DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 23. dubna 2026

Recenze/review - RESURRECTED - Perpetual (2026)


RESURRECTED - Perpetual
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Vstáváš velmi brzy a pochoduješ temnými ulicemi. Nasáváš ze vzduchu síru, zplodiny a zkažený vzduch. Pracuješ v podmínkách, ve kterých kdysi dávno zavírali prokleté. Umíráš zaživa, rozpadáš se v prach, hniješ zevnitř. Ocelové město a továrna, ve které jednou zamřeš v zapomnění. Jsou vás stovky, tisíce novodobých otroků. Ve jménu pokroku odléváš další zbraně, které v různých koutech světa budou zabíjet. Domů přicházíš vyčerpaný a jediné, co zvládneš, tak je pár piv a brutální death metal. Potřebuješ si propláchnout hlavu něčím, co ti očistí mysl od zbytečností. Němečtí RESURRECTED z průmyslového města Duisburg, North Rhine-Westphalia jsou zpět a opět svojí muzikou lámou kosti na potkání.

Historie téhle kapely sahá až do roku 1993. Veteráni jako já určitě pamatují jejich dlouhohrající debut "Raping Whores". Schválně si jej pusťte a porovnejte s letošní novinkou. Dle mého skromného úsudku pánové nikdy neuhnuli ze své krvavé cesty. I tentokrát jsou suroví, ostří a nekompromisní. Stále zabíjejí hudbou a ze skladeb je cítit nadšení pro temnotu a naprosté lidské zlo. Nutno rovnou dodat, že během času pánové nikdy neztratili na intenzitě. Stále jsou opravdoví, reální, divocí, nespoutaní a naprosto autentičtí. Jako toxické látky v odpadní vodě vašeho města. 


Pracuji také ve velké továrně a moc dobře znám její zákonitosti, chladné stroje, lidi s dávno mrtvým pohledem. Dav pochodující ranní tmou. Jsem jedním z nich, jen s tím rozdílem, že si pokaždé rvu do hlavy pod tlakem nové album "Perpetual". Němci na něm zúročili všechny své zkušenosti a novinka na mě působí velmi morbidně, elegantně. Potkává se na ní takový ten staroškolský feeling s technikou a naprostou oddaností kruté smrti. Jednotlivé melodie i riffy jsou velmi promyšlené, mají v sobě potřebný drive, sílu, nakumulovaný vztek a pradávnou patinu, která se dle mého nedá naučit, musíte jí mít v sobě, musíte hrát srdcem. Pokud bychom si měli pohovořit o zvuku, tak ten je náležitě masivní, surový, ale také dobře čitelný a nepostrádá potřebnou temnou a chladnou atmosféru. Možná mě jednou roztrhá na kusy smečka rozzuřených psů na periferii našeho města, ale než se tak stane, tak budu tuhle nahrávku poslouchat stále dokola. Má v sobě totiž vše, co po tomto stylu vyžaduji, chci a co mi dělá dobře na mé zkažené duši. Je ohlodaná na kost, jde k samé podstatě extrémní hudby. Zároveň je velmi promyšlená, nespoutaná a evokuje ve mě spoustu pochmurných emocí. Pokud jste fanoušci třeba takových CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, OBSCENITY, SINISTER, VOMITORY, potom vám doporučuji přidat volume úplně doprava a nechat se strhnout do hlubiny. RESURRECTED jsou letos ve skvělé formě, to vám klidně podepíšu vlastní krví. Umíráme zaživa, rozpadáme se v prach, hnijeme zevnitř. Temný, surový brutální death metal s příchutí zkažené krve! Absolutní masakr!


Asphyx says:

You get up very early and march through the dark streets. You breathe in the sulfur, exhaust fumes, and polluted air. You work in conditions where, long ago, the damned were imprisoned. You are dying while still alive, crumbling to dust, rotting from the inside out. A steel city and a factory where you will one day die in oblivion. There are hundreds, thousands of you modern day slaves. In the name of progress, you cast more weapons that will kill in various corners of the world. You come home exhausted, and all you can manage is a few beers and brutal death metal. You need to clear your head with something that cleanses your mind of trivialities. Germany’s RESURRECTED from the industrial city of Duisburg, North Rhine-Westphalia, are back, and once again their music is shattering bones left and right.

The history of this band dates back to 1993. Veterans like me surely remember their full-length debut, "Raping Whores". Go ahead and give it a listen and compare it to this year’s new release. In my humble opinion, these gentlemen have never strayed from their bloody path. Once again, they are raw, sharp, and uncompromising. They still kill with their music, and their songs exude a passion for darkness and utter human evil. It must be said right away that over time, these guys have never lost any of their intensity. They remain genuine, raw, wild, unbridled, and completely authentic. Like toxic substances in your city’s wastewater. 


I also work in a large factory and know its rhythms all too well the cold machines, the people with their long dead stares. A crowd marching through the morning darkness. I am one of them, with the only difference being that I’m constantly hammering the new album "Perpetual" into my head under the pressure. The Germans have put all their experience to good use on it, and the new release strikes me as very morbid, yet elegant. It blends that old-school feeling with technical skill and absolute devotion to brutal death metal. The individual melodies and riffs are very well thought out; they possess the necessary drive, power, pent-up rage, and an ancient patina that, in my opinion, can’t be learned you have to have it within you; you have to play with your heart. If we were to talk about the sound, it’s appropriately massive, raw, yet also clear and doesn’t lack the necessary dark and cold atmosphere. Maybe one day a pack of rabid dogs on the outskirts of our city will tear me to pieces, but until that happens, I’ll keep listening to this record over and over again. It has everything I demand from this style, everything I want, and everything that soothes my twisted soul. It’s stripped down to the bone, getting to the very essence of extreme music. At the same time, it’s very well thought out, unrestrained, and evokes a lot of dark emotions in me. If you’re a fan of bands like CANNIBAL CORPSE, SUFFOCATION, MORBID ANGEL, MONSTROSITY, OBSCENITY, SINISTER, or VOMITORY, then I recommend turning the volume all the way up and letting yourself be swept into the depths. RESURRECTED are in great form this year I’d gladly sign that with my own blood. We’re dying alive, crumbling to dust, rotting from the inside out. Dark, raw, brutal death metal with a taste of rotten blood! An absolute massacre!


tracklist:
01. Unholy Intercession 
02. Human Wrath 
03. Forever Damned 
04. Into Mighty Death 
05. Sanity Is Lost 
06. Decomposed 
07. Immaculate Deception 
08. Echoes Of Creation 
09. Perpetual 
10. Infernal Desire (Malevolent Creation cover)

Recenze/review - GOLGOTHA - Hubris (2026)


GOLGOTHA - Hubris
CD 2026, Abstract Emotions

for english please scroll down

Prosévám prach z dávno opuštěného hrobu a představuji si, jaký měl zesnulý asi život. Také ho někdy bolelo vstávat, chodit, milovat, bojovat? Nebo žil klidně a spokojeně? Kde se bere smutek a melancholie? Lze je vysvětlit vědeckými pokusy a nebo nás ovládá něco většího, neuchopitelného? Chodíme po světě a stáváme se postupně svým vlastním stínem. Jednou upadneme v zapomnění a stane se z nás jenom potrava pro červy? Vždycky jsem měl rád kapely, které řežou do živého, které umí pokládat otázky, které dovedou navodit přemýšlivou náladu.

Kapela GOLGOTHA je pojem nejen na španělské doom death metalové scéně. Pánové a dáma mají svůj vlastní rukopis, talent, výraz, ale hlavně spoustu nápadů, které když zazní, tak se mi otisknou hluboko do podvědomí. Utíkám potom z chaosu všedních dní. Zastavím se a usedám ke hrobu, který jsem nikdy předtím neviděl. Vím ale naprosto přesně, že jsem zde správně. Je na něm totiž moje jméno. Nebo ne? 


Kapela i letos dokázala vytvořit velmi pochmurnou, přemýšlivou a melancholickou atmosféru. Skladby kolem mě nejdřív plynuly jako špinavá voda v řece smrti. Na povrch vyplouvaly jak děsivé, smutné vzpomínky, tak i naděje a radost, že stále žiju, že pořád dýchám, že můžu ráno vidět slunce, pohladit svoji ženu, zasmát se s dětmi. GOLGOTHA jsou opět ve velmi dobré formě, skladby se dobře poslouchají, mají v sobě spoustu zásadních myšlenek. Přiznám se bez mučení, novinka se pro mě stala doslova povinností. Vstával jsem s ní, pracoval u ní, chodil ulicemi a sledovat ruch města, usínal jsem, četl si. Pro mě osobně tohle hrozně moc znamená. Došlo mezi mnou a kapelou k tomu nejdůležitějšímu, ke vzájemnému přenosu drásavých emocí. Hudba mě rozhodně nenechává v klidu. "Hubris" je pro mě ale i nahrávkou, která nejvíc vynikla na jednom horském hřbitově, kde jsou pochováni mí předci a kam chodím někdy jen tak rozjímat. Na povrchu je album chladné, v určitých momentech temné, ale jinak hoří zevnitř. Kapela se pohybuje mezi podobnými mantinely, jako smečky typu DRACONIAN, HALLATAR, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, MADDER MORTEM, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, CANDLEMASS. To ale není zase tolik důležité. Pro mě je hlavní to, že španělským tmářům věřím každý tón, melodii, úder bicích, výkřik do tmy. Už dávno si získali moje srdce a novinka to jenom znovu potvrzuje. Jsou totiž naprosto uvěřitelní, opravdoví, zajímaví, autentičtí. Prosévám prach z dávno opuštěného hrobu a představuji si, jaký měl zesnulý asi život. Také ho někdy bolelo vstávat, chodit, milovat, bojovat? Nebo žil klidně a spokojeně? Netuším. Co ale vím jistě je, že se sem budu rád a často vracet. A poslouchat budu určitě "Hubris". Drásavá, uhrančivá doom death metalová ozvěna vašich smutných a melancholických myšlenek a nálad! Album, které vám nastaví zrcadlo! 


Asphyx says:

I brush the dust from a long-abandoned grave and imagine what kind of life the deceased might have led. Did he, too, sometimes find it painful to get up, to walk, to love, to fight? Or did he live a peaceful and contented life? Where do sadness and melancholy come from? Can they be explained by scientific experiments, or are we controlled by something greater, something intangible? We walk through the world and gradually become our own shadows. Will we one day fall into oblivion and become nothing more than food for worms? I’ve always loved bands that cut to the quick, that know how to ask questions, that can evoke a contemplative mood.

The band GOLGOTHA is a household name not only on the Spanish doom death metal scene. These gentlemen and lady have their own style, talent, and expression, but above all, a wealth of ideas that, when heard, leave a deep imprint on my subconscious. I then flee from the chaos of everyday life. I stop and sit down by a grave I’ve never seen before. But I know with absolute certainty that I’m in the right place. Because my name is on it. Or is it? 


Once again this year, the band managed to create a very somber, contemplative, and melancholic atmosphere. At first, the songs flowed around me like dirty water in the river of death. Both terrifying, sad memories and hope and joy rose to the surface the joy that I’m still alive, that I’m still breathing, that I can see the sun in the morning, caress my wife, and laugh with my children. GOLGOTHA are once again in excellent form; the songs are a pleasure to listen to and contain many profound ideas. I’ll admit it without hesitation: this new album has literally become a necessity for me. I woke up with it, worked to it, walked the streets watching the city bustle, fell asleep to it, read to it. For me personally, this means an awful lot. The most important thing happened between me and the band: a mutual exchange of heart-wrenching emotions. The music definitely doesn’t leave me indifferent. But for me, “Hubris” is also the album that stood out the most at a mountain cemetery where my ancestors are buried and where I sometimes go just to reflect. On the surface, the album is cold, dark at certain moments, but otherwise it burns from within. The band operates within similar boundaries as bands like DRACONIAN, HALLATAR, NOVEMBERS DOOM, SATURNUS, MADDER MORTEM, PARADISE LOST, MY DYING BRIDE, and CANDLEMASS. But that’s not really what matters. For me, the main thing is that I believe every note, every melody, every drumbeat, every cry into the darkness from these Spanish dark masters. They won my heart long ago, and this new release only confirms it once again. They are utterly believable, genuine, interesting, and authentic. I sift through the dust of a long-abandoned grave and imagine what kind of life the deceased might have had. Did it sometimes hurt him to get up, to walk, to love, to fight? Or did he live peacefully and contentedly? I have no idea. But what I know for sure is that I’ll be happy to return here often. And I’ll definitely be listening to “Hubris”. A harrowing, mesmerizing doom death metal echo of your sad and melancholic thoughts and moods! An album that holds up a mirror to you!



Recenze/review - GOLGOTHA - Spreading The Wings Of Hope (2024):


tracklist:
1. A Simple Life 
2. The Weight of the Weak 
3. Broken Toy 
4. Empty Minds 
5. Too Late 
6. Blind 
7. Fire in the Shadows 
8. Intolerance 

Line-up:
Vicente J. Paya – Guitar/Keyboards/Vocals
Andrew Spinoza – Bass/Harsh Vocals
Rafel Garcies – Drums
María J. Lladó – Clean Vocals
Dan Garcia – Guitars




středa 22. dubna 2026

Recenze/review - HEBEPHRENIQUE - Decathexis (2026)


HEBEPHRENIQUE - Decathexis
CD 2026, Apocalyptic Witchcraft Recordings

for english please scroll down

Jako jedovatý had, který se nejdříve plazí u tvých nohou, potom tě postupně uhrane, aby tě nakonec uštknul a ty si zemřel v šíleně bolestivých křečích. Jako jedovatý břečťan, který se jednou omotá kolem tvé rakve. Jako krvavá mlha, která se vznáší nad řekou smrti. Jako démoni, kteří se stále usmívají ve stínu a čekají na jakékoliv tvoje zaváhání. Vznešená, neklidná, záhadná, magická a naprosto uhrančivá je nálada na novém albu australských black death metalistů HEBEPHRENIQUE. Jedná se o moje vůbec první setkání s kapelou a musím rovnou napsat, že u mě došlo ke vzájemnému přenosu podivných pochmurných emocí.

Je to svým způsobem zvláštní hudba, disonantní, se spoustou drásavých ploch, tajemných pasáží, s náladami, které vás nenechají na pochybách. Nějak takhle si představuji přesně záhrobí, onen svět. Potkávám duše zemřelých, nasávám plesnivý pach smrti. Byli jste někdy v podzemních chodbách pod vaším městem? A víte o tom, že tam žijí tvorové, kteří ke svému životu nepotřebují světlo? Našlapujte tiše, opatrně a nechte hudbu, aby vás obejmula jako pevné, mrazivé pavučiny. 


Když budete nové album "Decathexis" poslouchat, tak si určitě vzpomenete na tvorbu kapel jako MAYHEM, DEATHSPELL OMEGA, GORGUTS, ANAAL NATHRAKH, MORBID ANGEL. Australané ale také přidávají do tohoto stylu spoustu svých vlastních nápadů, invence. Novinka je zpočátku poměrně těžká k poslechu, vyžaduje čas, klid a spoustu společných setkání. Mnohé to možná odradí, ale když vydržíte, tak budete odměněni opravdu silným zážitkem. Chce to jen plné soustředění a tu správnou náladu. Alespoň tak vnímám nahrávku já. Pochválit musím velmi dobře čitelný, chladný, podmanivý a naléhavý zvuk (mixed by Brendan Auld (Idle Ruin, Malignant Aura, Resin Tomb) and mastered by the in-demand Brad Boatwright (Corrosion Of Conformity, Devourment, Obituary)). Mrtvola na obalu potom dodává všemu na ještě větší uvěřitelnosti. Osobně na sebe nechávám hudbu jen tak působit a nechávám jí, aby mě přesvědčila. HEBEPHRENIQUE do mě zasekli svůj dráp, dostali se mi postupně do žil i do podvědomí. Připadám si pokaždé spíš jako na nějakém starém, mýtické, krvavém rituálu. Bývá to pro mě silný zážitek, nebál bych se napsat osobní. Kývám se spokojeně do rytmu, jako na nějakou mantru ze záhrobí, opakuji další a další poslech a dostávám se do zvláštního rauše. Došlo ke vzájemnému přenosu emocí, což je pro mě důkazem, potvrzením, že se jedná o velmi dobrou desku. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, než psát slova, která nikdy nedokáží přesně popsat přesně celkový zážitek. Jako jedovatý had, který se nejdříve plazí u tvých nohou, potom tě postupně uhrane, aby tě nakonec uštknul a ty si zemřel v šíleně bolestivých křečích. Jako jedovatý břečťan, který se jednou omotá kolem tvé rakve. Jako krvavá mlha, která se vznáší nad řekou smrti. Jako démoni, kteří se stále usmívají ve stínu a čekají na tvoje jakékoliv zaváhání. Tak vnímám novinku já, amen. Neklidný, drásavý, uhrančivý, disonantní black death metal, který se pro vás stane obřadem pro přechod na onen svět!


Asphyx says:

Like a venomous snake that first slithers at your feet, then gradually bewitches you, only to finally strike and kill you in excruciatingly painful convulsions. Like poison ivy that will one day wrap itself around your coffin. Like a bloody mist hovering over the river of death. Like demons who keep smiling in the shadows, waiting for any hesitation on your part. Sublime, restless, mysterious, magical, and utterly mesmerizing is the mood on the new album by Australian black death metal band HEBEPHRENIQUE. This is my very first encounter with the band, and I must say right away that a mutual exchange of strange, gloomy emotions has taken place between us.

It’s a strange kind of music, dissonant, with plenty of jarring passages, mysterious sections, and moods that leave you in no doubt. This is exactly how I imagine the afterlife, the other world. I encounter the souls of the dead, inhaling the musty stench of death. Have you ever been in the underground tunnels beneath your city? And did you know that creatures live there who don’t need light to survive? Tread softly, carefully, and let the music envelop you like a solid, icy web. 


When you listen to the new album "Decathexis", you'll definitely be reminded of bands like MAYHEM, DEATHSPELL OMEGA, GORGUTS, ANAAL NATHRAKH, and MORBID ANGEL. But the Australians also bring a lot of their own ideas and creativity to this style. The new album is initially quite difficult to listen to; it requires time, peace and quiet, and plenty of repeated listens. This may put some people off, but if you stick with it, you’ll be rewarded with a truly powerful experience. It just takes full concentration and the right mood. At least, that’s how I perceive the recording. I must praise the very clear, cold, captivating, and urgent sound (mixed by Brendan Auld (Idle Ruin, Malignant Aura, Resin Tomb) and mastered by the in-demand Brad Boatwright (Corrosion Of Conformity, Devourment, Obituary)). The corpse on the cover then adds even more credibility to the whole thing. Personally, I just let the music work its magic on me and let it convince me. HEBEPHRENIQUE sank their claws into me, gradually seeping into my veins and my subconscious. I always feel more like I’m at some ancient, mythical, bloody ritual. It’s usually a powerful experience for me I wouldn’t hesitate to call it personal. I sway contentedly to the beat, as if to some mantra from beyond the grave, listening to it over and over again until I enter a strange trance. There’s been a mutual exchange of emotions, which for me is proof, confirmation, that this is a very good album. Here more than anywhere else, it’s better to listen than to write words that can never accurately describe the overall experience. Like a venomous snake that first slithers at your feet, then gradually bewitches you, only to finally strike and leave you dying in excruciatingly painful convulsions. Like poisonous ivy that will one day wrap itself around your coffin. Like a bloody mist hovering over the river of death. Like demons who keep smiling in the shadows, waiting for any hesitation on your part. That’s how I perceive this new release, amen. Restless, harrowing, mesmerizing, dissonant black death metal that will become a rite of passage to the afterlife for you!


tracklist:
1. Stasis 
2. Visions of Magdalene 
3. I, Adverse
4. Ascent to Derilation 
5. Argumentum Ad Baculum 
6. To Inflict and Nurture 
7. Decathexis 

Line-up:
Jack Greenhill - Guitars, Bass, Keyboards
Kris Wolf - Vocals
Leo Graae - Drums




Recenze/review - RÖTUAL - For the Dead (2026)


RÖTUAL - For the Dead
CD 2026, Remorseless Records

for english please scroll down

Probudím se do tmy a nemůžu se skoro hýbat. Marně se snažím dostat ven, Slyším jen nářek pozůstalých, jejich proslovy, hudbu, kterou jsem měl tolik rád a nakonec kusy hlíny, které házejí na moji rakev. Pohřbili mě zaživa, prokletého, zavrženého. Protože jsem nevěřil v Boha, protože jsem měl svoje názory, protože jsem nechodil do kostela. Začalo to kdysi dávno, když jsem se narodil. Mraky byly prý tenkrát nízko a přicházela bouře. Od té doby mám rád doom a death metal a moji duši obestírá nekonečný smutek. Kanadskou kapelu RÖTUAL jsem si pro sebe objevil víceméně náhodou. 

Zaujal mě děsivý obal i logo a tak jsem utíkal domů, abych si sedl ke svému přehrávači. Zapnul jsem play a najednou jsem nebyl v bytě nad šedivým městem plným smogu, ale na svém vlastním pohřbu. Tahle smečka je složená ze samých zkušených muzikantů, kteří za sebou mají spoustu dobře odvedené práce. Bylo na čase se vrátit po časové ose zpět, až do doby, kdy světu vládly kapely typu BLACK SABATH, CANDLEMASS, OBITUARY a další tmáři, okořenit jejich vlivy vlastními nápady a invencí, přidat kusy nahrubo nasekaného kovu smrti a nahrát album, které je na povrchu chladné jako ruka mrtvoly, ale uvnitř hoří jasným černým plamenem. 


Společná setkání s s tímto albem tak pro mě nebyla jen obyčejným poslechem, ale spíše starodávným rituálem pro vyvolávání temných sil z onoho světa. O hudbě jsem kdysi dávno začal pokorně psát právě kvůli kapelám, jako jsou RÖTUAL. Stále, i po mnoha dekádách, co tuhle muziku sleduji a poslouchám a hlídám vstup do podsvětí jako bájný pes Kerberos, rád a znovu zažívám ten neopakovatelný pocit, když jen tak sedíte, z reproduktorů ztéká zkažená krev a vy se spokojeně kýváte do rytmu. Najednou bývám mimo tenhle podivný svět, ocitám se v jiných dimenzích, hluboko v podzemí, mezi vyschlými mrtvolami padlých kněží a surfuji po krvavých vlnách řeky smrti. "For the Dead" je sice albem, které bylo volně inspirováno tím, co je již dávno uloženo ve starých doom death metalových archívech, ale Kanaďané uchopili tuhle mrtvolnou muziku po svém, dali do ní kus sebe samých, svého srdce a pro mě to znamená další ze skvělých pochmurných zážitků. Píšu to často a již se to stalo i mojí soukromou definicí, ale i tentokrát je pro mě hlavní to, že je tahle kapela opravdová, ryzí, upřímná v tom, co hraje a dělá, a hlavně - naprosto autentická. Navíc mě baví letošní nahrávku poslouchat, rád se k ní vracím. Obzvláště v momentech, když jsou mraky nízko, když z nich padá krvavý déšť, když si čtu knížky, co mám rád nebo jenom tak, když chodím ulicemi a sleduji život a smrt kolem sebe. Častokrát se mi potom stává, že se probudím do tmy a nemůžu se skoro hýbat. Marně se snažím dostat ven, Slyším jen nářek pozůstalých, jejich proslovy, hudbu, kterou jsem měl tolik rád a nakonec kusy hlíny, které házejí na moji rakev. Pohřbili mě zaživa, prokletého, zavrženého. Temný, uhrančivý a záhadný doom death metalový obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z našeho světa! Obejme vás chlad, jako pevné pavučiny smrti!


Asphyx says:

I wake up in the dark and can barely move. I try in vain to get out. All I hear are the mourners’ wails, their eulogies, the music I loved so much, and finally the clods of earth they’re throwing onto my coffin. They buried me alive, cursed, outcast. Because I didn’t believe in God, because I had my own opinions, because I didn’t go to church. It all started a long time ago, when I was born. They say the clouds were low back then and a storm was coming. Ever since, I’ve loved doom and death metal, and my soul is shrouded in endless sorrow. I discovered the Canadian band RÖTUAL more or less by accident. 

The terrifying cover art and logo caught my eye, so I ran home to sit down at my stereo. I hit play, and suddenly I wasn’t in an apartment above a gray, smog-filled city, but at my own funeral. This band is made up entirely of seasoned musicians with a wealth of accomplished work behind them. It was time to travel back along the timeline to an era when the world was ruled by bands like BLACK SABBATH, CANDLEMASS, OBITUARY, and other dark forces, spice up their influences with their own ideas and inventiveness, add chunks of roughly chopped death metal, and record an album that is cold as a corpse’s hand on the surface but burns with a bright black flame inside. 


For me, listening to this album wasn’t just a casual listening experience, but rather an ancient ritual for summoning dark forces from that other world. I first began humbly writing about music long ago precisely because of bands like RÖTUAL. Even now, after many decades of following and listening to this music and guarding the entrance to the underworld like the mythical dog Cerberus, I still love to experience that unique feeling again and again—when you’re just sitting there, rotten blood dripping from the speakers, and you’re contentedly swaying to the rhythm. Suddenly, I find myself outside this strange world, in other dimensions, deep underground, among the dried-up corpses of fallen priests, surfing the bloody waves of the river of death. "For the Dead" is an album loosely inspired by what has long been stored in the old doom death metal archives, but the Canadians have taken this cadaverous music and made it their own, pouring a piece of themselves and their hearts into it, and for me, it means yet another of those great, gloomy experiences. I write this often, and it has already become my personal definition, but once again, the main thing for me is that this band is genuine, pure, sincere in what they play and do, and above all - completely authentic. Besides, I enjoy listening to this year’s recording; I like to come back to it. Especially when the clouds hang low, when bloody rain falls from them, when I’m reading books I love, or just when I’m walking the streets and watching life and death all around me. Often, I then find myself waking up in the darkness, barely able to move. I try in vain to get out. I hear only the wailing of the bereaved, their eulogies, the music I loved so much, and finally, the clods of earth they throw onto my coffin. They buried me alive, cursed, forsaken. A dark, mesmerizing, and mysterious doom death metal ritual to summon forces not of this world! Let the cold embrace you like the unyielding webs of death!


Tracklist:
1. For the Dead
2. Hell Is Other People
3. Worms
4. Mycelium
5. Into the Void
6. Chant d'automne
7. De Profundis Clamavi
8. L'horreur du vide
9. To Live Is to Röt

band:
Nic Miquelon: Vocals
Ben Bertrand: Bass and Backing Vocals
Tom Hansen: Guitars
Mike Berrigan: Drums

pondělí 20. dubna 2026

Recenze/review - SKAPHOS - The Descent (2026)


SKAPHOS - The Descent
CD 2026, Les Acteurs de l'Ombre Productions

for english please scroll down

Když mi loni přišlo na recenzi album "Cult of Uzura", přiznám se, že jsem toho příliš nečekal. Nakonec se nahrávka stala mým velmi častým hostem v přehrávači. Usínal jsem s perfektně napsaným black death metalem. Vnímal jsem jednotlivé nuance, lehkou disonanci, užíval jsem si téma mého oblíbeného H.P. Lovercrafta. Když jsem potom nedávno někde četl, že kapela přichází s novinkou, měl jsem velkou radost. Jenže ona to úplně novinka není. Jedná se o přepsané a znovu nahrané skladby z "Bathyscaphe" (2020) a "Thooï" (2022).

Nakonec to ale vůbec nevadí. Pokud si totiž poslechnete původní verze a pak i ty nové a porovnáte je, tak si budete hudbu těchto tmářů užívat, jako by byla úplně nová. Alespoň tak vnímám novinku "The Descent" já, starý metalový pes, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. Je pro mě velmi příjemné si jen tak sednout, zapnout play a nechat hudbu, aby mě doslova vtáhla do země příšer, naprosté tmy a zla, které číhá ve stínu. 


Základem je zde pochmurná, naprosto černá a chladná atmosféra, která mí připomíná krvavou mlhu, kterou můžete někdy spatřit na hřbitovech. Jakoby mrtví žalovali, trápili se. Ze tmy vystupují ostré riffy, naléhavé melodie, drásavý vokál, surové údery bicích. To vše zabalené do masivního a dobře čitelného zvuku (Nerfaath - mixing, Thibault Chaumont - mastering, s mistrovským motivem na obalu, pod kterým je podepsán Paolo Girardi. Zkrátka a dobře, co se týká formálních věcí, jako je produkce a celkové provedení, je vše v naprostém pořádku a nic mi nebrání v tom, abych si užil hudbu samotnou. Jedná se o album, které chce rozhodně čas, nejlépe tmu, chlad a plné soustředění. Některé motivy a nuance totiž vylezou na povrch až po nějaké době. Když ale budete trpěliví a dáte téhle skvělé smečce šanci, budete odměněni opravdu silným zážitkem. Poslech potom pro vás bude spíše obřadem, než jen obyčejnou hudbou. "The Descent" je nahrávkou, která je plná silných momentů, zajímavých zvratů, je napsána s elegancí a zkušenostmi, s jasnými vizemi. Kdyby ještě žil H.P. Lovercraft, tak by stál ve stínu a souhlasně kýval hlavou. Vydáno je na vinylu, CD a digitálně. Myslím si, že tahle smečka by neměla chybět ve sbírce nikoho, kdo poslouchá kapely jako BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, IMMOLATION, THE GREAT OLD ONES, SEPULCHRAL CURSE, AKHLYS. Jedná se o velmi promyšlenou, dobře napsanou muziku, která se bude líbit všem nemrtvým, prokletým i démonům. Temný a chladný black death metal s podmanivě krvavou atmosférou! Zemřete v bažinách zapomnění! 


Asphyx says:

When I received the album "Cult of Uzura" for review last year, I have to admit I didn’t expect much. In the end, the record became a frequent guest in my player. I’d fall asleep to perfectly crafted black death metal. I’d pick up on the subtle nuances, the slight dissonance, and I’d enjoy the themes inspired by my favorite author, H.P. Lovecraft. So when I recently read somewhere that the band was releasing a new album, I was thrilled. But it’s not exactly a brand-new release. These are reworked and re-recorded tracks from "Bathyscaphe" (2020) and "Thooï" (2022).

In the end, though, it doesn’t matter at all. Because if you listen to the original versions and then the new ones and compare them, you’ll enjoy this band’s music as if it were brand new. At least that’s how I, an old metal dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, perceive the new release “The Descent”. It’s very pleasant for me to just sit down, hit play, and let the music literally pull me into a land of monsters, utter darkness, and the evil lurking in the shadows. 


The foundation here is a gloomy, utterly dark, and cold atmosphere that reminds me of the blood-red mist you sometimes see in cemeteries. It’s as if the dead are lamenting, tormented. Emerging from the darkness are sharp riffs, urgent melodies, harrowing vocals, and raw drum beats. All of this is wrapped in a massive and clear sound (Nerfaath - mixing, Thibault Chaumont - mastering, with a masterful cover art signed by Paolo Girardi). In short, as far as formal aspects like production and overall execution go, everything is in perfect order, and nothing stands in my way of enjoying the music itself. This is an album that definitely demands time preferably darkness, cold, and full concentration. Some motifs and nuances only come to the surface after a while. But if you’re patient and give this great band a chance, you’ll be rewarded with a truly powerful experience. Listening to this will feel more like a ritual than just ordinary music. "The Descent" is a recording full of powerful moments and intriguing twists, written with elegance and experience, and driven by a clear vision. If H.P. Lovecraft were still alive, he’d be standing in the shadows, nodding his head in approval. It is released on vinyl, CD, and digitally. I think this album should be a must-have in the collection of anyone who listens to bands like BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, IMMOLATION, THE GREAT OLD ONES, SEPULCHRAL CURSE, and AKHLYS. This is very well-thought-out, well-written music that will appeal to all the undead, the damned, and the demons. Dark and cold black death metal with a captivatingly bloody atmosphere! Die in the swamps of oblivion!


Recenze/review - SKAPHOS - Cult of Uzura (2025):


Tracklist:
01. Nese Ende 
02. Okean 
03. Mireborn 
04. Ube 
05. The Descent 
06. Horror Squid 
07. The Brine Seal 
08. Mariana Tomb

neděle 19. dubna 2026

Recenze/review - SABIENDAS - Puppeteer of Doom (2026)


SABIENDAS - Puppeteer of Doom
CD 2026, Kernkraftritter Records

for english please scroll down

Městem se zase začaly toulat děsivé přízraky. Stávají ve stínu, mají žhnoucí oči a touží po čerstvé krvi. Vylezly z těch nejtemnějších kanálů, kde se dlouhá léta krmily krysami a jedovatou odpadní vodou. Přežily špínu a hlad, přežily svojí vlastní smrt. Zubožení, otrhaní, hladoví. Už se ale nemohly dívat na současný podivný svět a tak se přišly pomstít. Odhodily svoje masky a s ostře nabroušenými noži čekají, až půjdete nočním městem. Ne, tohle není žádný béčkový horor, tohle je nové album německých maniaků SABIENDAS.

Mám pro tuhle smečku slabost, vždycky se mi totiž líbil jejich rukopis, přístup, opravdovost, uvěřitelnost a naprostá autenticita. Důkazem budiž recenze na předchozí nahrávky i rozhovor (vše je odkazováno dole pod článkem). Letošní novinka je volným pokračováním věcí minulých. Opět na ní naleznete surové bicí, maniakální vokál, ostré a nekompromisní riffy i temnou atmosféru. Jedná se o povedené album po všech stránkách, u kterého se stanete svými vlastními přízraky. 


Do nečisté hry vás uvede již do zelené zbarvený hororový obal, pod kterým je podepsán Björn Lensig. Masivní, náležitě surový a brutální je zvuk, který si ale zachovává i potřebnou čitelnost. Každá skladba se mi zarývá do mozku, jako ostrý hřeb. Mám při poslechu pocit, že mě odchytili nemrtví a zavřeli mě do studené a temné kobky. S jasným účelem, změnit mě na jednoho z nich. Když poslouchám "Puppeteer of Doom", tak kapele věřím každý tón, melodii, výkřik do tmy. Skladby jsou opravdu napsány velmi jasně, zřetelně, nikde nic nepřebývá, ani nechybí, vše je ohlodáno na kost, na samotnou podstatu poctivého a klasického kovu smrti. Pokud jste fanoušci třeba takových MASTER, MORGOTH, DEATH, DISMEMBER, GRAVE, MASSACRE, MORBID ANGEL, SINISTER, BOLT THROWER, DEICIDE, neměla by vám rozhodně chybět tahle deska ve vaší sbírce. V šesté skladbě navíc stojí za mikrofonem mistr Tom Angelripper, který svým výkonem jenom potvrzuje, že letos jsou SABIENDAS ve skvělé formě a svojí hudbou zabíjejí na potkání. Je to nahrávka pro staré metalové veterány, kteří u kapel dokáží ocenit, když hrají od srdce. Píšu to často, ale hlídám vstup do podzemí již skoro 35 let a nemůžu jinak a novinku vám doporučit. Naleznete na ní totiž všechno, co máte na tomto stylu rádi. Navíc pánové a dáma přidávají spoustu svých nápadů a invence. Venku se zrovna setmělo, musím jít ven. Městem se zase začaly toulat děsivé přízraky. Stávají ve stínu, mají žhnoucí oči a touží po čerstvé krvi. Vylezly z těch nejtemnějších kanálů, kde se dlouhá léta krmily krysami a jedovatou odpadní vodou. Přežily špínu a hlad, přežily svojí vlastní smrt. Zubožení, otrhaní, hladoví. Už se ale nemohly dívat na současný podivný svět a tak se přišly pomstít. Uvítám je s otevřenou náručí a nechám si prokousnout hrdlo. Myslím si, že nastal čas. Surový, prašivý, starý death metal, u kterého ožívají ty nejděsivější přízraky! Album, které vám vyrve všechny vnitřnosti z těla!


Asphyx says:

Terrifying spectres have begun to roam the city once more. They lurk in the shadows, their eyes glowing, craving fresh blood. They have crawled out of the darkest sewers, where for years they fed on rats and poisonous sewage. They survived filth and hunger; they survived their own death. Wretched, ragged, starving. But they could no longer bear to look upon the strange world of today, so they came to take their revenge. They have cast aside their masks and, with razor-sharp knives, await your passage through the city at night. No, this is no B-grade horror flick; this is the new album from the German maniacs SABIENDAS.

I have a soft spot for this pack; I’ve always liked their style, approach, sincerity, believability, and absolute authenticity. Proof of this can be found in reviews of their previous recordings and an interview (all linked below the article). This year’s new release is a loose continuation of past works. Once again, you’ll find raw drums, maniacal vocals, sharp and uncompromising riffs, and a dark atmosphere. It’s a successful album in every respect, one that will turn you into your own ghosts. 


The green hued horror themed cover, designed by Björn Lensig, immediately sets the tone for this dark and twisted album. The sound is massive, appropriately raw, and brutal, yet it retains the necessary clarity. Every track burrows into my brain like a sharp nail. As I listen, I feel as though the undead have captured me and locked me in a cold, dark dungeon. With a clear purpose: to turn me into one of them. When I listen to "Puppeteer of Doom", I believe every note, every melody, every scream into the darkness. The songs are truly written with great clarity and precision; nothing is superfluous or missing everything is stripped down to the bone, to the very essence of honest, classic death metal. If you’re a fan of bands like MASTER, MORGOTH, DEATH, DISMEMBER, GRAVE, MASSACRE, MORBID ANGEL, SINISTER, BOLT THROWER, or DEICIDE, you definitely shouldn’t miss this album in your collection. On top of that, the sixth track features master Tom Angelripper on vocals, whose performance only confirms that SABIENDAS are in great form this year and are killing it with their music. This is an album for old-school metal veterans who appreciate it when bands play from the heart. I say this often, but I’ve been keeping watch over the underground scene for nearly 35 years now, and I simply have to recommend this new release to you. You’ll find everything you love about this genre on it. Plus, the guys and the lady bring a lot of their own ideas and creativity to the table. It’s just gotten dark outside; I have to go out. Terrifying spectres have begun to roam the city again. They stand in the shadows, their eyes glowing, craving fresh blood. They’ve crawled out of the darkest sewers, where for years they fed on rats and poisonous sewage. They survived filth and hunger; they survived their own death. Ragged, tattered, starving. But they could no longer bear to look upon this strange modern world, so they have come to take their revenge. I will welcome them with open arms and let them bite through my throat. I think the time has come. Raw, mangy, old-school death metal that brings the most terrifying spectres to life! An album that will rip all your insides out of your body!


about SABIENDAS on DEADLY STORM ZINE:






Tracklist:
01. Ad Supplicium 
02. De Morte Indignorum 
03. Freak Of Nature 
04. Scavenger Of The Graves 
05. Garden Of Delight 
06. Puppeteer Of Doom (feat. Tom Angelripper) 
07. Stench Of Cadaver 
08. Soul Devourer 
09. Walls Of Bedlam 
10. Eternal Empire 
11. The Outsider

sobota 18. dubna 2026

Interview - ATONE - A dark, cold, mesmerizing funeral doom death metal ritual for summoning one’s own demons!


Interview with doom death metal band from Portugal - ATONE.

Answered Flame (drums) and Ashen (guitars, keyboards), thank you!

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

Ave ATONE! Greetings to the Portuguese underground. I hope everything is going well over there. It should be you’ve released the first fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, gloomy, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you feel about the new album, and what kind of feedback have you been getting? Please also introduce your band to us.

[Flame] Thank you so much for the kind words about the album. We’re really happy with how it turned out. It came out pretty much exactly as we had imagined. So far, the feedback has been very positive and encouraging, and it feels like people are really understanding what we’re trying to do. The band consists of Maze on vocals, Ashen on lead guitar and keyboards, V.S. on rhythm guitar and bass, and me, Flame, on drums.

“Rebirth in Despair” contains all the attributes of good death and funeral doom metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does ATONE compose new material?

[Ashen] Rebirth in Despair came together in a very organic way. Most of the material was built from ideas, riffs, and atmospheres that slowly started to take shape over time, until everything began to feel connected. We didn’t try to force anything. We just followed what felt right and let the songs grow from there.

When it comes to writing new material, it usually starts with a riff, a mood, or sometimes even just a title or a feeling we want to capture. From there, we start building around it as a band, adding layers and shaping the song until it feels complete. It’s a very natural process for us, and we always try to make sure the music carries the atmosphere and emotion we’re looking for.


Who is responsible for the sound? I have to say, the sound is literally chilling. It keeps making me turn up the volume on my stereo. They’ve created a sound that’s urgent, raw, and at the same time dark and primal. How was it working together? Which studio did you record in, and how did everything go?

[Ashen] Thanks! That really means a lot. The sound is definitely a team effort, but a lot of the initial work was actually recorded at home, where we could experiment freely and capture the raw atmosphere we wanted. The real mixing magic happened later at Pentagon Audio Manufacturers with Fernando Matias behind the desk.

I've worked with Fernando on other projects before, so it was a natural, easy choice for us. He really understood what we were going for and helped unlock exactly how Atone should sound, that urgent, raw, primal darkness you mentioned. The sessions flowed well, and we're thrilled with the result.

An integral part and a sort of bonus for fans today is the CD. You’re releasing it on Meuse Music Records, and it features mystical artwork. Who designed it? How did you choose the motif, and how does it relate to the music on the new album?

[Ashen] The physical CD is definitely something special for us and the fans. The initial concept actually came from a friend of ours who did an amazing job capturing the essence of the title track 'Rebirth in Despair'. Using that as our starting point, I took over from there to refine the artwork and make sure the physical CD was perfectly aligned with our vision.

We collaborated closely with Meuse Music Records on the whole package. They really get the underground Doom aesthetic and gave us complete creative freedom while handling the production flawlessly. The final result feels like a true extension of the album itself.


I’ve been wandering the underworld for over thirty years now, and to tell you the truth, I’ve been getting a lot of great bands from Portugal to review in recent years. How do you perceive your scene, your fans, and the labels? What about concerts?

[Flame] The Portuguese scene has really been growing over the last few years, with a lot of quality bands emerging. People are starting to look at our scene, and country, differently now. As for concerts, Portugal has become almost a mandatory stop on any tour. It's great to see.

“Rebirth in Despair” is an album with a very unique atmosphere. Melancholy meets sadness here, but also something else something interesting, mysterious. It’s as if your history and nature have been imprinted on the music. Am I wrong? What are the lyrics about, and who wrote them? Where did they draw inspiration from?

[Ashen] You're absolutely right! That atmosphere carries out sadness and melancholy, but with this mysterious defiance underneath, like staring down the void and refusing to blink.

All the lyric work is Maze's. He's created something truly amazing and complex. Rebirth in Despair revolves around a concept of humanity's self-inflicted collapse. The album ends up unfolding like a premonitory dream, a relentless loop of creation, illusion, decay, and rebirth where order doesn't matter, only the final awakening.

That's the essence Maze distilled into every word.


You play old-school-influenced doom death metal. These days, a band can’t really avoid comparisons, but I’d be interested to know how the idea to form ATONE actually came about, who your role models were and are, and where you want to take the band? Are you tempted by big international festivals, for example? Are you willing to go on tour with a more famous band?

[Flame] Atone was formed by old-school metal fans who’ve been around the scene for years and have experience with similar bands. We want to take the band as far as we can. To keep promoting the sound and image, push for good shows and releases. That’s really all we can hope for right now.

[Ashen] We don't set out to fit a specific niche or chase a particular label. That's never been our approach. We don't try to emulate other bands either. But it's natural that some of our individual influences come through in the songs, those old-school doom death roots we all share.

The idea for Atone came from that shared hunger to create something true to what moves us, without forcing comparisons. As for where we're taking it, we're open to whatever comes: good shows, good releases, seeing how far the sound can carry us.

We're already excited to be part of Portugal's biggest doom festival this September at Under the Doom Festival. Sharing the stage with heavyweights like Draconian, Evoken, and a killer international lineup feels like the perfect next step. Big festivals and tours? If the right opportunities line up, absolutely. We're ready.


When I started my website ten years ago, I had a vision that I would try to support bands that I felt weren’t getting much attention. To let the world know about them. I think I’m doing pretty well at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

[Flame] Yes, we promote the band the old-school way too, sending albums out to promoters and press worldwide. Personally, I'm still very much an underground guy. I buy CDs when I really enjoy something, and sometimes I'm even into trading music and videos. Of course we go to concerts whenever there's a band we appreciate. We enjoy them as much as we can.

[Ashen] Websites like yours are absolutely vital to the metal community. Interviews, articles, and reviews from dedicated zines give underground bands like us crucial exposure that helps us connect with fans who might otherwise miss out. Your ten years of supporting overlooked acts is inspiring and makes a real difference. Keep it up!

We handle most of our own promotion, from social media pushes to reaching out directly for reviews and features. We don't leave it all to the label; staying hands-on keeps us in control. We're fans at heart too, always supporting our peers by buying albums we love, sharing their stuff, and hitting concerts whenever we can. Partying? Sure, if it involves good music and good people.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to make a name for itself, but on the other hand, there are a huge number of bands out there, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you, as ATONE? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

[Ashen] Modern technology is what it is. Streaming, downloading, all of it. It's here to stay, and fighting against it feels pretty futile. We've accepted that reality and focus on what we can control.

That said, especially in the metal community, there's still a real sense of fairness and connection. Our fans are incredibly supportive. They pay for streams when they can, buy CDs and merch, and actually show up to gigs. That loyalty means everything and keeps us going.

The bigger threat right now, honestly, is all the AI-generated noise flooding the internet. It's adding so much meaningless slop that it makes it harder for bands to cut through and connect with the real audience who actually care about the music. That's the real challenge, finding those people in the endless scroll.

I like to ask musicians what death/doom metal means to them. How would they define it is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

[Flame] It means a way to express our deep inner feelings and make them come to life through music and lyrics, art in general.

[Ashen] Personally, music has to carry real feelings and emotions. Otherwise, it's sterile and void. Death doom and funeral doom are the ones that touch me deeply and actually make me feel something. That's the main thing for me.


Finally, a classic but important question. What does ATONE have planned for the coming months? Where can we see you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

[Flame] We hope to perform live in some specific events, not just for playing live, if you understand me. Two dates already booked until the end of the present year.

Meanwhile, we're hoping to spread our sound, image and digital platforms as much as we can. The album is now available in 6 panel digipak format via Meuse Music Records.

[Ashen] We're gearing up for the big festival in September, and there will surely be other dates announced soon.

To our fans, a huge thank you for your unwavering support. It means the world to us, and we're grateful for every stream, purchase, and word of support. Keep spreading the doom, and we'll see you around..

Thank you very much for the interview. I wish not only the new album great success but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Rebirth in Despair” in my head again!

[Ashen] Thank you so much for the great interview and your kind words. We truly appreciate the support and the awesome work your zine does in giving exposure to bands like us it means a lot in helping us reach more ears.

Recenze/review - ATONE - Rebirth in Despair (2026):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine