DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 26. září 2026

Interview - BAALZAGOTH - Blasphemous death metal, soaked in corrupt blood and hatred! You will be cursed forever!


Interview with death metal band from Poland - BAALZAGOTH.

Answered Asmodeus (bass), thank you!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):

Ave BAALZAGOTH! I’m currently listening to your new album, “No God, No Savior,” and I can’t shake the feeling that I’m at an evil black mass. You play death metal steeped in black metal, and this is your second full-length album. Can you tell us how the new record came together and in what direction you wanted to move from your excellent previous releases? Did you want to be even faster, darker, more devilish?

Asmodeus: Hello Jakub, first of all thanks for having us! We appreciate your interest in our music and the invitation to the interview. You know, we always call our music death metal, this is how we see it. But we cannot escape the „blackened“ adjective for obvious reasons, the way we look, the lyrical side, maybe even some riffing indeed are giving this black sort of sauce. The second album was created in a different way than the first one. Our debut „Morbid Persecutions“ was written by the band together, while „No God, No Savior“ was more composer-oriented, what I mean is that most of the songs (the music) were written by Veles, the lead guitarist, one by Vultur, the drummer, one by Camasothz, the other guitar man, and one by me. But of course, when the songs are being rearranged from single guitar riff ideas to the final song, so the whole band contributed to the way the songs sound like in the end.

Also this time we did not record everything in one studio, trying to save on the logitsics and technical aspects we recorded the quitars in another studio, also advised by our producer we pick yet a different studio to record the drums – where the main drive was the sound. Looking on the final sound, we are happy with the result. We also hope the audience will like the album too.

The direction was also clear, and it is exactly the way you put it, we wanted it to sound heavier and stronger, be more dynamic, a bit faster, emotional and mad. We still have some slower and spacy moments on the album, but overall it is definitely faster, angrier and more cosistent.


You know what literally hit me right in the face? The sound on the new record. It’s organic, gritty the album has a black spark to it. In this day and age of over-amplified and compressed formats, it’s a real breath of fresh air. To me, this is what true hell sounds like! Please tell me where and how you recorded? How did you achieve this sound?

Unlike on the first album, where the sound was first designed and the recording took place in the second step, the amped guitars sound coming out of the cabinets into the recording microphones, this time we recorded raw unamped guitars firs, and then the guitars were re-amped.

The reamping was done by Heinrich House Studio by Filip Hałucha, the sound of the guitars is his work. But even more importantly he did the mix - being one of the best producers out there the effect could not be anything less than fucking good. He’s worked with some of the biggest names in the industry, his experience and expertise is outstanding. We left the sound completely with him and it was a good decision.

I’m exactly the kind of old-school fan who approaches music in such a way that if I like an album, I buy both the CD and the T-shirt. I have to say, the cover art for this year’s album is really well done. This is pretty much how I imagine real hell. Can you tell us how you chose the artwork, who created it, and how it relates to the music?

Respect to you for that, Jakub! The album cover is a long history of ideas, developments and turns. In the beginning the album’s title was „Unholy Inquisition“ and the artwork was aimed to be similar to the first one by style. But then Oktavius (vocals) decided that we have to do something else, and since nobody opposed (there is no opposition in this band haha) he took this on his shoulders. A couple of years ago we had a photoshoot session with a professional photographer – Maciej Pieloch. One of the photos was Oktavius holding a skull in his left hand and a fire torch in his right hand. The hand holding the skull with some crosses in the background seemed a good motive, and actually when you open the CD cover you see the whole photo. My wife put it together, added our logo, we eperimented with the light, shade, added some dirt and here we go. It was not as simple as described, haha, Oktavius let some versions to be printed on paper first, before we decided on the final version. And it is symbolic too – the skull means there is nothing after you die, but your leftovers, the crosses in the background are symbolizing the lie. And the title... everything seems to work well together, providing one consisten concept.


How do you actually create new music? What does the process of creating new material look like? Do you have trouble agreeing on things? After all, experience can sometimes be a hurdle. You know, egos and all that.

Haha, that’s a good point! I think we are more easy here than in some other bands. The music is written by the guitarists, despite I play bass I also record some motives to share, sometimes whole songs, we record our ideas on computers, then add some electronically generated drums and share to have others comment on it, exchange ideas etc. Before Veles (the main composer) was a very young and inexperience bloke, so we had to tweak on his compostions a lot. With the second album most of what he created remained in its original form – his music awareness is much higher today. So once we pick the songs or motives we meet in the rehearsal room and work on it – Vultur designs drums by himself. Also in his case it is different, you know he was 11 when he recorded „Morbid Persecutions“ he needed indications at the time. Today, he is creating the drum parts on his own. A finished song is never fixed forever, sometimes when playing it 10th time we come to a conculsion that we have to change something.

The only difficult points I remember is when some riff is created and the composer says „this must be like this, you cannot touch it“, and then Camasothz or me are playing him some Mayhem or Behemoth telling him – this CANNOT stay like this because someone played it exactly this way 20 years ago haha.

For me, the Polish death metal scene has always been associated with a certain darkness. Even as a young guy, I was fascinated by the references to Satanism—that filth and decay that you could sense in your bands’ music. How did you end up gravitating toward this particular style?

Now this is a very broad topic. There are quite a few approaches to satanism, whoever is interested in it, will know. Our satanism is anti-church oriented. Our satan is us – ourselves, people who oppose to what institutionalized religion is doing to people. We are of an opinion that religion was created by bad people who understood that this way they can control the minds of other people This way they can rule others and gain wealth. Just look at the church: land, immobilities, money... There is no god in this, there is nothing good about it. Fat priests talking bullshit living off the people who do not understand, but believe. Is there an easier job? The wealth, politicial influence, orders and prohibitions, deciding about how people should live their life. We say „fuck no“ to this. The church, one big lie raises anger in our heads and the music is our reaction to this. Our message is: don’t let them rule your mind, be free, do what you want, decide about yourself, speak out your thoughts, be your own judge. There will be no final jugdement performed by any sort of tribunal, there will be no punishment if you follow your way no sonsequences if you do not listen to those bastards. There is no god and there will be no savior.


I’d be curious to know what the music scene is like in Poland these days. How did you get into music, and who was your role model? What about your scene, clubs, and fans?

Oh, the scene in Poland is vast. There are som many bands playing various sub-genres of metal. It is very interesting and rich, you can for sure find something for yourself. The more radical genres are in my opinion dominated by black metal, which is the the most popular genre of them all. Death metal is behind, thrash metal is now reappearing more and more but also behind black metal. I think so based on obsercations of the albums released, concers etc. This is just my observations, I don’t complain. Believe it or not but black metal is not my music. I do listen to it, I do appreciate the bands, but it is just not my bread.

I started listening to metal when I was around 11 years old. When even a yournger kid, I heard my mom’s listening to Jimi Hendrix, Led Zeppeling, The Doors, Janis Joplin, even Motorhead. Then some friends played Metallica, and that was it, I was into this music. I am talking aboout the end of the 80s, then of course Slayer, I think the best band in the world. Tom Araya and Jeff Hannemann were my role models.

Many metal bands play in small to medium size clubs, where the audience is antyhing from 15 to 150. We usually play for audiences between 60 to 120. We cannot expect more because this is how this scene works. There are so many bands, so many concerts that sometimes people are over-fed, I think. Again: I am not complaining, just stating the facts. You just cannot go to a metal concerts 8 times a month, it is just too much and there are probably also financial restrictions. Imagine playing in a big city where bunch of people spent 150 € to attend a „bigger“ concert and then there are another 6 underground concerts in small clubs. This is specifically the case for the summer period, where open air festivals are making local club gigs not worth to look at. Everyone understands this and now all bands focus to organize club gigs in the Autumn and Spring, which ends up in good club booking but also makes it more complex for bands to organize their shows – the booking needs to be done like 6 months ahead an more.

The way things work hardly let you cover your spendings. The underground metal scene is something that costs you to play, if with current venue prices, sound engineering services, fuel prices you are able to cover your costs – you are lucky. When we playd in Soulkostel, in Vernerovice in CZ, I spoke to a guy, also Jakub haha, who told me he got done with his band because it makes no sense to play for 10-15 people. To do this you actually need a lot of motivation and effort, and be prepared to lose money. We do it for the need of artistic expression, so we are ready to fight these windmills.


Your lyrics are also very dark. That’s obviously part of death metal, and I like it, but I’d be interested in the origin and creation of the lyrics. How did the lyrics for the new album come about? What are they about?

Funny enough, the lyrics for „No God, No Savior“ were written separately without the general thought of following a certain pattern. By occasion, they all came out anti-religious. The song titles often self explain the lirycs. „True Messiah“ is basically saying that there is no other real messiah but you and me. „Satan“ – we call is name, we call the opposer from the inside of our minds. „Behemoth“ about a huge beast that covers up the sun and leaves us in darkess. „Excommunicatus ab Humanitate“ is where one is excomunicated from humanity by people having no rights to do so. „Gloria Apostasiae“ – where the next bunch of words goes „Gloria Libertati Mentis“ so it’s about free mind. And so on. I mean I am oversimplifying a lot here, but I don’t want to make this part too boring. I think it tastes best when you hear it alongside the music. Most lyrics were written by Oktavius and myself, one rough drafted by Camasothz. The lirycs come from the dark depths of our minds, through the hand armed in a pen, onto the piece of paper. Like they did it in the old days haha.

Throughout the history of metal, there have been many instances where certain bands were banned because they were shocking or held views that differed from those of mainstream society. Have you ever had any problems? In today’s internet age, it’s incredibly easy to immediately condemn someone, spread a rumor, and destroy them.

Yes, of course, we know some instances. Once I even organized a gig headlining a band whose last two shows before ours were cancelled because of excaclty what you are saying. After this gig we received a few messages from people, I think one american wrote to us „if you play with such bands then you are not going to be welcome“ or something like this. I do realize that there are political views or worldviews that do not allow some people to cooperate or accept art of other people with different views. And I must say I am personally OK with that. I mean let’s all have our views and express our art in our areas, not necessarily coming over one another. I mean there is enough room for all of us, right?

We had some problems with accusations over insult to religious feelings. We played a festival last summer where we set some stage decorations alight. Let’s call it two pieces of wood constructed into an installation that might have resembled crosses haha. This was a performance during our instrumental song Auto-da-Fe in the context of the holy inquisition and its consequences. Of course some catholics didn’t like it and they motivated local politicians and even a big religious organization to start prosecution proces against us, it is ongoing.

The good news is that 2 months later we perofrmed in the church in Czechia. Man I love your country!

 

Have you had to change your approach to music in any way due to new technologies? Thanks to the internet, the world is completely different; bands have to approach everything in a completely different way. How do you perceive these changes?

I don’t think we had to change our approach to music when it comes to playing gigs. We are basically working with the same set up I used in the beginning of 90s, when I played with my first band. It’s been 30 years! But of course there are areas which are seriously affected: first the recording – it looks completely different today than in the past. But of course the quality of music is higher too. I think the worst situation is in distribution of music – it’s all digitalized. I always try not to criticize the changes which are the result of the world moving forward, as it is something you cannot do much about. However it is a real pity it takes so long to sell 500 CDs when you record an album. People stream music and then it is difficult to get paid for it. We are not greedy, but I must honestly say, recording an album in a professional studio is a costly adventure and it would be really nice if it could get anywhere near getting paid back for this. Also, not to have this money, but to invest it into merch, next album, or some farther trips to gigs.

How are things going with BAALZAGOTH’s concerts? I saw that you’ve already played here in the Czech Republic how did you like it here? Are you interested in a European tour, for example? I could imagine you sharing the stage with bands like POSSESSED or DEICIDE; they come here pretty often.

We were supposed to play in CZ, invited by a Czech band Okult, but beause of some complications we could not come. We hve just played in this church called Soulkostel near the village Vernerovice, what an awesome place! Then we are playing one more gig in Jaromer, invitation came from Dysangelium this time and we will have the pleasure to share stage with them and other Czech legends – Tortharry. The gig is headined by Benediction.

After this one experience in Soulkostel I repeat what I said: I love your coutry! I hope we will come back to play in Czechia some more shows.

The question of European tours is not easy – first of all it is costly, and secondly we have our professional obligations, we are not professional musicians, we have our families and jobs. But we are open for any invitations, so let’s hope we could reach our fans in Germany and other countries soon too.

What does death metal and black metal mean to you? How would you define them, and how do you perceive these styles as an experienced musician? I don’t want you to describe your playing technique; I’m more interested in your perspective, your feelings, the energy you convey, and so on. Try being a philosopher for a moment.

I need to first state that I am not a good reviewer of the scene, because my intersests have never been too broad haha.

It happened by chance that I said a lot on this when aswering previous questions. Black metal has gotten an really big and vast genre with all the subgenres and its rich history. I perosnally was into black metal at the time when it was formed: Venom, Celtic Frost, maybe early Samael. When it developed into this specific way of riffing and had this sort of space it somehow became less interesting for me. I have always been into thrash-death mostly. I must honestly say that I am suprised black metal became so popular, it would even dare to name it as a prevailing genre in the underground metal music. At least looking at the scene from my perspective. And I am absolutely positive on this, let there be black metal and let black metal develop even more. I also hear a lot of people complaining about the more modern subgenres of black metal, where the lyrical zone and also the compositions go off the core or the „way how black metal should be constructed“ as some would say. I am aboslutely open to anything, art is art, music is music, fuck boundaries and limitations.

Death metal on the other hand is my history – when I was a young lad I was super happy to see the bands radicalize thir music, develop riffing styles etc. From early Slayer, through Sodom, Death, Obituary, Morbid Angel, Bolt Thrower, Benediction, all the Swedish bands... This is my wolrd! So as for me, it is all about the sound and they way riffs are constructed, it somehow fits my taste. I would like to mention on this occassion that the Czech band Okult and their last album „God of Genocide“ is the definition of death metal I truly adore.

 

What does BAALZAGOTH have planned for the coming months? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place…

We plan to play some gigs, I think we are booked for something like 6 shows between today and January. We are not up to playing too often. We are assessing every incoming proposal, so if by reading this you thought you might want to invite Baalzagoth to a show, do not hesitate to hit us up via messenger, or email. Most probably we will take a brake between March and May because Vulur, our young drummer is taking his matura exam, he will need the time to focus on this threshold to move on in his life.

Thank you very much for the interview. I really appreciate that you took the time for our site. I wish your entire band plenty of hellish inspiration, sold records, and enthusiastic fans. May you also thrive in your personal lives. I hope to see you live someday.

Jakub, thank YOU for having me. I see you put some effort into these questions, so this was a really interesting interview. Thank you for your good word on our music, thank you for the wishes and I am sure we meet live one day, sooner or later. All the best, Brother!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - BAALZAGOTH - Blasfemický, zkaženou krví a nenávistí nasáklý death metal! Budete navěky prokleti!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Polska - BAALZAGOTH.

Odpovídal Asmodeus (basa), děkujeme!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):

Ave BAALZAGOTH! Právě poslouchám vaši novinku „No God, No Savior“ a mám neodbytný pocit, že jsem na zlé černé mši. Hrajete black metalem načichlý death metal a jedná se o vaše druhé dlouhohrající album. Prozradíš nám, jak nová nahrávka vznikala a jakým směrem jste se chtěli posunout od vynikajících předchozích nahrávek? Chtěli jste být ještě víc rychlejší, temnější, ďábelštější?

Asmodeus: Ahoj Jakube, především díky, že jsi nás oslovil! Vážíme si tvého zájmu o naši hudbu i pozvání k rozhovoru. Víš, my sami svou hudbu vždycky označujeme jako death metal – tak ji zkrátka vnímáme. Ale z pochopitelných důvodů se nevyhneme ani přívlastku „blackened“; náš vzhled, textová stránka a možná i způsob práce s riffy tomu všemu dodávají takový ten blackmetalový nádech. Druhé album vznikalo jinak než to první. Náš debut *Morbid Persecutions* jsme skládali společně jako kapela, zatímco u *No God, No Savior* to stálo spíše na jednotlivých skladatelích. Většinu skladeb (hudební složku) napsal Veles, náš sólový kytarista, po jedné pak přidali bubeník Vultur, druhý kytarista Camasothz a já. Samozřejmě ale platí, že když se původní nápady na kytarové riffy přetvářely do finální podoby skladeb, podílela se na výsledném zvuku celá kapela.

Tentokrát jsme také nenahrávali všechno v jednom studiu. Ve snaze ušetřit na logistice a technickém zajištění jsme kytary nahráli jinde a na doporučení našeho producenta jsme pro bicí zvolili zase jiné studio – tam nám šlo především o zvuk. S výslednou zvukovou podobou jsme spokojení. Doufáme, že se album bude líbit i posluchačům.

Jasný byl i hudební směr, a to přesně tak, jak jsi to popsal: chtěli jsme, aby to znělo hutněji a důrazněji, aby to bylo dynamičtější, o něco rychlejší, emotivnější a divočejší. I když na desce stále najdeme pomalejší a atmosférické pasáže, celkově je materiál rozhodně rychlejší, agresivnější a ucelenější.


Víš, co mě ihned doslova praštilo do obličeje? Zvuk na nové nahrávce. Je organický, prašivý, album má v sobě černou jiskru. V dnešní době přeřvaných a komprimovaných formátů je doslova osvěžením. Podle mě takhle zní pravé peklo! Prozraď mi prosím, kde a jak jste nahrávali? Jak jste takového zvuku dosáhli?

Na rozdíl od prvního alba, kde se zvuk nejprve navrhl a teprve poté se nahrávalo – tedy zvuk kytar z aparátů putující z reproboxů do mikrofon jsme tentokrát nejprve nahráli syrový, nezkreslený signál kytar a procesem reampingu prošly až následně.

Reamping zajistil Filip Hałucha z Heinrich House Studia; výsledný zvuk kytar je jeho dílem. Ještě důležitější však je, že měl na starosti i mix – vzhledem k tomu, že patří k absolutní špičce mezi producenty, výsledek nemohl dopadnout jinak než naprosto skvěle. Spolupracoval s největšími jmény v oboru a jeho zkušenosti i odbornost jsou na mimořádné úrovni. Zvuk jsme plně svěřili do jeho rukou a bylo to správné rozhodnutí.

Jsem přesně tím druhem fanouška ze staré školy, který přistupuje k hudbě tak, že když se mu album líbí, tak si kupuje CD i tričko. Musím říct, že motiv na obalu letošního alba je opravdu povedený. Takhle nějak si představuji opravdové peklo. Prozradíš nám, jak jste motiv vybírali, kdo je pod ním podepsán a jakým způsobem souvisí s muzikou?

Klobouk dolů, Jakube! Za obalem alba stojí dlouhá historie nápadů, vývoje a různých zvratů. Původně se album mělo jmenovat „Unholy Inquisition“ a vizuální stránka měla stylově navazovat na to první. Pak se ale Oktavius ​​(zpěv) rozhodl, že musíme zkusit něco jiného, ​​a protože nikdo nebyl proti (v téhle kapele vlastně nikdo nikdy není proti, haha), vzal to na sebe. Před pár lety jsme absolvovali focení s profesionálním fotografem Maciejem Pielochem. Na jedné z fotek držel Oktavius ​​v levé ruce lebku a v pravé hořící pochodeň. Motiv ruky držící lebku s kříži v pozadí vypadal slibně – a když obal CD otevřete, uvidíte tu fotku celou. Grafiku dala dohromady moje žena, přidala naše logo, experimentovali jsme se světlem a stíny, přidali trochu patiny a výsledek byl na světě. Nebylo to ale tak jednoduché, jak to popisuju, haha; Oktavius ​​si nechal vytisknout několik verzí na papír, než jsme se definitivně rozhodli. Má to i svou symboliku: lebka představuje fakt, že po smrti nezbude nic než tělesné pozůstatky, zatímco kříže v pozadí symbolizují lež. A ten název... všechno to do sebe krásně zapadá a vytváří jeden ucelený koncept.


Jak vlastně tvoříte novou hudbu? Jak probíhá samotný proces tvorby nového materiálu? Nemáte problém s tím, se dohodnout? Přeci jen, zkušenosti bývají občas překážkou. Znáš to, ego a tak.

Haha, to je dobrá poznámka! Myslím, že u nás to chodí uvolněněji než v některých jiných kapelách. Hudbu skládají kytaristé; ačkoli hraju na baskytaru, taky nahrávám a sdílím různé motivy, někdy i celé skladby. Nápady si zaznamenáváme do počítače, přidáme k nim elektronické bicí a sdílíme je, aby se k nim ostatní mohli vyjádřit, vyměnit si názory a tak dále. Dřív byl Veles (náš hlavní skladatel) ještě hodně mladý a nezkušený kluk, takže jsme jeho skladby museli dost upravovat. U druhého alba zůstala většina toho, co vytvořil, v původní podobě – jeho hudební cítění je dnes mnohem vyspělejší. Takže jakmile vybereme skladby nebo motivy, sejdeme se ve zkušebně a pracujeme na nich – Vultur si bicí party navrhuje sám. I v jeho případě je to jiné; víš, když nahrával „Morbid Persecutions“, bylo mu jedenáct, takže tehdy potřeboval určité vedení. Dnes už si bicí party vytváří sám. Hotová skladba navíc není nikdy definitivně daná; někdy i při desátém hraní dojdeme k závěru, že musíme něco změnit.

Jediné problematické momenty, na které si vzpomínám, nastávají, když vznikne nějaký riff a skladatel prohlásí: „Takhle to musí zůstat, na to se nesmí sahat.“ My mu pak s Camasotzhem pustíme třeba Mayhem nebo Behemoth a řekneme: „Takhle to prostě zůstat NEMŮŽE, protože přesně takhle už to někdo zahrál před dvaceti lety,“ haha.

Pro mě byla polská death metalová škola vždycky spojená s určitou temnotou. Už jako mladého mě kdysi fascinovaly odkazy na satanismus, taková ta špína, hniloba, která byla z tvorby vašich kapel cítit. Jak jste se dostali zrovna k tomuto stylu?

Tohle je velmi široké téma. K satanismu existuje celá řada přístupů – kdo se o něj zajímá, ten to ví. Náš satanismus je zaměřen proti církvi. Tím satanem jsme my sami – lidé, kteří se staví proti tomu, co institucionalizované náboženství páchá na lidech. Jsme přesvědčeni, že náboženství stvořili zlí lidé, kteří pochopili, že takto mohou ovládat mysl ostatních. Že tak mohou vládnout druhým a hromadit bohatství. Stačí se podívat na církev: pozemky, nemovitosti, peníze... Bůh v tom nefiguruje, není na tom nic dobrého. Tlustí kněží, co melou nesmysly a žijí z lidí, kteří sice nerozumí, ale věří. Existuje snad snazší práce? Bohatství, politický vliv, příkazy a zákazy, rozhodování o tom, jak mají lidé žít své životy. My na to říkáme: „Ani náhodou.“ Církev – jedna velká lež – v nás vyvolává hněv a naše hudba je na to reakcí. Naše poselství zní: nenechte si ovládat mysl, buďte svobodní, dělejte, co chcete, rozhodujte sami o sobě, říkejte nahlas, co si myslíte, buďte sami sobě soudci. Žádný poslední soud před žádným tribunálem se konat nebude; nečeká vás žádný trest, když půjdete vlastní cestou, a žádné následky, když nebudete poslouchat ty parchanty. Bůh neexistuje a žádný spasitel nepřijde.


Zajímalo by mě, jaké to je v současnosti v Polsku, co se týká muziky? Jak si se k hudbě dostal a kdo byl tvým vzorem? Co vaše scéna, kluby, fanoušci?

Polská scéna je opravdu rozsáhlá. Existuje tu spousta kapel hrajících různé podžánry metalu. Je to velmi zajímavé a pestré prostředí, kde si každý určitě najde to své. Mezi radikálnějšími žánry podle mě dominuje black metal, který je vůbec nejpopulárnější. Death metal je na tom o něco hůř a thrash metal se sice znovu čím dál víc objevuje, ale za black metalem stále zaostává. Soudím tak na základě vydaných alb, koncertů a podobně. Jsou to jen mé postřehy, rozhodně si nestěžuji. Věřte nebo ne, ale black metal není zrovna můj šálek kávy. Poslouchám ho a kapely uznávám, ale prostě to není žánr, který bych vyhledával.

Metal jsem začal poslouchat, když mi bylo asi jedenáct. Ještě dřív, když jsem byl úplně malý, jsem slýchal mámu pouštět si Jimiho Hendrixe, Led Zeppelin, The Doors, Janis Joplin nebo dokonce Motörhead. Pak mi kamarádi pustili Metallicu a bylo jasno – ta hudba mě okamžitě chytla. Mluvím o konci 80. let; následoval samozřejmě Slayer – podle mě ta nejlepší kapela na světě. Mými vzory byli Tom Araya a Jeff Hanneman.

Mnoho metalových kapel hraje v malých až středně velkých klubech, kam chodí od 15 do 150 lidí. My obvykle hrajeme pro publikum čítající 60 až 120 lidí. Víc ani čekat nemůžeme, takhle ta scéna prostě funguje. Kapel i koncertů je tolik, že jsou lidé někdy až přesycení. Opakuji: nestěžuji si, jen konstatuji fakta. Člověk prostě nemůže chodit na metalové koncerty osmkrát do měsíce; je toho moc a roli hrají pravděpodobně i finance. Představte si situaci ve velkém městě: spousta lidí utratí 150 eur za vstupenku na „velký“ koncert a ve stejné době se koná dalších šest undergroundových akcí v malých klubech. To platí zejména pro letní období, kdy kvůli open-air festivalům o místní klubové koncerty často není takový zájem. Všichni si to uvědomují, a tak se kapely soustředí na pořádání klubových koncertů hlavně na podzim a na jaře. To sice vede k dobré obsazenosti klubů, ale zároveň to kapelám komplikuje organizaci vystoupení – termíny je totiž nutné domlouvat s předstihem šesti a více měsíců.

Současné podmínky sotva umožňují pokrýt náklady. Hraní na undergroundové metalové scéně je v podstatě ztrátová záležitost; pokud při dnešních cenách pronájmu prostor, služeb zvukařů a pohonných hmot dokážete pokrýt výdaje, máte štěstí. Když jsme hráli v Soulkostele ve Vernéřovicích, mluvil jsem s jedním člověkem – shodou okolností se taky jmenoval Jakub, haha ​​–, který mi řekl, že s kapelou skončil, protože hrát pro 10–15 lidí nedává smysl. Vyžaduje to totiž obrovskou motivaci a úsilí a člověk musí být připraven na to, že bude tratit peníze. My to děláme z potřeby uměleckého vyjádření, takže jsme připraveni s těmi větrnými mlýny bojovat.


Ve vašich textech jste také velmi temní. K death metalu to samozřejmě patří a líbí se mi to, ale mě by zajímal původ a vznik textů. Jak vznikaly texty k novému albu? O čem jsou?

Je zajímavé, že texty k „No God, No Savior“ vznikaly nezávisle na sobě, aniž bychom se snažili držet nějakého konkrétního schématu. Víceméně náhodou se všechny nesou v protináboženském duchu. Názvy skladeb často samy o sobě vypovídají o obsahu textů. „True Messiah“ v podstatě říká, že neexistuje žádný jiný skutečný mesiáš než ty a já. „Satan“ – vzýváme toto jméno, vzýváme onoho protivníka z hlubin vlastní mysli. „Behemoth“ pojednává o obrovské bestii, která zakrývá slunce a ponechává nás v temnotě. „Excommunicatus ab Humanitate“ popisuje situaci, kdy je člověk vyloučen z lidství lidmi, kteří k tomu nemají žádné právo. „Gloria Apostasiae“ – na což navazují slova „Gloria Libertati Mentis“, takže jde o svobodu mysli. A tak dále. Samozřejmě to teď hodně zjednodušuji, ale nechci, aby tato část byla příliš nudná. Myslím, že nejlépe to vyzní, když si to poslechnete přímo s hudbou. Většinu textů jsme napsali Oktavius ​​a já, jeden hrubý návrh vytvořil Camasothz. Texty vycházejí z temných hlubin našich myslí a skrze ruku třímající pero se přenášejí na papír. Přesně tak, jak se to dělávalo kdysi, haha.

V historii metalu došlo již mnohokrát k tomu, že byly některé kapely zakazovány, protože šokovaly, měly odlišné názory od většinové společnosti. Měli jste někdy problémy? V dnešní době internetu je hrozně jednoduché někoho ihned odsoudit, vypustit fámu, zničit ho.

Ano, samozřejmě, o takových případech víme. Jednou jsem dokonce pořádal koncert, kde jako hlavní hvězda vystupovala kapela, jejíž předchozí dvě vystoupení byla zrušena právě z důvodů, o kterých mluvíte. Po tomto koncertě nám přišlo několik zpráv; myslím, že jeden Američan nám napsal něco ve smyslu: „Pokud hrajete s takovými kapelami, nebudete vítáni.“ Uvědomuji si, že existují politické či světonázorové postoje, které některým lidem nedovolují spolupracovat s lidmi odlišného smýšlení nebo přijímat jejich tvorbu. A musím říct, že s tím osobně nemám problém. Chci tím říct, že každý můžeme mít své názory a věnovat se své tvorbě ve vlastním prostředí, aniž bychom si nutně museli vstupovat do cesty. Místa je tu přece dost pro všechny, ne?

Měli jsme také problémy kvůli obvinění z urážky náboženského cítění. Jedno léto jsme hráli na festivalu, kde jsme zapálili část pódiové dekorace – řekněme dva kusy dřeva sestavené do podoby instalace, která mohla připomínat kříže, haha. Šlo o součást vystoupení během naší instrumentální skladby *Auto-da-Fé*, která se tematicky vztahovala ke svaté inkvizici a jejím následkům. Některým katolíkům se to samozřejmě nelíbilo a podnítili místní politiky i velkou náboženskou organizaci k zahájení právního řízení proti nám; tato záležitost se stále řeší.

Dobrou zprávou je, že o dva měsíce později jsme vystupovali v kostele v Česku. Teda, tu vaši zemi miluju!

 

Museli jste kvůli novým technologiím nějak změnit svůj přístup k hudbě? Díky internetu je svět úplně jiný a kapely musí ke všemu přistupovat zcela odlišně. Jak tyto změny vnímáte vy?

Nemyslím si, že bychom museli měnit přístup k hudbě, pokud jde o samotné koncertování. V podstatě pracujeme se stejným vybavením, jaké jsem používal už na začátku 90. let, když jsem hrál ve své první kapele. Je to už 30 let! Samozřejmě ale existují oblasti, které jsou těmito změnami výrazně ovlivněny: především nahrávání – dnes vypadá úplně jinak než dřív. Kvalita hudby je ale díky tomu také vyšší. Za nejhorší považuji situaci v distribuci hudby – všechno je digitalizované. Snažím se nekritizovat změny, které přináší vývoj světa, protože s tím stejně moc nenaděláte. Je ale velká škoda, že prodat 500 cédéček po natočení alba trvá tak dlouho. Lidé hudbu streamují, a tak je těžké za ni získat zaplaceno. Nejsme chamtiví, ale musím upřímně říct, že nahrávání alba v profesionálním studiu je nákladná záležitost a bylo by fajn, kdyby se náklady alespoň částečně vrátily – abychom ty peníze mohli investovat třeba do merchandisingu, dalšího alba nebo cest na vzdálenější koncerty.

Jak jsou na tom BAALZAGOTH s koncerty? Koukal jsem, že jste již u nás v Čechách hráli, jak se vám u nás líbilo? Neláká vás třeba tour po Evropě? Dovedl bych si vás představit po boku třeba takových POSSESSED, DEICIDE, ti k nám jezdí poměrně často.

Měli jsme hrát v Česku na pozvání české kapely Okult, ale kvůli určitým komplikacím jsme nakonec nemohli přijet. Právě jsme odehráli koncert v kostele zvaném Soulkostel nedaleko obce Vernéřovice – je to úžasné místo! Čeká nás ještě jedno vystoupení v Jaroměři; tentokrát přišlo pozvání od kapely Dysangelium a my budeme mít tu čest sdílet s nimi i s další českou legendou, skupinou Tortharry, pódium. Hlavní hvězdou večera bude kapela Benediction.

Po téhle zkušenosti v Soulkostele mohu jen zopakovat: miluju vaši zemi! Doufám, že se do Česka vrátíme a odehrajeme tu další koncerty.

Otázka evropských turné není jednoduchá – především je to finančně náročné a za druhé máme své profesní závazky; nejsme profesionální hudebníci, máme rodiny a práci. Jsme však otevřeni jakýmkoli pozvánkám, takže doufejme, že se brzy dostaneme i k našim fanouškům v Německu a dalších zemích.

Co pro tebe znamená death metal, black metal? Jak bys jej definoval a jak tyto styly vnímáš ty, jako zkušený muzikant? Nechci po tobě popis techniky hraní, spíš by mě zajímal tvůj pohled, pocity, předaná energie a podobně. Zkus být na chvilku filozofem.

Nejprve musím říct, že nejsem zrovna ten pravý, kdo by měl hodnotit celou scénu, protože mé hudební zájmy nebyly nikdy příliš široké, haha.

K tomuto tématu jsem se vlastně už dost vyjádřil při zodpovídání předchozích otázek. Black metal se díky všem svým podžánrům a bohaté historii stal obrovským a rozsáhlým žánrem. Osobně mě black metal bavil v době svého vzniku – kapely jako Venom, Celtic Frost nebo třeba raní Samael. Když se pak vyvinul do podoby se specifickým stylem riffování a určitou atmosférou, přestal mě tak trochu zajímat. Vždycky mě táhlo spíš k thrash a death metalu. Musím upřímně říct, že mě překvapuje, jak populárním se black metal stal; troufl bych si ho dokonce označit za dominantní žánr metalového undergroundu – alespoň z mého pohledu. A rozhodně proti tomu nic nemám; ať tu black metal je a ať se dál vyvíjí. Slýchám sice spoustu lidí, jak si stěžují na modernější podžánry black metalu, kde se texty i samotná skladba vymykají původní podstatě či tomu, jak by se podle některých měl black metal správně dělat. Já jsem ale naprosto otevřený všemu – umění je umění, hudba je hudba, kašlu na hranice a omezení.

Death metal je naproti tomu mou srdeční záležitostí. Když jsem byl mladý kluk, byl jsem nadšený, když kapely začaly svou hudbu radikalizovat, rozvíjet styly riffování a tak dále. Od raných Slayer přes Sodom, Death, Obituary, Morbid Angel, Bolt Thrower, Benediction až po všechny ty švédské kapely... To je můj svět! Pro mě je klíčový zvuk a způsob stavby riffů – to prostě sedí mému vkusu. Při této příležitosti bych rád zmínil českou kapelu Okult a jejich poslední album „God of Genocide“; to je pro mě ztělesnění death metalu, který opravdu miluju.

 

Co chystají BAALZAGOTH v nejbližších měsících? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Plánujeme odehrát pár koncertů; myslím, že odteď do ledna máme domluvených zhruba šest vystoupení. Nechceme hrát příliš často. Každou nabídku pečlivě zvažujeme, takže pokud vás při čtení těchto řádků napadlo pozvat Baalzagoth na koncert, neváhejte nás kontaktovat přes Messenger nebo e-mail. Mezi březnem a květnem si pravděpodobně dáme pauzu, protože náš mladý bubeník Vulur bude skládat maturitní zkoušku a bude potřebovat čas, aby se mohl soustředit na tento důležitý životní milník.

Děkuji ti moc za rozhovor. Opravdu si vážím toho, že sis pro naše stránky našel čas. Přeji celé vaší kapele hodně pekelné inspirace, prodaných nosičů a nadšených fanoušků. Ať se vám daří i v osobním životě. Doufám, že vás někdy uvidím i naživo.

Jakube, díky, že jsi mě pozval k rozhovoru. Vidím, že sis dal s těmi otázkami práci, takže to byl opravdu zajímavý rozhovor. Díky za milá slova o naší hudbě i za přání – jsem si jistý, že se dřív nebo později potkáme i osobně. Měj se fajn, brácho!

Recenze/review - BAALZAGOTH - No God, No Savior (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

středa 23. září 2026

Recenze/review - MASSTERON - Second in the Spheres (2026)


MASSTERON - Second in the Spheres
CD 2026, ATMF

for english please scroll down

V téhle hrobce jsem již dlouho nebyl. Chodíval jsem dlouhé roky okolo a pokaždé mě mrazilo v kostech. Bylo v ní něco zvráceně přitažlivého. Podvědomě jsem věděl, že se tomu jednou nevyhnu. Myslím si, že nastal ten pravý čas. Mraky měly barvu černé krve a bouřka měla přijít každou chvílí. Člověk se stal už dávno člověku vlkem a staré předpovědi o apokalypse se začaly postupně plnit. Otevírám rezavé dveře pokryté břečťanem. Vstupuji dovnitř a dýchne na mě zápach starodávné bolesti, strachu a nekonečné temnoty. Padlý kněz, který leží na kamenném oltáři, drží v ruce nové album polských tmářů MASSTERON. 

Kapelu lze samozřejmě považovat za legendu. Je složena ze samých velmi zkušených muzikantů, kteří stále neztratili touhu ničit hudbou. Stačí si několikrát novinku poslechnout a ihned budete mít pocit, že jste se ocitli na černém mši, na rituálu pro vyvolávání temných sil, které nejsou z našeho světa. Skladby hoří jasným, krvavým plamenem a zůstává po nich jenom spálená země. Už od počátku vím, že jsem zde správně, tahle kobka právě vydala další děsivé svědectví. 


Kapela se pohybuje s morbidní elegancí mezi chladným a drásajícím black metal a surovostí klasického death metalu. Výsledkem je jedovatý koktejl, který je nekonečně bolestivý, upřímně zahraný, se spoustou zajímavých a neotřelých pasáží, s vlastním rukopisem. Osobně nejvíc oceňuji, že je tato smečka absolutně autentická. Nikde nic nechybí, ani nepřebývá, zvuk mi připomíná nahrávky z přelomu osmdesátých a devadesátých let minulého století. Pokud máte rádi kapely jako AURA NOIR, AZARATH, určitě moc dobře víte, o čem píšu. Jednotlivé riffy se mi zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Staly se mojí součástí. Když jsem chodil ulicemi a sledovat to marné lidské snažení, když jsem potkával slepé věřící, kteří právě vycházeli z kostela. MASSTERON přesně splňují definici o undergroundovém metalu. Mají svůj jasný, rozpoznatelný rukopis, hrají od srdce, dávají do hudby absolutně všechno. "Second in the Spheres" ale není jen albem, které je velmi dobře napsáno a složeno. Je také deskou, která se velmi dobře poslouchá, má v sobě potřebný drive, takovou tu prastarou sílu, posbíranou hluboko v katakombách, na starých pohřebištích a na místech, na kterých se stalo něco násilného a ošklivého. Poláci působí jako jezdci apokalypsy, kteří se přijeli pomstít za všechna příkoří, která jim byla způsobena. Novinka je velmi intenzivní, naléhavá, neklidná. Jako bych potkal svého vlastního démona, který mi našeptává do uší slova o nenávisti a absolutním zlu. Vše je zde ohlodáno na kost, na svoji vlastní podstatu a já nemohu jinak, než vám album doporučit. Je určeno pro všechny prokleté, pro samotnou Smrt i Satana. Black death metalové album zrozené v pekelných plamenech! Intenzivní, divoký a nespoutaný útok z  temnoty! Shoříte na popel! 


Asphyx says:

I hadn’t been in this tomb for a long time. I used to walk past it for many years, and every time, it sent a chill down my spine. There was something perversely alluring about it. Subconsciously, I knew I wouldn’t be able to avoid it someday. I think the time is right. The clouds were the color of black blood, and a storm was about to break any moment. Man had long since become a wolf to man, and the ancient prophecies of the apocalypse had begun to gradually come true. I open the rusty door covered in ivy. I step inside, and the stench of ancient pain, fear, and endless darkness hits me. A fallen priest, lying on a stone altar, holds the new album by the Polish dark metal band MASSTERON in his hand.

The band can, of course, be considered a legend. It’s made up entirely of highly experienced musicians who still haven’t lost their desire to wreak havoc through music. Just listen to the new album a few times, and you’ll immediately feel as if you’ve found yourself at a black mass a ritual to summon dark forces that are not of this world. The tracks burn with a bright, bloody flame, leaving behind nothing but scorched earth. From the very beginning, I know I’m in the right place; this dungeon has just released yet another terrifying testament.


The band moves with morbid elegance between cold, harrowing black metal and the rawness of classic death metal. The result is a toxic cocktail that is infinitely painful, played with sincerity, featuring plenty of interesting and original passages, and with a distinct signature style. Personally, what I appreciate most is that this pack is absolutely authentic. Nothing is missing, nor is anything superfluous; the sound reminds me of recordings from the turn of the 1980s and 1990s. If you like bands like AURA NOIR and AZARATH, you surely know exactly what I’m talking about. The individual riffs have burrowed deep under my skin and into my subconscious. They’ve become a part of me. As I walked the streets and watched the futile human struggle, as I encountered blind believers just leaving church, MASSTERON perfectly embody the definition of underground metal. They have their own distinct, recognizable style; they play from the heart and pour absolutely everything into their music. But “Second in the Spheres” isn’t just an album that’s very well written and composed. It’s also an album that’s a pleasure to listen to; it has the necessary drive, that ancient power gathered deep in the catacombs, in old burial grounds, and in places where something violent and ugly has happened. The Poles come across as the horsemen of the apocalypse, who have arrived to exact revenge for all the injustices inflicted upon them. The new album is very intense, urgent, and unsettling. It’s as if I’ve encountered my own demon, whispering words of hatred and absolute evil into my ears. Everything here is stripped down to the bone, to its very essence, and I can’t help but recommend this album to you. It’s meant for all the damned, for Death itself, and for Satan. A black death metal album born in the flames of hell! An intense, wild, and unbridled assault from the darkness! You’ll be burned to ashes!


Tracklist:
1. Voice of Fire 4:43
2. True Midnight 6:01
3. Achronon 5:52
4. Strife Eternal 5:38
5. Sidereal Chaoskampf 4:26
6. Omnispherous Majesty 11:30

Line-up:
M. Warmaster - Lightning-bolt guitars & Fiery Voices
Sirious - Drumming Onslaught Blitz Battery
Dethonator - Bulldozer Bass

MASSTERON
https://www.instagram.com/massteron.metal/
https://massteron.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/profile.php?id=61591496951300

ATMF
https://atmf.net/
https://atmfsssdtp.bandcamp.com/
https://www.facebook.com/aeternitas.tenebrarum
https://www.instagram.com/atmf.official/
 

středa 16. září 2026

Interview - MARTYRIUM - A dark and cold black death metal whirlwind that leaves only scorched earth in its wake!

Interview with black death metal band from Netherlands - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):
https://www.deadlystormzine.com/2026/09/recenzereview-martyrium-malevolent-2026.html

Ave MARTYRIUM! Greetings from the Netherlands. Something strange just happened to me. I was listening to your new album, “Malevolent,” in my home office when a thunderstorm broke out. I opened the window, and everything came together in my mind. The new album has a beautifully chilling atmosphere. It literally captivated me. How difficult was it to follow up on your previous album, “Abandon Hope”? How did the new album come together?

Thank you for giving me the opportunity to introduce Martyrium.

After our last album Abandon Hope. I took time on writing new material for the new album. The new music came naturally and sounded promising. You can hear the result in Malevolent.

I’m a bit of a traditionalist when it comes to certain things, so I’ll have to order both the CD and a T-shirt from you. It will be very fulfilling for me to hold such a perfectly crafted piece of work in my hands. And I’m not just talking about the music. The cover art was created by Derikersani from Indonesia. What exactly does the artwork mean? And how does it relate to the new songs.

The artwork is called The Bringer. It reprecents an entity who command and brings the darkness.

It fits perfect with the atmosphere I wanted to create. Together with Jos his dark lyrics.


You’ve had a new singer since 2020 Jos Lemmen. I’ve noticed that your band has had several vocalists over the years. Why is that, exactly? In any case, I really like the vocals this year—they’re brutal and melodic at the same time.

Jos was also on our previous album, Abandon Hope. Our first vocalist was Jan van Eersel who was on our first album, Ideology of Death. After that recording we did some live shows with another vocalist because Jan was not into live performing at that time. So we choose another guy. But after some gigs we fall apart.

Your sound is great again this year cold, dark, and captivating. Erwin Hermsen is behind it all. How was the album actually recorded? I still live with this romantic notion that musicians gather in one studio, have a good drink, and get to work or am I wrong?

Haha that sounds great, but no. We recorded it seperatly in the studio.

MARTYRIUM is a band made up entirely of experienced musicians. Everyone has a huge body of great work behind them. But you know how it is everyone also has their own ego that they want to assert. How does that work in your band? Does anyone have the final say? Do you ever argue, for example? And what about cabin fever have you experienced that yet?

Without the other guys, Martyrium is nothing. In the end it’s my call but everyone is free to put in ideas. So yes everyone is important. I work with Sander for a very long time now and I now what he is capable of. It was the first time working with Roel van Helden but that was also a great experience. We now eachother for a very long time and because our drummer Job had other priorities this time, Roel stepped in to help us. He did a great job.


“Malevolent” straddles the line between death metal and black metal. You have your own unmistakable style at least that’s how I see it as a fan. I’d be curious to know how you compose the basic riffs themselves. A lot of musicians just jam around on their own in the studio, and then “something comes out of it.” Others, on the other hand, put everything together in the studio. How do you approach songwriting?

I just start jamming and try to catch that dark sound riffing. It comes naturally. I create a world in my own to write that perfect riff. After that it’s trying what works in songwriting. It has to be catchy, fast and evil.

I’ve been reading through the lyrics and find them very interesting. A lot of metal bands overlook this aspect, but your lyrics are very well-crafted. Where do you get your inspiration for the lyrics? Is it from books or movies? Or personal experiences?

The lyrics on “Malevolent” are written by Jos (vocals). The lyrics are about dark sorcery, inner conflicts, demons and medieval times. They defenitly adapt to the music.

And for Jos it was also a sort of therapy because of his health issues.


New album practically demands a live performance. Are you planning a tour? I realize you’ll probably play at some big festivals, but what about small club shows? Can we look forward to them? I can totally picture a dark club… fog… the first riff rings out…

I have to dissapoint you. Martyrium is a studio band. In the beginning we did some live shows but because of several reasons we don’t play live anymore.

MARTYRIUM is now one of those veteran bands that has gone through a certain evolution. I’m sure you’re music listeners yourselves. What influenced you in your early days, and what do you listen to today?

I listen to mostly black and death metal. But I also listen to Dead Can Dance for example. I like the dark atmosphere in it. What influenced me are bands like Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. But at this time I am currently listening to Hulder, Tulus and the last Paradise Lost album.

Everyone had to start somewhere. What was the initial impulse that made you pick up a guitar? Was it because of the girls? And who was your role model when you were starting out? Is there a period you remember most fondly?

Haha I wish...No I was inspired by all the live bands that I saw back then. One day I just bought a guitar and started messing around. I remeber the great No Mercy festival in Nighttown. That was fantasic with bands like Immortal, Limbonic Art and Deicide.


What does music mean to you? How do you see it in relation to your life? Is it a curse, a joy, a necessity? I, for one, couldn’t live without music I listen to it all day long, and when I can’t, I miss it… how about you? Feel free to get into some philosophical musings.

Yes indeed. I am addicted to music. I can’t immagine life without extreme music. It is a joy, a sort of therapy and a great way to express yourself. Be yourself in life. That feeling that you get when for example Angel of Death kicks in. Wow! Or Rapture from Morbid Angel. It‘s like a fist in your face but in a good way haha.

What does MARTYRIUM have planned for the coming months, and what can we look forward to? If you have a message for promoters, labels, or fans, this is the place for it!

I am doing lots of interviews and enjoing the attention from all media. I just want to thank everyone who supports us by buying a shirt or a vinyl. It really means a lot to us. We are just extreme metal fans making music for ourselves and other like-minded. Hopefully everyone enjoys Malevolent.

Thank you so much for the interview. I see it’s still raining outside I think I’ll head into the woods and put your new album on my player. Thanks so much for it there’s plenty to listen to. I wish you and your new album all the best, and I look forward to seeing you at a concert someday. MARTYRIUM FOREVER!

Thank you!

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):



---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - MARTYRIUM - Temná a chladná black death metalová smršť, po které zůstává jenom spálená země!

Rozhovor s black death metalovou skupinou z Holandska - MARTYRIUM.

Recenze/review - MARTYRIUM - Malevolent (2026):

Ave MARTYRIUM! Zdravím do Holandska. Zrovna se mi stala zvláštní věc. Pouštím si doma na home office vaši novou desku „Malevolent“ a začala bouřka. Otevřel jsem okno a všechno se mi spojilo v jedno. Novinka má krásně mrazivou atmosféru. Doslova mě uhranula. Jak bylo těžké navázat na předchozí album „Abandon Hope“? Jak nová deska vznikala?

Děkuji, že jste mi dali příležitost představit Martyrium.

Po našem posledním albu Abandon Hope jsem si dal čas na napsání nového materiálu pro nové album. Nová hudba vznikla přirozeně a zněla slibně. Výsledek můžete slyšet v albu Malevolent.

Jsem v určitých věcech staromilec a budu si u vás muset objednat jak CD, tak tričko. Bude pro mě hodně naplňující držet v ruce tak perfektně odvedenou práci. A to teď nemluvím jen o hudbě. Motiv na obal dělal Derikersani z Indonésie. Co přesně motiv znamená? A jak souvisí s novými skladbami?

Umělecké dílo se jmenuje The Bringer (Nositel). Představuje entitu, která velí a přináší temnotu.

Dokonale se hodí k atmosféře, kterou jsem chtěl vytvořit. Spolu s Josem a jeho temnými texty.


Od roku 2020 máte nového zpěváka. Je jím Jos Lemmen. Všiml jsem si, že se u vás v kapele vystřídalo více vokalistů. Proč vlastně? Každopádně, letos se mi vokály hodně líbí, jsou brutální i melodické zároveň.

Jos byl také na našem předchozím albu Abandon Hope. Naším prvním zpěvákem byl Jan van Eersel, který byl i na našem prvním albu Ideology of Death. Po této nahrávce jsme odehráli několik živých vystoupení s jiným zpěvákem, protože Jan v té době neměl zájem o živá vystoupení. Takže jsme si vybrali jiného. Ale po pár koncertech jsme se rozpadli.

Zvuk máte i letos skvělý. Chladný, temný, podmanivý. Pod vším je podepsán Erwin Hermsen. Jak se vlastně album nahrávalo? Já pořád žiju v romantické představě, že se muzikanti sjedou do jednoho studia, dají si něco dobrého k pití a jdou na to, nebo se pletu?

Haha, to zní skvěle, ale ne. Nahrávali jsme to odděleně ve studiu.


MARTYRIUM jsou kapela složená ze samých zkušených muzikantů. Každý má za sebou obrovský kus skvělé práce. Ale znáš to, každý má také svoje ego, které chce prosadit. Jak tohle funguje ve vaší kapele? Má někdo rozhodující slovo, pohádáte se třeba? A co ponorková nemoc, už jste ji také zažili?

Bez ostatních kluků by Martyrium nic nebylo. Nakonec je to moje rozhodnutí, ale každý má svobodu přinášet nápady. Takže ano, každý je důležitý. Se Sanderem pracuji už velmi dlouho a vím, čeho je schopen. Bylo to poprvé, co jsem pracoval s Roelem van Heldenem, ale byla to také skvělá zkušenost. Známe se už velmi dlouho a protože náš bubeník Job měl tentokrát jiné priority, Roel nám pomohl. Odvedl skvělou práci.

„Malevolent“ se pohybuje někde na pomezí death metalu, blacku. Máte svůj vlastní rukopis, který je nezaměnitelný, alespoň takhle to vnímám já jako fanoušek. Zajímalo by mě, jakým způsobem skládáte samotné základní riffy. Spousta muzikantů si jen tak hraje sama ve studiu a potom z „toho něco vyleze“. Někdo zase nasází všechno až ve studiu. Jak přistupujete ke skládání ty?

Prostě začnu jamovat a snažím se zachytit ten temný zvuk v riffech. Jde to přirozeně. Vytvořím si vlastní svět, abych napsal ten perfektní riff. Pak už jen zkouším, co funguje v psaní písní. Musí to být chytlavé, rychlé a zlověstné.


Pročítám si texty a považuji je za velmi zajímavé. Na tuhle složku spousta metalových kapel zapomíná, ale vy máte obsah velmi propracovaný. Kde pro texty berete inspiraci? Jsou to knihy, filmy? Nebo osobní zážitky?

Text písně „Malevolent“ napsal Jos (zpěv). Texty jsou o temné magii, vnitřních konfliktech, démonech a středověku. Rozhodně se přizpůsobují hudbě.

A pro Jose to byla také jakási terapie kvůli jeho zdravotním problémům.

Novinka si sama říká o živou prezentaci. Chystáte se na turné? Je mi jasné, že asi zahrajete na nějakých velkých festivalech, ale co třeba malé klubové koncerty? Můžeme se těšit? Úplně před sebou vidím temný klub…mlhu…zazní první riff…

Musím vás zklamat. Martyrium je studiová kapela. Ze začátku jsme hráli pár živých vystoupení, ale z několika důvodů už naživo nehrajeme.

MARTYRIUM patří dnes již ke starým kapelám, která si prošla určitým vývojem. Určitě jste i posluchači hudby. Co vás ovlivnilo ve vašich začátcích a co posloucháte dnes?

Poslouchám převážně black a death metal. Ale poslouchám i například i Dead Can Dance. Líbí se mi jejich temná atmosféra. Ovlivnily mě kapely jako Satyricon, Darkthrone, Absu, Morbid Angel, Gorgoroth. Momentálně ale poslouchám Hulder, Tulus a poslední album Paradise Lost.


Každý nějak začínal. Co pro vás bylo prvním popudem, vzít do ruky kytaru? Bylo to kvůli holkám? A kdo byl vaším vzorem v začátcích? Je nějaké období, na které vzpomínáš nejraději?

Haha, kéž by mě inspirovaly všechny ty živé kapely, co jsem tehdy viděl. Jednoho dne jsem si prostě koupil kytaru a začal jsem si s ní hrát. Pamatuji si skvělý festival No Mercy v Nighttownu. To bylo fantastické s kapelami jako Immortal, Limbonic Art a Deicide.

Co pro tebe představuje hudba? Jak ji vnímáš ve vztahu ke svému životu? Je to prokletí, radost, nutnost? Já bych třeba bez muziky nemohl žít, poslouchám ji celý den a když nemůžu, tak mi chybí…jak to máš ty? Klidně se můžeš pustit i do filozofických úvah.

Ano, opravdu. Jsem závislý na hudbě. Nedokážu si představit život bez extrémní hudby. Je to radost, druh terapie a skvělý způsob, jak se vyjádřit. Buďte v životě sami sebou. Ten pocit, který máte, když například spustí Angel of Death. Páni! Nebo Rapture od Morbid Angel. Je to jako pěst do obličeje, ale v dobrém slova smyslu haha.

Co chystají MARTYRIUM v nejbližších měsících a na co se můžeme těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro promotéry, labely, fanoušky, tak zde je prostor!

Dávám spoustu rozhovorů a užívám si pozornosti všech médií. Chci jen poděkovat všem, kteří nás podporují koupí trička nebo vinylu. Opravdu to pro nás hodně znamená. Jsme prostě extrémní metaloví fanoušci, kteří dělají hudbu pro sebe a další podobně smýšlející. Doufám, že se všem Malevolent bude líbit.

Děkuji moc za rozhovor. Koukám, že venku pořád prší, asi půjdu do lesa a do přehrávače si dám vaši novou desku. Dík moc za ni, je co poslouchat. Ať se novince i vám daří a budu se těšit někdy na koncertě. MARTYRIUM FOREVER!

Děkuji!

TWITTER