Mimo těžiště - Jørn Lier Horst , Thomas Enger
2024, Kniha Zlín
Vzpomínám na svého dědu a velebím ho do nebes, že kdysi dávno chalupu v Jizerkách koupil. Máme alespoň kam jezdit. Manželka jede se mnou, bez dětí. Vstáváme brzy a máme místenky do Prahy, tak je cesta v pohodě. Sundám v kupé batoh ze zad a z vrchní kapsy vyndám tuhle knížku. Ani si mi neříkal, že si kupoval nového Horsta? Ale říkal, dělám si srandu. Knih k přečtení čeká v řadě mnoho a na těch pár dní, co nám dovolili doktoři vyjet na společnou dovolenou, jich mám několik. Volil jsem naschvál ověřené autory. Úplně před sebou vidím kvetoucí kaštan, ve kterém si nově udělaly hnízdo hrdličky. Sednu si do křesla, zapnu reprák a naladím nějakou dobrou muziku. Každý máme své kouty, ve kterých nám je dobře.
Občas udělám uff, chci, aby se mě moje žena zeptala, co je? Ale neudělá to, protože je zahrabaná ve své knížce. Kolem utíkají Všetaty, Mladá Boleslav, Mnichovo Hradiště, Turnov a konečně Tanvald. Mám za sebou již spoustu kapitol. Občas nechám oči odpočinout pohledem z okna. Je krásně, příroda je zelená a já zase vyšetřuji s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. Je zavražděna blízká Blixova kolegyně Sofie a následně je unesena jeho dcera. Děj graduje a vzduchem se vznáší smutek a melancholie, poznávací to znamení autorovy tvorby. Alespoň takový z něj mám pocit. Příběh je to opravdu smutný, hodně smutný a není lehké jej rozplést. Mě se vždycky líbil Horstův styl, je velmi blízký realitě. Pracoval kdysi doopravdy na kriminálce a tak jsou jeho knihy reálné a uvěřitelné. Ono, když si vezmete, jak to bývá v opravdovém životě, tak většina vražd JE hodně smutnou záležitostí. Vyústěním něčeho, co bylo dlouhé roky zanícení a hnisalo. Málokdy tomu tak není.
Vylezeme v Tanvaldu a jdeme nakoupit. Táhnu těžké tašky autobusem, který nás vyveze až pod kopec. Poslední metry mě chytají záda, ale nedám se, zatím to pořád jde. Manželka nemůže nic tahat a tak jsem zde já, skoro padesátiletý chlap. Ještě, že se od druhého stupně základky udržuji pravidelně sportem. I tak si musím sednout a u kávy vydechnout. Pomalu vychladnu, otevřeme všechna okna a dovolená může začít. Dáme večer buřty? Jako zamlada? Ne, já bych si dal dýňové pyré a řapíkatý celer, dělám si legraci. Ještě naštípu dříví, aby bylo vše připraveno na večer a pak už jen pár kapitol, než se trošku setmí. Ohně musí hořet do tmy, to je pravidlo. Sedneme si kolem a povídáme si. Jde na nás nostalgická. Probíráme život i spisovatele, kteří nás poslední dobou oslovili. O hodně z nich jsem psal, další mě teprve čekají. Skvělé je, že je pořád co číst a stále se něco děje. Jsem rád, že jsme ještě neustrnuli, jako spousta mých kolegů a známých ve smyčce stereotypu - práce, nákupy, televize a sociální sítě. Lehnout si jdeme brzy, zítra nás čeká výlet.
A tak se ke knize dostanu až večer, s bolavými lýtky a oroseným čelem. Dali jsme si docela do těla, museli jsme opatrně. Ale řeknu vám, není nad to, zdolat nějaký ten kopec s člověkem, kterého máte rád, dát si pivko v hospodě, smát se, dívat se do zeleného a potom přijít, dojíst zbytky a zalézt si zase do křesla pod kaštan. A přestože zacvakne knížku jako první manželka, nechá mě v klidu. Volá dětem, které budou za pár týdnů dospělé. Mají už své kamarády. Uteklo to rychle, co? Vzpomínáme, jak se ještě nedávno batolily kolem kamen. Vydrž chvilinku, zhltnu zbytek vět v Mimo těžiště a pak si musím chvilku sednout. Koukáme na Ještěd, nad kterým zapadá slunce. Musíme všechno chvilku vstřebat, říkáme pokaždé, když něco dočteme. Chce to aspoň půl dne, než se vrhneme na něco dalšího.
Pokud máte Jørna Liera Horsta rádi, zklamáni určitě nebudete. Osobně mi sice zatím zůstal v hlavě nejvíc jeho Poustevník, ale tenhle příběh si budu určitě také pamatovat pěkně dlouho. Nějak se mi zadřel pod kůži. Nelze jinak, než opět doporučit. Jen si dejte pozor, kniha je opravdu smutná a tragická. Ale také napínavá a zajímavá. Já to beru tak, že si pokaždé začnu ještě víc vážit toho, že ráno vstanu, že svítí slunce, že můžu být aspoň pár dní se svojí milou na chalupě. Předám jí tuhle knihu a přemýšlím nad tím, jak knižní tip sepíšu. Tak asi takhle, nechte si chutnat, přátelé. Děkuji za pozornost a přeji vám hezké léto!
--------------------------------------------------------------------------------------------------------------
Kolegyně je mrtvá a dcera unesena. Pokračování úspěšné série s komisařem Blixem a novinářkou Rammovou. V poklidném pátečním odpoledni je na prahu svého bytu zavražděna Blixova blízká kolegyně Sofie Kovicová. Vše nasvědčuje tomu, že šlo o promyšlenou likvidaci. Vrah si odnesl i její notebook a spisovou složku s neznámým případem. Celé oddělení se vmžiku pouští do práce a vzápětí přichází další rána – dva muži unesou Blixovu dceru, která se náhodou ocitla ve vrahově blízkosti. Blix je vyloučen z vyšetřování, a tak se rozhodne jednat na vlastní pěst. Emma Rammová je mu však tentokrát spíš přítěží.
---------------------------------------------------------------------------------------------------
sledujte nás na sociálních sítích - follow us on the social media:
instagram:
facebook:
.JPG)