DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemblack metal. Zobrazit všechny příspěvky

pondělí 1. června 2026

Recenze/review - VENOM - Into Oblivion (2026)


VENOM - Into Oblivion
CD 2026, Noise Records

for english please scroll down

Dívám se do tmy. Kolem je klid, jen v dálce štěkají zuřiví psi. Připomínají mi smečku, kterou jsem kdysi dávno, někdy na konci osmdesátých let, potkával na periferii našeho města. Jeden kamarád tehdy přinesl kazetu s albem "Black metal", kterou si přehrál z vinylu od svého otce. Na nás byla tahle hudba již tenkrát stará a nijak mě nezasáhla. K VENOM jsem si hledal cestu dalších několik roků. Vrátil jsem se domů, vyhrabal staré nahrávky a teprve až potom, po pěti letech, došlo k vzájemnému přenosu temných emocí a kapela do mě zasekla svůj dráp. Od té doby sleduji každé nové album, ale vybírám si, které budu poslouchat dál.

Letos se, dle mého skromného úsudku, přišli pánové v čele s mistrem Cronosem se skladbami, na kterých se vrací ke svým vlastním kořenům, podstatě. Novinku jsem si pustil, zhasl všechna světla a jako za starých dobrých časů jen tak poslouchal. Po nějaké době, řekněme pěti přehráních, jsem si začal podupávat nohou, máchat hlavou a moje šedé vlasy vlály pokojem jak kdysi. Je to tam, mumlám si pod vousy a potom strávím s "Into Oblivion" nějaký čas a užívám si tu prašivou, starou a chladnou atmosféru. V téhle podobě mám tuhle smečku nejraději. 


Melodie i riffy jsou jednoduché, ohlodané na kost, kapela opravdu znovu oživuje svoje krvavé kořeny. Vlastně i moje, když si to vezmu kolem a kolem, protože nebýt téhle smečky, nebyl by metal takový, jako je dnes. Jasně, od VENOM se asi již nikdy nedočkáme žádných progresivních kolotočů, změn stylu a otáčení směru hudebních dějin. Kritici by mohli namítnout, že je to stále dokola to samé, že zvuk je divný (třeba bicí znějí tak nějak slabě). Nutno si ale uvědomit, že tahle smečka pochází z doby, kdy se na nějakou tu špínu nehledělo a hlavně, cenilo se spíše to, jestli kapela hraje srdcem, odhodlaně, opravdově, upřímně a autenticky. A tohle všechno si britští kacíři zachovali až dodnes. Osobně si toho cením a hrozně rád se k novince vracím. Je pro mě samozřejmě i vzpomínkou, nastupuje tu nostalgie, ale koho to v závěru zajímá? Chtěli jste VENOM? Máte je mít, se vším co k tomu patří. Což je v dnešní době nejistoty a totálního chaosu takový malý zázrak. "Into Oblivion" určitě není a nikdy nebude zásadním albem kapely, na které se bude vzpomínat po letech, ale není to ani žádný průšvih, jak tomu někdy u starých kapel bývá. Pořád dostanete poctivý black heavy metal, u jehož vzniku kdysi dávno tahle kapela sama stála. Je mi velkou ctí, si zase jednou mohu sednout do svého oblíbeného křesla, číst si o dávných čarodějnických procesech a u toho poslouchat tohle album. Svět je najednou pokrytý černými pavučinami a já sestupuji dolů, do sklepení. Jako kdysi, když mi kamarád přinesl starou stokrát přehrávanou kazetu. Berte a nebo nechte být. Já jsem velmi spokojen a nadšeně mlátím do stolu. Peklo stále existuje! Satan se usmívá! Black heavy metal, ohlodaný až na kost! Ohně hoří jasným černým plamenem! 

Asphyx says:

I’m staring into the darkness. All around is quiet, except for the furious barking of dogs in the distance. They remind me of a pack I used to encounter long ago, sometime in the late eighties, on the outskirts of our town. Back then, a friend brought over a cassette of the album "Black Metal", which he’d copied from his father’s vinyl record. Even back then, this music felt old to us, and it didn’t move me at all. It took me several more years to find my way to VENOM. I went home, dug out the old recordings, and only then, five years later, did a mutual exchange of dark emotions take place, and the band sank its claws into me. Since then, I’ve followed every new album, but I’m selective about which ones I’ll keep listening to.

This year, in my humble opinion, the gentlemen led by the master Cronos have come out with songs that return to their own roots, to their essence. I put on the new album, turned off all the lights, and just listened, like in the good old days. After a while let’s say five plays I started tapping my foot, banging my head, and my gray hair was flying around the room just like it used to. “It’s back,” I mutter under my breath, and then I spend some time with “Into Oblivion,” enjoying that gritty, old, and cold atmosphere. This is how I like this band best. 


The melodies and riffs are simple, stripped down to the bone; the band is truly reviving its bloody roots. Actually, mine too, when you think about it, because if it weren’t for this pack, metal wouldn’t be what it is today. Sure, we’ll probably never see any progressive twists, style shifts, or turns in the course of music history from VENOM again. Critics might argue that it’s the same thing over and over, that the sound is weird (the drums, for instance, sound kind of weak). But it’s important to realize that this band hails from a time when people didn’t care about such technicalities, and what mattered most was whether the band played with heart, determination, sincerity, and authenticity. And the British heretics have preserved all of that to this day. Personally, I appreciate that and I love coming back to this new release. Of course, it’s also a memory for me nostalgia sets in but who cares in the end? Did you want VENOM? You’ve got them, with everything that goes with it. Which, in these times of uncertainty and total chaos, is a small miracle. "Into Oblivion" is certainly not and never will be a landmark album that will be remembered for years to come, but it’s not a total flop either, as is sometimes the case with older bands. You still get solid black heavy metal, a genre this band helped pioneer long ago. It is a great honor to once again sit down in my favorite armchair, read about ancient witch trials, and listen to this album while doing so. The world is suddenly covered in black cobwebs, and I descend down into the dungeon. Just like back when a friend brought me an old, well-worn cassette. Take it or leave it. I am very satisfied and enthusiastically pounding on the table. Hell still exists! Satan is smiling! Black heavy metal, stripped down to the bone! The fires burn with a bright black flame!


about VENOM on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. Into Oblivion 
2. Lay Down Your Soul 
3. Nevermore 
4. Man & Beast 
5. Death the Leveller 
6. As Above So Below 
7. Kicked Outta Hell 
8. Legend 
9. Live Loud 
10. Metal Bloody Metal 
11. Dogs of War 
12. Deathwitch 
13. Unholy Mother 

neděle 31. května 2026

Recenze/review - DARKTHRONE - Pre-Historic Metal (2026)


DARKTHRONE - Pre-Historic Metal
CD 2026, Peaceville Records

for english please scroll down

Nevím, jak to máte nastavené vy, ale já se občas rád zavírám o víkendech do svého pokoje a přehrabuji se ve starých nahrávkách. Pořádám své soukromé výlety do historie. Občas se jen tak dívám do zdi a vzpomínám na staré dobré časy, kdy se v metalu nehledělo ještě na styly, neškatulkovalo se a špinavý zvuk byl příznakem rebelie. Uvědomuji si, jak je současný svět umělý, plastový a neosobní. Měl jsem to vždy nastavené tak, že jsem si musel s kapelou vytvořit jakési nepsané pouto. DARKTHRONE vás na jeden takový výlet do metalového pravěku opět vezmou.

Jasně, už vidím ty přemýšlivé výrazy hudebních kritiků, kteří budou rozebírat jednotlivé motivy a matematicky hodnotit hudbu. Kam se ale ztratila vášeň, radost z metalu samotného? Je to s podivem, ale Norové je pořád mají. I jejich letošní novinka je ohlodaná na kost, plná starodávných motivů, záměrně nedokonalého a špinavého zvuku. Můžete mít tisíc připomínek, ale téhle smečce nelze upřít jednu věc, hrají od srdce. A o tom to celé je, nezapomínejte na to!


Vážení a milí čtenáři, s DARKTHRONE je to jako vždycky. Záleží na přístupu fanoušků. Pokud vám  tenhle primitivní, základní black heavy metal, ovlivněný samozřejmě i dalšími styly vyhovuje, budete spokojeni, možná i nadšeni. Jestli ale vyžadujete od hudby něco nového, progresivního nebo jen nemáte rádi jednoduché riffy, utečte pryč. A zatímco budete zdrhat někam daleko, já si zajdu na malý výlet, na jeden lesní hřbitov, usadím se vedle nakloněného náhrobku a dám si několik piv. Až už nebudu moc, tak si zalezu do staré hrobky a přespím vedle dávno pochovaných těl. "Pre-Historic Metal" je přesně tím druhem nahrávky, kterou buď milujete a nebo nesnášíte. I vy, notoričtí stěžovatelé a rouhači ale musíte uznat, že je tahle smečky opravdová, upřímná, ryzí, autentická. Když si to vezmu kolem a kolem, tak je postup poslední roky z mé strany vždy velmi podobný. Nejdřív mi nové skladby moc nelezou do hlavy, ušklíbám se, nejsem příliš nadšený. Jenže po nějakém čase si začnu podupávat nohou, usmívat se a mlátit pěstí do stolu. Vytáhnu ze skříně svoji starou džínovou vestu, obléknu si ji a vydám se na nekonečnou cestu do záhrobí. Kapela je samozřejmě true a ortodoxní, ale také je slyšet, že má nadhled. Nakonec, když už mám v sobě několik piv, tak se přistihnu, že si začínám skladby broukat spolu s DARKTHRONE, abych nakonec řval do tmy. Tohle je album, které nemá cenu někomu nutit, musíte jej poslouchat spíše srdcem, než ušima. Věrní určitě vědí, o čem píšu. Nebudu to zdržovat. Je tu nové album, berte a nebo nechte být. Black heavy metalové ozvěny ze starých prokletých pohřebišť! 

Asphyx says:

I don’t know about you, but I sometimes like to lock myself in my room on weekends and dig through old recordings. I take my own private trips down memory lane. Sometimes I just stare at the wall and reminisce about the good old days, when metal didn’t care about genres, didn’t pigeonhole people, and a dirty sound was a sign of rebellion. I realize how artificial, plastic, and impersonal the modern world is. I’ve always felt the need to forge a kind of unwritten bond with the band. DARKTHRONE will take you on another such journey into metal’s prehistory.

Sure, I can already see the pensive expressions of music critics who will dissect individual motifs and mathematically evaluate the music. But where has the passion gone, the joy of metal itself? It’s surprising, but the Norwegians still have it. Even their new release this year is stripped down to the bone, full of ancient motifs and a deliberately imperfect, dirty sound. You may have a thousand complaints, but there’s one thing you can’t deny about this band: they play from the heart. And that’s what it’s all about don’t forget that!


Dear readers, with DARKTHRONE, it’s the same as always. It all depends on the fans’ perspective. If this primitive, basic black heavy metal influenced, of course, by other styles as well suits your taste, you’ll be satisfied, maybe even thrilled. But if you’re looking for something new or progressive in music, or if you just don’t like simple riffs, run away. And while you’re running off somewhere far away, I’ll go on a little trip to a forest cemetery, settle down next to a tilted gravestone, and have a few beers. When I can’t take it anymore, I’ll crawl into an old tomb and sleep next to long-buried bodies. "Pre-Historic Metal" is exactly the kind of record you either love or hate. Even you, notorious complainers and blasphemers, have to admit that this band is genuine, sincere, pure, and authentic. All things considered, my approach over the last few years has always been very similar. At first, the new songs don’t really stick with me; I grimace, not feeling too enthusiastic. But after a while, I start tapping my foot, smiling, and pounding my fist on the table. I pull my old denim vest out of the closet, put it on, and set off on an endless journey into the afterlife. The band is, of course, true and orthodox, but you can also hear that they have a sense of perspective. Eventually, after a few beers, I catch myself humming along with DARKTHRONE, only to end up screaming into the darkness. This is an album you shouldn’t force on anyone; you have to listen to it with your heart rather than your ears. The faithful surely know what I’m talking about. I won’t drag this out. There’s a new album here take it or leave it. Black heavy metal echoes from ancient cursed graveyards!


about DARKTHRONE on DEADLY STORM ZINE:




Tracklist:
1. They Found One of My Graves 
2. Pre-Historic Metal 
3. Siberian Thaw 
4. Deeply Rooted 
5. The Dry Wells of Hell 
6. So I Marched to the Sunken Empire 
7. Eat Eat Eat Your Pride 
8. Eon 4 

středa 27. května 2026

Recenze/review - ARROGANZ - Death Doom Punks (2026)


ARROGANZ - Death Doom Punks
CD 2026, Testimony Records

for english please scroll down

Satan se uměl vždycky přizpůsobit. Dnes na sebe vzal podobu uhlazeného muže v drahém obleku. Není pro něj nic lepšího, než rozpoutat od stolu další z krvelačných válek, zničit celé národy, rasy, cokoliv, na co si jen vzpomenete. Navíc, pán pekel dostane i požehnání od části lidí, kteří pochodují slepě na smrt. Přijde mi, že se nakonec naplní děsivé vize a shoříme v plamenech. Než se tak ale stane, budu dál poslouchat nahrávky, jako je ta nová od německých tmářů ARROGANZ.

Měl jsem tu čest jak s několika jejich předchozími alby, tak i naživo a pokaždé se jednalo o surový, ostrý a divoký death metal ze staré školy, ušpiněný punkem, doomem, blackem a vztekem. Novinka pokračuje tam, kde pánové minule přestali. Přiznám se vám k jedné věci, ihned se mi dostala do krve a trávil jsem s ní skoro veškerý svůj volný čas. Zasekla do mě svůj dráp a já zase jednou viděl satanovu pravou tvář.


Na ARROGANZ se mi vždy líbila jedna věc. Jdou si svou cestou, mají vlastní styl, výraz, spoustu nápadů. Jedná se o kapelu, která vzešla z toho nejhlubšího podzemí. Nové skladby jsou jako ostré hřeby, které vám budou zatlučeny do hlavy v chladné, smradlavé kobce. Satan stojí ve stínu a usmívá se. Není divu, mučení vašeho těla i mysli dosáhlo vrcholu. Líbí se mi zvuk, motiv na obalu, ale hlavně zvláštní podmanivá a syrově přitažlivá atmosféra celé letošní nahrávky. Vše je tu ohlodáno na kost, na samou podstatu kovu smrti. Žádné kompromisy, zbytečnosti. Songy se valí kupředu, jako špinavá voda ve stoce, která vytéká i z vašeho města. Brutalita se zde potkává s nekonečným chladem a nahrubo nasekanou tmou. Výsledkem je album, které když budete poslouchat, tak se vám postupně dostane do vnitřností, sevře je pevným stiskem a nakazí vás pradávnou bolestivou chorobou. Znovu se objeví staré rány, začnou mokvat, pálit, žhnout, jako riffy, melodie na téhle desce. Na německých tmářích se mi asi nejvíc líbí, že jsou opravdoví, ryzí, upřímní, uvěřitelní a naprosto autentičtí. Navíc mě baví nové album "Death Doom Punks" poslouchat a rád se k němu často vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy někde potkám Satana převlečeného za úspěšného mocného muže, když uslyším ze stínu jedovatý smích. Tahle nahrávka by neměla uniknout všem pravověrným fanouškům, prokletým, ani démonům. Je v ní totiž vše, co potřebujete pro krvavé záhrobní rituály. Satan se uměl vždycky přizpůsobit. Dnes na sebe vzal podobu uhlazeného muže v drahém obleku. Není pro něj nic lepšího, než rozpoutat od stolu další z krvelačných válek, zničit celé národy, rasy, cokoliv, na co si jen vzpomenete. Navíc, pán pekel dostane i požehnání od části lidí, kteří pochodují slepě na smrt. Jsme odsouzeni k zániku! Na kost ohlodaný, syrový, temný a chladný black death metal, po kterém zůstává jen spálená země! 

Asphyx says:

Satan has always been able to adapt. Today, he has taken the form of a suave man in an expensive suit. There is nothing he enjoys more than unleashing yet another bloodthirsty war from behind his desk, destroying entire nations, races—whatever you can think of. What’s more, the lord of hell even receives blessings from some people who march blindly toward their deaths. It seems to me that in the end, the terrifying visions will come true and we’ll burn in the flames. But before that happens, I’ll keep listening to albums like this new one from the German death metal band ARROGANZ.

I’ve had the honor of experiencing both several of their previous albums and their live shows, and each time it’s been raw, sharp, and wild old-school death metal, laced with punk, doom, black metal, and rage. The new album picks up right where the guys left off last time. I’ll admit one thing to you: it got under my skin immediately, and I spent almost all my free time with it. It sank its claws into me, and once again I saw Satan’s true face.


There’s one thing I’ve always liked about ARROGANZ. They go their own way, have their own style and sound, and are full of ideas. This is a band that emerged from the deepest underground. Their new songs are like sharp nails that will be hammered into your head in a cold, stinking dungeon. Satan stands in the shadows and smiles. No wonder the torture of your body and mind has reached its peak. I like the sound, the cover art, but most of all the strange, captivating, and rawly alluring atmosphere of this year’s entire recording. Everything here is stripped down to the bone, to the very essence of death metal. No compromises, no frills. The songs surge forward like dirty water in a sewer, flowing out of your city as well. Brutality meets endless cold and roughly chopped darkness here. The result is an album that, as you listen to it, will gradually seep into your guts, clench them in a tight grip, and infect you with an ancient, painful disease. Old wounds will resurface, begin to ooze, burn, and blaze, just like the riffs and melodies on this record. What I probably like most about these German dark masters is that they are genuine, pure, sincere, believable, and completely authentic. What’s more, I enjoy listening to the new album "Death Doom Punks" and love coming back to it often. Especially in those moments when I encounter Satan disguised as a successful, powerful man, when I hear a venomous laugh from the shadows. This recording is a must-have for all true fans, the damned, and even demons. It contains everything you need for bloody rituals of the afterlife. Satan has always known how to adapt. Today, he has taken the form of a suave man in an expensive suit. There is nothing better for him than to unleash yet another bloodthirsty war from his desk, to destroy entire nations, races whatever you can think of. Moreover, the lord of hell even receives blessings from some people who march blindly to their deaths. We are doomed to extinction! Raw, dark, and cold black death metal stripped to the bone, leaving only scorched earth in its wake!

úterý 26. května 2026

Recenze/review - DESOLUS - Dwellers of the Twilight Void (2026)


DESOLUS - Dwellers of the Twilight Void
CD 2026, Hells Headbangers Records

for english please scroll down

Sedím ve svém pokoji a mám půjčený VHS přehrávač od svého kamaráda. Několik kazet s horory mám již za sebou. Otevřu si další pivo, zapnu play a otřu si ruce do své džínové bundy. Je mi znovu sladkých patnáct a začínám zrovna s filmy, muzikou a holkami. Jedna má za chvilku přijít. Nakonec usnu a děsivá noční můra se vkrade i do mých snů. Jsem pronásledován šílencem v masce, umírám, znovu se rodím a takhle to pokračuje dalších 35 let. Přiznám se bez mučení, prožívám s kapelou DESOLUS svůj již druhý výlet po časové ose zpět a zase mě to neskutečně baví.

Vše je tu totiž ohlodáno na kost a přizpůsobeno tomu, aby iluze návratu 80. let minulého století opravdu fungovala. Zvuk, motiv na obalu, hororová předehra, tohle všechno mě vrací zpátky, do doby, kdy jsem byl ještě silný, vydržel jsem pít týden v kuse a mladé dívky mi padaly samy do klína. Svět se za tu dobu změnil k nepoznání, netuším, jestli k lepšímu, ale nostalgie v podání téhle smečky na mě funguje. Otevírám si další pivo a přidávám hlasitost na svém přehrávači. 


Jak už tomu bývá a vždycky bylo, nová vlna thrashových kapel, uctívajících staré bohy jako SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, HYPNOSIA nám přinesla spoustu smeček, které sice mají velkou sledovanost, rozhovory v lesklých časopisech, ale za příliš jejich hudba nestojí. S DESOLUS je to jiné. Cítím, vnímám celým svým tělem, z jejich nové nahrávky opravdovost, ryzost, upřímnost, absolutní oddanost hudbě i naprostou autenticitu. Navíc mě baví jejich nové album "Dwellers of the Twilight Void" poslouchat a rád se k němu vracím. Obzvláště ve chvílích, kdy mám plné zuby současného podivného, zkaženého a zlého světa. Zavírám se do svého pokoje, přidávám hlasitost na samou hranici snesitelnosti. Muzika vibruje celým mým tělem, dostává se do morku kostí. Ničí mě a zároveň očišťuje. Satan i Smrt, ta stará děvka, jsou velmi blízko, cítím jejich smradlavý dech a užívám si jednotlivé melodie, údery bicích, řev bestie. Vše je zde jedovaté, zahrané s noblesou a nadhledem starých mistrů. Zároveň živočišně, odhodlaně, s krvavou jiskrou v oku. Pokud jste na tom jako já a někdy se vám stýská po starých dobrých časech a nebo jen máte rádi dobře odvedené řemeslo s přidanou hodnotou navíc, potom jste zde správně. Doporučuji vám dobré pivo, hororový film s notoricky známými tématy a potom si pusťte tohle album. Pro mě se tento postup stal doslova soukromým rituálem a už teď vím, že jej budu aplikovat velmi často. Hraje se tu totiž přesně pro mě, pro starého psa, který hlídá vstup do podsvětí již několik dekád. Starosvětský black thrash metal, ohlodaný až na kost! Jedovaté ozvěny z děsivé budoucnosti! 

Asphyx says:

I’m sitting in my room with a VHS player I borrowed from a friend. I’ve already watched a few horror movies. I open another beer, press play, and wipe my hands on my denim jacket. I’m fifteen again, just getting into movies, music, and girls. One of them is supposed to arrive any minute now. Eventually, I fall asleep, and a terrifying nightmare creeps into my dreams. I’m being chased by a masked madman, I die, I’m reborn, and it goes on like this for another 35 years. I’ll admit it without hesitation: I’m experiencing my second trip back along the timeline with the band DESOLUS, and I’m having an incredible time again.

Everything here is stripped down to the bone and tailored to make the illusion of a return to the 1980s truly work. The sound, the cover art, the horror-style intro all of this takes me back to a time when I was still strong, could drink for a week straight, and young girls would fall into my lap on their own. The world has changed beyond recognition since then; I have no idea if it’s for the better, but the nostalgia this band delivers works on me. I open another beer and turn up the volume on my player. 


As is often the case and always has been a new wave of thrash bands has emerged, paying homage to the old gods like SODOM, KREATOR, PROTECTOR, DARK ANGEL, and MASSACRA. MERCILESS, MORBID SAINT, and HYPNOSIA has brought us a lot of bands that, while they have a large following and interviews in glossy magazines, aren’t really worth much musically. With DESOLUS, it’s different. I feel it, I sense it with my whole body the authenticity, purity, sincerity, absolute devotion to music, and complete authenticity in their new recording. Plus, I enjoy listening to their new album "Dwellers of the Twilight Void" and love coming back to it. Especially in moments when I’m fed up with this strange, corrupt, and evil world. I lock myself in my room, turning the volume up to the very limit of what’s bearable. The music vibrates through my entire body, penetrating to the marrow of my bones. It destroys me and purifies me at the same time. Satan and Death, that old whore, are very close; I can feel their stinking breath and I savor every melody, every drumbeat, every roar of the beast. Everything here is toxic, performed with the elegance and detachment of the old masters. At the same time, it’s raw, determined, with a bloodthirsty gleam in the eye. If you’re like me and sometimes find yourself longing for the good old days, or if you just appreciate a job well done with that extra something, then you’ve come to the right place. I recommend a good beer, a horror movie with well-known themes, and then put on this album. For me, this routine has literally become a personal ritual, and I already know I’ll be doing it very often. Because this music is played exactly for me, an old dog who’s been guarding the entrance to the underworld for several decades now. Old-school black thrash metal, stripped down to the bone! Venomous echoes from a terrifying future!



Recenze/review - DESOLUS - System Shock (2024):


tracklist:
1. The Portal
2. Dweller of the Twilight Void
3. Trespass the Threshold
4. The Pact (Sealed in Blood) 
5. Threading the Atom
6. Visages of Death
7. Woman of Infernal Beauty
8. Primordial Evil
9. Show No Mercy
10. Nefarious Dominion

sobota 23. května 2026

Recenze/review - EJECUTOR - Medium... La daga de la iniciación (2026)


EJECUTOR - Medium... La daga de la iniciación
CD 2026, Apocalyptic Productions, Chaos Records

for english please scroll down

Díváš se na ostrý nůž, který ti zajíždí pomalu do břicha. Krev, která se objeví, je zkažená, hnusná a smrdí sírou. Prokletý si byl již kdysi dávno. Svůj život si strávil ve stínu. Vyhledával si staré katakomby, márnice, opuštěné patologické sály i jatka. Nejlépe ses cítil na místech, kde se stalo něco zlého a ve kterých byla otištěna bolest a utrpení. Umíral si dlouho, v nekonečných křečích. Prošel sis očistcem, abys nakonec znovu vstal z popela, silnější, než kdy dřív. Poslouchám nové album chilské legendy EJECUTOR a připadám si jako na nějaké zvrácené zádušní mši.

Tohle je death metal, black a thrash metal ohlodaný na kost, na samou svojí podstatu. Pokud sahají vaše krvavé kořeny do osmdesátých let minulého století, tak asi moc dobře víte, o čem píšu. Skladby jsou ostré jako břitva, nekompromisní, mají v sobě pověstný jihoamerický drive a sílu. Jsem zavřený ve staré kobce a čekám na další mučení. Ve jménu víry, ve jménu děsivého boha mi proříznou hrdlo a nechají vykrvácet na oltáři věčnosti. Tohle není jen obyčejná hudba, ale spíš starodávný rituál pro vyvolávání temných sil. 


Jednotlivé motivy se mi zadírají pod kůži, dostávají se mi postupně do žil i do podvědomí. EJECUTOR jsem měl tu čest vidět i naživo a dodnes si jejich koncert v mém rodném městě pamatuji (byla to opravdu ďábelská jízda přímo do pekla a odkaz na report naleznete dole pod dnešní recenzí). Pánové nesou hrdě death/thrash metalový prapor již od roku 1999 a ctí klasické, tradiční postupy. Pokud se vám líbí kapely jako SARCÓFAGO, SEXTHRASH, MUTILATOR, ATTOMICA, HOLOCAUSTO nebo moji oblíbení VULCANO, potom jste zde správně. Chilané se u těchto legend volně inspirovali a uznávají podobné morbidní hodnoty. Navíc přidávají do hudby spoustu svých nápadů a invence. Mají vlastní výraz a ksicht. Hodně se mi líbí plesnivý, dobře čitelný, surový a chladný zvuk, děsivý motiv na obalu a vlastně i texty, které jsou ve španělštině. Sice tomuto krásnému jazyku nerozumím, ale tak nějak podvědomě vím, cítím, o čem jsou. Nové album "Medium... La daga de la iniciación" je určeno pro všechny opravdové fanoušky, pro prokleté, pro démony, kteří kývají stejně jako já souhlasně hlavou a znovu a znovu zapínají play na svém přehrávači. Pokud trávíte svůj volný čas nejraději ve stínu, ve starých katakombách, na opuštěných hřbitovech, potom si tuhle nahrávku užijete. Má v sobě totiž spoustu energie, síly, nahrubo nasekané tmy a nápadů, které vás ukřižují hlavou dolů. Doporučuji vám zhasnout všechna světla a poslouchat pozorně. Dívám se na ostrý nůž, který mi zajíždí pomalu do břicha. Krev, která se objeví, je zkažená, hnusná a smrdí sírou. Prokletý jsem byl již kdysi dávno. Svůj život jsem strávil ve stínu. Myslím si a podepisuji vám vlastní krví, že jsem zde správně. Tohle album hoří zevnitř! Okultní, syrový, na kost ohlodaný, temný death thrash metal, u kterého potkáte své vlastní démony! Prašivé, divoké inferno!

Asphyx says:

You watch as a sharp knife slowly sinks into your stomach. The blood that flows is foul, disgusting, and reeks of sulfur. You were cursed long ago. You spent your life in the shadows. You sought out old catacombs, morgues, abandoned autopsy rooms, and slaughterhouses. You felt most at home in places where something evil had happened and where pain and suffering were imprinted. You died a long, drawn-out death, in endless convulsions. You went through purgatory, only to rise from the ashes once more, stronger than ever before. I’m listening to the new album by the Chilean legend EJECUTOR, and I feel like I’m at some kind of twisted requiem.

This is death metal, black, and thrash metal stripped down to the bone, to its very essence. If your bloody roots reach back to the 1980s, then you probably know exactly what I’m writing about. The songs are razor-sharp, uncompromising, and possess that legendary South American drive and power. I am locked in an old dungeon, waiting for more torture. In the name of faith, in the name of a terrifying god, they will slit my throat and let me bleed out on the altar of eternity. This is not just ordinary music, but rather an ancient ritual for summoning dark forces. 


The individual motifs get under my skin, gradually seeping into my veins and my subconscious. I had the honor of seeing EJECUTOR live, and I still remember their concert in my hometown to this day (it was a truly devilish ride straight to hell you’ll find a link to the review below today’s article). These guys have been proudly flying the death/thrash metal flag since 1999 and honor classic, traditional approaches. If you like bands like SARCÓFAGO, SEXTHRASH, MUTILATOR, ATTOMICA, HOLOCAUSTO, or my favorites, VULCANO, then you’ve come to the right place. The Chileans have drawn loose inspiration from these legends and embrace similar morbid values. Moreover, they inject plenty of their own ideas and creativity into the music. They have their own distinct style and identity. I really like the musty, clear, raw, and cold sound, the terrifying cover art, and actually the lyrics as well, which are in Spanish. Although I don’t understand this beautiful language, I somehow subconsciously know and feel what they’re about. The new album "Medium... La daga de la iniciación" is intended for all true fans, for the damned, for the demons who nod their heads in agreement just like I do and hit play on their players over and over again. If you prefer to spend your free time in the shadows, in ancient catacombs, or in abandoned cemeteries, then you’ll love this recording. It’s packed with energy, power, raw darkness, and ideas that will crucify you upside down. I recommend you turn off all the lights and listen carefully. I’m looking at a sharp knife slowly sinking into my stomach. The blood that appears is rotten, disgusting, and reeks of sulfur. I was cursed long ago. I have spent my life in the shadows. I believe, and I sign this with my own blood, that I am in the right place here. This album is burning from the inside! Occult, raw, stripped to the bone, dark death thrash metal where you will encounter your own demons! A mangy, wild inferno!


Report, photos, video - EJECUTOR, DEATHLY SCYTHE, RADIATION - club Farářova sluj, Mladá Boleslav - 29. 9. 2018:

tracklist:
1. Medium... La daga de la iniciación 
2. Satanás y sus legiones esperan por ti 
3. El grimorio oculto de Salomón 
4. Eclipse espiritual 
5. Abismo II 
6. Culto a Shub Niggurath 
7. El emperador habla 

úterý 19. května 2026

Interview - TOWERING - A dark and cold black death metal album where nightmares become a cruel reality!


Interview with death metal band from France - TOWERING.

Answered Thom (guitars, vocals) and Arboria (bass), thank you!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Greetings from the French catacombs! I hope everything’s going well over there. It should be you’ve just released the second fantastic full-length album of your career this year. I have to admit, it literally pinned me to the wall. It’s dark, energetic, and cuts like a sharp knife. It’s very clear that you’ve done a great job and brought a lot of talent to the table. How do you view the new album in relation to your debut? Where did you want to take things, and in what ways do you think the recordings differ?

Thom: We see “The Oblation of Man” as a continuation, but also a clear evolution of what we started with our first album. “Obscuring Manifestation” was more direct, more brutal in a frontal way. This new record goes deeper into atmosphere, structure, and intensity in a different sense something more ritualistic and immersive. We didn’t want to repeat ourselves. The goal was to push our identity further, refine our writing, and explore darker and more complex territories. It’s less immediate, but more layered and demanding.


“The Oblation of Man” contains all the attributes of good death and black metal. For me personally, it’s an album I love coming back to. How did it come about? How does TOWERING compose new material? I’m interested in the actual process of creating a new song.

Thom: The process was long and very detail-oriented. We didn’t rush anything. Every riff, every structure, every atmosphere was reworked multiple times. We’re quite demanding with ourselves, so we kept refining until everything felt right.

Arboria: When I joined during the composition phase, I brought new ideas that led us to revisit the material again. That added another layer of depth. We worked collectively, focusing on coherence and intensity, making sure each song had its own identity while fitting the whole.

I’ve been listening to death/black metal since its beginnings, and you know what still fascinates me about it? The sound yes, that raw, gritty sound. You sound like a “mix” of albums by ULCERATE, SVART CROWN, and WATAIN. How did you manage to achieve such an amazing sound on the new album? Who handled the mixing and mastering? Did you have a lot of input into the final sound?

Arboria: The mixing and mastering were handled by Eloi Nicod. We had already been working together on another project (DAWOHL). I already knew his work and his approach, so it felt natural to involve him.

Thom: We wanted a sound that was cold, organic, and atmospheric, but still precise. Eloi immediately understood what we were aiming for. His first mix was already very convincing. Then we spent a lot of time refining everything together. We were highly involved in the process, down to the smallest details.


What are the themes of your lyrics? Where do you get your inspiration? Are there any movies you can watch over and over again? How did the lyrics come about, and who wrote them? Do you read books? Which one influenced you the most?

Arboria: The album revolves around devotion, ritual, transcendence, and the idea of offering oneself rejecting and deconstructing human nature to reach another state. It’s a shift from the more destructive and fatalistic vision of the first album.

Thom: Inspiration comes from philosophical, spiritual, and sometimes abstract sources. It’s more about atmospheres and concepts than direct storytelling. We’re influenced by ideas related to mysticism, existentialism, and inner transformation rather than specific movies or books.

How did you actually end up playing death black metal? You can tell from your music that you’re also fans of true death metal! When did you start playing, and what bands have you been in? What was your first concert like? Who was your role model, and who did you admire in your early days?

Thom: Death and black metal have always been central to us. Like many, we started with extreme music early on and naturally evolved within these styles. We’ve all been involved in different projects before, but TOWERING is where everything converges.

Arboria: The influence of both old-school and more modern bands shaped our approach. It’s not about copying, but about channeling that intensity and pushing it further.

The topic of concerts is also related to the previous question. How are things going for TOWERING in that regard? Do you enjoy playing, and do you play often? Do you prefer festivals or smaller clubs? And are you willing to travel far, for example? Are you interested in a longer tour?

Thom: Playing live is essential for us. It’s where the music takes its full dimension. We enjoy both small venues and festivals they offer very different but equally powerful experiences.

We’re currently working on playing as many shows as possible to support the album, and we’re definitely open to touring more extensively, including longer runs.


You’re from Paris and play extreme black death metal. Our readers would definitely be interested in how the metal scene works where you are. To tell you the truth, lately I’ve been hearing nothing but great bands from your area. Does that mean the scene is really strong there right now? What about concerts how many people show up?

Thom: The scene is very active and inspiring. Even if we’re not all based in Paris anymore, we still have strong ties there. There are many great bands emerging across France.

Attendance varies depending on the event, but there is a real and dedicated audience for extreme music.

Your music shows that you’re influenced by both the American and Australian death/black metal scenes, as well as older European bands. What about you as fans? Do you prefer the original death/black metal of the ’90s, or do you also draw inspiration from new albums? If so, I’d be curious to know which bands have had the biggest influence on TOWERING.

Arboria: Definitely both ! Of course, the ‘90s scene is fundamental in Europe. There are some shinning jewels in American and Australian scene. This said, we are not particularly stuck to a specific one.

The scene which has been growing in interest for me these recent years is the Icelandic one, with bands such ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: It’s this balance between roots and evolution that defines our sound. We don’t limit ourselves to one era.


When I started my website ten years ago, my vision was to try to support bands that I felt weren’t getting enough attention. To let the world know about them. I think I’m doing a pretty good job of it, at least judging by the feedback. How do you approach promotion? Do you leave it to the label, or do you send CDs out for reviews yourselves? For example, I buy albums that I really enjoy. How about you? Are you also fans who like to support your peers? Do you go to concerts? Do you party?

Arboria: As for the promotion, Thom and the label are definitely doing the bigger part. I used to be a compulsive CDs buyer before. Now, I am more selective, as I can't push the walls.
I'm not doing a lot of gigs now, but when one interests me, I don't mind crossing a few countries if needed to attend the show or the fest.

We are big fans of Brutal Assault with Thom. Czech Republic has some incredible bands which should deserve more recognition such as : GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (in some other style), and last but not least LYKATHEA AFLAME.

On the one hand, every band today has plenty of ways to get their name out there, but on the other hand, there are so many bands that fans get lost in the crowd. A lot of people just download MP3s from the internet and, instead of going to a concert, prefer to spew venom on Facebook. How does modern technology affect you as TOWERING? What do you think about downloading music, Google metalists, streaming music, etc.?

Thom: It’s a double-edged sword. It gives visibility, but also creates oversaturation. Streaming helps reaching people, but it can’t replace the experience of physical formats or live shows.

It’s a toouseful, but it shouldn’t define everything.

 

What does death/black metal mean to you? Is it a lifestyle, a hobby, a way to relax? How would you define it? Feel free to get into some philosophical musings.

Arboria: It’s more than music. It’s a way to channel something deeper—intensity, introspection, transcendence.

Thom: There’s almost a ritualistic dimension to it. It’s an exploration of extremes, both musically and conceptually. It captures and reveals the darkness in us, the visceral expression of our deepest feelings. Even though I enjoy many other genres of Metal and music in general, I find that only darker Death and Black Metal can provide such emotions.

The inevitable question to wrap things up. What does TOWERING have planned for the coming months? What can we, the fans, look forward to? If you have a message for fans, labels, or promoters, this is the place for it…

Thom: We’re focusing on promoting “The Oblation of Man” through live performances in 2026 and beyond. More announcements will come soon.

Thank you again for your support and this interview. To everyone reading—stay devoted, and we hope to see you on the road!

Thank you very much for the interview. I’m heading to work in a minute. I’ll walk past the cemetery. It’s clear what’s going to be playing on my player - “The Oblation of Man.” And really loud. I wish the album the best sales possible and hope it reaches as many listeners as possible. All the best to you in your personal lives too! Death/black metal forever!

Many thanks to you and to the readers, you are the reason we keep playing fast and loud! The scene cannot die thanks to devout fans and supporters. See you very soon!


Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

Rozhovor - TOWERING - Temné a chladné black death metalové album, u kterého se noční můry stávají krutou skutečností!


Rozhovor s death metalovou skupinou z Francie - TOWERING.

Odpovídalí Thom (kytara, zpěv) a Arboria (basa), děkujeme!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):

Ave TOWERING! Zdravím do francouzských katakomb! Doufám, že je u vás vše v pořádku. Mělo by, máte na kontě letos druhé dlouhohrající skvělé album své kariéry. Musím se přiznat, že mě doslova přikovalo na zeď. Je temné, energické, řeže ostrou hranou nože. Je hodně slyšet, že jste odvedli skvělou práci a taky velká porce talentu. Jak vnímáš novou desku v souvislosti s vaší prvotinou? Kam jak jste se chtěli posunout a v čem jsou podle tebe nahrávky odlišné?

Thom: „The Oblation of Man“ vnímáme jako pokračování, ale také jako jasný vývoj toho, co jsme začali s naším prvním albem. „Obscuring Manifestation“ bylo přímočařejší, brutálnější svým frontálním způsobem. Tato nová deska jde hlouběji do atmosféry, struktury a intenzity v jiném smyslu, v něčem rituálnějším a pohlcujícím. Nechtěli jsme se opakovat. Cílem bylo posunout naši identitu dále, zdokonalit naše psaní a prozkoumat temnější a složitější oblasti. Je to méně bezprostřední, ale více vrstevnaté a náročné.


„The Oblation of Man“ v sobě obsahuje všechny atributy dobrého death a black metalu. Pro mě osobně se jedná o desku, ke které se hrozně rád vracím. Jakým způsobem vznikala? Jak skládají nový materiál TOWERING? Zajímá mě samotný proces vzniku nové skladby.

Thom: Proces byl dlouhý a velmi detailní. Nic jsme nespěchali. Každý riff, každá struktura, každá atmosféra byla několikrát přepracována. Jsme na sebe docela nároční, takže jsme to neustále zdokonalovali, dokud se všechno necítilo správně.

Arboria: Když jsem se k nim připojil během fáze komponování, přinesl jsem nové nápady, které nás vedly k opětovnému prozkoumání materiálu. To dodalo další vrstvu hloubky. Pracovali jsme společně, zaměřili jsme se na soudržnost a intenzitu a ujistili se, že každá píseň má svou vlastní identitu a zároveň zapadá do celku.

Poslouchám death/black metal od jeho počátků a víš, co mě na něm pořád neskutečně fascinuje? Zvuk, ano, ten prašivý, plesnivý zvuk. Vy zníte jako takový „mix“ alb od ULCERATE, SVART CROWN, WATAIN. Jak se vám povedlo na novince docílit takového parádního zvuku? Kdo je podepsán pod mixem a masteringem? Mluvili jste hodně do výsledného zvuku?

Arboria: Mix a mastering měl na starosti Eloi Nicod. Už jsme spolu pracovali na jiném projektu (DAWOHL). Jeho práci a přístup jsem už znal, takže mi přišlo přirozené ho zapojit.

Thom: Chtěli jsme zvuk, který by byl chladný, organický a atmosférický, ale zároveň přesný. Eloi okamžitě pochopil, o co nám jde. Jeho první mix byl už velmi přesvědčivý. Pak jsme strávili spoustu času společným vylepšováním všeho. Byli jsme do procesu velmi zapojení, až do nejmenších detailů.


Jaká jsou témata vašich textů? Kde berete inspiraci? Máš nějaké filmy, na které se můžeš dívat stále dokola? Jak texty vznikaly a kdo je jejich autorem? Čteš i knihy? Která tě nejvíc ovlivnila?

Arboria: Album se točí kolem oddanosti, rituálů, transcendence a myšlenky obětování sebe sama, odmítnutí a dekonstrukce lidské přirozenosti, aby se dosáhlo jiného stavu. Je to posun od destruktivnější a fatalistické vize prvního alba.

Thom: Inspirace pochází z filozofických, duchovních a někdy i abstraktních zdrojů. Jde spíše o atmosféru a koncepty než o přímé vyprávění příběhů. Jsme ovlivněni myšlenkami spojenými s mysticismem, existencialismem a vnitřní transformací spíše než konkrétními filmy nebo knihami.

Jak jste se vlastně dostal k hraní death black metalu? Z vaší hudby je zřejmé, že jste také fanouškem pravého death metalu! Kdy jste začal hrát a v jakých kapelách jste hrál? Jaký byl váš první koncert? Kdo byl vaším vzorem a koho jste obdivoval v začátcích?

Thom: Death a black metal pro nás vždycky byly ústředním bodem. Stejně jako mnoho jiných jsme s extrémní hudbou začínali brzy a přirozeně jsme se v rámci těchto stylů vyvíjeli. Všichni jsme se již dříve podíleli na různých projektech, ale TOWERING je místo, kde se všechno sbíhá.

Arboria: Náš přístup formoval vliv jak oldschoolových, tak i modernějších kapel. Nejde o kopírování, ale o to, abychom tuto intenzitu nasměrovali a posouvali ji dál.


S předchozí otázkou se pojí i téma koncertů. Jak jsou na tom s nimi TOWERING? Hrajete rádi a často? Máte raději festivaly nebo menší kluby? A jste ochotni třeba i cestovat daleko? Neláká vás nějaké delší turné?

Thom: Hraní živě je pro nás zásadní. Právě tam hudba nabývá svého plného rozměru. Baví nás jak malá místa, tak festivaly, které nabízejí velmi odlišné, ale stejně silné zážitky.

Momentálně pracujeme na tom, abychom odehráli co nejvíce koncertů na podporu alba, a rozhodně jsme otevřeni i rozsáhlejšímu turné, včetně delších vystoupení.

Pocházíte z Paříže a hrajete extrémní black death metal. Naše čtenáře by určitě zajímalo, jak funguje u vás metalová scéna? Abych pravdu řekl, tak poslední dobou od vás slyším jen samé skvělé smečky. Znamená to, že je u vás v současnosti scéna hodně silná? Co třeba koncerty, kolik chodí lidí?

Thom: Scéna je velmi aktivní a inspirativní. I když už všichni nesídlíme v Paříži, stále tam máme silné vazby. Po celé Francii vzniká mnoho skvělých kapel.

Účast se liší v závislosti na akci, ale existuje skutečné a oddané publikum pro extrémní hudbu.


Z vaší hudby je cítit, že jste ovlivněni jak americkou, australskou death black metalovou školou, tak i starými evropskými kapelami. Jak jste na tom jako fanoušci? Máte radši původní death/black metal devadesátých let nebo čerpáte inspiraci i z nových desek? Pokud ano, zajímalo by mě, které smečky měly/mají na TOWERING největší vliv.

Arboria: Rozhodně obojí! Scéna 90. let je v Evropě samozřejmě zásadní. V americké a australské scéně se nacházejí některé třpytivé klenoty. Nicméně nejsme nijak zvlášť vázáni na jednu konkrétní scénu.

Scéna, která mě v posledních letech stále více zajímá, je islandská s kapelami jako ZHRINE, SINMARA, MISÞYRMING.

Thom: Právě tato rovnováha mezi kořeny a evolucí definuje náš zvuk. Neomezujeme se na jednu éru.

Když jsem před deseti lety zakládal svoje stránky, měl jsem vizi, že se budu snažit podporovat kapely, které podle mě nejsou tolik na očích. Dát o nich vědět světu. Myslím, že se mi to celkem daří, alespoň podle ohlasů. Jak přistupujete k propagaci vy? Necháváte to na labelu nebo sami posíláte CD různě na recenze? Já si třeba alba, která mě opravdu baví, kupuji. Jak jste na tom vy? Jste také fanoušci, co rádi a často podporují své kolegy? Chodíte na koncerty? Paříte?

Arboria: Co se týče propagace, Thom a label rozhodně dělají větší část. Dříve jsem byl nutkavým kupcem CD. Teď jsem selektivnější, protože nemůžu posouvat hranice.

Momentálně nechodím na moc koncertů, ale když mě nějaký zaujme, nevadí mi přejet pár zemí, pokud je to potřeba, abych se mohl zúčastnit koncertu nebo festivalu.

S Thomem jsme velkými fanoušky Brutal Assault. V České republice je několik neuvěřitelných kapel, které by si zasloužily větší uznání, jako například: GODLESS TRUTH, !T.O.O.H.!, CULT OF FIRE, OBSCURE SPHYNX (v nějakém jiném stylu) a v neposlední řadě LYKATHEA AFLAME.

 

Na jednou stranu má dnes každá kapela spoustu možností, jak o sobě dát vědět, ale zase na druhou stranu, skupin je obrovské množství a fanoušci se v nich ztrácejí. Hodně lidí jen stahuje mp3 z internetu a místo koncertu raději plive jedovaté sliny na facebooku. Jak vás, jako TOWERING ovlivňují moderní technologie? Co si myslíš o stahování muziky, google metalistech, streamování muziky apod.?

Thom: Je to dvousečná zbraň. Dává to viditelnost, ale také to vytváří přesycení. Streamování pomáhá oslovit lidi, ale nemůže nahradit zážitek z fyzických formátů nebo živých vystoupení.

Je to příliš užitečné, ale nemělo by to definovat všechno.

Co pro tebe znamená death/black metal? Je to životní styl, koníček, relax? Jak bys jej definoval? Můžeš se klidně pustit i do filozofických úvah.

Arboria: Je to víc než jen hudba. Je to způsob, jak zprostředkovat něco hlubšího – intenzitu, introspekci, transcendenci.

Thom: Má to téměř rituální rozměr. Je to zkoumání extrémů, a to jak hudebně, tak koncepčně. Zachycuje a odhaluje temnotu v nás, niterný projev našich nejhlubších pocitů. I když si užívám mnoho jiných žánrů metalu a hudby obecně, zjišťuji, že takové emoce může poskytnout pouze temnější death metal a black metal.

Nezbytná otázka na konec. Co chystají TOWERING v nejbližších měsících? Na co se můžeme my, fanoušci těšit? Pokud máš nějaký vzkaz pro fanoušky, labely, promotéry, tak zde je prostor…

Thom: Zaměřujeme se na propagaci „The Oblation of Man“ prostřednictvím živých vystoupení v roce 2026 a dále. Další oznámení budou brzy.

Ještě jednou děkujeme za vaši podporu a tento rozhovor. Všem čtenářům – zůstaňte oddaní a doufáme, že se s vámi uvidíme na turné!

Děkuji moc za rozhovor. Za chvilku vyrážím do práce. Půjdu kolem hřbitova. Je jasné, co mi bude hrát v přehrávači - „The Oblation of Man“. A to pořádně nahlas. Přeji albu co nejlepší prodeje a doufám, že se dostane k co největšímu počtu posluchačů. Ať se vám daří i v soukromí! Death/black metal forever!

Moc děkujeme vám a čtenářům, jste důvodem, proč hrajeme rychle a nahlas! Díky oddaným fanouškům a podporovatelům scéna nemůže zemřít. Brzy na viděnou!

Recenze/review - TOWERING - The Oblation of Man (2026):




---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine