DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdetektivka. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdetektivka. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 2. února 2024

KNIŽNÍ TIPY - Archanděl - Kerstin Signe Danielsson , Roman Voosen (2019)


Archanděl - Kerstin Signe Danielsson , Roman Voosen
2019, MOBA (Moravská bastei)

Někdy bývám nepříjemný a nevrlý. Když si chci číst a někdo po mě něco chce. Ukončuji potom stroze dlouhé hovory, neodepisuji na zprávy a o asociálních sítích ani nemluvě. Lidé tam na sebe stejně jenom prozrazují věci, které raději nechci vědět. Raději mizím do lesů za naším domem. Chodíme s manželkou na dlouhé procházky, které někdy bývají spíše výletem. Vymrzlí přicházíme domů, nadopovaní přírodou a čerstvým vzduchem. Jenom na sebe po obědě kývneme a zalezeme si každý do svého kouta. Děti už jsou velké a mají brigády. Vyčistím si brýle a otevřu Archanděla. Opět jedna z knih, kterou mi doporučil můj dvorní dodavatel skvělých tipů, Goro. Zakoupeno v Levných knihách, za pár korun. Tenhle kluk mě zná jako svoje boty, máme stejný vkus. A tak nezbývalo, než se zase jednou ponořit hluboko do příběhu, který je z mého oblíbeného severu. 

Navíc se v něm řeší moje oblíbené téma. Dávné vraždy členů metalové skupiny. Spojili se mi tak zase jednou dva mé světy. Ten čtenářský, literární a muzika. Poslouchám tuhle hudbu přes třicet let (a už to několik let tvrdím, takže si nějaký ten rok připočtěte) a zažil jsem díky ní spoustu věcí. Většinou to byly krásné koncerty, spousta přátelství. Jsem metalem doslova nasáklý. Když o mě někdo mluví, tak říká - jo to je ten v metalovým triku. Oslovují mě tak, klepají si za zády na hlavu, ale pravdou je, že v téhle komunitě jsem našel spoustu přátel na celý život. Pravdou ale také je je, že jako všude, se i zde najdou magoři a debilové. Ti jsou samozřejmě s nástupem asociálních sítí ještě víc vidět. Téhle knížce jsem propadl naplno. Vyšetřovatelé jsou mi sympatičtí, kapitoly jsou plné záhad a takové té zvláštní nálady severu. Mám bujnou fantazii a tak jsem si zase vytvořil obrazy, zhmotnil jsem si jednotlivé postavy a zcela mě kniha pohltila. Dáme si něco k jídlu? Neslyším, nevnímám, moje zlatá žena se mě ptá několikrát po sobě. 

Někdy si říkám, proč nemůžu být jako ostatní? Sledoval bych tuny debilních seriálů, reality show bez duše, víkendy bych trávil jen v supermarketech. Poslouchal bych komerční rádia a měl bych si co říct s ostatními. Já vím, není to se mnou někdy lehké. Raději volím knihu a moc nás už není nebo nejsme tolik vidět. Přemýšlím o tom, když si mnu bolavé oči pod lampičkou. Něco po mě chtějí děti, tati ty mě neposloucháš. Vytrhnou mě z příběhu, nejsem najednou na severu, ale doma v bytě a musím se několikrát nadechnout. Hodně umění prožívám, muziku i knížky, mě když něco baví, tak neumím být v klidu. Odpovím na otázky, jsem klasickým tátou od rodiny, ale pak hned utíkám pryč, na sever. Zrovna jsme v důlních šachtách, ve kterých se těžila slavná švédská ruda. V devadesátkách se utvářel i můj pohled na svět, vyrůstal jsem v nich, zasáhly mě naplno a dodnes na ně nedám dopustit. Ve Švédsku to bylo sice jiné, ale stejně. Metal je jen jeden. 

Proč čteš jenom sci-fi a nebo o vraždách? Ptá se mě kolegyně na obědě v práci. Měl by sis přečíst něco veselého a doporučí mi pár rádoby vtipných a romantických příběhů. Nahlédnu do knih v knihkupectví a musím se smát. To je tak blbě napsaný, žádný napětí, nic pro mě. Vražda je samozřejmě něco hnusného, je to překročení lidských pravidel. Mě ale doopravdy baví ta temnota, vyšetřování, které směřuje nejdříve různými směry, zamotává se a vy přemýšlíte, co je pravda a co lež. Je to jako v životě. Nebuďme naivní, spousta lidí se tváří moudře a nejsou. Také v sobě často mívají hodně temných myšlenek. Švédi nejsou výjimkou. Odkládám knížku, ale nechce se mi. Už je hodně pozdě a sobota končí v koupelně, kde si čístíme zuby spolu. Bývá to vždycky docela legrace. Mluvím prý ze spaní, o nějakých dolech nebo co. Ty si zase vyšetřoval, haha? Dělá si ze mě žena legraci ráno u snídaně. Dáme si kafe a pak zase vyrazíme ven. Povídáme si i o knížkách, ale opatrně, abychom jeden druhému neprozradili moc. Stejně jako já, když vám tu píšu svoje páteční knižní tipy. 

Venku je sníh. Křupe pod nohama a klouže to. V lese je fajn, ale když se vracíme, vezmeme to kolem kostela. Zrovna ven vylézají věřící. Mají takový ten blažený výraz ve tváři. Potom se objeví kněz. Chybí už jen, aby měl rozeklaný jazyk. Najednou nejsem v Čechách, ale na severu a představuji si, jak kostel shoří. Je to samozřejmě jenom představa, propojení fiktivní knížky, která mě schlamstla a nepustila celou dobu. Nelze jinak než doporučit a opět poděkovat Gorovi. Díky kámo za další skvělý tip. Děkuji i vám, kteří jste dočetli až sem. Mějte se krásně. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ingrid Nyströmová a Stina Forssová narazí na nesrovnalosti ve starém případu, který se týkal sebevraždy mladého muže. Tento muž byl na počátku devadesátých let hlavním podezřelým z jednoho z nejkrutějších zločinů ve Švédsku, v němž bylo zabito šest mladých lidí, členů skupiny Heavy Metal Band. Vyšetřování zavádí obě dvě rozdílné ženy do hlubin subkultury, na hranici mezi vírou a fanatickou religiozitou, ze zasněženého Smalandu na rozeklaném západním pobřeží do temných důlních šachet Kiruny v severním Švédsku, v nichž se těží železná ruda. Když je v blízkosti Växjö zapálen středověký kostel a jeden z kolegů, kteří se podílejí na vyšetřování, je těžce zraněn, uvědomí si obě ženy, že tento případ není ještě zdaleka vyřešen...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 29. prosince 2023

KNIŽNÍ TIPY - Lesní duch - Graham Masterton (2023)


Lesní duch - Graham Masterton
2023, Golden Dog

Ke skautskému hnutí mám velmi blízko. Kdysi dávno jsme jako malí našli několik knížek na chalupě po dědovi. Naučili jsme se z nich, jak vázat uzly, jak zabít rybu, aby moc netrpěla a udělat si z ní pochoutku na ohni. Kousek od chalupy jsou hluboké lesy, kde jsme se toulali, poznávali rostliny i zvířata. Když dnes někomu řeknu, že jsem jako malý lovil pstruhy do ruky a číhal na raky, když někomu řeknu, že jsem měl každé prázdniny své čolky a mloky, tak už mi moc lidí nevěří. Bylo to krásně dětství, byli jsme páni kluci, raubíři, kteří zažívali spoustu dobrodružství. Každý rok jsme byli jiný indiánský kmen. Nedávno se mi o všem zdálo. Byl jsem sice na Šumavě, ale to jsou hory, které jsou v mnohém Jizerkám podobné. Měl jsem běžky a ve stopě jsem byl velmi brzy ráno. Vyběhl jsem nahoru na hřebeny a nepotkal ani živáčka. Vzpomínal jsem na to, jak jsem chtěl být skautem, ale nesměl to nikde říkat, protože kolem byli jenom pionýři. Zrovna jsem dočetl Lesního ducha a chvílemi jsem měl pocit, že se v dálce houpe několik oběšenců. 

Je to skvěle napsaná kniha, temná a záhadná. Je v ní kus historie a lidské nenávisti. Pro mě osobně první setkání s autorem. Občas to tak mám, objevím si pro sebe někoho nového. Mnohdy mi knížku doporučí nějaký kamarád, někdy umělá inteligence. Je to vlastně jedno. Přečetl jsem si, o čem kniha je a říkal si, že mě tohle téma zajímá. Příběh je hororový a já jsem zase jednou všechno prožíval znovu. Co když mě někdo překvapí? Na běžkách jsem poměrně zranitelný. Hodně jsem nechával fantazii, aby vzpomínala jak na moje dětství, tak na knížku. Jezdil jsem, asi jako každý, na pionýrské tábory. Někdy byly skvělé, ale někdy, když je vedli divní lidé, tak se stali noční můrou. Jako tenkrát, na mezinárodním táboře, kde našli kubánským dětem v puse červy a museli jsme všichni do karantény. Jako kdysi, když jsem šel na noční hlídku s jednou holkou a ona se mi počůrala, protože se šíleně bála. Byli jsme malé děti, uprostřed temných lesů. To víte, představivost pracovala na plné obrátky.

Líbí se mi i vztah k minulosti, k Polsku, které je jak známo od Jizerek nedaleko. Mám rád knížky, které navazují na naše dějiny, líbí se mi, když se odkrývají stará děsivá tajemství. Připadá mi potom všechno uvěřitelnější, protože i naše dějiny jsou pohnuté a mnohdy hodně kruté. Ještě si pamatuji, co vyprávěly sousedky a babička, co se dělo po válce. Dávno zapomenuté vraždy, násilí, krádeže. Musí vždycky přijít několik nových generací, aby vše přestalo bolet. Problémem bývá, že zločinci zůstanou často nepotrestáni. Miluji lesy, mám rád jejich zdánlivé ticho. Slunce, které proniká přes koruny stromů. Malý hřbitov, uprostřed mýtiny, který je dávno zapomenutý. Když budete zticha, stanete se jeho součástí. Autor vytvořil vskutku děsivou atmosféru, která vynikne o to víc, když se potom jdete projít kousek za město. Ono je to umění, umět navodit takové nálady. Četl jsem opět jedním dechem, přesně tak, jak to mám nejraději. Pod lampičkou, která mi několikrát zhasla, protože žárovka pomalu končila svojí životnost.

Cestoval jsem nejen s autorem a jeho hlavními hrdiny, ale taky sám se sebou, do svého dětství. Dospělí nás často strašili, abychom nechodili tam, kam oni nechtěli. Přesto nás někdy přemohla zvědavost. Jako tenkrát, když jsme šli na jeden opuštěný statek a našli tam provaz, který byl v polovině odříznutý. Také kapky krve a s křikem jsme potom utíkali zpět, do bezpečí. Mladší z nás se potom báli jít i na záchod, protože se říkalo, že tu chodí kolem chlápek se sekyrou zaseknutou v hlavě. Přesně takový pocit mám i z Lesího ducha. Je to návyková knížka, na pomezí detektivky, thrilleru a hororu. Líbí se mi způsob, jakým je napsána, oceňuji, že mě chytla a nepustila. Byl jsem napnutý, od začátku do konce, trošku jsem se bál, to k tomu patří. Ale hlavně, fantazie mi opět pracovala na plné obrátky. Byl jsem znovu malým klukem, skautíkem, kterým jsem chtěl tolik být, abych byl jako děda a nikdy se mi to nepovedlo, protože tomu doba nepřála. Graham Masterton se stal dalším autorem, které jsem si letos objevil.

Lesní duch je zároveň i posledním mým letošním tipem. Byla to jízda, co myslíte? Doufám, že jsem se vám aspoň párkrát trefil do vkusu. Pokud by to bylo alespoň jednou, má moje psaní smysl. Jsem stále překvapen a udiven, jaký moje knižní tipy mají odezvu. Nečekal jsem to a utvril jsem se v tom, že lidé ještě čtou, ještě přemýšlejí. Mám naději naději do budoucna. Vypadá to, že příští rok bude pro mě a moji ženu hodně těžký. Bojovat proti nemoci je náročné a dlouhé. Chce to pevné nervy a hodně síly. Přeji vám, ať jste zdrávi, ať máte dobré světlo a ať vás pořád baví číst. Děkuji moc za všechno a opatrujte se! 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Současná Amerika. V lese u skautského tábora je nalezeno patnáct skautů a sedm jejich vedoucích – všichni spáchali sebevraždu. Jeden z mrtvých chlapců je přítelem Sparkyho Wallace, jehož otec Jack vede v Chicagu polskou restauraci. Jack objeví souvislost mezi sebevraždami a smrtí vlastního dědečka, který se zabil v Kampinoském pralese v Polsku, když za druhé světové války bojoval proti nacistům.

Jack a Sparky se společně vydávají do Polska, aby odhalili děsivé tajemství. Co způsobuje nezvladatelnou paniku lidí v lese? Aby se jim to podařilo, musí hrůzu zažít na vlastní kůži a dostat se až na samou hranici šílenství.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 15. prosince 2023

KNIŽNÍ TIPY - Glatz. Smršť - Tomasz Duszyński (2023)


Glatz. Smršť - Tomasz Duszyński
2023, Slovart (ČR)

Když jsem před mnoha a mnoha lety pátral po svých předcích, zavedl mě rodokmen do polského Kladska. Dokonce jsem našel dům, ve kterém můj děda vyrůstal. Když jsem potom nedávno objevil detektivní sérii Glatz, která se v těchto místech odehrává, vše se mi tak nějak spojilo v jedno. Měl jsem i během druhého dílu, který se odehrává v roce 1923, neustále neodbytný pocit, že jsou mí předci součástí příběhu. Najednou jsem si připadal trošku neúplný. Měl jsem možná pátrat ještě dál. Každý badatel v historii čeká, že byl součástí šlechtického rodu, ale to je velmi naivní představa. Máme ve zvyku si naše předky idealizovat a na to špatné zapomínat. I oni ale vraždili, byli nevěrní, zlí. A naopak. Je to vlastně nikdy nekončíci souboj mezi světlem a tmou. Vždy záleží jen na nás, na jakou stranu se postavíme. 

Vždycky jsem překvapen, kolik toho máme s Poláky společného. V tomto případě se příběhem prolíná dějová linka s nám notoricky známou postavou, duchem hor, Rübezahlem. Ano, je to náš Krakonoš, v jejich podání o dost děsivější. Hlavní příběh je neméně temný. Zmrzačený turista. Vraždu vyšetřuje vrchní strážmistr Franz Koschell. a vy si tak můžete vychutnat výlet do doby, kdy se Evropa pomalu vzpamatovávala po první světové válce. Ne, nejsou to krásné obrázky z pohlednic, které najdete na půdě. Naopak, na povrch zase jednou vyvřela temnota a lidská nenávist. Autor, když knížku psal, tak se opravdu skvěle připravil, co se týká historických faktů. Musím mu vyseknout poklonu. Mám moc rád detektivky, které se odehrávají v historii. Tehdy měli samozřejmě omezené možnosti, co se týká technologií. Vyšetřovalo se  jinak, což je pochopitelné. Vždycky, když podobné knihy čtu, tak si říkám, kolik případů zůstalo neobjasněno.  

Máme tu tedy napínavý děj, výlet do minulosti, prostředí, které je i mými kořeny. Zamícháno, skvěle napsáno a výsledkem je velmi zajímavé krimi, které se mi četlo samo. Mám to takhle rád. Když jsem chycen u první kapitoly, abych se potom "probudil" do současného světa až po spoustě stránek. Když mě kniha nebaví, tak ji nečtu. Mám to stejné jako s muzikou. Už čtu a poslouchám jenom to, co mě baví. Navíc o tom píšu, což je samo o sobě řehole. Série Glatz je mým malým soukromým objevem. Myslím si ale, že by se vám mohla líbit, i když nejste prostředím osobně spjati jako já. On má autor totiž takový ten dar vypravěče, což by měl dobrý spisovatel mít. Já vím, poslední dobou se na dobré řemeslo zapomíná ve všech oborech, ale jsem stalá škola. Jiný už nebudu a ani nechci být. Cítím chlad a syrovost tehdejší doby, když obracím stránky a srkám k tomu kávu. Byli jsme zase na dlouhé procházce v lesích. Zrovna jsem vzpomínal na svoji babičku, která nám o Krakonošovi vyprávěla. Jako dítě jsem se ho dost bál. 

Nahlédneme do minulosti, do lidských myšlenek, které měly být raději skryty. Vždycky, když se toulám po vlastech českých, fascinuje mě, kolik je všude různých pomníčků, křížů. Dost často jsou vzpomínkou na nějaké neštěstí nebo právě vraždu. Tenkrát sice lidé měli respekt alespoň před Bohem, ale jak to vypadá, tak rozhodně ne všichni. Ukazuje se, že jsme vlastně trošku chytřejší zvířata a to jenom někteří. Ne, já nechci a nevidím svět jenom černě. Mě baví rozplétat napínavé případy. Do hry vstupuje Wilhelm Klein, vojenský detektiv a my postupně zjišťujeme, že případy souvisí s jeho minulostí. Celá kniha plyne tak nějak samozřejmě, připadám si, že je opravdu rok 1923. Zrovna jedu v kočáře a na hlavě mám cylindr. 

Mám rád historické detektivky. Jsou pro mě vždy takovým literárním osvěžením. A navíc, když jsou dobře napsány, tak si doplním a rozšířím také obzory. Je to taková ta knížka do sychravých dní, které právě kolem nás probíhají. Těším se, až zase pojedu na hory. Asi si vezmu knihu s sebou a přečtu si ji znovu. Myslím si, že na chalupě v Jizerkách, pár kilometrů od Kladska, vynikne ještě lépe. Moji předci byli jen obyčejní řemeslníci, sedláci a dělníci. Snad žili poctivě. Děkuji vám za pozornost a přeji vám dobré světlo! Opatrujte se.


KNIŽNÍ TIPY - Glatz - Tomasz Duszynski (2022):

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Sněžník, zima 1923. Místní průvodce nachází na vrcholu věže císaře Viléma tělo turisty, zmrzačené drastickým a promyšleným způsobem. Téhož dne je zavražděn uznávaný vědec. Vrah se v zanechané zprávě představuje jako hrdina místních pověstí, Duch hor, Rübezahl. Vyšetřováním případu je pověřen šéf kladského kriminálního oddělení, vrchní strážmistr Franz Koschella. Brzy vyjde najevo, že Rübezahl si své oběti nevybírá náhodně, a stopy vedou až do nemocnice v Beelitzu nedaleko Berlína. Kladský policista se střetává se starým známým, vojenským detektivem kapitánem Wilhelmem Kleinem. Koschella je přesvědčený, že klíč k polapení pachatele spočívá v Kleinově minulosti. Konfrontace s kapitánem je nevyhnutelná a pravda, kterou odhalí, bude mít neobyčejně vážné důsledky. Co se skrývá pod tajícím sněhem? A kdo tak krutým způsobem rozplétá nitky minulosti? Třetí díl detektivní série Glatz, zasazené do česko-polského pohraničí dvacátých let.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 8. prosince 2023

KNIŽNÍ TIPY - Otázka viny - Jørn Lier Horst (2023)


Otázka viny - Jørn Lier Horst
2023, Kniha Zlín

Horstovy knihy jsou trošku jinými severskými detektivkami, než je běžné. Žádná přehnaná brutalita a dokonalí vrazi, kteří maji skoro až zázračné schopnosti. Naopak, vše je neskutečně syrové, svým způsobem velmi smutné. Možná to bude tím, že autor opravdu pracoval jako kriminalista. Většina vražd je totiž smutným vyústěním frustrací, pomstou a někdy také nešťastnou náhodou. Tentokrát otevřeme 17 let starý případ, pachatele tehdy chytili. Jenže pak začnou chodit anonymní dopisy. Vypadá to, že něco je špatně. Tady se autorovi povedlo opravdu navodit tak reálně temnou atmosféru, že jsem nad knihou neustále přemýšlel. Dokonce jsem se chvílemi přistihl, že jen tak sedím, koukám do zdi a hlavou se mi míhá spousta myšlenek na to, kam se bude děj ubírat. Míval jsem potom vždycky hroznou radost, když jsem se trefil a býval smutný, když ne. Nečekejte žádný geniální šestý smysl vyšetřovatele. Naopak, na vše se musí přijít postupně. Děj ubíhá víceméně pomalu a detektiv se vydá spoustou slepých uliček. Je to hodně o trpělivosti a určitě to odpovídá víc realitě, než většina dnešních, často za vlasy přitažených kriminálek. 

Měl jsem nedávno narozeniny. To vám člověk trošku vzpomíná. Nějak na mě padla nostalgie a s knihou jsem byl čím dál tím raději. Zavřít se před světem, jen do své ulity. Jenom já, hudba a Otázka viny. Byl to vlastně hrozně hezký dárek, je znát že mě mí blízcí znají. Venku bylo sychravo, koneckonců, v podobném počasí jsem se prý kdysi narodil. Chvílemi už kolem poletoval sníh a já přemýšlel, kdo je vlastně vrah? William Wisting je přesně tím druhem hlavního hrdiny, který je mi opravdu sympatický. Jenom mě mrzelo, že si ode mě nenechal poradit. Ne fakt, mě se dokonce zdály sny. Ráno jsem se budil zmatený a nevěděl, co je pravda a co ne. Musel jsem se potom vždy vrátit o několik stránek zpátky, abych se ujistil. No, co vám budu, nelze jinak než knihu doporučit. Pokud opravdu rádi čtete, tak rozhodně. Je to trošku jiný druh, odrůda severské krimi, ale rozhodně zajímavá. Poslední roky jsou pro mě ve znamení nových knih. Kupuju jich opravdu hodně a mám většinou šťastnou ruku. Občas mi někdo poradí, doporučí, ale jinak jednám hodně instintivně. S Otázkou viny jsem chybu rozhodně neudělal.

V promo materiálech uváději, že je případ zahalen v mlze iluzí. Popis je přesný a dokonale vystihuje to, co se v příběhu odehrává. Seděl jsem v křesle, poslouchal novou desku AETERNUS. Ti hrají black metal s deathem a oba styly jsou spojeny velmi zručně. Deska má dokonale podmanivou atmosféru. Stejně jako tahle kniha. Nějak se mi to všechno spojilo dohromady. Stává se mi to poslední roky často. Je to pro mě odpočinek. Radost. Vždycky mě to uklidní. Chodím všude pěšky, pokaždé se mi rozproudí krev v žilách. Musím se potom vždycky vydýchat a je to pro mě jako rituál, meditace. Otřu si brýle, vyvětrám a rodina chodí kolem mě a usmívá se. Táta bude zase vyšetřovat. Dělají si legraci, ale myslí to dobře. Moc dobře ví, o co jde. Čtou totiž také. U nás doma to bývalo vždy zvykem. Já vím, už jsme asi v téhle době neustále blikajících obrazovek jiní, ale nám to nevadí. Víme dávno své. Vyhrazuji si právo vůdce smečky číst nové knihy jako první. Má to jednu nevýhodu. Musím mlčet, než si všichni také novinku přečtou. S Otázkou viny jsme byli spokojeni všichni. 

Autor má vystudovanou kriminalistiku, filozofii a psychologii. A z jeho knih je jeho rozhled hodně znát. Postupné odhalování a rozkrývání mi připomíná v některých momentech archeologii. Jen se neodkrývají jednotlivé vrstvy prachu a hlíny, ale lidských myšlenek. A ty bývají někdy hodně temné. Skvělý a překvapivý je i závěr a rozuzlení. Zkrátka a dobře, hrozně mě zase jednou bavilo "vyšetřovat". Je asi pravdou, že pro někoho bude všechno až moc rozvláčné. Jenže takové odhalení vraha bývá. Nabyl jsem dojmu, že se tenhle případ klidně mohl stát. Není na něm nic neuvěřitelného. Ani jednou jsem si neříkal, že je to hloupost, že takhle nikdo neuvažuje. Dokonce i vyšetřovatel je jen obyčejný člověk. Mimochodem, tentokrát se v příběhu objeví jeho dcera jen tak mimochodem, nijak mu s případem nepomáhá. V ostatních dílech této série tak činí a to někdy dost zásadně. To jen abyste věděli. 

Asi by to chtělo nějaký závěr. Mě napadá snad jediné. Pokud máte rádi klasické detektivky, které by se mohli stát i ve vašem sousedství, tak si Otázku viny klidně kupte. Zklamáni rozhodně nebudete. Jen nečekejte hektolitry krve na každé stránce, děsivého maniaka ani detektiva - supermana. Mě tenhle přístup vyhovuje. Možná je o hodně syrovější, protože mu můžu věřit. Jsem dodnes velmi překvapen a mile nadšen, jaký mají u vás moje knižní tipy ohlas. Potkávat na koncertě lidi z různých koutů republiky, kteří mě po setu death metalové kapely odchytí a doporučí mi nějakou knížku nebo mi poděkují, je pro mě neopakovatelný zážitek. Je skvělé, že čtete! Díky moc za všechno. Opravdu si toho vážím. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odsouzený vrah. Anonymní dopisy. Nebezpečná hra, ve které jde o všechno. William Wisting si od zločinu neodpočine ani během dovolené. Když mu přijde anonym odkazující na dávno vyřešenou vraždu sedmnáctileté dívky, rozhodne se případ přezkoumat. Zdá se, že něco nesedí… a další dopisy to potvrdí. Vrchního komisaře se zmocňuje nepříjemný pocit, že s ním tajemný pisatel manipuluje jako s loutkou. Podaří se mu odhalit jeho identitu a motiv? A co když vše souvisí i se současným zmizením další mladé ženy? Pravda je zahalená v mlze iluzí – Wisting ji však hodlá najít za každou cenu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 1. prosince 2023

KNIŽNÍ TIPY - Ticho ve sněžném městě - Eva García Sáenz de Urturi (2019)


Ticho ve sněžném městě - Eva García Sáenz de Urturi
2019, Vendeta

Přiznám se hned na začátku. Já nejsem příliš velký čtenář knih od spisovatelek. Vlastně ani nevím proč, ale je prostým faktem, že je velmi málo autorek, které mě za můj čtenářský život oslovily. Možná je to tím, že mají ženy zcela jiný pohled na svět, než mám já. Nevím, ale mám doma několik knih, které jsem dostal a byly sepsány spisovatelkami a leží mi v knihovně a padá na ně prach. Zkoušel jsem to, ale nešlo to. Zvláštní, co? Přitom se mi ženy jinak samozřejmě moc líbí a mám je rád. Ty svoje dvě, co mám doma samozřejmě nejvíce. Ticho ve sněžném městě jsem koupil víceméně na doporučení svého kamaráda, který mi dal tip po emailu. Byla ve slevě a já dal na jeho názor. A měl zkrátka pravdu. Tenhle příběh je zkrátka skvělý, napínavý a má v sobě vše, co má správná detektivka mít. Napětí, komplikovaný příběh (nebo vlastně dva, každý v jiné časové ose). Nejdřív jsem se trošku ošíval. Moc se mi do knihy nechtělo. Ještě že jsem ale překonal svoje "předsudky". Je to skvělý příběh.

Mám rád staré katedrály, kostely, hřbitovy. Ve Španělsku jsme několikrát s rodinou byli a pokaždé mě tahle země fascinovala. Mám to asi jako každý, kdo je trošku osvíceným turistou. Nastuduji si historii místa, kam jedu. Baskicko mi bohužel zatím zůstalo utajeno, ale stejně jsem měl při čtení před sebou temné uličky, žhnoucí slunce nebo naopak, zasněžené město. Nebyl jsem na kraji sídliště v Plzni, ale v malé kavárně ve městě a ukusoval jsem paellu, zapíjel to sangrií a ohnivá Španělka, když mi nosila víno, tak nechodila, ale tancovala. Četl jsem si a postupně se dostával do děje. Kolem mě je starobylé město (ne není to "moje Barcelona", ale jako ve knize Viktoria). Jdu spát do penzionu, ale předtím se ještě trošku projdu. Musím si vyčistit před spaním hlavu. První mrtvola by klidně mohla ležet támhle, představuji si a leknu se pejskaře s divným psem. Oba na mě koukají jako na vetřelce. Každá normální země má krásnou fasádu, ale pod povrchem, uvnitř lidských myslí, bývá temnota. Po přečtení téhle knížky mi dáte určitě za pravdu. 

Sympatický je mi i vyšetřovatel Kraken, který je jak vystřižený z mých oblíbených detektivek z osmdesátých let. Oba příběhy jsou velmi zajímavé, ten z historie možná i více, ale tak tomu většinou bývá. Je vůbec možné, aby byl pachatelem populární archeolog Tasio Ortiz de Zárate, který je stále ve vězení? Jak spolu současnost a minulost souvisí? Čtěte pozorně a nic nedbejte na složitá baskická jména. Chce to jen trošku více pozornosti. Osobně se mi nejvíc líbil takový zvláštní neklid, nálada, chcete-li. Když autorka knihu psala, nejen že měla moc dobrý plán a povedlo se jí vystavět silný příběh, ale navíc mají v sobě její slova vášeň. Stejně je to zvláštní. Ráno již cestou do práce několikrát mrzlo. Když se jdeme projít, tak bývá při návratu už tma. Usedáme ke svým knihách a cestujeme na velké vzdálenosti časem a pak si, když vše oba přečteme, o knihách vyprávíme. Ticho ve sněžném městě nás s manželkou zase jednou spojilo. Hodně jsme si o téhle knížce povídali a snili o tom, že Baskicko určitě navštívíme. Snad to někdy dopadne. 

Je to temnota. Zvrácenost lidské duše, která vypluje na povrch. Nejhorší je, že takové lidi potkáváme i my. A vůbec o tom nevíme. Pokud se pozná dobrá knížka podle toho, že ve vás probudí (stejně jako třeba hudba nebo film), emoce, fantazii, tak potom se Ticho ve sněžném městě opravdu povedlo. Netuším, co na tuhle knihu řeknete vy, ale každý názor je vždy subjektivní. Já vždy jen, s dovolením a pokorou, opatrně, abych neprozradil moc, dávám jemné návrhy, co byste si třeba mohli přečíst. Knížka se ke mě dostala díky tomu, že byla ve slevě. Za pár korun, taková krása. Někde jsem četl, že už je i film. Zkoušel jsem jej vyhledat, kousek zhlédl a nekoukejte na to. Podle mě je opravdu špatně natočený a knížce to spíš uškodí, než že by ji to podpořilo. To se bohužel občas stává. On ten Netflix moc filmy neumí. To ale nechme stranou, my jsme tu přeci od toho, abychom probrali knihu. A ta je určitě více než dobrá. Závěr sice není nijak moc překvapivý, ale jak už jsem psal, jde tu hlavně o atmosféru. A ta je opravdu pochmurně podmanivá.

Pokaždé, když jsem byl ve Španělsku, pil jsem tam víno. Já víno jinak nepiju vůbec. Ale to jejich temně červené mi vždy k dovolené tak nějak sedne. Patří k dobré náladě, ke vší té historii a nádheře okolo. Od té doby, co jsem si tuhle knihu přečetl, pořád mi vrtá hlavou, kdy a jak se do Baskicka podívám. Hrozně rád bych navštívil místa, která jsou v knize zmiňována. Tak to vidíte, člověk by měl být otevřený novým myšlenkám. Číst knihu, kterou napsala žena a napsala ji velmi dobře, pro mě bylo vlastně nakonec osvěžující. Možná to bude tím, že můj kamarád má skvělý vkus. Přivedl mě k velké spoustu skvělých knih. Nezbývá, než mu tímto poděkovat a připít na zdraví (mám tu Bodegas Alion 2018). Udělám to i pro vás ostatní, co ještě čtete! Mějte se co nejlépe a děkuji za přízeň. 

----------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ve Vitorii, hlavním městě Baskicka, se chystají na největší událost roku – oslavy svátku místní patronky, Panny Marie Sněžné. Na svátky však padá stín – ve Staré katedrále jsou nalezeny dvě prazvláštně naaranžované mrtvoly dvou mladých lidí. Podobné vraždy otřásly městem už před dvaceti lety, ale jejich pachatel, populární archeolog Tasio Ortiz de Zárate, za ně stále ještě pyká ve vězení. Proč se série obnovila jen nedlouho předtím, než má být Tasio propuštěn? Na tuto a mnoho dalších otázek musí nalézt odpověď inspektor Ayala, přezdívaný Kraken, muž s neortodoxními vyšetřovacími metodami a komplikovaným životním příběhem. Temný detektivní román nás zavede do vnitrozemského Baskicka, kraje s bohatou minulostí a s tradicemi, které dodnes zachovávají mnoho z dob dávno minulých. Získal si více než milion čtenářů po celém světě a v současnosti se chystá i filmové zpracování.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 24. listopadu 2023

KNIŽNÍ TIPY - Cyklus vlkodlaka - Stephen King (2023)


Cyklus vlkodlaka - Stephen King
2023, Beta-Dobrovský

Vstávám velmi brzy, nemám moc času. Znáte to, když máte chalupu na druhém konci republiky, tak musíte všechno stihnout rychle, protože pak se tam třeba ani nedostanete. Když padá listí ze dvou obrovských kaštanů a kolečko a hrábě jsou vašimi společníky, když sekáte dříví na zimu, ocitnete se v takovém zvláštní stavu. Vzduchem už poletuje sníh a za dva dny místnosti pořádně nevytopíte. Vyčistím si vždycky pořádně hlavu a přemýšlím o věcech, které mě normálně nenapadají. Vylezu do kopce, podle chytrých hodinek jdu právě 25 kilometr. Vysypu listí a koutkem oka zahlédnu stín. Srna, kanec? Liška? Napadne mě jako první. Jenže ne, ti vypadají jinak. Je mlha a dívá se na mě. Opravdu je to on? Jak je to možné. To bude nějaký toulavý pes, občas tu nějací jsou. Sevřu v rukou pevněji sekyru a raději couvám, abych ho měl na očích. Ještě chvíli mě sleduje a potom odběhne. Konečně mám hotovo. Tma je už brzy, tak musím svítit. Uvařím si čaj a začnu si číst. Cyklus vlkodlaka je takovou klasickou Kingovinou. Někde na pomezí mezi fantasy a hororu. Ale příběh je to silný, a dobře se čte. To musím říci již po několika stránkách. 

Zaklepe soused a jestli to prý vím. Zeptám se, o co jde a on si mne vousy. Vlci se vrátili. Mává mi před obličejem místní vyhláškou, která navazuje na tu evropskou. Jak prý máme lovit a chytat vlky, jak na křížence mezi vlkem a psem. Nečtu to, já nikoho střílet nebudu a klást pasti už teprve ne. Ale je to zajímavé. Možná jsem jednoho dnes viděl. Nebo ne? Nevím, a tak si raději nechám všechno pro sebe. Usínám někde v polovině knížky. Mrzí mě to, protože jsem chtěl těch pár stránek dočíst. Není to dlouhé, ale já jsem po fyzické práci opravdu utahaný. V noci mě vyžene močový měchýř. Mám tlačítkový telefon, ten chytrý většinou vypínám. Na horách chci mít klid. Rozsvítím kužel světla, který jde od mobilu. Probudím na chobně několik můr. Vykonám, co je potřeba a pak se leknu. To vypadá jako vytí. Ne, to je hloupost. Nějak se mi propojí kniha i temné lesy kolem chalupy. Dole se rozštěká pes, ale když uslyší další zavytí, jen zakňučí. Vezmu do ruky sekyrku (protože se nebojím, ale co kdyby, že ano). A vylezu před dům. Měsíc je velký a září. Na kopci stojí můj kamarád z odpoledne. Nebo to není on? 

Zamknu na všechny západy a zalezu si pod spacák. Vyhasly mi kamna, ale pro dřevo ven nepůjdu. Nechce se mi. Ne fakt jsem línej, já se nebojím. Vlci jsou provázeni velkou spoustou legend, dohadů a aurou strachu. Přitom je to takový menší pes. Ale je to také lovec. Přemýšlím o tom a usnu. Druhý den je více méně stejný jako ten včerejší. Makám od rána do večera. Někdo to musí udělat. Bolí mě záda, nohy a kyselina mléčná ze mě doslova stříká. Samota je zvláštní v tom, že chvílemi nevím, co je pravda a co se mi zdálo. Myšlenky mám celý den rozevláté a těším se na večer a na Kinga. Říkám si, že kdybych jej četl někde jinde, možná by síla téhle knížky tolik nevynikla. Naše vesnice na horách mi fakt připomíná tu v knize. Navíc jsme byli před pár týdny na Dušičky na místním hřbitově. Zvláštní pocit a nějak moc mrtvých za poslední roky, zdálo se mi. V knize si také všichni myslí, že je to vlkodlak, ale znáte Kinga, nakonec je to sprostý vrah. Nebo ne? Nechám vás samozřejmě napnuté. Neslyšel jsem náhodou vrčení? Otočím se a hrozně se leknu. Uff, ne, je to jen sousedovic obrovský pes. 

Jsou to právě ty zvláštní chvíle mezi dnem a nocí, kdy se vydávají šelmy na lov. Dole v krámě ženský říkaly, že prý někdo našel potrhanou srnu. Moc dobře vím, že vlci jsou plachá zvířata. Ale to lidem nevysvětlíte. Jsou to možná právě tyhle knížky, které záhadný status tohoto krásného predátora potvrzují. Věřím tomu, že kdyby byl zahnaný do úzkých - zaútočí, věřím i tomu, že je problém s roztrhanými ovcemi a dalšími domácími zvířaty. Regulace je opravdu asi nutná. Nechme to ale raději odborníkům. Já jsem večer knihu dočetl a potom jsem jako vždy chvilku seděl a díval se do tmy. Zhasnul jsem a mnul si oči. Bolí mě celý člověk a pořád je tu nějak chladno. Kamna naložím po okraj a přehodím na sebe deku. Po nějaké době mi to nedá, znovu knížku otevřu a přelouskám jí úplně celou znovu. Je už lehce po půlnoci a dnes je venku mlha. Psi jsou zalezlí v boudách nebo v chalupách. Trošku lituji, že žádného nemám. Spím jako dřevo, jako vždy po fyzické práci. Hřeje mě pocit, že mám vše hotovo a že zima může přijít. Ještě zítra vypnu vodu, aby mi nezamrzla v trubkách. Nebude se mi chtít do civilizace. Mezi troubící auta a frustrované lidi na ulicích. 

Dovedu pochopit některé mé kamarády, kteří nemají Kinga rádi. Mě se od něj také nelíbí úplně všechno, ale Cyklus vlkodlaka mě opravdu zaujal. Kniha má spád, pořád se něco děje. A když přistoupíte na magickou hru autora a necháte svoji fantazii pracovat, mohla by se líbit i vám. Přijedu domů do Plzně a celé odpoledne vybaluji věci. Knžku uložím na místo do knihovny, kam dávám ty, které jsem už přečetl. Hned druhý den zmizí, dcera se ihned začetla. Večer ve zprávách vypráví o vlcích, kteří se vrátili. Přišli k nám z Polska a naše lesy se jim líbí. Musíme se s nimi naučit žít, je to krásné zvíře. A co se týká vlkodlaků. Já vám nevím, podle mě vznikli jako takové přirovnání ke zlým lidem. Nebo ne? Nechám to na vás. Každopádně. Pokud máte rádi Stephena Kinga a jeho styl, tak určitě neprohloupíte. Děkuji za pozornost a mějte se co nejlépe. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
První výkřik se ozval od zasněženého železničáře, který cítil, jak se mu tesáky zahryzly do krku. Další měsíc se ozval výkřik extatické agónie napadené ženy v její útulné ložnici. Nyní se scény neuvěřitelné hrůzy objevují pokaždé, když na odlehlé mainské městečko Tarker Mills zasvítí úplněk. Nikdo neví, kdo bude napaden příště.

Jedno je však jisté. Když měsíc ztloustne, Tarker Mills zachvátí ochromující strach. Ve větru je totiž slyšet skučení, které připomíná lidská slova. A všude kolem nechává stopy netvor, jehož hlad nelze ukojit...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 3. listopadu 2023

KNIŽNÍ TIPY - V jejím srdci svět se tříští - Jonathan Dylan Barker (2023)


V jejím srdci svět se tříští - Jonathan Dylan Barker
2023, Fobos

Dřív jsme jako lidé měli ke smrti tak nějak blíže. Byla nedílnou součástí našeho života. Dodnes si pamatuji otevřenou rakev v malém kostelíku, ve které ležela moje prababička. Vypadala, jakoby měla každou chvíli promluvit. Dlouhý průvod a žalozpěvy, kněz s kadidlem, odříkávající modlitby. Mnoho jsem z toho nechápal, ale došlo mi, že ta milá žena, kterou už nikdy neuvidím, odešla v pokoji. Chodíváme na její hrob dodnes, každé dušičky. Stejně jako dědovi v horách. To mě čeká zítra, dnes jedu do Jizerek. Včera jsem dočetl knihu od mého oblíbeného Jonathana Dylana Barkera. Jmenuje se V jejím srdci svět se tříští a mrazilo mě z ní. Vyšlo to náhodou, že byly zrovna Dušičky. Je to dílo na pomezí thrilleru a hororu. A přiznám se, že jsem se chvílemi bál.

Dovedu pochopit, že se lidé smrti vysmívají, jako to dělají celý halloween, ale já vyrostl v mlhavých podzimech, když mi bábrdle vyprávěly o mých předcích, uložených v zemi. Dones vodu, zameť listí. Potom jsme sedávali na lavičce, mrznuly nám zadky a já si představoval, jak asi praděda vypadal. Na všech fotkách, i na té na hrobě, se tvářil vždy velmi přísně a vážně. Občas zajdu i na hroby svých kamarádů, mojí první holky, co jsem ji opravdu miloval. Je to už tak dávno. Chodím tam málo, času uběhlo fakt až příliš, ale stejně vzpomínám. Někdy se mi zdají sny, podivné, dlouhé sny. Stejně jako se to děje hrdinovi dnešní knížky. Jack je obyčejný kluk. A jednoho letního dne potká na lavičce na hřbitově dívku. Znovu jsem se, jak o tom píšu, otřásl chladem. Přitom mi do kanceláře prosvítá slunce a je nebývale teplo. Barker je mistr děsu. V mnohém si nezadá se Stephenem Kingem. S tím ho pojí v tomto případě tenká linie mezi naším a oním světem, mezi realitou a hrůzou. Je to hodně zvláštní příběh. 

Jenže teď, když je podzim, se tak nějak hodí k mé náladě. Je už brzy tma a město je ještě šedivější, než normálně. Když jsem loni četl knihu Dracul od stejného spisovatele, připadal jsem si chvílemi jako malý kluk, co nejde na záchod, protože pod postelí je příšera. Jasně, že je to hloupost, příšery přece neexistují. Ale co kdyby? Co když mě utrhne nohu? Kamarádům to samozřejmě neřeknu, dělali by si ze mě srandu. Ale nikam chodit fakt nebudu. Počkám na světlo. Pokud si na své strachy z dětství vzpomenete, pak tuhle knížku pochopíte. A to jsem prosím pěkně, vyrůstal v klidné a pohodové rodině, ne jako ten druhej kluk, co žije v ústavu a píše se zde o něm taky. Z něj jde opravdu strach. Copak strach, ale děs. Něco jako, když jsme si jako malí hráli na pískovišti a přišel divnej chlápek a pokusil se jednoho z nás unést. Jeho máma mi pak říkala, že jsem mu možná zachránil život. Pár dětí se tenkrát totiž fakt ztratilo. Řval jsem jako tur a přiběhl nějakej jinej chlap a zachránil nás. 

Tahle knížka je napsána tak napínavě, že nedokážete odtrhnout oči. Až zítra dorazím do Jizerek, bude už tma. Koupím si asi nějaké pivo a budu si uričtě také číst. Jen musím zatopit. Pozítří mě čeká listí. Má být i mlha. Odpoledne, až vše udělám, chceme jít na hřbitov. Pořád musím na tento příběh myslet. Co když tam bude další tělo? Nebo ten malej kluk, kterým jsem kdysi taky býval? Hele a to jsem vám psal? Bojíte se rádi? Já tedy nejsem žádnej strašpytel, kdybych byl, tak bych jezdil do práce autem a ne chodil pěšky divnou čtvrtí. Ale když jsem četl V jejím srdci svět se tříští, ohlížel jsem se častěji za sebe, lekal se stínů. Také jsem měl několik hodně divných snů. Dušičky by měly být svátky, kdy si zavzpomínáme na své blízké. Ale co když v tento čas vylézají z hrobů i ti zlí? Nebuďme naivní. Jsou věci mezi nebem a zemí, které nedokážeme vysvětlit. Jsem duší i prací technik a realista, na přízraky moc nevěřím, ale když čtu podobné knížky a jdu potom na hřbitov, tak si nejsem zase tak úplně jistý. 

Občas, když potkám nějaké děti, tak se jich bojím. Jsou jedinci, kteří jsou divní od narození. Já vím, nemělo by se to říkat, ale pravda to je. Pokud máte rádi tajemno, záhady a máte velkou fantazii, což asi máte, protože jinak byste moje stránky nenavštěvovali, tak se vám bude tenhle děsivý příběh libit. On je mistr Barker spisovatel s velkým vypravěčským talentem. Doslova do mě zasekl dráp a nepustil mě, dokud jsem vše nedočetl. Je to velmi čerstvá kniha, kterou jsem zakoupil hned po vydání. Sedla mi perfektně do podzimní nálady. Myslím si, že se bude líbit i vám. Je to hodně zvláštní a silný příběh. Během čtení mi připadalo, že je kolem mě opravdová tma. A když jsem se v noci vzbudil, tak jsem se sice nebál příšery pod postelí, ale když jsem se podíval z okna, tak mi připadalo, že tam ve stínu stojí malý chlapec. Nebo ne? Byl to přelud? Nebo jsem ještě snil? Kdo ví? Pokud máte rádi tajemno, tak je dnešní knižní tip pro vás jako dělaný. Děkuji za pozornost a až budete pokládat květiny na hrob, tak dávejte velký pozor. Opatrujte se. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jack Thatch je chlapec z Pittsburghu, jehož od smrti obou rodičů vychovává tetička Jo. O tom smutném výročí chodí navštěvovat jejich hrob. A právě na hřbitově se Jack osmého srpna 1984 ve svých osmi letech setká se zvláštní osmiletou Stellou Nettletonovou. Když ji uvidí sedět na lavičce s Dickensovými Nadějnými vyhlídkami, ještě netuší, jak zásadní význam toto seznámení bude mít. Z nepochopitelného důvodu začne být dívkou posedlý a chodí ji vyhlížet na hřbitov, nicméně znovu ji potká až po roce, opět osmého, na stejné lavičce. Dívku obestírají záhady a Jack se o ní marně snaží něco dozvědět. Potom se v jedenácti letech, po dalším setkání, probere v zastrčené uličce vedle strašlivě spáleného muže v nedotčeném oblečení. Případ vyšetřuje policejní detektiv Faustino Brier, jehož to nepřekvapí, protože oběti v tomto stavu nachází každoročně osmého srpna už po mnoho let.

Daleko odsud mezitím vyrůstá ve výzkumné laboratoři další chlapec ve stejném věku, který vládne schopností tak děsivou, že ho drží v naprosté izolaci.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 27. října 2023

KNIŽNÍ TIPY - Oko - Bernard Minier (2023)


Oko - Bernard Minier
2023, XYZ (ČR)

Když jsem před lety s Knižními tipy začínal, nevěděl jsem moc, jak s nimi naložit. Stejně jako u hudebních recenzí jsem se nikdy nesnažil jen tak opisovat promo materiály. Pokaždé si udělám svůj názor, který pak sepíšu. Můj styl se mi osvědčil, ale to jsem měl ověřené u recenzí na nové desky. S knihami je to trošku jiné. Nesmíte totiž prozradit dopředu, o čem děj je, protože jinak čtenáře naštvete. U detektivek přeci nikdo nechce vědět, kdo je vrah. Knihy o Minierovi byly mezi prvními, o kterých jsem psal. Začínal jsem v dobách covidu, kdy bylo na čtení víc času. Také jsem víc rozjel sociální síť twitter (dnes X) a náhoda tomu chtěla, že po mém uveřejnění knižního tipu na jednu ze starších knih mi najednou píše sám mistr a že moc děkuje. Chodil jsem pak po bytě a byl takový pyšný. Uvědomil jsem si, že to má smysl, že stále existují lidé, kteří rádi čtou, podporují a diskutují o dobrých knihách. Autorova slova potom byla pověstnou třešničkou na dortu.

Utekla nějaká ta voda, svět se po covidu otevřel a já zjistil, že jsem byl přeci jen trošku bláhový v tom, číst jednu knížku za týden. Na to nemám kvůli práci, rodině a muzice čas. A tak jsem začal psát i o starých knihách, které mě kdysi ovlivnily. Pojďme ale k novince. Opět Knihy Dobrovský, jejich sleva a brzká ranní Zásilkovna. Kniha je venku asi týden a já se do ní ihned pustil. Mám totiž styl, jakým píše Minier, hrozně rád. Tentokrát se vydáme za jedním podivným hororovým režisérem a pochopitelně i sérií brutálních vražd. Servaze je opět ve velmi dobré formě. Ani jsem nevěděl, jaké bylo venku počasí. Nasadil jsem si tentokrát sluchátka, zapnul ANC a odhlučnil vše kolem mě. Tohle je geniální věc, kterou používám i v práci, abych se mohl soustředit. Abych vypnul stále stejné kecy kolegů. Uzavřel jsem se do sebe, ponořil se do příběhu a najednou koukám, že je pozdě, že už šla spát i moje milá žena. Koukám z okna a říkám si, že bych měl jít taky do pelechu. Ještě kapitolu, ok? Vyjednávám sám se sebou, abych nakonec ráno vstával jak mátoha.

Minier umí vždy perfektně popsat prostředí i postavy. Jejich temnou stránku, o které jsem si vždy myslel, že je u každého hluboko ukrytá a jen u pokřivených osob vypluje na povrch. Jenže to bylo ještě v době, kdy člověk neměl sociální sítě. Teď už je tomu zcela jinak. Bývám stále překvapený, co o sobě někteří prozradí. Připadá mi, že existuje ještě jeden paralelní svět, plný hnusu a špíny, zvráceností a nízkých pudů. Detektivky tohle všechno popisují, ale vy víte, že je to jen výplod fantazie. Přiznám se, že mi to v dnešní době pomáhá přežít. Občas si říkám, že jsem asi divný, ale já si fakt raději čtu, než abych třeba chodil do hospody. Dřív to bylo jiné, bavilo mě pokecat s lidmi, jen tak, zvesela. Jenže poslední roky si čím dál tím častěji zalezu a dávám si různé knižní dobroty. Jako fanoušek mistra Miniera jsem nemohl jinak. Mě pokaždé totiž baví mimo příběhu i různé jeho odbočky, zamyšlení hlavního hrdiny. Jsme tak nějak v podobném věku a znáte to - do důchodu daleko a mládí v prdeli. Děti už vyrostly a konečně je trošku víc času. Tak proč jej nevěnovat něčemu smysluplnému. Třeba knihám a muzice.

Ztratil jsem se v horách a neskutečně se těšil, až zase vyrazím do Jizerek. Teď tam nemůžu, ale moc dobře vím, že si Oko přečtu ještě jednou. Potřebuji tu správnou atmosféru. Bydlíme kousek od lesa. Moje fantazie opět pracovala na plné obrátky. Vrtalo mi hlavou, kdo bude vrah, jakým směrem se bude děj ubírat. Poslouchal jsem k tomu nové doom death metalové album mých oblíbených Švédů October Tide a řeknu vám, že během sychravých dnů neznám nic lepšího. Byl jsem po práci plavat a myslel jsem na knihu. Mám teď hodně i jiných starostí, ale mě čtení uklidňuje. Když čekám v nemocnici, jak dopadne manželce vyšetření. Měl bych se modlit, ale nedávám to. Raději si otevřu knihu a vůbec mi nevadí, že je kolem zápach desinfekce a šum pacientů i zdravotních sester. Jsem v horách a na zemi leží další mrtvola. Měl bych číst něco veselého, ale neumím to. Já musím mít napínavý příběh, něco, co mě chytí za vlasy a dovleče až do finále. Nemusím vám snad říkat, že v tomhle je Minier opravdu dobrý. Napětí by se dalo krájet. 

Přiznám se, že jsem se knihy trošku bál. Jsem sice fanoušek hororů, ale spíše těch starých. To tak nějak patřilo ke vkusu každého dobrého metalisty. Pamatujete VHS kazety? Dost často jsem si při čtení Oka na svoje večery s videorekordérem vzpomněl. Člověk byl mladý, neopotřebovaný a díval se jen dopředu. Byl jsem knihomolem už jako malý. Jsem jím i dnes. A ani se to nesnažím léčit. Každý týden, pokud to čas dovolí, potřebuji další dávku. Oko mě dostalo. Je skvěle napsané, má drive i sílu. Spousta zvratů, dějových linek, přesně jak to mám u Miniera rád. Za mě určitě doporučuji. Venku je podzim v plné síle, ale mě to vůbec nevadí. Půjdu se projít do lesa, pak si doma zacvičím. A potom si dám zase sluchátka na uši a otevřu si knihu. Pokud jste na tom jako já (což asi jste, protože jinak byste se nedostali až sem), tak se pohodlně usaďte a nechte si chutnat. Je to dobrota! Děkuji moc za pozornost.

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Martin Servaz v továrně na horory! Osmý případ z bestsellerové série. Na samotě v horách žije slavný režisér hororových filmů Morbus Delacroix. Přestože propadl šílenství a misantropii, jeho jméno fanoušky děsivých filmů nepřestává fascinovat. A pak dojde k sérii odporných vražd, které by klidně mohly mít původ v jeho tvorbě. Kriminalistu Martina Servaze zavede pátrání až do ponurých kulis továrny na hororové filmy. V hrůzou prosáklých zdech se skrývá nejedno tajemství a na Servaze čeká možná největší záhada jeho kariéry…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. října 2023

KNIŽNÍ TIPY - Ostrov - Samuel Bjørk (2023)


Ostrov - Samuel Bjørk
2023, Kniha Zlín

Ochladilo se a tráva byla pokrytá jemnou vrstvou námrazy. Vytáhl jsem konečně dlouhé kalhoty a cestou po schodech se podíval na telefon. Přes noc mám všechny notifikace vypnuté a většinou najdu jen odkazy na žádosti o recenze. Jenže dnes se mezi emaily od kapel jeden vyjímal. Knihy Dobrovský mám moc rád. Jsou spolehliví, dávají mi spoustu dárků a když vyjde nějaká novinka, mají ji ihned skladem. Ostrov od mého oblíbence Samuela Bjørka jsem si předobjednal. Kniha měla přijít někdy na konci týdne, ale už na mě čekala v Zásilkovně. Já vím, měl bych jít raději do knihkupectví, ale znáte to, rodina, děti, není moc času. Před boxem stojím v půl páté ráno. Vedle ve vchodě někdo neskutečně kuřácky chrchlá. Naťukám PIN a nic. Moc nevidím, tak si zvětším odkaz z emailu. Děkujeme za vaši objednávku, mějte se hezky. Box se mnou mluví, tak mu také poděkuji. Nikdo tu není, tak si to můžu dovolit. Jinak bych vypadal jako blázen.

Nosím s sebou kudlu, tak ji na jedné lavičce vytáhnu a osvobodím knížku z papírového obalu. Hodím si do batohu letáky s reklamou na nové knížky a Ostrov si dám pod paži. Čeká mě kilometr a půl na zastávku tramvaje. Už tam postává pár jedinců. Naštvané tváře. Přijede dodávka odněkud z ubytovny. Vyhodí novodobé otroky a ti se zmateně potulují kolem. Zaujme mě dvojice snad odněkud z Indonésie. Mladá holka a kluk, oba v montérkách. Zavěšení do sebe. Láska ve smogovém městě. Nastoupím a vyhnu se ožralovi, který neustále padá na zem. Schoulím se do sebe. Mám půl hodiny. Přičichnu ke stránkám a začnu si číst. Mám na nose brýle a šustím a šustím. Málem přejedu. Příběh mě ihned chytne. Tramvaj mě vyhodí, vyhnu se feťákům, kteří i přez mráz polehávají na lavičkách. Kolem nemocnice, kolem parku, kde nedávno došlo k vraždě. Knihu pořád pod rukou, přidávám do kroku, abych přišel do práce dříve. Stihnu to a mám ještě půl hodiny. Odpíchnu si a zalezu do rohu. Než přijdou ostatní, tak si čtu. Mám zas sebou padesát stránek, než mi začne práce. 

Jsem celý den neklidný a nesoustředěný. Oběd vynechám, čtu si. Mám to takhle pokaždé, když si koupím něco napínavého. Mám rád thrillery a krimi právě proto, protože jsou napínavé, pořád se něco děje. Mia si myslela, že si trošku odpočine. Vydá se na ostrov a příroda krásně dokresluje celý příběh. Sofie jí požádá, aby jí pomohla nalézt zmizelého kamaráda. Pomalu se začne rozplétat příběh, který je brutální a temný, jak jenom může zvrácená lidská mysl být. Domů jedu raději trolejbusem, sice to trvá déle, ale můžu si sednout, nandat brýle a začíst se. Okolo mě všichni čumí do mobilů a lajkují. Naše závislosti jsou si v mnohém podobné, přesto úplně jiné. Musím cítit mezi prsty stránky, musím mít klid. Nevím zase jednou o světě kolem sebe. Odpoledne si jenom zacvičím, pomůžu s něčím doma, ale jinak o mě nikdo neví. Nevnímám, Ostrov mě strhl, pohltil, zaujal. Autor je velmi pečlivý a zároveň umí moc dobře psát. Cítím z jeho slov vášeň. Určitě to také znáte. Je to jako muzika, jako dobrý obraz nebo film. Jsem na ostrově. Jsem stínem, který dohlíží na vyšetřování. Jako starého death metalistů mě zaujme samozřejmě zneuctěný oltář. Tohle bude ještě hodně zajímavé.

Pokud se stane vražda, bývá to pokaždé šílené. Vím o čem mluvím. Chodil jsem rok kolem místa, kde rozsekali jednoho bezdomovce na kusy a nikdo nevěděl, kdo to udělal. Pachatele nakonec chytili, ale přiznám se, že do té doby jsem se pokaždé neustále ohlížel. Lekal se každého stínu. Jakoby se kolem mě neustále vznášel duch. Možná za to může jenom moje fantazie, ale necítil jsem se dobře. A teď si vezměte, že se stane násilný čin na ostrově, v malé komunitě. Lidé se bojí. Nevěří jeden druhému. Pomlouvají se. Kdo je vrahem? Myslím si, že Samuel Bjørk předkládá nejen příběh, který neskutečně odsýpá, ale také přesně popsal náladu, atmosféru. Na tohle musíte být dobrým psychologem a musíte znát lidi a jejich temnou stránku. Podle mě se to nedá moc dobře naučit, to musíte mít v sobě. Také se tomu říká talent. 

Pokud máte rádi severské detektivky, tak si Ostrov určitě přečtěte. Knihu jsem si vyzvedl v pondělí, hned se do ní začetl a ve středu už jsem psal Knižní tipy. Potřeboval jsem ze sebe své pocity z knihy dostat, podělit se o ně. Nevím, jak to máte vy, ale já se musím mít na co těšit. Abych narušil stereotyp běžného dne. Práce a povinnosti sice nepočkají, ale na dobrou knihu a hudbu si najdu čas vždycky. Závidím trošku našim rodičům, že mohli odejít do důchodu dříve. Mají víc času. Tohle asi nezažijeme, ale číst můžeme i tak. Ostrov se nebývale povedl. Je v mnohém překvapivý, neotřelý a přečetl jsem jej jedním dechem. Miu mám jako vyšetřovatelku moc rád. Sedne mi. Je to správná ženská. Přeji vám dobré světlo a děkuji za pozornost. Opatrujte se a pamatujte, že podzim nemusí být jen o splínu, ale i o dobrých knihách. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Ostrov v moři strachu. Pátý případ Holgera Muncha a Mii Krügerové. Mia se vrátila na ostrov Hitra s úmyslem udělat za svojí policejní kariérou tlustou čáru. Jedenáctiletá Sofie ji však přemluví, aby se pokusila vyřešit záhadné zmizení jejího kamaráda. Místnímu policistovi Eriksenovi zase dělá starost znesvěcený oltářní obraz v kostele. Pátrání po pachateli ho zavede až do vyřazeného člunu, v jehož podpalubí čeká hrůzná podívaná. Na místo je povolán vyšetřovatel Munch. Ustojí malé společenství nejkrásnějšího norského ostrova otřes vyvolaný bestiálními zločiny?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 6. října 2023

KNIŽNÍ TIPY - Vlaštovky z Černobylu - Morgan Audic (2023)


Vlaštovky z Černobylu - Morgan Audic
2023, Vendeta

Na naší generaci byl spáchán jeden nenapravitelný zločin. Na škole nás učili hodně pokřivenou historii. Pro mě osobně je to docela problém, protože dodnes nemám v některých věcech jasno. Nedávno jsem četl krásné knížky o Kambodži, o Koreji. To se potom nemůžete divit tomu, že někteří z nás věří tomu, že je Země placatá a že všechno je jinak, než se tváří. Ukrajina, potažmo tehdejší Sovětský svaz lze studovat dlouhé roky. Osobně jsem si přečetl perfektně zpracované dějiny Ruska a mohu vám říct, že je to něco šíleného. Doporučuji. Pak jsem jednou takhle v září seděl doma a kupoval si u Knihy Dobrovského nějakou dobrotu. Algoritmus obchodu na mě vyhodil "historickou" detektivku Vlaštovky z Černobylu. Kniha byla ve slevě a tak nebylo co řešit. Občas nakupuji takhle naslepo a pak jsem hrozně zvědavý, jestli jsem neudělal chybu. Zatím mám šťastnou ruku. Tenhle příběh je totiž opravdu skvěle napsaný.

Pamatuji si jako malé dítě, že se u nás v rodině o Černobylu hodně mluvilo. Informací bylo málo, internet nebyl a mezi lidmi se vznášelo velké množství různých klevet a dezinformací. Ve škole nás připravovali na chemický i jaderný útok a hrozně nás to děsilo. Jenom vytírat plynové masky hypermanganem byl hnusný zážitek. Spolužák s epilepsií pokaždé několikrát omdlel. Bylo toho na něj moc a tak jsem ho potom vynášeli jako opravdového raněného z oblasti, kterou nám páni učitelé zamlžili slzným plynem. Pochodovali jsme v pláštěnkách a představovali si, jaké to musí být, když začne válka. Nikdy bych nevěřil, že se mi tenhle pocit někdy vrátí, ale vývoj posledních let mě utvrzuje opět v tom, že se jako lidé nikdy nepoučíme. Jaderná situace na Ukrajině je v normálu, uklidňuje paní Drábová a mě se pokaždé uleví. A teď si představte, že se vrátíte do roku 1986 a budete spolu s detektivem kapitánem Josefem Melnykem a ruským míšencem Rybalekm budete vyšetřovat jednu starou vraždu. 

Je to hodně chladný a temný příběh. Zároveň vás přenese do dob socialismu. To, co jsme u nás v Čechách jako děti zažívali a brali jen jako divnou šedivou kulisu, tady propukne naplno. Všechen ten hnus a špína, všechna ta beznaděj, vás vrátí a přiznám se, že mě osobně dost často mrazilo. Ne, není to žádný historický román, ale jen "obyčejná" fikce, ale podobné příběhy mám poslední roky hrozně rád. Historické detektivní romány, které vás zavedou do různých  oblastí i času, mě baví číst. Suché dějiny by mě asi moc nebavily, v tomhle případě volím raději filmové dokumenty, ale když se v popředí odehrává ještě napínavé vyšetřování vraždy, to si nechám vždy líbit. Tahle knížka pro mě byla více méně cestou do neznáma, ale chytla mě hned od začátku. Prostředí Černobylu a dodnes zamořené zóny je popsáno tak naléhavě a opravdově, že jsem měl chvílemi pocit, že si musím dát tabletku jódu. Také jsem si říkal, jestli si ti pomýlení v různých průvodech uvědomují, za co bojují? To opravdu někdo chce, aby se tenhle svrab vrátil? Fakt zase chcete mrtvé vlaštovky?

Mě pokaždé dodnes šokuje, když čtu nějakou knihu a najednou si musím v encyklopedii vyhledat, co se tenkrát doopravdy stalo, dějinné souvislosti. V hlavě mám totiž stále ten pokroucený a upravený názor ze školy. Vědomě nám lhali a způsobili tím nedozírné škody. Je až šokující, čemu dodnes někteří lidé věří. Schválně zkuste někdy na tohle téma zavést diskuzi se svými rodiči, ti si pamatují ještě víc. Vlaštovky z Černobylu mě tak zasáhly hned několikrát. Jako thriller, detektivka, ale i historické ozvěny. Autor si musel perfetkně vše nastudovat, ověřit a sepsat. Za podobnými díly je obrovský kus práce. A když si k tomu připočtete, jak knížka odsýpá, jakým skvělým jazykem je napsána. Opět jsem nemohl odtrhnout od stránek oči. Kolikrát jsem se kroutil v křesle, protože už jsem seděl dlouho, ale znáte to, ještě jednu stránku, jednu kapitolu. Dobře, tak ještě jednu. Opakuji to znovu, zkrátka musím. Mrazilo mě.

Brzy mi bude padesát. A stále se učím. Doháním to, co mi ve škole říkali špatně. Nechci totiž, abych říkal svým dětem nějaké nesmysly. Tohle jsem si z knížky vzal pro sebe. Hodně jsem nad celým Černobylem přemýšlel. Muselo to být něco šíleného. Nelidského. Bavilo mě ale i vyšetřování vraždy, jednotlivé postavy, prostředí. Znovu jsem se utvrdil v tom, že jsme žili v hrozném marastu a nechci, fakt si nepřeji, aby se to někdy vrátilo. Ani si neuvědomujeme, jaké šrámy na nás tahle doba zanechala. Nezbývá než bojovat. Jsem moc rád, že mi tuhle knížku algoritmus doporučil. Ona ta umělá inteligence nebude tak špatná. Občas si říkám, že se raději bavím s ní, než s nějakým tupcem. Víc si pokecáme. Asi víc čte. Dnešní tip je pro mě takový osobnější než jiné. Od knihy jsem toho příliš nečekal a nakonec byl doslova nadšen. Nechte si chutnat a opatrujte se! Díky moc za podporu!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zvrácený způsob zavraždění jistého Leonida Sokolova, jehož mrtvola je vyvěšena jako prapor na fasádě vysoké budovy, upoutá čtenářovu pozornost v samém úvodu románu. Okamžitě je vtažen do napínavého pátrání po vrahovi, jenž jako podpis zanechává na místě činu vycpanou vlaštovku. Bez pilulky jódu i nezbytné dekontaminace se ocitá přímo na místě havárie z roku 1986, v Černobylu. Ještě je tu ve vzduchu cítit hrozba neviditelného, vzpomínka na apokalypsu a úsek našich dějin, na jehož půdu tento literární žánr dosud nevstoupil.

Audic ve svém druhém detektivním románu mistrně vystavěl poutavý příběh, který se odehrává v dnešní době, ale ohlíží se do třicet let vzdálené minulosti. Kapitán Josef Melnyk za ukrajinskou policii a ruský míšenec Rybalko jako soukromý detektiv paralelně vyšetřují zločin v městě Pripjať, někdejší výkladní skříni Sovětského svazu. Právě éra komunismu je v příběhu stále pevně prorostlá do současné Ukrajiny, poznamenané geopolitickými konflikty, hospodářskou krizí a společenským i národním přerodem.



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 15. září 2023

KNIŽNÍ TIPY - Hrobník a dívka - Oliver Pötzsch (2023)


Hrobník a dívka - Oliver Pötzsch
2023, Kalibr

Když jsem si v roce 2022 koupil více méně ze zvědavosti knížku Hrobník, vůbec jsem netušil, jak mě tahle série chytne. Stará dobrá Vídeň, potulující se přistěhovalci z Čech i ostatních zemí, na které všichni koukali skrz prsty, k tomu starý nevrlý hrobník, který píše knížku o pohřebnictví. Všechny tyhle vedlejší příběhy a momenty mě dokázaly strhnout. Zároveň se jedná o velmi dobře napsanou detektivku, gradující, lehce šokující a zajímavou. Nejsou to ale jen kulisy a příběh, které se mi líbí. Mám rád i postavu Leopolda von Herzfeldta, který vyšetřuje dle tehdejších postupů. Nádech tajemna je velmi patrný i v Hrobníkovi a dívce. Úplně jsem před sebou viděl vídeňské uličky, periferie i hřbitov. Ono je to totiž celé tak skvěle napsané, že nebudete moci odtrhnout oči od stránek. Moje záliba v historických detektivkách byla opět ukojena mírou více než velkou. 

Líbí se mi, že se autor drží historie, že zbytečně nefabuluje, kde to není potřeba. Musela to být těžká doba, podle mě si ani nedovedeme představit jak. Tentokrát je obětí profesor a jeho tělo je nabalzámováno dle starých egyptských postupů. Zápletka je tedy jasná, ale jak odhalit vraha? Leopold postupuje velmi pečlivě, rozplétá záhadu dle tehdejších dostupných policejních postupů a já si znovu říkám, kolik asi tenkrát muselo zločinců uniknout. Knihu jsem začal číst v Plzni, jednoho teplého zářijového odpoledne. Měl jsem ale nutkání zmizet. Tak jsem se rodině omluvil a odešel ven. Knihu jsem si vzal s sebou a chvilku jsem se toulal lesem. Kousek za naším domem je lavička, na které nikdo nikdy nesedá. Není divu, je už daleko od posledních domů. Byl tam klid, pod starými borovicemi, na jehličí. Sem tam zakřičel nějaký pták. Poslední dobou se nám tu rozmnožili krkavci. Jednoho jsem potkal. Nakláněl divně hlavu a mě připadal jako posel ze starých časů. Četl jsem dál a domů se vrátil až když už se začalo stmívat. Kdes byl? Odpověděl jsem a dostal trošku vyplísněno. Zase jsem si "omylem" zapomněl mobil. Ten klid byl ale dokonalý.

Stačilo mi jedno odpoledne, abych knihu přečetl, ale přesto mi stále hlavou vrtaly některé věci. Měl jsem trošku nejasnosti. V takových případech čtu ihned znovu, dokud jsou mozek i paměť čerstvé. Podruhé byl Hrobník a dívka snad ještě lepší. Bývá dobrým zvykem, že při jedné z procházek na chalupě v Jizerkách zavítáme na místní hřbitov. Je stranou vsi, malý a zdánlivě opuštěný. Spousta německých sudetských jmen a mezi nimi mí předci. Hrobníka bych asi dělat nemohl. Ale zajímal by mě jeho názor na tuhle knihu. Myslím si, že je opravdová, ryzí, stejně jako hudba, kterou tolik rád poslouchám. Podle toho se pozná, jestli to myslí autoři vážně. Musí nám dát kousek sebe a my je za to máme rádi. V případě Olivera Pötzscha to platí a podepíšu vám to vlastní krví. Již druhá jeho knížka se mi líbila natolik, že jsem mu v knihovně vyhradil samostatnou polici. Postupně si chci od něj dokoupit všechno. Protože mě jeho styl neskutečně baví.

Rozplétání případu je zajímavé, napínavé, v mnohém překvapivé a pro mě, jako posluchače death metalu vyloženě povinnost. Inspirativní, musím také napsat. Měl jsem pocit, že chodím ulicemi staré Vídně spolu s vyšetřovatelem, za každým rohem je divný stín a vy nevíte, jestli je to jen nějaký chudák, co nemá co jíst a nebo vrah. Jdeme na hřbitov. Čeká nás Augustin, který je opravdu velkým podivínem. Má rozsáhlé znalosti o mrtvých a píše o nich pojednání. Musíme se ho na něco zeptat, aby mohlo vyšetřování pokračovat. Sednu si bokem, abych nerušil a celý příběh mi připadá neskutečně živý. Jako bych byl jeho nedílnou součástí. Autorovi se povedlo mě vtáhnout do děje takovým způsobem, že jsem chvíli nevěděl, jestli nežiji ve staré Vídni. Byl jsem mimo, daleko do sociálních sítí, hektických zpráv i práce. Jen já a kniha, přesně jak to mám rád.

Vždycky když čtu nějakou knihu ze starých dob, tak si říkám, že máme tendenci si vybrat z historie jen to dobré. Zapomenout na špatné věci. Je to zvláštní, psychologové a psychiatři by nám to asi vysvětlili, ale já to stejně nechápu. Pro mě totiž nebyl Horbník a dívka jen obyčejnou detektivkou, ale hlavně sondou do roku 1894. Musel to být těžký život. Možná, kdyby si knihu přečetli lidé, co pořád nadávají, zamysleli by se. Nebo taky možná ne. Každopdáně, pokud vás podobně zaměřené, napínavé knížky baví, jděte do toho! Hrobník a dívka je možná ještě lepší než Hrobník z roku 2022. Připadá mi propracovanější, pestřejší. Na závěr vám musím opět poděkovat, bez toho to nejde. Děkuji moc za přízeň a mějte se co nejlépe. 


KNIŽNÍ TIPY - Hrobník - Oliver Pötzsch (2022):
https://www.deadlystormzine.com/2022/08/knizni-tipy-hrobnik-oliver-potzsch-2022.html

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vídeň roku 1894. Inspektor Leopold von Herzfeldt vyšetřuje kuriózní případ. V uměleckohistorickém muzeu byla nalezena mrtvola slavného profesora – nabalzamovaná přesně podle staroegyptských klasických postupů. Stal se profesor obětí starověké kletby? Leopold hledá radu u Augustina Rothmayera. Kdo jiný by měl být větším znalcem umrlčích záležitostí než poněkud mrzoutský hrobník?


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 16. června 2023

KNIŽNÍ TIPY - Mokrá ryba - Volker Kutscher (2017)


Mokrá ryba - Volker Kutscher
2017, MOBA (Moravská bastei)

Jel jsem zrovna tramvají z práce a vyslechl rozhovor několika studentů gymnázia. "Ty vole, se Němcům vůbec nedivím, že ty Židy zabíjeli, dodnes to tady ovládají": kýval obrýlený studentík vážně hlavou. "Mě říkal děda, že jeho otec se neměl za války zase tak špatně...": odpověděl druhý s anarchistickým nápisem na tričku. Bylo mi tak nějak smutno na duši a uvědomil si, jak jsou lidé stále ovladatelní. Jak se vlastně vůbec nic nezměnilo. Uběhlo spousta let a máme tu nové generace, které už by neměly být poznamenány různými -ismy, které se prohnaly naší společností jako mor. Myslel jsem si, možná naivně, že tohle už máme za sebou. Zrovna jsem četl Mokrou rybu a po večerech se toulal berlínskými ulicemi v roce 1929. Vyšetřoval jsem spolu s komisařem Gereonem Rathem další bestiální vraždu. Město je plné drog, nočních podniků, kde si koupíte všechno, na co si vzpomenete. Kabarety, umělci, ale také bující zlo. 

Knihu jsem, jak je mým zvykem, četl jedním dechem. Autor píše velmi poutavě, s perfektní znalostí reálií. Příběh je hlavně detektivkou, se spoustou napínavých momentů. Kulisy Berlína 1929 jsou ale natolik zajímavé, že vás doslova pohltí. Musela to být divná, toxická doba. Na jednu stranu velká svoboda, ale také lůza, která postupně přebírala moc. Hlavní hrdina není bez viny, což se mě osobně třeba hrozně líbí. Jednou mu fandíte, několikrát vás zklame a někdy jsem jej vyloženě neměl rád. Rvačky na ulicích, náckové versus komunisti. Mocným šlo vždy o ještě větší moc a otáčely své názory podle toho, jak je to pro ně výhodné. Přiznám se, že v některých momentech mě mrazilo. Knížka je ohlodaná až na kost a autor si nebere servítek. Jakoby si pozval celý německý národ na terapii. Vždycky, když čtu podobně zaměřené knihy, přemýšlím o tom, jak to mohli lidé vlastně dopustit? Pak jedu tramvají a je mi zase smutno. 

Hesla křičená vzteklým davem jsou úplně stejná jako dnes. Jsem poslední dobou skeptický, když někdo mluví o svobodě a demokracii. Není to ale nakonec tak, že se všechno dělá jen kvůli tomu, aby byly nakrmeny prasata? V Berlíně v roce 1929 tomu tak bylo. Vyšetřovat v té době vraždy muselo být šílené. Zlo bylo na vzestupu, pomalu vylézalo ze sklepů a "obyčejný člověk se zase jako vždy přizpůsobil". Důležité je si najít nepřítele. Jak jednoduché! Rath v tomhle všem umí chodit, dokáže přežít. Ostatně, tak se chová vždycky většina. Myslím si, že vše bylo i velmi povedeně zachyceno ve vynikajícím seriálu Babylon Berlín, který mě vlastně na knížku přivedl. Strávili jsme u obrazovky několik týdnů a když jsme vše dokoukali, říkal jsem si, že by mě zajímala předloha, jestli vůbec nějaká existuje. Věděl jsem tedy dopředu, jakým směrem se bude děj ubírat. Většinou mi to poměrně vadí, ale tentokrát to bylo jiné. Kniha je přeci jen propracovanější, i když možná na někoho moc komplikovaná. Ano, seriál je přehlednější a má navíc obraz a zvuk, kterými se dá ledacos vyjádřit. Za mě obojí velká spokojenost.

Hodně zajímavá je linka Rusů v exilu, kteří mají připravit puč. Jedná se o historicky podložená fakta a pro mě nové informace. To si říkám u historických detektivek i románů poměrně často. Vyrůstal jsem totiž za socialismu a dějepis se tenkrát učil značně jednostranně. Ony totiž byly svině na obou stranách. Ostatně tak tomu bývá vždycky. Je až děsivé, kolik paralel jsem vystopoval s dnešní dobou. Schválně si Mokrou rybu přečtěte a uvidíte sami. A nebojte se, že budete zatěžováni jen nějakými suchými daty. Jak už jsem psal, tenhle příběh je hlavně syrovou detektivkou. To je hlavní téma. Zbytek jen dokresluje tehdejší hektickou dobu. Bylo pro mě také zajímavé porovnat, co mi o těchto letech vyprávěly babičky a dědové. V Ćechách byla spousta věcí hodně podobných. V pohraničí obvzlášť. Navíc, vždycky jsem si říkal, jak je možné, že někdo dokáže takhle zfanatizovat celý národ. Ale bohužel, stalo se a důsledky se dotkly všech našich předků. Děsí mě, co se dělo za války. A to prosím neměli internet a sociální sítě. 

Abych nějak dnešní svůj tip shrnul. Jedná se přesně o takový ten druh knížky, kterou si odpoledne po procházce v lesích otevřete a budete končit dlouho po půlnoci. Autor píše zajímavě, nebojí se řezat do živého, umí vystavět různé odbočky, zvraty. Celá kniha je potom taková temná, bez příkras a i vztahy jsou popsány takové, jaké mnohdy bývají. Když jsem vystupoval z tramvaje, tak jsem studentům řekl, že jsou hloupí a že by si měli doplnit vzdělání. Není přece možné, aby se historie zase opakovala. Nejsme tak tupí, ne? Možná jsem naivní, ale pořád si myslím, že většina lidí snad není hloupá. Možná ne nejchytřejší, ale snad se nenechá zblbnout. Nebo ano? Poslední dobou (i díky přečtění celé téhle série) hodně přemýšlím. Pak si otevřu ksichtoknihu a tam jeden "přítel", který miluje malá štěnátka veřejně prohlašuje, že by některé národy měly být vyhlazeny. Uff. Zablokoju jej a raději se zase uzavřu mezi své knihy a muziku. Nikdy nesmíme zavírat oči! Jestli jsem si něco vzal z téhle knížky, tak zrovna tohle. Děkuji a mějte se co nejlépe. 


--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Berlín roku 1929.

Kriminální komisař Gereon Rath zažívá město, které je v rauši. Kokain, ilegální noční kluby, politické pouliční bitvy – prostě tanec na sopce. Mladý, ctižádostivý komisař, který je ve městě nový a byl uklizen na mravnostní oddělení, se nikým nepověřen zapojí do vyšetřování, které vede oddělení vražd – a netuší, že píchl do vosího hnízda…Mrtvý bez identity a se stopami bestiálního mučení je pro oddělení vražd hádankou. Rath objeví pojítko se skupinou Rusů v exilu, kteří měli v plánu nakoupit zbraně za pašované zlato a připravit puč. Po zlatu a zbraních však pasou i jiní. Rath narazí na polovojenské jednotky i organizovaný zločin. Zamiluje se do Charly, stenotypistky na oddělení vražd, a využije jejích zasvěcených informací pro své osamělé vyšetřování. Přitom se do případu zaplétá víc a víc...


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine