Dítě číslo 44 - Tom Rob Smith
2009, Knižní klub
Je to vlastně zvláštní. A nechápu to. Pamatuji si, jak jsem jako malý vyrůstal na socialistickém sídlišti. Všechno bylo šedivé a všichni na mě řvali. Učitelky, na poště, na úřadech. Byl to marast a kdo říká, že ne, tak kecá. Docela mě děsí, jak se na to poslední roky zapomíná. Povstali noví revolucionáři a s davem se manipuluje stále stejně. Někdy mi je z toho dost smutno. Myslím si, že by si lidé měli knížky jako je Dítě číslo 44 přečíst. Aby se nezapomnělo. Příběh se odehrává v roce 1953, přímo v Sovětském svazu. Hlavním hrdinou je Lev Děmidov, vyšetřovatel a válečný hrdina, kterého osloví příbuzní zabitého chlapce. Jenže znáte to, v socialismu se podobné věci přeci nestávají. Lev je donucen zamlčet detaily a je degradován. A začne se odehrávat případ, který je volně inspirovaný jedním z nejhorších sériových vrahů světa - Andrejem Čikatilem.
Nečekejte ale klasickou detektivku. Jedná se spíše o znázornění sovětského režimu. Způsoby vyšetřování, korupce, absurdita. Mladí si tohle již nepamatují, ale bývalo tomu tak i u nás. Osobně se mě socialismus dotkl pouze jako mladého nebo spíše malého, ale ten pocit a vzpomínky mám stále v sobě. Knížka pro mě tak byla i takovým malým výletem do dob, kdy byl úředník pán a všude se čekalo ve frontách. Navíc, nevím proč, asi to cítím nějak podvědomě, mě Sovětský svaz vždycky svým způsobem fascinoval. Je to obrovská země, se spoustou národností a hlavně úplně jiným způsobem života. Když jsem byl malý, tak u nás ve městě byla vojenská posádka a měl jsem i možnost navštívit několik bytů, ve kterých žili důstojníci. Při odsunu ruských vojsk jsem byl šokován, jak žili. Byla u nás i jejich prodejna a musím říct, že to pro mě, jako pro dítě, bylo pokaždé jako návštěva úplně jiného světa.
Je historicky doloženo, že se při vyšetřování Andreje Čikatila opravdu často přivíraly oči. K jeho odhalení došlo víceméně náhodou a opravdu díky mravenčí práci jednoho vyšetřovatele, který si všechny vraždy spojil a šel proti systému. V knížce je to přeci jen trošku jinak, ale to berme jako autorovu fantazii. Viděl jsem dokonce i film, který je rozhodně zajímavý a stojí za zhlédnutí. Byl jsem knihou vtáhnut do děje a musím říct, že jsem jednotlivé stránky doslova hltal. Je to velmi dobře napsaný příběh, který sice asi nebude vyhovovat každému, ale tak tomu bývá. Nelze se zavděčit všem. Navenek se všichni musí tvářit, že už byl zločin dávno vymýcen a naše nová socialistická společnost je v podstatě dokonalá. Co na tom, že na nádražích číhá bestie, která loví malé chlapce. Schválně se po přečtení někde podívejte i na dokument o Čikatilovi. Jen upozorňuji, že to není nic pro slabé povahy.
Každá společnost, která je postavená na lži, musí časem skončit. Je vlastně hrozné, že jich je na světě stále tolik. A ještě horší je, že to vlastně v závěru vůbec nikomu nevadí. Historie se vlastně stále dokola opakuje, jenom máme nové technologie. Ty se ale dají také zneužít. Muselo být velmi náročné vyšetřovat v té době. Vždyť si to vezměte. Nebylo DNA, nebyly počítače, nebyly databáze. K tomu si připočtěte korupci, nekonečné hodiny v archívech, dlouhé vzdálenosti. Muselo to být hrozné a ani si to nedovedeme představit. Doba se hodně změnila, jen lidé jsou tak nějak pořád stejní. Většina je snad v pohodě nebo tomu chci aspoň věřit. Pak jsou ale jedinci, kteří jsou spíše zvířaty. Musím říct, že jsem zase nad knížkou hodně přemýšlel. Téma, kulisy, reálie, vše je uchopeno za správný konec provazu.
Neměli bychom zapomínat. Stalin byl jednou z největších zrůd historie. Dítě číslo 44 je přesně tím druhem knížky, ke které se asi nebudete chtít v budoucnu znovu vracet. Je totiž hodně bolestivá, šedivá a pojednává o hnusných činech, kterých jsou některé bestie bohužel schopné. To vše v šedivých kulisách strachu a beznaděje. Stejně si ale myslím, že si tenhle příběh budete pamatovat jako já. Možná pak nebudete věřit falešným prorokům a poučíte se z naší vlastní historie. Děkuji za pozornost a opatrujte se. A víte co? Jdu si zase číst. Tak zase za týden. Mějte se krásně.
------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Když strach dokáže umlčet celý národ, alespoň jeden člověk musí vyslovit pravdu... Sovětský svaz, rok 1953. Stalinův železný stisk neustále sílí. Brutální praktiky ministerstva státní bezpečnosti (MGB) nejsou žádným tajemstvím. Režim dokonce občanům přikazuje věřit, že socialistické společnosti se podařilo zcela vymýtit zločinnost. Když se u železniční trati v Moskvě najde mrtvola malého chlapce, zaskočí příslušníka MGB Lva Děmidova – válečného hrdinu, upřímně oddaného režimu – tvrzení příbuzných oběti, že šlo o vraždu. Lev splní rozkaz nadřízených a pomůže zatajit fakta, začnou v něm však hlodat pochybnosti. Brzy poté se jeho život převrátí naruby. Lva degradují a s manželkou Raisou, podezřelou ze špionáže, pošlou do zapadlého města na Urale. Ke svému překvapení Lev zjistí, že k vraždám dětí dochází i tam. Manželé si dobře uvědomují, že později je čeká mnohem tvrdší trest než pouhé vyhnanství. Snad právě proto se rozhodnou riskovat život a pátrat po vrahovi na vlastní pěst. Román Dítě číslo 44, zdařilý a oceňovaný debut mladého britského autora Toma Roba Smithe, vychází ze skutečného případu sériového vraha Andreje Čikatila. Román s reálným pozadím nabízí kromě strhujícího kriminálního příběhu i děsivý obraz diktatury, která se drží u moci jen díky stupňovanému teroru.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.png)