DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 16. září 2026

Interview - MARTYRIUM - A dark and cold black death metal whirlwind that leaves only scorched earth in its wake!

Interview with black death metal band from Netherlands - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/09/recenzereview-martyrium-malevolent-2026.html

Ave MARTYRIUM! Greetings from the Netherlands. Something strange just happened to me. I was listening to your new album, “Malevolent,” in my home office when a thunderstorm broke out. I opened the window, and everything came together in my mind. The new album has a beautifully chilling atmosphere. It literally captivated me. How difficult was it to follow up on your previous album, “Abandon Hope”? How did the new album come together?

Thank you for giving me the opportunity to introduce Martyrium.

After our last album Abandon Hope. I took time on writing new material for the new album. The new music came naturally and sounded promising. You can hear the result in Malevolent.

I’m a bit of a traditionalist when it comes to certain things, so I’ll have to order both the CD and a T-shirt from you. It will be very fulfilling for me to hold such a perfectly crafted piece of work in my hands. And I’m not just talking about the music. The cover art was created by Derikersani from Indonesia. What exactly does the artwork mean? And how does it relate to the new songs.

The artwork is called The Bringer. It reprecents an entity who command and brings the darkness.

It fits perfect with the atmosphere I wanted to create. Together with Jos his dark lyrics.


You’ve had a new singer since 2020 Jos Lemmen. I’ve noticed that your band has had several vocalists over the years. Why is that, exactly? In any case, I really like the vocals this year—they’re brutal and melodic at the same time.

Jos was also on our previous album, Abandon Hope. Our first vocalist was Jan van Eersel who was on our first album, Ideology of Death. After that recording we did some live shows with another vocalist because Jan was not into live performing at that time. So we choose another guy. But after some gigs we fall apart.

Your sound is great again this year cold, dark, and captivating. Erwin Hermsen is behind it all. How was the album actually recorded? I still live with this romantic notion that musicians gather in one studio, have a good drink, and get to work or am I wrong?

Haha that sounds great, but no. We recorded it seperatly in the studio.

MARTYRIUM is a band made up entirely of experienced musicians. Everyone has a huge body of great work behind them. But you know how it is everyone also has their own ego that they want to assert. How does that work in your band? Does anyone have the final say? Do you ever argue, for example? And what about cabin fever have you experienced that yet?

Without the other guys, Martyrium is nothing. In the end it’s my call but everyone is free to put in ideas. So yes everyone is important. I work with Sander for a very long time now and I now what he is capable of. It was the first time working with Roel van Helden but that was also a great experience. We now eachother for a very long time and because our drummer Job had other priorities this time, Roel stepped in to help us. He did a great job.


“Malevolent” straddles the line between death metal and black metal. You have your own unmistakable style at least that’s how I see it as a fan. I’d be curious to know how you compose the basic riffs themselves. A lot of musicians just jam around on their own in the studio, and then “something comes out of it.” Others, on the other hand, put everything together in the studio. How do you approach songwriting?

I just start jamming and try to catch that dark sound riffing. It comes naturally. I create a world in my own to write that perfect riff. After that it’s trying what works in songwriting. It has to be catchy, fast and evil.

I’ve been reading through the lyrics and find them very interesting. A lot of metal bands overlook this aspect, but your lyrics are very well-crafted. Where do you get your inspiration for the lyrics? Is it from books or movies? Or personal experiences?

The lyrics on “Malevolent” are written by Jos (vocals). The lyrics are about dark sorcery, inner conflicts, demons and medieval times. They defenitly adapt to the music.

And for Jos it was also a sort of therapy because of his health issues.


New album practically demands a live performance. Are you planning a tour? I realize you’ll probably play at some big festivals, but what about small club shows? Can we look forward to them? I can totally picture a dark club… fog… the first riff rings out…

I have to dissapoint you. Martyrium is a studio band. In the beginning we did some live shows but because of several reasons we don’t play live anymore.

MARTYRIUM is now one of those veteran bands that has gone through a certain evolution. I’m sure you’re music listeners yourselves. What influenced you in your early days, and what do you listen to today?

I listen to mostly black and death metal. But I also listen to Dead Can Dance for example. I like the dark atmosphere in it. What influenced me are bands like Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. But at this time I am currently listening to Hulder, Tulus and the last Paradise Lost album.

Everyone had to start somewhere. What was the initial impulse that made you pick up a guitar? Was it because of the girls? And who was your role model when you were starting out? Is there a period you remember most fondly?

Haha I wish...No I was inspired by all the live bands that I saw back then. One day I just bought a guitar and started messing around. I remeber the great No Mercy festival in Nighttown. That was fantasic with bands like Immortal, Limbonic Art and Deicide.


What does music mean to you? How do you see it in relation to your life? Is it a curse, a joy, a necessity? I, for one, couldn’t live without music I listen to it all day long, and when I can’t, I miss it… how about you? Feel free to get into some philosophical musings.

Yes indeed. I am addicted to music. I can’t immagine life without extreme music. It is a joy, a sort of therapy and a great way to express yourself. Be yourself in life. That feeling that you get when for example Angel of Death kicks in. Wow! Or Rapture from Morbid Angel. It‘s like a fist in your face but in a good way haha.

What does MARTYRIUM have planned for the coming months, and what can we look forward to? If you have a message for promoters, labels, or fans, this is the place for it!

I am doing lots of interviews and enjoing the attention from all media. I just want to thank everyone who supports us by buying a shirt or a vinyl. It really means a lot to us. We are just extreme metal fans making music for ourselves and other like-minded. Hopefully everyone enjoys Malevolent.

Thank you so much for the interview. I see it’s still raining outside I think I’ll head into the woods and put your new album on my player. Thanks so much for it there’s plenty to listen to. I wish you and your new album all the best, and I look forward to seeing you at a concert someday. MARTYRIUM FOREVER!

Thank you!

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MARTYRIUM - Temná a chladná black death metalová smršť, po které zůstává jenom spálená země!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Holandska - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):

Ave MARTYRIUM! Zdravím do Holandska. Zrovna se mi stala zvláštní věc. Pouštím si doma na home office vaši novou desku „Malevolent“ a začala bouřka. Otevřel jsem okno a všechno se mi spojilo v jedno. Novinka má krásně mrazivou atmosféru. Doslova mě uhranula. Jak bylo těžké navázat na předchozí album „Abandon Hope“? Jak nová deska vznikala?

Děkuji, že jste mi dali příležitost představit Martyrium.

Po našem posledním albu Abandon Hope jsem si dal čas na napsání nového materiálu pro nové album. Nová hudba vznikla přirozeně a zněla slibně. Výsledek můžete slyšet v albu Malevolent.

Jsem v určitých věcech staromilec a budu si u vás muset objednat jak CD, tak tričko. Bude pro mě hodně naplňující držet v ruce tak perfektně odvedenou práci. A to teď nemluvím jen o hudbě. Motiv na obal dělal Derikersani z Indonésie. Co přesně motiv znamená? A jak souvisí s novými skladbami?

Umělecké dílo se jmenuje The Bringer (Nositel). Představuje entitu, která velí a přináší temnotu.

Dokonale se hodí k atmosféře, kterou jsem chtěl vytvořit. Spolu s Josem a jeho temnými texty.


Od roku 2020 máte nového zpěváka. Je jím Jos Lemmen. Všiml jsem si, že se u vás v kapele vystřídalo více vokalistů. Proč vlastně? Každopádně, letos se mi vokály hodně líbí, jsou brutální i melodické zároveň.

Jos byl také na našem předchozím albu Abandon Hope. Naším prvním zpěvákem byl Jan van Eersel, který byl i na našem prvním albu Ideology of Death. Po této nahrávce jsme odehráli několik živých vystoupení s jiným zpěvákem, protože Jan v té době neměl zájem o živá vystoupení. Takže jsme si vybrali jiného. Ale po pár koncertech jsme se rozpadli.

Zvuk máte i letos skvělý. Chladný, temný, podmanivý. Pod vším je podepsán Erwin Hermsen. Jak se vlastně album nahrávalo? Já pořád žiju v romantické představě, že se muzikanti sjedou do jednoho studia, dají si něco dobrého k pití a jdou na to, nebo se pletu?

Haha, to zní skvěle, ale ne. Nahrávali jsme to odděleně ve studiu.


MARTYRIUM jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů. Každý má za sebou obrovský kus skvělé práce. Ale znáš to, každý má také svoje ego, které chce prosadit. Jak tohle funguje ve vaší kapele? Má někdo rozhodující slovo, pohádáte se třeba? A co ponorková nemoc, už jste ji také zažili?

Bez ostatních kluků by Martyrium nic nebylo. Nakonec je to moje rozhodnutí, ale každý má svobodu přinášet nápady. Takže ano, každý je důležitý. Se Sanderem pracuji už velmi dlouho a vím, čeho je schopen. Bylo to poprvé, co jsem pracoval s Roelem van Heldenem, ale byla to také skvělá zkušenost. Známe se už velmi dlouho a protože náš bubeník Job měl tentokrát jiné priority, Roel nám pomohl. Odvedl skvělou práci.

„Malevolent“ se pohybuje někde na pomezí death metalu, blacku. Máte svůj vlastní rukopis, který je nezaměnitelný, alespoň takhle to vnímám já jako fanoušek. Zajímalo by mě, jakým způsobem skládáte samotné základní riffy. Spousta muzikantů si jen tak hraje sama ve studiu a potom z „toho něco vyleze“. Někdo zase nasází všechno až ve studiu. Jak přistupujete ke skládání ty?

Prostě začnu jamovat a snažím se zachytit ten temný zvuk v riffech. Jde to přirozeně. Vytvořím si vlastní svět, abych napsal ten perfektní riff. Pak už jen zkouším, co funguje v psaní písní. Musí to být chytlavé, rychlé a zlověstné.


Pročítám si texty a považuji je za velmi zajímavé. Na tuhle složku spousta metalových kapel zapomíná, ale vy máte obsah velmi propracovaný. Kde pro texty berete inspiraci? Jsou to knihy, filmy? Nebo osobní zážitky?

Text písně „Malevolent“ napsal Jos (zpěv). Texty jsou o temné magii, vnitřních konfliktech, démonech a středověku. Rozhodně se přizpůsobují hudbě.

A pro Jose to byla také jakási terapie kvůli jeho zdravotním problémům.

Novinka si sama říká o živou prezentaci. Chystáte se na turné? Je mi jasné, že asi zahrajete na nějakých velkých festivalech, ale co třeba malé klubové koncerty? Můžeme se těšit? Úplně před sebou vidím temný klub…mlhu…zazní první riff…

Musím vás zklamat. Martyrium je studiová kapela. Ze začátku jsme hráli pár živých vystoupení, ale z několika důvodů už naživo nehrajeme.

MARTYRIUM patří dnes již ke starým kapelám, která si prošla určitým vývojem. Určitě jste i posluchači hudby. Co vás ovlivnilo ve vašich začátcích a co posloucháte dnes?

Poslouchám převážně black a death metal. Ale poslouchám i například i Dead Can Dance. Líbí se mi jejich temná atmosféra. Ovlivnily mě kapely jako Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. Momentálně ale poslouchám Hulder, Tulus a poslední album Paradise Lost.


Každý nějak začínal. Co pro vás bylo prvním popudem, vzít do ruky kytaru? Bylo to kvůli holkám? A kdo byl vaším vzorem v začátcích? Je nějaké období, na které vzpomínáš nejraději?

Haha, kéž by mě inspirovaly všechny ty živé kapely, co jsem tehdy viděl. Jednoho dne jsem si prostě koupil kytaru a začal jsem si s ní hrát. Pamatuji si skvělý festival No Mercy v Nighttownu. To bylo fantastické s kapelami jako Immortal, Limbonic Art a Deicide.

Co pro tebe představuje hudba? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu? Je to prokletí, radost, nutnost? Já bych třeba bez muziky nemohl žít, poslouchám ji celý den a když nemůžu, tak mi chybí…jak to máš ty? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

Ano, opravdu. Jsem závislý na hudbě. Nedokážu si představit život bez extrémní hudby. Je to radost, druh terapie a skvělý způsob, jak se vyjádřit. Buďte v životě sami sebou. Ten pocit, který máte, když například spustí Angel of Death. Páni! Nebo Rapture od Morbid Angel. Je to jako pěst do obličeje, ale v dobrém slova smyslu haha.

Co chystají MARTYRIUM v nejbližších měsících a na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, labely, fanoušky, tak zde je prostor!

Dávám spoustu rozhovorů a užívám si pozornosti všech médií. Chci jen poděkovat všem, kteří nás podporují koupí trička nebo vinylu. Opravdu to pro nás hodně znamená. Jsme prostě extrémní metaloví fanoušci, kteří dělají hudbu pro sebe a další podobně smýšlející. Doufám, že se všem Malevolent bude líbit.

Děkuji moc za rozhovor. Koukám, že venku pořád prší, asi půjdu do lesa a do přehrávače si dám vaši novou desku. Dík moc za ni, je co poslouchat. Ať se novince i vám daří a budu se těšit někdy na koncertě. MARTYRIUM FOREVER!

Děkuji!

pondělí 14. září 2026

Recenze/review - ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer (2026)


ARCHGOAT - Nightbringer, Lightbringer
CD 2026, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Rozšklebené tváře kněžích. Slova plná zloby a nenávisti. Dav touží po krvi. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Zavřený v plesnivé kobce si nevěděl, kdy zemřeš. Slyšel si, jak staví hranici, smích dělníků. Před tebou upálily dvě mladé ženy, obviněné z čarodějnictví. Soudce se ptá: "Odvoláš svá slova, hříšníku". Nemůžu, Satana jsem potkal na každém rohu, stával ve stínech a usmíval se. Boha ani svaté jsem nikdy neviděl.

Plameny olizují moje nohy a bolest je nesnesitelná. Celá atmosféra velmi připomíná novou nahrávku legendárních finských kacířů ARCHGOAT. Mám pro jejich tvorbu dlouhodobě velkou slabost. Vždycky mě fascinovala primitivní surovost, takový ten sirnatý a plesnivý odér, který se kolem jejich hudby pokaždé vznáší jako děsivé svědomí. Novinka volně navazuje na věci minulé. Tahle smečka se nemění, je na ni spolehnutí. A je to moc dobře. Člověk potřebuje v dnešním divném světě nějakou jistotu, záchytný bod, kobku, do které se může vracet. 


Zatímco spousta dnešních kapel si na peklo jenom hraje, tak tahle kapela z něj vzešla. Má svůj jasný, originální rukopis. Stačí pokaždé několik prvních tónů, první výkřik do tmy a poznáte je stejně jako své vlastní démony. I novinka je velmi dobře napsaným albem, opravdovým, ohlodaným na kost, ryzím a uvěřitelným a hlavně naprosto autentickým. Líbí se mi jako vždy syrový a chladný zvuk, ale hlavně mrtvolné nálady, které se dají srovnat snad jen s exhumací prokletých hrobů. Mysleli jste si, že už jsme jako lidstvo dál a kvůli víře se nezabíjíme? Omyl, stačí se podívat kolem sebe nebo si přečíst noviny. Je moc dobře, že stále existují kapely, které proti slepým maniakům bojují. Tohle je válka se samotným nebem, tohle je black a death metal jdoucí ke své vlastní podstatě. Nikde nic nepřebývá, nikde nic nechybí. Skladby jsou nabroušené jako obřadní nože, kterými vám jednou podříznou hrdlo, pokud neodvoláte a budete mít vlastní názor. "Nightbringer, Lightbringer" je nahrávkou, která potvrzuje status téhle smečky. Je logickým pokračováním, dalším pozvolným vývojem ve stylu, který tito tmáři sami kdysi stvořili. ARCHGOAT lze samozřejmě zařadit po bok třeba takových REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, se kterými je spojuje podobná DNA. Letošní obřad pro vyvolávání temných sil z onoho světa jsem si opět vychutnal do sytosti. Pokud máte tuhle prokletou kapelu rádi, tak neváhejte ani chvilku. Hraje se tu pro vás, pro démony, prokleté, pro všechny, kteří uctívají temnotu a chlad. Rozšklebené tváře kněžích. Slova plná zloby a nenávisti. Dav touží po krvi. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Nikdy neodvolám! Prokletý, blafemický black death metal, který vás upálí na hranici! Temné a syrové album, které je ohlodané na kost a které smrdí sírou! Kříže jsou otočeny směrem dolů!


Asphyx says:

The priests’ grimacing faces. Words full of malice and hatred. The crowd craves blood. They tortured you, burned you with red-hot iron, stretched you until you were about to burst. Locked in a moldy dungeon, you didn’t know when you would die. You heard them building the pyre, the laughter of the workers. Two young women, accused of witchcraft, were burned alive before your eyes. The judge asks, “Will you recant your words, sinner?” I can’t I’ve met Satan on every corner; he stood in the shadows and smiled. I’ve never seen God or any saints.

The flames lick at my legs, and the pain is unbearable. The whole atmosphere is very reminiscent of the new album by the legendary Finnish heretics ARCHGOAT. I’ve long had a soft spot for their work. I’ve always been fascinated by its primitive rawness that sulfurous, moldy stench that always hovers around their music like a terrifying conscience. The new release is a loose continuation of their past work. This pack never changes you can count on them. And that’s a very good thing. In today’s strange world, people need some certainty, a foothold, a dungeon they can return to.


While many of today’s bands just pretend to be from hell, this band actually emerged from it. It has its own distinct, original style. All it takes is the first few notes, the first scream into the darkness, and you’ll recognize them just as you would your own demons. Their new album is also very well-written genuine, stripped down to the bone, pure, believable, and above all, completely authentic. As always, I love the raw and cold sound, but above all the deathly atmospheres, which can perhaps only be compared to the exhumation of cursed graves. Did you think that we, as humanity, had moved on and no longer kill each other over faith? Wrong just look around you or read the newspaper. It’s a very good thing that there are still bands fighting against these blind fanatics. This is a war against heaven itself; this is black and death metal returning to its very essence. Nothing is superfluous, nothing is missing. The tracks are sharpened like ceremonial knives that will one day slit your throat if you don’t back down and insist on having your own opinion. “Nightbringer, Lightbringer” is a record that confirms this pack’s status. It’s a logical continuation, another gradual evolution in the style that these dark masters themselves once created. ARCHGOAT can, of course, be ranked alongside bands like REVENGE, BEHERIT, BLASPHEMY, and BLACK WITCHERY, with whom they share a similar DNA. I once again thoroughly enjoyed this year’s ritual for summoning the dark forces from that world. If you love this cursed band, don’t hesitate for a moment. They play here for you, for the demons, the damned, for all who worship darkness and cold. The grinning faces of the priests. Words full of malice and hatred. The crowd craves blood. They tortured me, burned me with red-hot iron, stretched me until I was about to burst. I will never recant! Cursed, blasphemous black death metal that will burn you at the stake! A dark and raw album, stripped to the bone and reeking of sulfur! The crosses are turned upside down!



about ARCHGOAT on DEADLY STORM ZINE:







Tracklist:
1. Invocation 666 
2. Nightbringer, Lightbringer 
3. The Dawn to Armageddon 
4. Iconoclasm the Nazarene 
5. Blood of Jesus Spilling Upon the Earth 
6. The Stygian Millenium 
7. Invocation 999
8. Keys of Hell and of Death 
9. The Light Behind the Horns 
10. Reaper of Christianity 
11. Obsidian Reflection of Anti-Light 

band:
Lord Angelslayer - Vocals, Bass
Ritual Butcherer - Guitars, Keyboards, Songwriting, Lyrics, Arrangements
Goat Aggressor - Drums

Recenze/review - ME´ON - Yoshra (2026)


ME´ON - Yoshra
EP 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Někde tam daleko za řekou smrti, v zemi nekonečných stínů, chladu a bolesti, jsou hluboké močály. Po staletí  v nich mokvají a rozkládají se mrtvá těla. Možná jste si představovali nebe s bílými oblaky, ale vyvedu vás z omylu. Po smrti následuje jenom utrpení, které je o hodně horší, než jaké jste zažívali za svého života. Dokud se nerozpadnete v prach. Vím to já i česká black death metalová kapela ME´ON.

Kombinace syrového death metalu a ostrého, chladného black metalu mě vždy fascinovala. Oba pánové nám umíchali na svém debutovém EP hodně jedovatý koktejl. Tři skladby vás pohřbí zaživa. Nezapomnělo se ale ani na pochmurnou, tajemnou atmosféru. Mám tak při poslechu opravdu pocit, že se toulám po nekonečných cestách v záhrobí. 


Také vám někdy přijde současný svět natolik podivný, že raději sestupujete stále dokola do sklepení, děsíte se světla a připadáte si prokletí? Tak v tom případě vám bude EP "Yoshra" určitě vyhovovat. Je velmi dobře napsáno, postupně graduje, je nekompromisní a mrazivé zároveň. Na to, že se jedná o první počin kapely, tak má nebývale dobrý zvuk. Mohl by být sice trošku špinavější, ale to berte jen jako malou výtku starého psa. Jinak tu vše sedí na svých místech. Líbí se mi, že na jednu stranu pánové čerpají ze starých black death metalových archívů, ale zároveň se snaží do skladeb vložit i své nápady a invenci. Dalo by se také napsat, že jsem nečekal vůbec nic a nakonec se spokojeně kýval do rytmu a nechal se pohltit krvavou mlhou. ME´ON jsou tak příslibem do budoucna a už teď se těším na plnohodnotné dlouhohrající album. Zajímalo by mě, jak kapela bude nadále rozvíjet své temné myšlenky. Osobně to mám nastavené tak, že mě musí hudba chytnout, dostat se mi do žil i do podvědomí, musí mě bavit se k ní vracet. A to zde platí na sto procent. Marně přemýšlím nad tím, co bych kapele vytknul, hledám něco, co by mi vadilo nebo iritovalo. Na nic jsem ale nepřišel. Jasně, podobných smeček je dnes velké množství, jen některé ale dokáží zaujmout. ME´ON patří mezi vyvolené. Mezi ty, kteří hrají opravdově, ryze, uvěřitelně, kteří mají talent a jsou naprosto autentičtí. Kdo mě znáte, tak moc dobře víte, že tohle jsou pro mě věci, které považuji za zcela zásadní. My, kteří hlídáme vstup do podsvětí již několik dekád, víme své. Někde tam daleko za řekou smrti, v zemi nekonečných stínů, chladu a bolesti, jsou hluboké močály. Po staletí v nich mokvají a rozkládají se mrtvá těla. Možná jste si představovali nebe s bílými oblaky, ale vyvedu vás z omylu. Po smrti následuje jenom utrpení, které je o hodně horší, než jaké jste zažívali za svého života. Dokud se nerozpadnete v prach. Surový death metal se zde potkává s chladným black metalem v jedovatém poměru! EP, které vás vezme na výlet bez konce, do země nekonečných stínů! 


Asphyx says:

Somewhere far beyond the River of Death, in a land of endless shadows, cold, and pain, there are deep swamps. For centuries, dead bodies have been soaking and decomposing there. Perhaps you imagined heaven with white clouds, but I’m here to set you straight. Death is followed only by suffering, which is far worse than anything you experienced in your lifetime. Until you crumble to dust. I know this, and so does the Czech black death metal band ME’ON.

The combination of raw death metal and sharp, cold black metal has always fascinated me. On their debut EP, these two gentlemen have concocted a very toxic cocktail for us. Three tracks will bury you alive. But they haven’t forgotten the gloomy, mysterious atmosphere either. So when I listen to it, I really feel like I’m wandering along endless paths in the afterlife.


Do you ever find the modern world so strange that you’d rather keep going down into the basement over and over again, dread the light, and feel cursed? Well, in that case, the “Yoshra” EP will definitely be right up your alley. It’s very well written, builds up gradually, and is both uncompromising and chilling at the same time. Considering this is the band’s debut, it has an exceptionally good sound. It could be a little grittier, but take that as just a minor quibble from an old-timer. Otherwise, everything falls into place here. I like that, on the one hand, the guys draw from the old black death metal archives, but at the same time they try to inject their own ideas and creativity into the songs. I could also say that I wasn’t expecting anything at all, and in the end I found myself happily nodding to the beat and letting myself be engulfed by the bloody fog. ME’ON are a promising act for the future, and I’m already looking forward to a full-length album. I’m curious to see how the band will continue to develop its dark concepts. Personally, I’m the kind of person who needs music to grab me, get into my veins and my subconscious I have to enjoy coming back to it. And that’s 100 percent true here. I’m racking my brain trying to think of what I could criticize about the band; I’m looking for something that would bother or irritate me. But I didn’t find anything. Sure, there are plenty of similar bands out there today, but only a few manage to capture your attention. ME’ON is among the chosen few those who play with sincerity, purity, and believability; who have talent and are completely authentic. Those of you who know me know very well that these are the things I consider absolutely essential. We, who have been guarding the entrance to the underworld for several decades now, know what we’re talking about. Somewhere far beyond the River of Death, in a land of endless shadows, cold, and pain, there are deep swamps. For centuries, dead bodies have been soaking and decomposing there. Perhaps you imagined heaven with white clouds, but let me set you straight. Death is followed only by suffering, which is far worse than anything you experienced in your lifetime. Until you crumble to dust. Raw death metal meets cold black metal here in a toxic blend! An EP that will take you on a never-ending journey to the land of endless shadows!


band:
1. Zimmun 
2. Dibbuk 
3. Hit'ahadut 

band:
Sathariel - All instruments, Songwriting
Thaumiel - Vocals, Lyrics

neděle 13. září 2026

Recenze/review - DARKWIND - Darkness, Thy Fate (2026)


DARKWIND - Darkness, Thy Fate
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Je velmi brzy ráno. Nemohl jsem spát. Probudily mě děsivé noční můry. Přišli za mnou mí vlastní démoni a řekli mi, abych šel. A tak jsem vstal a zahalen do krvavé mlhy se vydal neznámo kam. Toulal jsem se po lesních pěšinách, hlavou mi létaly myšlenky jako zběsilé. Bez cíle, přesto jsem věděl, kam jít. Mé kroky řídilo podvědomí a také nové album moravských tmářů DARKWIND. Našlapoval jsem opatrně, užíval si chladné a temné melodie. Mráz se mi i přesto, že bylo poměrně teplo, usadil v kostech. Došel jsem na staré pohřebiště v lesích. 

Sedl jsem si na kámen ohlodaný časem i bolestí a kýval se spokojeně do rytmu. Tahle smečka datuje svůj vznik do roku 1997. Má svůj vlastní rukopis, krvavý otisk, chcete-li. Nové album se mi pomalu dostávalo do žil a pokaždé, když jsem zapnul play, tak byly mraky nízko. Skoro se dotýkaly země a v ulicích se toulaly přízraky. Mám rád, když ve mě dokáže hudba probudit nějaké emoce, když do mě umí zaseknout svůj dráp, rozervat mě zevnitř. Tihle maniaci hrají od srdce, opravdově, uvěřitelně a naprosto autenticky. Dostali se mi pod kůži. 


Kapela se pohybuje někde mezi surovým, divokým death metalem a chladným, nekonečně temným black metalem. Pánové a dáma samozřejmě čerpají ze starých metalových archívů, ale dělají to s elegancí a nadhledem. Přidávají do skladeb spoustu svých nápadů a invence. Opravdu vám doporučuji, abyste si nahrávku vzali někam do lesa, nejlépe až se setmí. V hodině mezi psem a vlkem, vynikne síla této desky nejvíce. Vhodné jsou i malé hřbitovy v horách, opuštěné staré kostely. Kapela nám vypráví své příběhy, které jsou plné temnoty, starých přírodních zákonů i všude přítomné smrti. Líbí se mi masivní, dobře čitelný a ostře řezající zvuk, oceňuji i motiv na obalu. Vše tu sedí tak nějak přirozeně na svých místech. Navíc v době, kdy působí spousta kapel uměle a plastově, jsou DARKWIND jako svěží vítr v márnici. Ne, nejedná se o smečku, která by otočila kolem světové hudby, samozřejmě, že vše tu už dávno bylo, jenže o to tu vůbec nejde. Cítím, vnímám, slyším, že tu jde o srdce, o vášeň pro hudbu, o dlouhé hodiny práce i talentu. "Darkness, Thy Fate" je albem, které má v sobě takový zvláštní, nebál bych se napsat severský neklid. Schválně jsem na sebe nechával skladby působit v různých situacích, v autě, v práci, doma, ale nejvíce vyniklo opravdu při mých nekonečných toulkách v přírodě. Možná jsem měl i víc času se soustředit a pokaždé jsem objevil nějaký zajímavý moment, pasáž. Nakonec jsem ale stejně skončil na lesním hřbitově. Díval jsem se do tmy, kýval se do rytmu a užíval si podmanivé nálady, které kolem mě létaly jako můry kolem ohně. Na povrchu chladné, black death metalové album, které hoří zevnitř! Mrazivé ozvěny ze starých pohřebišť!

Asphyx says:

It’s very early in the morning. I couldn’t sleep. I was awakened by terrifying nightmares. My own demons came to me and told me to go. So I got up and, shrouded in a blood-red mist, set off into the unknown. I wandered along forest paths, my thoughts racing wildly through my head. I had no destination, yet I knew where to go. My steps were guided by my subconscious and also by the new album from the Moravian dark metal band DARKWIND. I treaded carefully, savoring the cold and dark melodies. A chill settled in my bones, even though it was relatively warm. I arrived at an old burial ground in the woods.

I sat down on a rock gnawed away by time and pain and swayed contentedly to the rhythm. This band traces its origins back to 1997. It has its own signature style—a bloody imprint, if you will. The new album was slowly seeping into my veins, and every time I hit play, the clouds hung low. They almost touched the ground, and ghosts roamed the streets. I love it when music can stir up emotions in me, when it can sink its claws into me, tear me apart from the inside. These maniacs play from the heart genuinely, believably, and completely authentically. They’ve gotten under my skin.


The band’s sound lies somewhere between raw, wild death metal and cold, infinitely dark black metal. The gentlemen and the lady naturally draw from the old metal archives, but they do so with elegance and a sense of perspective. They infuse their songs with plenty of their own ideas and creativity. I really recommend that you take this album out into the woods, preferably after dark. In the hour between dog and wolf, the power of this record shines through the most. Small mountain cemeteries and abandoned old churches are also suitable spots. The band tells us their stories, which are full of darkness, ancient laws of nature, and the ever present presence of death. I like the massive, clear, and razor-sharp sound, and I also appreciate the cover art. Everything here just naturally falls into place. Moreover, at a time when so many bands come across as artificial and plastic, DARKWIND is like a breath of fresh air in a morgue. No, this isn’t a band that’s going to revolutionize the world of music of course, it’s all been done before but that’s not the point at all. I feel, sense, and hear that this is about heart, about a passion for music, about long hours of work and talent. “Darkness, Thy Fate” is an album that possesses a certain peculiar I wouldn’t hesitate to call it Nordic restlessness. I deliberately let the songs sink in while I was in different situations in the car, at work, at home but they really stood out most during my endless wanderings in nature. Perhaps I had more time to concentrate, and each time I discovered some interesting moment or passage. In the end, though, I always found myself at a forest cemetery. I gazed into the darkness, swaying to the rhythm and savoring the captivating moods that fluttered around me like moths around a fire. On the surface, a cold black death metal album that burns from within! Chilling echoes from ancient burial grounds!


tracklist:
1. Wind of Dead 
2. Nocturnal Sorrow 
3. Shadow 
4. Mass Grave 
5. All Is Dying 
6. Blackness Eternal 
7. Dawn of Pain 
8. Escape the Torment 

band:

středa 9. září 2026

Recenze/review - GOHOLOR - Locus Damnatorum (2026)


GOHOLOR - Locus Damnatorum
CD 2026, Personal Records

for english please scroll down

Někde mezi děsivým snem a bděním, někdy v momentech, kdy jsem přešel na druhou stranu, jsem si pouštěl tohle album stále dokola. Stalo se na nějaký čas mojí součástí a kolovalo mi v žilách přirozeně. Byl jsem prokletý, stržený do hlubiny, abych spálený znovu vstal z popela. Silnější než dřív. V téhle nahrávce je totiž spousta energie, temné síly, zajímavých momentů, naprosté oddanosti stínům a také hráčského umění, na které se v dnešní době trošku zapomíná.

Jako první, co mě napadlo, když jsem si pustil debutové album slovenských tmářů GOHOLOR, tak byla neodbytná myšlenka, že je nahrávka velmi dobře napsaná. Skladby v sobě mají drive, takovou tu těžko definovatelnou atmosféru, kterou máme my, staří psi tolik rádi. Přiznám se bez mučení, příliš jsem toho o kapele nevěděl. Přesto se i první setkání pro mě stalo soukromým obřadem pro vyvolávání temných sil. Stal jsem se prokletým a vstoupil na druhou stranu. 


V podsvětí se šeptá, že dnes umějí muzikanti hrát o hodně lépe než dřív, ale málokdo dokáže napsat dobré skladby. GOHOLOR tohle  umí na výbornou. Novinka je syrová, krvavá, svým způsobem brutální a nekompromisní, přesto si zachovává chlad a nahrubo nasekanou tmu, které z melodií odkapávají jako zkažená krev. Muzika byla vždy hlavně o emocích. U "Locus Damnatorum" jsem nikdy nevydržel sedět v klidu. Nebyl jsem najednou ve svém pokoji, ale procházel jsem se po starých pohřebištích, mezi prokletými náhrobky, ve znesvěcených kostelích. Sledoval jsem slepé ovce, věřící, kteří pochodují na smrt, s pohledy sklopenými k zemi, s hlavou plnou lží a přetvářky. Melodie jsou zde jako smršť, jako tsunami, jako příchod jezdců apokalypsy na zem. Prokletí sice nikdy nedostanou rozhřešení, ale mohou si stejně jako já užít masivní, dobře čitelný a řezající zvuk, podívat se na stylový motiv na obalu, který mě inspiroval k úvodu dnešního článku. Jako bych byl pokaždé, když zapnu play na svém přehrávači, zahalen do krvavé mlhy, jako bych se ztratil mezi děsivými stíny. Je to hodně naléhavé, uvěřitelné, ryzí, opravdové a naprosto autentické album. Slováci samozřejmě čerpali inspiraci ze starých archívů, ale také přidali spoustu svých nápadů, zajímavých momentů a invence. Navíc, a na to se dnes často zapomíná, se album velmi dobře poslouchá a rád se k němu vracím. Pokud bych měl nakonec přidat svůj vlastní názor, tak musím potvrdit, že jsem si novinku zařadil i do své soukromé diskografie. Pro mě osobně je tahle deska velkým překvapením a zanechala ve mě hlubokou krvavou stopu. A pokaždé jsem prokletý, stržený do hlubiny, abych spálený znovu vstal z popela. Silnější než dřív.  Syrový, nekonečně temný a chladná black death metal, který smrdí sírou! Brána do podsvětí byla otevřena, stačí jen vstoupit!

Asphyx says:

Somewhere between a terrifying dream and wakefulness, sometimes in those moments when I crossed over to the other side, I played this album over and over again. For a while, it became a part of me and flowed naturally through my veins. I was cursed, cast into the depths, only to rise again from the ashes, scorched. Stronger than before. This recording is packed with energy, dark power, intriguing moments, utter devotion to the shadows, and a level of musical artistry that’s somewhat forgotten these days.

The first thing that came to mind when I played the debut album by the Slovak dark metal band GOHOLOR was the persistent thought that the record was very well written. The songs have drive that hard to define atmosphere that we old-timers love so much. I’ll admit without hesitation that I didn’t know much about the band. Yet even that first encounter became a private ritual for me to summon dark forces. I became cursed and stepped over to the other side.


Rumor has it in the underworld that musicians today can play much better than they used to, but few can write good songs. GOHOLOR excels at this. The new album is raw, bloody, brutal in its own way, and uncompromising, yet it retains a coldness and a roughly chopped-up darkness that drip from the melodies like rotten blood. Music has always been mainly about emotions. With “Locus Damnatorum”, I could never sit still. Suddenly, I wasn’t in my room anymore, but wandering through ancient cemeteries, among cursed tombstones, in desecrated churches. I watched the blind sheep the faithful marching toward their deaths with their eyes cast down to the ground, their heads full of lies and hypocrisy. The melodies here are like a whirlwind, like a tsunami, like the arrival of the horsemen of the Apocalypse on earth. Though the damned will never receive absolution, they can just like me enjoy the massive, clear, and cutting sound, and take a look at the stylish cover art that inspired the introduction to today’s article. It’s as if every time I press play on my player, I’m shrouded in a bloody fog, as if I’ve lost myself among terrifying shadows. It’s a very urgent, believable, pure, genuine, and utterly authentic album. The Slovaks, of course, drew inspiration from old archives, but they also added plenty of their own ideas, interesting moments, and creativity. What’s more and this is often forgotten today the album is a pleasure to listen to, and I love coming back to it. If I were to add my own opinion, I have to confirm that I’ve added this new release to my personal discography. For me personally, this album is a huge surprise and has left a deep, bloody mark on me. And every time, I am cursed, cast into the depths, only to rise again from the ashes, scorched. Stronger than before. Raw, infinitely dark, and cold black death metal that reeks of sulfur! The gate to the underworld has been opened all you have to do is step through!


Tracklist:
01. Demonical Redemption 
02. Black Rising Suffering 
03. Divine Blood Invocation 
04. Last Groan Devoured By Death 
05. Ominous Delusion 
06. Embraced By Demons Spell 
07. Nihilistic Torments

band:
Pio - Drums
Demo - Guitars, Vocals
Anton - Vocals
Erik - Bass



úterý 8. září 2026

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026)


MARTYRIUM - Malevolent
CD 2026, Apostasy Records

for english please scroll down

Zlo se kolem mě rozlézalo, plazilo jako klubko jedovatých hadů. Ležel jsem spoutaný v chladné kobce a po stěnách stékala zkažená krev. Malým oknem jsem viděl černé mraky a bouřku, která měla za několik okamžiků přijít. První blesk, první úder do bicích. Ostrý zvuk kytar, hlas bestie. Nějak takhle si představuji příchod Satana na zem. Zmítám se ve smrtelných křečích a krysy tančí na ostrých střepech včerejších dní. Existuje hudba, která ve mě vyvolává ty nejtemnější pudy. Vytáhne je na povrch, vypálí na hudební nosič.

MARTYRIUM jsou kapelou z Holandska, která datuje svůj vznik do roku 1996. Vydala letos teprve třetí dlouhohrající album. Jenže přátelé, každý zásek, každá nota, kterou zde tihle tmáři zanechali, stojí za to. Máme tu co do činění s hrubozrnným, chorobným black death metalem, který je náležitě surový a ostrý a zároveň si zachovává mrtvolně chladnou atmosféru. I novinka hoří zevnitř. Stejně jako moje duše. Jasným černým plamenem. 


Ne tohle není jen obyčejná nahrávka v řadě. Jedná se spíše pro krvavý, pradávný rituál pro vyvolávání temných sil. Skladby jsou napsány velmi uvěřitelně, opravdově, syrově, zajímavě a naprosto autenticky. Masivní zvuk, divoká produkce, stylový obal, člověk má při poslechu opravdu chuť zajít na nejbližší hřbitov a vykopat rakev prokletého mnicha. Pánové se rouhají ve stylu starých poctivých kapel, ke všemu přistupují s elegancí zkušených mistrů v oboru. Nikde nic nepřebývá, ani nechybí. Jednotlivé motivy řežou tou správnou stranou nože, mám pokaždé neodbytný pocit, že mě kapela postupně zamotává do pevných pavučin, které můžete nalézt jen v těch nejhlubších katakombách. MARTYRIUM působí jako jezdci apokalypsy, jako démoni, kteří spali dlouhé roky ukryti mezi krvavými stíny. S novým albem se přišli pomstít, spálit nás na popel. Kříže jsou obráceny směrem dolů a kněz má stejně rozeklaný jazyk jako hadi, kteří se ještě před chvílí plazili kolem mých nohou. Novinka "Malevolent" je zhmotněním vašich neděsivějších nočních můr. Je definicí toho, co mám na extrémním metalu rád. Holanďané sice čerpají svoji inspiraci ze starých spisů, ale přidávají i spoustu svých vlastních nápadů, vzteku a invence. Správná stylová nahrávka musí bolet (fanoušci třeba takových ANGELCORPSE, BELPHEGOR, PERDITION TEMPLE, NECCORPHOBIC mi určitě moje slova potvrdí), drásat, musí se vám dostat do krve, do podvědomí, do morku kostí. Pánové tohle všechno splnili na sto procent a přidali navíc spoustu dalších věcí jako heavy efekt, nahrubo nasekanou tmu, definici zla, špíny a lidského hnusu. Tahle bestie spala dlouhé roky ukryty v podzemí. Letos se znovu probudila, touží po čerstvé krvi a když ji potkáte, tak vás roztrhá na kusy. Zlo se kolem mě rozlézalo, plazilo jako klubko jedovatých hadů. Ležel jsem spoutaný v chladné kobce a po stěnách stékala zkažená krev. Malým oknem jsem viděl černé mraky a bouřku, která měla za několik okamžiků přijít. Temná a chladná black death metalová smršť, po které zůstává jenom spálená země! Album, po okraj naplněné tmou, zlem, sírou a nenávistí! 

Asphyx says:

Evil was spreading around me, slithering like a coil of poisonous snakes. I lay chained in a cold dungeon, and rotten blood was trickling down the walls. Through a small window, I saw black clouds and a storm that was about to break in a few moments. The first flash of lightning, the first beat of the drums. The sharp sound of guitars, the voice of the beast. This is more or less how I imagine Satan’s arrival on Earth. I writhe in death throes, and rats dance on the sharp shards of days gone by. There is music that stirs the darkest instincts within me. It brings them to the surface, burns them onto a recording.

MARTYRIUM is a band from the Netherlands that traces its origins back to 1996. They’ve released only their third full-length album this year. But friends, every riff, every note these dark masters have left here is worth it. We’re dealing here with coarse, morbid black death metal that’s appropriately raw and sharp while maintaining a deathly cold atmosphere. This new release burns from within, just like my soul with a bright black flame.


No, this isn’t just another run of the mill recording. It’s more like a bloody, ancient ritual for summoning dark forces. The songs are written in a very believable, genuine, raw, intriguing, and utterly authentic way. With a massive sound, wild production, and stylish artwork, listening to this really makes you want to head to the nearest cemetery and dig up the coffin of a cursed monk. These guys blaspheme in the style of the good old-fashioned bands, approaching everything with the elegance of seasoned masters of the craft. Nothing is superfluous, and nothing is missing. The individual motifs cut with the right edge of the knife; I always have the persistent feeling that the band is gradually entangling me in sturdy webs that can only be found in the deepest catacombs. MARTYRIUM come across as the horsemen of the apocalypse, like demons who have slept for many years hidden among bloody shadows. With their new album, they’ve come to take revenge, to burn us to ashes. The crosses are turned upside down, and the priest’s tongue is as forked as the snakes that were slithering around my feet just a moment ago. The new album “Malevolent” is the embodiment of your most terrifying nightmares. It is the very definition of what I love about extreme metal. While the Dutch band draws its inspiration from ancient texts, it also adds plenty of its own ideas, rage, and creativity. A proper, stylish recording has to hurt (fans of bands like ANGELCORPSE, BELPHEGOR, PERDITION TEMPLE, and NECCORPHOBIC will surely agree with me), tear you apart it has to seep into your blood, your subconscious, and the marrow of your bones. These guys have delivered on all of this one hundred percent and added a whole lot more a heavy vibe, brutally chopped-up darkness, the very definition of evil, filth, and human depravity. This beast has been sleeping for many years, hidden underground. This year it has awakened once more, craving fresh blood, and if you cross its path, it will tear you to pieces. Evil was spreading around me, slithering like a coil of poisonous snakes. I lay chained in a cold dungeon, and rotten blood trickled down the walls. Through a small window, I saw black clouds and a storm that was about to break in a few moments. A dark and cold black death metal whirlwind that leaves only scorched earth in its wake! An album filled to the brim with darkness, evil, sulfur, and hatred!


Tracklist:
1. Purification Through Fire 
2. Realm of Madness 
3. Resurrection from the Abyss 
4. Destiny of Desolation 
5. Expand Your Shadow 
6. Beware of the Necromancer 
7. Malevolent 
8. March of the Wicked One 
9. Cherubin Defiler 
10. Torment by Witchcraft 
11. Desert of Chaos 



neděle 30. srpna 2026

Recenze/review - NVLVS - Soundless Echoes (2026)


NVLVS - Soundless Echoes
CD 2026, Deadbangers Productions

for english please scroll down

Kombinace melodického black metalu a deathu nepatří zrovna k mým nejvyhledávanějším. Většinou se tomuto stylu docela vyhýbám, protože nemám moc rád v extrémní hudbě patos a pozlátko. Jenže když jsem si poslechl novinku od dánských NVLVS, začal jsem nejdříve souhlasně kývat hlavou, podupávat si nohou, abych nakonec neklidně pochodoval po pokoji a doplnil si veškeré informace o kapele.

Pánové hrají již od roku 1997. Několikrát přerušili svoji činnost, aby se nakonec vrátili v plné síle a po roce 2004 začali vydávat několik demonahrávek. První dlouhohrající album "Creatures" spatřilo světlo světa ale až v roce 2011. Letošní novinka je potom druhým  zásekem. Kapela se zhlédla ve světě Cthulhu Mythos. Máte tedy jistotu, že je o temnotu a děsivý chlad postaráno. 


Líbí se mi melodie, užívám si album hlavně jako celek. Tak jak na mě působí, jak je napsána. Mám to tak nastavené vždycky. Postup opakuji už několik desetiletí, od prvních nahraných kazet. Pokaždé si jen tak sednu a nechám hudbu, aby na mě působila. NVLVS mě postupně zamotali do pevných mrazivých pavučin a bylo pro mě tak nějak samozřejmé se stát součástí jejich světa. Melodie jsou opravdu velmi podmanivé, skladby jsou dobře napsané, složené. Album má řezající, syrový, masivní a dobře čitelný zvuk. Osobně ale nejvíc oceňuji temně krvavé nálady, které kolem mě nejdříve létaly jako můry kolem ohně, aby nakonec spáleny znovu povstaly z popela a dostaly se mi do krve i do podvědomí. Je pro mě velmi příjemné, i když drásající, se vydat spolu s kapelou na dlouho cestu bez konce. Vede bažinami plnými bolesti, potkáte na ní krvelačné bestie, abyste se potom navěky rozplynuli v krvavé mlze. S každým albem, o kterém napíšu, jsem si vybudoval osobní vztah. Neumím být kritikem, co má nadhled. Poslouchám metal hlavně srdcem a dokážu vycítit, že kapela jej také tak hraje. "Soundless Echoes" je přesně tím druhem nahrávky, která mě postupně doslova pohltila. Stala se i kusem mě samotného. V závěru je to vše o pocitech, o náladách, o předaných emocích a já se hrozně rád k novince vracím. Nejlépe velmi brzy ráno, když jsou ulice ještě plné stínů a chlad se mi dostává do kostí. Kráčím vstříc novému dni a žilách mi koluje velké množství předané síly a energie. Ano, myslím si, tvrdím to,  jsem si s tím jistý, že tohle album se povedlo po všech stránkách. Jako starý pes, hlídající vstup do podsvětí již několik dekád, mu uděluji známku vysoké ryzosti, opravdovosti, uvěřitelnosti a naprosté autenticity. Temné a chladné black death metalové album, které vás vezme na výlet bez konce do země vesmírného hororu! Cthulhu Mythos znovu krvavě ožívají!

Asphyx says:

The combination of melodic black metal and death metal isn’t exactly among my favorites. I usually steer clear of this style because I’m not a big fan of pathos and flashiness in extreme music. But when I listened to the new release from the Danish band NVLVS, I started by nodding my head in approval and tapping my foot, only to end up pacing restlessly around the room and looking up everything I could find about the band.

The guys have been playing since 1997. They took a few hiatuses before finally returning in full force and, after 2004, began releasing several demo recordings. Their first full-length album, *Creatures*, didn’t see the light of day until 2011, though. This year’s new release is their second full-length. The band has been inspired by the world of the Cthulhu Mythos. So you can be sure that darkness and a chilling atmosphere are guaranteed.


I like the melodies; I enjoy the album mainly as a whole the way it affects me, the way it’s written. That’s just how I’ve always been. I’ve been doing this for several decades now, ever since I recorded my first cassettes. Every time, I just sit down and let the music work its magic on me. NVLVS gradually entangled me in their solid, icy webs, and it just felt natural for me to become part of their world. The melodies are truly captivating, and the songs are well-written and composed. The album has a cutting, raw, massive, and clear sound. Personally, though, what I appreciate most are the dark, blood-soaked moods that at first fluttered around me like moths around a fire, only to rise again from the ashes after being burned and seep into my blood and subconscious. It’s very pleasant for me though harrowing to set out with the band on a long, endless journey. It leads through swamps full of pain; you’ll encounter bloodthirsty beasts along the way, only to dissolve forever into a bloody mist. I’ve built a personal connection with every album I write about. I can’t be the kind of critic who maintains a detached perspective. I listen to metal mainly with my heart, and I can sense when a band plays it that way, too. “Soundless Echoes” is exactly the kind of album that gradually and literally drew me in. It has even become a part of me. In the end, it’s all about feelings, moods, and the emotions it conveys, and I absolutely love coming back to this new release. Preferably very early in the morning, when the streets are still full of shadows and the chill seeps into my bones. I walk toward a new day, and a great deal of the power and energy conveyed by the album courses through my veins. Yes, I think so, I assert it, and I’m certain that this album is a success in every respect. Like an old dog that has been guarding the entrance to the underworld for several decades, I award it a mark of high purity, sincerity, believability, and absolute authenticity. A dark and cold black death metal album that will take you on a never-ending journey into the realm of cosmic horror! The Cthulhu Mythos comes back to life bloodily!


Tracklist:
1. Soul Cartographer 
2. The Relic I am 
3. Dance Grotesque 
4. Voice of Suggestion 
5. Chaugnar Faugn 
6. Sacrificial Hunt 
7. Deceit 
8. Acolyte

band:
Tonni "Jesus" Frydendal - Bass, Vocals (backing), Vocals
Martin "Maskiin" Randers - Drums
Christian "Sofa" Søegaard - Guitars
Kristian Lund - Guitars


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine