DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 22. dubna 2026

Recenze/review - HEBEPHRENIQUE - Decathexis (2026)


HEBEPHRENIQUE - Decathexis
CD 2026, Apocalyptic Witchcraft Recordings

for english please scroll down

Jako jedovatý had, který se nejdříve plazí u tvých nohou, potom tě postupně uhrane, aby tě nakonec uštknul a ty si zemřel v šíleně bolestivých křečích. Jako jedovatý břečťan, který se jednou omotá kolem tvé rakve. Jako krvavá mlha, která se vznáší nad řekou smrti. Jako démoni, kteří se stále usmívají ve stínu a čekají na jakékoliv tvoje zaváhání. Vznešená, neklidná, záhadná, magická a naprosto uhrančivá je nálada na novém albu australských black death metalistů HEBEPHRENIQUE. Jedná se o moje vůbec první setkání s kapelou a musím rovnou napsat, že u mě došlo ke vzájemnému přenosu podivných pochmurných emocí.

Je to svým způsobem zvláštní hudba, disonantní, se spoustou drásavých ploch, tajemných pasáží, s náladami, které vás nenechají na pochybách. Nějak takhle si představuji přesně záhrobí, onen svět. Potkávám duše zemřelých, nasávám plesnivý pach smrti. Byli jste někdy v podzemních chodbách pod vaším městem? A víte o tom, že tam žijí tvorové, kteří ke svému životu nepotřebují světlo? Našlapujte tiše, opatrně a nechte hudbu, aby vás obejmula jako pevné, mrazivé pavučiny. 


Když budete nové album "Decathexis" poslouchat, tak si určitě vzpomenete na tvorbu kapel jako MAYHEM, DEATHSPELL OMEGA, GORGUTS, ANAAL NATHRAKH, MORBID ANGEL. Australané ale také přidávají do tohoto stylu spoustu svých vlastních nápadů, invence. Novinka je zpočátku poměrně těžká k poslechu, vyžaduje čas, klid a spoustu společných setkání. Mnohé to možná odradí, ale když vydržíte, tak budete odměněni opravdu silným zážitkem. Chce to jen plné soustředění a tu správnou náladu. Alespoň tak vnímám nahrávku já. Pochválit musím velmi dobře čitelný, chladný, podmanivý a naléhavý zvuk (mixed by Brendan Auld (Idle Ruin, Malignant Aura, Resin Tomb) and mastered by the in-demand Brad Boatwright (Corrosion Of Conformity, Devourment, Obituary)). Mrtvola na obalu potom dodává všemu na ještě větší uvěřitelnosti. Osobně na sebe nechávám hudbu jen tak působit a nechávám jí, aby mě přesvědčila. HEBEPHRENIQUE do mě zasekli svůj dráp, dostali se mi postupně do žil i do podvědomí. Připadám si pokaždé spíš jako na nějakém starém, mýtické, krvavém rituálu. Bývá to pro mě silný zážitek, nebál bych se napsat osobní. Kývám se spokojeně do rytmu, jako na nějakou mantru ze záhrobí, opakuji další a další poslech a dostávám se do zvláštního rauše. Došlo ke vzájemnému přenosu emocí, což je pro mě důkazem, potvrzením, že se jedná o velmi dobrou desku. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, než psát slova, která nikdy nedokáží přesně popsat přesně celkový zážitek. Jako jedovatý had, který se nejdříve plazí u tvých nohou, potom tě postupně uhrane, aby tě nakonec uštknul a ty si zemřel v šíleně bolestivých křečích. Jako jedovatý břečťan, který se jednou omotá kolem tvé rakve. Jako krvavá mlha, která se vznáší nad řekou smrti. Jako démoni, kteří se stále usmívají ve stínu a čekají na tvoje jakékoliv zaváhání. Tak vnímám novinku já, amen. Neklidný, drásavý, uhrančivý, disonantní black death metal, který se pro vás stane obřadem pro přechod na onen svět!


Asphyx says:

Like a venomous snake that first slithers at your feet, then gradually bewitches you, only to finally strike and kill you in excruciatingly painful convulsions. Like poison ivy that will one day wrap itself around your coffin. Like a bloody mist hovering over the river of death. Like demons who keep smiling in the shadows, waiting for any hesitation on your part. Sublime, restless, mysterious, magical, and utterly mesmerizing is the mood on the new album by Australian black death metal band HEBEPHRENIQUE. This is my very first encounter with the band, and I must say right away that a mutual exchange of strange, gloomy emotions has taken place between us.

It’s a strange kind of music, dissonant, with plenty of jarring passages, mysterious sections, and moods that leave you in no doubt. This is exactly how I imagine the afterlife, the other world. I encounter the souls of the dead, inhaling the musty stench of death. Have you ever been in the underground tunnels beneath your city? And did you know that creatures live there who don’t need light to survive? Tread softly, carefully, and let the music envelop you like a solid, icy web. 


When you listen to the new album "Decathexis", you'll definitely be reminded of bands like MAYHEM, DEATHSPELL OMEGA, GORGUTS, ANAAL NATHRAKH, and MORBID ANGEL. But the Australians also bring a lot of their own ideas and creativity to this style. The new album is initially quite difficult to listen to; it requires time, peace and quiet, and plenty of repeated listens. This may put some people off, but if you stick with it, you’ll be rewarded with a truly powerful experience. It just takes full concentration and the right mood. At least, that’s how I perceive the recording. I must praise the very clear, cold, captivating, and urgent sound (mixed by Brendan Auld (Idle Ruin, Malignant Aura, Resin Tomb) and mastered by the in-demand Brad Boatwright (Corrosion Of Conformity, Devourment, Obituary)). The corpse on the cover then adds even more credibility to the whole thing. Personally, I just let the music work its magic on me and let it convince me. HEBEPHRENIQUE sank their claws into me, gradually seeping into my veins and my subconscious. I always feel more like I’m at some ancient, mythical, bloody ritual. It’s usually a powerful experience for me I wouldn’t hesitate to call it personal. I sway contentedly to the beat, as if to some mantra from beyond the grave, listening to it over and over again until I enter a strange trance. There’s been a mutual exchange of emotions, which for me is proof, confirmation, that this is a very good album. Here more than anywhere else, it’s better to listen than to write words that can never accurately describe the overall experience. Like a venomous snake that first slithers at your feet, then gradually bewitches you, only to finally strike and leave you dying in excruciatingly painful convulsions. Like poisonous ivy that will one day wrap itself around your coffin. Like a bloody mist hovering over the river of death. Like demons who keep smiling in the shadows, waiting for any hesitation on your part. That’s how I perceive this new release, amen. Restless, harrowing, mesmerizing, dissonant black death metal that will become a rite of passage to the afterlife for you!


tracklist:
1. Stasis 
2. Visions of Magdalene 
3. I, Adverse
4. Ascent to Derilation 
5. Argumentum Ad Baculum 
6. To Inflict and Nurture 
7. Decathexis 

Line-up:
Jack Greenhill - Guitars, Bass, Keyboards
Kris Wolf - Vocals
Leo Graae - Drums




pondělí 20. dubna 2026

Recenze/review - SKAPHOS - The Descent (2026)


SKAPHOS - The Descent
CD 2026, Les Acteurs de l'Ombre Productions

for english please scroll down

Když mi loni přišlo na recenzi album "Cult of Uzura", přiznám se, že jsem toho příliš nečekal. Nakonec se nahrávka stala mým velmi častým hostem v přehrávači. Usínal jsem s perfektně napsaným black death metalem. Vnímal jsem jednotlivé nuance, lehkou disonanci, užíval jsem si téma mého oblíbeného H.P. Lovercrafta. Když jsem potom nedávno někde četl, že kapela přichází s novinkou, měl jsem velkou radost. Jenže ona to úplně novinka není. Jedná se o přepsané a znovu nahrané skladby z "Bathyscaphe" (2020) a "Thooï" (2022).

Nakonec to ale vůbec nevadí. Pokud si totiž poslechnete původní verze a pak i ty nové a porovnáte je, tak si budete hudbu těchto tmářů užívat, jako by byla úplně nová. Alespoň tak vnímám novinku "The Descent" já, starý metalový pes, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. Je pro mě velmi příjemné si jen tak sednout, zapnout play a nechat hudbu, aby mě doslova vtáhla do země příšer, naprosté tmy a zla, které číhá ve stínu. 


Základem je zde pochmurná, naprosto černá a chladná atmosféra, která mí připomíná krvavou mlhu, kterou můžete někdy spatřit na hřbitovech. Jakoby mrtví žalovali, trápili se. Ze tmy vystupují ostré riffy, naléhavé melodie, drásavý vokál, surové údery bicích. To vše zabalené do masivního a dobře čitelného zvuku (Nerfaath - mixing, Thibault Chaumont - mastering, s mistrovským motivem na obalu, pod kterým je podepsán Paolo Girardi. Zkrátka a dobře, co se týká formálních věcí, jako je produkce a celkové provedení, je vše v naprostém pořádku a nic mi nebrání v tom, abych si užil hudbu samotnou. Jedná se o album, které chce rozhodně čas, nejlépe tmu, chlad a plné soustředění. Některé motivy a nuance totiž vylezou na povrch až po nějaké době. Když ale budete trpěliví a dáte téhle skvělé smečce šanci, budete odměněni opravdu silným zážitkem. Poslech potom pro vás bude spíše obřadem, než jen obyčejnou hudbou. "The Descent" je nahrávkou, která je plná silných momentů, zajímavých zvratů, je napsána s elegancí a zkušenostmi, s jasnými vizemi. Kdyby ještě žil H.P. Lovercraft, tak by stál ve stínu a souhlasně kýval hlavou. Vydáno je na vinylu, CD a digitálně. Myslím si, že tahle smečka by neměla chybět ve sbírce nikoho, kdo poslouchá kapely jako BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, IMMOLATION, THE GREAT OLD ONES, SEPULCHRAL CURSE, AKHLYS. Jedná se o velmi promyšlenou, dobře napsanou muziku, která se bude líbit všem nemrtvým, prokletým i démonům. Temný a chladný black death metal s podmanivě krvavou atmosférou! Zemřete v bažinách zapomnění! 


Asphyx says:

When I received the album "Cult of Uzura" for review last year, I have to admit I didn’t expect much. In the end, the record became a frequent guest in my player. I’d fall asleep to perfectly crafted black death metal. I’d pick up on the subtle nuances, the slight dissonance, and I’d enjoy the themes inspired by my favorite author, H.P. Lovecraft. So when I recently read somewhere that the band was releasing a new album, I was thrilled. But it’s not exactly a brand-new release. These are reworked and re-recorded tracks from "Bathyscaphe" (2020) and "Thooï" (2022).

In the end, though, it doesn’t matter at all. Because if you listen to the original versions and then the new ones and compare them, you’ll enjoy this band’s music as if it were brand new. At least that’s how I, an old metal dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, perceive the new release “The Descent”. It’s very pleasant for me to just sit down, hit play, and let the music literally pull me into a land of monsters, utter darkness, and the evil lurking in the shadows. 


The foundation here is a gloomy, utterly dark, and cold atmosphere that reminds me of the blood-red mist you sometimes see in cemeteries. It’s as if the dead are lamenting, tormented. Emerging from the darkness are sharp riffs, urgent melodies, harrowing vocals, and raw drum beats. All of this is wrapped in a massive and clear sound (Nerfaath - mixing, Thibault Chaumont - mastering, with a masterful cover art signed by Paolo Girardi). In short, as far as formal aspects like production and overall execution go, everything is in perfect order, and nothing stands in my way of enjoying the music itself. This is an album that definitely demands time preferably darkness, cold, and full concentration. Some motifs and nuances only come to the surface after a while. But if you’re patient and give this great band a chance, you’ll be rewarded with a truly powerful experience. Listening to this will feel more like a ritual than just ordinary music. "The Descent" is a recording full of powerful moments and intriguing twists, written with elegance and experience, and driven by a clear vision. If H.P. Lovecraft were still alive, he’d be standing in the shadows, nodding his head in approval. It is released on vinyl, CD, and digitally. I think this album should be a must-have in the collection of anyone who listens to bands like BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, IMMOLATION, THE GREAT OLD ONES, SEPULCHRAL CURSE, and AKHLYS. This is very well-thought-out, well-written music that will appeal to all the undead, the damned, and the demons. Dark and cold black death metal with a captivatingly bloody atmosphere! Die in the swamps of oblivion!


Recenze/review - SKAPHOS - Cult of Uzura (2025):


Tracklist:
01. Nese Ende 
02. Okean 
03. Mireborn 
04. Ube 
05. The Descent 
06. Horror Squid 
07. The Brine Seal 
08. Mariana Tomb

čtvrtek 16. dubna 2026

Recenze/review - BAALBERITH - We Are the Infernal (2026)


BAALBERITH - We Are the Infernal
CD, cassette 2026, UKEM Records

for english please scroll down

Po zádech mi přejel mráz. Nemohl jsem se hýbat. Byl jsem jako prokletý, uhranutý, jako by mě obejmuly pevné pavučiny samotné smrti. Moc na podobné věci nevěřím, jsem spíše skeptik, ale mlhavé ráno na hřbitově se pro mě stalo podivným, děsivým zážitkem. Slyšel jsem šepot nemrtvých, vnímal jsem celým svým tělem, že se děje něco podivného, něco, co není z tohoto světa. Určitě to znáte, ten pocit, když se ocitnete na místech, kde se stalo něco zlého. 

Úplně stejným způsobem jsem začal vnímat a poslouchat nové album britských black death metalistů BAALBERITH. Tahle kapela má své kořeny v devadesátých letech (ještě pod jménem Black Death), konkrétně v roce 1991. Potom na nějakou dobu přerušila svojí činnost, aby se v roce 2006 vrátila silnější než kdy dřív. Schválně, zkuste si jejich tvorbu poslechnou a myslím si, že budete prokleti stejně jako já. Nové album "We Are the Infernal" bylo vydáno už loni v říjnu a letos bylo CD doplněno o kazetu. Ta se ke mě poměrně složitým způsobem dostala a já se s vámi teď podělím o několik svých postřehů. 


U mě vždycky záleží na tom, jak mě hudba osloví. Jsem starý pes, který poslouchá black a death metal hlavně srdcem. Dám hodně na atmosféru, na to, aby mě album drásalo, bolelo, abych nechal svoji fantazii, aby létala kolem, jako můra kolem ohně. BAALBERITH dokáží být suroví, ostří, divocí a nespoutaní, ale také nezapomínají na chlad a temnotu. Mám při společných setkáních opravdu pocit, že jsem se ocitl na nějakém starodávném, krvavém rituálu pro vyvolávání sil, které nás děsí. Britové mají své, nebál bych se napsat originální, přístupy a styl. Čerpají sice se starých archívů, ale dělají to elegantně, s vlastními nápady a invencí. Z povedený považuji zvuk, který je náležitě ostrý, chladný a dobře čitelný. O motivu na obalu také netřeba diskutovat, krásně doplňuje hudbu. Představy o tom, jak vypadá peklo se po staletí různí. Osobně se přikláním k názoru, že je máme, stejně jako zlo a temnotu, všichni v sobě. Pokud potom existuje hudba, která můj názor jasně a přesně definuje, tak je to právě album "We Are the Infernal". Pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, tak sestupuji pomalu dolů, do sklepa. Po stěnách stéká hnis a pod nohami mi křupou kosti těch, kteří nedošli svého cíle. Zavírám za sebou rezavou bránu a za zvuků téhle nahrávky vstupuji dovnitř, do nekonečné říše stínů. Potkávám své vlastní démony, rozmlouvám s nemrtvými. Najednou i já, který na podobné věci nevěřím, zažívám věci, o kterých se nemluví. Tímto album můžete zaplatit převozníkovi přes řeku Styx. Můžete ji pustit Kerberovi, který stejně jako já, hlídá dlouhé roky vstup do podsvětí. Poslouchejte nahlas a v naprosté tmě! Temný a chladný, prokletý, zkaženou prokletou krví nasáklý black death metal, který vás převede do nekonečné říše stínů!


Asphyx says:

A chill ran down my spine. I couldn’t move. I felt as if I were cursed, bewitched, as if I were enveloped in the tight web of death itself. I don’t really believe in such things—I’m more of a skeptic—but that misty morning in the cemetery turned into a strange, terrifying experience for me. I heard the whispers of the undead; I sensed with my whole body that something strange was happening, something not of this world. You surely know that feeling when you find yourself in places where something evil has happened. 

I began to perceive and listen to the new album by the British black death metal band BAALBERITH in exactly the same way. This band has its roots in the 1990s (back then under the name Black Death), specifically in 1991. They then went on hiatus for a while, only to return in 2006 stronger than ever. Go ahead, give their music a listen, and I think you’ll be cursed just like me. The new album "We Are the Infernal" was released last October, and this year the CD was supplemented with a cassette. It took a rather complicated journey to reach me, and I’d now like to share a few of my observations with you.


For me, it always comes down to how the music speaks to me. I’m an old hand who listens to black and death metal mainly with my heart. I place a lot of importance on the atmosphere—on an album tearing at me, hurting me - so that I can let my imagination fly around like a moth around a flame. BAALBERITH can be raw, sharp, wild, and unbridled, but they also don’t forget the cold and the darkness. During our get-togethers, I really feel like I’ve found myself at some ancient, bloody ritual to summon the forces that terrify us. The British have their own—I wouldn’t hesitate to call it original - approaches and style. While they draw from old archives, they do so elegantly, with their own ideas and ingenuity. I consider the sound to be well-executed; it’s appropriately sharp, cold, and clear. There’s no need to discuss the cover art either; it beautifully complements the music. Ideas about what hell looks like have varied over the centuries. Personally, I lean toward the view that we all have it within us, just like evil and darkness. If there is music that clearly and precisely defines my view, it is the album “We Are the Infernal”. Every time I press play on my player, I slowly descend into the basement. Pus runs down the walls, and the bones of those who never reached their destination crunch beneath my feet. I close the rusty gate behind me and, to the sounds of this recording, step inside - into an endless realm of shadows. I encounter my own demons, converse with the undead. Suddenly, even I, who don’t believe in such things, experience things that are not spoken of. With this album, you can pay the ferryman across the River Styx. You can play it for Cerberus, who, like me, has guarded the entrance to the underworld for many years. Listen to it loud and in complete darkness! Dark and cold, cursed, black death metal soaked in rotten, cursed blood, which will transport you to the endless realm of shadows!


Tracklist:
1. Gates of Cruelty 
2. Let Them Die 
3. Interlude #1
4. Condemned to Lust for the Dead 
5. Trampled Into Defeat 
6. Baalberith 
7. Interlude #2 
8. We Are The Infernal 
9. Virus Inside 
10. Bearing the Cross 
11. Galled By Flies 
12. The Final Redemption 

band:
Razakel -  Vocals
Byleth - Guitars
Mykkot - Drums
Spindley - (R.I.P. 2025) Bass

středa 15. dubna 2026

Info - Husman Fest 2026 hlásí kompletní soupisku!

HUSMAN FEST 9 OZNAMUJE KOMPLETNÍ LINE-UP

Husman Fest oznamuje kompletní soupisku pro rok 2026. Do Tachova opět míří vytříbená sestava kapel, které reprezentují deathmetalovou klasiku i modernu. Letošními headlinery jsou švýcarští mistři extrémního metalu STORTREGN. Po jejich boku se mimo jiné představí slovenští emisaři temnoty DOOMAS, death-thrashoví matadoři NAHUM a chybět nebudou ani domácí NEUROTIC MACHINERY. Všichni milovníci extrémního metalu mají sraz v Tachově 18. července!

STORTREGN jsou považováni za jednu z nejlepších moderních tech-death/meloblack kapel současnosti. Nikdy se nebáli experimentovat, zároveň však nikdy neztratili smysl pro silnou kompozici. Jasným důkazem tohoto tvrzení je jejich zatím poslední studiový počin "Finitude" (2023). Deska je plná temného, atmosférického, technického death/black metalu, kterému však nechybí odpovídající dávka melodických a progresivních ploch. Skupina již mnohokrát dokázala, že svůj zvuk dokáže naplno předvést i v živé podobě, což jí otevřelo dveře na mnohé evropské festivaly – s výjimkou těch českých. To se ale letos změní! Je nám velikou ctí, že česká festivalová open-air premiéra STORTREGN se uskuteční právě u nás na Husman Festu! Všichni milovníci kapel jako Dissection, The Black Dahlia Murder či raných Opeth – tohle si přijďte vychutnat s námi!

Slovenští DOOMAS přivezou perfektně vyváženou kombinaci death a doom metalu, ve které narazíte na atmosférické blackmetalové prvky. DOOMAS na posledních deskách prozkoumávají nejtemnější hlubiny mysteriózního světa H. P. Lovecrafta, takže o zlověstná poselství nebude letos na Husmanu nouze.

Příznivci deathové klasiky se mohou těšit na ostravské death-thrashové harcovníky NAHUM, populární blackened-deathové válečníky PURNAMA, rakouský death-doomový parní válec SLOOW, pražské úderné komando KOLOSS a pardubické ranaře KLAN.

Deathovou modernu i letos zastoupí domácí NEUROTIC MACHINERY. Zdaleka to ale není vše! Svěží deathovou vizi přiveze i brněnský tandem VANGUARD a ARCH OF HELL. Do metalcorových vod se pak ponoříme ve společnosti mladé a slibné formace ECHO THEORY a svůj melodicky pojatý metalcore přivezou také němečtí RIVERS COLLIDE.

Kromě dvanácti pečlivě vybraných kapel se návštěvníci mohou těšit i na další tradiční atributy Husman Festu, mezi něž patří přátelská atmosféra, profi zvuk, krásné festivalové prostředí a dobré jídlo a pití.

Veškeré aktuální dění sledujte na oficiálním Facebooku.

Těšíme se na vás & Husman s vámi!

Odkazy:

https://www.facebook.com/HusmanFest

https://www.facebook.com/events/3869415190023148

---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 12. dubna 2026

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026)


TOWERING - The Oblation of Man
CD 2026, Dolorem Records

for english please scroll down

Když jsem se probudil uprostřed noci, tak bylo nebe nebývale temné. Hvězdy nebyly skoro vidět a měsíc měl barvu krve. V ulicích se objevily přízraky toužící po čerstvém mase. Nejdříve jsem si myslel, že je to jenom hnusná noční můra, která přišla na návštěvu, ale po chvilce jsem věděl, že je konec. Apokalypsa, o které staří mluvili již několik let, se stala krutou skutečností. Lidé umírali po stovkách, po tisících a země byla pokryta jejich mrtvolami. Člověk se stal člověku vlkem.

Podobné dystopické vize mě napadají při poslechu druhého dlouhohrajícího alba francouzských tmářů TOWERING pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači. Dívám se na černé nebe a přemýšlím, kdy nastane konec, úplný konec. Kolem mě létají chladné, ostré a disonantní melodie a v kostech se mi usadil mráz. Svět je zahalen do špinavé mlhy. 


Jakoby se do mě zabodávaly ostré hřeby. Hudba mě drásá, bolí, pálí a zároveň chladí. Francouzi mají svůj jasný rukopis. Volně se inspirovali u kapel typu ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN a udělali to velmi elegantně a zkušeně. Vlivy zmiňovaných smeček jsou sice patrné a zřetelné, ale pánové do skladeb vložili i velkou porci vlastních nápadů a invence. Za velmi povedený, masivní, ostrý a velmi dobře čitelný, považuji zvuk (Eloi Nicod at Craftline Studio (The Scalar Process)). Dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti, opravdovosti a autenticitě. Motiv na obalu (Leoncio Harmr) ve mě evokuje spoustu představ, které jsem napsal v úvodu dnešní recenze. Zpočátku vám možná budou připadat nové skladby nepřístupné, zahalené do složitosti a v některých momentech pro vás budou i nepříjemné. Není to také album na první poslech. Chce čas, vyžaduje plné soustředění a i určitou dávku trpělivosti. Když ale vydržíte, začnete po nějaké době rozkrývat jednotlivé vrstvy, zajímavé momenty, pasáže, které po sobě zanechávají hlubokou krvavou stopu. Osobně jsem potřeboval klid, tichou místnost a otevřené okno nad pulsujícím městem. Hudba vynikla opravdu nejvíce v hluboké noci. To potom na mě měla až magický účinek. O "The Oblation of Man" lze s jistotou napsat, že bude jednou znít éterem, až se budete procházet po spálené zemi. Netuším, kdy ten okamžik přijde, ale každým dalším rokem víc souhlasím se starými spisovateli sci-fi, kteří nám náš současný stav světa předpovídali. Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!


Asphyx says:

When I woke up in the middle of the night, the sky was unusually dark. The stars were barely visible, and the moon was the color of blood. Ghosts craving fresh flesh appeared in the streets. At first, I thought it was just a horrible nightmare that had come to visit, but after a moment, I knew it was the end. The apocalypse that the elders had been talking about for years had become a cruel reality. People were dying by the hundreds, by the thousands, and the land was covered with their corpses. Man had become a wolf to man.

Similar dystopian visions come to mind whenever I listen to the second full-length album by the French dark metal band TOWERING, every time I press play on my player. I look up at the black sky and wonder when the end will come the absolute end. Cold, sharp, and dissonant melodies fly around me, and a chill settles in my bones. The world is shrouded in a dirty fog. 


It’s as if sharp spikes were piercing me. The music tears at me, hurts me, burns me, and chills me all at once. The French band has a distinct style. They drew loose inspiration from bands like ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN, and they’ve done so with great elegance and skill. While the influences of these bands are evident and distinct, the guys have also infused the songs with a generous dose of their own ideas and creativity. I consider the sound (Eloi Nicod at Craftline Studio (The Scalar Process)) to be very well-executed, massive, sharp, and very clear. It lends the recording even greater believability, sincerity, and authenticity. The cover art (Leoncio Harmr) evokes in me many of the ideas I wrote about in the introduction to today’s review. At first, the new songs may seem inaccessible to you, shrouded in complexity, and at times even unpleasant. This is not an album for a first listen. It takes time, requires full concentration, and even a certain amount of patience. But if you stick with it, after a while you’ll begin to uncover individual layers, interesting moments, and passages that leave a deep, bloody trail in their wake. Personally, I needed peace and quiet, a silent room, and an open window overlooking the pulsating city. The music truly shone brightest in the dead of night. That’s when it had an almost magical effect on me. One thing we can say for certain about "The Oblation of Man" is that it will one day echo through the ether as you walk across scorched earth. I have no idea when that moment will come, but with each passing year, I find myself agreeing more and more with the old sci-fi writers who predicted our current state of the world. A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Tracklist:
01. Asceticism 
02. To Die Once And Emerge 
03. Shattering Individuality 
04. The Devouring Presence 
05. Herald Of The Black Sun 
06. Embraced Atonement

band:
Vocals, Lead Guitars / T. J. S.
Guitars / Christnacht
Bass / Arboria
Drums / Mortem

sobota 11. dubna 2026

Interview - RELIC - Devilish, raw, dark black death metal that reeks of sulfur!


Interview with black death metal band from Milwaukee - RELIC.

Answered Kevin Forsythe, thank you!


Ave RELIC! Greetings from the underground, from Milwaukee. How’s it going over there? I have to tell you one thing up front. When I got your email saying you were starting a new band, I’d just broken my leg about two weeks earlier. It hurt like hell, my bone was burning, and I was pretty pissed off. I needed to get that anger out of my head somehow. I put on your new album “Crown of Flies” in my headphones, stared at the ceiling, and before long I had to fight the urge to punch the wall! It’s a great record devilish, wild exactly the kind of death metal that runs through my veins. How did you guys get together? Please walk us through the history of RELIC.

Kevin Forsythe: Things are good here in Milwaukee! Oh man sorry to hear about your leg that sounds horrible. I hope that you heal up fast without any complications. Alex, Jeff and I have been doing bands together for almost 15 years so we are long time friends. About a year ago we wanted to do a more Death Metal focused band. Something more mid 90’s Midwest Death Metal inspired. I wanted to go back to my roots. We jammed a few ideas and in a short amount of time we came up with a few songs. We liked the direction so we continued to build on that.


“Crown of Flies” is truly a work straight from hell. Each of you, as musicians, has a lot of great albums under your belt; you’re veterans of the scene. But you’re also all strong personalities. How did the new album come together? Who had the final say? Did you argue, for example? I’m interested in the actual process of creating new songs…

KF: We really write as a band. When coming up with riff ideas or arrangements it can be anyone. We kind of have two different ways of putting the songs together. Vinny or I will come up with a riff or two away from rehearsal and bring it to the band to see if anyone likes it. If yes then we finish the song as a band everyone will have ideas and input. The other way is improvising things during warm up. I come up with my best stuff off the top of my head just winging it so to speak. Alex will be on the drums warming up and I will just play whatever comes to mind and somehow we will click on something. If it seems like a solid foundation we will finish the song again as a band with input from everyone.

It’s always been about the sound, and you’ve come up with death metal that has that old, raw energy. You can feel a lot of pressure in the songs, but everything also feels primal, animalistic. It reminds me of a lot of recordings from the nineties (sure, DEICIDE, ANGELCORPSE). Was that the goal? How and where did you record, how did you want to sound, and who handled the mastering and mixing?

KF: Yes, that was our goal exactly. I started playing in bands in the early 90’s and I wanted to bring the Midwest 90’s Death Metal sound back into the music. We record the drums live as a band but the other instruments are isolated so they don't bleed into the drum tracks. Once we have the drums down I will go in and track the guitars. Then Jeff will put the vocals on over the music that is 90% done. Sometimes we will have an idea to put a part in a song or take a part out after the vocals are done so it's a group effort. Mix wise this time we wanted to be loud and kind of beat the shit out of the listener. I wasn’t as concerned about making sure everything was balanced perfectly or making sure you could hear every note perfectly. We wanted to have the listener feel like they just got beat down haha.


They say that the cover sells the album. There’s a motif on “Crown of Flies” that really caught my eye. It features a figure with a shattered head, with bloody shreds where the face should be. It’s a very interesting piece of art, and I think it fits your music perfectly. Who created it? How exactly does it relate to your music?

KF: Jeff had the idea of a crown soaked in gore being held up as an offering. The artist Sant V. Schreiber (Instagram: sannosferatu) we had worked with in the past. We gave him the general idea and he ran with that. His detail and color concepts are what catches my eye. We were very satisfied with the results. As far as how it relates to the music I think his style mixes with our sound very well. It's dirty and grim yet detailed and rich with atmosphere.

Whenever I hear a new recording, I always try to focus on the lyrics as well. What are the lyrics on “Crown of Flies” about? Who wrote them, and where did they draw inspiration from? Was it books, life? Or movies?

KF: Jeff writes almost all the lyrics and comes up with the lyrical concepts. Some of us will come up with lyric ideas and send them to him but ultimately Jeff has final say on what makes it. We will work as a band when placing the lyrics over the music from time to time. Inspiration wise can be anything from movies or just real life in general.


I really love that ancient rawness and intensity in your music. Every time I hit play, I feel like the album is going to sweep me off the face of the earth. But everyone had to start somewhere; that journey was surely complex and demanding. Who was your role model way back when? How did you get into music in the first place? What was the first band you saw live? And when did you first stand on stage?

KF: I’m a little older than the rest of the guys (one of the reasons the name Relic fits so well for this haha) and I love 80’s rock / metal. That is what I grew up on and saw on MTV all the time. This led me to discovering bands like Metallica. That opened the door to the Bay Area Thrash scene. I was 100% captivated by that scene and loved everything that came out of it. Not too long after the early Death Metal scene started up and all the Thrash bands went from Eb or D tuning to around 1990 everyone dropped to C or B. It was a great time to be in the thick of it and witness the change to Death Metal. First metal band I saw live was Metallica. It blew my mind how many other Death Metal fans were in the audience. I really didn't know anyone else that liked it and I assumed I was on my own. When I saw Obituary, Grave, and Morbid Angel shirts all over I was like cool more people to talk to and find out what bands are out there. I wanted to be apart of the Death Metal scene to me it was the new exciting thing. First official gig I did was in High School. I formed a band with some friends from school and we mostly played for friends at our rehearsal space. We knew some other bands from the surrounding area and we all put our heads together to put the show on. Was a very exciting time, some of the bands had members that went on to do great things. Was great time!

Years ago, I wrote a review of your band EMBLAZONED. But they’re not the only band from Milwaukee and Wisconsin that’s been making waves in recent years. I don’t know how you see it, but lately it seems to me that your scene is really thriving when it comes to extreme metal. How do you perceive your scene, the bands, promoters, and labels? Where would you take me to a concert? I like smaller clubs with good beer, sound, and pretty girls 😊)…

KF: The Milwaukee area metal scene has had its ups and downs over the years. Right now we have a lot of great bands. We have been getting a lot of great underground or DIY shows. We have a few venues in town now that support this so we are very lucky to have that working for us. I like playing in smaller bars and clubs because the energy in a smaller space is more captivating. Big shows with a lot of people are great too but you make friends with the audience when it's smaller. That is what I like the most when playing live is meeting others and making friends. You can have totally different upbringings, jobs / professions, economic or political beliefs, or whatever else divides people out there. But, when you come to the show we all have one thing in common that brings us together. The music and that is what keeps me going.

Bands worth you time to check out:
To The Dogs - tothedogs.bandcamp.com


When I started my website ten years ago, my vision was to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’ve been pretty successful at it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it up to the label, or do you send out CDs for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

KF: I'm definitely not a party guy! Those days are long gone haha. I still like to get out and flyer the city and go to shows to talk to people. Most band promotions are over the internet now and I will do as much as I can with that as well but I like talking to people. If there is a label or PR guy working with us that is great but I'm still going to get out there and promote face to face. If someone is playing nearby and I can make it to the show I will go support. It's important not only to support the band but the promoter that backed the show and the venue that hosted the show.

On the one hand, a band starting out today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are a huge number of bands, and fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology influence you, as RELIC? What do you think about downloading music, Google Metalists, streaming music, etc.?

KF: You are correct there is so much out there and so many choices it's hard to stand out. The streaming platforms get thousands of songs a day sent to them to host so as a band it's very difficult to stand out. I think that is why so many bands now are focusing on the visual live show almost like KISS did back in the 70s. The best way (in my opinion) to get the name out there is to play as many shows as you can. If you are not able to play shows then you have to go to them and talk to people and let them know your band exists and is worth their time to check out. You can't be in a band nowadays and not have streaming available but I still make CD’s and take them to shows to promote and talk with others.

I like to ask musicians what death metal means to them. How would they define it—is it more of a philosophy and lifestyle for them, or “just” a way to relax? What does it mean to you? How do you perceive and experience it?

KF: Death Metal for me is an escape from the world and everyday life. It's good friends and people that I have known for years having fun together. It's my go to when I want to write some riffs or listen to something that has a little bite to it. I feel very lucky to have seen the scene from the early days to what it is today. My contribution to it may be small or not as impactful as others around me but I was able to be a part of it. I'm grateful for that and the fact that all these years later I'm still able to do it! I'm not the best musician in town but that is not what it's about. It's about really liking something and wanting to be a part of it and if you can find a few people that feel the same way awesome! That is what it's all about.

To wrap things up, a classic but important question. What does RELIC have planned for the coming months? Where can we catch you in concert? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

KF: We are putting together more songs. We have some that we didn't record yet that are coming along very well. We have some live shows booked for this summer and we plan to play out as much as we can for the rest of the year. If anyone else came along that wanted to work with us and got in touch that would be great but I'm totally fine doing this DIY style too! We hope to have a full album out in 2027 so be on the lookout for that!

Thank you so much for the interview. I wish not only the new album every success, but also that your fan base grows as much as possible. I look forward to seeing you live somewhere, and I wish you all the best both musically and personally. I’m going to blast “Crown of Flies” in my head again!

KF: Awesome man! Thank you for the interview and continued support means a lot to us. All the best cheers!

Rozhovor - RELIC - Ďábelský, syrový, temný black death metal, který smrdí sírou!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Milwaukee - RELIC.

Odpovídal Kevin Forsythe, děkujeme!

Recenze/review - RELIC - Crown of Flies (2026):

Ave RELIC! Zdravím do podzemí, do Milwaukee. Jak se u vás máte? Musím ti dopředu říct jednu věc. Když mi přišel od tebe email s tím, že zakládáte novou kapelu, měl jsem zrovna asi dva týdny zlomenou nohu. Bolelo to jako čert, pálila mě kost a byl jsem pěkně naštvaný. Potřeboval jsem nějak dostat vztek ze své hlavy. Pustil jsem si vaši novinku „Crown of Flies“ do sluchátek, díval se do stropu a za chvilku jsem měl co dělat, abych nemlátil pěstí do stěny! To je skvělá nahrávka, ďábelská, divoká, jedná se přesně o druh death metalu, který koluje i v mých žilách. Jak jste se dali dohromady? Proveď nás prosím historií RELIC.

Kevin Forsythe: V Milwaukee se nám daří dobře! Je mi líto, že máš zlomenou nohu, zní to hrozně. Doufám, že se brzy uzdravíš a nebudeš mít žádné komplikace. Alex, Jeff a já spolu hrajeme v kapelách už skoro 15 let, takže jsme dlouholetí přátelé. Asi před rokem jsme chtěli udělat kapelu zaměřenou spíše na death metal. Něco spíše inspirovaného death metalem ze Středozápadu v polovině 90. let. Chtěl jsem se vrátit ke kořenům. Nahráli jsme pár nápadů a za krátkou dobu jsme vymysleli pár písní. Líbil se nám směr, takže jsme na něm dále stavěli.


„Crown of Flies“ je opravdu dílo ze samotného pekla. Vy máte každý, jako muzikant, za sebou spoustu skvělých alb, jste veteráni scény. Každý jste ale také osobnost. Jak novinka vznikala? Kdo měl poslední slovo? Nehádali jste se třeba? Zajímá mě samotný proces vzniku nových skladeb…

KF: My vlastně píšeme jako kapela. Když vymýšlíme nápady na riffy nebo aranžmá, může to být kdokoli. Máme dva různé způsoby, jak písně dávat dohromady. Vinny nebo já vymyslíme jeden nebo dva riffy mimo zkoušku a přineseme je kapele, abychom zjistili, jestli se někomu líbí. Pokud ano, tak píseň dokončíme jako kapela, každý bude mít nápady a podněty. Druhý způsob je improvizace během rozcvičky. Já vymýšlím své nejlepší věci z hlavy, jen tak mimochodem. Alex bude hrát na bicí a bude hrát, cokoli vás napadne, a nějak se do toho pustíme. Pokud se to bude zdát jako solidní základ, píseň dokončíme znovu jako kapela s podněty od všech.

O zvuku to bylo vždycky a vy jste přišli s death metalem, který má takovou tu starou, surovou energii. Ze skladeb je cítit velký tlak, ale také vše působí živočišně, zvířecky. Připomíná mi to spoustu nahrávek z devadesátých let (jasně, DEICIDE, ANGELCORPSE). Bylo to účelem? Jak a kde jste nahrávali, jak jste chtěli znít a kdo je podepsán pod masteringem a mixem?

KF: Ano, přesně to byl náš cíl. Začal jsem hrát v kapelách na začátku 90. let a chtěl jsem do hudby vrátit zvuk death metalu z 90. let na Středozápadě. Bicí nahráváme naživo jako kapela, ale ostatní nástroje jsou izolované, aby nepronikaly do bicích stop. Jakmile máme bicí hotové, jdu do toho a nahraju kytary. Pak Jeff přidá vokály přes hudbu, která je z 90 % hotová. Někdy máme nápad přidat part do písně nebo part vyjmout až po dokončení vokálů, takže je to skupinová práce. Co se týče mixu, tentokrát jsme chtěli být hlasití a posluchače trochu umlčet. Nešlo mi tolik o to, aby bylo všechno dokonale vyvážené nebo aby bylo perfektně slyšet každou notu. Chtěli jsme, aby se posluchač cítil, jako by ho právě někdo umlčel, haha.


Říká se, že obal prodává. Na „Crown of Flies“ je motiv, který mě opravdu zaujal. Je na něm postava s roztříštěnou hlavou, s krvavými cáry místo obličeje. Je to hodně zajímavá práce a myslím si, že se perfektně hodí k vaší hudbě. Kdo je autorem? Jak přesně souvisí s vaší hudbou?

KF: Jeff měl nápad s korunou nasáklou krví, která by byla držena jako obětina. Autorem je umělec Sant V. Schreiber (Instagram: sannosferatu), se kterým jsme v minulosti spolupracovali. Dali jsme mu obecný nápad a on s ním pracoval. Jeho detaily a barevné koncepty jsou to, co mě zaujalo. S výsledky jsme byli velmi spokojeni. Co se týče toho, jak to souvisí s hudbou, myslím, že jeho styl se s naším zvukem velmi dobře mísí. Je špinavý a ponurý, ale zároveň detailní a bohatý na atmosféru.

Vždycky, když slyším nějakou novou nahrávku, tak se snažím soustředit i na texty. O čem jsou ty na „„Crown of Flies“? Kdo je jejich autorem, kde pro ně bral inspiraci? Byly to knihy, život? Nebo filmy?

KF: Jeff píše téměř všechny texty a vymýšlí textové koncepty. Někteří z nás přijdou s nápady na texty a pošlou mu je, ale nakonec má Jeff konečné slovo o tom, co vytvoří. Budeme jako kapela čas od času pracovat na tom, abychom texty spojili s hudbou. Inspirací může být cokoli z filmů nebo obecně ze skutečného života.


Mě se na vaší hudbě hrozně líbí taková ta pradávná surovost, tlak. Pokaždé, když zapnu play, tak mám pocit, že mě album smete z povrchu zemského. Každý ale nějak začínal, ta cesta byla určitě složitá a náročná. Kdo byl kdysi dávno tvým vzorem? Jak si s hudbou vůbec začínal ty? Jakou kapelu si viděl jako první naživo? A kdy jsi stál poprvé na pódiu?

KF: Jsem o něco starší než ostatní kluci (jeden z důvodů, proč se k nám jméno Relic tak dobře hodí haha) a miluji rock/metal 80. let. Na tom jsem vyrůstal a pořád jsem ho sledoval na MTV. To mě vedlo k objevení kapel jako Metallica. To mi otevřelo dveře k thrash scéně v oblasti Sanfranciského zálivu. Byl jsem touto scénou stoprocentně uchvácen a miloval jsem všechno, co z ní vzešlo. Krátce poté, co se rozběhla raná death metalová scéna a všechny thrash kapely přešly z ladění z Eb nebo D, kolem roku 1990 všichni klesli na C nebo B. Byla to skvělá doba být uprostřed dění a být svědkem proměny death metalu. První metalová kapela, kterou jsem viděl naživo, byla Metallica. Ohromilo mě, kolik dalších fanoušků death metalu bylo v publiku. Opravdu jsem neznal nikoho jiného, ​​komu by se to líbilo, a myslel jsem si, že jsem na to sám. Když jsem všude viděl trička Obituary, Grave a Morbid Angel, byl jsem si jistý, že je tu spousta lidí, se kterými si můžu popovídat a zjistit, jaké kapely existují. Chtěl jsem být součástí death metalové scény, pro mě to bylo něco nového a vzrušujícího. První oficiální koncert jsem měl na střední škole. Založil jsem kapelu s pár kamarády ze školy a většinou jsme hráli pro kamarády v naší zkušebně. Znali jsme i další kapely z okolí a všichni jsme dali hlavy dohromady, abychom udělali show. Byla to velmi vzrušující doba, některé kapely měly členy, kteří později dokázali skvělé věci. Byla to skvělá doba!

Před lety jsem psal recenzi i na vaši smečku EMBLAZONED. Není to ale jediná kapela, o které je z Milwaukee a Wisconsinu poslední roky slyšet. Nevím, jak to vnímáš ty, ale mě poslední dobou přijde, že to u vás, co se týká extrémního metalu, opravdu žije. Jak vnímáš vaši scénu, kapely, promotéry, labely? Kam bys mě pozval na koncert? Mám rád menší kluby s dobrým pivem, zvukem a hezkými holkami😊)…

KF: Metalová scéna v oblasti Milwaukee zažila v průběhu let své vzestupy i pády. Momentálně tu máme spoustu skvělých kapel. Pořádáme spoustu skvělých undergroundových nebo DIY koncertů. Ve městě teď máme pár klubů, které tohle podporují, takže máme velké štěstí, že nám to tak funguje. Rád hraji v menších barech a klubech, protože energie v menším prostoru je podmanivější. Velké koncerty s velkým množstvím lidí jsou taky skvělé, ale v menším publiku se s nimi spřátelíte. To je to, co mě na živém hraní baví nejvíc, je setkávání s ostatními a navazování přátelství. Můžete mít úplně jinou výchovu, práci/profese, ekonomické nebo politické přesvědčení nebo cokoli jiného, ​​co lidi rozděluje. Ale když přijdete na koncert, máme všichni jednu věc společnou, která nás spojuje. Hudbu a to je to, co mě drží nad vodou.

Kapely, které stojí za to si poslechnout:

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

KF: Rozhodně nejsem žádný pařmen! Ty časy jsou dávno pryč haha. Pořád rád vyrazím ven, létam po městě a chodím na koncerty, abych si povídal s lidmi. Většina propagačních akcí kapel teď probíhá přes internet a já se s tím taky snažím dělat, co můžu, ale rád si s lidmi povídám. Pokud s námi spolupracuje nějaký label nebo PR technik, je to skvělé, ale stejně se tam budu chtít promovat osobně. Pokud někdo hraje poblíž a já se můžu na koncert dostat, půjdu ho podpořit. Je důležité podpořit nejen kapelu, ale i promotéra, který koncert zajistil, a místo konání.

Na jednou stranu má dnes začínající kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako RELIC ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

KF: Máte pravdu, je toho tolik a tolik možností, že je těžké se odlišit. Streamovací platformy dostávají denně tisíce písní k hostování, takže pro kapelu je velmi těžké se odlišit. Myslím, že proto se tolik kapel nyní zaměřuje na vizuální živá vystoupení, podobně jako to dělali KISS v 70. letech. Nejlepší způsob (podle mého názoru), jak se prosadit, je odehrát co nejvíce koncertů. Pokud nemůžete hrát koncerty, musíte za nimi jít, promluvit si s lidmi a dát jim vědět, že vaše kapela existuje a stojí za to si ji poslechnout. Dnes už nemůžete být v kapele a nemít k dispozici streamování, ale já pořád nahrávám CD a beru je na koncerty, abych je propagoval a mluvil s ostatními.

S oblibou se ptám muzikantů na to, co pro ně znamená death metal. Jak by jej definovali, jestli je pro ně spíše filozofií a životním stylem nebo „jen“ relaxem. Co znamená pro tebe? Jak jej vnímáš a prožíváš?

KF: Death metal je pro mě únikem ze světa a každodenního života. Jsou to dobří přátelé a lidé, které znám roky, kteří se spolu baví. Je to můj cíl, když chci napsat nějaké riffy nebo si poslechnout něco, co má trochu říz. Mám velké štěstí, že jsem mohl vidět scénu od počátků až po to, jaká je dnes. Můj přínos k ní může být malý nebo ne takový jako u ostatních kolem mě, ale mohl jsem být její součástí. Jsem za to vděčný a za to, že to po všech těch letech stále můžu dělat! Nejsem nejlepší hudebník ve městě, ale o to nejde. Jde o to, abyste něco opravdu měli rádi a chtěli být toho součástí, a pokud najdete pár lidí, kteří cítí totéž, je to úžasné! O to jde.

Na závěr klasická, ale důležitá otázka. Co chystají RELIC v nejbližších měsících? Kde vás můžeme vidět na koncertě? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

KF: Dáváme dohromady další písničky. Některé jsme ještě nenahráli a daří se nám velmi dobře. Na toto léto máme domluvené živé koncerty a po zbytek roku plánujeme hrát co nejčastěji. Pokud by se ozval někdo další, kdo by s námi chtěl spolupracovat, bylo by to skvělé, ale mně nevadí dělat tohle ve vlastním stylu! Doufáme, že v roce 2027 vyjde celé album, takže se na to těšte!

Děkuji moc za rozhovor. Přeji nejen nové desce spoustu úspěchů a ať se co nejvíc rozšíří řady vašich fanoušků. Budu se těšit někde naživo a ať se vám daří jak po hudební stránce, tak i v osobní rovině. Jdu si „Crown of Flies“ zase narvat do hlavy!

KF: Úžasný chlape! Děkujeme za rozhovor a tvoje pokračující podpora pro nás hodně znamená. Hodně štěstí!

Recenze/review - RELIC - Crown of Flies (2026):

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine