Bretaňská sláva - Jörg Bong (Jean-Luc Bannalec)
2025, Kalibr
Nepatřím zrovna k ochutnávačům, gurmánům. Mám raději jednoduchá jídla a klasické pivo. Netrávím svůj čas po garážích, abych pil speciály, které mi nechutnají. S knihami to mám podobné. Vždy mě osloví spíše klasický, tradiční příběh a dobře odvedené řemeslo, než kdoví jaké psychodrama a komplikované vztahy. S Jörgem Bongem se prosím pěkně, setkávám poprvé. Tak trošku se stydím, protože se mi knížka natolik líbila, že jsem si říkal - musíš si sehnat i další díly. Bretaňská brána byla u Knihy Dobrovský ve slevě, přiobjednal jsem ji jen tak mimochodem, protože se mi líbilo téma. Bretaň. Přátelé, jednou jsem tam byl a dodnes na to vzpomínám. Vydali jsme se tam už před mnoha lety s mojí budoucí ženou a vnímal jsem tuhle část Francie úplně stejně jako komisař Dupin a jeho žena Claire. Když jsem knihu četl, znovu jsem vzpomínal. Byli jsme tenkrát mladí, plní ideálů. Jen ty vraždy kolem nás nebyly.
Nejdřív jsem vnímal spíše jako takovou odlehčenou detektivku. Více mě zajímalo prostředí. I když je fakt, že nejsem ani kafař a tučňáky mám sice rád, ale že bych je zase tolik žral, jako hlavní hrdina, to zase ne. Mám to samozřejmě tak, že mě musí autor přesvědčit. Ihned se mi líbil jeho styl, takový ten nadhled, lehkost i dialogy. Najednou jsem před sebou zase viděl překrásnou přírodu, svérázné obyvatelstvo, jídlo na které se nezapomíná. Ztratil jsem se v myšlenkách, toulal se spolu s komisařem i jeho ženou. Je to dvanáctý díl série a často jsem se přistihl, že jsem překvapený. Jak mi taková lahůdka mohla uniknout? Je to taková ta pohodička, kterou se snažím nasadit i u nás doma každý víkend. Sice v jiném prostředí, ale život je příliš krátký, není čas ztrácet čas. Zápletka je složitá, ale abych pravdu řekl, tak odpovídá realitě víc, než kdoví jaký dokonalý a geniální sériový vrah. Hrozně mě bavilo zase jednou jen tak sedět a v myšlenkách se toulat po Bretani.
Mám rád nejen jednoduchá jídla, ale i dobré řemeslo. Dokáži ocenit, když umí autor psát, když mu jde práce od ruky. Jörg Bong (pseudonym Jean-Luc Bannalec) mě vzal na kulinářský výlet a vůbec toho nelituji. Naopak, fakt jsem ti to užil. Byl jsem napnutý jako struna, jak to celé dopadne, něco jsem předpokládal, vyšetřoval po vlastní ose a zase se jednou pěkně mýlil. A tak si zase jednou říkám, že bych mohl vyrazit na dovolenou. Navštívit znovu místa, na kterých nám bylo tolik dobře, která se nám otiskla do vzpomínek jako staré fotky. Objevovali jsme nejen přírodu, ale i jeden druhého. Jen na rozdíl od Dupina jsme neměli moc peníze a tak jsme se živili levnými bagetami z předešlého dne, co byly ve slevě. Na víno, které mě ale moc neoslovilo (jsem prostě pivař) jsme si mohli dovolit zajít jen jednou. Přesto nebo právě proto, jsem byl zase přímo na místě činu a nasával atmosféru více, než kdy jindy. Francii jsem měl vždycky moc rád. Nevím, jaké je to tam v současnosti, ale já už mám všechno stejně zafixované v hlavě.
Těch 280 stránek jsem dal víceméně za víkend, ještě jsem dočítal z neděle na pondělí v noci poslední stránky. Mě se vám potom zdály sny, to vám tedy povím. Všechno se mi to pomotalo a několikrát jsem se budil. Když jsem potom ráno vstal, měl jsem celý příběh pořád v hlavě, cestou do práce jsem nevnímal vůbec okolí a šel jsem jako v mátohách. Přeřadil jsem na automatický mód a probudil se až někdy kolem poledne. Ano, knížka na mě opravdu hodně zapůsobila. Možná, že byla mojí první od autora, to netuším. Čtu stejně, jako poslouchám muziku, srdcem a to jak známo, nejde moc přemlouvat. Už teď vím, jsem si s tím jistý, že si další knihy od Jörga Bonga určitě objednám. Vždycky je dobré objevit nějakého nového autora. Pořád se něco děje, knih je opravdu spousta. Snad jsem vám svým tipem udělal radost.
Seděli jsme tenkrát na ostrých kamenech a sledovali moře, jak se před námi vlní. Zvuk cákajících vln mě vždycky uklidňoval. Možná jsme na chvilku i usnuli. Do malého bytečku, ve kterém jsme ten den spali, jsme se vraceli až pozdě v noci. Šeptali jsme si slůvka do uší, jak už to zamilovaní dělají a navždy si budeme pamatovat jak vůně, tak i zvuky. Bretaňská sláva pro mě byla tak trošku osobním čtením. Jsem z autora opravdu nadšený, i když nejsem a asi nikdy nebudu gurmánem. Mějte se co nejlépe, přeji vám jen samou pohodu. Nejlépe ve společnosti dobré knihy, vína a nebo piva a samozřejmě i muziky. Tak zase za týden.
---------------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Dvanáctý případ pro komisaře Dupina, milovníka tučňáků a kofeinu, rodilého Pařížana za trest přeloženého do Bretaně – na konec světa. Komisař Dupin a jeho žena Claire tráví líbánky na Loiře. Jejich svatební cesta má vést od jednoho vinařství k druhému, od jednoho kulinářského zážitku k dalšímu. Náhle je však zavražděn známý vinař a bývalý manžel Claiřiny přítelkyně. Spoléhá Cécile na Dupinovu pomoc, nebo je nakonec do celé věci sama zapletená?
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
