A uzřela oslice anděla - Nick Cave
1995, Argo
Také vám někdy připadá, že se svět kolem zbláznil, na prsou máte neodbytný pocit neskutečné tíhy a obestírá vás z nějakého vám neznámého důvodu smutek? Nezoufejte a přečtěte si A uzřela oslice anděla od Nicka Caveha, uvidíte, že na tom nejste tak špatně. Tenhle muzikant kdysi dávno hrál u nás v Čechách a moje tetička z Prahy neměla nikoho, kdo by s ní šel. Ještě, že jsem tenkrát znuděně souhlasil. Seděl tam u klavíru, hrál a vyprávěl svoje tklivé, temné a šílené příběhy hudbou. Šel jsem pak po několika měsících do knihovny a půjčil jsem si i tuhle knihu. Bylo mi po přečtení hodně smutno, trápil jsem se asi jako každý mladý muž, když je nešťastný a rozervaný.
Na poprvé, ani napodruhé, dokonce ani na potřetí, jsem nebyl schopen přečíst vše v celku. Zkoušel jsem střízlivý, opilý, jednou dokonce po dobrém jointu a pokaždé na mě bylo toho nihilismu a bolesti až příliš. Myslel jsem si sice, že v tomhle šíleném světě opravdu není nikdo normální, přesto jsem díky skvělému dětství, kamarádům i rodině věřil, že někde existuje světlo. To ale v knize vůbec není. Přesto mě donutila se zamyslel, užít si originální Caveův jazyk a styl vyprávění. Hutné, smutné, mokvající, bolestivé, neskutečně bolestivé.
Víte proč jsem si na knihu vzpomněl právě teď? Protože jsem se občas setkal se stejným hnusem a špínou i na internetu. I když chci tisíckrát věřit tomu, že jsou lidé v podstatě dobří, tak jich je určitě spousta, kteří jim to kazí. Stačí se rozhlédnout. Můžeme z toho být špatní, trápit se, bojovat, ale nemůžeme popřít, že zlo opravdu existuje. Navíc se teď dostal všem do rukou nástroj, díky kterému můžou ubližovat ještě víc. Ne, už jsem dost starý, abych se uměl obklopovat jenom těmi, kteří stojí za to. Přesto si na A uzřela oslice anděla často vzpomenu.
A tak jsem si sedl, takhle odpoledne, když bylo venku hnusně a začal jsem znovu po letech číst. Knížka má pořád stejnou sílu, je něco jako Bible plná hnisu. Perversní, bestiální, úchylné a hrozně těžké pro pochopení. Najednou jsem musel jít a jen tak obejmout vlastní ženu, říct dětem, jak je mám rád, zavolat mámě. Až takový vliv na mě příběh měl. Jsem na tyhle věci hodně citlivý, možná právě proto tak rád čtu. Nicka Caveho mám hrozně rád. Jako člověka, jako muzikanta, jako spisovatele. Je to neskutečná osobnost a jeho kniha připomíná trošku Plechový bubínek. Alespoň pocitově ji tak vnímám.
Danteho peklo, račte vstoupit přátelé. Nečekejte ale nic příjemného. Spousta odkazů na Starý zákon, povídky, které jsou ale rámcově spojeny v jeden celek. Opravdu těžké čtení, které rozhodně není pro každého. Budete odcházet smutní, znechucení, ale budete nad knihou dlouho přemýšlet. Je totiž hrozně moc dobře napsaná. Nekonečná říše temné fantazie. Nick Cave je skvělý vypravěč, jen nečekejte obyčejný příběh. Ne, tohle je inferno, totální nihilismus, hnus, kterého je schopen jenom člověk jako druh. Věřím mu každé slovo, každou větu. Dokonce bych řekl, že teď ji chápu o hodně více, než když jsem byl mladý. Už jsem viděl a zažil spoustu temnoty. Jsem rád, že byla oproti tomu, co se odehrává v knížce, pouze lehkým stínem.
Možná se vám bude chtít občas zvracet. Udělejte to, ale vraťte se, máme totiž zvláštní schopnost zapomínat na špatné věci. Vlastně ani nelze říci, že by byla knížka hezká, to by bylo rouhání. I když zase na druhou stranu, nenávist a ošklivé vlastnosti jsou také naší součástí, ať chceme nebo ne, musíme s tím žít, bojovat, chránit své blízké. Po A uzřela oslice anděla se budete cítit špinaví. Alespoň já jsem to tak měl. Hýčkejte si to dobré, co máte uvnitř sebe. Ale nezavírejte oči před zlem. Nemohu ani napsat, že bych vám knihu doporučil. Mohu jen potvrdit, že patří v mé knihovně ke kouskům, které mě kdysi hodně ovlivnily. A platí to dodnes. Buďte dobří!
---------------------------------------------------------------------------------------------------------
"A uzřela oslice anděla" je neskutečně zvláštním příběhem a vypovídá o nedozírné autorově fantazii.
V úvodu knihy hlavní hrdina začíná příběh autentickým popisem vlastního porodu a postupně rozkrývá své genealogické vztahy s lidmi, pro které je slovo "šílení", málo šílené. Popisuje prostředí svého dětství, z nějž by nevyšel s kouskem zdravého rozumu ani Svatý otec. Hlavní osa příběhu nás vede světem, ve kterém nic a nikdo není normální, světem, který každého stáhne až na dno. „Dno“ ovšem neznamená, že se lze jen tak odrazit a stoupat ke slunným zítřkům. Na dně totiž bývají nejsilnější spodní proudy a nejstrašlivější příšery, na které se člověk nikde dříve nemohl připravit.
Nick Cave v „ A uzřela oslice anděla“ ovšem nepopisuje žádnou pohádku, ve které vystupují jakási strašidla a bubáci. Tento „sestup“ se odehrává čistě v člověku a je pouze o lidech a o jejich „schopnostech“.
Za zmínku také stojí jazyk, jaký Nick Cave vkládá do svého románu. Způsob mluvy a jakási psychologická podbarvenost hovoří o zcela jasné představě o čem píše. Jeho fantazie jsou zcela jistě svým způsobem „prožité“.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)