1994 (1961), Knižní klub
Pro mě jsou knížky od Stanisława Lema neskutečně kultovní. Pamatuji ještě dobu, kdy bylo sci-fi považováno tak trošku za podřadnou literaturu. Alespoň tak nám to říkala učitelka na základce i na střední škole. Co by za to dneska daly, že ano? My jsme příběhy z jiných galaxií hltali pod lavicí. Dnes se tam kluci dívají na extrémní porno. Bylo, je a bude pro mě hrozně příjemné se nechat pozvat od mistra do jeho světa. Přiznám se ale, že jsem si zpočátku musel na jeho styl psaní zvykat. Nedává totiž čtenářovi nic zadarmo. Některé pasáže jsou rozvláčné, pro mnohého nezáživné.
Také si troufám tvrdit, že byste měli mít alespoň nějaké technické vzdělání. Proto jsem si autorovy knihy nejvíc oblíbil v posledním ročníku střední školy. Byl jsem zkrátka divnej týpek s brýlemi, který si vždycky rád zalezl do rohu a četl si. Na uších hudbu z walkmanna, poctivej metal a k tomu Solaris. Pamatuji si to přesně, stejně jako to, že jeden tupější spolužák mi knížku vzal, smál se mi a házel s ní do vzduchu. Dostal pěstí, odešel s brekem a já vypadal jak nevrlej pes, co mu vezmete misku se žrádlem.
Byl jsme totiž na planetě Solaris a zrovna řešil první problémy. Představa, že existují i jiné inteligence, než jen lidská, se mi i po letech zdá zásadní. A doufám v ně. Přece není možné, že jsou ve vesmíru jen nabubřelí a převážně hloupí lidé? Někdy si říkám, jak je v dnešní době těžké potkat někoho rozumného. Ale možná je problém spíše ve mě. Ono taky, když jako mladej cápek čtete podobný knihy, tak vám prostě připadají nekonečné televizní seriály, soutěže, sportovní přenosy, nadávání na manželky v hospodě, jako nevyužitý mozkový potenciál.
Stanisław Lem je skvělý i v tom, že přesahuje oblast literatury. Měl vědecké vzdělání, zkušenosti, nadhled a navíc neskutečnou schopnost přitáhnout čtenáře svým vyprávěním. Chytit ho a už nepustit. Vždyť jenom nápad s oceánem, který dokáže zhmotnit lidské myšlenky, je geniální. Kopie zemřelých lidí, umělá inteligence. Hele, jen tak mimochodem, nepřipomíná vám to trošku imaginární životy dnešních jedinců na sociálních sítích? Možná by se spousta styčných bodů našla. Alespoň já takhle knížku vnímal, když jsem si ji zase po letech přečetl.
Znovu na mě nesměl nikdo mluvit. Byl jsem ve své ulitě. Cestoval po planetách. Představoval si, jaké by to bylo skvělé, objevovat, bádat, setkávat se jenom s lidmi, kteří to mají v hlavě srovnané. Blbci a neschopní by se utopili v oceánu a byl by alespoň na nějakou dobu klid. Než se narodí a vytvoříme si nové. Bylo mi ctí mistře. Řekl bych, že teď, když už mám něco za sebou, jsem si Solaris užil ještě víc. Člověk získá věkem nadhled, ne moudrost to ještě není, na tu je ještě brzy (pokud vůbec přijde).
Možná je těžké knížky od Stanisława Lema doporučit. Myslím si, že by je měl číst spíše člověk, který má už něco ve sci-fi za sebou. Jsou náročné, složité, ale zase ten pocit, když pochopíte, když vám vše v hlavě sepne a přemýšlíte nad jednotlivými pasážemi, je neopakovatelný. Jen tak mimochodem, filmy jsem viděl, ale měl jsem problém trošku s tím, že jsem přeci jen jinak vnímal vizuální představu i koncept. Nechme ale filmy ostatním, my čteme. A pokud opravdu máte sci-fi knihy rádi, neměl by Solaris chybět ve vaší knihovně. Je totiž neskutečně silným příběhem!
----------------------------------------------------------------------------------------------
Solaris je vrcholné dílo Stanisława Lema, jednoho z mála neanglicky píšících spisovatelů, kteří pronikli do absolutní špičky autorů science fiction.
Příběh se odehrává na vzdálené planetě Solaris, osídlené živým oceánem, který projevuje inteligenci, ovšem tak odlišnou od všeho, co znají lidé, že jejich pokusy o navázání kontaktu se nejen nedaří, ale vedou k naprosto nečekaným efektům. Oceán totiž dokáže zhmotnit nejskrytější lidské myšlenky, vytvořit kopie dávno zemřelých lidí, což ovšem vede k duševnímu rozvratu pracovníků, kteří se výzkumem oceánu zabývají.
Lemovo přesvědčení o nemožnosti kontaktu mezi zcela odlišnými inteligencemi, v tomto románu spojeného s hlubokými sondami do lidského nitra, přitahuje nejen čtenáře, ale i literární kritiky a umělce jiných žánrů. Známý je zejména film ruského režiséra Andreje Tarkovského z roku 1971. Film Solaris režiséra Stevena Soderbergha v produkci Jamese Camerona měl premiéru 27. listopadu 2002.
-----------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
