DEATH, THRASH, BLACK, HEAVY, DOOM AND ROCK METAL ZINE

- REVIEWS, REPORTS, INTERVIEWS - SUPPORT METAL UNDERGROUND

Zobrazují se příspěvky se štítkemJørn Lier Horst. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemJørn Lier Horst. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 18. dubna 2025

KNIŽNÍ TIPY - Zrádce - Jørn Lier Horst (2025)


Zrádce - Jørn Lier Horst
2025, Kniha Zlín

Zvedal se vítr a opravdu se ochladilo. Před chalupou ležely květy spálené mrazem. Musel jsem se obléknout tepleji. Vyrazil jsem nejdříve jen tak, bez cíle do lesa. Potřeboval jsem si po včerejšku vyčistit hlavu. Dočetl jsem jednu hororovou knihu a chystal se na další. Zatím je uložená v batohu, ale až se vrátím z procházky, vrhnu se na ní. Zůstal jsem tu sám, včera jsem šel na koncert a potom 10 km lesem zpět v noci. Zážitek, to vám řeknu. Vítr se proháněl v korunách, popraskané stromy skuhraly a skřípaly. Chvílemi jsem měl pocit, že bude konec světa. Dnes je to podobné. I stará, stoletá chalupa běduje a v kamnech je meluzína. Otevírám novou knihu mého oblíbence Liera Horsta a jdu na to. Proč mi zase vyhasla kamna? Znovu zatápím, otevírám si pivo, jsem ve svém živlu. Několik dní dovolené, myslím, že už jsem si ji zasloužil.

Sesuv půdy nás uvede ihned do děje, je popsán tak, jakoby něco podobného autor sám zažil. Jenže znáte to, nic není takové, jak to vypadá. Nikdo sice během katastrofy nezemřel, ale přesto je nalezeno mrtvé tělo. Záhada se začne pomalu odvíjet a já musím nahoru na půdu, zdá se, že se něco uvolnilo. Fouká, opravdu je vichr a když vylezu po schodech, tak nic nenajdu. Možná duchové, napadne mě, protože když je člověk takhle sám, napadají ho různé myšlenky. Něco si zamumlám pod vousy a vrátím se zpátky. Kde jsem to přestal. Musím se trošku vrátit v ději, protože si některá jména nepamatuji. Vše se ale po chvilce usadí. Telefon, achjo, kdo to zase volá. Hlásí kalamitu, nikam nechoď, má starost máma. Máš co jíst, ano mami, je mi padesát, ale znáte to. Ne, nebudu se na nic dívat, čtu si. Nemám to přehánět, abych si nenamáhal oči. A když hovor ukončím, tak zase nevím, kde jsem přestal. Ale teď už je klid. Když vylezu na chodbu a jdu na záchod, tak se stíny kolem míhají jako divoké. Venku už svítí lampa a větve stromů snad létají.

Jdu spát a druhý den vše znovu opakuji. Nanosím dříví, vyrazím na hřebeny, ale vrátím se brzy. Pořád fouká a mrzne. Vypadá to, že skoro všichni odjeli, jen místní, zalezlí jak jezevci, zůstali. Sem tam potkám světlo v okně, ale jinak je tu nekonečný, až mrtvolný klid. Aspoň tak mi to přijde. Ještě před několika dny bylo teplo a jasno, sekal jsem dříví a četl první knihu. Teď, uprostřed Zrádce, jsem si sedl před chalupu. Jen na chvilku. Dívám se do kraje a říkám si zase a znovu, kolik je mezi lidmi vlastně zla? Jsou autoři, kteří umí psát velmi napínavě a zajímavě. Horst patří mezi ně. Sleduji jeho práci už poměrně dlouho a o novince jsem vás musel samozřejmě informovat. Víte co je nejlepší? Byl jsem na koncertě v Jablonci, šel jsem tam sám a přesto se se mnou několik lidí bavilo o knihách. No, řeknu vám na rovinu, byl jsem až dojatý, cítil jsem se na stejné vlně. Ono tomu tak fakt je, knihy jsou stejné prokletí jako hudba. Když jim podlehnete, tak si nejvíc pokecáte s těmi, co jsou na tom jako vy. 

Dívám se do tmy, když mě začnou bolet oči. Stejně je to zajímavé, když je člověk sám. Zklidnil jsem si všechny myšlenky, urovnal je v hlavě, na chvilku se oprostil od všedních starostí. Kombinace fyzické práce, piva a čtení je pro mě neskutečným relaxem. Do civilizace se vracím jako znovuzrozený. Unikl jsem stresu, nekoukal se na zprávy, nečetl příspěvky na sociálních sítích. A bylo mi tak krásně. I přesto, že půlka dovolené bylo sychravo, ošklivě a mrazivo. Mě to nevadilo. Měl jsem knihu, dobrou náladu a klid. Byly momenty, kdy jsem prostě nedělal nic. Nikam jsem se nahnal, jen jsem seděl, procházel se, čerpal energii, přemýšlel o tom, co jsem právě přečetl. Je to málo nebo moc? Pro mě to znamená hodně. Pořád se ještě dokážu zastavit. Opravdu doporučuji, člověk se pak dívá na všechno s nadhledem. Jsou to pro mě vzácné chvíle, kterých si vážím čím dál tím více. 

Zrádce mě bavil. Je napsaný trošku jinak, možná komplikovaněji, ale mě to nevadí. Naopak, aspoň jsem musel namáhat mozek. Děj měl dle mého spád, kniha se mi zase četla více méně sama. Pohoda, řekl bych. Asi jako každý nesnáším zrádce a tady je popsán a vykreslen opravdu ve velmi reálných a syrových barvách. Knihu jsem dočetl, odložil a potom, jak je mým dobrým zvykem, jen tak seděl a poslouchal muziku. Už se zase setmělo, ale přesto jsem se šel chvilku projít. Zítra musím domů. Už mi končí dovolená. Taky už nemám co číst. Spím ten den neskutečně hluboce a nemám žádné sny. Děkuji vám za pozornost. Bylo mi opět velkou ctí. 

-----------------------------------------------------------------------------------------------------
Pravda bolí, zrada zabíjí. Další případ Williama Wistinga. Po vytrvalých lijácích dojde v Larviku k sesuvu půdy, který strhne několik domů. Wisting se podílí na nočním zásahu, při němž záchranáři vyprostí všechny obyvatele a shledají, že si katastrofa nevyžádala oběti na životech. Přesto je další den v závalu nalezen mrtvý muž. Při bližším ohledání se ukáže, že zemřel před nejméně dvěma dny a že jde o švédského občana. Wisting je jmenován vedoucím norsko-švédského vyšetřovacího týmu. Záhy se ale objeví náznaky, že mezi policisty se skrývá alespoň jeden zrádce…


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 21. února 2025

KNIŽNÍ TIPY - Na dně - Jørn Lier Horst (2019)


Na dně - Jørn Lier Horst
2019, Kniha Zlín

Byli jsme nedávno v hospodě a pár hodin jsme kecali o knihách a muzice. Když jsem potom druhý den pomalu střízlivěl, pročítal jsem si poznámky, co jsem si udělal. Jsou zkrátka autoři, které máme rádi. Líbí se nám způsob, jakým píšou. Je mezi námi a spisovateli těžko popsatelná vazba. Víkend utekl jako voda a já najednou zjistil, že jsem všechno dočetl. Kurýr nějak popletl adresu a já byl smutný a bez své pravidelné dávky. Nezoufal jsem ale, mám totiž hromádku knížek, které nasazuji právě v těchto případech. Na dně pro mě byla vlastně taková severská jednohubka. Stačily mi dva večery a bylo po všem. Jørn Lier Horst a mistr Nesser, to jsou dva mí oblíbenci, kteří dle mého píší tak nějak postaru, poctivě. Pomalu odkrývají dávné křivdy a nahlížejí do temnoty lidské mysli. Detektiv Wistings je stará škola, vlastně jako já. Rozumím mu, fandím mu a protože autor byl sám na kriminálce, tak mu i jeho postupy věřím. 

Není to kniha s desítkami mrtvol, není zde geniální vrah, ani vyšetřovatel, co je děsivě chytrý. William je zkrátka obyčejný chlap, co má ale zkušenosti. Připomíná mi staré anglické detektivy, o kterých jsem čítával jako mladý kluk. Má také dceru, která je, jak je všem čtenářům této série všeobecně známo, novinářkou. Pokaždé si vybere nějaké podivné a šokující téma. V tomto případě řeší, jakým způsobem se změní život ve vězení lidem, který jsou v něm dlouhou dobu. Přiznám se vám, že mě tedy občas trošku štvala, ale zase na druhou stranu, ono to tak asi má být. Navíc, co by člověk dcerám neodpustil, nemám pravdu? Venku zrovna mrzlo a manželka nemohla spát. Měla úplně jinou knihu od úplně jiného autora, přesto mě neustále posílala spát. Nemohl jsem, Na dně je napsané napínavě, zajímavě a nemohl jsem se odtrhnout.

Dalo by se s klidem napsat a prosím pěkně, nejsem v tom asi sám, že rád v detektivkách cestuji. Norsko je bezesporu krásná země, ale lidé jsou tu neustále zachmuření. Mě třeba vždycky fascinovalo, že moc nemluví. Alespoň, co jsem měl možnost se s Nory setkat. Je to odlišná nátura. A tak jsem si zase jednou, ještě skoro týden po přečtení, stále představoval, jak vyšetřuji daleko na severu. Přitom jsme chodili jen kousek za domem. Bylo ale sychravo, bahno a kosti jsme mívali pěkně zkřehlé, to vám povím. Mám to takhle vždycky. Když čtu o Francii, o Islandu, pokaždé si představuji i přírodu, lidi, domy, zkrátka jsem na místě spolu s autorem. Tohle mě na čtení hrozně baví a když je spisovatel hodně sugestivní, jako třeba Horst, tak jsem na vrcholu blaha. Ne vážně, tohle je hodně chytrá detektivka v zajímavých kulisách. 

A tak se stala původně odlehčená jednohubka docela zajímavým podkladem k přemýšlení. Pro mě bývá čtení hodně osobní věc. Já vím, v době, kdy považuje většina lidí knihy za přežitek a už jsme se dávno přesunuli z doby obrázkové do časů videa, přijde to mnohým spíše jako výstřednost. Není to ale pravda. Celý den koukám do počítače a můžu vám říct, že papír je pro mě stále perfektním odpočinkem. Nečtu sice náročnou literaturu a beru to spíše jako relax, ale pořád lepší, než donekonečna scrollovat nesmysly. Paráda je, že nic není ztraceno, vyrůstá nám tu nová generace, nebojte se. Jen nejsou tolik vidět. Ale lidé, i mladí stále čtou, baví je to a je to moc dobře. Jsem vždycky hrozně rád, když někoho takového potkám a i když mají třeba rádi úplně jinou odrůdu literatury, tak to vlastně vidí hodně podobně jako já nebo vy. 

U Jørna Liereho Horsta se mi vždycky líbilo, jak dokáže popsat temnotu a zlo. V jeho způsobu a uchopení je cosi smutného, co se vždy do jeho příběhů promítne. Přijde mi, že tomu tak bývá i ve skutečnosti. Jeho knihy, včetně Na hraně, jsou takové reálné, uvěřitelné a syrové způsobem, jakým bohužel někdy život bývá. Když jsem vše dočetl, tak jsem zase chvilku seděl, nechával v sobě všechno doznít, abych nakonec vstal a byl zase jednou vděčný za každý den, kdy ráno vstanu. Tohle byla hodně poctivě odvedená práce. Nezbývá mi, než doporučit. Mějte se co nejlépe a ať je na vašich tvářích co nejčastěji úsměv. Děkuji za pozornost. 

-------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Během jediného letního týdne vyplaví moře na pláž poblíž Stavern postupně čtyři levá chodidla obutá v teniskách. Místní policie čelí záhadě: Kde jsou těla, k nimž nohy původně patřily? Kdo je takto znetvořil a proč? A je možné, že jde o tři důchodce a psychicky nemocnou ženu, kteří jsou od podzimu pohřešováni? Wisting si neví rady a situaci mu nijak neulehčí ani příjezd jeho dcery, která se rozhodla napsat reportáž o tom, jak lidem odsouzeným k dlouholetému vězení za těžké zločiny změnil pobyt za mřížemi život. Policejní i novinářská práce se opět nečekaně protnou ve chvíli, kdy vyjdou najevo dlouho utajované skutečnosti, které ze dna na povrch vůbec vyplout neměly.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 9. srpna 2024

KNIŽNÍ TIPY - Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger (2024)


Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger
2024, Kniha Zlín

Vzpomínám na svého dědu a velebím ho do nebes, že kdysi dávno chalupu v Jizerkách koupil. Máme alespoň kam jezdit. Manželka jede se mnou, bez dětí. Vstáváme brzy a máme místenky do Prahy, tak je cesta v pohodě. Sundám v kupé batoh ze zad a z vrchní kapsy vyndám tuhle knížku. Ani si mi neříkal, že si kupoval nového Horsta? Ale říkal, dělám si srandu. Knih k přečtení čeká v řadě mnoho a na těch pár dní, co nám dovolili doktoři vyjet na společnou dovolenou, jich mám několik. Volil jsem naschvál ověřené autory. Úplně před sebou vidím kvetoucí kaštan, ve kterém si nově udělaly hnízdo hrdličky. Sednu si do křesla, zapnu reprák a naladím nějakou dobrou muziku. Každý máme své kouty, ve kterých nám je dobře. 

Občas udělám uff, chci, aby se mě moje žena zeptala, co je? Ale neudělá to, protože je zahrabaná ve své knížce. Kolem utíkají Všetaty, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Turnov a konečně Tanvald. Mám za sebou již spoustu kapitol. Občas nechám oči odpočinout pohledem z okna. Je krásně, příroda je zelená a já zase vyšetřuji s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. Je zavražděna blízká Blixova kolegyně Sofie a následně je unesena jeho dcera. Děj graduje a vzduchem se vznáší smutek a melancholie, poznávací to znamení autorovy tvorby. Alespoň takový z něj mám pocit. Příběh je to opravdu smutný, hodně smutný a není lehké jej rozplést. Mě se vždycky líbil Horstův styl, je velmi blízký realitě. Pracoval kdysi doopravdy na kriminálce a tak jsou jeho knihy reálné a uvěřitelné. Ono, když si vezmete, jak to bývá v opravdovém životě, tak většina vražd JE hodně smutnou záležitostí. Vyústěním něčeho, co bylo dlouhé roky zanícení a hnisalo. Málokdy tomu tak není.

Vylezeme v Tanvaldu a jdeme nakoupit. Táhnu těžké tašky autobusem, který nás vyveze až pod kopec. Poslední metry mě chytají záda, ale nedám se, zatím to pořád jde. Manželka nemůže nic tahat a tak jsem zde já, skoro padesátiletý chlap. Ještě, že se od druhého stupně základky udržuji pravidelně sportem. I tak si musím sednout a u kávy vydechnout. Pomalu vychladnu, otevřeme všechna okna a dovolená může začít. Dáme večer buřty? Jako zamlada? Ne, já bych si dal dýňové pyré a řapíkatý celer, dělám si legraci. Ještě naštípu dříví, aby bylo vše připraveno na večer a pak už jen pár kapitol, než se trošku setmí. Ohně musí hořet do tmy, to je pravidlo. Sedneme si kolem a povídáme si. Jde na nás nostalgická. Probíráme život i spisovatele, kteří nás poslední dobou oslovili. O hodně z nich jsem psal, další mě teprve čekají. Skvělé je, že je pořád co číst a stále se něco děje. Jsem rád, že jsme ještě neustrnuli, jako spousta mých kolegů a známých ve smyčce stereotypu - práce, nákupy, televize a sociální sítě. Lehnout si jdeme brzy, zítra nás čeká výlet.

A tak se ke knize dostanu až večer, s bolavými lýtky a oroseným čelem. Dali jsme si docela do těla, museli jsme opatrně. Ale řeknu vám, není nad to, zdolat nějaký ten kopec s člověkem, kterého máte rád, dát si pivko v hospodě, smát se, dívat se do zeleného a potom přijít, dojíst zbytky a zalézt si zase do křesla pod kaštan. A přestože zacvakne knížku jako první manželka, nechá mě v klidu. Volá dětem, které budou za pár týdnů dospělé. Mají už své kamarády. Uteklo to rychle, co? Vzpomínáme, jak se ještě nedávno batolily kolem kamen. Vydrž chvilinku, zhltnu zbytek vět v Mimo těžiště a pak si musím chvilku sednout. Koukáme na Ještěd, nad kterým zapadá slunce. Musíme všechno chvilku vstřebat, říkáme pokaždé, když něco dočteme. Chce to aspoň půl dne, než se vrhneme na něco dalšího. 

Pokud máte Jørna Liera Horsta rádi, zklamáni určitě nebudete. Osobně mi sice zatím zůstal v hlavě nejvíc jeho Poustevník, ale tenhle příběh si budu určitě také pamatovat pěkně dlouho. Nějak se mi zadřel pod kůži. Nelze jinak, než opět doporučit. Jen si dejte pozor, kniha je opravdu smutná a tragická. Ale také napínavá a zajímavá. Já to beru tak, že si pokaždé začnu ještě víc vážit toho, že ráno vstanu, že svítí slunce, že můžu být aspoň pár dní se svojí milou na chalupě. Předám jí tuhle knihu a přemýšlím nad tím, jak knižní tip sepíšu. Tak asi takhle, nechte si chutnat, přátelé. Děkuji za pozornost a přeji vám hezké léto!

--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kolegyně je mrtvá a dcera unesena. Pokračování úspěšné série s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. V poklidném pátečním odpoledni je na prahu svého bytu zavražděna Blixova blízká kolegyně Sofie Kovicová. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o promyšlenou likvidaci. Vrah si odnesl i její notebook a spisovou složku s neznámým případem. Celé oddělení se vmžiku pouští do práce a vzápětí přichází další rána – dva muži unesou Blixovu dceru, která se náhodou ocitla ve vrahově blízkosti. Blix je vyloučen z vyšetřování, a tak se rozhodne jednat na vlastní pěst. Emma Rammová je mu však tentokrát spíš přítěží.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 8. prosince 2023

KNIŽNÍ TIPY - Otázka viny - Jørn Lier Horst (2023)


Otázka viny - Jørn Lier Horst
2023, Kniha Zlín

Horstovy knihy jsou trošku jinými severskými detektivkami, než je běžné. Žádná přehnaná brutalita a dokonalí vrazi, kteří maji skoro až zázračné schopnosti. Naopak, vše je neskutečně syrové, svým způsobem velmi smutné. Možná to bude tím, že autor opravdu pracoval jako kriminalista. Většina vražd je totiž smutným vyústěním frustrací, pomstou a někdy také nešťastnou náhodou. Tentokrát otevřeme 17 let starý případ, pachatele tehdy chytili. Jenže pak začnou chodit anonymní dopisy. Vypadá to, že něco je špatně. Tady se autorovi povedlo opravdu navodit tak reálně temnou atmosféru, že jsem nad knihou neustále přemýšlel. Dokonce jsem se chvílemi přistihl, že jen tak sedím, koukám do zdi a hlavou se mi míhá spousta myšlenek na to, kam se bude děj ubírat. Míval jsem potom vždycky hroznou radost, když jsem se trefil a býval smutný, když ne. Nečekejte žádný geniální šestý smysl vyšetřovatele. Naopak, na vše se musí přijít postupně. Děj ubíhá víceméně pomalu a detektiv se vydá spoustou slepých uliček. Je to hodně o trpělivosti a určitě to odpovídá víc realitě, než většina dnešních, často za vlasy přitažených kriminálek. 

Měl jsem nedávno narozeniny. To vám člověk trošku vzpomíná. Nějak na mě padla nostalgie a s knihou jsem byl čím dál tím raději. Zavřít se před světem, jen do své ulity. Jenom já, hudba a Otázka viny. Byl to vlastně hrozně hezký dárek, je znát že mě mí blízcí znají. Venku bylo sychravo, koneckonců, v podobném počasí jsem se prý kdysi narodil. Chvílemi už kolem poletoval sníh a já přemýšlel, kdo je vlastně vrah? William Wisting je přesně tím druhem hlavního hrdiny, který je mi opravdu sympatický. Jenom mě mrzelo, že si ode mě nenechal poradit. Ne fakt, mě se dokonce zdály sny. Ráno jsem se budil zmatený a nevěděl, co je pravda a co ne. Musel jsem se potom vždy vrátit o několik stránek zpátky, abych se ujistil. No, co vám budu, nelze jinak než knihu doporučit. Pokud opravdu rádi čtete, tak rozhodně. Je to trošku jiný druh, odrůda severské krimi, ale rozhodně zajímavá. Poslední roky jsou pro mě ve znamení nových knih. Kupuju jich opravdu hodně a mám většinou šťastnou ruku. Občas mi někdo poradí, doporučí, ale jinak jednám hodně instintivně. S Otázkou viny jsem chybu rozhodně neudělal.

V promo materiálech uváději, že je případ zahalen v mlze iluzí. Popis je přesný a dokonale vystihuje to, co se v příběhu odehrává. Seděl jsem v křesle, poslouchal novou desku AETERNUS. Ti hrají black metal s deathem a oba styly jsou spojeny velmi zručně. Deska má dokonale podmanivou atmosféru. Stejně jako tahle kniha. Nějak se mi to všechno spojilo dohromady. Stává se mi to poslední roky často. Je to pro mě odpočinek. Radost. Vždycky mě to uklidní. Chodím všude pěšky, pokaždé se mi rozproudí krev v žilách. Musím se potom vždycky vydýchat a je to pro mě jako rituál, meditace. Otřu si brýle, vyvětrám a rodina chodí kolem mě a usmívá se. Táta bude zase vyšetřovat. Dělají si legraci, ale myslí to dobře. Moc dobře ví, o co jde. Čtou totiž také. U nás doma to bývalo vždy zvykem. Já vím, už jsme asi v téhle době neustále blikajících obrazovek jiní, ale nám to nevadí. Víme dávno své. Vyhrazuji si právo vůdce smečky číst nové knihy jako první. Má to jednu nevýhodu. Musím mlčet, než si všichni také novinku přečtou. S Otázkou viny jsme byli spokojeni všichni. 

Autor má vystudovanou kriminalistiku, filozofii a psychologii. A z jeho knih je jeho rozhled hodně znát. Postupné odhalování a rozkrývání mi připomíná v některých momentech archeologii. Jen se neodkrývají jednotlivé vrstvy prachu a hlíny, ale lidských myšlenek. A ty bývají někdy hodně temné. Skvělý a překvapivý je i závěr a rozuzlení. Zkrátka a dobře, hrozně mě zase jednou bavilo "vyšetřovat". Je asi pravdou, že pro někoho bude všechno až moc rozvláčné. Jenže takové odhalení vraha bývá. Nabyl jsem dojmu, že se tenhle případ klidně mohl stát. Není na něm nic neuvěřitelného. Ani jednou jsem si neříkal, že je to hloupost, že takhle nikdo neuvažuje. Dokonce i vyšetřovatel je jen obyčejný člověk. Mimochodem, tentokrát se v příběhu objeví jeho dcera jen tak mimochodem, nijak mu s případem nepomáhá. V ostatních dílech této série tak činí a to někdy dost zásadně. To jen abyste věděli. 

Asi by to chtělo nějaký závěr. Mě napadá snad jediné. Pokud máte rádi klasické detektivky, které by se mohli stát i ve vašem sousedství, tak si Otázku viny klidně kupte. Zklamáni rozhodně nebudete. Jen nečekejte hektolitry krve na každé stránce, děsivého maniaka ani detektiva - supermana. Mě tenhle přístup vyhovuje. Možná je o hodně syrovější, protože mu můžu věřit. Jsem dodnes velmi překvapen a mile nadšen, jaký mají u vás moje knižní tipy ohlas. Potkávat na koncertě lidi z různých koutů republiky, kteří mě po setu death metalové kapely odchytí a doporučí mi nějakou knížku nebo mi poděkují, je pro mě neopakovatelný zážitek. Je skvělé, že čtete! Díky moc za všechno. Opravdu si toho vážím. 

---------------------------------------------------------------------------------------------------------------

Odsouzený vrah. Anonymní dopisy. Nebezpečná hra, ve které jde o všechno. William Wisting si od zločinu neodpočine ani během dovolené. Když mu přijde anonym odkazující na dávno vyřešenou vraždu sedmnáctileté dívky, rozhodne se případ přezkoumat. Zdá se, že něco nesedí… a další dopisy to potvrdí. Vrchního komisaře se zmocňuje nepříjemný pocit, že s ním tajemný pisatel manipuluje jako s loutkou. Podaří se mu odhalit jeho identitu a motiv? A co když vše souvisí i se současným zmizením další mladé ženy? Pravda je zahalená v mlze iluzí – Wisting ji však hodlá najít za každou cenu.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

pátek 7. ledna 2022

KNIŽNÍ TIPY - Zlovůle - Jørn Lier Horst (2021)


Zlovůle - Jørn Lier Horst
2021, Kniha Zlín

Na úvod musím zmínit, že Jørn Lier Horst vystudoval kriminologii, filozofii a psychologii. Pracoval jako kriminalista a tak jsou jeho knihy o hodně víc uvěřitelné. Líbí se mi, že i Zlovůle je syrová, svým způsobem lidská. Je o zlu, o temnotě, které máme každý v sobě. A někteří jej nedokáží ovládnout. Uprchlý sériový vrah a jeho Komplic. Setkání s pozůstalými. Novinářka a její otec, který pracuje u policie už spoustu let. V norském prostředí, které autor velmi dobře zná, rozplétá postupně příběh, ze kterého mrazí. V doslovu je navíc napsáno, jakými případy se inspiroval.

Myslím si, že někteří netrpělivější čtenáři Zlovůli nepoberou. Protože v ní není žádný zázračně chytrý vyšetřovatel. Vrah je brutální, ale tak tomu u detektivek bývá. Jen s tím rozdílem, že se v  detailech Jørn Lier Horst zbytečně nevyžívá. Raději se soustředí na otázku, kde se vlastně zlo bere? Jasnou odpověď sice nedostanete, ale rozhodně vám bude napovězeno a pokud máte rádi spíše psychologické romány, budete si mlaskat. Stejně jako u předchozí knihy Poustevník (2013) jsem o celém příběhu často a dlouho přemýšlel. Čtu hodně a zajímavé je, že některé motivy se mi usadí v hlavě, jiné se objeví třeba až po několika letech. Možná je právě tohle to, co u knížek hledám. Zlovůle je napínavá, ale přeci jen trošku jiným způsobem, než býváme obvykle zvyklí.

Detektivové pracují ve skupině, dělají chyby, tady se asi do pečlivě vystavěné konstrukce otiskly autorovy vlastní zkušenosti. Samozřejmě, pořád jsme v Norsku, vše je neskutečně temné a chladné. Reálie jsou jako vždy vykresleny velmi přesvědčivě. To by ale nestačilo. Jørn je hlavně velmi dobrý vypravěč. Knížku jsem si koupil ještě před vánoci a díky shonu před svátky jsem se k ní dostal až ve chvíli, kdy ostatní sledovali pro mě osobně velmi nudné pohádky. Raději jsem za zachumlal do deky, rozsvítil lampičku a jal se spolu s Wistingem, Stillerem a Line přemýšlet, kdo by asi tak mohl být vrah. 

Většinou bývám dobrým odhadcem, tipařem a hlavního zlouna odhalím dávno předtím, než mi jej autor potvrdí, ale zde jsem tápal. Schválně, zkuste si knížku přečíst a uvidíte sami. Třeba vám taky sedne jako mě. Zrovna jsem si říkal, když jsem seděl pod stromečkem - vánoce jsou svátky klidu a míru a spousta knížek pod jedličkou obsahovala v názvu samou temnotu. Možná je to tím, že se mi líbí napětí, rád přemýšlím, odhaluji. A Jørn mi opět nedal nic zadarmo.

Jak sám říká - Tato kniha pojednává o zlu, o ochotě způsobovat jiným lidem bolest a utrpení. Je to vlastně svým způsobem velmi smutné, ale takový už život někdy bývá. Už se těším, až bude přeložena další autorova kniha do češtiny. Zlovůlí si mě totiž opravdu získal na svoji stranu a potvrdil si pozici mého oblíbeného spisovatele.


KNIŽNÍ TIPY - Poustevník - Jørn Lier Horst (2013):

-----------------------------------------------------------------------------------------------------

Nenapravitelný sériový vrah sedí za mřížemi – je možné, že ho ani ty nezastaví? Vězeň odsouzený na doživotí za vraždu dvou dívek se rozhodne policii ukázat, kam skryl nikdy nenalezené tělo třetí oběti. Připravená prověrka na místě se však zvrtne a vrah za dramatických okolností uprchne. Wisting i jeho kolega Stiller z oddělení dlouhodobě nevyřešených případů jsou přesvědčení, že mu pomáhal tajemný Komplic, jehož se dosud nepodařilo dopadnout. Stop je ale málo a času ještě méně. Když někdo unese mladou policistku, jde už o vteřiny.


---------------------------------------------------------------------------------------------------

TWITTER

@deadlystormzine https://twitter.com/deadlystormzine