodit po kolena v krvi, zažijete pestrou paletu brutálních vražd. Death metal býval vždy o ošklivých věcech, o atmosféře chladných piteven, o exhumaci hrobů o jejichž existenci byste raději nevěděli. CENTENARY umí napsat skvělé skladby plné temnoty, chladu, šílenství. Mají v sobě energii dávných časů, poctivost, odhodlání, opravdovost. Věci, které mám na tomhle stylu tolik rád. Letos se jedná o vynikající masakr v márnici, o nekonečné toulky záhrobím, o muziku, která mě rozemlela na prach. Existuje tisíc způsobů popravy, ale na konci je nakonec vždy jenom smrt. Američanům se ji podařilo vypálit do songů. Zničující starý, plesnivý death metal, který ve vás zanechá krvavý otisk!
Asphyx says:
They told me I would meet my own demons here. But nothing is happening yet. There is silence, only ravens circling overhead. Above an old burial ground in the woods, where a mad killer is said to have buried his victims. I sit on a grey stone, look into the darkness and listen to a new record by American death metalists CENTENARY. A real, real, dark deadly metal that the undead wake up to. At least that's how I hear it, old dog. I turn up the volume and after a while I notice a long shadow behind me. Face without face, body full of worms. The air smells of decaying flesh. I think I'm right here.
I wrote about CENTENARY in 2019, when the band released their first full-length album "Into the Graveless Beyond" (link to the review below the article). Even then, I was buried alive and became a loyal fan of these lunatics. Corrupt blood drips from the riffs, the vocals are soaked with diseases and the atmosphere of the songs is reminiscent of the mood of old horror movies from the eighties. My own demons awoke again to bear further testimony of the afterlife.
CENTENARY is inspired in its music by both the Swedish death metal school (ENTOMBED, NIHILIST, ENTRAILS, SORCERY, UNLEASHED, DISMEMBER, GRAVE) and the prehistoric dusty references of packs such as MASTER, CIANIDE, OBITUARY. The result is a disgusting, soaking cocktail this year, which if you drink it, you will be cursed forever. At least it happened to me again. Juanja Castellan will introduce you to the dirty game, you will enjoy the sound of master Jeff Vergiels, with coffin lids bouncing. I like the atmosphere of old abandoned burial grounds. I'm running away from today's ugly and artificial world. While listening to "Death… The Final Frontier", you will meet crazy killers with a chainsaw, victims without heads, without limbs, without conscience. You will wade to your knees in blood, you will experience a variety of brutal murders. Death metal has always been about ugly things, about the atmosphere of cold autopsies, about the exhumation of graves whose existence you'd rather not know existed. CENTENARY can write great songs full of darkness, cold, madness. They have in them the energy of ancient times, honesty, determination, authenticity. Things I love so much about this style. This year it is an excellent massacre in the morgue, endless wandering through the grave, music that has ground me to dust. There are a thousand ways of execution, but in the end, there is always death. The Americans managed to burn it into songs. Destructive old, moldy death metal that will leave a bloody imprint on you!
Navštívil jsem několik hřbitovů na horách. Toulal jsem se v mlze a dešti a hledal svoje předky. Nakloněné náhrobky, opuštěné márnice. Rezavý Ježíš, klid a ticho. Jakoby se zde zastavil čas. V přehrávači mi hrála letošní deska německých TEMPLE OF DREAD. Možná i díky nim jsem konečně našel hrob se svým jménem. Cestoval jsem v čase, tam a zpět. Zpátky do devadesátých let minulého století, kdy světu vládl podobný shnilý death metal.
Vypadá to, že nám s kapelou v žilách koluje stejně zkažená krev. Najednou přede mnou ožívaly pradávné přízraky, duše zemřelých létaly všude kolem. Ne, neměl jsem strach. V podzemí jsem jako doma. Jsem ortodoxní fanoušek smrtícího kovu a jako takovému se mi deska "Hades Unleashed" opravdu hodně líbí. Prověřil jsem ji koneckonců na starých hřbitovech.
TEMPLE OF DREAD vám zlámou kosti podobným způsobem, jako to umí kapely typu OBITUARY, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, ale zazní i odkazy třeba na takové CELTIC FROST, SODOM, SLAYER. Smrtící koktejl je umíchám se zkušenostmi starých mistrů. Ze skladeb cítím absolutní oddanost stínům. Poctivé řemeslo je samozřejmostí. Němci ale navíc přidávají ještě kus sebe samého, songy jsou ohlodané do morku kostí. Mají atmosféru, drive a sílu, kterou lze potkat opravdu jen na starých pohřebištích. Nahrávka se stala po dlouhou dobu mým průvodcem záhrobím. Líbí se mi zvuk, obal, celková produkce. Vše sedí přesně na svých místech. Představuji si, jak nemrtví znovu vstupují na náš svět. Chtějí se pomstít za všechno zlo, které na nich bylo spácháno. Troufám si tvrdit, že budu jeden z prvních, který se stane obětí. Věřím kapele totiž každý tón, každou notu, každý motiv. Songy se mi zadřely hluboko pod kůži, do mozku. Každý den ráno, když se vydávám na svoji další cestu, přemýšlím, co si vezmu s sebou za hudbu. "Hades Unleashed" volím přirozeně, automaticky. V albu je jsou totiž obsaženy všechny potřebné ingredience pro vyvolání temných sil. Hádova říše vydala další svědectví! Absolutní death metal! Krvavé inferno!
Asphyx says:
I visited several cemeteries in the mountains. I wandered in the fog and rain and I have been looking for my ancestors. Inclined tombstones, abandoned morgue. Rusty Jesus, peace and quiet. It was as if time had stopped here. This year's German album TEMPLE OF DREAD played in my stereo. Maybe thanks to them, I finally found a grave with my name on it. I travelled in time, back and forth. Back to the nineties of the last century, when the world was ruled by similar rotten death metal.
It seems that the same rotten blood is circulating with the band in our veins. Suddenly, ancient ghosts came to life in front of me, the souls of the dead flew all around. No, I wasn't scared. Underground is my home. I'm an orthodox fan of death metal and as such I really like the album "Hades Unleashed". After all, I checked it out in the old cemeteries.
TEMPLE OF DREAD will break your bones in a similar way as bands such as OBITUARY, DECEASED, MALEVOLENT CREATION, PESTILENCE, but there will also be references to such CELTIC FROST, SODOM, SLAYER. The deadly cocktail is mixed with the experience of old masters. From the songs I feel absolute devotion to the shadows. Honest craft is a matter of course. But the Germans also add a bit of themselves, the songs are gnawed to the bone. They have an atmosphere, drive and strength that can only really be found in old cemeteries. The recording became my guide to the grave for a long time. I like the sound, the cover, the overall production. Everything fits exactly in its places. I imagine the undead re-entering our world. They want revenge for all what evil has been done to them. I dare say I will be one of the first to fall victim. I trust the band every tone, every note, every motif. The songs stuck deep under my skin, into my brain. Every morning, as I embark on my next journey, I wonder what music I will take with me. I choose "Hades Unleashed" naturally, automatically. The album contains all the necessary ingredients to evoke dark forces. The Serpent Empire has given another testimony! Absolute death metal! Bloody inferno!
Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?
Magefa: We are a Death Metal band from Frankfurt a.M., Germany.
The band’s name MAG-E-FA ,comes from Hebrew and means Pandemic. Inspired by bands like Carcass, Bolt Thrower and Death our band has begun its journey in 2014.
Band members are:
Kai (2014-) -Drums
Kevin (2014-) – Lead Guitar / Vocals
Thorsten (2014-) -Bass
We had several other band members as 2nd Guitarist over the years and we are currently in search for a new one .
Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?
Magefa: Our latest EP ‚Exenteration‘ (Released March 2021) has All Lyrics by Kevin (Lead Guitar /Vocals) ,All Music by MAGEFA , Produced by MAGEFA
Recorded, Mixed and Mastered at Presskopp Studio, Germany ,by Michael Heiliger
Cover Artwork: Benua Isya (@nekromold)
How many copies were released, and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?
Magefa: We have released the EP digitally for all platforms using Distrokid. During the Corona Pandemic, there were no live gigs, but we still produced a small batch of CDs to sell on our magefa.bandcamp.com site as limited edition. The CD has as a BONUS also the ‘New Era Of Darkness’ EP (released 2019) Re-Mastered to match the Exenteration new mix.
Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?
Magefa: All the lyrics on the album were written by Kevin (Lead Guitar/Vocals).Being influenced by his day job as Surgery Sr. Assistant at the Uni Klinik , most of the songs have a Surgery/Clinical context .
Exenteration -Song by Song description:
1.Impressions of Dying : Our sick Intro to new Album .
2.Instrument Inside: Our 1st Single , Released 11.2020.Groovy Death Metal that everyone's love! Lyrics inspired by true events .
3.ECMO: Named after the heart-lung machine used in heart surgery.
A new up-tempo brutal death metal song. Lyrics based on true events.
4.Exenteration: Our Title Song brings new styles , incl. Break Downs and groovy elements to an overall brutal death metal song that's gonna be a hit .The lyrics are based on true surgeries .
5.Abdominal Section: This is one our oldest songs (was also part of a DEMO compilation from 2016 ) ,but now with a new production ,it captures our 'CARCASS' inspirations from the band's start .Lyrics are based on true surgery events .
6.War Paradise : Another one of our oldest songs , in a new brutal arrangement , released for the first time . An up-tempo blasting track that will drive a great mosh pit when played live. Lyrics comes as a message about this world and the way it attracts wars !
7.Cloud Nine :The last but not least , Cloud Nine is a song about Killing Desire .Very catchy death metal song with influences from Thrash and Deathcore .
Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?
Magefa: The band’s logo has been created back in 2015 by a friend. We give a lot of attention to our Social Media presence and our Website . Kai (Drums) is the one to run the Social Media and is our Webmaster and the one who take care of promotion campaign and music digital distribution .We find it very important , especially in times like this .
Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?
Magefa: We are self-labeled band and we do all ourselves at the moment . We used digital distributors (e.g.:Distrokid , Amuse ) for our music with our own name .
Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?
Magefa: We started our journey as a band where each of us had different Metal Idols , but we all liked the old school grind death metal from bands like Carcass , Obituary , Death , Bolt Thrower , Grave ,Cannibal Corpse. In addition, each of us brought some other influences to the table , from bands like Lamb Of God , Slipknot , Thy Art is Murder , Behemoth , so we got also influences from Death Core, Black Metal , Thrash and Groove .
Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?
Magefa: No. We have been approached by some labels in the US , UK and Europe , but we decided to wait for now . We might change our decision for the release of the next album .
How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?
Magefa: Before the pandemic , we were able to perform live in some regional small clubs , supporting other metal bands . We would love to take part in one of the Metal festivals in Europe in the future , when possible . After a long pause due to the pandemic , We are currently booked for a couple of gigs in Strenice, CZ (21.08.2021 – Re-Animation Festival) and in our region (04.09.2021 – Heavy Day in der Werkstaat) . We are very excited to finally play live songs from the Exenteration album!
What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?
Magefa: We continue to write new materials and meet for weekly rehearsals. We would like very much to expand our fan base much further and play live in more places in the next year . We aim to release a new album next year .
How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?
Magefa: Our website www.magefa.com is the first source of information , links to our music and videos.
We are also very active on FB/IG/Twitter and can be reached there : @MagefaMetal
Když jsem v devadesátých letech poprvé držel v ruce CD, tak jsem se zařekl, že už nechci nikdy v životě vidět ani jednu zmuchlanou kazetu. Nikdy bych nevěřil, že se tenhle nosič vrátí a spousta sběratelů oživí svoji vášeň. Mám rád retro věci, asi jako každý, který rád vzpomíná na svoje mládí. Nostalgie samozřejmě funguje, ale má to své hranice. Paralela s kazetami se u DARKTHRONE sama nabízí. Tahle kapela patří do starého železa. A je to jen a jen dobře.
Když si projedete jejich bohatou diskografii, tak je to jako si číst v historii metalu samotného. A stejně jako se vrací kazety, tak se i DARKTHRONE vydali směrem někam na začátek extrémní hudby. I letos máme co do činění s black, heavy, speed metalem, ušpiněným i klasickými rockovými vlivy. Vše je jednoduché, ohlodané na kost. Spousta dnešních skupin se do podobné podoby stylizuje, ale jsou jen pouhou kopií. DARKTHRONE jsou jenom jedni.
Poslouchat metal je svým způsobem prokletí. Droga, kterou zkrátka potřebujete. Nové desky, další skladby. Záleží jen na vás, jaký druh si vyberete. Já kupříkladu už přes dvacet let neřeším různé styly, pro mě je o hodně důležitější, co mi deska přinese, jaké emoce ve mě vyvolá. "Eternal Hails......" není rozhodně nahrávkou pro každého. Už jenom ten záměrně špinavý, ošklivý zvuk nebude vyhovovat všem. To je ale přece v nejlepším pořádku. Tady se stejně hraje pro starý šedivý vlasatce, kteří se budou zasněně dívat do kraje a vzpomínat. Na dobu, kdy ještě peklo hořelo jasným plamenem. Album má rozhodně něco do sebe, i když se musím přiznat, že tentokrát jsem se do něj dostával o hodně déle, než při předchozích deskách. Pokud máte novodobé DARKTHRONE rádi, tak rozhodně zklamáni nebudete. Je jasné a zřetelné, že kdyby podobné skladby nahrál někdo pod jiným jménem, tak po nich neštěkne ani pes, ale o to tu vůbec nejde. Tohle je album pro fanoušky, kteří si stále opravují nášivky na džínových vestách a o víkendech sedí u gramofonů a kazeťáků, oprašují prach a vzpomínají. Nic víc, ani méně v tom nehledejte. Navíc, ono to fakt funguje! Prašivé black heavy metalové ozvěny starých časů!
Asphyx says:
When I first held a CD in my hand in the 1990s, I vowed never to see a single crumpled tape in my life again. I would never have believed that this medium would return and many collectors would revive their passion. I like retro things, like everyone who likes to remember their youth. Of course, nostalgia works, but it has its limits. A parallel with the cassettes is offered by DARKTHRONE. This band belongs to scrap metal. And it's just fine.
When you go through the rich discography of the band, it's like reading the history of metal itself. And just as the cassettes return, so did DARKTHRONE head somewhere for the beginning of extreme music. Even this year we are dealing with black, heavy, speed metal, dirty and classic rock influences. Everything is simple, gnawed to the bone. Many of today's bands are stylized in a similar way, but they are just copies. DARKTHRONE are just one.
Listening to metal is a curse in a way. The drug you just need. New records, more songs. It's up to you what kind you choose. For example, I have not been dealing with different styles for over twenty years, for me it is much more important what the record will bring me, what emotions it evokes in me. "Eternal Hails ......" is definitely not a record for everyone. Just the deliberately dirty, ugly sound won't suit everyone. But that's fine. Here it is played for the old gray fans, who will dreamily look into the region and remember. For a time when hell was still burning with a bright flame. The album definitely has something in it, although I have to admit that this time I got into it much longer than on previous records. If you like modern DARKTHRONE, you will definitely not be disappointed. It is clear and obvious that if someone recorded similar songs under a different name, not even a dog would bark at them, but that's not the point. This is an album for fans who are still fixing patches on denim vests and sitting at turntables and cassette players on weekends, dusting and remembering. Look no further, no less. Plus, it really works! Dusty black heavy metal echoes of old times!
Hej Satane, jak se dneska daří? Doufám, že se máš dobře. Jsem rád, že tě zase potkávám. Minule to bylo skvělé, pamatuješ. Pařili jsme spolu u posledního řadového alba "The Oath of an Iron Ritual" v roce 2016. Za tu dobu se stala spousta věcí, svět zase trošku víc zčernal a hlupáci řvou čím dál tím hlasitěji. Hele, víš co, zavřeme za sebou dveře a budeme poslouchat novou desku "Churches Without Saints". Co ty na to, démone?
Myslím, že pán pekla, stejně jako všichni ostatní fanoušci ryzího pravého a prašivého black thrash metalu, musí být spokojeni i letos. Novinka opět smrdí sírou. Člověk, který tuhle německou smečku sleduje od jejich začátků, tak nějak tuší a ví, co od nich očekávat. Ano, je to peklo v podobě, v jaké jej máme všichni tolik rádi. Smradlavé, s černými plameny, které olizují nohy všech prokletých.
DESASTER jsou staří psi, kteří neuhýbají z cesty. Je to jen a jen dobře. Vždy se mi líbil jejich rukopis, styl, s jakým nám předkládají již dlouhé roky to, co přesně po metalu požaduji. Pradávnou temnou energii. Opět s parádním zvukem (Jan "Janosch" Gensheimer), obalem, který chci mít na tričku (Marcos Miller). Němečtí pekelníci jsou ortodoxní, šílení, zběsilí. Nás, staré fanoušky nechají zavzpomínat na staré dobré časy, kdy byl svět ještě v pořádku. Jasně, je v tom možná kus nostalgie, ale když oni pánové umí svoji hudbu prodat i dnes, kdy se za underground považuje každý druhý a falešných proroků je čím dál víc. My ale dobře víme, že tančit se Satanem můžou jen někteří. Hudbu musíte cítit srdcem, musí vám zkazit krev v žilách. I na nové desce lze vystopovat odkazy kapel jako HELLHAMMER, VENOM, PILEDRIVER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO, BATHORY, DESTROYER 666 (ale i třeba heavy metalových SAXON, JUDAS PRIEST). Pokud podobné záležitosti posloucháte, budete spokojeni i s "Churches Without Saints". Jak se tak dívám na rohatého, tak sedí na svém trůnu a spokojeně se usmívá. Podupává si kopytem do rytmu, užívá si stejně jako já náladu celé desky, jemné nuance, chladné a temné nálady. Hej Satane, doufám, že máš dost piva a přijdou i nějaké holky. Přidej hlasitost, dneska bude dlouhá noc. Pekelné ozvěny ze záhrobí! Black thrash metalový opus! Ďábelská symfonie smrti!
Asphyx says:
Hey Satan, how are you today? I hope you are well. Nice to meet you again. It was great last time, do you remember? We made a party together at the last album "The Oath of an Iron Ritual" in 2016. During that time a lot of things happened, the world went a little blacker and the fools roar louder and louder. Well, let’s close the door behind us and listen to the new album "Churches Without Saints". What do you think, demon?
I think the lord of hell, like all other fans of pure real and dusty black thrash metal, must be satisfied this year as well. The new album stinks of sulphur again. A person who has been following this German band since their beginnings somehow suspects and knows what to expect from them. Yes, it's hell in the form we all love so much. Stinky, with black flames that lick the feet of all the cursed.
DESASTER are old dogs that do not get out of the way. It's just fine. I have always liked their signature, the style which they have been presenting us for many years with exactly what I demand of metal. Ancient dark energy. Again with a great sound (Jan "Janosch" Gensheimer), the cover I want on my T-shirt (Marcos Miller). German infernals are orthodox, mad, furious. They let old fans remember the good old days when the world was still okay. Sure, there may be a bit of nostalgia in it, but the gentlemen can still sell their music even today, when everyone else is considered underground and there are more and more false prophets. But we know very well that only some can dance with Satan. You have to feel the music with your heart, it has to spoil the blood in your veins. The links of bands such as HELLHAMMER, VENOM, PILEDRIVER, CELTIC FROST, SARCÓFAGO, BATHORY, DESTROYER 666 (as well as heavy metal SAXON, JUDAS PRIEST) can also be traced on the new album. If you listen to this bands, you will be satisfied with "Churches Without Saints". As I look at the horned one, he sits on his throne and smiles contentedly. He digs his hoof into the rhythm, enjoys, like me, the mood of the whole record, the subtle nuances, cold and dark moods. Hey Satan, I hope you have enough beer and some girls are coming. Turn up the volume, it will be a long night today. Hellish echoes from the graveyard! Black thrash metal opus! The Devil's Symphony of Death!
