DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemdeath metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 25. listopadu 2025

Recenze/review - SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1 (2025)


SEASON OF THE DEAD - Zombie Chronicles Vol.1
CD 2025, Time to Kill Records

for english please scroll down

Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Lekneme se a bojíme se takovým tím příjemným způsobem. Trvá to ale jenom chvilku. Maniak s nožem v ruce vyleze z obrazovky k nám do pokoje a rozseká nás na malé kousky. Zůstanou po nás jenom rudé cákance na zdi.

Pamatujete na staré dobré časy špinavých kinosálů, na kazety, džínové vesty plné nášivek? Někdy v této době, přesněji v roce 1987 spatřilo temnotu nové album SEASON OF THE DEAD mých oblíbených NECROPHAGIA. Tahle stejnojmenná zombie smečka volně navazuje na tento styl a dělá to opravdu hodně uvěřitelně, opravdově, reálně, autenticky. Bubeník Titta Tani v NECROPHAGII hrál a spojil se s dalšími prokletými. Určitě vám něco říkají jména jako John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation) a Giacomo Anselmi (Goblin Legacy). Ano, opravdoví fanoušci starých poctivých hororových filmů a ryzího death metalu jsou zde správně.  


Ulicemi vás budou pronásledovat zombie, v koupelně naleznete mrtvolu ve značném stádiu rozkladu. Dávejte pozor na toho maniaka s velkým nožem v ruce. Chlápek ze sousedství má doma již několik let svoji vysušenou mrtvou matku. Těch příběhů je velké množství. Když jsem kdysi podobné filmy sledoval a potom dlouho do noci poslouchal death metal, tak jsem netušil, že se z toho stane prokletí na celý život. A možná ještě dlouho potom, co už zde nebudu. Zakopán několik metrů pod zem, škrábu na víko dřevěné rakve. Znovu zapínám play a užívám si morbidní, chladný a surový zvuk. Do nečisté hry mě uvede sample od George A. Romera z roku 1985, Day of the Dead. Potom jsem již ztracen, potácím se tmou, utíkám před krvelačnými monstry, užívám si doomovou atmosféru, ohlodanou doslova až na kost. Tohle je album pro staré gurmány, kteří se v téhle hudbě pohybují dlouhé roky, kteří dokáží ocenit krvavé šmouhy na duši a podmanivě temnou a chladnou atmosféru. Na jednotlivých motivech je slyšet a vidět, že je napsali mistři ve svém oboru. Jako bych se toulal naprostou tmou. Bez cíle, po zemi, která je dávno zničena lidskou hloupostí. V ulicích loví ti nejhorší z našeho rodu. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko. Děsíte se každého stínu. Za mě osobně jsem s novým albem "Zombie Chronicles Vol.1" spokojen po všech stránkách. Nejen, že mě vrátilo po časové ose zpět, ale hlavně mi způsobilo zástavu srdce a stal jsem se také nemrtvým. SEASON OF THE DEAD odvedli skvělou práci. Vkládám do přehrávače novou VHS kazetu. Koupil jsem ji levně na jednom pochybném trhu. Když mi ji prodávající podával, tak se divně usmíval. Tohle se ti bude líbit. Otevřu si pivo, obejmu svoji holku a zapnu na dálkovém ovladači play. Chvilku se nic neděje a potom ze tmy vyskočí krvelačná zombie. Děsivý hororový death metal, s podmanivě chladnou a temnou atmosférou! Navštíví vás nemrtví ve značném stádiu rozkladu! Mrtvolný opus!


Asphyx says:

I put a new VHS tape into the player. I bought it cheaply at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. We are startled and scared in that pleasant way. But it only lasts a moment. A maniac with a knife in his hand climbs out of the screen into our room and chops us into little pieces. All that remains of us are red splatters on the wall.

Do you remember the good old days of dirty movie theaters, cassettes, and denim vests covered in patches? Sometime around this time, more precisely in 1987, a new album by my favorite band NECROPHAGIA, SEASON OF THE DEAD, saw the light of day. This zombie pack of the same name loosely follows this style and does so in a very believable, genuine, realistic, and authentic way. Drummer Titta Tani played in NECROPHAGIA and joined forces with other cursed ones. Names like John McEntee (Incantation), Fiore Stravino (Fulci), Dave Neabore (Dog Eat Dog), Chuck Sherwood (Incantation), and Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) will surely ring a bell. Yes, true fans of old-school horror movies and pure death metal are in the right place here.  


Zombies will chase you through the streets, and you'll find a corpse in an advanced state of decomposition in the bathroom. Watch out for that maniac with a big knife in his hand. The guy from the neighborhood has had his dried-up dead mother at home for several years. There are many such stories. When I used to watch similar movies and then listen to death metal late into the night, I had no idea it would become a lifelong curse. And maybe long after I'm gone. Buried several meters underground, I scratch at the lid of a wooden coffin. I press play again and enjoy the morbid, cold, and raw sound. A sample from George A. Romero's 1985 film Day of the Dead introduces me to this dirty game. Then I'm lost, stumbling through the darkness, running from bloodthirsty monsters, enjoying the doom atmosphere, literally gnawed to the bone. This is an album for old gourmets who have been involved in this music for many years, who can appreciate the bloody smears on the soul and the captivatingly dark and cold atmosphere. You can hear and see in the individual motifs that they were written by masters of their craft. It's as if I were wandering in complete darkness. Aimlessly, across a land long since destroyed by human stupidity. The worst of our kind hunt in the streets. Death is truly very close when you listen to it. You fear every shadow. Personally, I am satisfied with the new album "Zombie Chronicles Vol.1" in every way. Not only did it take me back in time, but it also caused my heart to stop and I became undead. SEASON OF THE DEAD did a great job. I put a new VHS tape into the player. I bought it cheap at a dubious market. When the seller handed it to me, he smiled strangely. You'll like this. I open a beer, hug my girlfriend, and press play on the remote control. Nothing happens for a moment, and then a bloodthirsty zombie jumps out of the darkness. Terrifying horror death metal with a captivatingly cold and dark atmosphere! The undead in an advanced state of decay will visit you! A corpse-like opus!





Tracklist:
1. Necromancy 
2. Then We'll Rise 
3. Voodoo Ritual 
4. Events Of Flesh 
5. Open The Gates 
6. The Other Side 
7. Burning Moon Sickness 
8. Bloodfreak 

band:
John McEntee (Incantation) – Vocals
Fiore Stravino (Fulci) – Vocals
Dave Neabore (Dog Eat Dog) – Bass
Chuck Sherwood (Incantation) – Bass
Giacomo Anselmi (Goblin Legacy) – Guitars
Titta Tani (ex Goblin, ex Necrophagia) – Drums



pondělí 24. listopadu 2025

Recenze/review - FEROSITY - De-Evolution (2025)


FEROSITY - De-Evolution
CD 2025, Selfmadegod Records

for english please scroll down

Lovil si v ulicích již spoustu let. Trávil si svůj čas ve stínu. Cítil ses jako lovec, který čeká na svoji kořist. Vracel ses na místa, kde si spáchal ty nejhorší zločiny. Vždycky si býval zlý. Nikdy si nezažil nic hezkého. Navenek si působil mile a přívětivě, ale v tvých očích bylo možno zahlédnout čiré zlo. Přesto poslední roky přemýšlíš, jaké to bude až zemřeš? Rozplyneš se ve tmě? Existuje rozhřešení i pro tebe? Četl jsem tvůj příběh,  který si napsal do jedné dávno zapomenuté knihy a poslouchal jsem u toho nové album polských FEROSITY.

Vše se mi spojilo v jeden celek. Brutalita, chlad, divokost a nespoutanost. Přesnost a touha zabíjet hudbou. Poláci jsou ve skvělé formě. Kombinují na nové nahrávce dlouhými roky ověřené death metalové postupy a přidávají kus sebe samých, vlastní nápady a invenci. Výsledkem je album, které řeže do živého. Je ostré, nekompromisní, s temnou a krvavou aurou. Jako činy šílence, o kterém píšu v úvodu dnešní recenze. 

FEROSITY se volně inspirovali spíše v americké death metalové škole (MORBID ANGEL, DEICIDE). Zazní ale i odkazy na evropské klasiky žánru. Novinka má masivní, surový zvuk a i když v některých momentech působí lehce monotónně, tak jako celek na mě rozhodně funguje. Líbí se mi umně vložené technické prvky, takový ten krvavý drive a síla, které se dle mého nemůžou naučit, musíte je mít v sobě. Je to tak, to vám klidně podepíšu, Poláci hrají od srdce, opravdově, reálně, uvěřitelně, autenticky. Každý tón, riff, melodie, sedí na svém místě. Navíc se kolem skladeb vznáší taková ta smradlavá hnusná aura, kterou mám u tohoto stylu tolik rád. Představte si likvidaci starého hřbitova. Buldozer s nápisem a logem této kapely na boku, je připraven. Na povrch vylezou děsivé vzpomínky. Někde tady pohřbíval šílený vrah svoje oběti. Mezi ostatní mrtvé, jako kusy nepotřebného masa. Atmosféra exhumace je velmi podobná té, jakou naleznete i na tomto albu. "De-Evolution" je velmi dobře napsáno, jedná se o nahrávku, ke které se rád vracím. Jako bych se ztratil v prázdných ulicích našeho města. Mám divný pocit, že někdo stojí ve stínu. Zaslechnu kroky a krve by se ve mě nedořezal. Ne, tak v pořádku, to byl jen toulavý pes. Uklidním se a potom to přijde. Padám podříznutý k zemi. A jako soundtrack k celé této morbidní scenérii hraje tato deska. Pokud máte chuť na propracovanou hudbu, která je nahraná s krvavou jiskrou v oku, tak neváhejte ani chvilku. Za mě osobně nemůžu jinak, než vám novinku doporučit. Přikove vás totiž na zeď! Vyvrhne zaživa! Syrové death metalové album, na kterém se potkává brutalita s chladem, naprostou tmou a prašivinou! Budete rozemleti na prach! 


Asphyx says:

You had been hunting in the streets for many years. You spent your time in the shadows. You felt like a hunter waiting for his prey. You returned to the places where you had committed your worst crimes. You were always evil. You never experienced anything good. Outwardly, you seemed nice and friendly, but in your eyes, you could see pure evil. Yet in recent years, you've been wondering what it will be like when you die. Will you disappear into the darkness? Is there absolution for you too? I read your story, which you wrote in a long-forgotten book, and listened to the new album by the Polish band FEROSITY.

Everything came together for me. Brutality, coldness, wildness, and unrestrainedness. Precision and a desire to kill with music. The Poles are in great shape. On their new album, they combine death metal techniques proven over many years and add a piece of themselves, their own ideas and inventiveness. The result is an album that cuts to the quick. It is sharp, uncompromising, with a dark and bloody aura. Like the actions of the madman I write about in the introduction to today's review. 


FEROSITY drew inspiration mainly from the American death metal school (MORBID ANGEL, DEICIDE). However, there are also references to European classics of the genre. The new album has a massive, raw sound, and even though it seems slightly monotonous at times, it definitely works for me as a whole. I like the skillfully inserted technical elements, the bloody drive and power, which, in my opinion, cannot be learned, you have to have it in you. That's right, I'll gladly sign that, the Poles play from the heart, genuinely, realistically, believably, authentically. Every note, riff, and melody is in its place. What's more, the songs are surrounded by that stinking, nasty aura that I love so much about this style. Imagine the demolition of an old cemetery. A bulldozer with the band's name and logo on its side is ready. Terrifying memories come to the surface. Somewhere here, a mad killer buried his victims. Among the other dead, like pieces of useless meat. The atmosphere of exhumation is very similar to what you will find on this album. "De-Evolution" is very well written, it is a recording that I like to return to. It's as if I were lost in the empty streets of our city. I have a strange feeling that someone is standing in the shadows. I hear footsteps and my blood runs cold. No, it's okay, it was just a stray dog. I calm down, and then it happens. I fall to the ground, my throat slit. And this album plays as the soundtrack to this whole morbid scene. If you're in the mood for sophisticated music recorded with a bloody spark in the eye, don't hesitate for a moment. Personally, I can't help but recommend this new release. It will nail you to the wall! It will rip you apart alive! A raw death metal album where brutality meets coldness, utter darkness, and filth! You will be ground into dust!


Minirecenze/minireview - FEROSITY - Blasphemous Verses (2014):

--TRACKLISTING--
1. Last Breath
2. Demyelination
3. Inflict the Pain
4. Chimera
5. Abyss of Irrationality
6. United with the Archetype
7. Tribal Crime
8. Loudless Scream
9. De-Evolution
10. Slave of Mine

--LINE-UP--
Milczy.slav (Szymon Milc) - vocals and bass
Marek Wróbel - guitars
Piotr Pyrzanowski - guitars
Sebastian Kubajek - drums


sobota 22. listopadu 2025

Recenze/review - BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting (2025)


BASTARD OF BETHLEHEM - Diseased, Wet and Waiting
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Občas potkám na svých toulkách v podzemí kapely, které jsem dosud neznal, ale zaujmou mě. Bývá to vždy podobné. Vidím někde zajímavý obal, poslechnu si pár ukázek a potom se k jejich hudbě po nějakém čase vrátím. Sedávám dlouhé hodiny v naprosté tmě a nechávám na sebe hudbu jen tak působit. Musí do mě zaseknout svůj dráp, přesvědčit mě na svoji stranu. O nahrávkách, které mě nebaví, píšu již velmi málo. Není čas ztrácet čas. Život je příliš krátký. Jsem stále obyčejný fanoušek, již skoro 35 let. Jednou takhle k večeru, když bylo moje město zahalené do smogu a mlhy, se začaly v ulicích objevovat přízraky.

Připomínalo mi to zombie apokalypsu. Na počítači jsem najel na obrázek kapely BASTARD OF BETHLEHEM. Zapnul jsem play a najednou jsem měl pocit, že moji duši zahalily temné mraky. Z reproduktorů ke mě začala ztékat zkažená krev. Ano, tohle je přesně death metal, který mám rád. Zajímavě napsaný a složený, s dobrým zvukem, se spoustou nápadů. Pánové navíc přidávají takový zvláštní neklid, který se mi krásně morbidně hodil k právě začínající děsivé scenérii.

Tahle dvojice tmářů, kteří tvoří BASTARD OF BETHLEHEM, pochází z Colorada a má na svém kontě již dvě dlouhohrající alba a dvě EP. Jedná se o muzikanty, kteří mají svůj zajímavý rukopis. Je slyšet, cítit, že dávají do skladeb kus sebe samých, vlastní srdce. Kdysi dávno, před mnoha lety jsem si dal soukromý osobní závazek, že právě podobné smečky budu podporovat. Vždy upřednostním předané emoce a celkový dojem, před technickým provedením. Tentokrát je ale v pořádku vlastně všechno. Zvuk, obal, ale hlavně nápady, kterých naleznete na albu opravdu velké množství. Dle mého skromného úsudku není novinka rozhodně albem na jeden poslech. Jednotlivé nuance vylezou na povrch až po nějaké době. Pro mě osobně je to velmi dobře, deska má pro mě delší trvanlivost a pokaždé, když se vrátím, tak objevím něco nového. Jako bych se díval na špinavou stoku, která vytéká z kanalizace rovnou do řeky. Plavou v ní nejen odpadky, ale také děsivé vzpomínky, nafouklá těla utopenců. Pokaždé, když je vidím, obejme mě chlad a mráz se mi dostane do kostí. Byli jste někdy na místech, kde se stalo něco hodně zlého? Cítili jste bolest? Tak přesně takhle zní i "Diseased, Wet and Waiting". Je mi velkou ctí, že vám mohu kapelu alespoň touto formou představit. Vše je zde velmi propracované, jednotlivé motivy sedí přesně na svých místech, skladby postupně gradují, mají v sobě vášeň i chlad. Nemohu tedy jinak, než vám album doporučit. Jakoby svět kolem mě obejmuly pevné pavučiny. Riffy se mi zadírají do mozku a já znovu a znovu zapínám play. Temný, chladný a neklidný death metal, který se vám zadře pod kůži! Budete strženi do hlubiny!


Asphyx says:

Sometimes, during my wanderings in the underground, I come across bands that I didn't know before, but which catch my attention. It's always the same. I see an interesting cover somewhere, listen to a few samples, and then return to their music after a while. I sit for hours in complete darkness and let the music wash over me. It has to sink its claws into me, win me over to its side. I write very little about recordings that I don't enjoy. There's no time to waste. Life is too short. I'm still just an ordinary fan, and have been for almost 35 years. One evening, when my city was shrouded in smog and fog, ghosts began to appear in the streets.

It reminded me of a zombie apocalypse. I clicked on a picture of the band BASTARD OF BETHLEHEM on my computer. I pressed play and suddenly felt as if dark clouds had enveloped my soul. Corrupted blood began to flow from the speakers. Yes, this is exactly the kind of death metal I like. Interestingly written and composed, with good sound and lots of ideas. The gentlemen also add a special uneasiness that fit beautifully with the terrifying scene that was just beginning.


This pair of obscurantists who make up BASTARD OF BETHLEHEM come from Colorado and already have two full-length albums and two EPs to their credit. These are musicians who have their own interesting style. You can hear and feel that they put a piece of themselves, their own hearts, into their songs. A long time ago, many years ago, I made a personal commitment to support bands like this. I always prioritize the emotions conveyed and the overall impression over the technical execution. This time, however, everything is actually fine. The sound, the cover, but mainly the ideas, of which you will find a great many on the album. In my humble opinion, this new release is definitely not an album for a single listen. The individual nuances only come to the surface after a while. For me personally, this is a very good thing, as the album has a longer shelf life for me and every time I return to it, I discover something new. It's like looking at a dirty sewer that flows straight from the drain into the river. Not only trash floats in it, but also terrifying memories, bloated bodies of drowned people. Every time I see them, a chill embraces me and frost gets into my bones. Have you ever been to places where something very bad happened? Did you feel pain? That's exactly what "Diseased, Wet and Waiting" sounds like. It is a great honor for me to be able to introduce the band to you in this way. Everything here is very well thought out, the individual motifs fit perfectly in their places, the songs gradually build up, they have both passion and coldness in them. I can't help but recommend this album to you. It's as if the world around me is enveloped in a thick web. The riffs get stuck in my head and I press play again and again. Dark, cold, and restless death metal that gets under your skin! You will be drawn into the depths!


tracklist:
1. Endless 
2. Fake Placid Face 
3. Entrance 
4. Death's Design 
5. Dead City Whore 
6. A Heart Without It's Echo 
7. Hacksaw Honeymoon (Album Version) 
8. Blood Washed Walls 


pátek 21. listopadu 2025

Recenze/review - DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement (2025)


DECREPIT ALTAR - Egregious Defilement
EP 2025, Me Saco un Ojo Records

for english please scroll down

Tři ostré hřeby, zatlučené do rakve. Jsou rezavé a moje tělo hnilo v zemi již několik dlouhých let. Moc dobře jsem věděl, že nikdy nenajdu klid. To jsem ještě žil, chodil po tomhle zkaženém světě a ukrýval se ve stínu. Poslouchal jsem jenom temnou a zkaženou muziku. Říkali o mě, že jsem nemrtvý. Vždycky, již od dob svého mládí, jsem poslouchal podobné nahrávky jako je ta od chorvatských DECREPIT ALTAR. Potkal jsem tuhle smečku na svých nekonečných toulkách tmou. Poslechl jsem si ukázky a byl znovu proklet.

Pánové totiž kombinují syrový, prašivý smrtící kov s doom metalovými prvky. Jejich motivy jsou nasáklé zkaženou krví. Mají v sobě něco morbidně přitažlivého. Při každém setkání jsem si připadal jako starý hrobník, který právě exhumoval svůj vlastní hrob. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko!


Pánové mají cit pro záhrobní věci člověka. Jedná se sice jen o tři skladby, o takovou mokvající ochutnávku syrového a již notně zahnívajícího masa, ale také o příslib do budoucna. Chci dlouhohrající album! Myslím si, že na delší ploše vyniknou ještě lépe všechny ty pochmurné a zahnívající nálady. Chorvaté se volně inspirovali ve starých dobrých časech, kdy světu vládly (a dosud vládnou) kapely typu INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, WORM. Zkrátka a dobře, pokud rádi a často trávíte svůj čas na starých hřbitovech, s chutí se procházíte mezi náhrobky a těšíte se, až se konečně setmí, potom jste zde správně. Skladby jsou napsány velmi dobře, mají v sobě drive a pradávnou sílu, touhu ničit. Zároveň jsou omotané chladnými pevnými pavučinami. Pokaždé, když zapnu play, tak si vzpomenu na jedno mrtvé tělo, pohozené jen tak u cesty. Opuštěné, zohavené a zmrzlé. Povedl se zvuk, obal, i všechny ostatní formální věci. A tak mi nezbývá nic jiného, než se těšit na další mokvající skladby, které snad brzy v budoucnosti dostaneme. Vše je zahalené do černé krvavé mlhy. DECREPIT ALTAR jsou pro mě velkým překvapením letošního podzimu. Sedávám hned vedle svého hrobu a přemýšlím o nicotě. Prosévám mezi prsty prach prokletých a poslouchám stále dokola EP "Egregious Defilement". Je totiž po okraj narvané špínou, hnisem a pachem rozkládajících se těl. Zhasněte všechna světla a přidejte hlasitost! Mokvající, hnilobný, mrazivý death doom metal, který vás převede do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Three sharp nails hammered into the coffin. They are rusty, and my body has been rotting in the ground for several long years. I knew very well that I would never find peace. I was still alive, walking around this rotten world and hiding in the shadows. I only listened to dark and corrupt music. They said I was undead. Ever since my youth, I have always listened to recordings similar to those by the Croatian band DECREPIT ALTAR. I encountered this pack on my endless wanderings through the darkness. I listened to the samples and was cursed once again.

These gentlemen combine raw, mangy death metal with doom metal elements. Their motifs are soaked in corrupt blood. There is something morbidly attractive about them. Every time I encountered them, I felt like an old gravedigger who had just exhumed his own grave. Death is really very close when you listen to them!

These gentlemen have a keen sense for the macabre. Although there are only three tracks, offering a raw and already decaying taste of flesh, they also hold promise for the future. I want a full-length album! I think that all these gloomy and decaying moods would stand out even better over a longer period of time. The Croatians were loosely inspired by the good old days when bands like INCANTATION, DISMA, FUNEBRARUM, CRUCIAMENTUM, MORBIFIC, and WORM ruled the world (and still do). In short, if you like to spend your time in old cemeteries, enjoy walking among the gravestones and look forward to nightfall, then you've come to the right place. The songs are very well written, they have drive and ancient power, a desire to destroy. At the same time, they are wrapped in cold, solid cobwebs. Every time I press play, I remember a dead body lying by the roadside. Abandoned, mutilated, and frozen. The sound, the cover, and all the other formal aspects are well done. And so I have no choice but to look forward to more dripping songs, which we will hopefully get in the near future. Everything is shrouded in a black bloody fog. DECREPIT ALTAR are a big surprise for me this fall. I sit right next to my grave and think about nothingness. I sift the dust of the damned through my fingers and listen to the EP "Egregious Defilement" over and over again. It is filled to the brim with filth, pus, and the stench of decaying bodies. Turn off all the lights and turn up the volume! Oozing, rotten, chilling death doom metal that will transport you to the land of endless shadows! 



tracklist:
1. The Festering Depths 
2. Beckoning of the Moss Ridden Tombs
3. Fields of Flayed Skin

čtvrtek 20. listopadu 2025

Recenze/review - 1914 - Viribus Unitis (2025)


1914 - Viribus Unitis
CD 2025, Napalm Records

for english please scroll down

Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Kolem tebe zuří válka a ty přemýšlíš, kde se v lidech bere tolik zla? V duši se ti usadilo napětí, takový ten zvláštní neklid, kteří v sobě mají všichni, kdo se bojí smrti. 

Ukrajinští tmáři 1914 jsou zpět na bojišti. Se svým čtvrtým dlouhohrajícím albem se vrací ke svým kořenům. Novinka mi přijde surovější, ostřejší, nekompromisní. Chladný black metal se zde potkává s doomovými náladami a death metalovou hnilobou. "Viribus Unitis", přeloženo také jako „Se spojenými silami“ je nejen slavný výrok starého mocnáře Františka Josefa I., ale také jakýmsi mementem všech, kteří se vrátili z války domů. Přežili, přesto ji mají navěky v sobě. 


Pamatuji si ještě matně svého pradědu, který První světovou válku zažil. Byl jsem dítě a přesto jsem jeho vyprávění vždycky fascinovaně poslouchal. Spoustu věcí mi došlo až později, když jsem dospěl. Přišel v zákopech o nohu a měl v očích takovou zvláštní bolest. V hudbě 1914 lze vystopovat to samé. Přiznávám, že jsem se tentokrát dostával do novinky trošku déle, než u předchozích nahrávek, ale vyplatilo se vydržet. Jako bych se přenesl opravdu někam na bojiště, kde se všichni musí spojit, aby čelili hrozbě a smrti. Novinka je o sounáležitosti, o opravdovém kamarádství, o síle, kterou v sobě někteří mají. Je až děsivé, že se toho příliš nezměnilo. Lidé jsou stále stejní. Vypadá to, že nás toho historie příliš nenaučila. "Viribus Unitis" je opět velmi temnou, uvěřitelnou záležitostí. Jedná se o hudbu, které můžete věřit. Je autentická, opravdová, zahraná s velkým srdcem. Album mě natolik pohltilo, že jsem se stal přímo účastníkem bojů, cítil jsem mráz ve svých kostech, viděl jsem kamarády, jejich mrtvoly, pohozené u cesty. Musel jsem jít dál, abych přežil, abych se mohl vrátit domů, jen tak si sednout a dívat se jak mi vyrůstají děti. V nové desce je obsažena jakási těžko definovatelná bolest, kterou my, kteří jsme měli to štěstí a válku jsme nezažili na vlastní kůži, možná ani neumíme pochopit. Buďme za to rádi. Tahle nahrávka je o síle, o obyčejném lidském hrdinství. Přiznám se, že o ní stále hodně přemýšlím. Navíc se mi líbí zvuk, motiv na obalu i celkové provedení. Nikdy si nevěřil v Boha. Na to si viděl a zažil až příliš bolesti. Přesto poklekneš na zem a odříkáváš slova své soukromé modlitby. Byl si v zajetí, zažil si mráz, utrpení, zabili spoustu tvých přátel. Chceš jediné. Vrátit se domů, jen si tak sednout a dívat se na svoje blízké, kteří se usmívají. Syrová, chladná, autentická výpověď a válečných útrapách! Black death doom metal, který je napsaný krví vojáků! 


Asphyx says:

You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were held captive, you experienced cold, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. War is raging around you, and you wonder where people get so much evil from. Tension has settled in your soul, that strange restlessness that all those who fear death have inside them. 

Ukrainian dark lords 1914 are back on the battlefield. With their fourth full-length album, they return to their roots. The new album seems rawer, sharper, uncompromising to me. Cold black metal meets doom moods and death metal decay. "Viribus Unitis", also translated as "With United Forces", is not only a famous saying of the old monarch Franz Joseph I, but also a kind of memento for all those who returned home from the war. They survived, yet they carry it within them forever. 


I vaguely remember my great-grandfather, who lived through World War I. I was just a child, but I always listened to his stories with fascination. I only understood many things later, when I grew up. He lost his leg in the trenches and had a strange pain in his eyes. The same can be traced in the music of 1914. I admit that this time it took me a little longer to get into the new album than with previous recordings, but it was worth the wait. It was as if I had been transported to a battlefield where everyone must unite to face danger and death. The new album is about solidarity, true friendship, and the strength that some people have within them. It's scary how little has changed. People are still the same. It seems that history hasn't taught us much. "Viribus Unitis" is once again a very dark, believable affair. It's music you can trust. It's authentic, genuine, played with a big heart. The album absorbed me so much that I became a direct participant in the fighting, I felt the chill in my bones, I saw my friends, their corpses, lying by the roadside. I had to keep going to survive, so I could return home, just sit and watch my children grow up. The new album contains a kind of pain that is difficult to define, which those of us who were lucky enough not to experience war firsthand may not even be able to understand. Let's be glad for that. This recording is about strength, about ordinary human heroism. I admit that I still think about it a lot. I also like the sound, the cover art, and the overall production. You never believed in God. You saw and experienced too much pain for that. Yet you kneel on the ground and recite the words of your private prayer. You were in captivity, you experienced frost, suffering, many of your friends were killed. You want only one thing. To return home, just sit and watch your loved ones smile. A raw, cold, authentic testimony to the hardships of war! Black death doom metal written with the blood of soldiers!






Tracklist:
01. War In (The Beginning Of The Fall) 
02. 1914 (The Siege Of Przemyśl) 
03. 1915 (Easter Battle For The Zwinin Ridge) 
04. 1916 (The Südtirol Offensive) 
05. 1917 (The Isonzo Front) 
06. 1918 Pt 1: WIA (Wounded In Action) 
07. 1918 Pt 2: POW (Prisoner Of War) 
08. 1918 Pt 3: ADE (A Duty To Escape) 
09. 1919 (The Home Where I Died) 
10. War Out (The End?)

band:
K.K. LIR. Lemberg Nr.19 Fähnrich, Rostislaw Potoplacht - Drums
k.u.k. Galizisches IR Nr.15, Gefreiter, Ditmar Kumarberg - Vocals
K.K. LIR Czernowitz Nr.22 Oberleutnant, Witaly Wyhovsky - Guitars
K.K. LIR Stanislau Nr.20 Zugsführer, Oleksa Fisiuk - Guitars
k.u.k. Galizisch-Bukowina’sches IR Nr.24, Feldwebel, Armen Howhannisjan - Bass


https://www.facebook.com/1914OfficialPage
https://www.instagram.com/1914_official_page
https://open.spotify.com/artist/0IpKWttPlwhd7Cevxsh1Bz
https://twitter.com/1914Band
https://www.youtube.com/channel/UCIi5hWkPUWkWUXRN7KDKQiA

https://napalmrecords.com/deutsch/
https://x.com/NapalmRecords

středa 19. listopadu 2025

Recenze/review - GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre (2025)


GRAVE GHOUL - Gruesome and Macabre
CD 2025, Dismal Fate Records

for english please scroll down

Vzpomínám na ty krásné časy, když jsem ještě chodíval na horory do kina. Abych nemusel doma sledovat kazety na VHS, tak jsem pokaždé vzal svoji tehdejší dívku a vydali jsme se kousek za město. Původně to bylo porno kino, ale o víkendech jsme zhlédli všechny klasické filmy. Měli jsme potom strach, aby neslezla vraždící monstra z plátna a nezačala nás pronásledovat ulicemi. Míval jsem vždycky takový divný pocit a lekal se každého stínu. Když jsem potom přišel domů, poslouchal jsem klasický death metal.

Britským GRAVE GHOUL se povedlo oba tyto mé koníčky zkombinovat, opatřit masivním, surovým zvukem, stylovým obalem a donést mi je na víku od rakve. Jedná se přesně o takový ten surový, prašivý masakr v márnici, který máme mi, staří death metaloví psi tolik rádi. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v naprosté tmě. V těchto momentech vynikne síla této kapely nejvíce. 


GRAVE GHOUL mi připomínají zkušené řezníky, kteří se nebojí vyvrhnout i lidská těla. Berme prosím mé příměry s nadhledem. Ten k hororům a death metalu vždycky patřil. Líbí se mi, jak jsou skladby napsány, jak zní, jak se mi postupně dostávají pod kůži i do podvědomí. Připadám si při poslechu jako svázaný v nějaké temné kobce. Každý večer přijde on, ten s tou děsivou maskou. Šeptá mi podivná slova a pokaždé mi vyřízne kus masa z těla. Přesně takhle na mě působí i jednotlivé motivy této nahrávky. Britští gentlemani nejen, že perfektně zvládají své morbidní řemeslo, ale také přidávají něco navíc. Kus sebe samých, svého talentu pro záhrobní věci. Rád se k nahrávce vracím, oprašuji staré filmy, znovu se na ně dívám a i když jsou nedokonalé a filmovým kritikům přijdou jako z nižší kategorie, tak mají něco do sebe. Přesně jako tohle album. Jsou opravdové, uvěřitelné, reálné, autentické. Píšu to často, protože tohle jsou přesně ty věci, které mě na mrtvolné hudbě stále, i tolika letech, stále baví. Neznám nic lepšího, než si jen tak sednout,  unavený po běžném dni, nasadit sluchátka a nebo jen tak nechat reproduktory, aby mi zaplnily pokoj krví. "Gruesome and Macabre" ale určitě neocení jen milovníci starých časů, které obejme nostalgie. Troufám si tvrdit, že naživo musí tahle smečka zabíjet. Je to přesně odrůda old schoolu, kterou mám tolik rád. Zde perfektně odvedená, navíc s krvavou touhou ničit. Jste fanoušci AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Potom neváhejte ani chvilku. Víte co? Jdu se podívat na nějakou klasiku od Fulciho a potom znovu zapnu play na svém přehrávači. Mokvající, syrový, krvavý death metalový horor s autentickou atmosférou! Mrtví znovu ožívají! 

Asphyx says:

I remember those wonderful times when I used to go to the movies to watch horror films. So that I wouldn't have to watch VHS tapes at home, I would take my girlfriend at the time and we would head out of town. It used to be a porn theater, but on weekends we watched all the classic films. Afterwards, we were afraid that the murderous monsters would climb off the screen and start chasing us through the streets. I always had this strange feeling and was scared of every shadow. When I got home, I listened to classic death metal.

The British band GRAVE GHOUL managed to combine both of my hobbies, provide them with a massive, raw sound, stylish packaging, and deliver them to me on a coffin lid. It's exactly the kind of raw, mangy massacre in a morgue that we old death metal dogs love so much. I recommend listening to it very loudly and in complete darkness. That's when the power of this band shines through the most. 


GRAVE GHOUL reminds me of experienced butchers who are not afraid to gut even human bodies. Please take my analogies with a grain of salt. Horror movies and death metal have always gone hand in hand. I like how the songs are written, how they sound, how they gradually get under my skin and into my subconscious. When I listen to them, I feel like I'm tied up in some dark dungeon. Every evening, he comes, the one with the terrifying mask. He whispers strange words to me and each time cuts a piece of flesh from my body. That's exactly how the individual motifs of this recording affect me. Not only do these British gentlemen perfectly master their morbid craft, but they also add something extra. A piece of themselves, their talent for otherworldly things. I like to return to the recording, dust off old movies, watch them again, and even though they are imperfect and film critics consider them to be of a lower category, they have something about them. Just like this album. They are real, believable, realistic, authentic. I write this often because these are exactly the things that I still enjoy about death metal, even after so many years. I know of nothing better than just sitting down, tired after a normal day, putting on my headphones or just letting the speakers fill my room with blood. But "Gruesome and Macabre" will certainly not only be appreciated by lovers of the old days who are embraced by nostalgia. I dare say that this band must kill live. It's exactly the kind of old school I love so much. Perfectly executed here, with a bloody desire to destroy. Are you fans of AUTOPSY, MORTICIAN, IMPETIGO? Then don't hesitate for a moment. You know what? I'm going to watch some Fulci classics and then press play on my player again. Oozing, raw, bloody death metal horror with an authentic atmosphere! The dead are coming back to life!


tracklist:
1. The Emptying of the Graves
2. Cathedral of Tombs
3. Entombed Alive 
4. Autosarcophagy 
5. Dr. Butcher 
6. Within the Woods 
7. The Spectral Dead
8. Hungry Cadavers 
9. Drilled 
10. Shambling Eyeless Corpses 
11. A Shrine of Bones 

band:
Ryan Wills - everything


úterý 18. listopadu 2025

Recenze/review - KATAKOMBA - The Second Death (2025)


KATAKOMBA - The Second Death
CD 2025, Majestic Mountain Records

for english please scroll down

Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Tentokrát jsem nastavil směr znovu na sever. Do mého oblíbeného Švédska. Do kostí se mi pomalu dostával chlad a objevil jsem si pro sebe další z kapel, které dál táhnou káru starého prašivého old school death metalu.

KATAKOMBA jsou ze Stockholmu a přinášejí nám letos již své druhé řadové album. O tom minulém, stejnojmenném, z roku 2022, jsem také psal. Pokud máte zájem, odkaz na recenzi je dole pod dnešním článkem. Pánové volně navazují tam, kde minule přestali. Na starých severských pohřebištích. 


"The Second Death" je velmi povedeným stylovým počinem. Pokud jste měli vždycky rádi kapely typu ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, zpěváky jako Martina von Drunena nebo LG Petrova, zvuk načichlý plesnivinou a reálnou smrtí, potom jste zde správně. Podobných smeček je sice dnes na každém rohu mnoho, ale jen některým se povede u mě zažehnout pověstnou jiskru. KATAKOMBA hrají přesvědčivě, opravdově, reálně, surově, autenticky. Nevymýšlejí sice nic nového, ani nevnášejí do záhrobí progresi, ale to zde není ani účelem. Viděl bych to velmi jednoduše. Nezbývá, než si otevřít pivo a s chutí jej odložit na víko od rakve. Zapnout play a nechat HM-2 pedal, aby vám vypálil do hlavy díru. Osobně jsem velmi spokojený a rád se k novému albu vracím. Důvody se samy nabízejí. Jednak jsem na podobné hudbě vyrůstal, ale hlavně z ní cítím takový ten opravdový smradlavý odér. Tohle je syrová exhumace starého hrobu. Velmi brzo ráno, když ještě zombie nešly spát. Dohraje několik skladeb, vy otáčíte v rukou obal (Jens Olsson) a kýváte u toho spokojeně hlavou do rytmu. Užíváte si morbidně podmanivý zvuk (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) a tak nějak podvědomě víte, že sem patříte. Mezi nakloněné náhrobky, do márnice. Za mě, za starého psa, vám mohu nové album jenom doporučit. Moje kroky mě nakonec vždy zavedou do starých katakomb. Jako bych byl již dlouhé roky prokletý. Sedávám ve stínu, nasávám pach rozkládajících se těl, sleduji zástupy pozůstalých, marně hledajících včerejší den. Vzpomínky na bolest. Vždycky jsem měl rád temnou a chladnou hudbu, která má v sobě energii a tlak. Ano, potvrzuji. Jsem zde správně. Chladná a temná exhumace starého death metalového hrobu! Severská pohřebiště vydala další kruté svědectví!

Asphyx says:

My steps always lead me back to the old catacombs. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, breathing in the smell of decaying bodies, watching the crowds of mourners searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. This time, I set my course north again. To my favorite Sweden. The cold slowly crept into my bones, and I discovered another band that continues to carry the torch of old school death metal.

KATAKOMBA are from Stockholm and are bringing us their second studio album this year. I also wrote about the previous one, of the same name, from 2022. If you are interested, the link to the review is below today's article. The gentlemen freely continue where they left off last time. In the old Nordic burial grounds.


"The Second Death" is a very successful and stylish work. If you've always liked bands such as ENTOMBED, DISMEMBER, NIHILIST, ENTRAILS, INTERMENT, singers such as Martin von Drunen or LG Petrov, and a sound reeking of mold and real death, then you've come to the right place. There are many similar bands around today, but only a few manage to ignite that proverbial spark in me. KATAKOMBA play convincingly, genuinely, realistically, rawly, authentically. They don't invent anything new, nor do they bring progression to the afterlife, but that's not the point here. I would see it very simply. All that's left to do is open a beer and eagerly set it down on the coffin lid. Press play and let the HM-2 pedal blow a hole in your head. Personally, I am very satisfied and enjoy returning to the new album. The reasons are obvious. On the one hand, I grew up with similar music, but mainly I can smell that real stench coming from it. This is a raw exhumation of an old grave. Very early in the morning, when the zombies haven't gone to sleep yet. A few songs play, you turn the cover (Jens Olsson) in your hands and nod your head contentedly to the rhythm. You enjoy the morbidly captivating sound (Fabian Brodén - producer, recording, mixing, Lawrence Mackrory - mastering) and somehow subconsciously know that you belong here. Among the tilted tombstones, into the morgue. As for me, an old dog, I can only recommend the new album. My steps always lead me to the old catacombs in the end. It's as if I've been cursed for many years. I sit in the shadows, inhaling the smell of decomposing bodies, watching the crowds of bereaved, searching in vain for yesterday. Memories of pain. I've always liked dark and cold music that has energy and pressure in it. Yes, I confirm. I'm in the right place. A cold and dark exhumation of an old death metal grave! Nordic Burial Grounds has released another cruel testimony!


Recenze/review - KATAKOMBA - Katakomba (2022):

tracklist:
01. Aquelarre 
02. Atropos 
03. To Sow Dragons Teeth 
04. Amour Fou / The Second Death 
05. Mori In Absentia 
06. Asmodea 
07. Anhelo 
08. Saturn Devouring His Son / Vomitorium

pondělí 17. listopadu 2025

Recenze/review - NECROTUM - Soul Chamber Harvest (2025)


NECROTUM - Soul Chamber Harvest
CD 2025, Dan's Crypt Records

for english please scroll down

Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře víš, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Máš strach, přesto musíš vstát a jít do práce. Ohlížíš se za sebe, jestli někde neuvidíš oči plné nenávisti. Lekáš se každého stínu. Uleví se ti,  když vylezeš pod poblikávající lampu. Byla to chyba, na chvilku ztratit pozornost. Stal si se další kořistí v řadě. Obětí, která přešla na druhou stranu, do záhrobí. Jako kulisa ti k tomu hrála nová nahrávka rumunských maniaků NECROTUM. 

Již jednou jste se mohli s touto smečkou u nás na stránkách setkat. A to u příležitosti loňského alba "Defleshed Exhumation", které mě zaujalo svojí syrovostí, temnotou i old schoolovým feelingem. Novinka je jeho volným pokračováním. Neméně divoká, surová, krvavá. Až ráno půjdete tichou ulicí plnou mlhy a smogu, určitě si na tuhle desku vzpomenete. Je totiž po okraj narvaná velmi podobnou, mrtvolnou atmosférou. 


Brutalita se zde potkává s chladem. Činěno je tak odhodlaně, opravdově, uvěřitelně, autenticky. S krvavou jiskrou v oku, s touhou zabíjet hudbou. Skladby musely být napsány v chladných katakombách, někde hluboko v podzemí. Teď, vypáleny na hudební nosič, vypluly na povrch jako tělo zohaveného utopence. Oceňuji masivní, zničující zvuk (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), líbí se mi i stylový motiv na obalu (autorem je Julian Mortuus). Užívám si ale hlavně hudbu samotnou, která má v sobě cosi zvířecího, živočišného, vzteklého a nekompromisního. Riffy se mi zadírají hluboko do mozku, melodie zahnívají jako tělo prašivé mrtvoly a o vokálu netřeba diskutovat. Připomíná rozzuřenou bestii. Pokud jste fanoušci třeba takových CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, INCANTATION, potom se pohodlně usaďte, zapněte play a ztraťte se spolu s kapelou v nekonečné temnotě lidské mysli. "Soul Chamber Harvest" by rozhodně nemělo chybět ve sbírce každého opravdového fanouška reálných pohřbů do země. Rumunští tmáři jsou letos opět ve skvělé formě. Včera nalezli kousek od nás další mrtvé tělo. Vypadalo zuboženě, jako by jej napadlo nějaké divoké zvíře. Nemyslím si to, lidé v sobě mají velké množství zla, špíny, hnusu a nenávisti. Mlha a smog v ulicích. Zdánlivé ticho a klid. Jenže moc dobře vím, že se tady někde toulá bestie. Touží po čerstvé krvi, po novém mase. Mám strach, přesto musím vstát a jít do práce. Ohlížím se za sebe, jestli někde neuvidím oči plné nenávisti. Lekám se každého stínu. Poslední co vidím, tak je nicota. A slyším tohle album. Krvavý a temný death metalový rituál, který vás strhne do hlubiny! Nekompromisní a zuřivá záležitost pro všechny démony! 

Asphyx says:

Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But you know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. You are afraid, but you have to get up and go to work. You look behind you to see if you can spot eyes full of hatred. You are frightened by every shadow. You feel relieved when you reach a flickering street lamp. It was a mistake to lose your focus for a moment. You have become the next prey in line. A victim who has crossed over to the other side, to the afterlife. The new album by Romanian maniacs NECROTUM played in the background. 

You may have already encountered this pack on our website once before. It was on the occasion of last year's album "Defleshed Exhumation," which caught my attention with its rawness, darkness, and old-school feel. The new album is a loose continuation of that. It is no less wild, raw, and bloody. When you walk down a quiet street full of fog and smog in the morning, you will surely remember this album. It is filled to the brim with a very similar, corpse-like atmosphere. 


Brutality meets coldness here. It is done so resolutely, genuinely, believably, authentically. With a bloody spark in the eye, with a desire to kill with music. The songs must have been written in cold catacombs, somewhere deep underground. Now, burned onto a music carrier, they have risen to the surface like the body of a mutilated drowned man. I appreciate the massive, devastating sound (Taha "Yeehaw" Mohsin - mixing, mastering), and I also like the stylish motif on the cover (by Julian Mortuus). But most of all, I enjoy the music itself, which has something animalistic, feral, angry, and uncompromising about it. The riffs dig deep into my brain, the melodies rot like the body of a mangy corpse, and the vocals need no discussion. They resemble an enraged beast. If you are a fan of bands such as CANNIBAL CORPSE, MORTICIAN, MONSTROSITY, BRUTALITY, BROKEN HOPE, GRAVE, or INCANTATION, then sit back, press play, and lose yourself with the band in the endless darkness of the human mind. "Soul Chamber Harvest" should definitely be part of every true fan of real burials in the ground's collection. The Romanian darkies are in great shape again this year. Yesterday, they found another dead body not far from us. It looked miserable, as if it had been attacked by some wild animal. I don't think so. People have a lot of evil, filth, disgust, and hatred inside them. Fog and smog in the streets. Apparent silence and calm. But I know very well that a beast is roaming around here somewhere. It craves fresh blood, new flesh. I'm afraid, but I have to get up and go to work. I look behind me to see if I can see eyes full of hatred. I'm scared of every shadow. The last thing I see is nothingness. And I hear this album. A bloody and dark death metal ritual that will drag you into the depths! An uncompromising and furious affair for all demons!


Recenze/review - NECROTUM - Defleshed Exhumation (2024):


tracklist:
01. Reconquered Domain 
02. Condemned To Burn 
03. Locked Inside A Coffin 
04. Kingdom Of The Dead 
05. Reborn In Flames 
06. Sacrament Of Armageddon 
07. My Resurrection 
08. Fading Salvation 
09. Internal Scream 
10. Afterlife Torment



neděle 16. listopadu 2025

Report, photos, video - S.D.I., FLESHLESS - klub Parlament, Plzeň - 15. 11. 2025

 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

Jen tak si zajít na pivo, vyčistit si mozek od myšlenek běžného dne. To bylo mým cílem v sobotu odpoledne a večer. Byl jsem doma sám. Děti měly své aktivity a manželka jela za příbuznými. A jestli pak víte, co udělá chlápek v mém věku? Půjde za děvkama? Ožere se do němoty? Ale kdeže, čte si. To jsem dopadl, co? Jenže všichni stárneme a spousta mých kamarádů zlenivěla. Mladí chodí hromadně na něco úplně jiného než na metal a tak jsem byl zvědavý na návštěvnost. Pokaždé, když jdu do tohoto klubu, tak se pomalu vracím ve vzpomínkách do dob svých vysokoškolských studií, kdy jsem býval na koleji jedním z mála, kdo poslouchal metal. Bože, Satane, to je ale let. Nezbytností jsou menší rozplavby, tentokrát U Švejka u náměstí v Plzni. Těším se, už když jedu tramvají a pokec se jako vždy vydaří. 



Chodíval jsem tenkrát, na konci devadesátých let, také do klubu Parlament. Hrával se zde tvrdý rock a metal a mám s tímto místem spojeno spoustu akcí a zážitků. Je moc dobře, že se pokračuje alespoň ve sklepě. Pěkné to tu je, říkám si, když sestupuji po schodech dolů. Na boku mám stále nový foťák, se kterým se ještě učím. Minule jsem třeba na HYPNOS vyfotil málo fotek, protože jsem si blbec opilej nesundal krytku. Ale co, dneska stejně fotí každej druhej, minimálně na mobil. Ono vůbec došlo k devalvaci jak obrázků, tak psaného textu. Většině lidí stačí (a jiné to už nebude) status na jedné z mnoha sociálních sítí. Nicméně, já už to nějak doklepu postaru. Jdou na mě z té víkendové samoty, na kterou nejsem moc zvyklý, trošku chmury, ale to trvá jen chvilku. Je podzim, počasí jest sychravé, neveselé. Mě ale pořád hřeje srdce ukované ze surového železa. Když dneska někde pronesu metal, pyčo, tak se na mě všichni dívají úkosem. Pán v letech a takové řeči, řekla mi tuhle jedna paní v práci na obědě. 

Zde jsem ale mezi svými. Staré i nové tváře, uvidíme, jestli tu dnes bude někdo známý a když ne, tak metal a pivo vždycky spojovalo lidi. Pořád tomu, i když už asi trošku naivně, věřím. Klub jsem již chválil, ale musím znovu. Je vidět, že zde pracují srdcaři. Dám hodně na atmosféru, na pohodu, přišel jsem si odpočinout, poslechnout staré veterány a pročistit si hlavu. Znáte to, to je samá práce, rodina, stereotyp. Připíjím do tmy všem, kteří už nejsou mezi námi a čekám na první kapelu. 


FLESHLESS - nikdy mě nepřestane fascinovat ta proměna, kterou pánové vždycky projdou, když vylezou na pódium. V civilu byste je obejmuli a jsou samé úsměvy, ale jakmile hrábnou do strun, tak je to parta zabijáků. Hrálo se divoce, surově, brutálně. Kombinace death metalu a grindcore, jistota, za roky vybroušená prezentace, která ale zároveň působila přirozeně. Přiznávám, souhlasím se všemi body obhajoby, mám pro tuhle smečku slabost. Opět to bylo nahrubo nasekané, pitevně zvrácené, morbidně poetické a hlavně, totálně zničující. Dámy a pánové, byl jsem navýsost spokojen. Mozek mi sice málem vyskočil z hlavy a vnitřnosti  málem vytekly na podlahu, ale bylo to jako vždy totálně zabijácké! Amen!





I never cease to be fascinated by the transformation that these gentlemen always undergo when they climb onto the stage. In civilian life, you would hug them and they are all smiles, but as soon as they strum their strings, they become a bunch of killers. They played wildly, rawly, brutally. A combination of death metal and grindcore, confidence, a presentation honed over the years, but at the same time natural. I admit, I agree with all the points of defense, I have a soft spot for this pack. Once again, it was roughly chopped, autopsy-like, morbidly poetic, and above all, totally devastating. Ladies and gentlemen, I was extremely satisfied. My brain almost jumped out of my head and my insides almost spilled out onto the floor, but as always, it was totally killer! Amen!


S.D.I. - Reinhard Kruse by s klidem mohl i dnes vyhrát cenu jednoho z nejsympatičtějších a nejvysmátějších aktérů metalové scény. Kapela se před lety vrátila a bývá u nás v Čechách poměrně častým hostem. Nedivím se, pamatuji dobu, kdy jsme řvávali jejich skladby cestou z hospody. A nebývalo nás rozhodně málo. V Plzni pánové odvedli skvělou práci. Chtěná nostalgie po starých dobrých časech, kterých jsem byl součástí, samozřejmě zafungovala ve velké míře. Ale i tak, vystoupení mělo drive, potřebnou energii, takový ten fuck off efekt, který jsem měl na těchto šílencích vždycky tolik rád. Možná bych dokonce řekl, že na mě hudba fungovala v malém klubu více, než na velkém pódiu. Ostré riffy a notoricky známé melodie zněly jako božský (ďábelský) chór. Na téhle smečce jsem vyrostl a navždy bude patřit ke zlatému fondu mé diskografie. Připadal jsem si zase jednou jako by mi bylo šestnáct. Kurva brácho, bylo to opět skvělý, díky moc za to! 







Reinhard Kruse could easily win the award for one of the most likable and cheerful figures on the metal scene today. The band returned years ago and is a relatively frequent guest here in the Czech Republic. I'm not surprised, as I remember the days when we used to sing their songs on the way home from the pub. And there were definitely a lot of us. The guys did a great job in Pilsen. The desired nostalgia for the good old days, which I was a part of, obviously worked to a large extent. But even so, the performance had drive, the necessary energy, that fuck-off effect that I always loved so much about these madmen. I would even say that the music worked better for me in a small club than on a big stage. The sharp riffs and notorious melodies sounded like a divine (devilish) choir. I grew up on this pack and it will forever belong to the golden fund of my discography. Once again, I felt like I was sixteen. Fuck, bro, it was great again, thanks a lot for that! 

Organizace v pořádku, zvuk a pivo také. Klub byl zcela zaplněn. 

Původně jsem si chtěl jen tak vyrazit, popít si, odpočinout, vyčistit hlavu. Všechno se mi povedlo a ještě jsem si odnášel, jako bonus navíc, krásný hudební zážitek. Parádní a osvěžující bylo, že jsem nemusel nikam cestovat, táhnout se jak smrad před půl republiky. Tohle je pro mě underground, zde jsem cítil takovou tu pradávnou sílu a sounáležitost. Přemýšlím o tom, když jdu domů. Osprchuji se, natáhnu na záda a chvíli si přehrávám v hlavě všechno, co jsem zažil. Kdo nebyl, může jen litovat a kdo ano, tak určitě má slova potvrdí. Bylo to moc fajn, do svého imaginárního archívu jsem si uložil další sérii vzpomínek, které budu vytahovat opravdu rád. Moc vám děkuji za pozornost, za těch pár milých slov, co jste se mnou prohodili a budu se těšit příště. Megamosh!

about S.D.I. on DEADLY STORM ZINE:









Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine