DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 19. května 2026

Interview - TOWERING - A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Interview with death metal band from France - TOWERING.

Answered Thom (guitars, vocals) and Arboria (bass), thank you!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Greetings from the French catacombs! I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your debut? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Thom: We see “The Oblation of Man” as a continuation, but also a clear evolution of what we started with our first album. “Obscuring Manifestation” was more direct, more brutal in a frontal way. This new record goes deeper into atmosphere, structure, and intensity in a different sense something more ritualistic and immersive. We didn’t want to repeat ourselves. The goal was to push our identity further, refine our writing, and explore darker and more complex territories. It’s less immediate, but more layered and demanding.


“The Oblation of Man” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does TOWERING compose new material? I’m interested in the actual process of creating a new song.

Thom: The process was long and very detail-oriented. We didn’t rush anything. Every riff, every structure, every atmosphere was reworked multiple times. We’re quite demanding with ourselves, so we kept refining until everything felt right.

Arboria: When I joined during the composition phase, I brought new ideas that led us to revisit the material again. That added another layer of depth. We worked collectively, focusing on coherence and intensity, making sure each song had its own identity while fitting the whole.

I’ve been listening to death/black metal since its beginnings, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that raw, gritty sound. You sound like a “mix” of albums by ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? Who handled the mixing and mastering? Did you have a lot of input into the final sound?

Arboria: The mixing and mastering were handled by Eloi Nicod. We had already been working together on another project (DAWOHL). I already knew his work and his approach, so it felt natural to involve him.

Thom: We wanted a sound that was cold, organic, and atmospheric, but still precise. Eloi immediately understood what we were aiming for. His first mix was already very convincing. Then we spent a lot of time refining everything together. We were highly involved in the process, down to the smallest details.


What are the themes of your lyrics? Where do you get your inspiration? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one influenced you the most?

Arboria: The album revolves around devotion, ritual, transcendence, and the idea of offering oneself rejecting and deconstructing human nature to reach another state. It’s a shift from the more destructive and fatalistic vision of the first album.

Thom: Inspiration comes from philosophical, spiritual, and sometimes abstract sources. It’s more about atmospheres and concepts than direct storytelling. We’re influenced by ideas related to mysticism, existentialism, and inner transformation rather than specific movies or books.

How did you actually end up playing death black metal? You can tell from your music that you’re also fans of true death metal! When did you start playing, and what bands have you been in? What was your first concert like? Who was your role model, and who did you admire in your early days?

Thom: Death and black metal have always been central to us. Like many, we started with extreme music early on and naturally evolved within these styles. We’ve all been involved in different projects before, but TOWERING is where everything converges.

Arboria: The influence of both old-school and more modern bands shaped our approach. It’s not about copying, but about channeling that intensity and pushing it further.

The topic of concerts is also related to the previous question. How are things going for TOWERING in that regard? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far, for example? Are you interested in a longer tour?

Thom: Playing live is essential for us. It’s where the music takes its full dimension. We enjoy both small venues and festivals they offer very different but equally powerful experiences.

We’re currently working on playing as many shows as possible to support the album, and we’re definitely open to touring more extensively, including longer runs.


You’re from Paris and play extreme black death metal. Our readers would definitely be interested in how the metal scene works where you are. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from your area. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Thom: The scene is very active and inspiring. Even if we’re not all based in Paris anymore, we still have strong ties there. There are many great bands emerging across France.

Attendance varies depending on the event, but there is a real and dedicated audience for extreme music.

Your music shows that you’re influenced by both the American and Australian death/black metal scenes, as well as older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death/black metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on TOWERING.

Arboria: Definitely both ! Of course, the ‘90s scene is fundamental in Europe. There are some shinning jewels in American and Australian scene. This said, we are not particularly stuck to a specific one.

The scene which has been growing in interest for me these recent years is the Icelandic one, with bands such ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: It’s this balance between roots and evolution that defines our sound. We don’t limit ourselves to one era.


When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’m doing a pretty good job of it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Arboria: As for the promotion, Thom and the label are definitely doing the bigger part. I used to be a compulsive CDs buyer before. Now, I am more selective, as I can't push the walls.
I'm not doing a lot of gigs now, but when one interests me, I don't mind crossing a few countries if needed to attend the show or the fest.

We are big fans of Brutal Assault with Thom. Czech Republic has some incredible bands which should deserve more recognition such as : GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (in some other style), and last but not least LYKATHEA AFLAME.

On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as TOWERING? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Thom: It’s a double-edged sword. It gives visibility, but also creates oversaturation. Streaming helps reaching people, but it can’t replace the experience of physical formats or live shows.

It’s a toouseful, but it shouldn’t define everything.

 

What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings.

Arboria: It’s more than music. It’s a way to channel something deeper—intensity, introspection, transcendence.

Thom: There’s almost a ritualistic dimension to it. It’s an exploration of extremes, both musically and conceptually. It captures and reveals the darkness in us, the visceral expression of our deepest feelings. Even though I enjoy many other genres of Metal and music in general, I find that only darker Death and Black Metal can provide such emotions.

The inevitable question to wrap things up. What does TOWERING have planned for the coming months? What can we, the fans, look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Thom: We’re focusing on promoting “The Oblation of Man” through live performances in 2026 and beyond. More announcements will come soon.

Thank you again for your support and this interview. To everyone reading—stay devoted, and we hope to see you on the road!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll walk past the cemetery. It’s clear what’s going to be playing on my player - “The Oblation of Man.” And really loud. I wish the album the best sales possible and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! Death/black metal forever!

Many thanks to you and to the readers, you are the reason we keep playing fast and loud! The scene cannot die thanks to devout fans and supporters. See you very soon!


Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TOWERING - Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - TOWERING.

Odpovídalí Thom (kytara, zpěv) a Arboria (basa), děkujeme!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Zdravím do francouzských katakomb! Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Thom: „The Oblation of Man“ vnímáme jako pokračování, ale také jako jasný vývoj toho, co jsme začali s naším prvním albem. „Obscuring Manifestation“ bylo přímočařejší, brutálnější svým frontálním způsobem. Tato nová deska jde hlouběji do atmosféry, struktury a intenzity v jiném smyslu, v něčem rituálnějším a pohlcujícím. Nechtěli jsme se opakovat. Cílem bylo posunout naši identitu dále, zdokonalit naše psaní a prozkoumat temnější a složitější oblasti. Je to méně bezprostřední, ale více vrstevnaté a náročné.


„The Oblation of Man“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TOWERING? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby.

Thom: Proces byl dlouhý a velmi detailní. Nic jsme nespěchali. Každý riff, každá struktura, každá atmosféra byla několikrát přepracována. Jsme na sebe docela nároční, takže jsme to neustále zdokonalovali, dokud se všechno necítilo správně.

Arboria: Když jsem se k nim připojil během fáze komponování, přinesl jsem nové nápady, které nás vedly k opětovnému prozkoumání materiálu. To dodalo další vrstvu hloubky. Pracovali jsme společně, zaměřili jsme se na soudržnost a intenzitu a ujistili se, že každá píseň má svou vlastní identitu a zároveň zapadá do celku.

Poslouchám death/black metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový „mix“ alb od ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Arboria: Mix a mastering měl na starosti Eloi Nicod. Už jsme spolu pracovali na jiném projektu (DAWOHL). Jeho práci a přístup jsem už znal, takže mi přišlo přirozené ho zapojit.

Thom: Chtěli jsme zvuk, který by byl chladný, organický a atmosférický, ale zároveň přesný. Eloi okamžitě pochopil, o co nám jde. Jeho první mix byl už velmi přesvědčivý. Pak jsme strávili spoustu času společným vylepšováním všeho. Byli jsme do procesu velmi zapojení, až do nejmenších detailů.


Jaká jsou témata vašich textů? Kde berete inspiraci? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Arboria: Album se točí kolem oddanosti, rituálů, transcendence a myšlenky obětování sebe sama, odmítnutí a dekonstrukce lidské přirozenosti, aby se dosáhlo jiného stavu. Je to posun od destruktivnější a fatalistické vize prvního alba.

Thom: Inspirace pochází z filozofických, duchovních a někdy i abstraktních zdrojů. Jde spíše o atmosféru a koncepty než o přímé vyprávění příběhů. Jsme ovlivněni myšlenkami spojenými s mysticismem, existencialismem a vnitřní transformací spíše než konkrétními filmy nebo knihami.

Jak jste se vlastně dostal k hraní death black metalu? Z vaší hudby je zřejmé, že jste také fanouškem pravého death metalu! Kdy jste začal hrát a v jakých kapelách jste hrál? Jaký byl váš první koncert? Kdo byl vaším vzorem a koho jste obdivoval v začátcích?

Thom: Death a black metal pro nás vždycky byly ústředním bodem. Stejně jako mnoho jiných jsme s extrémní hudbou začínali brzy a přirozeně jsme se v rámci těchto stylů vyvíjeli. Všichni jsme se již dříve podíleli na různých projektech, ale TOWERING je místo, kde se všechno sbíhá.

Arboria: Náš přístup formoval vliv jak oldschoolových, tak i modernějších kapel. Nejde o kopírování, ale o to, abychom tuto intenzitu nasměrovali a posouvali ji dál.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi TOWERING? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Thom: Hraní živě je pro nás zásadní. Právě tam hudba nabývá svého plného rozměru. Baví nás jak malá místa, tak festivaly, které nabízejí velmi odlišné, ale stejně silné zážitky.

Momentálně pracujeme na tom, abychom odehráli co nejvíce koncertů na podporu alba, a rozhodně jsme otevřeni i rozsáhlejšímu turné, včetně delších vystoupení.

Pocházíte z Paříže a hrajete extrémní black death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Thom: Scéna je velmi aktivní a inspirativní. I když už všichni nesídlíme v Paříži, stále tam máme silné vazby. Po celé Francii vzniká mnoho skvělých kapel.

Účast se liší v závislosti na akci, ale existuje skutečné a oddané publikum pro extrémní hudbu.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou, australskou death black metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death/black metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na TOWERING největší vliv.

Arboria: Rozhodně obojí! Scéna 90. let je v Evropě samozřejmě zásadní. V americké a australské scéně se nacházejí některé třpytivé klenoty. Nicméně nejsme nijak zvlášť vázáni na jednu konkrétní scénu.

Scéna, která mě v posledních letech stále více zajímá, je islandská s kapelami jako ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: Právě tato rovnováha mezi kořeny a evolucí definuje náš zvuk. Neomezujeme se na jednu éru.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Arboria: Co se týče propagace, Thom a label rozhodně dělají větší část. Dříve jsem byl nutkavým kupcem CD. Teď jsem selektivnější, protože nemůžu posouvat hranice.

Momentálně nechodím na moc koncertů, ale když mě nějaký zaujme, nevadí mi přejet pár zemí, pokud je to potřeba, abych se mohl zúčastnit koncertu nebo festivalu.

S Thomem jsme velkými fanoušky Brutal Assault. V České republice je několik neuvěřitelných kapel, které by si zasloužily větší uznání, jako například: GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (v nějakém jiném stylu) a v neposlední řadě LYKATHEA AFLAME.

 

Na jednou stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TOWERING ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Thom: Je to dvousečná zbraň. Dává to viditelnost, ale také to vytváří přesycení. Streamování pomáhá oslovit lidi, ale nemůže nahradit zážitek z fyzických formátů nebo živých vystoupení.

Je to příliš užitečné, ale nemělo by to definovat všechno.

Co pro tebe znamená death/black metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Arboria: Je to víc než jen hudba. Je to způsob, jak zprostředkovat něco hlubšího – intenzitu, introspekci, transcendenci.

Thom: Má to téměř rituální rozměr. Je to zkoumání extrémů, a to jak hudebně, tak koncepčně. Zachycuje a odhaluje temnotu v nás, niterný projev našich nejhlubších pocitů. I když si užívám mnoho jiných žánrů metalu a hudby obecně, zjišťuji, že takové emoce může poskytnout pouze temnější death metal a black metal.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají TOWERING v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Thom: Zaměřujeme se na propagaci „The Oblation of Man“ prostřednictvím živých vystoupení v roce 2026 a dále. Další oznámení budou brzy.

Ještě jednou děkujeme za vaši podporu a tento rozhovor. Všem čtenářům – zůstaňte oddaní a doufáme, že se s vámi uvidíme na turné!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Oblation of Man“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death/black metal forever!

Moc děkujeme vám a čtenářům, jste důvodem, proč hrajeme rychle a nahlas! Díky oddaným fanouškům a podporovatelům scéna nemůže zemřít. Brzy na viděnou!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 17. května 2026

Report, photos, video - CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026

 

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026

club: https://parlamentclubplzen.cz/

Měl jsem ve svém životě kdysi dávno na civilní službě zlomený palec na noze. Byl jsem tehdy mladý a i se sádrou jsem docela fungoval. Letos v únoru jsem si poranil pro změnu holeň. Šel jsem na ledu, neviděl pod sněhem zamrzlou kaluž a najednou jsem měl ve 4:50 ráno na Mírovém náměstí předtančení. Padl jsem na záda, proklel technické služby města Plzně a pak došel do práce. Fungoval jsem ještě tři dny. Tedy s bolestí jako čert, ale pořád jsem návštěvu lékaře odkládal. Potom už to nešlo. Po rentgenu jsem se o berlích a se sádrou vrátil domů a na několik měsíců se mi doslova zastavil celý svět. Jsem sportovec tělem i duší, plavu, všude chodím pěšky, mám doma lavičku na posilování, rotoped. A najednou jsem měl problém dojít do kuchyně nebo do koupelny.

To ale nebylo nejhorší. Nemohl jsem na koncerty. Prostě to nešlo. Prvních 14 dní pod prášky si moc nepamatuji. Chce to trpělivost, říkali mi všichni ve zdravotnických zařízeních, do kterých jsem chodil na kontrolu. Utekla mi spousta akcí, ale švédské CREEPING FLESH jsem musel vidět. Těšil jsem se i na FERAL, ale ti byli nahrazeni. Škoda, zrovna o téhle kapele jsem psal poprvé v dobách, kdy teprve začínali. Mám turistické hůlky, ze schodů mi to moc nejde a všechno mi hrozně dlouho trvá. Teď už vím, jaké to jednou bude, až zestárnu. No, netěším se na to. Připravím se jako obyčejně, jen všude s sebou tahám klacky a třeba cesta MHD je pro mě utrpením. Ale jsem tady, v Parlamentu, dole ve sklepě, kde ještě žije metalový underground.


Piju s rozumem. Zítra mě čeká cesta přes celou republiku vlakem a autobusem. Noha o sobě dává vědět. Měl bych napsat něco o tom, že čtvrteční večer se mi dostala muzika až do morku kostí, ale i když je to pravda, tak mi klepat tato slova do klávesnice příliš nejdou. Už je tu pár fanoušků, kapely, merch je připraven. Nosit pivo s hůlkami je další level dovedností, které bych si s klidem odpustil, ještě, že mám kamarády, kteří se o mě po této stránce starají. Doufám, že se to nebude pod pódiem příliš točit, stačila mi tramvaj a v něm několik neurvalých jedinců. Výsledek dnešního dne? Pět šlápnutí na zlomenou nohu. Pokaždé jsem měl, ač jsem tvrdý jako socialistická ocel, nechtěné slzy v očích. Pak mi nějaký důchodce při vystupování nadával: "Kam se sereš, kriple". Uff. Raději srkám pivo a těším se na kapely. Nasávám atmosféru a to byste nevěřili, jak úžasně se cítím. Připadám si jako vězeň, kterého po několika letech propustili a on poprvé nastaví tvář slunci a větru. Jdeme na to, na pódiu už se ladí. Stojím bokem a doufám, že přežiju ve zdraví.

BLOOD AND DISASTER - válka, sex, perverse, násilí, smrt a black metal. O kapele jsem toho příliš nevěděl, dokonce jsem si ani dopředu nehledal žádné informace. Naživo mě ale jejich hudba ihned zaujala. Ze skladeb byla totiž cítit pradávná surovost. Jako bych byl na nějakém krvavém rituálu. Na zdech viseli ukřižovaní, samozřejmě hlavou směrem dolů. Byl to masivní, divoký, nespoutaný nářez. Vystoupení, které muselo udělat dobře každému pravověrnému fanouškovi stylu. Tahle kolumbijská smečka mě doslova proklela a já si sám sobě slíbil, že se na jejich hudbu podívám určitě podrobněji. Ohně byly zapáleny a kostely znesvěceny. Některým z nás se objevila stigmata! 





War, sex, perversion, violence, death, and black metal. I didn’t know much about the band; in fact, I hadn’t even looked up any information beforehand. But their music immediately captivated me live. You could feel an ancient rawness in the songs. It was as if I were at some kind of bloody ritual. Crucified figures hung on the walls, heads down, of course. It was a massive, wild, unbridled blast. A performance that had to satisfy every true fan of the genre. This Colombian pack literally cast a spell on me, and I promised myself I would definitely check out their music in more detail. Fires were lit and churches desecrated. Some of us even developed stigmata!


CREEPING FLESH - jejich nové letošní album  "God's Acres Rife with Flesh Adorned" poslouchám již skoro 14 dní vlastně v kuse. Těším se, jak budou znít skladby naživo. Mám death metal v jejich provedení hodně rád a jakmile poprvé kapela hrábne do strun a ucítím v kostech údery bicích, jsem ztracený. Nejsem v malém klubu v Plzni, ale na bojišti, ležím v zákopu, s puškou připravenou k útoku. Kdo z nás bude další na řadě? Kapela hraje velmi dobře, přesvědčivě a autenticky. Hudba má v sobě švédské DNA, ale jinak je to od srdce zahraný válečný death metal par excellence. Surovost, chlad a temnota se zde potkávají s nahrubo nasekanou tmou. Hergot, mě to baví. Noha po zlomenině mě sice stále bolí jako čert, ale jinak vnímám hudbu celým svým tělem. Pánové předvedli skvělé vystoupení s absolutním nasazením. Jak jsem napsal v recenzi a ověřil jsem si to i naživo...Chladný a syrový válečný death metal, po kterém zůstává spálená země! Děsivé, autentické zprávy přímo z bojiště!

 






I’ve been listening to their new album this year, *God’s Acres Rife with Flesh Adorned*, pretty much nonstop for almost 14 days now. I can’t wait to hear how the songs sound live. I really love their take on death metal, and as soon as the band strikes the strings and I feel the drumbeats in my bones, I’m lost. I’m not in a small club in Pilsen, but on a battlefield, lying in a trench with my rifle ready to attack. Which one of us will be next? The band plays very well, convincingly, and authentically. The music has Swedish DNA in it, but otherwise it’s war death metal par excellence, played straight from the heart. Rawness, coldness, and darkness meet here with brutally chopped-up darkness. Damn, I’m loving this. My leg still hurts like hell after the fracture, but otherwise I’m feeling the music with my whole body. The guys put on a great show with absolute intensity. As I wrote in the review and confirmed for myself live... Cold and raw war death metal that leaves scorched earth in its wake! Terrifying, authentic reports straight from the battlefield!

Zvuk byl v pořádku, pivo dobře ošetřené, obsluha milá. V klubu jsem se, jako ostatně vždycky, cítil velmi příjemně. Pokec s kamarády a známými byl samozřejmě vítaným bonusem, díky moc za podporu, přátelé! A samozřejmě, nesmím zapomenout na pořadatele, je super, že ještě v dnešní době někdo podobné koncerty pořádá. Poklona! Návštěvnost byla na všední den solidní, typicky undergroundová. Chodí vlastně stále ti stejní lidé.

Ještě, že byly jen dvě kapely. Mám toho plné kecky. Noha mě bolí, cuká v ní a asi i natéká. Tohle bude ještě na dlouho. Nevadí, nějak to přežiju. Teď se jen dostat v pořádku domů. Původně mě napadl Bolt, ale nakonec mě odveze Michal, ale stejně už melu z posledního. Mám na zítra sbaleno. Uléhám na záda, příliš poloh na spaní ještě nezvládám a ruce mám sepnuté na prsou jako v rakvi. Stejně budu spát tak tři hodiny a probudím se chvilku před budíkem, jako každý den. Stálo to za to. Na bolest zapomenu a zůstanou další skvělé vzpomínky na muziku, kterou miluju. Koncert, setkání, prostředí, atmosféra, všechno jsem si neskutečně užil. Bylo to  pro mě náročné, těžké, ale nejsem z cukru. Během neklidného spánku se mi zdá sen, jak stojím pod pódiem a nějaký důchodce řve na moji nohu: "Srůstej, kurva, srůsteej"....děkuji vám za pozornost a příště už snad budu švihák bez hůlek. Death metal až za hrob!

Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:

https://www.rajce.idnes.cz/jakubasphyx/album/creeping-flesh-blood-and-disaster-club-parlament-plzen-14-5-2026


about CREEPING FLESH on DEADLY STORM ZINE:






---------------------------------------------------------------------------------------------------

sobota 16. května 2026

Recenze/review - TIGER BATTALION - Global Assault (2026)


TIGER BATTALION - Global Assault
CD 2026, vlastní vydání

for english please scroll down

Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Říká se, že si člověk časem zvykne na všechno, ale není to pravda. Myslel jsem si, věřil jsem, že lidský rod se poučí ze svých chyb, z hnusné historie, ale není tomu tak. Stále pochodují mladí muži a ženy na smrt. Kvůli rozmarům mocných, kvůli lžím, kvůli území. Možná právě proto mám slabost pro válečný death metal, který bývá, když je dobře zahraný a napsaný, mementem, upozorněním na to, čeho jsme my lidé, schopni.

Stefan Lang je jediným členem německé kapely TIGER BATTALION, který je podepsán pod veškerou muzikou i texty. Jedná se o děsivé ozvěny přímo z bojiště. Nové, v pořadí již druhé dlouhohrající album "Global Assault", je uvěřitelné, ryzí, opravdové, autentické. Myslím si, že je nutné si stále válečná utrpení připomínat, koneckonců události posledních let má slova jenom potvrzují. 


Téma války je s death metalem spojeno od počátků tohoto stylu. Německou kapelu tak můžeme s klidem zařadit po bok takových kapel, jako jsou BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, ASCHENVATER. Je to právě chladná a nekonečně temná atmosféra, která vás ihned vtáhne do děje, která mě přesvědčila o tom, abych se nahrávce více věnoval a napsal o ní pár slov. U mě je to vlastně jednoduché, hudba mě musí bavit, musím se k ní rád vracet a musí ve mě probudit nějaké představy a emoce. Tohle všechno se TIGER BATTALION povedlo na výbornou. Byl jsem při poslechu opravdu na bojišti, umíral jsem v zákopech a bolelo mě to ještě dlouho po smrti. Vedle mě ležela zohavená těla mých kamarádů a všechno se mi míchalo dohromady se záběry z večerních zpráv. Jakoby na svět opravdu padl velký černý mrak. Stefan Lang se sice ve svých textech věnuje hlavně Druhé světové válce, tankovým bitvám a čerpá z historie, jenže když ona je válka pořád stejně hnusná a nenávistná. Stále v ní umírají lidé. Jenom technologie zabíjení se změnily a zdokonalily. Na konci je vždy ale i dnes hnusná, ošklivá a zcela zbytečná smrt. Troufám si tvrdit, že album "Global Assault" by měli mít ve své sbírce všichni, kteří jsou naplno oddáni tomuto stylu. Zmínit ještě musím, že novinka má opravdu povedený, dobře čitelný a masivní zvuk a o motivu na obalu také netřeba diskutovat, k předkládané hudbě sedne jako k mrtvému rakev. Už zase umírají lidé v zákopech. Mohli pracovat, milovat se, smát se a tancovat. Místo toho jsou drceni po desítkách, po tisících, pod pásy tanků. Smrt má zase jednou odstín černé a neskutečně bolí. Děsivé, temné a chladné zprávy z death metalového bojiště! Album, ukované z té nejkvalitnější oceli!


Asphyx says:

People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death has once again taken on a shade of black, and it hurts unbearably. They say that over time, a person gets used to everything, but that’s not true. I thought, I believed, that humanity would learn from its mistakes, from its ugly history, but that is not the case. Young men and women are still marching to their deaths. Because of the whims of the powerful, because of lies, because of territory. Perhaps that is precisely why I have a soft spot for war death metal, which, when well-played and well-written, serves as a memento, a warning of what we humans are capable of.

Stefan Lang is the sole member of the German band TIGER BATTALION, responsible for all the music and lyrics. These are terrifying echoes straight from the battlefield. Their new album, their second full-length release, "Global Assault", is believable, genuine, real, and authentic. I believe it is necessary to constantly remind ourselves of the horrors of war; after all, the events of recent years only confirm my words. 


The theme of war has been associated with death metal since the genre’s inception. We can thus confidently place this German band alongside such acts as BOLT THROWER, MEMORIAM, HAIL OF BULLETS, ASPHYX, DECAYING, DEATH KOMMANDER, SHRAPNEL STORM, TRENCHANT, and ASCHENVATER. It is precisely this cold and infinitely dark atmosphere, which immediately draws you into the story, that convinced me to give the album more attention and write a few words about it. For me, it’s actually simple: the music has to entertain me, I have to enjoy coming back to it, and it has to awaken certain images and emotions within me. TIGER BATTALION succeeded brilliantly in all of this. While listening, I was truly on the battlefield; I was dying in the trenches, and it hurt long after my death. The mutilated bodies of my friends lay beside me, and everything blended together with footage from the evening news. It was as if a great black cloud had truly fallen upon the world. While Stefan Lang’s lyrics focus mainly on World War II and tank battles, drawing on history, the fact remains that war is still just as vile and hateful. People are still dying in it. Only the technology of killing has changed and become more sophisticated. But in the end, even today, there is always a vile, ugly, and completely pointless death. I dare say that the album "Global Assault" should be in the collection of everyone who is fully devoted to this style. I must also mention that the new release has a truly well-crafted, clear, and massive sound, and there’s no need to debate the cover art—it fits the music like a glove. People are dying in the trenches again. They could have been working, making love, laughing, and dancing. Instead, they are being crushed by the dozens, by the thousands, under the tracks of tanks. Death once again takes on a shade of black and hurts incredibly. Terrifying, dark, and cold news from the death metal battlefield! An album forged from the highest-quality steel!


Tracklist:
01. Second Offensive 
02. Global Assault 
03. Crusades Now! 
04. Ruf Zum Sturm 
05. Nomakx Unit 
06. Asche Im Wind 
07. Bloodpath (Through The Ardennes) 
08. 70 Ton Roadkill 
09. History Repeats 
10. Unleash All Hell

band:
Stefan Lang - Everything


neděle 10. května 2026

Info - CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026


CREEPING FLESH, BLOOD AND DISASTER - club Parlament, Plzeň - 14. 5. 2026



CREEPING FLESH:







BLOOD AND DISASTER:



---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 7. května 2026

Recenze/review - BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance (2026)


BARBARIC OATH - Sword, Sorcery, Vengeance
EP 2026, Caligari Records

for english please scroll down

Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Jako bych byl součástí krvavé verze filmů Heroquest. Umírám a znovu se rodím. A stále mě fascinuje brutalita a krutost, jakých jsme jako druh schopni. Někde tady, v místech, která jsou ukrytá v nekonečném stínu, muselo vznikat i nové EP německých BARBARIC OATH.

Jedná se o kapelu, která je tvořena z muzikantů působících ve smečkách jako INTO COFFINS, NEKUS, PUTRIDARIUM. O kvalitu je tedy postaráno. Pokud máte rádi bestiální, nekompromisní death black metal, ukovaný z těch nejsurovějších ingrediencí, potom jste zde správně. Tahle muzika zní nekonečnými chodbami podzemí. A nejlépe vynikne v místech, kde byli a stále jsou mučeni lidé hladem, železem a nenávistí. 


Novinka asi nejvíce osloví fanoušky třeba takových ANGELCORPSE, BLASPHEMY, starých DEICIDE, DIABOLIC. Jednotlivé motivy jsou opravdu natolik bolestivé, že působí jako rozžhavené železo, kterým vám kapela vypálí cejch přímo do masa i do podvědomí. Rozhodně to není hudba pro slabé povahy nebo pro hledače jemných nuancí. Naopak, tam kde jiné kapely přemýšlejí, experimentují a hledají nové cesty, tak tam BARBARIC OATH ničí, trhají na kusy a spalují na popel. Krutosti je podřízeno vše. Masivní, špinavý a hnusný zvuk, černobílý motiv na obalu i celkové provedení (vychází digitálně, na CD i kazetě). Po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Poslouchat "Sword, Sorcery, Vengeance" je opravdu jako se vrátit po časové ose zpět, do středověku, do plesnivých katakomb, do mučíren, mezi hnus a špínu. Mezi kusy zahnívajícího masa. Absolutní ztráta lidskosti, na povrch vyplouvají pradávné pudy a touha zabíjet hudbou. Nebo je to současnost? Příliš se toho v uvažování některých jedinců nezměnilo. Ať už ale nahlížíte na současný svět jakkoliv, tak věřte tomu, že tohle je nahrávka, která je na povrchu chladná, nepřístupná a odkapává z ní zkažená krev. Uvnitř ale hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když si ji pustím, tak sestupuji dolů, do podzemí. Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Myslím, že odtud není návratu, alespoň tak vnímám novou desku já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Hnisavý, surový, hnusný a absolutně blasfemický black death metal, který vás uvrhne do té nejkrutější hladomorny! 


Asphyx says:

People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. It’s as if I were part of a bloody version of the Heroquest movies. I die and am reborn. And I’m still fascinated by the brutality and cruelty we’re capable of as a species. Somewhere here, in places hidden in endless shadow, the new EP by the German band BARBARIC OATH must have been created.

This is a band made up of musicians active in groups like INTO COFFINS, NEKUS, and PUTRIDARIUM. So quality is guaranteed. If you love brutal, uncompromising death black metal, forged from the rawest ingredients, then you’ve come to the right place. This music echoes through the endless corridors of the underworld. And it shines brightest in places where people were and still are tortured by hunger, iron, and hatred. 


This new release will likely appeal most to fans of bands like ANGELCORPSE, BLASPHEMY, early DEICIDE, and DIABOLIC. The individual motifs are so painfully intense that they feel like a red-hot iron with which the band brands you directly into your flesh and your subconscious. This is definitely not music for the faint of heart or for those seeking subtle nuances. On the contrary, where other bands ponder, experiment, and seek new paths, BARBARIC OATH destroys, tears to pieces, and burns to ashes. Everything is subject to cruelty. A massive, dirty, and nasty sound, a black-and-white motif on the cover, and the overall presentation (released digitally, on CD, and on cassette). Formally speaking, there is definitely nothing to complain about. Listening to "Sword, Sorcery, Vengeance" is truly like traveling back in time, to the Middle Ages, to moldy catacombs, to torture chambers, amidst filth and grime. Amidst chunks of rotting flesh. A complete loss of humanity; primal instincts and a desire to kill through music rise to the surface. Or is this the present? Not much has changed in the minds of some people. But no matter how you view the world today, believe me when I say that this is a recording that, on the surface, is cold, unapproachable, and dripping with rotten blood. Inside, however, it burns with a bright black flame. Every time I play it, I descend into the underworld. People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. I think there’s no turning back from here at least that’s how I, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for decades, perceive this new album. Pus-filled, raw, disgusting, and utterly blasphemous black death metal that will cast you into the cruelest dungeon!


tracklist:
1. Crom Cult 
2. Sword and Sorcerer 
3. Bestial Witchery 
4. Dragon Lord 
5. For Victory (The Warrior Path) 

Recenze/review - BLACK CILICE - Votive Fire (2026)


BLACK CILICE - Votive Fire
CD 2026, Iron Bonehead Productions

for english please scroll down

Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Působil mile, lidé jej měli rádi, ale jeho duše byla dávno prokletá. Ti, kdo ho poznali osobně, o něm mluvili jako o démonovi. Pustil jsem mu nové album portugalských black metalistů BLACK CILICE a odhalil jsem jeho pravou tvář i děsivé myšlenky, které jej provázely jako hejno krkavců.

Stejně jako po téhle hudbě po něm zůstávala hluboká krvavá stopa. Kapela má svůj vlastní výraz, rukopis a poznáte ji podle několika prvních tónů. Není to sice album pro slabé povahy, ale to se ani neočekává. Jako bych slyšel mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí. Jsou nasáklé naprostou tmou, nenávistí a zadřou se vám hluboko do hlavy i do podvědomí. U nové nahrávky potkáte své vlastní démony. Poslouchejte v naprostém klidu a tmě, teprve potom vynikne síla téhle desky naplno. 


Základem je zde prastarý, ryzí a opravdový black metal, ušpiněný satanismem, okultismem, smrtí. Riffy smrdí sírou, kříže jsou obráceny směrem dolů, vokál je jedovatý a zvuk náležitě prašivý a plesnivý. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace hrobu prokletého mnicha, ale ani nemusíte. Tohle album vám zprostředkuje velmi podobný zážitek. Toulám se posvětím již hodně dlouho a rád ochutnávám z hudby, která mě zasáhne, rozdrásá do krve, která mě prokleje a dostane se i do mých myšlenek. "Votive Fire" mi tak připomíná spíše starodávný rituál pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa, než jen obyčejnou hudbu, se kterou se můžete normálně setkat. Všichni už dávno víme, že současný svět je plný zla a nenávisti. Bylo tomu tak vždy a pokaždé, když poslouchám tuhle nahrávku, tak mám pocit, že démoni opravdu stojí ve stínu, usmívají se a spokojeně kývají do rytmu. Satan sedí na svém trůnu a je spokojený. Hraje se tu také (a nebo hlavně) pro něj. Možná už nikdy neuvidím světlo a budu umírat nekonečně dlouho v plesnivé kobce, ale než přejdu na druhou stranu, tak si budu tohle album rvát pod tlakem do hlavy. Má v sobě totiž naprosto vše, co od tohoto stylu vyžaduji. A ještě spoustu věcí navíc. BLACK CILICE jsou i letos ve skvělé formě a nelze jinak, než je doporučit všem, kteří uctívají temnotu. Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Má moji tvář. Pradávný black metalový rituál smrti! Album, které vás sežehne pekelným ohněm a zmrazí vaši duši! 


Asphyx says:

His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He seemed kind; people liked him, but his soul had long been cursed. Those who knew him personally spoke of him as a demon. I played him the new album by the Portuguese black metal band BLACK CILICE and uncovered his true face and the terrifying thoughts that followed him like a flock of ravens.

Just like this music, he left a deep, bloody trail behind him. The band has its own distinct style and signature, and you’ll recognize it from the very first few notes. It’s certainly not an album for the faint of heart, but that’s hardly surprising. It’s as if I’m hearing chilling echoes from the deepest underground. They’re steeped in utter darkness and hatred, and they’ll burrow deep into your mind and subconscious. On this new recording, you’ll encounter your own demons. Listen in complete silence and darkness; only then will the power of this album truly shine through. 


At its core lies ancient, pure, and authentic black metal, tainted by Satanism, the occult, and death. The riffs reek of sulfur, the crosses are turned upside down, the vocals are venomous, and the sound is appropriately scabby and moldy. I have no idea if you’ve ever been present at the exhumation of a cursed monk’s grave, but you don’t need to have been. This album will give you a very similar experience. I’ve been wandering through the underworld for a long time now, and I love sampling music that strikes me, tears me to shreds, curses me, and seeps into my very thoughts. "Votive Fire" reminds me more of an ancient ritual for summoning dark forces that are definitely not of this world than just ordinary music you might normally encounter. We all know by now that the modern world is full of evil and hatred. It has always been this way, and every time I listen to this recording, I get the feeling that demons are truly standing in the shadows, smiling and nodding contentedly to the beat. Satan sits on his throne and is satisfied. We play here (or rather, mainly) for him. I may never see the light again and may die after an eternity in a moldy dungeon, but before I cross over to the other side, I’ll be hammering this album into my head. It has absolutely everything I demand from this style. And plenty more besides. BLACK CILICE are in great form again this year, and I can’t help but recommend them to everyone who worships the darkness. His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He has my face. An ancient black metal ritual of death! An album that will scorch you with hellfire and freeze your soul!

tracklist:
1. Released by Fire 
2. Vows Sworn for Centuries 
3. Into the Inner Temple 
4. Deconstruction of all Realities 


TWITTER