DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemStefan Ahnhem. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemStefan Ahnhem. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 29. listopadu 2024

KNIŽNÍ TIPY - Nic než pravda - Stefan Ahnhem (2024)


Nic než pravda - Stefan Ahnhem
2024, Kalibr

Ano, i já jsem měl dovolenou. Tedy, část jsem strávil na horách přípravou chalupy na zimu a druhou polovinu se staral o nemocnou manželkou. Přiznávám, že to bylo náročné. Každý večer jsem padal únavou. Přesto jsem si zaběhl do Zásilkovny pro novou knihu Stefana Ahnhema. Mám pro jeho tvorbu slabost. Taky mám rád postavu Fabiana Riska. Ten zde tentokrát ale není a také autor trošinku změnil styl a způsob vyprávění. Přesto a nebo právě proto se mi kniha líbí. Potom předkládané téma. Dvě manželské dvojice, které se setkají na neznámém místě. Příprava dlouho dopředu a na konci vražda? Nebudu vám prozrazovat víc. Doplním jenom, že se jedná o příběh, inspirovaný krutou realitou. Je až neuvěřitelné, čeho všeho je člověk schopný. Každopádně, takhle když se venku vznášel sníh a já seděl ve svém oblíbeném křesle, v poloze vášnivého čtenáře, jsem si knížku moc užil.

Potřeboval jsem vypnout. Mám doma hromadu knih, které čekají na přečtení. Průběžně doplňuji svoji sbírku. Navíc mám každou spojenou s nějakou muzikou. Mám rád staré Massacre a Kama Leeho jako zpěváka. Takový ten plesnivý death metal ze staré školy, který se snaží spousta mladých dnes oživit. Daří se to jen některým. Každopádně, jejich nové letošní album mi bylo velmi dobrou kulisou. Nic převratného, ale to po nich ani nechci. Podupával jsem si do rytmu nohou, občas se uhodil pěstí do stehna. To když skončila kapitola a nebo se děj obrátil trošku jiným směrem, než jsem očekával. Když potom přišly domů děti, nasadil jsem si sluchátka a ocitl se ve svém světě, v ulitě, do které pokaždé odcházím, když potřebuji po náročném dni vypnout. Kdysi jsem se rozčiloval u zpráv, řešil diskuze na internetu. Jenže jsem už před mnoha lety zjistil, že je to zbytečné. Jdu si zkrátka svojí cestou a je pro mě pokaždé čest se s vámi o své tipy podělit. Mám to takhle s hudbou i se čtením.

On je to vlastně tak trošku jiný příběh, než bývá obvyklé. Většinou se najde mrtvola a potom se řeší, kdo to udělal. Jenže tentokrát je všechno naruby, obráceně. Autor nepostupuje podle zaběhnutých šablon a jde si také svojí cestou. Tohle se mi na Ahnhemovi vždycky líbilo. Dokáže překvapit. Jeho psycho thrillery jsou opravdu hodně temné, mnohdy těžké k pochopení. Ale pravdou je, že někdy bývá realita ještě horší, než knihy. O tom se můžeme přesvědčit každý den. Stačí mít oči otevřené. Občas, když poslouchám své kolegy v práci, jak se baví o svých manželkách, tak nechápu. Proč jsou vlastně vůbec spolu? Jak můžou takhle o někom, s kým žijí, vlastně mluvit? Nebo o svých dětech? Někdy nad tím přemýšlím, vrtá mi to hlavou. Dva lidi, co se měli kdysi rádi a stanou se z nich lidé, co se nenávidí. Nemusím koneckonců chodit daleko, v rodině podobný případ právě řešíme. Ta špína, která vylézá na povrch, je šílená a děsivá. Dva chytří, velmi vzdělaní lidé, se mění postupně ve zvířata, která neznají slitování. 

Vždycky si říkám, že nejhorší, co člověka může potkat, tak je zrada. O někom si myslíte, že je váš kamarád, partner a nakonec zjistíte, že vás pomlouvá za zády. V knize Nic než pravda jdou hlavní postavy ještě dále. Někomu to možná přijde neuvěřitelné, ale ten vztek, ta dlouho kumulovaná nenávist, která nejdřív jen tak bublá pod povrchem, občas vyleze na povrch se šílenou a zničující silou, je uvěřitelná. Některé kapitoly (většinu) jsem četl jedním dechem. Byl jsem zvědavý, s čím dalším Adam přijde. Navíc, úplně nesnáším pocit, že mě někdo sleduje. Ty kamery, panebože, když si uvědomím, že něco podobného měla kolegyně, která sledovala skrytě svého manžela, jak kouká na porno a nevěnuje se jí. Uff. Svět je někdy šílený. Četl jsem pozorně a líbila se mi taková ta vášeň, se kterou autor knihu psal. Ne vážně, zase jsem se jednou přistihl, že jsem chycený a donucený neodtrhovat od stránek oči.

Trvalo mi to sice déle, času bylo fakt málo, ale jsem rád, že jsem si knížku přečetl. Stefan Ahnhem patří dlouhodobě k ověřeným autorům, ke kterým se rád vracím. Na novinku jsem se těšil opravdu hodně a zklamaný rozhodně nejsem. Někde jsem četl pár jedovatých slov, ale nesouhlasím s nimi. Mě se Nic než pravda moc líbila. Má v sobě vše potřebné pro to, abych byl stržen a čtení si opravdu užil. A jako pokaždé, když čtu něco dobrého, tak jsem si z knihy vzal i něco pro sebe. Děkuji vám všem za pozornost i ohlasy, opravdu si jich vážím. Snad jsem vám dnešním tipem udělal radost. Držte se a zase za týden.

----------------------------------------------------------------------------------------------------------
Zbrusu nový psychothriller od autora bestsellerové krimi série s Fabianem Riskem. Drásavý příběh o tom, jak vás mohou lži a vášně připravit o vaše sny. A pak i o život… Carl a Helene odjíždějí na dovolenou, aby se pokusili oživit vztah. Najdou si dům v Kalifornii a vymění si bydlení se Scarlett a Adamem, párem, který má strávit léto v jejich stockholmské vile. Ale jakmile dorazí do Santa Cruz, zjistí Carl, že tu spousta věcí nehraje. Opravdu dům vypadal takhle na fotkách? A co dělají ti druzí dva u nich doma? Naštěstí tam má Carl nainstalované bezpečnostní kamery. Na záznamu jedné z nich ale zahlédne, jak je Adam vypíná…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 26. dubna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem (2024)


Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem
2024, Témbr

Někdy jsem v šoku, co na sebe někteří lidé uveřejní. Fotky malých dětí, nechápou, že můžou být krmivem pro zástupy pedofilů. Nikdy nevíte, koho "máte v přátelích". Mám doma dva puberťáky a ti se zdá, chápou dnešní svět sociálních sítí a influecerentů o hodně víc než já. Je prostým faktem, že sleduji několik lidí, co dělají videa o nových technologiích, o foťácích, mobilech, ale ti musí přeci jen prokázat nějaké znalosti. Musí se připravit. Nejsou to sběratelé lajků bez svědomí. Když jsem četl novou knihu Jizvy plně beznaděje, hodně jsem nad tím přemýšlel. Nemusíme chodit daleko. Moje články o muzice i o knihách dnes čte jen pár věrných, kteří chodí přímo na mé stránky. Zbytek (ta obrovská většina) se ke stránkám dostane přes vyhledávače a právě sociální sítě. Od počátku internetu se snažím si chránit soukromí. Nikde nefiguruji pod svým pravým jménem a nedávám nikam fotky celé rodiny. Jenže kolik nás takových je? A teď si představte, že si vás někdo zjistí. Najednou ho potkáte před svým domem. Neděsí vás to?

Jedné mladé influecerence se to stalo. Alespoň, v této knize. Je čtivá, baví mě. Fabian Risk si mě kdysi získal, mám rád jeho metody, způsob přemýšlení a jeho kolegyně Malin je my také sympatická. Jinak je to ale taková klasika. Znáte to, vyšetřovatelé musí mít problémy doma v rodině, musí toho na ně být naloženo až běda. Ale ono tomu asi tak opravdu je. Nedovedu si představit, že bych navštěvoval místa bestiálních činů a nijak se to na mě nepodepsalo. Viděl bych všechno pořád před sebou. Nemám rád násilí a přesto o něm čtu. Líbí se mi takové to tajemno, napětí, které mě dokáže udržet u stránek. Stefan Ahnhem si mě získal již kdysi dávno, dalo by se také napsat, že mám od něj všechny knížky, které vyšly v češtině. Jsem fanoušek a jako takovému se mi nový příběh moc líbí. Každý den mám nemilou povinnost. Musím si sednout alespoň na půl hodiny k mobilu a nebo počítači a naházet všechny své články na sociální sítě. Mám to nacvičené tak, že se s tím moc nepářu, ale když už tam jsem, nemůžu se vyhnout tomu, co se tam děje. Politika, nadávání, jakoby všechny temné myšlenky vypluly na povrch. Nechtěl bych být v pozici slavnějších lidí. Závist je něco hrozného a oni jdou s kůží na trh. A je jedno jestli něco umí nebo ne. V diskuzích je snad už jenom jed. 

Některé postavy jsou hodně nepříjemné, ale abych pravdu řekl, také se poslední dobou setkávám s čím dál tím větším počtem lidí, kteří mají nervy v kýblu. Pořád se každý porovnáváme s krásným světem umělých celebrit. Blbost, říká vám rozum, ale to jste možná vy. Nakonec stejně koupíte, co po vás chtějí. Jsou o tom psychologické výzkumy. Jediná možnost je všechno vypnout, ale tím se zase odříznete od ostatních. Něco o tom vím, pokoušel jsem se žít půl roku s tlačítkovým telefonem. Neposlal jsem nikam ani peníze, všechno je v aplikacích, celý náš život. Kdysi před lety se mi stalo, že mi kamarád poslal obrázek nového alba jedné polské black metalové kapely. Byla na něm příšera, malba s bradavkami. Zablokovali mi kvůli tomu celý účet. Ani jsem si nezavolal, neměl nikde odvolání. Musel jsem si koupit novou SIM kartu a začít znovu. Docela mě to vyškolilo. Jsem čím dál tím víc opatrný a obezřetný. V knize je i agresivní stalker. Ano, také jsem jich již pár zažil. Není to nic příjemného. To se pak člověk dozví věci, které o sobě ani neví. Je to hodně o nervy. Nedivím se, že dnes nikdo nechce psát. Názor, i když je normální, zdravý, tyhle hlupáky nezajímá. Sejmou vás, zničí. 

V případě této knihy došlo k vraždám. Možná vám bude Fabian chybět. Osobně jsem to zpočátku trošku pociťoval, ale Malin jej "nahradila" dobře. Nebojte, zápletky jsou opět složité, vede z nich spousta slepých uliček. Řešení je překvapivé. Ale hlavně, opět jsem četl jedním dechem. Asi budu mít tuhle knihu spojenou navždy s vlakem. Jel jsem z Plzně, přestupoval v Praze a pak vyrazil na sever, do svého rodného kraje. Sluchátka na uších, v nich jednu americkou black death metalovou kapelu a knihu otevřenou neustále před sebou. Musím mít místenky, už na to mám věk a ve stoje číst nedovedu. Někde u Všetat mi došlo, že vůbec nevím, jak jsme vyjeli z Prahy. Nevnímal jsem ani krásnou slečnu, což už je u mě na pováženou. Zkrátka a dobře, byl jsem pohlcen, zmuchlán a na konci vyplivnut. Získal jsem si ještě větší averzi k sociálním sítím, které jsem "nucen" používat. Dnešní doba je bohužel taková. Přesunuli jsme své životy na obrazovky. Obdivujeme lidi, kteří nic neumí. Vše bude umělé, řekl mi kdysi jeden starý moudrý pán, když jsme se v počátcích internetu bavili o tom, jaká jednou bude síť. Dnes je tomu tak. Počáteční doby, kdy do diskuzí chodili jen nadšenci a dalo se dlouhé hodiny diskutovat o problému nebo jen tak, jsou dávno pryč. Lůza zase všechno pokazila a zvítězila.

Ale zpátky ke knize. Je dobrá, co dobrá, vynikající. Autor má svůj styl, který se mi líbí. Navíc jsem měl přednostní právo si knížku přečíst. Následovat bude manželka a potom dcera. Už teď jsem zvědavý, co ony na to. Většinou máme podobný názor i vkus. Přemýšlel jsem o tom, jaké to vlastně je, vyšetřovat vraždu? Musí to být něco hrozného. Ale to my, čtenáři severských krimi, víme moc dobře. Buďte na sebe opatrní a přemýšlejte, co o sobě uveřejňujte. Dávejte si pozor na jazyk, vždycky vás někdo sleduje. Děkuji moc za pozornost, ohlasy a vůbec za všechno. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nový temný případ od autora bestsellerové série s Fabianem Riskem. V apartmá luxusního stockholmského hotelu někdo zabil úspěšnou influencerku. Šlo o chladnou popravu, nebo se tu šeredně zvrtly erotické hrátky? Případ dostává na starost Malin Rehnbergová, někdejší Fabianova kolegyně, která právě prochází profesní i rodinnou krizí. Podezření padá na agresivního stalkera, pak však dojde k další vraždě a Malin začne odkrývat souvislosti obou zločinů. Smrtelně nebezpečné souvislosti Ve hře se ocitne mnoho životů – včetně jejího.

Kolegyně Fabiana Riska na stopě vrahů, kteří nemají co ztratit

Když zákon už není na tvé straně.
Když všechno, cos vybudoval, mizí, kousek po kousku, vrstvu po vrstvě, až na holou kůži a hlouběji, až nakonec nezbude nic.
Když nic z toho, čím jsi býval, už není, a už se na to ani nerozpomeneš.
Je z tebe zvíře.
Nejsi nic.
Právě tehdy jsi úplně nejnebezpečnější.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. října 2022

KNIŽNÍ TIPY - Poslední hřebík - Stefan Ahnhem (2022)


Poslední hřebík - Stefan Ahnhem
2022, Kalibr

Nevím jak to máte vy, ale já pokaždé, když čtu někde o nějaké nespravedlnosti, tak se rozčílím. Ponižování, šikana, smrt jen kvůli tomu, že má někdo moc a proklouzne systémem jako slizký had, mě dokáže rozehřát doběla. A že takových informací je. Novináři se už dávno změnili v hyeny. A nebo to lidé opravdu chtějí? Asi ano. Novinové šokující články dnes nahrazují veřejné popravy. Cizí neštěstí umí potěšit. Asi jsem na to moc citlivý. Zavírám se raději do pokoje, vypínám všechny sítě světa a utíkám do světa knih. Závěrečný díl série s Fabianem Riskem se nadmíru povedl. Od začátku do konce velmi čtivá knížka, napínavá a tak trošku žalující na systém. Jak je vůbec možné, aby se stalo tolik bezpráví? Moc je někdy jako nákaza. A uprostřed toho všeho (a ještě dalších šílených zážitků), stojí hlavní hrdina a vyšetřuje. 

Stefan Ahnhem je již dlouhou dobu mým oblíbeným spisovatelem. Protože píše velmi poutavě, umí vygradovat děj. Thriller má být napínavý, vyšetřovatelé sympatičtí, abychom se s nimi mohli ztotožnit. A zlouni musí připomínat někoho, koho znáte. Třeba z televize nebo z internetu. Kniha je samozřejmě fikce, ale tentokrát si říkám, že bych si dovedl představit, že by se něco takového stalo i u nás. Opravdu stačí jenom vnímat informace, které se na nás valí jako lavina ze všech stran. Čtu dávno už jen to, co se mi líbí. Venku je podzim a neznám nic lepšího, než dlouhou procházku barevným lesem a následné křeslo v rohu pokoje. S oblíbenou knihou, kterou jsem slupl za několik dní. Pořád mě něco nutilo se vracet ke stránkám. Šustil jsem papírem, protože jsem si nikdy nezvykl na e-knihy. V tomhle jsem staromilec a asi to tak už zůstane. V knihkupectví už mě znají, v případě tohoto případu jsem měl předobjednávku několik měsíců dopředu.

A udělal jsem dobře. Fabian mi bude chybět, pro mě osobně se jedná přesně o ten druh rozervaného severského detektiva, který nebojuje jenom se zločinem, ale i s vlastními démony. Možná právě (a nejenom proto) mě tahle série tolik bavila. Fantazie pracovala na plné obrátky, sledoval jsem zločince, procházel se ulicemi v Dánsku i ve Švédsku. Poslouchal jsem u toho staré desky, které mám rád a mohou být už kulisou, aby mě nerušily a spíše doplnily atmosféru. Musím se na čtení naladit. Někdy usínám, tak si jdu opláchnout obličej ledovou vodou, spím málo a vstávám velmi brzy. Chodím pak ulicemi, protože ve snech příběh pokračoval a ujasňuji si, co je pravda a co sen. Všude jsou stíny a já přemýšlím, jestli se za rohem nestane také něco ošklivého. Bohužel, realita je taková, že občas ano. To se pak ohlížím za sebe, s klíči připravenými mezi prsty v naivní představě, že bych vyhrál. Ale třeba ano, musíme bojovat. Nesmíme nechat hajzly nás pohltit.

Myslí si to i Fabian a Dunja, která mi neskutečně připomíná svým uvažováním a vlastně i popisem, jednu mojí kamarádku. Jenže ta nečte, kouká jen na seriály (draci, vrazi a tak) a vůbec netuší, o co jde. To ale přeci vůbec nevadí. Dávno jsem si zvykl na to, že jsem se svými knihami sám se ženou a dcerou. Neznám moc lidí, kteří by četli a když už, tak to jsou pro mě slaboduché limonádové opery o hloupých ženách kolem padesátky. Mám to nastavené jinak. Neznám nic lepšího, než dlouhý večer s podobnou detektivkou jako je Poslední hřebík. Asi už tušíte, že vám ji mohu jen a jen doporučit. Pokud máte rádi seversky laděnou krimi, se sychravým prostředím, s promyšlenými vraždami, s brutalitou a spoustou krve a nespravedlnosti, tak neváhejte ani chvilku. Já vím, je to jenom fikce, ale alespoň někde někdo bojuje. Fabian Risk je prostě borec, to je bez debat. 

Čím jsem starší, tím jsem raději doma, jak jinak s knihou. Vadí mi dav, vadí mi hloupí lidé. Někdy je to šílené. V práci, na ulici. Jakoby se poslední dobou všichni zbláznili. Obyčejná slušnost nebo třeba jen úsměv se ztratily někam do starých časů. Ale možná je to jen můj dojem a změnil jsem se já. To víte, věk mám střední a někdy už tomuhle světu nerozumím. Jedovaté poznámky k čemukoliv, fotka bouračky a pod ní spousta rádoby vtipů. Ne, tohle pro mě není. Já raději knihu a klid. Tak jo, to by byl můj další páteční tip. Mějte se hezky, děkuji za pozornost a přeji vám co nejvíc úsměvů na tváři. 

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Finále bestsellerové severské krimi série s Fabianem Riskem! Vydírá. Zneužívá. Mučí. Znásilňuje. Dopouští se nejodpornějších věcí, aby dosáhl nejvyšších pozic. Jmenuje se Kim Sleizner a vede kodaňské policejní oddělení. Jeho bývalá podřízená Dunja Hougaardová shromažďuje v utajení důkazy o Sleiznerových zločinech. Nález mrtvol vysoce postaveného muže dánské rozvědky a neznámé ženy na dně jezera nedaleko Kodaně konečně umožní Dunje a jejímu týmu nastražit na Sleiznera past. A pak v Helsingborgu na opačné straně průlivu obdrží švédský detektiv Fabian Risk zprávu, která změní naprosto vše…


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER