DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 26. listopadu 2025

Recenze/review - PHOBOCOSM - Gateway (2025)


PHOBOCOSM - Gateway
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

I dobrý úmysl se dá zneužít. Jed může léčit i zabíjet. Toužíme po věčnosti a dokázali jsme jako druh hrozně moc dobrých věcí. Zároveň se stále zabíjíme tím nejkrutějším způsobem. Na jedné straně létáme do vesmíru a objevujeme nové světy. Na té druhé stále čekáme v zákopech, až budeme moci protivníka zničit. Nikdo sice dávno neví proč, ale máme v sobě temnotu, pradávné zvířecí instinkty. Jednou nás nezabije žádná choroba, ani vetřelci, my si vystačíme sami. Vždycky jsem měl rád kapely, které mají dobré texty se zajímavými myšlenkami.

Kanadské PHOBOCOSM sleduji od jejich počátků (důkazem budiž recenze, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). Vždycky mě na nich fascinovala apokalyptická nálada, kterou jsou i nové skladby nasáklé, jakoby z nich odkapávala zkažená krev. Je cosi neklidného, divokého, bolestivého, co je v nich obsaženo. Pánové přicházejí s novým albem a nadále číhají ve stínu. Aby vám mohli prokousnout hrdlo svojí syrovou hudbou. Death metalem, který je na povrchu chladný a mrazivý a uvnitř hoří jasným plamenem.  


Lidé dokáží být neskutečně krutí a odporní. Stačí si přečíst zprávy a nebo se setkat s démony. PHOBOCOSM měli vždy svůj jasný, rozpoznatelný rukopis. I letos pánové nadále rozvíjejí své nihilistické myšlenky a autentické postupy. Chodíval jsem hustou mlhou a sledoval co se děje v nočních ulicích. Měl jsem pocit, že jsem zahlédl ve stínu záblesk nože. Nenávist v očích, absolutní ztráta empatie. Kanaďané nastavují zrcadlo našim pokřiveným myšlenkám. Navenek se snažíme být dokonalí, úspěšní a silní, ale uvnitř nás jsou stále lovci a oběti. Nakonec se bojíme sami sebe. Nevydržíme s vlastními myšlenkami. Líbí se mi způsob, jakým jsou jednotlivé motivy napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají různých odstínů černé a šedé. Riffy se valí kupředu jako špinavá stoka. Plavou v ní utopení, oběšení, zohavení. Jakoby tohle album bylo mementem, jakýmsi upozorněním, šokujícím zjištěním o nás samých. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, měl jsem pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Na rukou se mi objevily vředy, které pálily, tepaly, bolely. "Gateway" je přesně tím druhem nahrávky, která je prořízne. Začne z nich vytékat hnis. Za velmi povedený považuji jak masivní a velmi dobře čitelný zvuk (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering), tak i majestátní a tajemný motiv na obalu (Lauri Laaksonen). Pokud jste fanoušci třeba takových IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, měli byste určitě zbystřit svoji pozornost. Hraje se zde i pro vás. Novinka je pro mě albem, které mě donutilo k zamyšlení, strhlo mě do hlubiny, nechalo mě nahlédnout do absolutní tmy. Syrová a chladná death metalová apokalypsa! Nahrávka, která vás spálí zevnitř! Definice nihilismu, naprosté tmy a lidské krutosti! 

Asphyx says:

Even good intentions can be abused. Poison can heal or kill. We long for eternity and have achieved many great things as a species. At the same time, we continue to kill each other in the most cruel ways. On the one hand, we fly into space and discover new worlds. On the other, we still wait in the trenches, waiting to destroy our enemies. No one knows why, but we have darkness within us, ancient animal instincts. One day, no disease or invaders will kill us; we will be enough on our own. I have always liked bands that have good lyrics with interesting ideas.

I've been following the Canadian band PHOBOCOSM since their beginnings (as evidenced by the reviews linked below today's article). I've always been fascinated by their apocalyptic mood, which also permeates their new songs, as if rotten blood were dripping from them. There is something restless, wild, and painful about them. The gentlemen are coming out with a new album and continue to lurk in the shadows. So they can bite through your throat with their raw music. Death metal that is cold and frosty on the surface and burns with a bright flame inside.  


People can be incredibly cruel and repulsive. Just read the news or meet the demons. PHOBOCOSM have always had their own clear, recognizable style. This year, the gentlemen continue to develop their nihilistic ideas and authentic approaches. I used to walk through thick fog and watch what was happening in the streets at night. I felt like I saw a flash of a knife in the shadows. Hatred in the eyes, a complete loss of empathy. Canadians hold up a mirror to our twisted thoughts. Outwardly, we try to be perfect, successful, and strong, but inside we are still hunters and victims. In the end, we are afraid of ourselves. We can't stand our own thoughts. I like the way the individual motifs are written, how they gradually escalate, how many different shades of black and gray they contain. The riffs roll forward like a dirty sewer. Drowned, hanged, and mutilated bodies float in it. It's as if this album were a memento, a kind of warning, a shocking discovery about ourselves. Every time I pressed play on my player, I felt like rotten blood was dripping from the speakers onto me. Sores appeared on my hands that burned, throbbed, and hurt. "Gateway" is exactly the kind of recording that cuts through. It starts to ooze pus. I consider both the massive and very clear sound (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering) and the majestic and mysterious motif on the cover (Lauri Laaksonen) to be very successful. If you are fans of IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, you should definitely pay attention. This is also for you. For me, this new album is one that made me think, pulled me into the depths, and let me glimpse into absolute darkness. A raw and cold death metal apocalypse! A recording that will burn you from the inside! The definition of nihilism, utter darkness, and human cruelty!


about PHOBOCOSM on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Deathless
2. Unbound
3. Corridor I - The Affliction
4. Sempiternal Penance
5. Corridor II - The Descent
6. Beyond the Threshold of Flesh
7. Corridor III - The Void

band:
J.S.G.- Drums
S.D.- Guitars
E.B. - Vocals (lead), Bass
R.M. - Guitars




Recenze/review - FESSUS - Subcutaneous Tomb (2025)


FESSUS - Subcutaneous Tomb
CD 2025, Darkness Shall Rise Productions

for english please scroll down

Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Těla jsou připravena. Beru do rukou skalpel a vedu přesné naučené řezy. Dělám tuhle práci již od devadesátých let minulého století. A pořád bývám někdy šokovaný. Vždycky jsem u pitev poslouchal extrémní muziku a ani tentokrát jsem neudělal výjimku.

Rakouští FESSUS letos přicházejí se svým mokvajícím dlouhohrajícím death metalovým debutem. Nutno rovnou dodat, že se jedná přesně o odrůdu, která koluje i v mých žilách. Kapela se vyhnula dnes tolik častému neosobnímu, umělému a plastovému zvuku i postupům. Raději, stejně jako já, volila opravdový, reálný, smradlavý a hnisavý postup. Tohle album řeže do živého, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Vítejte ve staré, dávno opuštěné nemocnici. Pitvy probíhají často na ještě živých lidech. Vše je zde zahalené do naprosté tmy, nihilismu. Kusy nahrubo nasekaných těl jsou mnohdy v již značném stádiu rozkladu. Atmosféra je velmi podobná té, kterou naleznete i na novém albu "Subcutaneous Tomb". Jakoby nám kapela umožnila nahlédnout na druhou stranu, do naprosté tmy. Zlo je ukryté ve stínu! Nenajdete zde žádné rychlé, zběsilé skladby, Rakušané sází spíše na střední a pomalé tempo. Některé momenty v sobě mají až shnilý doomový nádech. Jako celek se potom novinka velmi "příjemně" poslouchá, má masivní a řezající zvuk, obal, na kterém je motiv, který se dobře pamatuje a zároveň perfektně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Mokvající, krutý, surový smrtící kov, který je zahraný s elegancí starých mistrů v oboru. Samozřejmě, FESSUS se volně inspirovali u kapel typu AUTOPSY, PURTENANCE, možná bych se nebál napsat ani PUNGENT STENCH, abychom zůstali ve stejné zemi. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, notu, jsem spokojený i s nápady. Každý den ráno chodím do práce kolem nemocnice. Patologové již dávno řežou do masa. Občas je možné přes otevřené okno zahlédnout otevřené tělo. Pokaždé si na tuhle nahrávku vzpomenu. Je velmi dobře napsaná a složená. Má v sobě potřebný drive a sílu. Zahalí vás do takové té mrazivé mlhy. Navíc, mě baví hudbu těchto maniaků poslouchat. Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Zapínám znovu play a nechávám se unést do země nekonečných stínů a bolesti. Makabrózní, syrová a chladná death metalová pitva! Temný hnisavý proces!

Asphyx says:

I had to reach inside the body. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do such a thing. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. The bodies are ready. I pick up the scalpel and make precise, practiced cuts. I've been doing this job since the 1990s. And I'm still sometimes shocked. I've always listened to extreme music during autopsies, and this time was no exception.

This year, Austrian band FESSUS is releasing their long-awaited death metal debut album. I must add that this is exactly the kind of music that runs through my veins. The band has avoided the impersonal, artificial, and plastic sound and techniques that are so common today. Instead, like me, they have opted for a genuine, real, stinking, and purulent approach. This album cuts to the quick, I can vouch for that with my own blood. 


Welcome to an old, long-abandoned hospital. Autopsies are often performed on people who are still alive. Everything here is shrouded in complete darkness and nihilism. Pieces of roughly chopped bodies are often in an advanced state of decomposition. The atmosphere is very similar to that found on the new album "Subcutaneous Tomb". It's as if the band has allowed us to peek into the other side, into complete darkness. Evil is hidden in the shadows! You won't find any fast, frantic songs here; the Austrians prefer a medium to slow tempo. Some moments even have a rotten doom vibe to them. As a whole, the new album is very "pleasant" to listen to, with a massive and cutting sound and a cover with a memorable motif that perfectly expresses what is happening on the album. Oozing, cruel, raw, deadly metal, played with the elegance of the old masters of the genre. Of course, FESSUS were loosely inspired by bands such as AUTOPSY, PURTENANCE, and perhaps even PUNGENT STENCH, to stay in the same country. In short, I believe every tone and note the band plays, and I am also satisfied with their ideas. Every morning, I walk to work past the hospital. Pathologists have been cutting into flesh for a long time. Sometimes you can see an open body through an open window. I always remember this recording. It is very well written and composed. It has the necessary drive and power. It envelops you in a kind of frosty fog. What's more, I enjoy listening to the music of these maniacs. I had to reach into the guts. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do this. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. I press play again and let myself be carried away to a land of endless shadows and pain. A macabre, raw, and cold death metal autopsy! A dark, festering process!


TRACKLIST
1. Pointless Anguish
2. Asphyxiate in Exile
3. Cries from the Ether
4. The Depths of Lividity
5. Yizkor
6. Living Funeral

LINE-UP
Brenton – Guitars, Vocals
Jana – Bass
Thomas – Drums
Gumpf – Guitars



A few questions - interview with death metal band from Austria - FESSUS.


A few questions - interview with death metal band from Austria - FESSUS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi, we are Fessus from Vienna Austria, we play death metal of the `old school´ US and Finnish variety. The band was founded in 2023 and consists of me (Brenton) on guitars and vocals, Gumpf on guitars, Thomas on drums and Jana on bass.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at Fivelakes Studios in Bavaria Germany. Thomas Taube who runs that studio was in charge of both mixing and mastering. Production wise, we didn’t really have a producer in the traditional sense. We had played most of the songs live a number of times before the recording, so it was more about going in there and playing them well. I guess if you want to be precise, both Thomas Taube and I were in charge of the recording, since we were in the studio every day and talked together a lot about drum and guitar sounds.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album will be release on 26th November on Darkness Shall Rise. As far as I know there will be 250 black vinyls, 250 coloured, 500 CDs and I don’t know how many tapes. Enough I´m sure.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote all the lyrics except for half of one song, which Jana started writing and I finished. They are all about death and misery in one way or another. I take more of a poetic or artsy approach to the lyrics rather than being visceral and gore orientated. Some songs also have a ritualist vibe to them, like the song Yizkor. This isn’t done in a black metal sense to create the feeling to triumph, instead its done through a lens of philosophical pessimism

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Basti from Kringa and Hagzissa did the logo. The logo is important to me and so is the visual aspect as a whole. We don’t have a website apart from the Darkness Shall Rise website. We have social media, but that’s less important to me than the look of the actual physical releases.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

I wrote to DSR because of the labels work with both Ossuary and the classic re-releases they’ve done. Weve been working together since the ´Pilgrims of Morbidity ´ release and it’s been great.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Well, obviously you can hear Autopsy in our sound and that’s no coincidence. This band is mainly influenced by two strains of death metal, US and Finnish. So, US bands like Autopsy, Obituary, Cannibal Corpse and then Finnish bands like Adramelech, Funebre, Demilich. Apart from older bands, a lot of new bands influence me, bands like Mortiferum, Cerebral Rot, Undergang and so on...

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

As stated, we were signed to Darkness Shall Rise before the recording of the album.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we´ve played 23 shows all up. I like club shows where the crowd is keen and the sound guy has a genuine interest in getting a good sound out of us. We´ve played all sorts of shows but probably the best are the bigger ones, because the sound on stage is better and we can perform better when we have a good stage sound. The crowd is also important, there’s nothing worse than playing a show to a disinterested crowd, we’ve done that a few times and we try to avoid playing shows when I know, no one there actually likes death metal.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We will play live a lot next year and maybe do a spilt, but mostly we will play live to promote the new album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Per email at fessusofdeath@hotmail.com or via our Instagram account.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 25. listopadu 2025

Report, photos, video - APOKALYPTIC RAIDS, WHIPSTRIKER - club Modrá Vopice, Praha - 24. 11. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Jseš beránek v rouše vlčím": řekla mi nedávno na jednom festivalu dívka s očima barvy chrpy. Vyprávěla mi o sobě, jak se dostala k metalu, jak ji její bejvalej nosil samej black metal a ono ji to začalo tak nějak přirozeně bavit. Klidně mohla být mojí dcerou. Ne, nebalil jsem jí, i když jí to moc slušelo. Spíše mě zajímalo, jakým způsobem vnímá muziku. Nakonec jsme se shodli, že nás na metalu fascinuje určité tajemno, energie, temnota, síla v něm obsažené. Připadal jsem si vedle ní jako starý archivář. Hele a na APOKALYPTIC RAIDS jedeš, zeptal jsem se opatrně. A ona že ne, že jezdí sama a i když by chtěla, tak to nakonec kvůli práci nevyšlo. Škoda, mohli jsme mít taky jednou na našich nekonečných výletech za muzikou společnost. Viva la Brasilia, zní mi hlavou, když stojím a čekám na Michala v Plzni. Zima mi zalézá až do morku kostí. Vstával jsem prosím pěkně ve 3:50, napadl sníh, dva centimetry. Nejel autobus a trolejbus se nerozjel ze zastávky. Dneska to bude náročné. Celé ráno v práci, mezi chladnými stroji. Metal tu neposlouchá skoro nikdo. Musíme makat, to víte, na Onlyfans jsme už moc staří. 

Nalezu do auta a spadne ze mě klasický stres všedního dne. Jsem sice ještě trošku ozářený z obrazovek, ale když vyjedeme z Plzně, tak je mi děsně fajn. Povídáme, vzpomínáme, smějeme se těm naším vtípkům. Vše je, jak má být. Bavíme se o metalu, jak taky jinak. Pro mě jsou právě tohle chvíle, kdy se přepínám do módu normálnosti. Škoda děvče, že tu nejsi s námi. Jsme fakt vysmátí beránci. V křiváku a s triky plnými lebek. Přesto bychom mouše neublížili. Pokud by nás tedy nenasrala. 

Pomalu se dojedeme do Modré Vopice. Už jsem v Praze dlouho nebyl. Spousta akcí je v místech, ze kterých se zkrátka nedostanu domů. Ale zde je vše při starém. Mám tuhle dřevěnou boudu, ať si každý říká co chce, prostě rád. Voní to tu nejen zatuchlinou, ale taky jsou ve stěnách nasáklé stovky koncertů i mých vzpomínek. Kupuji si pivo, pokračujeme v krasojízdě. Velevážené obecenstvo jest složeno spíše ze starších ročníků. Znovu si na tebe vzpomenu, moje milá, byla bys tu jako růže mezi trním. Obě brazilské smečky jsem již jednou viděl (report i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Mám zkrátka pro jihoamerické uchopení a způsob prezentace extrémních stylů slabost. Vše je ohlodáno na kost, jak se o tom máme za chvilku přesvědčit. Zaujímám pozici lovce beze zbraní a šteluji foťák na tmu. 


WHIPSTRIKER - v recenzi na letošní album jsem psal o vojácích temnoty, kteří povstali, aby se přišli pomstít. A přesně tak jsem se cítil i při vystoupení této smečky. Bylo to opět něco šíleného. Chvílemi jsem si připadal, jako by mi měl každou chvíli mozek vyskočit z hlavy. Z pódia se k nám hrnula lavina z kostí, ostrých heavy speed metalových riffů, divokého vokálu a zabijáckých bicích. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ztracen. Moje ocelové srdce bylo kdysi ukováno ze stejných surovin. Nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Vše bylo ohlodáno zcela na kost. Bylo to jako se vrátit po časové ose zpět procházet se o půlnoci po chladném hřbitově. Na kterém jsou pochováni vojáci temnoty! Vynikající koncert pro všechny ztracené duše!






In my review of this year's album, I wrote about soldiers of darkness who rose up to take revenge. And that's exactly how I felt during this band's performance. It was something crazy again. At times, I felt like my brain was going to pop out of my head at any moment. An avalanche of bones, sharp heavy speed metal riffs, wild vocals and killer drums rushed towards us from the stage. The first few notes were enough and I was lost. My steel heart was once forged from the same raw materials. Nothing was missing or left over anywhere. Everything was completely gnawed to the bone. It was like going back in time and walking through a cold cemetery at midnight. Where the soldiers of darkness are buried! An excellent concert for all lost souls!


APOKALYPTIC RAIDS - přesně takhle si představuji hudbu, která se hraje v samotném pekle. Ostrá, divoká, nespoutaná, temná a šílená. Jako život samotný. Satan se usmívá a je tu s námi. Vidím ho, jak stojí ve stínu. Má žhavé oči a kývá spokojeně hlavou. Black metal, speed metal, thrash metal, všechno zahrané s nadšením, odhodláním a touhou ničit hudbou. Jako bychom se náhle ocitli ve staré hrobce a exhumovali staré metalové postupy. Kapela působila jako smečka démonů. Chvílemi jsem měl pocit, že z kytar odkapává krev, hnis a špína. Chyběli snad už jen krkavci a nemrtví. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na metalu rád. Klasika ve své křišťálově podobě, velmi dobře zahraná. Tolik tlaku jsem už hodně dlouho nezažil. Kříže byly otočeny směrem dolů a svěcená voda smrděla sírou. Old school metal až za hrob! 

 





This is exactly how I imagine music played in hell itself. Sharp, wild, unbridled, dark and crazy. Like life itself. Satan smiles and is here with us. I see him standing in the shadows. His eyes are burning and he nods his head contentedly. Black metal, speed metal, thrash metal, all played with enthusiasm, determination and a desire to destroy with music. It was as if we had suddenly found ourselves in an old tomb and were exhuming old metal techniques. The band sounded like a pack of demons. At times I felt like blood, pus and dirt were dripping from the guitars. The only thing missing were ravens and the undead. This was the perfect essence of what I like about metal. Classic in its crystal form, very well played. I haven't experienced so much pressure in a long time. The crosses were turned downwards and the holy water smelled of sulphur. Old school metal from beyond the grave!

Návštěvnost čítala odhadem nějakých 40 lidí a zvuk byl v pořádku. Pivo teklo proudem a chutnalo mi. Takže jako vždy cajk.

Mě se nikam nechce. A vůbec. Možná je lepší, že si nakonec nejela. Možná bych se prsil a dělal ramena, jak to mi pánové občas děláme a skončili bychom někde v non-stopu, kde bych měl nekonečně dlouhé řeči. Nebo bych naopak poslouchal s očima zahalenýma do alkoholové mlhy. Nicméně, představy nedošly naplnění. Místo toho jsem si dal ještě jedno a nasedl k Michalovi do auta. Pomalu vyjedeme z Prahy na dálnici. Kolikrát jsme se již takhle vraceli? Snažím se měnit melodii hlasu, aby mi kolega neusnul za volantem. Předjíždíme nekonečnou řadu kamiónů. Pořád jsem hrozně nabuzený z muziky. Doslova ze mě odkapává adrenalin. Být mladší, tak kalím ještě několik dní v kuse. Joj, kdeže ty loňské sněhy jsou. Hergot, to byl ale poctivej old school metal! Tohle jsem poslouchal, když jsem byl mladý. Jsem pořád rád někdy ortodoxní, s chutí se vracím ke svým krvavým kořenům. Bylo to vynikající. Moc fajn. Muzika, lidi, prostředí, atmosféra. Jsem moc rád, že jsem stále beránkem v rouše vlčím. Uvidíme se na SINISTER a GRACELESS. Už mám vstupenku.  

Michal mi zastaví před domem. Pokouším se trefit do zámku. Už fakt moc nevidím. Povede se a opatrně se svléknu. Abych neprobudil oddychující rodinu. Po sprše se jdu zavodnit. Dole u popelnic vidím potkana. Dnes jsem se zase utvrdil v tom, že téhle muzice už budu věrný navěky, amen! Dobrou noc. Zítra (nebo vlastně už dnes) udělám fotky, natáhnu video a všechno sepíšu. Děkuji vám za pozornost. Mějte se co nejlépe. Váš beránek:))).

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about WHIPSTRIKER on DEADLY STORM ZINE:






about APOKALYPTIC RAIDS on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1 (2025)


SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Lekneme se a bojíme se takovým tím příjemným způsobem. Trvá to ale jenom chvilku. Maniak s nožem v ruce vyleze z obrazovky k nám do pokoje a rozseká nás na malé kousky. Zůstanou po nás jenom rudé cákance na zdi.

Pamatujete na staré dobré časy špinavých kinosálů, na kazety, džínové vesty plné nášivek? Někdy v této době, přesněji v roce 1987 spatřilo temnotu nové album SEASON OF THE DEAD mých oblíbených NECROPHAGIA. Tahle stejnojmenná zombie smečka volně navazuje na tento styl a dělá to opravdu hodně uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Bubeník Titta Tani v NECROPHAGII hrál a spojil se s dalšími prokletými. Určitě vám něco říkají jména jako John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation) a Giacomo Anselmi (Goblin Legacy). Ano, opravdoví fanoušci starých poctivých hororových filmů a ryzího death metalu jsou zde správně.  


Ulicemi vás budou pronásledovat zombie, v koupelně naleznete mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Dávejte pozor na toho maniaka s velkým nožem v ruce. Chlápek ze sousedství má doma již několik let svoji vysušenou mrtvou matku. Těch příběhů je velké množství. Když jsem kdysi podobné filmy sledoval a potom dlouho do noci poslouchal death metal, tak jsem netušil, že se z toho stane prokletí na celý život. A možná ještě dlouho potom, co už zde nebudu. Zakopán několik metrů pod zem, škrábu na víko dřevěné rakve. Znovu zapínám play a užívám si morbidní, chladný a surový zvuk. Do nečisté hry mě uvede sample od George A. Romera z roku 1985, Day of the Dead. Potom jsem již ztracen, potácím se tmou, utíkám před krvelačnými monstry, užívám si doomovou atmosféru, ohlodanou doslova až na kost. Tohle je album pro staré gurmány, kteří se v téhle hudbě pohybují dlouhé roky, kteří dokáží ocenit krvavé šmouhy na duši a podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Na jednotlivých motivech je slyšet a vidět, že je napsali mistři ve svém oboru. Jako bych se toulal naprostou tmou. Bez cíle, po zemi, která je dávno zničena lidskou hloupostí. V ulicích loví ti nejhorší z našeho rodu. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko. Děsíte se každého stínu. Za mě osobně jsem s novým albem "Zombie Chronicles Vol.1" spokojen po všech stránkách. Nejen, že mě vrátilo po časové ose zpět, ale hlavně mi způsobilo zástavu srdce a stal jsem se také nemrtvým. SEASON OF THE DEAD odvedli skvělou práci. Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Děsivý hororový death metal, s podmanivě chladnou a temnou atmosférou! Navštíví vás nemrtví ve značném stádiu rozkladu! Mrtvolný opus!


Asphyx says:

I put a new VHS tape into the player. I bought it cheaply at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. We are startled and scared in that pleasant way. But it only lasts a moment. A maniac with a knife in his hand climbs out of the screen into our room and chops us into little pieces. All that remains of us are red splatters on the wall.

Do you remember the good old days of dirty movie theaters, cassettes, and denim vests covered in patches? Sometime around this time, more precisely in 1987, a new album by my favorite band NECROPHAGIA, SEASON OF THE DEAD, saw the light of day. This zombie pack of the same name loosely follows this style and does so in a very believable, genuine, realistic, and authentic way. Drummer Titta Tani played in NECROPHAGIA and joined forces with other cursed ones. Names like John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation), and Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) will surely ring a bell. Yes, true fans of old-school horror movies and pure death metal are in the right place here.  


Zombies will chase you through the streets, and you'll find a corpse in an advanced state of decomposition in the bathroom. Watch out for that maniac with a big knife in his hand. The guy from the neighborhood has had his dried-up dead mother at home for several years. There are many such stories. When I used to watch similar movies and then listen to death metal late into the night, I had no idea it would become a lifelong curse. And maybe long after I'm gone. Buried several meters underground, I scratch at the lid of a wooden coffin. I press play again and enjoy the morbid, cold, and raw sound. A sample from George A. Romero's 1985 film Day of the Dead introduces me to this dirty game. Then I'm lost, stumbling through the darkness, running from bloodthirsty monsters, enjoying the doom atmosphere, literally gnawed to the bone. This is an album for old gourmets who have been involved in this music for many years, who can appreciate the bloody smears on the soul and the captivatingly dark and cold atmosphere. You can hear and see in the individual motifs that they were written by masters of their craft. It's as if I were wandering in complete darkness. Aimlessly, across a land long since destroyed by human stupidity. The worst of our kind hunt in the streets. Death is truly very close when you listen to it. You fear every shadow. Personally, I am satisfied with the new album "Zombie Chronicles Vol.1" in every way. Not only did it take me back in time, but it also caused my heart to stop and I became undead. SEASON OF THE DEAD did a great job. I put a new VHS tape into the player. I bought it cheap at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. Terrifying horror death metal with a captivatingly cold and dark atmosphere! The undead in an advanced state of decay will visit you! A corpse-like opus!





Tracklist:
1. Necromancy 
2. Then We'll Rise 
3. Voodoo Ritual 
4. Events Of Flesh 
5. Open The Gates 
6. The Other Side 
7. Burning Moon Sickness 
8. Bloodfreak 

band:
John McEntee (Incantation) – Vocals
Fiore Stravino (Fulci) – Vocals
Dave Neabore (Dog Eat Dog) – Bass
Chuck Sherwood (Incantation) – Bass
Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) – Guitars
Titta Tani (ex Goblin, ex Necrophagia) – Drums



pondělí 24. listopadu 2025

Recenze/review - FEROSITY - De-Evolution (2025)


FEROSITY - De-Evolution
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Lovil si v ulicích již spoustu let. Trávil si svůj čas ve stínu. Cítil ses jako lovec, který čeká na svoji kořist. Vracel ses na místa, kde si spáchal ty nejhorší zločiny. Vždycky si býval zlý. Nikdy si nezažil nic hezkého. Navenek si působil mile a přívětivě, ale v tvých očích bylo možno zahlédnout čiré zlo. Přesto poslední roky přemýšlíš, jaké to bude až zemřeš? Rozplyneš se ve tmě? Existuje rozhřešení i pro tebe? Četl jsem tvůj příběh,  který si napsal do jedné dávno zapomenuté knihy a poslouchal jsem u toho nové album polských FEROSITY.

Vše se mi spojilo v jeden celek. Brutalita, chlad, divokost a nespoutanost. Přesnost a touha zabíjet hudbou. Poláci jsou ve skvělé formě. Kombinují na nové nahrávce dlouhými roky ověřené death metalové postupy a přidávají kus sebe samých, vlastní nápady a invenci. Výsledkem je album, které řeže do živého. Je ostré, nekompromisní, s temnou a krvavou aurou. Jako činy šílence, o kterém píšu v úvodu dnešní recenze. 

FEROSITY se volně inspirovali spíše v americké death metalové škole (MORBID ANGEL, DEICIDE). Zazní ale i odkazy na evropské klasiky žánru. Novinka má masivní, surový zvuk a i když v některých momentech působí lehce monotónně, tak jako celek na mě rozhodně funguje. Líbí se mi umně vložené technické prvky, takový ten krvavý drive a síla, které se dle mého nemůžou naučit, musíte je mít v sobě. Je to tak, to vám klidně podepíšu, Poláci hrají od srdce, opravdově, reálně, uvěřitelně, autenticky. Každý tón, riff, melodie, sedí na svém místě. Navíc se kolem skladeb vznáší taková ta smradlavá hnusná aura, kterou mám u tohoto stylu tolik rád. Představte si likvidaci starého hřbitova. Buldozer s nápisem a logem této kapely na boku, je připraven. Na povrch vylezou děsivé vzpomínky. Někde tady pohřbíval šílený vrah svoje oběti. Mezi ostatní mrtvé, jako kusy nepotřebného masa. Atmosféra exhumace je velmi podobná té, jakou naleznete i na tomto albu. "De-Evolution" je velmi dobře napsáno, jedná se o nahrávku, ke které se rád vracím. Jako bych se ztratil v prázdných ulicích našeho města. Mám divný pocit, že někdo stojí ve stínu. Zaslechnu kroky a krve by se ve mě nedořezal. Ne, tak v pořádku, to byl jen toulavý pes. Uklidním se a potom to přijde. Padám podříznutý k zemi. A jako soundtrack k celé této morbidní scenérii hraje tato deska. Pokud máte chuť na propracovanou hudbu, která je nahraná s krvavou jiskrou v oku, tak neváhejte ani chvilku. Za mě osobně nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Přikove vás totiž na zeď! Vyvrhne zaživa! Syrové death metalové album, na kterém se potkává brutalita s chladem, naprostou tmou a prašivinou! Budete rozemleti na prach! 


Asphyx says:

You had been hunting in the streets for many years. You spent your time in the shadows. You felt like a hunter waiting for his prey. You returned to the places where you had committed your worst crimes. You were always evil. You never experienced anything good. Outwardly, you seemed nice and friendly, but in your eyes, you could see pure evil. Yet in recent years, you've been wondering what it will be like when you die. Will you disappear into the darkness? Is there absolution for you too? I read your story, which you wrote in a long-forgotten book, and listened to the new album by the Polish band FEROSITY.

Everything came together for me. Brutality, coldness, wildness, and unrestrainedness. Precision and a desire to kill with music. The Poles are in great shape. On their new album, they combine death metal techniques proven over many years and add a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. The result is an album that cuts to the quick. It is sharp, uncompromising, with a dark and bloody aura. Like the actions of the madman I write about in the introduction to today's review. 


FEROSITY drew inspiration mainly from the American death metal school (MORBID ANGEL, DEICIDE). However, there are also references to European classics of the genre. The new album has a massive, raw sound, and even though it seems slightly monotonous at times, it definitely works for me as a whole. I like the skillfully inserted technical elements, the bloody drive and power, which, in my opinion, cannot be learned, you have to have it in you. That's right, I'll gladly sign that, the Poles play from the heart, genuinely, realistically, believably, authentically. Every note, riff, and melody is in its place. What's more, the songs are surrounded by that stinking, nasty aura that I love so much about this style. Imagine the demolition of an old cemetery. A bulldozer with the band's name and logo on its side is ready. Terrifying memories come to the surface. Somewhere here, a mad killer buried his victims. Among the other dead, like pieces of useless meat. The atmosphere of exhumation is very similar to what you will find on this album. "De-Evolution" is very well written, it is a recording that I like to return to. It's as if I were lost in the empty streets of our city. I have a strange feeling that someone is standing in the shadows. I hear footsteps and my blood runs cold. No, it's okay, it was just a stray dog. I calm down, and then it happens. I fall to the ground, my throat slit. And this album plays as the soundtrack to this whole morbid scene. If you're in the mood for sophisticated music recorded with a bloody spark in the eye, don't hesitate for a moment. Personally, I can't help but recommend this new release. It will nail you to the wall! It will rip you apart alive! A raw death metal album where brutality meets coldness, utter darkness, and filth! You will be ground into dust!


Minirecenze/minireview - FEROSITY - Blasphemous Verses (2014):

--TRACKLISTING--
1. Last Breath
2. Demyelination
3. Inflict the Pain
4. Chimera
5. Abyss of Irrationality
6. United with the Archetype
7. Tribal Crime
8. Loudless Scream
9. De-Evolution
10. Slave of Mine

--LINE-UP--
Milczy.slav (Szymon Milc) - vocals and bass
Marek Wróbel - guitars
Piotr Pyrzanowski - guitars
Sebastian Kubajek - drums


sobota 22. listopadu 2025

Recenze/review - BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting (2025)


BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas potkám na svých toulkách v podzemí kapely, které jsem dosud neznal, ale zaujmou mě. Bývá to vždy podobné. Vidím někde zajímavý obal, poslechnu si pár ukázek a potom se k jejich hudbě po nějakém čase vrátím. Sedávám dlouhé hodiny v naprosté tmě a nechávám na sebe hudbu jen tak působit. Musí do mě zaseknout svůj dráp, přesvědčit mě na svoji stranu. O nahrávkách, které mě nebaví, píšu již velmi málo. Není čas ztrácet čas. Život je příliš krátký. Jsem stále obyčejný fanoušek, již skoro 35 let. Jednou takhle k večeru, když bylo moje město zahalené do smogu a mlhy, se začaly v ulicích objevovat přízraky.

Připomínalo mi to zombie apokalypsu. Na počítači jsem najel na obrázek kapely BASTARD OF BETHLEHEM. Zapnul jsem play a najednou jsem měl pocit, že moji duši zahalily temné mraky. Z reproduktorů ke mě začala ztékat zkažená krev. Ano, tohle je přesně death metal, který mám rád. Zajímavě napsaný a složený, s dobrým zvukem, se spoustou nápadů. Pánové navíc přidávají takový zvláštní neklid, který se mi krásně morbidně hodil k právě začínající děsivé scenérii.

Tahle dvojice tmářů, kteří tvoří BASTARD OF BETHLEHEM, pochází z Colorada a má na svém kontě již dvě dlouhohrající alba a dvě EP. Jedná se o muzikanty, kteří mají svůj zajímavý rukopis. Je slyšet, cítit, že dávají do skladeb kus sebe samých, vlastní srdce. Kdysi dávno, před mnoha lety jsem si dal soukromý osobní závazek, že právě podobné smečky budu podporovat. Vždy upřednostním předané emoce a celkový dojem, před technickým provedením. Tentokrát je ale v pořádku vlastně všechno. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých naleznete na albu opravdu velké množství. Dle mého skromného úsudku není novinka rozhodně albem na jeden poslech. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po nějaké době. Pro mě osobně je to velmi dobře, deska má pro mě delší trvanlivost a pokaždé, když se vrátím, tak objevím něco nového. Jako bych se díval na špinavou stoku, která vytéká z kanalizace rovnou do řeky. Plavou v ní nejen odpadky, ale také děsivé vzpomínky, nafouklá těla utopenců. Pokaždé, když je vidím, obejme mě chlad a mráz se mi dostane do kostí. Byli jste někdy na místech, kde se stalo něco hodně zlého? Cítili jste bolest? Tak přesně takhle zní i "Diseased, Wet and Waiting". Je mi velkou ctí, že vám mohu kapelu alespoň touto formou představit. Vše je zde velmi propracované, jednotlivé motivy sedí přesně na svých místech, skladby postupně gradují, mají v sobě vášeň i chlad. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit. Jakoby svět kolem mě obejmuly pevné pavučiny. Riffy se mi zadírají do mozku a já znovu a znovu zapínám play. Temný, chladný a neklidný death metal, který se vám zadře pod kůži! Budete strženi do hlubiny!


Asphyx says:

Sometimes, during my wanderings in the underground, I come across bands that I didn't know before, but which catch my attention. It's always the same. I see an interesting cover somewhere, listen to a few samples, and then return to their music after a while. I sit for hours in complete darkness and let the music wash over me. It has to sink its claws into me, win me over to its side. I write very little about recordings that I don't enjoy. There's no time to waste. Life is too short. I'm still just an ordinary fan, and have been for almost 35 years. One evening, when my city was shrouded in smog and fog, ghosts began to appear in the streets.

It reminded me of a zombie apocalypse. I clicked on a picture of the band BASTARD OF BETHLEHEM on my computer. I pressed play and suddenly felt as if dark clouds had enveloped my soul. Corrupted blood began to flow from the speakers. Yes, this is exactly the kind of death metal I like. Interestingly written and composed, with good sound and lots of ideas. The gentlemen also add a special uneasiness that fit beautifully with the terrifying scene that was just beginning.


This pair of obscurantists who make up BASTARD OF BETHLEHEM come from Colorado and already have two full-length albums and two EPs to their credit. These are musicians who have their own interesting style. You can hear and feel that they put a piece of themselves, their own hearts, into their songs. A long time ago, many years ago, I made a personal commitment to support bands like this. I always prioritize the emotions conveyed and the overall impression over the technical execution. This time, however, everything is actually fine. The sound, the cover, but mainly the ideas, of which you will find a great many on the album. In my humble opinion, this new release is definitely not an album for a single listen. The individual nuances only come to the surface after a while. For me personally, this is a very good thing, as the album has a longer shelf life for me and every time I return to it, I discover something new. It's like looking at a dirty sewer that flows straight from the drain into the river. Not only trash floats in it, but also terrifying memories, bloated bodies of drowned people. Every time I see them, a chill embraces me and frost gets into my bones. Have you ever been to places where something very bad happened? Did you feel pain? That's exactly what "Diseased, Wet and Waiting" sounds like. It is a great honor for me to be able to introduce the band to you in this way. Everything here is very well thought out, the individual motifs fit perfectly in their places, the songs gradually build up, they have both passion and coldness in them. I can't help but recommend this album to you. It's as if the world around me is enveloped in a thick web. The riffs get stuck in my head and I press play again and again. Dark, cold, and restless death metal that gets under your skin! You will be drawn into the depths!


tracklist:
1. Endless 
2. Fake Placid Face 
3. Entrance 
4. Death's Design 
5. Dead City Whore 
6. A Heart Without It's Echo 
7. Hacksaw Honeymoon (Album Version) 
8. Blood Washed Walls 


pátek 21. listopadu 2025

Recenze/review - DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement (2025)


DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement
EP 2025, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Tři ostré hřeby, zatlučené do rakve. Jsou rezavé a moje tělo hnilo v zemi již několik dlouhých let. Moc dobře jsem věděl, že nikdy nenajdu klid. To jsem ještě žil, chodil po tomhle zkaženém světě a ukrýval se ve stínu. Poslouchal jsem jenom temnou a zkaženou muziku. Říkali o mě, že jsem nemrtvý. Vždycky, již od dob svého mládí, jsem poslouchal podobné nahrávky jako je ta od chorvatských DECREPIT ALTAR. Potkal jsem tuhle smečku na svých nekonečných toulkách tmou. Poslechl jsem si ukázky a byl znovu proklet.

Pánové totiž kombinují syrový, prašivý smrtící kov s doom metalovými prvky. Jejich motivy jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého. Při každém setkání jsem si připadal jako starý hrobník, který právě exhumoval svůj vlastní hrob. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko!


Pánové mají cit pro záhrobní věci člověka. Jedná se sice jen o tři skladby, o takovou mokvající ochutnávku syrového a již notně zahnívajícího masa, ale také o příslib do budoucna. Chci dlouhohrající album! Myslím si, že na delší ploše vyniknou ještě lépe všechny ty pochmurné a zahnívající nálady. Chorvaté se volně inspirovali ve starých dobrých časech, kdy světu vládly (a dosud vládnou) kapely typu INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, WORM. Zkrátka a dobře, pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se procházíte mezi náhrobky a těšíte se, až se konečně setmí, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a pradávnou sílu, touhu ničit. Zároveň jsou omotané chladnými pevnými pavučinami. Pokaždé, když zapnu play, tak si vzpomenu na jedno mrtvé tělo, pohozené jen tak u cesty. Opuštěné, zohavené a zmrzlé. Povedl se zvuk, obal, i všechny ostatní formální věci. A tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další mokvající skladby, které snad brzy v budoucnosti dostaneme. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. DECREPIT ALTAR jsou pro mě velkým překvapením letošního podzimu. Sedávám hned vedle svého hrobu a přemýšlím o nicotě. Prosévám mezi prsty prach prokletých a poslouchám stále dokola EP "Egregious Defilement". Je totiž po okraj narvané špínou, hnisem a pachem rozkládajících se těl. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost! Mokvající, hnilobný, mrazivý death doom metal, který vás převede do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Three sharp nails hammered into the coffin. They are rusty, and my body has been rotting in the ground for several long years. I knew very well that I would never find peace. I was still alive, walking around this rotten world and hiding in the shadows. I only listened to dark and corrupt music. They said I was undead. Ever since my youth, I have always listened to recordings similar to those by the Croatian band DECREPIT ALTAR. I encountered this pack on my endless wanderings through the darkness. I listened to the samples and was cursed once again.

These gentlemen combine raw, mangy death metal with doom metal elements. Their motifs are soaked in corrupt blood. There is something morbidly attractive about them. Every time I encountered them, I felt like an old gravedigger who had just exhumed his own grave. Death is really very close when you listen to them!

These gentlemen have a keen sense for the macabre. Although there are only three tracks, offering a raw and already decaying taste of flesh, they also hold promise for the future. I want a full-length album! I think that all these gloomy and decaying moods would stand out even better over a longer period of time. The Croatians were loosely inspired by the good old days when bands like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, and WORM ruled the world (and still do). In short, if you like to spend your time in old cemeteries, enjoy walking among the gravestones and look forward to nightfall, then you've come to the right place. The songs are very well written, they have drive and ancient power, a desire to destroy. At the same time, they are wrapped in cold, solid cobwebs. Every time I press play, I remember a dead body lying by the roadside. Abandoned, mutilated, and frozen. The sound, the cover, and all the other formal aspects are well done. And so I have no choice but to look forward to more dripping songs, which we will hopefully get in the near future. Everything is shrouded in a black bloody fog. DECREPIT ALTAR are a big surprise for me this fall. I sit right next to my grave and think about nothingness. I sift the dust of the damned through my fingers and listen to the EP "Egregious Defilement" over and over again. It is filled to the brim with filth, pus, and the stench of decaying bodies. Turn off all the lights and turn up the volume! Oozing, rotten, chilling death doom metal that will transport you to the land of endless shadows! 



tracklist:
1. The Festering Depths 
2. Beckoning of the Moss Ridden Tombs
3. Fields of Flayed Skin

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine