Hrobník a dívka - Oliver Pötzsch
2023, Kalibr
Když jsem si v roce 2022 koupil více méně ze zvědavosti knížku Hrobník, vůbec jsem netušil, jak mě tahle série chytne. Stará dobrá Vídeň, potulující se přistěhovalci z Čech i ostatních zemí, na které všichni koukali skrz prsty, k tomu starý nevrlý hrobník, který píše knížku o pohřebnictví. Všechny tyhle vedlejší příběhy a momenty mě dokázaly strhnout. Zároveň se jedná o velmi dobře napsanou detektivku, gradující, lehce šokující a zajímavou. Nejsou to ale jen kulisy a příběh, které se mi líbí. Mám rád i postavu Leopolda von Herzfeldta, který vyšetřuje dle tehdejších postupů. Nádech tajemna je velmi patrný i v Hrobníkovi a dívce. Úplně jsem před sebou viděl vídeňské uličky, periferie i hřbitov. Ono je to totiž celé tak skvěle napsané, že nebudete moci odtrhnout oči od stránek. Moje záliba v historických detektivkách byla opět ukojena mírou více než velkou.
Líbí se mi, že se autor drží historie, že zbytečně nefabuluje, kde to není potřeba. Musela to být těžká doba, podle mě si ani nedovedeme představit jak. Tentokrát je obětí profesor a jeho tělo je nabalzámováno dle starých egyptských postupů. Zápletka je tedy jasná, ale jak odhalit vraha? Leopold postupuje velmi pečlivě, rozplétá záhadu dle tehdejších dostupných policejních postupů a já si znovu říkám, kolik asi tenkrát muselo zločinců uniknout. Knihu jsem začal číst v Plzni, jednoho teplého zářijového odpoledne. Měl jsem ale nutkání zmizet. Tak jsem se rodině omluvil a odešel ven. Knihu jsem si vzal s sebou a chvilku jsem se toulal lesem. Kousek za naším domem je lavička, na které nikdo nikdy nesedá. Není divu, je už daleko od posledních domů. Byl tam klid, pod starými borovicemi, na jehličí. Sem tam zakřičel nějaký pták. Poslední dobou se nám tu rozmnožili krkavci. Jednoho jsem potkal. Nakláněl divně hlavu a mě připadal jako posel ze starých časů. Četl jsem dál a domů se vrátil až když už se začalo stmívat. Kdes byl? Odpověděl jsem a dostal trošku vyplísněno. Zase jsem si "omylem" zapomněl mobil. Ten klid byl ale dokonalý.
Stačilo mi jedno odpoledne, abych knihu přečetl, ale přesto mi stále hlavou vrtaly některé věci. Měl jsem trošku nejasnosti. V takových případech čtu ihned znovu, dokud jsou mozek i paměť čerstvé. Podruhé byl Hrobník a dívka snad ještě lepší. Bývá dobrým zvykem, že při jedné z procházek na chalupě v Jizerkách zavítáme na místní hřbitov. Je stranou vsi, malý a zdánlivě opuštěný. Spousta německých sudetských jmen a mezi nimi mí předci. Hrobníka bych asi dělat nemohl. Ale zajímal by mě jeho názor na tuhle knihu. Myslím si, že je opravdová, ryzí, stejně jako hudba, kterou tolik rád poslouchám. Podle toho se pozná, jestli to myslí autoři vážně. Musí nám dát kousek sebe a my je za to máme rádi. V případě Olivera Pötzscha to platí a podepíšu vám to vlastní krví. Již druhá jeho knížka se mi líbila natolik, že jsem mu v knihovně vyhradil samostatnou polici. Postupně si chci od něj dokoupit všechno. Protože mě jeho styl neskutečně baví.
Rozplétání případu je zajímavé, napínavé, v mnohém překvapivé a pro mě, jako posluchače death metalu vyloženě povinnost. Inspirativní, musím také napsat. Měl jsem pocit, že chodím ulicemi staré Vídně spolu s vyšetřovatelem, za každým rohem je divný stín a vy nevíte, jestli je to jen nějaký chudák, co nemá co jíst a nebo vrah. Jdeme na hřbitov. Čeká nás Augustin, který je opravdu velkým podivínem. Má rozsáhlé znalosti o mrtvých a píše o nich pojednání. Musíme se ho na něco zeptat, aby mohlo vyšetřování pokračovat. Sednu si bokem, abych nerušil a celý příběh mi připadá neskutečně živý. Jako bych byl jeho nedílnou součástí. Autorovi se povedlo mě vtáhnout do děje takovým způsobem, že jsem chvíli nevěděl, jestli nežiji ve staré Vídni. Byl jsem mimo, daleko do sociálních sítí, hektických zpráv i práce. Jen já a kniha, přesně jak to mám rád.
Vždycky když čtu nějakou knihu ze starých dob, tak si říkám, že máme tendenci si vybrat z historie jen to dobré. Zapomenout na špatné věci. Je to zvláštní, psychologové a psychiatři by nám to asi vysvětlili, ale já to stejně nechápu. Pro mě totiž nebyl Horbník a dívka jen obyčejnou detektivkou, ale hlavně sondou do roku 1894. Musel to být těžký život. Možná, kdyby si knihu přečetli lidé, co pořád nadávají, zamysleli by se. Nebo taky možná ne. Každopdáně, pokud vás podobně zaměřené, napínavé knížky baví, jděte do toho! Hrobník a dívka je možná ještě lepší než Hrobník z roku 2022. Připadá mi propracovanější, pestřejší. Na závěr vám musím opět poděkovat, bez toho to nejde. Děkuji moc za přízeň a mějte se co nejlépe.
https://www.deadlystormzine.com/2022/08/knizni-tipy-hrobnik-oliver-potzsch-2022.html
-------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Vídeň roku 1894. Inspektor Leopold von Herzfeldt vyšetřuje kuriózní případ. V uměleckohistorickém muzeu byla nalezena mrtvola slavného profesora – nabalzamovaná přesně podle staroegyptských klasických postupů. Stal se profesor obětí starověké kletby? Leopold hledá radu u Augustina Rothmayera. Kdo jiný by měl být větším znalcem umrlčích záležitostí než poněkud mrzoutský hrobník?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)