Tři ostré hřeby, zatlučené do rakve. Jsou rezavé a moje tělo hnilo v zemi již několik dlouhých let. Moc dobře jsem věděl, že nikdy nenajdu klid. To jsem ještě žil, chodil po tomhle zkaženém světě a ukrýval se ve stínu. Poslouchal jsem jenom temnou a zkaženou muziku. Říkali o mě, že jsem nemrtvý. Vždycky, již od dob svého mládí, jsem poslouchal podobné nahrávky jako je ta od chorvatských DECREPIT ALTAR. Potkal jsem tuhle smečku na svých nekonečných toulkách tmou. Poslechl jsem si ukázky a byl znovu proklet.
Pánové totiž kombinují syrový, prašivý smrtící kov s doom metalovými prvky. Jejich motivy jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého. Při každém setkání jsem si připadal jako starý hrobník, který právě exhumoval svůj vlastní hrob. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko!
Pánové mají cit pro záhrobní věci člověka. Jedná se sice jen o tři skladby, o takovou mokvající ochutnávku syrového a již notně zahnívajícího masa, ale také o příslib do budoucna. Chci dlouhohrající album! Myslím si, že na delší ploše vyniknou ještě lépe všechny ty pochmurné a zahnívající nálady. Chorvaté se volně inspirovali ve starých dobrých časech, kdy světu vládly (a dosud vládnou) kapely typu INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, WORM. Zkrátka a dobře, pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se procházíte mezi náhrobky a těšíte se, až se konečně setmí, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a pradávnou sílu, touhu ničit. Zároveň jsou omotané chladnými pevnými pavučinami. Pokaždé, když zapnu play, tak si vzpomenu na jedno mrtvé tělo, pohozené jen tak u cesty. Opuštěné, zohavené a zmrzlé. Povedl se zvuk, obal, i všechny ostatní formální věci. A tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další mokvající skladby, které snad brzy v budoucnosti dostaneme. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. DECREPIT ALTAR jsou pro mě velkým překvapením letošního podzimu. Sedávám hned vedle svého hrobu a přemýšlím o nicotě. Prosévám mezi prsty prach prokletých a poslouchám stále dokola EP "Egregious Defilement". Je totiž po okraj narvané špínou, hnisem a pachem rozkládajících se těl. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost! Mokvající, hnilobný, mrazivý death doom metal, který vás převede do země nekonečných stínů!
Asphyx says:
Three sharp nails hammered into the coffin. They are rusty, and my body has been rotting in the ground for several long years. I knew very well that I would never find peace. I was still alive, walking around this rotten world and hiding in the shadows. I only listened to dark and corrupt music. They said I was undead. Ever since my youth, I have always listened to recordings similar to those by the Croatian band DECREPIT ALTAR. I encountered this pack on my endless wanderings through the darkness. I listened to the samples and was cursed once again.
These gentlemen combine raw, mangy death metal with doom metal elements. Their motifs are soaked in corrupt blood. There is something morbidly attractive about them. Every time I encountered them, I felt like an old gravedigger who had just exhumed his own grave. Death is really very close when you listen to them!
These gentlemen have a keen sense for the macabre. Although there are only three tracks, offering a raw and already decaying taste of flesh, they also hold promise for the future. I want a full-length album! I think that all these gloomy and decaying moods would stand out even better over a longer period of time. The Croatians were loosely inspired by the good old days when bands like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, and WORM ruled the world (and still do). In short, if you like to spend your time in old cemeteries, enjoy walking among the gravestones and look forward to nightfall, then you've come to the right place. The songs are very well written, they have drive and ancient power, a desire to destroy. At the same time, they are wrapped in cold, solid cobwebs. Every time I press play, I remember a dead body lying by the roadside. Abandoned, mutilated, and frozen. The sound, the cover, and all the other formal aspects are well done. And so I have no choice but to look forward to more dripping songs, which we will hopefully get in the near future. Everything is shrouded in a black bloody fog. DECREPIT ALTAR are a big surprise for me this fall. I sit right next to my grave and think about nothingness. I sift the dust of the damned through my fingers and listen to the EP "Egregious Defilement" over and over again. It is filled to the brim with filth, pus, and the stench of decaying bodies. Turn off all the lights and turn up the volume! Oozing, rotten, chilling death doom metal that will transport you to the land of endless shadows!
Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Kolem tebe zuří válka a ty přemýšlíš, kde se v lidech bere tolik zla? V duši se ti usadilo napětí, takový ten zvláštní neklid, kteří v sobě mají všichni, kdo se bojí smrti.
Ukrajinští tmáři 1914 jsou zpět na bojišti. Se svým čtvrtým dlouhohrajícím albem se vrací ke svým kořenům. Novinka mi přijde surovější, ostřejší, nekompromisní. Chladný black metal se zde potkává s doomovými náladami a death metalovou hnilobou. "Viribus Unitis", přeloženo také jako „Se spojenými silami“ je nejen slavný výrok starého mocnáře Františka Josefa I., ale také jakýmsi mementem všech, kteří se vrátili z války domů. Přežili, přesto ji mají navěky v sobě.
Pamatuji si ještě matně svého pradědu, který První světovou válku zažil. Byl jsem dítě a přesto jsem jeho vyprávění vždycky fascinovaně poslouchal. Spoustu věcí mi došlo až později, když jsem dospěl. Přišel v zákopech o nohu a měl v očích takovou zvláštní bolest. V hudbě 1914 lze vystopovat to samé. Přiznávám, že jsem se tentokrát dostával do novinky trošku déle, než u předchozích nahrávek, ale vyplatilo se vydržet. Jako bych se přenesl opravdu někam na bojiště, kde se všichni musí spojit, aby čelili hrozbě a smrti. Novinka je o sounáležitosti, o opravdovém kamarádství, o síle, kterou v sobě někteří mají. Je až děsivé, že se toho příliš nezměnilo. Lidé jsou stále stejní. Vypadá to, že nás toho historie příliš nenaučila. "Viribus Unitis" je opět velmi temnou, uvěřitelnou záležitostí. Jedná se o hudbu, které můžete věřit. Je autentická, opravdová, zahraná s velkým srdcem. Album mě natolik pohltilo, že jsem se stal přímo účastníkem bojů, cítil jsem mráz ve svých kostech, viděl jsem kamarády, jejich mrtvoly, pohozené u cesty. Musel jsem jít dál, abych přežil, abych se mohl vrátit domů, jen tak si sednout a dívat se jak mi vyrůstají děti. V nové desce je obsažena jakási těžko definovatelná bolest, kterou my, kteří jsme měli to štěstí a válku jsme nezažili na vlastní kůži, možná ani neumíme pochopit. Buďme za to rádi. Tahle nahrávka je o síle, o obyčejném lidském hrdinství. Přiznám se, že o ní stále hodně přemýšlím. Navíc se mi líbí zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Syrová, chladná, autentická výpověď a válečných útrapách! Black death doom metal, který je napsaný krví vojáků!
Asphyx says:
You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were held captive, you experienced cold, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. War is raging around you, and you wonder where people get so much evil from. Tension has settled in your soul, that strange restlessness that all those who fear death have inside them.
Ukrainian dark lords 1914 are back on the battlefield. With their fourth full-length album, they return to their roots. The new album seems rawer, sharper, uncompromising to me. Cold black metal meets doom moods and death metal decay. "Viribus Unitis", also translated as "With United Forces", is not only a famous saying of the old monarch Franz Joseph I, but also a kind of memento for all those who returned home from the war. They survived, yet they carry it within them forever.
I vaguely remember my great-grandfather, who lived through World War I. I was just a child, but I always listened to his stories with fascination. I only understood many things later, when I grew up. He lost his leg in the trenches and had a strange pain in his eyes. The same can be traced in the music of 1914. I admit that this time it took me a little longer to get into the new album than with previous recordings, but it was worth the wait. It was as if I had been transported to a battlefield where everyone must unite to face danger and death. The new album is about solidarity, true friendship, and the strength that some people have within them. It's scary how little has changed. People are still the same. It seems that history hasn't taught us much. "Viribus Unitis" is once again a very dark, believable affair. It's music you can trust. It's authentic, genuine, played with a big heart. The album absorbed me so much that I became a direct participant in the fighting, I felt the chill in my bones, I saw my friends, their corpses, lying by the roadside. I had to keep going to survive, so I could return home, just sit and watch my children grow up. The new album contains a kind of pain that is difficult to define, which those of us who were lucky enough not to experience war firsthand may not even be able to understand. Let's be glad for that. This recording is about strength, about ordinary human heroism. I admit that I still think about it a lot. I also like the sound, the cover art, and the overall production. You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were in captivity, you experienced frost, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. A raw, cold, authentic testimony to the hardships of war! Black death doom metal written with the blood of soldiers!
Vzpomínám na ty krásné časy, když jsem ještě chodíval na horory do kina. Abych nemusel doma sledovat kazety na VHS, tak jsem pokaždé vzal svoji tehdejší dívku a vydali jsme se kousek za město. Původně to bylo porno kino, ale o víkendech jsme zhlédli všechny klasické filmy. Měli jsme potom strach, aby neslezla vraždící monstra z plátna a nezačala nás pronásledovat ulicemi. Míval jsem vždycky takový divný pocit a lekal se každého stínu. Když jsem potom přišel domů, poslouchal jsem klasický death metal.
Britským GRAVE GHOUL se povedlo oba tyto mé koníčky zkombinovat, opatřit masivním, surovým zvukem, stylovým obalem a donést mi je na víku od rakve. Jedná se přesně o takový ten surový, prašivý masakr v márnici, který máme mi, staří death metaloví psi tolik rádi. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v naprosté tmě. V těchto momentech vynikne síla této kapely nejvíce.
GRAVE GHOUL mi připomínají zkušené řezníky, kteří se nebojí vyvrhnout i lidská těla. Berme prosím mé příměry s nadhledem. Ten k hororům a death metalu vždycky patřil. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak zní, jak se mi postupně dostávají pod kůži i do podvědomí. Připadám si při poslechu jako svázaný v nějaké temné kobce. Každý večer přijde on, ten s tou děsivou maskou. Šeptá mi podivná slova a pokaždé mi vyřízne kus masa z těla. Přesně takhle na mě působí i jednotlivé motivy této nahrávky. Britští gentlemani nejen, že perfektně zvládají své morbidní řemeslo, ale také přidávají něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci. Rád se k nahrávce vracím, oprašuji staré filmy, znovu se na ně dívám a i když jsou nedokonalé a filmovým kritikům přijdou jako z nižší kategorie, tak mají něco do sebe. Přesně jako tohle album. Jsou opravdové, uvěřitelné, reálné, autentické. Píšu to často, protože tohle jsou přesně ty věci, které mě na mrtvolné hudbě stále, i tolika letech, stále baví. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout, unavený po běžném dni, nasadit sluchátka a nebo jen tak nechat reproduktory, aby mi zaplnily pokoj krví. "Gruesome and Macabre" ale určitě neocení jen milovníci starých časů, které obejme nostalgie. Troufám si tvrdit, že naživo musí tahle smečka zabíjet. Je to přesně odrůda old schoolu, kterou mám tolik rád. Zde perfektně odvedená, navíc s krvavou touhou ničit. Jste fanoušci AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Potom neváhejte ani chvilku. Víte co? Jdu se podívat na nějakou klasiku od Fulciho a potom znovu zapnu play na svém přehrávači. Mokvající, syrový, krvavý death metalový horor s autentickou atmosférou! Mrtví znovu ožívají!
Asphyx says:
I remember those wonderful times when I used to go to the movies to watch horror films. So that I wouldn't have to watch VHS tapes at home, I would take my girlfriend at the time and we would head out of town. It used to be a porn theater, but on weekends we watched all the classic films. Afterwards, we were afraid that the murderous monsters would climb off the screen and start chasing us through the streets. I always had this strange feeling and was scared of every shadow. When I got home, I listened to classic death metal.
The British band GRAVE GHOUL managed to combine both of my hobbies, provide them with a massive, raw sound, stylish packaging, and deliver them to me on a coffin lid. It's exactly the kind of raw, mangy massacre in a morgue that we old death metal dogs love so much. I recommend listening to it very loudly and in complete darkness. That's when the power of this band shines through the most.
GRAVE GHOUL reminds me of experienced butchers who are not afraid to gut even human bodies. Please take my analogies with a grain of salt. Horror movies and death metal have always gone hand in hand. I like how the songs are written, how they sound, how they gradually get under my skin and into my subconscious. When I listen to them, I feel like I'm tied up in some dark dungeon. Every evening, he comes, the one with the terrifying mask. He whispers strange words to me and each time cuts a piece of flesh from my body. That's exactly how the individual motifs of this recording affect me. Not only do these British gentlemen perfectly master their morbid craft, but they also add something extra. A piece of themselves, their talent for otherworldly things. I like to return to the recording, dust off old movies, watch them again, and even though they are imperfect and film critics consider them to be of a lower category, they have something about them. Just like this album. They are real, believable, realistic, authentic. I write this often because these are exactly the things that I still enjoy about death metal, even after so many years. I know of nothing better than just sitting down, tired after a normal day, putting on my headphones or just letting the speakers fill my room with blood. But "Gruesome and Macabre" will certainly not only be appreciated by lovers of the old days who are embraced by nostalgia. I dare say that this band must kill live. It's exactly the kind of old school I love so much. Perfectly executed here, with a bloody desire to destroy. Are you fans of AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Then don't hesitate for a moment. You know what? I'm going to watch some Fulci classics and then press play on my player again. Oozing, raw, bloody death metal horror with an authentic atmosphere! The dead are coming back to life!
Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Tentokrát jsem nastavil směr znovu na sever. Do mého oblíbeného Švédska. Do kostí se mi pomalu dostával chlad a objevil jsem si pro sebe další z kapel, které dál táhnou káru starého prašivého old school death metalu.
KATAKOMBA jsou ze Stockholmu a přinášejí nám letos již své druhé řadové album. O tom minulém, stejnojmenném, z roku 2022, jsem také psal. Pokud máte zájem, odkaz na recenzi je dole pod dnešním článkem. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali. Na starých severských pohřebištích.
"The Second Death" je velmi povedeným stylovým počinem. Pokud jste měli vždycky rádi kapely typu ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, zpěváky jako Martina von Drunena nebo LG Petrova, zvuk načichlý plesnivinou a reálnou smrtí, potom jste zde správně. Podobných smeček je sice dnes na každém rohu mnoho, ale jen některým se povede u mě zažehnout pověstnou jiskru. KATAKOMBA hrají přesvědčivě, opravdově, reálně, surově, autenticky. Nevymýšlejí sice nic nového, ani nevnášejí do záhrobí progresi, ale to zde není ani účelem. Viděl bych to velmi jednoduše. Nezbývá, než si otevřít pivo a s chutí jej odložit na víko od rakve. Zapnout play a nechat HM-2 pedal, aby vám vypálil do hlavy díru. Osobně jsem velmi spokojený a rád se k novému albu vracím. Důvody se samy nabízejí. Jednak jsem na podobné hudbě vyrůstal, ale hlavně z ní cítím takový ten opravdový smradlavý odér. Tohle je syrová exhumace starého hrobu. Velmi brzo ráno, když ještě zombie nešly spát. Dohraje několik skladeb, vy otáčíte v rukou obal (Jens Olsson) a kýváte u toho spokojeně hlavou do rytmu. Užíváte si morbidně podmanivý zvuk (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) a tak nějak podvědomě víte, že sem patříte. Mezi nakloněné náhrobky, do márnice. Za mě, za starého psa, vám mohu nové album jenom doporučit. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Ano, potvrzuji. Jsem zde správně. Chladná a temná exhumace starého death metalového hrobu! Severská pohřebiště vydala další kruté svědectví!
Asphyx says:
My steps always lead me back to the old catacombs. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, breathing in the smell of decaying bodies, watching the crowds of mourners searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. This time, I set my course north again. To my favorite Sweden. The cold slowly crept into my bones, and I discovered another band that continues to carry the torch of old school death metal.
KATAKOMBA are from Stockholm and are bringing us their second studio album this year. I also wrote about the previous one, of the same name, from 2022. If you are interested, the link to the review is below today's article. The gentlemen freely continue where they left off last time. In the old Nordic burial grounds.
"The Second Death" is a very successful and stylish work. If you've always liked bands such as ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, singers such as Martin von Drunen or LG Petrov, and a sound reeking of mold and real death, then you've come to the right place. There are many similar bands around today, but only a few manage to ignite that proverbial spark in me. KATAKOMBA play convincingly, genuinely, realistically, rawly, authentically. They don't invent anything new, nor do they bring progression to the afterlife, but that's not the point here. I would see it very simply. All that's left to do is open a beer and eagerly set it down on the coffin lid. Press play and let the HM-2 pedal blow a hole in your head. Personally, I am very satisfied and enjoy returning to the new album. The reasons are obvious. On the one hand, I grew up with similar music, but mainly I can smell that real stench coming from it. This is a raw exhumation of an old grave. Very early in the morning, when the zombies haven't gone to sleep yet. A few songs play, you turn the cover (Jens Olsson) in your hands and nod your head contentedly to the rhythm. You enjoy the morbidly captivating sound (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) and somehow subconsciously know that you belong here. Among the tilted tombstones, into the morgue. As for me, an old dog, I can only recommend the new album. My steps always lead me to the old catacombs in the end. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, inhaling the smell of decomposing bodies, watching the crowds of bereaved, searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. Yes, I confirm. I'm in the right place. A cold and dark exhumation of an old death metal grave! Nordic Burial Grounds has released another cruel testimony!
Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře víš, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Máš strach, přesto musíš vstát a jít do práce. Ohlížíš se za sebe, jestli někde neuvidíš oči plné nenávisti. Lekáš se každého stínu. Uleví se ti, když vylezeš pod poblikávající lampu. Byla to chyba, na chvilku ztratit pozornost. Stal si se další kořistí v řadě. Obětí, která přešla na druhou stranu, do záhrobí. Jako kulisa ti k tomu hrála nová nahrávka rumunských maniaků NECROTUM.
Již jednou jste se mohli s touto smečkou u nás na stránkách setkat. A to u příležitosti loňského alba "Defleshed Exhumation", které mě zaujalo svojí syrovostí, temnotou i old schoolovým feelingem. Novinka je jeho volným pokračováním. Neméně divoká, surová, krvavá. Až ráno půjdete tichou ulicí plnou mlhy a smogu, určitě si na tuhle desku vzpomenete. Je totiž po okraj narvaná velmi podobnou, mrtvolnou atmosférou.
Brutalita se zde potkává s chladem. Činěno je tak odhodlaně, opravdově, uvěřitelně, autenticky. S krvavou jiskrou v oku, s touhou zabíjet hudbou. Skladby musely být napsány v chladných katakombách, někde hluboko v podzemí. Teď, vypáleny na hudební nosič, vypluly na povrch jako tělo zohaveného utopence. Oceňuji masivní, zničující zvuk (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), líbí se mi i stylový motiv na obalu (autorem je Julian Mortuus). Užívám si ale hlavně hudbu samotnou, která má v sobě cosi zvířecího, živočišného, vzteklého a nekompromisního. Riffy se mi zadírají hluboko do mozku, melodie zahnívají jako tělo prašivé mrtvoly a o vokálu netřeba diskutovat. Připomíná rozzuřenou bestii. Pokud jste fanoušci třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, INCANTATION, potom se pohodlně usaďte, zapněte play a ztraťte se spolu s kapelou v nekonečné temnotě lidské mysli. "Soul Chamber Harvest" by rozhodně nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška reálných pohřbů do země. Rumunští tmáři jsou letos opět ve skvělé formě. Včera nalezli kousek od nás další mrtvé tělo. Vypadalo zuboženě, jako by jej napadlo nějaké divoké zvíře. Nemyslím si to, lidé v sobě mají velké množství zla, špíny, hnusu a nenávisti. Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře vím, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Mám strach, přesto musím vstát a jít do práce. Ohlížím se za sebe, jestli někde neuvidím oči plné nenávisti. Lekám se každého stínu. Poslední co vidím, tak je nicota. A slyším tohle album. Krvavý a temný death metalový rituál, který vás strhne do hlubiny! Nekompromisní a zuřivá záležitost pro všechny démony!
Asphyx says:
Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But you know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. You are afraid, but you have to get up and go to work. You look behind you to see if you can spot eyes full of hatred. You are frightened by every shadow. You feel relieved when you reach a flickering street lamp. It was a mistake to lose your focus for a moment. You have become the next prey in line. A victim who has crossed over to the other side, to the afterlife. The new album by Romanian maniacs NECROTUM played in the background.
You may have already encountered this pack on our website once before. It was on the occasion of last year's album "Defleshed Exhumation," which caught my attention with its rawness, darkness, and old-school feel. The new album is a loose continuation of that. It is no less wild, raw, and bloody. When you walk down a quiet street full of fog and smog in the morning, you will surely remember this album. It is filled to the brim with a very similar, corpse-like atmosphere.
Brutality meets coldness here. It is done so resolutely, genuinely, believably, authentically. With a bloody spark in the eye, with a desire to kill with music. The songs must have been written in cold catacombs, somewhere deep underground. Now, burned onto a music carrier, they have risen to the surface like the body of a mutilated drowned man. I appreciate the massive, devastating sound (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), and I also like the stylish motif on the cover (by Julian Mortuus). But most of all, I enjoy the music itself, which has something animalistic, feral, angry, and uncompromising about it. The riffs dig deep into my brain, the melodies rot like the body of a mangy corpse, and the vocals need no discussion. They resemble an enraged beast. If you are a fan of bands such as CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, or INCANTATION, then sit back, press play, and lose yourself with the band in the endless darkness of the human mind. "Soul Chamber Harvest" should definitely be part of every true fan of real burials in the ground's collection. The Romanian darkies are in great shape again this year. Yesterday, they found another dead body not far from us. It looked miserable, as if it had been attacked by some wild animal. I don't think so. People have a lot of evil, filth, disgust, and hatred inside them. Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But I know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. I'm afraid, but I have to get up and go to work. I look behind me to see if I can see eyes full of hatred. I'm scared of every shadow. The last thing I see is nothingness. And I hear this album. A bloody and dark death metal ritual that will drag you into the depths! An uncompromising and furious affair for all demons!
Jen tak si zajít na pivo, vyčistit si mozek od myšlenek běžného dne. To bylo mým cílem v sobotu odpoledne a večer. Byl jsem doma sám. Děti měly své aktivity a manželka jela za příbuznými. A jestli pak víte, co udělá chlápek v mém věku? Půjde za děvkama? Ožere se do němoty? Ale kdeže, čte si. To jsem dopadl, co? Jenže všichni stárneme a spousta mých kamarádů zlenivěla. Mladí chodí hromadně na něco úplně jiného než na metal a tak jsem byl zvědavý na návštěvnost. Pokaždé, když jdu do tohoto klubu, tak se pomalu vracím ve vzpomínkách do dob svých vysokoškolských studií, kdy jsem býval na koleji jedním z mála, kdo poslouchal metal. Bože, Satane, to je ale let. Nezbytností jsou menší rozplavby, tentokrát U Švejka u náměstí v Plzni. Těším se, už když jedu tramvají a pokec se jako vždy vydaří.
Chodíval jsem tenkrát, na konci devadesátých let, také do klubu Parlament. Hrával se zde tvrdý rock a metal a mám s tímto místem spojeno spoustu akcí a zážitků. Je moc dobře, že se pokračuje alespoň ve sklepě. Pěkné to tu je, říkám si, když sestupuji po schodech dolů. Na boku mám stále nový foťák, se kterým se ještě učím. Minule jsem třeba na HYPNOS vyfotil málo fotek, protože jsem si blbec opilej nesundal krytku. Ale co, dneska stejně fotí každej druhej, minimálně na mobil. Ono vůbec došlo k devalvaci jak obrázků, tak psaného textu. Většině lidí stačí (a jiné to už nebude) status na jedné z mnoha sociálních sítí. Nicméně, já už to nějak doklepu postaru. Jdou na mě z té víkendové samoty, na kterou nejsem moc zvyklý, trošku chmury, ale to trvá jen chvilku. Je podzim, počasí jest sychravé, neveselé. Mě ale pořád hřeje srdce ukované ze surového železa. Když dneska někde pronesu metal, pyčo, tak se na mě všichni dívají úkosem. Pán v letech a takové řeči, řekla mi tuhle jedna paní v práci na obědě.
Zde jsem ale mezi svými. Staré i nové tváře, uvidíme, jestli tu dnes bude někdo známý a když ne, tak metal a pivo vždycky spojovalo lidi. Pořád tomu, i když už asi trošku naivně, věřím. Klub jsem již chválil, ale musím znovu. Je vidět, že zde pracují srdcaři. Dám hodně na atmosféru, na pohodu, přišel jsem si odpočinout, poslechnout staré veterány a pročistit si hlavu. Znáte to, to je samá práce, rodina, stereotyp. Připíjím do tmy všem, kteří už nejsou mezi námi a čekám na první kapelu.
FLESHLESS - nikdy mě nepřestane fascinovat ta proměna, kterou pánové vždycky projdou, když vylezou na pódium. V civilu byste je obejmuli a jsou samé úsměvy, ale jakmile hrábnou do strun, tak je to parta zabijáků. Hrálo se divoce, surově, brutálně. Kombinace death metalu a grindcore, jistota, za roky vybroušená prezentace, která ale zároveň působila přirozeně. Přiznávám, souhlasím se všemi body obhajoby, mám pro tuhle smečku slabost. Opět to bylo nahrubo nasekané, pitevně zvrácené, morbidně poetické a hlavně, totálně zničující. Dámy a pánové, byl jsem navýsost spokojen. Mozek mi sice málem vyskočil z hlavy a vnitřnosti málem vytekly na podlahu, ale bylo to jako vždy totálně zabijácké! Amen!
I never cease to be fascinated by the transformation that these gentlemen always undergo when they climb onto the stage. In civilian life, you would hug them and they are all smiles, but as soon as they strum their strings, they become a bunch of killers. They played wildly, rawly, brutally. A combination of death metal and grindcore, confidence, a presentation honed over the years, but at the same time natural. I admit, I agree with all the points of defense, I have a soft spot for this pack. Once again, it was roughly chopped, autopsy-like, morbidly poetic, and above all, totally devastating. Ladies and gentlemen, I was extremely satisfied. My brain almost jumped out of my head and my insides almost spilled out onto the floor, but as always, it was totally killer! Amen!
S.D.I. - Reinhard Kruse by s klidem mohl i dnes vyhrát cenu jednoho z nejsympatičtějších a nejvysmátějších aktérů metalové scény. Kapela se před lety vrátila a bývá u nás v Čechách poměrně častým hostem. Nedivím se, pamatuji dobu, kdy jsme řvávali jejich skladby cestou z hospody. A nebývalo nás rozhodně málo. V Plzni pánové odvedli skvělou práci. Chtěná nostalgie po starých dobrých časech, kterých jsem byl součástí, samozřejmě zafungovala ve velké míře. Ale i tak, vystoupení mělo drive, potřebnou energii, takový ten fuck off efekt, který jsem měl na těchto šílencích vždycky tolik rád. Možná bych dokonce řekl, že na mě hudba fungovala v malém klubu více, než na velkém pódiu. Ostré riffy a notoricky známé melodie zněly jako božský (ďábelský) chór. Na téhle smečce jsem vyrostl a navždy bude patřit ke zlatému fondu mé diskografie. Připadal jsem si zase jednou jako by mi bylo šestnáct. Kurva brácho, bylo to opět skvělý, díky moc za to!
Reinhard Kruse could easily win the award for one of the most likable and cheerful figures on the metal scene today. The band returned years ago and is a relatively frequent guest here in the Czech Republic. I'm not surprised, as I remember the days when we used to sing their songs on the way home from the pub. And there were definitely a lot of us. The guys did a great job in Pilsen. The desired nostalgia for the good old days, which I was a part of, obviously worked to a large extent. But even so, the performance had drive, the necessary energy, that fuck-off effect that I always loved so much about these madmen. I would even say that the music worked better for me in a small club than on a big stage. The sharp riffs and notorious melodies sounded like a divine (devilish) choir. I grew up on this pack and it will forever belong to the golden fund of my discography. Once again, I felt like I was sixteen. Fuck, bro, it was great again, thanks a lot for that!
Organizace v pořádku, zvuk a pivo také. Klub byl zcela zaplněn.
Původně jsem si chtěl jen tak vyrazit, popít si, odpočinout, vyčistit hlavu. Všechno se mi povedlo a ještě jsem si odnášel, jako bonus navíc, krásný hudební zážitek. Parádní a osvěžující bylo, že jsem nemusel nikam cestovat, táhnout se jak smrad před půl republiky. Tohle je pro mě underground, zde jsem cítil takovou tu pradávnou sílu a sounáležitost. Přemýšlím o tom, když jdu domů. Osprchuji se, natáhnu na záda a chvíli si přehrávám v hlavě všechno, co jsem zažil. Kdo nebyl, může jen litovat a kdo ano, tak určitě má slova potvrdí. Bylo to moc fajn, do svého imaginárního archívu jsem si uložil další sérii vzpomínek, které budu vytahovat opravdu rád. Moc vám děkuji za pozornost, za těch pár milých slov, co jste se mnou prohodili a budu se těšit příště. Megamosh!
Dívám se na paletu temně rudých skvrn, nanesených na bílou čistou zeď. Každý z nás vidíme něco jiného. Někdo démony z vlastních děsivých snů, někdo obličeje starodávných bestií. Temnota má mnoho podob a někdy, když vyleze na povrch v momentě, kdy to nejméně čekáte, tak vás může strhnout s sebou. S muzikou je to podobné jako s obrazy. Většinou ji nechám na sebe jen tak působit. Přemýšlím u ní a nechávám jí, aby mě přesvědčila. S kalifornskými VOIDCEREMONY jsem měl již jednou něco málo do činění. Bylo to u příležitosti minulé nahrávky "Threads of Unknowing". Hledal jsem si před dvěma lety k téhle desce svoji osobní cestu.
Chvilku to trvalo, než se mi dostala do krve. Letos je to vlastně úplně stejné. Nejdřív se na mě vyhrnula nesrozumitelná smršť riffů, melodií, změn temp, různých vyhrávek, odboček a progresivních prvků. Jako bych poslouchal nějaké drsné jazzové muzikanty, kterým vůbec nerozumím. Jenže pak se stalo to samé jako minule. Skladby se mi postupně, polehounku dostávaly do krve i do podvědomí. Sedával jsem doma ve svém pokoji, odstřižen od okolního divného světa. Jen já a "Abditum". Ano, došlo ke vzájemnému přenosu emocí a já nemůžu jinak, než usednout a napsat pár těchto pokorných slov.
Já vím, tohle album rozhodně není pro každého. Možná se budete ztrácet, nedokážete hudbu těchto tmářů vůbec uchopit. Nic si z toho nedělejte. Jedná se o komplikovanou, velmi náročnou záležitost, o nahrávku, která bude pro mnohé opravdu nepřístupná. Kombinuje se zde hned několik stylů. Za základ můžeme stále považovat progresivní death metal, zazní ale i lehké ozvěny black metalu. Jako bych sestoupil do nekonečně temné jeskyně a hledal v ní samotnou podstatu bytí. Své vlastní krvavé kořeny. To mimochodem není vůbec špatný nápad. Nasaďte si sluchátka na uši, zhasněte všechna světla a nechte na sebe "Abditum" jen tak působit. Najednou jsem si připadal jako malý kluk, který kouká do kaleidoskopu. Pestrost, zde zahalená to tmy a chladné mlhy, paleta zbarvená do šedé a černé. Riffy, melodie, které snad ani nejsou z našeho světa. Kapela nám nastavuje zrcadlo, opravdu si připadám jako v nějakém děsivém labyrintu. Album má až rituální, spirituální náboj, jakýsi velmi těžko definovatelný jiný rozměr. VOIDCEREMONY jsou zkrátka jiní, odlišní, svým způsobem originální. Zazní tu sice lehké odkazy na kapely typu DEMILICH, BLOOD INCANTATION, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, ASCENDED DEAD, RITUAL NECROMANCY, ale jinak je tahle smečka zajímavá svým vlastním způsobem. Nikdy bych do sebe neřekl, že mě bude novinka až tak bavit. Původně jsem jen tak seděl a díval se na prázdnou stránku. Na zeď, na které byly různé skvrny. Nakonec jsem v nich viděl kus sebe samotného. Pokud rádi u hudby přemýšlíte, s chutí rozkrýváte jednotlivé vrstvy a nebojíte se tmy, potom rozhodně neváhejte. Album, které nastavuje zrcadlo našim vlastním myšlenkám! Pestrý, propracovaný progresivní death metal, který vám vyřeže do žil temnotu a chlad!
Asphyx says:
I look at the palette of dark red spots painted on a clean white wall. Each of us sees something different. Some see demons from their own terrifying dreams, others see the faces of ancient beasts. Darkness takes many forms, and sometimes, when it surfaces when you least expect it, it can drag you down with it. Music is similar to paintings. I usually just let it wash over me. I think about it and let it convince me. I've had a little bit to do with California's VOIDCEREMONY before. It was on the occasion of their last recording, "Threads of Unknowing." Two years ago, I was looking for my own personal journey to this album.
It took a while for it to get into my blood. This year, it's actually exactly the same. At first, I was overwhelmed by an incomprehensible whirlwind of riffs, melodies, tempo changes, various flourishes, detours, and progressive elements. It was as if I was listening to some rough jazz musicians whom I didn't understand at all. But then the same thing happened as last time. The songs gradually, slowly got under my skin and into my subconscious. I sat at home in my room, cut off from the strange world around me. Just me and "Abditum". Yes, there was a mutual transfer of emotions, and I can't help but sit down and write a few of these humble words.
I know this album is definitely not for everyone. You may feel lost, unable to grasp the music of these dark masters. Don't worry about it. It is a complicated, very demanding affair, a recording that will be truly inaccessible to many. Several styles are combined here. Progressive death metal can still be considered the foundation, but there are also slight echoes of black metal. It's as if I descended into an infinitely dark cave and searched for the very essence of being. My own bloody roots. That's not a bad idea, by the way. Put your headphones on, turn off all the lights, and just let "Abditum" wash over you. Suddenly, I felt like a little boy looking into a kaleidoscope. Colorfulness, here shrouded in darkness and cold fog, a palette colored in gray and black. Riffs, melodies that may not even be from our world. The band holds up a mirror to us, and I really feel like I'm in some kind of terrifying labyrinth. The album has an almost ritualistic, spiritual charge, a kind of other dimension that is very difficult to define. VOIDCEREMONY are simply different, distinctive, original in their own way. There are slight references to bands such as DEMILICH, BLOOD INCANTATION, GRAVE MIASMA, DEAD CONGREGATION, ASCENDED DEAD, and RITUAL NECROMANCY, but otherwise this pack is interesting in its own way. I would never have thought that I would enjoy the new album so much. At first, I just sat there staring at a blank page. At a wall covered in various stains. Eventually, I saw a piece of myself in them. If you like to think while listening to music, enjoy uncovering its layers, and aren't afraid of the dark, then don't hesitate. This album holds up a mirror to our own thoughts! Colorful, sophisticated progressive death metal that will carve darkness and coldness into your veins!
Recenze/review - VOIDCEREMONY - Threads Of Unknowing (2023):
Ave PANDEMIC OUTBREAK! Greetings to Hades' realm! I've had your new album "Torment Beyond Comprehension" at home for review for some time now, and I must say that for me it's a great trip back to when I was young and just getting into death and thrash metal. Excellent work! How did the album come about and where did you want to go with it compared to your previous recordings?
Hi, we’re really happy with your reaction. The album was created in a completely different way than its predecessor. We didn’t write it during joint rehearsals — instead, we recorded demos, listened to them, discussed the arrangements, and talked about the kind of effect we wanted to achieve. Thanks to that, the creative process was very focused, leaving no room for coincidences. When recording the final tracks, we had full control over everything.
This approach came from the physical distance between the band members. The band was formed in Gdańsk, but I moved about 100 km away. Our bassist, Kotwa, lives in the south of Poland, so in his case, the distance is quite significant. Regular rehearsals would require a lot of money, so that’s how we came up with this way of creating music.
The cover art by Dan Goldsworthy already drew me into the morbid game. Great work! How did you choose the theme and how does it relate to the music and lyrics? How did you get together with Dan and why him in particular?
The guy with a coat made of souls, pointing at his victim, can definitely give you chills (haha). The graphic concept and the ideas for the lyrics were all Kotwa’s work. I decided not to get involved in that part — I focused on the music and guitar riffs. When Kotwa showed me his ideas, I just really liked them and understood them right away.
We spent quite a while figuring out who should create the cover art for us. There were many suggestions, but I strongly pushed for Dan Goldsworthy because of the old-school character of his work. You know, I really enjoy discovering an artwork — exploring its details. That’s exactly the kind of cover I wanted us to have. I reached out to him on Instagram, and from there everything went smoothly. We prepared sketches and descriptions, he took it from there and brought his own vision to life. He perfectly captured the atmosphere we wanted to achieve — it’s simply a visual representation of our music.
Sound is what matters most in death/thrash metal. You've managed to achieve a sound that's straight out of the late 80s and early 90s. It sounds analog to me. Am I right? Where did you record the album, and who is credited with mixing and mastering?
We wanted the album to sound clear but still old-school. We didn’t record it using analog equipment — all the tracks were recorded at home. Later, they were sent to Satanic Audio, where, under the supervision of Haldor Grunberg, they were re-amped, then mixed and mastered. Haldor asked us what kind of sound we wanted to achieve on the record, and we pointed to specific works by our idols as references.
We didn’t have a precise vision of the final outcome — we left that part to Haldor. When it came to final decisions, we relied on intuition. The album just had to sound badass — and in our opinion, it absolutely does. Everything forms a cohesive whole, with each element properly highlighted.
Death metal lyrics are often about ugly and evil things. What are they about on "Torment Beyond Comprehension"? Who wrote them and where did you get your inspiration? What influenced you?
Death itself isn’t exactly a pleasant experience — at least from my perspective (haha).
I didn’t want to repeat the typical formula of writing death metal lyrics. Each song was meant to focus on a specific kind of suffering. I took that idea and expressed it through different stories or rituals.
For example, Skinned While Breathing deals with the act of being flayed alive. I portrayed it through the mythological duel between the satyr Marsyas and the god Apollo, where the loser was flayed. I won’t spoil the details — I encourage you to read both the myth and the lyrics. That’s the approach I took with all the songs. I didn’t want each lyric to be just a literal depiction of a particular torture — that would’ve been rather uninteresting.
What connects all the lyrics is that these experiences can only truly be understood by someone who has, in some way, gone through a similar kind of torment. Of course, we’re not talking about something like being burned at the stake — since the victim dies — but someone who has suffered severe burns might understand what that person went through. And that’s where the album title “Torment Beyond Comprehension” comes from.
How is death metal perceived in Poland (Gdańsk)? I go there quite often on vacation. They are resorts, but I don't think I've seen many fans in metal T-shirts. Are you more underground? How does it work there, what about fans, bands?
I think you’re more likely to find fans of extreme music in larger urban areas than outside of them. From my perspective, metal music in my country isn’t really appreciated in the mainstream — it simply doesn’t reach a wide audience. Of course, there are bands that fill up clubs, are well-known in the West, and have a strong fanbase.
We, on the other hand, remain deeply rooted in the underground. We organize our own tours and shows through connections we’ve built over the years. But we still invest a lot into it ourselves. There’s a solid interest in our merch, so those investments pay off. It’s a very comfortable situation, considering that death metal is quite a niche genre.
I think you'll agree that concerts are still the best. Today, you can listen to a band from the other side of the world, but when you go to a club and see them live, party under the stage, buy a CD or a T-shirt, you gain a completely different relationship with them. Do you play often and enjoy it? What about tours and festivals? How do you perceive live performances as a musician?
Of course, I totally agree with that. Listening to your favorite band’s songs live gives you an incredible surge of new energy for music. Those moments create memories that stay with you and get recalled for the rest of your life.
Performing on stage, however, is something completely different — in my case, it’s addictive. We had a period when the band wasn’t playing many shows, and I really missed it. I actually felt quite down because of that. You know, when I see people reacting to the music I’m playing, I feel a deep sense of fulfillment. I can see they’re enjoying it, and it makes me want to play even more. There’s something truly unique about that — something genuine and one of a kind.
Here in the Czech Republic, we are all rather atheists, the church does not have much influence here. At least it is not visible in any way. How is it in your country? I have noticed that there are quite a lot of active believers in Poland. I know that the Catholic Church causes a lot of problems for bands in your country, banning concerts, album covers, etc. Have you encountered anything similar in your country?
In Poland, the institution of the Church has a huge influence on people. Priests often take advantage of their position and power to extract extra money from people and to shape the way they think. In many cases, they’re heavily involved in politics and don’t hesitate to dictate what’s “good” and what’s “evil.”
As for the impact on the music scene — it’s not that significant. Over the years, there have been maybe a few cases of concerts being banned, but that’s a very small number compared to the amount of shows that actually take place and the albums that get released. Everything generally runs without major obstacles.
You know, in my home there was never any issue with listening to metal music. Someone who grew up in a conservative environment and wanted to break out of that mold could probably tell you more about the difficulties they faced — but personally, I don’t know anyone like that.
Death is a frequently cited theme in death/thrash metal. Personally, I am influenced by various philosophies. How do you perceive death? Do you think there is something beyond? Another dimension, hell? At one time, I was very interested in many philosophers, and their ideas are amazing. Who influenced you?
No particular philosophy has influenced me. I believe that I simply want to be happy, pursue my passions, and experience life. I take other people’s opinions into account and listen to them. I try to find compromise when solving problems. I don’t feel the need to prove my worth to anyone, nor do I intend to fight battles over it.
If someone in my surroundings holds me back, ignores my opinion, or tries to manipulate me for their own benefit in a given situation, I simply come to the conclusion that such a relationship doesn’t make sense.
Personally, I see PANDEMIC OUTBREAK as a great old school death/thrash metal band. I'd be interested to know what your goal, direction, or target is, where you want to get to. Is it a big label? A festival? Or maybe a tour with POSSESSED?
At the moment, I don’t have any specific goal. We’ll see what fate brings. In the past, I used to set goals for myself, but it only led to frustration. Because of that, playing music stopped being enjoyable and I lost motivation.
Now, I just want our music to be appreciated by our listeners — that’s all. If we ever get an offer to go on tour with Possessed, I’ll definitely be thrilled and do everything I can to make it happen. It might sound like a simple approach, but it allows me to truly enjoy what I have right now.
How did you get into death/thrash metal? When did you first pick up an instrument and start playing? Who was your role model? And what was it like growing up in metal-loving Poland? What about your first concert?
It was a process that took years. When I was a teenager, I was heavily inspired by mainstream thrash metal bands — that was the kind of music I wanted to play. Before Pandemic Outbreak, I played in other bands with a strong focus on thrash metal. Unfortunately, they didn’t stand the test of time, so I decided to start my own band and take on vocal duties myself. The result of that period was the EP “Rise of the Damned.”
Around 2016–2017, I began to broaden my musical horizons and started exploring death metal as a heavier and more extreme genre. During rehearsals, we began experimenting more with our music and lowering our guitar tuning. As a result, the EP “Collecting the Trophies” was born — a blend of thrash and death metal. Since then, we’ve been consistently pursuing that direction in our musical evolution.
What does PANDEMIC OUTBREAK have planned for the coming months? What can fans look forward to? If you have something on your mind and would like to say it to your fans, promoters, or labels, here's your chance...
In the near future, we’ll be doing a weekend mini-tour to promote our new release. We’ll play three shows in Wrocław, Elbląg, and our hometown, Gdańsk.
Starting next year, the “Przeklęty Trybularz Tour” kicks off — seven shows alongside Buddah and Egzul. In preparation for these events, we’re restocking our merch and ordering some new items. After these concerts, we’ll take a short break from touring and then hit the road again after the summer.
Thank you very much for the interview. I appreciate it. I'm going to listen to "Torment Beyond Comprehension" again. It's excellent! Thank you very much for your new album. I wish you the best sales and all the best in your personal life!
Thank you very much for the questions, and we wish you all the best. Check out our Facebook and Instagram, where you’ll find the latest updates about the band. Greetings!
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
.JPG)
