DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 20. listopadu 2024

Recenze/review - TYRANNIC - Tyrannic Desolation (2024)


TYRANNIC - Tyrannic Desolation
CD 2024, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Trvalo to mnoho let, než nám řekl, kde zakopal mrtvolu. Neměli jsme žádné důkazy. Mluvil tiše, skoro omluvně. Jeli jsme tichou přírodou, doprostřed temných lesů. Vyprávěl o tom, jak se seznámili, jak se měli rádi. Normální chlap od rodiny, spíše klidný. Jednoho dne vzal do rukou sekyru a potom lopatu. Vzpomínám na jeho příběh, na exhumaci mrtvého těla, na to, jak tam stál a plakal. A poslouchám u toho nové album australských TYRANNIC. Kapely, která mě nechala pomocí své podmanivé a prašivé hudby, na tenhle příběh znovu vzpomenout.

Vždycky to dělám tak, že si sednu, zavřu všechna okna a nechám na sebe muziku jen tak působit. Hlavou mi začnou létat vzpomínky a přenesou se na mě určité emoce. V případě téhle desky to byla temnota a chlad. Stylově se pánové pohybují v rámci black metalu a doomu. A dělají to velmi uvěřitelně a opravdově.

Jasně si vzpomínám, že tenkrát byla mlha a mezi stromy se procházely stíny. Chvílemi mi připadal jakoby v jiném světě, ovládaném démony. Byl posedlý? Těžko říct. Mohu potvrdit jenom jediné. Měl jsem z něj úplně stejný pocit jako z téhle desky. Chladný, žhavý uvnitř, rozervaný. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně a během poslechu létají kolem pochmurné, umrlčí nálady. Máte rádi kapely jako MAYHEM, SEXTHRASH, SAMAEL, BEHERIT, TORMENTOR, CELTIC FROST, HELLHAMMER, IMPURITY, VENOM? Líbí se vám, když se vám dostane hudba pod kůži, když je v ní takový ten těžko definovatelný neklid, láva vroucí pod povrchem, jako dlouho neléčená rána? Potom jste zde správně. Jasně, je to muzika stará jako metal samotný, ale je zahraná velmi uvěřitelně. Zastarale, klasicky a tradičně, ale hoří jasným černým plamenem. Připomíná mi spíše nějaký pradávný rituál pro vyvolávání temných sil, než jenom obyčejné album. Alespoň tak vnímám nahrávku já. Navíc má parádní plesnivý zvuk a stylový obal. Jakoby TYRANNIC vylezli z nějaké dávno opuštěné jeskyně, plné ohlodaných kostí a přišli nás strhnout do hlubiny. Je to výlet po časové ose zpět, k samotným prazákladům metalu a nutno rovnou dodat, že se jedná o velmi povedenou a zajímavou záležitost. Australané vytáhli na povrch hudbu, která se vám dostane do podvědomí. Je jako noční můra, která se stále vrací. Trvalo to mnoho let, než nám řekl, kde zakopal mrtvolu. Neměli jsme žádné důkazy. Mluvil tiše, skoro omluvně. Jeli jsme tichou přírodou, doprostřed temných lesů. Black doom metalový rituál! Temnota se zde potkává s chladem a smrtí! Budete pohřbeni zaživa!


Asphyx says:

It was many years before he told us where he buried the corpse. We had no evidence. He spoke quietly, almost apologetically. We drove through quiet countryside, in the middle of dark woods. He talked about how they met, how they loved each other. A normal family man, rather quiet. One day he picked up an axe and then a shovel. I remember his story, the exhumation of the dead body, how he stood there and cried. And I'm listening to the new album by Australian TYRANNIC. The band that made me remember this story again with their haunting and dusty music.

I always do it by sitting down, closing all the windows and letting the music just affect me. Memories start flying through my head and certain emotions come over me. In the case of this record, it was darkness and coldness. Stylistically, the guys are in the black metal and doom range. And they do it in a very believable and real way.


I remember clearly that it was foggy at the time and shadows were walking through the trees. At times it felt like I was in another world, ruled by demons. Was he possessed? It's hard to say. I can only confirm one thing. I had the same feeling about him as I did about this record. Cold, hot inside, torn. The songs are written in a very believable way, and the somber, deathly mood flies by as you listen. Do you like bands like MAYHEM, SEXTHRASH, SAMAEL, BEHERIT, TORMENTOR, CELTIC FROST, HELLHAMMER, IMPURITY, VENOM? Do you like it when music gets under your skin, when there's that hard-to-define restlessness, lava boiling under the surface, like a long untreated wound? Then you've come to the right place. Sure, it's music as old as metal itself, but it's played very believably. It's dated, classical and traditional, but it burns with a bright black flame. It reminds me more of some ancient ritual to summon dark forces than just a simple album. At least that's how I perceive the record. Plus, it has a cool moldy sound and stylish cover art. It's as if TYRANNIC came out of some long abandoned cave full of gnawed bones and came to pull us down into the depths. It's a trip down the timeline, back to the very roots of metal, and I have to say that it's a very good and interesting affair. The Aussies have brought to the surface music that will get into your subconscious. It's like a nightmare that keeps coming back. It took many years to tell us where he buried the corpse. We had no evidence. He spoke quietly, almost apologetically. We drove through the quiet countryside, in the middle of the dark woods. Black doom metal ritual! Darkness meets cold and death! You will be buried alive!


tracklist:
01. Prophetic Eyes of Glass
02. Tyrannic Desolation
03. Only Death Can Speak My Name
04. Impaled Before Your Mirror of Fate
05. Stillbirth In Still Life
06. Dance On Graves Chained To the Labyrinth
07. Incubus Incarnate
08. Morbid Sanctum



sobota 16. listopadu 2024

Recenze/review - INVERNOIR - Aimin' for Oblivion (2024)


INVERNOIR - Aimin' for Oblivion
CD 2024, code666

for english please scroll down

V kostech se mi už dávno usadil chlad. Přesto jsem šel dál. Musel jsem. Slíbil jsem to. Znali jsme se dlouhé roky, vyrůstali jsme spolu. Nevím, jestli za to může osud, bůh a nebo démoni, ale když odešel do země stínů, byl jsem rozervaný zevnitř. Vyhledával jsem temné kouty, stal jsem se stínem. Byl jsem rád sám, jenom já a hudba. Tentokrát jsem zvolil italské doom metalisty INVERNOIR. Kapelu, která se stala mým průvodcem na poslední cestě. Vysypal jsem popel do řeky, tak jak jsem slíbil a když jsem se vrátil do města, všechno mi připadalo šedivé.

Základní definicí tohoto stylu býval vždy smutek. I hudba italských tmářů nejvíc vynikla až teď, když se den krátí a listí padá ze stromů. Jedná se o druhé dlouhohrající album kapely a také o nahrávku, která se musí poslouchat srdcem. Je depresivní, gotická, s lehkými náznaky death metalu. Pokud jste někdy poznali prázdnotu, tak určitě víte, o čem píšu. 


Italové ctí staré pořádky, ke své tvorbě přistupují poctivě a nejen z nových skladeb je cítit velké nadšení pro věc. Nové album vás rozerve uvnitř, zanechá ve vás rány, které se jen tak nezahojí. Hudba je zde volně inspirována kapelami jako KATATONIA, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST. Přidávány jsou samozřejmě kousky vlastní invence a spousta nápadů. U doom metalu je více než kde jinde důležité, aby byl uvěřitelný. Rád jsem si brával novinku "Aimin' for Oblivion" na dlouhé výlety do lesů. Nejvíce vynikla, když byl rozbřesk a nebo nám dávalo slunce sbohem. Pro mě je vždy důležité, aby mě deska bavila, abych se k ní rád vracel. Určitě znáte ten krásný pocit, když se vrátíte zmrzlí z lesa, sednete si do křesla a otevřete nějakou dobrou knihu. V dnešním podivně chaotickém a tepajícím světě je pro mě důležité se umět i zastavit, uklidnit a vychutnat si studený vítr v korunách stromů. Všimli jste si, že se někteří lidé u hrobů usmívají? To jsou těkavé vzpomínky a asi to jediné, co tu po nás jednou zůstane. INVERNOIR tohle všechno ví a promítají to i do své hudby. Novinka je povedená po všech stránkách. Obal je stylový a zvuk dobře čitelný a náležitě bolestivý. Poslouchat tuhle desku je jako se procházet starými chrámy, vnímat jejich majestátnost, slyšet modlitby a prosby, které nebyly nikdy vyslyšeny. Kapela si hraje s náladami, dovede znázornit pnutí, tlak i spočinutí. Italové vzali to nejlepší z britské i skandinávské školy, opatřili to vlastním puncem a rukopisem a výsledkem je nahrávka, která je doslova povinností pro všechny nemrtvé. V kostech se mi už dávno usadil chlad. Přesto jdu dál. Musím. Slíbil jsem to. Naléhavý, temně mlhavý gothic doom death metal, u kterého budete uvnitř krvácet!

Asphyx says:

A coldness has long since settled in my bones. Still, I went on. I had to. I promised. We knew each other for years, we grew up together. I don't know if it was fate or God or demons, but when he left for the land of shadows, I was torn from the inside. I sought the dark corners, I became a shadow. I was happy to be alone, just me and the music. This time I chose Italian doom metallers INVERNOIR. A band that became my guide on my last journey. I dumped the ashes in the river as promised and when I returned to the city, everything seemed grey.

The basic definition of this style has always been sadness. Even the music of the Italian gloomers was at its best now that the day was shortening and the leaves were falling from the trees. This is the band's second full-length album and also a record that must be listened to with the heart. It's depressing, gothic, with slight hints of death metal. If you've ever known emptiness, you'll know what I'm writing about.


The Italians honour the old ways, they approach their work with honesty and not only from the new songs you can feel a great enthusiasm for the cause. The new album will tear you up inside, leaving you with wounds that won't heal easily. The music here is loosely inspired by bands like KATATONIA, ANATHEMA, MY DYING BRIDE, PARADISE LOST. Of course, bits of their own inventiveness and lots of ideas are added. With doom metal, more than anywhere else, it's important to be believable. I loved taking the new release "Aimin' for Oblivion" on long trips into the woods. It stood out the most when it was dawn or the sun was bidding us farewell. It's always important for me to enjoy a record so that I like coming back to it. I'm sure you know that lovely feeling when you come back from the woods, frozen, sit down in a chair and open a good book. In today's strangely chaotic and throbbing world, it's important for me to be able to even stop, calm down and enjoy the cold wind in the treetops. Have you noticed that some people smile at graves? Those are volatile memories and probably the only thing that will be left of us someday. INVERNOIR knows all this and they project it into their music. The novelty is hilarious in every aspect. The cover art is stylish and the sound is clear and appropriately painful. Listening to this record is like walking through old temples, taking in their majesty, hearing prayers and pleas that were never answered. The band plays with moods, knowing how to depict tension, pressure and rest. The Italians have taken the best of the British and Scandinavian schools, put their own stamp and handwriting on it, and the result is a record that is literally a must for all the undead. The chill has long since settled in my bones. Still, I'm moving on. I must. I promised. Urgent, darkly hazy gothic doom death metal that will make you bleed inside!



tracklist:
01. Shadow Slave (6:20)
02. Doomed (5:29)
03. Desperate Days (4:50)
04. Forgotten in Time (6:02)
05. Broken (5:16)
06. Few Minutes (7:12)
07. Unworthy (6:06)
08. Useless (6:31)

lineup
Alessandro Sforza - vocals, guitars, keys
Lorenzo Carlini - guitars
Valerio Lippera - bass
Flavio Castagnoli - drum



pátek 15. listopadu 2024

Recenze/review - PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind (2024)


PUTRIDARIUM - Necrologia del sadismo: Excerpts from a Deranged Mind
tape, CD 2024, Night Terrors Records, Headsplit Records

for english please scroll down

Už několik let je tenhle hřbitov určený k likvidaci. Nahnuté náhrobky, prašivé hroby, márnice, ve které je jenom prach. Jakoby se na mrtvé a jejich utrpení zapomnělo. Nenechte se ale mýlit, v záhrobí platí, stejně jako v death a doom metalu, zcela jiná pravidla, než v normálním podivném světě. Stačilo, aby buldozer odkryl první hromadný hrob. Kdysi dávno zohavená těla se začala probouzet a toužit po čerstvé krvi. Nepomohl ani spalující oheň, který měl vše očistit. 

Pokud rádi a často podobné zapomenuté hřbitovy navštěvujete a líbí se vám mlhavě podmanivá atmosféra čerstvě otevřených hrobů, potom si určitě nové album německých tmářů PUTRIDARIUM vychutnáte. Kapela má na svém kontě několik demonahrávek, dvě splitka a jednu kompilaci. Jedná se o smečku, která je složena ze zkušených muzikantů, kteří moc dobře ví, co a jak chtějí hrát - nahrubo nasekaný prašivý smrtící kov s příměsí chladného doomu.


Abyste úplně pochopili atmosféru, která se celým albem prolíná jako jedovatý had, tak byste se museli nechat zavřít na několik nocí do márnice. Postupně by se setmělo a mrtvá těla na dřevěných stolech by si začala nejdřív šeptat mezi sebou. Jestli tenhle styl posloucháte již dlouhou dobu, možná by vás to nevyděsilo. Nakonec byste ale stejně skončili s prokousnutým hrdlem. Hudba je zde totiž opravdu morbidně podmanivá, napsaná s vkusem a talentem pro záhrobní věci člověka. Pokud máte rádi třeba takové CRYPTWORM, MORBIFIC, STENCHED, UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, UNDEATH, DISMA a samozřejmě INCANTATION, potom si tenhle záhrobní rituál určitě užijete stejně jako já i všichni démoni. Mraky jsou zase jednou hodně blízko země a prší z nich zkažená krev. PUTRIDARIUM mají dobrý zvuk i stylový obal. Bylo splněno vše potřebné pro to, abych se mohl vydat na další ze svých cest do nekonečných chodeb podsvětí. Pánové ale přidávají i něco navíc. Album lze s klidem označit puncem, známkou velmi vysoké morbidní kvality. Doporučuji poslouchat v chladu a absolutní tmě. Teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Pokaždé, když se setmí, tak mi to nedá. Do hlavy se mi vkrade neklid. Beru do rukou lopatu, nasazuji sluchátka a vydávám se na dávno opuštěný hřbitov. Dokud nebude vše zničeno, rád bych exhumoval to nejlepší, co mám na tomhle stylu rád. Myslím si, že tahle kapela je na tom hodně podobně. Mrtvolně hnilobný, mokvající a temný doom death metal! Stará, právě exhumovaná rakev, plná silných melodií i pavučin! 


Asphyx says:

This cemetery has been slated for disposal for several years. Bent headstones, dirt graves, a morgue with nothing but dust. It's as if the dead and their suffering have been forgotten. But make no mistake, in the afterlife, just like in death and doom metal, there are completely different rules than in the normal strange world. All it took was a bulldozer to uncover the first mass grave. Bodies that had been mutilated long ago began to awaken and yearn for fresh blood. Even the scorching fire that was supposed to cleanse everything didn't help.

If you like and often visit such forgotten cemeteries and like the vaguely captivating atmosphere of freshly opened graves, then you will definitely enjoy the new album by German darkies PUTRIDARIUM. The band has several demos, two splits and one compilation to their credit. This is a pack that is made up of experienced musicians who know very well what and how they want to play - coarsely chopped dusty death metal with an admixture of cold doom.


To fully understand the atmosphere that runs through the whole album like a poisonous snake, you'd have to lock yourself in a morgue for a few nights. Gradually it would get dark and the dead bodies on the wooden tables would start whispering to each other. If you've been listening to this style for a long time, it might not scare you. But you'd still end up with your throat bitten out. The music here is indeed morbidly compelling, written with flair and a talent for the underbelly of the human condition. If you like the likes of CRYPTWORM, MORBIFIC, STENCHED, UNDERGANG, TOMB MOLD, ARCHAIC TOMB, UNDEATH, DISMA and of course INCANTATION, then you'll enjoy this grave ritual as much as I and all demons. The clouds are once again very close to the ground and raining down wicked blood. PUTRIDARIUM have a good sound and stylish cover. Everything I needed to go on another of my journeys into the endless corridors of the underworld has been fulfilled. But the gentlemen add a little something extra. The album can be safely labelled with a hallmark, a sign of very high morbid quality. I recommend listening in the cold and absolute dark. Only then will the individual nuances stand out. Every time it gets dark, I can't get enough. A restlessness creeps into my head. I pick up a shovel, put on my headphones and head to a long-abandoned cemetery. Until everything is destroyed, I'd like to exhume the best things I love about this style. I think this band is very similar. Dead rotting, swamping and dark doom death metal! An old, just exhumed coffin, full of strong melodies and cobwebs!


tracklist:
01. Raped, Hacked & Fucked 
02. Torture Persecution 
03. Maggots Reign 
04. Wretched Carcass 
05. Postmortal Defloration 
06. Ossario Nelle Grida 
07. Beheaded Screams 
08. Necrophilic Impetus 
09. Stripped To The Bones 
10. L’Ultima Processione



pondělí 4. listopadu 2024

Recenze/review - CRYPTIC BROOD - Necrotic Flesh Bacteria (2024)


CRYPTIC BROOD - Necrotic Flesh Bacteria
CD 2024, War Anthem Records

for english please scroll down

Mám tě pořád moc rád, víš. Vůbec mi nevadí, že se ti ve tváři před lety objevily podivné skvrny, že si se začala vyhýbat světlu a mluvila si se mnou slovy, kterým jsem nerozuměl. Vždycky pro mě budeš nejkrásnější, s tím si můžeš být jistá. Tvoje vnitřnosti sežrala nějaká děsivá choroba. Lidé mluvili o apokalypse. Nevadí mi to, mám tvoje tělo stále v pokoji. Dnes se spolu podíváme na nějaký dobrý film, souhlasíš? Jsi stále svůdná, i když hniješ a pomalu se rozpadáš v prach. Jsi jen moje, nejkrásnější zombie.

CRYPTIC BROOD jsou jednou z novodobějších kapel, která přesně pochopila, o čem je pravý, nefalšovaný old school death metalu. Z jejich skladeb je vždy cítit opravdovost, ryzost, zapálení pro záhrobní věci člověka a samozřejmě talent pro exhumaci dávno opuštěných hrobů. Letošní "Necrotic Flesh Bacteria" je toho jasným důkazem a potvrzením, že temnota a chlad přichází z toho nejhlubšího podzemí. Podepisuji to já, i všechny zombie. 


Při poslechu nové nahrávky se opravdu cítím jako bych byl napadený nějakou starodávnou chorobou. Pandořina skříňka byla opět otevřena a ven se vyhrnul jako krev z dlouho neléčeného vředu plesnivý death metal, mrazivě podpořený doomem. Nálady jsou pochmurné, nasazení muzikantů bez kompromisů. Jako vždy se mi líbí změny tempa, takový ten smradlavý odér, připomínající dlouho tlející tělo. Fanoušci zásadních alb od kapel jako AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX mi určitě potvrdí, že směs, kterou nám letos němečtí tmáři umíchali, je jedovatá, prašivá a smrdí hnilobou. Všichni si pamatujete nedávnou pandemii. Tak si představte, že by pokračovala dál. Doplněna reálnou nukleární hrozbou. Svět je dávno podivné místo, směřující do temnoty. CRYPTIC BROOD tohle ví a povedlo se jim tento varující nihilismus promítnout i do jejich skladeb. Jedná se opravdu o povedenou záležitost,  navíc velmi dobře zvukově ošetřenou (Marco Brinkmann - mixing, mastering). Zmínit musím i povedený obal se stylovým motivem (autorem je Slimeweaver). Němci letošní deskou potvrzují svůj podzemní status a jsou nadále jednou z mých nejoblíbenějších metalových kapel z nové vlny, uctívající staré pořádky. Tvoje vnitřnosti sežrala nějaká děsivá choroba. Lidé mluvili o apokalypse. Je na čase ulehnout znovu do dřevěné rakve a pustit si tohle album znovu. Je totiž vynikající po všech stránkách! Starodávnými chorobami nasáklý, mokvající doom death metal, který se vám dostane do krve! Hniloba, špína, smrt!

Asphyx says:

I still love you very much, you know. I don't mind at all that you got strange spots on your face years ago, that you started avoiding the light and talking to me in words I didn't understand. You'll always be the most beautiful thing to me, you can be sure of that. Your insides have been eaten away by some horrible disease. People were talking about the apocalypse. I don't mind, I still have your body in peace. Let's watch a good movie together tonight, okay? You're still seductive even though you're rotting and slowly crumbling into dust. You're just my most beautiful zombie.

CRYPTIC BROOD are one of the newer bands to understand exactly what true, unadulterated old school death metal is all about. There is always a realness, a purity, a passion for the afterlife of man and of course a talent for exhuming long abandoned graves in their songs. This year's "Necrotic Flesh Bacteria" is clear proof of that and confirmation that darkness and coldness comes from the deepest underground. I sign it, and so do all zombies.


Listening to the new recording, I really feel like I'm being attacked by some ancient disease. Pandora's box has been opened again and out, like blood from a long untreated ulcer, comes moldy death metal, chillingly backed by doom. The moods are gloomy, the musicians' commitment without compromise. As always, I like the tempo changes, the kind of stinking odor reminiscent of a long-melting body. Fans of essential albums from bands like AUTOPSY, PESTILENCE, INCANTATION, WINTER, OBITUARY, HELLHAMMER, ASPHYX will surely confirm me that the mixture that the German darkies have mixed for us this year is poisonous, dusty and smells of rot. You all remember the recent pandemic. Imagine if it had continued. Complete with a real nuclear threat. The world has long been a strange place, heading into darkness. CRYPTIC BROOD know this and have managed to translate this cautionary nihilism into their songs. This is a really good affair, moreover very well sound treated (Marco Brinkmann - mixing, mastering). I must also mention the hilarious cover with a stylish motif (by Slimeweaver). With this year's album the Germans confirm their underground status and continue to be one of my favourite new wave metal bands, worshipping the old ways. Your insides have been eaten by some horrible disease. People were talking about the apocalypse. It's time to lie back in your wooden coffin and listen to this album again. Because it's excellent in every way! Ancient disease-soaked, swamping doom death metal that gets into your blood! Rot, filth, death!


about CRYPTIC BROOD on DEADLY STORM ZINE:


TRACKLIST
1. Acid Fumes
2. Digging Through Skin
3. Oozing Pox
4. Viscid Fluid
5. Hallucinogen Poison
6. The Pile Of Flesh Is Served
7. Realm of Rot
8. Necrotic Flesh Bacteria
9. Reeking Pitted Innards

LINE-UP
Steffen Brandes - Drums / Vocals
Michael Lehner - Guitars / Vocals
Dennis Butzke - Bass / Vocals


úterý 29. října 2024

Recenze/review - SWALLOW THE SUN - Shining (2024)


SWALLOW THE SUN - Shining
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Já vím, já vím, tohle album bude u fanoušků probouzet spoustu emocí. Kapela, která byla vždy takovou doom death metalovou jistotou a definicí smutku jako takového, přichází najednou s jiným zvukem i nápady. Taková ta naléhavá bolest je pryč a přichází spíše pozitivnější melodie. Osobně kapelu chápu. Hrát celý život v podstatě to samé, i když skvěle, se nedá navěky. Hodně záleží, jak k hudbě přistupujete celkově. Ti, kteří jsou otevřeni novátorství, objevování a mají pestrou fantazii, budou nadšeni. Ostatní nové album zavrhnou a budou plivat jed.

Ubylo drsných pasáží i hrubého hlasu. Finové se vydali spíše směrem třeba k takové KATATONII, AMORPHIS, TYPE O NEGATIVE, možná i H.I.M.. Skladby působí pozitivně, svěže a úplně jinak, než jsme zvyklí. Jestli je to dobře nebo špatně, nechám na vás. Osobně si dovedu představit, že novinka zaujme o hodně širší publikum, než dřív. Jen už to není takový smutek a temnota. Pravdou ale je, že jsem se při poslechu usmíval. 


Zažíval jsem zpočátku velmi podobné emoce, jako většina fanoušků. Byl jsem tak trošku zklamaný, rozpolcený a možná i lehce naštvaný. Jenže potom jsem si sedl, otevřel jednu starou knihu a četl si. "Shining" jsem si pustil jen jako kulisu k sychravému podzimnímu dnu a najednou si říkám: "Ono to ale není vůbec špatný". Přidal jsem hlasitost, otevřel okno do chladu a tmy a najednou došlo k "vzájemnému přenosu mezi mnou a kapelou". Nevím vlastně ani, jak popsat své pocity slovy, ale začal jsem skladby vnímat úplně jinak. Jsou vzdušné, pozitivní, přesto melancholické. SWALLOW THE SUN mají stále svůj jasný a zřetelný rukopis. Jen své nápady uplatňují jiným způsobem. Někde jsem četl, že do novinky promítli muzikanti všechny hudební směry, které je kdy ovlivnily. Dostanete tak odkazy nejen na doom metal, ale i na gothic, prog rock, pop. Navíc je tu ještě jedna věc. Hudba by neměla být stále stejná, očekávaná. Naopak, měla by jitřit mysl, překvapovat a bolet. Dovedl bych si sice představit syrovější zvuk, více temnoty a chladu, ale to může být jenom můj názor. Nové album na mě působí možná až moc přívětivě, klidně bych si jej dovedl představit jako večerní pořad v komerčnějším rádiu. Vlastně ani po delší době nevím, co si o novince myslet. Na jednu stranu mě tak trošku nudí, na druhou mám někde v podvědomí zakódováno, že se k ní budu občas vracet. Asi jen čas ukáže, jestli se kapela vydala správnou cestou. Vlastně ani nevím, jestli vám mám desku doporučit nebo nikoliv. Hodně záleží, jak máte otevřenou mysl. Za mě by to chtělo lepší produkci, aby stále dobré nápady lépe vynikly. Doom metalová legenda se vydala novým směrem, který bude budit spoustu emocí! 


Asphyx says:

I know, I know, this album is going to stir up a lot of emotions in the fans. A band that has always been such a doom death metal sure thing and the definition of sadness as such is suddenly coming up with a different sound and ideas. Gone is that urgent pain and in comes more upbeat melodies. Personally, I understand the band. You can't play basically the same thing all your life, however great, forever. A lot depends on how you approach music in general. Those who are open to innovation, exploration and have a varied imagination will be thrilled. Others will dismiss the new album and spit venom.

There are fewer harsh passages and less rough vocals. The Finns have gone more in the direction of, for example, KATATONIA, AMORPHIS, TYPE O NEGATIVE, maybe even H.I.M. The songs feel positive, fresh and completely different than we are used to. Whether it's good or bad, I leave it to you. Personally, I imagine the new stuff will appeal to a much wider audience than before. It's just not as sad and dark anymore. But the truth is, I was smiling while listening to it.


I experienced very similar emotions at first, as most fans do. I was a little disappointed, conflicted and maybe even a little angry. But then I sat down, opened an old book and read. I put "Shining" on just as a backdrop to a drizzly autumn day and suddenly thought, "Oh, it's not bad at all." I turned up the volume, opened the window to the cold and dark and suddenly there was a "mutual transmission between me and the band". I don't really know how to describe my feelings in words, but I started to perceive the songs in a completely different way. They are airy, positive, yet melancholic. SWALLOW THE SUN still have their clear and distinct signature. They just apply their ideas in a different way. I read somewhere that the musicians projected all the musical directions that have ever influenced them into the new album. So you get references not only to doom metal, but also to gothic, prog rock, pop. Plus, there's one more thing. Music shouldn't be the same, expected. On the contrary, it should be mind-blowing, surprising and painful. I could imagine a more raw sound, more darkness and coldness, but that can only be my opinion. The new album is perhaps too friendly for me, I could easily imagine it as an evening show on a more commercial radio. Actually, I don't know what to think of the new album after a long time. On the one hand, I'm a bit bored, on the other hand, I have it coded somewhere in my subconscious that I will return to it from time to time. I guess only time will tell if the band is on the right track. Actually, I don't even know if I should recommend the album or not. A lot depends on how open-minded you are. For me it would need better production to make the still good ideas stand out better. The doom metal legend has taken a new direction that will stir up a lot of emotions!



about SWALLOW THE SUN on DEADLY STORM ZINE:





tracklist:
1. Innocence Was Long Forgotten
2. What I Have Become
3. Melancholy
4. Under the Moon & Sun
5. Kold
6. November Dust
7. Velvet Chains
8. Tonight Pain Believes
9. Charcoal Sky
10. Shining

band:
Juha Raivio - Guitars, Keyboards, Songwriting, Lyrics
Matti Honkonen - Bass
Mikko Kotamäki - Vocals
Juuso Raatikainen - Drums
Juho Räihä - Guitars



neděle 27. října 2024

Recenze/review - MOTHER OF GRAVES - The Periapt of Absence (2024)


MOTHER OF GRAVES - The Periapt of Absence
CD 2024, Profound Lore Records

for english please scroll down

Někdy to trvá spoustu let, než se rány zacelí. Cítím prázdnotu, když pokládám květiny na pískovcový hrob. Sedávám ve stínu stoletých stromů a mluvím s tebou, jako bys byla ještě mezi námi. Klepou se mi ruce, jsem zahalený ve svém smutku. Vyhledávám stín a přemýšlím, jaké to jednou bude, až se zase setkáme. Už jsem měl v ruce mnohokrát žiletku, ale nemám dost sil. Nebo ano? Umíráme a rodíme se a nakonec po nás zbyde jen šedá šmouha. Promítám si na zeď vzpomínky a poslouchám u toho nové album amerických tmářů MOTHER OF GRAVES.

Tuhle smečku jsem si pro sebe objevil v roce 2022, když kapela vydala své první dlouhohrající album "Where the Shadows Adorn" (recenze a rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Jejich hudba mě oslovila nejen smutkem, pomalými melodiemi, ale hlavně svojí uvěřitelností a opravdovostí. Letos panychida pokračuje. Pánové nadále rozvíjejí své pochmurné myšlenky a promítají je do svých tklivých melodií. Je brzy ráno a nad hřbitovem se vznáší mlha. Tohle je přesně melodický doom metal podle mého gusta. Podle tvého taky, viď, moje milá, která ležíš ve studené zemi? 


Psal jsem to již mnohokrát. Doom metal je velmi těžká disciplína. Nejen, že je náročný na hraní (v pomalosti vyniknou veškeré nesrovnalosti), ale hlavně je poznat, když jej kapela hraje srdcem. Smutek, tíseň, ani deprese, není vůbec lehké zhudebnit. MOTHER OF GRAVES ale tento dar mají. Ano, je to jako vždy o talentu, o touze přenést nás na druhou stranu. Cítím v kostech mráz a moje životní funkce se zpomalily na minimum. Stojím uprostřed davu, přesto sám. Nevnímám chaos všedních dní, ale všimnu si listí, které padá pomalu k zemi. Rád se toulám v lesích a pokaždé skončím na jednom opuštěném hřbitově. Čtu si jména na náhrobcích a představuji si, jaký asi měli pohřbení život a jak zemřeli. Užívám si dobře čitelný a bolestivý zvuk (mastering Dan Swanö) a cítím se stejně jako hříšník na obalu, který se přišel poklonit samotné Smrti (autorem je Caelan Stokkermans). Pokaždé, když je mi smutno a neznám důvod, pokaždé, když mi připadá, že jsou mraky příliš nízko, pokaždé, když beru do rukou žiletky, tak si pustím "The Periapt of Absence" a ve vnitřnostech se mi rozlije chladná velká síla. Najednou vím, že někde je světlo a naděje. Prosvítá mezi stíny. Až půjdu zítra zase navštívit tvůj hrob, tak budu vše vnímat jinak. Fanoušci třeba takových KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE, kterými se nechali pánové volně inspirovat, jistě moc dobře ví, o čem píšu. Někdy to trvá spoustu let, než se rány zacelí. Cítím prázdnotu, když pokládám květiny na pískovcový hrob. Sedávám ve stínu stoletých stromů a mluvím s tebou, jako bys byla ještě mezi námi. Klepou se mi ruce, přesto jsem silný. Melodic doom death metalové příběhy plné smutku, ztráty a beznaděje! Silná, pochmurná, záhrobní panychida!


Asphyx says:

Sometimes it takes many years for wounds to heal. I feel the emptiness when I lay flowers on a sandstone grave. I sit in the shade of hundred-year-old trees and talk to you as if you were still with us. My hands are shaking, I'm wrapped in my sadness. I seek the shade and wonder what it will be like when we meet again. I've had a razor in my hand many times, but I don't have the strength. Or do I? We die and we are born and in the end we are just a grey blur. I'm projecting my memories on the wall and listening to the new album by American darkies MOTHER OF GRAVES.

I discovered this pack for myself in 2022, when the band released their first full-length album "Where the Shadows Adorn" (review and interview linked at the bottom of the article). Their music appealed to me not only for its sad, slow melodies, but most importantly for its believability and genuineness. This year the panychida continues. The gentlemen continue to develop their somber thoughts and project them into their wistful melodies. It's early in the morning and a fog is hovering over the cemetery. This is exactly the melodic doom metal for my taste. Yours too, isn't it, my dear, who lies in the cold earth?


I have written this many times. Doom metal is a very difficult discipline. Not only is it demanding to play (all the irregularities stand out in the slowness), but you can especially tell when a band plays it with heart. Sadness, depression, even depression, is not easy to hum at all. But MOTHER OF GRAVES have this gift. Yes, it's as always about talent, about the desire to bring us to the other side. I feel a chill in my bones and my vital signs have slowed to a crawl. I stand in the middle of the crowd, yet alone. I don't notice the chaos of everyday life, but I do notice the leaves falling slowly to the ground. I like to wander in the woods and always end up in an abandoned cemetery. I read the names on the tombstones and imagine what life must have been like for those buried there and how they died. I enjoy the well-read and painful sound (mastering by Dan Swanö) and I feel just like the sinner on the cover who came to pay homage to Death himself (by Caelan Stokkermans). Every time I feel sad and don't know the reason, every time I feel like the clouds are too low, every time I pick up the razor blades I put on "The Periapt of Absence" and a cold great power spills in my gut. Suddenly I know there's light and hope somewhere. Shining through the shadows. When I go back to visit your grave tomorrow, I'll see things differently. Fans of such bands as KATATONIA, MY DYING BRIDE, OCTOBER TIDE, SWALLOW THE SUN, OPETH, MARCHE FUNEBRE, OFFICIUM TRISTE, which the gentlemen were freely inspired by, will know very well what I am writing about. Sometimes it takes many years for wounds to heal. I feel the emptiness when I lay flowers on a sandstone grave. I sit in the shade of hundred-year-old trees and talk to you as if you were still with us. My hands are shaking, yet I am strong. Melodic doom death metal stories full of sadness, loss and hopelessness! Strong, gloomy, beyond the grave panychida!


about MOTHER OF GRAVES on DEADLY STORM ZINE:




Track Listing:
1. Gallows
2. Shatter The Visage
3. A Scarlet Threnody
4. Apparition
5. The Periapt Of Absence
6. As The Earth Fell Silent
7. Upon Burdened Hands
8. Like Darkness To A Dying Flame

band:
Ben Sandman - Guitars
Chris Morrison - Guitars
Brandon Howe - Vocals, Keyboards
Corey Clark - Bass

sobota 26. října 2024

Recenze/review - ATARAXIE - Le Déclin (2024)


ATARAXIE - Le Déclin
CD 2024, Ardua Music & Weird Truth Productions

for english please scroll down

Vím, že se jednou rozplynu v temnotě. Jsem jedním z mnoha. Obyčejným číslem v davu. Přesto si myslím, že bych měl nalézt klid. Snažil jsem se nikomu neubližovat. Ale třeba se bojím zbytečně. Možná se jenom rozložím v zemi. Shniju a sežerou mě červi, úplně stejně jako ty, kteří byli celí život zlí a plní nenávisti. Přemýšlím o tom, když vstupuji do studeného jezera v horách, přemýšlím o tom, když poslouchám novou desku francouzských smutkařů ATARAXIE. Vznáším se na vlnách a zadržuji dech. 

Kolem mě plují nafouklá těla utopenců. Stromy se sklánějí skoro až k zemi a jsou tichým mementem. Zastavení, spočinutí. Uvědomění. Tichý šepot nemrtvých. Přesně taková slova mě napadají, když pomalu přidávám hlasitost. Surový death metal se zde potkává s doomovou pomalostí, s pochmurnými náladami. Mnohdy býváme až příliš zahleděni do sebe a nevidíme bolest ostatních. Zavírám oči a padám do hlubiny. Do kostí se mi dostává postupně chlad nicoty. 


"Le Déclin" je pro mě jednou z nahrávek, které mají ještě jeden rozměr. Nejedná se jenom o skvěle provedenou hudbu se spoustou pochmurných nápadů, ale také o názor, myšlenky. Jako když padá listí ze spálených stromů, jako když jdete tichou lesní pěšinou, jako když potkáte první mráz a čtete si dobrou knihu u ohně olizujícího včerejší den. Francouzi vás vezmou na výlet do vašeho vlastního nitra. Někdy bývá těžké vydržet sám se sebou, se svými démony. ATARAXIE je přesně tím druhem kapely, která vás donutí se zastavit. Zažíval jsem podobné pocity jako při meditacích. Pomalé, táhlé melodie jsou jako pradávná mantra. Opakující se motivy se mi zadřely hluboko do hlavy. Rád jsem se k desce vracel, obzvláště ve chvílích, když venku pršelo a déšť bubnoval na okno. Jakoby mi kapela nastavila zrcadlo, ve kterém se odráží můj vlastní pokřivený obraz. Pokud máte rádi kapely jako diSEMBOWELMENT, EVOKEN, ESOTERIC, CATHEDRAL, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE a INCANTATION, tak by se vám mohlo líbit i tohle nové album. Je totiž po okraj narvané bolestí, smutkem, utrpením. Uvědomujete si, že už dávno nežijeme své vlastní životy? Sdílíme svoje svědomí a cítíme se nadopováni vlastní hloupostí. Netuším, jak z toho ven a ani ATARAXIE nedávají rozhřešení. A tak zase jednou vypínám všechny sítě světa a vydávám se do lesů. Až k jezeru. Vím, že se jednou rozplynu v temnotě. Jsem jedním z mnoha. Obyčejným číslem v davu. Přesto si myslím, že bych měl nalézt klid. I stane se. Funeral doom death metalový obřad, na kterém bude vaše duše roztrhána na kusy! Zrcadlo nastavené našemu vlastnímu smutku!


Asphyx says:

I know that one day I'll disappear into the darkness. I am one of many. A mere number in the crowd. Yet I think I should find peace. I tried not to hurt anyone. But maybe I'm afraid for nothing. Maybe I'm just gonna decompose in the ground. I'll rot and be eaten by worms, just like those who have been evil and full of hate all their lives. I think about it when I step into a cold lake in the mountains, I think about it when I listen to the new record by French mourners ATARAXIE. I float on the waves and hold my breath.

The bloated bodies of drowning men float around me. The trees lean almost to the ground, a silent memento. A pause, a rest. Awareness. The quiet whisper of the undead. Those are the words that come to mind as I slowly turn up the volume. Raw death metal meets doomy slowness, with sombre moods. Often we are too inward looking to see the pain of others. I close my eyes and fall into the depths. The coldness of nothingness gradually gets into my bones.


"Le Déclin" is for me one of the recordings that have another dimension. It's not just about well performed music with lots of gloomy ideas, but also about opinion, thoughts. Like when the leaves fall from the burnt trees, like when you walk through a silent forest path, like when you meet the first frost and read a good book by the fire licking yesterday's day. The French take you on a journey into your own heart. Sometimes it's hard to stand alone with yourself, with your demons. ATARAXIE is exactly the kind of band that makes you stop. I experienced similar feelings to meditations. The slow, drawn-out melodies are like an ancient mantra. The repetitive motifs drilled deep into my head. I loved coming back to the record, especially when it was raining outside and the rain was drumming on the window. It was as if the band had set up a mirror to reflect my own distorted image. If you like bands like diSEMBOWELMENT, EVOKEN, ESOTERIC, CATHEDRAL, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE and INCANTATION, you might also like this new album. It's filled to the brim with pain, sadness, suffering. Do you realise that we're not living our own lives anymore? We share our consciences and feel fed up with our own stupidity. I have no idea how to get out of it, and even ATARAXIE doesn't give absolution. And so once again I turn off all the networks of the world and head into the woods. To the lake. I know that one day I'll disappear into the darkness. I am one of many. A mere number in the crowd. Yet I think I should find peace. And I will. A funeral doom death metal ceremony where your soul will be torn apart! A mirror held up to our own sadness!



Recenze/review - ATARAXIE - Résignés (2019):



TRACKLIST
1. Le Déclin
2. Vomisseurs De Vide
3. Glory Of Ignominy
4. The Collapse

LINE-UP
Frédéric Patte-Brasseur - Guitar
Hugo Gaspar - Guitar
Jonathan Théry - Bass / Vocals
Julien Payan - Guitar
Pierre Sénécal - Drums

středa 23. října 2024

Recenze/review - BARATHRUM - Überkill (2024)


BARATHRUM - Überkill
CD 2024, Hammer of Hate

for english please scroll down

Odkrývám další vrstvu prachu a přemýšlím, co mě čeká. Starodávný hrob, daleko na severu, pod kostelem, který byl několikrát znesvěcený. Slýchávám tu různé podivné zvuky, lekám se každého stínu a poslouchám u toho nové album legendárních finských black metalistů BARATHRUM. Kapely, která stála na počátku tohoto stylu a datuje svůj vznik do roku 1991. Letos se vrátila, aby nás opět všechny zahalila do krvavé mlhy. Stačilo mi několik prvních tónů a věděl jsem, že jsem ztracen.

Do kostí mi pronikl chlad a temnota. Ožívaly přede mnou starodávné přízraky. Bestie, o kterých jste si mysleli, že už jsou dávno mrtvé. Kombinace ostrého black metalu a doomových pasáží, síry i melancholie, mi dělají opět velmi dobře. Je to jasný rukopis, originalita, schopnost zaseknout do mě svůj dráp, která propůjčuje téhle smečce status legendy. Novinka je skvělá po všech stránkách. 

Poslouchat nové album je jako návštěva starého pohřebiště v temných lesích. Uprostřed ničeho se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Když poslouchám album "Überkill" tak přede mnou vše znovu ožívá. Slyším nářek obětí, cítím ve vzduchu pach krve, odříkávám obrácené modlitby. Co se týká formálních věcí, jako je zvuk, obal a celkové provedení, tak je vše v nejlepším pořádku. Jsem starý pes, který dokáže podobné věci ocenit. Líbí se mi, že se Finové, v rámci svých vlastních stylových zákonů, vyvíjejí. Album tak není jen dalším zásekem v řadě, ale živoucím organizmem. Pokud jste někdy navštívili v noci starou márnici nebo sestoupili do temných katakomb, určitě víte, o čem píšu. Nové album je chladné na povrchu a žhnoucí uvnitř. Je ukováno z té nejkvalitnější oceli a hoří jasným plamenem. Oceňuji i takový ten složitě popsatelný heavy efekt, který v sobě deska obsahuje. Zkrátka a dobře, BARATHRUM nejsou jen starou kapelou, která nahrála další album v řadě. Naopak, jsou stále uvěřitelní, živoucí, reální. Povedlo se jim mě přesvědčit na svou stranu. Už se těším, až přijde zima a ochladí se. Myslím si totiž, že v temné noci a na sněhu, hluboko v lesích, vynikne nová nahrávka nejvíce. Navíc, a to je pro mě samozřejmě nejdůležitější, se novinka velmi dobře poslouchá a rád se k ní vracím. Odkrývám další vrstvu prachu a přemýšlím, co mě čeká. Starodávný hrob, daleko na severu, pod kostelem, který byl několikrát znesvěcený. Slýchávám tu různé podivné zvuky, lekám se každého stínu a poslouchám u toho nové album legendárních finských black metalistů BARATHRUM. Okultní, starodávný black doom metalový rituál! Chladné ozvěny démonů temnoty! 


Asphyx says:

I uncover another layer of dust and wonder what's in store for me. An ancient grave, far to the north, under a church that has been desecrated several times. I hear all sorts of strange noises, startle at every shadow and listen to the new album by legendary Finnish black metallers BARATHRUM. The band that stood at the beginning of this style and dates its formation to 1991. This year they came back to envelop us all in a bloody fog again. Just the first few notes and I knew I was lost.

Coldness and darkness seeped into my bones. Ancient ghosts came to life before me. Beasts you thought were long dead. The combination of sharp black metal and doom passages, sulphur and melancholy, make me feel very good again. It's the clear signature, the originality, the ability to sink its claw into me that lends this pack legendary status. The novelty is great in every way. 


Listening to the new album is like visiting an old burial ground in the dark woods. In the middle of nowhere, bloody rituals once took place. When I listen to "Überkill", everything comes alive again. I hear the wailing of the victims, I smell the blood in the air, I say the prayers in reverse. As far as formal things like the sound, the cover and the overall performance are concerned, everything is in the best order. I'm an old dog who can appreciate such things. I like that the Finns, within their own stylistic laws, are evolving. This way the album is not just another hit in a row, but a living organism. If you've ever visited an old morgue at night or descended into the dark catacombs, you'll know what I'm writing about. The new album is cool on the surface and glowing on the inside. It's forged from the finest steel and burns with a bright flame. I also appreciate the kind of hard-to-describe heavy effect that the album contains. In short, BARATHRUM aren't just an old band that recorded another album in a row. On the contrary, they are still believable, alive, real. They managed to convince me to their side. I can't wait for winter to come and cool down. Because I think that in the dark night and in the snow, deep in the woods, the new record will stand out the most. Moreover, and this is of course the most important thing for me, the new record is very easy to listen to and I like to come back to it. I uncover another layer of dust and wonder what lies ahead. An ancient grave, far to the north, under a church that has been desecrated several times. I hear all sorts of strange noises, I'm scared of every shadow, and I listen to the new album by legendary Finnish black metallers BARATHRUM. Occult, ancient black doom metal ritual! Cold echoes of the demons of darkness!


Tracklist:
Side A
1. Death by Steel 04:32
2. Mountain of Bones 04:33
3. Spark Plugs of Purgatory 04:00
4. Black Magick Rites03:22
5. Ritual Murder 03:44

Side B
6. White Red Black and Pale 04:24
7. Denial of God 03:45
8. Dark Sorceress 07:06
9. Überkill 04:59


neděle 29. září 2024

Recenze/review - VØLUS - Merciful the Dying Light (2024)


VØLUS - Merciful the Dying Light
CD 2024, Vargheist Records

for english please scroll down

Nad hřbitovem září měsíc a v dálce vyjí vlci. Probudil jsem se uprostřed tmy a mé kroky mě zavedly až sem, na starodávné pohřebiště. Čtu si v jazycích, kterým normálně nerozumím a nasávám pach smrti. Měli by tu být pohřbeni prokletí. Otevírám první hrob, vytahuji ven rakev pokrytou plísní a hnilobou. Rezavé hřeby, zatlučené kdysi do dřeva, nechtějí povolit. Když se mi to konečně povede, spatřím zcela neporušené tělo. Mrtvola by se měla rozpadat v prach, ale není tomu tak. Usměje se na mě a prokousne mi hrdlo.

K americkým VØLUS se letos dostávám poprvé. Ihned jsem si sehnal celou jejich diskografii. Jedná se totiž o hnilobný death black metal, s příměsí disonance a mrtvolné progresivity. Venku opravdu svítí měsíc a v dálce vyjí vlci. Je hluboká noc a já pomalu přidávám hlasitost. Najednou jsem na staré obrácené černé mši a modlím se k temným silám. 


Jediným členem kapely je Justin Genoble, který je podepsán pod veškerými nástroji i vokálem. Fanoušci dostanou pestrou směs, umíchanou z  těch nejohavnějších ingrediencí. Pokud rádi a často trávíte svůj čas v absolutní tmě a s chutí vyhledáváte undergroundovou hudbu, potom jste zde správně. Zazní odkazy nejen na již zmiňovaný black a death metal, ale také doom, noise, grindcore. Justin nám letos umíchal koktejl, který když vypijete, tak se ocitnete v jiné, děsivější dimenzi, než je současný podivný svět. Vydáte se na výlet do záhrobí, potkáte pradávné mýty, krvelačné vampýry, proletíte se temným vesmírem, abyste nakonec našli místo ve staré Mezopotámii. Oceňuji způsob i provedení celé desky, líbí se mi Justinův přístup. Nebojí se experimentovat, objevovat nová zákoutí i směry. Každým dalším poslechem objevuji nové pasáže a momenty. Stávám se postupně nemrtvým, čtu si tajemná slova napsaná krví na starém papyru. Historie lidstva je propletená zlem i věcmi, mezi nebem a zemí, které nedokážeme pochopit. VØLUS jsou tu od toho, aby nám je svojí hudbou přiblížili. Nutno rovnou dodat, že to dělají způsobem, který vás nenechá ani chvilku v klidu. Do mě osobně třeba ihned zasekli svůj dráp a těšil jsem se, až se setmí a ochladí. V noci, uprostřed starého opuštěného hřbitova, když v dálce vyli vlci, vyniklo jejich nové album "Merciful the Dying Light" nejvíce. Zhasněte všechna světla a nechte se unášet po řece smrti do záhrobí. Mýtický, okultní, děsivý black death metal, který vás přenese do země nekonečných stínů! Démoni touží po krvi! 



Asphyx says:

The moon shines over the cemetery and wolves howl in the distance. I woke up in the middle of the dark and my steps led me here, to an ancient burial ground. I read in languages I don't normally understand and I take in the smell of death. The cursed should be buried here. I open the first grave, pulling out a coffin covered in mould and rot. The rusty nails, once hammered into the wood, refuse to loosen. When I finally do, I see a fully intact body. The corpse should be crumbling into dust, but it isn't. He smiles at me and bites my throat.

This is the first time I've been to the American VØLUS this year. I immediately got their entire discography. This is rotten death black metal, with a dash of dissonance and deadpan progressiveness. The moon is really shining outside and wolves are howling in the distance. It's deep night and I'm slowly turning up the volume. Suddenly I'm at the old inverted black mass, praying to the dark forces. 


The only member of the band is Justin Genoble, who is signed on all instruments and vocals. Fans will get a varied mix, blended from the nastiest of ingredients. If you like to spend your time in absolute darkness and often seek out underground music with gusto, then you've come to the right place. There will be references not only to the already mentioned black and death metal, but also doom, noise, grindcore. This year Justin has mixed us a cocktail that, if you drink it, you will find yourself in a different, scarier dimension than the current strange world. You'll take a trip to the beyond, encounter ancient myths, bloodthirsty vampires, fly through a dark universe to eventually find a place in ancient Mesopotamia. I appreciate the manner and execution of the whole album, I like Justin's approach. He's not afraid to experiment, to explore new corners and directions. With each new listen I discover new passages and moments. I gradually become undead, reading the mysterious words written in blood on old papyrus. The history of mankind is intertwined with evil and things between heaven and earth that we cannot comprehend. VØLUS are here to bring them to us with their music. It should be added that they do it in a way that won't leave you in peace for a moment. For example, they immediately stuck their claw into me personally and I was looking forward to it getting darker and colder. At night, in the middle of an old abandoned graveyard, with wolves howling in the distance, their new album "Merciful the Dying Light" stood out the most. Turn off all the lights and let yourself drift down the river of death to the afterlife. Mythical, occult, terrifying black death metal that will transport you to the land of endless shadows! Demons thirst for blood!


TRACK LIST:
1) Crowns of Ulthar
2) Sanity Forsaken
3) Blasphemies Infernal Strife
4) Merciful the Dying Light
5) Hissing Dissent
6) Revengeance of Blood
7) Between Two Fires

band:
Justin Vølus - Vocals, Lyrics and Instruments (everything)

Mixing and Mastering - Justin Vølus
Artwork - Alex Shadrin



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine