DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 23. února 2026

Recenze/review - EXHUMED - Red Asphalt (2026)


EXHUMED - Red Asphalt
CD 2026, Relapse Records

for english please scroll down

Dav toužící po krvi se objeví pokaždé, když se stane něco zlého. Jakoby v sobě měli někteří lidé radar, který je nasměřuje k vraždám, znásilnění, ke zraněným, k brutálním bouračkám. Jen pár záběrů, fotka nebo nejlépe selfie s vyhřezlými střevy, se zlomeninami, z puklými lebkami. Někteří z nás se krmí bolestí jiných a stahují se jako hyeny k místům, na kterých se stalo něco zlého. Táto, přibrzdi, podívej, někomu to urvalo hlavu. Je mi z toho na zvracení, obzvláště v případech, kdy potřebují nebožáci pomoc a místo toho mají jen fotku jak umírají.

Lidé jsou zvláštní druh, to už můžu ve svém věku s klidem napsat. Když mi je z nich špatně, tak si pouštím přesně nahrávky, jako je ta nová, letošní, od legendárních goregrindových maniaků EXHUMED. Jak asi všichni víte, téhle smečce rozzuřených prašivých psů se věnujeme dlouhodobě (důkazem budiž odkazy na recenze a rozhovor, který naleznete dole pod dnešním článkem). Pánové velmi elegantně a zkušeně pokračují v tom, co umějí nejlépe. V krvavé muzice plné vyhřezlých střev a polámaných kostí. Koneckonců, zrovna sedím u počítače a mám nohu v sádře. Bolí to jako čert a tak pro mě získává nové album další rozměr. 


Letos jsou pánové opět ve skvělé formě, skladby jsou velmi dobře napsány, stále řežou tou správnou stranou nože. Jasně, není to nic nového, ani převratného, ale narovinu, chceme to vůbec někdo? Můj pocit z novinky je ale přesto trošku jiný, než obvykle, přijde mi temnější, divočejší, surovější, jako současný svět. Je to nářez, přesný zásah na solar plexus. Novinku si dávkuji do žil nejčastěji ve chvílích, kdy řvu doma bolestí z čerstvé zlomeniny, když vidím ve zprávách zástupy hlupáků, kteří rozhodují o našich osudech a životech. Je to opravdu silná nahrávka po všech stránkách. Povedl se zvuk, obal jest také náležitě stylový a dobře zapamatovatelný. Témata textů jsou jasně a přesně zaměřena a mě nezbývá nic jiného, než si nové album užívat. Jsem starý fanoušek, který znovu dostal to, co chtěl a požadoval. Kývám se spokojeně do rytmu, mrzí mě, že nemůžu do mosh-pitu, ale až se uzdravím, tak mě najdete v první řadě pod pódiem. EXHUMED jsou silnější než kdy dřív. Hrají odhodlaně, opravdově, surové, reálně, ryze a autenticky. Všem fanouškům kapely, mezi které se dlouhé roky hrdě hlásím, to nemusím vysvětlovat a ostatním to může být stejně jedno. Vážení přátelé, až zase jednou půjdete kolem zástupu lidských hyen toužících po čerstvé krvi, kopněte je do ksichtu a pusťte jim nové album přímo do jejich ubohých tváří. Na "Red Asphalt" jsem si pro sebe našel vše, co potřebuji, požaduji a co mě dělá dobře. Užívám si divoké pasáže, ale i ty chladnější, patologické. Tahle kapela byla vždycky zvrácená tím nejlepším způsobem a na novince svoji pozici nadále hrdě potvrzuje. A teď už mi dejte všichni pokoj, bolí mě zlomená noha. Jdu si desku znovu pustit a to pořádně nahlas! Devastující srážka s gore grind death metalovým náklaďákem plným vyhřezlých střev, polámaných kostí a vyteklého mozku! Album, které zabíjí na potkání!


Asphyx says:

A bloodthirsty crowd appears every time something bad happens. It's as if some people have a radar inside them that directs them to murders, rapes, injuries, and brutal car crashes. Just a few shots, a photo, or preferably a selfie with protruding intestines, broken bones, and cracked skulls. Some of us feed on the pain of others and descend like hyenas on places where something bad has happened. Dad, slow down, look, someone's head got torn off. It makes me sick, especially in cases where the poor souls need help and instead all they get is a photo of themselves dying.

Humans are a strange species, I can safely say that at my age. When they make me sick, I listen to recordings like the new one from this year by the legendary goregrind maniacs EXHUMED. As you all probably know, we have been covering this pack of rabid mangy dogs for a long time (as evidenced by the links to reviews and interviews below today's article). The gentlemen continue to do what they do best with great elegance and skill. In bloody music full of prolapsed intestines and broken bones. After all, I'm sitting at my computer with my leg in a cast. It hurts like hell, so the new album takes on a whole new dimension for me. 


This year, the guys are once again in great shape, the songs are very well written, and they still cut with the right side of the knife. Sure, it's nothing new or groundbreaking, but let's be honest, does anyone even want that? My feeling about the new album is a little different than usual, though. It seems darker, wilder, rawer, like the world today. It's a punch, a direct hit to the solar plexus. I usually inject the new album into my veins when I'm screaming in pain at home from a fresh fracture, when I see crowds of fools on the news who decide our fates and lives. It's a really powerful recording in every way. The sound is great, and the cover is also stylish and memorable. The lyrics are clear and focused, and I have no choice but to enjoy the new album. I'm an old fan who got what he wanted and demanded again. I'm nodding contentedly to the rhythm, and I'm sorry I can't get into the mosh pit, but when I'm better, you'll find me in the front row under the stage. EXHUMED are stronger than ever. They play with determination, sincerity, rawness, realism, purity, and authenticity. I don't need to explain this to all the band's fans, among whom I have proudly counted myself for many years, and the rest of you probably don't care anyway. Dear friends, the next time you walk past a crowd of human hyenas thirsting for fresh blood, kick them in the face and blast their pathetic faces with the new album. On "Red Asphalt", I found everything I need, everything I want, and everything that makes me feel good. I enjoy the wild passages, but also the colder, more pathological ones. This band has always been twisted in the best way possible, and they proudly confirm their position on their new album. Now leave me alone, everyone, my broken leg hurts. I'm going to play the album again, really loud! A devastating collision with a gore grind death metal truck full of prolapsed intestines, broken bones, and leaked brains! An album that kills on sight!





tracklist:
01. Unsafe At Any Speed 
02. Red Asphalt 
03. Shock Trauma 
04. Shovelhead 
05. The Iron Graveyard 
06. Crawling From The Wreckage 
07. Signal Thirty 
08. Death On Four Wheels 
09. Symphorophilia 
10. The Fumes

Recenze/review - ARCHITECTURAL GENOCIDE - Malignant Cognition (2026)


ARCHITECTURAL GENOCIDE - Malignant Cognition
CD 2026, Comatose Music

for english please scroll down

Nejdřív jenom všichni seděli a dívali se do obrazovek. Virtuální život dávno zvítězil nad reálným. Někteří odborníci před tím varovali, jiní si z toho dělali legraci. Záleželo na penězích. Ostatně jako vždycky. Potom začalo zabíjení. Jakoby lidstvo zasáhl nějaký děsivý virus. Nůž, pistole, sekera, bylo vlastně jedno, co kdo měl po ruce. Nenávist a vztek zase jednou zvítězily nad vším ostatním. Přemýšlel si nad tím, potom si otřel nůž od krve a usmál ses. Konečně, konečně můžeš všem ukázat svoji pravou tvář.

Pokaždé, když poslouchám nějakou dobrou brutální death metalovou kapelu, tak mě napadají podobné myšlenky. O smečce ARCHITECTURAL GENOCIDE z Texasu jsem již jednou psal a máme i společný rozhovor. Obojí lze dohledat dole pod dnešní recenzí. Pánové pokračují ve své morbidní jízdě a zůstává po nich opět hluboká krvavá stopa. V ulicích už není bezpečno. Lidé odložili obrazovky a vydali se zabíjet. Doporučuji poslouchat hodně nahlas, v chladu a naprosté tmě. 


Na ARCHITECTURAL GENOCIDE se mi líbí, že tenhle styl uchopili spíše tradičnějším, klasičtějším způsobem. Skladby zde připomínají ostré nože, které jsou vám postupně zabodávány do vašeho zcela zbytečného těla. Z riffů odkapává krev a mozek se vaří ve vlastní šťávě. Zvuk je masivní, uvěřitelní, surový, stejně jako nápady, kterých je na novince velké množství. Texasané sice nepřinášejí na pitevnu nic nového, ani převratného, ale nové album se velmi dobře poslouchá, má v sobě pověstnou sílu, tlak, energii i drive. Pokud si fanoušek třeba takových DISENTOMB, GORGASM, VISCERAL DISGORGE, PROPHECY, CANNIBAL CORPSE, potom se můžeš spolehnout, že budeš spokojený i s tímto mrtvolným albem. Když se večer podíváš na zprávy a bude se ti ze vší té politiky, válek, násilí a hnusu zvedat žaludek, tak se klidně zavři do sklepa jako já, přidej volume na svém přehrávači a uvidíš, že tahle kapela ti vyčistí mozek tou nejkvalitnější kyselinou. Svět kolem dávno hoří a i když to ve virtuální realitě všechno vypadá krásně a růžově, tak pravda je čím dál tím bolestivější. Jakoby byly naše mozky postupně nakaženy nějakou hnusnou chorobou. Dost ale bylo přemýšlení, raději se znovu vydám na opuštěná jatka a vezmu si tuhle nahrávku s sebou. Má v sobě totiž něco hnusně přitažlivého, naléhavého, syrového, co mě pokaždé dokáže přikovat na zeď. Mimochodem, i formální věci jako třeba motiv na obalu, zde sedí perfektně na svých místech. Nenávist a vztek zase jednou zvítězily nad vším ostatním. Surový, nekompromisní brutální death metal, který vám vystřelí mozek z hlavy! Temnota, chlad a zkažená krev!

Asphyx says:

At first, everyone just sat and stared at their screens. Virtual life had long since triumphed over real life. Some experts warned about this, others made fun of it. It was all about money. As always, really. Then the killing began. It was as if humanity had been struck by some terrifying virus. Knives, guns, axes—it didn't matter what anyone had at hand. Hatred and anger had once again triumphed over everything else. You thought about it, then wiped the blood from your knife and smiled. Finally, finally, you could show everyone your true face.

Every time I listen to a good brutal death metal band, similar thoughts come to mind. I have already written about the band ARCHITECTURAL GENOCIDE from Texas, and we also have an interview with them. Both can be found below today's review. The gentlemen continue their morbid ride, leaving behind a deep bloody trail once again. The streets are no longer safe. People have put down their screens and set out to kill. I recommend listening to this very loudly, in the cold and in complete darkness. 


What I like about ARCHITECTURAL GENOCIDE is that they have approached this style in a more traditional, classic way. The songs here are like sharp knives that are gradually stabbed into your completely useless body. Blood drips from the riffs and your brain boils in its own juice. The sound is massive, believable, raw, as are the ideas, of which there are many on the new album. The Texans may not bring anything new or revolutionary to the autopsy room, but the new album is very listenable, with its legendary power, pressure, energy, and drive. If you're a fan of bands like DISENTOMB, GORGASM, VISCERAL DISGORGE, PROPHECY, or CANNIBAL CORPSE, then you can count on being satisfied with this corpse-like album. When you watch the news in the evening and all the politics, wars, violence, and filth make you sick to your stomach, just lock yourself in the basement like I do, turn up the volume on your player, and you'll see that this band will cleanse your brain with the highest quality acid. The world around us has been burning for a long time, and even though everything looks beautiful and rosy in virtual reality, the truth is becoming increasingly painful. It's as if our brains have been gradually infected with some nasty disease. But enough thinking, I'd rather go back to the abandoned slaughterhouse and take this recording with me. There's something disgustingly attractive, urgent, raw about it that always manages to pin me to the wall. Incidentally, even formal things like the cover art fit perfectly here. Hatred and anger have once again triumphed over everything else. Raw, uncompromising, brutal death metal that will blow your brains out! Darkness, coldness, and rotten blood!


about ARCHITECTURAL GENOCIDE on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
01. Precursor to Bloodshed 
02. Coercion Into Carnality 
03. Leave It to Cleaver 
04. Trophies for My Murders 
05. Malicious Wager 
06. Decent Deranged 
07. Zed Requiem (Featuring Damonteal Harris of PeelingFlesh) 
08. Stuffed Under Floorboards



neděle 22. února 2026

Recenze/review - MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet (2026)


MÄDÄTYS - Kuoleman ulottuvuudet
CD 2026, Caligari Records, Iron Corpse

for english please scroll down

Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Trvalo mi to tentokrát dlouho, než jsem přešel na druhou stranu, do země šedých krvavých stínů. Objevil jsem nedávno v záhrobí finskou doom death metalovou kapelou MÄDÄTYS, která mi byla velmi zkušeným průvodcem na onom světě.

Jako bych z jejich hudby cítil, jak ke mě přichází dáma s kosou. Usmívá se. Brodí se hlubokým sněhem a tichem zní její děsivý šepot. Už dávno se nemodlím, už dávno nevěřím v žádného z bohů. Tady, uprostřed lesů cítím jen sílu věčnosti a hudby, která má v sobě velkou temnou energii a odhodlání. Uctívají se zde staré ověřené postupy, ale přidává se i velká porce vlastních nápadů a invence. Mám při poslechu nahrubo nasekané kousky ledu v žilách. 


Jsem starý metalový pes, který se toulá podsvětím již skoro třicet pět let. Stále dokáží ocenit poctivý prašivý death metal, pořád si neskutečně užívám záhadný, smutný a bolestivý doom metal. Kombinace těchto stylů se mi vždycky líbila. Fascinují mě jednotlivé postupy, užívám si mrtvolný zvuk, připadám si jako bych opravdu ležel někde daleko na severu v lesích a pomalu v mrazu umíral. Pánové hrají od srdce, uvěřitelně, opravdově, s takovou tou ryzí  krvavou jiskrou v oku, která vždy oddělovala dobré kapely od těch ostatních. Stylově ve mě evokuje hudba, kterou nám tahle smečka předkládá, staré INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. Texty jsou zde ve finštině, nerozumím ani slovu, přesto tak nějak podvědomě vím, o čem jsou. O smrti, o drsné přírodě, o starých pohřebištích, o bolesti. Alespoň tak je vnímám. Pokud bychom měli hovořit o zvuku, tak ten považuji za velmi povedený. Je chladný, syrový, velmi dobře čitelný a má v sobě pověstnou plesnivou jiskru (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS si dali záležet i na obalu. Autorem motivu je Pedro Ruotsalainen. Líbí se mi, zaujal mě a dle mého se perfektně hodí k hudbě samotné. "Kuoleman ulottuvuudet" je přesně tím druhem alba, které budete poslouchat za ošklivého, sychravého počasí, ve chvílích, kdy budou mraky nízko a bude z nich padat krvavý sníh. Zůstal jsem ležet uprostřed pustiny a na můj obličej padal zmrzlý sníh. Možná jsem pomalu, dlouze a v nekonečných bolestech umíral. To už teď nevím. Jedinými svědky mi byly stoleté stromy a krkavci, kteří se usadili nedaleko. Nakláněli hlavu a čekali, až naposledy vydechnu. Chladný a syrový doom death metal, u kterého ucítíte fyzickou přítomnost opravdové smrti! Album, které se vám dostane až do morku kostí!


Asphyx says:

I remained lying in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, endlessly. I don't know now. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. This time, it took me a long time to cross over to the other side, to the land of gray bloody shadows. I recently discovered the Finnish doom death metal band MÄDÄTYS in the afterlife, who were very experienced guides in that world.

It was as if I could feel the lady with the scythe coming towards me through their music. She smiles. She wades through the deep snow and her terrifying whisper echoes in the silence. I stopped praying long ago, I stopped believing in any gods long ago. Here, in the middle of the woods, I feel only the power of eternity and music that has great dark energy and determination. Old proven methods are revered here, but a large dose of original ideas and invention is also added. When I listen to it, I feel roughly chopped pieces of ice in my veins.


I am an old metalhead who has been wandering the underworld for almost thirty-five years. I still appreciate honest, rotten death metal, and I still enjoy mysterious, sad, and painful doom metal immensely. I have always liked the combination of these styles. I am fascinated by the individual techniques, I enjoy the corpse-like sound, I feel like I am really lying somewhere far north in the woods, slowly dying in the cold. These guys play from the heart, believably, genuinely, with that pure bloody spark in their eyes that has always separated good bands from the rest. Stylistically, the music this band presents evokes old INCANTATION, SOLOTHUS, HOODED MENACE, DRUID LORD, ATARYXY, KRYPTS, LANTERN, TEMPLE OF VOID. The lyrics are in Finnish, I don't understand a word, yet somehow I subconsciously know what they are about. About death, harsh nature, old burial grounds, pain. At least that's how I perceive them. If we were to talk about the sound, I consider it very well done. It is cold, raw, very easy to listen to, and has that famous moldy spark (Antti Karjalainen - mixing, Otto Joki - mastering). MÄDÄTYS also put a lot of effort into the cover art. The motif was created by Pedro Ruotsalainen. I like it, it caught my attention, and in my opinion, it fits the music perfectly. "Kuoleman ulottuvuudet" is exactly the kind of album you'll listen to in ugly, dreary weather, when the clouds are low and bloody snow is falling from them. I lay in the middle of the wilderness, frozen snow falling on my face. Perhaps I was dying slowly, painfully, and endlessly. I don't know anymore. The only witnesses were the hundred-year-old trees and the ravens that had settled nearby. They tilted their heads and waited for me to breathe my last breath. Cold and raw doom death metal that makes you feel the physical presence of real death! An album that will get under your skin!


tracklist:
01. Hänen Ikuisen Valonsa Katveessa 
02. Sairas Maailma 
03. Kuolleiden Koston Yö 
04. Kuoleman Ulottuvuudet 
05. Unohdetut Rukoukset 
06. Kirous 
07. Sinä Joudut Helvettiin 
08. Liekehtivä Virta

A few questions - interview with technical thrash death metal band from United Kingdom - UNBURIER.


A few questions - interview with technical thrash death metal band from United Kingdom - UNBURIER.

Recenze/review - UNBURIER - As Time Awaits (2026):

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

We're Unburier, a death metal band from Somerset, England. Founded in 2019, although we underwent something of a relaunch in 2022.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded all of the guitars, bass and vocals in various home studio environments. It was very D.I.Y, from that point of view. The drums, however, were recorded by Ryan Wood at The Ranch Production House and the whole thing was mixed and mastered by Sam Turbitt at Ritual Sound Studios.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

We're doing limited CD pressings according to demand, and it can be streamed on all major streaming platforms.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

Lyrical duties were split between guitarist Blake and bassist Stan. They collaborated on the overarching themes for the EP, including absurdism, belief and alienation.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our new logo was designed by Spearhead, an artist from Ireland that we were very excited to refresh our image with. Ben, our frontman, handled additional graphics and built our website. He's also in charge of social media, although we all collaborate on that to an extent. None of us really enjoy the current grind of social media, but it's a necessary evil.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We released this independently, and are enjoying the freedom that allows us to experiment with these last couple EPs.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

There's a huge variety of influences from each one of us, but there's definitely overlap in our love for Death, Revocation, The Black Dahlia Murder and Necrophagist. We can be fairly old school, but not exclusively.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We're preparing to work on a full length record before making any serious pitches to labels.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether is (clubs or
festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we lost count a while back. The venue doesn't matter to us as much as the crowd and the lineup - a good bill of death metal bands with a crowd that appreciates that type of music makes a much bigger difference. Last year we did an early debut of the newer material supporting Psycroptic, which was a performance we were very proud of.

 

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

As artists, we're eager to complete our debut album and truly demonstrate what we're capable of. Outside of that, we're all in it to see how far it goes. We like playing riffs, and if people like hearing them that's all the better.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

We're pretty active on social media and keep our ear to the ground there. People are welcome to reach out to us with support, enquiries, etc. We love to hear from fans.

Thanx for the interview.

Cheers for the interview, check out our new EP As Time Awaits, out 27th of February.

sobota 21. února 2026

Recenze/review - SCYTHE - Boiled Alive (2026)


SCYTHE - Boiled Alive
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Pomalu se stmívá a cítím v kostech, že nastal čas. Musím dolů, do sklepa, k rezavé bráně do podzemí. Sestupuji opatrně, světla pomalu ubývá. Po stěnách stéká hnis a vzduch je těžký a shnilý. Vstoupím dovnitř, pozdravím nemrtvé a směřuji do kobky s názvem SCYTHE. Sedí v ní démoni a čekají na mě. Nemusíme nic říkat, stačí jen pokynout rukou a zapnout play na přehrávači. Z reproduktorů k nám začne ztékat zkažená krev a já moc dobře vím, že jsem zde správně.

Tuhle rumunskou smečku death metalových maniaků jsem potkal na svých nekonečných toulkách podzemím víceméně náhodou. Stalo se mi to, co již mnohokrát. Jen tak jsem si sedl, chvilku poslouchal a po nějaké době jsem si začal podupávat do rytmu a bouchat pěstí do stolu. To je přesně ono, křičel jsem do tmy a podvědomě jsem věděl, že o téhle kapele zkrátka musím napsat pár skromných slov a podpořit ji. 


Pánové mají na svém kontě ještě jednu demonahrávku z roku 2024, která také stojí rozhodně za pozornost. Stejně jako letošní album je po okraj narvaná tmou, zlem, takovou tou morbidní prašivinou, kterou máme my, staří pravověrní fanoušci tolik rádi. Zkrátka a dobře, pokud jste už někdy byli u exhumace starého hrobu a k smrti milujete old schoolový zvuk a starodávné postupy z devadesátých let minulého století, potom jste zde správně. Jednotlivé motivy vám sice budou připadat povědomé a notoricky známé, ale nenechte se mýlit. SCYTHE sice čerpají ze starých archívů, ale snaží se také přidat velkou spoustu svých nápadů a invence. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že mě baví album "Boiled Alive" poslouchat, že se k němu rád a často vracím, že si v něm pro sebe pokaždé najdu svůj kus chutného shnilého masa. Tihle maniaci hrají přesnou definici toho, co si představíte pod poctivým, plesnivým, ryzím a autentickým smrtícím kovem. Jednotlivé skladby v sobě mají drive, takovou tu temnou sílu, hnilobu i smrad rozkládajících se těl. Jsem starý pes, který extrémní muziku poslouchá skoro od jejich počátků. Stále mě baví objevovat nové kapely, nové nahrávky, které mě dokáží přikovat na zeď. Tuhle smečku rozzuřených psů vám mohu za sebe jenom doporučit. Navíc, za velmi povedený považuji i zvuk a motiv na obalu. Myslím si, že nemusíme řešit nic dalšího. Koneckonců, už se zase stmívá a nastal čas. Už musím jít. Dolů, do sklepa, do podzemí.  Surový, prašivý old school death metal, u kterého se probouzejí démoni! Hniloba, špína a smrt! 


Asphyx says:

It's slowly getting dark, and I can feel in my bones that the time has come. I have to go down to the basement, to the rusty gate leading underground. I descend carefully, the light slowly fading. Pus runs down the walls, and the air is heavy and rotten. I enter, greet the undead, and head for the dungeon called SCYTHE. Demons are sitting there waiting for me. We don't need to say anything, just wave our hands and press play on the player. Rotten blood begins to flow from the speakers, and I know very well that I am in the right place.

I met this Romanian pack of death metal maniacs more or less by accident during my endless wanderings underground. It happened to me as it has many times before. I just sat down, listened for a while, and after a while I started tapping my foot to the rhythm and banging my fist on the table. That's it, I shouted into the darkness, and subconsciously I knew that I simply had to write a few modest words about this band and support them. 


The gentlemen have another demo recording from 2024 to their credit, which is also definitely worth attention. Like this year's album, it is filled to the brim with darkness, evil, and that kind of morbid filth that we, the old orthodox fans, love so much. In short, if you've ever been to an old grave exhumation and love the old-school sound and ancient practices of the 1990s, then you've come to the right place. The individual motifs may seem familiar and well-known, but don't be fooled. SCYTHE may draw from old archives, but they also try to add a lot of their own ideas and inventiveness. For me, the most important thing is that I enjoy listening to the album "Boiled Alive," that I like to come back to it often, and that I always find a piece of tasty rotten meat in it for myself. These maniacs play the exact definition of what you imagine honest, moldy, pure, and authentic death metal to be. The individual songs have drive, a kind of dark power, decay, and the stench of decomposing bodies. I'm an old dog who has been listening to extreme music almost since its inception. I still enjoy discovering new bands and new recordings that can pin me to the wall. I can only recommend this pack of angry dogs to you. In addition, I also consider the sound and the cover art to be very well done. I don't think we need to discuss anything else. After all, it's getting dark again and the time has come. I have to go now. Down to the basement, underground. Raw, mangy old school death metal that awakens demons! Rot, filth, and death! 


tracklist:
01. Liquified Entrails 
02. Plastered In Phlegm 
03. Necrophilic Corpse Orgies 
04. Pervertor's Crypt / Gore Galore 
05. Tenebrous Decease 
06. Of Pure Goriness 
07. Gouged Eyes 
08. Boiled Alive

band:
David Rolea - Drums
Mihai Panait - Guitars (lead), Vocals (backing)
Andrei Oglan - Guitars (rhythm)
Andrei Constandache - Vocals, Bass

A few questions - interview with death metal band from Romania - SCYTHE.

A few questions - interview with death metal band from Romania - SCYTHE. 


Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello maniacs! We're Scythe, a four piece death metal band from Constanta, Romania. We like bad jokes, fast, evil metal, booze and partying like demented maggots feasting on a rotting corpse.

Scythe is, was and always will be:

- Andrei "Nașu" Constandache - Bass, vox

- Andrei "Oglan" Oglan - Rhythm guitars

- David Rolea - Drums

- Mihai "Mișu" Panait - Lead guitars, vox

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded Boiled Alive at Crossover Studio in Constanta, under professional conditions, but also quite expensive for a band of our age. For the mix we hired Cheynne Brandt and John Paul Braddock for mastering. We are very pleased with how the album turned out and we thank them for their work.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

At the moment, we only released it in digital form, which we did through online distribution services for all platforms except Bandcamp. Soon, we will produce a number of CD's through Awakening Records (CN), some of which will be found at our upcoming shows. The rest will be available through 50+ record labels. Also, we're going to make a very limited run of MC's with Grindestroy Records. If they sell well, we will make more for sure. At the moment we are looking forward to collaborating with a label for vinyls.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal With?

Misu is the creator of the lyrics.Most of the songs don't really have a certain meaning, most of them were born out of frustration on particular subjects. Still, we have two songs, Necrophilic Corpse Orgies and Pervertor’s Crypt, which more or less have a meaning, a story behind them. We wanted to approach a very gory and disgusting way of writing, something that is not really common in the romanian underground scene.


Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Our first logo was created by Uriel from Putred, which was later redesigned by Jesper Nobbe, who made our final logo.

Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

We chose to self release our album, believing it is the only way in this day and age for a starting band, which has no prior experience in the industry. After releasing our album on digital platforms, we are only collaborating with labels for the distribution of physical format. We chose these labels based on the offers that they made us, looking for a wide distribution of our music.


Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

As you may observe from our songs, which were mostly written by Mișu (Lead guitar and vocals), the influences consist of his favourite bands: Molder, Impetigo, Ripping Corpse, Depravity and Gorement.

For the rest of us, we have different influences in terms of genres like NWOBHM, Doom Metal, Speed Metal and Black-Thrash.

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

We messaged so many labels we forgot all the names haha. Many of the labels were fully booked, some didn't think we were a great fit for them, but in the end we found these two labels mentioned above to collaborate with us.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether its (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

We played 23 concerts up to this point. We love playing at all types of events, but the festivals are something special, the atmosphere, many people and all the bands that we can get drunk with. One of the best concerts is for sure the one from Burgas Bulgaria with our bros from Unbaptised and Phantom, which we did in september 2025. Another great one was at Rift of Hades festival in spring 2025.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Our biggest achievement that we have in mind, which we wish for the future, is to get called to play at Obscene Extreme Festival. We plan to continue to work on our band, to evolve and to get our music heard by more and more people.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Our fans can easily contact us on Instagram and Facebook, and also after buying our music on Bandcamp, we believe there is a section for sending a message to us.

Thanx for the interview.

Thank you for having us, it was a pleasure!



---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 20. února 2026

Recenze/review - MUERTISSIMA - Prophecy (2026)


MUERTISSIMA - Prophecy
CD 2026, Fetzner Death Records

for english please scroll down

Trvá to již nějaký čas. Chodívám každý večer ven a moje kroky i mysl mě pokaždé zavedou na jeden starý, zdánlivě opuštěný hřbitov. Je zarostlý starými stromy. Některé kořeny vyvalily i trouchnivějící hroby. V rohu je jedna kobka, o které se říká, že v ní byli pochováváni oběti starodávných krvavých rituálů. Vstupuji pomalu dovnitř, zavírám za sebou starou rezavou bránu a ztrácím se v temnotě. Poslouchám nové album francouzských maniaků MUERTISIIMA a najednou se přede mnou začnou odehrávat děsivé příběhy plné bolesti, strachu a utrpení.

Je to hodně surová nahrávka, má v sobě takový ten pravěký feeling a drive. Hoří zevnitř a když se zaposloucháte pozorněji, tak při každém setkání objevíte novou pasáž, zajímavý motiv, kousek zahnívajícího masa. Novinka je na jednu stranu poměrně brutální, na druhou se nezapomíná ani na melodie. Francouzi mají svůj originální styl a přístup. Jsem ztracen v temnotě a v kostech mě mrazí. 


"Prophecy" jsem si rval pod tlakem do hlavy v různých situacích. Když jsem seděl doma ve svém pokoji, v autě, v práci, abych odhlučnil své kolegy. Síla téhle nahrávky ale nejvíc vynikla právě při mých večerních toulkách opuštěným městem. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, užíval si jednotlivé, velmi dobře složené a ostré melodie, jedovatý vokál, ale hlavně neklidnou a zvláštní, těžko popsatelnou atmosféru. Kapela do mě ihned zasekla svůj dráp a už mě nepustila. Věřím jim každý riff, nápad. Vypadá to, že jsme stejné krve. Vždycky se mi nejvíc líbily kapely, které hrají srdcem, které jsou opravdové, syrové, které se s tím moc nepářou. Francouzi hrají od srdce, autenticky. Mají velmi povedený zvuku i motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce se jedná o album, které je opravdu povedené. To by ale bylo v dnešní době stejně málo. Tahle smečka mě zaujala (a stala se na dlouhou dobu mým průvodce záhrobím), hlavně svými nápady, schopností vytvořit velmi morbidně přitažlivou atmosféru. Jakoby mě MUERTISSIMA pokaždé strhli do hlubiny, rozbili na tisíc kousků a já pak znovu a znovu vstával z popela. Líbí se mi, že pokaždé objevím něco nového, překvapivého. Vše je propracované, vybroušené k dokonalosti. Jako starý pes mám spoustu bodů, které musí kapela splňovat, abych ji zařadil i do své diskografie. Francouzi je splnili všechny a navíc přidali velkou porci nakumulované energie, tlaku, síly, drivu a doslova mě uhranuli. Do téhle kobky se budu ještě hodně dlouho rád vracet. Poslouchejte v klidu, tmě a pořádně nahlas, teprve potom vyniknou jednotlivé nuance. Syrové, propracované death metalové album, kolem kterého se vznáší magická a krvavá aura temnoty! Hudba, která se vám dostane do podvědomí! 


Asphyx says:

It has been going on for some time now. Every evening I go outside, and my steps and my mind always lead me to an old, seemingly abandoned cemetery. It is overgrown with old trees. Some roots have even overturned rotting graves. In the corner, there is a crypt, which is said to be the burial place of victims of ancient bloody rituals. I slowly enter, close the old rusty gate behind me, and disappear into the darkness. I listen to the new album by French maniacs MUERTISIIMA, and suddenly terrifying stories full of pain, fear, and suffering begin to unfold before me.

It's a very raw recording, with a primal feeling and drive. It burns from within, and when you listen more closely, you discover a new passage, an interesting motif, a piece of rotting flesh with every encounter. On the one hand, the new album is quite brutal, but on the other, the melodies are not forgotten. The French have their own original style and approach. I am lost in the darkness and my bones are freezing. 


I listened to "Prophecy" repeatedly in various situations. When I was sitting at home in my room, in the car, at work, to block out my colleagues. But the power of this recording really stood out during my evening wanderings through the deserted city. I swayed contentedly to the rhythm, enjoying the individual, very well-composed and sharp melodies, the venomous vocals, but above all the restless and strange, hard-to-describe atmosphere. The band immediately dug its claws into me and never let go. I believe every riff, every idea. It seems we are of the same blood. I've always liked bands that play with their hearts, that are real, raw, that don't mess around. The French play from the heart, authentically. They have a very successful sound and cover art. In short, formally speaking, this is a really well-done album. But that wouldn't be enough these days. This pack caught my attention (and became my guide to the afterlife for a long time), mainly with their ideas and their ability to create a very morbidly attractive atmosphere. It's as if MUERTISSIMA pulls me into the depths every time, smashes me into a thousand pieces, and then I rise from the ashes again and again. I like that I discover something new and surprising every time. Everything is sophisticated, polished to perfection. As an old hand, I have a lot of criteria that a band must meet for me to include it in my discography. The French have met them all and added a large dose of accumulated energy, pressure, power, and drive, literally captivating me. I will gladly return to this dungeon for a long time to come. Listen to it in peace, in the dark, and really loud, only then will the individual nuances stand out. A raw, sophisticated death metal album with a magical and bloody aura of darkness surrounding it! Music that will get into your subconscious!



tracklist:
01. Kings Of Maleficience 
02. I Sleep With Demons 
03. Rich Bitch 
04. Echoes Of Attenborough 
05. V.I.L Is For VILe Hate 
06. Hate Eternal 
07. The Rain 
08. Locura 
09. From Undead To Oblivion 
10. Pachacamac

čtvrtek 19. února 2026

Recenze/review - EYE OF PURGATORY - Darkborne (2026)


EYE OF PURGATORY - Darkborne
CD 2026, Apostasy Records

for english please scroll down

Měl to být původně jeden z příjemných výletů do zasněženého lesa. Spousta plánů, naděje, cílů. Polámaný jsem spadl do hluboké rokle. Z ledové jeskyně se ozývá nářek obětí. Někde daleko v temnotě spí pradávná příšera z nočních můr. Umírám pomalu, zničený a s krví zmrzlou na zuboženém těle. Myslím na své nejbližší a potom také na hudbu, kterou si chci nechat jednou zahrát na mém pohřbu. Pokud nějaký bude. Kolem mě se totiž rozestoupili mrchožrouti.

Rogga Johansson má svůj vlastní rukopis, který vždycky poznáte. EYE OF PURGATORY jsou jednou z mnoha death metalových kapel. Tentokrát se spojil s Taylorem Nordbergem (Ribspreader), Jeramiem Klingem (Venom Inc.). Výsledkem je třetí dlouhohrající album plné surových death metalových základů a chladné a temné atmosféry. Pokud budete poslouchat pozorně, určitě se také vydáte na dlouhý výlet bez konce do zasněžených severských lesů. 


Jasně, pokud znáte Roggovy kapely a projekty tak jako já, tak moc dobře víte, že už se v některých momentech trošku opakuje. Asi to nejde jinak. Každopádně, pokud se od toho oprostíte, tak dostanete vysokooktanový smrtící kov, který je velmi dobře zahraný, má zabijácký zvuk, motiv na obalu jak vystřižený z děl H.P. Lovercrafta a také spoustu zajímavých pasáží a momentů. EYE OF PURGATORY cílí na fanoušky starého švédského melodičtěji pojatého death metalu s příměsí finské melancholie. Přiznám se bez mučení, že mi výsledný koktejl velmi chutná a obzvláště teď, když venku sněží a vichr se prohání ulicemi našeho šedivého města, hudbu si znovu velmi užívám. Rogga a jeho věrní to se mnou zkrátka a dobře umí. Skladby jsou opravdu velmi dobře napsány, mají v sobě drive, sílu, pradávnou energii a jsou ušpiněné takovou tou patinou, kterou umí jen staré kapely a mistři ve svém oboru. Moc dobře vím, že všechno tu už dávno bylo, ale nemůžu zkrátka jinak, než vám nové album "Darkborne" doporučit. Má v sobě pro mě totiž něco morbidně přitažlivého, co mě nutí se neustále vracet. Zrovna jsem četl jednu děsivou knihu, ve které je tolik zla a temnoty, že jsem musel v některých momentech odvracet zrak. Tahle nahrávka mi byla nejdříve chladnou kulisou a postupně se mi dostávala do krve. Stala se i mojí součástí. Najednou jsem nebyl doma ve svém pokoji, ale toulal jsem se daleko na severu v lesích a s nadějí v lepší svět jsem spadl do hlubiny a polámal si všechny kosti v těle. Moc dobře vím, že jednou, stejně jako vy zemřu kroutou smrtí, ale než se tak stane, tak budu podobná alba poslouchat a psát o nich. Starý, prašivý a temný death metal, u kterého se ztratíte v krvavé mlze a potkáte ty nejděsivější příšery z nočních můr! 


Asphyx says:

It was supposed to be one of those pleasant trips to the snow-covered forest. Lots of plans, hopes, goals. Broken, I fell into a deep ravine. The cries of victims echo from the ice cave. Somewhere far away in the darkness, an ancient monster from nightmares sleeps. I am dying slowly, broken and with blood frozen on my miserable body. I think of my loved ones and then of the music I want to have played at my funeral. If there is one. Because scavengers have gathered around me.

Rogga Johansson has his own signature style that you will always recognize. EYE OF PURGATORY is one of many death metal bands. This time, he teamed up with Taylor Nordberg (Ribspreader) and Jerami Kling (Venom Inc.). The result is a third full-length album full of raw death metal foundations and a cold and dark atmosphere. If you listen carefully, you will surely embark on a long, endless journey into the snow-covered Nordic forests.


Sure, if you know Roggo's bands and projects as well as I do, you know very well that he repeats himself a little at times. I guess there's no other way. Anyway, if you can get past that, you'll get high-octane death metal that's very well played, has a killer sound, a cover motif straight out of the works of H.P. Lovecraft, and lots of interesting passages and moments. EYE OF PURGATORY targets fans of old Swedish melodic death metal with a touch of Finnish melancholy. I must admit that I really like the resulting cocktail, especially now that it's snowing outside and the wind is blowing through the streets of our gray city, I'm really enjoying the music again. Rogga and his faithful followers simply know how to do it. The songs are really well written, they have drive, power, ancient energy, and they are tainted with that patina that only old bands and masters of their craft can achieve. I know very well that everything has been done before, but I simply cannot help but recommend the new album "Darkborne" to you. For me, it has something morbidly attractive about it that keeps me coming back. I just read a terrifying book that was so full of evil and darkness that I had to look away at times. At first, this recording was just a cold backdrop, but gradually it got under my skin. It became a part of me. Suddenly, I was no longer at home in my room, but wandering far north in the woods, and with hope for a better world, I fell into the depths and broke every bone in my body. I know very well that one day, just like you, I will die a gruesome death, but before that happens, I will listen to albums like this and write about them. Old, mangy, and dark death metal, where you will lose yourself in a bloody fog and encounter the most terrifying monsters from your nightmares!


Recenze/review - EYE OF PURGATORY - The Lighthouse (2021):


tracklist:
01. The Darkborn 
02. When The Beacon Turns Black 
03. The Rotting Temple 
04. Bodyjumper 
05. The Slithering 
06. Unbound Flesh 
07. Formless Figures Dance 
08. The Best Of Them Bleed 
09. The Dark Departure

Recenze/review - UNBURIER - As Time Awaits (2026)


UNBURIER - As Time Awaits
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Seděl jsem zase jednou ve svém chladném sklepě a přemýšlel jsem, jakou muziku si pustím. Zhasl jsem všechna světla a nechal na sebe působit novou nahrávku britských maniaků UNBURIER. Kapelu jsem vůbec neznal a ani jsem si nezjišťoval žádné informace. Čekal jsem další zásek v řadě, který ve mě nic nezanechá. Tentokrát jsem se ale hodně mýlil. Zapnul jsem play a ihned jsem si připadal, jako při úrazu elektrickým proudem. Jakoby do místnosti vtrhla smečka rozzuřených psů. Ostré riffy, technické pasáže plné důmyslných fines, zabijácké bicí a vokál, který doslova bolí. 

No řekněte, co si víc starý metalový pes jako já může přát? Kapela si dala velký pozor na zvuk, které je masivní, dobře čitelný a jednotlivé nápady a nuance perfektně vyniknou. Navíc, a na to se v současné době často zapomíná, nahrávka je nejen skvělá po formální stránce, ale i živočišná, zajímavá, neotřelá. Zkrátka a dobře, ihned jsem věděl, že UNBURIER řežou tou správnou stranou nože. To vám klidně podepíšu vlastní krví. 

"As Time Awaits" se tak pro mě stalo osobní záležitostí. Líbí se mi, že kapela u skládání nových skladeb přemýšlela, ze v sobě pánové mají drive, sílu, nakumulovaný zdravý vztek. To vše zahrané precizně a s krvavou jiskrou v oku. Pánové sice mají na svém kontě zatím jen dvě EP a jednu demonahrávku, ale působí jako zkušení bardi, kteří přistupují k hudbě s nadhledem, talentem a elegancí starých mistrů v oboru. Některé pasáže jsou sice složitější a určitě vám bude trvat chvilku déle, než se do nich dostanete, ale alespoň budou mít delší trvanlivost. Pokud máte rádi techničtěji podaný thrash metal, surový death metal, to vše zabalené v chladu, temnotě, tak neváhejte ani chvilku. Na UNBURIER se mi líbí, že jsou opravdoví, reální, zajímaví, že sice stavějí na klasických, tradičních myšlenkách a nápadech, ale nadále je také rozvíjejí. Tahle kapela je zkrátka a dobře autentická a věřím jí každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy. Mrzí mě snad jen jediné. Už by to chtělo dlouhohrající, plnohodnotné album. Zajímalo by mě, jak bude znít hudba těchto maniaků na větší ploše. Letos se totiž jedná o záležitost, která obstojí jak při detailní pitvě, tak i jako "kulisa" při dlouhých toulkách v mém průmyslovém městě. Je něco neklidného, nebál bych se napsat magicky přitažlivého, co mě neustále nutí se vracet do mého sklepa a znovu a znovu zapínat play. Jeden můj kamarád kdysi říkal, že se mu nejvíc líbí muzika, která je zahraná od srdce. Myslím si, že v tomto případě to platí na sto procent! Surový, technický thrash death metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Tsunami, které vás smete z povrchu zemského!



Asphyx says:

I was sitting in my cold basement again, wondering what music to listen to. I turned off all the lights and let myself be immersed in the new album by British maniacs UNBURIER. I didn't know the band at all and didn't even bother to look up any information about them. I expected another dud that would leave no impression on me. This time, however, I was very wrong. I pressed play and immediately felt like I had been electrocuted. It was as if a pack of rabid dogs had burst into the room. Sharp riffs, technical passages full of ingenious finesse, killer drums, and vocals that literally hurt. 

Tell me, what more could an old metalhead like me want? The band paid great attention to the sound, which is massive, easy to follow, and perfectly highlights individual ideas and nuances. In addition, and this is often forgotten these days, the recording is not only great in terms of form, but also animalistic, interesting, and original. In short, I knew right away that UNBURIER were cutting with the right side of the knife. I'll gladly sign that with my own blood. 

"As Time Awaits" has become a personal matter for me. I like that the band thought about the drive, strength, and accumulated healthy anger they have inside them when composing new songs. All of this is played precisely and with a bloody spark in their eyes. Although the guys only have two EPs and one demo recording to their credit so far, they come across as experienced bards who approach music with the perspective, talent, and elegance of old masters in the field. Some passages are more complex and will certainly take you a little longer to get into, but at least they will have a longer shelf life. If you like more technical thrash metal, raw death metal, all wrapped up in coldness and darkness, don't hesitate for a moment. What I like about UNBURIER is that they are genuine, real, interesting, that they build on classic, traditional ideas and concepts, but also continue to develop them. This band is simply authentic, and I believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness. I only regret one thing. It's about time for a full-length album. I wonder how the music of these maniacs will sound on a larger scale. This year's release is something that stands up to both detailed scrutiny and as "background music" during long walks in my industrial city. There is something unsettling, I wouldn't be afraid to say magically attractive, that keeps me coming back to my basement and pressing play again and again. A friend of mine once said that he likes music that is played from the heart the most. I think that in this case, it's 100% true! A raw, technical thrash death metal attack from the deepest underground! A tsunami that will wipe you off the face of the earth!



tracklist:
I) Continuum
II) Abyssal Uncertainty
III) Survive the Vermin

band:
Ben Champion - Vocals/Guitar
Blake Hibberd - Guitar/Vocals
Stan Mitchell - Bass
Kim Hughes - Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine