DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

čtvrtek 25. prosince 2025

Recenze/review - SAD - Fullmoon's Bestial Awakening (2025)


SAD - Fullmoon's Bestial Awakening
CD 2025, Purity Through Fire

for english please scroll down

Některá alba zkrátka raději poslouchám, než abych o nich psal. Myslím si totiž, že moje slova mnohdy nedokáží plně vystihnout podstatu hudby samotné. S řeckými SAD jsem se již několikrát setkal a pokaždé mi jejich black metal nejvíc sedl za sychravých podzimních a zimních dní. Když se noc prodlužuje a toulám se opuštěnými ulicemi našeho města. Zajímavé je, že pokaždé mě moje kroky i nové album zavedou do lesů. Na jedno staré pohřebiště, kde jsou na kamenech vyryta podivná znamení.

Pokud máte rádi druhou vlnu black metalu z dalekého severu nebo se vám líbí i americké vlivy, potom jste zde správně. Ne, SAD rozhodně nepřinášejí nic nového, ani převratného. Ale rozhodně jsou opravdoví, reální, uvěřitelní a autentičtí. Se svojí letošní novinkou se přesně trefili i do mého vkusu. Koneckonců, proto recenze vychází až dnes. Opravdu jsem raději zase jednou poslouchal, než abych psal slova. Zkontrolujte ukázky a posuďte sami. 

Naleznete zde vše potřebné k pradávným rituálům smrti. Mrazivý chlad i nahrubo nasekaná tma se zde potkávají, mísí jako nějaký prudký jed. Stačí jen ochutnat, jen přidat hlasitost. Ostré riffy, divoké bicí a chorobami nasáklý vokál. Já vím, tohle všechno zde již bylo snad tisíckrát, ale jen někomu jejich hudbu věřím. SAD patří mezi vyvolené, mezi prokleté, které je pro mě, starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád, doslova povinnost uctívat. Představte si starou prašivou hrobku s rakvemi prokletých kněží. Vstoupíte dovnitř a postupně budete přidávat hlasitost. Garantuji vám a klidně i podepisuji vlastní krví, že je vše v nejlepším pořádku. Zvuk, strach a děs na obalu, celkové provedení, výraz i otisk udělají radost určitě všem nevěřícím. Jsou to ale hlavně motivy samotné, jednotlivé melodie, ukované z té nejkvalitnější oceli, které se vám postupně zadřou hluboko do podvědomí. "Fullmoon's Bestial Awakening" u mě již prošlo i zkouškou časem. Stále na tomto bezbožném albu objevuji něco nového, co mě nutí k opakovaným poslechům. Ztrácím se v mlze, chci být sám. Jen já a muzika, jenom já a stíny ukrývající se na lesních pěšinách. Pánové nahráli desku, která by se mohla líbit všem pravověrným, všem, kteří mají rádi v tomto stylu tradice, uctívající základní principy. Osobně mezi ně patřím a proto nemohu jinak, než vám novinku doporučit. A nejsem rozhodně sám, spolu se mnou kývají souhlasně do rytmu i všichni nemrtví. Chladný a temný black metal ze starých pohřebišť! Potkáte své vlastní démony!


Asphyx says:

There are some albums that I prefer to listen to rather than write about. I believe that my words often fail to fully capture the essence of the music itself. I have encountered the Greek band SAD several times, and each time their black metal has suited me best on dreary autumn and winter days. When the night grows longer and I wander the deserted streets of our city. Interestingly, my steps and the new album always lead me to the woods. To an old burial ground where strange symbols are carved into the stones.

If you like the second wave of black metal from the far north or even American influences, then you've come to the right place. No, SAD definitely don't bring anything new or revolutionary to the table. But they are definitely genuine, real, believable, and authentic. With their new release this year, they have hit my taste spot on. After all, that's why the review is only coming out today. I really preferred to listen again rather than write words. Check out the samples and judge for yourself.

Here you will find everything you need for ancient death rituals. The freezing cold and the roughly chopped darkness meet here, mixing like some kind of violent poison. Just taste it, just turn up the volume. Sharp riffs, wild drums, and disease-soaked vocals. I know, all this has been done a thousand times before, but I only trust some people's music. SAD is among the chosen ones, among the cursed, whom I, an old dog who has been guarding the entrance to the underworld for decades, literally have a duty to worship. Imagine an old, mangy tomb with coffins of cursed priests. You enter and gradually turn up the volume. I guarantee you, and I'll even sign it with my own blood, that everything is in perfect order. The sound, fear, and horror on the cover, the overall design, expression, and imprint will surely delight all unbelievers. But it is mainly the motifs themselves, the individual melodies, forged from the highest quality steel, that gradually sink deep into your subconscious. "Fullmoon's Bestial Awakening" has already stood the test of time for me. I am still discovering something new on this godless album, which compels me to listen to it repeatedly. I lose myself in the fog, I want to be alone. Just me and the music, just me and the shadows hiding on the forest paths. The gentlemen have recorded an album that could appeal to all true believers, all those who love this style of tradition, who revere its basic principles. Personally, I am one of them, and therefore I cannot help but recommend this new release to you. And I am definitely not alone, as all the undead are nodding in agreement to the rhythm along with me. Cold and dark black metal from ancient burial grounds! You will encounter your own demons!


tracklist:
1. Rampage
2. Raison d'etre
3. Fury Long Lost 
4. A Distant Farewell 
5. All Come to an End 
6. Die in Pain 
7. When Memories Fade 
8. Howling from the Shadows 

band:
Ungod - all instruments
Nadir - vocals


středa 24. prosince 2025

Recenze/review - GRAVESCAPE - Sinister Occultation of Endless Entropy (2025)


GRAVESCAPE - Sinister Occultation of Endless Entropy
CD 2025, vlastní vydání

for english please scroll down

Stačilo mi několik dní, abych pochopil. Najednou jsem viděl a slyšel věci, které mi dříve zůstávaly utajeny. Do téhle kobky jsem se dostal víceméně náhodou, neznal jsem její jméno, ani polohu, ale dnes již musím říci, že jsme si souzeni. Nad vchodem je napsáno GRAVESCAPE a uvnitř jsou pochováni prokletí. Padlí  kněží, i všichni ti, kteří se rouhali. Tahle smečka pochází z Francie a jejich letošní debutové album mě ihned oslovilo. Cítím z něj pradávnou sílu, zkaženou krev i touhu zabíjet hudbou.

Riffy i melodie se mi postupně dostaly pod kůži i do podvědomí. Užívám si morbidní okultní atmosféru, kývám se spokojeně do rytmu. Zase jsem jednou tím starým hrobníkem a vzpomínám mezi rakvemi na časy, kdy se pohřbívalo jenom do země. Skladby jsou tu velmi dobře napsány, mají v sobě potřebný drive, sílu, krvavou jiskru. Smrt je velmi blízko! Čeká ve stínu. 


Francouzi se vracejí ke krvavým kořenům stylů, zvaných black a death metal. Velmi výrazným prvkem je vokál, který ve mě v mnohých momentech evokuje mistra Big Bosse z našich českých ROOT. Hudba je jinak velmi podmanivá, chladná, temná a pro mě osobně také návyková. Krutost se vždycky ukrývala v detailech a pokud máte jako já rádi v hudbě tajemno, pradávné rituály a necháváte se unášet na zpěněných vlnách řeky smrti, potom jste zde správně. Vždycky jsem poslouchal nahrávky spíše srdcem, než jen ušima. Mám rád, když mohu kapele jejich morbidní práci věřit, když je opravdová, reálná, autentická. GRAVESCAPE tohle všechno splňují na výbornou. A přidávají ještě spoustu věcí navíc. Každý poslech se pro mě tak stává spíše temným a tajemným obřadem, než jen obyčejným setkáním. Záměrně vám nebudu vypisovat, kdo tvorbu těchto tmářů ovlivnil. Bude lepší, abyste si udělali vlastní názor, dle přiložených ukázek. Za sebe mohu napsat jen jediné - nahrávku vám doporučuji. Zhasněte všechna světla a nechte album, aby na vás jen tak působilo. Tohle je muzika pro všechny tmáře, ohlodaná až na kost. Strhne vás do hlubiny, navěky prokleje a vy za to budete ještě rádi. Líbí se mi i stylový motiv na obalu a prašivý zahnívající zvuk. Osobně jsou pro mě potom GRAVESCAPE velkým překvapením i příslibem do budoucna. "Sinister Occultation of Endless Entropy" vás vezme na dlouhý výlet bez konce. Budete prokleti! Stačilo mi několik dní, abych pochopil. Najednou jsem viděl a slyšel věci, které mi dříve zůstávaly utajeny. Mimochodem, cover od BLACK WITCHERY se také velmi povedl. Děsivé, mrazivé a temné ozvěny z toho nejhlubšího black death metalového podzemí! Pradávný krvavý okultní rituál! 

Asphyx says:

It took me only a few days to understand. Suddenly, I saw and heard things that had previously remained hidden from me. I stumbled upon this dungeon more or less by accident, not knowing its name or location, but today I must say that we are meant for each other. Above the entrance is written GRAVESCAPE, and inside are the damned. Fallen priests and all those who blasphemed. This band comes from France, and their debut album this year immediately appealed to me. I feel an ancient power, corrupted blood, and a desire to kill with music.

The riffs and melodies gradually got under my skin and into my subconscious. I enjoy the morbid occult atmosphere, swaying contentedly to the rhythm. Once again, I am the old gravedigger, remembering among the coffins the times when burials were only in the ground. The songs are very well written, with the necessary drive, power, and bloody spark. Death is very close! It waits in the shadows. 


The French are returning to the bloody roots of styles known as black and death metal. A very distinctive element is the vocals, which in many moments evoke the master Big Boss from our Czech band ROOT. Otherwise, the music is very captivating, cold, dark, and, for me personally, also addictive. Cruelty has always been hidden in the details, and if, like me, you like mystery and ancient rituals in music and let yourself be carried away on the foaming waves of the river of death, then you've come to the right place. I've always listened to recordings with my heart rather than just my ears. I like it when I can believe in a band's morbid work, when it is real, genuine, authentic. GRAVESCAPE fulfills all of this perfectly. And they add a lot more on top of that. For me, each listen becomes more of a dark and mysterious ritual than just an ordinary encounter. I will deliberately not list who influenced the work of these dark artists. It would be better for you to form your own opinion based on the attached samples. For myself, I can only say one thing—I recommend this recording. Turn off all the lights and let the album work its magic on you. This is music for all obscurantists, stripped down to the bone. It will pull you into the depths, curse you forever, and you will be glad for it. I also like the stylish cover art and the rotten, decaying sound. Personally, GRAVESCAPE is a big surprise for me and a promise for the future. "Sinister Occultation of Endless Entropy" will take you on a long journey with no end. You will be cursed! It took me a few days to understand. Suddenly, I saw and heard things that had previously remained hidden from me. By the way, the cover by BLACK WITCHERY is also very well done. Terrifying, chilling, and dark echoes from the deepest black death metal underground! An ancient bloody occult ritual!


tracklist:
01. Intro / Sinister Occultation 
02. Feasting Of Abhorrence 
03. Pulses From Beyond 
04. Invocating, Desecrating 
05. Ritual Of Bones Revocation 
06. Throne Of Dead Flesh 
07. Bestial Lust 
08. Endless Entropy / Outro 
09. Command Of The Iron Baphomet (Black Witchery Cover)

band:
Ancient Necromancy: Guitars 
Sepulchral Devourer: Vocals 
Abyssal Deathstorm: Drums

čtvrtek 18. prosince 2025

Recenze/review - THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire (2025)


THE OMINOUS CIRCLE - Cloven Tongues of Fire
CD 2025, Osmose Productions

for english please scroll down

Plameny se pomalu přibližují k tvým nohám. Dav jásá, natěšený na bolest a utrpení. Hlavní kněz se usmívá. Mučili tě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Odtrhávali maso od kostí. Přesto si nemohl odvolat. Už dávno nevěříš v boha, nikdy ti nepomohl. Zato Satana si potkal již mnohokrát. Díval se na tebe ze stínu. se žhnoucíma očima a jedovatým šklebem na tváři. Je ti povědomý, znáš ho, víš kdo to je. Hoříš a teprve teď ti všechno dojde. Kněz i ďábel jsou jednou osobou, jednou děsivou entitou. Vítejte na okultním obřadu pro vyvolávání temných sil. 

THE OMINOUS CIRCLE jsou black death metalová kapela z Portugalska, která letos přichází se svým druhým dlouhohrajícím albem. Stačilo mi několikrát zapnout play na mém přehrávači, abych věděl, že jsme stejné krve. Líbí se mi, jakým způsobem kapela přistupuje k hudbě. Je opravdová, má jasný a zřetelný výraz, vlastní postupy a hlavně - ihned mě strhla do hlubiny. 


THE OMINOUS CIRCLE působí jako našeptávači, jako pradávní démoni, kteří moc dobře ví, o čem je opravdové zlo a absolutní tma. Nové album muselo být nahráváno hluboko v podzemí, mezi prašivými mrtvolami prokletých. Pokud se vám líbí smečky typu ALTARAGE, DEAD CONGREGATION, PORTAL a další temné skupiny, potom byste mohli ocenit i "Cloven Tongues of Fire". Vše je tu zahalené do krvavé mlhy, nasáklé špínou a takovým zvláštním neklidem, který je svým způsobem ohavný a zároveň velmi přitažlivý. Jakoby z těch nejtemnějších koutů vylezly přízraky, nemrtví a přišli se pomstít za všechno zlo, které jim bylo kdysi způsobeno. Poslech se tak pro mě stává spíše obřadem, než jen obyčejným setkáním. Kapela je tvořena zkušenými muzikanty, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát. Zvukově je nahrávka velmi dobře ošetřena, líbí se mi motiv na obalu a celková grafika. Jako vždy je pro mě ale hlavní hudba. Mám pokaždé pocit, že sestupuji dolů po špinavých kamenných schodech. Otevírám bránu do podzemí. Je naprostá tma a chlad se mi dostává do kostí. Těžkým, sirnatým vzduchem zazní první riff, disonantní melodie a já jsem ztracen. Jsem v jiné dimenzi. Potkávám zástupy nemrtvých, tichých děsivých démonů. Všichni kývají souhlasně hlavou. Hraje se tu hlavně pro ně, i pro všechny prokleté. Plameny se pomalu přibližují k mým nohám. Dav jásá, natěšený na bolest a utrpení. Hlavní kněz se usmívá. Mučili mě, pálili žhavým železem, natahovali k prasknutí. Odtrhávali maso od kostí. Přesto jsem neodvolal. Okultní, temný a zkaženou krví nasáklý black death metalový rituál! Ztratíte se v mrazivé mlze! 

Asphyx says:

The flames slowly approach your feet. The crowd cheers, eager for pain and suffering. The high priest smiles. They tortured you, burned you with hot iron, stretched you until you were about to break. They tore flesh from your bones. Yet you could not recant. You stopped believing in God long ago; he never helped you. But you have met Satan many times. He watched you from the shadows, his eyes burning and a venomous grin on his face. He is familiar to you, you know him, you know who he is. You are burning, and only now do you understand everything. The priest and the devil are one and the same, one terrifying entity. Welcome to the occult ceremony for summoning dark forces. 

THE OMINOUS CIRCLE is a black death metal band from Portugal, which is releasing its second full-length album this year. It took me only a few plays on my player to know that we are of the same blood. I like the way the band approaches music. It is genuine, has a clear and distinct expression, its own methods, and most importantly, it immediately drew me into its depths. 


THE OMINOUS CIRCLE act as whisperers, like ancient demons who know very well what true evil and absolute darkness are. The new album must have been recorded deep underground, among the mangy corpses of the damned. If you like bands such as ALTARAGE, DEAD CONGREGATION, PORTAL, and other dark groups, then you might also appreciate "Cloven Tongues of Fire". Everything here is shrouded in a bloody mist, soaked in filth and a strange uneasiness that is both repulsive and very attractive in its own way. It's as if ghosts and the undead have emerged from the darkest corners to take revenge for all the evil that was once done to them. Listening to it becomes more of a ritual for me than just an ordinary encounter. The band consists of experienced musicians who know very well what and how they want to play. The sound of the recording is very well done, I like the motif on the cover and the overall graphics. As always, however, the music is the most important thing for me. I always feel like I'm descending down dirty stone stairs. I open the gate to the underground. It's pitch black, and the cold seeps into my bones. The first riff rings out in the heavy, sulfurous air, a dissonant melody, and I'm lost. I am in another dimension. I encounter crowds of undead, silent, terrifying demons. They all nod their heads in agreement. The music is played mainly for them, and for all the damned. The flames slowly approach my feet. The crowd cheers, eager for pain and suffering. The high priest smiles. They tortured me, burned me with hot iron, stretched me until I was about to break. They tore the flesh from my bones. Yet I did not recant. An occult, dark, and blood-soaked black death metal ritual! You will lose yourself in the freezing fog!



tracklist:
01. Thus Beckons The Abyss 
02. Lowest Immanations 
03. Through Tunnels Ablaze 
04. In Ira Flammae Devoratur Qui Salvatur 
05. Black Flesh, Sulfur, And All In Between 
06. Writhing, Upturning, Succumbing 
07. Utterance Of The Formless

neděle 14. prosince 2025

Recenze/review - JORDSJUK - Naglet til livet (2025)


JORDSJUK - Naglet til livet
CD 2025, Indie Recordings

for english please scroll down

Vracela se ke mě pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkávala mlha s absolutní tmou. Vystoupila ze stínu, usmála se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekla do mě svůj dráp. Probouzel jsem se s nelidským křikem a na mém těle se objevovaly hluboké jizvy. Když o tom teď s odstupem času přemýšlím, tak mi dochází, že všechno začalo před několika měsíci, když jsem poprvé poslouchal první dlouhohrající album norských tmářů JORDSJUK.

Stačilo mi, stejně jako v případě mé noční můry, několik společných setkání, aby si mě tahle smečka, složená ze zkušených muzikantů, získala na svoji stranu. Umíral jsem a znovu se rodil v bolestivých křečích. Užíval jsem si velmi divoký, syrový, špinavý a zničující zvuk (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), s chutí jsem se díval na krvavou koláž na obalu. Ale hlavně, stal jsem se postupně také nemrtvým. Tohle je album, které vás spálí zevnitř a na povrchu pokryje ledem. 


Tihle démoni jsou věrni odkazu svých norských black metalových předků. Přidávají ale i ostrý thrash, nespoutaný punk i nahrubo nasekané death metalové ozvěny. Osobně se mi opravdu líbí, že není album jenom vzdálenou kopií pradávných ozvěn, ale pánové se snaží přinést i něco zajímavého, neotřelého, shnilého. Myslím si, že se jim to daří na výbornou. Důkazem budiž i to, že jsem novou nahrávku raději několik měsíců poslouchal, než abych o ní psal. Při poslechu totiž opravdu vylézají staré mrtvoly z hrobů a nad hřbitovem krouží hejno krkavců. Vše je tu ohlodané na kost, nesmírně intenzivní, zahrané s nadhledem a elegancí mistrů v oboru. Navíc, "Naglet til livet" má v sobě takovou tu opravdovost, syrovost, chvění. JORDSJUK kolem vás nechodí s přemýšlivým výrazem ve tváři. Naopak, rovnou vám prokousnou hrdlo ostrými riffy, divokými bicími a chorobným vokálem. Novinka má podmanivě záhadnou, temnou a chladnou atmosféru. Jako bych se spolu s kapelou procházel po starém pohřebišti a nechával si vyprávět kruté a děsivé příběhy plné smrti a utrpení. Skladby jsou napsány s originálním výrazem, kapele se povedlo vydat desku, která je svým způsobem jiná, odlišná, přesto ctí krvavé kořeny. Již teď mohu potvrdit, že se jedná o nejposlouchanější black metalový počin v mém přehrávači, ke kterému se stále rád a často vracím. Neznám nic lepšího, než hluboký spánek a děsivé noční můry. Smrt, která si uprostřed noci brousí kosu nad mojí postelí. Jsem moc rád, že se ke mě vrací pravidelně. Nejčastěji uprostřed hluboké noci, když se venku potkává mlha s absolutní tmou. Pokaždé vystoupí ze stínu, usměje se na mě jedovatým smíchem prokletých a zasekne do mě svůj dráp. Chladná a temná black metalová zkáza, ušpiněná zničující thrash metalovou intenzitou a punkovou nespoutaností! Popraskají vám všechny kosti v těle! 

Asphyx says:

She came back to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog met the absolute darkness outside. She stepped out of the shadows, smiled at me with the poisonous laughter of the damned, and sank her claws into me. I woke up with an inhuman scream, and deep scars appeared on my body. Looking back now, I realize that it all started a few months ago when I first listened to the first full-length album by the Norwegian dark metal band JORDSJUK.

Just like in my nightmare, it only took a few encounters for this pack of experienced musicians to win me over. I was dying and being reborn in painful convulsions. I enjoyed the very wild, raw, dirty, and devastating sound (Kurt Ballou - mixing, Brad Boatright - mastering), and I relished looking at the bloody collage on the cover. But most importantly, I gradually became undead myself. This is an album that burns you from the inside and covers you with ice on the outside. 


These demons are faithful to the legacy of their Norwegian black metal ancestors. However, they also add sharp thrash, unrestrained punk, and roughly chopped death metal echoes. Personally, I really like that the album is not just a distant copy of ancient echoes, but that the gentlemen are trying to bring something interesting, original, and rotten. I think they succeed brilliantly. The proof is that I preferred to listen to the new recording for several months rather than write about it. When listening to it, old corpses really do crawl out of their graves and a flock of ravens circles above the cemetery. Everything here is gnawed to the bone, extremely intense, played with the insight and elegance of masters in their field. Moreover, "Naglet til livet" has a certain authenticity, rawness, and tremor to it. JORDSJUK doesn't walk around with a thoughtful expression on their faces. On the contrary, they bite straight through your throat with sharp riffs, wild drums, and morbid vocals. The new album has a captivatingly mysterious, dark, and cold atmosphere. It's as if I were walking through an old graveyard with the band, listening to cruel and terrifying stories full of death and suffering. The songs are written with original expression, and the band has managed to release an album that is different in its own way, yet still honors its bloody roots. I can already confirm that this is the most listened to black metal album in my player, one that I still enjoy returning to often. I know of nothing better than deep sleep and terrifying nightmares. Death sharpening its scythe above my bed in the middle of the night. I am very glad that it returns to me regularly. Most often in the middle of the night, when the fog meets absolute darkness outside. Each time, it steps out of the shadows, smiles at me with the poisonous laughter of the damned, and sinks its claws into me. Cold and dark black metal destruction, sullied with devastating thrash metal intensity and punk unrestraint! Every bone in your body will crack!


tracklist:
1. Kollaps 
2. Grovt skadeverk
3. Riv skorpen av såret 
4. Skreddersøm 
5. Parasitt 
6. Traumemarsj 
7. Rottebitt 
8. Til ettertids plage 
9. Klarhet og dybde 
10. Rennestein 
11. Svikter din neste 
12. Naglet til livet 

band:
Renton - Drums, Songwriting, Lyrics
Sagstad - Guitars
Mannevond - Vocals
Birger Larsen - Bass



pátek 12. prosince 2025

Recenze/review - REAPING FLESH - Death Creeps (2025)


REAPING FLESH - Death Creeps
CD 2025, Reaping Records

for english please scroll down

Máš zmrzlé kosti, když odkrýváš další plesnivý hrob. Daleko na severu, v lesích, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Někdy chceš být sám, odstřižen od současného divného světa. Vracíš se ke svým kořenům a posloucháš jen kapely, které v sobě mají drive a pradávnou sílu. REAPING FLESH z Norska patří mezi vyvolené. Mezi tmáře, kteří umí svojí hudbou znázornit staré rituály pro vyvolávání temných sil.

Stačilo mi jen několik poslechů, abych věděl, že jsem zde správně. Mě i kapele koluje v žilách stejná zkažená krev. Vraťme se po časové ose zpět, do doby, kdy se ještě extrémní metal nerozlišoval na jednotlivé styly tak úzkostlivě jako dnes. Nalezneme zde odkazy jak na death metal, tak i na thrash, chladný black, ale i třeba surovost hardcoru a nespoutanost punku. Výsledkem je koktejl, který musí chutnat všem poctivým hrobníkům, mezi které se již skoro 35 let hrdě hlásím. Doporučuji temnou místnost a volume úplně doprava. 


Snad každý pátek, když jdu unaven z práce, tak hledám ve své diskografii kapely, které mi propláchnou mozek kyselinou. Otevřu si pivo, nejbližší rakev a nechávám hudbu, aby na mě jen tak působila. Je něco divokého, ostrého, chladného a zcela podmanivého, co z nového alba "Death Creeps" slyším a cítím. Užívám si povedený zvuk (Mixed by Martin Bowitz (Store Studio) and mastered by Magnus Lindberg (VRTKL Audio), který dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. Najednou nesedím ve své oblíbené márnici, ale toulám se daleko na severu v lesích. Kolem mě je naprostá tma a chlad. Moje kroky mě nakonec dovedou na jeden zdánlivě opuštěný hřbitov. Legendy praví, že se zde kdysi pohřbívali prokletí. Usedám na hrubě otesaný kámen a znovu zapínám play na svém přehrávači. Zde, v naprosté samotě, vynikne síla tohoto alba nejvíce. Dovedu si ale představit i malý klub na periferii špinavého města. Jen pár pravověrných fanoušků. Budu stát v první řadě a užívat si pochmurně silné melodie. REAPING FLESH jsou letos ve velmi dobré formě. Líbí se mi jejich přístup, nápady, motivy, i pro mě velmi důležitá opravdovost, reálnost, autenticita. Myslím si, že není co řešit, tady se hraje pro staré hrobníky, pro prokleté i pro všechny fanoušky pohřbů do země. Znovu, i po delší době a mnohých společných setkáních s tímto albem, vám mohu novinku jenom doporučit. Má v sobě vše potřebné pro opravdový záhrobní rituál. Mám zmrzlé kosti, když odkrývám další plesnivý hrob. Daleko na severu, v lesích, které jsou zahaleny do krvavé mlhy. Někdy chci být sám, odstřižen od současného divného světa. Vracím se ke svým kořenům a poslouchám jen kapely, které v sobě mají drive a pradávnou sílu. Temný a chladný vichr ze severu! Death, black, thrash, punk, hardcore album, které vás smete z povrchu zemského! 

Asphyx says:

Your bones are frozen as you uncover another moldy grave. Far to the north, in forests shrouded in bloody mist. Sometimes you want to be alone, cut off from the strange world around you. You return to your roots and listen only to bands that have drive and ancient power. REAPING FLESH from Norway are among the chosen ones. Among the dark ones who can use their music to depict ancient rituals for summoning dark forces.

It only took me a few listens to know that I was in the right place. The same corrupt blood runs through my veins and those of the band. Let's go back in time to a time when extreme metal was not divided into individual styles as meticulously as it is today. Here we find references to death metal, thrash, cold black metal, but also the rawness of hardcore and the unrestrained nature of punk. The result is a cocktail that must appeal to all honest gravediggers, among whom I have proudly counted myself for almost 35 years. I recommend a dark room and the volume turned all the way up. 


Almost every Friday, when I come home tired from work, I search my discography for bands that will flush my brain with acid. I open a beer, the nearest coffin, and let the music just wash over me. There is something wild, sharp, cold, and completely captivating that I hear and feel from the new album "Death Creeps". I enjoy the well-done sound (Mixed by Martin Bowitz (Store Studio) and mastered by Magnus Lindberg (VRTKL Audio), which adds even more credibility to the recording. Suddenly, I'm no longer sitting in my favorite morgue, but wandering far north in the woods. It's completely dark and cold around me. My steps eventually lead me to a seemingly abandoned cemetery. Legend has it that the damned were once buried here. I sit down on a roughly hewn stone and press play on my player again. Here, in complete solitude, the power of this album stands out the most. But I can also imagine a small club on the outskirts of a dirty city. Just a few true fans. I'll stand in the front row and enjoy the gloomy, powerful melodies. REAPING FLESH are in very good form this year. I like their approach, ideas, motifs, and, very importantly for me, their sincerity, realism, and authenticity. I think there's no question about it: this album is for old gravediggers, the damned, and all fans of burials. Again, even after a long time and many encounters with this album, I can only recommend this new release. It has everything you need for a true afterlife ritual. My bones freeze as I uncover another moldy grave. Far to the north, in forests shrouded in bloody fog. Sometimes I want to be alone, cut off from the strange world of today. I return to my roots and listen only to bands that have drive and ancient power. A dark and cold wind from the north! Death, black, thrash, punk, hardcore album that will wipe you off the face of the earth!


Tracklist:
1.Nothing Avails 02:54
2.Golden Calf 04:42
3.Plague 03:40
4.Blood Red Infernal 04:23
5.Shallow Grave 03:07
6.Devoid of Light 02:49
7.Bloodshed 02:54
8.Serpents 04:43

Line-up:
Frederik Hillestad – Vocals
Sindre Nicolaisen – Guitar
Endre Njøs – Guitar
Erlend Einmo – Bass
Stian Hansen – Drums

Additional Musician:
Simon Nome – Synths (tracks 4, 8)


úterý 9. prosince 2025

Recenze/review - VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy (2025)


VEILBURNER - Longing for Triumph, Reeking of Tragedy
CD 2025, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Myslel sis, těšil ses, že tvoje utrpení po smrti skončí. Že se rozplyneš v temnotě a nebo shoříš v pekelném ohni. Jenže se tak nestalo. Znovu a znovu prožíváš veškerou nesnesitelnou bolest. Stále dokola, v začarovaném kruhu reinkarnace. Avantgardní black death metalisté VEILBURNER jsem si pro sebe objevil kdysi dávno, když jsem se zase jednou toulal v záhrobí. Líbí se mi jejich přístup k muzice jako takové. Oba pánové vždy stavějí na pevných stylových základech, do kterých potom vkládají spoustu zajímavých a neotřelých prvků. 

Tahle smečka, zrozena v opuštěných jeskyních, v sobě má něco neurvalého, nespoutaného, zvířecího. Něco, co je odpudivé a zároveň velmi přitažlivé. Letošní nové album není výjimkou. Naopak, velmi ryze a sebevědomě potvrzuje pozici pensylvánských tmářů. Smrt je zde krutou a nekonečnou spirálou. 


Kapela vždy kladla velký důraz na grafiku, na masivní a velmi dobře čitelný zvuk. Vy si tak můžete opět vychutnat melodie, které snad ani nejsou z našeho ubohého světa. VEILBURNER letos nahráli album, které je ukováno z té nejkvalitnější oceli. Přidávány jsou ingredience z jiných dimenzí. Zpočátku se na mě tvářilo album "Longing for Triumph, Reeking of Tragedy" nepřístupně, složitě a nenávistně. Vydržel jsem a postupně odkryl jednotlivé vrstvy. Ohlodal jsem vše na kost a zůstali mi v rukou melodie, které jsou opravdu velmi silné, uvěřitelné a opravdové. Jako by mě při každém poslechu kapela zahalila do krvavé mlhy, strhla do hlubiny. Připadám si najednou jako lovená zvěř. Napříč celým albem se potom jako jedovatý had vine zvláštní neklid. Společná setkání se tak stávají spíše obřadem, starodávným rituálem, než jen obyčejným poslechem. Ono je vlastně pro mě poměrně těžké hudbu VEILBURNER nějak popsat, uchopit. V tomto případě je opravdu lepší, když ochutnáte sami. Jen vás znovu varuji, tahle nahrávka vyžaduje plné soustředění, klid a notnou dávku morbidní fantazie. Pokud ale dojde ke vzájemnému přenosu, jako se to stalo u mě, potom nebudete moci vyhnat nové album z hlavy. Ano, stalo se pro mě doslova prokletím. Musel jsem pokaždé ven, do opuštěných ulic špinavého města. Moje kroky vedly vždy na hřbitov za městem. Slyšel jsem šepot nemrtvých, byl jsem schopen s nimi rozmlouvat. Myslel jsem si, těšil jsem se, že moje utrpení po smrti skončí. Že se rozplynu v temnotě a nebo shořím v pekelném ohni. Jenže se tak nestalo. Znovu a znovu jsem prožíval veškerou nesnesitelnou bolest. Stále dokola, v začarovaném kruhu reinkarnace. Nekonečná smyčka black death metalové bolesti! Temnota, chlad a utrpení! 

Asphyx says:

You thought, you hoped that your suffering would end after death. That you would dissolve into darkness or burn in hellfire. But that didn't happen. Again and again, you experience all the unbearable pain. Over and over, in a vicious circle of reincarnation. I discovered the avant-garde black death metal band VEILBURNER a long time ago, when I was wandering in the afterlife once again. I like their approach to music as such. Both gentlemen have always built on solid stylistic foundations, into which they then incorporate many interesting and original elements. 

This pack, born in abandoned caves, has something rough, unrestrained, and animalistic about it. Something that is repulsive and yet very attractive at the same time. This year's new album is no exception. On the contrary, it very firmly and confidently confirms the position of the Pennsylvania obscurantists. Death is a court and an endless spiral here. 


The band has always placed great emphasis on graphics, on a massive and very legible sound. So you can once again enjoy melodies that are perhaps not even from our poor world. This year, VEILBURNER recorded an album that is forged from the highest quality steel. Ingredients from other dimensions are added. At first, the album "Longing for Triumph, Reeking of Tragedy" looked inaccessible, complex and hateful to me. I endured and gradually uncovered the individual layers. I gnawed everything to the bone and what remained in my hands were melodies that are really very strong, believable and real. It is as if the band enveloped me in a bloody fog every time I listened to it, dragged me into the depths. I suddenly feel like a hunted animal. A strange restlessness then winds its way across the entire album like a poisonous snake. Meetings together thus become more of a ceremony, an ancient ritual, than just ordinary listening. It's actually quite difficult for me to describe, to grasp VEILBURNER's music. In this case, it's really better if you taste it yourself. I'm just warning you again, this record requires full concentration, peace and a good dose of morbid imagination. But if there is a mutual transfer, as it happened with me, then you won't be able to get the new album out of your head. Yes, it literally became a curse for me. I had to go out every time, into the deserted streets of the dirty city. My steps always led to the cemetery outside the city. I heard the whispers of the undead, I was able to talk to them. I thought, I was looking forward to my suffering ending after death. That I would disappear into the darkness or burn in the fire of hell. But it didn't happen. I experienced all the unbearable pain again and again. Over and over again, in a vicious circle of reincarnation. An endless loop of black death metal pain! Darkness, cold and suffering!



about VEILBURNER on DEADLY STORM ZINE:





Track listing -
1. Longing for Triumph...
2. Pestilent Niche
3. Rigor & Wraith
4. That Which Crypts Howls Grandeur
5. Da'ath Ye Shadow Portrait
6. Ouroboreal Whorl
7. Matter o' the Most Awful of Martyrs
8. ...Reeking of Tragedy

Line up -
Mephisto Deleterio - Music and production
Chrisom Infernium - Vocals, lyrics, and album design

Cover artwork by Luciana Nedelea


pondělí 8. prosince 2025

Recenze/review - OMEGAVORTEX - Diabolic Messiah of the New World Order (2025)


OMEGAVORTEX - Diabolic Messiah of the New World Order
CD 2025, Third Eye Temple

for english please scroll down

Zrozeni z chaosu znovu vylezli z toho nejshnilejšího podzemí, aby nám zvěstovali black death metal, který si ve svém přehrávači pouští samotný Satan. Je tu nové album německých nihilistů OMEGAVORTEX. A opět se jedná o divokou, nespoutanou a blasfemickou jízdu rovnou do záhrobí. Temnota se zde potkává se zkaženou krví a ta stará děvka Smrt si opět brousí svoji kosu. Kdo bude další na řadě? Budeš to ty? Nebo já?

S novou nahrávkou dostanete opět velkou porci disharmonických riffů, chorobného vokálu. zběsilých bicích. To vše zahalené v krvavé mlze a podávané na víku od rakve. Dovedu pochopit, že na mnohé z vás jsou tihle gentlemani možná až příliš extrémní, ale nutno si uvědomit, že zde se hraje reálně, opravdově, uvěřitelně, s autentickým zabijáckým instinktem v krvi. 


Kapela volně navazuje tam, kde minule přestala. Nové skladby hoří zevnitř, jsou shnilé, prašivé, mají v sobě potřebnou dávku chladu i naprosté tmy. Osobně si myslím, že je nutné album "Diabolic Messiah of the New World Order" poslouchat vždy vcelku, potom totiž vyniknou naplno jednotlivé morbidní nuance. Každý z nás si peklo představujeme trošku jinak. Někdo kolem sebe vidí hořící ohně, jiný se trápí uvnitř své hlavy a děsivých myšlenek. Všichni se ale shodneme na tom, že tahle nahrávka nám může být ďábelským soundtrackem. Pokud máte rádi kapely typu MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, REVENGE, ANGELCORPSE, SADISTIK EXEKUTION, určitě dejte těmto maniakům šanci. Jejich sílu jsem si ověřil již u minulých desek i při živém vystoupení. O obojím jsem sepsal pár skromných slov (odkazy na recenze i report naleznete dole pod dnešním článkem). Je něco zuřivého, děsivého, zvráceného a nebál bych se napsat i temně kosmického, co nelze zpočátku uchopit. Po nějaké době se mi ale novinka dostala do hlavy takovým způsobem, že mi po ní zůstala v mozku hluboká krvavá stopa. Doporučuji poslech v temném chladném sklepě nebo v márnici. OMEGAVORTEX odvedli i letos skvělou práci. Mají svůj vlastní rukopis, poctivý řezající zvuk (M / No Solace - mixing, mastering), i parádní stylový obal (Greallach Art). Jakoby mi kapela stoupla během poslechu pokaždé těžkou okovanou botou na hrudník. Nemůžu dýchat, dusím se vlastní krví. Zrozeni z chaosu znovu vylezli z toho nejshnilejšího podzemí, aby nám zvěstovali děsivé vize, které si ve svém přehrávači pouští samotný Satan. Surový black death metalový útok z toho nejhlubšího podzemí! Smrt je velmi blízko!


Asphyx says:

Born out of chaos, they have once again emerged from the most rotten underground to bring us black death metal that Satan himself plays on his stereo. Here is the new album by German nihilists OMEGAVORTEX. And once again, it is a wild, unrestrained, and blasphemous ride straight to the underworld. Darkness meets corrupt blood here, and that old whore Death is sharpening her scythe again. Who will be next? Will it be you? Or me?

With this new recording, you'll once again get a large dose of disharmonious riffs, morbid vocals, and frantic drums. All of this is shrouded in a bloody fog and served on a coffin lid. I can understand that for many of you, these gentlemen may be too extreme, but it is important to realize that they play realistically, truthfully, believably, with an authentic killer instinct in their blood. 


The band picks up where it left off last time. The new songs burn from within, they are rotten, mangy, and contain the necessary dose of coldness and utter darkness. Personally, I think it is necessary to listen to the album "Diabolic Messiah of the New World Order" in its entirety, because that is when the individual morbid nuances come into their own. Each of us imagines hell a little differently. Some see burning fires around them, others suffer inside their heads and terrifying thoughts. But we all agree that this recording can be our devilish soundtrack. If you like bands such as MORBID ANGEL, IMPERATOR, SADISTIK EXEKUTION, NECROVORE, DIABOLIC, DEICIDE, PERDITION TEMPLE, REVENGE, ANGELCORPSE, SADISTIK EXEKUTION, be sure to give these maniacs a chance. I have already verified their power on previous albums and during live performances. I have written a few modest words about both (links to reviews and reports can be found below today's article). There is something furious, terrifying, twisted, and I wouldn't be afraid to say darkly cosmic about it, something that is impossible to grasp at first. After a while, however, the new album got into my head in such a way that it left a deep bloody mark on my brain. I recommend listening to it in a dark, cold basement or morgue. OMEGAVORTEX have done a great job again this year. They have their own signature sound, an honest, cutting sound (M / No Solace - mixing, mastering), and a great stylish cover (Greallach Art). It's as if the band stepped on my chest with a heavy iron boot every time I listened to it. I can't breathe, I'm choking on my own blood. Born of chaos, they have once again emerged from the most rotten underground to bring us terrifying visions that Satan himself plays on his stereo. A raw black death metal attack from the deepest underground! Death is very near!


about OMEGAVORTEX on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - OMEGAVORTEX - Paranormal Violence (2024)




tracklist:
01. Dystopian Worldrape 
02. Ascension Of Madness 
03. Unidentified Evil 
04. Feeding Upon Blackness 
05. Psychopathic Majesty 
06. Limitless Violence 
07. Hypnotic Abuse 
08. Whirlwinds Of Directed Sadism 
09. Horrorslaughter 
10. World Extermination Agenda



sobota 6. prosince 2025

Recenze/review - QRIXKUOR - The Womb of the World (2025)


QRIXKUOR - The Womb of the World
CD 2025, Invictus Productions, Dark Descent Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sestupuji dolů, tak cítím ve svém těle neklid a tíseň. Je něco děsivého, strašidelného a bolestivého, v této prastaré jeskyni. Jakoby byla do zdí otištěna veškerá bolest celého světa. Možná jsem již zemřel a moje duše padá dolů do hlubiny. Otevře se přede mnou mrazivý chrám. Postavy v kápích, tělo ležící na kamenném oltáři. Přistoupím blíž. Nikdo si mě nevšímá. Éterem znějí divoké a nespoutané skladby z nového alba britských tmářů QRIXKUOR. Hudba graduje, pálí a žhne. Oběť má moji tvář.

Je cosi magického, co mě neustále nutilo k dalším a dalším seancím. Čekal jsem, až se setmí, otevíral jsem okno do spícího města. Přízraky se toulaly ulicemi. Byl jsem jedním z nich. Pánové hrají death metal, ale používají i orchestrální prvky. Většinou se mi podobný přístup příliš nelíbí, ale zde vše sedí na svých místech, neruší mě to. Naopak, užívám si mrtvolně chladnou atmosféru, dívám se do svých vlastních krvavých očí. 


Na "The Womb of the World" budete potřebovat klid, ticho a velkou porci do krve rozdrásané fantazie. Nebude to lehký poslech, nedostanete nic zadarmo, ale když vydržíte počáteční neklid a nepřístupnost, budete po nějakém čase odměněni opravdu silným zážitkem. Záměrně vám nebudu k nikomu tvorbu těchto tmářů přirovnávat, nechci vás nijak ovlivňovat. Také si myslím, že v tomto případě má slova nestačí. Jako bych byl při společných setkáních zahalen do krvavé mlhy. Připadám si uhranutý, prokletý, stržený do hlubiny. Užívám si jak chladný a přesvědčivý zvuk, tak i motiv na obalu. Ale hlavně hudbu, která je pro mě opusem z onoho světa. Nejdříve se kolem mě plazila jako jedovaté klubko hadů. Potom do mě zasekla dráp a už nikdy nepustila. Užívám si jednotlivé pochmurné nuance. Toulám se ve své vlastní hlavě a pokud má být dobrá hudba hlavně o emocích, potom mi jich QRIXKUOR předali opravdu velké množství. Jakoby do mě pokaždé pomalu zajížděl rezavý nůž. Jméno kapely je převzato z ptáka Qrixkuora v devátém oblouku knihy Kennetha Granta „Proti světlu“. Pokud vám něco říká magický řád Ordo Templi Orientis, určitě budete vnímat novou nahrávku ještě více, než obyčejní smrtelníci. Osobně se mi líbí na novince vlastně vše. Jednotlivé, velmi propracované a postupně gradující pasáže, způsob, jakým kapela přistupuje k tvorbě samotné. Pokaždé, když dostanu chuť na samotu a chci trávit svůj čas ve stínu, tak tohle album poslouchám s velkou chutí. Za mě nelze jinak, než vám novou nahrávku doporučit. Jak říká Kenneth Grant: "Při všech formách magie je nejdůležitějším faktorem představivost nebo schopnost tvořit obrazy." Magické, démonické, záhadné, temné a chladné death metalové album! Okultní obřad pro vyvolávání sil, které nejsou z tohoto světa!


Asphyx says:

Every time I descend, I feel restlessness and anxiety in my body. There is something terrifying, frightening, and painful in this ancient cave. It is as if all the pain of the world is imprinted on its walls. Perhaps I have already died and my soul is falling into the depths. A chilling temple opens up before me. Figures in hoods, a body lying on a stone altar. I step closer. No one notices me. Wild and unrestrained compositions from the new album by British dark metal band QRIXKUOR resound through the ether. The music crescendos, burning and glowing. The victim has my face.

There is something magical that kept me coming back for more and more sessions. I waited for nightfall, opening the window to the sleeping city. Ghosts roamed the streets. I was one of them. These guys play death metal, but they also use orchestral elements. I don't usually like this approach very much, but here everything fits together perfectly, and it doesn't bother me. On the contrary, I enjoy the deathly cold atmosphere, looking into my own bloody eyes. 


For "The Womb of the World", you will need peace, quiet, and a large dose of blood-curdling imagination. It will not be easy listening, you will not get anything for free, but if you persevere through the initial uneasiness and inaccessibility, you will be rewarded with a truly powerful experience after some time. I will deliberately refrain from comparing the work of these obscurantists to anyone else, as I don't want to influence you in any way. I also think that in this case, words are not enough. It's as if I were shrouded in a bloody fog during our meetings. I feel bewitched, cursed, dragged into the depths. I enjoy both the cold and convincing sound and the motif on the cover. But mainly the music, which for me is an opus from another world. At first, it crept around me like a poisonous tangle of snakes. Then it dug its claws into me and never let go. I enjoy the individual gloomy nuances. I wander around in my own head, and if good music is mainly about emotions, then QRIXKUOR has given me a great deal of them. It's as if a rusty knife were slowly being driven into me. The band's name is taken from the bird Qrixkuora in the ninth arc of Kenneth Grant's book "Against the Light." If you are familiar with the magical order Ordo Templi Orientis, you will certainly appreciate the new recording even more than ordinary mortals. Personally, I like everything about the new album. The individual, very elaborate and gradually escalating passages, the way the band approaches the creation itself. Whenever I feel like being alone and want to spend my time in the shadows, I listen to this album with great pleasure. I can't help but recommend this new recording to you. As Kenneth Grant says, "In all forms of magic, the most important factor is imagination or the ability to create images". A magical, demonic, mysterious, dark, and cold death metal album! An occult ritual for summoning forces that are not of this world!



tracklist:
01. So Spoke the Silent Stars 
02. Slithering Serendipity 
03. And You Shall Know Perdition As Your Shrine... 
04. The Womb of the World

Recenze/review - MASTER'S HAMMER - Maldorör Disco (2025)


MASTER'S HAMMER - Maldorör Disco
CD 2025, Darkness Shall Rise

for english please scroll down

U nás v Čechách máme jeden televizní program, na kterém se neustále dokola promítá smyčka starých retro klipů. Televizní stanice má poměrně úspěch, protože se jedná o ověřené písně od kapel, které obstály v čase. Neštvou tolik lidí, jako ostatní stanice. Zkrátka a dobře, nostalgie je kurva, ta funguje snad na každého. Na mě ale moc ne. Diskotéky jsem nikdy nevyhledával a dodnes jsou pro mě spíše noční můrou, než milou vzpomínkou. MASTERS HAMMER jdou po návratovém albu "Vracejte konve na místo" z roku 2012 tak nějak mimo mě. Pokaždé si poslechnu, jak jejich nová alba zní a pak na ně zapomenu.

Jsme už zkrátka každý dávno někde jinde. Kdysi mě bavila jejich nadsázka, vtip, užíval jsem si jejich typickou poetiku. Ta je asi tak jediná, která zůstala. Novinka se mnou nedělá vůbec nic a píšu o ní vlastně víceméně jenom ze "staré známosti". Já zkrátka nikdy nebudu tím, kdo se usmívá u starých nahrávek GENESIS, DEPECHE MODE nebo ABBY. Nemám problém s tím, že je "Maldorör Disco" neskutečným retrem (kdo dnes není?), ale spíše s tím, že mi skladby přijdou až nepříjemné. Možná si pod slovem avantgardní, vkusné, rafinované, vtipné a progresivní představuji něco jiného. 

"Oh, to je album, které je syrovým masem hozeným přímo do ksichtu všem zkostnatělým a ortodoxním metalistům. Už se těším, jak budou čumět". Podobné hlášky budete číst asi všude. Problém pro mě není elektronika, dekadence, avantgarda, ani texty, které ve mě nevím proč hodně evokují tvorbu Karla Jaromíra Erbena. Mě vadí spíš to, že vše působí křečovitě. Snažil jsem se, opravdu jsem se hodně snažil. Vlastně ani nevím proč, když v případě téhle mé kdysi tolik oblíbené a kultovní kapely, nostalgií rozhodně netrpím. Zkoušel jsem dostat novinku do hlavy v různých stavech své mysli. Ve dne, v noci, v práci, v autě, když jsem přišel z hospody, když jsem byl unavený, odpočinutý, když jsem se nudil. A nic, ani ťuk. K vzájemnému přenosu nedošlo. Dokonce jsem se přistihl, že mě některé pasáže doslova iritují, štvou. A ty vokály, uff. Nechci působit jako člověk bez fantazie nebo nedej bože jako hudební kritik, ale nějak jsem asi nepochopil, o čem album "Maldorör Disco" je? Má být strašidelné? Ne, není. Má to být taneční hudba pro staré fosilie? Možná ano. Já fakt nevím. U mě bývá zvykem, že o kapelách, které mě nebaví, nepíšu. Tentokrát jsem udělal výjimku. A teď k tomu, co se dle mého povedlo. MASTERS HAMMER si dali velký pozor na to, aby měli dobrý zvuk. Líbí se mi i bicí. Některým skladbám nelze upřít temnou energii. U jiných si připadám, jako bych v osmdesátých letech zavítal na vesnickou diskotéku. V rohu leží ožralý hasič a u baru sedí dáma kolem padesátky. Kouří a má vymleté zuby. Disko koule se stále točí a na záchodech u plechového žlábku močí první zombie. Za mě asi tak. Kdo si chcete tuhle nahrávku užít, určitě to uděláte. No a vy, kteří jste na tom jako já, jen souhlasně pokýváte hlavou nad mým skromným textem. Chce to hlavně klid. Koneckonců, jde jen o muziku. Bohužel, mě to fakt děsně nebaví. Podivné temné elektronické retro! 


Asphyx says:

Here in the Czech Republic, we have a TV channel that constantly plays a loop of old retro music videos. The channel is quite successful because it plays proven songs from bands that have stood the test of time. It doesn't annoy people as much as other channels. In short, nostalgia is a bitch, and it works on just about everyone. But not so much on me. I never sought out discos, and to this day they are more of a nightmare than a fond memory for me. MASTERS HAMMER, after their comeback album "Vracejte konve na místo" from 2012, are somehow beyond me. I always listen to their new albums and then forget about them.

We've simply moved on to different places. I used to enjoy their exaggeration, their humor, and their typical poetics. That's probably the only thing that's remained. The new album does nothing for me, and I'm writing about it more or less only because of our "old acquaintance." I'll never be the kind of person who smiles at old recordings by GENESIS, DEPECHE MODE, or ABBA. I have no problem with the fact that "Maldorör Disco" is incredibly retro (who isn't these days?), but rather with the fact that I find the songs unpleasant. Perhaps I imagine something different when I hear the words avant-garde, tasteful, sophisticated, witty, and progressive. 


" Oh, this is an album that's raw meat thrown right in the face of all ossified and orthodox metalheads. I can't wait to see their faces". You'll probably read similar comments everywhere. The problem for me isn't the electronics, decadence, avant-garde, or lyrics, which for some reason strongly evoke the work of Karel Jaromír Erben. What bothers me more is that it all seems forced. I tried, I really tried hard. Actually, I don't even know why, because I definitely don't suffer from nostalgia when it comes to this band, which I once loved so much and considered cult. I tried to get the new album into my head in various states of mind. During the day, at night, at work, in the car, when I came home from the pub, when I was tired, rested, when I was bored. And nothing, not a thing. There was no mutual transfer. I even caught myself finding some passages literally irritating, annoying. And those vocals, ugh. I don't want to come across as someone without imagination or, God forbid, as a music critic, but somehow I didn't understand what the album "Maldorör Disco" is about. Is it supposed to be scary? No, it's not. Is it supposed to be dance music for old fossils? Maybe yes. I really don't know. I usually don't write about bands that I don't like. This time, I made an exception. And now to what I think worked well. MASTERS HAMMER took great care to ensure they had a good sound. I also like the drums. Some songs have an undeniable dark energy. Others make me feel like I'm at a village disco in the 1980s. A drunk fireman is lying in the corner and a woman in her fifties is sitting at the bar. She's smoking and has rotten teeth. The disco ball is still spinning and the first zombie is urinating in the toilet by the metal trough. That's about it for me. Those of you who want to enjoy this recording will definitely do so. And those of you who feel the same way as I do will just nod your heads in agreement with my modest text. The main thing is to stay calm. After all, it's just music. Unfortunately, I really don't enjoy it. Weird dark electronic retro! 


tracklist:
1. Anděl slizu
2. Genisis P. Orridge
3. Take It Or Leave It
4. Maldorör Disco
5. Bochnatky
6. Beast Within
7. Bicycle Day
8. Doppelgänger
9. El Teide
10. Slatina

band:
Franta Štorm - Vocals, Guitars
Necrocock - Vocals (backing)
Honza Kapák - Drums
Kamil Princ - Keyboards

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine