DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdoom metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 3. února 2025

Recenze/review - PILLAR OF LIGHT - Caldera (2024)


PILLAR OF LIGHT - Caldera
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Vnitřnosti v jednom ohni, bolest hlavy, rozbité zrcadlo. Jako byste se brodili po kolena v těžkém bahně, byli stahováni dolů, do bažiny. Nepomáhají léky, ani terapie. Děsí vás zvuky, světlo, připadáte si jako prokletí. Kdo to nezažil, ať hodí kamenem. Nevím jak vám, ale mě v podobných momentech pomáhá hudba. PILLAR OF LIGHT ze Detroitu jsem začal poslouchat jednoho mlhavého rána, když jsem šel do práce.

Kolem mě stály, jako nějaké divné svědomí, tiché budovy továren. Moji duši sevřel smutek a naplno jsem si vychutnával sludge doom metal v zajímavé a neotřelé podobě. Naléhavost, ano, to je první slovo, které mě napadlo. Z nebe začal padat černý déšť. Zbývali snad už jen oběšenci na stromech. Samota je stav duše, to jednou napsal nějaký moudrý člověk. Je prostou pravdou že nové album "Caldera" si nejvíce vychutnám sám, odstřižen od současného podivného světa. 


Vždycky se mi líbila protiváha světla a tmy. To jemné balancování na hraně. Co je vlastně dobro a co už je zlé? Mám rád muziku, která ve mě dokáže probudit nějaké emoce, nabije mě energií. V případě PILLAR OF LIGHT se jedná o velmi pochmurnou záležitost. Přesto, i když vám to možná přijde divné, zde cítím, vnímám pozitivní energii. Naději, která jak známo vždycky umírá jako poslední. Co se týká formálních věcí jako jsou zvuk, obal, celkové provedení i produkce, vše je v absolutním pořádku. Pokud chcete, abych k někomu hudbu téhle smečky přirovnal, napsal bych jména jako CULT OF LUNA, AMENRA, GOD´S TOWER, NEUROSIS. Samozřejmě, kapela se snaží přijít s vlastními nápady a invencí. Musím rovnou dodat, že se jim to daří na výbornou. Pokud vám bude jednou připadat zase svět jako místo, na kterém nechcete žít, dejte si několikrát po sobě tohle album do přehrávače. Vaše mysl se uklidní a možní začnete zpívat spolu s kapelou texty, které v sobě mají hloubku. Doporučuji k bližšímu prostudování. Ne, kapela vám nedá rozhřešení, ale rozhodně se u téhle hudby uklidníte. Bude to chvilku trvat, pravděpodobně vás to bude hodně bolet, ale nakonec dojdete do konce. Pamatujte ale na to, že i cesta může být někdy cílem. Dovedu si představit malý klub někde na periferii města, šedivý a začouzený. Na pódiu stojí tahle kapela a vy si naplno vychutnáváte veškeré emoce, tenzi, která k vám ztéká. Nezbývá nic jiného, než vám nové album doporučit. Určitě znáte ty momenty, kdy na vás začne pomalu padat splín. Vyhledáváte temný stín, sedáváte na chladných místech a máte neodbytný pocit, že vás něco drásá zevnitř. Naléhavý, bolestivý doom sludge metal, po okraj narvaný bolestí, smutkem, melancholií i tmou! Naděje zemřela ve světle času! Nebo ne? 

Asphyx says:

I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, sit in cold places and have the insistent feeling that something is tugging at you from within. Guts on fire, a headache, a broken mirror. It's as if you're wading knee-deep in heavy mud, being pulled down into a swamp. Medication doesn't help, nor does therapy. You're frightened by the sounds, the light, you feel cursed. Anyone who hasn't experienced it should throw a stone. I don't know about you, but music helps me in moments like this. I started listening to Detroit's PILLAR OF LIGHT one foggy morning on my way to work.

Around me, like some strange conscience, stood the silent buildings of factories. Sadness gripped my soul and I fully enjoyed sludge doom metal in an interesting and novel form. Urgency, yes, that's the first word that came to mind. Black rain began to fall from the sky. All that was left were the hanged men in the trees. Loneliness is a state of mind, a wise man once wrote. It's a simple truth that I enjoy the new album "Caldera" most alone, cut off from the strange world of today.


I've always liked the juxtaposition of light and dark. That delicate balancing on the edge. What is good and what is evil anymore? I like music that can awaken some emotion in me, energize me. In the case of PILLAR OF LIGHT it is a very gloomy affair. Yet, even though it may seem strange to you, I feel, I perceive positive energy here. Hope, which, as we know, always dies last. As far as formal things like sound, cover, overall performance and production are concerned, everything is absolutely fine. If you want me to compare the music of this pack to someone, I would write names like CULT OF LUNA, AMENRA, GOD'S TOWER, NEUROSIS. Of course, the band tries to come up with their own ideas and inventiveness. I have to add right away that they are doing it very well. If one day the world will seem like a place you don't want to live in again, put this album in your player several times in a row. Your mind will calm down and you might start singing along with the band with lyrics that have depth to them. I recommend a closer study. No, the band won't give you absolution, but you will definitely calm down with this music. It will take a while, and it will probably hurt a lot, but eventually you'll get to the end. But remember, sometimes the journey can be the destination. I can imagine a small club somewhere on the outskirts of town, grey and dingy. There's this band on stage, and you're fully enjoying all the emotions, the tension that's flowing towards you. I have no choice but to recommend the new album to you. I'm sure you know those moments when the full moon starts to slowly fall on you. You seek out the dark shadows, you sit in cold places and you have the insistent feeling that something is tearing you up inside. Urgent, painful doom sludge metal, filled to the brim with pain, sadness, melancholy and darkness! Hope died in the light of time! Hasn't it?



Track Listing -
1.Wolf To Man
2.Leaving
3.Spared
4.Eden
5.Infernal Gaze
6.Unseeing
7.Certain End

Line up -
Aaron Whitfield - Vocals, Lyrics, Synths
Alex Kennedy - Guitars, Synths
Scott Christie - Guitars
James Obenour - Bass
Eric Scobie - Drums

Artwork by Mariusz Lewandowski


sobota 25. ledna 2025

Interview - ONIROPHAGUS - Freezing, dark and thrilling doom death metal that will take you to the depths!


Interview with doom death metal band from Spain - ONIROPHAGUS.

Answered Eduardo Jiménez Castro (Paingrinder - vocals), thank you!

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

Ave ONIROPHAGUS! Hello to the Catalan underground. I hope all is well with you. It should be, you have the third long-playing great album of your career this year. I have to admit, it literally drove me up the wall. It's dark, it's energetic, it cuts with a knife edge. It's very telling that you've done a great job and a great deal of talent too. How do you feel about the new record in relation to your debut? Where did you want to go and how do you think the recordings are different?

Hi Jakub. First of all, thank you very much for the interview. We have been following your webzine for years. We are glad you liked our latest work. A lot has happened since Defiler Of Hope, our first EP, and I think that with the passing of time you can notice a certain evolution in our compositions. We remain faithful to our style, but it is true that we have been incorporating new elements and the songs are much more complex than in our beginnings. This is partly due to the fact that the band is completely reformed. The three founders are still in it, but Obszen (Guitar), Sir Bellum (Guitar) and Chaos Reaver (Bass) have been incorporated and much of Revelations from the void is thanks to them.

RFTV is a return to our roots, much more Death Metal than Endarkenment, but at the same time something fresh and new. In the vocals I have experimented with several new registers that give more life to the album. We have also squeezed the three guitars to the maximum and then the mastering by Jaime Gómez Arellano.


"Revelations From the Void" contains all the attributes of good death and doom metal. For me personally, it is a record that I love to come back to. How was it made? How do you compose new material ONIROPHAGUS?

We compose on a rhythmic base and little by little we form the song. Sometimes we improvise on that base in the rehearsal room and interesting things come out.

What we always have clear is that the last song of the album has to be long, containing absolutely everything and above all an epic ending that keeps the listener in suspense. That's the best way for an album to be remembered!

Another idea that we had clear in the composition of the album, is that it should go from less to more. It is a concept album that tells a story, and as in the movies, the pace should be accelerated until it reaches its climax.

Who is signed for recording and mastering? I have to confirm that the sound literally kills. It still makes me turn up the volume on the hi-fi tower. You have a sound that is harsh, raw and at the same time dark and animalistic. How was it working with you? What studio did you record in and how did everything go?

The recording was done at Moontower Studios by Javi Félez, an old friend who is responsible for all our recordings.

But this time the mastering was by Jaime Gómez Arellano, a real beast in charge of mastering bands like Behemoth, Grave Miasma, Primordial and many more.

Javi has known us for many years and knew how a Death Doom album should sound. At first he was going to master it himself, but Javi advised us to talk to Jaime for the mastering.

The result is explosive, we have never sounded so fucking good.


An integral part and kind of an extra bonus for fans today is the CD. You released it on the Personal Records label and it comes with a demonic cover. The author is Paolo Ricardi. How did you choose the motif and how does it relate to the music on the release?

Paolo is one of our favorite artists and we wanted to work with him for our latest work.

We wanted him to paint our vision of the Onirophagus, that cosmic beast that feeds on our dreams. Our idea of the Onirophagus was perfect for him, as he tends to use a lot of vortexes with eyes and teeth.

He asked us a couple of questions about the sketch and the paint color, and little by little he was sending us pictures of the process.

We are very happy to have worked with him. One of the best artists of our time and a really cool Heavy Metal fan.

I've been roaming the underworld for over thirty years and I actually go to Spain for music just in case. I think we have similar moods and tastes when it comes to metal. I like your bands a lot (DECAPITATED CHRIST, GRAVEYARD are great!) and I follow your scene very closely. Maybe I'm even a bit envious of you, we only have a few death metal bands in our country that are worth it. What do you explain that death metal is so successful in your country? How do you perceive your scene, fans, labels?

It's funny that you name Decapitated Christ, because I'm the former singer of the band, since I recorded four albums with them, haha.

The Spanish underground is in great health these days, for example bands like Balmog, Lóstregos, Estertor (my other Thrash Death band), Nuclear Revenge, Osserp, Jade, etc. Here in Spain there is a lot of fanaticism for extreme metal, but only at underground level, since the big festivals in our country are more focused on traditional Metal.

Luckily lately there are some underground extreme metal associations that organize extreme metal festivals like Black Templar, Blood Covenant, Necesse Mori or Fortalessa and also annual Extreme Metal Fairs.

But as I say, it is more at the underground level, where I think it should stay. Let's be few but good.


You play doom death metal influenced by the old school. Nowadays a band can't really avoid comparisons, but I would like to know how the idea to start ONIROPHAGUS came about, who was and is your role model and where you want to take your band? Are you tempted by big festivals abroad, for example, are you willing to go on tour with a more famous pack?

Onirophagus was born in 2011 with the idea of doing a tribute to bands like old My Dying Bride, Anathema, Paradise Lost, etc. Something new but without losing that old school essence.

The old influences are always there, but we are a band that loves to buy new music and discover new bands. From those bands we also learn and see possibilities to incorporate current stuff into our compositions. For example the darkness of Venenum in their evil riffs, Krypts, Chaotian, also inspire our music.

We would love to play some big festival, but we are more comfortable in an underground circuit or festivals like Party San. But we never rule out an offer to tour with some cool band.

When I started my site seven years ago, I had a vision of trying to support bands that I thought weren't as visible. Let the world know about them. I think I've been pretty successful, at least by the response. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label or do you send out CDs yourself for various reviews? I buy albums that I really enjoy, for example. How are you? Are you also a fan who likes to support your colleagues often? Do you go to concerts? Do you party?

We have been following Deadly Storm for years, and we love what you do and the support you give us for underground metal!

Personal Records is doing a great job of promotion and we are reaching media outlets all over the world, but unfortunately promotions don't reach everywhere and we always try on our own to send out cds to try to reach other places. That also helps the band and the label, the further you go the more exposure you get.

I am a big buyer of music, both vinyl and CD. Every month I buy a lot of records, both underground bands and more mainstream bands. The last vinyls I bought were Cancer's Death Shall Rise, Therion's Of Darkness and Blood Incantation's latest album.

Of course, we go to concerts a lot. Luckily in Barcelona every week you can find an Underground concert of any style, that's why we know a lot of people, because we are always partying.


On the one hand, bands today have a lot of opportunities to make their presence known, but on the other hand, there are a huge number of bands and fans get lost in them. A lot of people just download mp3s from the internet and instead of going to a gig they spit venomous spittle on Facebook. How does modern technology affect you as ONIROPHAGUS? What do you think about downloading music, google metal, streaming music etc.?

Unfortunately not everybody is like us. People who support bands and buy material.

Social networks are a double-edged sword. If you don't have networks, you don't exist, you are nobody, but nevertheless anyone can download your music and do with it what they want.

I don't see bad that they download our album, but if you really like what you hear, buy it later, support the band and go to a fucking concert!

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it, is it more of a philosophy and lifestyle for them or "just" relaxation. What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

For me Death/Doom is a liberation. Something that unties you from reality and conveys many kinds of feelings.

It's a music where you can express pain, despair but also beauty.

That's why I consider it a liberation, because thanks to Onirophagus I can express all the darkness we have inside and turn it into music.

 

Finally, a classic but important question. What are ONIROPHAGUS planning in the coming months? Where can we see you in concert and when will you visit the Czech Republic?

Next January 25th we will present the album in an underground festival, the Kanya. And we intend to do a mini tour in Spain.

I would love to play in Czech Republic as it is a country I love. I've been 5 times in Praha and of course in Kutna Hora.

If you know of any promoter, recommend them to take us there so we can have some beers and Goulash!

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album a lot of success and may the ranks of your fans expand as much as possible. I'll be looking forward to seeing you live somewhere and may you do well both musically and on a personal level. I'm gonna go shove "Revelations From the Void" in my head again!

Thank you very much Jakub, for your unconditional support to the underground and for your words with our new work.

I hope that in the not too distant future we can meet and have those beers.

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - ONIROPHAGUS - Mrazivý, temný a drásavý doom death metal, který vás strhne do hlubiny!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou ze Španělska - ONIROPHAGUS.

Odpovídal Eduardo Jiménez Castro (Paingrinder - zpěv), děkujeme!

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

Ave ONIROPHAGUS! Zdravím do katalánského undergroundu. Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos třetí dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Ahoj Jakube. Především ti moc děkuji za rozhovor. Váš webzine sledujeme již několik let. Jsme rádi, že se vám naše poslední práce líbila. Od Defiler Of Hope, našeho prvního EP, se toho hodně událo a myslím, že s odstupem času je v našich skladbách patrný určitý vývoj. Zůstáváme věrní našemu stylu, ale je pravda, že do něj začleňujeme nové prvky a písně jsou mnohem komplexnější než v našich začátcích. Částečně je to dáno tím, že se kapela kompletně zreformovala. Zůstali v ní tři zakladatelé, ale začlenili se do ní Obszen (kytara), Sir Bellum (kytara) a Chaos Reaver (basa) a velká část Revelations from the void vznikla právě díky nim.

RFTV je návrat ke kořenům, mnohem více deathmetalový než Endarkenment, ale zároveň něco nového a svěžího. Ve vokálech jsem experimentoval s několika novými rejstříky, které albu dodávají více života. Také jsme maximálně vyždímali tři kytary a pak mastering, který provedl Jaime Gómez Arellano.


„Revelations From the Void“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a doom metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál ONIROPHAGUS?

Skládáme na rytmickém základě a postupně tvoříme píseň. Někdy na tomto základu ve zkušebně improvizujeme a vznikají zajímavé věci.

Vždycky máme jasno v tom, že poslední píseň alba musí být dlouhá, musí obsahovat úplně všechno a hlavně epický závěr, který posluchače udrží v napětí. To je nejlepší způsob, jak si album zapamatovat!

Další myšlenka, kterou jsme měli při skládání alba jasnou, je, že by mělo jít od méně k více. Je to koncepční album, které vypráví příběh, a stejně jako ve filmech by se mělo tempo zrychlovat, dokud nedosáhne svého vyvrcholení.

Kdo je podepsán pod nahráváním a masteringem? Musím potvrdit, že zvuk doslova zabíjí. Pořád mě to nutí na hi-fi věži přidávat volume. Máte zvuk, který je krutý, surový a zároveň temný a živočišný. Jak se vám spolupracovalo? V jakém studiu jste nahrávali a jak vše probíhalo?

Nahrávání probíhalo ve studiu Moontower Studios u Javiho Féleze, našeho starého přítele, který je zodpovědný za všechny naše nahrávky.

Tentokrát se však o mastering postaral Jaime Gómez Arellano, skutečná bestie, která má na starosti mastering kapel jako Behemoth, Grave Miasma, Primordial a mnoha dalších.

Javi nás zná už mnoho let a věděl, jak má znít album Death Doomu. Nejdřív ho chtěl masterovat sám, ale Javi nám poradil, abychom se na mastering obrátili na Jaimeho.

Výsledek je výbušný, nikdy jsme nezněli tak kurevsky dobře.


Nedílnou součástí a jakýmsi bonusem navíc je pro fanoušky dnes CD. Vy jste jej vydali u labelu Personal Records a je opatřeno démonickým obalem. Autorem je Paolo Ricardi. Jak jste motiv vybírali a jak souvisí s hudbou na novince?

Paolo je jedním z našich oblíbených umělců a my jsme s ním chtěli spolupracovat na naší nejnovější práci.

Chtěli jsme, aby namaloval naši vizi Onirofága, té vesmírné bestie, která se živí našimi sny. Naše představa Onirofága pro něj byla ideální, protože má tendenci používat hodně vírů s očima a zuby.

Zeptal se nás na pár otázek ohledně náčrtu a barvy a postupně nám posílal obrázky z procesu.

Jsme velmi rádi, že jsme s ním mohli spolupracovat. Jeden z nejlepších umělců současnosti a opravdu skvělý fanoušek heavy metalu.

Toulám se podsvětím již přes třicet let a do Španělska si chodím pro muziku vlastně na jistotu. Myslím, že máme podobnou náturu i vkus, co se týká metalu. Mám vaše kapely hodně rád (DECAPITATED CHRIST, GRAVEYARD jsou výborní!) a pečlivě sleduji vaši scénu. Možná vám i trošku závidím, my máme u nás jen pár death metalových smeček, které stojí za to. Čím si to vysvětluješ, že zrovna u vás se death metalu tolik daří? Jak vnímáš vaši scénu, fanoušky, labely?

Je vtipné, že jmenuješ Decapitated Christ, protože já jsem bývalý zpěvák této kapely, protože jsem s nimi nahrál čtyři alba, haha.

Španělský underground je v současnosti ve skvělé kondici, například kapely jako Balmog, Lóstregos, Estertor (moje další thrash deathová kapela), Nuclear Revenge, Osserp, Jade atd. Tady ve Španělsku panuje velký fanatismus pro extrémní metal, ale jen na úrovni undergroundu, protože velké festivaly u nás jsou zaměřené spíš na tradiční metal.

Naštěstí v poslední době existuje několik undergroundových extrémně metalových sdružení, která pořádají extrémně metalové festivaly jako Black Templar, Blood Covenant, Necesse Mori nebo Fortalessa a také každoroční extrémně metalové akce.

Ale jak říkám, je to spíš na úrovni undergroundu, kde by to podle mě mělo zůstat. Ať je nás málo, ale ať je to dobré.


Hrajete doom death metal ovlivněný starou školou. Dnes se vlastně kapela nemůže vyhnout srovnání, mě by ale zajímalo, jak vlastně vznikl nápad založit ONIROPHAGUS, kdo byl a je vaším vzorem a kam vaši kapelu chcete posunout? Lákají vás třeba velké zahraniční festivaly, jste ochotni vyrazit na turné s nějakou slavnější smečkou?

Onirophagus vznikli v roce 2011 s myšlenkou vzdát hold kapelám jako My Dying Bride, Anathema, Paradise Lost atd. Něco nového, ale bez ztráty té oldschoolové podstaty.

Staré vlivy tam vždycky jsou, ale my jsme kapela, která ráda kupuje novou hudbu a objevuje nové kapely. Od těch kapel se také učíme a vidíme možnosti, jak do našich skladeb zakomponovat aktuální věci. Například temnota Venenum v jejich ďábelských riffech, Krypts, Chaotian, také inspirují naši hudbu.

Rádi bychom si zahráli na nějakém velkém festivalu, ale víc nám vyhovuje undergroundový okruh nebo festivaly jako Party San. Nikdy ale nevylučujeme nabídku na turné s nějakou skvělou kapelou.

Když jsem před sedmi lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Deadly Storm sledujeme už léta a jsme rádi za to, co děláte, a za podporu, kterou nám poskytujete pro undergroundový metal!

Personal Records odvádí skvělou práci v propagaci a dostáváme se do médií po celém světě, ale bohužel propagace nedosáhne všude a my se vždy snažíme na vlastní pěst rozesílat CD, abychom se pokusili dostat do dalších míst. To taky pomáhá kapele i vydavatelství, čím dál se dostanete, tím víc se zviditelníte.

Jsem velký kupec hudby, a to jak vinylů, tak CD. Každý měsíc si koupím spoustu desek, a to jak undergroundových kapel, tak i těch mainstreamovějších. Poslední vinyly, které jsem si koupil, byly Death Shall Rise od Cancer, Of Darkness od Therion a poslední album Blood Incantation.

Samozřejmě hodně chodíme na koncerty. V Barceloně naštěstí každý týden najdeš nějaký undergroundový koncert jakéhokoli stylu, proto se s hodně lidmi známe, protože pořád paříme.


Na jednou stranu má dnes kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo návštěvy koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako ONIROPHAGUS ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Bohužel ne všichni jsou jako my. Lidé, kteří podporují kapely a kupují si materiál.

Sociální sítě jsou dvousečná zbraň. Pokud sítě nemáte, neexistujete, jste nikdo, ale přesto si vaši hudbu může kdokoli stáhnout a dělat si s ní, co chce.

Nevidím špatně, že si stahují naše album, ale pokud se vám opravdu líbí, co slyšíte, kupte si ho později, podpořte kapelu a jděte na zasraný koncert!

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death/doom metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

Death/Doom je pro mě osvobozením. Něco, co vás odpoutává od reality a přináší mnoho druhů pocitů.

Je to hudba, ve které můžete vyjádřit bolest, zoufalství, ale i krásu.

Proto ji považuji za osvobození, protože díky Onirophagus mohu vyjádřit všechnu temnotu, kterou v sobě máme, a proměnit ji v hudbu.

 

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají ONIROPHAGUS v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě a kdy navštívíte Českou republiku?

Příští rok 25. ledna představíme album na undergroundovém festivalu Kanya. A máme v úmyslu udělat mini turné po Španělsku.

Rád bych si zahrál v České republice, protože je to země, kterou mám rád. Byl jsem pětkrát v Praze a samozřejmě v Kutné Hoře.

Jestli víte o nějakém promotérovi, doporučte mu, aby nás tam vzal, abychom si mohli dát pivo a guláš!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Revelations From the Void“ zase narvat do hlavy!

Děkujeme ti, Jakube, za tvou bezvýhradnou podporu undergroundu a za tvá slova k naší nové práci.

Doufám, že se v nepříliš vzdálené budoucnosti budeme moci setkat a dát si ta piva.

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025):

čtvrtek 16. ledna 2025

Recenze/review - ONIROPHAGUS - Revelations From the Void (2025)


ONIROPHAGUS - Revelations From the Void
CD 2025, Personal Records

for english please scroll down

Někdy mám pocit, že padám do temné hlubiny. Nejdřív se jen tak vznáším, vnímám studený vítr kolem mě, zažívám euforii. Nakonec dopadnu po zádech na tvrdou zem a rozbiju se na tisíc kousků. Když se nakonec ze snu probudím, nevím, jestli to byla pravda nebo jenom děsivá noční můra. Nějak podvědomě tuším, že jednou se už neprobudím a ztratím se navěky v zemi dlouhých stínů. Dnes je venku sychravo a mraky jsou dokonale černé. Dostal jsem chuť na nějaký poctivý, syrový doom death metal.

Moje ruka sahá s naprostou samozřejmostí po novém albu katalánských tmářů ONIROPHAGUS. Znám tvorbu téhle smečky velmi dobře. Každá jejich deska má dodnes čestné místo v mé diskografii. Jedná se přesně o hudbu, která koluje i v mých žilách. Na novinku "Revelations From the Void" jsem se hodně těšil. Stačilo několik prvních poslechů a znovu jsem padal do hlubiny. 


Jsou chvíle, kdy jsem zkrátka moc rád sám. Potřebuji si vyčistit hlavu, oprostit se od šílenství dnešního světa. Zastavit se a jen tak se dívat na řeku, která plyne majestátně kupředu. Nejčastěji jsem novou desku poslouchal právě venku, v lesích, na opuštěných cestách. Zde nejvíc vynikla její síla, majestátnost, tajemnost. Každé setkání pro mě bylo mým soukromým obřadem, černou magií. Líbí se mi zvuk (Javi Félez - recording, mixing, Jaime Gomez Arellano - mastering) a samozřejmě i obal od mého oblíbeného autora Paolo Girardiho. Jsou ale hlavně nápady, melodie, riffy, vokál, všechno dohromady, co mě doslova přikovalo na zeď. Nová nahrávka je velmi podmanivá, bolestivá, drásavá. Roztrhá vás zevnitř, dostane se vám do hlavy i do podvědomí. Pokud máte rádi kapely jako OPHIS, MY DYING BRIDE, EVOKEN, NECROS CHRISTOS, HOODED MENACE, MORGION, PARADISE LOST, OPETH, potom neváhejte ani chvilku. Dostanete poctivou porci v podstatě k dokonalosti vybroušeného stylového křišťálu. Jen tak si sedět, toulat se po starých hřbitovech, číst si nápisy na náhrobcích, navštívit pradávné chrámy. Cítit tlak i energii, smutek i naději. "Revelations From the Void" je jako panychida, uspořádaná na počest všem prokletým. Někdy mám pocit, že padám do temné hlubiny. Nejdřív se jen tak vznáším, vnímám studený vítr kolem mě, zažívám euforii. Nakonec dopadnu po zádech na tvrdou zem a rozbiju se na tisíc kousků. Když se nakonec ze snu probudím, nevím, jestli to byla pravda nebo jenom děsivá noční můra. Mrazivý, temný a drásavý doom death metal, který vás strhne do hlubiny! Pochmurný sen, utkaný z černých pavučin! 


Asphyx says:

Sometimes I feel like I'm falling into the dark depths. At first I just float, feeling the cold wind around me, experiencing euphoria. Eventually I land on my back on the hard ground and break into a thousand pieces. When I finally wake up from the dream, I don't know if it was real or just a terrifying nightmare. Somehow, subconsciously, I know that one day I won't wake up and will be lost forever in the land of long shadows. Today it's drizzly outside and the clouds are perfectly black. I'm in the mood for some honest, raw doom death metal.

My hand reaches for the new album of Catalan darkies ONIROPHAGUS with absolute certainty. I know the work of this pack very well. Each of their albums still has a place of honour in my discography. This is exactly the music that runs through my veins as well. I was really looking forward to the new release "Revelations From the Void". The first few listens were enough to make me fall into the depths again.


There are times when I just love being alone. I need to clear my head, get away from the madness of the world today. To stop and just watch the river flow majestically forward. Most of the time I listen to the new album outdoors, in the woods, on deserted roads. That's where its power, majesty, mystery stood out the most. Every encounter was my private ritual, black magic. I like the sound (Javi Félez - recording, mixing, Jaime Gomez Arellano - mastering) and of course the cover by my favourite author Paolo Girardi. But it's mainly the ideas, the melodies, the riffs, the vocals, everything together that literally put me on the wall. The new record is very captivating, painful, poignant. It tears you up from the inside, gets into your head and your subconscious. If you like bands like OPHIS, MY DYING BRIDE, EVOKEN, NECROS CHRISTOS, HOODED MENACE, MORGION, PARADISE LOST, OPETH, then don't hesitate a moment. You will get a fair portion of stylish crystal cut to perfection. Just sit back, wander through old cemeteries, read the inscriptions on tombstones, visit ancient temples. Feel the pressure and the energy, the sadness and the hope. "Revelations From the Void" is like a panyhida, arranged to honor all the damned. Sometimes I feel like I'm falling into the dark depths. At first I just float, feeling the cold wind around me, experiencing euphoria. Eventually I land on my back on the hard ground and break into a thousand pieces. When I finally wake up from the dream, I don't know if it was real or just a terrifying nightmare. Freezing, dark and thrilling doom death metal that will take you to the depths! A gloomy dream, woven from black cobwebs!


Recenze/review - ONIROPHAGUS - Endarkenment (2019):


Tracklist:
1. The Hollow Valley
2. Landsickness
3. The Tome
4. Black Brew
5. Stargazing Into The Void

ONIROPHAGUS are:
Uretra – drums
Moregod – guitar
Obzen – guitar
Sir Vellum - guitar/bass
Paingrinder – vocals

čtvrtek 9. ledna 2025

Recenze/review - BARREN - The Hanged Man (2024)


BARREN - The Hanged Man
CD 2024, Skull House Records

for english please scroll down

Každý den vstáváš velmi brzy a dny ti připadají stále víc stejné. Šedivé ulice, poblikávající lampy, zápach kanálů. Všichni ještě spí, ještě mají čas bojovat se svými nočními můrami. Někdy mám pocit, že krvácím dovnitř, někdy cítím, jak moje tělo hnije zaživa. Zastavím se u hřbitovní zdi a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Bude mi v rakvi zima? Poslouchám zrovna debutové album amerických doom death metalistů BARREN. Novinku od kapely, která mě provedla celým pochmurným podzimem i po zamrzlých cestách u nás za domem.

Jedná se přesně o takový ten druh drásavé a bolestivé muziky, kterou raději poslouchám, než abych o ní psal. Skladby jsou hodně naléhavé, chladné, temné. Tím mužem, který visí na velmi sugestivním obale, můžeš být jednou i ty. Záleží, jestli vyhraješ boj se svými vlastními démony. 


Uvědom si, že máš vždycky na výběr, když sedíš na vaně se žiletkou v ruce. Doporučuji raději poslouchat tohle album, které je po okraj narvané podivnými emocemi, zajímavými melodiemi, zimou i pomalu umírajícím lesem, který jsme my, lidé, postupně zničili. Zazní tu ozvěny jak starých death metalových a doomových velikánů, tak třeba i CONAN, PALLBEARER, OPETH. Klasika se zde potkává s lehkou, velmi dobře zahranou progresí. Vše je nahráno velmi citlivě, ponuře. Pánové si hrají s náladami jako šelma se svojí kořistí. Dokážete dlouhé hodiny sledovat můru, poletující kolem ohně? Přemýšlíte o tom, jestli shoří na popel nebo to nakonec vzdá? Potom je pro vás určeno i toto album. "The Hanged Man" je také nahrávkou, která má velmi dobrý zvuk, hoří a tepe uvnitř, i když navenek působí chladně a odtažitě. Někdy mívám náladu pod psa. Zavírám se do svého pokoje, toulám se po lesních pěšinách. Čítávám staré knihy, které v sobě mají stejně jako tahle deska duši. Doporučuji vám, abyste si přečetli i texty. Jsou velmi osobní a uvěřitelné. Krásně doplňují celkový dojem. Ona je vlastně tahle deska opravdu těžko popsatelná slovy. Lepší je poslouchat, nechat se unášet na krvavých vlnách řeky beznaděje. Je to obřad, starodávná mantra, je to hlavně hudba, která se musí poslouchat srdcem. Každý den vstávám velmi brzy a dny mi připadají stále víc stejné. Šedivé ulice, poblikávající lampy, zápach kanálů. Všichni ještě spí, ještě mají čas bojovat se svými nočními můrami. Někdy mám pocit, že krvácím dovnitř, někdy cítím, jak moje tělo hnije zaživa. Zastavím se u hřbitovní zdi a přemýšlím, kde jednou budu ležet já. Bude mi v rakvi zima? Teď už vím, že ano. Mrazivě chladná, bolestivá a drásavá doom death metalová deska, která vás roztrhá zevnitř! Potkáte své vlastní démony!

Asphyx says:

Every day you get up very early and the days seem more and more the same. The grey streets, the flickering lamps, the smell of the sewers. Everyone's still asleep, still has time to fight their nightmares. Sometimes I feel like I'm bleeding inside, sometimes I feel my body rotting alive. I stop at the cemetery wall and wonder where I will lie one day. Will I be cold in my coffin? I'm listening to the debut album of American doom death metallers BARREN. New from the band that took me through the whole gloomy autumn and the frozen roads in our backyard.

This is exactly the kind of harrowing and painful music I prefer to listen to rather than write about. The songs are very urgent, cold, dark. The man who hangs on the very suggestive cover may one day be you. It depends if you win the battle with your own demons. 


Remember, you always have a choice when you're sitting on the bathtub with a razor in your hand. I recommend listening to this album instead, which is packed to the brim with strange emotions, interesting melodies, cold and the slowly dying forest that we humans have gradually destroyed. There are echoes of old death metal and doom greats, as well as CONAN, PALLBEARER, OPETH. Classic meets light, very well played progression. Everything is recorded in a very sensitive, gloomy way. The gentlemen play with moods like a beast with its prey. Can you watch a moth fly around a fire for hours? Wondering if it will burn to the ground or finally give up? Then this album is for you. "The Hanged Man" is also a record that has a very good sound, it burns and beats on the inside even though it seems cold and distant on the outside. Sometimes I'm in the mood for a dog. I shut myself in my room, wander the forest paths. I read old books that, like this record, have soul in them. I encourage you to read the lyrics. They are very personal and believable. They add beautifully to the overall impression. She's really hard to describe in words. It's better to listen to it, to let yourself drift on the bloody waves of the river of despair. It's a ritual, an ancient mantra, it's mostly music that must be listened to with the heart. Every day I get up very early and the days seem more and more the same. The grey streets, the flickering lamps, the smell of the canals. Everyone is still asleep, still has time to fight their nightmares. Sometimes I feel like I'm bleeding inside, sometimes I feel my body rotting alive. I stop at the cemetery wall and wonder where I will lie one day. Will I be cold in my coffin? I know now that I will. A chillingly cold, painful and wrenching doom death metal record that will tear you up from the inside! You will meet your own demons!


Track Listing:
Unheard
Death Interrupted
Ruminations
L’appel du Vide
Among the Pines

Barren is:
Andrew Campbell - Guitars, Vocals, Bass, Production
Nick Bonsanto - Drums and Percussion Credits:

All songs written by Andrew Campbell
L’appel Du Vide features Peter Hraur of Lör on Lead Guitar.
Mixed & Mastered by Andrew Campbell


úterý 7. ledna 2025

News! - SILENCE BEFORE DECAY přichází se schizofrenní novinkou.

Silence Before Decay přichází se schizofrenní novinkou.

Po tříleté studiové pauze od vydání alba Translunar v předposledním čísle Pařátu se metalová kapela Silence Before Decay scéně připomíná s novým pětiskladbovým albem „Schizma“.

Šestičlenná formace ze severní Moravy, známá svým nonkonformním zvukem a temnými texty, se na nové desce vydává ještě hlouběji do nitra lidské psychiky. Album „Schizma“, které vyšlo na samotném sklonku roku 2024, nabízí posluchačům intenzivní hudební zážitek, jenž se pohybuje na pomezí různých metalových žánrů, jak je u kapely dobrým zvykem. Od pomalých, takřka doomových pasáží až po energické doslova powermetalové hymny s typickým špinavým, leč přesto čitelným Scytherovým křaplákem, album překvapí svou rozmanitostí i technickou precizností.

Název alba „Schizma“ není náhodný. Texty písní se ponořují do temných zákoutí lidské mysli a zkoumají témata jako je duševní rozpolcení, vnitřní konflikty a stavy na pomezí života a smrti. Po ohlasu na skladbu Velkovezír smrti z poslední desky jsou texty nově a kompletně v českém jazyce, což posiluje jejich emotivní dopad na posluchače.

Album Schizma je už nyní k poslechu na více jak 150 digitálních platformách od Apple music, přes Bandzone a Spotify až po Youtube a jak deska zní si můžete poslechnout v klipu ke skladbě Skvrna:


---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 29. prosince 2024

Recenze/review - PUTRID VOMIT CHRIST - Perpetual Intercourse (2024)


PUTRID VOMIT CHRIST - Perpetual Intercourse
demo 2024, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Podvědomě jsem, stejně jako každý hrobník i posluchač death metalu, věděl, že se jednou setkám s nemrtvými, že jednou vylezou ze svých hrobů a půjdou mi po krku. Že se to ale stane při poslechu nové demonahrávky vietnamských PUTRID VOMIT CHRIST, to jsem opravdu netušil.

Jedná se o kapelu, která má na svém kontě zatím pouze dvě dema, obě vydaná v letošním roce. Co se týká stylu, tak máme co do činění s hrubým, surovým a maniakálních death metalem ze starých dobrých časů. Přidávány jsou potom doomové prvky, chlad a nahrubo nasekaná tma. Otáčím volume doprava a ztrácím se v temnotě. Nemrtví mě pronásledují i do mých snů. 


Jakoby byli oba pánové, kteří jsou pod touhle smečkou podepsáni (a působí také v kapelách jako ROT, ELCROST), dlouhé roky pohřbeni zaživa. Letos vylezli z hlíny a tmy, aby nám zvěstovali pravý, ryzí a démonický death metal. Kříže jsou obrácené směrem dolů a atmosféra celé nahrávky je velmi podmanivá, záhadná a nebál bych se napsat i magická. Povedl se zvuk i obal, ale nejvíc si stejně užívám muziku samotnou. Prosévám mezi prsty prach a sleduji hroby, jestli z nich nevyjde do tmy další nemrtvý. Nálady jsou velmi tíživé, doslova propletené chladnými pavučinami. PUTRID VOMIT CHRIST dokáží být suroví a nekompromisní, v těchto momentech vám popraskají všechny kosti v těle, ale také těžcí, mraziví. Jedná se samozřejmě o ten nejhlubší underground a pánové nepřinášejí nic nového, ale to ani není účelem. Hlavní je temná energie, takový ten hnilobný tlak, který máme my, staří démoni tolik rádi. Strávil jsem s nahrávkou dlouhou dobu a rád jsem se k ní opakovaně vracel. Má v sobě totiž něco morbidního, zvláštního, neotřelého. Baví mě ji poslouchat a toulat se u toho na opuštěných pohřebištích. Zazní i lehké black metalové vsuvky. Pevně věřím a doufám, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Vietnamští maniaci  jsou na velmi dobré cestě. Nejen, že umí velmi dobře hrát, ale také dokáží napsat skladby, které uvnitř hoří a na povrchu jsou ledové jako ruce mrtvoly. Nejdříve jsem spatřil kostnatou ruku, trčící jako nějaké děsivé memento z čerstvého hrobu. Zrovna pršelo a mraky se skoro dotýkaly země. Už jsem na svém hřbitově viděl spoustu věcí, které si nedokážu vysvětlit. Děsivé výkřiky z márnice. Šramot z dřevěných rakví. Oči zářící do tmy. Patří mezi ně i tohle skvělé demo "Perpetual Intercourse". Zahnívající, temný a chladný death doom metal, u kterého vstávají mrtví z hrobů! Krvavá mlha nad prokletým hřbitovem! 

Asphyx says:

First I saw a bony hand, sticking out like some ghastly memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Subconsciously, like every grave digger and death metal listener, I knew that one day I would meet the undead, that one day they would come out of their graves and go for my throat. But I really didn't know that it would happen while listening to the new demo of Vietnamese PUTRID VOMIT CHRIST.

This is a band that has only two demos to their credit so far, both released this year. As far as the style is concerned, we are dealing with rough, raw and maniacal death metal from the good old days. Then doom elements, coldness and rough chopped darkness are added. I turn the volume to the right and get lost in the darkness. The undead are haunting me even in my dreams. 


It's as if the two gentlemen who are signed to this pack (and are also in bands like ROT, ELCROST) have been buried alive for years. This year they have come out of the dirt and darkness to bring us true, pure and demonic death metal. The crosses are facing downwards and the atmosphere of the whole record is very captivating, mysterious and I wouldn't be afraid to write magical. The sound and the cover art are great, but I still enjoy the music itself the most. I sift the dust between my fingers and watch the graves to see if another undead will come out of them into the darkness. The moods are very oppressive, literally entwined with cold cobwebs. PUTRID VOMIT CHRIST can be brutal and uncompromising, in these moments every bone in your body cracks, but they are also heavy, chilling. This is of course the deepest of the underground and the gentlemen bring nothing new to the table, but that's not even the point. The main thing is the dark energy, the kind of rotten pressure that we old demons love so much. I've spent a long time with the record, and I've enjoyed revisiting it repeatedly. It has something morbid, strange, novel. I enjoy listening to it and wandering around abandoned burial grounds. There are also light black metal interludes. I firmly believe and hope that we will see a full-length album soon. Vietnamese maniacs are on a very good way. Not only can they play very well, but they can also write songs that burn on the inside and are as icy as a corpse's hands on the outside. First I saw a bony hand sticking out like some eerie memento from a fresh grave. It had just rained and the clouds were almost touching the ground. I've seen a lot of things in my cemetery that I can't explain. The eerie screams from the morgue. The rustling of wooden coffins. Eyes glowing in the dark. Including this great demo of "Perpetual Intercourse". Decaying, dark and cold death doom metal that makes the dead rise from their graves! A bloody mist over a cursed graveyard!



tracklist:
01. Vacuous Ecstasy 
02. Putrid Vomit Christ 
03. Dissecting An Incestuous Dream 
04. The Sun … From Where They Excrete 
05. Death Is An Imposture

band:
I.C. - Bass, Vocals, Programming
L.N. - Guitars, Programming
Z.P. - Guitars
B.V. - Session Drums



pondělí 23. prosince 2024

Recenze/review - CONDOLENCE - Dying (2024)


CONDOLENCE - Dying
CD 2024, Raw Skull Recordz, Into It Records

for english please scroll down

Moje srdce sevřela ve svých chladných dlaních smrt. Její oči byly bez emocí, bez svědomí. Pod krásnou tváří se ukrývala nenávist a nahrubo nasekané zlo. Už dlouhé roky se toulám v temnotě. Potkávám duše zemřelých, přízraky, které bloudí mezi naším a oním světem. Zde, na starém pohřebišti, ve stínu stoletých stromů, vyniklo debutové album holandských CONDOLENCE nejvíce. Je po okraj narvané špínou, hnilobou a ozvěnami z nekonečných močálů nicoty.

Pokud se o death metal zajímáte hlouběji, tak určitě víte, že tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1989. V roce 1990 došlo k vydání demonahrávky "Pernicious Segregation", která tenkrát, pokud se nepletu, byla pouze na kazetě. Vše je znovu nahráno a přidáno bylo 8 nových, nikdy nevydaných skladeb. Máte tak možnost se vrátit po časové ose zpět, do dob, kdy se pohřbívalo do země a death metal byl prašivý a ostrý jako břitva. 


CONDOLENCE jsou věrni základním myšlenkách death metalu, hrají poctivě, uvěřitelně, s takovým tím pravověrným a ortodoxním nadšením a opravdovostí. Letošní album je tak nejen takovým dárkem pro všechny opravdové fanoušky, ale i důkazem, že tahle smečka bude navěky zapsána ve starých archívech krvavým písmem. I když je hudba stará a připomíná prach usazující se postupně v prašivých rakvích, tak je nebývale pestrá, svěží a zajímavá. Pánové si, jako zkušení bardi, dali hodně záležet na zvuku, který je masivní, divoký a studený zároveň. A když zazní zvon, svolávající k bohoslužbě za nově zemřelého, věřím kapele úplně všechno. Znovu musím napsat, jsme jedné krve a tu nelze, jak je všeobecně známo, jen tak vyměnit. Jako bych opravdu seděl zavřený v dávno opuštěných katakombách a proséval mezi prsty prach svých předků. Pohybuji se mezi stíny od doby, kdy Holanďané nahráli své první demo a jako starý pes se musím poklonit jejich tvorbě. Jsem moc rád, že nové album vzniklo. Troufám si tvrdit, že bude v mé sbírce zaujímat čestné místo. Navíc, a to je pro mě jako vždy velmi důležité, mě baví "Dying" poslouchat. A není to jen díky nostalgii, která na mě samozřejmě také působí. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Morbidní riffy, chorobný vokál, zabijácké bicí. K tomu nezaměnitelná mrtvolná a hnilobná atmosféra. Máte rádi mlhavá rána na hřbitově? Užíváte si dlouhé noci v márnici? Potom neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, i pro všechny nemrtvé. Chladný a syrový death doom metal, u kterého se budete toulat mezi naším a oním světem! Hnilobné ozvěny ze záhrobí! 

Asphyx says:

My heart was clasped in the cold hands of death. Her eyes were without emotion, without conscience. Beneath the beautiful face was hatred and coarsely chopped evil. I have been wandering in darkness for years. I meet the souls of the dead, ghosts that wander between our world and the next. Here, in an old burial ground, in the shade of centuries-old trees, the debut album of the Dutch CONDOLENCE stood out the most. It is packed to the brim with filth, rot and echoes from the endless swamps of nothingness.

If you're into death metal, you'll know that this pack dates back to 1989. 1990 saw the release of the demo "Pernicious Segregation", which at the time, if I'm not mistaken, was only on cassette. Everything has been re-recorded and 8 new, never released tracks have been added. This gives you a chance to go back in time, back to the days when death metal was buried in the ground and death metal was dusty and razor sharp. 


CONDOLENCE are faithful to the basic ideas of death metal, they play honestly, believably, with such a true and orthodox enthusiasm and sincerity. This year's album is not only such a gift for all true fans, but also a proof that this pack will forever be written in the old archives in bloody writing. Even though the music is old and reminiscent of dust gradually settling in dusty coffins, it is unusually colourful, fresh and interesting. The gentlemen, as experienced bards, have put a lot of thought into the sound, which is massive, fierce and cold at the same time. And when the bell rings, calling for a service for the newly deceased, I trust the band completely. Again, I must write, we are of one blood, and that blood, as is well known, cannot just be replaced. It is as if I were really sitting locked in long-abandoned catacombs, sifting the dust of my ancestors through my fingers. I've been moving among the shadows since the Dutch recorded their first demo and like an old dog I have to bow to their work. I'm so glad the new album has been made. I dare say it will take pride of place in my collection. Moreover, and this is as always very important for me, I enjoy listening to "Dying". And it's not just because of the nostalgia, which of course also affects me. Everything here fits perfectly in its place. Morbid riffs, sick vocals, killer drums. Plus the unmistakable dead and rotten atmosphere. Do you like foggy mornings in the cemetery? Do you enjoy long nights in the morgue? Then don't hesitate a moment. It's for you, and for all the undead. Cold and raw death doom metal that will make you wander between our world and the next! Rotten echoes from beyond the grave!


tracklist:
01. Realm Of The Dead 
02. Pernicious Segregation 
03. Dying 
04. Immortal Human 
05. Carnage Of The Dead 
06. Unperceptive Life (Sempiternal Deathreign Cover) 
07. Vanished Hope 
08. Condolence 
09. Many Ways To Die 
10. The Dead..Resurrect 
11. No Prospect 
12. The Zombies Rise 
13. The Dead..Ressurrect (Vegan-Redux)

band:
Thomas Luijken - Guitars
Marc Ouwendijk - Guitars, Bass
Ric Brand - Drums
Mick Boogerd - Vocals



TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine