Archanděl - Kerstin Signe Danielsson , Roman Voosen
2019, MOBA (Moravská bastei)
Někdy bývám nepříjemný a nevrlý. Když si chci číst a někdo po mě něco chce. Ukončuji potom stroze dlouhé hovory, neodepisuji na zprávy a o asociálních sítích ani nemluvě. Lidé tam na sebe stejně jenom prozrazují věci, které raději nechci vědět. Raději mizím do lesů za naším domem. Chodíme s manželkou na dlouhé procházky, které někdy bývají spíše výletem. Vymrzlí přicházíme domů, nadopovaní přírodou a čerstvým vzduchem. Jenom na sebe po obědě kývneme a zalezeme si každý do svého kouta. Děti už jsou velké a mají brigády. Vyčistím si brýle a otevřu Archanděla. Opět jedna z knih, kterou mi doporučil můj dvorní dodavatel skvělých tipů, Goro. Zakoupeno v Levných knihách, za pár korun. Tenhle kluk mě zná jako svoje boty, máme stejný vkus. A tak nezbývalo, než se zase jednou ponořit hluboko do příběhu, který je z mého oblíbeného severu.
Navíc se v něm řeší moje oblíbené téma. Dávné vraždy členů metalové skupiny. Spojili se mi tak zase jednou dva mé světy. Ten čtenářský, literární a muzika. Poslouchám tuhle hudbu přes třicet let (a už to několik let tvrdím, takže si nějaký ten rok připočtěte) a zažil jsem díky ní spoustu věcí. Většinou to byly krásné koncerty, spousta přátelství. Jsem metalem doslova nasáklý. Když o mě někdo mluví, tak říká - jo to je ten v metalovým triku. Oslovují mě tak, klepají si za zády na hlavu, ale pravdou je, že v téhle komunitě jsem našel spoustu přátel na celý život. Pravdou ale také je je, že jako všude, se i zde najdou magoři a debilové. Ti jsou samozřejmě s nástupem asociálních sítí ještě víc vidět. Téhle knížce jsem propadl naplno. Vyšetřovatelé jsou mi sympatičtí, kapitoly jsou plné záhad a takové té zvláštní nálady severu. Mám bujnou fantazii a tak jsem si zase vytvořil obrazy, zhmotnil jsem si jednotlivé postavy a zcela mě kniha pohltila. Dáme si něco k jídlu? Neslyším, nevnímám, moje zlatá žena se mě ptá několikrát po sobě.
Někdy si říkám, proč nemůžu být jako ostatní? Sledoval bych tuny debilních seriálů, reality show bez duše, víkendy bych trávil jen v supermarketech. Poslouchal bych komerční rádia a měl bych si co říct s ostatními. Já vím, není to se mnou někdy lehké. Raději volím knihu a moc nás už není nebo nejsme tolik vidět. Přemýšlím o tom, když si mnu bolavé oči pod lampičkou. Něco po mě chtějí děti, tati ty mě neposloucháš. Vytrhnou mě z příběhu, nejsem najednou na severu, ale doma v bytě a musím se několikrát nadechnout. Hodně umění prožívám, muziku i knížky, mě když něco baví, tak neumím být v klidu. Odpovím na otázky, jsem klasickým tátou od rodiny, ale pak hned utíkám pryč, na sever. Zrovna jsme v důlních šachtách, ve kterých se těžila slavná švédská ruda. V devadesátkách se utvářel i můj pohled na svět, vyrůstal jsem v nich, zasáhly mě naplno a dodnes na ně nedám dopustit. Ve Švédsku to bylo sice jiné, ale stejně. Metal je jen jeden.
Proč čteš jenom sci-fi a nebo o vraždách? Ptá se mě kolegyně na obědě v práci. Měl by sis přečíst něco veselého a doporučí mi pár rádoby vtipných a romantických příběhů. Nahlédnu do knih v knihkupectví a musím se smát. To je tak blbě napsaný, žádný napětí, nic pro mě. Vražda je samozřejmě něco hnusného, je to překročení lidských pravidel. Mě ale doopravdy baví ta temnota, vyšetřování, které směřuje nejdříve různými směry, zamotává se a vy přemýšlíte, co je pravda a co lež. Je to jako v životě. Nebuďme naivní, spousta lidí se tváří moudře a nejsou. Také v sobě často mívají hodně temných myšlenek. Švédi nejsou výjimkou. Odkládám knížku, ale nechce se mi. Už je hodně pozdě a sobota končí v koupelně, kde si čístíme zuby spolu. Bývá to vždycky docela legrace. Mluvím prý ze spaní, o nějakých dolech nebo co. Ty si zase vyšetřoval, haha? Dělá si ze mě žena legraci ráno u snídaně. Dáme si kafe a pak zase vyrazíme ven. Povídáme si i o knížkách, ale opatrně, abychom jeden druhému neprozradili moc. Stejně jako já, když vám tu píšu svoje páteční knižní tipy.
Venku je sníh. Křupe pod nohama a klouže to. V lese je fajn, ale když se vracíme, vezmeme to kolem kostela. Zrovna ven vylézají věřící. Mají takový ten blažený výraz ve tváři. Potom se objeví kněz. Chybí už jen, aby měl rozeklaný jazyk. Najednou nejsem v Čechách, ale na severu a představuji si, jak kostel shoří. Je to samozřejmě jenom představa, propojení fiktivní knížky, která mě schlamstla a nepustila celou dobu. Nelze jinak než doporučit a opět poděkovat Gorovi. Díky kámo za další skvělý tip. Děkuji i vám, kteří jste dočetli až sem. Mějte se krásně.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ingrid Nyströmová a Stina Forssová narazí na nesrovnalosti ve starém případu, který se týkal sebevraždy mladého muže. Tento muž byl na počátku devadesátých let hlavním podezřelým z jednoho z nejkrutějších zločinů ve Švédsku, v němž bylo zabito šest mladých lidí, členů skupiny Heavy Metal Band. Vyšetřování zavádí obě dvě rozdílné ženy do hlubin subkultury, na hranici mezi vírou a fanatickou religiozitou, ze zasněženého Smalandu na rozeklaném západním pobřeží do temných důlních šachet Kiruny v severním Švédsku, v nichž se těží železná ruda. Když je v blízkosti Växjö zapálen středověký kostel a jeden z kolegů, kteří se podílejí na vyšetřování, je těžce zraněn, uvědomí si obě ženy, že tento případ není ještě zdaleka vyřešen...
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
