DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemanders de la motte. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemanders de la motte. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 19. července 2024

KNIŽNÍ TIPY - Skleněný muž - Anders de la Motte (2024)


Skleněný muž - Anders de la Motte
2024, Kalibr

Pokaždé, když jsem doma sám, tak se změní můj stereotyp. Normálně nechodím nakupovat jídlo, normálně si nedělám svačinu na další den do práce. Všechno mi chvilku trvá, než se usadí. Už když ráno vstávám, je všude ticho. Nikdo vedle mě neoddychuje a já se snažím celý den uzpůsobit tomu, abych si více četl. Nepiju třeba kafe, nedívám se vůbec na televizi a když po cvičení vychládám, tak také jedině s knihou. Pokaždé toho přečtu tak jednou tolik. V neděli jsem přijel z chalupy, ze  které jsem si také objednal novou knihu od jednoho z mých nejoblíbenějších spisovatelů. Manželka byla zrovna v Řecku s dcerou (syn zase ve Španělsku s kamarády) a když jsme si volali, tak se zmínila, jak se jí líbil první díl série Pán hory. A to ještě nevíš, má drahá, pro co si jdu zítra do Zásilkovny. Je překvapená, ale zároveň nadšená. Tentokrát zafungovali vydavatelé i překladatelé velmi rychle. Jsem nejdříve zklamán, když stojím před výdejním místem a čtu tam, že už mají půl hodiny zavřeno.

Zachrání mě ale pan majitel, který si i mimo pracovní dobu pro něco přijede. Před obchodem zastaví stará oktávka, nejdříve vyleze hluchoněmý hromotluk a potom chlápek s kérkami a náušnicemi po celém obličeji. Takový ten Obscene extreme true styl. Usměje se a asi se trošku diví tomu, že já se nedivím, jak vypadá. Jsem zvyklý, taky jsem vyrůstal v tolerantních devadesátkách. Zeptám se opatrně, jestli by mi knihu nevydal. On je tak ochotný a milý, že jsem se rozhodl o něm i napsat. Takových lidí během dne moc nepotkáte. Chvilku hledá, skoro ztratíme i naději, ale nakonec se dobré dílo podaří. Chodím do sedmého patra pěšky a držím v ruce kartónovou krabici. Vy chodíte pěšky? To nejede výtah? Zeptá se mě jako každý den jedna stará sousedka, která musí číhat za dveřmi. Usměju se na ní a řeknu jí, že jsem v tréninku, což ji stačí a vůbec se nediví tomu, že nevypadám jako sportovec. Nahoře vydýchávám vedro a ostrým nožem rozbaluji knihu. Přivoním, jsem jak nějakej starej fetišista, ale nemůžu si pomoci. Možná právě proto jsem si nikdy nezvykl na čtečku. Nevoní. 

Za několik hodin mě upozorní prázdný žaludek, že jsem se zapomněl najíst. Jdu si namazat chleba a mám všechno rozhozený. Čekal mě rotoped a potom přestávka před cvičením. Místo toho se hecnu a všechno si odbydu najednou. Musím si opláchnout obličej. Jsem dávno na severu a vyšetřuji. Anders de la Motte je přesně tím druhem spisovatele, který přidává do příběhů ještě něco navíc. Není to žádná suchá detektivka, ale postavy jsou živé, někdy slabé, někdy hrdinné. Přesně takhle to mám rád. Příběh mě pohltil, moje oči těkají po stránkách. Neexistuje svět kolem mě, neodpovídám na chaty, stejně většina lidí píše kraviny. Musím si pustit nějakou hudbu. Projíždím soubory v počítači, tahat nějaká CD je příliš na dlouho. Jasně, severští Vanhelgd, se kterými mimochodem zítra vyjde rozhovor, se perfektně hodí k celkové náladě. Inspektorka Lea Askerová je přesně tím typem sympatické a silné ženy, které mám rád. Napíše jí její otec, že našli na jeho farmě mrtvolu. Vydá se tedy do kraje svého dětství a před vámi se začne odehrávat další z krutých příběhů.

Její přítel Martin Hill píše kroniku o místním podnikateli Gunnarovi Irvingovi a tak se ponoříme i do temné minulosti. Je to napínavý příběh, velmi čtivý, přesně jako to mám rád. V rozhovoru s Vanhelgd zazní v jedné otázce i příměr k severské přírodě, k její čistotě, melancholii. Mám to takhle rád, líbí se mi, když jdu lesem na rybník si zaplavat a přemýšlím, jakým směrem se bude děj dále ubírat. Někdy se trefím, ale většinou jsem překvapený, občas i šokovaný. Celkově potom nadšený a odhodlaný po návratu pokračovat v četbě. Moje tělo ale trošku stávkuje, sportu bylo nějak moc a spánku málo. Proč musím chodit do práce? To neexistuje čtení za peníze? Závidím knihovníkům a usínám někde daleko v lesích na severu. V temnotě čeká staré zlo. Démoni se probudili. Všechno se přenese i do mých snů. V polospánku slyším krkavce, který si zvykl sedávat u nás na balkóně. Vstávám brzy, ještě je tma.

Když si to vezmu kolem a kolem, nejsem rád sám. Nebaví mě to. Má to vlastně jenom jednu, ale zato zásadní výhodu. Můžu si víc číst. Když někomu ve svém okolí řeknu, že jsem slaměný vdovec, většině zajiskří oči - hospody, děvky, zlobení. Jen se pokaždé usměju a vzpomenu si sám na sebe, jak sedím hladový, ale nadšený s knihou v křesle. Asi jsem divnej, ale na to jsem si dávno zvykl. Na základce mi říkali brejláč a nechápali, proč když je vedro, tak raději sedím doma s knížkou, než abych skákal celé odpoledne do vody. Ale vy určitě víte o čem mluvím, co? Děkuji za pozornost. Vyšel nový Anders de la Motte. Pamatujte si to, až budete objednávat novou knihu. Opatrujte se a ať se vám daří!

---------------------------------------------------------------------------------------------------
Druhý díl série temných severských případů o krutých zákoutích lidské duše. Inspektorku Leo Askerovou po letech mlčení kontaktuje její otec. Na jeho farmě našli mrtvolu, pro policii se stal podezřelým číslo jedna, ale on tvrdí, že je nevinný. Lein přítel z dětství Martin Hill píše životopis o podnikateli Gunnarovi Irvingovi na jeho panství, kde kolují historky o záhadných úmrtích a podivných nebeských úkazech. Askerová a Hill hledají odpovědi – a mezitím z hlubin povstává Skleněný muž. Z hlubin, odkud se nikdo nikdy nevrátí. Nikdo kromě něj.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 22. března 2024

KNIŽNÍ TIPY - Pán hory - Anders de la Motte (2024)


Pán hory - Anders de la Motte
2024, Kalibr

Když jsem před více než dvaceti lety nastupoval do jedné staré továrny, dost často jsem navštěvoval archív. Bylo velmi zajímavé dohledávat dávné, historické výkresy, probírat se různými záznamy a postupy. Vše psáno tuší a perem. Na pauzáky. Krásně vyvedené písmo z první i druhé republiky. Potom hákové kříže, které jsem musel přelepovat, stejně jako V.I. Lenina a jeho srp a kladivo. Párkrát jsem našel i různé kroniky. V archívu byl chlad a takhle v létě, v době dovolených, jsem tam byl skoro pořád. Mám rád staré mapy, různé spisy. Párkrát mě vzal jeden kamarád i do knihovny. Dovedl bych si představit, že bych pracoval v archívu napořád. Jenže to nejde, tahle práce není moc dobře placená a mám dvě děti. Nová řada od Anderse de la Motte, od mého velmi oblíbeného autora severských krimi, se podobně jako jeho kolega Olsen (oddělení Q) zaobírá starými kriminálními případy. V tomto případě se jedná o zmizení dívek. Hrozná věc pro všechny, kteří zůstali. Nedovedu si to představit, čekat a nevědět nic. 

Autor má svůj specifický styl psaní, který mám samozřejmě moc rád, jinak by se do mých knižních tipů neprobojoval, to dá rozum. Nemám čas, nejsem nikde organizovaný, ani placený, abych psal o knihách i muzice, co mě nebaví. Pán hory sice jede podle dnes již klasických a zavedených severských postupů, ale čte se jedním dechem. Temná, pochmurná atmosféra je budována postupně. Leonore Askerová (a její tým) je mi sympatická. Vlastně ihned jsem si ji oblíbil. V některých momentech jsem sice lépe "odhadoval" co a jak bude dál, než ona, ale to je jen drobnost. Spíše jsem měl štěstí nebo jsem byl dobře naladěn na autorovy vlny. Ono vůbec, mám od Anderse hrozně rád i jeho knížky, které píše spolu s Månsem Nilssonem. Ty mi připomínají starou dobrou britskou školu a Agathu Christie. Pán hory je ale zase úplně jiný, odlišný. Rád jsem sedával dlouho do tmy a ke konci už mžoural očima, neustále si sundával brýle a zase nandával, ale četl jsem dál a dál. Trvalo mi jen několik dní, než jsem došel až ke konci. A už teď, kdy jsou mé dojmy velmi čerstvé, se těším na další pokračování.

Když jsem kdysi, za dob covidu, se svými knižními tipy začínal, vůbec jsem nevěděl, kam až mě zavedou. Dostávám od vás spoustu návrhů na knihy, které si dávám do seznamu (jako fakt mám tabulku v excelu, protože pořádek musí bejt!) a postupně se jimi prokousávám. Je to ale řehole, to vám povím. Na jednu stranu je krásné se podělit o dojmy a přitom se snažit nic moc neprozradit, protože pak byste neměli chuť si knihu přečíst, ale je hrozně těžké udržet tempo. Protože napsat recenzi na novou desku je oproti tomu celkem v pohodě. Stačí si nasadit sluchátka, několik dní nebo týdnů poslouchat a dělat si poznámky. U knih je to opravdu těžší, pracnější. Náročnější a zabere to o hodně víc času. Proto se chci zároveň omluvit, že někdy nejsem příliš aktuální. Zkrátka mi to trvá delší dobu. Ale číst mě baví čím dál tím víc, hrozně rád se nechávám unášet příběhy. Když jsou čtivé, napínavé, zajímavé jako Pán hory, tak nelze jinak, než podlehnout. 

Hodně poslední roky přemýšlím o tom, kde se bere v některých lidech taková ta hrozná temnota. Nástupem sociálních sítích se spousta jedinců doslova odkope. Vyzradí na sebe věci, které by normálně zůstaly ukryty. Bohužel, takhle to dělá dojem, že je pokřivených myslí víc, než jsem doufal. Nebo jsou jen více vidět? Kdo ví. Každopádně, do některých byste neřekli, že jsou zvrácení, hnusní a zlí. Pokaždé, když se odkryje nějaký podobný případ, jako se řeší v Pánovi hory, je mi tak nějak divně. Asi jsem na zmizelé děti háklivý, štve mě, že někteří úchylové nejsou řádně potrestáni. Tolik zničených životů. Hodně jsem nad tím přemýšlel, když jsem se prokousával jednotlivými kapitolami. Oddělení ztracených duší, které nikdy nenaleznou klid. Alespoň do té doby, dokud se vyšetřovatelka nevydá na dlouhý lov. Někdy je to beznadějné, bezmocné, je to neustálý boj mezi dobrem a zlem. Kniha na mě působila v některých momentech hodně smutně. Bál jsem se o zmizelé dívky, až tak jsem příběh prožíval. 

Myslím si, že nová řada byla zahájena ve velkém stylu. Tuhle sérii budu určitě sledovat a postupně doplňovat do své sbírky. Píšu to dost často. Už nechodím tolik do hospody, už mě nebaví neustále stejné debaty o ničem. Raději si zalezu a čtu si. Těším se na každou volnou chvíli, kterou si urvu pro sebe. Je to vždy osobní a subjektivní. Je to vzájemný, těžko definovatelný vztah mezi autorem a mnou. Pána hory budu doporučovat všem, o kterých vím, že mají podobné knihy rádi. Doporučuji jej i vám. Pokud máte rádi severské krimi, tak rozhodně neprohloupíte. Včera začali hledat dívku z vesnice poblíž našeho města. Nedovedu si představit, co musí její rodiče prožívat. Opatrujte se navzájem a čtěte dokud to jde. Děkuji za pozornost, ohlasy a přeji vám jen vše dobré!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Novinka od mistra krimi, tentokrát pro fanoušky severských thrillerů – stejně jako klasici Jo Nesbo a Stieg Larsson nás nechá nahlédnout do temných stránek lidského nitra. Inspektorka Leonore Askerová s kolegy moc nevychází, proto ji odsunuli do Oddělení ztracených duší, kde se zabývá odloženými případy. Ale i tam se začne řešit aktuální zmizení místní dívky. Jak to souvisí s maketou města, kam zničehonic přibyla nenápadná figurka? S opuštěnými budovami a zákoutími, jejichž objevování se pro někoho stalo vášní? Leo se brzy ocitá na stopě sériového únosce. Je odhodlaná ho chytit. A on prahne po další trofeji.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

čtvrtek 11. února 2021

KNIŽNÍ TIPY - Jarní oběť - Anders de la Motte (2021)


Jarní oběť - Anders de la Motte
2021, Kalibr

Čtvrtou knihu od tohoto autora jsem přečetl doslova jedním dechem. Starý zámek, kolem bažiny, opuštěná stavení a samozřejmě se ve vzduchu vznáší dávná vražda, která ovlivnila celou vesnici. Postavy jsou perfektně popsány, charakter hlavní hrdinky je mi velmi blízký. Pokaždé, když jde na procházku do lesů se psem, pokaždé, když studuje starý spis, tak jsem s ní. Spolu s Koncem léta, které jsem četl jako první, se mi kniha líbila asi nejvíce. Když autor popisuje dusot kopyt koně a na něm Listoně, jsem tam i já, zcela pohlcený příběhem. Velkou výhodou a vlastně i typickým znakem je nedostatek mrtvých. V celé sérii je vždy jen pár zavražděných, kdysi dávno, před třiceti lety. Člověk se tak stane taky trošku archivářem, zavzpomíná i na své dětství a mládí. Perfektní znalost prostředí švédské vesnice občas připomene americké zapadákovy od Kinga, ale i naše pohraničí. Alespoň tak jsem to vnímal já. 

Hrabat se historii a jitřit staré rány se samozřejmě nevplácí a tak Thea zažije spoustu napínavých chvil. Navíc Valpružina noc, naše pálení čarodějnice, je obestřena sama o sobě tajemstvím. Až pojedu zase na chalupu do hor, tak už teď vím, že si na tuhle knížku vzpomenu. Je totiž plná napínavých momentů, zvratů, temnoty a chladu. Kdo by se nechtěl ztratit v bažinách a zažít starý rituál? No řekněte.
----------------------------------------------------------------------------

Nový psychothriller z pera Anderse de la Motte, stálice na nebi hvězdných švédských autorů. Valpružina noc, rok 1986. Magické oslavy nástupu jara v lesích kolem zámku Bokelund v jižním cípu Švédska vydaly svou oběť – šestnáctiletou Elitu Svartovou, zabitou rituálním způsobem. Zbytek dívčiny rodiny zmizel beze stopy. Třiatřicet let poté se do téhož zámku nastěhuje doktorka Thea Lindová. Fascinována dávnou tragédií i místními legendami o divokém lesním muži postupně odhaluje až příliš podobností mezi vlastní bouřlivou minulostí a Elitiným životem. Pravda o její smrti nevyšla nikdy najevo. A jaro 1986 se s jednou mrtvolou nespokojí...


-----------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

pátek 15. ledna 2021

KNIŽNÍ TIPY - Podzimní případ - Anders de la Motte (2019)


Podzimní případ - Anders de la Motte
2019, Kalibr

Anders de la Motte je mým soukromým objevem loňského roku. Chvála padá na doporučení od strýčka Googla, který mi knihu stále ve svých reklamách nutil. Něco málo jsem si o spisovateli přečetl a protože mám severské krimi moc rád, nebylo co řešit. Podzimní případ je první knihou autora v mé sbírce a rovnou trefou do černého. Hlavní představitelka Anna je tak nějak v mém věku, má podobné radosti s puberťačkou a často mi doslova mluvila z duše. A starý příběh maturantů, kteří kdysi v jednom lomu provedli něco hrozného? Skvělé téma. Na člověka doslova dýchla nostalgie. Navíc, spoustu podobných zážitků máme každý z nás. 

Celý příběh je doslova podmanivý a tajemný. Malé městečko ve Švédsku. Postavy jak vystřižené ze sousedství. Starý příběh se krásně proplétá se současností. Autor se občas otře i o problémy dnešního světa a já s ním v mnohém souhlasím. Je hrozně důležité, abych čtenému textu věřil a panu Andersovi hltám každé slovo. Pro mě osobně skvělý autor a velké doporučení pro všechny fanoušky severských detektivek. Bývám s výběrem nových jmen poměrně opatrný, ale celá řada od Anderse de la Motteho je jedním slovem vynikající. Zase je co číst a o to tu jde především:)).

Lidé čtěte!

------------------------------------------------------------------------------

Nový napínavý příběh Anderse de la Motte dobyl ve Švédsku vrchol žebříčku bestsellerů. Pět dlouholetých kamarádů stanuje u zatopeného kamenolomu ve Skane. Letos odmaturovali, teď čeká je poslední letní koupání a potom skutečný život. Když se však rozední a spustí se první podzimní déšť, jeden z nich leží v temné vodě mrtvý. Nešťastná náhoda, uzavře to policie, mnozí v Nedanasu však pochybují. Když se sem o dvacet sedm let přistěhuje Anna Vesperová, kriminalistka, která prchá ze Stockholmu před vlastní tragédií, dají se události do pohybu. Zatímco Anna zoufale střeží svá tajemství, čím dál mocnější síly se jí snaží bránit v rozkrývání minulosti. Nakonec nemá na vybranou. Musí znovu otevřít případ z podzimu roku 1990, o němž chce málokdo mluvit… ale nikdo na něj nezapomněl.


------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media: 

instagram: 

facebook: 

twitter:

TWITTER