DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemJonathan Dylan Barker. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJonathan Dylan Barker. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 3. listopadu 2023

KNIŽNÍ TIPY - V jejím srdci svět se tříští - Jonathan Dylan Barker (2023)


V jejím srdci svět se tříští - Jonathan Dylan Barker
2023, Fobos

Dřív jsme jako lidé měli ke smrti tak nějak blíže. Byla nedílnou součástí našeho života. Dodnes si pamatuji otevřenou rakev v malém kostelíku, ve které ležela moje prababička. Vypadala, jakoby měla každou chvíli promluvit. Dlouhý průvod a žalozpěvy, kněz s kadidlem, odříkávající modlitby. Mnoho jsem z toho nechápal, ale došlo mi, že ta milá žena, kterou už nikdy neuvidím, odešla v pokoji. Chodíváme na její hrob dodnes, každé dušičky. Stejně jako dědovi v horách. To mě čeká zítra, dnes jedu do Jizerek. Včera jsem dočetl knihu od mého oblíbeného Jonathana Dylana Barkera. Jmenuje se V jejím srdci svět se tříští a mrazilo mě z ní. Vyšlo to náhodou, že byly zrovna Dušičky. Je to dílo na pomezí thrilleru a hororu. A přiznám se, že jsem se chvílemi bál.

Dovedu pochopit, že se lidé smrti vysmívají, jako to dělají celý halloween, ale já vyrostl v mlhavých podzimech, když mi bábrdle vyprávěly o mých předcích, uložených v zemi. Dones vodu, zameť listí. Potom jsme sedávali na lavičce, mrznuly nám zadky a já si představoval, jak asi praděda vypadal. Na všech fotkách, i na té na hrobě, se tvářil vždy velmi přísně a vážně. Občas zajdu i na hroby svých kamarádů, mojí první holky, co jsem ji opravdu miloval. Je to už tak dávno. Chodím tam málo, času uběhlo fakt až příliš, ale stejně vzpomínám. Někdy se mi zdají sny, podivné, dlouhé sny. Stejně jako se to děje hrdinovi dnešní knížky. Jack je obyčejný kluk. A jednoho letního dne potká na lavičce na hřbitově dívku. Znovu jsem se, jak o tom píšu, otřásl chladem. Přitom mi do kanceláře prosvítá slunce a je nebývale teplo. Barker je mistr děsu. V mnohém si nezadá se Stephenem Kingem. S tím ho pojí v tomto případě tenká linie mezi naším a oním světem, mezi realitou a hrůzou. Je to hodně zvláštní příběh. 

Jenže teď, když je podzim, se tak nějak hodí k mé náladě. Je už brzy tma a město je ještě šedivější, než normálně. Když jsem loni četl knihu Dracul od stejného spisovatele, připadal jsem si chvílemi jako malý kluk, co nejde na záchod, protože pod postelí je příšera. Jasně, že je to hloupost, příšery přece neexistují. Ale co kdyby? Co když mě utrhne nohu? Kamarádům to samozřejmě neřeknu, dělali by si ze mě srandu. Ale nikam chodit fakt nebudu. Počkám na světlo. Pokud si na své strachy z dětství vzpomenete, pak tuhle knížku pochopíte. A to jsem prosím pěkně, vyrůstal v klidné a pohodové rodině, ne jako ten druhej kluk, co žije v ústavu a píše se zde o něm taky. Z něj jde opravdu strach. Copak strach, ale děs. Něco jako, když jsme si jako malí hráli na pískovišti a přišel divnej chlápek a pokusil se jednoho z nás unést. Jeho máma mi pak říkala, že jsem mu možná zachránil život. Pár dětí se tenkrát totiž fakt ztratilo. Řval jsem jako tur a přiběhl nějakej jinej chlap a zachránil nás. 

Tahle knížka je napsána tak napínavě, že nedokážete odtrhnout oči. Až zítra dorazím do Jizerek, bude už tma. Koupím si asi nějaké pivo a budu si uričtě také číst. Jen musím zatopit. Pozítří mě čeká listí. Má být i mlha. Odpoledne, až vše udělám, chceme jít na hřbitov. Pořád musím na tento příběh myslet. Co když tam bude další tělo? Nebo ten malej kluk, kterým jsem kdysi taky býval? Hele a to jsem vám psal? Bojíte se rádi? Já tedy nejsem žádnej strašpytel, kdybych byl, tak bych jezdil do práce autem a ne chodil pěšky divnou čtvrtí. Ale když jsem četl V jejím srdci svět se tříští, ohlížel jsem se častěji za sebe, lekal se stínů. Také jsem měl několik hodně divných snů. Dušičky by měly být svátky, kdy si zavzpomínáme na své blízké. Ale co když v tento čas vylézají z hrobů i ti zlí? Nebuďme naivní. Jsou věci mezi nebem a zemí, které nedokážeme vysvětlit. Jsem duší i prací technik a realista, na přízraky moc nevěřím, ale když čtu podobné knížky a jdu potom na hřbitov, tak si nejsem zase tak úplně jistý. 

Občas, když potkám nějaké děti, tak se jich bojím. Jsou jedinci, kteří jsou divní od narození. Já vím, nemělo by se to říkat, ale pravda to je. Pokud máte rádi tajemno, záhady a máte velkou fantazii, což asi máte, protože jinak byste moje stránky nenavštěvovali, tak se vám bude tenhle děsivý příběh libit. On je mistr Barker spisovatel s velkým vypravěčským talentem. Doslova do mě zasekl dráp a nepustil mě, dokud jsem vše nedočetl. Je to velmi čerstvá kniha, kterou jsem zakoupil hned po vydání. Sedla mi perfektně do podzimní nálady. Myslím si, že se bude líbit i vám. Je to hodně zvláštní a silný příběh. Během čtení mi připadalo, že je kolem mě opravdová tma. A když jsem se v noci vzbudil, tak jsem se sice nebál příšery pod postelí, ale když jsem se podíval z okna, tak mi připadalo, že tam ve stínu stojí malý chlapec. Nebo ne? Byl to přelud? Nebo jsem ještě snil? Kdo ví? Pokud máte rádi tajemno, tak je dnešní knižní tip pro vás jako dělaný. Děkuji za pozornost a až budete pokládat květiny na hrob, tak dávejte velký pozor. Opatrujte se. 

------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Jack Thatch je chlapec z Pittsburghu, jehož od smrti obou rodičů vychovává tetička Jo. O tom smutném výročí chodí navštěvovat jejich hrob. A právě na hřbitově se Jack osmého srpna 1984 ve svých osmi letech setká se zvláštní osmiletou Stellou Nettletonovou. Když ji uvidí sedět na lavičce s Dickensovými Nadějnými vyhlídkami, ještě netuší, jak zásadní význam toto seznámení bude mít. Z nepochopitelného důvodu začne být dívkou posedlý a chodí ji vyhlížet na hřbitov, nicméně znovu ji potká až po roce, opět osmého, na stejné lavičce. Dívku obestírají záhady a Jack se o ní marně snaží něco dozvědět. Potom se v jedenácti letech, po dalším setkání, probere v zastrčené uličce vedle strašlivě spáleného muže v nedotčeném oblečení. Případ vyšetřuje policejní detektiv Faustino Brier, jehož to nepřekvapí, protože oběti v tomto stavu nachází každoročně osmého srpna už po mnoho let.

Daleko odsud mezitím vyrůstá ve výzkumné laboratoři další chlapec ve stejném věku, který vládne schopností tak děsivou, že ho drží v naprosté izolaci.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 2. června 2023

KNIŽNÍ TIPY - Volající - Jonathan Dylan Barker (2022)


Volající - Jonathan Dylan Barker
2022, Domino

Je to už spousta let, co jsem přestal rádio poslouchat. Nedívám se ani moc na zprávy v televizi. Média se stala poslední dobou (i díky sociálním sítím) neskutečnou žumpou. Honba za sledovaností, touha předložit divákovi a posluchačovi něco šokujícího, mě zkrátka nebaví. Cílené informace o bouračkách, vraždách, násilí a hnusu, vám pomalu ale jistě zasviní mozek a stanete se součástí celého toho nechutného kolotoče. Stačí se podívat ráno v tramvaji, co lidé hltají. Facebook, snad nejprohnilejší stoka. Touha a závislot na dopaminu. Hrozný, šílený a jiný to nebude. Hodně jsem o tom přemýšlel, když jsem četl novou knihu od mého oblíbence Jonathana Dylana Barkera. Rozhlasová moderátorka Jordan Briggsová je pro mě takovým dnešním prototypem člověka, který se neštítí ničeho. I díky jí podobným jsem zažil věci, o kterých jsem myslel, že je nikdy nebudu muset zažívat.

Bylo pozdě odpoledne a tramvaj vykolejila. Malá holčička měla od krve celý obličej. Ihned jsem vyndal kapesník a pomáhal její mámě. Byla v šoku, dostala také úder do obličeje. V klidu jsme vylezli ven a sedli si na obrubník. Sám mám dvě děti, tak jsem si povídal, dokud nepřijela záchranka. Byl jsem jediný, opravdu jediný z asi padesáti lidí. Ostatní si holčičku, která nejdříve křičela a plakala, natáčeli na mobily. Byl jsem z toho několik dní v prdeli. Už dávno nejsem naivní, ale tohle? Kam se ztratila slušnost a obyčejná pomoc bližnímu? To jsou všichni už dneska opravdu tak necitliví? Asi ano, protože já téhle knize věřím každé slovo. Bohužel, tohle se všechno může stát. Jak se to může zdát zdánlivě neuvěřitelné, lidé nejsou v podstatě dobří. Jde jim jen o osobní prospěch, o moc, o sex. Kdysi jsem si myslel, že ne, ale díky tomu, že dnes na sebe každý vyblije na sociálních sítích i to, co nechcete vědět, jsem si zcela jistý, že se tenhle příběh může stát i u nás. Mám dokonce dojem, že o něčem podobném jsem kdysi někde četl ve zprávách.

Jonathan Dylan Barker dokázal opět vytvořit pro něj tak typickou zvláštní atmosféru. Hltal jsem stránky, zapomínal dýchat a najednou jsem byl přímo v příběhu. Každý den se ze všech stran ozývá, že je v pořádku být hovado, nebrat na nikoho ohledy. Mezi lidma je čím dál tím víc frustrace, duševní bídy a divného hnisu, který jsem dříve nevnímal. Dovedu si představit, že už toho bude mít někdo plné zuby a přeskočí mu. Koneckonců, tenhle fenomén se pomalu dostává i k nám. Volající je pro mě takovým mememtem, krásně, i když bolestivě popsaným stavem současné společnosti. Nejvíc se přeci smějeme tomu, když někdo upadne a vyrazí si zuby. Pokud si rozmašíruje koule na kaši, tlemíme se ještě víc. Nezapomeň to nějak drsně komentovat. Nebo zavolej do rádia, třeba někoho vyvedete vtipem. Třeba, že jeho dítě není jeho, že mu manželka zahýbá nebo, že má rakovinu. Prdel, co? Budete se za břicha popadat, jak ten chudák trpí, jak dostal infarkt. Pro sledovanost všechno. Smrt v přímém přenosu? Koneckonců, proč ne? 

Přiznávám, že mě knížka hodně zasáhla, četl jsem jí jedním dechem, kroutil se v křesle, protože v tomhle příběhu není vítězů. Někde jsem slyšel, že prý je to hodně přitažené za vlasy. Nikoliv, naopak, myslím si, že nás autor ještě šetřil. Překládá před nás spoustu etických problémů, otázek dnešního zvláštního světa. Zajímavé je, že jsem si představoval i film, přímo jsem před sebou viděl jednotlivé obrazy. Je to jízda od začátku až do konce. Pokud máte rádi sérii Čtvrtá opice, neváhejte ani chvilku. Knížka má stejný spád a rytmus. Možná právě proto mám tohoto autora tolik rád. Protože má dar a talent, říkejte si tomu jak chcete. Vtáhl mě do svého světa a mě se nechtělo pryč. Některé momenty jsem si převáděl na součanost, na to, co se všude kolem děje. Nikdy bych si nepředstavoval, kolik lidí věří tomu, že je země placatá. Proč by potom nemohli s chutí sledovat přímý přenos ze zabíjení. Krev vždycky lákala. Upozorňujeme, že další záběry jsou drastické. 

Knihu jsem odložil a dlouho, opravdu dlouho jsem přemýšlel. Do své bubliny si jen tak někoho nepustím a myslím, že je to dobře. Jakmile totiž necháte okolní svět, aby vám ji narušil, rozloží vás. Všechen ten lidský toxický odpad z rádií, televize a hlavně internetu, nechci a nehodlám na tom nic měnit. Nebudu diskutovat s blbci, nebudu poslouchat pořady, ve kterých jde jen o to, šokovat. Na to se mám moc rád. Lepší je čerstvý jarní les, dlouhé toulání, až nohy bolí a potom samozřejmě kniha. Vypněte všechny sítě světa a dívejte se kolem sebe. Obyčejný život je stejně nejlepší, to mi nikdo nevymluví. Jinak vás zahltí informace a nebudete vědět, co je lež a co pravda. Nikdy jsem nechápal, jak někdo může volat do rádia. Teď už jsem si přímo jistý, že já bych to nikdy neudělal. Skvělá, velmi napínavá kniha, která má ale i velký přesah. Přečtěte si ji a uvidíte sami. Buďte dobří! 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Každá volba může mít smrtící následky. Od autora bestsellerové série Čtvrtá opice.
Kontroverzní rozhlasová moderátorka Jordan Briggsová se vyškrábala na kariérní vrchol. Nekompromisní honba za úspěchem si však vybrala svou daň. Její manželství se rozpadlo, už roky nemluvila se svou matkou a kdyby neměla dceru Charlotte, byl by její osobní život v naprostých troskách.

Ve svém pořadu si Jordan nebere servítky a city ostatních jsou jí ukradené. Na negativní reakce je zvyklá a nijak ji nepřekvapí, když se jeden z posluchačů rozhodne ohradit. Zakřiknutý Bernie si chce zahrát hru a Jordan pobaveně souhlasí. Zdánlivě neškodná zábava se v živém vysílaní, které má miliony posluchačů, rychle změní ve vražedné běsnění a oživí stíny dávno pohřbené minulosti. Byla Jordan skutečně schopná jít za slávou přes mrtvoly? Je toho schopná teď?


------------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER