Kniha hřbitova - Neil Gaiman
2008, Polaris
Procházím se mezi regály a nasávám vůni čerstvého papíru. Přes výlohu nakukuje do knihkupectví slunce a vše je takové krásné, milé, skoro až jarní. Vedle mě švitoří dvě mladé slečny, kterým to moc sluší. Většinou cizí rozhovory neposlouchám, připadá mi to děsně neslušné a nezajímají mě. Jenže tentokrát je to jiné. Mluví příliš nahlas. O hororech, o fantasy. Čekal bych, že je budou zajímat spíše nějaké romantické příběhy. Znáte to, chudá dívka, on je hezký a bohatý. Ukáže jí celý svět a ona bude moci být za princeznu. Místo toho slyším něco o sériových vrazích, o temnotě. Zaujme mě to. Drze jim nakouknu přes rameno. Jedna z nich drží v ruce Knihu hřbitova, od mého oblíbence Neila Gaimana. Když odejdou, přikradu se k regálu a přečtu si na zadní straně, o čem knížka je. To by se mi mohlo líbit, řeknu si a pak se podívám na účet. Peníze bych na něco dobrého měl. Navíc je ve slevě. Ani ji nechci zabalit. Hodím ji do batohu a doma si ji dám do poličky mezi ostatní, které čekají na přečtení.
Čas nastal jeden lednový den, když bylo venku sychravo. Spíše jako na podzim. Usedl jsem a měl přesně takovou tu náladu na horor, kterou někdy mívám. Nedovedu si to vysvětlit. Možná bych mohl připodobnit k hudbě. Občas mám chuť na něco pomalého doomového, někdy zase potřebuji pořádný rychlý nářez. Malému chlapcovi Owensovi říkají Nik. A je to obyčejnej kluk, jakého můžete potkat vlastně kdekoliv. Akorát žije na hřbitově, vychovávají ho duchové a příšery. Zná se s vlkodlaky. Ihned jsem vtažen do děje a základní pravidlo hororů na mě funguje. Jsem napnutý, zatím se nebojím, ale to nebude dlouho trvat, vše se mi vypálí do mozku a ranní cesta do práce je najednou úplně jiná. Když se vynoří ze tmy postava, která jde proti mě, zamrazí mě v zádech. Bílá tvář, hubený až běda. Mohl by být nemrtvým. Ale není, samozřejmě, je to jen další chudák, co musí brzy vstávat. Jenže stíny jsou dlouhé, cesty namrzlé a občas, když mi dohraje muzika ve sluchátkách a mění se písnička, tak zaslechnu divný šepot.
Moje fantazie pracuje na plné obrátky. Většinou se bojím jenom zlých lidí a nemocí, ale tentokrát je to jiné. Jakoby někdo namočil můj mozek do slizké krve. Chtěli byste dospívat mezi náhrobky? Autor má schopnost mě doslova přikovat do křesla. Většinou mi dojde, že už mě bolí očí dávno potom, co se setmí. To už je ale všechno úplně jinak. Najednou věřím na vlkodlaky a ta postava dole na ulici, když se jdu do kuchyně napít, vypadá jako mrtvola. Mám pocit, že mě mrazí v zádech. Je to jako se dívat na napínavý film. Víte jak si děti zakrývají někdy tvář? Když někdo vleze do domu, ve kterém by neměl být a hledá tam důkazy. Stojí za ním? Nerad se lekám, ale přesně taková kniha je. Tajemná, děsivá, ale zároveň i vtipná. V některých momentech mi trošinku připomíná mistra Kinga. Pamatujete si ještě na to, jak jste se báli dojít v noci na záchod, protože pod postelí je příšera? Ráno to bylo trošku směšné a nikomu byste to v životě nepřiznali, protože kluci přeci nejsou strašpytlové. Nebo ano? Líbí se mi, jak si hraje autor s náladami, s atmosférou.
Mám rád silné příběhy, musí mě bavit a strhnout. Knihu hřbivota jsem objevil vlastně náhodou, slečnám by se slušelo za tip poděkovat. Je to stejně zvláštní. Spousta mladých jen čumí do mobilu a čtení je vůbec nezajímá. Bývá to osvěžující potkat někoho v tomhle věku, který se baví o knížkách. Navíc, holky měly fakt dobrý vkus. Mě Neil Gaiman baví všeobecně, ale Kniha hřbitova mi nějak unikla. Jsem moc rád, že jsem to napravil. Období dospívání se mě teď taky docela dotýká. Obě mé děti si procházejí pubertou a jako asi každý otec je občas nechápu a ony mě. Nakonec se vždycky nějak dohodneme, máme se rádi. A teď si představte, že by vyrůstali na hřbitově, mezi všemi těmi přízraky, u rakví a v márnici. Docela děsivá představa, nemyslíte? Většinou se snažíme udělat pro své děti to nejlepší. Někteří to štěstí nemají. O tom mi často vyprávějí, když přijde řeč na některé jejich spolužáky. A tak pro mě jedna fantasy knížka stala vlastně i velkým tématem k přemýšlení.
Když jsem byl malý kluk, bylo pro mě největší dobrodružství, když jsme vyrazili s kamarády ven. Každý den o kousek dál, objevovali jsme nová zákoutí. Potkávali lidi a ne všichni byli hodní, jako naše rodiče. Jako asi každý mám i spoustu negativních zážitků. Ale Nik jich zažívá o hodně víc. Někdy je mi ho trošku líto. Vidíte to, získal jsem si vztah k hlavní postavě. Mám rád i jeho strážného anděla. Vlastně dnes nevím, jak bych svoje knižní tipy ukončil. Dočetl jsem, zaklapl a vyndal záložku. A když jsem šel druhý den kolem hřbitova, měl jsem pocit, že tam vidím u jednoho hrobu malého kluka. Nebo ne? Děkuji za pozornost. Buďte opatrní, přízraky opravdu existují.
-----------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Nikdo Owens, známý jako Nik, je normální kluk. Byl by naprosto normální, nebýt toho, že žije na hřbitově a vychovali ho duchové, vlkodlaci a jiné příšery spolu s jeho strážným andělem, který nepatří ani do světa živých, ani mezi mrtvé. Díky nim však přežije a naučí se leccos užitečného - třeba jak se stát neviditelným pro lidi.
Na malého chlapce číhají na hřbitově dobrodružství i nebezpečí - prastarý Indigový můž pod kopcem, brána vedoucí do ruin města obývaných ghúly, podivná a strašná hrozba Sleer.
Ale jestli Nik někdy opustí hřbitov, bude muset čelit útoku Jacka, muže, který mu už vyvraždil rodinu...
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
