DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemavantgarde. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemavantgarde. Zobrazit všechny příspěvky

úterý 8. října 2024

Recenze/review - DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair (2024)


DEVENIAL VERDICT - Blessing of Despair
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Pokaždé, když potkám nějakou dobrou kapelu, tak si poslech vyloženě užívám. Chci být sám, jenom já a hudba, jenom já a nicota. S finskými DEVENIAL VERDICT jste se mohli již dvakrát na mých stránkách setkat. Jednou, když vydali v roce 2022 minulé album a potom, když jsem sepsal report z pražského koncertu.

Mám rád, když umí kapela vytvořit podmanivou a zajímavou atmosféru, když si umí hrát s náladami. Musí do mě zaseknout svůj dráp. Když si to vezmu kolem a kolem, tak psát o novém albu těchto finských maniaků není vůbec lehké. Jejich novinka "Blessing of Despair" je totiž svým způsobem neuchopitelná, majestátní a mocná. Nejdete na ní jak klasické death metalové základy, tak i spoustu disonantních a progresivních prvků. Pro poslech je samozřejmě vyžadována fantazie a touha objevovat nová zákoutí. 


Někdy se budete vznášet, jindy zase padat do hlubin. Kolem vás se budou proplétat jedovatí hadi, kteří vás svým jedem přenesou do jiných dimenzí. Na muzice je krásné to, že nezná hranice. Pokud jste fanoušci třeba takových UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC a dalších tmářů, tak budete nadšeni. Možná (mě se to kupříkladu stalo) na vás bude novinka působit zpočátku podivně, komplikovaně, ale věřte tomu, že její síla vynikne až při opakovaných setkáních. Navíc, album je velmi dobře zvukově ošetřeno a o obalu také netřeba diskutovat. Mariusz Lewandowski odvedl skvělou práci. A nejen on, jsou to hlavně muzikanti, kteří nejen, že umí skvěle hrát, ale mají i dobré nápady, spoustu invence a schopnost mě překvapit. Ona si vlastně deska zpočátku jen tak plyne kolem, jako zimní řeka, jako stoka pod vaším městem. Postupně mě vtáhla dovnitř. Budete se topit vlastními temnými myšlenkami, vznášet se na krvavých vlnách, padat do hlubin. Psal jsem to již v úvodu dnešního článku. Někdy bývám rád sám. Jen si tak čtu a nebo se toulám lesem. V těchto chvílích jsem si "Blessing of Despair" užíval nejvíce. Ono vlastně není co dodat dalšího, protože v případě DEVENIAL VERDICT je opravdu lepší poslouchat, než psát slova, které stejně nedokáží obsáhnout celou nahrávku. Je zde vášeň, ostrost, spousta zádumčivých a pochmurných melancholických melodií. Už dlouhé roky trávím svůj volný čas mezi stíny. Neznám nic lepšího, než vypnout syrový reálný svět a vydat se za oponu. Procházím se mlhou, navštěvuji stará pohřebiště, nasávám pach rozkladu a zapomnění. Disonantní, avantgardní, atmosférický death metal, který vás zahalí do temné mlhy věčnosti! 


Asphyx says:

For many years I have spent my free time among the shadows. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Every time I meet a good band, I just enjoy listening to them. I want to be alone, just me and the music, just me and nothingness. You could have already met Finnish DEVENIAL VERDICT twice on my website. Once when they released their last album in 2022 and then when I wrote a report from their Prague concert.

I like it when a band can create a captivating and interesting atmosphere, when they can play with moods. They have to get their claws into me. All in all, it's not easy to write about the new album of these Finnish maniacs. After all, their new release "Blessing of Despair" is elusive, majestic and powerful in its own way. You will find on it both classic death metal basics and a lot of dissonant and progressive elements. Of course, imagination and a desire to explore new corners is required for listening. 


Sometimes you will float, sometimes you will fall into the depths. Poisonous snakes will weave around you, transporting you to other dimensions with their venom. The beauty of music is that it knows no boundaries. If you're a fan of UCERATE, MINTHRAS, MORBID ANGEL, BLUT AUS NOD, DSYGNOSTIC and other obscurantists, you'll be thrilled. Maybe (it happened to me, for example) the novelty will seem strange and complicated at first, but believe me, its power will become apparent only with repeated encounters. Moreover, the album is very well sound treated and the cover artwork is also not to be discussed. Mariusz Lewandowski has done a great job. And not only him, it's mainly the musicians who not only know how to play well, but also have good ideas, a lot of inventiveness and the ability to surprise me. Actually, the record just flows by at first, like a winter river, like a sewer under your town. Gradually, she drew me in. You'll be drowning in your own dark thoughts, floating on bloody waves, falling into the depths. I wrote that in the beginning of today's article. Sometimes I like to be alone. Just reading or wandering in the woods. It's when I enjoyed "Blessing of Despair" the most. Actually, there is nothing else to add, because in the case of DEVENIAL VERDICT it is really better to listen than to write words, which can't cover the whole record anyway. There is passion, sharpness, a lot of brooding and gloomy melancholic melodies. I've been spending my free time among the shadows for years. I know nothing better than to turn off the raw real world and go behind the curtain. I walk through the fog, visit old burial grounds, take in the smell of decay and oblivion. Dissonant, avant-garde, atmospheric death metal that envelops you in the dark fog of eternity!


about  DEVENIAL VERDICT on DEADLY STORM ZINE:




Track listing -
1. I Have Become the Sun
2. Garden of Eyes
3. Moon-Starved
4. Blessing of Despair
5. Shunned Wander
6. The Quietus
7. Solus
8. Counting Silence
9. Cold Lantern
10. A Curse Made Flesh

Line up -
Okko Tolvanen - Drums
Sebastian Frigren - Guitars
Antti Poutanen - Bass
Riku Saressalo - Vocals

Artwork by Mariusz Lewandowski

sobota 21. září 2024

Recenze/review - PYRRHON - Exhaust (2024)


PYRRHON - Exhaust
CD 2024, Willowtip Records

for english please scroll down

Představte si skalpel, který se k vám postupně přibližuje. Jde o první říznutí, potom už následuje jenom bolest. Ostré hroty, které vám někdo zatlouká do hlavy. Rezavé hřeby, které se dostanou až do mozku. Zasažené máte všechno. Vnitřnosti i podvědomí. Přesně tímhle způsobem poslouchám novou desku technických death metalistů PYRRHON. Ti opět přicházejí s materiálem, který je zpočátku špatně stravitelný. Nejdříve ji budete vnímat jako chaos, jako totální zmar a beznaděj.

Teprve po delší době se vše usadí a na povrch vylezou jednotlivé nuance. Vlastně se jedná o album, které lze velmi špatně popsat. Těch experimentů je velké množství a je těžké je uchopit. Vyžadována je velká fantazie a touha objevovat nová zákoutí. Nechte si chutnat!


Ano, tvorbu téhle kapely lze připodobnit ke jménům jako ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Samozřejmě, Američané přidávají velkou spoustu svých nápadů, invence. Na pevných death metalových základech jsou vystavěny složité a mocné kompozice. Vše působí velmi temně, přesto pestře a zajímavě. "Exhaust" je také albem, které je velmi dobře zvukově ošetřeno a na své si přijdou nejen všichni fanoušci tohoto stylu. Obal s mrtvým ptákem (pravděpodobně se jedná o městského holuba) je nechutný, lehce šokující, ale je také mementem, které vás má upozornit, že s dnešním světem není spousta věcí v pořádku. Pojďme ale znovu k hudbě. Ta je jako řeka, ve které se převalují různé proudy, odbočky, jednou je divoká a zabijácká, jindy zase ledová. Budete stát na břehu, pozorně poslouchat a vnímat hudbu celým svým tělem. Alespoň tak vnímám novou desku já. Dovedu pochopit, když se vám nebude líbit, rozhodně není určena pro každého. I já na ní musím mít náladu a čistou hlavu. Američané se snaží posouvat hranice a myslím si, že se jim to opět daří na výbornou. Schválně, několikrát si "Exhaust" poslechněte a uslyšíte sami. Představte si skalpel, který se k vám postupně přibližuje. Jde první říznutí, potom už následuje jenom bolest. Ostré hroty, které vám někdo zatlouká do hlavy. Rezavé hřeby, které se dostanou až do mozku. Technický, progresivní a experimentální death metal, který se vám zadře do podvědomí!


Asphyx says:

Imagine a scalpel gradually approaching you. It's the first cut, then it's all pain. Sharp spikes being driven into your head. Rusty spikes that go all the way into your brain. Everything's affected. Your insides and your subconscious. That's exactly how I listen to the new album from technical death metallers PYRRHON. Once again they come with material that is hard to digest at first. At first, you will perceive it as chaos, as total death and hopelessness.

Only after a long time everything settles down and individual nuances come to the surface. Actually, this is an album that is very hard to describe. There are a lot of experiments and it's hard to grasp them. It requires a great imagination and a desire to explore new corners. Enjoy!


Yes, the work of this band can be compared to names like ULCERATE, AD NAUSEAM, ARTIFICIAL BRAIN, ALTARS OF PLAGUES, GORGUTS, GIGAN. Of course, the Americans add a lot of their own ideas, inventiveness. Complex and powerful compositions are built on solid death metal foundations. Everything looks very dark, yet colorful and interesting. "Exhaust" is also an album that is very well treated sonically, and not only all fans of this style will enjoy it. The cover artwork with the dead bird (presumably an urban pigeon) is disgusting, slightly shocking, but it is also a memento to remind you that there are many things wrong with the world today. But let's go back to the music. It's like a river, with different currents and branches, sometimes wild and killer, sometimes icy. You will stand on the bank, listen attentively and feel the music with your whole body. At least that's how I feel about the new album. I can understand if you don't like it, it's definitely not for everyone. I have to be in the mood for it too and keep my head clear. The Americans are trying to push the boundaries and I think they're doing it well again. Listen to "Exhaust" a few times and hear for yourself. Imagine a scalpel gradually approaching you. There's the first cut, then it's all pain. Sharp spikes being driven into your head. Rusty spikes that go all the way into your brain. Technical, progressive and experimental death metal that digs into your subconscious!


about PYRRHON on DEADLY STORM ZINE:



Minirecenze/minireview - PYRRHON - Growth Without End (2015)


Tracklist:
01. Not Going To Mars 
02. First As Tragedy, Then As Farce 
03. The Greatest City On Earth 
04. Strange Pains 
05. Out Of Gas 
06. Luck Of The Draw 
07. Concrete Charlie 
08. Stress Fractures 
09. Last Gasp 10. Hell Medicine



pondělí 26. srpna 2024

Recenze/review - EVILYN - Mondestrunken (2024)


EVILYN - Mondestrunken
CD 2024, Transcending Obscurity Records

for english please scroll down

U některých hostin jsem zpočátku ostýchavý. Nevím, co mám ochutnat nejdříve. Některé pochoutky, které všem chutnají, tak mi příliš nevoní. Mám raději jednoduchá jídla, jasná a zřetelná. S hudbou to mívám velmi podobně. Jenže občas dostanu chuť na něco nového, neotřelého, zajímavého. Většinou si sednu, prohledám databázi novinek, které přišly na recenzi a vyberu si něco, co mě zaujme. S EVILYN to bylo zpočátku těžké. Nemohl jsem se do skladeb dostat, nebavily mě a několikrát jsem jejich debutové album odložil.

Raději jsem si chvíli četl, díval se na filmy. Přesto ve mě cosi hlodalo a musel jsem se k nahrávce vrátit. Jako bych chytil nějaký vir. Vůbec jsem zpočátku nevěděl, že v kapele působí zkušení muzikanti jako Alex Weber (Malignancy, Exist, Obscura - live, Anthony Lipari (Thoren) a Robin Stone (Norse). Vlastně ani nevím, kdy poprvé došlo ke vzájemnému přenosu a začala se mi deska líbit. Možná to bylo jedné deštivé noci, když byly mraky nízko a vypadalo to, že každou chvíli spadnou na zem. 


Nové album je volně inspirované tím, co hrají kapely typu MORBID ANGEL, DISCHORDIA, MAERE, COMA CLUSTER VOID, GORGUTS, SAEVUS FINIS. Rozhodně se jedná o nahrávku, která osloví spíše hudební gurmány, všechny ty maniaky, kteří ještě stále rádi objevují, mají bohatou fantazii a dokážou překousnout počáteční složitost skladeb. Po formální stránce se vše povedlo na výbornou. Zvuk (Mixed and mastered by Jeanne Comateuse) i obal (Artwork by Jeanne Comateuse (Coma Cluster Void)) jsou na velmi vysoké úrovni a vy se tak můžete plně soustředit na jednotlivé skladby. V některých momentech mi přijde album možná až příliš rozvláčné, ale moji připomínku berte s nadhledem. Desku je nutné poslouchat v kuse, v klidu a s plným soustředěním. Teprve potom vyniknou jednotlivé pasáže i odstíny. Zkrátka a dobře, hraje se tu technicky, disonantně, divoce, těžce a překvapivě. Každý song je samostatným opusem, temnou a chladnou symfonií. Nahrávka ale drží pohromadě i jako celek, je kompaktní a návyková. Je sice pravdou, že na podobné desky musím mít chuť a náladu, ale když už nastanou, tak rád volím "Mondestrunken". Jakoby tahle hudba ani nebyla z našeho světa, ale odněkud z vesmíru, ovlivněná civilizacemi, které jsou na tom technicky i mentálně lépe, než náš druh. EVILYN se představili ve velmi dobré formě a nahráli album, které rozhodně stojí za pozornost. A teď už mě prosím nechte, musím jít zase ochutnávat. Avantgardní, technický, disonantní death metal z jiných sfér! 


Asphyx says:

I'm shy at first at some of the feasts. I don't know what to taste first. Some delicacies that everyone likes don't smell too good to me. I prefer simple dishes, clear and distinct. I'm very similar with music. But sometimes I get a craving for something new, novel, interesting. Usually I sit down, search the database of new releases that have come up for review and pick something that catches my eye. With EVILYN, it was hard at first. I couldn't get into the songs, I wasn't enjoying them, and I put their debut album on hold a few times.

I preferred to read for a while, watch movies. Still, something was gnawing at me and I had to go back to the record. It was like I'd caught a virus. I didn't know at first that the band had experienced musicians like Alex Weber (Malignancy, Exist, Obscura - live, Anthony Lipari (Thoren) and Robin Stone (Norse). Actually, I don't even know when the mutual transfer first happened and I started to like the record. Maybe it was one rainy night when the clouds were low and it looked like they were going to fall to the ground at any moment. 


The new album is loosely inspired by bands like MORBID ANGEL, DISCHORDIA, MAERE, COMA CLUSTER VOID, GORGUTS, SAEVUS FINIS. It is definitely a record that will appeal more to music gourmets, all those maniacs who still like to explore, have a rich imagination and can get over the initial complexity of the songs. Formally, everything has been done to perfection. Both the sound (Mixed and mastered by Jeanne Comateuse) and the artwork (Artwork by Jeanne Comateuse (Coma Cluster Void)) are of a very high standard, so you can fully concentrate on the individual tracks. In some moments I find the album perhaps too wordy, but take my comment with a grain of salt. The album should be listened to in one piece, quietly and with full concentration. Only then will the individual passages and shades stand out. In short, the playing here is technical, dissonant, fierce, heavy and surprising. Each song is an opus in its own right, a dark and cool symphony. But the record holds together as a whole as well, compact and addictive. It's true that I have to be in the mood for a record like this, but when the mood strikes, I like to choose "Mondestrunken". It's as if this music isn't even from our world, but from somewhere in the universe, influenced by civilizations that are technically and mentally better off than our species. EVILYN presented themselves in a very good form and recorded an album that is definitely worth your attention. Now please leave me alone, I have to go back to tasting. Avant-garde, technical, dissonant death metal from other realms!


Track listing -
1. Dread
2. Omission
3. Limits
4. Bloviate
5. Penance
6. Vacuous
7. Interwoven
8. Forgotten
9. Slithering
10. Eat the Elite

Line up -
Anthony Lipari (Thoren) - Guitar and Vocals
Alex Weber (Malignancy, Exist, Obscura - live) - Bass
Robin Stone (Norse) - Drums

Mixed and mastered by Jeanne Comateuse

Artwork by Jeanne Comateuse (Coma Cluster Void)

čtvrtek 13. června 2024

Recenze/review - ULCERATE - Cutting the Throat of God (2024)


ULCERATE - Cutting the Throat of God
CD 2024, Debemur Morti Productions

for english please scroll down

Některá setkání s novou hudbou jsou pro mě natolik drásající, že potom sedím, dívám se do tmy a hlavou mi létá množství temných myšlenek. Potřebuji si vše utřídit, urovnat a teprve potom jsem schopen napsat pár řádek. S ULCERATE to bývá vždycky trošku těžší. Kapela se totiž postupně vyvíjí, pokaždé zní jejich nahrávky trošku jinak. Základem je stále surový death metal, ale čím dál tím častěji se začínají objevovat i black metalové prvky. Byl jsem zrovna na horách a chtěl jsem být sám. Jenom já a nové album "Cutting the Throat of God".

Na téhle smečce je skvělé i to, že ji poznáte podle několika prvních tónů. Má svůj rukopis, vlastní krvavý otisk, který je natolik originální, že si je s nikým jiným nespletete. Bylo mi zrovna nějak těžko na duši a venku byla hustá mlha. Vydal jsem se kousek za dům, do černých močálů. Tady, uprostřed nicoty a mokvající vody, vyniklo nové album nejvíce. Zvuk (Jamie Saint Merat - recording, mixing, Magnus Lindberg - mastering), obal (také Jamie Saint Merat) sedí perfektně na svých místech. Opravdu, nejlepší byl vždy poslech venku, v šeru a krvavé mlze. Novinka je velmi naléhavá, je jako jed, který vám někdo zlý podává postupně, abyste pomalu zemřeli v šílených křečích. 

 

Někde tam daleko, ze kamennou zdí, o které nikdo neví, kdo jí postavil, je prý vchod do pekla. Troufám si tvrdit, že se tam hraje podobná hudba, jako je ta na "Cutting the Throat of God". Kapele vždycky dokázala napsat skladby, které se mi doslova zadřely pod kůži, do podvědomí. Letos je nová deska opět velmi propracovaná, pečlivě vystavěná. Pánové si hrají s melodiemi, jako šelma se svojí kořistí. Technika se zde potkává s absolutní tmou, disonancí i lehkou avantgardou. Výsledkem je materiál, který pro vás bude zpočátku možná těžko stravitelný, ale dejte nahrávce čas. Je určena pro posluchače, kteří poslouchají pozorně, rádi se nechávají unést svojí fantazií. Také cítíte vnitřní bolest, také vám je někdy špatně a vyhledáváte stín? Tak přesně pro tyto chvíle je album určeno. Jakoby bylo ve mě něco špatného, hnisavého. Bouchám se pěstí do hrudi, řežu si obličej do krve. Klečím a modlím se k nebi i peklu. Svět je najednou černý a zničený. Procházím se mezi troskami kdysi slavných chrámů a překračuji těla věřících. Máte rádi kapely jako GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN? Potom neváhejte ani chvilku. Tohle je obřad, rituál, hudba, která překračuje hranice běžného vnímání. Někdy bývám rád sám, daleko od běžného stereotypu. Zavírám se do pokoje nebo se toulám v močálech. V těchto chvílích vynikne síla téhle desky nejvíce. Pokaždé, když si ji pustím, objevím něco nového a vše si neskutečně užívám. Některá setkání s novou hudbou jsou pro mě natolik drásající, že potom sedím, dívám se do tmy a hlavou mi létá množství temných myšlenek. Technický, bolestivý, temný black death metal, který spálí vaši duši na popel! Krvavá mlha v močálech nicoty!


Asphyx says:

Some encounters with new music are so jarring for me that I sit and stare into the darkness, with many dark thoughts flying through my head. I need to sort things out, get them in order, and only then am I able to write a few lines. It's always a bit harder with ULCERATE. The band is evolving, each time their recordings sound a little different. The basis is still raw death metal, but more and more often black metal elements start to appear. I was just in the mountains and I wanted to be alone. Just me and the new album "Cutting the Throat of God".

What's also great about this pack is that you can recognize them by the first few notes. It has its own signature, its own bloody imprint that is so original you won't mistake them for anyone else. I was feeling a bit heavy in the head and it was foggy outside. I went a little way outside the house, into the black swamps. Here, in the middle of nothingness and swampy water, the new album stood out the most. The sound (Jamie Saint Merat - recording, mixing, Magnus Lindberg - mastering), the cover (also by Jamie Saint Merat) fit perfectly in place. Really, the best listening was always outside, in the gloom and bloody fog. The novelty is very urgent, it's like a poison that someone evil gives you gradually, so that you slowly die in mad convulsions. 


Somewhere far away, behind a stone wall that no one knows who built it, is said to be the entrance to hell. I dare say there's similar music to "Cutting the Throat of God". The band has always been able to write songs that literally burrow under my skin, into my subconscious. This year the new album is again very polished, carefully constructed. The gentlemen play with the melodies like a beast with its prey. Technique meets absolute darkness, dissonance and light avant-garde. The result is material that you may find hard to digest at first, but give the record time. It's for listeners who listen attentively, who like to let their imaginations run wild. Do you also feel inner pain, do you sometimes feel sick and seek the shadow? This is exactly what the album is for. It's like there's something bad, festering inside me. I'm pounding my chest with my fist, cutting my face into blood. I kneel and pray to heaven and hell. The world is suddenly black and destroyed. I walk among the ruins of once famous temples and cross the bodies of the faithful. Do you like bands like GORGUTS, DEATHSPELL OMEGA, PORTAL, IMMOLATION, MITOCHONDRION, AD NAUSEAM, ABYSSAL, CIGAN, PHOBOSCOSM, ARTIFICIAL BRAIN? Then don't hesitate a moment. This is a ceremony, a ritual, music that transcends the boundaries of ordinary perception. Sometimes I like to be alone, away from the usual stereotype. I lock myself in my room or wander in the swamps. It's in these moments that the power of this record shines through the most. Every time I listen to it, I discover something new and I enjoy everything immensely. Some encounters with new music are so jarring for me that I sit and stare into the darkness afterwards, and a lot of dark thoughts fly through my head. Technical, painful, dark black death metal that will burn your soul to ashes! A bloody mist in the swamps of nothingness!





Tracklist:
01. To Flow Through Ashen Hearts 
02. The Dawn Is Hollow 
03. Further Opening The Wounds 
04. Transfiguration In And Out Of Worlds 
05. To See Death Just Once 
06. Undying As An Apparition 
07. Cutting The Throat Of God



středa 3. dubna 2024

Report, photos, video - REPLICANT, ANACHRONISM - club Modrá Vopice, Prague - 2. 4. 2024


Author of photos - Jakub Asphyx (https://twitter.com/deadlystormzine)

kompletní fotogalerie zde / all photos here:


Zdravím přátelé a kamarádi, zdravím i všechny ostatní, kteří máte rádi extrémní muziku. Dovolte mi, abych vás pozval k jednomu z posledních reportů, které budu psát já, člověk z masa a kostí. Asi jste si všimli, že v dnešní době naši nelehkou "práci" přebírá umělá inteligence. Za chvilku nebudeme ani muset nikam chodit. Nechám si nastřelit do hlavy čip a zbytek obstarají programy. Ono taky, poslední roky jsem si všiml, že nikdo o muzice ani nechce psát. Mladí sledují už jen sociální sítě a těch pár starých bručounů je stejně dávno odsouzeno k zapomenutí. Minule, když jsem byl na jednom koncertě, hodnotil tam pan reportér (nebo to psala umělá inteligence?), špatný způsob, jakým mají v kapele sladěné oblečení. Sám sice vypadal jak z lesklého katalogu od Nuclear Blast, ale to už zkrátka patří k dnešním trendům. Spousta lidí je uzavřena jen ve svých ulitách a má jediný správný názor. Přiznávám, že mě to takhle nebaví.

Já mám rád smrad nevětraných klubů, opilé dívky s rozmazanými šminkami, muzikanty, se kterými je ještě pořád sranda a fanoušky, kteří jsou tolerantní. Sám nemám rád uječený heavy metal ani ultra true pagan black a tak na něj nechodím. Ale ani jej nikde nehaním, nepomlouvám (srandu si ale dělat můžu, že jo?). Je mi to zkrátka buřt. Mám svých starostí dost. Na REPLICANT jsem vlastně neměl ani vyrazit. Píšu přeci jen o trošku jiné hudbě (ano, tahle země není dávno pro starý). Moji čtenáři budou mnohými označeni potupným názvem boomeři. Nemají tik tok a nechovají se podle nových pravidel pro metalisty. Kurva lidi, neblbněte, já měl extrémní hudbu rád právě proto, že se v ní nikdo nepřetvařoval, na nic si nehrál, netahal do ní politiku a jiný sračky. Nechte nás žít! 


O REPLICANT píšu od jejich počátků. Mám je rád. Jsou syroví, suroví, ale zároveň techničtí přesně takovým tím temným a naléhavým smrtícím způsobem. Jsou daleko od všech těch ekvilibristů, kteří se poslední roky všude odněkud vynořili. A tak jsem jel. Prostě jsem si koupil vstupenku, jízdenku na vlak z Plzně a zpět, prodloužil si volno po Velikonocích v práci a v úterý k večeru už jsem stepoval na nádraží a čekal na rychlík. Cestou proti mě seděla slečna, co celou dobu leštila obrazovku svého Iphonu. Neustále se usmívala a posílala, jako dalších milion stejných v tento moment, svoji krásu do celého světa. Včera jsem viděl jednu ještě hezčí, dráždivější. Vytvořila ji také umělá inteligence. Když jsem na Smíchově vystupoval, přeběhl mi mráz po zádech. Copak o to, já už to nějak doklepu, ale mladým tenhle svět fakt nezávidím. Dám si pivo v plechu a tím pádem se degraduji mezi špinavou ulici. Nejdu nikam do knajpy, ani neobdivuji exotická piva ve vitrínách. V metru se nebaví ani lidé, co se  spolu znají a bydlí. Krásný nový svět, co sis oblékl, když si vyrazil na koncert? Vlastně ani nevím, jsem starý chlápek, co mu to je u prdele.



Když jezdím na koncerty sám, tak mi pokaždé pracuje fantazie na plné obrátky. Mám čas si dělat poznámky do telefonu, odpočívám se sluchátky na uších. Nedávno jsem sepsal recenzi na novou desku REPLICANT ("Infinite Mortality", kterou publikuji v brzké době, datum vydání během dubna). Dal jsem si ji do uší i na cestu. Musím z metra pěšky. A tak si vykračuji, těším se a jsem moc zvědavý, jestli někdo vůbec přijde. Podobné akce nebývají z nejnavštěvovanějších. Je to přeci jen underground, který vyžaduje fanoušky, co scénu sledují. Těch je jako šafránu. Rád bych se mýlil, inu uvidíme. Kupuji si pivo a aspoň vím, co s rukama. Představa, že tu stojím jen tak, na sucho, mě poměrně děsí. Připadal bych si jak panic v bordelu. Pořád jedu metal, vole. Až už to nepůjde, tak si koupím psa a budu zpovzdálí z lesa sledovat, jak si to kapely rozdávají s umělou inteligencí v prázdných sálech.

Čekám, popíjím, jsem zvědavý na první kapelu. Je naladěno. Na pódiu i u mě. Můžeme začít!

ANACHRONISM - byla to vlastně taková progresivní, technická, jazzová meditace. Objevování nových oblastí a sfér. Inteligentně složená hudba od skvělých muzikantů, kteří navíc u toho přemýšleli. Přiznám se, že jsem si dopředu neposlech ani notu a tak jsem byl rovnou zasažen, smeten. Bylo to neklidné, divoké, vznešené a mocné, zároveň syrové. Nevím proč, ale najednou jsem nebyl v malém klubu uprostřed Prahy, ale někde v horách, ve staré jeskyni, ve které se probudilo pradávné zlo. Švýcaři jej vzali, vypálili do mé hlavy a já pak odcházel s myšlenkami pokroucenými a bolestivými. Za mě se vystoupení opravdu povedlo. Mělo v sobě velké množství energie, tlaku a magických emocí. Padal jsem do hlubiny prokletý jejich hudbou! Opravdu, tohle byla death metalová symfonie, ostrá kakofonie z jiných světů. Dávám všechny palce nahoru! Vynikající!






It was actually a kind of progressive, technical, jazz meditation. Discovering new areas and realms. Intelligently composed music by great musicians who also thought about it. I confess that I didn't listen to a note beforehand and so I was hit straight away, swept away. It was restless, wild, sublime and powerful, yet raw at the same time. I don't know why, but suddenly I was not in a small club in the middle of Prague, but somewhere in the mountains, in an old cave where an ancient evil had awakened. The Swiss took it, burned it into my head, and then I left with my thoughts twisted and painful. For my part, the show was a real success. It had a lot of energy, pressure and magical emotion. I was falling into the depths cursed by their music! Really, this was a death metal symphony, a stark cacophony from other worlds. I give all thumbs up! Excellent!

REPLICANT - jakoby před námi kapela otevřela lebku někoho prokletého. Veřejná pitva plná temnoty, disonance, techniky, avantgardy. Nezapomínalo se ale ani na zlobu, chlad, na šílenství, které se ukrývá hluboko v každém z nás. Vlastně jsem dopředu vůbec nevěděl, jak na mě bude tahle smečka působit naživo. Přenést jejich hudbu na pódium musí být velmi těžké. Ale povedlo se to na výbornou. Stál jsem ve stínu a chvílemi mi připadalo, že ke mě ztéká dolů zkažená krev. Věděl, jsem, že to bude bolet, ale že až takhle? Byl jsem smeten, užíval jsem si jednotlivé nápady, pochmurnou a děsivou atmosféru. Měl jsem pocit, že mi kapela provedla trepanaci lebky, že mi vytrhla vnitřnosti z těla a donutila mě je sníst. Perfektně zahrané, mělo to drive a sílu, mělo to obrovský tlak. Američané otiskli do mé mysli negativitu, provedli exhumaci mých děsivých myšlenek. Odcházel jsem zničený a spokojený. Klaním se až k zemi, skvělý výkon. Progresivní, technický death metal s temným otiskem!

 






It's like the band opened the skull of someone cursed in front of us. A public autopsy full of darkness, dissonance, technique, avant-garde. But the anger, the coldness, the madness that hides deep inside each of us was not forgotten. In fact, I didn't know beforehand how this pack would affect me live. It must be very difficult to bring their music to the stage. But they did it perfectly. I was standing in the shadows and at times it felt like bad blood was pouring down to me. I knew it was going to hurt, but like this? I was swept away, enjoying the individual ideas, the gloomy and eerie atmosphere. I felt like the band had performed a trepanation of my skull, that they had ripped my insides out of my body and forced me to eat them. Perfectly played, it had drive and power, it had a huge amount of pressure. The Americans imprinted my mind with negativity, exhumed my terrifying thoughts. I walked away devastated and satisfied. I bow down to the ground, a great performance. Progressive, technical death metal with a dark imprint!

Návštěvnost nakonec nebyla tak špatná, jak jsem si myslel. Těch skoro padesát fanoušků navíc dokázalo vytvořit skvělou atmosféru. Přesně takové akce mám nejraději. Přišli jen ti, které hudba doopravdy zajímala. Organizačně bylo vše v absolutním pořádku. V pohodě byl i zvuk, snad jen u ANACHRONISM byl trošku upozaděný vokál zpěvačky. To je ale jen drobnost. 

Nemůžu se zde příliš zdržovat. Jen jsem si takříkajíc odskočil od plotny (pozvání na pivo a rum ale ještě stihnu a děkuji za něj). Chápejte. Noční vlaky jsou tu od toho, aby mě z podobných akcí vozily. Nebýt jich, tak sedím doma. Dneska jsou lidi líní, stárnou a nikam se jim nechce. Mě třeba taky už tolik ne, ale zatím se ještě dokážu donutit. Mám prostě pořád rád ten randál, ten řev, tu energii. Možná patřím k mohykánům, k mamutům, kteří už jsou dávno mimo mísu, nemoderní, out, blbě oblečený, šedivý, s nadváhou (tuhle někdo někde psal, že prý dokonce naše generace už i špatně děkuje a tleská kapelám po skladbách, mondieu!). Ale pořád jsem ještě tady. Dnes mě to fakt bavilo. Bylo to zase něco jiného. Bez dlouhé hospody předtím, bez spousty kamarádů. Ale i tak jsem si koncert moc užil. Dokonce tak, že jsem si ráno přivstal, udělal fotky, sepsal pár řádek. Já vím, už jsem dávno přežitý. Ale jiný už nebudu. Tak a teď to zkus, ty děvko jedna umělá, inteligentní. Zkus to takhle napsat. Mějte se hezky, děkuji vám za pozornost a nenechte se vším tím pozérstvím a kecama, které se bohužel dostávají i do undergroundu, odradit. Pořád to stojí za to! Buďte opravdoví, buďte reální a oblékejte se, jak chcete! Ať vaše kroky provází síla. Děkuji za pozornost. 

Dnešní report je věnován všem, kteří kdysi psali a dnes už na to nemají nervy, čas, ani náladu. Mnozí z vás pro mě byli vzorem, mnozí mi vždy dokázali zvednout náladu. Bylo to moc fajn! Některé zničil nezájem, jiné zástupy nenávistných v diskuzích. Děkuji vám, že jste byli a že jsem vás ještě stihl v dobách vaší největší slávy, vy živí lidé. Pomněte!





---------------------------------------------------------------------------------------------------

neděle 25. února 2024

Recenze/review - MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart (2024)


MADDER MORTEM - Old Eyes, New Heart
CD 2024, Dark Essence Records

for english please scroll down

Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Čtu knížky, ve kterých je pravda i bolest. Není to smutek, ani deprese. Spíše mi všechno kolem připadá rychlé, šílené a podivné. Nebo jsem jiný já? Občas je dobré se zastavit a srovnat si myšlenky v hlavě. V těchto případech je pro mě velmi důležitá hudba. Už zase se těším, až přijdu domů z lesa a začnu si číst. Hrají mi tu nové MADDER MORTEM a na mé tváři se začíná objevovat úsměv.

Napsat dobrou skladbu je umění. Norové mají obrovský talent na to vytvořit absolutně podmanivou atmosféru. Stačilo několik prvních tónů a byl jsem ihned chycen. Čekal jsem přesto několik týdnů, jestli ze mě nadšení nevyprchá. Nestalo se tak, naopak, letošní album mě stále přitahovalo a rád se k němu vracím. Má v sobě totiž něco, co nikdo jiný neumí. Zvláštní náladu, magnetismus, sílu chcete-li. Je tak příjemné být sám ve společnosti téhle nahrávky. 


Je úžasné, jak jsou i po více než 25 letech MADDER MORTEM stále svěží, neotřelí, jak je baví hrát. Všechna ta energie, nasbíraná snad v norské přírodě (nemůžu si pomoc, ale já ji tu opravdu cítím), všechna ta hravost, radost z hudby samotné. K tomu si připočtěte velký talent a charismatický hlas Agnete M. Kirkevaag. Tohle všechno je dohromady doslova návykové. Kapela staví na své historii, základem je stále tradiční doom metal, ale své myšlenky nadále rozvíjí. A to takovým způsobem, že budete chtít vylézt na nejbližší horu, dívat se do hlubiny. Je to touha létat, vznášet se, dívat se na řeku, která před vámi plyne jako věčnost. Těch emocí, různých zákoutí. Od temnoty až k radosti. Norové jsou hlavně uvěřitelní. Nemají problém s tím vložit progresivní motiv, zakouřené blues, severský vítr. A všechno dohromady to funguje. Pamatuji si, že někdy kolem roku 2000 jsem kamarádovi říkal, že tahle kapela je úkaz, k dokonalosti vybroušený drahokam. Letos svůj status opět potvrdili. Nedávno jsem v jedné hospodě potkal chlápka, který byl opilý. Měl vedle sebe urnu s popelem. Nevím proč, ale pokaždé si na něj vzpomenu, když poslouchám "Old Eyes, New Heart". Mám pocit, jakoby v pozadí stále tepalo srdce. Dívám se do tmy, naslouchám temnotě. Našlapuji opatrně, když se toulám přírodou. Vracím se zmrzlý a znovu otevírám knihu. Čtu si a hudba, hrající v pozadí, není nikdy kulisou. Naopak, vystoupí do popředí, strhne mě, rozdrásá moji duši i fantazii. Ne, přiznávám, má slova rozhodně nestačí. Nechme raději hovořit melodie. Jsou velmi silné, magické, je v nich obsažena věčnost. Někdy se dostanu do stavu, kdy chci být sám. To potom sedím v koutě a prosévám mezi prsty prach. Přemýšlím o světě, pokouším se zastavit čas. Album plné snění, naděje i smutku. Dokonalý obraz nás samých! Budete rozdrásáni! Křišťálově krásná hudba plná odkazů na naše vlastní kořeny i vznešenost! 


Asphyx says:

Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. I read books with truth and pain in them. It's not sadness or depression. Rather, everything around me seems fast, crazy and strange. Or am I different? Sometimes it's good to stop and sort out the thoughts in my head. In these cases, music is very important to me. I'm looking forward to coming home from the woods and reading again. The new MADDER MORTEM is playing and a smile is starting to appear on my face.

There is an art to writing a good song. The Norwegians have a great talent for creating an absolutely captivating atmosphere. All it took was the first few notes and I was immediately hooked. Still, I waited a few weeks to see if the enthusiasm would wear off. It didn't happen, on the contrary, this year's album still drew me in and I love coming back to it. It has something that nobody else can do. A special mood, magnetism, power if you like. It's so nice to be alone in the company of this record.


It's amazing how after more than 25 years MADDER MORTEM are still fresh, fresh and fun to play. All that energy, gathered perhaps in the Norwegian nature (I can't help but feel it here), all that playfulness, the joy of music itself. Add to that the great talent and charismatic voice of Agnete M. Kirkevaag. All of this together is literally addictive. The band builds on their history, the foundation is still traditional doom metal, but they continue to develop their ideas. And it does so in such a way that you'll want to climb the nearest mountain, to look into the depths. It's a desire to fly, to float, to look at the river that flows before you like eternity. The emotions, the different corners. From darkness to joy. The Norwegians are mostly believable. They have no problem putting in a progressive motif, smoky blues, Nordic wind. And it all works together. I remember telling a friend sometime around 2000 that this band is a phenomenon, a gem cut to perfection. This year, they've reaffirmed their status. I met a guy in a pub the other day who was drunk. He had an urn with ashes next to it. I don't know why, but I always think of him when I listen to "Old Eyes, New Heart". I feel like my heart is still beating in the background. I look into the darkness, I listen to the darkness. I tread carefully as I wander through nature. I return, frozen, and reopen the book. I read and the music playing in the background is never a backdrop. On the contrary, it rises to the fore, sweeps me away, tears at my soul and my imagination. No, I admit, my words are not enough. Let the melodies do the talking. They are very powerful, magical, they contain eternity. Sometimes I get to the point where I want to be alone. Then I sit in a corner and sift the dust between my fingers. Thinking about the world, trying to stop time. An album full of dreams, hope and sadness. A perfect picture of ourselves! You'll be torn apart! Crystal beautiful music full of references to our own roots and grandeur!



tracklist:
1. Coming from the Dark
2. On Guard
3. Master Tongue
4. The Head That Wears the Crown
5. Cold Hard Rain
6. Unity
7. Towers
8. Here and Now
9. Things I´ll Never Do
10. Long Road

Line up:
Agnete M. Kirkevaag: Vocals
BP M. Kirkevaag: Guitar, vocals
Anders Langberg: Guitar
Tormod L. Moseng: Bass
Mads Solås: Drums

pátek 24. listopadu 2023

Recenze/review - PSICOSFERA - Summa Negativa (2023)


PSICOSFERA - Summa Negativa
LP 2023, Lavadome Productions

for english please scroll down

Někdy mi hlavou létá tisíce myšlenek a nemůžu je uklidnit. Mám pocit, že mi každou chvíli pukne lebka a budu se dívat na svůj mozek, který bude stékat dolů po zdi. Sedím v temné místnosti, spoutaný a zavřený. Přemýšlím, jestli je normální svět zde, v domě šílenství nebo tam venku. Lidé již dnes dávno vnímají hudbu úplně jinak než před lety. Vše je pohodlnější a informací je tolik, že nás dokáží zcela pohltit. Pokud stále patříte mezi aktivní posluchače, kteří rádi nad novými deskami přemýšlí a nechávají je na sebe působit, měl bych pro vás jeden tip.

V daleké Argentině, v Morón, Buenos Aires, se zrodila třetí dlouhohrající deska black metalové kapely PSICOSFERA. Nese název "Summa Negativa", který přesně vystihuje to, co se na ní odehrává. Pestrá paleta černých, pochmurných nálad, avantgardy a syrových ozvěn z nekonečných zákoutí temné lidské mysli. Pokud patříte mezi výše zmiňované hudební gurmány, tak určitě ochutnejte. Hraje se zde hlavně pro vás. 


Na albu naleznete pečlivě vystavěné kompozice, které vám budou možná zpočátku trošku nepříjemné. Poslech mi dost často připomínal zkaženou krev, odtékající do trychtýře. Díváte se na vír, který se tvoří a v různých rytmech přesně vyjadřuje to, co se odehrává na této desce. V některých momentech jsou PSICOSFERA neuchopitelní, zvláštní a tím pádem i velmi zajímaví. Tohle je nahrávka pro všechny, kteří rádi objevují, nechávají se překvapovat. Přiznám se, že pro mě bylo každé setkání náročné, mozek se mi vařil ve vlastní šťávě. Nikdy jsem nedokázal novou desku poslouchat jen tak, jako kulisu. V určitých momentech lze kapelu přirovnat k tomu, co hrají třeba takoví DEATHSPELL OMEGA, MGLA, ale moje přirovnání berte jako náznak. Argentinci jsou jinak totiž velmi originálním tělesem. V některých pasážích jsou vloženy různé ruchy, děsivé zvuky, které krásně doplňují celkovou atmosféru tohoto díla. Často jsem se přistihl, že k "Summa Negativa" přistupuji spíše jako k vážné, moderně zahrané muzice. Mám totiž neodbytný pocit, že struktura kompozic je podobná. Ale třeba se mýlím, je to ode mě spíše pocitová záležitost. Mám rád kapely, které ve mě dokáží probudit emoce, pořezat mě, naštvat a také rozjitřit moji mysl. PSICOSFERA se to povedlo. Schválně jsem si poslechl i předešlé nahrávky a i když jsou instrumentální, zaujaly mě také. Jsem rád ve svém světě za zdí, jsem rád v temné místnosti. Když totiž poslouchám podobná alba, mám pocit, že do mě proudí energie. Avantgardní, disonantní black metal plný chladu a temnoty! Duše rozdrásaná do krve!


Asphyx says:

Sometimes a thousand thoughts fly through my head and I can't calm them down. I feel like my skull is going to crack at any moment and I'll be looking at my brain running down the wall. I sit in a dark room, chained and locked up. I wonder if the normal world is here in the madhouse or out there. People have a very different perception of music today than they did years ago. Everything is more convenient and there is so much information that it can completely engulf us. If you are still one of those active listeners who like to think about new records and let them affect you, I have a tip for you.

In far away Argentina, in Morón, Buenos Aires, the third full-length album of the black metal band PSICOSFERA was born. It's called "Summa Negativa", which accurately describes what's happening on it. A varied palette of black, gloomy moods, avant-garde and raw echoes from the endless corners of the dark human mind. If you're one of the aforementioned musical gourmands, be sure to give it a taste. The music is played here especially for you.


On the album you will find carefully constructed compositions that may be a bit uncomfortable at first. Listening to it often reminded me of spoiled blood draining into a funnel. You're looking at a vortex forming, and the different rhythms accurately convey what's happening on this record. In some moments PSICOSFERA are elusive, strange and therefore very interesting. This is a record for those who like to discover, to be surprised. I admit that for me every encounter was challenging, my brain was boiling in its own juice. I've never been able to listen to a new record just as a backdrop. At certain moments the band can be compared to what the likes of DEATHSPELL OMEGA, MGLA play, but take my comparison as a hint. The Argentinians are otherwise a very original band. In some passages there are various movements, eerie sounds that beautifully complement the overall atmosphere of this work. I often found myself approaching "Summa Negativa" more as serious, modern music. In fact, I have an insistent feeling that the structure of the compositions is similar. But maybe I'm wrong, it's more of a feeling thing for me. I like bands that can awaken emotions in me, cut me, make me angry and also stir my mind. PSICOSFERA succeeded in doing that. I deliberately listened to the previous recordings and even though they are instrumental, they caught my attention as well. I'm happy in my world behind the wall, I'm happy in the dark room. Because when I listen to albums like this, I feel like energy flows into me. Avant-garde, dissonant black metal full of coldness and darkness! Soul torn to the blood!


Album Tracklist:
1. Rising River of Frustration
2. Pernicious Oblivion pt.1
3. Pernicious Oblivion pt.2
4. Gamma (interlude)
5. Taste of Triumph
6. Dismal Landscape of Disillusion and Rejection
7. Contortionist of Perception
8. Tartarus


PSICOSFERA:

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine