Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Jako bych byl součástí krvavé verze filmů Heroquest. Umírám a znovu se rodím. A stále mě fascinuje brutalita a krutost, jakých jsme jako druh schopni. Někde tady, v místech, která jsou ukrytá v nekonečném stínu, muselo vznikat i nové EP německých BARBARIC OATH.
Jedná se o kapelu, která je tvořena z muzikantů působících ve smečkách jako INTO COFFINS, NEKUS, PUTRIDARIUM. O kvalitu je tedy postaráno. Pokud máte rádi bestiální, nekompromisní death black metal, ukovaný z těch nejsurovějších ingrediencí, potom jste zde správně. Tahle muzika zní nekonečnými chodbami podzemí. A nejlépe vynikne v místech, kde byli a stále jsou mučeni lidé hladem, železem a nenávistí.
Novinka asi nejvíce osloví fanoušky třeba takových ANGELCORPSE, BLASPHEMY, starých DEICIDE, DIABOLIC. Jednotlivé motivy jsou opravdu natolik bolestivé, že působí jako rozžhavené železo, kterým vám kapela vypálí cejch přímo do masa i do podvědomí. Rozhodně to není hudba pro slabé povahy nebo pro hledače jemných nuancí. Naopak, tam kde jiné kapely přemýšlejí, experimentují a hledají nové cesty, tak tam BARBARIC OATH ničí, trhají na kusy a spalují na popel. Krutosti je podřízeno vše. Masivní, špinavý a hnusný zvuk, černobílý motiv na obalu i celkové provedení (vychází digitálně, na CD i kazetě). Po formální stránce si není rozhodně na co stěžovat. Poslouchat "Sword, Sorcery, Vengeance" je opravdu jako se vrátit po časové ose zpět, do středověku, do plesnivých katakomb, do mučíren, mezi hnus a špínu. Mezi kusy zahnívajícího masa. Absolutní ztráta lidskosti, na povrch vyplouvají pradávné pudy a touha zabíjet hudbou. Nebo je to současnost? Příliš se toho v uvažování některých jedinců nezměnilo. Ať už ale nahlížíte na současný svět jakkoliv, tak věřte tomu, že tohle je nahrávka, která je na povrchu chladná, nepřístupná a odkapává z ní zkažená krev. Uvnitř ale hoří jasným černým plamenem. Pokaždé, když si ji pustím, tak sestupuji dolů, do podzemí. Na stěnách jsou přikováni ještě trošku živí lidé. Z těl jim odtéká hnis z neléčených ran. Hřeby, zatlučené do jejich tkání mokvají a řetězy mají zarostlé do masa. Jdu temnou chodbou stále hlouběji a v kostech se mi usadil mráz. Nahlížím do všech smradlavých kobek a v každé nacházím různé druhy mučení. Myslím, že odtud není návratu, alespoň tak vnímám novou desku já, starý pes, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Hnisavý, surový, hnusný a absolutně blasfemický black death metal, který vás uvrhne do té nejkrutější hladomorny!
Asphyx says:
People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. It’s as if I were part of a bloody version of the Heroquest movies. I die and am reborn. And I’m still fascinated by the brutality and cruelty we’re capable of as a species. Somewhere here, in places hidden in endless shadow, the new EP by the German band BARBARIC OATH must have been created.
This is a band made up of musicians active in groups like INTO COFFINS, NEKUS, and PUTRIDARIUM. So quality is guaranteed. If you love brutal, uncompromising death black metal, forged from the rawest ingredients, then you’ve come to the right place. This music echoes through the endless corridors of the underworld. And it shines brightest in places where people were and still are tortured by hunger, iron, and hatred.
This new release will likely appeal most to fans of bands like ANGELCORPSE, BLASPHEMY, early DEICIDE, and DIABOLIC. The individual motifs are so painfully intense that they feel like a red-hot iron with which the band brands you directly into your flesh and your subconscious. This is definitely not music for the faint of heart or for those seeking subtle nuances. On the contrary, where other bands ponder, experiment, and seek new paths, BARBARIC OATH destroys, tears to pieces, and burns to ashes. Everything is subject to cruelty. A massive, dirty, and nasty sound, a black-and-white motif on the cover, and the overall presentation (released digitally, on CD, and on cassette). Formally speaking, there is definitely nothing to complain about. Listening to "Sword, Sorcery, Vengeance" is truly like traveling back in time, to the Middle Ages, to moldy catacombs, to torture chambers, amidst filth and grime. Amidst chunks of rotting flesh. A complete loss of humanity; primal instincts and a desire to kill through music rise to the surface. Or is this the present? Not much has changed in the minds of some people. But no matter how you view the world today, believe me when I say that this is a recording that, on the surface, is cold, unapproachable, and dripping with rotten blood. Inside, however, it burns with a bright black flame. Every time I play it, I descend into the underworld. People who are still barely alive are chained to the walls. Pus oozes from their untreated wounds. The spikes driven into their flesh are wet, and the chains have grown into their flesh. I walk deeper and deeper down the dark corridor, and a chill settles in my bones. I peer into all the stinking dungeons and find different kinds of torture in each one. I think there’s no turning back from here at least that’s how I, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for decades, perceive this new album. Pus-filled, raw, disgusting, and utterly blasphemous black death metal that will cast you into the cruelest dungeon!
Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Působil mile, lidé jej měli rádi, ale jeho duše byla dávno prokletá. Ti, kdo ho poznali osobně, o něm mluvili jako o démonovi. Pustil jsem mu nové album portugalských black metalistů BLACK CILICE a odhalil jsem jeho pravou tvář i děsivé myšlenky, které jej provázely jako hejno krkavců.
Stejně jako po téhle hudbě po něm zůstávala hluboká krvavá stopa. Kapela má svůj vlastní výraz, rukopis a poznáte ji podle několika prvních tónů. Není to sice album pro slabé povahy, ale to se ani neočekává. Jako bych slyšel mrazivé ozvěny z toho nejhlubšího podzemí. Jsou nasáklé naprostou tmou, nenávistí a zadřou se vám hluboko do hlavy i do podvědomí. U nové nahrávky potkáte své vlastní démony. Poslouchejte v naprostém klidu a tmě, teprve potom vynikne síla téhle desky naplno.
Základem je zde prastarý, ryzí a opravdový black metal, ušpiněný satanismem, okultismem, smrtí. Riffy smrdí sírou, kříže jsou obráceny směrem dolů, vokál je jedovatý a zvuk náležitě prašivý a plesnivý. Netuším, jestli jste někdy byli u exhumace hrobu prokletého mnicha, ale ani nemusíte. Tohle album vám zprostředkuje velmi podobný zážitek. Toulám se posvětím již hodně dlouho a rád ochutnávám z hudby, která mě zasáhne, rozdrásá do krve, která mě prokleje a dostane se i do mých myšlenek. "Votive Fire" mi tak připomíná spíše starodávný rituál pro vyvolávání temných sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa, než jen obyčejnou hudbu, se kterou se můžete normálně setkat. Všichni už dávno víme, že současný svět je plný zla a nenávisti. Bylo tomu tak vždy a pokaždé, když poslouchám tuhle nahrávku, tak mám pocit, že démoni opravdu stojí ve stínu, usmívají se a spokojeně kývají do rytmu. Satan sedí na svém trůnu a je spokojený. Hraje se tu také (a nebo hlavně) pro něj. Možná už nikdy neuvidím světlo a budu umírat nekonečně dlouho v plesnivé kobce, ale než přejdu na druhou stranu, tak si budu tohle album rvát pod tlakem do hlavy. Má v sobě totiž naprosto vše, co od tohoto stylu vyžaduji. A ještě spoustu věcí navíc. BLACK CILICE jsou i letos ve skvělé formě a nelze jinak, než je doporučit všem, kteří uctívají temnotu. Jeho oči měly barvu ohně. Když se usmál svým jedovatým smíchem, tak odhalil krev, která mu ulpívala na zubech. Přišel odněkud z nekonečné temnoty. Ze země dlouhých stínů, z bažin zapomnění. Má moji tvář. Pradávný black metalový rituál smrti! Album, které vás sežehne pekelným ohněm a zmrazí vaši duši!
Asphyx says:
His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He seemed kind; people liked him, but his soul had long been cursed. Those who knew him personally spoke of him as a demon. I played him the new album by the Portuguese black metal band BLACK CILICE and uncovered his true face and the terrifying thoughts that followed him like a flock of ravens.
Just like this music, he left a deep, bloody trail behind him. The band has its own distinct style and signature, and you’ll recognize it from the very first few notes. It’s certainly not an album for the faint of heart, but that’s hardly surprising. It’s as if I’m hearing chilling echoes from the deepest underground. They’re steeped in utter darkness and hatred, and they’ll burrow deep into your mind and subconscious. On this new recording, you’ll encounter your own demons. Listen in complete silence and darkness; only then will the power of this album truly shine through.
At its core lies ancient, pure, and authentic black metal, tainted by Satanism, the occult, and death. The riffs reek of sulfur, the crosses are turned upside down, the vocals are venomous, and the sound is appropriately scabby and moldy. I have no idea if you’ve ever been present at the exhumation of a cursed monk’s grave, but you don’t need to have been. This album will give you a very similar experience. I’ve been wandering through the underworld for a long time now, and I love sampling music that strikes me, tears me to shreds, curses me, and seeps into my very thoughts. "Votive Fire" reminds me more of an ancient ritual for summoning dark forces that are definitely not of this world than just ordinary music you might normally encounter. We all know by now that the modern world is full of evil and hatred. It has always been this way, and every time I listen to this recording, I get the feeling that demons are truly standing in the shadows, smiling and nodding contentedly to the beat. Satan sits on his throne and is satisfied. We play here (or rather, mainly) for him. I may never see the light again and may die after an eternity in a moldy dungeon, but before I cross over to the other side, I’ll be hammering this album into my head. It has absolutely everything I demand from this style. And plenty more besides. BLACK CILICE are in great form again this year, and I can’t help but recommend them to everyone who worships the darkness. His eyes were the color of fire. When he smiled his venomous smile, he revealed the blood clinging to his teeth. He came from somewhere in the endless darkness. From the land of long shadows, from the swamps of oblivion. He has my face. An ancient black metal ritual of death! An album that will scorch you with hellfire and freeze your soul!
Peklo je dávno prázdné. Všichni ďáblové a démoni jsou mezi námi. Čekávají ve stínu, když jdeš mlhavou ulicí. Usmívají se, s rezavými noži v rukou, s myšlenkami na smrt. Roztrhán na kusy, s prokousnutým hrdlem, padáš znovu a znovu k zemi, aby ses ztratil v temnotě. Už nikdy nenalezneš klid, tvoje duše bude navěky bloudit mezi naším a oním světem. Budeš poslouchat hudbu, která je ošklivá, démonická, syrová a která smrdí sírou. AURORA BOREALIS jsou zpět s novým albem, které opět hoří zevnitř.
Na povrchu je chladné, mrazivé, jako ruka staré zpuchřelé mrtvoly. Uvnitř ale tepe zkažená krev. Všichni určitě moc dobře víte, že kořeny této smečky sahají až do roku 1994. Letos se pánové z Marylandu vrátili a jsou silnější než kdy dřív. Skladby jsou pradávným rituálem pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Dávejte si pozor, až půjdete noční ulicí. Ve stínu stojí i váš vlastní démon.
Američané měli vždy svůj vlastní rukopis, výraz, rozhodně se jedná o kapelu, kterou poznáte již podle prvních tónů. I letos máme co do činění se surovými, technicky skvěle zvládnutými a poctivými melodiemi, jedovatým vokálem i bicími, které zabíjejí na potkání. Ale hlavně! AURORA BOREALIS se povedlo vytvořit velmi magickou, démonickou a syrovou náladu. Mám při poslechu opravdu pocit, že se procházím nekonečnými chodbami podsvětí, že nahlížím do kobek, ve kterých jsou v různém stádiu rozkladu pochováni ti, kteří byli za svého života prokleti. Zvuk (Ron Vento - recording, mixing, mastering) se mi doslova zadírá do kostí, útočí na samou podstatu mého bytí. "Disillusioned by the Illusion" je velmi vyváženým albem, na kterém jsou death metal i black metal dávkovány ve velmi zajímavém poměru. Jakoby mi kapela podala prudký jed, který působí na tělo velmi bolestivým způsobem. Začínám hnít zevnitř, když znovu a znovu zapínám play na svém přehrávači. Umírám a znovu vstávám z popela, užívám si jednotlivé skladby, toulám se temnotou, nasávám pach zkažené krve. Pokud máte rádi kapely jako ANGELCORPSE, BEHEMOTH, BELPHEGOR, IMPIETY, PEDRDITION TEMPLE, CENUTURIAN, potom věřte tomu, že vás nové album zasáhne hluboko jako mě. Líbí se mi, že je kapela naprosto opravdová, uvěřitelná, ryzí a autentická. Peklo je dávno prázdné. Všichni ďáblové a démoni jsou mezi námi. Čekávají ve stínu, když jdeš mlhavou ulicí. Usmívají se, s rezavými noži v rukou, s myšlenkami na smrt. Roztrhán na kusy, s prokousnutým hrdlem, padáš znovu a znovu k zemi, aby ses ztratil v temnotě. Syrový, zničující black death metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Album nasáklé sírou a zkaženou krví!
Asphyx says:
Hell has long been empty. All the devils and demons are among us. They wait in the shadows as you walk down a misty street. They smile, rusty knives in hand, their minds filled with thoughts of death. Torn to pieces, your throat slit, you fall to the ground again and again, only to be lost in the darkness. You will never find peace again; your soul will wander forever between this world and the next. You will listen to music that is ugly, demonic, raw, and reeks of sulfur. AURORA BOREALIS are back with a new album that burns from within once more.
On the surface, it is cold, icy, like the hand of an old, decaying corpse. But inside, corrupted blood pulses. You all surely know very well that the roots of this pack go back to 1994. This year, the gentlemen from Maryland have returned, and they are stronger than ever. The songs are an ancient ritual for summoning forces that are definitely not of this world. Watch your step when you walk down a street at night. Your own demon stands in the shadows.
The Americans have always had their own signature style and sound; this is definitely a band you’ll recognize from the very first notes. This year, too, we’re treated to raw, technically flawless, and honest melodies, venomous vocals, and drums that knock you out on sight. But most importantly! AURORA BOREALIS has succeeded in creating a truly magical, demonic, and raw atmosphere. When listening, I genuinely feel as though I’m wandering through the endless corridors of the underworld, peering into dungeons where those who were cursed in life lie buried in various stages of decay. The sound (Ron Vento – recording, mixing, mastering) literally sears into my bones, attacking the very essence of my being. "Disillusioned by the Illusion" is a very balanced album, on which death metal and black metal are dosed in a very interesting ratio. It’s as if the band has given me a potent poison that affects the body in a very painful way. I begin to rot from the inside as I press play on my player again and again. I die and rise again from the ashes, savoring each track, wandering through the darkness, breathing in the scent of rotten blood. If you like bands like ANGELCORPSE, BEHEMOTH, BELPHEGOR, IMPIETY, PEDRDITION TEMPLE, and CENUTURIAN, then trust me when I say this new album will hit you as hard as it did me. I like that the band is completely genuine, believable, pure, and authentic. Hell has long been empty. All the devils and demons are among us. They wait in the shadows as you walk down a foggy street. They smile, with rusty knives in their hands, their minds on death. Torn to pieces, your throat bitten through, you fall to the ground again and again, only to be lost in the darkness. Raw, devastating black death metal where you’ll face your own demons! An album steeped in sulfur and corrupted blood!
Směr je jasně daný. Na sever, mezi vysoké stromy, široké pláně, do země ledu a sněhu. Někde tam, kde je vše ohlodáno na kost a kolem cesty najdete mrtvá těla, je můj cíl. Už mám všeho dost. Kolem mě je jenom faleš, lži, nenávist, děsí mě davy lidí, večerní zprávy i jedovaté úsměvy. Chci být jen sám se sebou, lovit a usínat pod hvězdami. Možná zemřu uprostřed hory, ale moje smrt bude mít větší smysl, než jen ubohé plazení se před Bohem. Napadlo mě to uprostřed noci, během podivných snů, když jsem poslouchal nové album black doomových tmářů NORTHERN GRAVES. Moje mysl byla rozdrásána již během prvních tónů a musel jsem ven, pod oblohu, do větru a deště, do nedalekého lesa, kam utíkám pokaždé, když potřebuji být sám.
Určitě to znáte. Přinesete si nějakou hudbu domů, vůbec nevíte, kdo kapela je a zapnete play na svém přehrávači. Necháte ji na sebe působit a když dojde ke vzájemnému přenosu emocí, tak si zjistíte nějaké informace. Tahle smečka je původně z Kanady, ale pak se přesunula do Houstonu. V jejich srdcích ale nadále zůstala drsnost a chlad severu a povedlo se jim je promítnout i do nového alba. A to prosím pěkně, velmi přesvědčivě, autenticky, temně a syrově. Opravdu kapele věřím každou melodii, riff, úder bicích i výkřik do tmy.
Texty jsou zde volně inspirována poezií kanadského básníka Andrewa Suknaskiho. Jsou o dlouhých zimách, o hromadách sněhu, o krutosti i kráse přírody, o horských jezerech, které mají křišťálovou vodu. Ale také o posledních věcech člověka, o jeho přechodu na druhou stranu, do země nekonečných stínů. Osobně se mi potom na novém albu nejvíc líbí taková zvláštní, drsná, majestátní, podmanivá, syrová a temná atmosféra. Navíc mě opravdu baví se k nahrávce vracet. Nejlépe odpoledne, když zmizím z chaosu města, pryč od obrazovek, ze kterých stéká stejně už jenom hnis a zkažená krev. "Delic Heart" se pro mě stalo až osobní záležitostí. Zrovna jsem četl knížku o jedné výpravě na daleký sever a musím rovnou říct, že se mé představy i díky muzice spojily v jeden velmi zajímavý a podmanivý celek. NORTHERN GRAVES patří přesně mezi ty kapely, jejichž tvorba potřebuje klid, ticho a hlavně čas. Musíte se zastavit, zklidnit svůj dech, našlapovat tiše. A nebo se vydat se sluchátky do zimní přírody. Jen tak si kráčet, bez cíle, protože i samotná cesta je důležitá. Zmínit musím i velmi povedený zvuk, která je nejen dobře čitelný, ale také má v sobě všechny potřebné vibrace. Za velmi stylový považuji i motiv na obalu, pod kterým je podepsán Travis Smith a který krásně svým obrazem doplnil hudbu samotnou. Hlavní jsou zde ale jednotlivé skladby, které se pro mě staly soukromým obřadem, mantrou, kterou jsem si spolu s kapelou odříkával pokaždé, když jsem se probudil uprostřed noci a věděl jsem, že nastal čas, že musím jít. Pode mnou se vzdalovalo město a já toulal a neznal cíl, ke kterému dojdu. Míjel jsem hluboké propasti své vlastní mysli, překonával divoké řeky, brodil se po kolena v bahně, sněhu, odolával jsem přírodním živlům i sám sobě. Mrazivé black doom metalové album, u kterého se vám dostane vichřice do kostí i samé vaší podstaty! Síla hudby a přírodních živlů! Nakonec nás všechny čeká temnota!
Asphyx says:
The direction is clear. North, through tall trees and wide plains, into a land of ice and snow. Somewhere out there, where everything has been stripped to the bone and you find dead bodies along the way, lies my destination. I’ve had enough of it all. All around me is nothing but deceit, lies, and hatred; crowds of people, the evening news, and venomous smiles terrify me. I just want to be alone with myself, to hunt and fall asleep under the stars. Maybe I’ll die in the middle of a mountain, but my death will have more meaning than just pathetic groveling before God. It occurred to me in the middle of the night, during strange dreams, while listening to the new album by the black doom band NORTHERN GRAVES. My mind was torn apart from the very first notes, and I had to get out, under the sky, into the wind and rain, into the nearby forest, where I run every time I need to be alone.
I’m sure you know the feeling. You bring some music home, have no idea who the band is, and hit play on your player. You let it wash over you, and when there’s a mutual exchange of emotions, you look up some information. This pack is originally from Canada, but then moved to Houston. But the harshness and cold of the north remained in their hearts, and they managed to capture that in their new album. And they did so, mind you, very convincingly, authentically, darkly, and rawly. I truly believe every melody, riff, drum beat, and scream into the darkness from this band.
The lyrics here are loosely inspired by the poetry of Canadian poet Andrew Suknaski. They’re about long winters, piles of snow, the cruelty and beauty of nature, and mountain lakes with crystal-clear water. But they’re also about the final moments of a person’s life, about their passage to the other side, to the land of endless shadows. Personally, what I like most about the new album is its peculiar, harsh, majestic, captivating, raw, and dark atmosphere. Plus, I really enjoy returning to the recording. Preferably in the afternoon, when I escape the chaos of the city, away from screens that now seem to ooze nothing but pus and rotten blood. "Delic Heart" has become a personal matter for me. I was just reading a book about an expedition to the far north, and I have to say right away that my imagination, thanks to the music, has merged into one very interesting and captivating whole. NORTHERN GRAVES is exactly the kind of band whose work requires peace, quiet, and above all, time. You have to stop, catch your breath, tread softly. Or head out into the winter wilderness with headphones on. Just walk, aimlessly, because the journey itself is what matters. I must also mention the excellent sound, which is not only clear but also has all the necessary vibrancy. I also find the cover art designed by Travis Smith very stylish; its imagery beautifully complements the music itself. But the main focus here is on the individual tracks, which have become a private ritual for me, a mantra that I recited along with the band every time I woke up in the middle of the night and knew that the time had come for me to go. The city receded beneath me, and I wandered, unaware of the destination I would reach. I passed the deep chasms of my own mind, crossed wild rivers, waded knee-deep through mud and snow, resisting both the elements and myself. A frosty black doom metal album that will send a gale into your bones and the very core of your being! The power of music and the elements of nature! In the end, darkness awaits us all!
tracklist:
1. A Story Told by the Wind
2. Lanterns
3. Keeper of the Plains
4. Endless
5. Nocturne
6. Derelict Heart
7. Hazard
band:
Branson Heinz – Drums, Guitars
Damian Smith – Guitar, Vocals, Piano
Andrew Caruana – Guitar, Vocals, Orchestral Arrangements
Z nebe padá krvavý déšť a temnota už dávno zahalila tvoji duši. Drásáš si tvář do krve. Prokletý, zavržený, už dávno ses stal svým vlastním stínem. Umíráš pomalu, bolestivě. Přecházíš na druhou stranu, do země nekonečných stínů, kýváš se ve větru a stále zvedáš obličej k nebi. Ruce sepnuté ke zvrácené modlitbě. Hledáš už jen hudbu, která je chladná, majestátní, která se ti dokáže dostat do žil. Připadáš si jako zahalený do černých pavučin, když posloucháš nové album finských VARGRAV.
Nejsem žádným velkým fanouškem symfonického black metalu, většinou mi připadá povrchní, patetický a plný prázdných slov. Jenže u téhle smečky je to jiné. Riffy se mi zařezávají do mozku, vokály mě bolí a pálí někde uvnitř zuboženého těla. Finové jsou totiž opravdoví, reální, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Právě proto si rvu jejich novinku stále dokola do hlavy a stávám se svým vlastním stínem.
"Dimension: Daemonium" je albem, které je po okraj narvané silnými melodiemi, touhou zabíjet hudbou. Mnohým z vás se zajisté při poslechu objeví stigmata. Osvědčily se mi společné seance obzvláště ve chvílích, kdy se venku začalo stmívat, mezi domy se rozlezly stín a démoni se začali usmívat. Každý motiv, melodie, úder bicích zde má své vlastní místo. Skladby jsou velmi dobře napsány, mají v sobě drive, pověstnou pradávnou sílu, touhu ničit, trhat. Možná jste někdy navštívili také starý hřbitov, na kterém jsou pohřbeni prokletí. VARGRAV hrají tak, že při jejich novém album vylézají z hrobů a touží po čerstvé krvi. Až zase ráno ulehnete do svých studených rakví, tak si na má slova vzpomeňte. Nemáme zde co do činění totiž s jen tak obyčejnou nahrávkou, ale spíše s temným obřadem pro vyvolávání sil, které rozhodně nejsou z tohoto světa. Základem je klasický, syrový, plesnivý black metal, symfonické prvky jsou přidávány s citem a elegancí zkušených upírů. Osobně se mi potom líbí i celkové provedení, jako studený, velmi dobře čitelný a jedovatý zvuk, tajemný motiv na obalu. Zkrátka a dobře, po formální stránce je vše v nejlepším pořádku. Samotná hudba vás potom strhne do hlubiny a vy se v ní rozplynete na tisíc kousků. Novinku nelze jinak, než doporučit všem, kteří mají tento styl rádi a hledají na kost ohlodanou pravdu a poctivost. Z nebe padá krvavý déšť a temnota už dávno zahalila tvoji duši. Drásáš si tvář do krve. Prokletý, zavržený, už dávno ses stal svým vlastním stínem. Umíráš pomalu, bolestivě. Přecházíš na druhou stranu, do země nekonečných stínů, kýváš se ve větru a stále zvedáš obličej k nebi. Ruce sepnuté ke zvrácené modlitbě. Rozhřešení nikdy nepřijde! Mrazivý symfonický black metal, který vás navěky prokleje!
Asphyx says:
A bloody rain falls from the sky, and darkness has long since enveloped your soul. You tear at your face until it bleeds. Cursed, forsaken, you have long since become your own shadow. You are dying slowly, painfully. You cross over to the other side, to the land of endless shadows, swaying in the wind and still lifting your face to the sky. Your hands clasped in a twisted prayer. You seek only music that is cold, majestic, that can seep into your veins. You feel as if shrouded in black cobwebs when you listen to the new album by the Finnish band VARGRAV.
I’m not a big fan of symphonic black metal; it usually strikes me as superficial, melodramatic, and full of empty words. But with this pack, it’s different. The riffs cut into my brain, the vocals hurt and burn somewhere deep inside my wretched body. The Finns are genuine, real, believable, and utterly authentic. That’s exactly why I keep hammering their new release into my head over and over again, becoming my own shadow.
"Dimension: Daemonium" is an album brimming with powerful melodies and a desire to kill through music. Many of you will surely feel the stigmata while listening. I found group listening sessions particularly effective, especially as dusk fell outside, shadows crept between the houses, and the demons began to smile. Every motif, melody, and drum beat has its own place here. The songs are very well written; they possess drive, that legendary ancient power, a desire to destroy and tear apart. Perhaps you’ve also visited an old cemetery where the cursed are buried. VARGRAV play in such a way that on their new album, they crawl out of their graves, craving fresh blood. When you lie down in your cold coffins again in the morning, remember my words. For we are not dealing here with just an ordinary recording, but rather with a dark ritual to summon forces that are definitely not of this world. The foundation is classic, raw, moldy black metal; symphonic elements are added with the sensitivity and elegance of seasoned vampires. Personally, I also like the overall presentation the cold, crystal-clear, and venomous sound, along with the mysterious cover art. In short, from a formal standpoint, everything is in perfect order. The music itself then pulls you into the depths, where you dissolve into a thousand pieces. I can’t help but recommend this new release to everyone who loves this style and is searching for raw, unvarnished truth and honesty. A bloody rain falls from the sky, and darkness has long since shrouded your soul. You tear at your face until it bleeds. Cursed, forsaken you have long since become your own shadow. You are dying slowly, painfully. You are crossing over to the other side, to the land of endless shadows, swaying in the wind and still lifting your face to the sky. Hands clasped in a twisted prayer. Absolution will never come! Frosty symphonic black metal that will curse you forever!
Mezi kamennými zdmi chrámu bolesti se vznáší strach. Hlavní velekněz, šílený psychopat a predátor, pomalu zvedá svoji ruku. Kdo bude další na řadě? Vybírá si podle momentální nálady. Nebožák je vyděšený k smrti a možná ani necítí, jak mu zajíždí rezavý nůž do břicha. Umírá pomalu, za zvuků pradávných černých modliteb. Kult ohně a nenávisti. Tradice, předávaná z otce na syna. Navenek všichni působí seriózně, mile a usměvavě. Jsou úspěšní. Jakmile se ale setmí, začnou toužit po krvi. Mají moc a prostředky. Vítejte v říši zla!
Jakákoliv víra, která se stane slepou je, zlá. Vím to já, píše se o tom po staletí v učených knihách a moc dobře to ví i italští démoni NECROMORBID. Důkazem budiž jejich třetí dlouhohrající album v řadě. Opět se jedná o nechutný koktejl rouhání, satanismu, anti-křesťanství a hlavně black death metalu té nejvyšší kvality.
Nové album muselo být nahráváno hluboko v podzemí, hned vedle vchodu do pekla. Jednotlivé skladby jsou sežehlé ďábelským plamenem. Motivy mokvají a uvrhnou vás do hluboké hladomorny. Budete mučeni ostrými, nekompromisními riffy, surovou atmosférou, divokými bicími i výkřiky raněné šelmy. Italové jsou ve skvělé formě a pokud máte tuhle odrůdu black a death metalu rádi, tak rozhodně neváhejte a uspořádejte černou mši v jejich přítomnosti. Osobně se mi líbí nejen nasazení celé kapely, tlak, nahrubo nasekaná tma a šílenství, které ze songů odkapávají jako zkažená krev, ale také chladné a temné melodie, které pobublávají v pozadí jako čerstvě proříznutá tepna. Smrt je při poslechu opravdu velmi blízko, cítím doslova její fyzickou přítomnost. NECROMORBID jsou jako vyslanci samotného pekla, jako jezdci apokalypsy, kteří přijeli ze záhrobí, aby se pomstili za všechna příkoří, která jim byla způsobena. Hlavní a zásadní potom pro mě je, že se rád k nahrávce vracím. Obzvláště takhle v k večeru, když se pomalu stmívá a mraky jsou nízko. Očekávám bouři a ve vzduchu je elektrické chvění. V těchto momentech utíkám na starý hřbitov za městem, neustále přidávám hlasitost a umírám touhou po tom, abych už byl součástí pradávné krvavé mše. "Ceremonial Demonslaught" je albem, které v sobě obsahuje ty nejlepší ingredience. Pokud máte rádi kapely typu DEOCLETIAN, DIABOLIC, MORBOSIDAD, DIOCLETIAN, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, REVENGE, potom vítejte v podsvětí. Mezi kamennými zdmi chrámu bolesti se vznáší strach. Hlavní velekněz, šílený psychopat a predátor, pomalu zvedá svoji ruku. Kdo bude další na řadě? Ohně byly znovu zapáleny! Ďábelský, krvavý, surový black death metalový rituál! Peklo otevřelo svoje brány!
Asphyx says:
Fear hangs heavy within the stone walls of the Temple of Pain. The High Priest a mad psychopath and predator slowly raises his hand. Who will be next? He chooses based on his current mood. The poor soul is scared to death and may not even feel the rusty knife sinking into his stomach. He dies slowly, to the sounds of ancient black prayers. A cult of fire and hatred. A tradition passed down from father to son. On the surface, everyone appears serious, kind, and smiling. They are successful. But as soon as darkness falls, they begin to crave blood. They have power and resources. Welcome to the realm of evil!
Any faith that becomes blind is evil. I know this; it has been written about for centuries in scholarly books, and the Italian demons NECROMORBID know it all too well. Proof of this is their third full-length album in a row. Once again, it’s a disgusting cocktail of blasphemy, Satanism, anti-Christianity, and above all, black death metal of the highest quality.
This new album must have been recorded deep underground, right next to the gates of hell. Each track is scorched by a devilish flame. The riffs are raw and will plunge you into a deep dungeon. You will be tortured by sharp, uncompromising riffs, a raw atmosphere, wild drums, and the screams of a wounded beast. The Italians are in great form, and if you like this variety of black and death metal, don’t hesitate to hold a black mass in their presence. Personally, I love not only the band’s intensity, the pressure, the brutally chopped-up darkness, and the madness that drips from the songs like rotten blood, but also the cold, dark melodies that bubble in the background like a freshly severed artery. Death feels very close while listening; I can literally feel its physical presence. NECROMORBID are like emissaries from hell itself, like horsemen of the apocalypse who have come from the afterlife to take revenge for all the injustices done to them. The main and most important thing for me, though, is that I love coming back to this album. Especially in the evening like this, when it’s slowly getting dark and the clouds hang low. I sense a storm coming, and there’s an electric tremor in the air. In moments like these, I run to the old cemetery outside town, cranking up the volume, dying to be part of that ancient, bloody ritual. "Ceremonial Demonslaught" is an album that contains the very best ingredients. If you like bands like DEOCLETIAN, DIABOLIC, MORBOSIDAD, DIOCLETIAN, BLASPHEMY, BLACK WITCHERY, REVENGE, then welcome to the underworld. Fear hangs heavy within the stone walls of the temple of pain. The high priest, a mad psychopath and predator, slowly raises his hand. Who will be next? The fires have been lit once more! A diabolical, bloody, raw black death metal ritual! Hell has opened its gates!
Jako jedovatý had, který se nejdříve plazí u tvých nohou, potom tě postupně uhrane, aby tě nakonec uštknul a ty si zemřel v šíleně bolestivých křečích. Jako jedovatý břečťan, který se jednou omotá kolem tvé rakve. Jako krvavá mlha, která se vznáší nad řekou smrti. Jako démoni, kteří se stále usmívají ve stínu a čekají na jakékoliv tvoje zaváhání. Vznešená, neklidná, záhadná, magická a naprosto uhrančivá je nálada na novém albu australských black death metalistů HEBEPHRENIQUE. Jedná se o moje vůbec první setkání s kapelou a musím rovnou napsat, že u mě došlo ke vzájemnému přenosu podivných pochmurných emocí.
Je to svým způsobem zvláštní hudba, disonantní, se spoustou drásavých ploch, tajemných pasáží, s náladami, které vás nenechají na pochybách. Nějak takhle si představuji přesně záhrobí, onen svět. Potkávám duše zemřelých, nasávám plesnivý pach smrti. Byli jste někdy v podzemních chodbách pod vaším městem? A víte o tom, že tam žijí tvorové, kteří ke svému životu nepotřebují světlo? Našlapujte tiše, opatrně a nechte hudbu, aby vás obejmula jako pevné, mrazivé pavučiny.
Když budete nové album "Decathexis" poslouchat, tak si určitě vzpomenete na tvorbu kapel jako MAYHEM, DEATHSPELL OMEGA, GORGUTS, ANAAL NATHRAKH, MORBID ANGEL. Australané ale také přidávají do tohoto stylu spoustu svých vlastních nápadů, invence. Novinka je zpočátku poměrně těžká k poslechu, vyžaduje čas, klid a spoustu společných setkání. Mnohé to možná odradí, ale když vydržíte, tak budete odměněni opravdu silným zážitkem. Chce to jen plné soustředění a tu správnou náladu. Alespoň tak vnímám nahrávku já. Pochválit musím velmi dobře čitelný, chladný, podmanivý a naléhavý zvuk (mixed by Brendan Auld (Idle Ruin, Malignant Aura, Resin Tomb) and mastered by the in-demand Brad Boatwright (Corrosion Of Conformity, Devourment, Obituary)). Mrtvola na obalu potom dodává všemu na ještě větší uvěřitelnosti. Osobně na sebe nechávám hudbu jen tak působit a nechávám jí, aby mě přesvědčila. HEBEPHRENIQUE do mě zasekli svůj dráp, dostali se mi postupně do žil i do podvědomí. Připadám si pokaždé spíš jako na nějakém starém, mýtické, krvavém rituálu. Bývá to pro mě silný zážitek, nebál bych se napsat osobní. Kývám se spokojeně do rytmu, jako na nějakou mantru ze záhrobí, opakuji další a další poslech a dostávám se do zvláštního rauše. Došlo ke vzájemnému přenosu emocí, což je pro mě důkazem, potvrzením, že se jedná o velmi dobrou desku. Platí zde více než kde jinde, že je lepší poslouchat, než psát slova, která nikdy nedokáží přesně popsat přesně celkový zážitek. Jako jedovatý had, který se nejdříve plazí u tvých nohou, potom tě postupně uhrane, aby tě nakonec uštknul a ty si zemřel v šíleně bolestivých křečích. Jako jedovatý břečťan, který se jednou omotá kolem tvé rakve. Jako krvavá mlha, která se vznáší nad řekou smrti. Jako démoni, kteří se stále usmívají ve stínu a čekají na tvoje jakékoliv zaváhání. Tak vnímám novinku já, amen. Neklidný, drásavý, uhrančivý, disonantní black death metal, který se pro vás stane obřadem pro přechod na onen svět!
Asphyx says:
Like a venomous snake that first slithers at your feet, then gradually bewitches you, only to finally strike and kill you in excruciatingly painful convulsions. Like poison ivy that will one day wrap itself around your coffin. Like a bloody mist hovering over the river of death. Like demons who keep smiling in the shadows, waiting for any hesitation on your part. Sublime, restless, mysterious, magical, and utterly mesmerizing is the mood on the new album by Australian black death metal band HEBEPHRENIQUE. This is my very first encounter with the band, and I must say right away that a mutual exchange of strange, gloomy emotions has taken place between us.
It’s a strange kind of music, dissonant, with plenty of jarring passages, mysterious sections, and moods that leave you in no doubt. This is exactly how I imagine the afterlife, the other world. I encounter the souls of the dead, inhaling the musty stench of death. Have you ever been in the underground tunnels beneath your city? And did you know that creatures live there who don’t need light to survive? Tread softly, carefully, and let the music envelop you like a solid, icy web.
When you listen to the new album "Decathexis", you'll definitely be reminded of bands like MAYHEM, DEATHSPELL OMEGA, GORGUTS, ANAAL NATHRAKH, and MORBID ANGEL. But the Australians also bring a lot of their own ideas and creativity to this style. The new album is initially quite difficult to listen to; it requires time, peace and quiet, and plenty of repeated listens. This may put some people off, but if you stick with it, you’ll be rewarded with a truly powerful experience. It just takes full concentration and the right mood. At least, that’s how I perceive the recording. I must praise the very clear, cold, captivating, and urgent sound (mixed by Brendan Auld (Idle Ruin, Malignant Aura, Resin Tomb) and mastered by the in-demand Brad Boatwright (Corrosion Of Conformity, Devourment, Obituary)). The corpse on the cover then adds even more credibility to the whole thing. Personally, I just let the music work its magic on me and let it convince me. HEBEPHRENIQUE sank their claws into me, gradually seeping into my veins and my subconscious. I always feel more like I’m at some ancient, mythical, bloody ritual. It’s usually a powerful experience for me I wouldn’t hesitate to call it personal. I sway contentedly to the beat, as if to some mantra from beyond the grave, listening to it over and over again until I enter a strange trance. There’s been a mutual exchange of emotions, which for me is proof, confirmation, that this is a very good album. Here more than anywhere else, it’s better to listen than to write words that can never accurately describe the overall experience. Like a venomous snake that first slithers at your feet, then gradually bewitches you, only to finally strike and leave you dying in excruciatingly painful convulsions. Like poisonous ivy that will one day wrap itself around your coffin. Like a bloody mist hovering over the river of death. Like demons who keep smiling in the shadows, waiting for any hesitation on your part. That’s how I perceive this new release, amen. Restless, harrowing, mesmerizing, dissonant black death metal that will become a rite of passage to the afterlife for you!
Když mi loni přišlo na recenzi album "Cult of Uzura", přiznám se, že jsem toho příliš nečekal. Nakonec se nahrávka stala mým velmi častým hostem v přehrávači. Usínal jsem s perfektně napsaným black death metalem. Vnímal jsem jednotlivé nuance, lehkou disonanci, užíval jsem si téma mého oblíbeného H.P. Lovercrafta. Když jsem potom nedávno někde četl, že kapela přichází s novinkou, měl jsem velkou radost. Jenže ona to úplně novinka není. Jedná se o přepsané a znovu nahrané skladby z "Bathyscaphe" (2020) a "Thooï" (2022).
Nakonec to ale vůbec nevadí. Pokud si totiž poslechnete původní verze a pak i ty nové a porovnáte je, tak si budete hudbu těchto tmářů užívat, jako by byla úplně nová. Alespoň tak vnímám novinku "The Descent" já, starý metalový pes, který hlídá vstup do podsvětí již skoro 35 let. Je pro mě velmi příjemné si jen tak sednout, zapnout play a nechat hudbu, aby mě doslova vtáhla do země příšer, naprosté tmy a zla, které číhá ve stínu.
Základem je zde pochmurná, naprosto černá a chladná atmosféra, která mí připomíná krvavou mlhu, kterou můžete někdy spatřit na hřbitovech. Jakoby mrtví žalovali, trápili se. Ze tmy vystupují ostré riffy, naléhavé melodie, drásavý vokál, surové údery bicích. To vše zabalené do masivního a dobře čitelného zvuku (Nerfaath - mixing, Thibault Chaumont - mastering, s mistrovským motivem na obalu, pod kterým je podepsán Paolo Girardi. Zkrátka a dobře, co se týká formálních věcí, jako je produkce a celkové provedení, je vše v naprostém pořádku a nic mi nebrání v tom, abych si užil hudbu samotnou. Jedná se o album, které chce rozhodně čas, nejlépe tmu, chlad a plné soustředění. Některé motivy a nuance totiž vylezou na povrch až po nějaké době. Když ale budete trpěliví a dáte téhle skvělé smečce šanci, budete odměněni opravdu silným zážitkem. Poslech potom pro vás bude spíše obřadem, než jen obyčejnou hudbou. "The Descent" je nahrávkou, která je plná silných momentů, zajímavých zvratů, je napsána s elegancí a zkušenostmi, s jasnými vizemi. Kdyby ještě žil H.P. Lovercraft, tak by stál ve stínu a souhlasně kýval hlavou. Vydáno je na vinylu, CD a digitálně. Myslím si, že tahle smečka by neměla chybět ve sbírce nikoho, kdo poslouchá kapely jako BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, IMMOLATION, THE GREAT OLD ONES, SEPULCHRAL CURSE, AKHLYS. Jedná se o velmi promyšlenou, dobře napsanou muziku, která se bude líbit všem nemrtvým, prokletým i démonům. Temný a chladný black death metal s podmanivě krvavou atmosférou! Zemřete v bažinách zapomnění!
Asphyx says:
When I received the album "Cult of Uzura" for review last year, I have to admit I didn’t expect much. In the end, the record became a frequent guest in my player. I’d fall asleep to perfectly crafted black death metal. I’d pick up on the subtle nuances, the slight dissonance, and I’d enjoy the themes inspired by my favorite author, H.P. Lovecraft. So when I recently read somewhere that the band was releasing a new album, I was thrilled. But it’s not exactly a brand-new release. These are reworked and re-recorded tracks from "Bathyscaphe" (2020) and "Thooï" (2022).
In the end, though, it doesn’t matter at all. Because if you listen to the original versions and then the new ones and compare them, you’ll enjoy this band’s music as if it were brand new. At least that’s how I, an old metal dog who’s been guarding the entrance to the underworld for nearly 35 years, perceive the new release “The Descent”. It’s very pleasant for me to just sit down, hit play, and let the music literally pull me into a land of monsters, utter darkness, and the evil lurking in the shadows.
The foundation here is a gloomy, utterly dark, and cold atmosphere that reminds me of the blood-red mist you sometimes see in cemeteries. It’s as if the dead are lamenting, tormented. Emerging from the darkness are sharp riffs, urgent melodies, harrowing vocals, and raw drum beats. All of this is wrapped in a massive and clear sound (Nerfaath - mixing, Thibault Chaumont - mastering, with a masterful cover art signed by Paolo Girardi). In short, as far as formal aspects like production and overall execution go, everything is in perfect order, and nothing stands in my way of enjoying the music itself. This is an album that definitely demands time preferably darkness, cold, and full concentration. Some motifs and nuances only come to the surface after a while. But if you’re patient and give this great band a chance, you’ll be rewarded with a truly powerful experience. Listening to this will feel more like a ritual than just ordinary music. "The Descent" is a recording full of powerful moments and intriguing twists, written with elegance and experience, and driven by a clear vision. If H.P. Lovecraft were still alive, he’d be standing in the shadows, nodding his head in approval. It is released on vinyl, CD, and digitally. I think this album should be a must-have in the collection of anyone who listens to bands like BELPHEGOR, MGLA, DEAD CONGREGATION, SHRINE OF DENIAL, IMMOLATION, THE GREAT OLD ONES, SEPULCHRAL CURSE, and AKHLYS. This is very well-thought-out, well-written music that will appeal to all the undead, the damned, and the demons. Dark and cold black death metal with a captivatingly bloody atmosphere! Die in the swamps of oblivion!
