DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 29. listopadu 2025

Recenze/review - TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh (2025)


TERROR CORPSE - Ash Eclipses Flesh
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

Ve vzduchu bylo něco zkaženého a zlého. Staří vyprávěli legendy o nemrtvých, kteří se jednou přijdou pomstít za všechno zlo, které na nich bylo způsobeno. Zahaleni v krvavé mlze budou zabíjet, pojídat lidské maso. Vytáhnou na povrch všechny ohavnosti, kterých je náš rod schopen. Mám neodbytný pocit, že se děje něco ošklivého. Velmi brzy ráno jsem jednoho viděl. Vylézal právě ze starého hrobu. Tvář bez očí, děsivý šepot, křupání kostí. Poslouchal jsem zrovna nové album maniaků TERROR CORPSE a ihned jsem věděl, že zombie apokalypsa právě začala.

Tahle smečka je postavena na troskách MALIGNANT ALTAR. Jedná se o zkušené muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Mrtvolný, prašivý a temný death metal, odkazující na ty nejlepší nahrávky devadesátých let minulého století. Je něco neklidného, co z nového alba cítím. Připomíná mi zkažený vzduch, který vás pokaždé udeří do obličeje, když exhumujete starý hrob. 


Zmínit musím velmi povedený zvuk, který je plesnivý, mrazivý a nasáklý zkaženou krví (stylově mi připomíná i nejlepší nahrávky CELTIC FROST, těm také kapela složila poctu skvělým coverem). Shoggoth Kinetics namaloval motiv, který krásně morbidně doplňuje hudbu. Ta je velmi dobře napsaná, je z ní cítit taková ta starodávná poctivost, touha zabíjet riffy. Není to ale jenom dobré hrobařské řemeslo, které fanoušci dostanou. Ve skladbách je ještě něco navíc. Podmanivě maniakální atmosféra, takový ten heavy efekt, který vždy odlišoval dobré skupiny od špatných. TERROR CORPSE jsou opravdu jako smečka zuřivých mrtvol, které před chvílí povstaly z hrobů. Také cítíte pach rozkladu? Maso jim odpadává od kostí a jejich pohyby jsou trhavé. Nenechte se ale mýlit, takhle kapela sice nevymýšlí nic převratného, ale jejich skladby se vám zadřou hluboko do mozku. Alespoň mě, starému psovi, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, se to stalo. Kývám se spokojeně do rytmu, odstřihnutý od současného podivného světa. Smrt je, ať už si ji představujete jakkoliv, při poslechu velmi blízko. Brousí si svoji rezavou kosu. Kdo bude další na řadě? Pokud uctíváte kapely jako INCANTATION, MORBID ANGEL, DISMA, CIANIDE a sázíte hodně na pochmurné, děsivé a hororové nálady, potom vám mohu "Ash Eclipses Flesh" jenom doporučit. Tohle album je chladné a temné na povrchu a zároveň hoří zevnitř. Ve vzduchu bylo něco zkaženého a zlého. Staří vyprávěli legendy o nemrtvých, kteří se jednou přijdou pomstít za všechno zlo, které na nich bylo způsobeno. Zahaleni v krvavé mlze budou zabíjet, pojídat lidské maso. Vytáhnou na povrch všechny ohavnosti, kterých je náš rod schopen. Mám neodbytný pocit, že už to začalo. Hnisavý, temný, morbidní death metalový obřad! Poctivá exhumace prokletých hrobů! Zombie už dávno ovládly svět! 

Asphyx says:

There was something rotten and evil in the air. The elders told legends of the undead who would one day come to take revenge for all the evil that had been done to them. Shrouded in a bloody mist, they would kill and eat human flesh. They would bring to the surface all the abominations our race is capable of. I have a nagging feeling that something terrible is happening. Very early in the morning, I saw one. It was climbing out of an old grave. A face without eyes, a terrifying whisper, the crunching of bones. I was listening to the new album by the maniacs TERROR CORPSE and I knew immediately that the zombie apocalypse had just begun.

This band is built on the ruins of MALIGNANT ALTAR. They are experienced musicians who know very well what and how they want to play. Deadly, mangy, and dark death metal, reminiscent of the best recordings of the 1990s. There is something unsettling that I feel from the new album. It reminds me of the foul air that hits you in the face every time you exhume an old grave. 


I must mention the very well-done sound, which is moldy, frosty, and soaked in rotten blood (stylistically, it reminds me of the best recordings by CELTIC FROST, to whom the band also paid tribute with a great cover). Shoggoth Kinetics painted a motif that beautifully and morbidly complements the music. The music is very well written, exuding an ancient honesty, a desire to kill with riffs. But it's not just good gravedigger craftsmanship that fans get. There is something more to the songs. A captivatingly maniacal atmosphere, that heavy effect that has always distinguished good bands from bad ones. TERROR CORPSE are truly like a pack of rabid corpses that have just risen from their graves. Can you smell the decay too? The flesh is falling off their bones and their movements are jerky. But make no mistake, while the band may not be coming up with anything groundbreaking, their songs will stick in your brain. At least that's what happened to me, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for several decades. I sway contentedly to the rhythm, cut off from the strange world around me. Death, however you imagine it, is very close when you listen to this. It sharpens its rusty scythe. Who will be next? If you worship bands like INCANTATION, MORBID ANGEL, DISMA, CIANIDE, and you're into gloomy, terrifying, and horror-like moods, then I can only recommend "Ash Eclipses Flesh". This album is cold and dark on the surface, yet burning from within. There was something rotten and evil in the air. The elders told legends of the undead who would one day come to take revenge for all the evil that had been done to them. Shrouded in a bloody mist, they would kill and eat human flesh. They will bring to the surface all the abominations our race is capable of. I have a nagging feeling that it has already begun. A festering, dark, morbid death metal ritual! A proper exhumation of cursed graves! Zombies have long since taken over the world!


tracklist:
1. Pyre of Ash and Bone
2. Gate Zero
3. Womb of the Hollow Earth
4. Blissful Incineration
5. Fallout Obliteration
6. Nuclear Winter
7. Transmission Beta
8. The Hollow that Devours
9. Sons of Perdition (approved ​for streaming/airplay)
10. Into the Crypts of Rays (Celtic Frost ​cover)

Terror Corpse is:
Mat V. - Vocals/Guitar
Christian Larson - Bass/High vocals
Dobber Beverly - Drums/Guitar

Art by Shoggoth Kinetics




pátek 28. listopadu 2025

Recenze/review - DEATH YELL - Demons of Lust (2025)


DEATH YELL - Demons of Lust
CD 2025, Hells Headbangers

for english please scroll down

Tichý šepot ze tmy. Zlý, ošklivý, děsivý, zvrácený. Jsem tu zavřený ve studené cele již dlouhé roky. Musím se modlit k dávno mrtvému bohu. Klečím dlouhé hodiny na tvrdé zemi a marně zvedám oči k nebi. Rozhřešení nikdy nepřijde, existuje už jenom špína, hnus a zuřivost. Teď už jsem starý, ale neustále se mi vrací vzpomínky. Na padlé kněze, na jejich jedovaté úsměvy, na přetvářku, na bolest, kterou mi kdysi způsobili. Ať shoří v pekle! Řvu do tmy.

Chilští DEATH YELL jsou pro mě legendou, jednou z ikon jihoamerické scény, kterou sleduji od jejich počátků. Kdysi dávno, v devadesátých letech, se ke mě vždy dostávaly jen špatně zkopírované kazety. Přesto si jejich mrtvolnou hudbu, která měla vždy tajemnou hororovou atmosféru, pamatuji dodnes. Kapela rozhodně netrpí nadprodukcí. Když se podíváte na jejich diskografii, tak zjistíte, že letošní počin je teprve jejich druhým dlouhohrajícím albem. Opět se jedná o hnisavý smrtící kov ušpiněný chladnou tmou, u kterého budete pohřbeni zaživa. 


Chilané měli vždy svůj vlastní, originální rukopis. Lze je zařadit mezi jména jako SARCÓFAGO, BEHERIT, ANAL VOMIT. Letošní novinka je potom volným ďábelským pokračováním jejich tvorby. Pánové již dávno vybrousili svůj styl k dokonalosti. Skladby v sobě mají velkou porci tlaku, síly a energie. Jako bych se při poslechu opravdu procházel na starém hřbitově, užíval si feeling osmdesátých a devadesátých let minulého století, který je stále v hudbě těchto tmářů obsažen ve velké míře. Jednotlivé riffy jsou nasáklé zkaženou krví, zaříznou se vám hluboko do masa i do podvědomí. Kapela stále umí napsat skvělé, dobře zapamatovatelné motivy, pořád působí jako smečka rozzuřených psů, kteří hlídají vchod do podsvětí. Budete roztrháni na kusy! DEATH YELL opět dokazují, že jsou ve skvělé formě. Při každém setkání s novou nahrávkou si připadám, jako bych byl upalován na hranici. Sežehnutý na popel padám do hlubiny. Povedl se zvuk, obal, vlastně všechno. Navíc mě opravdu baví se k albu vracet. Obzvláště teď, když je venku mlha, smog a v  ulicích se toulají přízraky. Probuzen uprostřed noci, znovu a znovu zapínám play a přemýšlím, kdy se to stalo, kdy se moje noční můry změnily v realitu. Církev stále páchá spoustu zla a je moc dobře, že ještě existují smečky, které jim umí nastavit zrcadlo. Do kostí se mi pomalu dostává chlad a pohlcuje mě naprostá tma. Jsem spoutaný chladnými pavučinami. Objevila se mi stigmata! Tichý šepot ze tmy. Zlý, ošklivý, děsivý, zvrácený. Jsem tu zavřený ve studené cele již dlouhé roky. Musím se modlit k dávno mrtvému bohu. Ne, teď už ne. Trhám řetězy a utíkám pryč. Zuřivá, blasfemická black death metalová nahrávka, která vás navěky prokleje! Bezbožná cesta do děsivého pekla! 

Asphyx says:

A quiet whisper from the darkness. Evil, ugly, terrifying, perverse. I have been locked up in this cold cell for many years. I must pray to a god who died long ago. I kneel for hours on the hard ground and raise my eyes to the sky in vain. Absolution will never come, there is only filth, filth, and fury. I am old now, but the memories keep coming back to me. Of fallen priests, their poisonous smiles, their hypocrisy, the pain they once caused me. May they burn in hell! I scream into the darkness.

Chilean DEATH YELL are a legend to me, one of the icons of the South American scene, which I have been following since their beginnings. Long ago, in the nineties, I only ever got my hands on poorly copied cassettes. Nevertheless, I still remember their corpse-like music, which always had a mysterious horror atmosphere. The band definitely does not suffer from overproduction. If you look at their discography, you will find that this year's release is only their second full-length album. Once again, it is purulent, deadly metal tainted with cold darkness, in which you will be buried alive. 


Chileans have always had their own original style. They can be ranked among names such as SARCÓFAGO, BEHERIT, and ANAL VOMIT. This year's new release is a loose, devilish continuation of their work. The gentlemen have long since honed their style to perfection. The songs contain a great deal of pressure, power, and energy. Listening to them, I feel as if I am walking through an old cemetery, enjoying the feeling of the 1980s and 1990s, which is still very much present in the music of these dark masters. The individual riffs are soaked in rotten blood, cutting deep into your flesh and subconscious. The band still knows how to write great, memorable motifs, still acting like a pack of rabid dogs guarding the entrance to the underworld. You will be torn to pieces! DEATH YELL proves once again that they are in great shape. Every time I encounter a new recording, I feel like I'm being burned at the stake. Burned to ashes, I fall into the depths. The sound, the cover, everything is great. What's more, I really enjoy coming back to this album. Especially now, when it's foggy and smoggy outside and ghosts are wandering the streets. Waking up in the middle of the night, I press play again and again and wonder when it happened, when my nightmares turned into reality. The church still commits a lot of evil, and it's a good thing that there are still packs that can hold up a mirror to them. The cold is slowly getting into my bones and engulfing me in complete darkness. I am bound by cold cobwebs. I have stigmata! A quiet whisper from the darkness. Evil, ugly, terrifying, perverse. I have been locked up in a cold cell for many years. I have to pray to a long-dead god. No, not anymore. I break the chains and run away. A furious, blasphemous black death metal recording that will curse you forever! A godless journey into terrifying hell!

Recenze/review - DEATH YELL - Descent Into Hell (2017):

tracklist:
1. Overture
2. The Parish
3. Offering to the Priest
4. Predatory Preacher
5. Conjuring Asmodeus' Seed 
6. The Unholy See
7. Seal of Confession
8. Bastards of God
9. Altar Servers' Wrath / Finale

tracklist:
Guatiu - Guitars
Pollo - Guitars
Galleta - Vocals
Chato - Bass
Lúcuma - Drums



čtvrtek 27. listopadu 2025

Recenze/review - PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis (2025)


PERDITION TEMPLE - Malign Apotheosis
CD, LP, TAPE 2025, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Hranice byla znovu zapálena. Celou noc si se díval ze své cely a sledoval, jak opracovávají hrubé dřevo. Již brzy ráno se začali scházet lidé, toužící po krvi a utrpení. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Trhali ti maso od kostí. Přesto si neodvolal. Nemohl si. Cítil si za svůj život až příliš bolesti. Boha si nikdy neviděl a nikdy ti nepomohl. Zato Satana si potkával na každém rohu. Plameny pomalu olizují nohy. Křičíš do temných mraků. Pomalu se rozpadáš na popel. Přecházíš na druhou stranu, do země nekonečných stínů a stále dokola posloucháš nové album amerických tmářů PERDITION TEMPLE.

Na tuhle ďábelskou smečku je vždy spolehnutí. I letos je jejich syrový a temný black death metal nasáklý krví nevěřících. Připadám si, jako bych pokaždé, když zapnu play, sestoupil po schodech dolů, do podzemí. Zde je prováděn pradávný krvavý rituál. Oheň byl znovu zapálen! A hoří jasným černým plamenem. Vše bude znesvěceno. 


K téhle smečce patří nihilismus jako k mrtvému dřevěná rakev. Hudba amerických démonů je pro mě přesnou definicí záhrobních rituálů. I letos se jedná o reálnou, opravdovou a upřímnou výpověď o temných stránkách lidské mysli. Kříže jsou obrácený směrem dolů a vy si tak můžete vychutnat morbidní melodie s jasným a originálním rukopisem, řev bestie i zabijácké bicí. Jestliže existuje odvrácená strana našeho světa, potom muselo být nové album "Malign Apotheosis" nahráváno právě tam. Na své si přijdou všichni opravdoví fanoušci absolutní tmy a zla. Jakoby byla každá skladba podepsána krví. Američané mají v genech stejnou odrůdu hudby, jakou hrají kapely typu KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, IMPRECATION, BLASPHEMY. Navíc samozřejmě přidávají velkou porci svých zahnívajících nápadů a invence. Je něco prašivého, mokvajícího, děsivého a šíleného, co lze v jednotlivých motivech vystopovat. Opět mi přijde, že kapela vytáhla na světlo temnotu, barbarství, zvířeckost. Kývám se spokojeně do rytmu a padám do hlubiny. Riffy se mi zadírají do masa i mozku. Jsem ztracený v naprosté tmě. Pomalu přecházím na druhou stranu. PERDITION TEMPLE jsou i letos ve vynikající formě a znovu potvrzují svůj divoký a nespoutaný status. Hranice byla znovu zapálena. Celou noc jsem se díval ze své cely a sledoval, jak opracovávají hrubé dřevo. Již brzy ráno se začali scházet lidé, toužící po krvi a utrpení. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Trhali mi maso od kostí. Přesto jsem neodvolal. Jsem prokletý! Tohle album je dokonalou esencí toho, co mám na této hudbě rád. Ďábelský, divoký, syrový a temných black death metalový rituál! Budete spáleni na popel! Album, které smrdí sírou!


Asphyx says:

The border was set on fire again. All night long, you watched from your cell as they worked on the rough wood. Early in the morning, people began to gather, thirsting for blood and suffering. They tortured you, burned you with hot iron, stretched you until you were about to break. They tore the flesh from your bones. Yet you did not recant. You couldn't. You had felt too much pain in your life. You never saw God, and He never helped you. But you encountered Satan at every turn. The flames slowly lick your feet. You scream into the dark clouds. You slowly crumble to ashes. You cross over to the other side, to the land of endless shadows, and listen to the new album by American dark masters PERDITION TEMPLE over and over again.

You can always rely on this devilish pack. This year, their raw and dark black death metal is once again soaked in the blood of unbelievers. Every time I press play, I feel like I'm descending a staircase into the underground. Here, an ancient bloody ritual is performed. The fire has been lit again! And it burns with a bright black flame. Everything will be desecrated. 


Nihilism belongs to this pack like a wooden coffin belongs to a dead body. For me, the music of American demons is the exact definition of otherworldly rituals. This year, it is once again a real, true, and honest statement about the dark side of the human mind. The crosses are turned upside down, allowing you to enjoy morbid melodies with a clear and original style, the roar of a beast, and killer drums. If there is a dark side to our world, then the new album "Malign Apotheosis" must have been recorded there. All true fans of absolute darkness and evil will get their money's worth. It's as if each song were signed with blood. Americans have the same kind of music in their genes as bands like KRISIUN, ANGELCORPSE, MORBID ANGEL, DIABOLIC, IMPIETY, DEICIDE, SINISTER, IMPRECATION, and BLASPHEMY. Plus, of course, they add a big dose of their own decaying ideas and inventiveness. There is something filthy, oozing, terrifying, and insane that can be traced in individual motifs. Once again, it seems to me that the band has brought darkness, barbarism, and animalism to light. I nod contentedly to the rhythm and fall into the depths. The riffs dig into my flesh and brain. I am lost in complete darkness. I slowly cross over to the other side. PERDITION TEMPLE are in excellent form again this year, reaffirming their wild and unbridled status. The border was set on fire again. All night long, I watched from my cell as they worked on the rough wood. Early in the morning, people began to gather, craving blood and suffering. They tortured me, burned me with hot iron, stretched me until I was about to break. They tore the flesh from my bones. Yet I did not recant. I am cursed! This album is the perfect essence of what I love about this music. A devilish, wild, raw, and dark black death metal ritual! You will be burned to ashes! An album that reeks of sulfur!



about PERDITION TEMPLE on DEADLY STORM ZINE:







tracklist:
01. Resurrect Damnation
02. Kingdoms of the Bloodstained
03. Purging Conflagration
04. Death Insurrection
05. Malign Apotheosis
06. Agony Unto Revelation
07. Bellum ab Infernum
08. Fell Sorcery



Recenze/review - INSIDIUS - Vulgus Illustrata (2025)


INSIDIUS - Vulgus Illustrata
CD 2025, Black Lion Records

for english please scroll down

Mrtvá těla nainstalovaná v různých pozicích. Preparace měla být ztvárněna umělecky, přesto jsem se neubránil tomu, aby mě mrazilo v kostech. Umělé oči s prázdným pohledem. Jakoby bylo všechno zastaveno v morbidním momentě, v mrtvolné křeči. Ve vzduchu se vznáší podivný pach a lidé se fotí s mrtvolami jako by byly živé. Mám z toho všeho zvláštní pocit a tak raději zapínám play na svém přehrávači. Vybírám nové album polských tmářů INSIDIUS. Jejich "Vulgus Illustrata" se mi k této scenérii perfektně hodí. 

Je totiž po okraj narvané podobnými náladami. Je starosvětské ve svých základech, divoké a nespoutané, s technickými prvky a zároveň modernějším přístupem. Namíchaný koktejl, který má v sobě velmi podobný neklid jako moje návštěva morbidní galerie smrti, má parádní masivní a dobře čitelný zvuk. Za velmi zajímavý považuji i obal. Ihned mě zaujal a rád se k němu vracím. Probudil v mé fantazii spoustu nihilistických odstínů zabarvených do šedé a černé barvy. Velmi zajímavé dílo.


Ano, Poláci, kteří datují vznik kapely až do roku 1990 (hráli ale jen dva roky, pak přerušili svoji činnost až do léta páně 2010), na to jdou poctivě, uvěřitelně, s krvavou jiskrou v oku. Líbí se mi tlak a energie, které ke mě z reproduktorů stékají jako špinavá láva. Skladby v sobě mají potřebný drive, takový ten těžko vysvětlitelný heavy efekt. Kývám se spokojeně do rytmu, chodím ulicemi našeho špinavého průmyslového města. Stačilo několik společných setkání s "Vulgus Illustrata" a ihned jsem si připadal jako chycený do pevných sítí. V pomalejších, skoro až doomových momentech, se mi zařezávají riffy hluboko pod kůži i do podvědomí. V těch rychlejších si zase představuji, jak mi kapela vystřelí mozek z hlavy. INSIDIUS nahráli album, které má v sobě něco navíc, něco neuchopitelného, zvláštního a pro mě osobně velmi přitažlivého. Stylově zde potkáme vlivy jak americké, tak evropské death metalové školy, to vše samozřejmě zabalené do typického polského přístupu. Nejdete zde velmi vyváženě poskládané agresivní prvky, kousající momenty, ale i melancholii, chladnou atmosféru i naprostou tmu. Je slyšet, že si kapela dala se vším hodně práce a vše dohnala a vybrousila až k dokonalosti. Vážení přátelé temné muziky, tohle je nahrávka pro opravdové gurmány. Jedná se o dílo, kterému, dle mého soukromého úsudku, nechybí vůbec nic. To vám klidně podepíšu vlastní krví. Mrtvá těla nainstalovaná v různých pozicích. Preparace měla být ztvárněna umělecky, přesto jsem se neubránil tomu, aby mě mrazilo v kostech. Umělé oči s prázdným pohledem. Jakoby bylo všechno zastaveno v morbidním momentě, v mrtvolné křeči. Temný a chladný death metalový opus! Album, které vás roztrhá zevnitř! 

Asphyx says:

Dead bodies installed in various positions. The preparation was supposed to be artistic, but I couldn't help feeling a chill run down my spine. Artificial eyes with an empty gaze. It was as if everything had been frozen in a morbid moment, in a deathly spasm. A strange smell hangs in the air, and people take pictures with the corpses as if they were alive. It all gives me a strange feeling, so I decide to turn on my music player. I choose the new album by Polish dark metal band INSIDIUS. Their "Vulgus Illustrata" fits this scene perfectly. 

It is filled to the brim with similar moods. It is old-fashioned in its foundations, wild and unrestrained, with technical elements and a more modern approach. This mixed cocktail, which has a very similar uneasiness to my visit to the morbid gallery of death, has a great, massive, and easily recognizable sound. I also find the cover very interesting. It immediately caught my attention and I like to come back to it. It awakened in my imagination a lot of nihilistic shades tinged with gray and black. A very interesting work.


Yes, the Poles, who date the band's formation back to 1990 (but only played for two years before going on hiatus until the summer of 2010), approach it honestly, credibly, with a bloody sparkle in their eyes. I like the pressure and energy that flows out of the speakers like dirty lava. The songs have the necessary drive, that hard-to-explain heavy effect. I sway contentedly to the rhythm as I walk through the streets of our dirty industrial city. It only took a few encounters with "Vulgus Illustrata" and I immediately felt caught in a tight net. In the slower, almost doom-like moments, the riffs cut deep under my skin and into my subconscious. In the faster ones, I imagine the band blowing my brains out. INSIDIUS have recorded an album that has something extra, something elusive, special, and, for me personally, very appealing. Stylistically, we encounter influences from both the American and European death metal schools, all wrapped up in a typical Polish approach, of course. You will find a very balanced mix of aggressive elements, biting moments, but also melancholy, a cold atmosphere and complete darkness. It is clear that the band has put a lot of work into everything and has refined and polished it to perfection. Dear friends of dark music, this is a recording for true gourmets. It is a work which, in my personal opinion, lacks nothing. I would gladly sign that statement with my own blood. Dead bodies installed in various positions. The preparation was supposed to be artistic, yet I couldn't help but feel a chill run down my spine. Artificial eyes with an empty gaze. As if everything had been frozen in a morbid moment, in a deathly spasm. A dark and cold death metal opus! An album that will tear you apart from the inside!


Recenze/review - INSIDIUS - Shadows Of Humanity (2016):

tracklist:
01. The Perfect Slave 
02. Orgiastic 
03. A Darkness That Divides 
04. Destroy The Priests (ft. Peter from Vader and Moyses from Krisiun) 
05. Censure 
06. Doom Accelerator 
07. Abyssful Of Echoes 
08. Forge Of Our Hatred

středa 26. listopadu 2025

Recenze/review - PHOBOCOSM - Gateway (2025)


PHOBOCOSM - Gateway
CD 2025, Dark Descent Records

for english please scroll down

I dobrý úmysl se dá zneužít. Jed může léčit i zabíjet. Toužíme po věčnosti a dokázali jsme jako druh hrozně moc dobrých věcí. Zároveň se stále zabíjíme tím nejkrutějším způsobem. Na jedné straně létáme do vesmíru a objevujeme nové světy. Na té druhé stále čekáme v zákopech, až budeme moci protivníka zničit. Nikdo sice dávno neví proč, ale máme v sobě temnotu, pradávné zvířecí instinkty. Jednou nás nezabije žádná choroba, ani vetřelci, my si vystačíme sami. Vždycky jsem měl rád kapely, které mají dobré texty se zajímavými myšlenkami.

Kanadské PHOBOCOSM sleduji od jejich počátků (důkazem budiž recenze, které jsou odkazovány dole pod dnešním článkem). Vždycky mě na nich fascinovala apokalyptická nálada, kterou jsou i nové skladby nasáklé, jakoby z nich odkapávala zkažená krev. Je cosi neklidného, divokého, bolestivého, co je v nich obsaženo. Pánové přicházejí s novým albem a nadále číhají ve stínu. Aby vám mohli prokousnout hrdlo svojí syrovou hudbou. Death metalem, který je na povrchu chladný a mrazivý a uvnitř hoří jasným plamenem.  


Lidé dokáží být neskutečně krutí a odporní. Stačí si přečíst zprávy a nebo se setkat s démony. PHOBOCOSM měli vždy svůj jasný, rozpoznatelný rukopis. I letos pánové nadále rozvíjejí své nihilistické myšlenky a autentické postupy. Chodíval jsem hustou mlhou a sledoval co se děje v nočních ulicích. Měl jsem pocit, že jsem zahlédl ve stínu záblesk nože. Nenávist v očích, absolutní ztráta empatie. Kanaďané nastavují zrcadlo našim pokřiveným myšlenkám. Navenek se snažíme být dokonalí, úspěšní a silní, ale uvnitř nás jsou stále lovci a oběti. Nakonec se bojíme sami sebe. Nevydržíme s vlastními myšlenkami. Líbí se mi způsob, jakým jsou jednotlivé motivy napsány, jak postupně gradují, kolik v sobě mají různých odstínů černé a šedé. Riffy se valí kupředu jako špinavá stoka. Plavou v ní utopení, oběšení, zohavení. Jakoby tohle album bylo mementem, jakýmsi upozorněním, šokujícím zjištěním o nás samých. Pokaždé, když jsem zapnul play na svém přehrávači, měl jsem pocit, že z reproduktorů ke mě stéká zkažená krev. Na rukou se mi objevily vředy, které pálily, tepaly, bolely. "Gateway" je přesně tím druhem nahrávky, která je prořízne. Začne z nich vytékat hnis. Za velmi povedený považuji jak masivní a velmi dobře čitelný zvuk (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering), tak i majestátní a tajemný motiv na obalu (Lauri Laaksonen). Pokud jste fanoušci třeba takových IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, měli byste určitě zbystřit svoji pozornost. Hraje se zde i pro vás. Novinka je pro mě albem, které mě donutilo k zamyšlení, strhlo mě do hlubiny, nechalo mě nahlédnout do absolutní tmy. Syrová a chladná death metalová apokalypsa! Nahrávka, která vás spálí zevnitř! Definice nihilismu, naprosté tmy a lidské krutosti! 

Asphyx says:

Even good intentions can be abused. Poison can heal or kill. We long for eternity and have achieved many great things as a species. At the same time, we continue to kill each other in the most cruel ways. On the one hand, we fly into space and discover new worlds. On the other, we still wait in the trenches, waiting to destroy our enemies. No one knows why, but we have darkness within us, ancient animal instincts. One day, no disease or invaders will kill us; we will be enough on our own. I have always liked bands that have good lyrics with interesting ideas.

I've been following the Canadian band PHOBOCOSM since their beginnings (as evidenced by the reviews linked below today's article). I've always been fascinated by their apocalyptic mood, which also permeates their new songs, as if rotten blood were dripping from them. There is something restless, wild, and painful about them. The gentlemen are coming out with a new album and continue to lurk in the shadows. So they can bite through your throat with their raw music. Death metal that is cold and frosty on the surface and burns with a bright flame inside.  


People can be incredibly cruel and repulsive. Just read the news or meet the demons. PHOBOCOSM have always had their own clear, recognizable style. This year, the gentlemen continue to develop their nihilistic ideas and authentic approaches. I used to walk through thick fog and watch what was happening in the streets at night. I felt like I saw a flash of a knife in the shadows. Hatred in the eyes, a complete loss of empathy. Canadians hold up a mirror to our twisted thoughts. Outwardly, we try to be perfect, successful, and strong, but inside we are still hunters and victims. In the end, we are afraid of ourselves. We can't stand our own thoughts. I like the way the individual motifs are written, how they gradually escalate, how many different shades of black and gray they contain. The riffs roll forward like a dirty sewer. Drowned, hanged, and mutilated bodies float in it. It's as if this album were a memento, a kind of warning, a shocking discovery about ourselves. Every time I pressed play on my player, I felt like rotten blood was dripping from the speakers onto me. Sores appeared on my hands that burned, throbbed, and hurt. "Gateway" is exactly the kind of recording that cuts through. It starts to ooze pus. I consider both the massive and very clear sound (X. Berthiaume - recording, mixing, mastering) and the majestic and mysterious motif on the cover (Lauri Laaksonen) to be very successful. If you are fans of IMMOLATION, INCANTATION, DISMA, ULCERATE, SONNE ADAM, VENGEFUL, IGNIVOMOUS, SULPHUR AEON, DEAD CONGREGATION, you should definitely pay attention. This is also for you. For me, this new album is one that made me think, pulled me into the depths, and let me glimpse into absolute darkness. A raw and cold death metal apocalypse! A recording that will burn you from the inside! The definition of nihilism, utter darkness, and human cruelty!


about PHOBOCOSM on DEADLY STORM ZINE:




tracklist:
1. Deathless
2. Unbound
3. Corridor I - The Affliction
4. Sempiternal Penance
5. Corridor II - The Descent
6. Beyond the Threshold of Flesh
7. Corridor III - The Void

band:
J.S.G.- Drums
S.D.- Guitars
E.B. - Vocals (lead), Bass
R.M. - Guitars




Recenze/review - FESSUS - Subcutaneous Tomb (2025)


FESSUS - Subcutaneous Tomb
CD 2025, Darkness Shall Rise Productions

for english please scroll down

Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Těla jsou připravena. Beru do rukou skalpel a vedu přesné naučené řezy. Dělám tuhle práci již od devadesátých let minulého století. A pořád bývám někdy šokovaný. Vždycky jsem u pitev poslouchal extrémní muziku a ani tentokrát jsem neudělal výjimku.

Rakouští FESSUS letos přicházejí se svým mokvajícím dlouhohrajícím death metalovým debutem. Nutno rovnou dodat, že se jedná přesně o odrůdu, která koluje i v mých žilách. Kapela se vyhnula dnes tolik častému neosobnímu, umělému a plastovému zvuku i postupům. Raději, stejně jako já, volila opravdový, reálný, smradlavý a hnisavý postup. Tohle album řeže do živého, to vám klidně podepíšu vlastní krví. 


Vítejte ve staré, dávno opuštěné nemocnici. Pitvy probíhají často na ještě živých lidech. Vše je zde zahalené do naprosté tmy, nihilismu. Kusy nahrubo nasekaných těl jsou mnohdy v již značném stádiu rozkladu. Atmosféra je velmi podobná té, kterou naleznete i na novém albu "Subcutaneous Tomb". Jakoby nám kapela umožnila nahlédnout na druhou stranu, do naprosté tmy. Zlo je ukryté ve stínu! Nenajdete zde žádné rychlé, zběsilé skladby, Rakušané sází spíše na střední a pomalé tempo. Některé momenty v sobě mají až shnilý doomový nádech. Jako celek se potom novinka velmi "příjemně" poslouchá, má masivní a řezající zvuk, obal, na kterém je motiv, který se dobře pamatuje a zároveň perfektně vyjadřuje to, co se na albu odehrává. Mokvající, krutý, surový smrtící kov, který je zahraný s elegancí starých mistrů v oboru. Samozřejmě, FESSUS se volně inspirovali u kapel typu AUTOPSY, PURTENANCE, možná bych se nebál napsat ani PUNGENT STENCH, abychom zůstali ve stejné zemi. Zkrátka a dobře, kapele věřím každý tón, notu, jsem spokojený i s nápady. Každý den ráno chodím do práce kolem nemocnice. Patologové již dávno řežou do masa. Občas je možné přes otevřené okno zahlédnout otevřené tělo. Pokaždé si na tuhle nahrávku vzpomenu. Je velmi dobře napsaná a složená. Má v sobě potřebný drive a sílu. Zahalí vás do takové té mrazivé mlhy. Navíc, mě baví hudbu těchto maniaků poslouchat. Musel jsem sáhnout do vnitřností. Nasadil jsme si rukavice, přesto jsem cítil na rukou mazlavý hnis. Zase jsem jednou nechápal, jak mohl tohle někdo udělat. Kde se v lidech bere tolik zla? Přemýšlím o tom pokaždé, když sestupuji v nočních hodinách dolů, do pitevny. Zapínám znovu play a nechávám se unést do země nekonečných stínů a bolesti. Makabrózní, syrová a chladná death metalová pitva! Temný hnisavý proces!

Asphyx says:

I had to reach inside the body. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do such a thing. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. The bodies are ready. I pick up the scalpel and make precise, practiced cuts. I've been doing this job since the 1990s. And I'm still sometimes shocked. I've always listened to extreme music during autopsies, and this time was no exception.

This year, Austrian band FESSUS is releasing their long-awaited death metal debut album. I must add that this is exactly the kind of music that runs through my veins. The band has avoided the impersonal, artificial, and plastic sound and techniques that are so common today. Instead, like me, they have opted for a genuine, real, stinking, and purulent approach. This album cuts to the quick, I can vouch for that with my own blood. 


Welcome to an old, long-abandoned hospital. Autopsies are often performed on people who are still alive. Everything here is shrouded in complete darkness and nihilism. Pieces of roughly chopped bodies are often in an advanced state of decomposition. The atmosphere is very similar to that found on the new album "Subcutaneous Tomb". It's as if the band has allowed us to peek into the other side, into complete darkness. Evil is hidden in the shadows! You won't find any fast, frantic songs here; the Austrians prefer a medium to slow tempo. Some moments even have a rotten doom vibe to them. As a whole, the new album is very "pleasant" to listen to, with a massive and cutting sound and a cover with a memorable motif that perfectly expresses what is happening on the album. Oozing, cruel, raw, deadly metal, played with the elegance of the old masters of the genre. Of course, FESSUS were loosely inspired by bands such as AUTOPSY, PURTENANCE, and perhaps even PUNGENT STENCH, to stay in the same country. In short, I believe every tone and note the band plays, and I am also satisfied with their ideas. Every morning, I walk to work past the hospital. Pathologists have been cutting into flesh for a long time. Sometimes you can see an open body through an open window. I always remember this recording. It is very well written and composed. It has the necessary drive and power. It envelops you in a kind of frosty fog. What's more, I enjoy listening to the music of these maniacs. I had to reach into the guts. I put on gloves, but I could still feel the sticky pus on my hands. Once again, I couldn't understand how anyone could do this. Where does so much evil come from in people? I think about this every time I go down to the autopsy room at night. I press play again and let myself be carried away to a land of endless shadows and pain. A macabre, raw, and cold death metal autopsy! A dark, festering process!


TRACKLIST
1. Pointless Anguish
2. Asphyxiate in Exile
3. Cries from the Ether
4. The Depths of Lividity
5. Yizkor
6. Living Funeral

LINE-UP
Brenton – Guitars, Vocals
Jana – Bass
Thomas – Drums
Gumpf – Guitars



A few questions - interview with death metal band from Austria - FESSUS.


A few questions - interview with death metal band from Austria - FESSUS.

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hi, we are Fessus from Vienna Austria, we play death metal of the `old school´ US and Finnish variety. The band was founded in 2023 and consists of me (Brenton) on guitars and vocals, Gumpf on guitars, Thomas on drums and Jana on bass.

Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at Fivelakes Studios in Bavaria Germany. Thomas Taube who runs that studio was in charge of both mixing and mastering. Production wise, we didn’t really have a producer in the traditional sense. We had played most of the songs live a number of times before the recording, so it was more about going in there and playing them well. I guess if you want to be precise, both Thomas Taube and I were in charge of the recording, since we were in the studio every day and talked together a lot about drum and guitar sounds.


How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

The album will be release on 26th November on Darkness Shall Rise. As far as I know there will be 250 black vinyls, 250 coloured, 500 CDs and I don’t know how many tapes. Enough I´m sure.

Who is the author of the lyrics and how were they created and about what do the lyrics deal with?

I wrote all the lyrics except for half of one song, which Jana started writing and I finished. They are all about death and misery in one way or another. I take more of a poetic or artsy approach to the lyrics rather than being visceral and gore orientated. Some songs also have a ritualist vibe to them, like the song Yizkor. This isn’t done in a black metal sense to create the feeling to triumph, instead its done through a lens of philosophical pessimism

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

Basti from Kringa and Hagzissa did the logo. The logo is important to me and so is the visual aspect as a whole. We don’t have a website apart from the Darkness Shall Rise website. We have social media, but that’s less important to me than the look of the actual physical releases.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

I wrote to DSR because of the labels work with both Ossuary and the classic re-releases they’ve done. Weve been working together since the ´Pilgrims of Morbidity ´ release and it’s been great.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Well, obviously you can hear Autopsy in our sound and that’s no coincidence. This band is mainly influenced by two strains of death metal, US and Finnish. So, US bands like Autopsy, Obituary, Cannibal Corpse and then Finnish bands like Adramelech, Funebre, Demilich. Apart from older bands, a lot of new bands influence me, bands like Mortiferum, Cerebral Rot, Undergang and so on...

Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

As stated, we were signed to Darkness Shall Rise before the recording of the album.


How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

I think we´ve played 23 shows all up. I like club shows where the crowd is keen and the sound guy has a genuine interest in getting a good sound out of us. We´ve played all sorts of shows but probably the best are the bigger ones, because the sound on stage is better and we can perform better when we have a good stage sound. The crowd is also important, there’s nothing worse than playing a show to a disinterested crowd, we’ve done that a few times and we try to avoid playing shows when I know, no one there actually likes death metal.

What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

We will play live a lot next year and maybe do a spilt, but mostly we will play live to promote the new album.

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

Per email at fessusofdeath@hotmail.com or via our Instagram account.

Thanx for the interview.





---------------------------------------------------------------------------------------------------

úterý 25. listopadu 2025

Report, photos, video - APOKALYPTIC RAIDS, WHIPSTRIKER - club Modrá Vopice, Praha - 24. 11. 2025

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


"Jseš beránek v rouše vlčím": řekla mi nedávno na jednom festivalu dívka s očima barvy chrpy. Vyprávěla mi o sobě, jak se dostala k metalu, jak ji její bejvalej nosil samej black metal a ono ji to začalo tak nějak přirozeně bavit. Klidně mohla být mojí dcerou. Ne, nebalil jsem jí, i když jí to moc slušelo. Spíše mě zajímalo, jakým způsobem vnímá muziku. Nakonec jsme se shodli, že nás na metalu fascinuje určité tajemno, energie, temnota, síla v něm obsažené. Připadal jsem si vedle ní jako starý archivář. Hele a na APOKALYPTIC RAIDS jedeš, zeptal jsem se opatrně. A ona že ne, že jezdí sama a i když by chtěla, tak to nakonec kvůli práci nevyšlo. Škoda, mohli jsme mít taky jednou na našich nekonečných výletech za muzikou společnost. Viva la Brasilia, zní mi hlavou, když stojím a čekám na Michala v Plzni. Zima mi zalézá až do morku kostí. Vstával jsem prosím pěkně ve 3:50, napadl sníh, dva centimetry. Nejel autobus a trolejbus se nerozjel ze zastávky. Dneska to bude náročné. Celé ráno v práci, mezi chladnými stroji. Metal tu neposlouchá skoro nikdo. Musíme makat, to víte, na Onlyfans jsme už moc staří. 

Nalezu do auta a spadne ze mě klasický stres všedního dne. Jsem sice ještě trošku ozářený z obrazovek, ale když vyjedeme z Plzně, tak je mi děsně fajn. Povídáme, vzpomínáme, smějeme se těm naším vtípkům. Vše je, jak má být. Bavíme se o metalu, jak taky jinak. Pro mě jsou právě tohle chvíle, kdy se přepínám do módu normálnosti. Škoda děvče, že tu nejsi s námi. Jsme fakt vysmátí beránci. V křiváku a s triky plnými lebek. Přesto bychom mouše neublížili. Pokud by nás tedy nenasrala. 

Pomalu se dojedeme do Modré Vopice. Už jsem v Praze dlouho nebyl. Spousta akcí je v místech, ze kterých se zkrátka nedostanu domů. Ale zde je vše při starém. Mám tuhle dřevěnou boudu, ať si každý říká co chce, prostě rád. Voní to tu nejen zatuchlinou, ale taky jsou ve stěnách nasáklé stovky koncertů i mých vzpomínek. Kupuji si pivo, pokračujeme v krasojízdě. Velevážené obecenstvo jest složeno spíše ze starších ročníků. Znovu si na tebe vzpomenu, moje milá, byla bys tu jako růže mezi trním. Obě brazilské smečky jsem již jednou viděl (report i rozhovor jsou odkazovány dole pod článkem). Mám zkrátka pro jihoamerické uchopení a způsob prezentace extrémních stylů slabost. Vše je ohlodáno na kost, jak se o tom máme za chvilku přesvědčit. Zaujímám pozici lovce beze zbraní a šteluji foťák na tmu. 


WHIPSTRIKER - v recenzi na letošní album jsem psal o vojácích temnoty, kteří povstali, aby se přišli pomstít. A přesně tak jsem se cítil i při vystoupení této smečky. Bylo to opět něco šíleného. Chvílemi jsem si připadal, jako by mi měl každou chvíli mozek vyskočit z hlavy. Z pódia se k nám hrnula lavina z kostí, ostrých heavy speed metalových riffů, divokého vokálu a zabijáckých bicích. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ztracen. Moje ocelové srdce bylo kdysi ukováno ze stejných surovin. Nikde nic nechybělo, ani nepřebývalo. Vše bylo ohlodáno zcela na kost. Bylo to jako se vrátit po časové ose zpět procházet se o půlnoci po chladném hřbitově. Na kterém jsou pochováni vojáci temnoty! Vynikající koncert pro všechny ztracené duše!






In my review of this year's album, I wrote about soldiers of darkness who rose up to take revenge. And that's exactly how I felt during this band's performance. It was something crazy again. At times, I felt like my brain was going to pop out of my head at any moment. An avalanche of bones, sharp heavy speed metal riffs, wild vocals and killer drums rushed towards us from the stage. The first few notes were enough and I was lost. My steel heart was once forged from the same raw materials. Nothing was missing or left over anywhere. Everything was completely gnawed to the bone. It was like going back in time and walking through a cold cemetery at midnight. Where the soldiers of darkness are buried! An excellent concert for all lost souls!


APOKALYPTIC RAIDS - přesně takhle si představuji hudbu, která se hraje v samotném pekle. Ostrá, divoká, nespoutaná, temná a šílená. Jako život samotný. Satan se usmívá a je tu s námi. Vidím ho, jak stojí ve stínu. Má žhavé oči a kývá spokojeně hlavou. Black metal, speed metal, thrash metal, všechno zahrané s nadšením, odhodláním a touhou ničit hudbou. Jako bychom se náhle ocitli ve staré hrobce a exhumovali staré metalové postupy. Kapela působila jako smečka démonů. Chvílemi jsem měl pocit, že z kytar odkapává krev, hnis a špína. Chyběli snad už jen krkavci a nemrtví. Tohle byla dokonalá esence toho, co mám na metalu rád. Klasika ve své křišťálově podobě, velmi dobře zahraná. Tolik tlaku jsem už hodně dlouho nezažil. Kříže byly otočeny směrem dolů a svěcená voda smrděla sírou. Old school metal až za hrob! 

 





This is exactly how I imagine music played in hell itself. Sharp, wild, unbridled, dark and crazy. Like life itself. Satan smiles and is here with us. I see him standing in the shadows. His eyes are burning and he nods his head contentedly. Black metal, speed metal, thrash metal, all played with enthusiasm, determination and a desire to destroy with music. It was as if we had suddenly found ourselves in an old tomb and were exhuming old metal techniques. The band sounded like a pack of demons. At times I felt like blood, pus and dirt were dripping from the guitars. The only thing missing were ravens and the undead. This was the perfect essence of what I like about metal. Classic in its crystal form, very well played. I haven't experienced so much pressure in a long time. The crosses were turned downwards and the holy water smelled of sulphur. Old school metal from beyond the grave!

Návštěvnost čítala odhadem nějakých 40 lidí a zvuk byl v pořádku. Pivo teklo proudem a chutnalo mi. Takže jako vždy cajk.

Mě se nikam nechce. A vůbec. Možná je lepší, že si nakonec nejela. Možná bych se prsil a dělal ramena, jak to mi pánové občas děláme a skončili bychom někde v non-stopu, kde bych měl nekonečně dlouhé řeči. Nebo bych naopak poslouchal s očima zahalenýma do alkoholové mlhy. Nicméně, představy nedošly naplnění. Místo toho jsem si dal ještě jedno a nasedl k Michalovi do auta. Pomalu vyjedeme z Prahy na dálnici. Kolikrát jsme se již takhle vraceli? Snažím se měnit melodii hlasu, aby mi kolega neusnul za volantem. Předjíždíme nekonečnou řadu kamiónů. Pořád jsem hrozně nabuzený z muziky. Doslova ze mě odkapává adrenalin. Být mladší, tak kalím ještě několik dní v kuse. Joj, kdeže ty loňské sněhy jsou. Hergot, to byl ale poctivej old school metal! Tohle jsem poslouchal, když jsem byl mladý. Jsem pořád rád někdy ortodoxní, s chutí se vracím ke svým krvavým kořenům. Bylo to vynikající. Moc fajn. Muzika, lidi, prostředí, atmosféra. Jsem moc rád, že jsem stále beránkem v rouše vlčím. Uvidíme se na SINISTER a GRACELESS. Už mám vstupenku.  

Michal mi zastaví před domem. Pokouším se trefit do zámku. Už fakt moc nevidím. Povede se a opatrně se svléknu. Abych neprobudil oddychující rodinu. Po sprše se jdu zavodnit. Dole u popelnic vidím potkana. Dnes jsem se zase utvrdil v tom, že téhle muzice už budu věrný navěky, amen! Dobrou noc. Zítra (nebo vlastně už dnes) udělám fotky, natáhnu video a všechno sepíšu. Děkuji vám za pozornost. Mějte se co nejlépe. Váš beránek:))).

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


about WHIPSTRIKER on DEADLY STORM ZINE:






about APOKALYPTIC RAIDS on DEADLY STORM ZINE:





---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine