DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 24. února 2026

Recenze/review - SANCTVS - De l'Abîme au Plérôme (2026)


SANCTVS - De l'Abîme au Plérôme
CD 2026, Osmose Productions

for english please scroll down

Nůž nebo žiletka? Pořád nad tím přemýšlím. Někdy pro mě bývá těžké jenom vstát. Unaven z nočních můr se ukrývám ve stínu a vyhýbám se zkažené společnosti. Mám pocit, jako bych každému viděl do hlavy. A není to hezký pohled. Kolik zla a nenávisti se ještě ukrývá v lidské mysli? Zdá se, že temnota je nekonečná. Vnímám bolest všemi póry svého těla a už nemůžu dál. Umírám každý večer a ráno se znovu a znovu rodím do světa plného utrpení. Kdy tohle skončí? Dnes odložím žiletku na umyvadlo a usměji se do zrcadla. Raději zapnu play na svém přehrávači a poslouchám stále dokola nové album kanadského black metalisty Mortheose.

Ten, podepsán pod všemi nástroji i vokálem, jasně a zřetelně definuje svojí hudbou bolest a utrpení, kterých je v současném světě čím dál tím víc. Nebo jsou jenom víc vidět a slyšet? Netuším. Jediné, co vím je, že se každý den těším večer domů, až přijdu ze současného zkaženého světa, zavřu se do svého pokoje, zhasnu všechna světla a budu řvát do tmy spolu s kapelou. Tahle muzika je chladná na povrchu a hoří zevnitř. SANCTVS jsou zpět se svým druhým dlouhohrajícím albem. 


Čtu si ve starých spisech a přemýšlím nad tím, kolik bolesti unese jeden člověk? Nekonečné války, touha po moci, hlad a špína. Raději utíkám ven, do lesů, do mrazu. Našlapuji tiše a užívám si jednotlivé chladné a temné melodie. Ve skladbách je jakási pradávná naléhavost, chvění, jakoby mě muzika drásala zevnitř, do krve. Psát o některých kapelách je velmi těžké, moje slova nedokáží naplno vyjádřit všechny mé pocity. V takových případech (mezi které SANCTVS patří) vždy doporučuji chladný pokoj, absolutní tmu a volume úplně doprava. U mě takto došlo ke vzájemnému přenosu pochmurných, nihilistických emocí. Kapela řeže svojí hudbou do živého. Alespoň u mě, starého metalového psa, který vždy více sázel u muziky na předané emoce, sílu a tlak, než na perfekcionismus. V albu "De l'Abîme au Plérôme" je cosi divokého, nespoutaného, jakési chvění, melancholie. Pokaždé, když zapnu play, tak nejsem najednou v současném divném světě, ale procházím se záhrobím. Jsem našeptávač, rozmlouvám s vlastními démony, užívám si mrazivý zvuk, jedovatý vokál i jednotlivé motivy skladeb. Poslech se tak zase jednou stává spíše soukromým, niterným obřadem, než jen obyčejnou záležitostí. Už teď moc dobře vím, že pokaždé, když budu přemýšlet o tom, jestli žiletku a nebo nůž, tak raději zapnu svůj přehrávač a ztratím se v nicotě. Pokud tě někdy napadají podobné nihilistické myšlenky, udělej to taky. Naděje možná dávno shořela, ale síla zůstává. V téhle nahrávce je jí velké množství. Chladný a temný black metal, u kterého vám zmrzne mysl! Tma, bolest a utrpení!

Asphyx says:

A knife or a razor blade? I keep thinking about it. Sometimes it's hard for me to even get up. Tired of nightmares, I hide in the shadows and avoid corrupt society. I feel like I can see into everyone's head. And it's not a pretty sight. How much evil and hatred is still hidden in the human mind? The darkness seems endless. I feel pain in every pore of my body and I can't take it anymore. I die every night and every morning I am reborn into a world full of suffering. When will this end? Today, I'll put the razor blade on the sink and smile at myself in the mirror. I'd rather press play on my player and listen to the new album by Canadian black metal musician Mortheos over and over again.

He, who plays all the instruments and sings the vocals, clearly and distinctly defines with his music the pain and suffering that is increasingly prevalent in today's world. Or are they just more visible and audible? I don't know. All I know is that every day I look forward to coming home in the evening, closing myself in my room, turning off all the lights, and screaming into the darkness along with the band. This music is cold on the surface and burns from within. SANCTVS are back with their second full-length album. 


I read old writings and wonder how much pain one person can bear. Endless wars, lust for power, hunger, and filth. I prefer to run away, into the woods, into the cold. I tread quietly and enjoy the individual cold and dark melodies. There is a kind of ancient urgency in the songs, a tremor, as if the music were tearing me apart from the inside, to the bone. It is very difficult to write about some bands; my words cannot fully express all my feelings. In such cases (which include SANCTVS), I always recommend a cold room, absolute darkness, and the volume turned all the way up. For me, this resulted in a mutual transfer of gloomy, nihilistic emotions. The band cuts to the quick with its music. At least for me, an old metalhead who has always valued emotion, power, and intensity in music more than perfectionism. There is something wild, unrestrained, a kind of tremor, melancholy in the album "De l'Abîme au Plérôme". Every time I press play, I am suddenly transported from this strange world to the afterlife. I am a whisperer, conversing with my own demons, enjoying the chilling sound, the venomous vocals, and the individual motifs of the songs. Listening to it once again becomes a private, intimate ritual rather than just an ordinary affair. I already know very well that every time I think about whether to use a razor blade or a knife, I'd rather turn on my player and lose myself in nothingness. If you ever have similar nihilistic thoughts, do the same. Hope may have burned long ago, but strength remains. There is a great deal of it in this recording. Cold and dark black metal that will freeze your mind! Darkness, pain, and suffering!


tracklist:
1. Rex Hominum
2. Sacrifié sur l'autel de la rédemption 
3. Thrène pour un monde révolu
4. Tabula Rasa
5. Tour d'ivoire
6. La lumière de l'infini

středa 18. února 2026

Recenze/review - KANONENFIEBER - Soldatenschicksale (2026)


KANONENFIEBER - Soldatenschicksale
compilation 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Večer máš hlídku a díváš se na zpěněné moře. Brzy bude plné plovoucích rozervaných mrtvol. To ještě ale nevíš. Napětí před první bitvou, ujišťování se v tom, jak budeme spolu s kamarády zabíjet nepřítele. Druhý den vstaneš brzy a držíš hrdě hlídku. Jsi připraven. Mladý a silný, mohl bys mít celý život před sebou. Místo toho se za pár hodin podíváš poprvé do očí stejně mladého kluka a namíříš na něj zbraň. Zabije tě jako první. Překvapí tě to. Říkali ti něco jiného, slibovali vítězství a hrdinské zásluhy. Místo toho tě vyplaví za několik dní moře a tvoje tělo bude ohlodáno od predátorů. 

První světová válka byla stejně hrozná jaké jakékoliv jiné války předtím, jen s tím rozdílem, že lidstvo použilo spoustu nových technologií a způsobů, jak někoho zabít. Smutné je, že se toho dodnes příliš nezměnilo. Jsem moc rád, když se ke mě dostávají alba, jako je to nové, letošní od německých KANONENFIEBER. Tedy, ona to zase taková novinka není. První dvě skladby jsou sice nové, ale zbytek jsou posbírané staré skladby, různé singly apod. Nijak mi to ale nevadí. Album drží velmi kompaktně pohromadě a opět, jak už tomu u téhle čety bývá, se velmi dobře poslouchá. Najednou se píšou roky 1914 - 1918 a já si nechávám vyprávět příběhy i mých předků. 


Vždycky se mi líbil způsob, jakým kapela přistupuje k muzice, ke grafice, ke zvuku. I tentokrát se zde potkávají melodický black metal se surovostí death metalu. To vše zabalené v takové zvláštní, neklidné a bolestivé atmosféře. Kdo mě znáte, tak víte, že se o témata světových válek zajímám dlouhodobě a proto je zcela jasné i pochopitelné, že se mi KANONENFIEBER opravdu líbí. I letos předkládají chladnou a temnou muziku, plnou příběhů obyčejných vojáků. Pro mě je potom asi nejdůležitější, že kapele věřím každý tón, riff, melodii, rozkaz, úder bicích. Ne, najednou nejsem v pohodlí svého domova a neužívám si současný blahobyt a zdánlivý klid, ale pochoduji na smrt se svými kamarády. "Soldatenschicksale" je nahrávkou, která je majestátní, vznešená a syrová zároveň. Jednotlivé skladby jsou na povrchu chladné a odtažité, ale uvnitř hoří a věřím jim. Tahle kapela pro mě byla, je a i bude vždy velmi zajímavá, ryzí, opravdová, autentická. Pokaždé, když zapnu play a ocitnu se v další bitvě a kolem mě umírají další a další nevinní, tak si uvědomím, jak dokážeme být jako lidé zlí. Jakoby v nás byla někde uvnitř temnota a nenávist, která v podobných chvílích, jako jsou války, vyplují na povrch. Sledoval jsem zrovna jeden černobílý dokument o psychiatrických léčebnách za první světové války a pak si stále dokola pouštěl tohle album. Přiznám se vám bez mučení, že mě mrazilo v kostech. Němcům se povedlo přenést atmosféru i ducha bojiště přímo na hudební nosič. Večer mám hlídku a dívám se na zpěněné moře. Brzy bude plné plovoucích rozervaných mrtvol. To ještě ale nevím. Napětí před první bitvou, ujišťování se v tom, jak budeme spolu s kamarády zabíjet nepřítele. Mrazivá black death metalová výpověď o temnotě války! 


Asphyx says:

In the evening, you are on guard duty, watching the foaming sea. Soon it will be full of floating, torn corpses. But you don't know that yet. The tension before the first battle, reassuring yourself that you and your friends will kill the enemy. The next day, you get up early and stand guard proudly. You are ready. Young and strong, you could have your whole life ahead of you. Instead, in a few hours, you will look into the eyes of a boy just as young as you and point your gun at him. He will kill you first. It will surprise you. They told you something else, promising victory and heroic deeds. Instead, in a few days, you will be washed up by the sea and your body will be gnawed on by predators. 

World War I was as terrible as any other war before it, with the only difference being that humanity used a lot of new technologies and ways to kill people. The sad thing is that not much has changed to this day. I am very happy when I receive albums like this new one from the German band KANONENFIEBER. Well, it's not really that new. The first two songs are new, but the rest are a collection of old songs, various singles, etc. But I don't mind that at all. The album holds together very compactly and, as is usually the case with this band, it's very easy to listen to. Suddenly, it's 1914-1918, and I'm listening to the stories of my ancestors. 


I have always liked the band's approach to music, graphics, and sound. Once again, melodic black metal meets the rawness of death metal. All of this is wrapped up in a strange, restless, and painful atmosphere. Those of you who know me know that I have long been interested in the subject of world wars, so it is quite clear and understandable that I really like KANONENFIEBER. This year, they once again present cold and dark music, full of stories of ordinary soldiers. For me, the most important thing is that I believe every note, riff, melody, command, and drum beat the band plays. No, suddenly I am no longer in the comfort of my home, enjoying my current prosperity and apparent peace, but marching to my death with my friends. "Soldatenschicksale" is a recording that is majestic, sublime, and raw at the same time. The individual songs are cold and distant on the surface, but they burn inside, and I believe in them. This band has always been, is, and will always be very interesting, genuine, real, and authentic to me. Every time I press play and find myself in another battle with more and more innocent people dying around me, I realize how evil we humans can be. It's as if there is darkness and hatred inside us that comes to the surface in moments like war. I was watching a black-and-white documentary about psychiatric hospitals during World War I and then played this album over and over again. I admit without hesitation that it sent chills down my spine. The Germans managed to transfer the atmosphere and spirit of the battlefield directly to the music. I'm on guard duty in the evening, watching the foaming sea. Soon it will be full of floating, torn corpses. But I don't know that yet. The tension before the first battle, reassuring ourselves that we will kill the enemy together with our friends. A chilling black death metal statement about the darkness of war!



Recenze/review - KANONENFIEBER - Die Urkatastrophe (2024):




tracklist:
01. Z-Vor! 
02. Heizer Tenner 
03. Ubootsperre (2025 Version) 
04. Kampf Und Sturm (2025 Version) 
05. Die Havarie (2025 Version) 
06. Der Füsilier I (2025 Version) 
07. Der Füsilier II (2025 Version) 
08. The Yankee Division March (2025 Version) 
09. Die Fastnacht Der Hölle (2025 Version)

band:
Noise - everything



Recenze/review - CITRINITAS - Unending Descent (2026)


CITRINITAS - Unending Descent
demo 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Nedávno jsem objevil ve svém sklepě na chalupě bednu se starými kazetami. Některé byly jen špatnými kopiemi, některé už dávno shnily věkem, ale pár se jich zachovalo a tak jsem si zase jednou připadal jako starý hrobník, který objevil prašivou rakev plnou prokletých ostatků, o které nevěděl. S novou demonahrávkou finských tmářů CITRINITAS je to hodně podobné. Také je plná pradávných ozvěn za záhrobí, také smrdí sírou a je nasáklá zkaženou krví. 

O kapele toho příliš zjistit nejde, jedná se o smečku, která vzešla z toho nejhlubšího undergroundu. Beru to na vědomí a postupně přidávám volume doprava. Z reproduktorů ke mě ztéká zkažená směs black metalu, deathu i doomových pochmurných nálad. Vše je zabalené v jakémsi sirnatém oparu. Nějak takhle si představuji, že zní hudba při pohřbech prokletých. Doporučuji vám naprostou tmu, chlad a teprve potom vyniknou jednotlivé bahnité nuance naplno. 


Tři skladby ostré jako hřeby, které jednou budou zatlučeny i do vaší rakve, znějí velmi morbidně, mrtvolně. U nás kousek za městem, v nekonečných temných lesích, je močál, o kterém se říká, že jsou v něm pochovány tisíce padlých vojáků. Staly se tam kruté vraždy, hnusné násilí a pravdou je, že když jdete okolo, tak vás mrazí v zádech a tuhne vám krev v žilách. Přesně takhle se cítím i při poslechu dema "Unending Descent". Nálady jsou velmi pochmurné, záhadné, magicky démonické. Hudba zde není jen obyčejným zážitkem, ale spíše pradávným rituálem pro vyvolávání temných a zlých sil, které nejsou z našeho světa. Smrt je při poslechu velmi blízko a démoni tančí na prokletých hrobech. Jednotlivé skladby se mi dostávají postupně do krve a připadám si, jako bych se stal součástí nějakého děsivého hororového filmu. Kdysi dávno jsem si dal za úkol, že budu o podobných kapelách psát a musím rovnou dodat, že jsem z této nahrávky doslova nadšený. Má v sobě totiž absolutně vše pro záhrobní seance. Na povrchu je chladné a mrazivé, slizké a mokvající, uvnitř ale hoří pekelným ohněm. Jen doufám, že se od CITRINITAS dočkáme brzy i dlouhohrajícího alba, zajímalo by mě, jak budou jejich mrtvolné skladby znít ve větším prostoru. Zatím mi nezbývá, než pochválit zvuk, stylový motiv na obalu a nahrávku vám doporučit.  Až zase jednou budu exhumovat nějakou starou rakev s nejasným původem, budu dávat velký pozor. Tohle je totiž hudba, která koluje i v mých žilách. Black death doom metalové album, u kterého potkáte své vlastní démony! Ozvěny z krvavých močálů! 

Asphyx says:

I recently discovered a box of old cassettes in the basement of my cottage. Some were just bad copies, some had long since rotted away, but a few had survived, and so once again I felt like an old gravedigger who had discovered a moth-eaten coffin full of cursed remains he didn't know about. It's very similar with the new demo recording by Finnish obscurantists CITRINITAS. It is also full of ancient echoes from beyond the grave, it also stinks of sulfur and is soaked in rotten blood. 

Not much is known about the band; they are a pack that emerged from the deepest underground. I take note of this and gradually turn up the volume. A rotten mixture of black metal, death metal, and doom-laden gloom flows from the speakers. Everything is wrapped in a kind of sulfurous haze. This is how I imagine the music at the funerals of the damned. I recommend complete darkness and cold, only then will the individual muddy nuances come into their own. 


Three songs as sharp as nails, which will one day be hammered into your coffin, sound very morbid, deathly. Just outside our town, in endless dark forests, there is a swamp where it is said that thousands of fallen soldiers are buried. Cruel murders and heinous violence took place there, and the truth is that when you walk by, you feel a chill down your spine and your blood runs cold. That's exactly how I feel when listening to the demo "Unending Descent". The moods are very gloomy, mysterious, magically demonic. The music here is not just an ordinary experience, but rather an ancient ritual for summoning dark and evil forces that are not of our world. Death is very close when listening, and demons dance on cursed graves. The individual songs gradually get into my blood, and I feel like I've become part of some terrifying horror movie. A long time ago, I set myself the task of writing about similar bands, and I must say right away that I am literally thrilled with this recording. It has absolutely everything you need for a séance. On the surface, it is cold and frosty, slimy and oozing, but inside it burns with hellfire. I just hope that CITRINITAS will release a full-length album soon. I would be interested to hear how their corpse-like songs would sound in a larger space. For now, I can only praise the sound, the stylish cover art, and recommend the recording to you. The next time I exhume an old coffin of unknown origin, I will be very careful. This is music that runs through my veins. A black death doom metal album where you will encounter your own demons! Echoes from bloody swamps!


tracklist:
1. Unending Descent 
2. Light Permeates Everything 
3. Subterranean Egress 



úterý 17. února 2026

Recenze/review - PHASMA - Purgatory (2026)


PHASMA - Purgatory
CD 2026, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Ve starých ruinách, o kterých dodnes kolují děsivé legendy, lze stále nalézt stopy krve. Kamenný oltář, pradávné symboly, jakoby zde stále hořel černý oheň a oběti měly strach. Někdy, když se pohybuji na podobných místech, tak cítím všemi póry svého těla bolest a utrpení. Úplně stejným zážitkem je pro mě i nové album řeckých maniaků PHASMA. Je nasáklé zkaženou krví, napadá mě jako první, když znovu a znovu zapínám play. Ze stínů vylezou přízraky a moje duše je prokletá.

Na začátek bych se vám rád trošku omluvil. Je to teprve moje první setkání s kapelou. Přitom pánové mají na svém kontě již dvě předešlá, velmi dobrá alba. Doporučuji vám, abyste si je také poslechli. Je opravdu zajímavé sledovat vývoj kapely. Strávil jsem s jejich hudbou spoustu času a pokaždé, když jsem ji poslouchal, tak jsem se ztrácel v krvavé mlze. I letošní novinka je spíše obřadem pro vyvolávání temných sil, než jen obyčejnou nahrávkou. Budete navěky prokleti!


Řekové velice umně a zajímavě kombinují chladný black metal, surový starý death metal i jeho techničtější, brutální podobu. Výsledný koktejl je velmi naléhavý, ostrý, divoký, nespoutaný. Jakoby se kolem alba vznášela temná a jedovatá atmosféra. Smrt je při poslechu velmi blízko a vy si tak můžete od sytosti vychutnat masivní, velmi dobře čitelný zvuk, i motiv na obalu, který mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešní recenze. Vše tu sedí perfektně na svých místech, album hoří zevnitř, i když je na povrchu mrazivé, jako ruka rozkládající se mrtvoly. PHASMA na to jdou ostře, nekompromisně, ale nezapomínají ani na melodie, které se vám doslova zadřou do mozku i do podvědomí. "Purgatory" je přesně tím druhem nahrávky, která by mohla chutnat fanouškům třeba takových kapel  jako MGLA, DYING FETUS, PSYCROPTIC, CRYPTS OF DESPAIR, KRIEGSMACHINE a dalších tmářů, kteří se snaží úspěšně posouvat extrémní metalové žánry do dalších, děsivých dimenzí. Snažil jsem se najít i něco, co by mi vadilo, o čem bych mohl napsat něco kritického, ale nic jsem nenašel. Novinka si mě získala hlavně tím, kolik má v sobě síly, energie, tlaku i síry. Tahle smečka je neskutečně opravdová, uvěřitelná, zničující a autentická. I dnes, po dlouhé době společných seancí, moc dobře vím, že se večer seberu a půjdu zase za město, mezi staré ruiny, hned vedle pohřebiště, kde byla kdysi pohřbena zohavená těla z pradávných rituálů. A tuhle desku si vezmu samozřejmě s sebou. Má v sobě totiž něco morbidního, přitažlivého, co mě pokaždé dokáže přenést do nekonečné říše stínů. Syrová, krutá a krvavá black death metalová definice temnoty! Album, které se vám otiskne do mozku jako děsivá noční můra! 

Asphyx says:

In the old ruins, about which terrifying legends still circulate today, traces of blood can still be found. A stone altar, ancient symbols, as if a black fire still burned here and the victims were afraid. Sometimes, when I move around in places like this, I feel pain and suffering with every pore of my body. The new album by Greek maniacs PHASMA is exactly the same experience for me. It is soaked in rotten blood, which is the first thing that comes to mind when I press play again and again. Ghosts emerge from the shadows and my soul is cursed.

First, I would like to apologize a little. This is my first encounter with the band. However, these gentlemen already have two previous, very good albums to their credit. I recommend that you listen to them as well. It is really interesting to follow the band's development. I spent a lot of time with their music, and every time I listened to it, I lost myself in a bloody fog. This year's new release is more of a ritual for summoning dark forces than just an ordinary recording. You will be cursed forever!


The Greeks skillfully and interestingly combine cold black metal, raw old death metal, and its more technical, brutal form. The resulting cocktail is very urgent, sharp, wild, and unrestrained. It's as if a dark and poisonous atmosphere hovers around the album. Death is very close when listening, and you can thoroughly enjoy the massive, very clear sound, as well as the cover art, which of course inspired me to write the introduction to today's review. Everything fits perfectly in its place here, the album burns from within, even though it is frosty on the surface, like the hand of a decomposing corpse. PHASMA go at it sharply, uncompromisingly, but they don't forget the melodies that literally stick in your brain and subconscious. "Purgatory" is exactly the kind of record that could appeal to fans of bands such as MGLA, DYING FETUS, PSYCROPTIC, CRYPTS OF DESPAIR, KRIEGSMACHINE, and other obscurantists who are successfully pushing extreme metal genres into new, terrifying dimensions. I tried to find something that bothered me, something I could write critically about, but I couldn't find anything. The new album won me over mainly with its power, energy, intensity, and fire. This pack is incredibly real, believable, devastating, and authentic. Even today, after a long period of joint sessions, I know very well that in the evening I will get up and go out of town again, among the old ruins, right next to the burial ground where mutilated bodies from ancient rituals were once buried. And of course, I'll take this album with me. It has something morbid and attractive about it that always transports me to the endless realm of shadows. A raw, cruel, and bloody black death metal definition of darkness! An album that will imprint itself on your brain like a terrifying nightmare!


tracklist:
1. I
2. II
3. III
4. IV
5. V
6. VI

Lineup -
Jason Athanasiadis (Kawir) - Guitars and songwriting
Luis Ferre (Gravecarver) - Vocals and lyrics
Bill Nanos (Dead Congregation) - Drums
George Markantonis - Bass

Album cover by George Angelis
Merch design by CVSPE



neděle 15. února 2026

Recenze/review - MAYHEM - Liturgy of Death (2026)


MAYHEM - Liturgy of Death
CD 2026, Century Media Records

for english please scroll down

Včera jsem se znovu vrátil ke skvělému dokumentu Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) z roku 2020, abych si zopakoval, z jakých poměrů MAYHEM kdysi dávno vzešli. Propojení temných sklepení, syrové, mrazivé přírody, hudební jinakosti a talentu stvořilo v devadesátých letech nejen hudební, ale i vizuální a názorovou revoluci. Býval jsem tenkrát sice true death metalista a thrasher, ale samozřejmě jsem zásadní alba nejen této legendy zaznamenal. 

K mnohým počinům jsem se vrátil po letech a některé jsem ocenil až v pozdějším věku. Mám samozřejmě, asi jako každý, i nahrávky, které moc nemusím a nezanechaly ve mě žádnou stopu. Letos ale považuji novinku za velmi povedenou. Naleznete v ní totiž úplně vše, co od téhle smečky chcete. Mrazivé melodie, jedovatý vokál, surové bicí i jakýsi shnilý odér, který máme všichni na norské scéně tolik rádi. 


Skladby jsou napsány velmi zajímavě, nenudí a mají dlouhou trvanlivost. Dle mého skromného úsudku není nové album na jeden poslech a rychlé hodnocení. Chce čas, i při dalších společných setkáních objevíte spoustu nových pasáží, momentů a nuancí. MAYHEM nijak zbytečně neexperimentují, drží se toho, co umí nejlépe a sázka na jistotu jim víceméně vychází. Na nahrávce je i několik slabších momentů, ale vzhledem k tomu, jak dlouho je tahle kapela na scéně, tak to lze s klidem odpustit. Víte co, black metal byl vždycky o temných pocitech, o mrazu v kostech, o nekonečných toulkách v zimním lese i v záhrobí. Jak už jsem zmínil v úvodu, nejsem sice ortodoxní fanoušek, ale možná právě proto se mi novinka "Liturgy of Death" líbí natolik, že jsem s ní strávil spoustu času a pořád se k ní rád a často vracím. Pokaždé, když mám chuť na něco jedovatého, pokaždé, když se setmí a mraky jsou nízko, pokaždé, když jdu kolem kostela, pokaždé, když slyším ulhaná slova kněžích. Ano, Norové jsou stále v opozici proti všemu křesťanskému, uctívají sílu přírody a moc dobře vědí, že Satana můžete potkat na každém rohu. Pánové pekel čerpají ze své vlastní historie a jsou stále originální a sví. Vybrušují svůj styl k dokonalosti a i když si spousta z nás myslela, že se už nikam neposunou, tak si skromně myslím, že se tak pořád jemně stává. Abych to nějak shrnul. Pokud jste měli rádi tuhle kapelu v jejich nejsilnějších letech, mohla by se vám líbit i letošní deska. Nehledejte na ní šmouhy, ale užijte si ji jako já. Buďme rádi, že je oheň stále zapálen. Jasná a temná black metalová definice satanismu, smrti, misantropie, zla, lidského hnusu a nenávisti! Mrazivé album, které hoří zevnitř!


Asphyx says:

Yesterday, I revisited the excellent 2020 documentary Helvete: Historien om norsk black metal (Hell: The History of Norwegian Black Metal) to remind myself of the circumstances that gave rise to MAYHEM so long ago. The combination of dark cellars, raw, frosty nature, musical diversity, and talent created not only a musical revolution in the 1990s, but also a visual and ideological one. At the time, I was a true death metal and thrash metal fan, but of course I took note of the essential albums of this legend and others. 

I returned to many of them years later, and some I only appreciated at a later age. Of course, like everyone else, I have recordings that I don't really like and that left no impression on me. This year, however, I consider the new album to be very successful. It has everything you could want from this band. Chilling melodies, venomous vocals, raw drums, and a kind of rotten smell that we all love so much on the Norwegian scene. 


The songs are very interestingly written, never boring, and have a long shelf life. In my humble opinion, this new album is not something you can listen to once and quickly evaluate. It takes time, and even after multiple listens, you will discover many new passages, moments, and nuances. MAYHEM does not experiment unnecessarily, sticking to what they do best, and this safe bet more or less pays off. There are a few weaker moments on the record, but considering how long this band has been around, it's easy to forgive. You know what, black metal has always been about dark feelings, about the chill in your bones, about endless wanderings in the winter forest and in the afterlife. As I mentioned in the introduction, I'm not an orthodox fan, but maybe that's why I like the new album "Liturgy of Death" so much that I've spent a lot of time with it and still enjoy coming back to it often. Every time I feel like something poisonous, every time it gets dark and the clouds are low, every time I walk past a church, every time I hear the lying words of priests. Yes, Norwegians are still opposed to everything Christian, they worship the power of nature and know very well that you can meet Satan on every corner. The lords of hell draw on their own history and are still original and sharp. They hone their style to perfection, and even though many of us thought they couldn't get any better, I modestly believe that they are still gently evolving. To sum it up, if you liked this band in their heyday, you might like this year's album as well. Don't look for flaws, just enjoy it like I do. Let's be glad that the fire is still burning. A clear and dark black metal definition of Satanism, death, misanthropy, evil, human filth, and hatred! A frosty album that burns from within!


about MAYHEM on DEADLY STORM ZINE:



tracklist:
1. Ephemeral Eternity 
2. Despair 
3. Weep for Nothing 
4. Aeon's End 
5. Funeral of Existence 
6. Realm of Endless Misery 
7. Propitious Death 
8. The Sentence of Absolution 

sobota 14. února 2026

Recenze/review - WINTER ETERNAL - Unveiled Nightsky (2026)


WINTER ETERNAL - Unveiled Nightsky
CD, LP, TAPE 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Ztraceni v současném podivném světě marně hledáme směr, kterým se vydat. Touláme se temnotou, lekáme se vlastního stínu. Rodíme se a umíráme a naše životy připomínají začarovaný kruh. Děláme stále stejné chyby. Padáme do hlubiny, abychom se nakonec rozpustili v nekonečné temnotě. Je to právě hudba, která je pro mě jakýmsi pevným, záchytným bodem ve vesmíru. Rád se jen tak zavřu do své ulity a poslouchám nahrávky, které mě dokáží přenést na onen svět.

WINTER ETERNAL hrají melodickou odrůdu chladného black metalu. Původně řecká kapela přesídlila do Skotska. V jejích skladbách se tak potkávají vlivy jak divoké a nespoutané historie středozemních legend, tak i chlad severu. Alespoň tak vnímám letošní nahrávku já. Přiznám se bez mučení, tenhle styl nepatří mezi ty, které bych rád a často poslouchal, ale tohle album se mi dostalo přímo do krve. Je totiž velmi přesvědčivé, opravdové, ryzí, autentické. Zkrátka a dobře, věřím kapele každou notu, riff, melodii, úder bicích. Nic s tím neudělám a ani nechci. Jsem prokletý!


Nikdy jsem neměl rád povrchní recenze pánů kritiků. Jsem obyčejný fanoušek, který se toulá v podzemí a pokaždé, když objeví nějakou kapelu, která se mu líbí, tak o ní napíše pár pokorných slov. Hudba je dle mého skromného názoru hlavně o srdci, o radosti i bolesti, o temnotě, o chladu, o ledovém větru z pobřeží, o starých pohřebištích, o pradávných rituálech, o strachu i naději, otištěných do jednotlivých skladeb jako nějaké děsivé svědectví. Mám rád, když ve mě dokáže kapela probudit nějaké emoce a moje myšlenky létají v hlavě i vesmírem jako zběsilé. Kapela se volně inspirovala u kapel z řecké melodické black metalové scény a přidala navíc velkou spoustu svých vlastních neotřelých a zajímavých nápadů. Opravdu mě hrozně baví se procházet zimním lesem, nasávat pach hniloby, potkávat dlouhé stíny a pokaždé objevovat nové pasáže, momenty, nuance. Usmívám se jako stařec, který již viděl a zažil skoro všechno a který konečně objevil něco, co ho baví, co si užívá. Pokud bychom se potom měli bavit o formálních věcech, jako je motiv na obalu nebo zvuk nahrávky, nezbylo by nám nic jiného, než dát palec nahoru. Vše sedí perfektně na svých místech. A hlavně! "Unveiled Nightsky" je přesně tím druhem alba, které donutilo se zastavit, přemýšlet a dívat se do nekonečné tmy. Ztracený v současném podivném světě marně hledám směr, kterým se vydat. Toulám se temnotou, lekám se vlastního stínu. Narodil jsem se a několikrát umřel a můj život připomíná začarovaný kruh. Dělám stále stejné chyby. Padám do hlubiny, abych se nakonec rozpustil v nekonečné temnotě. Chladné, nespoutané a nekonečně temné melodické black metalové album, které se vám dostane do žil i do podvědomí! 


Asphyx says:

Lost in today's strange world, we search in vain for a direction to take. We wander through darkness, frightened by our own shadows. We are born and we die, and our lives resemble a vicious circle. We keep making the same mistakes. We fall into the abyss, only to dissolve into endless darkness. It is music that is a kind of fixed point of reference for me in the universe. I like to just shut myself away in my shell and listen to recordings that can transport me to that world.

WINTER ETERNAL plays a melodic variety of cold black metal. Originally a Greek band, they relocated to Scotland. Their songs combine influences from the wild and untamed history of Mediterranean legends with the cold of the north. At least that's how I perceive this year's recording. I admit without hesitation that this style is not one that I would normally enjoy listening to, but this album got right under my skin. It is very convincing, genuine, pure, and authentic. In short, I believe every note, riff, melody, and drum beat the band plays. I can't do anything about it, nor do I want to. I am cursed!


I have never liked superficial reviews by critics. I am just an ordinary fan who wanders around the underground scene, and whenever I discover a band I like, I write a few humble words about them. In my humble opinion, music is mainly about the heart, about joy and pain, about darkness, about cold, about the icy wind from the coast, about old burial grounds, about ancient rituals, about fear and hope, imprinted in individual songs like some terrifying testimony. I like it when a band can awaken emotions in me and my thoughts fly around my head and through the universe like crazy. The band was loosely inspired by bands from the Greek melodic black metal scene and added a lot of their own original and interesting ideas. I really enjoy walking through the winter forest, breathing in the smell of decay, encountering long shadows, and discovering new passages, moments, and nuances every time. I smile like an old man who has seen and experienced almost everything and who has finally discovered something he enjoys, something he relishes. If we were to discuss formal aspects such as the cover art or the sound quality of the recording, we would have no choice but to give it a thumbs up. Everything fits perfectly in its place. And most importantly, "Unveiled Nightsky" is exactly the kind of album that makes you stop, think, and gaze into the endless darkness. Lost in today's strange world, I search in vain for a direction to take. I wander through the darkness, frightened by my own shadow. I was born and died several times, and my life resembles a vicious circle. I keep making the same mistakes. I fall into the depths, only to dissolve into endless darkness. A cold, unrestrained, and infinitely dark melodic black metal album that will get under your skin and into your subconscious!


Tracklisting and themes
1. Born of Winter's Breath – Wendigo, inspired by the terrifying legend from Algonquian folklore
2. Omen of the Cosmic Order – a reflection on the structured balance of the universe
3. Nurtured by the Night – La Llorona, a haunting retelling of the famous Latin American ghost story
4. Unveiled Nightsky – a nod to the band's origins, exploring celestial and existential themes
5. Descent Into Hades Embrace – Orpheus and Eurydice, the tragic Greek myth of love and loss in the underworld
6. The Deceiver's Tale – Anansi, the cunning spider trickster from West African mythology
7. Echoes of a Fallen Crown – Niobe, a tale from Greek mythology about grief and divine punishment
8. Drifting Into the Depths of Oblivion – instrumental

WINTER ETERNAL are:
Soulreaper: guitars, bass, vocals
Drums by V. Nuctemeron
Cello by Varvara Tsotra
Violins by Dimitris Charisis



sobota 7. února 2026

Recenze/review - KÖNIGREICHSSAAL - Loewen II (2025)


KÖNIGREICHSSAAL - Loewen II
EP 2025, Godz ov War Productions

for english please scroll down

Venku mrzne a špatně jsem spal. Chodníky kloužou a z nedaleké továrny stoupá jedovatý dým. Jdu pomalu, nasávám pach smrti a poslouchám loňské EP polských maniaků KÖNIGREICHSSAAL. Hudba se mi zase jednou perfektně trefila do vkusu i nálady. Mraky jsou nízko a v práci mlčím celý den. Uzavřen ve své ulitě, pochoduji v davu. Den za dnem, s nočními můrami, které už nikdy nezmizí. V black metalu si hodně vybírám a tahle smečka si mě ihned naklonila na svoji stranu.

Je totiž opravdová, ryzí, autentická, chladná a temná jako ruka shnilé mrtvoly. Navíc jsou texty v mé oblíbené polštině, což dodává nahrávce na ještě větší uvěřitelnosti. EP je obdařeno mrazivým zvukem, nástroje i vokály jsou velmi dobře čitelné, vše, včetně motivu na obalu, tu sedí perfektně na svých místech. Můžu se tedy soustředit na svůj splín a rozmlouvat s vlastními démony. 


Jako bych se ztrácel v krvavé mlze, jako bych umíral a znovu se rodil. V tichých ulicích šedivého města i nekonečných lesích, do kterých jsem si tuhle desku brával na dlouhé výlety po pěšinách, po kterých chodí jenom zvěř. Zde, nedaleko kdysi vypálené vesnice, hned vedle starodávného pohřebiště, vyniklo "Loewen II" nejvíce. Novinka je o bolesti, o strachu, o beznaději. zadře se vám hluboko pod kůži i do podvědomí. Klasický, spíše melodický černý kov z těch nejlepších slitin se zde potkává se smutným, melancholických a pochmurným doom metalem. Vše je umícháno velmi zkušeně, skladby mají drive, jasné a zřetelné motivy, nahrubo nasekané kousky ledu, které mi ihned začaly kolovat v žilách. Někdy zkrátka bývám rád sám, čtu si ve starých spisech a toulám se světem. Chci všechen ten chaos kolem nás zastavit, zamyslet se a užívám si jednotlivé mrazivé nuance, hnisavé pasáže. Ano, je to moje vůbec první setkání s kapelou a přiznám se, že jsem mnoho nečekal. Dostal jsem ale poctivou, perfektně zahranou porci muziky, která přesahuje hranice stylů. Vznáší se kolem mě jako děsivé svědomí, je velmi dobře napsaná, složená. Je tajemná, nebál bych se napsat i uhrančivá. Stala se i mojí součástí. Venku mrzne a špatně jsem spal. Chodníky kloužou a z nedaleké továrny stoupá jedovatý dým. Jdu pomalu, nasávám pach smrti a poslouchám loňské EP polských maniaků KÖNIGREICHSSAAL. Kde je hranice mezi šílenstvím a normálností? Tajemný, chladný, uhrančivý black doom metal, který vytáhne na povrch vaše nejtemnější myšlenky! Rituál šílenství! 

Asphyx says:

It's freezing outside and I slept poorly. The sidewalks are slippery and poisonous smoke is rising from a nearby factory. I walk slowly, breathing in the smell of death and listening to last year's EP by Polish maniacs KÖNIGREICHSSAAL. Once again, the music perfectly suits my taste and mood. The clouds are low, and I remain silent at work all day. Closed off in my shell, I march along with the crowd. Day after day, with nightmares that will never go away. I'm very selective when it comes to black metal, and this band immediately won me over.

It is real, pure, authentic, cold, and dark as the hand of a rotten corpse. In addition, the lyrics are in my favorite Polish, which adds even more credibility to the recording. The EP has a chilling sound, the instruments and vocals are very clear, and everything, including the cover art, fits perfectly in its place. So I can focus on my melancholy and talk to my own demons. 


As if I were lost in a bloody fog, as if I were dying and being reborn. In the quiet streets of a gray city and endless forests, where I used to take this album on long trips along paths trodden only by animals. Here, not far from a once-burned village, right next to an ancient burial ground, "Loewen II" stood out the most. The new album is about pain, fear, and hopelessness. It gets deep under your skin and into your subconscious. Classic, rather melodic black metal of the finest alloy meets sad, melancholic, and gloomy doom metal. Everything is mixed very skillfully, the songs have drive, clear and distinct motifs, roughly chopped pieces of ice that immediately began to circulate in my veins. Sometimes I just like to be alone, reading old writings and wandering the world. I want to stop all the chaos around us, reflect, and enjoy the individual chilling nuances and festering passages. Yes, this is my first encounter with the band, and I admit I didn't expect much. But I got a solid, perfectly played dose of music that transcends stylistic boundaries. It floats around me like a haunting conscience, very well written and composed. It's mysterious, I wouldn't be afraid to say even mesmerizing. It has become a part of me. It's freezing outside and I slept poorly. The sidewalks are slippery and poisonous smoke rises from a nearby factory. I walk slowly, breathing in the smell of death and listening to last year's EP by Polish maniacs KÖNIGREICHSSAAL. Where is the line between madness and normality? Mysterious, cold, mesmerizing black doom metal that brings your darkest thoughts to the surface! A ritual of madness!


tracklist:
1. Czarne Xięstwo 
2. Semana Tragica 
3. Wampyr Heretyk
4. Vae Victis 

pátek 6. února 2026

Recenze/review - ENSANGUINATE - Death Saturnalia (2026)


ENSANGUINATE - Death Saturnalia
CD 2026, Soulseller Records

for english please scroll down

Pokaždé, když sestupuješ po schodech dolů do podzemí, tak máš strach. V kostech se ti usadil chlad a vnitřnosti svírá hniloba a smrt. Našlapuješ opatrně, otevíráš pomalu starou rezavou bránu. Vstupuješ dovnitř a obejme tě krvavá mlha. Jsi ztracený, chvílemi nevíš, jestli náhodou nespíš a nebo do tebe nezasekli dráp děsivé noční můry. Ze snů tě probudí tví vlastní démoni. Oltář je připraven. Je ti doufám jasné, kdo bude další z krvavých obětí. 

Se slovinskou death metalovou kapelou ENSANGUINATE jste se mohli na našich stránkách již několikrát setkat. Recenze i rozhovor jsou odkazovány dole pod dnešním článkem. Tahle smečka mě zaujala svojí temnou energií, která ke mě začala vždy stékat z reproduktorů, když jsem zapnul play. Letošní nahrávka je volným pokračováním věcí minulých. Kapela nadále rozvíjí svůj talent pro morbidní atmosféru a vy si tak znovu můžete vychutnat hudbu, která musela být nahrávána ve starých prokletých katakombách. 


Když nové album poslouchám, tak přede mnou doslova ožívají, zhmotňují se, pradávné krvavé příběhy plné bolesti, tajemna, naprosté tmy i utrpení. Slovinci jsou opravdoví, reální, autentičtí, věřím jim každou notu, melodii, každý úder bicích. Album má v sobě jak surový, plesnivý death metalový základ, tak i ostré, divoké a chladné black metalové pasáže, které se mi ihned zadřely hluboko pod kůži i do podvědomí. Kapela mě ihned strhla na svoji stranu, do hlubiny, ze které není úniku. Spíše než o obyčejný poslech se u mě jednalo o niterný, osobní zážitek, o setkání s naprostou tmou, o pradávný rituál, o uctívání temných sil. Jako bych se spolu s ENSANGUINATE vracel i ke svým vlastním krvavým kořenům. "Death Saturnalia" je albem, které hoří zevnitř a na povrchu je mrazivé jako ruka čerstvě vykopané mrtvoly. Konečně jsem sestoupil dolů, do podzemí. Jsem již očekáván. U stolu sedí ty nejděsivější přízraky, jaké si můžete představit. Noční můry, postavy bez tváře, které sem přišly z onoho světa. Kývnete na pozdrav všem démonům a znovu zapnete play. Ztratíte se v krvavé mlze a budete si stejně jako já užívat syrový a velmi dobře čitelný zvuk, s chutí se podíváte na motiv na obalu a nakonec spočinete ve své dřevěné rakvi. Slovinci jsou velmi talentovanými pohrobky kapel jako POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, DISSECTION. Uctívají jejich postupy, ale také přidávají velkou spoustu svých nápadů a invence. Nemohu jinak, než vám jejich nové album doporučit. Je vynikající po všech stránkách! Pokaždé, když sestupuji po schodech dolů do podzemí, tak mám strach. V kostech se mi usadil chlad a vnitřnosti svírá hniloba a smrt. Našlapuji opatrně, otevírám pomalu starou rezavou bránu. Vstupuji dovnitř a obejmou mě chladné pavučiny. Teď už to vím, jsem zde správně. Divoké, chladné a tajemné black death metalové album, u kterého vám zmrzne krev v žilách! Shoříte zevnitř!

Asphyx says:

Every time you descend the stairs into the underground, you feel afraid. A chill settles in your bones, and rot and death grip your insides. You tread carefully, slowly opening the old rusty gate. You enter and are enveloped by a bloody mist. You are lost, at times unsure whether you are dreaming or whether the claws of a terrifying nightmare have sunk into you. Your own demons wake you from your dreams. The altar is ready. I hope you know who the next bloody victim will be. 

You may have already encountered the Slovenian death metal band ENSANGUINATE several times on our website. Reviews and interviews are linked below today's article. This band caught my attention with its dark energy, which always began to flow from the speakers when I pressed play. This year's recording is a loose continuation of previous works. The band continues to develop its talent for creating a morbid atmosphere, allowing you to once again enjoy music that must have been recorded in ancient, cursed catacombs.


When I listen to the new album, ancient bloody stories full of pain, mystery, utter darkness, and suffering literally come to life before my eyes, materializing before me. Slovinci are genuine, real, authentic, and I believe every note, every melody, every beat of the drums. The album has both a raw, moldy death metal foundation and sharp, wild, and cold black metal passages that immediately got under my skin and into my subconscious. The band immediately drew me to their side, into a depth from which there is no escape. Rather than just listening, it was an intimate, personal experience for me, an encounter with utter darkness, an ancient ritual, a worship of dark forces. It was as if, together with ENSANGUINATE, I was returning to my own bloody roots. "Death Saturnalia" is an album that burns from within and is as cold on the surface as the hand of a freshly dug corpse. I have finally descended into the underground. I am already expected. The most terrifying specters you can imagine are sitting at the table. Nightmares, faceless figures who came here from the other world. You nod in greeting to all the demons and press play again. You will lose yourself in a bloody fog and, like me, enjoy the raw and very clear sound, eagerly look at the cover art, and finally rest in your wooden coffin. Slovenians are very talented descendants of bands such as POSSESSED, MORBID ANGEL, WATAIN, and DISSECTION. They revere their methods, but also add a lot of their own ideas and inventiveness. I can't help but recommend their new album to you. It's excellent in every way! Every time I descend the stairs into the underground, I am afraid. Coldness settles in my bones and rot and death grip my insides. I tread carefully, slowly opening the old rusty gate. I step inside and am enveloped by cold cobwebs. Now I know I'm in the right place. A wild, cold, and mysterious black death metal album that will freeze the blood in your veins! You will burn from the inside!



about ENSANGUINATE on DEADLY STORM ZINE:

Recenze/review - ENSANGUINATE - Eldritch Anatomy (2022)

čtvrtek 5. února 2026

Recenze/review - IN AETERNUM - ...Of Death and Fire (2026)


IN AETERNUM - ...Of Death and Fire
CD 2026, Soulseller Records

for english please scroll down

Tajemné zaříkávání. Kamenný oltář postavený hluboko v podzemí. Sešli jsme se tu, abychom se pokusili vyvolat temné síly, které nejsou z našeho světa. Vyděšené tváře obětí, velekněz je připraven. Kýváme se do rytmu zvrácených modliteb. Původně to měla být jenom napínavá hra, ale touha po krvi zvítězila. Ohně hoří jasným černým plamenem a do zdí jsou otisknuty symboly smrti. Někde tady, v místech, kde se stalo něco děsivého, morbidního, násilného, muselo vznikat i nové album švédských maniaků IN AETERNUM.

Pokud jste stejně jako já začínali s extrémní muzikou v devadesátých letech minulého století a vaše sbírka nosičů je také ušpiněná krví, tak vám tuhle black death metalovou smečku nemusím představovat. Pro všechny ostatní jenom zmíním, že za celou dobu své existence po sobě zanechali švédští tmáři hodně hlubokou stopu. Stačí si znovu pustit jejich předchozí nahrávky. Novinka je potom volným pokračováním věcí minulých. Je tajemným, magickým, divokým a chladný rituálem pro vyvolávání temných sil. 


Tahle smečka padlých andělů vždy měla a stále má svůj jasný a poctivý rukopis. Surový death metal v plesnivém stylu se zde potkává a chladnými black metalovými melodiemi. Výsledný koktejl je velmi jedovatý, návykový. Skladby se kolem vás nejdřív budou plazit jako klubko hadů, aby vás nakonec uhranuly a dostaly se vám do žil i do podvědomí. Nové album má v sobě opravdovou, reálnou, autentickou sílu, tlak i energii. Smrdí sírou a když se zaposloucháte pečlivěji, tak zjistíte, že najednou nejste ve svém pokoji, ale že se modlíte obráceným směrem k hořícímu kříži v jednom znesvěceném kostele daleko na severu. V kostech cítím mráz, užívám si velmi dobře čitelný, řezající zvuk, pokaždé se s chutí podívám i na opravdu povedený motiv na obalu. U některých starých kapel bývá již patrný syndrom vyhoření, to ale v případě IN AETERNUM rozhodně neplatí. Naopak, k novému albu "...Of Death and Fire" se stále rád a velmi často vracím. Pokaždé, když se setmí a mraky se skoro dotýkají země, pokaždé, když se v ulicích začnou toulat přízraky, tak se zavřu do své chladné kobky a znovu a znovu zapínám play. Najednou nejsem ve svém těle, ale moje prokletá duše se vznáší a je přítomna starodávným krvavým rituálům smrti. Zkrátka a dobře, pokud máte rádi kapely typu NECROPHOBIC, DISSECTION, DESASTER, NOMINON, UNLEASHED, MARDUK, MORBID ANGEL, potom neváhejte ani chvilku a nechte se pozvat i na tuhle morbidní seanci. Švédi jsou letos ve velmi dobré formě, ihned do mě zasekli svůj dráp a už mě nepustili. Tajemné zaříkávání. Kamenný oltář postavený hluboko v podzemí. Sešli jsme se tu, abychom se pokusili vyvolat temné síly, které nejsou z našeho světa. Temný a chladný black death metalový rituál, při kterém budete navěky prokleti! Potkáte své vlastní démony a shoříte na popel! 

Asphyx says:

Mysterious incantations. A stone altar built deep underground. We gathered here to try to summon dark forces that are not of our world. The frightened faces of the victims, the high priest is ready. We sway to the rhythm of perverse prayers. Originally, it was supposed to be just a thrilling game, but the thirst for blood prevailed. The fires burn with bright black flames and symbols of death are imprinted on the walls. Somewhere here, in places where something terrifying, morbid, and violent happened, the new album by Swedish maniacs IN AETERNUM must have been created.

If, like me, you started listening to extreme music in the 1990s and your collection of recordings is also stained with blood, then I don't need to introduce you to this black death metal band. For everyone else, I will just mention that throughout their existence, these Swedish dark lords have left a very deep mark. Just listen to their previous recordings again. The new album is a loose continuation of their previous work. It is a mysterious, magical, wild, and cold ritual for summoning dark forces. 


This pack of fallen angels has always had and still has its own clear and honest style. Raw death metal in a moldy style meets cold black metal melodies. The resulting cocktail is very poisonous and addictive. The songs will first crawl around you like a ball of snakes, only to eventually bewitch you and get into your veins and subconscious. The new album has real, authentic power, pressure, and energy. It reeks of sulfur, and when you listen more carefully, you realize that you are no longer in your room, but praying in the opposite direction of a burning cross in a desecrated church far to the north. I feel a chill in my bones, I enjoy the very clear, cutting sound, and I always look forward to seeing the really cool motif on the cover. Some older bands show signs of burnout, but this is definitely not the case with IN AETERNUM. On the contrary, I still enjoy listening to their new album "...Of Death and Fire" very often. Every time it gets dark and the clouds almost touch the ground, every time ghosts start wandering the streets, I lock myself in my cold dungeon and press play again and again. Suddenly, I am no longer in my body, but my cursed soul floats and is present at ancient bloody death rituals. In short, if you like bands such as NECROPHOBIC, DISSECTION, DESASTER, NOMINON, UNLEASHED, MARDUK, MORBID ANGEL, then don't hesitate for a moment and let yourself be invited to this morbid séance. The Swedes are in very good form this year, they immediately sank their claws into me and didn't let go. Mysterious incantations. A stone altar built deep underground. We gathered here to try to summon dark forces that are not of our world. A dark and cold black death metal ritual that will curse you forever! You will meet your own demons and burn to ashes!




Recenze/review - IN AETERNUM - The Blasphemy Returns (2016):


TRACKLIST
01. Danse Macabre
02. Beneath The Darkened Tomb
03. The Day of Wrath
04. Spirits of the Dead
05. Mortuary Cult
06. The Vile God of Slime
07. Bow To None
08. De Profundis
09. Goddess of Abominations
10. The Hourglass
11. To Those Who Have Rode On (Feat. Erik Danielsson)

LINE-UP
David Larsson – Vocals & Guitar
Daniel Sahlin – Lead Guitar & Bass
Perra Karlsson – Drums


TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine