DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 9. ledna 2025

Recenze/review - BARREN - The Hanged Man (2024)


BARREN - The Hanged Man
CD 2024, Skull House Records

for english please scroll down

Každý den vstáváš velmi brzy a dny ti připadají stále víc stejné. Šedivé ulice, poblikávající lampy, zápach kanálů. Všichni ještě spí, ještě mají čas bojovat se svými nočními můrami. Někdy mám pocit, že krvácím dovnitř, někdy cítím, jak moje tělo hnije zaživa. Zastavím se u hřbitovní zdi a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Bude mi v rakvi zima? Poslouchám zrovna debutové album amerických doom death metalistů BARREN. Novinku od kapely, která mě provedla celým pochmurným podzimem i po zamrzlých cestách u nás za domem.

Jedná se přesně o takový ten druh drásavé a bolestivé muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Skladby jsou hodně naléhavé, chladné, temné. Tím mužem, který visí na velmi sugestivním obale, můžeš být jednou i ty. Záleží, jestli vyhraješ boj se svými vlastními démony. 


Uvědom si, že máš vždycky na výběr, když sedíš na vaně se žiletkou v ruce. Doporučuji raději poslouchat tohle album, které je po okraj narvané podivnými emocemi, zajímavými melodiemi, zimou i pomalu umírajícím lesem, který jsme my, lidé, postupně zničili. Zazní tu ozvěny jak starých death metalových a doomových velikánů, tak třeba i CONAN, PALLBEARER, OPETH. Klasika se zde potkává s lehkou, velmi dobře zahranou progresí. Vše je nahráno velmi citlivě, ponuře. Pánové si hrají s náladami jako šelma se svojí kořistí. Dokážete dlouhé hodiny sledovat můru, poletující kolem ohně? Přemýšlíte o tom, jestli shoří na popel nebo to nakonec vzdá? Potom je pro vás určeno i toto album. "The Hanged Man" je také nahrávkou, která má velmi dobrý zvuk, hoří a tepe uvnitř, i když navenek působí chladně a odtažitě. Někdy mívám náladu pod psa. Zavírám se do svého pokoje, toulám se po lesních pěšinách. Čítávám staré knihy, které v sobě mají stejně jako tahle deska duši. Doporučuji vám, abyste si přečetli i texty. Jsou velmi osobní a uvěřitelné. Krásně doplňují celkový dojem. Ona je vlastně tahle deska opravdu těžko popsatelná slovy. Lepší je poslouchat, nechat se unášet na krvavých vlnách řeky beznaděje. Je to obřad, starodávná mantra, je to hlavně hudba, která se musí poslouchat srdcem. Každý den vstávám velmi brzy a dny mi připadají stále víc stejné. Šedivé ulice, poblikávající lampy, zápach kanálů. Všichni ještě spí, ještě mají čas bojovat se svými nočními můrami. Někdy mám pocit, že krvácím dovnitř, někdy cítím, jak moje tělo hnije zaživa. Zastavím se u hřbitovní zdi a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Bude mi v rakvi zima? Teď už vím, že ano. Mrazivě chladná, bolestivá a drásavá doom death metalová deska, která vás roztrhá zevnitř! Potkáte své vlastní démony!


Asphyx says:

Every day you get up very early and the days seem more and more the same. The grey streets, the flickering lamps, the smell of the sewers. Everyone's still asleep, still has time to fight their nightmares. Sometimes I feel like I'm bleeding inside, sometimes I feel my body rotting alive. I stop at the cemetery wall and wonder where I will lie one day. Will I be cold in my coffin? I'm listening to the debut album of American doom death metallers BARREN. New from the band that took me through the whole gloomy autumn and the frozen roads in our backyard.

This is exactly the kind of harrowing and painful music I prefer to listen to rather than write about. The songs are very urgent, cold, dark. The man who hangs on the very suggestive cover may one day be you. It depends if you win the battle with your own demons. 


Remember, you always have a choice when you're sitting on the bathtub with a razor in your hand. I recommend listening to this album instead, which is packed to the brim with strange emotions, interesting melodies, cold and the slowly dying forest that we humans have gradually destroyed. There are echoes of old death metal and doom greats, as well as CONAN, PALLBEARER, OPETH. Classic meets light, very well played progression. Everything is recorded in a very sensitive, gloomy way. The gentlemen play with moods like a beast with its prey. Can you watch a moth fly around a fire for hours? Wondering if it will burn to the ground or finally give up? Then this album is for you. "The Hanged Man" is also a record that has a very good sound, it burns and beats on the inside even though it seems cold and distant on the outside. Sometimes I'm in the mood for a dog. I shut myself in my room, wander the forest paths. I read old books that, like this record, have soul in them. I encourage you to read the lyrics. They are very personal and believable. They add beautifully to the overall impression. She's really hard to describe in words. It's better to listen to it, to let yourself drift on the bloody waves of the river of despair. It's a ritual, an ancient mantra, it's mostly music that must be listened to with the heart. Every day I get up very early and the days seem more and more the same. The grey streets, the flickering lamps, the smell of the canals. Everyone is still asleep, still has time to fight their nightmares. Sometimes I feel like I'm bleeding inside, sometimes I feel my body rotting alive. I stop at the cemetery wall and wonder where I will lie one day. Will I be cold in my coffin? I know now that I will. A chillingly cold, painful and wrenching doom death metal record that will tear you up from the inside! You will meet your own demons!


Track Listing:
Unheard
Death Interrupted
Ruminations
L’appel du Vide
Among the Pines

Barren is:
Andrew Campbell - Guitars, Vocals, Bass, Production
Nick Bonsanto - Drums and Percussion Credits:

All songs written by Andrew Campbell
L’appel Du Vide features Peter Hraur of Lör on Lead Guitar.
Mixed & Mastered by Andrew Campbell


úterý 7. ledna 2025

News! - SILENCE BEFORE DECAY přichází se schizofrenní novinkou.

Silence Before Decay přichází se schizofrenní novinkou.

Po tříleté studiové pauze od vydání alba Translunar v předposledním čísle Pařátu se metalová kapela Silence Before Decay scéně připomíná s novým pětiskladbovým albem „Schizma“.

Šestičlenná formace ze severní Moravy, známá svým nonkonformním zvukem a temnými texty, se na nové desce vydává ještě hlouběji do nitra lidské psychiky. Album „Schizma“, které vyšlo na samotném sklonku roku 2024, nabízí posluchačům intenzivní hudební zážitek, jenž se pohybuje na pomezí různých metalových žánrů, jak je u kapely dobrým zvykem. Od pomalých, takřka doomových pasáží až po energické doslova powermetalové hymny s typickým špinavým, leč přesto čitelným Scytherovým křaplákem, album překvapí svou rozmanitostí i technickou precizností.

Název alba „Schizma“ není náhodný. Texty písní se ponořují do temných zákoutí lidské mysli a zkoumají témata jako je duševní rozpolcení, vnitřní konflikty a stavy na pomezí života a smrti. Po ohlasu na skladbu Velkovezír smrti z poslední desky jsou texty nově a kompletně v českém jazyce, což posiluje jejich emotivní dopad na posluchače.

Album Schizma je už nyní k poslechu na více jak 150 digitálních platformách od Apple music, přes Bandzone a Spotify až po Youtube a jak deska zní si můžete poslechnout v klipu ke skladbě Skvrna:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 29. prosince 2024

Recenze/review - PUTRID VOMIT CHRIST - Perpetual Intercourse (2024)


PUTRID VOMIT CHRIST - Perpetual Intercourse
demo 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Podvědomě jsem, stejně jako každý hrobník i posluchač death metalu, věděl, že se jednou setkám s nemrtvými, že jednou vylezou ze svých hrobů a půjdou mi po krku. Že se to ale stane při poslechu nové demonahrávky vietnamských PUTRID VOMIT CHRIST, to jsem opravdu netušil.

Jedná se o kapelu, která má na svém kontě zatím pouze dvě dema, obě vydaná v letošním roce. Co se týká stylu, tak máme co do činění s hrubým, surovým a maniakálních death metalem ze starých dobrých časů. Přidávány jsou potom doomové prvky, chlad a nahrubo nasekaná tma. Otáčím volume doprava a ztrácím se v temnotě. Nemrtví mě pronásledují i do mých snů. 


Jakoby byli oba pánové, kteří jsou pod touhle smečkou podepsáni (a působí také v kapelách jako ROT, ELCROST), dlouhé roky pohřbeni zaživa. Letos vylezli z hlíny a tmy, aby nám zvěstovali pravý, ryzí a démonický death metal. Kříže jsou obrácené směrem dolů a atmosféra celé nahrávky je velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat i magická. Povedl se zvuk i obal, ale nejvíc si stejně užívám muziku samotnou. Prosévám mezi prsty prach a sleduji hroby, jestli z nich nevyjde do tmy další nemrtvý. Nálady jsou velmi tíživé, doslova propletené chladnými pavučinami. PUTRID VOMIT CHRIST dokáží být suroví a nekompromisní, v těchto momentech vám popraskají všechny kosti v těle, ale také těžcí, mraziví. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground a pánové nepřinášejí nic nového, ale to ani není účelem. Hlavní je temná energie, takový ten hnilobný tlak, který máme my, staří démoni tolik rádi. Strávil jsem s nahrávkou dlouhou dobu a rád jsem se k ní opakovaně vracel. Má v sobě totiž něco morbidního, zvláštního, neotřelého. Baví mě ji poslouchat a toulat se u toho na opuštěných pohřebištích. Zazní i lehké black metalové vsuvky. Pevně věřím a doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Vietnamští maniaci  jsou na velmi dobré cestě. Nejen, že umí velmi dobře hrát, ale také dokáží napsat skladby, které uvnitř hoří a na povrchu jsou ledové jako ruce mrtvoly. Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Patří mezi ně i tohle skvělé demo "Perpetual Intercourse". Zahnívající, temný a chladný death doom metal, u kterého vstávají mrtví z hrobů! Krvavá mlha nad prokletým hřbitovem! 


Asphyx says:

First I saw a bony hand, sticking out like some ghastly memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Subconsciously, like every grave digger and death metal listener, I knew that one day I would meet the undead, that one day they would come out of their graves and go for my throat. But I really didn't know that it would happen while listening to the new demo of Vietnamese PUTRID VOMIT CHRIST.

This is a band that has only two demos to their credit so far, both released this year. As far as the style is concerned, we are dealing with rough, raw and maniacal death metal from the good old days. Then doom elements, coldness and rough chopped darkness are added. I turn the volume to the right and get lost in the darkness. The undead are haunting me even in my dreams. 


It's as if the two gentlemen who are signed to this pack (and are also in bands like ROT, ELCROST) have been buried alive for years. This year they have come out of the dirt and darkness to bring us true, pure and demonic death metal. The crosses are facing downwards and the atmosphere of the whole record is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. The sound and the cover art are great, but I still enjoy the music itself the most. I sift the dust between my fingers and watch the graves to see if another undead will come out of them into the darkness. The moods are very oppressive, literally entwined with cold cobwebs. PUTRID VOMIT CHRIST can be brutal and uncompromising, in these moments every bone in your body cracks, but they are also heavy, chilling. This is of course the deepest of the underground and the gentlemen bring nothing new to the table, but that's not even the point. The main thing is the dark energy, the kind of rotten pressure that we old demons love so much. I've spent a long time with the record, and I've enjoyed revisiting it repeatedly. It has something morbid, strange, novel. I enjoy listening to it and wandering around abandoned burial grounds. There are also light black metal interludes. I firmly believe and hope that we will see a full-length album soon. Vietnamese maniacs are on a very good way. Not only can they play very well, but they can also write songs that burn on the inside and are as icy as a corpse's hands on the outside. First I saw a bony hand sticking out like some eerie memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Including this great demo of "Perpetual Intercourse". Decaying, dark and cold death doom metal that makes the dead rise from their graves! A bloody mist over a cursed graveyard!



tracklist:
01. Vacuous Ecstasy 
02. Putrid Vomit Christ 
03. Dissecting An Incestuous Dream 
04. The Sun … From Where They Excrete 
05. Death Is An Imposture

band:
I.C. - Bass, Vocals, Programming
L.N. - Guitars, Programming
Z.P. - Guitars
B.V. - Session Drums



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - CONDOLENCE - Dying (2024)


CONDOLENCE - Dying
CD 2024, Raw Skull Recordz, Into It Records

for english please scroll down

Moje srdce sevřela ve svých chladných dlaních smrt. Její oči byly bez emocí, bez svědomí. Pod krásnou tváří se ukrývala nenávist a nahrubo nasekané zlo. Už dlouhé roky se toulám v temnotě. Potkávám duše zemřelých, přízraky, které bloudí mezi naším a oním světem. Zde, na starém pohřebišti, ve stínu stoletých stromů, vyniklo debutové album holandských CONDOLENCE nejvíce. Je po okraj narvané špínou, hnilobou a ozvěnami z nekonečných močálů nicoty.

Pokud se o death metal zajímáte hlouběji, tak určitě víte, že tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1989. V roce 1990 došlo k vydání demonahrávky "Pernicious Segregation", která tenkrát, pokud se nepletu, byla pouze na kazetě. Vše je znovu nahráno a přidáno bylo 8 nových, nikdy nevydaných skladeb. Máte tak možnost se vrátit po časové ose zpět, do dob, kdy se pohřbívalo do země a death metal byl prašivý a ostrý jako břitva. 


CONDOLENCE jsou věrni základním myšlenkách death metalu, hrají poctivě, uvěřitelně, s takovým tím pravověrným a ortodoxním nadšením a opravdovostí. Letošní album je tak nejen takovým dárkem pro všechny opravdové fanoušky, ale i důkazem, že tahle smečka bude navěky zapsána ve starých archívech krvavým písmem. I když je hudba stará a připomíná prach usazující se postupně v prašivých rakvích, tak je nebývale pestrá, svěží a zajímavá. Pánové si, jako zkušení bardi, dali hodně záležet na zvuku, který je masivní, divoký a studený zároveň. A když zazní zvon, svolávající k bohoslužbě za nově zemřelého, věřím kapele úplně všechno. Znovu musím napsat, jsme jedné krve a tu nelze, jak je všeobecně známo, jen tak vyměnit. Jako bych opravdu seděl zavřený v dávno opuštěných katakombách a proséval mezi prsty prach svých předků. Pohybuji se mezi stíny od doby, kdy Holanďané nahráli své první demo a jako starý pes se musím poklonit jejich tvorbě. Jsem moc rád, že nové album vzniklo. Troufám si tvrdit, že bude v mé sbírce zaujímat čestné místo. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, mě baví "Dying" poslouchat. A není to jen díky nostalgii, která na mě samozřejmě také působí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Morbidní riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí. K tomu nezaměnitelná mrtvolná a hnilobná atmosféra. Máte rádi mlhavá rána na hřbitově? Užíváte si dlouhé noci v márnici? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, i pro všechny nemrtvé. Chladný a syrový death doom metal, u kterého se budete toulat mezi naším a oním světem! Hnilobné ozvěny ze záhrobí! 


Asphyx says:

My heart was clasped in the cold hands of death. Her eyes were without emotion, without conscience. Beneath the beautiful face was hatred and coarsely chopped evil. I have been wandering in darkness for years. I meet the souls of the dead, ghosts that wander between our world and the next. Here, in an old burial ground, in the shade of centuries-old trees, the debut album of the Dutch CONDOLENCE stood out the most. It is packed to the brim with filth, rot and echoes from the endless swamps of nothingness.

If you're into death metal, you'll know that this pack dates back to 1989. 1990 saw the release of the demo "Pernicious Segregation", which at the time, if I'm not mistaken, was only on cassette. Everything has been re-recorded and 8 new, never released tracks have been added. This gives you a chance to go back in time, back to the days when death metal was buried in the ground and death metal was dusty and razor sharp. 


CONDOLENCE are faithful to the basic ideas of death metal, they play honestly, believably, with such a true and orthodox enthusiasm and sincerity. This year's album is not only such a gift for all true fans, but also a proof that this pack will forever be written in the old archives in bloody writing. Even though the music is old and reminiscent of dust gradually settling in dusty coffins, it is unusually colourful, fresh and interesting. The gentlemen, as experienced bards, have put a lot of thought into the sound, which is massive, fierce and cold at the same time. And when the bell rings, calling for a service for the newly deceased, I trust the band completely. Again, I must write, we are of one blood, and that blood, as is well known, cannot just be replaced. It is as if I were really sitting locked in long-abandoned catacombs, sifting the dust of my ancestors through my fingers. I've been moving among the shadows since the Dutch recorded their first demo and like an old dog I have to bow to their work. I'm so glad the new album has been made. I dare say it will take pride of place in my collection. Moreover, and this is as always very important for me, I enjoy listening to "Dying". And it's not just because of the nostalgia, which of course also affects me. Everything here fits perfectly in its place. Morbid riffs, sick vocals, killer drums. Plus the unmistakable dead and rotten atmosphere. Do you like foggy mornings in the cemetery? Do you enjoy long nights in the morgue? Then don't hesitate a moment. It's for you, and for all the undead. Cold and raw death doom metal that will make you wander between our world and the next! Rotten echoes from beyond the grave!


tracklist:
01. Realm Of The Dead 
02. Pernicious Segregation 
03. Dying 
04. Immortal Human 
05. Carnage Of The Dead 
06. Unperceptive Life (Sempiternal Deathreign Cover) 
07. Vanished Hope 
08. Condolence 
09. Many Ways To Die 
10. The Dead..Resurrect 
11. No Prospect 
12. The Zombies Rise 
13. The Dead..Ressurrect (Vegan-Redux)

band:
Thomas Luijken - Guitars
Marc Ouwendijk - Guitars, Bass
Ric Brand - Drums
Mick Boogerd - Vocals



středa 18. prosince 2024

Recenze/review - STABWOUND - As Humanity Dies (2024)


STABWOUND - As Humanity Dies
CD 2024, Iron, Blood and Death Corporation

for english please scroll down

Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Jakási vyšší síla, temnota, touha po záhadách. Nějak podvědomě jsem cítil, vnímal celým tělem, že jednou potkám přízraky. Duše zemřelých, toulajících se navěky mezi naším a oním světem. Poslouchal jsem u toho debutové dlouhohrající album francouzských tmářů STAWBOUND

Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že se jedná přesně o druh muziky, která koluje i v mých žilách. Sedával jsem na studených lavičkách, kýval se do rytmu a vychutnával si jednotlivé mrazivé melodie. Líbí se mi, že si kapela dala záležet na formálních věcech, jako je zvuk (Camile Giraudeau) i obal (Costin Chioreanu). Všichni odvedli profesionální práci a vy se tak můžete soustředit na hudbu samotnou. Ta je velmi podmanivá, návyková, záhadná a nebál bych se napsat magická. 


Syrový, tradiční death metal se zde potkává s chladným black metalem a v některých momentech i doomovými náladami. Skladby se mi pomalu dostávají pod kůži i do podvědomí. Mám to nastavené tak, že nechávám na sebe novou muziku jen tak působit. Pokaždé si nové, neznámé album několikrát poslechu a potom se rozhodnu, jestli budu o kapele psát. STAWBOUND si mě získali nejen svým přístupem, ale také nadšením a schopností navodit záhadnou a velmi temnou atmosféru. Jsem během poslechu opravdu na hřbitově, pomalu se stmívá a já čekám, co se stane. Také cítíte z hudby napětí, takový ten drive, pradávnou sílu a energii? Já ano, Francouzi jsou pro mě opravdoví, uvěřitelní, hrají si s jednotlivými melodiemi jako šelma se svojí kořistí. Zasekli do mě svůj dráp a ihned jsem je zařadil do nejposlouchanějších nahrávek měsíce. Líbí se mi jejich rukopis, výraz. Zkrátka a dobře, kapela přistupuje ke své hudbě velmi poctivě, s velkou porcí talentu. Ne, pánové nevymýšlejí nic nového, ani převratného, ale novinka rozhodně není jenom dobrým řemeslem. Naopak, je v ní něco navíc, jakýsi punc kvality. A také, což je pro mě velmi důležité, se velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. V některých momentech si s touhle smečkou zavzpomínáte na kapely jako BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. Těmi se nechali, dle mého skromného úsudku, tihle maniaci volně inspirovat. Vlastně ani nevím, proč jsem chodil na hřbitov každý den. Moji předci už dávno hnili ve studené zemi a náhrobky byly nakloněny do stran. Jakoby mě neustále něco do těchto prokletých míst přitahovalo. Ano, bylo to tohle album. Starosvětský, tajemný a záhadný death metal s temně podmanivou black doomovou atmosférou! 


Asphyx says:

Actually, I don't even know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It's as if something kept drawing me to these cursed places. A higher power, a darkness, a longing for mystery. Somehow, subconsciously, I felt, sensed with my whole body, that one day I would meet ghosts. The souls of the dead, wandering forever between this world and the next. I was listening to the debut long-playing album of French obscurantists STAWBOUND

The first few notes were enough for me to know that this is exactly the kind of music that runs through my veins. I sat on the cold benches, swaying to the rhythm and enjoying each chilling melody. I like that the band took care with formal things like the sound (Camile Giraudeau) and the cover art (Costin Chioreanu). They all did a professional job so you can focus on the music itself. It is very captivating, addictive, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. 


Raw, traditional death metal meets cold black metal and in some moments even doom moods. The songs are slowly getting under my skin and into my subconscious. I have it set in such a way that I just let new music affect me. Every time I listen to a new, unfamiliar album a few times and then decide if I'm going to write about the band. STAWBOUND won me over not only with their attitude, but also with their enthusiasm and ability to evoke a mysterious and very dark atmosphere. I'm really in a graveyard while listening, it's slowly getting dark and I'm waiting to see what happens. Do you also feel a tension from the music, a kind of drive, an ancient power and energy? I do, for me the French are real, believable, they play with each melody like a beast with its prey. They stuck their claw into me and I immediately put them in my most listened to records of the month. I like their handwriting, their expression. In short, the band approaches their music very honestly, with a great deal of talent. No, the gentlemen are not inventing anything new or groundbreaking, but the novelty is definitely not just good craft. On the contrary, there is something extra in it, a kind of quality stamp. And also, which is very important for me, it is very easy to listen to and I like to come back to it. At some moments with this pack you remember bands like BOLT THROWER, AUTOPSY, CELTIC FROST. In my humble opinion, these maniacs were freely inspired by them. Actually, I don't know why I went to the cemetery every day. My ancestors had long since rotted in the cold ground and the tombstones were tilted sideways. It was as if something kept drawing me to these cursed places. Yes, it was this album. Old world, mysterious and enigmatic death metal with a darkly captivating black doom atmosphere!



Tracklist:
01. Dies Irae - Intro 
02. Thorns 
03. Devoured 
04. Filth 
05. As Humanity Dies 
06. Angel Of Lust 
07. The Aftermath 
08. Steel Coffin 
09. Slashed 
10. Death Assembly



A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.


A few questions - interview with death metal band from France - STABWOUND.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hail, we are Stabwound from Normandy, France. The band was founded in 2006 when I bought a guitar and an amp and started writing songs with my High School buddy Yoann. We play Raw Death Metal which is a mix of thrash death and doom/blackened more atmospheric elements.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

The drums where recorded in a professional studios while all the guitars, bass and vocals where recorded in our home studio.

It was a difficult process as we started with a different line up, then COVID happen and I had to re record every guitar tracks when we got the project back on track after the pandemic.

Finally Camille Giraudeau (dodheimsgard/doedsmagheird) did the mixing and the mastering. Needless to say he did an awsome job at it, making our album sound like old school extreme metal with 2024 quality! This guy is a genius!


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We released 200 CDs and 100 LP with our label France Black Death and Grind.

Another 200cd will be released via Iron Blood and Death corporation, our Mexican label.

Both versions are available online !

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I (Jeremy) write all the lyrics. I see songs as sonic movies, each part of a song being small „scenes“. Thus I like to write song that tell stories, sotries about ancient lovecraftian horrors, war, slasher movies type of tales or more vagues and open lyrics that people can interpret more freely.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

The logo was created a while back by Greg from Visual Injuries.

The amazingly beautiful artwork was drawn by Costin Chioreanu who is such a talented artist. He meAde a name for himself with his esoteric, dreamlike landscape that come from his mind. Check out his other work for many famous bands, you will dig it!!

We try to be active on social media, especially YouTube and Facebook.

These are really important for us as you will find everything you need to know, see and listen about us!

@stabwoundoff on YouTube

Facebook.com/stabwound.death


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose to work with two labels to have more impact.

We are still fairly underground so having small but professional label both in France and in Mexico is greatly appreciated.

They do thing the old school way but are very supportive.

Thanks Yann, Cyrille, Yoann and Antonio!!

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

I listen to suite a broad range of metal bands but the one iIdoloze are:

Iron maiden, Candlemass, Slayer, My dying Bride, Bolt Thrower, Celtic Frost and Tryptikon, Mayhem… those are the band that shaped my song writing the most!!

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Well I tried all the big names, they never answered so I went to the one who where actually interested and contacted us…

It’s a shame that the big names only selected already established bands. So all in all the small bands have to do everything by themselve first before being picked by a big label.

Anyway, we don’t really care as our labels help us as much as they can and we are doing our best to grow as a band.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

Oh damn, I think I lost track of all the gigs we played since 2008….

I love the small bar gigs because they are raw and in your face, ear splitting volume, proximity with the audience… I love that

Festival gigs are also awesome cause you play on bigger stages in front of a more diverse audience.

Live performances is one of our strong point and each show is a battle to conquer the audience. When you come to see us be sure we will give everything we have to kick your ass hard. So yeah the next gig will always be our best!


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We want to establish Stabwound as a great Death Metal band. We strive to keep the flame of real, raw, aggressive and true metal alive.

We don’t care about money, about faking performance on tik tok, cheating in the studio or live to sound bigger.

What you ear on the album is what you get, straight, dark and catchy Death Metal. We don’t want to be innovators, we love true metal and we want to keep it alive in a world where social media, looks, gimmicks, or the size of the boobs of your lead singer, have more importance than the integrity of your music.

We believe in passion, honesty and integrity. That’s what metal is about for us and that’s what we will always do.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

You can contact us on our facebook page, instagram and Youtube.

I answer every comment on Facebook so don’t hesitate to say hello ther too!

We would love to play on Poland by the way, so if you are a promoter we will be more than happy to come destroy your stage at a festival !!!

Thanx for the interview.

úterý 10. prosince 2024

Recenze/review - MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival (2024)


MENTAL TORMENT - Dead Shot Revival
CD 2024, Metallurg Music

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Nevím, odkud smutek přichází. Možná z mlhy a smogu kolem, možná z mého nitra. Odstřižen od okolního podivného světa, pohroužen ve vlastních myšlenkách, poslouchám nové album ukrajinských MENTAL TORMENT

Někteří z nás dávno ztratili schopnost rozeznávat zlo. Jsem rád, že ještě existují kapely, které přistupují ke své hudbě poctivě, opravdově. Píšu to často, funerální doom metal, kombinovaný se smrtícím kovem, je hodně těžká disciplína. Pánové a dáma z Kyjeva se zhostili nových skladeb s talentem, vášní a smutkem. Padá na mě při poslechu splín a moje nálada má barvu v odstínech černé. 


Venku pomalu začíná zima a stromy jsou ozdobené mrazem. Toulám se městem se sluchátky na uších a poslouchám pečlivě. S novým, v pořadí již třetím dlouhohrajícím albem "Dead Shot Revival" jsem pokaždé skončil na hřbitově. Fascinuje mě nálada celé nahrávky. Jako bych měl spolu s kapelou podobný pohled na svět, na věčnost i nicotu. Vše zde sedí perfektně na svých místech. Do mrazivé hry vás uvede temný obal (Maria Vynohradska) a myslím si, že si užijete i chladný, podmanivý a dobře čitelný zvuk (Mixed by Mykhailo Chuha). Co se týká textů, tak ty jsou v jejich rodné řeči, v ukrajinštině a doporučuji je k bližšímu prostudování. Určitě v sobě mají hloubku (i když jsem samozřejmě musel použít překladač). Jakoby byl do hudby otištěn nekonečný smutek. Album opravdu působí těžce, pochmurně, nihilisticky. Žádná naděje již dávno neexistuje. I když možná, někde na konci tmy lze spatřit záblesk světla. Přiznám se vám k jedné věci. Rád a často si po svých procházkách čtu. Nová deska byla nejdříve kulisou a postupně se i odrůdou mojí krve. Těžko se to vysvětluje a popisuje, ale stala se součástí, usadila se v mém podvědomí. Mám pro funeral doom metal slabost. Myslím si totiž, že v dnešním uspěchaném, mnohdy nenávistném světě, jsou chvilky, kdy se zastavíte a budete jen tak přemýšlet, velmi vzácné. Pokud máte tenhle syrový, pomalý a táhlý styl rádi, určitě si poslechněte alespoň ukázky. Pro mě jsou MENTAL TORMENT takovým soukromým objevem letošního roku. Jedná se přesně o ten druh hudby, kterou je lepší poslouchat, než o ní psát. Někdy mám pocit, že se všechno kolem nás hroutí. Potkávám jenom samé zachmuřené tváře. Mezi domy se procházejí stíny bez duše. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a slunce už dlouhé dny nevyšlo. Utíkám často z šedého města do lesů a klaním se svým předkům na hřbitově. Teď už vím, odkud smutek přichází. Ano, z téhle nahrávky. Pochmurný, smutný, nekonečně bolestivý funeral doom death metal, který vás strhne do hlubin nicoty! Samota těla, bolest duše!


Asphyx says:

Sometimes I feel like everything is falling apart around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. I don't know where the sadness comes from. Maybe from the fog and smog around me, maybe from inside me. Cut off from the strange world around me, immersed in my own thoughts, I listen to the new album by Ukrainian MENTAL TORMENT

Some of us have long since lost the ability to recognize evil. I'm glad there are still bands that approach their music with honesty, with realness. I write this often, funeral doom metal combined with death metal is a very difficult discipline. The gentlemen and lady from Kiev tackle the new songs with talent, passion and sadness. A full moon falls on me while listening and my mood is colored in shades of black. 


Outside, winter is slowly beginning and the trees are decorated with frost. I wander the city with my headphones on and listen carefully. With the new, third long-playing album "Dead Shot Revival", I end up in the cemetery every time. I'm fascinated by the mood of the whole record. It's as if I and the band share a similar view of the world, of eternity and nothingness. Everything here fits perfectly in its place. You are introduced to the chilling game by the dark cover art (Maria Vynohradska) and I think you will also enjoy the cool, captivating and well-read sound (Mixed by Mykhailo Chuha). As for the lyrics, they are in their native language, Ukrainian, and I recommend them for closer study. They certainly have depth to them (though of course I had to use a translator). It's as if an infinite sadness has been imprinted on the music. The album really feels heavy, gloomy, nihilistic. There is no hope anymore. Although maybe, somewhere at the end of the darkness, a glimmer of light can be seen. I'll confess one thing to you. I like and often read after my walks. A new record was first the backdrop and gradually the variety of my blood. It's hard to explain and describe, but it has become part of me, settled in my subconscious. I have a thing for funeral doom metal. Because I think that in today's hectic, often hateful world, moments when you stop and just think are very rare. If you like this raw, slow and draggy style, be sure to at least listen to the samples. For me, MENTAL TORMENT are such a private discovery of this year. This is exactly the kind of music that is better to listen to than to write about. Sometimes I feel like everything is collapsing around us. All I see are gloomy faces. Shadows without souls walk between the houses. The clouds are once again very close to the ground and the sun hasn't risen for days. I often run from the grey city into the woods and bow to my ancestors in the cemetery. Now I know where the sadness comes from. Yes, from this recording. Gloomy, sad, endlessly painful funeral doom death metal that takes you to the depths of nothingness! Loneliness of the body, pain of the soul!



Tracklist:
1. DYM
2. INII
3. KAMIN
4. PISOK
5. HOLOD
6. SVINETS

band:
Roman Kostiuchenko— Vocals
Mykhailo Chuha — Guitars, Keys
Maria Vynohradska — Guitars, Vocals
Andrii Potemkin — Bass
Artur Myrvoda — Drums



sobota 7. prosince 2024

Interview - NEKUS - A mysterious, dark and cold death doom metal ritual!


Interview with doom death metal band from Germany - NEKUS.

Answered Entity I, thank you!

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024):

Ave NEKUS! It's been a while since your label Sentient Ruin Laboratories sent me an album to review. And immediately with "Death Apophenia" you got to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new album was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Sepulchral Divination”?

Entity I: Hi Jakub, This album is different because we add a second guitarist in the band and the songwriting is more aggressive and atmospheric from the debut album.

Let's go back in history a bit. NEKUS was formed in 2018. The band is composed of all experienced musicians. It's not easy to start again nowadays. How did you guys get together in the first place and why did you choose doom death metal? Your initial work was more black metal…

Entity I: Yes the band formed in 2018 and we work as a duo, Entity III join us short before the recording of the first EP. Since day 1 we wanted play a doom death with some black element.. probably the first ep sound more black because we recorded by ourself and in general have more raw sound.


The new stuff has that cool, clear sound that I really like. Where did you record and who produced the album? I would be interested to know how you worked together, how you got together and why him? What kind of feelings did you leave the studio with?

Entity I: we use the same place that we used for putridarium album, a private house that we build up as studio for live recording. we recorded first live and after we overdub the guitars. The recording, mixing and mastering was again done by Chris (Cyphx-Audio). With Chris i collaborate since Into Coffin last 2 release.. we know each other very well and is become quite easy work together.

When I look at the cover, it reminds me terribly of a scene from an old cemetery in my town, the catacombs. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif?

Entity I: The Cover is a Small details coming from a photo made from one of us.

What are your lyrics about? Where do you get inspiration for them? And what are the lyrics on the new album about?

Entity I : Conceptional inspiration comes mostly from ancient Greek or in general mediterranean concepts of Death. Nekus don’t have lyrics just texts that we use for explain the logic behind the album and the reason of the title. Entity III is the one behind the intellectual side of this project for this album.


NEKUS are a band that when I listen to them I immediately know who they are. You have your own unmistakable signature, expression. A strange dark mood that has a very urgent effect on me. How do you explain that? Do you have a secret formula, a recipe? How do you create new material? I'm talking about the process now.

Entity I: the music is concentrate to bring a dark and evil feeling.. when i play this songs i fall in a trance where the whispering and chanting are getting out without any control.. i just feel it. That’s why i record this music live, where every musician can play using the feeling and not thinking.

The songwriting process of this album is coming from my work at home and in a later point arrange by the other band members. It take me just some hours write some of the songs.. right moment and right mental feeling and riffs coming out with no difficulty, again my lack of music theory help me to be free and write everything my mind want.

Do nature, the outside world, cemeteries influence you in any way? Every time I hear your band I think that you can put such a special mood, melancholy into your songs. A lot of times I took the album to the woods near us, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the beyond.

Entity I: probably more woods that cemetery but you need to be in the right mood for listen this kind of music, for me is the best therapy for survive in this sick world.


Compared to Germany, the Czech Republic is a small country. We have a lot of metal bands here too, but definitely not as many as you guys. I wonder why you have so many dark bands? And I'm not talking about the mainstream, but the underground. How do you explain that? By the way, I recently interviewed the guitarist and vocalist Giona from PUTRIDARIUM and he said that there are maybe only ten people in Marbug who play/listen to death metal. It seems to me that I meet more and more bands from Germany.

Entity I: I’m not the biggest fan of German underground or metal scene, yes there are a lot of band.. evil band or dark… much less… the most pf the black metal band are just “poser” and in death metal there are for sure some good and cool bands (check Morsch if you like darkness death doom) but not more than from other country (The Italian dark sound). About Marburg (again) yes we are like 4/5 people paying in 4/5 bands ahahah

How do you perceive your scene? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are well attended. Plus I feel like the young fans are already listening to something a bit different.

Entity I: Nekus are a solitary entity that is quite difficult to put in a scene… death or Black shows are well attended but most of the time is difficult to understand if the people are there for the music and to support the artist or just for the party. metal culture will never die but for sure is not living is best moment and the young generation are missing every year more and more.


I personally find "Death Apophenia" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

Entity I: thanks for the compliment. we like play live so we will always say yes at the most of possibility to play festival or small shows are all well welcome. the goal is probably bring uncomfortable feeling to the public is listening to us. i don’’t have big dreams, i just wanna be free to transfer the obscurity inside me in music.

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

Entity I: i got into music thanks at Iron Maiden when i was 9 years old.. there start my travel with music, role model Steve Harris for the first years as metalhead eheh… first gig was back in italy when i was probably 17 years old with a shitty cover band ( i was playing bass). wild experience… good question probably one of them is getting arrested the same day of my first concert ahah


I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Entity I: Music is everything, i can’t image a day of my life without, i listen everyday a lot of music and i buy records any times i can. buy physical and fuck off Spotify and all digital platforms!

What are NEKUS planning in the near future?

Entity I: there are some shows on plan and a split… so beware!

Thank you very much for the interview, I appreciate it. You probably have an idea of what I'm going to do. Sure, I'll head out into the woods, and I'll take your new album "Death Apophenia" with me. It's excellent! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Entity I: Thanks to you for this interview and welcome into darkness!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - NEKUS - Záhadný, temný a chladný death doom metalový rituál!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Německa - NEKUS.

Odpovídal Entity I, děkujeme!

Recenze/review - NEKUS - Death Apophenia (2024):

Ave NEKUS! Je to už nějaký čas, co mi poslal váš label Sentient Ruin Laboratories album na recenzi. A ihned jste se se s „Death Apophenia“ dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Sepulchral Divination“?

Entity I: Ahoj Jakube, tohle album je jiné, protože jsme do kapely přidali druhého kytaristu a skladby jsou oproti debutovému albu agresivnější a atmosféričtější.

Pojďme trošku do historie. NEKUS vznikli v roce 2018. Kapela je složena ze samých zkušených muzikantů. V dnešní době není lehké začínat znovu. Jak jste se dali vůbec dohromady a proč jste si zvolili doom death metal? Vaše počáteční tvorba byla spíše black metalová…

Entity I: Ano, kapela vznikla v roce 2018 a fungujeme jako duo, Entity III se k nám připojili krátce před nahráváním prvního EP. Od prvního dne jsme chtěli hrát doom death s nějakým blackovým prvkem... První EP zní asi víc blackově, protože jsme si ho nahrávali sami a celkově má syrovější zvuk.


Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Kde jste nahrávali a kdo vám album produkoval? Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Entity I: Používáme stejné místo, které jsme použili pro album Putridarium, soukromý dům, který jsme si postavili jako studio pro živé nahrávání. Nejprve jsme nahrávali živě a poté jsme přibírali kytary. Nahrávání, mix a mastering opět provedl Chris (Cyphx-Audio). S Chrisem spolupracuji od vydání posledních dvou desek Into Coffin... známe se velmi dobře a spolupráce je docela snadná.

Když se dívám na obal, hrozně mi připomíná jednu scenérii ze starého hřbitova u nás ve městě, z katakomb. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv?

Entita I: Obálka je malý detail pocházející z fotografie jednoho z nás.

O čem jsou vaše texty? Kde pro ně berete inspiraci? A o čem jsou texty na novém albu?

Entita I: Koncepční inspirace vychází především ze starořeckých nebo obecně středomořských představ o Smrti. Nekus nemá texty, jen texty, kterými vysvětlujeme logiku alba a důvod názvu. Entity III stojí za intelektuální stránkou tohoto projektu pro toto album.


NEKUS jsou kapelou, kterou když poslouchám, tak ihned vím, o koho se jedná. Máte svůj vlastní, nezaměnitelný rukopis, výraz. Zvláštní temné nálady, které na mě působí velmi naléhavě. Čím si to vysvětluješ? Máte nějakou tajnou formuli, recept? Jak tvoříte nový materiál? Myslím tím teď samotný proces.

Entita I: hudba se soustředí na temný a zlý pocit. Když si pustím tuto skladbu, upadnu do transu, kde se šeptání a zpěv dostávají ven bez jakékoliv kontroly... prostě to cítím. Proto tuhle hudbu nahrávám naživo, kde každý hudebník může hrát s využitím pocitu a bez přemýšlení.

Proces psaní písní na tomto albu vychází z mé práce doma a v pozdějším bodě je aranžují ostatní členové kapely. Psaní některých písní mi zabralo jen několik hodin... správný moment a správný duševní pocit a riffy vycházejí bez potíží, opět mi můj nedostatek hudební teorie pomáhá být svobodný a napsat vše, co moje mysl chce.

Ovlivňuje vás nějak příroda, okolní svět, hřbitovy? Já pokaždé, když slyším vaší kapelu, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde v záhrobí.

Entity I: asi víc lesů než hřbitov, ale na poslech takové hudby musíte mít správnou náladu, pro mě je to nejlepší terapie, jak přežít v tomto nemocném světě.


Oproti Německu je Česká republika malá země. Máme tu taky spoustu metalových kapel, ale tolik jako vy rozhodně ne. Zajímalo by mě, proč se u vás daří tolika temným kapelám? A to teď nemluvím o mainstreamu, ale o undergroundu. Čím si to vysvětluješ? Mimochodem, nedávno jsem dělal rozhovor s kytaristou a vokalistou Gionou z PUTRIDARIUM a ten tvrdil, že v Marbugu je snad jenom deset lidí, co hrají/poslouchají death metal. Mě přitom přijde, že se s kapelami z Německa setkávám čím dál častěji.

Entity I: Nejsem největší fanoušek německého undergroundu nebo metalové scény, ano, je tam spousta kapel... zlých nebo temných... mnohem méně... většina black metalových kapel je jen „pozérská“ a v death metalu je určitě pár dobrých a skvělých kapel (podívejte se na Morsch, pokud máte rádi temný death doom), ale ne více než z jiných zemí (italský temný zvuk). Ohledně Marburgu (opět) ano, jsme jako 4/5 lidí hrajících ve 4/5 kapelách ahahah

Jak vnímáš vaši scénu? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného.

Entita I: Nekus jsou solitérní entita, kterou je docela těžké zařadit do nějaké scény... deathové nebo blackové koncerty jsou sice hojně navštěvované, ale většinou je těžké pochopit, jestli jsou tam lidi kvůli hudbě a podpoře umělce, nebo jen kvůli party. Metalová kultura nikdy nezemře, ale určitě neprožívá nejlepší období a mladá generace chybí rok od roku víc a víc.


Mě osobně připadá „Death Apophenia“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Entity I: díky za kompliment. Rádi hrajeme naživo, takže vždycky řekneme ano, když bude možnost zahrát si na festivalu nebo na malém koncertě, vše je vítáno. cílem je pravděpodobně přinést nepříjemný pocit publiku, které nás poslouchá. nemám velké sny, jen chci být svobodný a přenést tu nejasnost, kterou v sobě mám, do hudby.

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

Entita I: k hudbě jsem se dostal díky Iron Maiden, když mi bylo 9 let... tam začala moje cesta s hudbou, vzor Steve Harris pro první roky jako metalista eheh... první koncert byl v Itálii, když mi bylo asi 17 let s posranou cover kapelou (hrál jsem na basu). Divoká zkušenost... dobrá otázka, pravděpodobně jedna z nich je zatčení v den mého prvního koncertu ahah.


Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Entita I: Hudba je všechno, nedokážu si bez ní představit ani den svého života, každý den poslouchám spoustu hudby a kupuju si desky, kdykoli můžu. Kupuju fyzickou hudbu a kašlu na Spotify a všechny digitální platformy!

Co chystají NEKUS v nejbližší době?

Entita I: v plánu je několik koncertů a splitek... takže pozor!

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Death Apophenia“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Entita I: Děkujeme vám za rozhovor a vítáme vás v temnotě!






---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER