Osvoboditel - Tina N. Martin
2022, Vendeta
Chodím ven, i když je ošklivo. Vlastně by se dalo říct, že jsem rád, když prší. Má to něco do sebe. Nikde nikdo není, všude klid a pohoda. Navíc les dýchá čerstvostí. Včera jsem začal číst Osvoboditele a je mi tak nějak divně na duši. Pokaždé, když začnu něco nového, naladím se na téma, které se v něm probírá. Dnes jdu sám, manželka má doma práci. Našlapuji rychle a hlavou se mi míhají myšlenky. Spousta myšlenek. Potřebuji je nějak utřídit. Nastavit obrazné zrcadlo sobě samému. Uběhl další týden, všechno je děsivě rychlé. Stalo se tolik věcí. Pro mě jsou tyhle procházky, než se zase vrátím ke čtení, hrozně důležité. Pomáhají mi zachovat si zdravý rozum. Někdy to bývá velmi těžké. Dnešní doba už je taková. Příliš mnoho informací, všechno jde na hranu, do extrémů. A tak si vyšlapuji v rytmu nových MY DYING BRIDE a těším se, až se za pár hodin vrátím do svého křesla.
Doma už voní oběd a mě je vám tak nějak hezky na duši. A to i přesto, že cestou zpět jsem potkal před obchodem dvojici s časopisy o víře. Byli neodbytní, vlezlí a měli takové ty hnusné výrazy rádoby pokorných lidí. Tahle kniha je také o jedné sektě. O dětství, které nebylo vůbec lehké. Docházelo k týrání a nikdo, opravdu nikdo neviděl bolest, násilí i nenávist. Všichni odvrátili tvář. Musí to být něco hrozného, vůbec si to nedovedu představit. Nebo, teď už vlastně trošku jo, protože tahle knížka je velmi dobře napsaná. Autorka rozebírá psychiku jednotlivých postav, jde opravdu do hloubky. Knížka jde až na dřeň, někam do podvědomí. Na povrch jsou vytaženy věci, které měly zůstat nevyřčeny. Nebo ne? Musí to být hrozné, dusit v sobě tolik bolestných vzpomínek. Tyhle sekty jsou hnusné hlavně v tom, že se navenek tváří, že pomáhají potřebným. Hledají u nich azyl a nakonec jsou na tom ještě hůř, než předtím. Občas mi z toho bylo smutno. Někdy se mi i zvedal žaludek. Je to opravdu síla, stále bývám překvapen, čeho všeho je člověk schopen. Ve jménu víry? Takhle se nechovají ani zvířata.
Odpolední káva bývá i rozhovorem. Většinou se probere pár organizačních věcí, které přináší rodinný život a potom naše slova začnou směřovat ke koníčkům. Musíš mi nahrát do telefonu ty nové MY DYING BRIDE, líbí se mi. Řekne mi manželka a já jen zabručím. Už jsem zase mimo, ve světě Tiny N. Martin. Je temný, případ je napínavý, v některých momentech pěkně zašmodrchaný a brutální. Nic pro slabé povahy, nic, co byste chtěli zažít nebo o tom slyšet. Bývám o víkendech mimo veškerý internet. Jenom vždy nahodím články, ale to mi zabere jen pár minut. Jinak hodím telefon do kouta a žiju klasický, obyčejný život. Poslední roky mě to baví čím dál tím víc. Raději se budu smát se svými dětmi, než se ukazovat někde na internetu. Uvažuji časem o tlačítkovém telefonu. Už mě otravuje neustálé leštění obrazovek. Raději sedávám v křesle a čtu si. Uklidňuje mě to, je to pro mě nutnost. Kdo čtete, určitě víte, o čem píšu.
Ve zprávách, kterým nelze uniknout, zrovna jednu sektu řešili. Členy byli doktoři, učitelé, spíše vzdělaní lidé. Co se to děje? Museli si stříhat prsty u nohou, nechat se být, trávit dlouhé noci nazí v lese. Já myslel, že se tohle děje jenom v knihách, ale ono ne, ono jsou lidé pořád slabí a tak ovlivnitelní. Ten princip byl stejný, jako v Osvoboditeli. Pastorovi se neodporuje. Je to o strachu, o nadřazenosti a ponížení. Připomíná to smečku. Každý se chce vůdci zavděčit. Někdy to je víra, jindy politická strana, občas skupina nadšenců, kteří si měří kilometry. Závislost a slabost. Najednou zjišťuji, že příběh v knize není zase tolik nereálný. Spíš bych řekl, že se klidně mohl stát. Pár takových "věřících" jsem už párkrát potkal. Jsou zaslepení. Ovce, jdoucí na porážku. Vymyté mozky bez vlastního názoru. No není lépe v lese nebo s knížkou doma?
Moje otázka je možná řečnická, ale pro mě má jednoznačnou odpověď. Osvoboditele mi dal můj kamarád Goro. Patří mu opět velké díky. Byla to jízda od začátku do konce. Byl jsem ihned chycen a držen v pařátech až do samého finále. Snad se vám bude můj tip líbit. Myslím, že by mohl. Až jednou potkáte nějaké pomatence s časopisy o víře v rukou, tak se s nimi nebavte. Pod jejich falešným úsměvem se ukrývá jed. Buďte opatrní. Děkuji za pozornost. Mějte se co nejlépe.
----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Učitelka Eva Vendelová je nalezena oběšená ve své vlastní předsíni. Někdo jí navíc přibil dva tlusté hřebíky do dlaní. Proč byla zavražděna žena, jež nemá žádné nepřátele, a proč tak brutálním způsobem? Nedlouho poté je ze školky unesena holčička s cukrovkou. Příbuzní obou obětí vzápětí obdrží anonymní dopisy s biblickým citátem, jejichž společným motivem je slib jakéhosi osvobození.
Od čeho ale potřebovala Eva Vendelová a pětiletá Ellen osvobodit? A kdo je oním osvoboditelem, který dopisy odeslal?
Kriminální inspektorka Idun Lindová musí zjistit, proč byla žena zavražděna, a zda spolu únos a vražda souvisí. Společně s kolegou z oddělení závažných zločinů začne pátrat v minulosti mnohem komplikovanější, než se nejprve zdálo. Vyšetřování ji zavede až do devadesátých let, k temné historii týrané Violy a jejích dvou dětí, které hledaly útočiště u nábožensky založené kongregace v Norrbottenu.
Pastor Mattias Selberg a jeho žena Ellenor rodinu přijali a nabídli jí nový domov na svém statku. Ve Viole se probudila nová naděje na lepší budoucnost, ale brzy ji dohnala skutečnost, před kterou se nedokázala ukrýt.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook: