DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

středa 15. ledna 2025

Recenze/review - TORTURER - Burning Cross (2024)


TORTURER - Burning Cross
CD 2024, Australis Records

for english please scroll down

Navštívil jsem za svůj život již mnoho katakomb. Zažil jsem věci, o kterých nerad mluvím. Stejně by mi nikdo nevěřil. Poslouchám extrémní metal od konce osmdesátých let minulého století a žádná temnota mi není cizí. Tentokrát je to ale jiné. Mrtvoly jsou pochovány v podivných pozicích. Mají vyděšené tváře. Starodávné pohřebiště v horách vydalo další ze svých děsivých svědectví. Převezu  těla do márnice, pustím si k tomu novou desku chilských maniaků TORTURER a potom se začnou odehrávat příběhy, které nejsou z našeho světa.

Kapela, která datuje svůj vznik do roku 1989, je pro mě opravdovou legendou. Každá z jejich nahrávek pro mě byl vždy krásně morbidním zážitkem. Novinka rozhodně není výjimkou. Naopak. Jedná se o mrtvolný materiál té nejvyšší kvality. Už jste někdy seděli u čerstvého hrobu a prosévali mezi prsty prach? Už jste někdy našli několik mrtvol, které mají v hrobech obrácené kříže? Pokud ne, tak ani nemusíte. Stačí si poslechnout tuhle temnou a ostře řezající desku. 


Prašivý death metal se zde potkává s thrash metalovou ostrostí i kousky nahrubo nasekané black metalové tmy. Pánové hrají opravdově, uvěřitelně a přesně takovým tím ortodoxním, klasickým způsobem, který mám tolik rád. Kapela zúročila svoje dlouholeté zkušenosti, aby nám předložila album, které hoří uvnitř, tepe a pálí, je jako čerstvě vyvěrající láva z právě probuzené sopky. Na povrchu chladná a temná záležitost se po bližším prozkoumání změní v krvelačnou bestii. Na "Burning Cross" by neměli zapomenout všichni ti, kteří mívají noční můry, všichni prokletí i démoni. Líbí se mi, že si TORTURER hrají po svém, mají vlastní výraz, rukopis, ksicht chcete-li. Jako bych se vrátil po časové ose zpět a znovu chodil po městě s kazeťákem na ramenou, vyměňoval si kazety a psal papírové dopisy kapelám na druhé straně světa. Chilané ale nejsou jenom ozvěnou starých dobrých časů. Naopak, jejich hudba je svým zahnívajícím způsobem stále svěží, divoká, nespoutaná. Připomínají mi smečku prašivých psů, kteří už nemusí nikomu nic dokazovat. Jednou za čas vyrazí na lov a roztrhají všechny kolem. Rozdrtí vás na prach. Tohle je zkrátka hudba, která je ohlodaná na kost, která když se vám dostane do krve, tak se pro vás stane nutností, stejně jako zapáchající vzduch čerstvě exhumovaných hrobů. Máte rádi kapely jako PENTAGRAM CHILE, SADISM, POSSESSED? Potom jste zde správně. Doporučuji poslouchat hodně nahlas a v absolutním tichu a chladu. Teprve potom vyniknou pořádně jednotlivé nuance. Navštívil jsem za svůj život již mnoho katakomb. Zažil jsem věci, o kterých nerad mluvím. Stejně by mi nikdo nevěřil. Poslouchám extrémní metal od konce osmdesátých let minulého století a žádná temnota mi není cizí. Tentokrát je to ale jiné. Mrtvoly jsou pochovány v podivných pozicích. Mají vyděšené tváře. Starodávné pohřebiště v horách vydalo další ze svých děsivých svědectví. Poctivý, syrový, chladný a temný death thrash metal, u kterého se rozpadnete v prach! Budete zevnitř spáleni černým plamenem! 

Asphyx says:

I have visited many catacombs in my lifetime. I've experienced things I don't like to talk about. No one would believe me anyway. I've been listening to extreme metal since the late 1980s and I'm no stranger to darkness. But this time it's different. The corpses are buried in strange positions. They have frightened faces. An ancient burial ground in the mountains has given another of its eerie testimonies. I transport the bodies to the morgue, put on a new record by Chilean maniacs TORTURER, and then the stories that are not of our world begin to unfold.

A band that dates back to 1989 is a true legend to me. Each of their records has always been a beautifully morbid experience for me. The new album is certainly no exception. On the contrary. This is deadpan material of the highest quality. Have you ever sat by a fresh grave and sifted the dust between your fingers? Have you ever found several corpses with inverted crosses in their graves? If not, you don't have to. Just listen to this dark and cutting record.


Dusty death metal meets thrash metal sharpness and bits of coarsely chopped black metal darkness. The gentlemen play in a real, believable and exactly the orthodox, classic way that I like so much. The band has capitalized on their years of experience to present us with an album that burns inside, smoulders and sears, like freshly erupted lava from a just awakened volcano. A cool and dark affair on the surface, it turns into a bloodthirsty beast upon closer inspection. "Burning Cross" should not be forgotten by all those who have nightmares, all the damned and the demons. I like that TORTURER play in their own way, they have their own expression, handwriting, face if you will. It's like going back in time and walking around town again with a tape recorder on my shoulder, swapping tapes and writing paper letters to bands on the other side of the world. But the Chileans aren't just an echo of the good old days. On the contrary, their music, in its decaying way, is still fresh, wild, unbridled. They remind me of a pack of mangy dogs who no longer have to prove anything to anyone. Every once in a while they go on the hunt and tear everyone apart. They'll crush you to dust. This is, in short, music that's gnawed to the bone, that when it gets into your blood becomes a necessity, like the fetid air of freshly exhumed graves. Do you like bands like PENTAGRAM CHILE, SADISM, POSSESSED? Then you're in the right place. I recommend listening very loudly and in absolute silence and coolness. Only then will the individual nuances really stand out. I have visited many catacombs in my lifetime. I've experienced things I don't like to talk about. No one would believe me anyway. I've been listening to extreme metal since the late 1980s and I'm no stranger to darkness. But this time it's different. The corpses are buried in strange positions. They have frightened faces. An ancient burial ground in the mountains has given another of its eerie testimonies. Honest, raw, cold and dark death thrash metal that will make you crumble into dust! You will be burnt from the inside with black flame!


Tracklist:
1. The Flames of Purification (04:41)
2. Bestia Omnipotente (03:08)
3. Into the Labyrinth (04:47)
4. Silenced by My Own Blood (04:00)
5. Psycho - Back to Reality Part II (05:34)
6. Santa Inquisiciòn (05:25)
7. Burning Cross (06:33)
8. Torture (Eternal Suffering) (04:18)
9. Kingdom of the Dark (04:32)

Album Line Up
Francisco Cautin : Bass and Vocals
Francico Garces : guitars
Rodrigo Zuñiga : Drums
J.T. Garcia : Guitars
Tito Villarroel : Clissandos & bass Guitar solo on tracks 4 & 6



Recenze/review - GENOCIDE KOMMANDO - Third World War (2024)


GENOCIDE KOMMANDO - Third World War
CD 2024, Osmose Productions

for english please scroll down

Vždycky ho fascinovala krev. Cítil se silný, když se díval do očí někomu umírajícímu. Už jako malý věděl, pro co je zrozený. Teď tu stojí, uprostřed další hnusné války a usmívá se. Usekané ruce, zohavené tváře, cítí se být bohem. Pradávnou šelmou, která je právě na lovu. Když se vrátil domů, tak stačilo zajít do kostela a vyzpovídat se. Falešná slova pokory, ale někde uvnitř stále tepe zlo. Hnisavé a ošklivé zlo. Jsou kapely, které umí svojí hudbou znázornit absolutní nihilismus. Francouzští démoni GENOCIDE KOMMANDO patří mezi ně. 

Tématem je zde samozřejmě válka, satanismus, anihilace, anti-náboženství. Jakoby se do black metalu těchto maniaků promítla veškerá negace dobra. Opravdu se cítím jako obyčejný voják, čekající na smrt v zákopech. Hudba je samozřejmě stejně násilná, divoká, nespoutaná a surová. Žádné kompromisy, jenom hnisavá atmosféra smrti. 

Třetí světová válka není zase tak vzdálená od reality. Stačí se podívat na současnou situaci a nechat trošku fantazii, aby pracovala. Ostré riffy se zde potkávají s mrtvolnými náladami. Je to válečný black metalový masakr, hudba, která je ohlodaná na kost, ale nezapomíná se ani na melodie. Zvuk je záměrně špinavý, plesnivý, uvěřitelný. Uvnitř téhle desky je takový zvláštní neklid, nahrubo nasekaná tma. Vše působí pochmurně, záhadně, drsně. Tahle nahrávka není nic pro slabé povahy, zadře se vám hluboko pod kůži. Jak je všeobecně známo, smrt má mnoho podob a tu, kterou nám francouzští nihilisté přinášejí, je krutá, opravdová a zahalená do krvavé mlhy. Myslím si, že v tomto případě platí více než kde jinde, že je lepší poslouchat, nechat se jen tak unášet po bojištích třetí světové války a zároveň se modlit, aby se to doopravdy nikdy nestalo, než psát slova. Předpoklad, že je lidský druh určený k vyhubení, není zase tak daleko od pravdy. Doporučuji poslouchat v chladu a naprosté tmě. Válečný black metal ve své nejkrutější podobě! Nihilismus, špína a smrt!

Asphyx says:

He's always been fascinated by blood. He felt powerful when he looked into the eyes of someone dying. Even at a young age, he knew what he was born to do. Now he stands here, in the middle of another ugly war, smiling. Hands chopped off, faces mutilated, he feels like a god. An ancient beast on the hunt. When he got home, all he had to do was go to the church and confess. False words of humility, but somewhere inside, evil still beats. A festering and ugly evil. There are bands that can portray absolute nihilism in their music. French demons GENOCIDE KOMMANDO are one of them. 

The theme here is of course war, satanism, annihilation, anti-religion. It's as if all negation of goodness is reflected in the black metal of these maniacs. I really feel like an ordinary soldier waiting for death in the trenches. The music is of course equally violent, wild, unbridled and raw. No compromises, just the festering atmosphere of death. 

World War III is not that far from reality. Just look at the current situation and let a little imagination do the work. Sharp riffs meet deadpan moods here. It's a wartime black metal massacre, music that is gnawed to the bone, but the melodies are not forgotten. The sound is deliberately dirty, musty, believable. There's a strange restlessness inside this record, a coarsely chopped darkness. Everything feels bleak, mysterious, harsh. This record is not for the faint of heart, it will dig deep under your skin. As is common knowledge, death takes many forms, and the one brought to us by the French nihilists is cruel, real and shrouded in a bloody mist. I think that in this case, more than anywhere else, it is better to listen, to let oneself drift around the battlefields of the Third World War and at the same time pray that it never really happened, than to write words. The assumption that the human species is destined for extinction is not that far from the truth. I recommend listening in the cold and total darkness. Wartime black metal at its cruelest! Nihilism, filth and death!


Tracklisting:
1. 666 – Mark of the Black Beast (1:01)
2. Obliteration (2:41)
3. Raped Destiny (4:07)
4. Battle for Eradication (3:59)
5. Impious Venom (4:33)
6. Mankind-Self-Destruction (5:00)
7. Burn the Cenotaph (5:31)
8. Drowning in Acid Poison (4:46)
9. Abyssic Warfare (4:50)
10. Fallen Angel Rape (3:53)


pátek 10. ledna 2025

Recenze/review - JARL - Trümmerfestung (2024)


JARL - Trümmerfestung
CD 2024, Trollzorn Records

for english please scroll down

Cítím v kostech, že přijde mrazivá bouře. Přesto jdu dál. Do tváře mě šlehají kousky ledu, brodím se špínou. Někde tam nahoře, na kopci, kde se vždy popravovalo, bude viset on. Prokletý. Říká se, že když si z něj kousek vezmete, budete mít stejnou sílu. Konečně jsem na místě. Mraky jsou nízko a jeho tvář je poznamenána utrpením. Vypadá to, jakoby středověk nikdy neskončil. Nejsem tu sám. Zástup toužící po krvi. Potom vzduch prořízne první ostrá melodie. Jdu za zvukem, abych se naplno ponořil do krvavé řeky. Nové, druhé dlouhohrající, album německých tmářů JARL si mě ihned získalo.

Slyším z něj totiž takovou tu klasickou, severskou poctivost. Riffy jsou ohlodány na kost, zpěv je nasáklý chorobami a všechny skladby obestírá zvláštní mrtvolný odér, který vždy odlišoval dobré kapely od špatných. V kostech se mi usadil chlad a obestřela mě krvavá mlha. Vypadá to, že jsem zde správně. 

Základem jsou zde silné, propracované melodie, které v sobě mají zvláštní neklid a naléhavost. Opravdu si při poslechu připadám, jako bych navštívil nějaké staré popravčí místo. Hned vedle katova domu. Do země i do stromů, které stojí kolem, jsou otištěny výkřiky popravených, jejich bolest a utrpení. Inkvizice nikdy neskončila. Stále existují zástupy slepých věřících, pochodujících na smrt. Povedl se čitelný, masivní a chladný zvuk a obal mě samozřejmě inspiroval k úvodu dnešního článku (autorem je Jan Yrlund). Na "Trümmerfestung" jsou zajímavé i texty, které si rozhodně prostudujte. Jsou v němčině, která dodává jednotlivým songům na ještě větší uvěřitelnosti. S chutí se rád procházím tichým městem. Kolem hřbitova, kolem padlých andělů. Se sluchátky na uších, když jsou ulice temné, vynikne tahle nahrávka nejvíce. Prostou pravdou je, že si v tomhle stylu hodně vybírám. Album musí mít silné motivy, podmanivou atmosféru, musí ve mě rozjitřit emoce, chytit mě za vlasy a vytřít se mnou podlahu. JARL tohle všechno umí na výbornou. Není divu, pod touhle smečkou jsou podepsáni zkušení muzikanti, kteří moc dobře vědí, co a jak chtějí hrát (BLACK UNICORN). Venku zrovna opět napadl sníh a zvedá se vítr. Nedá se nic dělat, zapínám znovu play a vydávám se na cestu bez konce. Cítím v kostech, že přijde mrazivá bouře. Přesto jdu dál. Do tváře mě šlehají kousky ledu, brodím se špínou. Někde tam nahoře, na kopci, kde se vždy popravovalo, bude viset on. Prokletý. Jsem to já. Nemůžu jinak, než vám tuhle desku doporučit. Má v sobě totiž vše potřebné pro poctivý záhrobní zážitek. Poslouchejte hodně nahlas, v chladu a naprosté tmě. Mrazivý, temný black metal, který probouzí duše prokletých! Tuhne mi krev v žilách!



Asphyx says:

I can feel a freezing storm coming in my bones. Still, I'm moving on. Bits of ice whip into my face, I wade through the dirt. Somewhere up there, on the hill where they always executed, he'll be hanging. Cursed. They say if you take a piece of him, you'll have the same power. I'm finally in position. The clouds are low and his face is marked with suffering. It's as if the Middle Ages never ended. I'm not alone. A crowd out for blood. Then the first sharp melody cuts through the air. I follow the sound to plunge full into the bloody river. The new, second full-length album from German darkies JARL wins me over immediately.

I can hear that classic Nordic honesty. The riffs are gnawed to the bone, the vocals are soaked in disease and all the songs are enveloped by a strange dead-ish odour that has always distinguished the good bands from the bad. A chill settled in my bones and a bloody fog enveloped me. Looks like I'm in the right place. 


The foundation here is strong, sophisticated melodies that have a special restlessness and urgency. I really feel like I'm visiting an old execution site when I listen to it. Right next to the executioner's house. The screams of the executed, their pain and suffering are imprinted into the ground and the trees that stand around. The Inquisition never ended. There are still multitudes of blind believers marching to their deaths. The sound is clear, massive and cold, and the cover of course inspired me to start today's article (by Jan Yrlund). There are also some interesting lyrics on "Trümmerfestung" that you should definitely check out. They are in German, which adds even more believability to the individual songs. I like to walk around the quiet city with gusto. Around the cemetery, around the fallen angels. With headphones on, when the streets are dark, this recording stands out the most. The simple truth is, I'm very particular about this style. The album has to have strong themes, a captivating atmosphere, it has to stir my emotions, grab me by the hair and wipe the floor with me. JARL does all this perfectly. No wonder, under this pack are signed experienced musicians who know very well what and how they want to play (BLACK UNICORN). Nothing to be done, I turn the play back on and set off on a journey with no end in sight. I feel in my bones that a freezing storm is coming. Still, I keep going. Bits of ice whip into my face, I wade through the dirt. Somewhere up there, on the hill where they always executed, he'll be hanging. Cursed. It's me. I can't help but recommend this record to you. It's got everything you need for an honest afterlife experience. Listen very loudly, in the cold and the dark. Freezing, dark black metal that awakens the souls of the damned! My blood runs cold!


TRACKLIST
1. Levitation
2. Schattenwurf
3. Trümmerfestung
4. Schein
5. Wirkmacht
6. Dreck und Rost
7. Alchemie

LINE-UP
Blutaxt - Vocals
Mightyraven - Bass
Natt Kongen - Guitar
Aestus - Guita
Hrimthur - Drums

pondělí 6. ledna 2025

Recenze/review - KANONENFIEBER - Die Urkatastrophe (2024)


KANONENFIEBER - Die Urkatastrophe
CD 2024, Century Media Records

for english please scroll down

Zde, mezi kamarády, zde v aleji plné křížů, je jediné místo, kde se cítíš bezpečně. Svět se dávno změnil. Pro mnohé si jenom děsivou vzpomínkou. Tolik krve, tolik bolesti, tolik strachu. Pochopit to dovedou jenom ti, kteří si prošli stejným peklem jako ty. Jsi sám, uprostřed davu a historie je opět ohýbána. Kdysi hrdinové jsou dnes prokletí. Jednou upadneš také v zapomnění. Staneš se otiskem a zbyde po tobě jen několik dopisů, které si kdysi psal své dívce. Pořád se ti vrací noční můry, ustřelené končetiny, vyděšené tváře, krev, nářek raněných.

Jsem rád za každou kapelu, která dokáže svojí hudbou připomínat hrůzy válek. Němečtí KANONENFIEBER si jako své zásadní téma zvolili první světovou válku. Určitě si prostudujte německé texty, rozhodně stojí za to. Nevím jak vám, ale mě bývá někdy hodně smutno, když vidím, že se lidé stále nepoučili. Při poslechu "Die Urkatastrophe" si připadám, jako bych si četl dopisy svého pradědy. Temná a chladná atmosféra desky vás vtáhne ihned do děje. 


Píšu tu často o morbidních death metalových kapelách, o black metalu plném krve a tmy, o rychlém a ostrém thrash metalu. Nikdo z nich ale není tak temný a děsivý, jako KANONENFIEBER. Realita je totiž, jak je všeobecně známo, často o hodně krutější a syrovější, než představy. A tak zase jednou ležím v zákopech a čekám na ranní útok. Už jsem jich pár zažil. Přišel jsem o tolik kamarádů. Mohli se smát, milovat, mohli mít rodiny, hrát si se svými dětmi a místo toho (stejně jako se to děje i v současnosti) jsou trháni na kusy, mučeni, zabíjeni na sto způsobů. Už dávno nevíme proč. Máme hlad a je nám hrozná zima. Díváme se do očí nepřítele, který je na tom úplně stejně jako my. Kurva, brácho, válka je vždycky hnusná. Ptám se stále dokola proč, když se procházím alejí plnou křížů. Dávno zapomenutá jména žalují do tmy. Hudebně se jedná o klasický death metal s mrazivou black metalovou atmosférou. Na smrt budete pochodovat v podobných rytmech, jako to dělají kapely typu BOLT THROWER, 1914. "Die Urkatastrophe" je komplexním, v podstatě dokonalým uměleckým dílem. Ať už se jedná o zvuk, o celkové provedení, o obal, ale hlavně o melodie a příběh, koncepci, vše sedí perfektně na svých místech. Možná je to i tím, že rád čtu knížky z tohoto období. Nevím, patřím mezi fanoušky, kteří poslouchají hudbu hlavně srdcem. Pokud to máte nastavené jako já, tak se pohodlně usaďte a nechte se vtáhnout do děje. Na jeho oči nikdy nezapomenu. Dodnes nevím, co šeptal, když umíral. Často o něm přemýšlím. Půjdeme všichni do pekla? Tvrdili nám, že bojujeme za správnou věc. Zabíjeli jsme, umírali. A zbyly nám jen noční můry. Zde, mezi kamarády, zde v aleji plné křížů, je jediné místo, kde se cítím bezpečně. Svět se dávno změnil. Pro mnohé jsem jenom děsivou vzpomínkou. Syrové, chladné a krvavé zprávy přímo z fronty! Excelentní black death metalová definice hrůz války!

Asphyx says:

Here, among friends, here in an alley full of crosses, is the only place where you feel safe. The world has long since changed. For many, you're just a terrifying memory. So much blood, so much pain, so much fear. Only those who have been through the same hell as you can understand. You're alone, in the middle of the crowd, and history is being bent again. Once heroes, now cursed. One day you too will fall into oblivion. You'll become an imprint, and all that will be left of you are a few letters you once wrote to your girlfriend. The nightmares, the shot limbs, the frightened faces, the blood, the cries of the wounded.

I'm glad for any band that can use their music to remind us of the horrors of war. The German KANONENFIEBER chose the First World War as their main theme. Be sure to study the German lyrics, they are definitely worth it. I don't know about you, but I sometimes get very sad when I see that people still haven't learned their lesson. Listening to "Die Urkatastrophe" I feel like I'm reading my great grandfather's letters. The dark and cold atmosphere of the album draws you into the story right away. 


I often write here about morbid death metal bands, about black metal full of blood and darkness, about fast and sharp thrash metal. But none of them are as dark and scary as KANONENFIEBER. Reality, as is well known, is often much more cruel and raw than imagined. And so, once again, I lie in the trenches waiting for the morning attack. I've already had a few. I've lost so many friends. They could have laughed, they could have loved, they could have had families, they could have played with their children and instead (as is happening now) they are torn apart, tortured, killed in a hundred ways. We don't know why anymore. We are hungry and we are terribly cold. We are looking into the eyes of an enemy who is in exactly the same condition as we are. Fuck, bro, war is always ugly. I ask myself why over and over again as I walk down the avenue of crosses. Long-forgotten names cry out into the darkness. Musically, this is classic death metal with a chilling black metal atmosphere. You'll march to your death to similar rhythms as bands like BOLT THROWER, 1914. "Die Urkatastrophe" is a complex, essentially perfect work of art. Whether it's the sound, the overall execution, the cover art, but most importantly the melodies and story, the concept, everything fits perfectly in place. Maybe it's also because I love reading books from this period. I don't know, I'm one of those fans who listen to music mostly with the heart. If you have that set up like I do, sit back and let yourself be drawn into the story. I'll never forget his eyes. I still don't know what he whispered as he died. I think about him often. Are we all going to hell? They told us we were fighting for the right cause. We were killing, dying. And all we're left with are nightmares. Here, among my friends, here in an alley full of crosses, is the only place I feel safe. The world changed long ago. For many, I'm just a terrifying memory. Raw, cold and bloody news straight from the front! Excellent black death metal definition of the horrors of war!



tracklist:
01. Großmachtfantasie 
02. Menschenmühle 
03. Sturmtrupp 
04. Der Maulwurf 
05. Lviv zu Lemberg 
06. Waffenbrüder 
07. Gott mit der Kavallerie 
08. Panzerhenker 
09. Ritter der Lüfte 
10. Verdun 
11. Ausblutungsschlacht 
12. Als die Waffen kamen



sobota 4. ledna 2025

Interview - PURGATORIAL - A misty and dark black death metal ritual!


Interview with black death metal band from United Kingdom - PURGATORIAL. 

Answered Kris Mayers (vocals, guitars, bass), thank you!

Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024):

Ave PURGATORIAL! I'm listening to your new release "Fading Whispers of Voidbound Souls" right now and I'm thinking that this is what the music they will play at the end of the world will sound like. I think you've done a really masterful job. What are your feelings about the new album? Have you gotten any feedback from fans yet? Have you played the new songs live yet? And how do they work?

Thank you so much for your kind words. It’s great to hear you think it sounds like the end of the world, because that’s exactly what I was going for! I’m quite proud of this album, it is the first collection of music I have produced myself and professionally released so to hear people enjoying it really means a lot to me. Plenty of friends and fans have expressed their liking to it and it leaves me speechless each time. I wasn't expecting many people to get in touch and tell me that. I don’t have people to play these songs with live for the moment, but I have played along to them with my friends Ryan and James in a practice room before. I have ideas for potential live shows, but I am just keeping them secret for now. I’m not sure if/when they’ll be.

How do you actually create new songs for PURGATORIAL? Are you a traditional band that locks yourself in a rehearsal room and composes there or do you use the internet, which is so popular nowadays, and email ideas to each other? I'm interested in the creative process itself.

I’m a little bit precious with music. I write all the music myself and then hire my friend Neil to help out with the drums. Neil does amazing work with Blackbraid and as soon as I heard that band I just knew I had to work with him. He’s also an amazing guy and we get on really well. If we lived closer this would definitely be a 2-man project officially. I’ve tried doing things the traditional band way but it never works out. It probably makes me look like I have a huge ego but I definitely don’t, I just know what I want.


Lyrics are a separate chapter in PURGATORIAL. What are they about on the new album and where did you get the inspiration for them? On "Fading Whispers of Voidbound Souls" they fit the music perfectly. What came first, the music or the lyrics?

The lyrics are mostly me venting my frustration at the things going on in the world. I think some of them are obvious and some of them are not. I have a lot of anger and sadness surrounding the wars currently going on and I blame our political leaders entirely for allowing it all. A few of the songs have personal themes though. For example, “Pelagic” touches on how uneasy open water makes me. Even just watching it on a screen makes me feel anxious and panicked. I put myself through hell a little when I was gathering the whale click samples at the end of that song - I had to watch videos of sperm whales approaching divers to understand what it would sound like and it made me pretty uncomfortable the whole time.

I have to admit that the cover for "Fading Whispers of Voidbound Souls" is excellent - it fits the music perfectly! It's mysterious, mysterious, sad. How did you choose the cover and why did you choose Tryfar? Did you hear new songs beforehand for inspiration?

I have to give most of the credit for this to Mauro who runs These Hands Melt and Tryfar who regularly works with the label, as he did a brilliant job of the CD layout. I originally had a cool bit of artwork made up by somebody else, but it just didn’t feel right when I tried to use it as album art. I’ve archived it for now and plan to use it for merch instead, but this also made me unsure of what direction to go in for the front cover. Mauro reminded me of the cover for the final Altar of Plagues album and he was spot on with that idea. I did a lot of digging online and eventually found the perfect photo. It was taken by photographer Reynaldo Yodia, who is now a great friend of mine, along with his wife Tessa who is the model in the picture. I chose this picture because it fits the vibe I had set. It has a mysterious aura to it and also a bit of sadness, like you mentioned. It’s perfect and I’m glad I came across it.


The sound of the whole record is great. It's dark, cold and sharp at the same time. What studio did you record the album in? Did you as a band have a say in the final sound, the mastering?

You might be a little surprised to hear this, but it was all recorded in my study at home. Neil made the drums up at his place and did the mastering afterwards, but I mixed the whole thing on Reaper on my laptop. Very much a DIY album, just like Darkthrone did in the old days, except with a more modern approach. Even though it might sound a bit crude in some parts, I like it this way. I get full control over the sound and don’t have to argue with anyone about it. I think I will keep it like this for future releases too - it works very well for me and I saved a lot of money not having to hire out a studio. I have a newer, more powerful computer now too so the next album will definitely sound better!

The new album was released on Italian label These Hands Melt. Why did you choose this label and how satisfied are you with their work?

A few bands I know already used These Hands Melt for their releases so they came highly recommended. I like the aesthetic of their products and the fact that there are no elitist or sketchy ties - it’s just great music by great people. I didn’t honestly expect Mauro to be interested in Purgatorial as it’s a fair bit heavier than his usual roster, but my friend Lucia does graphic work for them and said I should show him. I did exactly that and here we are! They’re a great label - I’m impressed and appreciative of everything they’ve done. The release wouldn’t have been the same without their help.

The history of the band is not very long. How did the idea of playing death metal come about? Who was your role model? Please reminisce for us! If I'm not mistaken, PURGATORIAL was originally Kris Mayers' project. It was only after that that the others joined. Or am I wrong?

You’re right that Purgatorial is formed by me (Kris) but I’ve probably caused some confusion with the other members. Originally I was going to build up to 5 members (including myself) but it just hasn’t worked out this time around unfortunately. For now it’s going to be a solo project where I hire in help with drums and any other instrumentals I want but I’m too rubbish to perform. I have another project that I run called Eowa which focuses on a much more black metal sound but I was beginning to write songs that sounded a lot more in line with death metal, so I decided to keep them seperate. Eowa is going through a bit of a reset at the moment as I wasn’t fully satisfied with the album I released, so to clear my head a bit I formed Purgatorial to see if releasing these detuned death metal songs under a new name was worthwhile. It seems like it was a good idea, because now I have 2 extreme metal bands that I enjoy writing for in two seperate styles. My main role model is Gojira. Most of my guitar work is heavily inspired by Joe’s riffs. Purgatorial is not quite as progressive as them but I might get there one day. Other metal bands that helped me shape my sound includes Blood Incantation, Ulcerate, Knoll, Altarage, The Black Dahlia Murder, Abduction (UK) and Portal. I’m also a huge fan of Sleep Token and Nine Inch Nails - I’d love to get some elements like that into my music someday. Just maybe not the clean singing. Not yet anyway.


It's very obvious in your band how much you enjoy your music. Do you have a goal that you want to achieve? For some people it's a famous label, others want to play a big festival.

I think the ultimate goal for Purgatorial is to get as many people listening and work towards becoming a proper live act some day. I don’t know if that will ever happen, but if I keep trying then maybe it will. I’d love to be able to bypass the use of major labels too and have a big enough following to be more self-sufficient. When bands move to the bigger labels I find the quality of their music tends takes a dive eventually, and the focus on very average looking merch becomes their main priority. I really don’t want that - I think fans deserve better if they are sinking their hard-earned cash into something.

What's it like playing death metal in the UK? Do people come to your gigs? Do they support you, do they buy CDs? If you do an event, how many people come?

So far a few people that are local to me have expressed enthusiasm and are keen for me to get playing live. I’ve also sold a good amount of CDs from my batch of personal copies so it feels like the UK definitely has a liking towards death metal. I will be honest though, I am not very clued up on the underground death metal scene here. My previous focus was on the black metal scene, so I really need to do my homework…

Death/black metal is a tough hobby and an even tougher lifestyle. What does it mean to you? What do you enjoy most about it and how do you perceive it? How did you get into it?

Again, I’m probably going to surprise you a bit here - I love making and listen to black metal and death metal for sure, but I don’t really consider myself a “true” metal head in that respect. I’m not a fan of corpse paint, bullet belts, battle jackets and all of that jazz. It works for some people but it’s just not for me. I’ve been into heavy music since I was 14 and I started out with Lamb of God. Shortly after that I became obsessed with Slipknot for many years and they probably shaped my music taste the most. Joey Jordison made me love blast beats and fast drumming and I think that is why I ended up making the music that I do now. That combined with Paul Gray and Jim Root’s powerful but simple riffs. I was able to play along to their music in my early days of guitar since they weren’t overly technical. Because of Slipknot I discovered the likes of Slayer, Cannibal Corpse, Death and Mayhem which opened up a whole new can of worms. I’ve been enjoying a lot of different stuff recently though, just so extreme metal doesn’t burn me out.

I deliberately ask this question to all the bands so they can do a bit of promotion for the future. Please tell us what PURGATORIAL are planning in the near future? What can we look forward to?

To put it bluntly, more music! I don’t want to give away too much just in case I change my mind on how I want to do things but you can definitely expect new music in 2025. There might even be a cover or two that are close to completion. Who knows?

Thank you very much for the interview and I wish PURGATORIAL a lot of sold-out records and sold-out venues. May you have a good personal life as well. I'm looking forward to the next death/black metal apocalypse!

Thank you so much for having me and for all your kind words. It is very much appreciated. It was great answering these questions for you - I hope our paths cross again! 🙏


Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - PURGATORIAL - Mlhavý a temný black death metalový rituál!


Rozhovor s black death metalovou skupinou z Velké Británie - PURGATORIAL. 

Odpovídal Kris Mayers (zpěv, kytara, basa), děkujeme!

Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024):

Ave PURGATORIAL! Právě poslouchám vaši novinku „Fading Whispers of Voidbound Souls“ a říkám si, že takhle nějak bude znít hudba, kterou budou hrát při konci světa. Myslím, že se vám povedl opravdu mistrovský kousek. Jaké jsou tvoje pocity z novinky? Máš už nějaké zpětné vazby od fanoušků? Hráli jste už nové skladby naživo? A jak fungují?

Děkuji vám za vaše milá slova. Je skvělé slyšet, že to zní jako konec světa, protože přesně o to mi šlo! Jsem na to album docela hrdý, je to první kolekce hudby, kterou jsem sám produkoval a profesionálně vydal, takže slyšet, že se lidem líbí, pro mě opravdu hodně znamená. Spousta přátel a fanoušků mi vyjádřila, že se jim líbí, a pokaždé mě to nechává beze slov. Nečekal jsem, že se mi ozve tolik lidí a řeknou mi to. Momentálně nemám lidi, se kterými bych ty písničky mohl hrát naživo, ale už jsem je hrál s kamarády Ryanem a Jamesem ve zkušebně. Mám nápady na případná živá vystoupení, ale zatím je držím v tajnosti. Nejsem si jistý, jestli/kdy budou.

Jak vlastně vznikají nové skladby pro PURGATORIAL? Jste tradiční kapelou, která se zavře do zkušebny a tam skládá nebo využíváte v dnešní době tolik oblíbený internet a posíláte si nápady emailem? Zajímá mě samotný tvůrčí proces.

Na hudbu jsem trochu precizní. Veškerou hudbu si píšu sám a pak si najímám kamaráda Neila, aby mi pomohl s bicími. Neil dělá úžasnou práci s Blackbraid a jakmile jsem tu kapelu slyšel, prostě jsem věděl, že s ním musím pracovat. Je to taky úžasný člověk a vycházíme spolu opravdu dobře. Kdybychom bydleli blíž, určitě by to byl oficiálně dvoučlenný projekt. Zkoušel jsem dělat věci tradičním kapelním způsobem, ale nikdy to nevyšlo. Asi to vypadá, že mám obrovské ego, ale tak to rozhodně není, jen vím, co chci.


Samostatnou kapitolou jsou u PURGATORIAL texty. O čem pojednávají na novém albu a kde jsi pro ně bral inspiraci? Na „Fading Whispers of Voidbound Souls“ perfektně sedí k muzice. Co bylo dřív, muzika nebo texty?

V textech většinou vyjadřuji svou frustraci z toho, co se děje ve světě. Myslím, že některé z nich jsou zřejmé a některé ne. Jsem hodně vzteklý a smutný z válek, které v současnosti probíhají, a zcela viním naše politické vůdce, že to všechno umožňují. Několik písní má však osobní témata. Například „Pelagic“ se dotýká toho, jak mě znepokojuje otevřená voda. Dokonce i pouhý pohled na ni na obrazovce ve mně vyvolává úzkost a paniku. Trochu jsem si prošel peklem, když jsem na konci té písně sbíral ukázky velrybího klikání - musel jsem se dívat na videa, na kterých se vorvani blíží k potápěčům, abych pochopil, jak to bude znít, a celou dobu mi to bylo dost nepříjemné.

Musím se přiznat, že cover pro „Fading Whispers of Voidbound Souls“ je vynikající – sedne perfektně k hudbě! Je záhadný, tajemný, smutný. Jak jste obal vybírali a proč jste zvolili zrovna Tryfar? Slyšel třeba dopředu nové skladby pro inspiraci?

Největší zásluhu na tom má Mauro, který vede These Hands Melt, a Tryfar, který s vydavatelstvím pravidelně spolupracuje, protože se skvěle postaral o grafickou úpravu CD. Původně jsem si nechal od někoho vytvořit skvělý obal, ale když jsem se ho snažil použít jako obal alba, nepřipadal mi správný. Prozatím jsem ho archivoval a plánuju ho místo toho použít na merch, ale díky tomu jsem si také nebyl jistý, jakým směrem se vydat při tvorbě předního obalu. Mauro mi připomněl obal posledního alba Altar of Plagues a s tím nápadem byl na místě. Hodně jsem pátral na internetu a nakonec jsem našel perfektní fotku. Pořídil ji fotograf Reynaldo Yodia, který je nyní mým velkým přítelem, spolu se svou ženou Tessou, která je na obrázku modelkou. Vybral jsem tuto fotografii, protože odpovídá atmosféře, kterou jsem si stanovil. Má tajemnou auru a také trochu smutku, jak jste zmínil. Je dokonalá a jsem rád, že jsem na ni narazil.


Skvělý je zvuk celé nahrávky. Je temný, studený a ostrý zároveň. V jakém studiu jste album nahrávali? Mluvili jste jako kapela do výsledného zvuku, masteringu?

Možná vás to trochu překvapí, ale vše bylo nahráno v mé domácí pracovně. Neil si u sebe doma vyrobil bicí a následně provedl mastering, ale já jsem to celé smíchal v Reaperu na svém laptopu. Do značné míry DIY album, stejně jako to dělali Darkthrone za starých časů, jen s modernějším přístupem. I když to v některých částech může znít trochu syrově, mně se to takhle líbí. Mám plnou kontrolu nad zvukem a nemusím se kvůli tomu s nikým dohadovat. Myslím, že to tak nechám i pro budoucí vydání - funguje mi to velmi dobře a ušetřil jsem spoustu peněz, když jsem si nemusel najímat studio. Mám teď také novější, výkonnější počítač, takže příští album bude znít určitě lépe!

Nové album vyšlo u italských These Hands Melt. Proč jste si vybrali právě tento label a jak jste s jeho prací spokojeni?

Několik kapel, které znám, už These Hands Melt použilo pro svá vydání, takže mi je vřele doporučili. Líbí se mi estetika jejich produktů a to, že v nich nejsou žádné elitářské nebo skečové vazby - je to prostě skvělá hudba od skvělých lidí. Upřímně jsem nečekal, že by Mauro měl o Purgatorial zájem, protože je to o dost těžší než jeho obvyklý seznam, ale moje kamarádka Lucia pro ně dělá grafiku a řekla, že bych mu to měl ukázat. Přesně to jsem udělal a je to tady! Je to skvělý label - jsem ohromen a vážím si všeho, co udělali. Bez jejich pomoci by vydání nebylo takové, jaké bylo.

Historie kapely není příliš dlouhá. Jak vůbec vznikl nápad, hrát death metal? Kdo byl vaším vzorem? Zavzpomínej pro nás prosím! Jestli se nepletu, tak PURGATORIAL byl původně projekt Krise Mayerse. Teprve potom se přidali ostatní. Nebo se pletu?

Máš pravdu, že Purgatorial jsem založil já (Kris), ale asi jsem způsobil zmatek u ostatních členů. Původně jsem chtěl vytvořit skupinu do 5 členů (včetně mě), ale tentokrát to bohužel nevyšlo. Zatím to bude sólový projekt, kde si najímám výpomoc s bicími a dalšími nástroji, které bych chtěl, ale na které nejsem moc dobrý. Mám ještě jeden projekt, který vedu, jmenuje se Eowa a je zaměřený na mnohem blackmetalovější zvuk, ale začínal jsem psát písně, které zněly mnohem víc v souladu s death metalem, takže jsem se rozhodl je oddělit. Eowa momentálně prochází tak trochu resetem, protože jsem nebyl úplně spokojený s vydaným albem, takže abych si trochu vyčistil hlavu, založil jsem Purgatorial, abych zjistil, jestli má cenu vydávat tyhle odladěné deathmetalové písně pod novým názvem. Zdá se, že to byl dobrý nápad, protože teď mám dvě extrémní metalové kapely, pro které mě baví psát ve dvou různých stylech. Mým hlavním vzorem je Gojira. Většina mé kytarové práce je silně inspirována Joeovými riffy. Purgatorial nejsou tak progresivní jako oni, ale třeba se k tomu jednou dostanu. Mezi další metalové kapely, které mi pomohly formovat můj zvuk, patří Blood Incantation, Ulcerate, Knoll, Altarage, The Black Dahlia Murder, Abduction (UK) a Portal. Jsem také velkým fanouškem Sleep Token a Nine Inch Nails - rád bych jednou do své hudby dostal nějaké podobné prvky. Jen možná ne ten čistý zpěv. Každopádně zatím ne.


Na vaší kapele je hrozně vidět, jak vás vaše muzika baví. Máte nějaký cíl, kterého byste chtěli dosáhnout? Pro někoho to je slavné vydavatelství, jiný si chce třeba zahrát na velkém festivalu.

Myslím, že konečným cílem Purgatorial je dostat k poslechu co nejvíce lidí a pracovat na tom, aby se z nich jednoho dne stal pořádný koncertní projekt. Nevím, jestli se to někdy stane, ale když se budu snažit, tak možná ano. Taky bych byl rád, kdyby se mi podařilo obejít využívání velkých vydavatelství a mít dostatečně velký okruh fanoušků, abych byl soběstačnější. Když kapely přejdou k větším vydavatelstvím, kvalita jejich hudby má podle mě nakonec tendenci klesat a hlavní prioritou se stává zaměření na velmi průměrně vypadající merch. To opravdu nechci - myslím, že fanoušci si zaslouží něco lepšího, pokud do něčeho investují své těžce vydělané peníze.

Jaké to vlastně je, hrát death metal ve Velké Británii? Chodí u vás lidi na koncerty? Podporují vás, kupují CD? Když třeba uspořádáte nějakou akci, kolik přijde lidí?

Několik lidí z mého okolí zatím projevilo nadšení a chtějí, abych začal hrát naživo. Také jsem prodal slušné množství CD z mé osobní várky, takže mám pocit, že Velká Británie má death metal rozhodně v oblibě. Budu ale upřímný, nejsem příliš zběhlý ve zdejší undergroundové deathmetalové scéně. Dříve jsem se věnoval blackmetalové scéně, takže si opravdu musím udělat domácí úkoly...

Death/black metal je náročný koníček a ještě těžší životní styl. Co znamená pro tebe? Co tě na něm nejvíc baví a jak jej vnímáš? Jak si se k němu vlastně dostal?

Opět vás asi trochu překvapím - rád tvořím a poslouchám black metal a death metal, ale za „pravého“ metalistu se v tomto ohledu nepovažuji. Nejsem fanouškem corpse paintingu, kulových pásů, bojových bund a všeho toho jazzu. Někomu to vyhovuje, ale pro mě to prostě není. Heavy hudba mě baví od čtrnácti let a začínal jsem s Lamb of God. Krátce nato jsem se stal na mnoho let posedlý Slipknot, kteří asi nejvíce formovali můj hudební vkus. Díky Joeymu Jordisonovi jsem si zamiloval blast beaty a rychlé bubnování, a proto jsem asi skončil u hudby, kterou dělám teď. V kombinaci s Paul Grayem a Jimem Rootem to byly silné, ale jednoduché riffy. V mých kytarových začátcích jsem byl schopen hrát spolu s nimi, protože nebyli přehnaně techničtí. Díky Slipknot jsem objevil Slayer, Cannibal Corpse, Death a Mayhem, což mi otevřelo úplně nové obzory. V poslední době si ale užívám hodně různých věcí, jen aby mě extrémní metal nevypálil.

Tuhle otázku dávám záměrně všem kapelám, aby si udělali trošku propagaci do budoucna. Prozraď nám prosím, co chystají PURGATORIAL v nejbližší době? Na co se můžeme těšit?

Jednoduše řečeno, více hudby! Nechci prozrazovat příliš mnoho pro případ, že bych změnil názor na to, jak to chci dělat, ale v roce 2025 můžete rozhodně očekávat novou hudbu. Možná se objeví i jeden nebo dva obaly, které jsou blízko dokončení. Kdo ví?

Děkuji moc za rozhovor a přeji PURGATORIAL spoustu prodaných nosičů a samé vyprodané sály. Ať se vám daří i v osobním životě. Budu se těšit na další death/black metalovou apokalypsu!

Moc vám děkuji za pozvání a za všechna vaše milá slova. Velmi si toho vážím. Bylo skvělé odpovídat vám na tyto otázky - doufám, že se naše cesty opět zkříží! 🙏

Recenze/review - PURGATORIAL - Fading Whispers of Voidbound Souls (2024):





---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 2. ledna 2025

Recenze/review - VEILBURNER - The Duality of Decapitation and Wisdom (2024)


VEILBURNER - The Duality of Decapitation and Wisdom
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Říká se, že nejhorší je bolest, která je uvnitř nás. Když se cítíme jako bídní červi, kroutící se v temnotě. Když nás zasáhne nějaká děsivá choroba do vnitřností, když krvácíme z očí, když se trápíme nad svým osudem. Existuje hudba, o které si myslím, že musí být nahrávána někde hluboko v podzemí, mezi přízraky, ve špíně a hnusu. Nihilismus, okultismus, hnis a nekonečné utrpení. Tak by se dala charakterizovat i nová deska démonů VEILBURNER z Pensylvánie.

Jakoby mě během poslechu někdo zahalil do krvavé mlhy. Těžko se to popisuje, ale mám opravdu pocit, že jsem spadl do hlubiny, mezi červi, mršiny a pavučiny. Skladby jsou napsány velmi naléhavě, podmanivě, nebál bych se napsat magicky. Mají v sobě takovou tu hnilobnou atmosféru starých hororových filmů. Zhasněte všechna světla, tohle je black death metal, který hoří zevnitř. 


Existuje jiná dimenze, nekonečná temnota vesmíru, která vás strhne do propasti. Alespoň tak vnímám novou desku já, starý metalový pes. Je neotřelá, zajímavá, v určitých momentech avantgardní, progresivní, extrémní takovým tím drásavým způsobem. Styl asi nebude vyhovovat každému, ale to zde ani není účelem. Pokud ale máte rádi kapely jako ULCERATE, BLUT AUS NORD, AKHLYS, ORANSSI PAZUZU, DEATHSPELL OMEGA a další objevovatele nových temných zákoutí, mohla by se vám líbit i tahle deska. Přiznám se bez mučení, zpočátku pro mě byly některé momenty spíše nepříjemné, ale dal jsem nahrávce čas, pouštěl jsem si ji v různých denních hodinách i rozpoložení mé mysli a nejlépe vynikla ve chvílích, kdy na mě padala tíha celého světa. Na tomhle albu není pozitivního zcela nic, tematicky se opravdu setkáváme jen a pouze s temným nihilismem, ale to se dalo tak nějak předpokládat. Zvuk i obal jsem naprosto v pořádku. Hlavní jsou pro mě ale jako vždy nápady, způsob, jakým na mě album působí. Kolem "The Duality of Decapitation and Wisdom" jsem nejdříve chodil jako šelma kolem své oběti. K vzájemnému přenosu došlo až po delší době. Rozhodně se u mě nejedná o desku, kterou bych protáčel ve svém přehrávači každý den, ale vždy, když budu mít chuť na něco jiného, odlišného, bolestivého, tak se rád vrátím. Jen musí být kolem mě tma, nejlépe i chlad. Abych mohl spadnout do hlubiny, abych se mohl vznášet nekonečně temným vesmírem. Říká se, že nejhorší je bolest, která je uvnitř nás. Když se cítíme jako bídní červi, kroutící se v temnotě. Když nás zasáhne nějaká děsivá choroba do vnitřností, když krvácíme z očí, když se trápíme nad svým osudem. Existuje hudba, o které si myslím, že musí být nahrávána někde hluboko v podzemí, mezi přízraky, ve špíně a hnusu. Nihilistický, okultní, hnisavý a nekonečně bolestivý black death metal s příchutí zkažené krve!

Asphyx says:

They say the worst pain is the pain that is inside us. When we feel like miserable worms writhing in the dark. When some terrible disease strikes us in the gut, when our eyes bleed, when we agonize over our fate. There is music that I think must be recorded deep underground, among the ghosts, in the filth and the filth. Nihilism, occultism, pus and endless suffering. That's how one could characterize the new record of Pennsylvania demons VEILBURNER.

It's as if someone enveloped me in a bloody fog while I was listening to it. It's hard to describe, but I really feel like I've fallen into the depths, among worms, carrion and cobwebs. The songs are written very urgently, captivatingly, I wouldn't be afraid to write magically. They have that rotten atmosphere of old horror movies. Turn off all the lights, this is black death metal that burns from within. 


There is another dimension, the infinite darkness of the universe that will pull you into the abyss. At least that's how I, an old metal dog, perceive the new album. It's fresh, interesting, avant-garde at certain moments, progressive, extreme in that jarring way. The style probably won't suit everyone, but that's not even the point here. However, if you like bands like ULCERATE, BLUT AUS NORD, AKHLYS, ORANSSI PAZUZU, DEATHSPELL OMEGA and other explorers of new dark corners, you might like this record too. I'll admit without torture, at first some moments were rather uncomfortable for me, but I gave the record time, played it at different times of the day and states of mind, and it was at its best when the weight of the world was upon me. There's absolutely nothing positive about this album, thematically we really only encounter dark nihilism, but that's to be expected. The sound and cover art I'm totally fine with. But the main thing for me, as always, are the ideas, the way the album affects me. I walked around "The Duality of Decapitation and Wisdom" like a beast around its prey at first. It took a long time for the mutual transfer to happen. It's definitely not a record that I'll be spinning through my player every day, but whenever I feel like something different, different, painful, I'll be happy to come back. It just has to be dark around me, preferably even cold. So I can fall into the deep, so I can float through an infinitely dark universe. They say the worst pain is the pain that's inside us. When we feel like miserable worms writhing in the dark. When some terrible disease strikes us in the gut, when our eyes bleed, when we agonize over our fate. There is music that I think must be recorded deep underground, among the ghosts, in the filth and the filth. Nihilistic, occult, festering and endlessly painful black death metal with a taste of tainted blood!



Track listing -
1. Tem Ohp Ab in Mysticum the Howling Spirit
2. III Visions of Hex-Shaped Hiss, Behead the Howling Spirit
3. The Duality of Decapitation and Wisdom Part I
4. The Duality of Decapitation and Wisdom Part II
5. Shadows of a Shadow
6. Woe Ye’ Who Build these Crosses...Are Those Who Will Serve Us Death
7. V.I.I. (Voured Ichneumous Icon)

Line up -
Mephisto Deleterio - Music and production
Chrisom Infernium - Vocals and album design

Cover artwork by Luciana Nedelea


středa 1. ledna 2025

Recenze/review - NIGRUM - Blood Worship Extremism (2024)


NIGRUM - Blood Worship Extremism
CD 2024, Iron Bonehead

for english please scroll down

Staří mě varovali, abych si dával pozor. Odkrýval jsem staré hroby v místech, na kterých se kdysi odehrávaly tajemné rituály plné krvavých obětí. V rakvích, rozpadlých skoro na prach nebo jen tak v chladné zemi, byla pochována těla mučených, znásilněných, podřezaných i rozdrcených. Kolem mě se ozýval jejich nářek, jejich touha po pomstě. Na povrch pomalu vylézala další a další děsivá svědectví. Někde v těchto místech muselo být nahráváno i nové album mexických tmářů NIGRUM.

Tahle smečka působí na scéně od roku 2015 a vždy byla věrná svému morbidnímu black metalovému poslání. Nikdy nesešla z cesty. Vy si tak můžete vychutnat novou, letošní desku, která je volným pokračováním minulých nahrávek. Agresivita a nenávist se zde potkávají s tmou, chladem a zkaženou krví. Prokletí by mohli vyprávět!


Kapela se přesunula do Švédska, aby i zde šířila jedinou pravou víru -  v ryzí, démonický black metal. Pánové se samozřejmě nechali volně inspirovat starými smečkami z devadesátých let minulého století ze Skandinávie. A dělají to velmi zkušeně, opravdově a uvěřitelně. Přidávají spoustu vlastních nápadů. Vše je velmi agresivní, nekompromisní, syrové. Skladby řežou tou správnou stranou nože. Líbí se mi prašivý zvuk i stylový obal. NIGRUM vytáhli z těch nejtemnějších katakomb na povrch staré postupy, ušpinili je krví a hodili je po nás jako kusy zahnívajícího masa. V tomhle stylu, více než kde jinde, je důležité, aby bylo slyšet, že to kapela myslí opravdově, že dává do své hudby úplně vše. U téhle smečky to mohu potvrdit. Pánové jsou naplno oddáni základním myšlenkám nekonečného rouhání. Při poslechu nové desky "Blood Worship Extremism" se otáčejí kříže směrem dolů, vaří se svěcená voda a démoni tančí ve zběsilém tempu. Co se týká provedení a celkového dojmu, nemám vlastně žádných námitek. Naopak, nahrávku si užívám, rád se k ní vracím a pouštím ji všem ovcím, modlícím se k dávno padlým svatým. Není to ale jenom vichr v márnici, který nám kapela předkládá na víku od rakve. Zazní i klidnější, chladné a drásavé momenty. Líbí se mi, že je všechno ohlodané na kost, že skladby hoří jasným plamenem a smrdí sírou. Pokud to máte také takhle extrémně a nekompromisně rádi, neváhejte ani chvilku. V rakvích, rozpadlých skoro na prach nebo jen tak v chladné zemi, byla pochována těla mučených, znásilněných, podřezaných i rozdrcených. Kolem mě se ozýval jejich nářek, jejich touha po pomstě. Na povrch pomalu vylézala další a další děsivá svědectví. Tajemný, divoký a krvavý black metalový rituál! Tohle album vás roztrhá na kusy a pohřbí zaživa! 


Asphyx says:

The old men warned me to be careful. I've uncovered old graves in places where mysterious rituals of blood sacrifice once took place. Bodies of the tortured, the raped, the slashed and the crushed were buried in coffins, almost crumbled to dust or simply in the cold earth. Their cries echoed around me, their desire for revenge. Slowly, more and more horrifying testimonies came to the surface. Somewhere in these places, the new album by Mexican darkies NIGRUM must have been recorded.

This pack has been on the scene since 2015 and has always been true to their morbid black metal mission. They have never strayed from the path. So you can enjoy this year's new album, which is a loose continuation of past releases. Aggression and hatred meet darkness, coldness and corrupted blood here. Curses could tell a tale!


The band moved to Sweden to spread the only true belief - pure, demonic black metal. Of course, the gentlemen were freely inspired by the old nineties bands from Scandinavia. And they do it very skilled, real and believable. They add a lot of their own ideas. Everything is very aggressive, uncompromising, raw. They cut the songs with the right side of the knife. I like the dusty sound and the stylish cover. NIGRUM have pulled the old ways out of the darkest catacombs, stained them with blood and thrown them at us like pieces of rotting meat. In this style, more than anywhere else, it's important to hear that the band means business, that they give their all to their music. I can attest to that with this pack. The gentlemen are fully committed to the basic ideas of endless blasphemy. Listening to the new album "Blood Worship Extremism", the crosses turn downwards, holy water boils and demons dance at a furious pace. In terms of performance and overall impression, I actually have no complaints. On the contrary, I enjoy the recording, I like to go back to it and play it for all the sheep praying to the long fallen saints. But it's not just a whirlwind in the morgue that the band presents to us on the coffin lid. There are quieter, cooler and more poignant moments too. I like that everything is chewed to the bone, that the songs burn with a bright flame and reek of sulphur. If you also like it this extreme and uncompromising, don't hesitate a moment. The bodies of the tortured, the raped, the slashed and the crushed were buried in coffins, almost crumbled to dust or just in the cold ground. Their cries echoed around me, their desire for revenge. Slowly, more and more horrifying testimonies came to the surface. A mysterious, savage and bloody black metal ritual! This album will tear you apart and bury you alive!


tracklist:
01. Blood Worship Extremism
02. Ineffable Empire
03. Visions in the Dark
04. Where Mountains Collide
05. Telestic Gateways
06. Beneath Turquoise Waters
07. Splendor of the Old World
08. Murderer Dweller

Nigrum Lineup:
J – Guitars, vocals
M – Bass, vocals (additional)
Calle Larsson – Drums




TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine