DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 29. března 2025

Interview - ACT OF IMPALEMENT - An ancient, bloody death metal ritual! Coarsely chopped darkness mixed with cold and dirt!


Interview with death metal band from United States - ACT OF IMPALEMENT.

Answered Ethan (guitars, vocals), Jerry (bass), Aaron (drums), thank you!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT OF IMPALEMENT! Hello to the underground in Nashville, Tennessee. Let's get right to the important stuff. You have a new third full-length album out, "Profane Altar", which is literally packed with honest, dirty death metal. How did the album come together and how do you feel about it? What direction did ACT OF IMPALEMENT move in?

Ethan: Hello! So during the recording of the second album, I had a falling out with a former member. Between that and the pandemic at the time, I thought the band was done. Eventually, I was jamming some death metal with former bandmates (Aaron Hortman and Jerry Garner) from an old black metal project. After a couple tracks came together, I recall saying something like “oh man, this is how I wished Act had always sounded”. If I remember correctly Aaron replied along the lines of “well, why don't we just do it now?” and we kept writing. The first of those tracks actually ended up being the title track.


I'm listening to the album right now and I have to write that this time it took a while to get into my blood. I put the album in my player, I'm listening to it in the car. I like the sound a lot. It's lively, organic, old school, and at the same time it's easy to hear. I find it slightly different from your previous records. Where did you record and who is responsible for the sound?

E: As far as recording goes, it's actually the same guy, Shibby Poole, that recorded and mixed basically everything the band has recorded. It's honestly kind of wild that I've worked with him for 12 years at this point. Recording-wise the process was pretty similar to the previous album with the obvious difference in members.

I think you'll agree with me that the cover sells. You have it mysterious and dark this year. The author is Aaron Hortman. The theme is some ancient ritual. How did you and Aaron get together and what exactly is the motif supposed to express in relation to the music?

E: I'm glad you like it! All three of us kind of agreed that there shouldn't be any people in it, dead or otherwise. Aaron and I both did sketches of our ideas, the serpent cross being his idea and the chalices with sigils being mine. With less historical themes and more to do with blasphemy/sin, the cover is sort of a tribute to those concepts. The sigils for example are based on the signs for the 7 princes of Hell who are attributed with one of the 7 deadly sins. The demonological hierarchy used is based of the Binsfeld classifications of these ideas with several different sources on the sigils themselves most notably from the Lesser Key of Solomon and Grimorium Verum. The chalice on the altar itself bears the sign of Azazel who is a “watcher” from the book of Enoch that is accredited with the most heinous sinful knowledge given to mankind.


I put "Profane Altar" over and over again in my head and I think what I like most about the album is probably that hard to describe old school death metal feeling. Then I look at your promo photos and one of you is wearing my favorite ASPHYX shirt. Looks like we're of the same blood. Who was and is your role model? Every musician started out somehow, there are role models that shaped their signature. What were yours?

E: Early inspirations for me to start playing guitar were definitely Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman, and generally speaking Lemmy. When I first started doing vocals I was influenced by Mille from Kreator and Chuck from Death too due to playing and doing vocals like I am.

Jerry: For me like so many others it started with Gene Simmons honestly. As I got more into extreme metal, I really was drawn to the super overdriven sound of guys like Dan Lilker and Lemmy of course.

The content of your lyrics is also interesting. They're full of references to history, ancient rituals. In short, the things that make me love death metal so much. What are they about on "Profane Altar", who is the author? Where did you draw inspiration from? What kind of books do you enjoy.

E: I wrote most of the lyrics except for “Piercing the Heavens” and “Zenith of Barbarism” which were penned by Aaron. Most of the lyrical inspirations come from lectures or documentaries I've seen throughout the years even if only for a couple lines or a title. For this album notably Professor Justin Sledge though somewhat loosely. A direct influence on the title track's lyrics was “The Devils of Loudun” by Adlous Huxley. As far as books I've been into lately, I really like “The Evil Creator” by M. David Litwa. Other than various history books, I like Michael Crichton, Bernard Cornwell, stuff like that.

Aaron: I just hate God, I don't know.


I remember years ago when I wrote a review for your first album "Perdition Cult" I listened to the album over and over again. I have it set up that if I like a band, I want to see them live, to confirm what the songs sound like in concert? How do you enjoy going to concerts? And how do the new songs work live? What kind of feedback do you get?

E: I definitely enjoy going to shows although I'm much more picky about them than I used to be. That said, there aren't a ton of shows I'm interested in seeing in Nashville and I am almost as likely to travel for bands as I am seeing them in town. Just a couple of weeks ago, I drove 4 hours to Atlanta to see Nunslaughter for example. The new songs have gone over really well so far and I've been told the “new” line up has brought more intensity to band new and old songs alike. So pretty killer so far

How do you look at the current trend, widespread mostly among young bands, where they try to play as technically as possible, often putting into death metal, for example, saxophone, various keyboards and generally finding their way in a very complicated way. Do you enjoy such bands? I'm confused sometimes when I go to a gig and someone like that is performing. It seems like a jazz school exercise, but I end up not remembering anything at all. What about you and the current trends in death metal?

E: A good trend in death metal I've noticed is anyone worth listening to doesn't have fucking saxophone haha. Jokes aside, I don't think we're seeing that as much here and really we just ignore that shit. We all three generally hate jazzy or technical death metal so fuck all of the perfect chops and hard-line tone chasers on amp simulators or whatever while I'mal at it. Here in the states there were a lot of hardcore kids who made accessible, piss poor death metal too but thankfully it seems like the hype behind that garbage is dying down. Globally though it seems like there's a lot of evil death metal coming out like the albums last year from Adorior and Abhorration to point out a couple so I just pay more attention to that.


The scene in the Czech Republic is so closed. The band and the fans more or less all know each other and to be honest, it seems to me that not many people go to death metal anymore. The younger ones listen to something completely different. You're from Nashville, Tennessee, what's your scene like, what are the clubs like. And the fans? Do they support bands, do they go to shows?

E: It's somewhat similar here man. As far as what the youngsters are listening to I'm not sure, we're all in our 30s. The clubs here are ok. There are about 3 clubs that have metal shows really. Two are more or less dive bars and the other is a DIY type spot. There are definitely fans in town and the core crew of a dozen or so reliably show up to every show with others that have supported bands here over the years but we don't always know a ton of the other folks. Before the pandemic we knew every metal freak in town but Nashville is a growing city so it's difficult to keep up with everyone. I remember the first show here I went to when venues opened back up was Incantation in a packed room and I couldn't help wonder “when did all you fuckers move here?”. That said, most of the time I don't expect more than 40-50 people maybe in Nashville

A lot of bands are already planning tours for the fall and winter. How are you guys doing with promoting "Profane Altar"? I'd like to see it live, finally. Are you coming to Europe, preferably to the Czech Republic?

E: Promotion seems to be going well. There have been a good amount of pre-sales between us and Caligari plus everyone that's heard it so far has had good things to say. We would love to come over to Europe at some point but nothing is on the books right now. If we came to the Czech Republic I'd most likely drown in Pilsner Urquell though haha.

 

We're coming to the end and that always makes me ask a slightly philosophical question. How would you define death metal and what does it mean to you? I don't mean now the technique of playing, but rather what it brings to you, takes, how you perceive it in relation to the fans. Did you grow up on it?

E: Really for me it's just a much more over the top extension of Rock n Roll in spirit. To an extreme of course with it being the further frayed edges. A place to be free in darker subjects. Preferably death, sin, and the devil/evil. I don't care too much for boring goreporn lyrics. Feels shallow at times. We've all been listening to death metal since we were teens for sure. The first taste of death metal I had was when I was probably 14 and I'm sure the same age is about right for the other guys too so all of us have been around a while.

Thank you very much for the interview. I appreciate it. Now let the music do the talking. I'm gonna go play "Immoral Arts" really loud! I wish you all the best with the new release and that all is well in your personal lives. Thank you!

E: Thank you for hitting us up and the well wishes! Hope you're also doing well! Gonna spin some records and crack a beer open myself. Cheers!


Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

Rozhovor - ACT OF IMPALEMENT - Pradávný, krvavý death metalový rituál! Nahrubo nasekaná tma, smíchaná s chladem a špínou!


Rozhovor s death metalovou skupinou ze Spojených států amerických - ACT OF IMPALEMENT.

Odpovídali Ethan (kytara, zpěv), Jerry (basa), Aaron (bicí), děkujeme!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Ave ACT IMPALEMENT! Zdravíme do underground v Nashvillu ve státě Tennessee. Přejděme rovnou k důležitým věcem. Máte venku nové, v pořadí třetí řadové album „Profane Altar“, které je doslova nabité poctivým, špinavým death metalem. Jak album vznikalo a jaký z něj máš pocit? Jakým směrem se ACT OF IMPALEMENT vydali?

Ethan: Ahoj! Tak během nahrávání druhého alba jsem se pohádal s jedním bývalým členem. Mezi tím a tehdejší pandemií jsem si myslel, že kapela skončila. Nakonec jsem ale jamoval death metal s bývalými spoluhráči (Aaronem Hortmanem a Jerrym Garnerem) ze starého blackmetalového projektu. Vzpomínám si, že po pár skladbách jsem si řekl něco ve smyslu „ty vole, takhle jsem si přál, aby Act vždycky zněli“. Pokud si dobře vzpomínám, Aaron odpověděl ve smyslu „no, proč to prostě neuděláme hned?“ a psali jsme dál. První z těch skladeb se nakonec skutečně stala titulní.


Právě teď album poslouchám a musím napsat, že tentokrát chvíli trvalo, než mi přešlo do krve. Dal jsem si album do přehrávače a poslouchám ho v autě. Ten zvuk se mi moc líbí. Je živý, organický, oldschoolový, a přitom se dobře poslouchá. Přijde mi, že se trochu liší od vašich předchozích desek. Kde jste nahrávali a kdo je zodpovědný za zvuk?

E: Co se týče nahrávání, je to vlastně ten samý člověk, Shibby Poole, který nahrál a smíchal v podstatě všechno, co kapela nahrála. Upřímně řečeno, je docela divoké, že s ním v tuhle chvíli pracuji už dvanáct let. Z hlediska nahrávání byl proces dost podobný předchozímu albu, jen s tím zjevným rozdílem ve členech.

Myslím, že se mnou budete souhlasit, že obal prodává. Letos ho máte tajemný a temný. Autorem je Aaron Hortman. Tématem je nějaký prastarý rituál. Jak jste se s Aaronem dali dohromady a co přesně má motiv v souvislosti s hudbou vyjadřovat?

E: Jsem rád, že se vám to líbí! Všichni tři jsme se tak nějak shodli na tom, že by v něm neměli být žádní lidé, ať už mrtví nebo ne. Oba jsme s Aaronem udělali náčrty našich nápadů, hadí kříž byl jeho nápad a kalichy se sigilami byly moje. Obálka má méně historických motivů a více souvisí s rouháním/hříchem, je to tak trochu pocta těmto pojmům. Sigily například vycházejí ze znaků pro 7 knížat pekel, kterým je připisován jeden ze 7 smrtelných hříchů. Použitá démonologická hierarchie vychází z Binsfeldovy klasifikace těchto myšlenek, přičemž samotné sigily pocházejí z několika různých zdrojů, především z Malého Šalamounova klíče a Grimorium Verum. Samotný kalich na oltáři nese znamení Azazela, což je „strážce“ z knihy Henochovy, kterému je připisováno nejohavnější hříšné poznání dané lidstvu.


„Profane Altar“ si v hlavě přehrávám pořád dokola a myslím, že to, co se mi na albu líbí nejvíc, je asi ten těžko popsatelný old school death metalový feeling. Pak se podívám na vaše promo fotky a na jedné z nich máte na sobě mé oblíbené tričko ASPHYX. Vypadá to, že jsme stejné krve. Kdo byl a je tvým vzorem? Každý hudebník nějak začínal, existují vzory, které formovaly jeho rukopis. Jaké byly ty tvoje?

E: Ranou inspirací pro to, abych začal hrát na kytaru, byli určitě Tony Iommi, Angus/Malcolm Young, Jeff Hanneman a obecně řečeno Lemmy. Když jsem začal dělat vokály, ovlivnil mě Mille z Kreator a Chuck z Death taky díky tomu, že hraje a dělá vokály jako já.

Jerry: Pro mě, stejně jako pro mnoho dalších, to začalo upřímně s Genem Simmonsem. Když jsem se dostal víc k extrémnímu metalu, opravdu mě přitahoval super přebuzený zvuk kluků jako Dan Lilker a samozřejmě Lemmy.

Zajímavý je i obsah vašich textů. Jsou plné odkazů na historii, starověké rituály. Zkrátka věci, kvůli kterým mám death metal tak rád. O čem jsou na „Profane Altar“, kdo je jejich autorem? Odkud jste čerpali inspiraci? Jaké knihy máš rád.

E: Většinu textů jsem napsal já, kromě „Piercing the Heavens“ a „Zenith of Barbarism“, které napsal Aaron. Většina textových inspirací pochází z přednášek nebo dokumentů, které jsem v průběhu let viděl, i když se jedná jen o pár řádků nebo název. Pro toto album zejména profesor Justin Sledge, i když poněkud volně. Přímý vliv na text titulní skladby měli „Ďáblové z Loudunu“ od Adlouse Huxleyho. Co se týče knih, které mě v poslední době zaujaly, mám velmi rád „Stvořitele zla“ od M. Davida Litwy. Kromě různých historických knih mám rád Michaela Crichtona, Bernarda Cornwella a podobně.

Aaron: Já prostě nesnáším Boha, nevím.


Vzpomínám si, že když jsem před lety psal recenzi na vaše první album „Perdition Cult“, poslouchal jsem ho pořád dokola. Mám to nastavené tak, že když se mi nějaká kapela líbí, chci ji vidět naživo, abych si potvrdil, jak písně zní na koncertě? Jak si užíváte návštěvy koncertů? A jak fungují nové písně naživo? Jakou máte zpětnou vazbu?

E: Na koncerty chodím rozhodně rád, i když jsem v nich mnohem vybíravější než dřív. Přesto v Nashvillu není spousta koncertů, které bych chtěl vidět, a za kapelami skoro stejně často cestuji, jako je vidím ve městě. Zrovna před pár týdny jsem jel čtyři hodiny do Atlanty, abych viděl například Nunslaughter. Nové písně se zatím povedly a bylo mi řečeno, že „nová“ sestava přinesla do nových i starých písní kapely větší intenzitu. Takže zatím docela zabiják.

Jak se díváš na současný trend, rozšířený hlavně mezi mladými kapelami, kdy se snaží hrát co nejtechničtěji, často do death metalu vkládají například saxofon, různé klávesy a vůbec se hledají velmi komplikovaným způsobem. Baví tě takové kapely? Občas jsem zmatený, když jdu na koncert a někdo takový tam vystupuje. Vypadá to jako cvičení z jazzové školy, ale nakonec si vůbec nic nepamatuju. Co ty a současné trendy v death metalu?

E: Dobrý trend v death metalu, kterého jsem si všiml, je, že kdokoliv, kdo stojí za poslech, nemá zasraný saxofon, haha. Vtipy stranou, myslím, že to tady není tolik vidět a opravdu tyhle sračky ignorujeme. Všichni tři obecně nesnášíme jazzový nebo technický death metal, takže kašlu na všechny ty dokonalé sekáče a honiče tvrdých tónů na simulátorech zesilovačů nebo co to je, když už jsem u toho. Tady ve Státech bylo taky hodně hardcore kids, kteří dělali přístupnej, nasranej death metal, ale naštěstí to vypadá, že hype kolem tohohle odpadu pomalu utichá. Globálně to ale vypadá, že vychází spousta zlého death metalu, jako třeba loňská alba od Adorior a Abhorration, abych upozornil na pár z nich, takže tomu prostě věnuju větší pozornost.


Scéna v Česku je taková uzavřená. Kapely i fanoušci se víceméně všichni znají a upřímně řečeno mi přijde, že na death metal už moc lidí nechodí. Ti mladší poslouchají něco úplně jiného. Pocházíš z Nashvillu v Tennessee, jaká je u vás scéna, jaké jsou kluby. A fanoušci? Podporují kapely, chodí na koncerty?

E: Tady je to trochu podobné, chlape. Co se týče toho, co poslouchají mladí, nejsem si jistý, všem je nám přes třicet. Kluby jsou tady v pohodě. Jsou tu asi tři kluby, které mají opravdu metalové koncerty. Dva jsou víceméně dive bary a druhý je místo typu DIY. Ve městě jsou určitě fanoušci a základní parta asi tuctu lidí se spolehlivě objeví na každém koncertě spolu s dalšími, kteří tu v průběhu let podporovali kapely, ale ne vždycky známe spoustu dalších lidí. Před pandemií jsme znali každého metalového blázna ve městě, ale Nashville je rostoucí město, takže je těžké držet se všemi krok. Vzpomínám si, že první koncert, na kterém jsem tu byl, když se místa znovu otevřela, byli Incantation v narvaném sále a já se nestačil divit: „Kdy jste se sem všichni ti zmrdi přestěhovali?“. Přitom většinou nečekám v Nashvillu víc než 40-50 lidí.

Spousta kapel už plánuje turné na podzim a zimu. Jak jste na tom s propagací „Profane Altar“ vy? Rád bych ji konečně viděl naživo. Chystáte se do Evropy, nejlépe do České republiky?

E: Zdá se, že propagace probíhá dobře. Mezi námi a Caligari proběhlo slušné množství předprodejů, navíc všichni, kdo ji zatím slyšeli, o ní říkali jen dobré věci. Rádi bychom se někdy podívali do Evropy, ale momentálně není nic v plánu. Kdybychom přijeli do České republiky, nejspíš bych se utopil v Pilsner Urquell, i když... haha.

 

Blížíme se ke konci a to mě vždycky nutí položit si trochu filozofickou otázku. Jak bys definoval death metal a co pro tebe znamená? Nemyslím teď techniku hraní, ale spíš to, co ti to přináší, bere, jak to vnímáš ve vztahu k fanouškům. Vyrostl jsi na něm?

E: Opravdu je to pro mě jenom mnohem víc over the top rozšíření v duchu rock n rollu. Samozřejmě až do extrému s tím, že to má ještě víc otřepané hrany. Prostor pro svobodu v temnějších tématech. Nejlépe smrt, hřích a ďábel/zlo. Nudné goreporno texty mě příliš nezajímají. Občas mi připadá povrchní. Všichni posloucháme death metal určitě už od puberty. Poprvé jsem death metal okusil, když mi bylo nejspíš čtrnáct, a jsem si jistý, že stejný věk mají i ostatní kluci, takže všichni už máme něco za sebou.

Moc děkuji za rozhovor. Vážím si toho. Teď už nechte mluvit hudbu. Jdu si pustit „Immoral Arts“ opravdu nahlas! Přeji vám, ať se vám s novou deskou daří a ať je vše v pořádku i v osobním životě. Děkuji!

E: Děkujeme za přízeň a přání všeho dobrého! Doufám, že se vám také daří dobře! Jdu si roztočit pár desek a otevřít pivo. Na zdraví!

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Profane Altar (2025):

Recenze/review - ACT OF IMPALEMENT - Perdition Cult (2018):

čtvrtek 27. března 2025

Recenze/review - DEATH PULSATION - Demo (2025)


DEATH PULSATION - Demo
demo 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Pokaždé, když prosévám mezi prsty prach, tak přemýšlím o tom, jaký byl asi její život. Jak vypadala, jak se smála, co ji trápilo. Vše je pomíjivé a smrt je jediná jistota, to ví každý alespoň trošku zkušený hrobník. DEATH PULSATION jsou kapela ze Švédska, která hraje prašivě a uvěřitelně. Ihned se stala mojí kulisou ke každodenním exhumacím starých hrobů. Hrát poctivý death metal je svým způsobem poslání. Pokud plně věříte v záhrobí a uznáváte temnotu jako základ světa, potom jste zde správně.

Máte rádi takový ten mokvající, prašivý a smradlavý death metal? Tak DEATH PULSATION jej hrají. A činí tak opravdově, uvěřitelně, syrové, s takovou tou krvavou jiskrou v oku a nadšením pro záhrobní věci člověka. Zhasněte všechny světla a sestupte po schodech dolů. Do podsvětí. Zde vynikne tahle demonahrávka nejvíce. 


Kapele se povedlo namíchat smrtící koktejl ve velmi shnilém poměru. Pánové se volně inspirovali smečkami typu ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, VORUM, NECROVORE, KATAHARSIS. To ale není zase tolik důležité. Hlavní je spíše to, že mě baví demo poslouchat, rád se k němu vracím a užívám si takovou tu morbidní, podmanivou a záhadnou atmosféru. Smrt je za každým rohem, číhá ve stínu. Záhrobním rituálům bylo podřízeno všechno. Prašivý, masivní a zničující zvuk i tematický, stylový obal (Artwork by Cracked Skull Revelation). Vy si tak můžete naplno vychutnat hudbu, která není z našeho světa. Přišla sem z těch nejtemnějších katakomb, z míst, kde jsou pochována těla prokletých. Při poslechu lze potkat duše, navěky bloudící mezi naším a oním světem. Nejvíc jsem si užil nahrávku ve své cele, zavřený a odstřihnutý od celého světa. Pověšený na háky, ukřižovaný hlavou dolů. Pevně věřím, že se brzy dočkáme i dlouhohrajícího alba. Těším se už teď. Švédi se vydali cestou, která je lemována kostrami, mršinami a smrdí sírou. Směřuje přímo do pekla. Troufám si tvrdit, že se jim jejich prvotina povedla na výbornou. Tohle je přesně odrůda smrtícího kovu, který koluje i v mých žilách. A teď už mě prosím nechte, čeká mě další exhumace. Znovu zapínám play, prosévám mezi prsty prach a přemýšlím o tom, jaký byl asi její život. Jak vypadala, jak se smála, co ji trápilo. Vše je pomíjivé a smrt je jediná jistota, to ví každý alespoň trošku zkušený hrobník. Zhasněte všechny světla, démoni přicházejí. A touží i po vaší krvi. Nahrubo nasekaná death metalová tma, bolest a utrpení! Smrt číhá ve stínu! 

Asphyx says:

Every time I sift the dust between my fingers, I think about what her life must have been like. What she looked like, how she laughed, what troubled her. Everything is fleeting, and death is the only certainty, as any experienced gravedigger knows. DEATH PULSATION is a band from Sweden that plays dirty and believable. It immediately became my backdrop for the daily exhumations of old graves. Playing honest death metal is a mission in a way. If you fully believe in the afterlife and acknowledge darkness as the foundation of the world, then you've come to the right place.

Do you like that kind of swampy, dusty and smelly death metal? Then DEATH PULSATION play it. And they do it in a real, believable, raw way, with that bloody sparkle in their eye and passion for the things of the grave. Turn off all the lights and come down the stairs. To the underworld. That's where this demo stands out the most.


The band managed to mix a lethal cocktail in a very rotten proportion. The gentlemen were loosely inspired by packs like ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, VORUM, NECROVORE, KATAHARSIS. But that's not so important. The main thing is that I enjoy listening to the demo, I like to come back to it and enjoy such a morbid, captivating and mysterious atmosphere. Death is around every corner, lurking in the shadows. Everything has been subjected to the rituals of the grave. The dusty, massive and devastating sound and the thematic, stylish cover art (Artwork by Cracked Skull Revelation). You can fully enjoy music that is not of our world. It came here from the darkest catacombs, from the places where the bodies of the damned are buried. Listening to it, one can meet souls forever wandering between our world and the next. I enjoyed the recording most in my cell, locked away and cut off from the world. Hung from hooks, crucified upside down. I firmly believe we'll soon see a full-length album. I'm looking forward to it now. The Swedes have gone down a road that's lined with skeletons, carcasses and smells of sulphur. It's heading straight to hell. I dare say their first album was a great success. This is exactly the kind of death metal that runs through my veins. Now, please leave me alone, I'm about to be exhumed again. I turn the play back on, sift the dust between my fingers and wonder what her life was like. What she looked like, how she laughed, what troubled her. Everything is ephemeral and death is the only certainty, as any experienced gravedigger knows. Turn out all the lights, the demons are coming. And they're out for your blood. Coarsely chopped death metal darkness, pain and suffering! Death lurks in the shadows!


tracklist:
1. Thunderous Pulse
2. Eater of Stars
3. Death Salvation

LINEUP
Vocals - The Throat of Open Graves
Guitars - Cracked Skull Revelation
Bass & Vocals - Emissary of Endless Perdition
Drums - The Thunderous Pulse of Death

Session drums by Primordial Jaws of Extinction

Artwork by Cracked Skull Revelation



středa 26. března 2025

Recenze/review - BLASPHAMAGOATACHRIST - Bestial Abominator (2025)


BLASPHAMAGOATACHRIST - Bestial Abominator
CD 2025, Nuclear War Now! Productions

for english please scroll down

Mrtvola zakopaná hluboko pod kostelem. Kněží vždycky uměli skrývat zlé a ošklivé věci. Důkazy o mučení, o pohřbu zaživa, byly exhumovány až letos, když kanadská brazilská četa prokletých válečníků temnoty přišla s novou desku "Bestial Abominator". V rakvi tu před nám leží prokletý hříšník, který odmítl věřit v dávno padlého boha. S přeraženými kostmi, s lebkou, která se směje do ticha. Stačí jen naslouchat, stačí jen obrátit všechny kříže směrem dolů a přesně pochopíte, o čem je tohle nové blasfemické album.

Tato smečka vznikla tajným spolčením několika muzikantů z kapel jako BLASPEMY a ANTICHTRIST. Pánové mají na svém kontě již jednu nahrávku z roku 2020, která je neméně šílená, jako letošní počin. Pokud máte chuť na opravdovou temnotu, na skladby, které smrdí sírou, nezbývá vám nic jiného, než se připravit na pradávný, surový, špinavý a krvavý rituál. 


Vše je zahalené do krvavé mlhy. Kapela se vrátila, přesto že basák odešel na druhou stranu. A působí stejně silná, šílená a děsivá, jako dřív. Pokud máte tenhle dřevní, prašivý black death metal, pokud vyznáváte absolutní tmu, mrazivé nálady opuštěných katakomb, potom jste zde správně. BLASPHAMAGOATACHRIST jsou naplno oddáni stínům. Zlu a rouhání je podřízeno úplně vše. Motiv na obalu, připomínající středověké znázornění pekla i masivní, ostrý a špinavý zvuk. Hlavní jsou ale, ostatně jako vždycky, nápady a těch dodala kapela velké množství. Přiznám se, že jsem se nenudil ani chvilku. Kýval jsem se spokojeně do rytmu, obracel jsem všechny kříže směrem dolů a snažil se usvědčit kněze z nekonečných lží a pokrytectví. Tahle smečka vzešla z toho nejhlubšího podsvětí a je nutné s tím počítat. Hraje se tu hudba, která rozhodně není pro slabé povahy. Naopak, pánové připomínají smečku vlků, kteří se právě vydali na lov. Číhají ve tmě, vždy připraveni v útoku. Na "Bestial Abominator" naleznete na kost ohlodaný materiál, dokonalou esenci obrácených modliteb. Jedná se o obřad, u kterého dochází ke samovznícení. Někdy, když se dívám na současný podivný svět, říkám si, že už by měli nemrtví povstat a přijít se pomstít za všechno zlo, které na nich bylo spácháno. Je vám doufám jasné, kdo jim bude k apokalypse hrát. Mrtvola zakopaná hluboko pod kostelem. Kněží vždycky uměli skrývat zlé a ošklivé věci. Důkazy o mučení, o pohřbu zaživa byly opět předloženy s velkou silou. Opravdově, upřímně, uvěřitelně. Blasfemický black death metal, který smrdí sírou! Temná a chladná exhumace prokletého! 

Asphyx says:

A corpse buried deep under the church. Priests have always been good at hiding bad and ugly things. Evidence of torture, of being buried alive, was only exhumed this year when a Canadian Brazilian squad of cursed warriors of darkness came out with a new record, "Bestial Abominator". Here in a coffin before us lies a cursed sinner who refused to believe in a long fallen god. With broken bones, a skull that laughs into silence. All you have to do is listen, all you have to do is turn all the crosses upside down and you'll understand exactly what this new blasphemous album is all about.

This pack was formed by a secret collaboration of several musicians from bands like BLASPEMY and ANTICHTRIST. The gentlemen have already released one record in 2020, which is no less insane than this year's effort. If you're in the mood for some real darkness, tracks that reek of sulfur, you have no choice but to prepare yourself for an ancient, raw, dirty and bloody ritual.


Everything is shrouded in a bloody mist. The band's back, even though the bass player's gone to the other side. And they're as strong, crazy and scary as ever. If you've got this gnarly, dusty black death metal, if you profess the absolute dark, chilling moods of abandoned catacombs, then you've come to the right place. BLASPHAMAGOATACHRIST are fully committed to the shadows. Evil and blasphemy are subordinated to everything. The motif on the cover, reminiscent of a medieval representation of hell, and the massive, sharp and dirty sound. But the main thing is, as always, the ideas and the band has delivered a lot of them. I admit that I was not bored for a moment. I was swaying contentedly to the beat, turning all the crosses downwards and trying to convict the priests of endless lies and hypocrisy. This pack has risen from the deepest underworld and must be reckoned with. The music being played here is definitely not for the faint of heart. On the contrary, the gentlemen resemble a pack of wolves that have just gone on the prowl. Lurking in the dark, always ready to attack. On "Bestial Abominator" you'll find bone gnawing material, the perfect essence of converted prayers. It's a ritual that involves spontaneous combustion. Sometimes when I look at the strange world we live in today, I think that the undead should have risen by now and come to avenge all the evil that has been done to them. I hope it's clear to you who will play them to the apocalypse. A corpse buried deep beneath the church. Priests have always been good at hiding evil and ugly things. Evidence of torture, of being buried alive, has again been presented with great force. Real, honest, believable. Blasphemous black death metal that stinks of brimstone! A dark and cold exhumation of the damned!


tracklist:
1. Intro (50 Cal. Demonic Chant)
2. Bastardizing The Purity
3. Black Nuclear Shadows
4. Abysmal Commands
5. Intro (Weapons Of Fire And Steel)
6. The Final Blood Orgy
7. Death Alchemy
8. Genocide Evocation
9. Intro (Apocalyptic Battlefields)
10. Fire Demons Of Blokula
11. Evil Revelation
12. Death March To Irradiated Hell 
13. Tank Treads Of Mutilated Corpses 
14. Beastial Abominator 
15. Lechmistress Of The Depths



Recenze/review - METAPHOBIC - Deranged Excruciations (2025)


METAPHOBIC - Deranged Excruciations
CD 2025, Everlasting Spew Records

for english please scroll down

Už jsme se báli promluvit nahlas, už jsme se báli přemýšlet. Propojeni v jednu velkou a nekonečnou síť, která se sbíhala pouze k několika jedincům, tahajícím v pozadí za nitky, jsme se stali jenom na dálku ovládaným stádem. Manipulace naší myslí dosáhla vrcholu. Bylo jasně dané, prokládané krásnými usměvavými reklamami, co máme jíst, co si oblékat, jak se chovat, s kým se seznamovat. Zbylo ještě pár jedinců, kteří se protivili novému řádu, ale s těmi si brzy poradí. Nejhorší na tom bylo, že jsme všechno dělali dobrovolně.

O manipulaci, o kontrole lidské mysli, je i debutové album death metalových maniaků METAPHOBIC z Atlanty. Novinku jsem chvilku poslouchal a nejednou si u ní vzpomněl na staré sci-fi autory, kteří nás před současností varovali. A také jsem si užíval smrtící kov té nejvyšší kvality. Jinak se nenechte mýlit, jedná se sice o nové jméno na scéně, ale také o muzikanty, kteří mají za sebou dobře odvedenou práci i v jiných kapelách (CASSPOOL, MALFORMITY, HOMICIDAL). Je tak od začátku jasné, že pánové moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. 


METAPHOBIC se povedlo namíchat velmi ostrý koktejl z těch nejkvalitnějších surovin. A to, prosím pěkně, ve velmi dobrém poměru mezi klasickým death metalem, brutalitou, lehkou progresí a technikou, i disonancí. Výsledek je, i když se jedná o debutovou nahrávku, skvělý po všech stránkách. V určitých momentech lze zaslechnout odkazy třeba na takové DEMILICH, ale přidáváno je samozřejmě velké množství vlastních nápadů a invence. Stalo se již nepsaným pravidlem, že se s každou deskou zavřu na několik dní po sobě do svého pokoje, bez jakýchkoliv vnějších vlivů a nechávám ji na sebe jen tak působit. Tentokrát mi chvilku trvalo, než se mi album dostalo do krve, ale to je v absolutním pořádku. Máte aspoň jistotu, že bude mít velkou trvanlivost. I po delší době lze totiž objevovat nová zákoutí, momenty, zajímavé pasáže. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají vždy jasný a zřetelný cíl, nosnou pasáž, na kterou jsou potom nabalovány další a další prvky. Líbí se mi  zvuk i obal, ale hlavně takový zvláštní neklid, jedovatost, které se vinou celou nahrávkou jako černé svědomí. Někdy mám chuť vzít sekyru a rozsekat všechny obrazovky kolem mě. Toho jedu, který z nich stéká, je někdy až příliš. Zatím to řeším poslechem "Deranged Excruciations". Na novince se totiž potkává staré s modernějším pojetím hudby, což samozřejmě oceňuji. METAPHOBIC mají svůj vlastní výraz, ksicht chcete-li. Na závěr mi tak nezbývá nic jiného, než vám album doporučit. Nelze jinak. Už jsme se báli promluvit nahlas, už jsme se báli přemýšlet. Propojeni v jednu velkou a nekonečnou síť, která se sbíhala pouze k několika jedincům, tahajícím v pozadí za nitky, jsme se stali jenom na dálku ovládaným stádem. Manipulace naší myslí dosáhla vrcholu. Technický, surový death metal, ve kterém se potkává progrese s disonancí! Nahrávka, která se dostane do vaší mysli a zničí vás zevnitř!

Asphyx says:

We were afraid to speak up, afraid to think. Connected in one big and endless net that converged to only a few individuals pulling strings in the background, we became just a remotely controlled herd. The manipulation of our minds had reached its peak. It was clearly given, interspersed with beautiful smiling advertisements, what to eat, what to wear, how to behave, who to meet. There were still a few individuals who opposed the new order, but they would soon be dealt with. The worst part was that we did everything voluntarily.

The debut album of Atlanta death metal maniacs METAPHOBIC is also about manipulation, about controlling the human mind. I listened to the new album for a while and more than once thought of the old sci-fi authors who warned us about the present. And I also enjoyed the deadly metal of the highest quality. Otherwise, make no mistake, this is a new name on the scene, but also musicians who have done good work in other bands (CASSPOOL, MALFORMITY, HOMICIDAL). So it is clear from the beginning that the gentlemen know very well what and how they want to play. 


METAPHOBIC has managed to mix a very sharp cocktail from the finest ingredients. And that, please, in a very good balance between classic death metal, brutality, light progression and technique, and dissonance. The result, even though it is a debut record, is great in every aspect. At certain moments you can hear references to such as DEMILICH, but of course a lot of own ideas and inventiveness is added. It has become an unwritten rule that with every record I close myself in my room for a few days in a row, without any outside influences, and just let it affect me. This time it took a while for the album to get into my blood, but that's absolutely fine. At least you are assured that it will have great durability. Because even after a long time you can discover new corners, moments, interesting passages. The songs are very well written, they always have a clear and distinct goal, a supporting passage, on which more and more elements are then packed. I like the sound and the cover art, but especially the strange restlessness, the poisonousness that winds through the whole record like a black conscience. Sometimes I feel like taking an axe and chopping up all the screens around me. The venom that oozes from them is sometimes too much. For now, I'm dealing with it by listening to "Deranged Excruciations". On the new album, the old meets the more modern concept of music, which of course I appreciate. METAPHOBIC have their own expression, a face if you will. In conclusion, I have no choice but to recommend the album to you. I can't recommend it any other way. We've been afraid to speak up, we've been afraid to think. Connected in one big and endless network that converged to only a few individuals pulling strings in the background, we became just a remotely controlled herd. The manipulation of our minds had reached its peak. Technical, raw death metal where progression meets dissonance! A record that gets into your mind and destroys you from the inside!


tracklist:
01. Spectral Circle 
02. Mental Deconstruction 
03. Execration 
04. Disciples Of Vengeance 
05. Veiled Horizons 
06. Hypnosis Engram 
07. Reconstituted Grey Matter 
08. Insatiable Abyss



úterý 25. března 2025

Interview - INBORN SUFFERING - Freezing, poignant, melodic doom death metal full of loneliness, melancholy and pain of everyday life!


Interview with doom death metal band from France - INBORN SUFFERING.

Answers by Emmanuel Ribeiro (bass), thank you!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! It's been a while since I received your new album "Pale Grey Monochrome" for review. And you immediately made it to the imaginary top of my personal doom death metal chart. The first time I encountered the new release was in the cold weather, when it got very cold. It was very pleasant for me to just listen, read and let the time pass. How was the album made and how do you think it differs from the previous album "Wordless Hope"?

Hello, thank you for giving us the opportunity to answer these cool questions!
PGM differs from the previous albums due to, at least, three things:
The first one, the album was made as a sort of therapy. It talks a lot about my personal experiences during the past five years. I have written almost all the lyrics and the main theme of the album.

Secondly, Laurent wrote almost all the music for the first time. He had a lot of ideas and wanted to try doing melodic doom death songs. The music and his amazing voice fit perfectly with the lyrics. Stephane was busy with his other band, Fractal Gates, so after finishing his duty with them, he started writing the music and the lyrics of ‘The Oak’, talking about his own experiences and doing a lot of arrangements and all the keyboards on the album.

The last thing was that we have not played together for more than a decade and it was a long distance composition, really different than doing rehearsals and searching for inspiration together.”


Let's go back in history a bit. INBORN SUFFERING was formed in 2020 in Paris. Then (in 2012) you went on hiatus for ten years and came back in 2022. It's not easy to start again nowadays. Or did you not stop your activity? Why haven't you been heard from?

Wow…2002, that was a long, long time ago. It was not easy to restart the music now. After rereleasing the demo we talked about doing a ‘one more thing’ song, because we went on hiatus with a lot of anger and animosity towards each other. All activity with Inborn Suffering was completely stopped in 2012.

The new stuff has exactly the kind of cool, clear sound that I really like. It's signed by the master Olmo Lipani (Déhà). We all know his work. I'd be interested to know how you collaborated, how you got together and why him? With what feelings did you leave the studio?

The recording was actually done by Stephane at home, with the mix and the mastering by Déhá, I wanted Déhá because he has helped me a lot to keep my mind out of the water during the last years. And not only with this music, we talked a lot too.

He is singing too on ‘From Lowering Tides’. Laurent had already worked with him with Mourning Dawn and he does an amazing job.


When I look at the cover, it makes me a bit uncomfortable in a way. I like it, but there's a strange uneasiness to it. Beautiful work. Who's the artist and why did you choose this particular motif? What exactly is it supposed to express and how does it relate to the music?

The artist is Franck Besançon, he specialises in horror art. He’s a good friend of Stephane and he has worked on Silent Hill: Townfall, one of the next games in the Silent Hill franchise.

You can see bodies trying to find light but there is always someone pushing you down into the dark. It’s a great representation of depression, but also of the world nowadays. He has done an amazing job.

The lyrics on your records are about death, sadness, pain. Where do you get inspiration for them? Who is their author? And what are they about on the new album?

I am the author of all the lyrics except ‘The Oak’. All the themes of the album talk about depression and especially about my own experience over the last few years. So inspiration was simple…just picking fragments of my life.


For the new song "The Oak" you have such a melancholic, very captivating and well shot video. Who is its author and how did he manage to combine the images with interesting and for me almost personal lyrics so beautifully?

Stephane did everything for ‚The Oak‘; the song, the lyrics, the clip. It’s all made with free images and it‘s a concept song talking about his own experience. He wanted the listener focus on the music instead of the lyrics - like reading the music and listening to the lyrics. I like to call it an upside down song. Probably the darkest thing we have done. The main singer is Fred from Wordless Hope

Is French nature influencing you in any way? Every time I hear a band from your country, I think that you can put such a special mood, melancholy, light progression into your songs. A lot of times I took the album to the woods in my country, just outside the city, and it felt like I was somewhere in the north.

Not for the lyrics, maybe more the sadness of the city we are living. Laurent lives in the south of France and he travels a lot. I think Nature is more an inspiration for him.

Paris has always been a centre of culture. But what about doom metal? It's not exactly a style that the crowds go to. At least that's the case here in the Czech Republic. Do you play with other doom metal bands or do you play more with bands from other styles? I think doom metal is a discipline that requires a different approach than, say, thrash or death metal. Do you tend to perform only at doom festivals or do you play with "everyone"?

We have a great doom scene here, starting with Hangman’s Chair.

We have played with a lot of bands over the years, especially doom metal bands. We don’t play anymore but we have played with Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric and Pantheist to name a few.


How do you perceive your scene in general? Gigs, fans, labels? There are quite a lot of gigs here, but only some of them are solidly attended. Plus, I feel like the younger fans are already listening to something a bit different. Do you also go to concerts as a fan? Do you follow the scene in Paris?

We have a lot of really good black metal bands in France, some doom or death bands and a lot of renowned labels like Les Acteurs de L’ombre, Season of Mist etc…

Younger fans here tend to listen a lot to things like deathcore.

I don’t go to a lot of concerts now, but last month I went to Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Three great French black metal bands.

Personally, I find "Pale Grey Monochrome" to be such a polished stylistic gem, but it can also appeal to fans outside of doom death metal. The album is raw, but it also has a lot of memorable melodies. Where do you want to take the band? What is your goal? Someone is attracted by big festivals, someone wants a famous label. What are your dreams?

I really don’t know if the band will continue doing things . We were expected to do one song, we have made an album. There are no plans. I think Laurent will keep playing with Mourning Dawn but he doesn’t really have time anymore for Inborn Suffering for the moment. We have no plans with new songs or live events.

 

How did you get into music in the first place? Who was your role model? First gig? First gig as a musician? How about some wild experiences, readers are always interested in that:)).

I got into music with bands like New Order and A-ha - I’m a huge fan of A-ha!

My first gig as fan was Paradise Lost in 1995 and my first gig as a musician was in 2005 or 2006.

As for a wild experience, there was a gig in Belgium. The organiser told us one hour before we were due to play that he didn’t have the money to pay us. We played anyway because we were there and people were waiting for us. It was a good gig with My Lament.

I'd be interested in your relationship to music. What does it mean to you? Is it a hobby? A lifestyle?

Music is a way of life. I find peace listening to music. I listen to music all the time. There is are so many emotions you can find only in music

What is INBORN SUFFERING planning in the near future?

We have no plans for the moment.

Thank you very much for the interview, I appreciate it. I guess you can guess what I'm going to do. Sure, I'm going to go out into the woods and I'm going to take your new song "Pale Grey Monochrome" with me. It's delicious! I wish it sells well and that you are happy in your personal lives.

Thank you.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - INBORN SUFFERING - Mrazivý, drásavý, melodický doom death metal plný osamělostí, melancholie a bolesti všedních dní!


Rozhovor s doom death metalovou skupinou z Francie - INBORN SUFFERING.

Odpovídal Emmanuel Ribeiro (basa), děkujeme!

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):

Ave INBORN SUFFERING! Je to už nějaký čas, co jsem dostal vaše nové letošní album „Pale Grey Monochrome“ na recenzi. A ihned jste se dostali na pomyslnou špičku mého osobního doom death metalového žebříčku. Poprvé jsem se s novinkou setkal v sychravém počasí, kdy se hodně ochladilo. Bylo pro mě velmi příjemné jen tak poslouchat, číst si a nechat plynout čas. Jak album vznikalo a v čem se podle tebe odlišuje od předešlé desky „Wordless Hope“?

Dobrý den, děkujeme za možnost odpovědět na tyto zajímavé otázky!
PGM se od předchozích alb liší minimálně třemi věcmi:
První je, že album vzniklo jako určitý druh terapie. Hodně se na něm mluví o mých osobních zkušenostech z posledních pěti let. Téměř všechny texty a hlavní téma alba jsem napsal já.

Za druhé, Laurent napsal poprvé téměř celou hudbu. Měl spoustu nápadů a chtěl zkusit dělat melodické doom deathové písně. Hudba a jeho úžasný hlas se k textům skvěle hodily. Stephane byl zaneprázdněn svou druhou kapelou Fractal Gates, takže poté, co s nimi skončil své povinnosti, začal psát hudbu a texty pro ‚The Oak‘, mluvil o svých vlastních zkušenostech a dělal spoustu aranží a všechny klávesy na albu.

Poslední věcí bylo, že jsme spolu nehráli více než deset let a bylo to skládání na dálku, opravdu jiné než společné zkoušení a hledání inspirace.


Pojďme trošku do historie. INBORN SUFFERING vznikli v roce 2020 v Paříži. Potom jste (v roce 2012) se na deset let odmlčeli a vrátili jste se až v roce 2022. V dnešní době není lehké začínat znovu. Nebo jste nepřerušili činnost? Proč o vás vlastně nebylo slyšet?

Páni... 2002, to už je hodně, hodně dávno. Nebylo snadné znovu začít tvořit hudbu. Po znovu vydání dema jsme se bavili o tom, že uděláme písničku „one more thing“, protože jsme odešli na pauzu se spoustou zloby a nevraživosti vůči sobě navzájem. Veškerá činnost s Inborn Suffering byla v roce 2012 úplně zastavena.

Novinka má přesně takový ten chladný, čitelný zvuk, který mám moc rád. Podepsán je pod ním mistr Olmo Lipani (Déhà). Všichni jeho práci známe. Mě by zajímalo, jak se vám spolupracovalo, jak jste se dali dohromady a proč právě on? S jakými pocity jste odcházeli ze studia?

Nahrávku vlastně dělal Stephane doma, mix a mastering dělal Déhá, chtěl jsem Déhá, protože mi v posledních letech hodně pomohl, abych se udržel v klidu. A nejen s touhle hudbou, taky jsme si hodně povídali.

Na ‚From Lowering Tides‘ také zpívá. Laurent s ním spolupracoval už na albu Mourning Dawn a odvádí úžasnou práci.


Když se dívám na obal, tak mi je svým způsobem trošku nepříjemný. Líbí se mi, ale je v něm takový zvláštní neklid. Krásná práce. Kdo je autorem a proč jste zvolili právě tento motiv? Co má přesně vyjadřovat a jak souvisí s hudbou?

Autorem je Franck Besançon, který se specializuje na hororové umění. Je Stephanovým dobrým přítelem a pracoval na Silent Hillu: Townfall, jedné z dalších her ze série Silent Hill.

Můžete vidět těla, která se snaží najít světlo, ale vždy je tu někdo, kdo vás tlačí dolů do tmy. Je to skvělé ztvárnění deprese, ale i dnešního světa. Odvedl úžasnou práci.

Texty na vašich deskách jsou o smrti, smutku, o bolesti. Kde pro ně berete inspiraci? Kdo je jejich autorem? A o čem pojednávají na novém albu?

Jsem autorem všech textů kromě „The Oak“. Všechna témata alba hovoří o depresi a zejména o mých vlastních zkušenostech z posledních několika let. Takže inspirace byla jednoduchá... prostě jsem vybíral střípky ze svého života.


K nové skladbě „The Oak“ máte takový melancholický, velmi podmanivý a skvěle natočený klip. Kdo je jeho autorem a jak se mu povedlo tak krásně spojit obrazy se zajímavým a pro mě až osobním textem?

Stephane udělal pro „The Oak“ všechno: píseň, text, klip. Vše je vytvořeno pomocí volných obrázků a je to koncepční píseň vypovídající o jeho vlastních zkušenostech. Chtěl, aby se posluchač místo na text soustředil na hudbu - jako by četl hudbu a poslouchal text. Rád tomu říkám obrácená píseň. Asi nejtemnější věc, kterou jsme udělali. Hlavním zpěvákem je Fred z kapely Wordless Hope.

Ovlivňuje vás nějak francouzská příroda? Já pokaždé, když slyším kapelu z vaší země, tak mě napadne, že umíte do skladeb vložit takovou zvláštní náladu, melancholii, lehkou progresi. Hodně často jsem si bral album do lesů u nás, kousek za městem a připadalo mi, jako bych byl někde u vás na severu.

Ne kvůli textu, možná spíš kvůli smutku z města, ve kterém žijeme. Laurent žije na jihu Francie a hodně cestuje. Myslím, že pro něj je příroda určitě inspirací.

Paříž byla vždy centrem kultury. Jak je na tom ale s doom metalem? Není to zrovna styl, na který chodí davy. Alespoň tak tomu je u nás v Čechách. Hrajete i s dalšími doom metalovými kapelami nebo vystupujete spíše se smečkami z jiných stylů? Doom metal je dle mého disciplína, která vyžaduje odlišný přístup, než třeba thrash nebo death metal. Vystupujete spíše jen na doomových festivalech nebo hrajete „se všemi“?

Máme tu skvělou doomovou scénu, počínaje Hangman’s Chair.

V průběhu let jsme hráli se spoustou kapel, zejména doom metalových. Už nehrajeme, ale hráli jsme například s Mar de Grises, Mourning Beloveth, Swallow the Sun, Before the Dawn, Saturnus, Ataraxie, Esoteric a Pantheist.


Jak vnímáš vaši scénu celkově? Koncerty, fanoušky, labely? U nás je koncertů poměrně hodně, ale jen některé jsou solidně navštěvované. Navíc mi připadá, že mladí fanoušci už poslouchají trošku něco jiného. Chodíš na koncerty i jako fanoušek? Sleduješ scénu v Paříži?

Ve Francii máme spoustu opravdu dobrých blackmetalových kapel, několik doomových nebo deathových kapel a spoustu renomovaných labelů jako Les Acteurs de L'ombre, Season of Mist atd.

Mladší fanoušci tady mají tendenci poslouchat hodně věcí jako deathcore.

Na koncerty teď moc nechodím, ale minulý měsíc jsem byl na Houle/ Moonreich/ Penitence Onirique. Tři skvělé francouzské blackmetalové kapely.

Mě osobně připadá „Pale Grey Monochrome“ jako takový dokonale vybroušený stylový drahokam, který ale může oslovit i fanoušky mimo doom death metal. Album je sice syrové, ale má i spoustu dobře zapamatovatelných melodií. Kam až chcete kapelu posunout? Co je vaším cílem? Někoho lákají velké festivaly, někdo chce zase slavný label. Jaké máte sny?

Opravdu nevím, jestli bude kapela pokračovat ve své činnosti. Čekalo se, že uděláme jednu písničku, udělali jsme album. Žádné plány nemáme. Myslím, že Laurent bude dál hrát s Mourning Dawn, ale na Inborn Suffering už momentálně nemá čas. Nemáme žádné plány s novými písněmi ani s živými akcemi.

 

Jak si se vlastně dostal k muzice? Kdo byl tvým vzorem? První koncert? První vystoupení jako muzikant? A co nějaké divoké zážitky, to vždycky čtenáře zajímá?:)).

K hudbě jsem se dostal díky kapelám jako New Order a A-ha - jsem jejich velkým fanouškem!

Můj první koncert jako fanouška byl Paradise Lost v roce 1995 a můj první koncert jako hudebníka byl v roce 2005 nebo 2006.

Co se týče divokého zážitku, tak to byl koncert v Belgii. Pořadatel nám hodinu před tím, než jsme měli hrát, řekl, že nemá peníze na zaplacení. Přesto jsme hráli, protože jsme tam byli a lidi na nás čekali. Byl to dobrý koncert s My Lament.

Zajímal by mě tvůj vztah k muzice. Co pro tebe znamená? Je to koníček? Životní styl?

Hudba je způsob života. Při poslechu hudby nacházím klid. Hudbu poslouchám pořád. Je tolik emocí, které můžete najít pouze v hudbě.

Co chystají INBORN SUFFERING v nejbližší době?

V tuto chvíli nemáme žádné plány.

Děkuji moc za rozhovor, vážím si ho. Asi tušíš, co půjdu dělat. Jasně, vyrazím ven, do lesa a vaši novinku „Pale Grey Monochrome“ si vezmu s sebou. Je totiž vynikající! Přeji vám, aby se dobře prodávala a ať jste spokojení i v osobních životech.

Děkujeme.

Recenze/review - INBORN SUFFERING - Pale Grey Monochrome (2025):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine