DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INBORN SUFFERING - Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Francie - INBORN SUFFERING.

Odpovídal Emmanuel Ribeiro (basa), děkujeme!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! Je to už nějaký čas, co jsem dostal vaše nové letošní album „Pale Grey Monochrome“ na recenzi. A ihned jste se dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Wordless Hope“?

Dobrý den, děkujeme za možnost odpovědět na tyto zajímavé otázky!
PGM se od předchozích alb liší minimálně třemi věcmi:
První je, že album vzniklo jako určitý druh terapie. Hodně se na něm mluví o mých osobních zkušenostech z posledních pěti let. Téměř všechny texty a hlavní téma alba jsem napsal já.

Za druhé, Laurent napsal poprvé téměř celou hudbu. Měl spoustu nápadů a chtěl zkusit dělat melodické doom deathové písně. Hudba a jeho úžasný hlas se k textům skvěle hodily. Stephane byl zaneprázdněn svou druhou kapelou Fractal Gates, takže poté, co s nimi skončil své povinnosti, začal psát hudbu a texty pro ‚The Oak‘, mluvil o svých vlastních zkušenostech a dělal spoustu aranží a všechny klávesy na albu.

Poslední věcí bylo, že jsme spolu nehráli více než deset let a bylo to skládání na dálku, opravdu jiné než společné zkoušení a hledání inspirace.


Pojďme trošku do historie. INBORN SUFFERING vznikli v roce 2020 v Paříži. Potom jste (v roce 2012) se na deset let odmlčeli a vrátili jste se až v roce 2022. V dnešní době není lehké začínat znovu. Nebo jste nepřerušili činnost? Proč o vás vlastně nebylo slyšet?

Páni... 2002, to už je hodně, hodně dávno. Nebylo snadné znovu začít tvořit hudbu. Po znovu vydání dema jsme se bavili o tom, že uděláme písničku „one more thing“, protože jsme odešli na pauzu se spoustou zloby a nevraživosti vůči sobě navzájem. Veškerá činnost s Inborn Suffering byla v roce 2012 úplně zastavena.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Olmo Lipani (Déhà). Všichni jeho práci známe. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Nahrávku vlastně dělal Stephane doma, mix a mastering dělal Déhá, chtěl jsem Déhá, protože mi v posledních letech hodně pomohl, abych se udržel v klidu. A nejen s touhle hudbou, taky jsme si hodně povídali.

Na ‚From Lowering Tides‘ také zpívá. Laurent s ním spolupracoval už na albu Mourning Dawn a odvádí úžasnou práci.


Když se dívám na obal, tak mi je svým způsobem trošku nepříjemný. Líbí se mi, ale je v něm takový zvláštní neklid. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Autorem je Franck Besançon, který se specializuje na hororové umění. Je Stephanovým dobrým přítelem a pracoval na Silent Hillu: Townfall, jedné z dalších her ze série Silent Hill.

Můžete vidět těla, která se snaží najít světlo, ale vždy je tu někdo, kdo vás tlačí dolů do tmy. Je to skvělé ztvárnění deprese, ale i dnešního světa. Odvedl úžasnou práci.

Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci? Kdo je jejich autorem? A o čem pojednávají na novém albu?

Jsem autorem všech textů kromě „The Oak“. Všechna témata alba hovoří o depresi a zejména o mých vlastních zkušenostech z posledních několika let. Takže inspirace byla jednoduchá... prostě jsem vybíral střípky ze svého života.


K nové skladbě „The Oak“ máte takový melancholický, velmi podmanivý a skvěle natočený klip. Kdo je jeho autorem a jak se mu povedlo tak krásně spojit obrazy se zajímavým a pro mě až osobním textem?

Stephane udělal pro „The Oak“ všechno: píseň, text, klip. Vše je vytvořeno pomocí volných obrázků a je to koncepční píseň vypovídající o jeho vlastních zkušenostech. Chtěl, aby se posluchač místo na text soustředil na hudbu - jako by četl hudbu a poslouchal text. Rád tomu říkám obrácená píseň. Asi nejtemnější věc, kterou jsme udělali. Hlavním zpěvákem je Fred z kapely Wordless Hope.

Ovlivňuje vás nějak francouzská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii, lehkou progresi. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde u vás na severu.

Ne kvůli textu, možná spíš kvůli smutku z města, ve kterém žijeme. Laurent žije na jihu Francie a hodně cestuje. Myslím, že pro něj je příroda určitě inspirací.

Paříž byla vždy centrem kultury. Jak je na tom ale s doom metalem? Není to zrovna styl, na který chodí davy. Alespoň tak tomu je u nás v Čechách. Hrajete i s dalšími doom metalovými kapelami nebo vystupujete spíše se smečkami z jiných stylů? Doom metal je dle mého disciplína, která vyžaduje odlišný přístup, než třeba thrash nebo death metal. Vystupujete spíše jen na doomových festivalech nebo hrajete „se všemi“?

Máme tu skvělou doomovou scénu, počínaje Hangman’s Chair.

V průběhu let jsme hráli se spoustou kapel, zejména doom metalových. Už nehrajeme, ale hráli jsme například s Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric a Pantheist.


Jak vnímáš vaši scénu celkově? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného. Chodíš na koncerty i jako fanoušek? Sleduješ scénu v Paříži?

Ve Francii máme spoustu opravdu dobrých blackmetalových kapel, několik doomových nebo deathových kapel a spoustu renomovaných labelů jako Les Acteurs de L'ombre, Season of Mist atd.

Mladší fanoušci tady mají tendenci poslouchat hodně věcí jako deathcore.

Na koncerty teď moc nechodím, ale minulý měsíc jsem byl na Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Tři skvělé francouzské blackmetalové kapely.

Mě osobně připadá „Pale Grey Monochrome“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Opravdu nevím, jestli bude kapela pokračovat ve své činnosti. Čekalo se, že uděláme jednu písničku, udělali jsme album. Žádné plány nemáme. Myslím, že Laurent bude dál hrát s Mourning Dawn, ale na Inborn Suffering už momentálně nemá čas. Nemáme žádné plány s novými písněmi ani s živými akcemi.

 

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

K hudbě jsem se dostal díky kapelám jako New Order a A-ha - jsem jejich velkým fanouškem!

Můj první koncert jako fanouška byl Paradise Lost v roce 1995 a můj první koncert jako hudebníka byl v roce 2005 nebo 2006.

Co se týče divokého zážitku, tak to byl koncert v Belgii. Pořadatel nám hodinu před tím, než jsme měli hrát, řekl, že nemá peníze na zaplacení. Přesto jsme hráli, protože jsme tam byli a lidi na nás čekali. Byl to dobrý koncert s My Lament.

Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Hudba je způsob života. Při poslechu hudby nacházím klid. Hudbu poslouchám pořád. Je tolik emocí, které můžete najít pouze v hudbě.

Co chystají INBORN SUFFERING v nejbližší době?

V tuto chvíli nemáme žádné plány.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Pale Grey Monochrome“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Děkujeme.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

pondělí 24. března 2025

Recenze/review - WARHAMMER - Total Maniac (2025)


WARHAMMER - Total Maniac
CD 2025, Ván Records

for english please scroll down

Pamatuji si, že v ulicích se válela mlha a smog. Probudil jsem se brzy a moje holka ještě spala. Jako student jsem neměl moc peněz a tak jsem si ten den odpustil oběd i večerní pivo. Čekal jsem, až otevřou obchod s CD. S papírem v ruce, na kterém jsem měl napsaná jména, která si mám poslechnout. Ani vlastně nevím, kdo mi tenkrát, v roce 1998 dal tip na německé WARHAMMER. Nebo jsem se spletl a chtěl jsem koupit HELLHAMMER? 

Už nevím detaily, ale CD "The Winter of Our Discontent" mám ve své sbírce dodnes. Je už sice hodně pokryté prachem, ale faktem je, že když vystupovala kapela v roce 2016 s mými oblíbenci MASTER v Praze, tak jsem hrozil pěstí v první řadě pod pódiem. Kruh se tak uzavřel a já mám hudbu téhle smečky navždy zapsanou ve svém podvědomí. A to, prosím pěkně, pořádně ostrým nožem. 


Letošní album "Total Maniac" bylo vydáno jako pocta k výročí úmrtí Volkera "Irona Lungse" Frerichse. Jsem ze staré školy a když jsem jej potkal po koncertě, tak jsme prohodili pár slov a do mé paměti se zapsalo i setkání a byl to pro mě skvělý zážitek. Nicméně, smrt, ta stará kurva zase jednou zaúřadovala a tak je pro mě novinka takovou skvělou vzpomínkou, poctou, kterou jsem musel mít ihned ve své sbírce. Death metal, thrash, black metal, ale i třeba doom, tohle všechno smíchané v jeden jedovatý koktejl. Samozřejmě s náležitě prašivým a shnilým  zvukem. Riffy ohlodané na kost, melodie, které se vám zadřou pod kůži. Některé skladby jsou notoricky známé, mají v sobě hitový potenciál, jiné jsem si musel trošku osvěžit v paměti. Kritici, kteří jsou dnes na každém kroku, sice budou mluvit o tribute revivalu, ale to mi je tak nějak jedno. Vždycky jsem u hudby obdivoval hlavně nadšení, upřímnost, opravdovost. A tenhle výlet do doby, kdy se ještě pozéři polévali pivem a byli terčem vtipů, se mi moc líbí. Když si to vezmu kolem a kolem, tak bude nová deska hlavně sběratelským artefaktem ve sbírce všech pravověrných fanoušků. Asi vás, pokud čtete moje stránky, nepřekvapí, že se řadím hrdě mezi ně. Ono totiž, krev jen tak nevyměníte. Na téhle hudbě jsem vyrůstal a jiný už nebudu. Zkrátka a dobře, líbí se mi zvuk (mastering (by Obscured by Evil)), líbí se mi i obal, jsem prostě nadšený. WARHAMMER jsou navždy zapsáni i v mých vzpomínkách. A bude tomu tak až do konce mých dní. Tyhle songy jsou totiž nejen dobře zahrané, ale mají v sobě i potřebný drive a pradávnou sílu. V ulicích se zase válí mlha a smog. Je mi zima a svět kolem je ještě víc černý než dřív. Přidávám pomalu hlasitost, až na samou hranu bolesti...Absolutní definice starého, na kost ohlodaného black thrash death metalu! Povinnost pro všechny nekromaniaky! 


Asphyx says:

I remember the fog and smog rolling in the streets. I woke up early and my girlfriend was still asleep. As a student, I didn't have much money, so I skipped lunch that day and the evening beer. I waited for the CD store to open. With a paper in my hand, on which I had written the names to listen to. I don't even know who tipped me off to German WARHAMMER back in 1998. Or was I mistaken and wanted to buy HELLHAMMER? 

I don't know the details anymore, but I still have the CD "The Winter of Our Discontent" in my collection to this day. It's pretty much covered in dust now, but the fact is that when the band performed with my favorites MASTER in Prague in 2016, I threatened with my fist in the front row under the stage. The circle has come full circle and I have the music of this pack forever etched in my subconscious. And that, please, with a really sharp knife.


This year's album "Total Maniac" was released as a tribute to the anniversary of the death of Volker "Iron Lungs" Frerichs. I'm from the old school and when I met him after the concert, we exchanged a few words and the encounter is etched in my memory and it was a great experience. However, death, that old bitch, has once again taken over and so the novelty is such a great memory for me, a tribute that I had to have in my collection immediately. Death metal, thrash, black metal, but also doom, all mixed into one poisonous cocktail. Of course, with a properly filthy and rotten sound. Riffs gnawed to the bone, melodies that get under your skin. Some of the tracks are notorious and have hit potential, others I had to refresh my memory a bit. The critics who are all over the place these days will talk about tribute revival, but I kind of don't care. What I've always admired about music is the enthusiasm, the sincerity, the genuineness. And I really like this trip to the time when posers were still pouring beer on themselves and being the butt of jokes. All things considered, the new album will be a collector's item in the collection of all true fans. It probably won't surprise you, if you read my site, that I proudly count myself among them. You can't just change blood. This is the music I grew up on, and I won't be any different. Long story short, I like the sound (mastering (by Obscured by Evil)), I like the cover art, I'm just excited. WARHAMMER are forever etched in my memories. And will be until the end of my days. These songs are not only well played, but they have the necessary drive and ancient power. The fog and smog are rolling in the streets again. I'm cold and the world around me is even blacker than before. I slowly turn up the volume until I reach the very edge of pain... The absolute definition of old, gnawed-to-the-bone black thrash death metal! A must for all necromaniacs!



Report, photos, video - TRENDKILLER FESTIVAL VOL. 0 - MASTER, WARHAMMER, DEATHRITE, DOOMAS - club Modrá Vopice, Prague - 7. 5. 2016:

Tracklist:
Disc 1 (46:23)
1. Angel Of Destruction (3:15)
2. Excruciation (Thrity Pieces of Silver Pt. II) (4:27)
3. Seven Witches of Malevolence (3:54)
4. Rise of a New Apocalypse (7:25)
5. Darkness Death Decay (4:43)
6. Forced Values (3:22)
7. Bestial Torment (2:47)
8. Strike of the Infernal Adversary (4:42)
9. Total Maniac (5:06)
10. Dying Is Easy (6:37)

band:
Tomb Crusher - Guitars
Zippi - Bass
Priest of the beast - Drums
Volker "Iron Lung" Frerich - (R.I.P. 2021) Vocals

neděle 23. března 2025

Recenze/review - MORTUAIRE - Monde Vide (2025)


MORTUAIRE - Monde Vide
CD 2025, World Eater Records

for english please scroll down

Sedíš na kamenném náhrobku a marně se snažíš chytit vzpomínky předchozích dní. Zůstal si tu sám. Do kostí se ti pomalu vkrádá chlad a temnota je tvým nejlepším přítelem. Leží tu v hrobě, nedávno pohřbená a ty přemýšlíš, jestli bys také neměl přejít na druhou stranu. Svět ti stejně připadá divný, shnilý a často až příliš zlý. Nezbývá nic jiného, než projít krvavou mlhou. Zapínáš znovu play na svém přehrávači a volíš novou desku francouzských MORTUAIRE.

Tahle kapela se mi dostala do rukou při jedné z mých toulek v katakombách. Ihned mě zaujal stylový obal. Usedl jsem do křesla, zhasnul všechna světla a nechal se unášet na chladných vlnách řeky beznaděje a nihilismu. Novinka mě baví již od prvního setkání. Poslouchám ji stále dokola. Když v noci vstanu i když si jdu sednout na kamenný náhrobek. 


Jedná se o staroškolský, chladný a syrový, zkaženou krví nasáklý death metal, s mlhavou, chladnou doomovou atmosférou. Zahraný poctivě, opravdově, s takovou tou divokou energií a drivem, který mám u dobrých kapel tolik rád. Máte rádi třeba takové DEMIGOD, AUTOPSY, BOLT THROWER, CORRUPTED, ASPHYX? Potom určitě oceníte i tuhle nahrávku. Francouzi si navíc dali pozor na dobrý zvuk, na produkci i již zmiňovaný motiv na obalu. Jako bych se procházel mezi ruinami kdysi živého města. Stalo se tu něco zlého, děsivého a teď tu můžete potkat už jenom stíny démonů a prokletých. MORTUAIRE sice vydávají svůj dlouhohrající debut, ale rozhodně se nejedná o žádné nováčky na scéně. Naopak, jednotliví muzikanti již působili ve smečkách jako Year of No Light, Bombardement, The Great Old Ones, Monarch! a Faucheuse. Je tedy jasné, že pánové přesně vědí, co a jak chtějí hrát. Za sebe potom musím doplnit, že se mi asi nejvíc líbí pochmurné nálady, které se celou nahrávkou prolínají jako jedovatý břečťan. Skladby se opravdu kolem mě nejdřív plazily jako nějací hadi, postupně mě uhranuly, podmanily si mě, dostaly se mi pod kůží a do podvědomí. Postupně se propadám do bažin věčnosti, zalykám se vlastním strachem, topím se a znovuzrozený mnohokrát umírám. Jedná se o opravdu povedený materiál po všech stránkách. Garanci vám dají všichni démoni i prokletí. Sedím na kamenném náhrobku a marně se snažím chytit vzpomínky předchozích dní. Zůstal jsem tu sám. Do kostí se mi pomalu vkrádá chlad a temnota je mým nejlepším přítelem. Leží tu v hrobě, nedávno pohřbená a já přemýšlím, jestli bych také neměl přejít na druhou stranu. Temný a chladný doom death metal, s mlhavě krvavou atmosférou, který vás přenese do záhrobí! Potkáte své vlastní démony! 


Asphyx says:

You are sitting on a stone tombstone, trying in vain to catch the memories of days gone by. You're alone. The cold is slowly creeping into your bones and the darkness is your best friend. She lies there in her grave, recently buried, and you wonder if you should cross over to the other side too. The world still seems strange, rotten and often too evil. There's nothing to do but walk through the bloody fog. You switch the play button on your player again and select the new album by French MORTUAIRE.

This band came into my hands during one of my wanderings in the catacombs. I was immediately drawn to the stylish cover art. I sat in my chair, turned off all the lights and let myself drift on the cold waves of the river of hopelessness and nihilism. The novelty entertained me from the very first encounter. I listen to it over and over again. When I get up at night and when I go to sit on a stone tombstone.


This is old school, cold and raw, blood-soaked death metal, with a hazy, cold doom atmosphere. Played honestly, genuinely, with that ferocious energy and drive that I love so much in good bands. Do you like DEMIGOD, AUTOPSY, BOLT THROWER, CORRUPTED, ASPHYX? Then you will appreciate this record too. The French have paid attention to good sound, production and the already mentioned motif on the cover. It's like walking among the ruins of a once living city. Something evil and terrible happened here and now you can only see the shadows of demons and the damned. MORTUAIRE may be releasing their full-length debut, but they are certainly no newcomers to the scene. On the contrary, the individual musicians have already worked in packs like Year of No Light, Bombardement, The Great Old Ones, Monarch! and Faucheuse. It is clear that the gentlemen know exactly what they want to play and how they want to play it. Speaking for myself, then, I must add that I think what I like most about this record is the sombre moods that run through it like poison ivy. The songs really crawled around me like snakes at first, gradually they enchanted me, conquered me, got under my skin and into my subconscious. Gradually I sink into the swamps of eternity, drowning in my own fear, drowning and dying many times reborn. This is truly hilarious material in every aspect. All demons and curses are guaranteed. I sit on a stone tombstone, trying in vain to catch the memories of days gone by. I'm alone. The cold is slowly creeping into my bones and the darkness is my best friend. She lies here in her grave, recently buried, and I wonder if I should cross over to the other side as well. Dark and cold doom death metal, with a misty bloody atmosphere that will take you to the afterlife! You will meet your own demons!


tracklist:
01. Mauvais Présage 
02. Pyramide D'or 
03. Monde Vide 
04. Tranchant 
05. Octogone De Fer

Lineup
Vocals: Heddy Omer
Drums and percussion: Benjamin Sablon
Bass: Xavier Godart
Electric guitar: Shiran Kaidine
Electric guitar: Stéphane Miollan

Release notes
Recorded by Thibault Laisney in August 2023 at A/B Box Studio
Additional recordings by Stéphane Miollan at LocalOfWar
Mixed by Stéphane Miollan
Mastered by Ben Jones
Logo and design: Luc Ardilouze



středa 19. března 2025

Recenze/review - ROTHADÁS - Töviskert... a kísértés örök érzete... lidércharang (2025)


ROTHADÁS - Töviskert... a kísértés örök érzete... lidércharang
CD 2025, Me Saco Un Ojo / Pulverised

for english please scroll down

Vdechuji rozžhavený vzduch. Procházím dalším stupněm proměny. Už dlouhé roky toužím po tom, rozpadnout se v prach, rozplynout se ve věčnosti. Cesta je to dlouhá, plná nástrah a utrpení. Pořádám pradávné rituály, vyvolávám temné síly a navštěvuji tajemná místa, o kterých se říká, že na nich můžete vstoupit do záhrobí. Jedno takové jsem našel v maďarském Szegedi. Už jsem zde byl, v roce 2021, když jsem psal o předchozí desce těchto maniaků. I letos se jedná do krvavé mlhy zahalený death metal s doomovou atmosférou.

Jedná se přesně o odrůdu, kterou mám tolik rád. Líbí  se mi pochmurná atmosféra. Náhrobky, nakloněné na stranu, se jmény prokletých, vytesaných do kamene. Někdy, když je dobrá konstelace a mám s sebou nahrávku od maďarských ROTHADÁS, se objeví nemrtví. Vylezou ze starých hrobů a kývají se do rytmu. Nedivím se jim, nové album se opravdu povedlo. 


Netuším, jestli jste někdy podali ruku čerstvé mrtvole a pohlédli jste do jejích očí, ale věřte mi, že se budete cítit úplně stejně jako při poslechu "Töviskert... a kísértés örök érzete... lidércharang". Pokud máte někdy pocit, že je svět divný ze své podstaty, plný násilí, lží a nenávisti, u téhle desky si své pochmurné dojmy jenom potvrdíte. Kolem totiž létají šedivé, černé a krvavé nálady jako můry kolem plamene. Padají do ohně, stejně jako včerejší den. Z nebe prší bolest a vy cítíte neskutečnou tíži. Jakoby vám někdo stoupnul ocelovou botou přímo na prsa, dusil vás a vy se pomalu propadali do hlubiny. Zvuk je masivní, dobře čitelný a dunivý. Riffy se vám zadřou pod kůži i do podvědomí. Budete mezi prsty prosévat prach svých předků, budete se modlit k obráceným křížům. Pokud máte rádi kapely jako DISMA, MORTIFERUM, CEREMONIUM, KRYPTS, WORM, INCANTATION, neváhejte ani chvilku. Utopíte se v močálech, postupně se stanete svým vlastním stínem. Líbí se mi, že jsou Maďaři opravdoví, uvěřitelní, že se mi jejich hudba dostala do žil a zůstávají po ní mrazivé kousky ledu. Některé hroby jsou opravdu děsivé, leží v nich samotní démoni. Nedají vám klid ani po své smrti. S touto deskou to vidím hodně podobně. Stala se na dlouhý čas mým průvodcem po záhrobí a mohu vám ji jenom doporučit. Pokud máte rádi mlhavá rána na hřbitově, pokud s chutí nocujete v márnicích, potom jste zde správně. Vdechuji rozžhavený vzduch. Procházím dalším stupněm proměny. Už dlouhé roky toužím po tom, rozpadnout se v prach, rozplynout se ve věčnosti. Cesta je to dlouhá, plná nástrah a utrpení. Myslím si, že jsem došel do cíle. Je jím hrobka s nápisem ROTHADÁS nad vchodem. Morbidní, plíživé, jedovaté death metalové zlo! Temnota poskládaná ze starých plesnivých kostí! 


Asphyx says:

I'm breathing in hot air. I'm going through another stage of transformation. For years I have longed to crumble into dust, to dissolve into eternity. It's a long journey, full of pitfalls and suffering. I have held ancient rituals, invoked dark forces and visited mysterious places where it is said you can enter the afterlife. I found one in Szegedi, Hungary. I've been here before, in 2021, when I wrote about a previous album by these maniacs. Again this year it is death metal shrouded in a bloody mist with a doom atmosphere.

This is exactly the variety I like so much. I like the gloomy atmosphere. Tombstones, tilted to one side, with the names of the damned carved in stone. Sometimes, when the constellation is right and I have a record by the Hungarian ROTHADAS with me, the undead appear. They crawl out of old graves and sway to the rhythm. I don't blame them, the new album is really good. 

I don't know if you've ever shaken hands with a fresh corpse and looked into its eyes, but believe me, you'll feel exactly the same as when you listen to "Töviskert... a kísértés örök érzete... lidércharang". If you ever feel that the world is inherently strange, full of violence, lies and hatred, you will only get your gloomy impressions confirmed with this album. Because grey, black and bloody moods fly around like moths around a flame. They fall into the fire, just like yesterday. Pain rains down from the sky and you feel an incredible heaviness. It is as if someone has stepped a steel boot right on your chest, choking you, and you are slowly sinking into the depths. The sound is massive, clear and thunderous. The riffs get under your skin and into your subconscious. You will sift the dust of your ancestors between your fingers, you will pray to the inverted crosses. If you like bands like DISMA, MORTIFERUM, CEREMONIUM, KRYPTS, WORM, INCANTATION, don't hesitate a moment. You will drown in the swamps, gradually becoming your own shadow. I like that the Hungarians are real, believable, that their music gets into my veins and leaves chilling chunks of ice. Some of the graves are truly terrifying, the demons themselves lie in them. They won't give you peace even after they're dead. I see a lot of the same with this record. It became my guide to the afterlife for a long time and I can only recommend it. If you like foggy mornings in the cemetery, if you enjoy spending the night in morgues, then you've come to the right place. I breathe in the hot air. I'm going through another stage of transformation. I've longed for years to crumble into dust, to dissolve into eternity. It's a long journey, full of pitfalls and suffering. I think I've reached my destination. It is the tomb with the inscription ROTHADAS above the entrance. Morbid, creeping, poisonous death metal evil! Darkness made of old, moldy bones! 


Recenze/review - ROTHADÁS - Kopár hant​.​.​. az alvilág felé (2021):

tracklist:
01. Urnaszellem... szentek csontpora [8:01]
02. Vértükör [7:32]
03. Sóhajok kapuja [7:08]
04. Tetemek tava... lidércek tánca [6:25]
05. Sikoltó füst [6:06]
06. Az örök isten Lucifer [9:27]

středa 12. března 2025

Recenze/review - MORAST - Fentanyl (2025)


MORAST - Fentanyl
CD 2025, Ván Records

for english please scroll down

Marně se snažíš pochopit, co je zlo a co je ještě dobré. Mění se to v závislosti na čase. Kdysi padlí hrdinové jsou najednou dehonestováni. Nebo naopak. Netušíš, jaký je život za vysokou zdí. Opojen starodávnými lektvary nahlížíš do jiných dimenzí. Objevuješ ty nejtemnější stránky své mysli. Posloucháš u toho novou desku německých tmářů MORAST. Užíváš si chladné melodie, takovou tu temnou a neklidnou auru. Umíráš a znovu se rodíš, v nekonečném kruhu. A zanecháváš po sobě dlouhou krvavou stopu. 

Když poslouchám nové album "Fentanyl", tak mám pokaždé pocit, že se kolem mě plazí jedovatí hadi. Syčí a svíjejí se v rytmu black, death, doom metalu, dívají se mi do očí, uhranou mě a nakonec uštknou. Jed mi proniká pomalu do žil, stejně jako tahle deska, jako tenhle těžký a magický obřad. 


Zahaleni do černé krvavé mlhy, mě MORAST provázejí těmi nejtemnějšími místy. Hudba je svým způsobem uhrančivá, stačí, když se naladíte na stejnou notu. Pokud máte rádi třeba BEHEMOTH (v časech, kdy byli ještě syroví, chladní a uvěřitelní), PANZERFAUST, v surovějších polohách potom ULCERATE, případně THE RUINS OF BEVERAST. To není zase tolik důležité. Hlavní je, že kolem mě nové album "Fentanyl" nejdříve plyne jako nějaká špinavá stoka, jako řeka plná mrtvých zohavených těl. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě. Vše je uvěřitelné, záhadné, magické, chladné. Když novinku poslouchám, nedokážu být doma, dusí mě uzavřené prostory, utíkám ven za město a mraky se dotýkají země, bouřka je velmi blízko. Cítím ve vzduchu krev. Přesně takovým dojmem na mě působí i nová deska. Pánové si dali samozřejmě pozor i na formální věci, jako je zvuk, obal, celková produkce. Musím potvrdit, že vše sedí na svých místech a vy se tak můžete naplno soustředit na hudbu samotnou. Novinku vnímám jako depresivní celek, jako k dokonalosti vybroušený stylový drahokam. Navíc se nová nahrávka velmi dobře poslouchá. Jen si dejte pozor, aby se nedostala do vašich snů. Dokáže totiž změnit poklidný spánek v děsivou noční můru. Marně se snažím pochopit, co je zlo a co je ještě dobré. Mění se to v závislosti na čase. Kdysi padlí hrdinové jsou najednou dehonestováni. Nebo naopak. Netuším, jaký je život za vysokou zdí. Opojen starodávnými lektvary nahlížím do jiných dimenzí. Objevuji ty nejtemnější stránky své mysli. Moje tvář je rozdrásána do krve. Chladný, podmanivý, zlý, neútěšný, nihilistický, temný a záhadný black doom death metal s bolestivou a naléhavou aurou! 

Asphyx says:

You are trying in vain to understand what is evil and what is still good. It changes with the times. Once fallen heroes are suddenly dehumanized. Or vice versa. You have no idea what life is like behind the high wall. Intoxicated by ancient potions, you see into other dimensions. You discover the darkest parts of your mind. Listening to the new album by German darkness band MORAST. You enjoy the cold melodies, the dark and restless aura. You die and are born again, in an endless circle. And you leave a long bloody trail behind you.

When I listen to the new album "Fentanyl", I always feel like poisonous snakes are crawling around me. They hiss and writhe to the rhythm of black, death, doom metal, look me in the eye, enchant me and finally bite me. The venom slowly seeps into my veins, just like this record, like this heavy and magical ritual.


Shrouded in a black bloody mist, MORAST accompany me through the darkest places. The music is spellbinding in its own way, you just have to tune in to the same note. If you like BEHEMOTH (back when they were still raw, cold and believable), PANZERFAUST, then ULCERATE or THE RUINS OF BEVERAST in more raw positions. That's not so important. The main thing is that the new album "Fentanyl" first flows past me like some dirty sewer, like a river full of dead mutilated bodies. I like the way the band approaches music. Everything is believable, mysterious, magical, cold. When I listen to the new music I can't be at home, I'm suffocated by the enclosed spaces, I run outside the city and the clouds touch the ground, the storm is very close. I smell blood in the air. That's exactly the impression the new record gives me. Of course, the gentlemen also paid attention to formal things like the sound, the cover, the overall production. I must confirm that everything fits in place and you can concentrate on the music itself. I see the new album as a depressing whole, as a stylistic gem polished to perfection. Moreover, the new recording is very easy to listen to. Just be careful not to let it get into your dreams. Because it can turn a peaceful sleep into a terrifying nightmare. I try in vain to understand what is evil and what is still good. It changes with the times. Once fallen heroes are suddenly dehumanized. Or vice versa. I have no idea what life is like behind the high wall. Intoxicated by ancient potions, I peer into other dimensions. I'm discovering the darkest parts of my mind. My face is torn to blood. Cold, captivating, evil, dismal, nihilistic, dark and mysterious black doom death metal with a painful and urgent aura!


Recenze/review - MORAST - Ancestral Void (2017):

úterý 11. března 2025

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025)


INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome
CD 2025, Ardua Music

for english please scroll down

Když jsme byli mladí, tak  jsme spolu chodili na pivo. Diskutovali jsme o knihách, o hudbě, o krásných ženách. Smáli jsme se jen tak, z obyčejné radosti. Život šel dál a pokaždé, když jsme se potkali, tak jsme věděli, že si máme co říct. Byli jsme přesnou definicí toho, co znamená slovo kamarád. Už to jsou dva roky, co jsi odešel neznámo kam. Do nebe nebo do jiné dimenze nebo jen tak hniješ v zemi. Zůstala tady po tobě bolest a vzpomínky, které nikdy nevyblednou. Zrovna včera večer, když jsem chodil šerými ulicemi, tak si byl zase se mnou. 

Pamatuješ, jak jsme byli kdysi dávno v Paříži? Navštívili jsme tenkrát jeden malý klub, který smrděl a vystupovaly v něm kapely se smutkem v očích. INBORN SUFFERING nahráli desku, která v mé hlavě rozvířila spoustu melancholických myšlenek. Metal si moc nemusel, ale jeho doomovou odrůdu si miloval. Pokaždé, když slyším nové album "Pale Grey Monochrome", vnímám tvoji přítomnost. Je to hodně osobní, silný zážitek. 


Mám rád doom metal spíše v jeho klasické, tradiční podobě, tak jak jej hrávali a hrají kapely typu OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST a další tmáři. Těmi se Francouzi volně inspirovali a přidali navíc kousky sebe samých. Dostanete tak nahrávku, která nejen že splňuje všechny náležitosti stylu, ale ještě má v sobě něco navíc. Krvavou mlhu, podivné sny, již zmíněnou melancholii, bolest. Nová deska vás, pokud jste emocionálněji založeni a máte pestrou fantazii, rozdrásá a přikryje splínem. Dnešní svět je krutý úplně stejně, jako tomu vždy bývalo. Lidé se zase tolik nemění, jen mají jiné, lepší prostředky, jak někomu ublížit. Osobně podobnou hudbu potřebuji, abych vůbec přežil. Mám zkrátka občas stavy, kdy na mě padá nebe a stíny jsou až příliš dlouhé. Uvažuji o depresích a potřebuji se nadechnout. A tak chodím na stejná místa, na kterých jsme spolu pili pivo, bavili se o muzice i krásných dívkách. Čtu znovu knížky, o kterých jsme diskutovali nekonečné hodiny a nové album "Pale Grey Monochrome" pro mě bude navždy spojeno s tímto stavem mysli. Jednou se možná setkáme nebo jen shnijeme ve stejné zemi. Než se tak ale stane, budu tuhle desku poslouchat stále dokola. Pokud totiž chcete hudbu, která je dokonalou esencí stylu, tak ji rozhodně nepropásněte. Někteří z nás žijí prázdné životy bez emocí. Jsem rád, že takový  nejsem. Venku jsou šedivé mraky a těžký smog. Jenom vstát je těžké. Přesto bojuji dál. Abych nezapomněl, zvuk (Déhà - mixing, mastering) je smutný a jasně čitelný a za povedený považuji i obal (Franck Besançon). Naděje umřela poslední! Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní! Album, které ve mě rozvířilo spoustu smutných vzpomínek!

Asphyx says:

When we were young, we used to go out for beers together. We discussed books, music, beautiful women. We laughed just for the simple joy of it. Life went on, and every time we met, we knew we had something to say to each other. We were the very definition of what the word friend meant. It's been two years since you left for parts unknown. To heaven or another dimension or just rotting in the ground. You left behind pain and memories that will never fade. Just last night, as I walked the dark streets, you were with me again.

Remember when we were in Paris a long time ago? We visited a small club that stank and had bands playing with sadness in their eyes. INBORN SUFFERING made a record that stirred up a lot of melancholy thoughts in my head. I didn't like metal much, but I loved the doom variety of it. Every time I hear the new album "Pale Grey Monochrome" I feel your presence. It's a very personal, powerful experience.


I like doom metal more in its classic, traditional form, as it was and is played by bands like OFFICIUM TRISTE, OCTOBER TIDE, MOURNING BELOVETH, SATURNUS, SWALLOW THE SUN, PARADISE LOST and other obscure bands. The French were freely inspired by them and added extra bits of themselves. What you get is a record that not only meets all the requirements of style, but has something extra. Bloody fog, strange dreams, the aforementioned melancholy, pain. The new record, if you are more emotionally inclined and have a colourful imagination, will tear you apart and cover you with sleep. Today's world is as cruel as it has always been. People don't change that much, they just have different, better ways to hurt someone. Personally, I need music like this to survive. I just get in states where the sky is falling on me sometimes and the shadows are too long. I think about depression and I need to breathe. And so I go to the same places where we used to drink beer together, talk about music and beautiful girls. I re-read the books we discussed for endless hours, and the new album "Pale Grey Monochrome" will forever be associated with this state of mind for me. Maybe one day we'll meet or just rot in the same country. But until that happens, I'll be listening to this album over and over again. Because if you want music that is the perfect essence of style, then definitely don't miss it. Some of us live empty lives without emotion. I'm glad I'm not like that. There are grey clouds and heavy smog outside. Just getting up is hard. Still, I fight on. Not to forget, the sound (Déhà - mixing, mastering) is sad and clear, and I think the cover (Franck Besançon) is hilarious. Hope dies last! Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life! An album that stirred a lot of sad memories in me!


Tracklist:
01. Wounding (01:09)
02. From Lowering Tides (10:43)
03. Pale Grey Monochrome (11:25)
04. Tales from an Empty Shell (13:02)
05. Of Loss and Despair (02:15)
06. The Oak (10:47)
07. Drawing Circles (07:32)

pondělí 24. února 2025

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025)


ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Tělo připomínající polámanou loutku. Nůž zabodnutý do vnitřností. Krvavé symboly namalované na zdech. Miska plná špinavé vody a oheň, který ještě nevyhasl. Zase jsme přišli pozdě. Ve starých spisech je tento rituál popsán jako způsob, jakým vyvolat ty nejtemnější síly. Pomocí bylin, zaříkávání a tajných formulí mělo dojít k tomu, aby Satan zase jednou vstoupil na zem. Ohlédnu se za sebe. Všichni kolem jsou již mrtví. Nějaká postava v kápi vystoupí ze stínu. Drží v rukou rezavý nůž a nemá žádnou tvář. 

Mám rád, když je death metal zahalený do černé tmy. Líbí se mi chlad, který odkapává z jednotlivých riffů. Obdivuji jeho sílu, naléhavost, špínu a také tlak, který se mi pokaždé usadí v podvědomí, pokud potkám kapely, jako jsou ACT OF IMPALEMENT. Třetí dlouhohrající album těchto tmářů z Nashville, Tennessee opravdu připomíná starodávnou duchařskou seanci. Stačilo několik poslechů a ihned mě zahalila krvavá mlha. 


Prašivé hroby prokletých jsou zde exhumovány velmi zkušeně, uvěřitelně a opravdově. Základem je klasický, tradiční, doom metalem nasáklý smrtící kov ve stylu třeba takových INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, POSSESSION, BELIAL. Divokost, chlad, nahrubo nasekané zlo, ušpiněné od absolutní tmy, tak lze nové album definovat. Skladby jsou napsány s touhou ničit. Nejdříve se kolem vás plazí jako jedovatí hadi, aby vás postupně uhranuly a nakonec strhly do hlubiny. Masivní, surový zvuk (Shibby Poole - mixing, mastering) dodává jednotlivým motivům na ještě větší uvěřitelností. Riffy jsou ostré, hoří jasným černým plamenem a zadřou se vám hluboko pod kůži. Poslouchat nové album "Profane Altar" je jako vstoupit do dávno opuštěného kostela, ve kterém se kdysi odehrávaly krvavé obřady. Ještě tu je kamenný oltář, na něm zaschlé stopy krve i výkřiky bolesti a utrpení, otisknuté navěky do zdí. Klaníme se stále dávno padlým modlám a naše historie je plná násilí a krutosti. Příliš jsme se nezměnili. Jen umíme šikovněji zabíjet. ACT OF IMPALEMENT to dělají hudbou. A to takovým způsobem, že nemohu jinak, než vám novou desku doporučit. Je totiž po okraj narvaná zajímavými melodiemi i pochmurnou atmosférou. Někdy, když jsou mraky nízko a moje kroky vedou na hřbitov, poslouchám tohle album stále dokola. Pánové nás vzali na výlet bez konce. Cesta byla plná bolesti a vedla jediným směrem. Na onen svět. Tělo připomínající polámanou loutku. Nůž zabodnutý do vnitřností. Krvavé symboly namalované na zdech. Miska plná špinavé vody a oheň, který ještě nevyhasl. Zase jsme přišli pozdě. Z reproduktorů zní tahle nahrávka a stíny jsou zlejší než kdy dříve. Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou! 

Asphyx says:

A body resembling a broken puppet. A knife stuck in the gut. Bloody symbols painted on the walls. A bowl full of dirty water and a fire that hasn't gone out yet. We were late again. In ancient writings, this ritual is described as a way to summon the darkest forces. Herbs, incantations and secret formulas were used to bring Satan back to earth. I'll look behind me. Everyone around me is already dead. A hooded figure steps out of the shadows. He holds a rusty knife and has no face.

I like it when death metal is shrouded in black darkness. I like the chill that drips off the riffs. I admire its power, its urgency, its filth and also the pressure that settles in my subconscious every time I meet bands like ACT OF IMPALEMENT. The third full-length album from these Nashville, Tennessee darkies really does feel like an old-timey ghost séance. A few listens and I was immediately enveloped in a bloody fog.


The dusty graves of the damned are exhumed here with great skill, believability and truth. The basis is classic, traditional, doom metal-soaked death metal in the style of INCANTATION, CIANIDE, AUTOPSY, POSSESSION, BELIAL. Savagery, coldness, coarsely chopped evil, soiled by absolute darkness, that's how the new album can be defined. The songs are written with a desire to destroy. At first they slither around you like venomous snakes, to gradually enchant you and finally drag you down into the depths. The massive, raw sound (Shibby Poole - mixing, mastering) adds even more believability to each motif. The riffs are sharp, burn with a bright black flame and burrow deep under your skin. Listening to the new album "Profane Altar" is like entering a long-abandoned church where bloody rituals once took place. The stone altar is still there, the traces of blood dried on it and the screams of pain and suffering imprinted forever on the walls. We still worship idols long since fallen, and our history is full of violence and cruelty. We have not changed much. We're just better at killing. ACT OF IMPALEMENT do it with music. And they do it in such a way that I can't help but recommend the new album to you. It's packed to the brim with interesting melodies and somber atmosphere. Sometimes, when the clouds are low and my steps lead to the cemetery, I listen to this album over and over again. The gentlemen have taken us on a journey without end. The road was full of pain and led in only one direction. To the other world. A body resembling a broken puppet. A knife stuck in the gut. Bloody symbols painted on the walls. A bowl full of dirty water and a fire that hadn't gone out yet. We were late again. The speakers are playing this recording and the shadows are more evil than ever. An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!



Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

tracklist:
01. Apparition 
02. Piercing the Heavens 
03. Sanguine Rites 
04. Deities of the Weak 
05. Final Sacrifice 
06. Gnashing of Teeth 
07. Zenith of Barbarism 
08. Profane Altar

band:
Ethan Rock -  Guitars, Vocals
Jerry Garner -  Bass
Aaron Hortman - Drums

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine