DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

neděle 25. ledna 2026

Recenze/review - MALIGNANT AURA - Where All of Worth Comes to Wither (2026)


MALIGNANT AURA - Where All of Worth Comes to Wither
CD 2026, Memento Mori / Grindhead / Primitive Moth

for english please scroll down

Padá na tebe celý svět. Lidé kolem tebe se sice usmívají, ale jejich hlasy jsou jedovaté a zlé. Jakoby ti někdo sevřel srdce ledovou rukou. Děsíš se světla a pokaždé, když se objeví alespoň malý kousek naděje, tak se otáčíš neustále za sebe a nemůžeš tomu věřit. Žiješ už jenom ve stínu, opuštěný, zavržený. Připadáš si, že máš na svém čele vypálený cejch. Jsi jiný, říkají ti stále dokola. Nikoho už dávno nezajímáš a jediným řešením se zdá chladná koupelna a ostrá žiletka. Ne, dnes ještě ne, řekneš do ticha a vydáš se vstříc dalšímu těžkému dnu.

O MALIGNANT AURA jsem již jednou psal. Bylo to u příležitosti jejich minulé nahrávky "Abysmal Misfortune Is Draped upon Me" v roce 2022. Již tenkrát mě zaujal rukopis kapely, jejich temné a mrazivé postupy. Jedná se o syrový a prašivý death metal starého střihu, kombinovaný s mrazivým doom metalem. I letos pánové pokračují ve své nihilistické cestě bez konce. Pokud na vás padne někdy splín a chmury, stejně jako na hrdinu dnešní recenze, tak určitě pochopíte, o čem novinka je. O smutku, utrpení, o smrti, o beznaději, zoufalství a melancholii. 

Venku mrzlo a teplota se potácela kolem mínus deseti stupni celsia. Mráz se mi dávno usadil v kostech. Bylo velmi brzy ráno a ulice zely prázdnotou. Ne, dnes nepůjdu do práce. Moje kroky směřují, za rytmu nového alba "Where All of Worth Comes to Wither", na hřbitov. Potřebuji se zastavit, uklidnit se, vyhnat z hlavy chaos současného světa. Novinka se mi usadila v žilách a někde vzadu v hlavě, v místech, které nedokážu definovat, ale poznám podle nich, že se jedná o dobrou hudbu. Vše tu sedí perfektně na svých místech. Zvuk (Loïc F.), motiv na obalu (Paolo Girardi), celkové provedení, ale hlavně skladby samotné, které se kolem mě nejdřív plazily jako klubko jedovatých hadů a postupně mě uhranuly. Získal jsem najednou schopnost rozmlouvat s nemrtvými, cítil jsem jejich bolest a utrpení. Člověk, mě nevyjímaje, potřebuje být zkrátka někdy sám se sebou, s vlastními démony. Ujasnit si, co je pro něj důležité. V těchto momentech, které jsem samozřejmě prožíval hluboko v lesích nebo právě na hřbitově u hrobu svých předků, vynikla síla této nahrávky nejvíce. Jednotlivé motivy jsou velmi dobře, naléhavě a přesvědčivě napsány, riffy jsou ostré a divoké zároveň. Celým albem se potom prolíná takový zvláštní neklid, pradávná síla a energie. U tohoto stylu, a píšu to velmi často, hodně záleží na tom, abych kapele jejich morbidní práci věřil. MALIGNANT AURA jsou opravdoví, reální, syroví, autentičtí. Každý riff, úder bicích, vokální linka, vše je dle mého skromného úsudku perfektní. Pokud jste fanoušci třeba takových INCANTATION, PARADISE LOST, HOODED MENACE, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE, CANDLEMASS, DISEMBOWELMENT, ASPHYX a dalších kapel, které umí nakombinovat smutek a smrt ve vzájemném bolestivém poměru, potom jste zde správně. Ne, dnes bys měl tu žiletku zase odložit, pusť si raději tuhle desku. Těžký, podmanivý, uhrančivý doom death metal ze starých pohřebišť, který vás přenese do nekonečné říše absolutní tmy, smutku a beznaděje! 


Asphyx says:

The whole world is falling apart around you. The people around you smile, but their voices are poisonous and evil. It's as if someone has gripped your heart with an icy hand. You fear the light, and every time even the smallest glimmer of hope appears, you constantly look back over your shoulder, unable to believe it. You live only in the shadows, abandoned, rejected. You feel like you have a brand burned into your forehead. You're different, they tell you over and over again. No one cares about you anymore, and the only solution seems to be a cold bathroom and a sharp razor blade. No, not today, you say into the silence and set out to face another difficult day.

I have already written about MALIGNANT AURA once before. It was on the occasion of their previous recording, "Abysmal Misfortune Is Draped upon Me," in 2022. Even then, I was intrigued by the band's style, their dark and chilling approach. It is raw and mangy old-school death metal combined with chilling doom metal. This year, the gentlemen continue on their nihilistic path without end. If you ever feel melancholy and gloomy, just like the hero of today's review, you will definitely understand what this new album is about. It's about sadness, suffering, death, hopelessness, despair, and melancholy. 


It was freezing outside, with temperatures hovering around minus ten degrees Celsius. The cold had long since settled into my bones. It was very early in the morning and the streets were deserted. No, I'm not going to work today. My steps lead me, to the rhythm of the new album "Where All of Worth Comes to Wither", to the cemetery. I need to stop, calm down, and get the chaos of the current world out of my head. The new album has settled in my veins and somewhere in the back of my head, in places I can't define, but I can tell by them that it's good music. Everything here fits perfectly in its place. The sound (Loïc F.), the cover art (Paolo Girardi), the overall execution, but above all the songs themselves, which at first slithered around me like a coil of poisonous snakes and gradually bewitched me. I suddenly gained the ability to talk to the undead, I felt their pain and suffering. People, myself included, sometimes need to be alone with themselves, with their own demons. To clarify what is important to them. It was in these moments, which I naturally experienced deep in the woods or at the graves of my ancestors in the cemetery, that the power of this recording stood out the most. The individual motifs are very well written, urgent and convincing, and the riffs are sharp and wild at the same time. The entire album is permeated with a strange restlessness, an ancient power and energy. With this style, and I write this very often, it is very important that I believe in the band's morbid work. MALIGNANT AURA are real, raw, authentic. Every riff, every drum beat, every vocal line, everything is perfect in my humble opinion. If you are fans of bands such as INCANTATION, PARADISE LOST, HOODED MENACE, MOURNFUL CONGREGATION, MY DYING BRIDE, CANDLEMASS, DISEMBOWELMENT, ASPHYX, and other bands that know how to combine sadness and death in a painful ratio, then you've come to the right place. No, today you should put that razor blade away again and listen to this album instead. Heavy, captivating, mesmerizing doom death metal from ancient burial grounds that will transport you to an endless realm of absolute darkness, sadness, and despair!


Recenze/review - MALIGNANT AURA - Abysmal Misfortune Is Draped upon Me (2022):


tracklist:
1. Where All of Worth Comes to Wither 
2. The Pathetic Festival 
3. Languishing in the Perpetual Mire 
4. Beneath a Crown of Anguish 
5. An Abhorrent Path to Providence 





sobota 24. ledna 2026

Report, photos, video - HELLFUCK, BRUTALLY DECEASED, MOROUS - klub Divadlo pod Lampou, Plzeň - 23. 1. 2026

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Život je krásný ve své jednoduchosti. Jen si tak žít, mít radost, že ráno vůbec vstanete. Dáte si dobré jídlo, vyhýbáte se hlupákům. Jen si tak zajít na pivo s kamarády, pamatujete na ty staré dobré časy, když se lidé ještě setkávali? Když ještě nebyli líní a nečuměli jen 25 hodin denně do obrazovek? Hele, na rovinu, někdy se mi po tom stýská. Mám obrovské štěstí, že mám stále kolem sebe přátele, které svět ještě nezmuchlal. Upřímné, opravdové, autentické. Možná by se slušelo dnešní report věnovat jim. Jo, myslím si, že ano. Hlavně buďte pořád takoví, jací jste. 

Těšil jsem se. Pravidelný lednový večírek v podání BRUTALLY DECEASED v sobě vždycky obsahuje silné zážitky. Netuším, jak to máte nastavené vy, ale já normálně chodím do práce, mám rodinu, starám se o starou mámu. Snažím se žít jako Rychlé šípy a snad mi to i trošku jde. Mám sice menší problém se současnou dobou přetvářky, jedovatých lží a falešných proroků, ale to je asi mnou, protože logicky stárnu. Koncerty byly pro mě únikem do normálního světa, když jsem byl puberťák a vnímám je pořád stejně. Zkrátka a dobře, kolem mě zase celý den lidé řešili politiku, války, násilí, seriály, počítačové hry a umělou inteligenci a já skončil dřív, najedl jsem se, chvilku si četl, abych se hodil do nálady a k večeru mě zase začaly svědit nohy a dostával jsem slinu. Přepnul jsem do módu ty vole jdu na metal, oblékl se jako veterán a v tramvaji píšu Gorovi. Jedu!

Setkáme se v hospodě, na tradičních rozplavbách. Pamatujete na to? Kdysi dávno, ještě před covidem, před tik tokem a Gemini se lidé scházeli tváří v tvář. U Ševců je, jako ostatně vždycky, šedivo. Konečně si zase někde připadám mladý. S úsměvem na rtech sestupuji dolů, objednávám si pivo z tanku a pak? Potom je mi všechno kolem ukradený a připadám si jako v duševních lázních. Probíráme pro mnohé nudné věci jako muziku, knihy a taky trošku život, protože jsme tu i kvůli tomu. Tradiční hospoda na mě měla vždy až terapeutický účinek a v pátek tomu nebylo jinak. A když už jsme měli náladu a vyřešili jsme všechny problémy světa, tak se řeklo dost, jdeme na metal, jdeme pařit. Večírek sliboval mnohé a tak jsem se, snad již po miliónté, těšil jako malej kluk. Vytahuji vytištěnou vstupenku z předprodeje, ladím si nastavení foťáku, vtipkujeme a pomalu se přesouváme do klubu. 

O Divadle pod Lampou jsem toho napsal již tolik, že jej snad nemusím představovat. Mám to tady zkrátka rád. Koneckonců, viděl jsem zde spoustu pro mě zásadních kapel a zažil tolik akcí a vzpomínek, že by to vydalo na několik životů. Nebudu se opakovat, zdravíme se se známými, ptáme se jak je a myslíme to upřímně, není to z naší ani jejich strany póza. Je to jako návrat do rodného domu. Mám během celého večera (asi fakt stárnu), sem tam momenty, kdy si jen tak stoupnu bokem a pozoruji lidi kolem. Ve stínech jsou občas tváře, které již dávno nejsou mezi námi. Dost ale bylo nostalgie, ladí první kapela, skočím si ještě pro pivo a jdeme na to, co říkáte? Koneckonců, přišli jsme hlavně na muziku. 


MOROUS - kapelu vidím poprvé, i když jsem o ní již něco málo slyšel. Takhle smečka má ve svých řadách členy LAHAR a KAOSQUAD, takže jsem tak nějak trošku tušil, co od nich mohu čekat. Temnota se zde potkává s boss HM-2 kytarovým efektem. Vše krásně zabalené v morbidní agresivitě, špinavé prašivině a chladu. Pánům to, dle předpokladu sypalo velmi dobře, také by se dalo napsat, že ve mě jejich vystoupení zanechalo hlubokou krvavou stopu. Jen tedy, nebývám příliš zvyklý na české texty. Ale zde seděly pevně, jako mrtvému jeho rakev. Jako celek na mě potom působil koncert jako reálná exhumace starého plesnivého hrobu. Dobré to bylo!





BRUTALLY DECEASED - Švédi u nás působili během třicetileté války a zanechali zde zajisté spoustu potomků. Kdybyste udělali podrobnou analýzu mých genů, stejně jako u této kapely, určitě byste je tam vystopovali. Píšu to již poněkolikáté a klidně se budu opět opakovat. Jsme jedné krve, já i tahle smečka. Pánové to se mnou umí, to je bez debat. Hrubozrnný švédský death metal ukovaný z těch nejlepších surovin, k tomu kousky americké brutality. Vokál bestie, zabijácké bicí a riffy ostré jako čerstvě nabroušená břitva. Staré zombie opět vylezly z hrobu, aby nám přišly sežrat ty naše zbytečné mozky. Byla to zase jednou jízda přímo do pekla! Kurva brácho, to byl masakr, že mi tuhla krev v žilách a praskaly kosti v těle!







The Swedes were active in our country during the Thirty Years' War and certainly left behind many descendants. If you did a detailed analysis of my genes, as you did with this band, you would definitely find them there. I have written this several times before, and I will gladly repeat myself again. We are of the same blood, me and this pack. These guys know how to do it, no question about it. Coarse Swedish death metal forged from the finest ingredients, with a dash of American brutality. Beastly vocals, killer drums, and riffs as sharp as a freshly sharpened razor. The old zombies have crawled out of their graves again to eat our useless brains. It was once again a ride straight to hell! Fuck, bro, it was a massacre that made my blood freeze in my veins and my bones crack in my body!


HELLFUCK - upřímně? Kolik kapel umí dneska doopravdy hrát thrash metal? Myslím tím teď ten opravdový, špinavý, bez falše, bez pozlátek, bez póz? Na rovinu, moc jich není. HELLFUCK patří rozhodně mezi vyvolené. Během jejich obřadu jsem byl zase mladý kluk v džínové bundě, co chodil po sídlišti v devadesátých letech s kazeťákem na ramenou a s nikým, kdo neposlouchal thrash metal se nebavil. Poláci byli znovu ve skvělé formě. Ihned se mi dostali do hlavy. Popíjel jsem pivo, řval jsem to tmy, měl jsem tep něco kolem 160 a vařil se mi mozek v hlavě. Pánové hrají přesně tak, jak to mám nejraději. Divoce, bez příkras, na rovinu a útočí přímo na solar plexus. Satan byl zase jednou mezi námi. Měl na tváři šílený škleb a mě bylo ihned jasné, že na tohle vystoupení jen tak nezapomenu. Amen a díky za ryzí metal! 

 






Honestly? How many bands today can really play thrash metal? I mean the real thing, dirty, without pretense, without embellishment, without posturing? To be blunt, there aren't many. HELLFUCK is definitely among the chosen few. During their performance, I was once again a young boy in a denim jacket, walking around the housing estate in the nineties with a cassette player on my shoulder, not talking to anyone who didn't listen to thrash metal. The Poles were in great form again. They immediately got into my head. I was drinking beer, screaming in the dark, my heart rate was around 160, and my brain was boiling in my head. These guys play exactly the way I like it best. Wildly, without embellishment, straightforward, and attacking right at the solar plexus. Satan was among us once again. He had a crazy grin on his face, and I knew right away that I would never forget this performance. Amen and thanks for the pure metal! 

Se zvukem ani organizací jsem neměl žádný problém, pivo mi chutnalo a návštěvnost byla velmi solidní. 

Moc dobře vím, že se vesmír v dnešní době točí úplně jinak, než před pár lety. Spoustě věcem nerozumím a už ani nechci rozumět. Možná působím jako starý veterán, ale zase můžete vzít jed na to, že tyhle řádky píšu já a ne virtuální stroj. Dopiju pivo a přemýšlím nad tím, jak je skvělé, že pořád ještě podobné akce jsou. Je za nimi spousta práce lidí, kteří s nimi mají jen starosti, odříkání. Moc všem, kteří byli pod páteční akcí podepsáni, děkuji. A myslím to teď opravdu, od srdce. Ono zase těch chvil, když jste jen tak s kamarády, když relaxujete, když se smějete, tolik není. Važme si jich! Některé se nemusí již opakovat. Děkuji moc všem přátelům, známým i kapelám za to, že  jsem mohl být opět u toho. Ani nevíte, co to pro mě znamená. 

Spím trošku déle, než obvykle. Sednu si k počítači, překopíruji fotky a mám před sebou prázdnou stránku. Čekám na inspiraci... Pak začnu přemýšlet a hlavou se mi míhají vzpomínky na včerejší večer... Život je krásný ve své jednoduchosti. Jen si tak žít, mít radost, že ráno vůbec vstanete. Dáte si dobré jídlo, vyhýbáte se hlupákům. Jen si tak zajít na pivo s kamarády, pamatujete na ty staré dobré časy, když se lidé ještě setkávali? Když ještě nebyli líní a nečuměli jen 25 hodin denně do obrazovek? Hele, na rovinu, někdy se mi po tom stýská. Děkuji vám za pozornost, ať vaše kroky provází síla a držte se!


about bands on DEADLY STORM ZINE:


BRUTALLY DECEASED:


















HELLFUCK:


Recenze/review - HELLFUCK - Diabolic Slaughter (2022):

INTERVIEW:

ROZHOVOR:

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Recenze/review - ORACULUM - Hybris Divina (2026)


ORACULUM - Hybris Divina
CD 2026, Invictus Productions

for english please scroll down

Na oltáři jsou ještě stopy zaschlé krve. Ve stěnách starého opuštěného chrámu jsou otištěny nekonečné výkřiky bolesti. Pradávné symboly smrti, kosti vyskládané v úhledných hromadách. Lebky, smějící se do ticha jako děsivé svědectví. Čteš si příběhy starých čarodějnic. Ne, tohle nejsou žádné pohádky, ale spíše zhmotněné ty nejhorší noční můry. Rituály plné krve, bolesti a utrpení. Na konci je vždycky smrt a temnota. Potom následuje nicota a pravý, nefalšovaný, surový death metal. Přesně takový, jaký hrají i ORACULUM z Chile. Kapela, která letos přichází se svým prvním dlouhohrajícím albem.

Pánové mají na svém kontě ještě několik skvělých EP. Svět v podání těchto prokletých tmářů je zahalen do krvavé mlhy. Jejich hudba je přesnou definicí toho, co mám na tomto stylu rád. Postavena je na klasických, tradičních základech, které jsou potom velmi zajímavě a poutavě rozvíjeny. Ne, tohle není jenom obyčejné album v řadě, tady se skládá pocta silám, které nejsou z tohoto světa. Rituál může znovu začít, stačí jenom zapnout play a otočit volume zcela doprava. 


Vždycky jsem měl v oblibě kapely z Jižní Ameriky pro jejich opravdovou vášeň pro poslední věci člověka na zemi. I ORACULUM patří mezi vyvolené. Líbí se mi jejich touha zabíjet hudbou, jasný a zřetelný rukopis. Jasně, inspirace třeba takovými MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, BOLT THROWER, je sice patrná a jasně rozeznatelná, ale to mi nijak nebrání v tom si novou nahrávku užít. Ona má v sobě totiž něco navíc, něco surového, reálného, autentického. Jako bych opravdu navštívil spolu s kapelou místa, na kterých se kdysi odehrávaly krvavé rituály. Správný smrtící kov má bolet, má se vám usadit hluboko v kostech i v podvědomí. Musí mít dobrý prašivý zvuk, zajímavý obal a musíte mít chuť se k němu vracet. ORACULUM tohle splňují na sto procent a ještě navíc přidávají jakousi těžko popsatelnou živočišnost, zvířeckost. Jednotlivé skladby jsou velmi propracované, opravdu dobře se poslouchají, mají v sobě potřebný drive, sílu i náboj. Svět se možná točí již dávno jiným směrem, ale podobné smečky, jako je tato, budu nadále podporovat. Utvrzují mě totiž v tom, že tenhle styl má pořád co nabídnout. "Hybris Divina" jsem poprvé slyšel velmi brzy ráno, když jsem šel kolem hřbitova v našem městě. Měl jsem najednou pocit, že z hrobů vylézají nemrtví a touží po čerstvé krvi. Za sebe, za starého metalového psa, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let, nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Hoří totiž zevnitř a na povrchu je chladná jako ruka mrtvoly. Starý, prašivý death metal nasáklý zkaženou krví! Pradávný rituál pro vyvolávání temných sil! 

Asphyx says:

There are still traces of dried blood on the altar. Endless cries of pain are imprinted on the walls of the old abandoned temple. Ancient symbols of death, bones stacked in neat piles. Skulls, laughing into the silence like terrifying testimony. You read stories of old witches. No, these are not fairy tales, but rather the worst nightmares made real. Rituals full of blood, pain, and suffering. In the end, there is always death and darkness. Then comes nothingness and true, unadulterated, raw death metal. Exactly the kind played by ORACULUM from Chile. The band is releasing their first full-length album this year.

The gentlemen also have several excellent EPs to their credit. The world as presented by these cursed obscurantists is shrouded in a bloody fog. Their music is the exact definition of what I like about this style. It is built on classic, traditional foundations, which are then developed in a very interesting and captivating way. No, this is not just another album in a series, it is a tribute to forces that are not of this world. The ritual can begin again, just press play and turn the volume all the way up. 


I have always liked bands from South America for their genuine passion for the last things of man on earth. ORACULUM is one of the chosen ones. I like their desire to kill with music, their clear and distinct style. Sure, the inspiration from bands such as MORBID ANGEL, PESTILENCE, PANTAGRAM CHILE, BLASPHEMY, IMPRECATION, and BOLT THROWER is obvious and clearly recognizable, but that doesn't prevent me from enjoying the new album. It has something extra, something raw, real, authentic. It's as if I really visited places with the band where bloody rituals once took place. Proper death metal should hurt, it should settle deep in your bones and subconscious. It must have a good dirty sound, interesting cover art, and you must want to return to it. ORACULUM fulfills this requirement one hundred percent and adds a certain indescribable animalistic quality. The individual songs are very well crafted, really enjoyable to listen to, and have the necessary drive, power, and energy. The world may have long since moved on in a different direction, but I will continue to support bands like this one. They confirm my belief that this style still has a lot to offer. I first heard "Hybris Divina" very early in the morning as I was walking past the cemetery in our town. I suddenly had the feeling that the undead were crawling out of their graves, craving fresh blood. As an old metalhead who has been guarding the entrance to the underworld for almost 35 years, I can't help but recommend this new release to you. It burns from the inside and is as cold as a corpse's hand on the surface. Old, mangy death metal soaked in rotten blood! An ancient ritual for summoning dark forces!



TRACKLIST
1. A Monument to Fallen Virtues
2. The Great One
3. Mendacious Heroism
4. Carnage
5. Dolos
6. The Heritage of Our Brotherhood
7. Spiritual Virility
8. Posthumous Exultation

LINE-UP
Scourge of God – Guitars, Vocals
Gaius Coronatus – Guitars
Magnified Wrath – Bass
Conqueror of Fear – Drums


pátek 23. ledna 2026

Recenze/review - MORAL IMPLANT - Delusion (2025)


MORAL IMPLANT - Delusion
CD 2025, Caligari Records

for english please scroll down

Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Někdy toho mívám plné zuby. Mám raději, když se jedná na rovinu, když mě kapela dokáže přikovat na zeď, když cítím vibrace uvnitř vnitřností. Poslouchám hudbu hlavně srdcem a do svého přehrávače si pouštím už jen smečky, které mě zaujmou. Není čas ztrácet čas. Líbí se mi, když je death metal ohlodaný na kost a když je ještě ušpiněný grindcore, tak to potom trávím dlouhé hodiny ve sklepě, odstřihnutý od lží a falše současného podivného světa.

Do rukou se mi dostalo nové EP "Delusion" polských maniaků MORAL IMPLANT. Měl jsem jej v pořadí již několik měsíců, ale znáte to, práce je hodně a času málo. Teprve až teď, když venku mrzne a tma obejmula celé město do svých pavučin, jsem se k němu dostal. A ihned se mi zadřelo hluboko pod kůži i do podvědomí. 


Častokrát jsem si při poslechu vzpomněl na nedávnou pandemii, když jsem musel do práce a ulice byly prázdné. Jakoby se celý svět zastavil a možná to pro nás bylo takové malé, ale o to děsivější varování. Dystopie, to je slovo, které mě při poslechu "Delusion" napadá nejčastěji. Na povrchu bobtná a vře klasický death metal s krvavě černou aurou a pro ještě větší uvěřitelnost a autenticitu je vše ušpiněné surovým grindcore. Skladby jsou na první poslech jednoduché, ale když jim budete věnovat více pozornosti a více společných setkání, tak zjistíte, že pokaždé na povrch vyplují nové zajímavé pasáže, momenty. Jako utopenec, který ležel několik dní u dna. Hudba tak působí propracovaně, opravdově. Je jasným protikladem spoustě současných umělých nahrávek. Když si totiž MORAL IMPLANT rvu pod tlakem do hlavy, tak mám pocit, že sedím na nekonečně velkém hřbitově, na kterém jsou pohřbeni všichni ti, kteří uvěřili lžím a deziluzím. Zažil jsem ve svém životě již mnohé a jako starý pes zvedám hlavu jen v případech, když mě hudba opravdu zaujme. Tentokrát se mi líbí jak zvuk a rukopis kapely, tak i způsob provedení. Doufám, že se brzy setkáme u příležitosti vydání dlouhohrajícího alba. Sedmnáct minut, které jsme dostali tentokrát, je sice skvělých po všech stránkách, ale chci víc! Co je pravda a co je lež? Pozná to ještě vůbec někdo? Falešné sliby provázejí lidstvo od nepaměti. Tahle smečka vám nastaví zrcadlo. A nebude to hezký pohled. Mokvající, hnilobný, surový a zničující death grind metal s krvavě černou aurou! 

Asphyx says:

What is truth and what is lies? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. Sometimes I get fed up with it. I prefer it when things are straightforward, when a band can pin me to the wall, when I feel the vibrations inside my guts. I listen to music mainly with my heart, and I only play bands that interest me on my player. There's no time to waste. I like it when death metal is stripped down to the bone and when it's still dirty grindcore, then I spend long hours in the basement, cut off from the lies and falsehoods of today's strange world.

I got my hands on the new EP "Delusion" by Polish maniacs MORAL IMPLANT. I've had it for several months now, but you know how it is, there's a lot of work and not enough time. Only now, when it's freezing outside and darkness has enveloped the whole city in its cobwebs, have I gotten around to it. And it immediately got under my skin and into my subconscious. 


While listening, I was often reminded of the recent pandemic, when I had to go to work and the streets were empty. It was as if the whole world had stopped, and perhaps for us it was a small but all the more frightening warning. Dystopia is the word that comes to mind most often when listening to "Delusion". On the surface, classic death metal with a blood-black aura swells and boils, and for even greater credibility and authenticity, everything is dirtied with raw grindcore. The songs are simple at first listen, but if you pay more attention to them and listen to them more often, you will find that new interesting passages and moments come to the surface every time. Like a drowned man who has been lying at the bottom for several days. The music thus comes across as sophisticated and genuine. It is a clear contrast to many of today's artificial recordings. When I blast MORAL IMPLANT into my head, I feel like I'm sitting in an endless cemetery where all those who believed in lies and disillusionment are buried. I have experienced a lot in my life, and as an old dog, I only raise my head when music really catches my attention. This time, I like both the sound and style of the band, as well as the performance. I hope we will meet soon on the occasion of the release of a full-length album. The seventeen minutes we got this time are great in every way, but I want more! What is truth and what is a lie? Does anyone even know anymore? False promises have accompanied humanity since time immemorial. This pack will hold up a mirror to you. And it won't be a pretty sight. Oozing, rotten, raw, and devastating death grind metal with a blood-black aura!


tracklist:
1. Intro 
2. Neglect 
3. Demiurge 
4. Zero Believer 
5. Obsecrate
6. Outro 

Lineup
PR - vocals, lyrics, intro, outro
Jurek Brokmann - drums
SM (Mortal_VVorx) - guitars/solos, bass



https://x.com/CaligariRecords

čtvrtek 22. ledna 2026

Recenze/review - CASKET - In The Long Run We Are All Dead (2026)


CASKET - In The Long Run We Are All Dead
CD 2026, Neckbreaker Records, Slime Inhaler Records

for english please scroll down

Do některých hrobek se vracím s naprostou jistotou. Moc dobře vím, že kolem nás se mění svět závratnou rychlostí. Hudba je rychlejší, progresivnější, podivnější. Mnohdy nepřehledná a nedá se ani moc poslouchat. Jakoby technika a stroje dávno zvítězily nad poctivou melodií a ryzím zvukem. U německých CASKET to rozhodně neplatí. Na tuhle německou smečku je spolehnutí, stejně jako na to, že jednou všichni zemřeme. Než se tak ale stane, pojďme se spolu podívat na jejich zbrusu nové album. Je klasické, ohlodané na kost. Jeho atmosféru lze přirovnat snad jen k náladám, které poletují kolem při exhumaci starého hrobu.

O některých se dnes píše, že hrají old school death metal. Mnohdy do není pravda. CASKET ale patří mezi smečky, kterým můžete jejich morbidní práci věřit bezezbytku. Žádné zbytečnosti, ani kompromisy, žádná podivná preludia. Sází se tu spíše na surovou melodii, na smradlavý odér, na úder přímo na solar plexus. Svět se možná mění, ale na tyhle maniaky je spolehnutí. Každý riff, melodie, každý výkřik se mi zadírají hluboko pod kůži, do mozku i do podvědomí. Jsme jedné krve, já i tihle maniaci. 


Kapelu, která byla založena v roce 1990 a stále brázdí pódia s neutuchající energií a nábojem, nebudu k nikomu přirovnávat. Pravověrní fanoušci moc dobře vědí, že Němci si za ty roky pečlivě vybrousili svůj styl, zvuk, výraz. Poznáte ji mezi ostatními, jsou jasnou definicí toho, co mám na tomto mrtvolném stylu pořád tolik rád. Temnota se zde potkává s chladem, shnilou energií, s mlhavými rány na hřbitově, s pohřby do zmrzlé země. Kdo jste viděl CASKET někdy naživo, moc dobře víte, že jsou jako tsunami, jako lavina z kostí a zkažené krve. Na nové nahrávce působí úplně stejně. Tohle je opět poctivá exhumace, která musí udělat dobře na zkažené duši každému, kdo začínal s poslechem tohoto stylu v devadesátých letech minulého století. Kapela by ale mohla oslovit i fanoušky, kteří stále věří v poctivý, upřímný, reálný, opravdový a autentický kov smrti. Kapela měla a stále má schopnost napsat velmi dobré skladby, které v sobě mají spoustu zajímavých nápadů a invence. Zároveň si zachovává takovou tu pradávnou živočišnost, zvířeckost. Jakoby byla každá melodie pokryta silnými pavučinami. Také cítíte ten chlad a beznaděj? Poslech připomíná spíše obřad, noc strávenou v márnici a nekonečné rozmlouvání s nemrtvými, než jen obyčejnou nahrávku. Kapela je letos stále ve skvělé formě. Zkušenosti se zde potkávají s neutuchající touhou ničit a zabíjet hudbou. Nové album "In The Long Run We Are All Dead" vás rozdrtí jako buldozer. Zbyde po vás jenom krvavá šmouha. Zničující a suroví death metal, který rozemele všechny kosti ve vašem těle! Smrt čeká i na vás!

Asphyx says:

I return to some tombs with absolute certainty. I know very well that the world around us is changing at a dizzying pace. Music is faster, more progressive, stranger. Often confusing and difficult to listen to. It is as if technology and machines have long since triumphed over honest melody and pure sound. This is definitely not the case with the German band CASKET. You can rely on this German pack, just as you can rely on the fact that we will all die one day. But before that happens, let's take a look at their brand new album together. It is classic, stripped down to the bone. Its atmosphere can only be compared to the moods that fly around when an old grave is exhumed.

Some are described today as playing old school death metal. This is often not true. But CASKET is one of those bands whose morbid work you can trust completely. No unnecessary frills, no compromises, no strange preludes. They rely more on raw melody, a stinking odor, a blow straight to the solar plexus. The world may be changing, but you can count on these maniacs. Every riff, every melody, every scream gets under my skin, into my brain and subconscious. We are of the same blood, me and these maniacs. 


I won't compare this band, which was founded in 1990 and still rocks the stage with unflagging energy and drive, to anyone else. True fans know very well that over the years, the Germans have carefully honed their style, sound, and expression. You can recognize them among others; they are the clear definition of what I still love so much about this corpse-like style. Darkness meets coldness, rotten energy, foggy blows in the cemetery, funerals in frozen ground. Anyone who has ever seen CASKET live knows very well that they are like a tsunami, like an avalanche of bones and rotten blood. They come across exactly the same on the new recording. This is another honest exhumation that must do good for the rotten soul of anyone who started listening to this style in the 1990s. However, the band could also appeal to fans who still believe in honest, sincere, real, true, and authentic death metal. The band had and still has the ability to write very good songs that contain a lot of interesting ideas and inventiveness. At the same time, it retains a kind of ancient animalistic quality. It's as if every melody were covered in thick cobwebs. Can you feel the cold and hopelessness too? Listening to it is more like a ritual, a night spent in a morgue and endless conversations with the undead, than just an ordinary recording. The band is still in great shape this year. Experience meets an unrelenting desire to destroy and kill with music. The new album "In The Long Run We Are All Dead" will crush you like a bulldozer. All that will remain of you is a bloody smear. Devastating and raw death metal that will grind all the bones in your body! Death awaits you too!



o CASKET na DEADLY STORM ZINE/ about CASKET on DEADLY STORM ZINE:








TRACKLIST
01. The Will To Comply
02. Highest Thrones
03. Mirrors
04. Seeds Of Desolation
05. Hammer, Knife, Spade
06. Skull Bunker
07. Necrowaves
08. Mainstream Mutilation
09. Fundamental Rot
10. Strangulation Culture
11. Graveyard Stomper

LINE-UP
Schorsch – Guitars / Vokills
Susi – Bass
Marinko – Drums



středa 21. ledna 2026

Recenze/review - CRYOXYD - This World We Live In... (2025)


CRYOXYD - This World We Live In...
CD 2025, Dolorem Records

for english please scroll down

Další noc vytřeštěných očí. Smutek a strach, deprese. Nechápeš to. Vyrostl jsi v normální šťastné rodině. Máš dobrou práci, měl bys být spokojený. Jenže tomu tak není. Prohlédneš za jediný den tisíce obrázků a videí. Mozek se ti vaří ve vlastní šťávě. Zahlcen informacemi padáš do hlubiny. Války, hladomor, násilí, hnus a lidská špína. Tenhle svět se řítí do záhuby. V mořích jsou tuny plastu a v hlavách budeme mít brzy čipy. Stal si se robotem pochodujícím pomalu na smrt. Vyděšený ve své ulitě. Mám rád kapely, které mají svůj názor, výraz, které hrají originálně, které mě dokáží vytáhnout alespoň na chvilku z téhle podivné doby.

Francouzští CRYOXYD hrají death metal a mají na svém kontě dvě demonahrávky a několik singlů. Když jsem slyšel jejich loňský debut poprvé, hrozně se mi na něm líbilo, že na něm velice šikovně a inteligentně kombinují tradiční old schoolové postupy s těmi progresivnějšími a technickými. Zkrátka a dobře, došlo ke vzájemnému přenosu emocí a každé další setkání jsem si neskutečně užíval. Možná jsme všichni spojeni v pevné šílené síti, ale tuhle smečku řadím mezi ty, které ji umí roztrhat na kusy. 


Novinka je divoká ze své podstaty. Připomíná mi má velmi častá setkání s klasickými autory sci-fi románů. Minimálně atmosféra a nálady nové nahrávky jsou velmi podobné. Možná jsme jako lidstvo jenom pokusnými králíky, jejichž chov se příliš nepovedl, ale prostou pravdou je, že pokud budou hrát podobné kapely jako CRYOXYD, bude mě bavit sledovat novou hudbu. Nechat se unášet na krvavých vlnách chladných melodií, užívat si surový a přesto melodický vokál, každý úder bicích, bublání baskytary. Novinka na mě funguje i po zvukové stránce. Líbí se mi motiv na obalu, který (opět) ve mě evokuje obálky knih, které mám tolik rád. Hudba je zde velmi promyšlená, zajímavá, nenudím se ani chvilku. Někdy bývám rád sám. V těchto chvílích si pouštím stále dokola "This World We Live In..." a přemýšlím o tom, kam jako lidstvo směřujeme? Proč je všude najednou tolik zla? Nebo se mi to jenom zdá? Jednotlivé skladby se mi zadírají pomalu pod kůži i do mozku, do podvědomí. Netuším, jak to máte nastavené vy, ale já stále, i po tolika letech, poslouchám hudbu srdcem. Musí mě něčím chytit, zaujmout, musím si podupávat nohou do rytmu. A u téhle desky jsem doslova ve svém živlu. Máte rádi PESTILENCE, DEATH, SKELETAL REMAINS? Potom neváhejte ani chvilku a myslím si, že si tohle album užijete jako já. Možná jsem díky své vytíženosti otálel trošku déle s napsáním recenze, ale přátelé, o to víc si tenhle zásek užívám. Už teď se moc těším, co od téhle smečky uslyším příště. Je něco neklidného, přitažlivého a nebál bych se napsat i magického, co mě na téhle desce zaujalo a neustále mě to nutí k dalším a dalším setkáním. Ať si svět kolem mě klidně shoří, ale tohle se opravdu velmi povedlo. Až mě bude zase čekat další noc vytřeštěných očí, určitě si album znovu rád pustím. Majestátní, temný a chladný technický death metal, ve kterém se potkává tradice s budoucností! Nahrávka, která se vám dostane až do morku kostí!

Asphyx says:

Another night of wide eyes. Sadness and fear, depression. You don't understand. You grew up in a normal, happy family. You have a good job, you should be satisfied. But that's not the case. You look at thousands of pictures and videos in a single day. Your brain is boiling in its own juice. Overwhelmed by information, you fall into the depths. War, famine, violence, filth, and human depravity. This world is hurtling toward destruction. There are tons of plastic in the oceans, and soon we'll have chips in our heads. You've become a robot slowly marching toward death. Terrified in your shell. I like bands that have their own opinion, expression, that play originally, that can pull me out of this strange time, at least for a moment.

French band CRYOXYD plays death metal and has two demo recordings and several singles to their credit. When I heard their debut album for the first time last year, I really liked how they very skillfully and intelligently combined traditional old school techniques with more progressive and technical ones. In short, there was a mutual transfer of emotions, and I enjoyed every subsequent encounter immensely. Maybe we are all connected in a solid, crazy network, but I rank this pack among those that can tear it to pieces. 


The new album is wild by nature. It reminds me of my frequent encounters with classic science fiction authors. At the very least, the atmosphere and mood of the new recording are very similar. Perhaps we, as humanity, are just guinea pigs whose breeding has not been very successful, but the simple truth is that if bands like CRYOXYD continue to play, I will enjoy listening to new music. Letting myself be carried away on bloody waves of cold melodies, enjoying the raw yet melodic vocals, every beat of the drums, the bubbling of the bass guitar. The new album also works for me in terms of sound. I like the motif on the cover, which (again) evokes the book covers I love so much. The music here is very thoughtful, interesting, I'm not bored for a moment. Sometimes I like to be alone. In these moments, I play "This World We Live In..." over and over again and think about where we are headed as humanity. Why is there so much evil everywhere all of a sudden? Or is it just my imagination? The individual songs slowly get under my skin and into my brain, into my subconscious. I don't know how you feel about it, but even after so many years, I still listen to music with my heart. It has to grab me, catch my attention, make me tap my foot to the rhythm. And with this album, I am literally in my element. Do you like PESTILENCE, DEATH, SKELETAL REMAINS? Then don't hesitate for a moment, and I think you will enjoy this album as much as I do. Maybe I took a little longer to write this review because of my busy schedule, but friends, that makes me enjoy this album even more. I'm already looking forward to what I'll hear from this pack next. There's something unsettling, attractive, and I wouldn't be afraid to say magical about this album that caught my attention and keeps me coming back for more. Let the world around me burn, but this is really well done. When another night of wide-eyed wakefulness awaits me, I will definitely be happy to play this album again. Majestic, dark, and cold technical death metal, where tradition meets the future! A recording that will get under your skin!


tracklist:
1. Cowered Under Darken Skies
2. Day After Day
3. Dismal Fate
4. Injected Minds
5. Trapped in a Mirror
6. Effigy of the Unknown
7. Ambivalent Feelings
8. Bodycell
9. Emptiness of Life
10. For All Whom Suffered
11. Mindless Human Form
12. This World We Live In...

A few questions - inteview with death metal band from France - CRYOXYD.


A few questions -  inteview with death metal band from France - CRYOXYD.

Answered Eron (Guitars, Vocals, Synths), thank you! 

Ave, can you introduce your band to our readers? – When was it founded and what style of music do you play etc.?

Hello, I formed Cryoxyd (Eron) from the ashes of my former band „In Memory Of…“ around 2000, I think. At the time, we released two demos between 2003 and 2006, but the band split not long after I moved to Paris, mainly because—oddly enough—I couldn’t find a drummer.

It has to be said that the style back then was a bit more unusual: a mix of death metal, industrial elements, and overly elaborate song structures. I publicly put the project on hold. I then composed the album on my own between 2006 and 2008, before reviving the band around 2019. It went on hiatus again during the Covid period, and afterward I ran into lineup issues.

Today, the style is definitively rooted in 90s Tampa Bay–style death metal.


Where and under what conditions were you recording the new album? Who was in charge of sound, production and mastering?

We recorded the album at home, each of us in our own space, as it was originally meant to be a studio project—my project—and I neither had the financial means nor the intention to record it in a professional studio.

The mixing and mastering were handled by Kristian Ogir at Everloud Studios in Denmark, and I’m very satisfied with the result.

How many copies were released and which medium was used for this new edition (CD, digital, vinyl, cassette)?

For now, Dolorem Records has only released 400 CDs. We don’t yet have the financial means to press vinyl, but we’ll be opening pre-orders soon. I don’t think there will be a cassette release, as I admit it raises a kind of ecological dilemma for me. That said, I’m not even sure what pollutes more in the end—physical formats or digital.

Of course, the album is available on all streaming platforms.


Who is the author of the lyrics, how were they created, and what do they deal with?

The lyrics were written by me.
They broadly deal with humanity and society, touching on subjects meant to provoke reflection without being overtly philosophical. Beliefs are also addressed, as well as introspection, all set against a fundamentally misanthropic backdrop.

Who created the logo of the band, and who took care of the graphics and the website? What about you and social networks? Do you consider these things important?

I created the logo myself, and a friend of mine, Kevirus, handled the cover artwork, while the layout was done by David Fakrikian.

At the moment, we don’t have a website yet, but we’ll be working on that soon. As for social media, to be honest, I’m not very comfortable with it and I don’t particularly like it, but nowadays everything goes through social platforms, so there’s really no choice.

There’s also an ecological dilemma involved, because during a promotion period you inevitably overuse social media—posting constantly, reels, stories in every direction—and you start wondering whether it’s really useful compared to the pollution it generates. It’s a real issue.


Which label did you choose for releasing your album and why this label? Are you satisfied by how your label represents you and takés care about you?

Dolorem Records was the best option among those who showed interest in this album.

I used to hang out on Sunday afternoons at a small nightclub/concert venue in Paris called Le Klub, where I discovered several bands whose albums I immediately bought—albums that were released through Dolorem Records.

I also had friends on the label who spoke very highly of them; I’m thinking in particular of Infern and Misgivings. Alex, the head of the label, does a solid job with promotion, and above all he’s someone who is genuinely passionate about the underground scene.

Which bands do you idolise and where do you get your inspiration?

Obviously, all late-80s and 90s death metal bands, but more specifically from the Florida scene, even though there are also some European influences. That said, I think Cryoxyd’s style clearly fits within the 1990s Tampa, Florida wave.

My favorite band is, of course, Death, but also Mercyless, Pestilence, Monstrosity, Brutality, Nocturnus, and Morbid Angel—these are, I think, the influences that come through the most on this album.


Did you send your record to some Labels - which are the labels? How was the response?

Obviously, I first sent the album to the bigger labels—some replied, others didn’t. I reached out to all the well-known labels, both larger and mid-sized, but not so much to smaller ones, because I was already thinking about Dolorem Records for that category. To me, they seemed like the best option based on what I knew, and above all, I really like the bands signed to the label, which is naturally a mark of quality in my eyes.

I did receive very encouraging feedback from an American label, but they didn’t want to commit to a debut album yet. They advised me to first build and develop the project with the first release, and potentially consider working together on a second album if the project proves to be sufficiently established.

How many gigs have you played? Which type of gigs do you prefer, whether it's (clubs or festivals) and which of your performances would you consider as the best?

For the moment, we haven’t played live yet.
Our first show will take place on March 28th in Nantes, and we’ll most likely play another show the day before on the Paris–Nantes route. That said, we really need to find a proper deal with a booking agent, because I don’t want to exhaust the band by playing tiny, poorly structured shows.

We all have a solid musical background. For instance, Greg on drums plays or has played in several bands such as Deathcode Society on Osmose Productions, Glaciation on the same label, and Ufych on Holy Records. Jeff previously played in an Iron Maiden tribute band alongside Denis Stratton himself, guitarist on Iron Maiden’s self-titled debut album. As for me, I played in a punk band, Metal Urbain, with whom I toured internationally and recorded an album in San Francisco with Jello Biafra, former singer of Dead Kennedys.

We’re not newcomers to music, and as a result, we won’t accept just any conditions.


What about your plans for the future? What do you want to achieve with the band?

Obviously, we want to tour as much as possible and overthrow Metallica!

How and where can your fans contact you? Can you provide some contact information?

I don’t even know if we already have any fans, haha.

Well, they can contact us directly through social media messaging—it’s always a pleasure to reply!

Thank you for this interview.

Thanx for the interview.

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine