Jizvy plné beznaděje - Stefan Ahnhem
2024, Témbr
Někdy jsem v šoku, co na sebe někteří lidé uveřejní. Fotky malých dětí, nechápou, že můžou být krmivem pro zástupy pedofilů. Nikdy nevíte, koho "máte v přátelích". Mám doma dva puberťáky a ti se zdá, chápou dnešní svět sociálních sítí a influecerentů o hodně víc než já. Je prostým faktem, že sleduji několik lidí, co dělají videa o nových technologiích, o foťácích, mobilech, ale ti musí přeci jen prokázat nějaké znalosti. Musí se připravit. Nejsou to sběratelé lajků bez svědomí. Když jsem četl novou knihu Jizvy plně beznaděje, hodně jsem nad tím přemýšlel. Nemusíme chodit daleko. Moje články o muzice i o knihách dnes čte jen pár věrných, kteří chodí přímo na mé stránky. Zbytek (ta obrovská většina) se ke stránkám dostane přes vyhledávače a právě sociální sítě. Od počátku internetu se snažím si chránit soukromí. Nikde nefiguruji pod svým pravým jménem a nedávám nikam fotky celé rodiny. Jenže kolik nás takových je? A teď si představte, že si vás někdo zjistí. Najednou ho potkáte před svým domem. Neděsí vás to?
Jedné mladé influecerence se to stalo. Alespoň, v této knize. Je čtivá, baví mě. Fabian Risk si mě kdysi získal, mám rád jeho metody, způsob přemýšlení a jeho kolegyně Malin je my také sympatická. Jinak je to ale taková klasika. Znáte to, vyšetřovatelé musí mít problémy doma v rodině, musí toho na ně být naloženo až běda. Ale ono tomu asi tak opravdu je. Nedovedu si představit, že bych navštěvoval místa bestiálních činů a nijak se to na mě nepodepsalo. Viděl bych všechno pořád před sebou. Nemám rád násilí a přesto o něm čtu. Líbí se mi takové to tajemno, napětí, které mě dokáže udržet u stránek. Stefan Ahnhem si mě získal již kdysi dávno, dalo by se také napsat, že mám od něj všechny knížky, které vyšly v češtině. Jsem fanoušek a jako takovému se mi nový příběh moc líbí. Každý den mám nemilou povinnost. Musím si sednout alespoň na půl hodiny k mobilu a nebo počítači a naházet všechny své články na sociální sítě. Mám to nacvičené tak, že se s tím moc nepářu, ale když už tam jsem, nemůžu se vyhnout tomu, co se tam děje. Politika, nadávání, jakoby všechny temné myšlenky vypluly na povrch. Nechtěl bych být v pozici slavnějších lidí. Závist je něco hrozného a oni jdou s kůží na trh. A je jedno jestli něco umí nebo ne. V diskuzích je snad už jenom jed.
Některé postavy jsou hodně nepříjemné, ale abych pravdu řekl, také se poslední dobou setkávám s čím dál tím větším počtem lidí, kteří mají nervy v kýblu. Pořád se každý porovnáváme s krásným světem umělých celebrit. Blbost, říká vám rozum, ale to jste možná vy. Nakonec stejně koupíte, co po vás chtějí. Jsou o tom psychologické výzkumy. Jediná možnost je všechno vypnout, ale tím se zase odříznete od ostatních. Něco o tom vím, pokoušel jsem se žít půl roku s tlačítkovým telefonem. Neposlal jsem nikam ani peníze, všechno je v aplikacích, celý náš život. Kdysi před lety se mi stalo, že mi kamarád poslal obrázek nového alba jedné polské black metalové kapely. Byla na něm příšera, malba s bradavkami. Zablokovali mi kvůli tomu celý účet. Ani jsem si nezavolal, neměl nikde odvolání. Musel jsem si koupit novou SIM kartu a začít znovu. Docela mě to vyškolilo. Jsem čím dál tím víc opatrný a obezřetný. V knize je i agresivní stalker. Ano, také jsem jich již pár zažil. Není to nic příjemného. To se pak člověk dozví věci, které o sobě ani neví. Je to hodně o nervy. Nedivím se, že dnes nikdo nechce psát. Názor, i když je normální, zdravý, tyhle hlupáky nezajímá. Sejmou vás, zničí.
V případě této knihy došlo k vraždám. Možná vám bude Fabian chybět. Osobně jsem to zpočátku trošku pociťoval, ale Malin jej "nahradila" dobře. Nebojte, zápletky jsou opět složité, vede z nich spousta slepých uliček. Řešení je překvapivé. Ale hlavně, opět jsem četl jedním dechem. Asi budu mít tuhle knihu spojenou navždy s vlakem. Jel jsem z Plzně, přestupoval v Praze a pak vyrazil na sever, do svého rodného kraje. Sluchátka na uších, v nich jednu americkou black death metalovou kapelu a knihu otevřenou neustále před sebou. Musím mít místenky, už na to mám věk a ve stoje číst nedovedu. Někde u Všetat mi došlo, že vůbec nevím, jak jsme vyjeli z Prahy. Nevnímal jsem ani krásnou slečnu, což už je u mě na pováženou. Zkrátka a dobře, byl jsem pohlcen, zmuchlán a na konci vyplivnut. Získal jsem si ještě větší averzi k sociálním sítím, které jsem "nucen" používat. Dnešní doba je bohužel taková. Přesunuli jsme své životy na obrazovky. Obdivujeme lidi, kteří nic neumí. Vše bude umělé, řekl mi kdysi jeden starý moudrý pán, když jsme se v počátcích internetu bavili o tom, jaká jednou bude síť. Dnes je tomu tak. Počáteční doby, kdy do diskuzí chodili jen nadšenci a dalo se dlouhé hodiny diskutovat o problému nebo jen tak, jsou dávno pryč. Lůza zase všechno pokazila a zvítězila.
Ale zpátky ke knize. Je dobrá, co dobrá, vynikající. Autor má svůj styl, který se mi líbí. Navíc jsem měl přednostní právo si knížku přečíst. Následovat bude manželka a potom dcera. Už teď jsem zvědavý, co ony na to. Většinou máme podobný názor i vkus. Přemýšlel jsem o tom, jaké to vlastně je, vyšetřovat vraždu? Musí to být něco hrozného. Ale to my, čtenáři severských krimi, víme moc dobře. Buďte na sebe opatrní a přemýšlejte, co o sobě uveřejňujte. Dávejte si pozor na jazyk, vždycky vás někdo sleduje. Děkuji moc za pozornost, ohlasy a vůbec za všechno.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nový temný případ od autora bestsellerové série s Fabianem Riskem. V apartmá luxusního stockholmského hotelu někdo zabil úspěšnou influencerku. Šlo o chladnou popravu, nebo se tu šeredně zvrtly erotické hrátky? Případ dostává na starost Malin Rehnbergová, někdejší Fabianova kolegyně, která právě prochází profesní i rodinnou krizí. Podezření padá na agresivního stalkera, pak však dojde k další vraždě a Malin začne odkrývat souvislosti obou zločinů. Smrtelně nebezpečné souvislosti Ve hře se ocitne mnoho životů – včetně jejího.
Kolegyně Fabiana Riska na stopě vrahů, kteří nemají co ztratit
Když zákon už není na tvé straně.
Když všechno, cos vybudoval, mizí, kousek po kousku, vrstvu po vrstvě, až na holou kůži a hlouběji, až nakonec nezbude nic.
Když nic z toho, čím jsi býval, už není, a už se na to ani nerozpomeneš.
Je z tebe zvíře.
Nejsi nic.
Právě tehdy jsi úplně nejnebezpečnější.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
