DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemfuneral doom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemfuneral doom metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 10. prosince 2024

Recenze/review - MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival (2024)


MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival
CD 2024, Metallurg Music

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Nevím, odkud smutek přichází. Možná z mlhy a smogu kolem, možná z mého nitra. Odstřižen od okolního podivného světa, pohroužen ve vlastních myšlenkách, poslouchám nové album ukrajinských MENTAL TORMENT. 

Někteří z nás dávno ztratili schopnost rozeznávat zlo. Jsem rád, že ještě existují kapely, které přistupují ke své hudbě poctivě, opravdově. Píšu to často, funerální doom metal, kombinovaný se smrtícím kovem, je hodně těžká disciplína. Pánové a dáma z Kyjeva se zhostili nových skladeb s talentem, vášní a smutkem. Padá na mě při poslechu splín a moje nálada má barvu v odstínech černé. 


Venku pomalu začíná zima a stromy jsou ozdobené mrazem. Toulám se městem se sluchátky na uších a poslouchám pečlivě. S novým, v pořadí již třetím dlouhohrajícím albem "Dead Shot Revival" jsem pokaždé skončil na hřbitově. Fascinuje mě nálada celé nahrávky. Jako bych měl spolu s kapelou podobný pohled na svět, na věčnost i nicotu. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Do mrazivé hry vás uvede temný obal (Maria Vynohradska) a myslím si, že si užijete i chladný, podmanivý a dobře čitelný zvuk (Mixed by Mykhailo Chuha). Co se týká textů, tak ty jsou v jejich rodné řeči, v ukrajinštině a doporučuji je k bližšímu prostudování. Určitě v sobě mají hloubku (i když jsem samozřejmě musel použít překladač). Jakoby byl do hudby otištěn nekonečný smutek. Album opravdu působí těžce, pochmurně, nihilisticky. Žádná naděje již dávno neexistuje. I když možná, někde na konci tmy lze spatřit záblesk světla. Přiznám se vám k jedné věci. Rád a často si po svých procházkách čtu. Nová deska byla nejdříve kulisou a postupně se i odrůdou mojí krve. Těžko se to vysvětluje a popisuje, ale stala se součástí, usadila se v mém podvědomí. Mám pro funeral doom metal slabost. Myslím si totiž, že v dnešním uspěchaném, mnohdy nenávistném světě, jsou chvilky, kdy se zastavíte a budete jen tak přemýšlet, velmi vzácné. Pokud máte tenhle syrový, pomalý a táhlý styl rádi, určitě si poslechněte alespoň ukázky. Pro mě jsou MENTAL TORMENT takovým soukromým objevem letošního roku. Jedná se přesně o ten druh hudby, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Teď už vím, odkud smutek přichází. Ano, z téhle nahrávky. Pochmurný, smutný, nekonečně bolestivý funeral doom death metal, který vás strhne do hlubin nicoty! Samota těla, bolest duše!

Asphyx says:

Sometimes I feel like everything is falling apart around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. I don't know where the sadness comes from. Maybe from the fog and smog around me, maybe from inside me. Cut off from the strange world around me, immersed in my own thoughts, I listen to the new album by Ukrainian MENTAL TORMENT. 

Some of us have long since lost the ability to recognize evil. I'm glad there are still bands that approach their music with honesty, with realness. I write this often, funeral doom metal combined with death metal is a very difficult discipline. The gentlemen and lady from Kiev tackle the new songs with talent, passion and sadness. A full moon falls on me while listening and my mood is colored in shades of black. 


Outside, winter is slowly beginning and the trees are decorated with frost. I wander the city with my headphones on and listen carefully. With the new, third long-playing album "Dead Shot Revival", I end up in the cemetery every time. I'm fascinated by the mood of the whole record. It's as if I and the band share a similar view of the world, of eternity and nothingness. Everything here fits perfectly in its place. You are introduced to the chilling game by the dark cover art (Maria Vynohradska) and I think you will also enjoy the cool, captivating and well-read sound (Mixed by Mykhailo Chuha). As for the lyrics, they are in their native language, Ukrainian, and I recommend them for closer study. They certainly have depth to them (though of course I had to use a translator). It's as if an infinite sadness has been imprinted on the music. The album really feels heavy, gloomy, nihilistic. There is no hope anymore. Although maybe, somewhere at the end of the darkness, a glimmer of light can be seen. I'll confess one thing to you. I like and often read after my walks. A new record was first the backdrop and gradually the variety of my blood. It's hard to explain and describe, but it has become part of me, settled in my subconscious. I have a thing for funeral doom metal. Because I think that in today's hectic, often hateful world, moments when you stop and just think are very rare. If you like this raw, slow and draggy style, be sure to at least listen to the samples. For me, MENTAL TORMENT are such a private discovery of this year. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Sometimes I feel like everything is collapsing around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. Now I know where the sadness comes from. Yes, from this recording. Gloomy, sad, endlessly painful funeral doom death metal that takes you to the depths of nothingness! Loneliness of the body, pain of the soul!



Tracklist:
1. DYM
2. INII
3. KAMIN
4. PISOK
5. HOLOD
6. SVINETS

band:
Roman Kostiuchenko— Vocals
Mykhailo Chuha — Guitars, Keys
Maria Vynohradska — Guitars, Vocals
Andrii Potemkin — Bass
Artur Myrvoda — Drums



středa 4. prosince 2024

Recenze/review - TROLLCAVE - Adoration of the Abyssal Trespasser (2024)


TROLLCAVE - Adoration of the Abyssal Trespasser
EP 2024, Me Saco Un Ojo / BlackSeed

for english please scroll down

Neexistuje už žádná naděje. Marně se díváš na měsíc zářící do tmy. Bylo rozhodnuto, že zemřeš v temné a chladné kobce. Pomalu se dostáváš do podivného stavu mezi naším a oním světem. Nahlížíš na druhou stranu. O hladu a vodě sleduješ krysy, čekající na kus čerstvého masa. Bez spánku se modlíš k nebi, ale odpovědi nikdy nepřijdou. Jsi navěky ztracený v nekonečných močálech věčnosti. Někdy přemýšlíš o tom, zda by nebylo lepší vzít do rukou rezavou žiletku, kterou ti nechali kousek od postele.

Poslouchat novou desku funeral doom death metalových maniaků TROLLCAVE je pro mě osobně velmi náročnou záležitostí. Jsem pro podobné, do krvavé mlhy zahalené motivy možná až příliš vnímavý. Stačilo několik prvních tónů a ihned jsem viděl ve stínech čekající démony. Kapela z Barcelony, složená ze samých zkušených muzikantů, přichází s děsivě chladnou mantrou, kterou si budete opakovat každý den ve své kobce.


Celá tvorba španělských tmářů je volně inspirována kapelami jako DISEMBOWELMENT, WINTER, EVOKEN. Samozřejmě s tím, že pánové přidávají do hudby své vlastní nápady a invenci. Novinka obsahuje dvě skladby, které jsou nejdříve jenom takovou vzdálenou ozvěnou. Postupně se ale začnou kolem vás plazit, jako klubko jedovatých hadů, kteří vás postupně uhranou a uštknou. Poslouchat "Adoration of the Abyssal Trespasser" je jako se dívat na špinavou řeku plnou shnilých mrtvol. Tohle je hudba do starých katakomb, s masivním a plesnivým zvukem, s obalem, který vše krásně doplňuje. Myslím si, vím to, že takovéto nahrávky se musí poslouchat srdcem. Ta pomalost, smutek, chlad i tma, tvoří spolu s riffy a melodiemi pohřební celek, který zajisté ocení nejen všichni fanoušci stylu. TROLLCAVE otevírají staré, dlouho neléčené rány, vymačkávají z nich zkaženou krev. Brával jsem si často desku na dlouhé procházky lesem a pokaždé jsem skončil na starém pohřebišti. Začali přede mnou ožívat bolestivé příběhy, plné utrpení, strachu a beznaděje. Novinka je hodně tíživým albem, způsobujícím slabším povahám stavy, podobné depresím. Jednotlivé motivy mě obejmuly, jako pavučiny, dosud omotané kolem prašivých mrtvol. Do kostí, i do podvědomí se mi dostal chlad. Díval jsem se do tmy a sledoval oči prokletých, čekajících na svoji příležitost. Neexistuje už žádná naděje. Marně se dívám na měsíc, zářící do tmy. Bylo rozhodnuto, že zemřu v temné a chladné kobce. Pomalu se dostávám do podivného stavu mezi naším a oním světem. Nahlížím na druhou stranu. Přiznávám a podepisuji vám vlastní krví, že tohle album se povedlo na výbornou. Nelze jinak, než vám jej doporučit. Ponurá, plazivá funeral doom death metalová hniloba, která se vám dostane do podvědomí! Chlad a absolutní tma!

Asphyx says:

There is no hope. You look in vain at the moon shining into the darkness. It has been decided that you will die in a dark and cold dungeon. Slowly, you're slipping into a strange state between our world and the next. You're looking at the other side. You watch the rats waiting for a piece of fresh meat. Without sleep, you pray to heaven, but the answers never come. You are forever lost in the endless swamps of eternity. Sometimes you wonder if it wouldn't be better to pick up the rusty razor blade they left by your bed.

Listening to the new album by funeral doom death metal maniacs TROLLCAVE is a very challenging thing for me personally. I'm perhaps a little too receptive to similar themes shrouded in a bloody mist. The first few notes were enough and I immediately saw demons waiting in the shadows. The band from Barcelona, made up of all experienced musicians, come up with an eerily cool mantra that you'll find yourself repeating every day in your dungeon.


The entire output of the Spanish darkies is loosely inspired by bands like DISEMBOWELMENT, WINTER, EVOKEN. Of course, the gentlemen add their own ideas and inventiveness to the music. The new album contains two tracks that are at first just such a distant echo. Gradually, however, they start to crawl around you, like a ball of poisonous snakes that gradually enchant and bite you. Listening to "Adoration of the Abyssal Trespasser" is like looking at a dirty river full of rotting corpses. This is music for the old catacombs, with a massive and moldy sound, with a cover that complements everything beautifully. I think, I know, that records like this have to be listened to with the heart. The slowness, the sadness, the coldness and the darkness, together with the riffs and melodies, form a funereal whole that will surely be appreciated not only by all fans of the style. TROLLCAVE open old, long untreated wounds, squeezing out the tainted blood. I used to take the album on long walks through the woods often, and each time I ended up in an old burial ground. Painful stories, full of suffering, fear and hopelessness, began to come alive before me. The new album is a very depressing album, causing depression-like states in weaker characters. Individual motifs embraced me, like cobwebs still wrapped around mangy corpses. A chill came into my bones, and into my subconscious. I stared into the darkness, watching the eyes of the damned, waiting for their opportunity. There is no hope now. I look in vain at the moon, shining into the darkness. It was decided that I would die in a dark and cold dungeon. Slowly, I'm slipping into a strange state between our world and the next. I look to the other side. I confess and sign with my own blood that this album has been a great success. I cannot but recommend it to you. Grim, creeping funeral doom death metal rot that will get into your subconscious! Cold and absolute darkness!


Tracklist:
1. Intro / Grotesque Abyssal Trespasser
2. Abominator’s Diseased Carrion



sobota 26. října 2024

Recenze/review - ATARAXIE - Le Déclin (2024)


ATARAXIE - Le Déclin
CD 2024, Ardua Music & Weird Truth Productions

for english please scroll down

Vím, že se jednou rozplynu v temnotě. Jsem jedním z mnoha. Obyčejným číslem v davu. Přesto si myslím, že bych měl nalézt klid. Snažil jsem se nikomu neubližovat. Ale třeba se bojím zbytečně. Možná se jenom rozložím v zemi. Shniju a sežerou mě červi, úplně stejně jako ty, kteří byli celí život zlí a plní nenávisti. Přemýšlím o tom, když vstupuji do studeného jezera v horách, přemýšlím o tom, když poslouchám novou desku francouzských smutkařů ATARAXIE. Vznáším se na vlnách a zadržuji dech. 

Kolem mě plují nafouklá těla utopenců. Stromy se sklánějí skoro až k zemi a jsou tichým mementem. Zastavení, spočinutí. Uvědomění. Tichý šepot nemrtvých. Přesně taková slova mě napadají, když pomalu přidávám hlasitost. Surový death metal se zde potkává s doomovou pomalostí, s pochmurnými náladami. Mnohdy býváme až příliš zahleděni do sebe a nevidíme bolest ostatních. Zavírám oči a padám do hlubiny. Do kostí se mi dostává postupně chlad nicoty. 


"Le Déclin" je pro mě jednou z nahrávek, které mají ještě jeden rozměr. Nejedná se jenom o skvěle provedenou hudbu se spoustou pochmurných nápadů, ale také o názor, myšlenky. Jako když padá listí ze spálených stromů, jako když jdete tichou lesní pěšinou, jako když potkáte první mráz a čtete si dobrou knihu u ohně olizujícího včerejší den. Francouzi vás vezmou na výlet do vašeho vlastního nitra. Někdy bývá těžké vydržet sám se sebou, se svými démony. ATARAXIE je přesně tím druhem kapely, která vás donutí se zastavit. Zažíval jsem podobné pocity jako při meditacích. Pomalé, táhlé melodie jsou jako pradávná mantra. Opakující se motivy se mi zadřely hluboko do hlavy. Rád jsem se k desce vracel, obzvláště ve chvílích, když venku pršelo a déšť bubnoval na okno. Jakoby mi kapela nastavila zrcadlo, ve kterém se odráží můj vlastní pokřivený obraz. Pokud máte rádi kapely jako diSEMBOWELMENT, EVOKEN, ESOTERIC, CATHEDRAL, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE a INCANTATION, tak by se vám mohlo líbit i tohle nové album. Je totiž po okraj narvané bolestí, smutkem, utrpením. Uvědomujete si, že už dávno nežijeme své vlastní životy? Sdílíme svoje svědomí a cítíme se nadopováni vlastní hloupostí. Netuším, jak z toho ven a ani ATARAXIE nedávají rozhřešení. A tak zase jednou vypínám všechny sítě světa a vydávám se do lesů. Až k jezeru. Vím, že se jednou rozplynu v temnotě. Jsem jedním z mnoha. Obyčejným číslem v davu. Přesto si myslím, že bych měl nalézt klid. I stane se. Funeral doom death metalový obřad, na kterém bude vaše duše roztrhána na kusy! Zrcadlo nastavené našemu vlastnímu smutku!


Asphyx says:

I know that one day I'll disappear into the darkness. I am one of many. A mere number in the crowd. Yet I think I should find peace. I tried not to hurt anyone. But maybe I'm afraid for nothing. Maybe I'm just gonna decompose in the ground. I'll rot and be eaten by worms, just like those who have been evil and full of hate all their lives. I think about it when I step into a cold lake in the mountains, I think about it when I listen to the new record by French mourners ATARAXIE. I float on the waves and hold my breath.

The bloated bodies of drowning men float around me. The trees lean almost to the ground, a silent memento. A pause, a rest. Awareness. The quiet whisper of the undead. Those are the words that come to mind as I slowly turn up the volume. Raw death metal meets doomy slowness, with sombre moods. Often we are too inward looking to see the pain of others. I close my eyes and fall into the depths. The coldness of nothingness gradually gets into my bones.


"Le Déclin" is for me one of the recordings that have another dimension. It's not just about well performed music with lots of gloomy ideas, but also about opinion, thoughts. Like when the leaves fall from the burnt trees, like when you walk through a silent forest path, like when you meet the first frost and read a good book by the fire licking yesterday's day. The French take you on a journey into your own heart. Sometimes it's hard to stand alone with yourself, with your demons. ATARAXIE is exactly the kind of band that makes you stop. I experienced similar feelings to meditations. The slow, drawn-out melodies are like an ancient mantra. The repetitive motifs drilled deep into my head. I loved coming back to the record, especially when it was raining outside and the rain was drumming on the window. It was as if the band had set up a mirror to reflect my own distorted image. If you like bands like diSEMBOWELMENT, EVOKEN, ESOTERIC, CATHEDRAL, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE and INCANTATION, you might also like this new album. It's filled to the brim with pain, sadness, suffering. Do you realise that we're not living our own lives anymore? We share our consciences and feel fed up with our own stupidity. I have no idea how to get out of it, and even ATARAXIE doesn't give absolution. And so once again I turn off all the networks of the world and head into the woods. To the lake. I know that one day I'll disappear into the darkness. I am one of many. A mere number in the crowd. Yet I think I should find peace. And I will. A funeral doom death metal ceremony where your soul will be torn apart! A mirror held up to our own sadness!



Recenze/review - ATARAXIE - Résignés (2019):



TRACKLIST
1. Le Déclin
2. Vomisseurs De Vide
3. Glory Of Ignominy
4. The Collapse

LINE-UP
Frédéric Patte-Brasseur - Guitar
Hugo Gaspar - Guitar
Jonathan Théry - Bass / Vocals
Julien Payan - Guitar
Pierre Sénécal - Drums

neděle 14. dubna 2024

Recenze/review - SAMSARA - Charon's Lullaby (2024)


SAMSARA - Charon's Lullaby
CD 2024, vlastní vydání

for english please scroll down

Díváš se s nadějí k nebi a máš spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduješ kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, touláš se ulicemi a potkáváš mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. Nedivím se, že má tolik lidí deprese. Zvláštní, o čem všem přemýšlím, když poslouchám novou desku slovenských funeral doom metalistů SAMSARA. Můžu si to dovolit. Novinka se stala na nějaký čas i mojí nedílnou součástí.

Je to k dokonalosti vybroušený, nejen stylový drahokam. Hudba, která budí převážně smutné a černé emoce. Nahrubo nasekaná tma, pokřivený obraz nás samých. Jakoby kapela vytáhla z mého podvědomí myšlenky, které měly být navěky ukryty. Utíkám zase jednou z ruchu a stereotypu všedních dní, zastavuji svoje kroky, abych nakonec spočinul v pokoji. Nové album doporučuji všem tmářům, všem, kteří nad hudbou přemýšlejí. 


Na téhle kapele se mi vždy líbil jejich jasný rukopis. Jsou sice volně inspirováni kapelami jako MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, ale zároveň mají spoustu vlastních, originálních nápadů. U tohoto stylu platí více, než kde jinde, že se musí hrát od srdce, opravdově, musí vám proniknout do žil, proměnit vaši krev v jemné krystalky ledu. SAMSARA tohle všechno umí a ještě přidávají něco navíc. Velký kus talentu, schopnosti napsat skladby, u kterých nedokážu být nikdy v klidu. Tohle je hudba, která se má poslouchat v hlubokých lesích, o samotě, v chladném a temném pokoji, ve starých chrámech a opuštěných kostelích. Je pro mě opět příjemné, po dlouhých sedmi letech, snížit tepovou frekvenci a nechat nové album "Charon's Lullaby" aby mě obejmulo jako síť z pavučin. Nevím, co bude následovat, až dobije mé srdce a budu převezen na druhý břeh, do země nekonečných stínů. Jistý jsem si ale s tím, že i tam budu novou desku poslouchat. Je totiž plná melodií, které jsou plné chladu, smutku, ale i naděje. Novinka má velmi dobrý zvuk, povedl se i obal (Dis-Art Design), po formální stránce bylo uděláno vše, aby byli fanoušci spokojeni. Jsou chvíle, kdy se potřebuji zastavit, nadechnout a uklidnit svoji duši. Právě v takových momentech vynikla síla této nahrávky nejvíce. Pokud máte tento styl rádi, mohu vám nové album rozhodně doporučit. SAMSARA jsou ve skvělé formě. Dívám se s nadějí k nebi a mám spoustu otázek. Odpověď nikdy nepřijde. Místo toho sleduji kapky krve, připomínající temný déšť. Ranění andělé, pokousaní a polámaní od démonů. Sám uprostřed davu, toulám se ulicemi a potkávám mrtvé tváře lidí. Poslední dobou to vypadá, že nad námi zlomil Bůh svoji hůl. Už nám nevěří nikdo, ani mi sami. K dokonalosti vybroušený, atmosférický funeral doom metal, který vás převeze přes řeku smrti, do země věčného smutku a bolesti!


Asphyx says:

You look up to the sky with hope and you have a lot of questions. The answer never comes. Instead, you watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, you wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. No wonder so many people are depressed. It's strange what I think about when I listen to the new album of Slovak funeral doom metallers SAMSARA. I can afford it. The novelty has become an integral part of me for some time.

It's polished to perfection, not only a stylistic gem. Music that evokes mostly sad and black emotions. Roughly chopped darkness, a distorted image of ourselves. It's as if the band pulled out of my subconscious thoughts that should have been hidden forever. I escape once more from the hustle and bustle and stereotype of everyday life, halting my steps to finally rest in peace. I recommend the new album to all darkies, to all who think about music.


What I always liked about this band was their clear signature. While they are loosely inspired by bands like MY DYING BRIDE, AHAB, SHAPE OF DESPAIR, SCEPTICISM, they also have a lot of their own original ideas. With this style, more than anywhere else, it has to be played from the heart, really, it has to get into your veins, turn your blood into fine ice crystals. SAMSARA does all this and then some. A great deal of talent, the ability to write songs that I can never be at ease with. This is music to be listened to in deep forests, alone, in cold and dark rooms, in old temples and abandoned churches. It's nice for me again, after seven long years, to lower my heart rate and let the new album "Charon's Lullaby" embrace me like a web of cobwebs. I don't know what will follow when it recharges my heart and I am transported to the other shore, to the land of endless shadows. But I'm sure I'll be listening to the new record there too. For it is full of melodies that are full of coldness, sadness, but also hope. The new album has a very good sound, the cover art (Dis-Art Design) is very good, and everything has been done formally to make the fans happy. There are times when I need to stop, breathe and calm my soul. It's in those moments that the power of this record stood out the most. If you like this style, I can definitely recommend the new album. SAMSARA are in great shape. I look up to the sky with hope and have a lot of questions. The answer will never come. Instead I watch drops of blood, reminiscent of dark rain. Wounded angels, bitten and broken by demons. Alone in the middle of the crowd, I wander the streets and meet the dead faces of people. Lately, it seems God has broken his rod over us. No one trusts us anymore, not even ourselves. Polished to perfection, atmospheric funeral doom metal that will take you across the river of death, to the land of eternal sorrow and pain!



about SAMSARA on DEADLY STORM ZINE:





Tracklist:
01. Charon's Lullaby (17:40)
02. Buried Love (03:02)
03. Sleeping Beauty (14:24)
04. Memories (04:11)

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine