Recenze/review - POEMA ARCANVS - Stardust Solitude (2020)

POEMA ARCANVS - Stardust Solitude
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Každý si s sebou neseme svůj kříž. Pokaždé, když už máme pocit, že bude svět alespoň chvilku krásný, přijde nějaká rána, která nás znovu vyhodí z normálu. Musíme přežít a bojovat, ale někdy je to hodně těžké. Jakoby nám najednou ztěžkly nohy a zpomalily se životní funkce. Chodíme shrbení a místo k nebi hledíme do země. Nepomáhají nám rozmluvy s kamarády, jedinou příležitostí, kdy se můžeme uvolnit, je hudba. Měl bych pro vás jeden velmi dobrý doom/death metal.

POEMA ARCANVS jsou legendární kapela z Chile. Založená v roce 1997. Se spoustou vynikajících alb na kontě a letos s novým počinem, které na mě má ihned od začátku doslova uhrančivé účinky. Najednou je ten můj imaginární kříž lehčí, svět sice temnější, ale příjemnější. Takhle to se mnou umí jen smečky, které mi dokáží předat velké množství emocí. 

Jakoby přede mnou někdo rozbil černé sklo. Vidíš, na několika střepech je ještě tvoje vlastní krev. Na chvilku tě napadne, že by se krásně jedna ostrá hrana vyjímala na tvém zápěstí, ale pak se otřepeš chladem. Ne, dnes ještě ne. Ještě si raději užiji hudbu ve stylu OFFICIUM TRISTE, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST, CANDLEMASS, KATATONIA, ANATHEMA, SOLITUDE AETERNUS. POEMA ARCANVS si pohrávají s temnými náladami, jsou jako kapitáni lodi s názvem doom death metal, která je směřována rovnou do záhuby. Na zpěněných vlnách smutných riffů, s naléhavým vokálem, skvělým zvukem, obalem i vším, co patří k dobrému dílu. "Stardust Solitude" mě baví, užívám si jej, je mojí oporou při chladných ránech. Občas i mě nahlodá stereotyp všedních dní a podlehnu šedivým představám. Najednou jsem v mlze a našlapuji do rytmu bicích. Ne, ještě nechci, aby to skončilo, další skladbu prosím. Některé desky bývají spíše o intimní zpovědi, než o obyčejných slovech. POEMA ARCANVS to moc dobře vědí a tak našeptávají. Jsem tomu rád, mám ve sbírce další kousek čistého křišťálu a svět je najednou takový lehčí. Nemám pravdu? 

sumarizace:

Odložte všechny nedůležité věci, odhalte svoji mysl, uklidněte svoje duše. Jsou tady POEMA ARCANVS a jejich nová letošní nové album "Stardust Solitude", plné smutných písní. Klasický doom metal v jejich podání je velmi chladný, smutný a pojednává o posledních věcech člověka. Klasické songy, tradiční studená atmosféra. Nahrávku bych doporučil všem, kteří rádi tráví dlouhé hodiny na hřbitovních cestách. Pečlivě vystavěné skladby pomalu gradují, hlas preluduje jako kněz při poslední modlitbě. Slyším zase zvony! Kdo bude další na řadě? Všichni tam, do země stínů, jednou musíme a POEMA ARCANVS nás na to připraví opravdu velmi dobře. Pokud milujete podzim, sychravé počasí, mráz zalezlý někde v kostech, padající a umírající listí, budete s "Stardust Solitude" trávit určitě dlouhé chvíle. Vítejte na pohřební hostině, podávána bude nová deska POEMA ARCANVS.

Asphyx says:

Put away all your trivial duties, unfold your minds and keep calm your souls. The POEMA ARCANVS is here with its new album "Stardust Solitude", full of sad songs. Classic doom metal in this delivery is very cold, sad and it tells a story about the last things of a man. The classic songs, traditional cold atmosphere. I would suggest this record to people who like to spend long hours on grave trails. These songs are accurately build and they slowly rise, the voice preludize like a priest during the last prayer. I can hear the bells! Who is the next in line? Everyone has to go to the land of shadows someday and the POEMA ARCANVS prepares us very good for it. If you love autumn, rainy weather, cold inside of your bones, falling and dying leaves, you will spend a lot of time with the "Stardust Solitude". Welcome to the funeral dinner where the new album by POEMA ARCANVS is served.

Track listing -
1. Stardust Solitude
2. Orphans
3. Haven
4. The Lighthouse Keeper
5. Straits of Devotion
6. Pilgrim
7. Kingdom of Ruins
8. Brave

Band lineup -
Claudio Carrasco - Vocals
Juan Diaz - Bass Guitar
Igor Leiva - Guitar
Luis Moya - Drums

Artwork by Enzo Toledo

Official Bandcamp
Transcending Obscurity Site
Transcending Obscurity Official YouTube Channel
Transcending Obscurity Records Facebook
Poema Arcanus Facebook

Recenze/review - NOCTU - Gelidae Mortis Imago (2020)

NOCTU - Gelidae Mortis Imago
CD 2020, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Padají na člověka občas divné stavy. Děsí se každého stínu, našlapuje jen tiše, smutný a zahleděný do sebe. Absolutní ztráta energie, jsi jak raněná šelma, která ztratila své instinkty. Uchyluješ se do ústraní, do pochmurných zákoutí. Najednou se zajímáš o poslední věci člověka a čteš jen knihy, které končí špatně. Ztrácíš se před očima, mizíš v mlhavém ránu, pláčeš, i když se všichni okolo smějí. Naplňuje tě jen hudba, která je pomalá, zastřená, černo černá. 

Měl bych pro tebe jeden tip na funerální doom metal. Italský NOCTU něco o smutku ví a navíc jej dokáže vyjádřit pomocí nástrojů. Pokud máš tedy chuť na nekonečnou, dlouhou táhlou panychidu, tak vítej, cizinče. Jednočlenná kapela vznikla jako projekt v roce 2015 a letošní počin je druhý dlouhohrající. A opět se jedná o záležitost vhodnou pro chvíle, kdy tě ponesou na márách. 

NOCTU lze zařadit mezi kapely jako ESOTERIC, EVOKEN, OAK, MOUNFUL CONGREGATION, CHALICE OF SUFFERING, EYE OF SOLITUDE a další smutkaře. Jedná se o šest náladotvorných dlouhých skladeb, které pro vás budou zpočátku možná jen kulisou k jiné činnosti. Nenechte se ale zmást, jednotlivé nuance vylezou na povrch až časem, po bedlivém a soustředěném poslechu. Opakuji to stále, pro styl zvaný doom metal a jeho odnože musí mít člověk vlohy. Já osobně navíc ještě náladu. Vzal jsem si desku do hor, četl jsem si u ní knihy vážných autorů a nějakým zvláštním způsobem se mi usadila někde uvnitř hlavy. Jakoby mi vlezla přímo do podvědomí. Najednou jsem začal rozeznávat jednotlivé odstíny a vyloženě si společná setkání užíval. A takový společný východ slunce nad zalesněnými kopci měl rozhodně něco do sebe. Jak říkám, jsou občas stavy v životě lidském, kdy je dobré se zastavit, načerpat energii. Myslím, že NOCTU a jejich nová deska "Gelidae Mortis Imago" by vám v tom mohla hodně pomoci. Je totiž zvláštní, tajemná, magická. 

sumarizace:

Nové album NOCTU je velmi příjemným výletem do horské vesnice na dlouhý pohřeb. Jejich funeral doom metal je poctivý, syrový, uvěřitelný. Proti provedení, ani způsobu uchopení smutku, nemám žádných námitek. Doslova mě fascinuje schopnost NOCTU navodit absolutně temnou a ošklivou atmosféru. Poslech si užívám všemi póry svého těla. Svět jakoby najednou zčernal, upadl do beznaděje a já se ocitl v záhrobí. Na onom světě se pohybují NOCTU s elegancí a samozřejmostí. V dálce zvoní umíráček, nemrtví vylézají z děr. Tahle deska mi bude znít v hlavě ještě hodně dlouho. Vidím zase zástupy nemrtvých. Jdou si pro mě. Funeral doom metal par excellence!

Asphyx says:

The new album by NOCTU is a nice trip into a mountain village to see a long funeral. Their funeral doom metal is so straight, raw and believable. I have nothing to say against their execution or the matter of how their grabbed the sadness. I have to say I am very impressed by the band´s ability to make an absolute dark and ugly atmosphere. The listening is so great and I enjoy it with every single pore of my body. The world seems black and down in the hopelessness with me in the world beyond. Those NOCTU are moving in the world beyond with so gracefulness and self-evidence. There is a death bell in the distance ringing, the undeads are climbing out of holes. This album will be in my head for a long time. I see undead people lining. They are going to get me. Funeral doom metal par excellence!

Line up -
Noctu - Everything

Guest lead guitars by Justin Hartwig (Mournful Congregation) on Lucida Oscurita Senziente

Artwork by Diego Spezzoni

Track listing -
1. Suicidio Al Chiaro Di Luna
2. Fitte Tenebre (Le Radici Dell' Inferno)
3. Oltre I Cancelli Del Cimitero
4. Lucida Oscurita Senziente
5. Sangue Sulla Mia Lapide
6. Isolato Da Un Mondo Senza Speranza

Official Video Stream
Official Bandcamp
Label Site
Label Facebook
Noctu Facebook

Recenze/review - GLOOM - Awaken (2020)

GLOOM - Awaken
CD 2020, Slovak Metal Army

for english please scroll down

Balada je lyricko-epický veršovaný útvar mnohdy s ponurým, strašidelným dějem, ovšem i šťastným a oslavným, a většinou nešťastným, někdy až tragickým koncem. Námětem je v mnoha případech provinění člověka, které je potrestáno řízením nadpřirozených bytostí či osudu. Tolik wikipedie. Mám rád balady, občas je hrozně příjemné opustit mantinely extrémního metalu a vydat se "jemnější" cestou. Píšu to na rovinu, slovenské GLOOM mám rád. Umí totiž svojí hudbou navodit smutnou, tajemnou náladu - oni jsou pro mě vlastně také definicí balad. 

Novinka "Awaken" je také baladičtější, je kladen větší důraz na melodie a vokály. Víte, co je nejlepší? Nejdřív jsem si desku pouštěl hlavně jako kulisu a pokoušel se u ní číst. Nešlo to, pořád mě něco přitahovalo k reproduktorům. Mě, starého death metalistu. Dokonce jsem chvilku přemýšlel, jestli jsem normální:)). Jenže jak známo, přátelé, hudba je jen jedna. Dobrá a špatná. A to se mi líbí z gotiky snad jen ta architektura. 

Pokud máte rádi kapely typu SENTENCED, CHARON, TYPE OF NEGATIVE, TO/DIE/FOR, POISONBLACK, neměla by vám novinka GLOOM rozhodně uniknout. Pánové sice tento styl nikam neposouvají (některé motivy jsou opravdu hodně podobné se zmiňovanými vzory), ale zajímavých momentů je zde velké množství. Milovníci drsnějších odvětví asi budou zklamání, ale když vám něco říkají temná zákoutí opuštěných katedrál, když máte zrovna náladu na to, se chvilku zastavit a přemýšlet, když se rádi díváte na hru světla skrz jemné pavučiny, když milujete krásu jemně našlapujících žen, jste tady správně. Parádní zvuk, řemeslo, za které by se nemusely stydět o hodně slavnější kapely, tohle všechno dohromady tvoří celek, který nelze obejít bez povšimnutí. "Awaken" je albem, které se pohybuje někde mezi bděním a sněním. Napadají mě slova jako osobní, divotvorné, vznešené, jemně bolestivé, tklivé. Dobrá hudba se pozná hlavně podle toho, že nejde příliš popsat slovy. Galerie temných stínů. Hladina ledové vody, která se za vámi zavře a vy jen klesáte ke dnu. Pro mě osobně jsou u muziky nejdůležitější přenesené emoce a těch GLOOM letos dodali velké množství. Nezbývá, než si užívat.

sumarizace:

"Awaken" je pro mě tichou modlitbou, pokleknutím a sklopením hlavy. Obřadem, návštěvou tajemných míst. Lehkým pápěřím, vznášejícím se ve větru, ale i zkaženou krví, které pomalu odtéká ze zanícené rány. I na novince jsou skladby perfektně zpracované, se zvukem, který bolí až v morku kostí, s obalem, na který se musím neustále dívat. Málokterá skupina si drží kvalitu svých děl pořád na takové úrovni. GLOOM jsou jako dobré víno, které objevíte u prarodičů ve sklepě. Vzduchem létají vzpomínky, těch emocí a nálad je taková spousta, že nejdou popsat slovy. Je pro mě ctí, radostí i bolestí, sledovat, jak si kapela hraje s melodiemi. Podobné nahrávky si člověk musí odžít, ztotožnit se s nimi, pochopit. "Awaken" má na mě až magický účinek. Poslouchám mantru, medituji ve své osamělé kobce, jsem mnichem, snílkem, tulákem po hvězdách. Kdo jsi bez viny tak hoď kamenem. Album je pestré i přes svoji délku, éterické, snové, smutné a hřejivé zároveň. Je jako dech mrtvé milenky, snem o lepším životě, kusem skla, vybroušeným k dokonalosti

Asphyx says:

"Awaken" is for me a quiet prayer, kneeling and lowering my head. Ceremony, visiting mysterious places. Light feathers hovering in the wind, but also spoiled with blood that slowly flows from an inflamed wound. Even on the new album, the songs are perfectly processed, with sound that hurts to the core, with a cover that I have to watch constantly. Bands hardly keep the quality of their works at such a level. GLOOM is like a good wine that you will discover with grandparents in the cellar. Memories fly through the air, so many emotions and moods are impossible to describe in words. It is an honour, a joy and a pain for me to watch the band play with melodies. Similar recordings must be enjoyed, identified with them, understood. "Awaken" has a magical effect on me. I listen to the mantra, meditate in my lonely cell, I am a monk, a dreamer, a wanderer for the stars. Who are you without guilt, throw a stone. The album is colorful despite its length, ethereal, dreamy, sad and warm at the same time. It is like the breath of a dead mistress, a dream of a better life, a piece of glass cut to perfection. 

tracklist:
1. Feel the Pain
2. Everything Ends
3. Bleed in My Arms
4. Fragments of Life
5. Broken
6. Hollow
7. Lovecry
8. Epilogue
9. Noose


band:
Martin Pazdera - Vocals
Igor Tinak - Guitar
Miroslav Malcovsky - Bass
Radoslav Priputen - Drums

https://gloomsk.bandcamp.com/
https://bandzone.cz/gloomsk
https://www.facebook.com/gloomslovakia
http://www.gloom.sk/en/news/
https://www.youtube.com/channel/UCsRVWmBMkfC3CpzZaYMGSAQ
http://slovakmetalarmy.sk/

Recenze/review - SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind (2020)

SOLILOQUIUM - Things We Leave Behind
CD 2020, Rain Without End Records

for english please scroll down

Je brzy ráno a tma ještě nedala sbohem. Našlapuji tiše. Nasávám vůni okolních stromů. Nevím, čím to je, ale doom metal mě pokaždé donutí zmizet do lesů. Jenom já, příroda a hudba. Jemné pavučiny zachytávají rosu a do mě vstoupí klid. Švédské SOLILOQUIUM mám moc rád již dlouhou dobu. Přesto jsem sepsání svého názoru odkládal. Víte, ona je pro mě muzika něco jako jídlo. Rád a s chutí si vybírám jen ty dobré kousky. Líbí se mi, když jsou moje chuťové pohárky podrážděny, ale na některé styly mám náladu jen občas.

I tentokrát jsou skladby jemné a přemýšlivé. Vhodné spíše k poslechu jako kulisa, třeba k četbě knihy, do dlouhé nekonečné noci, kdy jste z nějakého záhadného důvodu zůstali sami se spoustou lidí kolem sebe. Zkrátka a dobře, mám rád, když mohu melodie nasávat všemi póry svého těla.  

"Things We Leave Behind" je opět velmi povedeným albem plným melancholie, zklidnění, sem tam s výlety do death metalu. Je prosluněné jako obal, přesto smutné, jako hezký odcházející den. Už najednou chápu staré lidi, kteří hledí do dáli a vzpomínají. Třeba by se jim hudba švédského maniaka Stefana Nordströma ve stylu ANATHEMA, PARADISE LOST, KATATONIA, OPETH také líbila. Je totiž dobře napsaná, má průzračný zvuk a řeže tou správnou stranou nože. Je dobré se občas zastavit, neposlouchat jenom nářezy a vyčistit si hlavu od zbytečností. V dnešní uspěchané době to platí stonásobně. SOLILOQUIUM hrají jemný, křišťálový a přemýšlivý doom metal, který se kolem vás ovine jako lehké pavučiny. Ano, ty z lesní pěšiny, z mýtiny, kde jste spatřili čistotu. Deska plyne pomalu, jak se sluší a patří a je vyloženě nutné, abyste jí dali čas. Jinak se rozplyne jako pára nad lesem. Vše je takové krásné, ale přesně jen do okamžiku, než naleznete u cesty ležet mrtvé zvíře. Vyceněné zuby, oči vyloupnuté a visící na vlásku. Hnilobné procesy začaly. Krása a smrt, ty také z nahrávky cítím. Myslím, že se album opravdu povedlo. Křišťálový, průzračný doom metal s temně chladným otiskem.

sumarizace:

V doom metalu je hrozně důležitý způsob, jakým kapela navodí pocit smutku. SOLILOQUIUM jsou mistry ve svém oboru. Jejich nová deska je neskutečně nakažlivá, plíživá a plná kousků ledu. Osvědčené a tradiční postupy jsou doplněny o mocně znějící hlas a svět jakoby při poslechu celý zčernal. Tohle je přesně ten druh nahrávky, kterou musíte milovat. Beru si ji na své výlety po lesních pěšinách. Propojuje se na ní svět lidí a stínů. Nutí mě k přemýšlení, zastavení a zklidnění mé duše. Příběhy, které SOLILOQUIUM vyprávějí, jsou plné tmy, smutku a soužení. Mlha se válí všude kolem, vítr vám čechrá tváře a ve vzduchu se vznáší těžký pach samoty. Nejsem v doom metalu častým hostem, ale za sebe mohu říct jediné. Tahle deska je vynikající, svým způsobem šíleně nakažlivá a zároveň uklidňující jako náruč vlastní matky. Smutný, vznešený doom metal, který pálí jako ten nejsilnější mráz!

Asphyx says:

The feeling of gloom is very important in doom metal and it´s important how the band managed to make this mood happen. SOLILOQUIUM are the best in this field. Their new album is unbelievably contagious, sneaking and full of pieces of ice. The well-proven and traditional methods are complemented with powerful voice and suddenly the world is black. This record is something you need to love. I like to take this record with me when I travel and walk around the forest. On this record the world of people and the world of shadows are connected. It makes me think, makes me stop and relax my soul. The stories which the SOLILOQUIUM tell are full of darkness, sadness and consonancy. Fog is all aourd and wind is brushing your cheeks and in wind is a heavy smell of loneliness. I don´t really enjoy the doom metal, however I have to say one thig: This album is amazing and it is in some way incredibly catchy and relaxing like a hug from your mum. Sad, royal doom metal which burns like the strongest cold. 

tracklist:
1. Dead Ends
2. The Discarded
3. Reminiscence
4. Existential Misshape
5. Nocturne
6. It Was All Taken Away
7. A Fleeting Moment
8. The Recluse

band:
Stefan Nordström - Guitars/Vocals
Jonas Bergkvist - Bass

https://naturmachtproductions.bandcamp.com/album/things-we-leave-behind

https://www.facebook.com/pages/Soliloquium/236215949804095

https://deathdoom.com/
https://soundcloud.com/deathdoom
https://open.spotify.com/artist/2NGQCPMbTet9d4iSCoVMDP?si=a-zFISosSyuM4AksfpfcFQ

Recenze/review - SORCERER - Lamenting of the Innocent (2020)

SORCERER - Lamenting of the Innocent
CD 2020, Metal Blade Records

for english please scroll down

Moje závislost na hudbě trvá déle než 30 let. Poslouchám něco vlastně pořád. Když je mi smutno, když mám dobrou náladu, když nechápu tenhle svět, tak si vždycky vyberu ze své sbírky nějaké CD, vložím jej do přehrávače a ztratím se v mlze. Kapely mi vyprávějí příběhy, vtahují mě do svých světů. A je mi tak nějak jedno, o jaký metalový styl se jedná. Švédské doomaře SORCERER mám rád už hodně dlouho. Jejich hudba v sobě má totiž takové zvláštní přitažlivé kouzlo, magickou formuli. Fungují na mě. 

Když vám zemře někdo blízký, tak se snažíte vše zlé vytěsnit a vzpomínat na něj jen v dobrém. S hudbou těchto Švédů to mám hodně podobné. Fascinují mě jejich heavy metalové nástupy, epické doom metalové základy i vokalista Anders Engberg, který má v hrdle opravdové zlato. Bože, jenž si na nebesích, poslouchám novou desku "Lamenting of the Innocent" a je opět skvělá! Záhadná, tajemná, chladná, jiskřivá.

Základním odkazem jsou samozřejmě CANDLEMASS, přidejme ale i třeba takové SOLITUDE AETERNUS, případně KAMELOT, THERION, TIAMAT a samozřejmě BLACK SABBATH. V závěru je to ale jedno, protože SORCERER dělají originální muziku. Mají vlastní výraz a dokáží mě doslova zamotat do chladných emocí. Stačilo prvních pár tónů a najednou jsem ve starém kostele, kde na kůru sedí samotná Smrt. Do kostí se mi vkrádá chlad a tiše vzpomínám na všechny své kamarády a příbuzné, kteří již nejsou mezi námi. V království duchů čerpám energii pro další dny. Já jsem ten, který přežil a bude poslouchat hudbu dál. Klidně sám a opuštěný, ale mě nedostanou. Na "Lamenting of the Innocent" se povedlo vlastně vše. Obal, zvuk, ale hlavně je album až po okraj narvané melodiemi a emocemi. A jak známo, bez nálady a atmosféry není dobrý metal. Seveřané mají energie na rozdávání. Je hrozně příjemné se s nimi toulat po našem i onom světě. Jsou skvělými průvodci. Jako bych se vznášel na ledových zpěněných vlnách řeky Styx. I smutek může být někdy krásný. Ztratil jsem se v mlhách. Vynikající záležitost, pro všechny milovníky dobrého doom metalu. 

sumarizace:

Na konci dlouhé ulice, hned za městem, stojí opuštěný dům. Pamatuješ si ho už od dětství jako opuštěný pomník, temné místo, které se ti často vkrádalo do zlých snů. Staří říkali, že se v něm dějí divné a ošklivé věci. Projížděl si často okolo a dům jakoby s tebou rozmlouval. Nakonec k tomu muselo dojít, přitahoval tě magickou silou. Vstoupil si do oprýskaných dveří, vyběhl po dřevěných vrzajících schodech. Dům tě pohltil a ty ses naplno oddal doom metalu.

Nešlo to jinak, jsem starý poctivý fanoušek kapely. Sleduji její kroky v dobrých i horších časech. Každé nové album očekávám s napětím a pak jej hltám s nebývalou chutí. Letos to není jiné. Otevřel jsem si láhev archivního vína, zatemnil pokoj a pak se vydal spolu s legendárními SORCERER na výlet za město, do starého opuštěného domu.

"Lamenting of the Innocent" je pro mě albem plným doom metalových vzpomínek. SORCERER i letos rozvíjejí své epické skladby do oblastí, které sice již nejsou nijak překvapivé, ale jako celek na mě nahrávka působí až tajemnou silou. Prvních pár setkání způsobilo moji závislost a tak chodím ulicemi, prozpěvuji si refrény, těším se každý tón, riff, kousek poctivého doom metalu. SORCERER jsou opět epičtí, smutní, neskutečně heavy a návykoví. Staří matadoři zase jednou všem ukázali, jak se to má dělat. Rádi navštěvujete opuštěná místa s otiskem temnoty? Nenechávají vás chladnými katedrály plné bolesti? Procházíte se s chutí po hřbitovech? Pak byste mohli propadnout hrdlem i nové desce  "Lamenting of the Innocent". Starý dům vypráví své smutné příběhy. Sedím v zaprášeném křeslo a naslouchám. Sem patřím a zde jednou zemřu. V opuštěném pokoji plném doom metalu. Skvělá deska!

Asphyx says:

At the end of a long street, just behind the city, stands an abandoned house. You've remembered it since childhood as a deserted monument, a dark place that has often fallen into evil dreams. Old people said that strange and ugly things were happening there. You often walked past and the house seemed to talk to you. Eventually it must have happened, attracted you by magical power. You stepped into the cracked door, ran down the wooden stairs. The house has swallowed you and you have been completely devoted to doom metal.

It was not different, I'm an old honest fan of this band. I follow their steps in good and worse times. Every new album I expect with tension and then I swallow it with an unprecedented taste. This is no different this year. I opened a bottle of archive wine, darkened the room, and then went along with the legendary SORCERER for a city trip to an old abandoned house.

 "Lamenting of the Innocent" is an album full of metal memories for me. SORCERER also develop their epic compositions this year, which are not surprising anymore, but as a whole this recording has a mysterious power. The first few encounters caused my addiction, so I walk through the streets, singing choruses, I look forward to every tone, riff, a piece of honest doom metal. SORCERER are again epic, sad, incredibly heavy and addictive. Old matadors once again showed how to do it. Do you like to visit deserted places with the imprint of darkness? Do not they leave you with cold cathedrals full of pain? Are you going through the caves? Then you could sneak through the throat of the new  "Lamenting of the Innocent". The old house tells its sad stories. I sit in a dusty chair and listen. I belong here and I will die here once. In a deserted room full of doom metal. Great album!

tracklist:
1. Persecution
2. The Hammer of Witches
3. Lamenting of the Innocent
4. Institoris
5. Where Spirits Die
6. Deliverance
7. Age of the Damned
8. Condemned
9. Dance with the Devil
10. Path to Perdition

band:
Anders Engberg – Vocals
Kristian Niemann – Guitar
Johnny Hagel – Bass
Peter Hallgren – Guitar
Richard Evensand – Drums

https://sorcererdoom.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/sorcererdoom
https://www.instagram.com/sorcererdoom/
https://open.spotify.com/artist/2O1JmZHgbLq9ttqx0AqjVm
http://www.sorcererdoom.com/
https://www.indiemerch.com/metalbladerecords

------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:

instagram:
https://www.instagram.com/deadlystormzine/

facebook:
https://cs-cz.facebook.com/deadlstormzine
https://cs-cz.facebook.com/JakubAsphyx
https://www.facebook.com/groups/DEADLY.STORM.PROMOTION/

twitter:
https://twitter.com/deadlystormzine